společenství
Transkript
společenství
L EŘ DE EZ N B E N 2200 00 6 7 MĚSÍČNÍK naše TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 1 7. leden 2007 Cena 7 Kč z obs ah u Stavba domu Kdy začínáme stavět dům? Mnozí si myslí, že je to tehdy, když se kopne do země. Ale to není pravda. Ještě předtím se stavba vytýčí. A podle čeho se vytýčí? Přece podle plánů. Jenže ještě dříve, než zadáme projektantovi, aby udělal plán našeho domu, povíme mu svou představu a ukážeme místo. Naši představu tvoříme také podle toho, co jsme už někde viděli. Toto a mnoho jiného stojí na počátku našeho domu. A myslím si, že tak nějak se buduje náš život, utváří se náš přístup k práci, k životním hodnotám, k založení rodiny. Podobně se plánuje a uskutečňuje naše novoroční předsevzetí či předsevzetí při svátosti smíření. Ještě dříve, než si je sami pro sebe pojmenujeme, vytváříme je tím, jaký postoj k životu zaujímáme v předchozí době. To co jsem žil včera, ovlivňuje můj život dnes, a to jak žiji dnes, bude do značné míry předznamenávat můj zítřejší den. Když někam jdu, jdu po cestě a pokračuji vpřed. Nemohu určitý úsek cesty vynechat či přeskočit, ale musím pokračovat z toho místa, kam jsem už došel. Mohu se po téže cestě vracet a tak se od cíle vzdalovat. Ale nemohu přeskakovat. Ani při dospívání dítě nemůže určité období přeskočit. Může je projít rychleji či pomaleji, ale ne je vynechat, jinak by nedospělo správně. Když si mám pochutnat na šťavnatém ovoci, musí se nejprve ty živiny vydat ze země na cestu. Z hlíny putují přes kořeny, kmen, větve a větvičky až do stopky a pak teprve dorazí do jablka či hrušky a dotvoří se do sladké podoby a já si pak na dobrém a sladkém jablku mohu pochutnat. Když Bůh chtěl, abych se stal knězem, také mě podobně vedl. Mé rozhodnutí se vytvářelo postupně, ale skrytě. Měl jsem kamarády z věřící rodiny, kteří ministrovali. Začal jsem tedy ministrovat také. Velkou pomocí pro to byly i páteční schůzky ministrantů, kde jsem se něco dověděl o bibli o Bohu a o službě u oltáře. Účast v náboženství formovala nejen můj mozek, ale ovlivňovala i mé chování a přemýšlení o životě. Neuvažoval jsem o tom stát se knězem, ale chtěl jsem dobře využít schopností - darů, které mi Bůh dal. Už nyní, jak čteš toto Naše společenství se v tobě cosi utváří - touha něco se dovědět, najít sílu a chuť k životu, poznat něco více. Filmy, životní příběhy ti ukazují ve zkratce, jak dojdeš k cíli, ale v životě nic neuspěcháš. Naučíš-li se šetřit, budeš mít už nějaký základ peněz v době, kdy se rozhodneš koupit si auto či postavit dům. Včera jsi začal, dnes pokračuješ a teprve zítra můžeš dojít k cíli. Mnoho úspěchů na tvé cestě po této zemi, které tě jednou dovedou do Božího království. o. Jiří Dobeš Můj návrat k Bohu příběh, který napsal život 2 Čas díků k zamyšlení 3 Skautská hlídka Zloději • Skautská praxe • Vtipy • Co nás čeká 4 Jsme mezi Vámi Bavme se o víře • Studenti kupovali dárky 5 Co se děje ve farnostech Výmalba kostela na Jejkově • Konec církevního roku 7 Osobnosti diecéze - 1. část a Z historie diecéze 8 STRANA 2 Příběhy, y, které napsal p život Můj návrat k Bohu Letos tomu bude již sedmnáct let, kdy jsem poznal, že náležím Bohu, neboť v nesnázích jsem se k němu vždy utíkal a ve svých čtyřiadvaceti letech jsem přijal svátost křtu. Druhý a jistě neméně důležitý důvod byl ten, že si má nastávající přála mít jako věřící svatbu v kostele. A tak se mi dostalo té cti, že jsem byl přijat za dítko Boží a tuto skutečnou svátost jsem si mohl opravdu prožít a doslova vychutnat, protože se tak stalo na Bílou sobotu. Cítil jsem obrovskou důvěru, kterou církev a Bůh do mě vkládá, a současně velkou odpovědnost před Bohem za své činy. Po deseti letech od přijetí svátosti manželství se nám narodila dcera, kterou jsme samozřejmě dali pokřtít. Protože kolem novorozence bývá spousta práce, nepřála si moje žena, abych ji nechával doma na všechno samotnou. A tak se stalo, že jsem přestal chodit do kostela a místo toho jsem pomáhal s prací v domácnosti. Ale za čas, když dcera povyrostla, začal se ve mně ozývat hlas svědomí, které je výrazem pocitu odpovědnosti za vlastní činy. A já jsem si uvědomoval, že jsem chybil a že jsem nyní odstaven někde na vedlejší koleji, která je navíc slepá, protože končí v temnotě hříchu a nevede správným směrem, tj. za opravdovým, smysluplným cílem života. Dodal jsem si tedy odvahy a začal opět chodit do kostela na mši svatou. Zjistil jsem, že je mi sice lépe na duši, ale k plnému duchovnímu uspokojení cosi ještě scházelo. Nemohl jsem se plně zúčastnit mše svaté, protože jsem nemohl přistoupit ke svatému přijímání. Chyběla mi totiž svátost smíření, přesněji řečeno – odvaha k ní přistoupit. S odstupem času mohu nyní posoudit, jak tehdy s přibývajícím časem narůstala doslova propast mezi mnou a Bohem a jak těžké, přetěžké bylo najít v sobě tolik odvahy a zajít do kostela ke zpovědi. Jak já se styděl, ba přímo bál – a zpověď jsem proto z nejrůznějších důvodů oddaloval a čekal na příhodnou dobu, kterou byla přítomnost cizího zpovědníka v našem kostele. Dlouho jsem se na tuto zpověď připravoval a když jsem konečně s velkou trémou vstoupil do zpovědnice a začal se vyznávat se svých hříchů, zaplavila mě tak upřímná lítost, kterou bych ani sám nečekal, až mi hlas začal přeskakovat. Potom se najednou ozvala rána, kterou jsem ovšem slyšel jenom já a možná i Bůh. Ne, to nespadla zpovědnice pod tíhou mých hříchů, ale - jak se říká – spadl mi kámen ze srdce. A kdepak kámen, pořádný balvan. To Bůh ze mě sňal břemeno hříchu a naplnil mě radostí, že jsem se zase cítil lehký a volný jako pták. A s radostí jsem se přímo chlubil své ženě, že jsem byl u zpovědi. To dodalo odvahy i jí. Od té doby chodíme se ženou a naší dcerou pravidelně na bohoslužby a dcera navíc do náboženství, které si oblíbila, jakož i pana faráře. A život bez víry už si nedovedeme představit. Takový byl můj návrat k Bohu. J. Š. Jen pro rozzářené dětské oči? Lidé, kteří prožívali sváteční dny na samotkách komunistických věznic nebo za války v koncentračních táborech, se shodují na tom, že slavnostní chvíle je možné zažít i tam. Uprostřed bídy a ponížen, zbaveni „zbytečných starostí“, dokázali slavit Vánoce či Velikonoce s opravdovou radostí, často poprvé v životě. Plyne z toho, že sváteční chvíle je pro každého, ať se nachází kdekoli. Bludy káže ten, kdo se, v duchu let minulých, snaží přesvědčit okolí, že svátek je záležitost rodiny, že k němu patří rozzářené dětské oči, že musí mít své náležitosti. Zvlášť osamělým lidem se pak zdá, že oni nejsou jakékoli sváteční chvíle, ať už té „oficiální“, nebo ryze soukromé, hodni. „Umět si udělat svátek je důka- zem smíření se sebou i se světem,“ tvrdí Alena Zímová, bývalá učitelka. Žije sama, protože se její dcera vdala do zahraničí. „Nejdřív mě trápilo, že kvůli své špatné pohyblivosti nemohu za nimi často jezdit. Vánoce jsem celé proplakala. Pak jsem ale našla v té své situaci určité zalíbení. Dva dny v týdnu si vyčlením jako sváteční – je to taková moje hra. Na každý den si vymyslím nějaký program, podle chuti.“ Když se ptávali herečky Nataši Gollové, která prožila léta sama, umí-li si udělat svátek, odpovídala s trochou nadsázky: „Slyšela jsem, že nebe je vlastně jedna velká slavnost. Když se to nenaučím tady, tam se se mnou jistě nikdo zdržovat nebude.“ podle KT Prosba Otevři mé oči pro divy tvé lásky. Se slepcem volám: Pane, dej, ať vidím! Otevři mé uši pro volání mých bratří. Nedopusť, aby se mé srdce uzavřelo jejich veliké bídě. Otevři mé ruce, přede dveřmi stojí žebráci a čekají na svůj podíl. Osvěť slepotu mého srdce, abych viděl, co je správné, a vyhýbal se tomu, co je zlé. A. Pereira STRANA 3 K zamyšlení y Irské novoroční přání Abys zůstal ušetřen každého utrpení – to ti nepřeji, ani to, aby tvá další cesta byla samá růže a aby po tvé tváři neskanula žádná slza, abys nezakusil žádnou bolest – ne – nic z toho ti do nového roku nepřeji. Vždyť slzy očišťují srdce, utrpení zušlechťuje, bolest a úzkost tě uvede do společenství s Marií a Dítětem a jejich úsměv tě naplní důvěrou a útěchou. Ať Vás i letos Pán Bůh provází svým požehnáním přeje redakce Kluzký vrchol moci Boj o moc nikdy neustává. Mnozí z nás se buď tlačí, nebo jsou tlačeni, buď odsunují druhé, nebo jsou odsunováni. Možná bych měl vysvětlit, jaký je rozdíl mezi snahou být nejlepší a snahou mít moc. Snaha být nejlepší je Boží dar, tak potřebný ve společnosti. Charakteristickými rysy tohoto daru jsou ohled na kvalitu a používání darů k Boží chvále. Připomeňme si slova výrobce houslí Antonia Stradivariho, který žil v sedmnáctém století. Jeho latinské jméno Stradivarius se stalo synonymem pro kvalitu: „Každý mistr, který jednou rozezvučí moje housle, bude rád, že nějaký Stradivari kdy žil, vyráběl housle a dělal je nejlepší… Kdybych je nedělal tak dobře, okrádal bych tím Boha – protože on je Bohem všeho dobrého a krásného… Nikdy by ovšem nemohl udělat housle Antonia Stradivariho bez Antonia.“ Měl pravdu. Bůh by nemohl vyrobit „stradivárky“ bez Antonia Stradivariho. Tento řemeslník měl určité dary, které žádný jiný houslař nevlastnil. A tak jsou určité věci, které dokážeš dělat jenom ty, a nikdo jiný. Možná je to rodičovství, možná stavba domů, nebo povzbuzování malomyslných. Jsou věci, které umíš dělat jen ty, a proto žiješ, abys je dělal. Ve velkém orchestru, který nazýváme život, máš svůj nástroj a svou úlohu, a jsi odpovědný Bohu, abys svůj part zahrál, jak nejlépe umíš. Je však obrovský rozdíl dělat to nejlepší k oslavě Boha a dělat cokoliv k vyvýšení sebe sama. Hledání toho nejlepšího je známkou vyspělosti. Honba za mocí je dětinská. Max Lucado – Potlesk nebes Nastal čas díků Vždycky touto dobou děkujeme všem, kteří se jakýmkoliv způsobem celý rok podíleli na tom, že Naše společenství vycházelo. Jsou to kněží i jáhen Karel, kteří vždycky včas dodali úvodník, i když mají spoustu jiných povinností a mnohdy nevědí, kam dřív. Je to Rikitan, který léta s nezměrnou pravidelností píše skautskou hlídku, která je vždycky jiná a najdou tam zajímavosti a poučení nejenom skautíci. Je to Karel Tomek – taky maximálně vytížený – se svými příspěvky a informacemi ze světa hudby v Třebíči. Dále pracovníci Charity v Třebíči, Katolické gymnázium, mladí, kteří informují o svých akcích, i další příležitostní dopisovatelé, kteří si vzpomenou jednou za čas. Těm všem patří upřímné poděkování. A taky samozřejmě Vám, milým čtenářům, kteří si Naše společenství už léta kupujete, čtete a dáváte dál – i díky Vám se dostáváme do 18. ročníku vydávání. Věříme, že s pomocí Ducha svatého se toto dílo bude dařit i letos. redakce Modlitba – meditace Bože, náš nebeský Otče, přicházíme k Tobě se srdcem naplněným vděčností za to, že nás máš rád. Děkujeme Ti zvláště za to, že jsi nám dal svého milovaného Syna. Lišíme se jedni od druhých rasou a jazykem. Jsou různé naše materiální podmínky, naše dary, naše možnosti. Ale každý z nás má lidské srdce, každý z nás zná štěstí i smutek, radost i bolest. Všichni stejně potřebujeme Tvé odpuštění, Tvou sílu, Tvou lásku. Učiň, ať jsme jedno i v klanění, abychom – spojeni věčným poutem lásky a osvobozeni od svých sobeckých přání – mohli pracovat pro dobro všech a pro příchod Tvého království. Skrze Krista, našeho Pána. Salote, královna Tonga STRANA 4 Skautská hlídka Zloději Skautská praxe Jedné říjnové neděle vyrazili brněnští skauti do přírody. Po mši sv., které se zúčastnili až v Bystrci, zapadli do lesů, které pro ně skrývají tolik kouzla a radostí. Postavili cvičné stany, do kterých si uložili své věci, a pustili se do programu. Na Vlky připadlo dnes vaření – zeleninová polévka a brambory s uzeným. Vyřízli část trávníku a postavili dvě ohniště. Ostatní šli na dříví. Během hodinky byl oběd hotov. Píšťalka svolala hochy do kroužku a do ticha přírody se ozvalo sborové Anděl Páně. Popřáli si „dobrou chuť“ a … „jééé, co to tu mám?“ pronesl Bobo a vylovil z polévky mravenečka. „Já to nejím.“ Bumbrlíček se hned ozval: „Jasně, nejez to. Dej to sem, já se o to postarám…“ Zatímco se dělili o oběd, opodál kráčeli lesem dva mladíci. Zastavili se až u chaty, která patřila správci honitby. Jeden z nich vytáhl z rance páčidla a jiné nádobíčko a za chvíli okenice povolila. Jeden hlídal a druhý vlezl dovnitř. A už ládoval do batohu tranzistorové rádio, příbory, dalekohled a vše, co mělo nějakou cenu, včetně konzerv a trvanlivých salámů. Netušili, že je pozorují 3 junáci, kteří po obědě vyrazili na signalizační hru na nedaleký kopec, odkud měli praporky vysílat zprávu dalším hlídkám. Nelenili a vyslali zprávu: „Vykrádají chatu u kóty 417, dejte vědět hajnému a policii.“ Sotva to odvysílali, ozvalo se za nimi: „Co to tu vyvádíte?“ Sláva, hajný by tu. Rychle mu vylíčili situaci a společně spatřili, jak zloději s plnými batohy se chystají zmizet v lese. „Vy běžte za nimi, já jim nadběhnu,“ rozkázal hajný a zmizel v mlází. Ale po chvíli, jako by zloději něco tušili, vzdali se. Hajný s namířenou puškou a za doprovodu hochů je odvedl do hájovny, kde je zavřel do prázdného chléva, informoval policii, která už o vykradené chatě věděla, a ta si výtečníky odvezla. No, a z připraveného programu už nic nebylo, hoši pomohli hajnému zajistit chatu proti dalším pobudům a vzrušeně ostatním vyprávěli o svém dobrodružství. Zde bylo spravedlnosti učiněno rychle zadost. Někdy Boží mlýny melou pomalu, ale všem nepoctivcům se dostane odplaty. Někdy bývají zločinci dopadeni po dlouhých létech, ale i když selže lidská spravedlnost, je tu ještě spravedlnost na věčnosti, které nikdo neujde. Teď v zimě po opadu listí se objeví často zajímavé domečky našeho ptactva. Jednou jsem pozoroval moudivláčka, jak přiletěl se suchým listem orobince a provlékal ho dovedně svazkem větviček na konci silnější větve sklánějící se nad hladinou říčky. Vytrval jsem a byl svědkem vzniku jakéhosi vaku. Pak si dopravil v zobáčku jemnější traviny a „utkal“ z nich rourku, čili vstupní vchod obrácený dolů. Druhý den vystýlal hnízdo chmýřím z orobince. Tak to byl tkadlec a teď se podíváme na tesaře. To jsem spal pod širákem ve starém sadě, když mě k ránu probudilo mocné tesání do dřeva. Párek strakapoudů si tesal střídavě hnízdo ve staré jabloni. Bylo to jako kulomet, jen třísky lítaly. Když jsem tam přišel za dva dny, strakapoud už vyletěl z hotového hnízda. A později štěbetavé hlásky malých strakapoudků zněly jako hlásky z mateřské školky. A do třetice se podíváme na „košíkáře“. Na kraji rybníka byly na volnějším místě 4 stébla vysokého rákosu a dva menší. Rákosník přilétl s travinami v zobáku a začal oplétat jako zručný košíkář ona 4 stébla kolem dokola. Konce zastrkoval pod hotové smyčky. Další listy zasunoval „přes“ a „pod“. Nakonec pohyby prozrazovaly, že zevnitř plete dno hnízda. Nakonec ho vystýlal pírky, kousky jemné březové kůry a suchými stélkami mechů. I my můžeme objevit v přírodě spoustu moudrosti a účelnosti, které Bůh dal přírodě do vínku. Třeba poznáte, že už nejde o moudivláčka lučního, ale o bratříčka, k němuž získáte přátelský a vřelý vztah. Grizly Co chystají katolické oddíly pro ostatní? V lednu to bude maškarní bál, v únoru skautská mše sv. na Jejkově u příležitosti Mezinárodního dne skautek, v březnu soutěž v šikovnosti Miss světluška. Rikitan Vánoční dárek mého oddílu: Motto: „Ať noc v novém roce neodstraní úsměv z našich tváří.“ „40 rad, jak zachovat klid.“ Jak poznáme, že je opravdu zima? Mouchy létají v teplácích. „Proč přicházíš pozdě do školy, Janáčku?“ – „Prosím, já jsem zaspal.“ – „A ty, Vašíčku?“ – „Prosím, já jsem pro něj šel.“ – „A ty, Soukupe?“ – „Prosím, já jsem na oba čekal.“ „Prosím, abyste omluvil, že můj syn nedokončil třicetiletou válku. Po bitvě u Kolína se mu udělalo velmi špatně.“ „U starých Slovanů chodily strašit tyto bájné bytosti: večer Večernice, v poledne Polednice, za jitra Jitrnice.“ „Vonásku, kdes byl včera?“ – „Prosím, tatínek měl svatbu.“ – „Ale to už je potřetí, co se vymlouváš na tatínkovu svatbu.“ – „Když on je prosím kostelníkem.“ „Kam půjdeš, až vyjdeš ze školy?“ ptá se učitel v 9. třídě. „Na autobus.“ „Tak co, Michale, jak dopadlo vysvědčení?“ – „To je přece vedlejší, mami, hlavně, že jsme zdraví.“ „Na Vánoce jsme měli kapra. Co o něm víš, Kudláčková?“ – „Kapr je impregnován šupinami, aby do něj nešla voda. Vpředu má hubu, vzadu ocas, kdyby to bylo obráceně, plaval by pozpátku. Nemá plíce, takže nemusí chodit na rentgen. Má hlavu, aby mu nepršelo do krku, když za deště vystrčí hlavu ven. Na páteři má zavěšené břicho, aby ho nemusel tahat po dně…“ Jsme mezi Vámi Třebíčští studenti koupili dětem dárky STRANA 5 Od středy 20. prosince do pátku 22. prosince proběhly v našem kraji Vánoční Modré dny. V rámci tohoto projektu byly dětem předány dárky na osmi různých místech Vysočiny: Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Havlíčkův Brod, Jihlava, Jemnice, Rovečná a Třebíč. V roce 2002 Modré dny založil Tomáš Forýtek. Zastřešující organizace je Modrý svět, která se zaměřuje na prevenci sociálně patologických jevů dětí předškolního a školního věku. „Vánoční Modré dny fungují od roku 2003 a letos jsme je udělali pro 213 dětí. Děti dostaly dárky, jejichž hodnota je kolem sto padesáti tisíc korun,“ říká Forýtek. V Třebíči se dárky rozdávaly v pátek 22. prosince. Účastnili se i studenti, kteří se ve třídách skládali na dárky pro sociálně znevýhodněné děti a pak jim je předali. „Úsměv a radost z dárků je asi ta největší odměna,“ svěřuje se Andrea Fabíková, která společně s ostatními spolužáky z katolického gymnázia předávala dárek – kolečkové brusle. Fru Vánoční nokturno Bavme se o víře Pevná tradice Třebíčských nokturen vyvrcholila v pátek 29. prosince svým 32. koncertem s názvem „Vánoční nokturno“. Ve zcela zaplněném kostele Proměnění Páně na Jejkově mohli posluchači prožít hluboké vánoční poselství spolu se třemi hudebními soubory převážně mladých lidí. Vánoční skladby a koledy zazněly v podání souboru JA.S Janova společnost z Náměště nad Oslavou, pěveckého sboru Coruscante a komorního souboru Musica animata Humeris z Třebíče. Večer protkaný vánoční poezií v podání pana Ludvíka Svobody přesvědčil každého, že v našem kraji hudba neumírá, ale jako velký dar celému lidstvu je schopna posílit mnohdy unavená srdce posluchačů i interpretů, přivádět zmatenou mysl k Pravdě, lhostejnou duši k Lásce. Nezbývá, než si přát, aby Třebíčská nokturna byla stále živá i v roce 2007. Přehoupli jsme se do nového roku. Zase jsme o rok starší, o rok zkušenější…máme před sebou dalších tři sta šedesát pět dní, které můžeme využít k dobrým věcem. Události posledních dnů v roce byly tolik silné, že se u nich musím chvíli pozastavit. Jakby taky ne. V adventu jsme čekali na příchod Ježíše Krista a vánoční svátky oslavují jeho narození, jeho příchod mezi nás. Jsou to významné svátky, plné symbolů a očekávání. Možná nám ani nepřijde, že někteří kolem nás neznají pravý důvod slavení Vánoc, že neví, proč se zapalují adventní svíce… Tito lidé vlastně Vánocům nerozumí a prožívají je povrchně a komerčně. Zjistila jsem to, když se mě spolužačka na vysoké zeptala, k čemu je advent a adventní věnec? Zarazilo mě to. Je to přeci tak jasné! Ale nebylo. Mnozí mí spolužáci na tom byli podobně. A tak jsem si vzala do hlavy, že se jim pokusím osvětlit některé symboly adventu a Vánoc a vysvětlit jim význam těchto svátků. Abych jim neříkala nějaké nepřesnosti, vypůjčila jsem si křesťanskou literaturu a pustila se do listování. Jaké plody přinese moje práce, uvidím až po zkouškovém období, kdy se vrátím do školy. Na této situaci mě však potěšilo několik věcí. Zájem spolužáků a jejich otázky, které mi kladli. Vždyť čeho se nejvíce bojíme? Toho, co neznáme. O víře je potřeba mluvit… Další věcí, co mi udělalo radost byli třebíčští studenti. Ti se na advent a na Vánoce dívají trošku jinak, řekla bych, že více vnitřně. „Pro mě je advent tím nejkrásnějším časem v roce, protože se můžu těšit na Vánoce. Peče se cukroví a všichni jsou natěšení,“ říká Alžběta Michálková z katolického gymnázia. Nedělám si iluze, že všichni mladí lidé z Třebíče prožívají poslední dny roku stejně či podobně, ale přesto se mi potvrzuje pravidlo, že na Moravě mají lidé k víře a k tradicím daleko blíž než v Čechách. S novým rokem přicházejí nová předsevzetí. A tak mě napadá - pojďme se více bavit o víře, o tom, co nám Bůh dává, co nám nabízí… Fru K. Tomek Církevní humor Před léty studovali na jednom gymnáziu v téže třídě dva velmi nadaní studenti, kteří se neměli ani trochu rádi. Rozešli se po studiích do světa. Oba to dotáhli vysoko: jeden se stal biskupem, druhý generálem. Generál byl vysoký, biskup spíše kulatý. Po mnoha letech se setkali na nádraží, kde čekali na nástupišti na rychlík. Nejprve si všiml biskup generála. Když uviděl uniformu a poznal, kdo je v ní, lišácky se pousmál, přistoupil ke generálovi a zeptal se: „Pane výpravčí, prosím vás, kdy odjíždí tento rychlík?“ Generál naprázdno polkl. Pak poznal bývalého spolužáka, ovládl se, přeměřil si jeho rozsochatou postavu oděnou v klerice a nepřehlédnutelně vyklenuté břicho. Zatvářil se starostlivě a řekl: „Milostivá, rychlík odjíždí za pět minut, ale na vašem místě bych v tak pokročilémv stupni těhotenství necestoval.“ STRANA 6 Celostátní setkání mládeže ve dnech 13.- 19.8.2007 v Táboře – Klokotech Co se děje ve farnostech Kurz efektivního rodičovství – výchova krok za krokem Toto setkání se má uskutečnit jako slavnost celé církve, protože v mladých lidech je naděje pro budoucnost církve i společnosti. Prosím, zkuste Možná patříte také mezi rodiče, kteří se snaží být plánovat farní a jiné aktivity tak, abyste mládeži zodpovědní, chápající, kteří chtějí pro své děti to umožnili co nejhojnější účast. Poproste starší a ne- nejlepší, ale přesto se občas dostáváte do situací, mocné ve farnostech, aby se setkání modlili, a tak které neumíte řešit „správně“. Možná se také ptáte: se na něm také podíleli. TV Noe a radio Proglas jim „A co mám tedy dělat? Jak s dětmi jednat, mluvit přímo zprostředkuje události ze setkání. a vychovávat je respektujícím ale přesto pevným způsobem?“ Připravuje se bohatý duchovní i zábavný program, včetně benefičního koncertu pro Haiti. Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně v tomto Jsou zváni všichni mladí lidé ve věku od 14 let a jistě roce opět nabízí kurz, který Vám pomůže a naučí je doprovodí také jejich pastýři, kněží. Vás nejen to CO máte dělat, ale nabídne Vám také Motto celého setkání je totéž, jaké nabídnul Svatý otec konkrétní návody JAK postupovat. Pomocí nácviku Benedikt XVI. na příští rok: modelových situací z běžného života si osvojíte základ„Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem“ ní metody výchovy, která usiluje o vztah rodič-dítě, (Jan 13,34) založený na důvěře, respektu a vzájemné úctě. Kurz Přihlášky jsou k dispozici na DCM. pomáhá lépe porozumět dítěti, správně komunikovat, Je možné se také přihlásit přes oficiální web setkání: řešit konflikty bez křiku. Nabízí návody, jak nabyté www.tabor2007.signaly.cz vědomosti procvičovat v domácím prostředí. Dodává Děkujeme za veškerou duchovní, praktickou i finanční sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních podporu. rolí a profesí – rodičovství. P.Vít Zatloukal, ředitel Sekce pro mládež ČBK Jedná se o devět dvouhodinových lekcí. Cena celého kurzu je pro jednotlivce 950Kč a pro pár 1450Kč. Dopolední kurz určený především rodičům menších dětí začíná 19. 2. 2007, odpolední kurz, vhodný Pro všechny, kteří se zajímají o vztahy v rodině, pro rodiče dětí školního věku začne 27. 2. 2007 chtějí pracovat na jejich zlepšení a hledají informa- a víkendový, který zahrnuje čtyři celodenní sobotní ce, aby mohli předcházet problémům ve výchově setkání zahájíme 24. 2. 2007. Informace a přihlášky na tel.č. 542 217 464 nebo i v partnerských vztazích nabízíme pravidelná na [email protected] setkání, na kterých získají nové, zajímavé informace a setkají se s lidmi v podobné životní situaci. Jsou určená všem, kteří se zamýšlí nad vztahy v rodině Pro mimobrněnské zájemce Kurz efektivního rodičovství je také možné si a usilují o jejich rozvoj. objednat pro rodiče Vaší školy, školky, mateřského centra, farního společenství apod. a zorganizovat ho Kdy: v uvedených termínech vždy od 17.00 hod. přímo v místě Vašeho bydliště. Kde: v malém sále CRSP, Josefská 1 Cena: 60 Kč jednotlivec/ 90 Kč pár V únoru zahajujeme cyklus čtyř přednášek z cyklu Informační schůzka Hranice v našem životě, který Vám pomůže vyřešit Všechny, kteří by se chtěli o efektivní výchově dootázku, jak nastavovat hranice vůči svým nejbližším zvědět více, zveme na informační schůzku, při které se – partnerům a dětem a přitom zachovat úctu a respekt setkáte s lektory Kurzu efektivního rodičovství, kteří vedou kurzy pořádané Centrem pro rodinu a sociální k sobě i k druhým. péči v Brně a kteří odpoví Vaše případné dotazy 23. 2. 2007 Opravdová láska není bez hranic a představí Vám celý kurz. Setkání proběhne 12. 1. – MUDr. Jana Hájková 2007 v Malém sále CRSP, Josefská 1 od 17:00 hodin 9. 3. 2007 Láska a úcta k sobě = láska a úcta k druhým Ing. Eliška Vondráčková – Mgr. Petra Smékalová Centrum pro rodinu a sociální péči 23. 3. 2007 Rodiče nebojte se říkat „ne“ Josefská 1 – Mgr. Lenka Binová Brno tel. 542 217 464 13. 4. 2007 Mýty spojené s budováním hranic – Ing. Eliška Vondráčková Rodičovská setkání Co se děje ve farnostech STRANA 7 Konec církevního roku 25. – 26. 11. 2006 Kolem druhé hodiny odpolední se na faře ve vsi Stařeč začala sjíždět mládež, děti a výjimkou nebyli ani dospělí. Hned ze začátku jsme se vzájemně představili, V devět hodin jsme se vraceli již všichni společně zpět avšak netradičním způsobem, že kromě samozřej- do Starče. Zde jsme zasytili hladové krky a vrhli se na mých věcí jsme na sebe prozradili i věci, ve kterých doluštění zprávy, která se skládala z ústřižků indicií natolik nevynikáme, což není zrovna snadné. Po dvou a v níž stálo, že máme najít v koupelně (na faře jsou asi dalších akčních hrách, které pro nás zorganizoval tři) bramboru a vedoucí skupinky ji za syrova sní... churavý Tom Kolík – na „Roboty“ či „Otroky“, došel Do půlnoci jsme ještě hráli různé hry a po odbití i zbytek Kolíků – tedy Vojta a Tonda. Rozdělili nás do dvanácté začala oslava. Nechybělo ani šampaňské tří družstev s šéfy Jiřkou, Evou a Lukášem. Neřekli (ovšemže dětské..), lahůdky všeho druhu a ani hudba. nám, co s sebou, ani co se bude dít a „naslepo“ nás Již kolem druhé nás šéfové začali nahánět do pelíšků, – agenty – vyslali po stopách a jelikož byla téměř tma, a tak jsme si popřáli dobrou noc a uháněli. začalo to být napínavé. Po cestě bylo spoustu úkolů Následující den, což byla neděle, nás probral šílený jako například vymyslet a zazpívat písničku o tajném pískot píšťalky u uší, div jsme neohluchli. Všichni agentovi, vylézt pro zprávu na strom, či spočítat kach- nadskočili úlekem a krásné sny byly pryč. Po vydatné ny na celém Borovinském rybníku… Hlavním úkolem snídani jsme společně odešli na mši svatou, která byla při celé hře však bylo sesbírat, co nejvíce indicií. krásným zakončením této akce. Petra Výmalba kostela na Jejkově V prosinci byla provedena výmalba kostela Proměnění Páně v Třebíči Jejkově po předešlé rekonstrukci elektroinstalace. Náročné práce byly provedeny rychle a kvalitně také díky finanční podpoře Ministerstva kultury, města Třebíče a štědrým sbírkám věřících jejkovské farnosti. Poděkování patří též všem ochotným brigádníkům. STRANA 8 Z historie diecéze 863 příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu první zmínka o kostele na Petrově 1296 založení kolegiátní kapituly na Petrově olomouckým biskupem Dětřichem 1500 původní zasvěcení kostela sv. Petrovi rozšířeno na sv. Petra a Pavla 1645 konec obléhání Brna švédskými vojsky. Petrov poskytoval útočiště veliteli brněnské obrany Raduitovi de Souches 1777 založení Biskupství brněnského. Kostel sv. Petra a Pavla povýšen na katedrálu a kolegiátní kapitula povýšena na Královskou stoliční kapitulu sv. Petra a Pavla 1743-46 ukončena barokizace katedrály dokončena novogotická podoba chrámu 1891 posvěcení hlavního oltáře katedrály biskupem Bauerem. Tento den se slaví jako výročí posvěcení katedrály (21.5.) 1905 vybudování dvou katedrálních věží (81 metrů), typických dominant Brna. 1990 románsko-gotická krypta poprvé zpřístupněna veřejnosti. Osobnosti diecéze (1) Řehoř Mendel (1822-1884) zakladatel moderní genetiky, opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. Jeho spis „Pokusy s rostlinnými hybridy“ byl po roce 1900 přeložen do všech evropských a mnoha světových jazyků. Leoš Janáček (1854-1928) – jedna z nejoriginálnějších osobností české hudební moderny, skladatel „moravské“ hudby, významný folklorista, zakladatel a dlouholetý ředitel nové varhanické školy v Brně (od r. 1881) Jan Blažej Santini Aichl (1677-1723) – čelní představitel barokní gotiky v našich zemích. Jeho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře na Žďársku byl roku 1994 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Klement Maria Hofbauer (Dvořák) - (1751-1820) – řeholní kněz řádu redemptoristů, rodák z Tasovic u Znojma, původním povoláním pekař. Jako misionář významně působil ve Varšavě a Vídni. Roku 1888 byl prohlášen za blahoslaveného, roku 1909 byl svatořečený, od roku 1914 je patronem Vídně. Restituta (Helena) Kafková (1894-1943) – řeholní sestra kongregace františkánek křesťanské lásky. Pro věrnost svému svědomí, za statečnost víry a za své přiznání se ke svobodnému Rakousku byla ve Vídni sťata. Zde ji také roku 1998 papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou. V její rodné brněnské čtvrti Husovice je po ní pojmenován park. Aktuality Inzerce Prodám zachovalou ložnici: manž. postele s úložným prostorem, noční stolky, 2 skříně vč. nástavců. Barva: vanilka/třešeň. Tel. 736 178 336, Zn. „Cena dohodou“ DCHB - Obl. charita Třebíč hledá pracovníka na pozici: Vedoucí Centra prevence v Třebíči Požadavky: VŠ vzdělání sociálního, pedagogického nebo humanitního směru, manažerské dovednosti (projektové řízení, vedení týmu apod.), zkušenosti s prací s dětmi a mládeží, komunikační dovednosti, osobnostní a etické předpoklady, znalost problematiky, řidičský průkaz skupiny B, práce i v odpoledních hodinách, ztotožnit se s principy církevní organizace. Nabízíme: kreativní práci, podporu vzdělávání, práci v mladém týmu. Úvazek: 1,0 předpokládáme dlouhodobý pracovní poměr. Koordinátor dobrovolníků na vesnicích Požadavky: SŠ vzdělání a orientace v pečovatelské práci, komunikativnost, schopnost empatie, morální předpoklady, organizační schopnosti, znalost práce na PC, ztotožnění se s principy církevní organizace, řidičský průkaz sk. B. Jedná se o koordinaci dobrovolných pečovatelských služeb na vesnicích. Úvazek: 0,5 (minimálně), předpokládáme dlouhodobý pracovní poměr. Přihlášky: na adresu DCHB-Oblastní charita Třebíč, Mgr. Petr Jašek, L. Pokorného 15, 674 01 Třebíč, tel. 608710048, [email protected] Přihláška musí obsahovat strukturovaný životopis a motivační dopis. Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO 00 ÚT 18 ST 700 ČT 00 7 PÁ 1800 pro děti 00 SO 7 NE 730, 900 Svatý Martin Bazilika 715 1800 15 1800 7 715, 1600 pro děti 18 00 715 19 00 800, 1030, 1800 1800 800 1630 800 700, 10 00 Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 4. února 2007. Příspěvky zasílejte do pondělí 29. ledna 2007 na: [email protected] NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FOBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].