31 - Školní časopis GYM

Komentáře

Transkript

31 - Školní časopis GYM
no. 31
12/13
RASGYM
www.casopisgym.cz
Rasismus
je nejen
nemorální ,
ale i
hloupý!
EDITORIAL
Nejsem žádnej cikán
Je několik věcí, na které jsem alergický a které mě bez výjimky a někdy až nelogicky vytočí. Jednou z nich je
kouření. Jakmile jsou někde v uzavřené místnosti či z někoho cítit cigarety, popřípadě kuřáci smrdí tam, kde to
mají výslovně zakázáno, ocitám se ve stavu téměř nepříčetném.
Podobně jsem na tom s rasistickými narážkami. Jednou mě v Budějovicích žádal jistý špinavý a vousatý spoluobčan o „dvacku na polívku“ a své prosbě dodával váhy argumentem, že „přece není žádnej cikán“. V tu chvíli
nemohla být o žádném daru ani řeč, protože jsem nikdy nechápal, proč by třeba Afričan, jihovýchodní Asiat,
Žid, nebo i Rom měl být méně člověk, než typicky evropský běloch.
Netvrdím, že všechny stížnosti na některé etnické menšiny jsou neopodstatněné. I já mám pocit, že u Romů
prostě je větší podíl lidí, kteří mají negativní vztah k práci či kteří mají sklon ke krádežím. Existují ale naprosto
spořádaní a inteligentní Romové – znám například jednoho Roma, který je katolickým knězem.
Kde je ale chyba? V tom, že Romům dovolíme, aby tady byli? V naší neschopné legislativě a exekutivě? Nebo v
tom, že neumíme začleňovat do naší společnosti nová etnika a národnosti? Samozřejmě nás zajímal Váš názor, a
proto jsme se pustili do rozsáhlé studentské ankety, kterou zpracovali Jiří Novák s Pavlem Mráčkem. Pakliže Vás
téma rasismus jako celek zajímá, nemohu než vřele doporučit strany (10 - 17).
Ve středu 3. prosince navštívili 2 naše redaktorky s mnou Brno u příležitosti vyhlášení soutěži školní časopis
roku, kde jsme obhajovali první cenu za obsah a celkové čtvrté místo. Článek o celé akci si můžete přečíst už teď
na casopisgym.cz. Tentokrát GYM obdržel 2. cenu za obsah a celkové deváté místo (při účasti kolem sta časopisů). O tom, zda je to úspěch, či neúspěch a zdali se GYM celkově zhoršuje, či nikoli, uvažuji v článku „Stagnuje
GYM?“ opět na našem webu, kde budu obzvláště rád za jakékoli konstruktivní reakce.
Na závěr Vám přeji, aby Vám pokojné Vánoce navrátily do vašeho života světlo a jiskru, tolik potřebnou do náročného života a samozřejmě také příjemné čtení.
3
Petr Čížek, šéfredaktor
OBSAH
5
6
7
9
10
Posbíráno
Projektárium
Etiketa
Etika
TÉMA - Rasismus
Povídka
11
13
14
17
16
18
20
21
22
24
Studentská anketa
Úvaha - skinheadi
Úvaha - xenofobie
Učitelská anketa - rasismus
Vítáme nově příchozí
Zapomenutá místa
Rozhovor s talentam
Učitelská anketa - Vánoce
Gym, wellness & stuff
Kam to dotáhli - Josef Kaliáš
Jazykový koutek
27
28
29
30
31
32
34
Hry
Počítače, mobily, internet
Za celou
redakci GYMu Vám
přejeme Veselé Vánoce
a pohodový
nový rok .
Knihy
Filmy
Černá kronika
Dekahovor - Anežka Papáčková
Na závěr
Inzerce
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktor: Petr Čížek (-chinano-) Redaktoři: Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Petra Kratochvílová (-P.Krat-), Vu Thanh Huyen (-iwish-), Tereza Stehlíková (-TeSt-), Martina Marková (-mar.mar-), Pavel
Mráček (-mrak-), Jiří Novák (-jiri-), Dominik Hořejší (-nick-), Anna Betuštiaková (-betuska-), Anežka Papáčková (-anezkap-), Markéta Moravcová (-mm-), Marek Čáp (-mar.cap-), Jan Brezovský (-jábr-), Anna Svobodová
(-anny-), Eva Klímová (-blacklady-), Filip Otepka (-filipo-) Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Anežka Papáčková, Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková Foto: Vu Thanh Huyen, Simona Hrušková
Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš
Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected] Náklad 110 výtisků.
Vydáno 18.12.2013
POSBÍRÁNO
-NICK-
Život za časů Chanuky
Koncem října se na naší škole Prakticky
uskutečnila dvoudenní minikonference na téma: Antisemitismus a
holocaust. Oba maturitní ročníky
doplnilo několik žáků z Biskupského a soběslavského gymnázia.
Všichni se mohli účastnit pěti povedených přednášek a rozšířit tak
své vědomosti.
I letos se spouštějí anglické dny
pro třetí ročník a septimu, jejichž
náplní je, zcela překvapivě, angličtina, konverzování a výuka v tomto
jazyce. Doufám, že si oba ročníky
tyto dny užijí stejně, jako se to povedlo nám v loňském roce.
Spouští se nám nové kolo olympi-
ád a dalších možných i nemožných
soutěží. S radostí zaznamenáváme sportovní úspěchy, o kterých
si můžete přečíst v dané rubrice.
Proběhlo již školní kolo dějepisné
olympiády a matematici se už nyní
pilně připravují. Mimo to se letos
dostal tříčlenný tým z naší školy na
Pražský studentský summit, kde si
194 podobných delegací ze škol po
celé republice zkouší každý měsíc
modelová jednání OSN, přesně tak,
jak fungují v praxi. To vše zakončí
na konci března 4denní konference
v pražském hotelu Ambasador.
celá škola si mohla
koncem listopadu užít hrané představení o životě K.H.Máchy. Obdiv
patří terciánům, kteří se s vervou
chopili tohoto úkolu, ačkoli sami
o Máchovi prakticky nic nevěděli.
Pro učitele by z toho mělo plynout
ponaučení, že na podobné projekty
je lépe vybírat možná horší herecky, za to ale tematicky vzdělanější
starší studenty.
5
Po první adventní neděli jsme se
mohli vrátit do vánočně vyzdobené školy. První takové uvítání je
osvícený stromek před školou a
druhý hned za vstupními dveřmi.
Všichni tvůrci této dekorace doufají, že vám zpříjemní toto období,
kdy všichni s nadějí a nedočkavostí
čekáme na Vánoce.
V
úterý 26. listopadu navštívila
naši školu hispanistka Olga Vylímková, která si pro španělštináře
připravila velice zajímavou přednášku o andských domorodých indiánech a jejich životě. Byla to zajímavá konfrontace s naší kulturou a
životním stylem, po které si každý
z nás musel položit několik otázek,
pokud se přednášce alespoň trochu
věnoval, což se rozhodně nedalo
říci o neustále se líbajícím páru,
sedícím vedle mne, který svým pozérstvím jen ukazuje, jak vypadají
omezení ignoranti.
Fiat lux...
5. prosince navštívil naší školu
Mikuláš společně s čerty a andělem. Učitelé byli donuceni vykoupit se ze svých hříchů, aby
nepropadli věčným plamenům pekelným. Každý z nich na to šel po
svém. Podrobnosti vám určitě rád
sdělí kterýkoli oktaván.
22.
listopadu proběhl první letošní maturitní ples, tentokrát ve
stylu Tvůrců dějin, a nutno říci, že
se vydařil. Neméně úspěšný byl i
druhý ples, 6. prosince tematicky
zasazený do snu. Maturantům tak
odpadla další velká várka starostí a
o to více se nyní můžou koncentrovat na blížící se zkoušku dospělosti.
Vysvětlovat Vám to by bylo příliš obsáhlé...
6
S blížícími se Vánoci se schyluje 17. prosince se vydaly (resp. vytaké k tradičnímu sportovnímu
měření sil na fotbalovém turnaji
tříd. Jak říká pan Werner, kéž by
každý ročník byl, jako ten loňský –
všichni si hezky zahráli a nedošlo
k žádnému zranění. Nezbývá než
doufat, že tomu bude tak i letos. Ať
vyhrají ti nejlepší.
Hned následující den se bude konat Vánoční show. I letos bude v
gesci oktávy a všichni tak mohou
jen přemýšlet, co si pro ostatní přichystá. Pevně věřím, že si zbylé třídy připraví svá vystoupení. Za těch
osm let zde považuji Vánoční show
za jednu z nejhezčích tradic, jež na
škole máme.
PROJEKTÁRIUM
dají – čas mezi uzávěrkou a vydáním časopisu) oba maturitní ročníky do Vídně. Zájezd již tradičně
organizuje pan Pražák. Všichni si
tak budou moci zpestřit hektické
předvánoční dny prohlídkou starého a úctyhodného města, navíc
v tak typickém adventním čase. A
opozdilci budou mít dobrou příležitost nakoupit některé vánoční
dárky přímo na proslulých vídeňských tržnicích.
litní odpočinek – vždyť letos mají
Vánoce celých 16 dní, bohatého
Ježíška, a především žádné kosti v
krku, utrhané ruce a nohy ze Silvestra, příliš velké sněhové závěje a
vše ostatní, co by atmosféru svátků
mohlo zkazit. Pevně doufám, že se
znovu uvidíme v příštím roce!
No a pak už nezbývá než vám
všem popřát klidné, šťastné a spokojené Vánoce, krásné zážitky, kva-
Nezapomeňte, že rozhodnutí
poroty musí být ako že objektivní!!
-AKO-
Čidla, šifry, pokusy...
Od září letošního školního roku
čerpáme poměrně významné prostředky z Evropského sociálního
fondu, stejně tak ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT –
realizujeme totiž projekt s možná
trochu záhadným názvem Nové
výzvy pro Třeboňsko. Rádi bychom
vás pravidelně informovali o tom,
jak je s těmito prostředky nakládáno a co zajímavého se díky tomuto
u nás děje.
Realizujeme celkem 4 aktivity, jejich hlavní garanti pro vás popsali
průběh svých aktivit:
§01 – Fyzika – Martin
Krynický: Fyzikální část pro-
jektu se zabývá zavedením počítačových čidel do výuky fyziky.
Měření s jejich pomocí splní dva
cíle: budeme pohodlně měřit to, co
dnes měříme jen obtížně a budeme
měřit i věci, které dneska změřit
neumíme.
Čidla se nebudou používat pouze
ve škole, ale studenti si je budou
brát i domů a sami se tak přesvědčí,
jak vypadá jejich cesta domů, který
elektrický spotřebič nejvíce žere (a
také kdy), co se děje s teplotou v
místnosti, když se otevře okno, jak
se mění vlhkost vzduchu, když se
začne vařit nedělní oběd, nebo zda
hluk v jejich pokoji nepřekračuje
hygienické normy.
Uvedené výzkumy napadly nás,
předpokládáme, že větší počet lidí
s čidly v ruce přinese nejen více
výsledků, ale i další nápady, co ve
§02 – Biologie – Václav
Bartuška – seznámení se s co
svém okolí prozkoumat.
Čidla máme teprve měsíc, ještě k
ním nemáme počítače. Zatím jsme
je použili během přírodovědného
týdne, další pokusy chystáme.
a nová čísla, je totiž smutnou (a
radostnou zároveň) skutečností,
že nás ti nejzkušenější redaktoři
po maturitě opouštějí. Zároveň s
nejživější formou výuky praktické biologie je cílem této aktivity.
V rámci různých pokusů v rámci
laboratorních cvičení se snažíme
naše žáky vybavit dovednostmi
i znalostmi k tomu, aby toho ve
skutečné přírodě viděli víc. Až se
oteplí, čeká mnoho tříd série zajímavých exkurzí, kde si budou moci
nasbírané zkušenosti ověřit.
§03 – GYM – Martin Rosocha – Redakci časopisu se
především daří „omladit“ redakci, nezbytný předpoklad pro další
„Společná setkání si studenti opravdu
užívají a příjemně si brousí vlastní důvtip. „
radostí dodávám, že krom onoho
omlazení přišlo také navýšení počtu, především pak v řadách ilustrátorek a internetové redakce (ano,
tady přesně je ten hlavní smysl,
tedy aby se na časopisu podílelo
co nejvíce studentů naší školy). Internetová sekce se medvědi měrou
podílela na kompletním překopání
internetové verze časopisu, nejenom výběrem nové šablony, nýbrž
i novými rubrikami, mezi kterými
bych rád zmínil černou kroniku,
rubriku DJ, pestré blogy a nový komiks Mr. Gym. Redakce na soutěži
školních časopisů opět potvrdila
svou kvalitu umístěním na předních příčkách, zmiňme např. druhé místo mezi obsahy všech středoškolských časopisů, tedy nejvíce
oceňované a žádané ceny, případně
druhé místo ve volbě redakcí.
§04 – Šifry – Karel Pazourek – Šifrování rozvíjí in-
duktivní myšlení, schopnost z několika náznaků pomocí zkušenosti
vyřešit problém. Pro lidi nadané
na induktivní myšlení je šifrování
vynikající příležitostí se pobavit a
třeba i něco naučit. Navíc se v rekreačním šifrování používá v plném rozsahu všeobecné vzdělání
ze všech možných odvětví lidského
vědění, matematikou počínaje a
současným uměním konče. Organizujeme společná setkání, která si
studenti opravdu užívají, příjemně si brousí vlastní důvtip. Naše
šifrovací soutěž už má za sebou
dvě sady šifer a setkání - na nich
ETIKETA
Brno je zlatá loď, s děvčaty po něm zásadně choď...
si zkoušíme luštění šifer určitého
typu. Například na druhém setkání jsme si ukazovali šifry s morseovkou. A témat je pořád mnoho,
-JIRI-
Zasedací pořádek
V tomto čtenářském kurzu etikety se vydáme vstříc jednomu z
velkých témat, a tudíž i často problémovým situacím. Dnes tedy na
téma – “zasedací pořádek při stolování”.
Toto odvětví pravidel etikety je
rozsáhlé, jelikož se ke stolu dosta-
chystáme i vánoční sadu. Možná
přijde i přednášet organizátor jedné z týmových šifrovacích soutěží.
7
neme každý den. Ke stolu se samozřejmě dostaneme skoro kdekoliv.
Ať už je to doma, v restauraci či na
jiných místech, případně v různých
situacích. Určitě mi dáte za pravdu, když napíšu, že doma se těmito
pravidly příliš nezabýváme, chceme-li ale chodit do společnosti sváteční či jinak důležité, měli bychom
se umět posadit na nám náležící
místo. Případně dokázat zorganizovat zasedací pořádek na své akci.
Při organizaci zasedacího pořádku
hraje nejdůležitější roli společenská významnost jednotlivých osob
či párů. Vždy bývá za nejvýznamnějšího považován hostitel (osoba
jež vás pozvala, či akci organizuje).
Tato osoba by vždy měla sedět na
nejprestižnějším místě, tudíž v čele
stolu, nebo střední části stolu. Také
platí, že by tento hostitel (budu používat místo nejvýznamnější osoba) měl sedět zády ke stěně s rozhledem (pohledem) do prostoru.
Místa dalších osob se již odvíjejí
od pozic hostitelů, a to následujícím způsobem. Společensky nejvýznamnější žena se posadí po
jí a kříží, tudíž je lepší zaměřit se
na menší počet těchto zásad, aby
nenastaly nepříjemné zmatky.
V průběhu akcí by se též zasedací
pořádek neměl porušovat. Lidé by
neměli vytvářet menší skupinky,
ale věnovat se všem, tedy i lidem
odlišného věku, pohlaví či postavení. Chceme-li už doopravdy
vytvořit samostatnou skupinku,
stoupneme si dále od stolu.
Stoly, se dají samozřejmě rozestavit
podle různých schémat, odvíjejících se od potřeby určitého počtu
zasedacích míst či tvaru místnosti.
Nejtypičtější rozestavění stolů je asi
podélné („I“), ale častá jsou i další
schémata pro větší počet lidí, například do svaru písmene „T“, „U“,
„E“ a podobně. Nejzajímavější je
podle mne tvar kulatý „O“. U kulatých stolů se samozřejmě dá ctít
pravidlo společenské rovnosti, a
nebo zase podle polohy hostitelů.
V případě podle významnosti se
pravici hostitele a nejvýznamnější pán zase po pravici hostitelky.
Další osoby se rozsadí opět vedle
společensky významnějších osob
směrem ke kraji stolu. Je-li schéma
sestavení stolů podélné (ve tvaru
„I“), měli by hostitelé sedět naproti sobě a další významné osoby by
měly být v bodové souměrnosti s
partnerem, manželé by nikdy neměli sedět vedle sebe! A jde-li už
o zmiňovanou společenskou významnost, jak ji vlastně lze určit?
Za významnější považujeme osoby
(nevím jaké slovo použít – vzdělanější, výše postavené, důležitější, s
lepší prací, jinak postavené – jestli mne chápete), starší, ženy, nebo
cizince (osoby “vzácnější”). Samozřejmě se tyto zásady často doplňu-
mohou hosté rozsadit, tak že hostitelé sedí vedle sebe (schéma: 2 –
1 – H - H – 1 – 2, dokola). Nebo
za druhé, tak že každý pár je sobě
naproti – středová souměrnost
(schéma: 2 – H – 1 – 2 – H – 1).
Na začátcích těchto akcí je časté, že
hostitelé na stoly rozestaví cedulky
se jmény pozvaných. Tyto jmenovky nám pomohou najít si své místo
rovnou bez dlouhého přemýšlení.
Je-li však akce pořádána pro velký
počet osob, vystavují se u vchodu
tzv. placementy, na kterých bývá
jmenovitě zasedací pořádek nakreslen. V takový moment se už
doopravdy vyhneme všem zmatkům, které by u stolu při rozsazování mohly nastat. Samozřejmostí
na začátku akce je, že se první
8
„V menším kolektivu bývá slušné navzájem se všem před usazením představit, v
početnějším složení představit se alespoň
sousedům a pozdravit hostitele.“
posadí hostitelé, popřípadě staří
nebo dámy, kterým se má dle pravidel etikety pomoci s posazením.
V menším kolektivu bývá slušné
navzájem se všem před usazením
představit, v početnějším složení
představit se alespoň sousedům a
pozdravit hostitele.
Tato pravidla platí i pro akce (oslavy, večeře) v domácnosti. I v tomto
prostředí je vhodné zachovat pravidla etikety, byť trochu pozměněně.
Na rozdíl od jiných společenských
akcí bývá doma zvykem, že manželé sedí vedle sebe. Také se rozsadíme podle zvyku, že hospodyně sedí
nejblíže ke dveřím, naopak nejváženější osoba nejdál. Zase však platí většina již zmiňovaných pravidel.
Pravda, pravidel bylo už víc než
dost. Tedy už bych tuto lekci etikety ukončil, protože by mi jako
nezasvěcenému člověku ještě po
pár pravidlech asi pukla hlava.
Budu již jen doufat, že po této lekci
pravidel etikety si už určitě budete
umět vhodně zorganizovat vlastní
společenskou akci, případně se na
jiné vhodně chovat a správně se
posadit.
ETIKA
-MM-
Pravidla správného šlechtění
Pravidlo č. 1: Určit si cíl
Kdysi mi bylo řečeno, že má růže
bude nejhezčí pouze červená. A tak
jsem se rozhodla, že začnu šlechtit.
Pravidlo č. 2: Zbavit se
toho, co nechci
„Co přesně tu teď děláš?“ zeptal se
mě někdo.
„Hubím růže.“
„A neříkala jsi mi, že je právě chceš
pěstovat?“
červené.“
„Nejsou červené.“
„Tahle barva je červená.“
„To je relativní. Nepřijdou mi dostatečně červené. Už jsou zkřížené
se vším, co se tu zatím objevilo, a
svou čistotu už dávno nemají…“
„A není ti jich trochu líto?“
„Jsou to jenom růže. Nic jiného…“
„Aha…“
U růží nezáleží na ničem jiném,
než na jejich vzhledu. Nejsou to
„Je to jenom plevel. Nejsou čistá dokonalost!“
„Ano, ale pouze ty červené.“
„Aha… Stále tomu nerozumím…“
„Já hubím jenom ty barevné. Modré jsou sice vzácné, ale na co mi tak
jsou? Je to jenom plevel. Nejsou
čistá dokonalost! Na mé zahradě
nebudou jiné růže než ty červené.
Ty ostatní ať si pojdou!!“
„Jsi blázen!“
„Je mi to jedno. Stejně mě to baví.“
A tak jsem tedy stále pokračovala
ve vytrhávání květin.
Už jsem vytrhala všechny barevné.
Jsou všechny pryč, a už tu jsou jenom ty červené. Mé krásné, červené růže.
lidi, nemusím se za nimi ohlížet.
Jsou to jenom růže, kterým můžeme normálně ubližovat, a jim je
to jedno. Jsou to věci, u kterých si
můžeme být dovolení být bezcitní.
Proč bych hubila něco jiného, že?
Takhle ta lidskost vypadá. Růže je
stále pouhou růží a já si ji mohu
tvořit podle svého ideálu. Všichni
mají rádi růže. Ale jen ty červené.
Ti, kterým se líbí jiné, jsou zmutovaní touhle dobou, a neví naprosto
nic o dokonalosti a kráse. Však já
jim ukážu dokonalost, až tu budou
pouze červené růže.
Pravidlo č. 3: Dosáhnout dokonalosti
Ale místo toho, aby mi to konečně
stačilo, a mohla jsem být spokojená s tím, co už vlastně mám, tak ne
všechny růže mi přišly dostatečně
červené…
„A co že tu děláš teď?“
„Hubím růže.“
„A neříkala jsi, že růže právě pěstuješ?“
„Ano, ale pouze ty červené.“
„To jsi říkala, ale vždyť hubíš i ty
Pravidlo
č. 4: Izolace
„Co děláš?“
„Stavím plot.“
„Ale
vždyť
jsi tu už měla
plot.“
„Ale ne dostatečně
vysoký a dostatečně nepropustný.“
„Mě tvůj plot přišel naprosto do-
stačující.“
„Nechci, aby mé růže přišly do
kontaktu s čímkoliv, co není stejně
čisté jako ony. Nestojím o to, aby
se křížily s nějakými bílými nebo
modrými, a pak by byly opět nečisté, a musela bych opět hubit plevel.
Takhle to bude mnohem lepší.“
„Jsi blázen.“
„Přijde ti snad lepší hubit růže?“
„Takže lepší je schovat je za plot.“
„Ano.“
„A jak je chceš opylovávat?“
„Jednoduše. Budu sem posílat jen
ty nejlepší včely. Budu sem posílat
ty nejlepší věci. A mé růže budou
v luxusu.“
„A nebude jim chybět světlo?“
„Ten plot bude skleněný, aby mým
růžím nic nechybělo.“
„Jen kontakt s okolním světem.“
„Nesuď mě.“
9
To jsou základní pravidla šlechtění…
Růže najednou mají problém.
Uvadají, mívají nemoci, přestávají vypadat dokonale. Jsou ubohé,
a žádný z prostředků, kterými je
opečovávám, nijak nepomáhá.
Vypadá to téměř, jako by se mezi
růžemi šířil nějaký mor. Jed, který
ty mé růže vysával a ničil. A ony
kvůli němu mutovaly.
„Co děláš?“
„Odmítám jít na zahradu.“
„Proč?“
„Mé šlechtění nevychází.“
„A divíš se tomu?“
Urazil mě.
Po nějaké době se vracím na zahradu, a tam je tuna mrtvých a uvadlých rudých růží. A uprostřed - přímo uprostřed všech těch mrtvých
růží – stojí velká zdravá bílá růže.
Asi začnu šlechtit ty bílé…
TÉMA
RASISMUS
10
Rasismus se staví někam ke spodní
hranici hned vedle utahování si z
tloušťky a vadám na řeči, zkrátka
tam, kam sahají v konfrontaci ti
nejzoufalejší a často také ti nejhloupější. Je to jev spojovaný s násilím,
nenávistí, neschopností argumentovat něčím smysluplným. Je to
problém, který se nedá dostatečně
nafouknout ani uklidnit. Kontroverzním tématům a diskuzím se
GYM vpravdě nevyhýbá a ani toto
číslo není výjimkou. Redaktoři se s
vervou vrhli do těžkého úkolu – ono
totiž vystavit jedno číslo školního
POVÍDKA
časopisu na téma jako je rasismus
opravdu není jednoduché. Celoplošné zmapování názorů na naší škole
si vzali na starost Pavel Mráček s
Jirkou Novákem – odpovědi byly
ve spoustě případů překvapivé, v
nějakých snad i znepokojivé. Vyjádřili se i kantoři skrze pravidelnou
Učitelskou anketu, kterou si vzal na
starost Martin Rosocha. Ani cizojazyčné rubriky nezůstaly pozadu
– Anežka Papáčková je autorkou
Španělského koutku hovořícím o
rasismu proti Indiánům, Pavel Mráček v německém koutku popsal, jaká
je situace v Německu a já jsem shromáždila a vyfotila Asian GANG.
Toto téma se těžko zlehčuje, tudíž
určitě za zmínku stojí i kvalitní myšlenka, na které vystavěl Dominik
Hořejší svou úvahu, kterou osobně
vřele doporučuji.
Téma je to náročné, poprat se s ním
zvládnou jen ti nejtrpělivější.
Sama za sebe Vám přeji pohodlné
počtení nejen tematickými články,
ale také hezké svátky a vše krásné
do Nového roku!
- IWISH-
-NICK-
Zvláštní příběh těch dvou
Žili, byli dva, nebo dvě? Spíše dva.
A ti dva se znali. A nejen to. Bylo
mezi nimi něco víc. Něco, co i
oni sami jen těžko dokázali postřehnout. Podívej!
Támhle se zrovna potkávají! Dva lehké, skoro neznatelné úsměvy. Tiché a
neslyšitelné
pozdravy.
Výjimečně se jeden z
nich ohlédl. Sklopené oči
a pocit provinění. Totální
bezradnost a úzkost. A tak
stále znovu a znovu.
Ačkoli oba cítili nepopsatelně
mnoho, nikdy se víc nestalo. A
ten strach. Byl tak silný a najednou
všude. „A co ostatní? Jak by se asi
tvářili? Proč se tak blbě směje?“
„Odpovíš mi konečně?“ probralo
jednoho. „Omlouvám se, neslyšel
jsem vaši otázku.“ řekl upřímně. A
nebylo divu, pořád přemýšlel, spekuloval, trápil se, škola byla stranou. Stejné to bylo i u druhého.
A tak to šlo dál, den za dnem,
měsíc po měsíci. Oba se cítili
čím dál hůř. A nikdy se nestalo nic. Nikdy nepadlo víc,
než tichý pozdrav a zvláštní úsměv. A přitom si toho
chtěli tolik říct. Ty samé
obavy oběma nedovolily říct
tu samou větu.
Bylo to takové typické dubnové noci. Jeden se procházel nočním maloměstem a nasával vůni
nastávajícího jara. Zase nemohl
spát. A jako vždy nepřemýšlel, kam
jde, prostě šel a náhodně zatáčel.
Z jeho myšlenek jej vytrhla silueta choulící se na lavičce. Upoutala
jeho pozornost. Šel blíže. Byl to on.
Druhý tam ležel, třásl se zimou, a
přesto spal. Překonal strach a zatřásl s ním. Druhý se probudil. Z
jeho dechu bylo cítit, že se ten večer odehrála velká oslava. Z druhého vypadlo jen, že musí domů, pak
jeho drkotající zuby zastavily další
výpověď, nezaujatý divák si ale
STUDENTSKÁ ANKETA
musel všimnout výrazu v druhého
očích. Půjčil mu bundu a podpíral
ho za chůze. Moc dobře věděl, kam
jít. Ten jeden dovedl druhého až
ke dveřím. Dál už to zvládne sám.
Vzal si zpět svojí bundu, ucítil tu
zvláštní, nádhernou vůni. Počkal,
až se dveře zavřely a šel také domů.
Druhý den se oba probudili. Nebyl
to sen, došlo jim. Na tváři obou
byly úsměvy. Byli tak blízko, stačilo
napsat, zavolat, zazvonit. „Jestli mě
má rád, tak se ozve.“ řekli si oba. A
tak se vše vrátilo do starých kolejí. Jen ta bolest byla silnější. A tak
to šlo dál, až se jejich cesty rozešly
nadobro.
-JIRI- & -MRAK-
Averze k rasám na škole
Otázka 1 - Myslíte si, že
je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami?
Otázka 2 - Myslíte si, že
je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami?
Odpovědi na 1. otázku jsme roztřídili podle pohlaví a názoru (ano,
ne, nevím), jak můžete vidět na
grafu. Už na první pohled je zřejmé, že jsou mezi odpovědmi studentů a studentek velké rozdíly.
Nejprve bychom se mohli zaměřit
na odpovědi dívek. Dohromady
se jich k této otázce vyjádřilo 154.
Podíváme-li se na jejich odpovědi procentuálně, většina z nich
(cca 58%) si nemyslí, že je naše společnost negativně ovlivněna přistěhovalci a cizími rasami. Opačného
názoru je přibližně polovina odpovědí.
Odpovědi chlapců jsou pravým
opakem, jsou viditelně radikálnější. Ze 101 odpovědí je skoro 70 %
toho názoru, že jsme menšinovými skupinami negativně ovlivněni.
Pouhých 20 % potom odpovědělo
na zmíněnou otázku “ne”.
Většina odpovídajích je tedy přesvědčena o tom, že má pobyt menšin na Českou republiku negativní
dopad. Studenti jsou vyhranění,
zatímco studentky by se pravděpodobně tyto problémy snažily řešit
diplomaticky a klidněji.
Už od prvního pohledu na grafy
k otázce 2. je zřetelné, že “vyhráli” Romové. Už při zadávání ankety jsme tento scénář očekávali.
Výsledek je však pro Romy ještě
horší, než jsme čekali. Jako nejnebezpečnější přistehovalce je zvolila
přibližně polovina školy...
Hned po Romech se zde často objevují Ukrajinci. Snad je to proto,
že se v České republice jejich menšina objevuje často, a že je nejpravděpodobněji najdeme manuálně
pracovat na různých stavbách. Na
jednu stranu je to možné brát jako
pozitivum, protože mnoho Čechů
by takovou práci dělat nechtělo.
Kamenem úrazu však může být
fakt, že někteří Ukrajinci zde pracují načerno.
Další, údajně nebezpečnou skupinou, jsou muslimové. V této otázce
jsme útržkovitě tuto skupinu nacházeli také pod označeními islamisté, obyvatelé zemí končících na
„stán“. Proč? Muslimové sice do ČR
tolik neemigrují, přesto se mnoho Čechů jejich imgrace obává.
Důvodem této odpovědi je pravděpodobně obava, že by isamisté
byli schopni nenásilně vytlačit naši
evropskou kulturu a náboženství,
neboť v jejich zemích přirozený
přírůstek obyvatelstva stoupá a v
Evropě je tomu právě naopak.
Často uváděné byly také národnosti, s kterými jsme v minulosti
neměli příliš dobré vztahy. Mezi
ně bychom začlenili Rusy a dvakrát
uvádené Němce (že by ještě dozvuky války a let po roce 1948?).
A jak jsou pro nás škodlivé další
uváděné rasy a národnost? Maďaři,
Turci, Angličané, Srbové, Číňané....
Snad je jejich “škodlivost” přímoúměrná osobním zkušenostem
těch, kteří je uvedli.
A jedna dobrá zpráva nakonec. Že
by přímá zkušenost byla tím pravým receptem na předsudky?!
11
Otázka 3 - Proč by měl/
neměl stát redukovat
počet cizinců a přistěhovalců v ČR ?
U této otázky se odpovědi dost
shodovaly. Alarmujíci je, že skoro
dvě třetiny dotázaných studentů
jsou pro redukci. Zejména pak byly
jmenovány dvě menšiny: Vietnamci (přitom však dle odpovědí “neškodí!”) a Romové.
Odpovědi obsahující názor na Vietnamce obsahovaly spíše hodno-
Graf k otázce č. 1
12
cení – čím českou společnost jejich
přítomnost obohacuje, a naopak
utlačuje. Většina kritických vyjádření poukazovala rovněž na klady
Vietnamců. Jako plus zde studenti
uváděli jejich pracovitost a nonstopové fungování v obchodech s
potravinami a mnohým pestrým
zbožím (ve večerkách). Jako kritika
byla kvalita zboží, na druhou stranu se respondenti rozplývali nad
cenami. V odpovědích byla uvádě-
na údajná také vlezlost a vnucování
se při návštěvě jejich obchodu.
Co se týče Romů, kritiku jsme očekávali. I když se v anketách někteří
studenti vyjadřovali tolerantně,
Romové jsou všeobecně tak neoblíbenou skupinou, že (místy vyloženě radikální) kritika jednoznačně
veškerá odlehčující slova přebila.
Davově většina studentů uvedla, že
jsou nevychovaní, hrubí a zlí. Jako
projev těchto vlastností také údaj-
ně kradou a poškozují soukromý i
veřejný majetek. Co na těchto slovech pravdy? To nikdo přímo neuvedl. Několikrát bylo poukazováno
na romskou agresivitu, např. na
konflikty na sídlišti Máj v Českých
Budějovicích.
Ostatní vyjádření většinou kritizovala přistěhovalce. Nejčastějším
problémem je jejich nelegální pobyt, rodná čísla, bydliště a někdy i
jména. V případě Romů bylo uve-
Myslíte si,...
deno, že vůbec nepracují a pouze
využívají sociálních dávek, často za
svou početnou rodinu, tísnící se v
různých malých bytech, s velkými
příjmy, získanými z dávek.
Každý přistěhovalec by měl dle
mnoha odpovědí projít přísnou
zkouškou, která by ho usvědčila v
jeho znalosti českého jazyka a českých zákonů, což by předcházelo
některým konfliktům.
ÚVAHA
Skinheads
O skinheadech, punkerech a ostatních 'nepochopených' skupinách
lidí bychom mohli diskutovat celé
hodiny a nedošli bychom k žádnému závěru. Většina lidí když uvidí
na ulici například muže s 'čírem' na
hlavě, obejde ho velkým obloukem.
Vidí v něm jen problémy. Ve skutečnosti možná není důvod se bát.
Jak to s nimi ve skutečnosti je?
Chci se zaměřit konkrétně na skinheady. První myšlenky nás všech
jsou krvavé rvačky a dlažební kostky létající vzduchem. Zaručeně to
musí být rasisté. To jsem si dříve
myslela i já.
Otázka 4 - Myslíte si, že
barva pleti může ukazovat na kvalitu osobnosti ? Proč ?
Na tuto poslední otázku většina
studentů odpověděla dost košatě,
ale většině lidí se odpověď zdála
očividně jasná. V odpovědích jsme
se dočkali v 95 % jasných hlasů, že
vzhled jakéhokoliv člověka nebo
barva pleti nerozhoduje o kvalitě
osobnosti a jejím charakteru.
Tato odpověď je ale poněkud v kontrastu s výše zmíněným názorem,
že přistěhovalci jsou nebezpeční a
místy nežádoucí pro naši společnost. A když někdo “přistěhovalectví” dává do roviny s barvou pleti,
je jasné, že dojem je ovlivněn.
13
-ANNY-
Jednou se mi naskytla příležitost s
takovým člověkem mluvit. Na nohou měl těžké boty, byl celý potetovaný (k mému překvapení křesťanskými motivy). Na první pohled
problémový muž. Ve skutečnosti
má vysokou školu a vede poklidný
život s rodinou a stejně naladěnými přáteli.
Skinheadi se totiž v podstatě dělí
na dva proudy. Jeden proud se drží
původní antirasistické myšlenky.
Jsou mezi nimi nejen běloši, ale i
lidé z jiných ras. Přesným opakem
je násilný druhý proud, který je bohužel mnohem početnější.
To jsou již vám známí vandalové. Vyznavači neonacismu. Svými
trestnímy činy upoutávají pozornost médií na sebe a na skinheady
vrhají špatné světlo. V Americe je
dokonce považují za nástupce nechvalně známého Ku-Klux-Klanu.
Historie skinheadů je velmi dlouhá
a složitá. Myslím, že by si o nich
měl každý něco přečíst, zbavit se
předsudků a udělat si vlastní názor.
ÚVAHA
-NICK-
Kde se vzala XENOFOBIE?
Xenofobie je cizí výraz označující
strach z neznámých věcí. Jeho největší složkou je po velice dlouhou
dobu strach z přistěhovalců, neboli lidí, kteří etnicky nezapadají
na nějaké území. Kde se ale v nás
tyto obavy vzaly? Faktorů, způsobujících tento jev, je několik, a já se
zde pokusím alespoň některé
rozklíčovat.
První problém vyvstává z
dnešní doby, která je tak
jiná oproti minulosti. Ještě
naši pradědové a prababičky vyprávěli svým vnoučatům o velké cestě do Prahy,
kterou povětšinou vykonali jednou za svůj život. Potkat tedy cizince bylo velmi
obtížné. Potkat člověka
jiné barvy pleti? Naprosto
nemyslitelné. Pro nás dnes není
problém se ráno probudit v Třeboni, za dvě hodiny přejet autem do
Prahy, nasednout na letadlo a poobědvat v Bangkoku, Nairobi nebo
Buenos Aires. Musíme se ale vypořádávat s něčím, co nás naši
předci nenaučili. Neustále
potkáváme nové věci,
nové lidi, příslušníky kultur, o kterých povětšinou
nic nevíme. A ať jsou jejich
zvyky, tradice a úmysly sebelepší, vzbuzují v nás podezřívavost a
nedůvěřivost. Vždyť babička přeci
říkávala, že v Africe žijí lidožrouti,
kteří nás v noci zabijí a druhý den
snědí. Může to znít absurdně, ale
od mala si to neseme v podvědomí
jako uloženou bombu, která čeká
na správný čas k detonaci.
Druhým velice podstatným faktorem je náboženství. Křesťané se
mohou snažit sebevíc, ale navždy
bude jejich vinou rozpoutání nej-
většího a nejdéle trvajícího konfliktu této planety. Křesťansko-muslimská válka se datuje zhruba
od počátku druhého tisíciletí. Stále
početnější příznivci učení tehdy
nejmladší proroka Mohameda
(mrtvého zhruba 4 století,
Francie. Papež Urban II. vymyslel
geniální plán. Roku 1095 vyhlásil
křížovou výpravu proti muslimům.
Oficiálním důvodem bylo dobytí
Jeruzaléma a Kristova hrobu. Papež ale získal znovu kontrolu nad
prostorem Byzance a šlechtici jižní
což je čas, který potřebovali i křesťané na upevnění moci v Římské
říši) získávali početná území na
blízkém východě.
Církev svatá byla po prvním schizmatu, kdy se rozdělila na katolíky a
ortodoxní křesťany v Byzantské říši
(se sídlem v dnešním Turecku) a
moc římských papežů byla značně
oslabena. Stále nebezpečnější byla
také šlechta ve městech dnešní jižní
Francie byli jedni z vůdců první
výpravy, většina z nich se nikdy
nevrátila. Společný nepřítel tak na
dlouhá léta sjednotil království a
knížectví v Evropě pod nadvládu
Říma. Po staletích bojů a dalších
výpravách byli křesťané poraženi. Nikdo nikdy nedopočítá, kolik
obětí měla jen tato papežská touha
po moci. Její následky ale opět neseme dodnes.
14
Čerti
potažmo
ďáblové a
satani se ne
náhodou podobají muslimům. Ne
náhodou jsou všechny zlé
bytosti z křesťanských mysterií právě z oblasti tehdejších
arabských států. Je to nejvíce
vyvedená propaganda v historii lidstva. A samotný konflikt?
Zhrzení muslimové se vydali dobývat Evropu. Na západě ve Španělsku byli vyhnáni reconquistou.
Muslimové v podobě Turků došli
v 16.stol. až k Vídni. Dnešní vzájemná nesnášenlivost je stále jen
pozůstatkem dávné historie, mající
již miliony obětí. Nemluvě o nenávisti k židům, již rozpoutali také
křesťané již ve středověku, kdy židy
obvinili z Kristovy smrti, a
začali je směřovat do
uzavřených
městských čtvrtí. Bohužel,
tato stigmata křesťanství si
pravděpodobně poneseme
mnohem déle, než obavu z
kanibalů tmavé pleti. Tento konflikt se ani zdaleka neblíží svému
konci.
Posledním
problémem je naše
povaha, která má tendence si vše
zjednodušovat. Pro drtivou většinu
lidí je snazší odsoudit vše,
co
neznají, jen proto, aby nemuseli
přemýšlet nebo poznávat nové věci.
Naneštěstí si lidská většina vytvoří
předsudek o místní etnické, náboženské, sexuální, národní nebo
pohlavní menšině
daleko dříve, než vůbec stačí
poznat,
15
jaký má daný člověk hlas, natožpak
jaké jsou jeho charakterové vlastnosti.
A tak máme zaděláno na stále větší problémy téhle zrychlující se
doby. Neumím si představit, jak
se spousta lidí bude učit toleranci,
které bude stále více potřeba. To, že
se někdo pětkrát denně modlí směrem k Mekce a má pohlavní orgány
uvnitř svého těla, ještě neznamená, že nedokáže zastat svou práci
nejlépe v celé firmě, že nedokáže
ze svých dětí vychovat poctivé a
slušné lidi, že nemá právo zde žít
společně s námi.
UČITELSKÁ ANKETA
-ROS-
Jaká asociace se Vám vybaví při
slově rasismus?
Vilém Roženský
Tradiční česká (a už jsem rasista)
neschopnost umět čestně a poctivě
řešit své osobní problémy, raději je
svádíme na někoho jiného, vyskytuje se vždy ruku v ruce se závistí.
byli mou největší oporou černoši z
Ghany a Etiopie. Dávali silně najevo, jak si mě váží a chránili mě před
veškerou nepřízní osudu.
4. Na témže místě se mě pokusil
znásilnit jeden Rus - inženýr.
5. Můj lomnický spoluobčan zastřelil jiného spoluobčana. Oba
byli bílí.
6. Mám to štěstí, se se v mém okolí
nacházejí skvělí lidé různých ras.
Mám pokračovat? .................
Adéla Holubová
Milada Benedová
Při slově rasismus se mi vybaví slovo rasa a jí často přiřazované chování. Vlastní zkušenost mi ukázala,
že lidé jsou buď dobří nebo špatní.
Na rase naprosto nezáleží. Uvádím
několik výstřižků z mých vzpomínek:
1. Jako malé holčičce mi parta starších kluků - cikánů ukradla maminkou darovaný (a proto pro mě
vzácný) prstýnek. (Název cikán se
tehdy běžně používal a rozhodně
měl stejnou náplň jako róm nyní.)
2. Když jsem přišla na návštěvu do
jedné lomnické napůl cikánské rodiny, byla jsem opečovávaná jako
největší klenot. Hlava rodiny mi
dokonce nabídla své pantofle se
slovy: "Ty si vemte, jsou ještě teplé."
3. Za mých studií ve Volgogradě
16
Na prvním místě automaticky Romové, ať už chci nebo nechci. A
pak se mi vybavují víceméně věci
veškeré, jelikož kdo odsuzovat, popichovat a jinak útočit na ostatní
opravdu chce, ten si důvod vždycky najde. Napadá mne ale i pozitivní rasismus, což si myslím, že
také není v pořádku a málo lidí ho
vnímá. A tudíž mě v poslední řadě
napadá bezmoc.
Zdeněk Kučera
Rasismus vnímám jako velké,
mnohdy dokonale skryté zlo narušující fungování společnosti. Vnáší
do našeho života neklid, strach, násilí, demagogii. Pryč s ním!
Anna Kohoutová
Rasismus naruby. Neumíme se k
lidem jiné rasy chovat přirozeně.
Buď je naše chování přehnaně negativní, nebo se zbytečně snažíme.
Jsem vděčná za všechny Rómy, které jsem kdy potkala a dovolili mi
nenastartovat v sobě žádné předsudky. Nemám špatnou zkušenost.
A jsem třeba i vděčná za všechny
skvělé Vietnamce a Vietnamky v
naší škole, na které ale myslím jen v
souvislosti s touto otázkou, protože
už by mě vůbec nenapadlo přemýšlet o nic jako o jakkoliv „jiných“. A
doufám, že se nám od ledna podaří
přivítat na naší škole Argentinku,
která by u nás chtěla rok studovat.
A doufám, že přes přijímací řízení
projde malý kluk, který moc neumí
česky, protože žil celý život v cizině.
Jeho tatínek je Ind. A ať je takových
co nejvíc, protože je to naprosto
normální.
Zbyněk Matějka
Vybaví se mi ihned velmi nepříjemná bitka skupiny protestujících
s policií, ke které došlo přímo pod
našimi okny na konci letošního
června. Takto radikálně se situace
samozřejmě nedá řešit a s násilím
nikdy nemohu souhlasit. Na druhé
straně se mi nelíbí přesouvání odpovědnosti za výchovu svých dětí z
rodičů např. na školu nebo na jiné
organizace. Také musí být ze strany
státních orgánů zajištěn ke všem
obyvatelům naší republiky stejný
přístup ve všech oblastech. Potom
by se snad situace mohla alespoň
částečně uklidnit.
Hana Bušková
Kateřina Janů
Některé vědecké výsledky stejně
nakonec pokryje prach.
Je jen málo omylů které, ač vydávány za vědecké bádání, zasáhly
až hrůzně do životů milionů lidí.
Staly se oporou pro obhajování
otrokářství, argumenty pro tvrzení , že ženy jsou méně inteligentní než muži; norimberské zákony
nacistického Německa o „ochraně
německé krve“ zhmotněné do vyhlazovacích táborů toho byly hrůzným důkazem.
I antropologové, paleontologové,
Hmm, jako první mě napadne barva pleti, pak nesnášenlivost, xenofobie, netolerance a ku-klux-klan
- včera jsem se zrovna koukala na
The Roots.
Osudné výzkumy= osudové omyly
„… je obecně přijímáno, že nadřazené rasy mají větší mozek ve srovnání
s podřízenými.“
- Pierre Paul Broca
ROZHOVOR
patologové, chirurgové… zkrátka
vědci patří k různým rasám. I věda
se může mýlit, rozdíl je v tom, že
některá vědecká bádání se netýkají
veřejnosti, např. zkoumání zákonitostí volného pádu, takže si k nim
nevytváříme emocionální vztah.
Ovšem porovnávání lidských ras,
jejich inteligence i duševní hodnoty se nás přímo dotýkají.
Neexistují podstatné rozdíly mezi
rasami a moderní věda už nemluví
o rasách, protože není rozdílu mezi
lidmi; vědecky řečeno , všichni v
sobě máme, kromě jiného, geny
vodních plžů. Všichni jsme jednou
z forem života. A mýticky dodáno:
„Prach jsme a v prach se obrátíme“
a pak bude jedno jaké jsme „rasy.“
-MAR.MAR-
Vítáme nově příchozí
Po té, co se paní Rosochová odebrala na mateřskou „dovolenou“, udělala v pedagogickém sboru menší díru, kterou k nám přišli zalepit hned dva noví učitelé. Čestino – dějepisářka Jana Psotková a výtvarkář Vilém Roženský.
Tímto je u nás vítáme a přejeme jim na naší škole jen samé pohodové zážitky.
Jana Psotková
Zvídavost je ten správný přístup!
Jaký máte pocit, když vcházíte do třídy?
Nejvíce v tu chvíli přemýšlím o organizaci hodiny - o tom, co máme
probrat, jestli to stihneme a podobně. Přiznám se, že ze začátku
jsem měla z učení trochu respekt,
ale když jsem do toho, dalo by se
říci, vklouzla, všechen strach mě
opustil. Učitelství mě moc baví a
svého rozhodnutí stát se učitelkou
rozhodně nelituji. Dějepis i čeština,
které jsem vystudovala, mě velmi
bavily už tady na gymnáziu. Na
dějepis nás tenkrát učila paní profesorka Lohniská, která mě svým
17
přístupem inspirovala ke studiu
dějepisu a asi i k učitelství. Nejvíce
se mi na učitelské práci líbí, že je
tvůrčí a není stereotypní.
Jak se vám líbí u nás na škole?
Na budovu a prostředí školy jsem
si zvykat nemusela, protože jsem
sem sama kdysi chodila na čtyřleté gymnázium. Velmi mile mě
překvapilo, jak mě přijal učitelský
sbor. Část profesorů mě samotnou
učila a znala už z dřívějška a ta druhá část, která mě neznala, mě mezi
sebe také přijala velmi vlídně. Jsem
18
ráda, že jsem takhle hezky zapadla
a jsem za to všem kolegům vděčná.
Co byste mohla říct o studentech na našem gymnáziu?
Jste fajn. Samo sebou ti mladší jsou
temperamentnější než ti starší,
takže musím občas vynaložit hod-
ně úsilí k jejich „zkrocení“, což je
trochu unavující. Oproti studentům z Biskupského gymnázia, kde
jsem byla půl roku na praxi, jste
ale mnohem zvídavější a je na vás
vidět, že jste sem šli, protože se
chcete něco dozvědět. Líbí se mi
váš přístup.
Jaké máte záliby?
Ze sportu mě baví jezdit například
na in-line bruslích nebo na snowboardu. Velmi ráda čtu, chodím
do divadla nebo do kina a po kulturních památkách. Baví mě ruční
práce, a pak také cestování po České republice i cizině.
Vilém Roženský
Učíte na spoustě jiných škol.
V čem se studenti našeho
gymnázia liší od ostatních?
Na zdejších studentech je znát širší
studijní záběr. Učitel se zde setká
s méně nechápavými obličeji než
jinde. Na druhou stranu tu může
být zvýšený počet chytrolínů a vejtahů, ale jsem tu krátce a moc jsem
toho zatím nevypozoroval. Jinak
fígle, jenž žáci na učitele vytahují,
jsou všude úplně stejné.
Vypozorovat chytrolíny, to chce čas.
ZAPOMENUTÁ MÍSTA
Jaký dojem máte z naší školy
a učitelů?
Hned při vstupu na člověka dýchne
síla tradice a jakési institucionální
vznešenosti. Musím ale přiznat, že
živý pohyb a hluk o přestávkách
tuto vážnost zdejšího prostředí příjemně okořeňuje.
S mnoha učiteli se ještě neznám,
ale s těmi, s kterými jsem se zatím
měl tu čest seznámit, jsem si bez
problémů porozuměl. Hlavně k
nim a jejich vědomostem chovám
respekt.
Jaké máte záliby?
Zálib a koníčků mám až příliš mnoho, někdy mi přijde, že mě vlastně
zajímá a baví úplně všechno, což je
ale pro výtvarníka dobře. Nicméně
nejvíc volného času trávím prohlížením map a přemýšlením, kam by
se dalo dojet na kole. Rád kreslím,
maluju a pročítám životopisy slavných osobností všech oborů. Miluju vyhledávání zajímavých skladeb
a koncertů na Youtube. Mojí neřestnou zálibou je ochutnávání piv
z minipivovarů
-ROS-
Čistota
na škole...
Samozřejmost, o které se příliš nemluví.
Všimli jste si už někdy, jak samozřejmá je u nás na škole čistota?
Spíše asi ne, viďte, neboť samozřej-
pan školník, paní Lišková, Koubová a Čepová. Porce, které jsou určeny k úklidu, jsou dechberoucí; paní
mé je bráno jako něco, o čem se
mluvit nemusí. Nuže vězte, že čistotu mají u nás na starost čtyři lidé;
Lišková má na starosti 1003 m2 v
suterénu, plus 325 m2 v prvním patře, celkem tedy 1328 m2!
„Spotřebujeme téměř deset kilometrů
toaletního papíru měsíčně...“
Paní Koubová se stará v prvním
patře o 195 m2, v prvním patře
potom 271 m2, k tomu má ještě na
starosti celé druhé patro, 710 m2.
Celkem tedy uklízí 1176 m2.
Paní Čepová se stará v suterénu o
úklid sociálních zařízení a učebny
VV (114 m2), k tomu má přiděleno
ještě 416 m2 v prvním patře, souhrnně tedy 530 m2. Máte-li rádi
Parfumé
Minutie
sčítání, tak už jste si jistě sečetli, že rosti kontrolu úklidu, k tomu ovcelkový počet ploch dává 3034 m2 šem pomáhá ve chvílích, které si
(pro představu, to je zhruba polo- to vyžadují. Zmiňme kupříkladu
vina fotbalového hříště!).
Pokud jste si ovšem mysleli, že to je vše, pak jste
se mýlili, každá z uklízeček má totiž na starosti
ještě veškeré svislé plochy
u těch vodorovných (tak
např., okna se čistí dvakrát
za rok; paní Lišková má
na starosti 45 oken, paní
Koubová 63 a paní Čepová 27, případně veškerá
zábradlí, obrazy, kliky,
nástěnky, parapety, světla
atd.). Přijde-li vám to vše
jako úkol hodný uklízeček-titánek, pak připomínám, že opak je pravdou,
sen školy jako instituce je v
rámci úspor „zoptimalizovat“ úklid tak, aby vznikla
jakási superuklízečka, která by měla na starosti vše,
úklid zvládla tak do deseti minut, a ještě k tomu
dozorovala chodby (ano,
paní uklízečky u nás mají and Mr. Proper
na starosti také dozory).
Vlastně ne; ještě lepší by bylo, kdy- „výškové“ úklidy světel a prázdniby se vše uklízelo jaksi samo, a bez nové hloubkové úklidy, které pan
nákladů…
školník provádí čistící mašinou
Možná se právě ptáte, proč jsem Romo z města Fulnek (jižně od
uvedl osoby čtyři, když mluvím Opavy), která byla zakoupena před
o třech... ne, na pana Lišku jsem patnácti lety za šedesát tisíc konezapomněl. Jako šéf má na sta- run. Krom této práce pan školník
Brillance
obstarává nákupy mopů, hadrů,
molitanů, smetáků, ručníku, mýdel, toaletních prostředků a jiných
materiálů, které se týkají
úklidu a čistoty. Jen pro
zajímavost, všechny tyto
nákupy přijdou na sto tisíc
korun ročně, tedy téměř na
tři sta korun denně. Zdá-li vám to hodně, pak si
představte např. spotřebu
toaletního papíru – měsíčně se spotřebuje 42 jumbo
toaletních papírů, každý z
nich o délce 220 m... to je
téměř deset kilometrů toaletního papíru za rok! Když
to přepočítáte na jednoho
studenta, tak vyjde skoro
metr toaletního papíru na
každého studenta (chřipkové epidemie a stres před
čtvrtletkami započítány.)
Krom této „povinné“ práce
se pan školník stará o prostory (chodník, trávník)
před školou, byť se o ně má
formálně stará město. Pan
Liška ovšem lakonicky dodává následující: „Je to sice
navíc, chci ale, abychom
měli naši školu hezkou!“
Počkejte, ještě bych zapomněl,
mám ovšem připomenout, že čistotu a pořádek mají na škole na
starosti ještě všichni ostatní, tak na
to nezapomeňte (zvednuté židle,
papírky, žvýkačky...)! Díky za to!
19
ROZHOVOR S TALENTEM
-MAR.MAR- & -TEST-
Tereza
Tichá:
„Lidé tam chodili do školy radši než tady…“
20
Letošní maturantka Terka Tichá
byla rok na studijním pobytu v
Kanadě. Po návratu z druhého největšího státu světa jsme ji musely
nechat trošku odpočinou, ale teď
už je opět v plné síle a vy se o ní
můžete dozvědět spoustu zajímavých informací, které si přečtěte v
následujícím rozhovoru.
Jakým aktivitám se věnuješ?
Běhám orienťák, zpívám ve sboru, hraju na kytaru a trochu na
ukulele, teď jsem se po půlroční
pauze vrátila k Ultimate Frisbee.
Kde bereš energii a čas na
všechny tyto aktivity?
Zjistila jsem, že nejméně energie
mám tehdy, když musím zpomalit
(ať už kvůli škole, zranění nebo jiným věcem) a nemám čas na běhání ani na hudbu. Ze svých koníčků
spíš tedy energii čerpám. S časem
je to špatné, často je to na úkor
spánku, někdy školy.
V orientačním běhu jsi velmi úspěšná. Jak si se k této
neobvyklé disciplíně vůbec
dostala?
První orienťák jsem běžela, když
mi bylo šest. Náš táta přemýšlel o
sportu, který bychom mohli dělat
jako rodina, a napadl ho orienťák
jakožto ideální sport pro nás. A
měl pravdu.
Jakých úspěchů jsi dosáhla a
na co jsi nejvíce pyšná?
Úspěch, na který bych mohla být
pyšná, si schovávám do budoucna. Mám radost ze sezony 2012,
kdy jsem doběhla na 7. místě na
mistrovství republiky ve sprintu i v
nočním orienťáku. Loni jsem vyhrála mistrovství Severní Ameriky,
kde je orienťák pořád v plenkách a
konkurence není tak velká.
Myslíš, že tě pobyt v Kanadě
nějak změnil?
Nepřipadá mi, že by mě to zásadně
změnilo. K mému zklamání jsem
nevyrostla. Snad jsem trochu sebejistější a zodpovědnější. Naučila jsem se nebát se, protože strach
člověka akorát spoutá. A psát pořádně eseje v angličtině.
Liší se přístup ke vzdělání v
Kanadě a v České Republice?
Jejich přístup se od toho našeho
liší hodně. Zatímco my dáváme
důraz na znalosti, oni dávají důraz
na přemýšlení. Neustále tam člověk psal eseje, kdy byl nucený své
názory obhajovat. Také mají mnohem víc domácích úkolů. Samotný
pobyt ve škole znamená výrazně
méně stresu než u nás. Lidé tam
chodili do školy radši než tady, aspoň mi to tak připadá.
Jet na rok pryč je skvělá zkušenost,
kterou bych doporučila těm, kdo
o to skutečně stojí. Je ale třeba
počítat s tím, že ne všechno bude
jednoduché a že všechno se zdá být
těžší, když nemáte po boku kamaráda.
Jak jsi se cítila, když jsi se
vrátila zpět do Čech? Zažila
jsi kulturní šok?
Ze začátku to bylo skvělé, měla
jsem hroznou radost z toho, že zase
vidím kamarády a rodinu. Kulturní šok přišel až poté, co se všechno vrátilo do starých kolejí, tedy
někdy v říjnu po komiskách a trvá
trochu dodnes. Vždycky jsme si
dělali srandu z pana Krynického,
jenže ono je občas hrozně těžké
nestěžovat si a neříkat: „To u nás v
Kanadě..“
V ČR se vyskytuje rasismus
poměrně ve velké míře, jak
to funguje v Kanadě?
„Jo, to u nás v Kanadě..“ Ne, vážně
– v Kanadě jsem se s rasismem ani
xenofóbií obecně prakticky nesetkala. Jak řekl jeden z mých učitelů
– tam jsou skoro všichni přistěhovalci. Každý, kdo tu prošel vzdělávacím systémem, má zafixované, že
UČITELSKÁ ANKETA
multikulturalismus a s ním spojená
tolerance jsou nedotknutelné hodnoty. I přesto je tu stále palčivá
otázka původních obyvatel – dřív
na nich byly v rámci „asimilace“
páchané dost kruté věci, které se
jim nynější provinční vlády snaží
velmi intenzivně vynahradit.
odjet – buď do Kanady nebo do
Japonska. Do Kanady proto, aby
viděli, že multikulturalismus s trochu tolerance funguje. Do Japonska proto, aby si vyzkoušeli, jaké to
je, být na první pohled odlišný od
davu kolem vás.
Co u nás podle tebe způsobuje rasovou nesnášenlivost?
Obecně nedostatek tolerance pro
kohokoliv, kdo je jiný než dav.
Vzájemné nepochopení – většina
útoků s rasistickým podtextem je
zde vedena proti Romům a přesto
se o jejich kultuře téměř neučíme
a často se ani nesnažíme jim rozumět. Je to velmi komplexní problém a příčin je spousta.
Co si myslíš o lidech, kteří
mají rasistické názory?
Myslím, že by jim prospělo někam
Orientovat se v životě, to chce
pořádnou kliku...
-ROS-
Co se vám na Vánocích nejvíce
líbí, co vás nepřekvapí?
Vilém Roženský
Zuzana Dvořáková
„Nepřekvapí mě spousta věcí, například to, že ráno po štědrém
večeru se uvidím, kterak u trouby
dojídám zbylé kapří řízky.“
Nejradši mám atmosféru pozdního
odpoledne 24.12. Všude voní smažený kapr a svítí vánoční stromky.
A nejkrásnější momenty jsou s
malými dětmi, kteří celý den netr-
21
pělivě očekávají příchod Ježíška a
kteří stále ještě věří, že je to všechno skutečné. Typickým příkladem
byla moje o deset let mladší sestra.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jí bylo asi 5 let, dívali
jsme se spolu z okna a ona začala
s neuvěřitelným nadšením volat,
že viděla Ježíška, který už konečně jede k nám. Mám Vánoce moc
ráda.
Milada Benedová
Na Vánocích se mi líbí pododa, mír
a klid, které pečlivě s rodinou pěs-
tujeme. Jsem šťastná, když můžu
po sečtení členů rodiny prohlásit:
„Jsme všichni.“
rok, ale to na to tak nějak zapomínáme, právě proto se o to víc na
Vánoce těším. :)
Zdeněk Kučera
Zbyněk Matějka
22
Sváteční atmosféra, stromeček,
dárky a pochopitelně prázdniny!
Adéla Holubová
Světýlka, překvapení a když se zadaří, tak sníh.
Kateřina Janů
Nejvíc se mi líbí ta pohoda, koukáme na pohádky, pijeme punč nebo
svařák, hrajeme hry a užíváme si
to, že jsme celá rodina pohromadě.
Uvědomuju si, že se to dá dělat celý
GYM, WELLNES & STUFF
Nemám rád předvánoční shon a
spěch, ale pak si o to více užívám
vánoční a novoroční atmosféru v
rodinném kruhu. Děti už máme
sice dospělé, ale stále velmi rád
vzpomínám na jejich předvánoční
napětí a později na jejich radostné
obličeje u vánočního stromečku.
Hana Bušková
Vánoce- legenda- tradice
Opice se vzpřímila, kopla do kokosu (eventuálně) a začala si hrát. No
a pak, o něco později
i vyprávět příběhy. Vánoce, to je
jeden oslňující, podmanivý a nekončící příběh, propojení legendy
s tradicí.
V našem životě jsou velice důležité
tradice. Vytvářejí pocit zakořenění, někam patříme, cítíme se více v
bezpečí, také proto se mají tradice
a rituály dodržovat. A Vánoce jsou
skvělou příležitostí kdy bychom se
měli cítit dobře, mít pocit štěstí a
vytvářet harmonii. Alespoň na
chvilku. Vánoce mají evokovat teplo, bohatost, pocit hojnosti i krásy.
Máme si udělat krásný Štědrý večer se slavnostním stolem plným
jídla i lidí. Máme poslouchat nebo
zpívat koledy, zapálit svíčky, rozdávat si dárky.
O Vánocích nezáleží na tom jaká
byla historická pravda, protože
jsou okamžiky, kdy je lepší věřit
legendám a kdy si máme navzájem
přát: „ Pokoj lidem dobré vůle.“
-MAR.CAP- & -FILIPO-
Prohrát můžeš, ale se ctí
Podzim, přicházející ruku v ruce se
zimou, přinesl na stůl do kabinetu
tělesné výchovy mnoho nabídek na
zúčastnění se různých sportovních
turnajů. Naši tělocvikáři se je rozhodli přijmout. Naši žáci se pěkně
zpotili, aby vydali ten nejlepší výkon a učitelé na ně posléze mohli
být hrdí. Někdy to stačilo, někdy
ne. Ale takový je sport. Pojďme se
tedy na jednotlivé turnaje podívat.
Dne 21. října se hoši z vyššího
gymnázia utkali na umělém trávníku s týmem třeboňské obchody
a s třeboňskými rybáři ve fotbale.
Náš tým byl ve značné nevýhodě.
Oproti ostatním týmům se skládal
To my ctíme výhry...
převážně z mladých hráčů a nikdy
předtím jsme neměli možnost se
„sehrát“. Největším povzbuzením
pro nás ovšem byla slova hlavního
trenéra pana Wernera. Pokusím
se je co nejlépe citovat: „Hoši, na
takovýhle turnaje moc dlouho nejezdíme. Nejste na to zvyklí, takže
českobudějovického
Jihostroje.
Scénář je bohužel stejný jako u
“Stejně dostanete nakládačku”
od vás nic velkýho nečekám. Stejně
dostanete nakládačku. Ale i když
dostanete branku, hrajte dál.“ Namotivovaní těmito prorockými slovy jsme nastoupili do obou zápasů.
I když nám tato slova na srdci neležela, prohráli jsme oba zápasy, ale
zadarmo žádný tým vítězství nedostal. Dokonce i výhoda dvou penalt
nám nepomohla.
Ještě ten samý týden, 24. října, se
konal turnaj ve futsalu. Tentokrát
v Českých Budějovicích v hale
předchozího turnaje. Nezbývá než
doufat, že příště už budeme více sehraní. Kdybychom náhodou opět
neuspěli, tak doufám, že budeme
moci odejít se vztyčenou hlavou,
jako jsme odešli teď.
Úplně opačně reprezentovalo naši
školu družstvo dívek ve volejbalu.
Holky ze septimy, sexty, prváku a
druháku předvedly vynikající výkon. Nakonec si z okresního kola
odvezly druhé místo. Gratulace
patří těmto studentkám: Anetě Bo-
huslávkové, Karolíně Macháčkové,
Daně Papáčkové, Kláře Lidinské,
Anetě Samcové, Evě Zavadilové,
Martině Trepkové a Anetě Rezkové.
S vítězstvím na dlani...
Florbalové vyjížďky
V říjnu a v listopadu se konala také
spousta florbalových turnajů. Jak
si gympl vedl? To se dozvíte právě
teď!
Jako první se vydali na turnaj hoši
z tercie a ze sekundy. Ti začali turnajovou sezónu vítězstvím ve své
kategorii, kde ani jednou nezaváli. Po návratu do školy nosili nosy
nahoře, ale měli proč. :D Postoupili
do okresního kola v Jindřichově
Hradci. V opravdu veliké konkurenci skončili na výborném druhém místě.
O týden později se vydali na turnaj
tercie a kvarta. Terciáni se samovolně ujali výběru hráčů, i když to
měla na starosti kvarta. Postavili
tým ze svých kamarádů bez ohledu na jejich florbalové dovednosti.
Zemská jablka to na pohled.
“Po návratu do školy nosili nosy nahoře,
ale měli proč.”
První na řadě byla nejmladší dívčí
Tato lehkomyslnost se jim ale na
turnaji vymstila, když skončili na
předposledním místě. Třeba se pro
příště poučí.
Poté se rozjely na turnaje i holky.
kategorie – prima a sekunda, která
se umístila na 3. místě z celkových
4 týmů. Bohužel se jim to příliš
nepovedlo, ale každý den není posvícení.
23
Jako poslední si zahrály na turnaji
dívky z kvarty a kvinty. Obsadily
krásné 4. místo z celkových 7 týmů,
což není úplně špatné.
Doufám, že si účastníci všechny
zápasy užili. Blahopřejeme jim a
děkujeme za reprezentaci našeho
gymnázia.
KAM TO DOTÁHLI
-MAR.MAR- & -TEST-
Josef
Kaliáš
„Vyhrávám pouze tehdy , když hraji za černé.“
Tentokrát jsme si pro vás připravily rozhovor s absolventem našeho gymnázia, který na naší škole
maturoval v roce 1983. I přesto, že
tento muž dosáhl nebývalých úspěchů, je velmi skromný a pokorný,
má smysl pro humor a nikdy nezkazí žádnou legraci. Více o něm se
dozvíte v následujícím rozhovoru.
likož kvůli němu jsem se rozhodl
odejít na gymnázium, a tak možná
právě jemu vděčím za svoje dosavadní úspěchy.
Jak vzpomínáte na svá školní
léta?
Vzhledem k tomu, že jsem Rom,
tak by každého napadlo, že jsem
byl šikanován, nebo že jsem nechodil do školy, ale opak je pravdou. Kromě narození mých dvou
dětí to byly nejlepší okamžiky
mého života. Mám pět sourozenců
a já jsem bohudík (či bohužel) nejstarší. Musel jsem se o ně starat, a
tak jsem dospěl dříve, než mí spolužáci, ale i přesto jsem jako každý
normální kluk dělal vylomeniny
patřící k věku.
24
Jaké máte povolání a co
přesně je náplní vaší práce?
Vystudoval jsem Fakultu všeobecného lékařství v Praze, obor
stomatologie. Po absolutoriu jsem
nastoupil na stomatologickou kliniku 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde
pracuji dodnes. Pracuji jako vedoucí lékař Centra fotonické medicíny. Naše centrum má několik
výkonových laserů, s kterými ošetřujeme pacienty, jedná se zejména
o drobné zhoubné i nezhoubné
nádory dutiny ústní, krku a kůže.
Ve skutečnosti je to ještě malinko
složitější, ale tím vás nebudu zatěžovat. Vážím si toho, že můžu dělat
v kolektivu tak skvělých lidí, jako
jsou moji kolegové, skvělou práci.
Cítil jste ze strany učitelů
nějaké zvýhodnění nebo naopak utlačení?
No…abych pravdu řekl, zvýhodňován jsem nikdy nebyl. Utlačování se mi dostalo na základní škole,
a to ze strany mého matikáře (dej
mu pánbůh věčný klid), který mě
hodil tzv. do jednoho pytle. Vzpomínám na něj ovšem s láskou, je-
Jak trávíte svůj volný čas?
Moc rád pomáhám lidem. Snažím
se pomáhat vždy a všude, ve volném čase věnuji charitě. Pomáhám
sociálně znevýhodněným skupinám se začleněním do společnosti.
Založil jsem v Praze, kde teď momentálně žiji, Romské centrum pro
děti a mládež. Miluji šachy (zvláštností je, že vyhrávám pouze tehdy,
JAZYKOVÝ KOUTEK
když hraji za černé ☺ ), jízdu na
kole a nebudu vám tajit, že občas
zajdu s přáteli do hospůdky.
Jak byste mohl zhodnotit
svůj život?
Mám dvě zdravé děti, krásnou
ženu, kterou miluji a povolání,
které mě baví a naplňuje. Co víc si
přát?
Tento rozhovor je fiktivní, a tak
je podoba se skutečnou osobou
čistě náhodná. Vzhledem k situaci v naší zemi je také poměrně
nereálné, že by naši školu někdy
navštěvoval příslušník romské národnosti, neboť by byl již v předškolním věku vhozen do kolonky
nepřizpůsobivých, již nemají šanci
na vzdělání vyšší než základní.
-IWISH-
We‘re different...
Racism - a topic which has always
been a hot potato for me. But I have
grown up of making a bigger deal
out of it than it actually is. There
have always been and always will
be people who will cowardly use
a different appearance as a reason
to humiliate the other. I assembled
the Asian gang walking around our
Here We are. Born to be kings. We‘re the princes of the universe.
hallways at GT and asked each one
of us one question regarding this
topic. The answers are speaking for
themselves. But to be honest, I decided to do this article not for the
information but for the picture and
as you can see, the result is looking
disturbingly great. And don‘t be racist, you all know the names :-).
SUMI KADYROVA - “Is there
any problem with racism at our
school?“ - don’t think there is any
- well, at least I have never found
myself in that kind of situation.
Although I am not Czech (actually I come from Tajikistan), people
are still accepting me the way they
would accept a person who is no
different to others. Nobody cares
about my skin-colour, about my
speaking…etc. They care mostly
about what kind of person I am.
TRUONG MY HUYEN - “How
do you deal with bad sayings or
nasty comments?” - The best you
can do is to ignore the source. The
fact that one can actually think of
insults like these means that there
is something wrong in their heads.
It is pointless to argue with these
punks. Of course I have experienced many situatios that made me
uncomfortable but seriously, the
smartest thing you can do is to relax and ignore them. For example
trials of embarrassing our native
language by phrases that I have
never heard of and which have also
no meaning at all, are fine. But in
case someone offends some friends
of mine or a member of my family, I will not let that go. The aim is
to burn them with some burning
smart sentence. If you do that correctly, you can just walk away like
a winner with head held high afterwards.
NGUYEN VAN TIEN - “Which
of the main cultural differences
complicates your life the most and
which one makes it easier?” - The
biggest complication is that my parents and I are not as close as my
Czech friends are close to their parents. Beside that I could also mention the language barrier, which
makes me feel uncomfortable on
daily bases. And to talk about that
one that makes my life easier? I will
25
answer to that with two human
qualities that I have been enriched
by both of cultures that have a special place in my life - tolerance and
self-sufficiency.
NGUYEN GIANG CHAU “What is your attitude towards
other national minorities here in
CR?” - Considering the fact that I
am also a part of one of the biggest
national minorities here, I am very
tolerant to others. I do not judge
people by the environment they
come from and I am trying to do
my best in avoiding prejudices.
But I also think that assimilation is
very important.
VU THANH HUYEN - “Have you
ever experienced a positive racism around you?” - Yes, but not as
much as some judgmental people
would guess. My oddly long name
brings attention on blogging server
on iDnes.cz so each time I post something I have few readers. Sometimes people/teachers are tolerant
about my language skills but that
is that one kind of positive racism
that is not right. Actually, no kind
of positive racism is but it is just as
inevitable as a normal racism is.
DŽANAT KADYROVA - “What
do you think that is nice about
being quite different?” - There are
advantages coming out of it, but in
most cases they are not. It is a bit
nice to be a little different because
it often happens that people ask
where do I come from and so on.
But unfortunately, there are also
people standing for the opposite
opinion - those who take a look
and start insulting (and bullying)
immediately. The closer you let people around you to get to you, the
bigger is the chance of getting hurt.
But still - I would not want to be
the same - each one of us is different and special - I do not want to
make the same mistakes. I want to
enjoy my life and maybe in future
not alone but with someone who
will want to enjoy each day with
me.
NGUYEN PHUONG ANH “How big is the problem of racism
here in CR?” - Even though people
like me have to fight their battles
about this daily, Czech people are
a nation that I would consider
as very tolerant. And if they have
some bad opinion about us, it does
not come from prejudices any lon-
ger - now it is coming from bad
experience. It is up to each one of
us how we decide to deal with this.
NGUYEN QUANG ANH - “Do
you think that CR is politically
obliging to imigration?” - I think
it is, because I have not noticed
any come-ups or demonstrations
against imigrants or something likely.
VO QUANG LINH - “How do
your parents deal with racism?”
- They understand it but they are
also very worried. After first day
here at school I was asked immediately if I did not happen to be insulted. When I lived in Jičín, it was
normal to see people coming towards us just to say some insult and
leave. Once something very weird
happened. I was not accepted in a
social group to my friend just because most of them were cheering
to USA in the war they led against
us. And what about me? When somebody calls me “A chinese”, I correct them to “A vietnamese” but it
is the same to these kind of people.
-ANAP-
El racismo contra los indígenas
26
Como casi en cada país, también
en México hay racismo. Sobre todo
contra los indígenas. El racismo
empieza por las diferencias. Los
grupos indígenas tienen sus propias costumbres, tradiciones, lenguas
y formas de vestir y esto en lugar de
que la gente alrededor lo vea como
algo único, como características
que definen una cultura con identidad propia que merece tener respeto como cualquier otra lo utiliza
para discriminarlos y humillarlos.
A lo más, son presentados como
„mexican curious“ para entretener
a los extranjeros.
Pero hay que decir, que en México existen muchos programas
contra el racismo. Asi que ya no
es tan grave. Por ejemplo 3 de los
matemáticos más importantes de
microsoft son de raza Maya.
costumbres - zvyky
no encajar - nezapadat
humillar - ponižovat
-MRAK-
Wie ist es in Deutschland
Wir alle wissen sicher, wie der
zweite Weltkrieg schlecht war.
Der größte Aggressor war damals
Deutschland. Zusätzlich zu Kämpfen gab es dort auch den Holocaust. Das war ein Völkermord an
den Juden, weil Hitler rassistisch
HRY
war. Bald haben auch andere Deutsche diese Ansicht übernommen.
Wie ist es aber heute? Die Mehrheit der Deutschen ist schon
strikt gegen diese Idee. Leider sind
dort aber immer einige Leute, die
damit zustimmen. Die heißen
„Neofaschisten“ und Deutschland
bemüht sich, diese Menschen zu
beruhigen. Heute ist Deutschland
auf dem Weg des Fortschritts: Der
Kampf gegen Rassismus ist dort oft
viel größer, als bei uns.
-CHINANO-
Omrzlí duchové netopýrů
Dobrý den, vážení přátelé nejnovějších výdobytků elektronického
zábavního průmyslu. Dnes se podívám opět na několik novinek, tak
nechť se vám líbí…
Hra na bázi omrzliny> Po dvou
letech se nám vrací souboj střílečkových králů. První z nich je (minimálně podle abecedy) Battlefield
4. Dva roky starý engine Frostbite funguje na jedničku - Čtyřka
je (stejně jako trojka) pastvou a
většina soudobých konkurentů
může jen závidět. Co se týče single-playeru. už to tak slavné není.
Zaprvé se jedná o mírnou vykrádačku žánrových klasik, zadruhé
je zabugovaná a tunelová (jak to
tak bohužel bývá). A co to hlavní
- tedy mulťák? Začněme nedostatky: od vydání hry se nepodařilo
nalézt řešení přetíženého, místy
padajícího multiplayeru. Nové
módy, tolik “slibné”, jsou zatím
spíše pozoruhodnou raritou, než
plnohodnotnou součástí hry po
síti, neboť žádný z nich (ať už boj o
bombu Obliteration či kopírování
de_ counterstrikových map - mód
jménem Defuse - podle čeho se asi
jmenuje?). Zkrátka jediná dobře
funfující novinka mód velitele, kdy
sami nestřílíte, ale krmíte své spoluhráče radami a příkazy, kam mají
běžet, zatímco se díváte na bojiště
ze zhora a podle potřeby rozdělujete tu raketový útok, tu podpůrné
auto a vůbec se staráte, aby vašemu
týmu vojáků nic nechybělo a měli
se na bojišti jako v bavlnce - i zde
ale platí, že kvalita hry stoprocentně závisí na kvalitě spoluhráčů. Ale
jednu věc nejde popřít, jakkoli lze
mít výhrady k singleplayeru či některým novým mechanismům: Battlefield 4 je nářez. Starý dobrý základ mulťáku funguje stejně dobře,
jako ve trojce a spolu s módem velitele může být důvodem, proč před
vánoci zalovit v peněžence.
od vydání prvního Modern Warfare. Podobně jsme si už zvykli, že
střelba zní CoD jako klepání vařečkou o hrnec a zvuk motoru jako
vysavač (zatímco ve výše zmíněném Battlefieldu je vše nazvučené
lépe jak v Hollywoodském trháku).
Ghosts bohužel ani nevypadá nijak
valně - a to dokonce ani v “novém”
IW enginu (vlastně je to stále ten
samý se značným množstvím serepetiček), jehož jediným následkem
jsou přemrštěné HW nároky. V
této rubrice se o CoD psalo už několikrát, a tak vynecháme tradiční
kritiku “singlu” a raději přejdeme k
tomu hlavnímu - chytlavému multiplayeru. V mulťáku nastalo změn
také jen pár - různé nové verze
Survival kooperace, např. Extinction; příjemnější způsob piplání
vlastní postavy a tak nějak celkově
úspěšnou kompilaci toho nej z minulých dílů. Já osobně jsem proti
tomu, aby za tohle dostával Activision peníze, protože od odchodu
Vince Zampelly a Jasona Westa se z
této série vytratily snaha o posun,
ale jestli vás to baví, jen a jen vám
to přeji!
27
Překvapení!> Kdyby na podzim
některého roku nevyšlo “nové”
Call of Duty:Ghosts, asi by se ten
rok urazil a odmítl by skončit, dokud nové CoD v Infinity Ward nesesmolí. CoD už deset let patří k
předvánoční mele tříáčkových her.
Singleplayer s tradičně lineárním
gamedesignem, dementní umelou
inteligecí kýčovitým příběhem a
návykový multiplayer - tyto pojmy
charakterizují všechny díly CoD
Neto, neto, no, tento…> Jestli
jste si náhodou hledali informace o
vývoji nedávno vyšlém Batmanovi
(Arkham Origins), asi vás úplně
nepotěšilo, že Rocksteady, kteří vyvíjeli první dva díly sršící nápady
a zdobící herní nebe, šli od válu a
hru dostalo studio firmy Warner
Bros. Jakmile má herní studio jméno filmového vydavatele, už se mi
otvírá nůž v kapse a nebýt toho, že
firma patří příbuzným našeho tělocvikáře, asi bych si trochu ulevil
na účet vývojářů. Ne, že by to byla
špatná hra. Ale veškerá nápaditost
se vytratila, a cokoli, co je nové,
ruší - snad s výjimkou soubojového systému, který klade větší důraz
na opatrnost a trestá hráče za nasazení klasicky akčního hurá-stylu.
Navíc dojem kazí několik vyloženě
amatérských chyb v gamedesignu
- jako třeba že vybavení v tomto
díle, který je prequelem prvního
dílu nejsou v tomto vůbec známé,
natož dostupné. Takže si to pojďme
shrnout: Příběh je nadprůměrný,
grafika solidní a gamedesign občas obstojný a občas inovativní a
tím pádem na ránu pěstí. A přes-
POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET...
-MRAK-
Bitcoin vs. peníze
28
Vítejte opět při čtení počítačové
rubriky. Jsou Vánoce a to je jistě
nejen doba skvělá pro odreagování,
ale také pro obchodníky. V našich
končinách u nich platíme korunami, v cizích zemích například eury
nebo dolary. Proč ne ale třeba Bitcoiny?
Jedná se o zajímavou internetovou
měnu, o kterou se nestará žádná
banka ani stát. Název lze rozložit
na bit (počítačová informace) a
coin, v překladu mince. Jeho velikou výhodou je, že mince nikdo
nemůže padělat a rozhodovat o její
hodnotě. Zajímavá je na něm velká spousta věcí: Například deflační systém – tedy postupný nárůst
to všechno hra tak nějak funguje
- charismatičtí záporáci, souboje
(kterých je ale tak trochu moc)
vás hrou protáhnou až se divíte,
že vám všechny ty mínusy zas tak
moc nevadí. Takže - jestli nejste
hnidopichové a máte rádi neto-neto-pýry, BAO je hra pro vás!
Tak, trio patřící do tohoto čísla je za
námi. Na webu najdete malý bonus
v podobě vzpominání na minulost
a vrátíme se i k CoD: Ghosts. A nebojte, nebude to nic dlouhého! Přeji krásné, hravé Vánoce v GYMu 32
nashledanou.
hodnoty. Chod této měny zajišťují
„mineři“ (nebo také česky těžaři),
kteří věnují výpočetní sílu hlavně
pro ověřování transakcí. Je také
šance, že během toho naleznou
nové mince – ta se však s přibývajícími uživateli snižuje. S běžným počítačem toto těžení nedává
moc smysl, existují však speciálně
sestavené stroje určené výhradně
pro toto těžení (obsahují například
mnoho grafických karet a procesorů). Další zajímavostí je také to, že
je měna kompletně anonymní. Nelze zjistit, kdo komu platil – každý
Bitcoin má pouze svůj identifikátor
a tím to hasne. Proto by se tato
měna dala velmi dobře zneužít pro
nějakou trestnou činnost, jelikož
by bylo téměř nemožné vystopovat
pachatele. Další využití zatím moc
není, existují však směnárny, které
Bitcoiny směňují za běžné peníze.
V roce 2010, kdy došlo k první
transakci přes tuto měnu, byly koupeny dvě pizzy za 10000 Bitcoinů.
Dnes se hodnota pohybuje okolo
1000 dolarů za jeden „penízek“,
to znamená, že prudce stoupá. Je
však bezpečné do nich investovat?
Kdo ví, možná totiž klidně jde jen
o bublinu, která za chvíli splaskne;
možná je to ale taky měna budoucnosti, kolem které by se mohlo
všechno točit.
KNIHY
Jistě mi dáte za pravdu, že dnešní
chytré telefony na tom nejsou s výdrží nijak dobře. Při náročnějším
používání je nutné dokonce každodenní dobíjení. Akumulátory
ve smartphonech se sice zvětšují,
jenže s narůstajícím výkonem se
zvyšuje i spotřeba, takže to výdrž
rozhodně neprodlouží. Proto by se
mohl velmi hodit nápad vědců na
nabíjení mobilů ze vzduchu – vyvinuli totiž materiál, který elektromagnetické vlny dokáže převést na
elektrickou energii. Ta by se dala
získat například ze silných WiFi
nebo přes satelit z vesmíru. Tato
myšlenka se mi velmi líbí, protože
pokud by se dotáhla do zdárného
konce, mohla by vyřešit problém s
výdrží mobilů. Bohužel však k reálnému využívání vede ještě dlouhá
cesta a v dohledné době se s takovou technologií běžně nesetkáme.
A když už jsme u té budoucnosti (avšak teď už mnohem bližší),
zmíním se teď i o nápadu roznášet
zboží létajícími drony. Konkrétně
se zrodil v největším internetovém
obchodě na světě – Amazonu a v
realitu by se měl proměnit během
zhruba pěti let. Jde o to, že si zákazník z internetového obchodu
objedná nějaké zboží a pokud toto
zboží neváží více než 2,3 kg, může
zvolit jako způsob doručení právě
létající dron. Ten dokáže ve vzdálenosti 16 km od skladu doručit balíček za 30 minut přímo domů a pak
se zase vrátí. Již nyní se to testuje
a jakmile bude uděleno povolení
od úřadů v USA, začne Amazon
s komerčním provozem. Zatím je
však bohužel plán pouze pro Spojené státy, nedá se tedy čekat, že
by se toto mohlo objevit u nás. A
zvlášť v Česku by opravdu mohlo
být lepší nic takového nerozjíždět.
V jedné diskuzi o těchto dronech
si totiž jeden diskutér dělal legraci,
že pokud by například Amazon v
Česku v jeden den vypustil tisícovku dronů, zpět by se mu jich vrátilo
sto a zbylých devět set by se tentýž
den objevilo na Aukru. A na tom
možná něco bude…
Tím bych protentokrát můj článek
ukončil. Přeji vám krásné Vánoce a
po novém roce se opět budu těšit,
až vám budu moct naservírovat
novinky ze světa počítačů a techniky.
29
-UCHO-
Za život a práva
Při slově rasismus se musím nejprve pořádně zamyslet a teprve po
chvíli mi vyvstane na mysli vzpomínka na babiččinu knihovnu a
na objev dvou malých oranžových
knih. Přečetla jsem je v té době
jedním dechem. Ten příběh se tak
moc lišil od všech, které jsem do
té doby četla. Ukazoval úplně jiný
svět. Svět, ve kterém si není každý
roven, a kde dobro občas nezvítězí.
Poprvé jsem se setkala s otroctvím
a rasismem. Když jsem četla knihu
Chaloupka strýčka Toma podru-
hé, byla jsem už o hodně starší, a
už jsem věděla, co asi můžu čekat.
Přesto mě znovu překvapila. A překvapuje mne neustále, vždy v ní
najdu nějakou novou myšlenku.
Chaloupka strýčka Toma
Harriet Elizabeth Beecher-Stoweová
Hodnocení: 75%
Pan Shelby se
zadluží a jeho
hypotéka se
nešťastnou náhodou dostane
do rukou krutého obchodníka s otroky,
Haleymu.
Haley využije
zdroj: antikvariat-kodytek.cz
situace a Shelbymu vyhrožuje, ten je donucen
prodat svého nejdůležitějšího otroka Toma a malého chlapce Harryho. Tom, který panu Shelbymu
vede celou farmu, přijme svůj úděl
pokorně, ale mladá Eliza, matka
Harryho, se krutému osudu vzepře
a s malým Harrym uteče. Rozzlobený Haley se s několika otroky
z Shelbyho domácnosti vypraví
Elizu chytit, ale otroci, kteří drží
s mladou matkou, mu v úspěchu
zabrání. Haley tedy odjede jen s
Tomem. Má v úmyslu ho odvézt na
jih a prodat na některou z plantáží.
Během plavby po Missouri se mu
ale naskytne mnohem výhodnější
obchod, a tak chudák Tom putuje
od majitele k majiteli. Spatří snad
30
FILMY
ještě někdy své přátele, svou rodinu, svůj domov?
Učitelce Harriet Stoweové ze státu
Missouri bylo čtyřicet let, když začala psát tuto knihu, ve které nám
ukázala otrokářství snad za všech
pohledů, které mohou existovat.
Z pohledu obyčejného statkáře,
krutého otrokáře, hodného hospodáře, úctyhodného senátora, zlého
překupníka, mladého studenta,
malé dívenky či samotného otroka
ve všech vydáních – vychovaného
křesťanstvím, nebo bičem k pokoře a trpělivosti až nepochopitelné,
ale také statečného, nenávistného a
buřičského, bohužel i otroky zpustlé až ke zvířeckosti, zpyšnělé, vypočítavé a vzpurné, zoufalé, nešťastné, milující nebo bojující. Bojující
za svá práva, za svůj život a životy
svých blízkých. Autorka prokázala
na svou dobu neskutečnou odvahu se takto vzepřít dřívějšímu
řádu. Událostí, která ji rozohnila
a rozvášnila, bylo vyhlášení zákona, který zakazoval obyvatelům
severních států poskytnout podporu a pomoc otrokům utíkajícím z
pekla Jihu (zákon z roku 1850). Její
odhodlání bylo tak plamenné, že
americký prezident Lincoln nazval
rytířsky spisovatelku „malou dámou, která vyvolala velkou válku
Severu proti Jihu“. A Lev Nikolajevič Tolstoj zahrnul tuto knihu mezi
„patero knih, které hnuly světem“.
Přesto se (přes všechny občanské
války, vítězství morálky a nové zákony) otroctví v Americe udrželo
ještě dlouho.
Pokud jsme opravdu pozornými
čtenáři, vystoupí nám celá pestrá
škála povah a charakterů všech
vrstev a tříd. Kde se lidé opovržlivě
dívají na otroky s černou pletí, považují je za méněcenné a nehodné
vzdělání. Kde se dámy „negrů“ štítí
a považují je jen za svůj majetek.
Kde se otrokáři k lidem, kterým
ničí život, chovají jako k věcem,
jenž nic necítí, odtrhávají je doslova z náručí jejich blízkých a bezcitně s nimi obchodují.
Vystupuje zde příliš mnoho postav
a každá je vzhledově i charakterově podrobně popsána, což někoho
může od čtení této knihy odradit,
mladší čtenáři se mohou nudit při
zdlouhavých rozhovorech mezi
různorodými osobami a výměnách
názorů, které zase mohou zaujmout starší. Každopádně každého
chytne příběh hlavních postav; Tomova pokora a odevzdanost, obětavost, odvaha a oddanost Elizy a
jejího manžela Jiřího, nebo statečnost Tomovy manželky Chloe.
-JÁBR-
Nácek byl a nácek bude...
District 9
Hodnocení: 60 %
Mimozemšťané přilétají
na Zem. Jelikož se jedná
o film z dílny
našich západních sousedů
zpoza velké
zdroj: csfd.cz
louže, můžeme počítat s kalužemi
krve, zotročenou, podřadnou rasou a utiskováním slabších. Jenže v
tomhle případě se autoři rozhodli,
že naše rodná planeta byla napadena v podobných dílech už tolikrát,
že to až není zdrávo, a tak se nebožáky stávají právě návštěvníci. Pod
záminkou jejich ochrany jsou ubytováni v oblasti s názvem District
9. Během filmu ovšem začínáte
odhalovat pravdu. Zjišťujete, jaký
byl skutečný záměr jejich „ochrany,“ který musí být pro lidi naprosto zřejmý, vzhledem ke kontrastu
výrobního artiklu firmy a tomu,
že právě taková firma má zajistit
humanitární podporu. Sledujete,
jakým způsobem je s mimozemšťany zacházeno - jako s podřadnou
rasou, která nemá stejná práva jako
lidé. Vidíte, v jakých podmínkách
musejí žít. Pozorujete, jak nejsou
bráni jako nic víc než zvěř (nepřipomíná vám to něco?), a jak se v
takto vyhrocených podmínkách
ujímají vlády (coby obchodníci)
lidské gangy. Zvrat nastává v okamžiku, kdy dojde po dvaceti letech
k rozhodnutí, že budou mimozemšťané přesunuti. Vedením této akce
je pověřen hlavní hrdina, který se
shodou okolností dostane do situace, ve které pochopí, jaký je život
obyvatel oblasti 9. A rozjíždí se velká akce ve znamení spásy. Kámen
úrazu ovšem nastává v provedení
toho všeho. Zprvu se vyloženě těšíte, jak to všechno dopadne. Ono
to ale vlastně nijak nedopadne.
Fantastická myšlenka se zvrtne v
nesmyslnou řežbu. Hlavní hrdina
se celou dobu chová jako sobecký
ignorant, a ke změně jeho charakteru dojde tak nepřirozeně, že
máte spíš dojem, že ho osvítil bůh,
než že se vcítil do ostatních. Oproti tomu dobrotivý mimozemšťan
si zase nechá všechno líbit, což je
ale naprosto v nesouladu s tím, jak
agresivními tvory měli návštěvníci
v oblasti být. Nicméně zase až tak
špatné to není. Pokud máte rádi
akční filmy, líbit se vám to bude. Já
se prostě jen těšil na psychologické
drama na téma, jak bychom se chovali k mimozemšťanům, kdyby oni
potřebovali naši pomoc, jak se tento film zprvu jevil. Očekávat něco
takového byla ovšem chyba, ale
pokud od filmu nebudete očekávat
nic výjimečného, a smíříte se s tím,
že je to film jako každý druhý, líbit
se vám bude.
Jdi a dívej se
Hodnocení: 90 %
Ples vs. párty?
Je tu opět plesová sezóna a plesy
našich maturantů již máme oba za
sebou. Když však všichni zúčastnění vystřízlivěli, začali spekulovat,
který z plesů byl podle nich lepší.
Obě třídy pojaly své plesy rozdílně.
Někteří tvrdí že oktáva měla opravdový ples, zatímco čtvrťák měl jen
obrovskou oslavu, tedy moderně
řečeno „párty“. Jíní oponují, že
čtvrťák oktávu daleko předčil. Každopádně obě tyto události byly
velkolepé, a jistě se všem líbily.
Jako vždy někteří studenti měli
velmi těžkou otravu alkoholem,
někteří to s pitím zase tolik nepře-
31
Největším vyvrcholením
rasismu byla
druhá světová
válka. Proto
další film je
právě o ní. Přináší jedinečnou možnost
zažít téměř ne
zdroj: csfd.cz
vlastní
kůži
(hlavně, když máte po dobu celého
filmu strašný hlad, protože maminka ne a ne přijít, a udělat večeři) příběh chlapce, který projevoval
ČERNÁ KRONIKA
bezmezně vypadající nadšení pro
zbraně a který netušil, jak moc je
bude na konci nenávidět. Jeho jediným snem bylo jít bojovat a sen
se mu také měl splnit. Získal příležitost vidět, o čem je válka. Vidět
umírat ty, na kterých mu záleželo a
pochopit, jak naivní byly jeho iluze. Z jeho hurvínkovské představy
války byl vytrhnut tak rychle, že to
z něj udělalo, no sami se podívejte… Film dává jedinečnou možnost jít, kudy on šel a vidět, co on
viděl. Obraz války je velmi autentický a myslím, že každý kdo válku
nezažil na vlastní kůži, by mě vidět
alespoň tenhle film. Zejména ti,
kteří ji nepovažují za nic špatného.
Ve filmu toho sice nikdo moc nenamluví, ale to vůbec nevadí, právě to věčné ticho dokreslované jen
hučením, pískotem nebo prapodivnou hudbou bravurně navozují
pocit zmatení, který musí panovat
v hlavě hlavního hrdiny. Naprosto
doporučuji. Ty dvě hodiny života
strávené s tímto filmem se rozhodně vyplatí.
-BLACKLADY-
háněli. To není nic neobvyklého.
Mnozí učitelé také byli dosti překvapeni svými žáky, kteří na plesy
přišli, a, jak se říká, “pořádně to
tam rozjeli”. Na druhou stranu i
žáci byli překvapeni svými učiteli. Například paní Dvořáková umí
skvěle tancovat, paní Janů to prý
moc slušelo, různé páry učitelů se
vydaly na parket. Takže na své si
přišli učitelé i žáci a možná mají i
dost nezapomenutelných zážitků.
Velký zážitek také jistě má jeden
student čtvrťáku, který skončil se
zraněními. Popral se snad s někým
podle něhož byl lepší oktavánský
ples? Nebo se jen stala nešťastná
náhoda, narazil do zdi a tím se
zranil? Byl snad obětí rasistických útoků? Vznikají různé teorie a zkreslené domněnky, v některých je snad i zachycen střípek
pravdy. Každopádně jeho fotka
se zakrvácenou šerpou hovoří za
vše. Možná se nikdy nedozvíme,
co se doopravdy událo onoho
osudného večera. Studenti však
jistě na své plesy nikdy nezapomenou, ať se stalo cokoliv, přece
jen patří to k nejkrásnějším okamžikům jejich životů, a budou
rádi vzpomínat.
DEKAHOVOR
-MAR.MAR- & -TEST-
Anežka Papáčková
,,Španělština je moje mateřská řeč a to se zkrátka nezapře.“
32
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Studentka kvinty, Anežka
Papáčková, původem z Mexika, je
toho jasným důkazem. Mimo to,
že umí výborně španělsky (ovládá
i němčinu a druhým rokem chodí
na francouzštinu), také bravurně
kreslí, a tak svými ilustracemi značně přispívá i do školního časopisu.
Naše spolužačka, dosud prospívající s vyznamenáním, vám prozradí
něco o své rodné zemi, mateřském
jazyku či jaký je její subjektivní pohled na téma rasismus.
1. Jaký předmět je tvůj nejoblíbenější?
Baví mě víceméně všechny předměty. Nejradši mám ale ty, které
většina lidí nemá až tak v lásce. Je
to matematika, fyzika a biologie a
myslím, že tímto směrem se bude
ubírat i má budoucí kariéra.
2. Jak ses dostala k práci v
GYMu?
Jsem tam díky panu Rosochovi,
který asi nějakým (mně neznámým) způsobem zjistil, že maluju.
Jednou si mě vzal stranou a zeptal
se, jestli bych nechtěla malovat do
GYMu. No a pak mi navrhl i psaní
jazykového koutku ve španělštině.
3. Co maluješ nejraději?
Většinou kreslím spíše konkrétní
věci než abstraktní. Baví mě ale
obojí a většinou se to odvíjí od mé
momentální nálady. Do GYMu
kreslím vždy to, co je mi zadáno,
což je vždy něco konkrétního, takže v tom směru si nemůžu moc
vybírat.
4. Jakou hudbu ráda posloucháš?
Až na pár výjimek skoro všech-
nu. Nedá se říct, že bych nějakou
vyloženě nesnášela, nebo naopak
zbožňovala. Své oblíbence měním
celkem často. Momentálně mám
například v oblibě britskou zpěvačku známou jako Birdy.
5. Chtěla bys v budoucnu
stále bydlet v Čechách?
Všechno se může samozřejmě ještě
změnit, ale zatím mám spíš představu, že se z Čech odstěhuji. Každopádně bych chtěla minimálně
rok studovat někde v zahraničí a
podle toho se pak rozhodnu. Třeba
půjdu v mamčiných stopách a přestěhuji se někam na druhou stranu
zeměkoule. Ale jak říkám, kdo ví,
jak to nakonec bude?
6. Kdybys měla porovnat Mexiko a Českou republiku, v
čem je zásadní rozdíl?
Rozdíly jsou opravdu obrovské a
to asi ve všem. Mexická kultura
je hodně rozmanitá. Je to totiž jakási míchanina mezi kulturou evropskou (španělskou) a kulturou
indiánskou. Lidé v Mexiku
jsou o trochu otevřenější a
veselejší. Zbožňují oslavy,
které jsou téměř pořád. Třeba právě moje rodina (což
znamená více než sto lidí)
pořádá dvakrát do roka velkou rodinnou oslavu, která
trvá vždycky minimálně dva
dny. Další velký rozdíl je v
jídle. Nejzásadnější rozdíl
je, že téměř do všeho dávají
chili, fazole a kukuřici.
Mé xico!
8.Tvoje křestní jméno určitě
není španělské, kdo ho vybíral?
Přišel s ním taťka a mamce se líbilo,
takže nebylo co řešit. Navíc mamka chtěla české jméno, protože v té
době jsme ještě bydleli v Mexiku a
7. Je nějaké mexické
jídlo, které ti zde vyloženě schází?
Já mám radši spíš mexická jídla než ta česká, takže
popravdě řečeno mi schází
téměř všechna. Moc si ale
nestěžuju, protože mamka
nám vždy čas od času nějaký
to mexický jídlo doma uvaří. Talent? A je vymalováno...
33
tím pádem bylo jméno Anežka raritou.
9. Líbí se ti více čeština nebo
španělština?
Možná je to divné, ale mám radši
španělštinu. Vždy, když se vrátíme
z Mexika a já zase po dvou
měsících slyším češtinu, tak
mě svou “tvrdostí” šíleně bije
do uší. Španělština je moje
mateřská řeč a to se zkrátka
nezapře.
10. Co si obecně myslíš
o rasismu popřípadě xenofobii?
Sdílím názor Nelsonem
Mandelou, který řekl a později i prakticky prokázal, že
rasismus je nejen nemorální, ale i hloupý. Zároveň si
ale myslím, že nás média a
okolní svět natolik ovlivňují,
že to každý v sobě trochu má.
Pak už je jenom na nás, zda
to projevíme, nebo se tomu
ubráníme.
NA ZÁVĚR
-ROS-
Á,
bílý text na
bílém pozadí ...
Tak to má být!
-ROS- & -ANAP-
RASZERCE
„Sním o tom, že mé čtyři malé děti
budou jednoho dne žít v zemi, kde
nebudou posuzovány podle barvy své
kůže, ale podle kvality charakteru. O
tom dnes sním!“
I have
a
dream
1963, Martin Luther King
Některé osoby nenávidíme, protože je
neznáme; a nepoznáme je, protože je
nenávidíme.
Úspěch nemá
barvu!
Charles Caleb Colton
Ještě stále prodávám zcela novou
černobílou
tiskárnu.
Už máte svůj
rasový profil?
Racebook
Benetton
Vesmír Vesmíranům!
Darth Vader
Dokonalé bělmo
levně a
okamžitě!
Centrum
zrasované
chirurgie s.r.o.
Prodám obnošené prostěradlo
Ku-klux-klanu!
Adoptuj si svou
běluhu!
Tomáš Van Ďas
Daruji zcela
ohrané album
Black or White.
Věnuji opuštěné
orlí hnízdo!
Kdo si to
neodskáče, není
Čech!
Máme holé
hlavy!
Nic než marod?
Z toho vás vyléčíme!
Sháním geneticky pročištěné
žito.
Daniel Sranda
Trápí vás běloba?
Jsme tu pro vás!
Solární studio
Afrika
Přednáška o
bílém trpaslíkovi a černé díře
se koná jako
obvykle.
Stephen
Hawking
Prodám svůj můj
pamflet.
Dolfi
Zatoulaný pejsek? V pohodě!
Váš ras
Nejlepší je průhledná!
Máj, lásky čas!
Barevný
& Dokonalý
Pořádají
České Budějovice
Naučíme vás
podřazovat!
Bohnice
Boneheads
Django
Hymna
izolacionistů
Michael Jackson
Áďa
Anopitomin
Kde naše hranice?
Abraham
Lincoln
Antarktida, náš
bílý kontinent!
Cestovatelská
přednáška
Arthura de
Gobineau
Autoškola
Konrád
Prodám své bílé
košile.
Mussolini