8. Preromantismus a romantismus v evropské a české
Transkript
8. Preromantismus a romantismus v evropské a české
8. Preromantismus a romantismus v evropské a české literatuře Preromantismus (sentimentalismus) od pol. 18. stol. přechod mezi klasicismem a romantismem; důraz na cit; odmítnutí konvencí, příkazů, řádů - i v umělecké tvorbě (požadavek tvůrčí svobody); návrat k přírodě, k lidové slovesnosti; vzor - venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života (Homér); obdiv k schopnému, podnikavému jedinci; smysl pro starobylost, pro kořeny lidské společnosti, pro národ a pro lid. Výklad světa a života s takovými prostředky, jež se vymykají rozumovému pojetí umění. Protest proti nesvobodě. Odpovídá na potřeby a touhy jedince a měl dát smysl jeho životu. Vyzdvihuje se prostý, nezkažený člověk, zejména jeho starosti a strasti. Francie Jean - Jacques Rousseau (1712 - 1778) - zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí (člověk je od přírody dobrý) Emil aneb o výchově - pedagogické románové pojednání o přirozeném přírodním a citově bohatém rozvoji člověka (dílo odsouzeno k veřejnému spálení - bezbožné) Společenská smlouva - teorie, že lid je jediný nositel moci a stát je forma dohody mezi lidmi Nová Heloiza (Julie aneb Nová Heloiza) - užití rousseauismu, román lásky v dopisech, líčení citů a přírody Konfese – autbiografická zpověď, vylíčení citů a vášní, snaha o pravdivé pochopení lidského jedince, jenž se ocitl ve sporu se společností rousseauismus - lyrická melancholie, líčení přírody a citů, zdůraznění kontrastu života v přírodě a ve společnosti Antoine-François Prévost (1697 - 1763) – kněz Manon Lescaut - kritika touhy po majetku a penězích x láska Německo ovlivnění filozofií; literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) - proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě Johann Gottfried Herder (1744 - 1803) - pocházel z Východního Pruska. Na studiích poznal filosofa Immanuela Kanta. Později se usadil ve Výmaru, kde působil jako představený protestantské církve. Tvůrce nové preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě, národní kultuře (kult lidového génia); podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů. Myšlenky k filozofii dějin lidstva - každý národ obohacuje svým příspěvkem vývoj lidstva, směřující k humanitě, k plné lidskosti Lidové písně – básn. sbírka - po jeho smrti přejmenována na Hlasy národů v písních; chápání a respektování individuality každého národa, v jejichž kultuře hrál důležitou roli i kult lidové poezie. Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832) - básník, dramatik, prozaik, vědec. Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem. Studoval práva. Na vývoji jeho umělecké tvorby (váhal mezi básnictvím a malířstvím) měl rozhodují vliv seznámení s Herderem. Zážitky s jeho právnické praxe ve Wetzlaru, nešťastná láska k přítelově snoubence, jakož i sebevražda jiného přítele dali Goetheovi podnět k románu, v němž vyjádřil citovou a životní krizi své generace - Utrpení mladého Werthera. Dlouhodobě bydlel ve Výmaru kde působil ve státní správě, studoval přírodní vědy. Svými objevy v oboru vývoje rostlinstva a živočišstva se stal předchůdcem přírodovědné evoluční teorie. Po návštěvě Itálie (seznámení se s antikou a renesancí) se zprostil státních funkcí a věnoval se převážně literatuře a vědě. Utrpení mladého Werthera - román psaný dopisovou formou (citové problémy řešeny sebevraždou) Balady – sbírka, obdiv k lidové slovesnosti Prométheus – báseň, lidský vzdor proti falešným božským autoritám Ifigénie na Tauridě – tragédie, námět ze starověkých bájí o trojské válce Torquato Tasso - tragický osud italského renesančního básníka (konflikt velkého umělce s intrikánským ovzduším malého panovnického dvora) Faust (dvojdílná filosofická báseň v dramatické podobě); Pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a zlo. Původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva ("Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.") Friedrich Schiller (1759 - 1805), dramatik a lyrik (Óda na radost), překladatel; špatné finanční zajištění - musel psát na objednávku; v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví; dramata - boj proti křivdě a nespravedlnosti Loupežníci - Karel Moor - hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva, touží pomstít se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků); ušlechtile motivované buřičství; jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativizmu, zištnosti, despotismu. Snaží se zobrazit tragiku pokusu bojovat proti bezpráví bezprávím. Panna Orleánská (francouzské dějiny), Marie Stuartovna (anglické dějiny), Don Carlos (boj Nizozemců proti španělské nadvládě), Vilém Tell (švýcarské dějiny) Rusko Ivan Andrejevič Krylov (1768 - 1844) Bajky - satirické zrcadlo celé ruské společnosti (všelidské chyby, lakomství, hloupost, podlízavost) Michail Vasilijevič Lomonosov (1711 - 1765) - přírodovědec, filolog a básník (skladatel ód) Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749 - 1802) - filosof, spisovatel (ostrá kritika nevolnického zřízení, samoděržaví) cestopisný román Putování z Petrohradu do Moskvy - z rozhodnutí Kateřiny II kniha zkonfiskována - Radiščev zatčen a odsouzen k trestu smrti, později jen vyhnán na Sibiř Romantismus - první pol.19. stol. Literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě); vznik - v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy) proto nespokojenost člověka, buřičství Znaky: důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum); protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) -› pocit osamění, odcizenosti; východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra; ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán); časté téma - nešťastná láska; neúspěšné buřičství -› světabol, skepse (splín, chandra); nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost; slovesné druhy a formy - obliba poezie zvl. historická povídka a román; romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu V hudbě: C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schuman, G. Rossini, F. Chopin Ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A Kosárek, J. Navrátil Německo přelom 18. a 19. stol. - poezie "modrého květu" Novalis (1772 - 1801) - vl. jm. Friedrich von Hardenberg Hymny noci - kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy) Heinrich von Ofterdingen – nedokončený román, středověký básník hledá "modrý květ" = symbol pravé poezie a života Bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm) - vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii - vydali německé lidové pohádky Anglie George Gordon Byron (1788 - 1824) Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti - byronismus - spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světobol (splín) Don Juan - komický epos, romantický hrdina Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822) Odpoutaný Prométheus - lyrická dramatická báseň, obměna staré antické básně o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ( hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra Walter Scott (1771 - 1832) - básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány) Ivanhoe - děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví Francie François René de Chateaubriand (1768 - 1848) Atala – básnická povídka, návrat ke křesťanství a mystice před "rozvratem" doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost Viktor Hugo (1802 - 1885) - básník, prozaik, dramatik Legenda věků (tři díly) – básnický cyklus, obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara; filozofický vliv Chrám Matky boží v Paříži – román, součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15, stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád Ubožáci - Jean Valjean, Cosetta, biskup Myriela Dělníci moře, Devadesát tři Stendhal (1783 - 1842) - přechod mezi romantismem a realismem, psychologická próza Červený a černý – román, příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru Kartouza parmská – román, příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec Alfréd de Musset (1810 - 1857) Zpověď dítěte svého věku - intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové) USA Edgard Allan Poe (1809 - 1849) - básník a prozaik Havran – báseň, krása a láska × úzkost ze života smrti prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo - hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy Rusko - prolínání romantismu a realismu Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837) - básník, prozaik, dramatik Evžen Oněgin - román ve verších pocity ústředního hrdiny jako "zbytečného člověka"; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smyl života povídka Kapitánská dcerka, Piková dáma, historické drama Boris Godunov Michail Jurjevič Lermontov (1814 - 1841) - básník, prozaik, dramatik Démon - romantická básnická povídka s filosofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí - lásce k pozemské dívce Tamaře (chce rozbít prokletí, ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra Hrdina naší doby – psychologický román, postava "zbytečného člověka" (mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života) Polsko Adam Mickiewicz (1798 - 1855) Pan Tadeáš – epos o nepřátelství dvou zemanských rodů, touha po vlasti a minulosti Konrád Wallenrod - básnická povídka, téma náhodně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra v řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ Romantismus u nás U nás se prvky preromantismu spíše kryjí s národním obrozením, tzv. obrozenecký preromantismus. V naší společnosti bylo nemyslitelné, aby hrdinou byl „sebevrah“. Totéž platí u pro romantismus. Česká společnost řeší úplně jiné problémy (stabilizovat národ, vychovat jedince v rámci velkého národního celku, zatímco evropský romantismus ho vyčleňuje ze společnosti). Mácha vytváří protiklady vzhledem k české politické a společenské scéně. Vliv romantismu se projevuje také v dílech Erbena, který volí balady, Tyla, Němcové (zejméne Babička – vztah lidí k přírodě, milostný příběh Viktorky a jiné momenty)