ROSS magazín č. 1/2009 ke stažení zde

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Hranipex v Polsku
ROZHOVOR: Jan Bárta – Světoběžník před oltářem
PROJEKTY: Společenské centrum v BBC,
Rekonstrukce nemocnic v Havlíčkově Brodě
a Pelhřimově, Trianon, APB Centrum
TRENDY: Dvoufotonová technologie
PODPORUJEME: Občanské sdružení Benediktus
09
INZERCE
ÚVODNÍK
OBSAH
Nový rok je tu!
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
reportáž
Vážení kolegové,
milí spolupracovníci,
Hranipex Polsko ...................................................................................................2/3
starý rok 2008 je nenávratně pryč. Jeho závěr zřejmě každý z nás využil k bilancování, vzpomínce, co nového přinesl, ale jistě nám i něco
vzal. Když nic jiného - rok našeho života. Jenže my se nemůžeme dívat
dlouho zpět, další rok společné činnosti právě začíná a je jen na nás,
jak bude úspěšný a co dobrého přinese.
Už nyní, zkraje roku 2009, víme, že skončil velmi náročný rok 2008. Až ho
kompletně vyhodnotíme, pravděpodobně zjistíme, že byl jedním z těch úspěšnějších v historii společnosti ROSS. A na tom má zásluhu každý jeden z Vás.
Firma nestojí pouze na manažerech a šéfech divizí, ale úspěch jí přináší každý
zaměstnanec a spolupracovník, který dělá svou práci dobře. Děkujeme Vám za
to, Vaší práce si vážíme!
Co máme tedy za sebou? S potěšením můžeme říct, že došlo ke stabilizaci jednotlivých činností firmy. Máme za to, že jsme nyní personálně stabilní firmou, což
je pro její další rozvoj a rozmach velmi důležité. Víme ovšem, že nelze „usnout na
vavřínech“, že se musíme dál zlepšovat a zdokonalovat. Bez toho to dnes nejde
v žádné lidské činnosti. Uvědomujeme si, že by konkurence naši stagnaci okamžitě využila.
Nový rok bude ovšem vyžadovat snahu, píli, nové přístupy a úsilí nás všech. Nečeká nás toho právě málo. Vzniká nové středisko energetických systémů. Posilujeme v oblasti generálních dodávek staveb. Rozvíjet musíme jednotlivé odbornosti a budeme dokončovat zatím nejvýznamnější vlastní investice v historii firmy.
Doufáme také, že se vyhneme následkům podzimní ekonomické krize.
Dovolte nám nyní popřát Vám, zaměstnancům, šťastný Nový rok v barvách ROSSu, hodně zdraví, sil a úspěchů v pracovním i soukromém životě. Našim dodavatelům, odběratelům a partnerům pak přejeme samé dobré obchody, šťastnou
ruku při výběru spolupracovníků a vždy jen pozitivně vyhlížející čísla a spokojenost ze spolupráce s naší firmou.
ROZHOVOR
Jan Bárta – Světoběžník před oltářem ...............................................................4
ROZHOVOR
František Fiala:
Už jako dítě jsem do pásáku montoval další elektromotorky ........................5
ROSS aktuálně
Společenské centrum v BBC, Rekonstrukce nemocnic,
Pivovar Chotěboř, Dílny rozváděčů, Trianon .......................................................6
ROSS aktuálně
APB Plzeň, Ohlédnutí ..............................................................................................7
ROZHOVOR
Miroslav Krajcigr: Cestuje v práci i ve volném čase .........................................8
MINULOST
Říkali mu český Edison ...........................................................................................9
TRENDY
Budoucnost záznamu informací – dvoufotonová technologie ..................10
Věrní ROSSu
Zaměstnanci 15, 10 let u firmy, čerstvě narozené děti................................ 11
Slovensko
Vánoce, Vánoce přicházejí... . ............................................................................ 12
Irsko
„White“ Christmas ..................................................................................................13
PODPORUJEME
Jinak obdarované lidi .............................................................................................14
POZVÁNKY
Firemní akce, kulturní tipy, klub Čechovka .....................................................15
Roman Stryk, generální ředitel
František Fiala, technický ředitel
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka..........................................16
ROSS magazín
Vydává: Vychází:
Redakce: Redakční rada: ROSS Holding s.r.o., Jihlavská 893, 580 01 Havlíčkův Brod
čtvrtletně
Jana Polanská (jap), Radek Hrubý (rah)
Miloš Minařík, Petr Jaroš, Zdena Stryková, Jana Blažková
Číslo 1/2009, datum vydání: 1. 1. 2009
ROSS magazín je zapsaný v evidenci Ministerstva kultury pod číslem MK ČR E 18427
Design: Aňo Agency s.r.o.
Kontakt: [email protected]
2 / Reportáž
REPORTÁŽ:
HRANIPEX – Na kukuřičném poli vyrostl architektonický skvost
Je to jen pár dní, co společnost Ross úspěšně dokončila stavbu, na kterou může být právem hrdá. Kromě
toho, že tradičně odvedla dobrou práci, se totiž zároveň podílela na projektu, který je výjimečný nejen
důrazem architekta na podobu stavby. A přitom jde „jen“ o průmyslový areál.
Hranipex Polsko
Stavby tohoto typu nemusí být jenom šedé uniformní krabice.
Polsko sice patří
stejně jako Česká
republika do EU,
ale to zdaleka neznamená, že mají
obě země stejnou
legislativu
2 / Reportáž
V průběhu června 2008 získal
ROSS zakázku v Polsku, kde pro
firmu Hranipex vystavěl zajímavý
firemní areál. Hranipex Polsko je
dceřiná společnost české firmy
Hranipex se sídlem v Humpolci.
Bez zajímavosti není ani to, že
areál navrhoval pro svého bratra
Zdeňka architekt Luděk Rýzner a
firma OK PLAN ARCHITECTS. Ten
v minulosti pracoval pro ROSS na
návrhu areálu Villa Park Čechovka.
Budova v polské obci Złotniki, v těsné
blízkosti města Legnica, se skládá ze
dvou částí – ocelové haly a administrativní budovy, kterou tvoří železobetonový
skelet opláštěný hliníkovou prosklenou
fasádou. U administrativní části budovy
vznikla také zajímavá krytá terasa, která
je schovaná pod vrstvou zeminy.
„Projekt je zajímavý tím, že ač je to čistě
průmyslová stavba a výrobní areál pro
firmu, je budova založená na poměrně zajímavém designu a moderní architektuře.
Ta tu dokazuje, že sluší nejen rodinným
domům, ale i podstatně větším objektům. I díky tomu nás ta stavba zaujala a
k projektu přitáhla,“ tvrdí Jiří Černý, který
řídí ve společnosti ROSS zahraniční generální dodávky staveb.
Celkový finanční objem stavby je 70 milionů korun. Částka je to zajímavá, stejně
jako je zajímavá doba, za kterou bylo nutné areál postavit. „V červenci jsme tam
přijeli poprvé. To na místě stálo kukuřičné pole. Nechali jsme ho posekat a hned
začali budovat stavbu, která musela být
kompletně hotová do 22. prosince. Pět
měsíců na provádění byla extrémně krátká doba, navíc jsme práci dokončovali v
zimním období, což stavební práce velmi
ztěžovalo,“ dodal Jiří Černý. V říjnu tam
pracovalo asi padesát lidí ze společnosti
ROSS, v posledních měsících pak dokonce už sedmdesát až osmdesát pracovníků.
Aby toho nebylo málo, nebyl to jen krátký
termín, co zajímavou práci stavařům okořenilo. Práce na Hranipexu Polsko byla
pro ROSS první generální zakázkou v
Polsku vůbec. A to s sebou přineslo určité komplikace, které by našinec nečekal.
Polsko sice patří stejně jako Česká republika do Evropské unie, ale to zdaleka
neznamená, že mají obě země stejnou legislativu a normativy. Naopak, v polských
zákonech a nařízeních je řada odlišností,
které museli manažeři při přípravě stavby
striktně dodržovat. S rozdíly se museli
pečlivě seznámit, aby nenarazili na místní
úřady a dodali stavbu v termínu a požadované kvalitě.
„První rozdíl je v tom, že v Česku jsme
zvyklí začít stavět, jakmile máme v rukou
stavební povolení. To pro Polsko neplatí. Ačkoli jsme měli stavební povolení v
předstihu, neopravňovalo nás to ještě k
tomu začít. Se stavebním povolením se
musí s odpovědnou osobou na úřadě
zvlášť nahlásit úmysl stavět, zaregistrovat
speciální stavební deník, který je ověřen
stavebním úřadem, a teprve pak se může
začít stavět,“ vypočítal rozdíly projektový
manažer Černý.
Odpovědných osob si musela firma
ROSS najmout v Polsku hned několik.
Šlo o autorizované odborníky, bez kterých
nemůže zahraniční firma v Polsku stavět.
Navíc si musela najmout na každou část
prací zvláštního odborníka, takže první
ROSS zastupoval ve stavební činnosti,
další byl odborník na elektroinstalace,
jiný na zdravotně technické instalace a
podobně. „Právě první jmenovaný, který
nás zastupoval vůči polské legislativě, byl
navíc znalec místních poměrů, takže pro
nás fungoval také jako konzultant a poradce,“ vysvětlil Černý.
Kromě výrobně-administrativní budovy
ROSS dodával i kompletní infrastrukturu
celého areálu, například komunikace, přípravu pro systém na propan butan, i poměrně složité zařízení pro zásobování požární vodou. „Ve vodovodním řádu nemají
dostatečný tlak, takže se nedá tato voda
pro hašení použít. Museli jsme v rohu pozemku vybudovat retenční nádrž, kde je
díky dopouštění neustále dostatek vody,
která může být tlakem čtyř čerpadel v
případě potřeby dodávána do požárního
rozvodu,“ prozradil Jiří Černý. A nejde o
nádrž nijak malou. Takový „rybník“ čítá
asi 300 metrů čtverečních a svadí se do
něj i dešťová voda.
A jak se spolupracovalo s Poláky? Podle
Jiřího Černého byla výhodou příbuznost
obou jazyků, i když přiznává, že se zpočátku neobešli bez překladatelů. Postupem času ale Češi pochytali polská
slovíčka, a také Poláci české řeči trochu
přivykli, takže v osmdesáti procentech
si po dvou třech měsících vzájemně rozuměli i bez překladatelů. U odborných
výrazů se však bez překladatelů neobešli
do konce.
Na stavbu Hranipexu v Polsku, firmy, která se zabývá výrobou hran pro nábytek,
bude Jiří Černý asi ještě dlouho vzpomínat. Nebývá zvykem, aby byl u průmyslových staveb kladen takový důraz na detail
a architekturu. Většinou je nejdůležitější
účelnost, a jak budova vypadá je druhořadé. Společnost Hranipex je ovšem zákazník, kterému záleží na tom, aby jeho
areály vypadaly pěkně a vkusně, aby byly
moderní a lahodily oku.
(jap)
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
FRANTIŠEK FIALA:
ROZHOVOR:
Jan BÁRTA – Světoběžník před oltářem
Už jako dítě jsem do pásáku montoval další elektromotorky
Jan Bárta působí jako katolický kněz v Ledči nad Sázavou.
Ve svých jedenadvaceti letech emigroval na falešné doklady
do Itálie, kde vystudoval teologii a průběžně také medicínu.
Dosáhl titulu doktor teologie. Působil v Itálii a v Německu
a jeho velkou celoživotní zálibou je cestování.
také kněz. Stýkali jsme se s opatem
želivského kláštera Vítem Tajovským
(pozn. red. Vít Bohumil Tajovský - opat
želivského kláštera v letech 1948 –
1999, odsouzen ve vykonstruovaném
procesu v roce 1950 za velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného
převratu, byl 10 let vězněný). Ten k nám
chodil a dokonce jsem mu říkal strýčku.
Byl to velmi důležitý člověk v mém životě. To nemohli estébáci přehlédnout.
Od svých osmnácti let jste připravoval emigraci, jak to probíhalo?
Kdy jste se rozhodl stát se knězem?
Asi v osmnácti letech. Cítil jsem to jako
povolání a byl to pro mě veliký dar.
Kde jste tady v Čechách studoval?
Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě a s
rodiči jsme žili ve Věži. Chtěl jsem studovat na gymnáziu, ale bohužel to nešlo.
Tehdy si mě pozval ředitel soudruh Karel a řekl mi: „Soudruhu Bárto, strana se
rozhodla, že nepůjdete na gymnázium,
ale na zemědělskou školu.“ Tak jsem ji v
Havlíčkově Brodě vystudoval. Měl jsem
problémy také u maturity, dokonce mě
na ně předem upozornil zástupce ředitele. Zkoušku jsem ale nakonec díky
dobrým výsledkům úspěšně složil.
4 / Rozhovor
Několikrát mě vyslýchala bezpečnost,
nemohl jsem studovat, jediná možnost
tedy byla emigrace. Mezi tím jsem se
odstěhoval do Prahy, chtěl jsem být co
nejdál od místní StB. V Praze jsem se
stýkal s disidenty, zejména se Sergejem Machoninem. Zajímalo mě jejich
literární a filozofické dílo. Ani tam jsem
ale neunikl agentům, nakonec mě poslali na dva roky na vojnu. Umístili mě
k protivzdušné obraně státu, nejprve
jsem byl u PTP, později u armády. Prostě groteska! Po vojně jsem nastoupil
do škrobáren v Havlíčkově Brodě a
všemožně připravoval útěk. Několikrát
mě nepustili do Jugoslávie. Dokonce za
mnou přišel agent a říká: „Ty svině katolická, ty nám neutečeš!“ S přáteli jsme
ale stále přemýšleli jak odjet. V úvahu
připadal třeba fiktivní sňatek. To bylo
ale na dlouhé lokte. Nakonec mi jeden
známý opatřil falešné doklady, na které
jsem přes Rakousku odjel se zájezdem
do Itálie.
Proč vůbec jste měl problémy s
komunisty?
Jak emigraci přijali vaši rodiče?
Celá rodina byla katolická, bratr mého
tatínka byl kněz, bratr mé maminky byl
Tatínka vyslýchali, mnohokrát vyslýchali. Nakonec ale byli rodiče rádi, protože
viděli, že jsem v Čechách nemohl studovat, nemohl jsem vůbec nic.
Procestoval jste veliký kus světa.
Kdy jste v sobě objevil tu cestovatelskou touhu?
Vždycky jsem měl touhu po poznání, jak
myslí Ital, Němec, Francouz, ale třeba i
Japonec nebo Australan. Do této chvíle
jsem procestoval 67 zemí. Nejdále jsem
byl asi na Novém Zélandě a ve spodní
části Jižní Ameriky. Tam se chci také
letos vrátit.
Máte nějaké nezapomenutelné zážitky z cest ?
Rozhodně nikdy nezapomenu na konec
srpna roku 2001. Byl jsem se synovcem
v New Yorku. Bylo velmi hezké počasí,
navštívili jsme mé známé a také jsme
byli na budově Světového obchodního
centra. Bylo odtud vidět na celý New
York. Za pár dnů jsem jel na druhý konec světa do Indie a do Nepálu. Navštívil jsem tam italskou misijní stanici, kde
jsem v minulosti také pracoval. A tam
mě postihl akutní zánět slepého střeva.
Operace byla ale velmi riskantní, tak
jsem okamžitě odletěl nadopován léky
do Prahy. To bylo 10. září 2001. O den
později jsem v televizi sledoval tu obrovskou zkázu v New Yorku. Dvakrát za
sebou jsem tedy unikl téměř jisté smrti.
Nejprve na mrakodrapech a potom v
Indii.
Váš životní příběh je doslova strhující, máte nějaké motto?
Po mých rodičích mám životní moudro –
pokud možno zlo překonat dobrem.
(rah)
František Fiala je spolumajitelem firmy ROSS. Je mu devětapadesát let a prakticky celý svůj produktivní život se věnuje elektřině,
především elektroinstalacím. Už před rokem 1989 získával cenné
zkušenosti nejenom v Česku, ale také v Sýrii. Do firmy ROSS přišel
v roce 1993 a po celou dobu koordinuje zakázky v zahraničí.
Je ženatý, má dva dospělé syny a čtyři vnuky.
Vzpomenete si na své „elektrické“
začátky?
Už na základní škole jsem měl dva koníčky – auta, motorky a pak elektřinu. Jako
dítě mě velmi silně přitahovaly elektrické
hračky. Dokonce si pamatuji, jak jsem do
pásáku montoval další motorek a napájel
ho z dynama z pionýra a tak jsem jezdil
po hřišti. Také to asi rozhodlo, že jsem
se vyučil elektromontérem a ne automechanikem. Silnoproudé instalace mi navíc
umožnily cestovat, nejenom po České
republice. Jezdil jsem na montáže mlýnů,
těstáren a tam jsem získal spoustu velmi
užitečných zkušeností.
jednou za celou tu dobu jsem byl doma v
Havlíčkově Brodě.
taktů jsme využili při první zakázkách v
zahraničí a vlastně je využíváme dodnes.
Máte nějaký zážitek z té doby?
Těch je pochopitelně celá řada, hlavně
elektromontéři byli vždycky veselá parta.
Jeden mě tam ale doslova udivoval každý
den. Když člověk přijel do Sýrie v červenci, bylo tam kolem pětačtyřiceti stupňů.
Podívali jsem se ze střechy rafinerie na
Libanon a tam jsme viděli na horách sníh.
Mohli jsme vlastně dopoledne odjet do
hor na lyže a odpoledne k moři se koupat.
Je to podobné jako například v Itálii.
Na kterou zakázku z těch mnoha
jste nejvíce hrdý?
Úplně na začátku jsme dělali rekonstrukci
Radium paláce Jáchymov, Golf klub Karlovy Vary a také rekonstrukci v grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Takovým
zadostiučiněním je pro mě fakt, že firma
ROSS dokáže rekonstruovat české ambasády v zahraničí. Na začátku byla Čína
za 70 milionů, Korea, v poslední době
Mexiko City. To všechno ve mně vzbuzuje hrdost, že tady jsou šikovní a pracovití
lidé, že jsme to dokázali, a že nejenom v
elektrice jsme prostě jedničky (smích).
Vy jste začínal jako montér, později
jste se ale vypracoval na revizního
technika. Kdy to bylo?
Po mnoha letech jsem byl vedením podniku (pozn. Okresní stavební podnik Havlíčkův Brod) požádán, abych si udělal revizní zkoušky. To bylo v roce 1983. Až do
roku 1985 jsem tak na všech pobočných
závodech podniku prováděl revize.
A co podnikatelský duch, měl jste
ho už od mládí?
Nikdy jsem nebyl obchodníkem, že bych
něco kupoval a se ziskem prodával, to ne.
Vždycky jsem se snažil vynikat poctivou
prací, zkrátka být v práci nejlepší. Proto
jsem měl také ve stavebním podniku na
středisku elektro jeden z největších platů,
neustále jsem se vzdělával a pracoval na
sobě.
Pak přišla Sýrie. Jak na to vzpomínáte?
To bylo zajímavé. Se svými revizemi jsem
se dostal do elektrárny Dukovany, kde
jsme prováděli montáže na různých pomocných objektech. Zjistil jsem, že Průmyslové stavby Brno pracují na rafinerii
ropy v Homsu v Sýrii a tak jsem se tam
zajel zeptat. Předložil jsem veškeré svoje
doklady na provádění odborných prací
a zároveň jsem měl za sebou dvacet let
řízení montáží po celém Československu.
Byl jsem tedy zařazen jako vedoucí skupiny, která měl odjet do Sýrie. Od července
1985 až do zimy roku 1988 jsem tam
pracoval a řídil jsem elektromontáže. Byla
to obrovská stavba, asi 21 objektů. Jen
Pak přišla devadesátá léta. Vzpomenete si na váš první den ve firmě
ROSS?
Jednou v neděli odpoledne za mnou přijeli pánové Varga a Stryk s nabídkou. Hned
druhý den jsem odjel do Havlíčkova Brodu do bývalé baterkárny v Sázavské ulici,
kde firma sídlila v takovém malém domečku. Seznamoval jsem se s jejich prací a
elektroinstalacemi. Dělali v té době spíše
menší věci, rodinné domy. Po čtrnácti
dnech rozmýšlení jsem se přidal k nim do
party. Přispěl jsem především kontakty,
které byly v té době nejdůležitější. Měl
jsem spoustu známých ze Sýrie, pracovali tam lidé, kteří následně zprivatizovali
velké stavební podniky. Právě těchto kon-
To jsou nesporné úspěchy. Jak relaxujete, dokážete to vůbec?
V mládí mě držely motorky a auta a je to
můj obrovský koníček dodnes. Můj odpočinek byl v minulosti vymezený více méně
mou prací, s rodinou jsem pravidelně býval jen v neděli. Můj život byl samá práce.
Dnes si nejvíce odpočinu na zahraničních
cestách, když jezdím po zakázkách, to je
až neskutečné. Do kina jsem chodil především před rokem 1989, teď už moc ne.
Mám rád hudbu, především americkou
country.
59 let
dva synové,
čtyři vnuci
Původní povolání
– elektromontér,
revizní technik
Od roku 1993
spolumajitel firmy
ROSS Holding
Máte za sebou bezpočet úspěchů,
čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Nejdůležitější je udržet trend této firmy,
velký úkol – zestabilizovat firmu, především teď v době světové ekonomické
krize, kdy není téměř nic jistého. Zodpovědnost je to skutečně veliká. Pak se také
snažím doma – mám čtyři vnuky a chci,
aby po mě něco zbylo. Snažím se jim co
nejvíce pomáhat.
(rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Společenské centrum v areálu BB Centrum
Vizualizace Společenského centra.
Významné
projekty z celé
republiky
Společenské centrum je další z dílčích
projektů, na nichž pracuje ROSS v areálu
BB Centra v Praze. Místo bude v provozu
už letos v květnu a v září k němu přibude
mateřská školka Elijáš. Společenské
centrum má sloužit hlavně k setkávání
lidí, bohoslužbám, seminářům a podobně.
Budova o více než 2000 metrech
čtverečních se vyznačuje dlouhými
čistými liniemi a skleněnými průhledy.
Má dvě nadzemní podlaží, která využije
Církev adventistů sedmého dne a školka.
Ta bude určená asi čtyřem desítkám dětí
od 3 do 6 let. Investorem je společnost
PASSERINVEST GROUP, generálním
dodavatelem PSJ Jihlava a zakázka
ROSSu zahrnuje kompletní elektro
práce včetně silnoproudu a slaboproudu,
měření a regulace. Její objem je více
než 10 milionů korun a ukončena bude
letos v květnu. Pracují na ní projektový
manažer Pavol Truchlý, přípravář Pavel
Hromada a vedoucí projektových týmů
Tomáš Štancl.
Celkový objem zakázky je 36 milionu
korun. Rekonstrukce je rozdělena do tří
etap, dokončení se předpokládá v říjnu
roku 2010. V havlíčkobrodské nemocnici
si práci ROSSu objednal Tipastav z
Třebíče. Celkem jde o zakázku za 17
milionů korun. I tady se předpokládá
její dokončení příští rok a ROSS tu opět
dodává silnoproud, slaboproud a MaR.
Zakázka je náročná především proto, že
se děje za plného provozu nemocnice.
Ve zdech jsou navíc rozvody, například
mediciálních plynů, které musí zůstat
neporušené. U obou nemocnic využívá
ROSS zkušeností z minulosti, například
z kompletní elektromontáže v Ústřední
vojenské nemocnici v Praze. Navíc práce
na brodské a pelhřimovské nemocnici
jsou jedny z mála, které ROSS provádí ve
svém kraji, a jeho pracovníci tak mohou
ukázat, co umí, přímo „doma“. Vedoucí
zakázky je Jaroslav Plíšek, silnoproud
má na starosti Jan Černý a Rostislav
Hlaváč, slaboproud pak Tomáš Maťko a
Filip Zavadil, MaR Petr Kalina.
6 / Ross aktuálně
Dostavba dílny rozvaděčů
Dílny rozvaděčů v areálu společnosti se
od podzimu stavebně rozšiřují o objekt
sociálního a administrativního zázemí.
Nová dvoupodlažní budova bude mít v
přízemí šatny pro muže, sociální zázemí, WC pro ženy, kotelnu a rozšířeny
budou také skladové prostory. Kvůli
výškovému rozdílu bude hlavní vstup
do objektu v patře, kde se vystaví nové
Od podzimu vyrůstá v Chotěboři pivovar,
který bude vařit světlé pivo výčepní, světlý ležák, tmavý ležák, speciální karamelové i nealko pivo. Vyráběno bude tradiční
českou technologií v nově postavené budově menšího pivovaru. ROSS Holding
šatny a sociální zázemí pro ženy, denní
místnost pro zaměstnance a kancelář.
Stavba bude předána do užívání v únoru. Fasáda má být hotová do prázdnin.
V druhé fázi bude pak vybudován strop
v jednopodlažní dílně rozvaděčů, takže
v patře vznikne velká kancelář. Projekt
završí výstavba nových parkovacích míst
kolem budovy a chodník pro pěší.
Administrativní budova
Trianon
Vizualizace Pivovaru Chotěboř.
je stoprocentním vlastníkem společnosti
Pivotech a také generálním dodavatelem
stavby a technologie. Výstavba byla zahá-
nadstavby. Po roční práci mají být pracovníci společnosti letos v lednu s prací
hotoví. Zakázku vede Jaroslav Beneš se
svým týmem: projekt manažer za MaR
Luboš Mach a přípravář Vít Čechovský,
projekt manažer za slaboproudy Pavel
Lemon a přípravář Tomáš Blažek.
APB Plzeň
Výstavba nového pivovaru
Chotěboř
Rekonstrukce nemocnic
V říjnu začal ROSS pracovat na
rekonstrukcích dvou nemocnic v kraji
Vysočina zároveň. V pelhřimovské
nemocnici dodává pro firmu Skanska
silnoproud, slaboproud, měření a regulace
(MaR) přímo v hlavní lůžkové části.
jena loni v listopadu, zkušební provoz je
plánován na jaro roku letošního. Stavbu
zajišťuje dceřiná společnost INPOS pod
vedením projekt manažera Jaroslava
Hortvíka. Výstavba pivovaru je rozdělena
do dvou etap, kdy nejprve vyroste zděná dvoupodlažní administrativní část a
jednopodlažní výrobní hala, poté budova
velké plnící linky. Více v příštím čísle.
a čtyři na něj kolmá šestipodlažní křídla
tvoří hlavní budovu. Dominantou je nárožní dvanáctipodlažní věž ve tvaru válce.
ROSS zajišťuje dodávku slaboproudých
elektroinstalací, měření a regulace za 16
milionů korun. Jde především kamerový, přístupový, parkovací a elektronický
požární systém a telefonní rozvody. Na
požární bezpečnost je v Trianonu kladen
značný důraz. Kromě běžných protipožárních zařízení byly užity i nejmodernější
Budovu Trianon v Praze staví Hochtief
Development Czech Republic. Skládá se
ze tří částí - osmipodlažní podélný blok
Na druhé etapě výstavby administrativní
budovy APB se podílí ROSS kompletní
dodávkou silno a slaboproudé elektroinstalace a MaR za 12,5 milionu korun.
Získala ji loni na podzim a jde o budovu s
vlastní jídelnou pro zaměstnance. Budo-
va bude podle plánu rozdělena do dvou
křídel – gastroprovoz a kancelářské prostory. Zároveň je objekt spojen krčkem s
administrativní budovou, která vyrostla v
první etapě. Na té se taktéž ROSS podílel a díky dobře odvedené práci byl o
spolupráci požádán i nyní. Zakázku řídí
projekt manažer Libor Nuzík a technik
Lukáš Běhounek. Hotová by měla být
letos do konce března. Sídlit zde bude
společnost Petra Březiny APB Plzeň a ta
je také přímým investorem akce.
Ohlédnutí
Na tomto místě budeme pravidelně přinášet ohlédnutí za významnými zakázkami, které společnost ROSS Holding
v minulosti realizovala. Přítomnost je důležitá, ale vpřed každou firmu posouvají
úspěchy, na kterých se dá stavět budoucnost. Jedním z příkladů je i vůbec první
zakázka společnosti v Číně. Od ní letos
uplyne devět let.
přepočtu bral jen 1500 až 2000 korun
měsíčně,“ pokračoval. Jak se ale Číňané
otrkali, musel je prý pořád někdo hlídat.
Zpeněžit se tam dá totiž úplně všechno igelit, pet láhev, kousek drátku... Miroslav
Kratochvíl absolvoval i několik jednání u
ředitelů různých firem. Vzpomíná třeba,
Rekonstrukce Čínské ambasády,
Peking, Čína
V letech 2000 až 2008 pracoval ROSS
s přestávkami na Čínské ambasádě v Pekingu. Miroslav Kratochvíl tam s týmem
skončil v letošním roce během olympiády. V letech 2000 – 2002 šlo o zakázku pro generálního dodavatele PSJ na
rekonstrukci tří objektů a administrativní
budovy. Objem zakázky byl asi 50 milionů korun, pracovalo tam přes čtyřicet lidí
a pro ROSS to byla první práce v Číně.
V roce 2004 rekonstruoval střechy ambasády a loni stavěl novou konzulární
budovu.
„Když jsem poprvé přijel do Číny, překvapila mě všude ta neuvěřitelná špína. Na
kole jsem projezdil i periférie města, kde
stály na ulicích společné záchody, voda
se vylévala přímo na ulici. Na tržnicích se
porcovalo maso na holé zemi, otřelo se
hadrem, prodávali se tam i stažení psi,“
vzpomíná na první šokující zážitky Miroslav Kratochvíl.
Také pracovní mentalita Číňanů byla
odlišná. „Jejich pracovní síla je hodně
laciná. Narazil jsem na dobrou partu
lidí, jejichž pracovní nasazení se nedá s
českým téměř srovnat. Dřeli, dělali nejhrubší práci a přitom měli k obědu skoro
jen hrstku jídla. Pro ně ale byla prestiž
pracovat a dostat zaplaceno, i když v
To by bylo, abych tu trubku nenašel!
že byl přijat ve dvacet metrů dlouhé kanceláři u dlouhého stolu. Na jednom konci
seděl ředitel a na druhém on. „Tam se
neustále dohadujete o cenách. V jeden
den úspěšně uzavřete jednání a druhý
den třeba neplatí. Ani podpis na dohodě
nic neznamená a začíná se znovu. Navíc
Číňan nikdy necouvne, vždycky couvnete
vy. On vás nepotřebuje, vy jeho ano,“ připouští Kratochvíl. Ten na své působení v
Číně zřejmě jen tak nezapomene. Kromě
jiného tam našel nové přátele. Jedním z
nich je i dnes osmasedmdesátiletý muž,
který kdysi v Čechách dohlížel ve Škodě
Plzeň na výrobu strojové části k elektrárně, která byla pak v Číně vystavěna.
V roce 2000 se s Kratochvílem náhodně setkali a senior mu zpočátku hodně
pomáhal například s čínštinou. „Už jsme
se ale dostali do fáze, kdy jsme opravdu
přátelé, posílám mu každý rok přání na
Vánoce a vozil jsem mu z Čech dárky. I
pracovně bylo vidět, že kopal za naši společnost,“ vyprávěl. Snad můžeme prozradit, že v Číně před čtyřmi lety poznal
i svou současnou ženu, která pochází z
Uzbekistánu a kterou si loni v listopadu
vzal. Blahopřejeme.
(jap, net)
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
MIROSLAV KRAJCIGR
MINULOST:
Říkali mu český Edison
Cestuje v práci i ve volném čase
Prvního ledna 1993 nastoupil Miroslav Krajcigr k firmě ROSS
jako zásobovač. Až později se různými cestičkami dostal na
pozici řidiče Fordu Transit a Avie. V ROSSu dělá šestnáct let a
za rok může odejít do důchodu. Jednašedesátiletý usměvavý
muž si ale zatím dny bez zaměstnání neumí představit. Koníčky, záliby i vnoučátka ho jistě zahálet nenechají…
Jezdíte i mimo republiku. Jaká ta
práce je?
Vozím věci především na Slovensko, letos jsem ale začal jezdit i do Polska. Většinou ráno vyjíždím a večer se vracím. I
když jsou ale také občas výjimky, kdy se
musí přespat mimo domov. Na mé práci
je nejhorší ten provoz na silnicích, který
je stále agresivnější.
Co manželka, nebojí se o vás?
No, jsme spolu už čtyřicet roků, ale to
víte, že se o mě trochu bojí. Kolikrát, když
jsem přijel v noci, tak mě čekala uplakaná, to samé v zimě, když je špatné počasí.
Hodně se ale vzájemně prozváníme nebo
si i zavoláme. Už několik let mám služební telefon, tak jí dávám vědět, že jsem v
pořádku.
Pamatujete si na první pracovní
cestu za hranice?
To jsem jel tehdy na Slovensko. Neměl
jsem s cestou žádný problém. Na Slovensku člověk nepotřebuje tlumočníka. Ani
po rozdělení republiky Slováci na Čechy
nezanevřeli, bývají vstřícní. Do Polska
jsem vyjel jenom párkrát letos a s Poláky nepřicházím téměř do styku, nebyla
příležitost s nimi diskutovat nebo je blíž
poznávat.
Jakými auty jezdíte?
Fordem Transit nebo Avií. Ford je bezpečnější než osobní auto, člověk se v
něm cítí opravdu dobře. Vozím v nich
hlavně rozvaděče.
8 / Rozhovor
Vy prý cestujete nejen v práci, ale
je to i váš koníček...
Baví mě turistika a cestování. Už dřív
jsme cestovali po našem kraji nebo i po
republice. Když se pak otevřely hranice,
vyjeli jsme třeba do Chorvatska, Bosny
a Hercegoviny, Bulharska, byli jsme se
ženou v Thajsku, Izraeli a letos také v
Číně. Ale nemyslete si, neležíme u moře,
spíš tu zemi poznáváme. Deset let jsme s
manželkou stavěli baráček, hodně jsme
se kolem něj nadřeli, když jsme ho dělali
vlastníma rukama, ale teď si zas na druhou stranu ušetříme, když nemusíme
platit nájem, a můžeme trochu cestovat
– než začneme domek zase opravovat
(úsměv).
návštěvou všech velkých památek by
byla hezká. Tady v Čechách a na Moravě
mám ale také oblíbená místa. Třeba Brněnskou přehradu nebo Moravský kras.
Ale abych si odpočinul, nemusím vůbec
do ciziny. Mám totiž doma ještě zahrádku. (úsměv)
Co se vám třeba v Thajsku a v Číně
líbilo?
V Thajsku je jiná kultura, hlavně duchovní, lidé jsou hodně vstřícní a usměvaví, i
když jsou chudí. A kulturní památky byly
krásné, hodně buddhistických chrámů...
V Číně jsme také objeli za deset dní hodně památek – pokud je tedy komunisti
nezlikvidovali. I tak toho zničili hodně.
Prošli jsme se po Velké čínské zdi, byli
jsme v Zakázaném městě, parku Pejchaj,
v Sianu jsme navštívili slavnou Husí pagodu a viděli jsme i Terakotovou armádu.
Byl to zážitek.
Co bylo před šestnácti lety lepší
než dnes?
Rád vzpomínám na dobrou partu, která
tu tenkrát byla. Někteří odešli, já také vypadl z vrchního patra a už se s těmi lidmi
tolik nevídám. Mrzí mě, že jsem dneska
z toho kolektivu trochu vyčleněný. Dřív
jsem se podílel přímo na chodu firmy,
objednával jsem materiál a podobně. To
mě bavilo mnohem víc než jezdit autem
po světě. Zásobovače jsem dělal i s předchozím zaměstnáním skoro třicet let.
Kam se chystáte dál?
Lákaly by mě hlavně Spojené státy, ale
nevím nevím, jestli se tam někdy podívám. Reálnější by ovšem byla spíš cesta
do Egypta, tam jsem ještě nebyl, a bude
to dostupnější. Taková cesta po Nilu s
Vraťme se ještě trochu k minulosti.
Jaké zkušenosti jste měl jako zásobovač?
Ve Strojní traktorové stanici jsem dělal
od roku 1969 a pracoval jsem tam jako
odborný ekonom zásobování. Tady před
šestnácti lety potřebovali zásobovače,
tak jsem přešel do ROSSu. Na pozici řidiče jsem se pak dostal, aniž bych chtěl.
A přitom jste prý takový společenský člověk...
To asi jsem. Snažím se nechybět na žádném plese ani schůzi společnosti. Beru s
sebou i ženu. Když nejsem nemocný, tak
chodím. Jsem rád ve společnosti a navíc
je to pro mne jedna z mála příležitostí potkat se s ostatními kolegy.
(jap)
V druhé polovině 19. století dochází ve světě k druhé průmyslové revoluci, která je nazývána technicko
- vědecká. Po rozšíření páry a na ní
závislých zařízení se začínají prosazovat nové zdroje energie - elektřina a nafta.
Postupně se prosazuje elektrické osvětlení, elektromotor, telefon, tramvaj, kinematografie, ale také výroba automobilů a
motocyklů a rozvoj letectví. V té době celý
život technickým novinkám zasvětil český elektrotechnik a vynálezce František
Křižík. Narodil roku 1847 v pošumavské
Plánici u Klatov. Jako syn chudého ševce
a posluhovačky prožil velmi chudé, ale
podle vlastních slov šťastné a spokojené
dětství. Ve dvanácti letech odešel na studia do Prahy, kde docházel na německé
reálné gymnázium. V prvním ročníku
však propadl z němčiny a mohl, jak sám
chtěl, přestoupit na české reálné gymnázium v Panské ulici. Aby mohl odmaturovat, katecheta mu daroval černé šaty. Ani
šaty však nenahradily poplatek za složení
maturitní zkoušky, na který Křižík nesehnal dostatek peněz. Naštěstí byl jeden
z nejslavnějších Čechů přijat na pražskou
techniku jako mimořádný student i bez
maturity.
loukovky slaví úspěch po celém světě.
Křižík posléze v Plzni otevírá vlastní elektrotechnickou dílnu na výrobu svých lamp
a prodejem licencí do Anglie, Francie a
Německa získává další finanční prostředky. Vrátil se do Prahy a jeho firma se z původních sedmi zaměstnanců rozrostla na
několik stovek pracovníků. Roku 1887
Křižík dostává první zakázky na městské
pouliční osvětlení v Písku a v Jindřichově
Hradci. Rok nato postavil první českou
městskou elektrárnu na Žižkově a začal
kromě obloukových lamp vyrábět i lustry,
dynama a elektroinstalační materiál a
elektrifikoval mnoho měst a obcí.
Jeden z největších úspěchů František
Křižík slavil na pražské Všeobecné výstavě v roce 1891. Provedl osvětlení celé
výstavy a oslnil světelnou fontánou prozářenou obloukovkami s barevnými filtry. V
rámci výstavy ale především vybudoval
na Letné první pražskou tramvajovou
trať. Měřila 800 metrů a stala se opravdovou senzací. Úspěch na výstavě mu
přinesl nové zakázky a poskytnutí dalších
bankovních úvěrů. Tak v roce 1896 vyjela Křižíkova tramvaj do Libně a Vysočan
a rok poté do Královských Vinohrad. Trať
po rozšíření měřila 8 km a přepravovala
ročně dva miliony cestujících.
Křižíkův život byl zásadně ovlivněn železnicí. Po studiích začal pracovat jako železniční opravář a později jako konstruktér.
Vymyslel elektrické ovládání návěstidel,
blokovací zařízení pro bezpečný odstup
vlaků a automatickou výhybku.
Křižíka však stále lákala železnice a její
elektrifikace. A tak v roce 1903 byla díky
němu otevřena elektrifikovaná železniční
trať z Tábora do Bechyně, první v Rakousku-Uhersku. Železnice dostala název Bechyňka a svému účelu slouží dodnes.
Díky výdělku, který mu jeho vynálezy
přinesly, mohl roku 1878 navštívit pařížskou světovou výstavu, kde obdivoval
elektrickou obloukovou lampu ruského
vynálezce Jabločkova, která však vydržela svítit pouze krátkou dobu kvůli nerovnoměrnému spalování uhlíků. Myšlenka
elektrického osvětlení Křižíka uchvátila,
začal pracovat na zlepšování obloukovky
a roku 1880 si nechal patentovat automatické magnetické seřizování uhlíkových elektrod, za které na další světové
výstavě obdržel zlatou medaili. Na výstavu přichází také Thomas Alva Edison s
žárovkou, která časem obloukové lampy
předčila. V té době však Křižíkovy ob-
Koncem 19. století se elektřina velmi
rozšířila. Výrobu ve všech zemích ovládly americké a německé koncerny. Jen v
Čechách jsme si elektřinu zásluhou Křižíka vyráběli sami. Jeho firma vybavila
zařízením na 130 městských elektráren.
Kamenem úrazu bylo, že na nich podobně jako na tramvajích, elektrických mlátičkách pro venkov či lokomotivách vždy
více prodělal, než vydělal.
proud střídavý. Křižík tím přišel o velmi
výnosnou zakázku na výstavbu ústřední
pražské elektrárny.
Tak se průkopník využití elektřiny postupně dostává do finančních problémů, z
kterých se mu již nepodaří dostat. Zadlužená firma se musí přeměnit na akciovou
společnost a roku 1917 ji pro nesplácení
úvěru do svých rukou přebírá Pražská
úvěrní banka. Křižík se poté stahuje do
ústraní. Ve stáří ale netrpěl chudobou a
nadále se věnoval technickým novinkám.
Po své smrti ve Stádlci u Tábora roku
1941, kdy mu bylo téměř 94 let, byl převezen do Prahy a s poctou pohřben na
vyšehradském Slavíně.
František Křižík byl jednou z nejznámějších osobností české společnosti. Stal
se slavným a uznávaným vynálezcem po
celém světě. Dnes je na jeho počest pojmenováno mnoho ulic našich měst a v
místech, kde stál jeho závod, se nachází
stanice pražského metra Křižíkova.
(rah)
Foto: ucw.cz / nahoře
Foto: plananl.cz / dole
Jeden z nejvýznamnějších
vynálezců všech
dob, Praha mu
vděčí za svou
první tramvaj
Křižíkovou konkurencí v Čechách se stal
mladý inženýr Emil Kolben. Křižík, stejně jako Edison, stále věřil v budoucnost
stejnosměrného proudu, zatímco Kolben
dobře pochopil, že lepší vyhlídky má
Minulost / 9
TRENDY:
BUDOUCNOST ZÁZNAMU INFORMACÍ
15 let u firmy
10 let u firmy
Petr Kalina
Miroslav Zikl
Stanislav Lankaš
projektový manažer
nastoupil 1. 11. 1993
vedoucí elektro střediska
nastoupil 1. 9. 1998
technik IT
nastoupil 12. 10. 1998
Před těmi patnácti šestnácti lety jsem
pracoval u OSP, které pak už krachovalo, takže jsem krátce dělal ještě pro
jednoho soukromníka. Někdy v té
době jsem potkal pana Fialu a tak jsem
se do ROSSu dostal. A jsem celkem
spokojený, jinak bych tu tak dlouho
nevydržel.
Pro mého předešlého zaměstnavatele jsem pracoval mimo Brod, ale měl
jsem malé děti a chtěl si najít práci v
Brodě. V ROSSu měli místo, tak jsem
ve třiatřiceti nastoupil. Začínal jsem v
nabídkovém oddělení, pak jsem začal
jezdit jako technik po stavbách a teď
jsem vedoucí střediska, které se zabývá dodávkami servisních činností pro
zákazníky v okolí.
Jako čerstvý absolvent školy jsem sháněl práci. Na úřadu práce jsem si sice
vyzvednul formuláře, ale nikdy je nevyplnil. Rozesílal jsem životopisy a jediná
kladná odpověď dorazila z ROSSu. V
obálce mi přišla jen vizitka mého budoucího šéfa, na které bylo zezadu napsáno: Ozvěte se mi. Abbrent. Dnes se
tu starám o počítače, počítačovou síť,
servery... Je to hodně specifický obor
a to mě na něm baví. Baví mě ta kreativita, stále přichází nové technologie,
stále je co se učit. Rozrůstá se firma i
potřeby, ve firmě je navíc řada oborů a
každý potřebuje něco jiného.
věrní rossu
Dvoufotonová technologie
Obr. 1
Současný svět a epochu lze s trochou nadsázky hodnotit jako „dobu
elektrotechniky“. Je to doba, ve které nenápadnými a každodenními
pomocníky jsou elektronická zařízení a univerzální, speciální nebo
jednoúčelové počítače. Mám na
mysli mobilní telefony, elektronické
diáře, komunikátory, automobily,
přijímače pro přenos obrazových
a zvukových informací atd. Pokusme si představit scénu, ve které na
pouhou hodinu přestanou platit zákony části fyziky- elektrotechniky.
Takže bude zima (horko), nepůjde
voda, ventilace, nic a nikdo nepůjde a nepojede, nikam se nedovoláte, nic nebudete vědět. Hluk bude
jen snad od výkřiků zděšených lidí.
Aby se pokrok nezastavil a tato situace
nenastala, musí se řešit několik, z hlediska vědy a jejího státního hodnocení,
banálních problémů.
Jedním z nich je energetická bilance - snížení spotřeby jednotlivých aplikací, nalezení
nových principů transformace energie i velmi
malých výkonů. Další
problém je zvyšování
kapacity paměťových
možností všech datových aplikací, rychlosti
přenosu dat a jejich
systematizování. Neposledním problémem je
zvýšení rychlosti záznamu a čtení dat z paměťových zařízení.
Obr. 2
Problémy kapacity dostupných paměťových médií jsou řešeny cestou vývoje
z mikroskopických rozměrů směrem k
nano rozměrům. Dále pokračují studie a
experimenty s molekulárními aplikacemi,
[2]. Tak například se zkoumá možnost
návrhu elementů paměti, založené na počtu a rozmístění jader prvků- Ce, Fe, Os,
Ru na dielektrickém základu. Vlnová délka snímacího signálu musí být ovšem přizpůsobena rozměrům elementů paměti.
10 / Trendy
Lze tak dosáhnout i poměrně vysokých
hustot záznamu a rychlostí snímání údajů. Dalším směrem vývoje je využití organických struktur jako paměťových médií.
Jiným přístupem je využití Josepsonova
jevu - supravodivý stav na rozhraní velmi tenké elektricky nevodivé bariéry.
Tato technologie nabízí konstrukci velmi
rychlých procesorů a paměťových médií.
Ovšem potřebuje odpovídající rychlost
komunikačního signálu.
Společným prvkem jak záznamu, tak snímání informací, je krátká vlnová délka a
to v oblasti optických frekvencí a vyšších
frekvencí (gama). Zde se nabízí použití
efektů na úrovni fotonů. Známá je jednofotonová a dvoufotonová technologie. Využívá se zde jak polarizace elektromagnetické vlny- jednotky kvanta- fotonu, tak
párů fotonů s různými vlastnostmi. Foton
je buď polarizován horizontálně nebo vertikálně. Horizontální polarizace znamená
logickou nulu, vertikální znamená logickou jedničku. Dvoufotonová technologie
pracuje se dvěma páry fotonů, které mají
pro záznam definované a vhodné vlastnosti- posun, šířka spektra, atd. Tímto
způsobem lze pracovat se signálem a
základní informací - 0/1. Dostáváme se
tak do oblasti kvantové elektrodynamiky.
Ta samozřejmě pracuje s dalšími efekty
této oblasti fyziky.
Dohromady máme tedy perspektivu jak
vzniku základu procesoru, tak paměťového média a principu velmi rychlé komunikace mezi těmito elementy. Samozřejmě
se uvažuje o kvantovém internetu. Komunikace je na bázi jak jednofotonové, tak
dvoufotonové technologie.
Nabízí se otázka, zda uvedené technologie nejsou jen dalšími slepými cestami.
Odpověď se časem ukáže. Některá rozhodnutí a směry nezávisí na racionálních
základech. Tak jako dynamický nástup
osobních počítačů. Tak náročná a schopná technika a nyní je ve vysokém procentu využívána pouze k prosté komunikaci.
Ani neslouží k přenosu náročných dat,
využití k řešení náročných numerických
úloh nebo řízení obtížných velmi rychlých
dějů strojů a přístrojů. Jedním z efektů,
proč dnes existují téměř v každé domácnosti některých kontinentů osobní počítače s náročným operačním systémem je
ten, aby výzkum a vývoj nejnáročnějších
počítačových strojů mohl pokračovat,
musel se již dosažený produkt- procesor,
paměť a základní deska prodat a z takto
získaných prostředků se rozeběhl další
výzkum a vývoj prostředků. K takovýmto náročným polovodičovým obvodům
musel být vyvinut program (systém
programů), který by všem i informačně
negramotným lidem umožnil snadný přístup a používání. Doposud byly všechny
výpočetní prostředky ovládány textově,
nikoliv symbolicky. Tak vznikly objektově
orientované programovací prostředky.
Martin Bárta
Čas od času přišly samozřejmě problémy na stavbách, ale člověk se nesmí
hned položit, musí něco vydržet. Postupem času jsem se asi tak trochu otrkal.
Ale byli lidé, kteří to po jedné stavbě
zabalili.
U zmíněné technologie přenosu záznamu a řízení informací pomocí fotonové
technologie bude rozhodovat o dalším
nasazení podobný fenomén. Proto, čas
nám ukáže, zda budeme mít doma fotonový telefon a počítač!
(red)
Moje práce byla dřív o menších zakázkách v oboru měření a regulace – kotelny, klimatizace a podobně. Dělali
jsme tak ve dvou třech lidech. Dnes se
firma rozrostla, takže pracujeme třeba
na velkých byznys centrech, kde děláme kompletně kotelny, klimatizaci,
řízení spotřeby a všechno, co chce zadavatel monitorovat.
Zdroje:
[1] www.scincemag.org
[2] www.nature.com
[3] http://www.intv.cz/?section=page&super=4
[4] Valentina Parigi,1 Alessandro Zavatta,2 Myungshik Kim,3
Marco Bellini Probing Quantum Commutation Rules by Addition and
Subtraction of Single Photons to/from a Light Field, 28 SEPTEMBER
2007 VOL 317 SCIENCE
Komentáře k obrázkům:
Obr. 1 Experimentální úloha pro součet a odečet jednoho fotonu k
základnímu signálu.
Obr. 2 Schéma kvantového přenosu informací- fotonová technologie
Obr. 3 Schéma šíření informací pomocí fotonové technologie po
optických vláknech
Obr. 3
Dřív jsem s kolegy normálně dělal, ale
teď musí práci někdo trochu organizovat, shánět subdodavatele, jednat
na stavbách, absolvovat kontrolní dny,
rozčilovat se a vyřizovat všechno, co je
potřeba. Asi dva roky jsem taková spojka mezi stavebníkem a našimi kluky.
Jsem tu patnáct let, ale nepřemýšlel
jsem o tom, jestli tu budu dalších patnáct. Já to počítám na pětiletky.
Po vyučení jsem chtěl dělat v okrese.
Dopadlo to jinak a tak jsem si ve třiceti
říkal: Uvidíme za pět let. Pak jsem to
oddálil na čtyřicet. Teď je mi pětačtyřicet a tak mezníkem bude asi padesátka. Ale ne že bych chtěl jít od firmy,
ale spíš být víc doma. Ženě se to moje
ježdění moc nelíbilo, hlavně když byly
děti malé, ale zvládla to.
Práce mě baví, i když se často objeví
problémy, ale většinou se je daří vyřešit. I pracovní krize přišly a hlavou se mi
honily myšlenky, jestli by už nebyl čas
odejít, ale pak se vždycky něco podařilo a to mě povzbudilo do další práce.
Navíc tu mám pocit osobního růstu, u
firmy jsem se spoustu věcí naučil, hlavně jednání s lidmi a to se hodí i mimo
práci.
Když se řekne ROSS, okamžitě se mi
vybaví obrovský rozmach firmy. V době,
kdy jsem nastupoval, už za sebou určitý rozvoj měla, ale za těch posledních
deset let dokázala tolik, že musím
smeknout.
Pokud by chtěl někdo z rodiny nastoupit k ROSSu, asi bych ho neodrazoval,
ale jde o to, zda by se dokázal přizpůsobit jeho chodu. Myslím si, že tu jsou různá specifika, která nemusí všem sedět.
Přece jenom je tu na pracovní nasazení
a odbornost vyvíjen určitý tlak a kdo je
slabší povaha, nemusí ho vydržet.
Můj velký koníček je cyklistika. Hodně
jezdím na kole, na kterém dokážu vypnout a soustředit se na výkon, protože
to beru sportovně, účastním se maratónů a podobně. V létě jsme třeba vyrazili
po stopách Tour de France a vychutnali si ty největší kopce.
IT technici jsme tu tři, moc to nestíháme, ale náročné je to hlavně v tom, že
jsme tu tři na všechny oblasti, jimiž se
firma zabývá. Ve velkých korporacích
je konkrétní odborník na konkrétní
oblast, ale tady musíme umět všichni
všechno. Je zvláštní, že tři jsme tu byli,
i když bylo ve firmě asi 70 počítačů,
a teď je jich tu přes 200. Štve mě, že
někteří lidé nejsou schopni pochopit,
že všechno kolem počítačů má svoje
pravidla, která je nutné dodržovat. Je
to jako na silnici – když člověk nedodržuje předpisy, dojde k nehodě. Jenže u
počítače se pravidla hůř prosazují.
O změně práce jsem nepřemýšlel. Je
to dáno i mým oborem. V něm není
v okrese příliš uplatnění. Ale hlavně,
když se tu vyskytl nějaký problém,
vždycky jsme tu byla dobrá parta a
dokázali se domluvit.
obchodní oddělení
nastoupil 19. 10. 1998
Před deseti lety jsem šel do ROSSu na
pohovor. Předchozí zaměstnání mě nenaplňovalo pracovně ani finančně. Pak
jsem se náhodou dozvěděl o ROSSu.
Tehdy jsem nastoupil na měření regulací, kde jsem se všechno nově učil.
Sedm let jsem jezdil po montážích, kde
jsem dělal měření a regulace. Těch
sedm let bylo hezkých – spousta zážitků, kamarádů, ale obojí má něco.
Po určité době jsem začal budovat
zázemí pro rodinu – s přítelkyní jsme
hledali bydlení, nechtěl jsem jí v tom
nechat samotnou a být přes týden
pryč. Dneska na obchodním oddělení
připravuji nabídky na měření regulací.
Určitě byly za těch deset let i krize, zažil jsem i přetahování od konkurence,
ale nikdy jsem ty nabídky nebral příliš
vážně.
Zlomových bylo těch sedm let, potřeboval jsem být víc doma a firma mi umožnila pracovat stabilně v místě. Za ty tři
roky se nám podařilo sehnat bydlení,
zrekonstruovat ho, stihl jsem se oženit
- předloni zjara jsme se vzali a oba se
těšíme na první přírůstek do rodiny.
A co volný čas? Sport a manželka.
Jezdíme a chodíme třeba po turistických trasách.
Nově narozená miminka
Martin Kafka
se narodil 15. září 2008 tatínkovi
Martinu Kafkovi staršímu. Ten pracuje ve firmě jako výrobní ředitel
divize elektro. Blahopřejeme.
Daniel Bláha
se narodil 13. listopadu 2008
tatínkovi Radku Bláhovi. Ten pracuje v ROSSu jako projekt manažer
ve stavební divizi. Blahopřejeme.
Věrní ROSSU / 11
IRELAND:
SLOVENSKO:
„Vánoce, Vánoce přicházejí...“
... sa spieva v jednej českej pesničke. Vianoce sú hádam najkrajším sviatkom roka. Nebolo to inak ani u našich predkov.
V dobách pohanskej Európy pripadal
na dnešné kresťanské Vianoce zimný
slnovrat 21. december. Bolo to obdobie oslavy znovuzrodenia slnka a čas
vhodný k magickým úkonom. Niektoré
z pradávnych predkresťanských kúziel
pretrvali a stali sa z nich zvyky a tých je
na Slovensku naozaj veľa. Vianočné dni
boli vždy považované za ideálnu dobu k
veštbe do budúcnosti.
to dobre zdvihlo, aj gazdovstvo sa malo
„dvíhať“. Svetlo v izbe sa nesmelo zapáliť, kým nebolo všetko pripravené.
O tom čo znamenajú Vianoce a vianočné sviatky sme sa spýtali v našej malej
ankete:
Do kúta nad stôl zavesili domáci na hradu jedličku, zvanú tiež jezuľa, ovešanú
orechmi a jablkami. Pod stôl položili väčší železný predmet, najčastejšie sekeru,
a kto ho počas večera pristúpil nohou,
mal byť po celý rok zdravý.
Otto, psychológ: Vianoce? Tak normálne. Veriaci nie sme, ale na Vianoce pred
Štedrou večerou sa pomodlíme a potom
ideme spoločne celá rodina na polnočnú omšu.
Naši predkovia prilepili na lodičky zo
škrupiniek sviečky a poslali ich po vode.
Verili, že komu poplávala loďka ďaleko,
odíde do cudziny. Majiteľ škrupinky,
ktorá sa držala pri kraji nádoby, zostane blízko domovu. Potopená orechová
škrupinka veštila smrť.
Nohy stola obopnuté reťazou symbolizovali súdržnosť a celistvosť rodiny v
nastávajúcom roku. K stolu položili naši
predkovia nádobu, do ktorej dali toľko
lyžíc vody, koľko bolo prítomných. Po
večeri vodu premerali. Ak tam nebolo
toľko lyžíc ako prv, niekto z prítomných
mal do roka zomrieť. Inde zase do nádoby odkladali pre duše zosnulých kúsky
z každého jedla, prv než ho začali jesť.
Stôl bol prikrytý bielym obrusom. Na
jeho vrchu boli dva pecne chleba. Jeden
z nich musel ostať počas sviatkov celý. Z
ďalšieho lámali a jedli. Na stole nesmel
byť nôž. Bol na ňom cesnak, oblátky,
med, sladká pálenka, orechy, varený
hrach alebo bôb, varené sušené ovocie. Hlavným štedrovečerným jedlom
bola kapustnica s hríbmi a opekance s
makom a medom. Z pečiva sa jedli viaceré druhy lokší, makovníky, niekde aj
orechovníky.
Pri Štedrej večeri sa krájali aj jabĺčka.
Kto našiel z jadier krížik, mal do roka
zomrieť. Komu zostali jadrá neporušené
alebo mali tvar hviezdy, mal byť celý rok
zdravý.
Štedrý deň bol na Slovensku bežne
známy pod názvom Kračúň. Bol medzníkom medzi ubúdajúcim a pribúdajúcim
svetlom, ktorého pôvodcom bolo slnko.
Celý deň sa každý usiloval kontrolovať a
usmerňovať svoje konanie, pretože kto
ako robil v tento deň, tak mal konať po
celý rok.
Kto ráno nalačno kýchol, mal sa dožiť
vysokého veku. Ani v tento deň nemala
prísť žena prvá do domu. Požičané predmety sa museli pred Štedrým dňom vrátiť. Nič sa nesmelo požičať, lebo by sa ja
majetok „rozpožičal“.
Magický význam malo aj cesto a pečivo.
Keď gazdiná vyniesla cesto na koláče,
poobtierala si ruky o ovocné stromy, aby
dobre rodili. Hodila z neho aj sliepkam,
aby dobre niesli. Ak sa pri kysnutí ces-
12 / Slovensko
Eva, študentka strednej školy: Moja
mama sa celý december naháňa a tvári
sa ustarane. Dvadsiateho štvrtého je už
hysterická. Otec v teplákoch pozerá telku, alebo chodí okolo a vhodne to dopĺňa
frflaním. O trištvrte na šesť mama vypne
sporák, chvatne preloží neporiadok zo
stola na kuchynskú linku, uhladí si vlasy,
my pribehneme ku stolu a začneme „V
mene Otca...“ Chápete, stále tie nervy a
zrazu cvak, nech je tu sviatočná nálada.
Katka, profesorka na gymnáziu: Môj
manžel je lekárom a zhruba každé štyri roky má na Štedrý večer službu. Raz
som zbalila večeru aj deti a jedli sme
všetci spoločne v nemocnici, aby tam
manžel nebol na Vianoce osamelý. Vlani
sme si urobili slávnostnú večeru o deň
skôr, aby sme mohli byť sami. Vždy si nejako poradíme, vychádzame si v ústrety.
Ja si myslím, že Vianoce v rodine môžu
byť len také, aká je rodina po celý rok.
(red)
“White” Christmas
Same as other countries professing Christian traditions, Ireland, the island of everlasting green, cloaks with man-made
white to invoke the atmosphere of Christmas.
These days are usually not, as opposed
to our country, full of expectations whether this time Christmas will be white
with snow, because local climatic conditions usually deny that. So, people are
used to raw winter weather with temperatures above zero, often accompanied
by a strong wind. However, it does not
prevent either the native Irish people,
or all those working or studying in the
country during the whole year and unable to get home for various reasons, from
spending marvellous Christmas in a fullfledged fashion.
western coast of Ireland, the traditional
midnight mess was shifted earlier because of fully stretched priests so, that
the birth of Jesus birth is celebrated as
early as about seven o’clock p.m. Then
it depends on family customs, people either move to local pubs for a short chat
with friends or go straight home. There,
after a light supper, everybody unwraps
a present, families have fun and go to
bed. So-called ”Kris Kindle” or ”Secret
Santa” is highly popular especially with
bigger families; it is presenting gift to a
person determined by lot.
The first-sight difference in how Christmas are spent in Ireland is apparent to
all working individuals. Only December
Everybody takes lots to select the person to be gifted. A financial limit is usually set for the present. That is also the
way parties are done at schools and the
way colleagues enjoy themselves in businesses. Because Santa visits homes on
Christmas Eve secretly, children in most
families find presents under Christmas
tree (usually pine tree) on December
25th in the morning. On the background
of unwrapping presents, breakfast takes
place, lasting up to two hours. Refreshed
families then jointly set off for a walk.
Irish people spend the rest of the day
similarly as we do; that is watching TV
shows, eating, drinking and relaxing. On
that day, what we know as “Christmas
Eve dinner” is prepared. Mostly, people
sit down to the table already from 1 to 3
p.m., but many families begin at five or
six o’clock. Instead of ”scalies”, the Irish
rather enjoy “fledglings”; most of the
tables offer a turkey hen, goose or duck
with stuffing, baked or mashed potatoes
and a plenty of boiled vegetables.
25 and 26th and January 1st, the New
Year, are accepted as national holidays,
the time off. December 24th, same as in
our country, is called the Christmas Eve.
Most people, however, spend that day at
work and go home only after saying good
bye to colleagues with a pint of Guinness (two days’ separation from colleagues
surely deserves such a farewell). Attendance of midnight mess is very popular,
by that time churches literally burst at
seams. According to a friend of mine,
Jennifer, a girl from a small village on the
on table). Very popular in Ireland is Boxing (Saint Stephen’s) Day, the 26th of
December. People call it here the Singing Day because every true Irishman
spends that evening in a pub, singing
soundly. The New Year’s Eve is not very
special here; people mostly go out to
enjoy some fun. The Christmas tree is
trimmed on what we know as the Three
Kings’ day, which otherwise is called
here ”Women Christmas”. The interesting thing is that an increasing number
of families make use of special offers in
restaurants and hotels and enjoy their
Christmas Eve menus there. But it still
holds that Christmas is holidays when
the whole family should be together,
which is definitely the case in Ireland.
(Lucie Zichová & red)
Českou verzi textu najdete na:
www.ross.cz
No home can do without the traditional
Christmas pudding as a dessert (similar
to Czech marble cake, but dark only,
with a galore of butter, candied fruit and
brandy or whiskey, which is lighted once
Ireland / 13
ROSS PODPORUJE:
JINAK OBDAROVANÉ LIDI
Hlavním posláním sdružení Benediktus je snaha o co možná
nejtěsnější soužití zdravých lidí s
lidmi postiženými. „Obě skupiny,
jak zdraví tak i znevýhodnění, se
mohou nesmírně obohacovat. Přesvědčujeme se o tom každý den,“
říká vedoucí sdružení Benediktus
Blanka Nikodemová.
Péče využívá kolem dvaceti klientů a
nejde o obvyklý stacionář. „Nazývá se
to odlehčovací služba. Je to pomoc rodinám, které mají děti s postižením. Chodí
k nám po dohodě, jak jim to vyhovuje,“
dodává. V rámci odlehčovací služby
fungují řemeslné dílny, kam docházejí
převážně právě postižení. Benediktus
14 / Ross podporuje
Občanské sdružení Benediktus pracuje na
Chotěbořsku od roku 2000. Pomáhá nejen
mentálně a jinak postiženým lidem, ale i
jejich rodinám. Současně se snaží, aby se
nevytratily některé zajímavé lidové zvyky a
tradice. To vše staví na pevných duchovních
základech, které vycházejí i ze samotného
názvu sdružení. Benediktus totiž česky
znamená požehnaný.
se totiž snaží zachovat alespoň v
malé míře tradiční
řemesla Vysočiny.
„Starý pán nás
učil plést slaměné
ošatky, vyrábíme
svíčky,
sušíme
ovoce, tkáme a
chceme také dílnu na zpracování ovčí
vlny,“ dozvídáme se od sociální pracovnice Radky Jindrové. Aktivity občanského
sdružení se nesoustřeďují jen v Chotěboři, ale také v nedalekém Modletíně. Malou vesničku najdeme poblíž Rušinova v
Železných horách. Opravují tam starou
faru, obnovili kdysi slavné poutě ke svaté
Anně a po francouzském vzoru připravují
Archu. „Je to v České republice unikátní
projekt. Bude to jeden dům, kde budou
společně žít lidé zdraví a handicapovaní,“
vysvětluje Blanka Nikodemová.
První Archu založil před pětačtyřiceti
lety Francouz Jean Vanier. Dnes jich ve
třiatřiceti státech světa najdeme přes
stovku. Posláním jednotlivých komunit
je doprovázení svých členů v osobním,
duchovním a profesionálním životě. V
Arše žijí lidé různých kultur, jazyků, tradic, náboženství, sociálního původu i
intelektových schopností, kteří mezi sebou vytvářejí vztahy na základě sdílených
hodnot. Komunity chtějí být v dnešním
světě znamením naděje, solidarity, víry
a pokoje. „Modletínská fara byla téměř v
katastrofálním stavu. Za vydatné pomoci
dobrovolníků a sponzorů ji pomalu opravujeme. Delší dobu spolupracujeme se
zahraničními komunitami. V létě u nás
byli lidé z Bretaně a my jim návštěvu
oplatíme,“ plánuje Blanka Nikodemová
a pokračuje: „Měli bychom mít nějakou
ukázku na tamní střední škole a chtěli
bychom tam také získat další dobrovolníky. Bez nich by to nešlo.“
Práci občanského sdružení Benediktus
nevidí každý. Postižení lidé bohužel stále
žijí v jakémsi stínu společnosti. Benediktus se ale zviditelňuje, a to dost výrazně.
Pořádá velké - pro veřejnost přitažlivé
akce. Jednou z nich jsou Svatováclavské
slavnosti v Chotěboři. Před Velikonocemi je to provedení Pašijí a loni v létě se
poprvé po mnoha desítkách let konala
pouť ke svaté Anně v Modletíně. „Tam
vždycky bývaly slavné poutě, ale před
čtyřiceti lety to skončilo. Přišlo velké
množství lidí, byli jsme mile překvapeni,“
libuje si Radka Jindrová.
Občanské sdružení Benediktus je nezisková organizace a její činnost plně
závisí na darech a dotacích. Státní peníze nezajistí zdaleka všechno a tak jsou
odkázáni na dobrodiní dárců a sponzorů.
Jejich seznam je úctyhodný. Mezi prvními figuruje i společnost ROSS Holding,
která kromě finančních darů podporuje
také jednoho klienta a jeho osobního
asistenta. „V každé vyspělé společnosti
je zcela normální, že ti bohatší podporují ty, kteří mají menší schopnosti. Je to
takové lidské,“ domnívá se Blanka Nikodemová. „Firma ROSS Holding nám
mimo jiné půjčila sál v Čechovce, kde
jsme pořádali koncert bratří Ebenů, což
byla další akce sloužící k tomu, aby lidé
věděli, co je Benediktus a uvědomili si,
že mezi námi žijí lidé, kteří si zaslouží
naši pozornost a cit.“ Benediktus získává také peníze ze zdrojů Evropské unie a
díky nim v minulosti opravili svoje sídlo v
Chotěboři, takzvaný domeček (viz foto).
(rah)
KULTURNÍ AKCE:
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA
PLES ROSS HOLDING
10. ples ROSS Holding
Na jubilejním desátém plese, který
se koná v pátek 23. ledna 2009 v
sále Kulturního domu Ostrov v Havlíčkově Brodě, se můžete těšit na
kapelu Los Rumberos, která hraje
latinsko-americkou hudbu. Terne
Čhave vás rozproudí energickou
cikánskou muzikou a do časů slavných Beatles se máte šanci vrátit
s Backwards, jednou z nejlepších
revivalových skupin. A legendární
Olympic snad není nutné ani představovat. V předsálí bude navíc hrát
trio Rosa a kromě toho vás čeká
velké překvapení v podobě doprovodného programu. Ani letos nezapomeneme na charitu - podpoříme
občanské sdružení Benediktus z
Chotěboře.
Jak to vypadalo před 10 lety?
První ples se konal 17. 12. 1999.
„Prosincové datum jsme vybrali s
tím, že ples budeme pořádat místo
vánočního večírku. Ale nebylo to
ono. Na ples chodí „rossáci“ s partou
svých známých a s ostatními kolegy
se třeba ani nepotkají,“ vysvětlila
personální ředitelka Jana Blažková,
která měla pořádání prvního plesu
na starosti. Druhý ples se už konal v
lednu a byl pojat více pro veřejnost.
A dnes je z toho tradice, o vstupenky je velký zájem mezi zaměstnanci
i mezi veřejností, místa k sezení bývají vyprodána do tří dnů. „O zájmu
svědčí i to, že v kadeřnictvích si ženy
zamlouvají termíny na učesání v den
7. 1. NOVOROČNÍ KONCERT
od 19 hodin
v sále Staré radnice
31. 1.KING OF CIRCLE
od 15 hodin
v sále klubu Čechovka
Závod ve flatlandu na BMX kolech s
doprovodným programem.
14. 2. BLUESOVÝ VEČER
plesu již v září,“ dodává s úsměvem
Blažková. S myšlenkou založit tradici „rossáckých“ plesů přišli majitelé
společnosti Roman Stryk a František Fiala. Od začátku bylo jasné, že
nepůjde o tradiční plesy „tři na tři“ s
půlnoční tombolou, ale o akci, která
má přesahovat region a která bude
zajímavá i pro obchodní partnery
společnosti. Proto se pořádají „bigbítové plesy“, kdy se ve velkém sále
střídají známé kapely se začínajícími a kolem půlnoci dostává prostor
hvězda večera. Program doplňují
různé atrakce o přestávkách a v
předsálí hraje po celý večer kapela
osvědčené evergreeny, na které je
možné také tančit.
lečnost. Když jsme ji zvali po letech
podruhé, byl Čechomor hvězdou
večera a vystoupil za desetinásobný
honorář,“ prozrazuje Jana Blažková.
Její vzpomínky postupně vyplouvají
a dostáváme se i k trapasům prvního plesu: „Největší průšvih byl
DJ Lucifer, který se měl postarat
o popůlnoční diskotéku. Hrál takové hrůzy, že i nejotrlejší hosté to
postupně vzdali a odešli.“ Naopak
největší ohlas měly v minulosti formace Mňága a Žďorp, Katapult, Čechomor, Děla Mládek, Anna K, No
Name, Turbo a Buty.
od 20 hodin
koncert: Petr Kalandra Memory
Band, The Bowling
21. 2. ČECHOVKA FEST
od 16 hodin
koncert: Noostrak, D.A.D., Streetmachine, Streight, X-Core, Atari Terror,
Pork Soda, The Swich, Underside,
Projekt X
24. 2. NEZMAŘI
od 19 hodin
v Čechovce – koncert
7. 3. ANNA K
od 20 hodin
v Čechovce – koncert
„S prvním plesem nám pomohla
pražská agentura. Mimo jiné nám
doporučila i tehdy neznámou kapelu Českomoravská hudební spo-
Všechny rossácké plesy jsou spojeny s charitou. Firma hledala různé
způsoby, jak uspořádat dobrovolné
sbírky, dražby obrázků a podobně,
jejichž výtěžek šel do Speciální
školy U Trojice. „Nejvíce se vydařila
dražba obrázků a maskota na plese
v roce 2007. Celkem se shromáždilo 121 tisíc korun, za které Speciální
škola pořídila schodolez. Díky němu
zdolávají schodiště i děti na vozíku,“
upřesnila personální ředitelka.
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji
Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2009 – 31. 3. 2009
INZERCE
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Bachelor [ˈbæt∫ələl-ər]
bakalář
Back [bæk] zpět, zadní strana
Back off [bæk] [of] odšroubovat
Back out [bæk] [aut] vyšroubovat
Backlash [bæklea∫] vůle, mrtvý chod
Backup [bækʌp] záloha
Banana [bəˈna:nə] banánek, konektor
Bare wire [bæ (r)] [ˈwaeir] holý drát
Barrel [ˈbærəl] sud, barel
Bars [ba:z] tyčová ocel, tyčovina
Base [beIs]
základna, patka, patice
Basic controller [ˈbaIsIk] [kənˌtroulər] základní řídící jednotka
Bass [ˈbels]
nízké kmitočty
Batch [baet∫]
série, šarže, skupina
Battery [ˈbætəri]
baterie, akumulátor
Battery backup [ˈbætəri] [bækʌp] bateriové zálohování
Battery box [ˈbætəri] [boks] skříň akumulátoru
Battery clip [ˈbætəri] [clIp] svorka baterie
Battery truck [ˈbætəri] [trʌk]
hovor. ještěrka
Beacon [ˈbi:kən] maják
Křížovka o cenu
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
pípat
Beep [bi:p] Bend [bend]
tvarovka, ohýbat
Bevel [ˈbevəl] úkos, zešikmení
Bidirectional [baIdIˈrek∫ənəl] obousměrný
Bill of delivery [bil] [əf] [dIˌlIvərI] dodací list
Bill of material [bil] [əf] [məˌtIərIəl]
kusovník
Bit [bit]
bit, vrták
Blank form [blænk] [fo:rm]
nevyplněný formulář
Blind hole [blaInd] [houl]
slepá díra
Blocked [blɒk] zablokovaný
Blower [ˈbləƲə(r)] ventilátor, dmychadlo
Blunt [blʌnt] tupý (nástroj)
Bore [bɘr] vrt, vrtání
Braided [ˈbreIdId] opletený (vodič)
Breakdown [ˈbreIkIdaun] nehoda, havárie
Brick [brik]
cihla
Bridge [brIdƺ] můstek, přemostit
Broadcast [ˈbrɘ:ka:st] vysílání
Broadband [bro:dbænd]
širokopásmový
(typ připojení k internetu ADSL)
V tajence najdete citát R. D. Bacha
Budget [badƺit] Building [ˈbildiŋ] Building code [ˈbildiŋ] [kout] Building site [ˈbildiŋ] [sait] Built in [bilt in] Bulb [bʌlb]
Business [biznǝs] Busy [bizi] Butt [bʌt] Button [ˈbʌtn] Buzzer [ˈbʌzǝr] Cable [ˈkeibl] Cable clamp [ˈkeibl] [klæmp] Cable joint [ˈkeibl] [dƺǝint] Cable run [ˈkeibl] [rʌn]
Call [cǝ:l] Cam [kæm] Can [kæn] Cane [kein] Cant [kænt] B-C
rozpočet
stavba
stavební předpisy
staveniště
vestavěný
žárovka
obchod
zaneprázděný
styková plocha
tlačítko
bzučák
kabel
kabelová svorka
kabelová spojka
kabelová trasa
volání
vačka
plechovka
tyč
hrana
Tajenka z č. 1/2008 zní: Ampérovo pravidlo pravé ruky. A víte jak je to celé ? Ampérovo pravidlo pravé ruky, říká,
když uchopíme vodič elektrického proudu pravou rukou tak, že palec ukazuje směr proudu, ostatní prsty ukazují
orientaci indukčních čar.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Lukáše Hospodku, který vyhrává mobilní telefon Sony Ericson W380.
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 28. 2. 2009 na
e-mailovou adresu
[email protected],
správné odpovědi
vylosujeme, výherce získá bytovou
lampu.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:
ROZHOVOR: Václav Moravec
ROZHOVOR: Petr Jaroš
TRENDY: Jsme všude bezpeční a anonymní?
NAŠI LIDÉ V ZAHRANIČÍ: Jak se žije s Eurem v Evropě
PODPORUJEME: Sport
www.ross.cz
[email protected]