Leden 2010 - Městys Křemže

Ročník
Ročník 19
20
LEDEN
LEDEN 2009
2010
Cena
Cena Kč
Kč 10,10,-
Soubor usnesení
ze zasedání Zastupitelstva Městyse Křemže konaného dne 8. 12. 2009
Usnesení č. 137/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 bere na vědomí zprávu o všeobecném dění v obci
Usnesení č. 138/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 bere na vědomí zprávu o činnosti rady městyse v období
od 20. 10. 2009 do 08. 12. 2009
Usnesení č. 144/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
I. schvaluje uzavření Dohody o vzájemné spolupráci při
zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku
dle přílohy č. 5 tohoto usnesení
II. pověřuje starostu podpisem dohody dle bodu č. I
Usnesení č. 139/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
I. schvaluje rozpočtové opatření č. 3/2009 dle přílohy č. 1
tohoto usnesení
II. ukládá hospodářce zapracovat rozpočtová opatření dle
bodu č. I do rozpočtu městyse
Usnesení č. 145/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 schvaluje vyhlášku č. 1/2009
záležitostí veřejného pořádku
konzumace alkoholu, požívání
a psychotropních látek na
s účinností od 01. 01. 2010,
usnesení
Usnesení č. 140/12/2009
Rada městyse a Zastupitelstvo městyse Křemže:
 pověřuje starostu městyse provedením případných
rozpočtových opatření v období 09. 12. – 31. 12. 2009, když
tyto budou následně předloženy na nejbližším zasedání
rady městyse a zastupitelstva městyse.
Usnesení č. 146/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 schvaluje vyhlášku č. 2/2009 o některých omezujících
opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného
pořádku s účinností od 01.01.2010, dle přílohy č. 7 tohoto
usnesení.
Usnesení č. 141/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 schvaluje rozpočtové provizorium na rok 2010 do schválení
řádného rozpočtu dle přílohy č. 2 tohoto usnesení
Usnesení č. 147/12/2009
I. schvaluje prodej části pozemku p. č. 2159/1 v k. ú. Křemže,
dle přílohy č. 8 tohoto usnesení (zákres do snímku
z katastrální mapy), za cenu 100,-- Kč/m a administrativní
náklady s tím spojené, pro Milana Svobodu, Křemže čp.
104
II. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu I tohoto
usnesení
Usnesní č. 142/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 bere na vědomí Výroční zprávu Základní školy a Mateřské
školy Křemže za školní rok 2008/2009, která byla
projednána školskou radou dne 09. 11. 2009, dle přílohy č.
3 tohoto usnesení
Usnesení č. 143/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
 schvaluje zařazení nového majetku obce – ZTV Chlum
(na výjezdu na Rojšín) - do majetku obce, dle přílohy č. 4
tohoto usnesení
k zabezpečení místních
spočívajících v omezení
a aplikování omamných
veřejném prostranství,
dle přílohy č. 6 tohoto
Usnesení č. 148/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
I. schvaluje prodej části pozemku p. č. 1658/1, díl „b“ v k. ú.
Křemže, část Mříč, o výměře 0,19 m2, za cenu úředního
odhadu a administrativní náklady s prodejem spojené, dle
přílohy č. 9 tohoto usnesení, pro pana Františka Trse, Mříč
20
strana 1
II. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu č. I tohoto
usnesení
Usnesení č. 149/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
I. schvaluje prodej části p. č. 1763/4 v k. ú. Křemže, určené
v souladu s odborným stanoviskem Správy CHKO Blanský
les k obytné zástavbě, po schválení Změny č. 2 ÚpsÚ
Křemže
II. určuje Radu městyse vyhodnocením nabídek, kde
kriteriem je nabídková cena za 1 m2 s tím, že termín
nabídek zveřejněného záměru je 25.01.2010 a minimální
nabídková cena je 100,- Kč/m2
Usnesení č. 150/12/2009
Zastupitelstvo městyse:
I. schvaluje prodej objektu čp. 82 Křemže včetně
pozemků p. č. 40 a 41 v k. ú. Křemže
II. určuje Radu městyse Křemže vyhodnocením nabídek,
kde kriterium je nabídková cena s tím, že termín
nabídek zveřejněného a schváleného záměru je
25.01.2010, minimální nabídková cena je úřední odhad
nemovitosti a podmínkou je smluvní převzetí závazku
obce k předmětu prodeje
Dne 20. 12. 2009 vystoupil v sále Radnice ve Křemži
soubor Úsvit
Z Á LO H A
NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá každý běžný měsíc
od 1. do 15. dne (mimo úterý)
od 13:00 do 16:00 hodin,
pondělí a středa do 17:00 hodin
I N Z E R C E
MĚSTYS KŘEMŽE
NABÍZÍ
k odkoupení objekt
čp. 82 ve Křemži
(bývalý obecní úřad).
Zájemci mohou své nabídky
doručit na adresu
Městys Křemže,
Náměstí 35,
382 03 Křemže,
do 16:00 hodin
dne 25. ledna 2010,
v zalepené obálce, označené
„Neotvírat – Křemže čp. 82“.
strana 2
V minulých číslech jsme vás zvali k návštěvě výstavy obrazů v křemežské Radnici.
V tomto čísle se můžete podívat na několik fotografií z této akce.
strana 3
FARNÍ OSADA KŘEMŽE V ČECHÁCH
ADOLFOV
Na silnici Č. Krumlovské při potoku Křemežském nalézá
se několik budov Adolfov řečených a ku vesnici Holubovu
sepsaných. Četné rozvaliny železářských pecí svědectví dávají,
že zde dříve býval život čilejší. Železná ruda dovážela se sem od
Brlohu, od Červeného mlýnu a ze Zahájí; že však nekynul veliký
užitek z výroby této – bylať ruda chudá železem – upuštěno od
výroby a v hlavních budovách zřízena jest továrna na nábytek
z ohýbaného dříví. I ta neměla dlouhého trvání. Po delší dobu
bylo zde vše opuštěno. Když však dráha Želnavská stavěti se
počala, oživilo se opět místo to. Najala místnosti zdejší chvalně
známá firma Ferusova z Č. Budějovic, která zde hostinec
nádherný zřídila. Veliká zahrada, lázně, vzorná obsluha, blízké
nádraží, nejbližší vycházka na Kleť, jakož i vycházka stinným
údolím na Menštejn, vše to volalo hojně návštěvníků sem po
celou dobu letní. Ale i podnik tento r. 1895 zanikl. Kolem potoku
stojí pece, stavení po opuštění železářské slévárny zanechány
jsou úplně osudu svému a z některých jen hromady kamení
viděti možno.
HOLUBOV
Vesnice tato rozkládá se kolem dosti veliké, nyní urovnané
návsi. Nalézá se zde 33 domů s 279 obyvateli českými a katolíky.
Jest to politická, berní i školní obec, přifařena ku Křemži 2.217
metrů severozápadně ležící. Na konci vesnice stojí nová budova
dvojtřídní školy. Opodál nalézá se nádraží dráhy Želnavské
a proto poslední dobou i vesnice v místech těch novými
stavbami se rozšiřuje. Postavila zde česká firma Procházkova
z Č. Krumlova pěknou villu, podobně i dříve již pivovar
Č. Budějovických pravovárečníkův postavil proti nádraží
nádherný hostinec se zahradou, při němž i sklad piva se nalézá.
Nádraží toto hodí se dobře za východiště na Menštejn a Kleť,
protože cesty od Křemže péčí Národní Jednoty Pošumavské,
po svolení Jasného majitele lesem označeny jsou. K vesnici
náleží Adolfov, mlýny: Křemežský, Beran a Holubovský. Vesnice
Holubov stojí již dlouhou dobu a náležela vždycky ku Menštejnu
pod vládu Vítkoviců a Rožmberků. Stával zde v starších dobách
dvůr, jak vidíme z četných listin a smluv učiněný s purkrabími
Menštejnskými. Dvůr ten později zanikl a r. 1501 již pustým byl.
Toliko užitky z nájmu brávali purkrabí na blízkém Menštejnu.
Dne 13. prosince 1383 připomíná se vojín Bušek z Holubova,
dvořenín pánů z Rožmberku, jenž tuhý spor měl s klášterem
Zlatokorunským o les u Třísova ležící. Spor ten byl jmenovaného
dne pány z Rožmberku urovnán, dle čehož polovice sporného
lesa každé straně přiřknuta byla. Vesnice tato náležela v dobách
strana 4
Rožmberských, jak z četných seznamů vidíme, ku rychtě
Třísovské.
OBECNÁ ŠKOLA V HOLUBOVĚ
Počet školou povinných dětí v Křemži neustále rostl tak, že
r. 1887 již výše 526 dítek dosáhl, a proto pět tříd nedostačovalo.
Vzhledem k tomu pomýšleli školní úřadové pětitřídní školu
v Křemži o dvě třídy rozšířiti; vyzvali tedy dne 30. března 1887
místní školní radu předložit v krátkosti o tom své dobrozdání.
Osada, která právě stavbou kostela ve veliké výdaje zabředla,
nehodlala znovu přispívati ku stavbě školy a proto odmítavým
návrhem odpověděla. Že ale rozšíření školy velmi nutné
bylo, vyzvána byla místní obec Holubovská dne 22. září 1887,
podati žádost za vyškolení a zřízení samostatné dvojtřídní
školy v Holubově. Zástupcové obcí ku Holubovu patřících, ve
svém sedění dne 7. září 1887 jednomyslně se usnesli žádost za
školu podati, což také ihned učinili. Při komissionalním řízení za
přítomnosti všech zájemníků, změřena byla vzdálenost obcí od
školy a shledáno, že cesta z Křemže do Holubova 2217 m., do
Krásletína 3164 m., do Třísova ale 4293 m. měří. Ačkoliv při komisi
této všichni členové místní školní rady Křemežské proti vyškolení
se vyslovili, doporučena byla přec žádost za Holubovskou školu
ku vyšším školním úřadům. Dne 17. března 1891 vyškolila vel.
c. k. zemská školní rada v Praze dotyčné obce a nařídila postaviti
novou samostatnou dvojtřídní školu v Holubově pro 140 školou
povinných dětí z obcí: Holubova, Třísova, Krásletínu, Adolfova
a jednot. Nově zvolená místní školní rada, která dne 22. února
1892 slib složila, předložila ihned plány s rozpočtem ku nové
stavbě, což vše v krátkosti školními úřady schváleno bylo.
Počato ihned se stavbou školy a práce zadána byla dražbou
Václavu Stockingerovi, mistru tesařskému ze Šindlových
Dvorů a Josefu Paťhovi, mistru zednickému z Č. Budějovic za
zl. 10.205*16, kteří ji úplně dle plánu do konce července 1893
provedli. Dne 17. srpna téhož roku přijata a schválena byla tato
nová stavba školními úřady, načež dne 3. září téhož roku od
nejdůstojnějšího pana Monsignore Jana Bakuly, biskupského
střídníka a infulovaného praelata Č. Krumlovského za přisluhování
domácího duchovenstva a přítomností spolků domácích před
velikým množstvím lidu slavnostně vysvěcena byla. Obec školní
zařaděna byla do čtvrté třídy služného i školného. S vyučováním
počato počátkem škol. roku 1893-4 a zapsáno hned 194 školou
povinných dětí. Správa nové této školy svěřena byla prozatímně
panu Františku Jindrovi, který v hodnosti své dne 1. února 1894
definitivně potvrzen byl. Týž narodil se dne 10. ledna 1858 ve Bzí
na farnosti Modré Hůrce u Vltavotýnu. Od r. 1870 navštěvoval
české latinské školy v Č. Budějovicích, kdež i zkoušce dospělosti
so podrobil. Hned počátkem školního roku věnoval síly své stavu
učitelskému a působil jeden rok co mladší učitel v Trhových
Svinech a přes 5 roků v Žirouticích, nedaleko svého rodiště. Od
1. ledna 1885 vedl správu jednotřídní školy v Netřebicích, kde
i po rozšíření jejím ve dvojtřídní až do 15. září 1893 co řídící učitel
působil, kdy povolán byl na nové působiště své v Holubově.
Jemu na pomoc za mladšího učitele přidán byl pan Josef
Had, dne 1. února 1872 v Č. Budějovicích rozený. Týž nabyl
předběžného vzdělání na české realce v rodišti svém. Vstoupil
do c. k. učitelského ústavu v Příbrami, kdež i zkoušce dospělosti
r. 1893 se podrobil, načež místo své v Holubově nastoupil.
Týž počátkem školního r. 1895-96 stal se na svou žádost
def. mlad. učitelem v Černici. Jeho místo zastával krátký čas
p. K. Kraus, mladší učitel ze Zlaté Koruny, až do března 1896, kdy
byl jmenován veleslavnou c. k. zemskou školní radou skutečným
učitelem zdejším p. Matěj Řídel, rodilý v Zavratech, mladší učitel
v Č. Křemži, jenž spolkovému a národnímu životu platné služby
prokazoval.
Vyučování ženským ručním pracím povoleno bylo počátkem
r. 1894 a svěřeno jest zkoušené učitelce paní Anastasii Jindrové,
choti řídícího učitele výnosem sl. c. k. okresní školní rady
v Č. Krumlově, dne 22. února 1894.
Vyučování sv. náboženství na škole zdejší obstarává velebné
duchovenstvo z Křemže, odkudž kaplan horlivě za tou příčinou
dochází.
- Bez úpravy podle současných pravidel pravopisu – pokračování příště -
Vánoční večírek s vůní Orientu
Ačkoliv se rok 2009 stal již minulostí, byla
by škoda zapomenout na jeden vydařený
vánoční večírek, který se uskutečnil 22.12.
2009 v Radničním sále v Křemži. Sešli
se zde příznivci orientálních tanců, aby
podpořili místní tanečnice a bubeníky
ze školy orientálních tanců Intessar
z Českých Budějovic. A že příznivců
bylo skutečně neuvěřitelně mnoho, to
může dosvědčit každý, kdo na večírek
zavítal. První nedočkavci vstoupili do
vánočně vyzdobeného a provoněného
sálu již dvacet minut před začátkem, aby
si vybrali ta nejlepší místa s výhledem
na svou favoritku či favorita. A udělali
skutečně dobře! Poslední opozdilci již totiž
museli zůstat stát. Takovou návštěvnost
skutečně nikdo nečekal a vystupující
tanečnice a bubeníky zájem jejich okolí
zahřál u srdce. Večírek zahájila skupinka
mírně pokročilých tanečnic a také
tanečnic-začátečnic mystickým tancem
se svíčkami. Dále měli diváci možnost
shlédnout úplně nejmladší žákyňky,
dívky ve věku 8 až 10 let, namixované
opět z mírně pokročilých i začátečnic
a taneček, který doprovodili hrou na
darbuku místní bubeníci školy Intessar.
Dále pokračovaly tanečnice již zkušené.
Diváci se ocitli mezi divokými cikánkami,
temperamentními
Španělkami,
ale
také poznali, jak vypadá takový „kočičí“
tanec. Program obohatily několika tanci
malé pokročilé slečny a i bubeníci měli
možnost předvést své umění v sólové
skladbě, neboli drumsolu. Večírek utekl
jako voda, atmosféra byla úžasná, ale ve
chvíli, kdy se rozezněly tóny posledního
kouzelného tance se dvěma závoji, bylo
jasné, že i tato krásná chvíle bude muset
jednou skončit. Nejmenší tanečnice se tedy rozeběhly k vánočnímu stromku, odkud si
každá s radostí v očích odnášela dáreček a celý nádherný večer, na který se tanečnice
a bubeníci pilně připravovali celý půlrok, byl pryč. Noci probděné šitím tanečního
kostýmu a učením se choreografií se ale vyplatily. A aby příznivci orientálních tanců
nemuseli čekat na krásné taneční vystoupení opět až do Vánoc, zveme je
21. 1. 2010 od 18:00 do Vertiga,
kde opět uvidí nádherné kostýmy, pečlivě secvičené choreografie a kouzelné tanečnice
z různých koutů Orientu.
Děkujeme všem za projevenou přízeň a doufáme, že se opět setkáme, tentokrát ve
Vertigu!
Laya, www.intessar.cz
strana 5
Jak jsem se v Loučeji nedovoleně ozbrojil
Těsně po válce bylo u nás v Rakovníku spousta zbraní po
německým vojsku, každej z nás kluků jich vlastnil hned několik.
Dost často, když jsme si šli jen tak zadivočet do okolních lesů,
našli jsem v křoví nebo v potoce nějakou odhozenou zbraň.
Touhou všech kluků byl Walther P 08 Parabellum, kterýmu jsme
říkali „parabola“. Já jsem měl její mladší sestru pé osmatřicítku,
kamarád o ulici níž zas vlastnil belgickou FN, ten seznam by
byl dlouhej. Problém byl v tom, že zatímco zbraní bylo dost,
s municí už to bylo horší. Ale i kdyby, tak vystřelit si z devítky ,
to byla taková šupa, že člověk měl v tu ránu v patách esenbáky
a protože už tehdy byli dobře živený a běh ani na krátký
vzdálenosti nebyl zrovna jejich koníček, pokaždý jsme jim utekli.
Touhou všech kluků bylo sehnat si dvaadvacítku, který jsme
říkali Flobertka, protože ta má náboje několika velikostí a ani
ty největší, longrifky, moc kraválu nenadělají, jenže v armádě se
zbraně týhle ráže nepoužívaly.
Přijeli jsme na prázdniny do Loučeje a já se klukům pochlubil,
jaký děláme u nás kousky s nalezenejma zbraněma, municí
z kulometů a dokonce jsme měli i prachový náplně do těžkejch
kanonů. S odstupem času se divím, že tady vůbec ještě jsem
nebo že mám všechny končetiny zdravý.
Kluci na mě viseli očima a já jsem přesto ani trošku nepřeháněl.
Bratranec Petr, kterej byl o několik roků starší, nás jednou
poslouchal a pak, z ničeho nic, se vyšplhal po žebříku nahoru
na seník a přinesl odtamtud starej jutovej pytel, ve kterým bylo
něco zabalenýho. Tedy, podlomily se mi brka, když jsem tu
nádheru spatřil. Byl tam plně funkční rakeťák od Wehrmachtu,
tedy raketová pistole, po levý straně byl rýhovalej knoflík
a po jeho stisknutí se rakeťák, zlomil, jako to dělají klasický
brokovnice. Bakelitový střenky a ocelový části byly namořený do
takový zelenošedý barvy. Ale pod rakeťákem byl ještě jeden a o
dost menší balíček. Když rozbalil i ten, takto se mi tedy tuplem
rozjely kopyta, to byla ňamka, extrovka, galaštyk. Malá černě
nabrynýrovaná dvouhlavňová pistole dvaadvacítka, dvě hlavně
nad sebou, kozlice, střenky z ořechovýho dřeva s mosazným
emblémem uprostřed, dvě vnější kladívka a dva kohoutky.
Samo, že ty dvoupalcový hlavně měly pravotočivej vývrt, žádná
hladká pouťovka.
Pohodlně se schovala do dlaně. Byl jsem na umření z tý nádhery,
docela jsem se osypal a málem jsem dostal psotníček. Dodnes
si ji do posledního puntíku pamatuju a i když jsem prostudoval
desítky odbornejch knih, nikde jsem ji nenašel. Musela to bejt
nějaká specialita vyrobená na zakázku. Zatoužil jsem po ní velice
velmi. A hned jsem to taky řek Petrovi. Jenže Petr, přestože do ní
neměl jedinej náboj, že ani náhodou, ale ten rakeťák, že si můžu
klíďo brďo vzít, ale tu pistolku že mi nedá. Od tý chvíle jsem
nemyslel na nic jinýho. Druhej den jsme jeli s maminkou pro
něco do Krumlova, šli jsme přes pole do Holubova, a tehdy se
ještě nemuselo chodit dívat na zajíce do zoologickejch zahrad
nebo do národních parků, ale ať se propadnu, jestli vrdlouhám,
mezi Vlkancem a Holubovem jsme jich potkali nejmíň deset
a já vždycky, jako, jen holou dlaní jsem namířil, a dělal „pic“ „pic“,
jako že tupluju tou minikozlicí a klenutými souvětími jsem
zdůvodnoval mamince, jak bychom si zvýšili životní standard,
mít tak tu pistoli u nás doma. Maminka přesvědčila strejdu Petra
a protože strejda vládl v rodině přísnou, ale spravedlivou rukou,
strana 6
musel Petr svůj poklad ze seníku znovu snést a rozbalit. Dej mu
to zavelel strejda Petr a bratranec Petr se pokusil o poslední lest
a podal mi ten rakeťák. Malinko, sotva znatelně jsem zavrtěl
hlavou. Ten ne, řekl zvýšeným hlasem strejda Petr a jen vočima,
pokývnutím hlavy, ukázal na ten menší balíček. Do bratrance
Petra vjel netušenej vztek. Nohou mi po zemi přišoup objekt mý
touhy a pak zařval: „A tohle si sežer taky“, vzal rakeťák za hlaveň
a jak byly před stájema takový velký žulový placatý balvany,
vší silou s ním o ty balvany praštil. Bakelitový střenky se rozlítly
na několik kusů a plochý pero, který ovládá bicí mechanismus
vyskočilo z rukojeti a nenávratně skončilo v nedaleký močůvce.
Bratranec dostal lepara, až to bylo slyšet v Chlumu, protože
strejdovo slovo byl zákon a zákony se musejí ctít. To není jako
dnes.
Poslali jsme v předstihu obojí, společně s domácím chlebem
tety Anežky, nepřekonatelným uzeným, nějakou moukou
a dětskými protiplynovými oblečky, o kterých už jsem se
zmiňoval, a podobnými potravinami, v proutěným koši vlakem
do Rakovníka, protože vzít si to s sebou do vlaku, to bylo přeci
jenom riziko. Dvaadvacítku jsem uložil v parádním pokoji
do šuplíku neméně parádní knihovny od architekta Gočára,
a nábojů nemaje, blbnul jsem s ní nasucho, natáhnul oba
kohoutky a jakoby střílel z okna. Leč, táta mě při táhle kratochvíli
přistih, mezitím totiž vyhráli komunisti volby a i v našem okrese
se při monstrprocesech s živnostníky a podvratnými živly našla
u nich skoro pokaždý nějaká zbraň, ačkoli o většině z nich bylo
známo, že mají panickej strach i ze vzduchovky. Táta pistolku
vzal s sebou do dílny a roztavil ji ve výhni.
Zbyl mi tedy jen ten rakeťák, a protože neměl ani střenky, ale
hlavně neměl ani pero, kladívko se blimbalo v rámu jako, no teď
mě zrovna nenapadá publikovatelný slovo, tak táta usoudil, že
za tohle nám nemůžou nic udělat.
Tehdy, kdo z kluků něco znamenal, vlastnil bouchací klíč.
Nebudu to podrobně popisovat, aby si to pak někdo nezhotovil
a neudrblo mu to kolíky, ale v podstatě se jednalo o dutej
kancelářskej klíč, metr špagátu a hřebík se spilovanou špičkou.
Jo, a taky krabička sirek. Chtělo to jistej grif, než se člověk
naučil přesně a kolmo majznout tím soustrojím o zeď dalo to
šlupku podle počtu naškrábanejch hlaviček a když se nálož
přehnala, střepiny z roztrženýho klíče dokázaly dost pošramotit
nechráněný části těla. Ale i chráněný, páč ta veška byla akorát.
A mě napadla vpravdě ženijální myšlenka, když z rámu rakeťáku
vyoperuju úderník a místo něj tam dám dostatečně dlouhej
hřebík se špičkou spilovanou tak, aby nebyla v ose, nýbrž
poplaška maj okrajovej zápal, a z vystřelený raketový nábojnice
odvrtám ten starej kapslík, tak do tý díry pak vložím poplašku,
stovka jich tehdy stála pár korun a pak s tím rakeťákem, s tou
vyčnívající hlavičkou hřebíku klepnu o zeď, musí to fungovat.
A taky že to fungovalo! Kluci z širokýho okolí měli voči na spojnici
horních konců ušních boltců, když se ozvala šleha, páč velká
prázdná hlaveň ten zvuk zesílila a z hlavně se vyvalil obláček
bílýho kouře.
Když jsem pak byl v učení napadlo mne, že z dvojitýho ocelovýho
drátu by se to chybějící pero dalo navinout, vypilovat novej
úderník, a střenky z celoronu, to bylo takový vrstvený plátno pod
tlakem spojený umělou pryskyřicí a fakt fungovalo i tohle. Samo,
že s jídlem roste nejenom pupek, ale i apetit, a tak jsem začal
shánět skutečný náboje do rakeťáku. A překvapivě, stačilo se
v nedaleký hospodě pozeptat u vojáků záklaďáků a obeslat
rundu rumajzlů a do týdne jsem měl světlice všech barev,
dýmovnice, dokonce i ty s padáčkem. Dlouhý roky poté, když
se něco v rodinným kruhu nebo s kamarádama slavilo a lahodný
nápoje potlačily rozum, zato silně motivovaly složku odvahy,
vyšli jsme v noci do polí za město, vystřelili maximálně tři rakety
a pak zdrhali polníma úvozama zpátky k městu a tlemili se jak
utržený z řetězu, schovaný někde za křovím, jak esenbáci si
to mastí v gaziku a pátrají po pachatelích. Dnes se tomu říká
adrenalin a naštěstí tehdy nikdy nepoužili psy.
Pak přišel Srpen 68 a bratrská internacionální pomoc. Městem
se šířily zvěsti, že Rusové pár lidí zatkli, aby měli důkazy
o ozbrojený, nikoli jen ideologický kontrarevoluci. Kromě toho
těsně za Rakovníkem, někdo zastřelil bulharskýho vojáka. A jak
jsem šel do sklepa, kterej měl okýnka ve výši vnějšího terénu, tak
najednou vidím před tím oknem kola vojenskýho gazíku. Okno
bylo malý a já nepoznal, jestli jsou to naši nebo spřátelenci.
Buď jak buď jsem dostal vichr, protože několik dnů už jsem
v továrně ve sklepě pro zvláštní úkoly, což bylo dvojznačný, ale
ani to nebudu rozvádět, odposlouchával na speciální vojenským
přijimači komunikaci spřátelených armád a pořizoval z toho
zápisy pro soudruhy reformátory s lidskou tváří, kteří mě za to
poplácávali uznale po zádech, ale v období normalizace seznali,
že v osmašedesátým se pomýlili, vrátili se zpět do lůna strany
a mě řádně osolili.
Ale tehdy v tom srpnu jsem dostal děsněj strach, ne ani tak
o sebe, ale o rodinu, a tak jsem vytáhnul ruční pilku na železo,
protože rozbrušovačky a podobný zařízení, to tehdy nebylo,
a naštěstí jsem se řídil tehdy platným sloganem, že kdo nekrade,
šidí rodinu, čili měl jsem dost pilovejch listů, abych postupně
rozřezal všechno funkční, co jsem doma měl. Rakeťák, ten šel
poměrně snadno, ale P 38, to tedy byl mazec, jen na laufu jsem
oddělal pět nebo šest pilovejch listů.
Pak, s kapsama plnejma nábojů a naporcovanejch zbraní
jsem se vydal do polí a do příkopů a škarp jsem trousil nikoli
moudra, jak se na vzdělance sluší a patří, alébrž náboje všech
ráží a velikostí a na zvláště příhodných místech, v okolí vodních
toků, pak části rozřezaných zbraní. Možná, že po letech, až se
navzdory názorům pana presidenta, lidstvo vlastní pílí vymaže
z týhle planety, si budou archeologové z n-té galaxie lámat
hlavu, k čemu že všechny tyhle součástky původním obyvatelům
planety Země sloužily.
J.M., prosinec 2009
V soutěži farma České republiky
se na 2. místě umístnila
Klub maminek Křemílek Křemže zve na
Odpolední Křemílek
pro děti od 2 do 7 let
Je nevlídné počasí a doma už vás to nebaví?
Přijďte si s dětmi zadovádět do Křemílka. Budeme
tvořit, soutěžit, sportovat, hrát si…Čeká nás i
divadélko a diskotéka.
rodinná farma v Chlumečku u Křemže,
kde sedlačí rod Bůžkových, a to již od 15. století. Kolektivizace ale hospodaření přerušila
a Bůžkovi se k němu mohli vrátit až po opětovném získání usedlosti v restituci. V současnosti
se specializují na výrobu mléka, v novém volném
ustálení je 75 červenostrakatých dojnic. Tři sta
hektarů půdy je tak využíváno především pro výrobu krmiv – 100 ha tvoří travní porosty, na orné
půdě jsou pěstovány olejniny a obilniny. Farmu
v r. 2009 převzal syn Stanislav, ale do práce je
plně zapojena celá rodina.
vstupné je 40 Kč za rodinu
kdy: každou středu od 15.30 do 17.30 h
po celý leden a únor
kde: v klubu Křemílek ve 2. patře Domu služeb
S sebou vezměte přezůvky.
strana 7
Badminton ve Křemži
Již dlouhou řadu let se o vánočních svátcích scházejí
badmintonisté v tělocvičně Základní školy Křemže, aby sehráli
Vánoční turnaj smíšených dvojic. V letošním roce tomu tak bylo
již po třiatřicáté.Turnaj je oblíbeným vyplněním svátečních dnů,
a tak se v tělocvičně schází řada soutěžících párů i hojně diváků.
Mezi dvanácti soutěžícími dvojicemi byla plná polovina domácích
hráčů, kteří s chutí využívají příležitosti zahrát si na domácím
kurtu a využít alespoň občas jeho specifické podmínky ve svůj
prospěch. Jim tentokrát konkuroval stejný počet badmintonistů
z jiných oddílů (Strakonic, Českých Budějovic, Kladna, Prahy či
Veselí). Ve startovním poli byli hráči všech věkových kategorií
- od mladičkých dorostenců až po zkušené veterány. Věkový
rozdíl mezi nejmladší účastnicí a nejstarším účastníkem byl
50 let. To bylo několik badmintonových generací. Všichni ale
odvedli na kurtu dokonalou „badmintonovou práci“, celý den
bylo znát, že badminton ovládají (někteří ještě lépe - hodně
dobře umí). Hlavně se všichni dobře hrou bavili a strávili hodně
příjemný sváteční den.
v Křemži.
ří celý turnaj předváděli hodnotný badminton.
A opět se nejvíce dařilo dvojici Mi.Koudelka (Kř)
a J. Honnerová (Meteor Praha). Oba tito hráči předvádějí na křemežských kurtech vždy vynikající hru. Věčně putovní pohár zůstává tedy i na další rok doma -
Vyvrcholením příjemně prožitého dne pak bylo večerní
posezení v Triobaru v Holubově, kde všichni soutěžící se
dočkali svého tanečního sóla a byli odměněni potleskem
všech, kteří se na Sestupu z Kletě zúčastnili. Příjemné
atmosféry si dosyta užili i všichni další hráči, sponzoři
i příznivci Oddílu badmintonu TJ Sokol Křemže. Navzájem si na
závěr setkání popřáli vše nejlepší do roku 2010 a to samé přejí
všem čtenářům.
MUDr. V. Koudelka
K favoritům největším patřili několikanásobní vítězové tohoto
klání - Michal Koudelka (Křemže) a Jana Honnerová (Meteor
Praha) spolu s manželi Sklářovými, kteří jsou „jedničkami
domácího „A“ týmu. Tyto dva páry byly při losování nasazeny na
první místa dvou semifinálových skupin a papírové předpoklady
do puntíku hráči splnili. V šestičlených skupinách se pak
celé dopoledne odehrávaly rovnocenné souboje, které měly
jednotlivým párům zajistit co nejlepší pozice do odpoledních
finálových soubojů. A už dopoledne se ukázalo, že k největším
překvapením turnaje budou patřit domácí narychlo složený pár
Pirtyák, M.Koudelková a Pražáci Holec, Jindrová.
Odpoledne pak na turnaji patřilo zápasům o konečné umístění.
Ve vzájemných duelech se utkávaly dvojice ze stejných míst
obou semifinálových skupin. O konečnou jedenáctou příčku
se utkaly páry Holeček, Weberová (Křemže) a sourozenci
Matějkovi a domácí byli úspěšnější. Konečné deváté místo
připadlo dvojici Kladeňáků Homolka, Minarčíková, kteří
odsunuli na desáté místo pár V.Koudelka, Maznová. Sedmá
příčka patří dvojici Frühauf, Oberpfalcerová (Strakonice), porazili
pár Marek,Šamalová (Č.Budějovice) - těm tedy připadlo místo
osmé. Dramatický třísetový souboj se odehrál o pátou příčku.
Úspěšnější byli domácí - Podpěra s Bínovou porazili Kudláčka
s Hanušovou ze Strakonic.
Vrcholem pak byly souboje o medailové příčky. V „malém“ finále
se utkaly páry již výše zmiňované jako překvapení turnaje.
V posledních letech se stále zlepšuje dvojice Holec, Jindrová
(Praha). Ani výborná hra jim tentokrát nestačila na nově složený
domácí pár, kde zkušeného Pirtyáka zdatně podporovala
mladičká Mi.Koudelková. Třetí místo toho páru patří bezesporu
k největším - a pro domácí nejmilejším překvapením.
Finále bylo převážně domácí záležitostí a reprízou finále
z minulého ročníku. Druzí skončili manželé Sklářovi, ktestrana 8
I N Z E R C E
MĚSTYS KŘEMŽE
NABÍZÍ K PRODEJI
ČÁST PARCELY č. 1763/4 VE STUPNÉ,
K. Ú. KŘEMŽE
Zájemci mohou své nabídky doručit na adresu
Městys Křemže, Náměstí 35, 382 03 Křemže,
v obálce označené
„Nabídka na koupi pozemku – neotvírat“
a to nejpozději do 16:00 hodin
dne 25. ledna 2010, kdy Rada městyse Křemže
jednotlivé nabídky tohoto zveřejněného záměru
vyhodnotí.
Minimální nabídková cena je 100,- Kč/m².
Křemežský vánoční titul zůstal z poloviny doma!
Vánoční turnaj ve stolním tenise v Křemži,
který se tentokrát hrál předposlední den
v roce, si získává stále větší oblibu. Jak
jinak si vysvětlit, že turnaje se zúčastnilo
dvaačtyřicet hráčů z různých koutů kraje.
Chvála proto pořadatelům, že si zahráli
všichni dostatečně – nejen postoupivší ze
základních skupin, ale i vyřazení v soubojích útěchy a dokonce
zbyl čas i na turnaj čtyřher.
Do vánočního turnaje se přihlásilo 23 registrovaných a 19
neregistrovaných hráčů. Souboje na pěti stolech tak trvaly
téměř celý den. Turnaj neregistrovaných vyhrál Václav Janeš,
který ve finále porazil Jindřicha Mráze v poměru 3:1. Třetí skončil
Jiří Mandát, vítěz semifinále v poměru 3:2 nad Miroslavem
Švábem.
Ostře sledovaný byl ale hlavně turnaj registrovaných. Dokáží
domácí hráči, kteří měli na turnaji silné zastoupení, promluvit
do předních pozic celkového umístění? Největší naděje vkládali
Křemežští do své jasné jedničky Jiřího Reitingera. Ten předvedl
několik vynikajících utkání, mnohokrát donutil obecenstvo
k potlesku, svedl velmi vyrovnanou partii s celkovým vítězem
turnaje, ale trojice turnajových favoritů Dušan Blaženec, Josef
Strapek a Jan Cipín nakonec zůstala před ním. Jiří Reitinger
obsadil jako nejlepší křemežský hráč páté místo.
Konalo se však jiné překvapení a dá se říct, že alespoň polovina
titulu vánočního turnaje přesto zůstala doma. Vítězem turnaje
se totiž stal zubčický hráč Jan Hůlka bydlící v Krásetíně, který
se pravidelně zúčastňuje tréninků křemežského i holubovského
týmu v krásetínské herně. A není vyloučeno, že tento vynikající
hráč jednou bude hájit i barvy křemežského oddílu.
Jan Hůlka urval finále ve svůj prospěch nad Dušanem Blažencem
z Přídolí, kterému oplatil porážku z finálové skupiny.
Ve skupině útěchy se mezi registrovanými skrze vyřazovacího
pavouka probojoval Martin Duspiva (Zliv), rovněž občasný
účastník křemežských a holubovských tréninkových večerů.
Útěchu mezi neregistrovanými ovládl Jindřich Mráz. Ve čtyřhrách
dosáhli na první místo přídolští Dušan Blaženec a Jan Cipín, kteří
ve finále zdolali Josefa Totha (Přídolí) a Jana Hůlku (Zubčice).
Konečné pořadí turnaje dvouher registrovaných: 1. Jan Hůlka
(Zubčice), 2. Dušan Blaženec (Přídolí), 3. Josef Strapek (Přídolí),
4. Jan Cipín (Přídolí), 5. Jiří Reitinger (Křemže), 6. Josef Toth
(Přídolí), 7. Zbyněk Kudláček (Křemže), 8. František Bürger
(Velešín).
Jan Laštovička
Výlety do okolí IV
Poté, co jsme se minule došli podívat
k místu zrodu dvou potoků, změníme dnes
cíl našeho putování. Všichni víme, že se
Křemže nachází nedaleko geometrického
středu Chráněné krajinné oblasti Blanský
les. Její správa se nachází ve Vyšném
nedaleko Českého Krumlova.
Zatímco někteří vnímají vytvoření správy s působností v místě
svého bydliště spíše negativně, stěžujíce si na zbytečné
papírování, razítkování a různá omezení jak v běžném životě,
tak někdy i v konání mimo rámec zákona (asi jako reagují lidé
s ne právě čistým svědomím na zřízení četnické stanice v jejich
blízkosti), převážná většina, vědoma si zvláštní hodnoty tohoto
území, je ochotna tato omezení v zájmu zachování jedinečnosti
zdejší krajiny respektovat.
CHKO Blanský les byla po mnohaletých jednáních zřízena v roce
1989. Její celková plocha je něco přes 212 km2. Nejzazší severní
bod leží nedaleko Horních Chrášťan, nejzápadnější ve Smědči,
na jihu dosahuje do Starých Dobrkovic a na východě tvoří
hranici zákruty Vltavy u Zlaté Koruny a u Čertovy stráně nedaleko
Dívčího kamene. Její ohraničení tvoří převážně přírodní linie
jako jsou komunikace nebo řeka.
Na území CHKO leží jedna národní přírodní rezervace (Vyšenské
kopce), jedenáct přírodních rezervací a osm přírodních památek.
Zvláštní kategorií jsou památné stromy, kterých je v CHKO
třiadvacet, a dvě památné aleje.
Aby se obyvatelům a návštěvníkům této oblasti přiblížila zdejší
krajina – podle filozofie: čím více o ní vím, tím lepší vztah k ní,
k jejímu rostlinstvu i živočišstvu mám (pokud ovšem nejsem
patologickým jedincem), bylo na území CHKO zřízeno pět
naučných stezek. My se nyní vydáme na přírodní a historickou
naučnou stezku Brložskem.
Naučná stezka Brložskem
Stezka byla založena roku 2001 ve spolupráci OÚ Brloh a Správy
CHKO za finanční podpory Phare CBC. Trasa začíná a končí
v Brloze a je něco málo přes sedm kilometrů dlouhá. Je proto
vhodná pro rodiče s dětmi. Pro kočárky nevhodná. Opatřena
je celkem šestnácti zastaveními. U každého z nich je tabule
zabývající se některými zajímavostmi v okolí. Naše putování
strana 9
začne u tabule č.1. Ta je umístěna na pravém břehu vedle
můstku přes Brložský potok u místního kina.
Zastavení č. 1
Z tabule se dozvíme základní údaje o Brloze a jeho nejbližším
okolí. Informace rozšiřuje zmínka o jeho historii, nabízených
službách a občanské vybavenosti. Součástí obsahu je mapka
celé trasy, takže zabloudit nebo sejít z cesty, až na jeden úsek,
o kterém bude zmínka, nemůžete. Proti proudu Brložského
potoka směrem k pile Cvrčkův mlýn dojdeme k
Zastavení č. 2
Toto zastavení je věnováno Brložskému nebo chcete-li
Křemežskému potoku. Dozvíte se zde, že délka tohoto toku,
který tvoří osu Křemežské kotliny, je 30 km a soustřeďuje vodu
z plochy o rozloze 126 km2. Dále následují popisy a fotografie
živočichů obývajících tento potok nebo jeho nejbližší okolí.
Kolem koupaliště dojdeme k pile. Před ní se dáme vpravo
a přejdeme potok. Hned za ním, po levé straně stojí tabule
Zastavení č. 3
Zde se návštěvník dozví něco o břehových porostech kolem
tohoto potoka. Jsou zde popsány porosty jak bylinného, tak
keřového i stromového patra. Průvodní text se nevyhýbá
popisu současného stavu ani výčtu důvodů, které k němu vedly
a nadále vedou. Snad neprozradím moc, že na jednom snímku
je zobrazena jedna z chráněných orchidejí – prstnatec májový.
Po cestě pokračujeme dále až na silnici vedoucí z Brloha na
Kuklov a po ní se dáme vlevo. Neujdeme po ní ani sto metrů
a odbočíme z ní vlevo na polní cestu k
Zastavení č. 4
Informační tabule s hvězdičkami na prasklém krycím plexiskle
coby důkazu, že zde nechodí jenom návštěvníci toužící po
vzdělání, nás poinformuje o rostlinách a živočiších v a kolem
stojaté vody. Vedle vyobrazených rostlin se nám mimo jiné
nabídne i velmi zdařilá fotografie zachycující užovku obojkovou,
jak si pochutnává na vážce. Pokračujeme po cestě do lesa.
Nepřehlédneme odbočku vzhůru vpravo. Zde se musíme trochu
prodírat, protože Správa CHKO má v současnosti nedostatek
peněz na údržbu naučných stezek, který se na jiném místě
projeví např. chybějícími prkénky ve stříškách či omšelém
nátěru. Když projdeme snosem kamení kruhového tvaru, objeví
se náhle před námi
Zastavení č. 5
Překvapený návštěvník se dozví, že právě prošel slovanským
hradištěm vybudovaným na přelomu 8. a 9. století, tj.
přibližně dvě stě let po příchodu Slovanů do jižních Čech.
Nese pojmenování Hradiště u Ondřeje, jemuž byla nedaleko
postavena kaple. Návštěvník tu najde situační mapku a zobrazení
několika historických nálezů z tohoto místa. Teď již po znatelné
cestě dojdeme až na kraj lesa. Přímo proti nám vidíme
Zastavení č. 6
Tentokrát je nám představena dubová alej. Její délka je jeden
kilometr. Alej tvoří jak osmdesát sedm dubů letních, z nichž
strana 10
třetina je stará sto až sto dvacet let, tak jasany, javory, břízy,
ptačky (třešně ptačí) a osiky. Text upozorňuje na význam alejí
jako na krajinotvorný prvek a také na to, že je útočištěm několika
vzácných druhů hmyzu a poskytovatelem hnízdních možností
řadě ptáků a netopýrů. Dojdeme vlevo až k lesu. Zde začne velmi
příkré stoupání po jeho okraji. Po jeho překonání stojíme u
Zastavení č. 7
To nám, společně s dalekými výhledy směrem do Křemežské
kotliny, umožní blíže se seznámit s nutností její revitalizace. Je
zde názorně představen koloběh živin v přírodě. Nechybí popis
negativních změn, kterými tato oblast během staletí a hlavně
v druhé polovině 20. století prošla, ani výčet záměrů k jejich
odstranění. Největší stoupání této stezky máme již za sebou
a nyní již mírně se zvedající lesní pěšinou přicházíme ke Kuklovu,
kde se v zatáčce silnice nachází
Zastavení č. 8
Na hrad Kuglveit, tedy toho, co z něj zbylo (a je toho opravdu
málo) se dostaneme, když v ostré zatáčce po místním značení
zajdeme vlevo do lesa. Nejnápadnější stopou, viditelnou
na první pohled, je umělý předěl kamenného hřbetu. Hrad
byl vystavěn v polovině 14. stol., později přešel do majetku
krále. Neměl dlouhého trvání, protože již roku 1395 byl dobyt
Jindřichem z Rožmberka a zničen. Vrátíme se na silnici a po ní
vystoupáme do míst, kde se její sklon narovnává. Zde odbočíme
vpravo, abychom navštívili
Zastavení č. 9
Je jím klášter Paulánů Kuklov, založený roku 1495. Nejznámější
stavbou a místní dominantou je nikdy nedostavěný klášterní
kostel. Klášter svému účelu přestal sloužit již počátkem
16. století. Od r. 1528 si tu Rožmberkové založili pivovar. Později
se místo stalo panským dvorem. Vstup do zachované části kostela
je skrze žulový portál. Překvapí nás uklizený a zatravněný vnitřek
doplněný v prostoru zamýšleného kněžiště velkým dřevěným
křížem s nápisem „Není tu, byl vzkříšen“. Vyjdeme mezi staveními
zpět a odbočíme vpravo po vrstevnicové a výhledy poskytující
cestě k
Zastavení č. 10
Toto zastavení potěší především ty, kteří se zajímají o vývoj zdejší
krajiny. Jsou zde informace o tom, jak se původní lesy vykácely,
jak vznikaly louky a pastviny a později pole. Jak zprvu ideální
podmínky pro vznik vysoké druhové rozmanitosti se v 19. stol.
rozoráním travních porostů a zintenzivněním zemědělství
postupně snižovala. Louka, která se rozkládá hned za tabulí,
poskytuje v létě možnost vyhledat zobrazené rostliny. Přejdeme
louku a aniž bychom změnili směr, přejdeme přes křižovatku
do protějšího lesa. Nyní budeme moci po obou stranách
cesty shlédnout výtvory žáků jedné umělecké školy. Ty nás
doprovodí k
Zastavení č. 11
Výčet živočichů žijících na území CHKO je velký a je opět doplněn
pěknými fotografiemi. Můžeme se dočíst nejen o běžných
obyvatelích z řad savců a ptáků, ale i o chráněných druzích
a dravců. Zmíněny jsou i ohrožené druhy. Aby byl výčet úplný,
nechybí zde popis některých nejmenších obyvatel tohoto
území a tím je hmyz. Pod klenbou vysokých buků, po měkkém
povrchu lesní cesty dorazíme k
Zastavení č. 12
Tato část naučné stezky je věnována lesu obecně. Zvídavého
zájemce patrně překvapí, že nejcennějšími částmi lesa v CHKO
jsou suťové lesy a květnaté bučiny pokrývající často těžko
přístupné kamenité svahy Blanského lesa. Lesu je věnována
velká pozornost. To dokládají i vyhlášené přírodní rezervace
Jaronínská bučina, Malá skála, Ptačí stěna a Vysoká Běta.
Vyjdeme z lesa. Na louce si prohlédneme poslední instalovaný
výtvor mladých umělců, přejdeme louku, překročíme asfaltku a
vyšplháme se do protějšího svahu kopce Stržíšek. Po dosažení
vrcholu jsme u nového objevu opatřeného tabulí
Zastavení č. 13
Na místě, kde se nacházíme, stávalo už v době pozdně halštatské,
tj. přibližně v 5. stol. př. n. l. hradiště. Tento opevněný vrchol hory
o rozloze necelé poloviny hektaru sloužil patrně obyvatelům
z okolí jako možné útočiště v době nebezpečí. Hradiště zaniklo
na začátku 4. stol. př. n. l. Není bez zajímavosti, že hradiště bylo
objeveno čirou náhodou v r. 2000. Sestoupíme zpět na asfaltku
a po ní se vydáme vlevo k místu, odkud se nám otevře obzor
daleko za Křemežskou kotlinou. Místo je doplněno tabulí
Zastavení č. 14
Ke čtení textu popisujícího základní údaje o CHKO se patrně
dostanete až poté, co se pokocháte dalekými výhledy
a přehlédnete celé Křemežsko. Jistě se sami přezkoušíte ze
znalosti jmen vrcholů po pravé ruce od Kletě až po Bulový.
Po levé straně zahlédneme Kluk a Kozí kámen. V podélné ose
kotliny se zdvíhají Chlum, Otmaň a Kněžský vrch. Za pěkného
počasí vám pohled zalétne až ke Svatému Jánu nad Malší či
k Novohradským horám. Ať rozkvetlé ovocné stromy na jaře,
vlnící se pole v létě nebo barevné listí na podzim, pohled odsud
potěší vždy každého. Scházíme stále po asfaltce na úroveň
Zastavení č. 15
Důsledky povodní posledních let potvrzují důležitost zadržování
a zpomalování odtoku vody z volné krajiny. Toho se v minulosti
dosahovalo zřizováním mezí. Nejenže bránili půdní erozi, ale
zvyšovaly vsakování srážek a poskytovaly ideální podmínky pro
život různých živočichů. Nejvíce zachovaných mezí lze dosud
zahlédnout na svazích mezi Sedmi Chalupami a Jaronínem.
Vstupem do Brloha a krátkou odbočkou k místnímu kostelu
končíme naučnou stezku u poslední tabule označené jako
Zastavení č. 16
Původně gotický farní kostel, zasvěcený sv. Máří Magdaleně by
založen roku 1340 na popud Petra z Rožmberka. Na přelomu
17. a 18. stol. byl přestavěn do dnešní barokní podoby. Dnes je
zasvěcen apoštolům Šimonovi a Judovi. Stavitelem byl Giovanni
Canevale pocházejícího z Lombardie. Zde naučná stezka končí.
Délka stezky je přibližně sedm kilometrů a není vhodná pro
jízdu kočárky.
Za použití údajů poskytnutých Správou CHKO a fotografií
Stanislava Wagnera,
PeRe
Společenská kronika
NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI
ŽIVOTNÍ JUBILEA
NAVŽDY JSME SE ROZLOUČILI
Jan BEDNÁŘ
Vladimír ŠIMEK
Miroslav ČÍŽEK
21. 10. 2009 – Chlum
75 let – Chlum
77 let – Křemže
Jan ŠŤASTNÝ
Vojtěch ŠVANDA
Michael VELÍŠEK
Václav HOUŠKA
Marie BENDOVÁ
Margareta DRŠKOVÁ
Jarmila PALKOVÁ
21. 10. 2009 – Lhotka
6. 11. 2009 – Křemže
75 let – Křemže
75 let – Chlum
75 let – Křemže
Václav JAKUBEC
77 let – Chlum
82 let – Křemže
75 let – Křemže
strana 11
Rakytník
Rakytník řešetlákový je trnitý keř
nebo strom dorůstající výšky 3 až 6
metrů. Listy jsou čárkovitě kopinaté,
na rubu stříbřité, později hnědočerveně
šupinkaté. Plodem je kulovitá, někdy i elipsiodní peckovička,
asi 5 mm široká a 8 až 12 mm dlouhá, většinou oranžové barvy,
chuti kyselo-sladké, výrazně aromatické. Semena jsou dosti
velká, tmavě hnědá a lesklá. Zajímavý je kořenový systém, ve
kterém se vyskytují hlízy velikosti až holubího vejce, jejichž
úkolem je poutat vzdušný dusík.
Rakytník má rád lehčí, drobně kamenité, zásadité i neutrální
půdy. V poslední době se začíná hojně pěstovat ke zpevnění
svahů, dále se užívá v potravinářském průmyslu a nesmíme
opomenout jeho léčebné účinky.
Plody obsahují velké množství oleje, dále cukry, organické
kyseliny, pektiny, třísloviny, velké množství vitamínu C (ve 100
gramech plodů až 1300 mg), vitamíny skupiny B, flavonoidy,
vitamíny A, D, F, K a vitamín P-rutin a vedle toho také nepřeberné
množství dalších biologicky aktivních látek. V listech, větvích,
v kůře a v semenech je složení obsahových látek podobné,
ovšem nacházejí se zde v menším množství.
Rakytníkový olej výborně regeneruje při popáleninách,
omrzlinách a je velmi efektivní v léčení řady kožních nemocí.
Vnitřně léčí žaludeční vředy a má protisklerotické působení.
I ostatní části rakytníku jsou přirozeně léčivé. Léčí plicní, zažívací,
jaterní a kloubní potíže, hojí sliznice, rozpouští hleny, reguluje
krevní oběh a výrazně podporuje imunitní systém. Lze jej využít
jako vynikající zdroj vitamínů.
Rakytník je rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysazovat
samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se
doporučuje vysazovat v poměru pět samičích na jednu samčí.
Plody rakytníku se suší a dělá se z nich čaj. Bobule se dále
mohou zpracovávat na kompoty, protlaky, sirupy a hlavně
přírodní ovocný rakytníkový likér. Nejvíce vitamínů a ostatních
biologicky účinných složek má rakytník na počátku zrání. Jeho
jediným velkým problémem je, že se velmi nesnadno sklízí. Na
trnitých větévkách plody drží pevně, protože nemají stopky, a
jsou měkké. Zpravidla se při trhání rozmačkají a šťáva předčasně
vytéká. Plody se proto sbírají na začátku zrání, kdy jsou ještě
pevné. Při dostatku porostů rakytníků je vhodnější sklizeň
ostříháním plodných větviček a jejich následným zmrazením.
Zmražené bobule se velmi dobře oklepou a poté se běžně
zpracují dle potřeby.
Základní škola a Mateřská škola
Křemže,
Školní 182, 382 03 Křemže
Tel.: 380 742 170, fax:: 380 741 208,
e-mail: [email protected]
V souladu s ustanovením zákona 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon)
v y h l a š u j i
zápis do 1. třídy zš
pro školní rok 2010/11
na pátek 15.1. 2010 a pondělí 18.1. 2010 v době
od 14,00 do 18,00 hodin
v budově školy.
Podle výše uvedeného ustanovení se zápis týká
všech dětí narozených v období od 1. 9. 2003 do
31. 8. 2004 a dětí, kterým byl v loňském roce povolen
odklad povinné školní docházky o jeden rok.
K zápisu přineste:
rodný list dítěte
zápisový list
(k vyzvednutí v MŠ a ZŠ)
očkovací průkaz dítěte
rozhodnutí o odkladu z předchozího roku
K doložení trvalého bydliště předložte u zápisu
občanský průkaz rodiče.
Těšíme se na Vás!
V Křemži 17. 12. 2009
Mgr. Jiří Tham
ředitel školy
strana 12
Titul mistra čr v karate se navrátil do křemže
Dne 5.- 6. prosince 2009 proběhlo v Ústí nad Labem Mistrovství
ČR v karate. Tohoto se zúčastnil i zástupce Křemže Martin Šebesta,
který startoval již naposledy v juniorské kategorii, v kumite
+76 kg. S napětím jsme sledovali finálový zápas s borcem
z Havířova Zahálkou, který v loňském roce zvítězil jenom díky
tomu, že Martin nezvládl emoce a loňský titul mu nebyl po
vítězném bodu uznán z důvodu projevené radosti. Proto bylo
co vracet a po opětovném prodloužení finálového zápasu titul
Mistra ČR putoval tentokrát do Křemže.
Toto vítězství by Martinovi mělo zajistit účast na Mistrovství
Evropy v Turecku, které se bude konat ve dnech 5. – 7. února
2010. Konečný verdikt však vynese nominační komise
začátkem ledna 2010.
Veselá škola
Od první chvíle svého nástupu jsem
pomýšlel na „rozveselení“ školního prostředí.
Nepochybuji totiž o tom, že prostředí velmi
výrazně ovlivňuje náladu a rozpoložení lidí. Pokud chceme
vychovávat žáky vnímavé, tvořivé a veselé, nemůžeme tak činit
v budově s kasárensky vybledlými olejovými malbami.
Vyučující se samozřejmě vždycky snažili bohatou výzdobou
prostředí zlepšit, ale podklad výrazně ovlivňoval výsledný
dojem. Zatímco třídy vypadaly celkem útulně, rozsáhlé plochy
chodeb měly k rozpustilosti duše žáka prvního stupně daleko.
Proto jsme spolu s vyučujícími připravili změnu. Předkreslili
jsme malířům plochy tak, aby vznikl prostor, kde chvíli půjdete
mořem, potom pouští, pralesem. Jde o podkladové plochy,
na které se může tématicky věšet výzdoba (ryby na modrou,
květiny na zelenou atd.). Z popudu vyučujících vzešla i větev
zavěšená v prostoru schodiště, která bude též sloužit pro
instalaci dětských prací.
Druhý stupeň by se měl dočkat obnovy o jarních prázdninách.
Mgr. Jiří Tham, ředitel ZŠ
a MŠ Křemže
strana 13
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ LHOTKA
zve na tradiční
do restaurace Vertigo Křemže
v sobotu 6. února 2010 od 19:30 hodin.
Hudba Luna, bohatá tombola
Vstupné – 70,- Kč
Autobus: Lhotka – 19:10 h
strana 14
Loučej – 19:15 h
Chlum – 19:20 h
strana 15
UPOZORNĚNÍ
K 14.12. 2009 proběhla obnova katastrálního operátu v k.ú.
Chlum u Křemže. Změny se týkají pouze pozemků nacházejících se v intravilánu částí obce
Chlum, Lhotka, Loučej, Bořinka.
Z tohoto důvodu je nutné provést u pozemků, v nichž došlo ke
změně výměry změnu Přiznání
daně z nemovitosti u Finančního úřadu v Českém Krumlově
a to do 31. 1. 2010. Informace
o změnách výměr je možné získat
u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov.
Provádím vytyčení hranic, vytyčení
před stavbou, všechny druhy
geometrických plánů-budovy
(pro kolaudaci), rozdělení pozemků
aj., dále zaměření inženýrských sítí,
polohopisu, výškopisu, skutečného
stavu a další geodetické práce.
www.posekany.cz
Uzávěrka:
strana 16
31.12. 2009