Hodiny - Webnode

Hodiny
Hodiny jsou přístroje na měření času, obvykle v rámci jednoho dne. Doplňkově může
ukazovat i kalendářní údaje. Pokud jsou malé a přenosné, nazývají se hodinky, pro velmi
přesné hodiny se užívá název chronometr. Čas se indikuje pomocí ruček na ciferníku,
případně u elektronických hodin číslicovým displejem. Pro odměřování doby (kratšího
časového úseku) slouží stopky. Ciferník moderních ručkových hodin je dělen na 12
hodin, časový údaj ukazuje obvykle kratší hodinová a s ní souosá minutová ručka;
někdy mají ještě zvláštní sekundovou ručku, buď na okraji ciferníku, nebo rovněž ve
středu (centrální). Mechanické i elektronické hodiny ukazují konstantní jednotky času:
hodina má 60 minut a minuta 60 sekund.
Principy měření času
Čas lze měřit dvojím podstatně odlišným způsobem:
1. Měření přímým sledováním a indikací rovnoměrného pohybu:
místní čas indikují sluneční hodiny a jejich předchůdce gnómon, jež ukazují
okamžitou polohu Slunce vrženým stínem tyče
•
Jiné konstrukce slouží k odměřování časových intervalů:
•
Přesýpací hodiny a starší vodní hodiny (klepsydra), kde se sleduje pokles hladiny
kapaliny nebo písku v průhledné nádrži;
•
svíčkové hodiny, kde se čas odečítá podle pravidelného odhořívání svíčky a pod.
I když údaj slunečních hodin se z definice nemůže od místního slunečního času nijak
odchýlit, lze jej odečítat v nejlepším případě s přesností několika minut. To je hlavní
důvod, proč moderní hodiny téměř bez výjimek užívají druhý postup.
•
2. Měření počítáním pravidelných pohybů, mechanických, elektrických nebo
atomárních oscilací. Podle pohonu a konstrukce se dělí na:
•
•
•
Mechanické hodiny, například:
•
stacionární (nepřenosné) kyvadlové hodiny, resp.
•
věžní hodiny;
přenosné hodiny a Hodinky, obvykle řízené setrvačkou čili „nepokojem“;
•
námořní a letecké chronometry;
•
elektrické hodiny, poháněné elektrickým proudem;
Elektronické hodiny a hodinky s elektronickým, obvykle křemenným krystalem;
•
Atomové hodiny jako nejpřesnější normály času.
Vypracoval: Jakub Grepl
Hlavní části mechanických hodin
Každé mechanické hodiny mají tyto hlavní části:
•
•
•
zdroj energie čili pohon, jímž může být závaží, pružina s natahovacím zařízením
nebo zdroj proudu;
•
soustavu ozubených převodů, jež přenáší energii od zdroje k oscilátoru;
krok, který spojuje oscilátor s posledním (nejrychlejším) kolem převodu, jež se
nazývá krokové nebo stoupací kolo;
oscilátor či regulátor, který řídí rychlost otáčení krokového (stoupacího) kola a
na němž závisí přesnost hodin;
•
Indikační zařízení, tj. hodinové převody, ručky a ciferník.
K tomu od nejstarších dob přistupují
•
•
bicí nebo hrací zařízení;
indikace data, polohy Slunce a Měsíce a podobně.
Hodinky
Hodinky jsou malé přenosné hodiny, které zobrazují čas a někdy
i den, datum, měsíc a rok. Mohou být vybaveny i zařízením na odměřování kratších
časů (chronograf, stopky). Hodinky dělíme na:
Náramkové hodinky Chronograf (stopky) s datem
•
kapesní hodinky (s mechanickým pohonem), často s řetízkem.
•
náramkové hodinky s řemínkem z plastu, kůže nebo kovu, upevněným na hodinky
pomocí stěžejky. Rozlišují se:
•
pánské nebo menší dámské
•
mechanické (s pružinou) nebo elektronické
•
s indikací analogovou (ručičky) nebo číslicovou (digitální)
Hodinky jsou i módním doplňkem, prestižním předmětem, bývají různě zdobené
jako šperky a podléhají proměnám módy. Kromě toho existují i hodinky speciální.
Historie
První kapesní hodinky vznikly z potřeb přesnější časové orientace kolem roku 1500
(tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina). Jejich chod byl velmi nerovnoměrný,
protože hnací síla pružiny postupně klesá a protože frekvence jejich oscilátoru,
lihýře, na tom silně závisí. Velký pokrok znamenal vynález setrvačky (Christian
Huygens, před 1675) s lépe definovanou vlastní frekvencí. Hodináři ale dlouho
preferovali pracnější řešení – vyrovnávání síly pružiny šnekem a řetízkem. Pro snížení
tření v čepech se od 18. století dělají ložiska z rubínů („kameny“).
Další vývoj se týkal především kroku. Při vývoji přesných hodin a
lodních chronometrů (John Harrison, 1760) vznikly tzv. klidové kroky (Grahamův
Vypracoval: Jakub Grepl
krok), které podstatně méně ovlivňují oscilátor. Kolem roku1800 bylo zavedeno také
lepší tvarování vlásku (Abraham Louis Breguet), takže frekvence méně závisela na
hnací síle i na poloze hodinek. Za stejným účelem vznikl už v 18. století tourbillon,
složité a důmyslné uspořádání setrvačky v jakési kleci, která se neustále pomalu otáčí
a tak vyrovnává nerovnoměrnost chodu v různých polohách. Kvalitní hodinky s velmi
tenkými čepy setrvačky (typicky 0,12 mm) byly však velmi choulostivé vůči nárazům.
Proto se kolem roku 1900 zavádí pružné uložení ložisek setrvačky (antichoc, Incabloc).
Demontované mechanické hodinky
Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku,
které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další.
Významné zlevnění přinesl Roskopfůva kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na
šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý,
který chránil sklo na ciferníku.
Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první
náramkové hodinky, které od první světové války rychle nahradily hodinky kapesní.
Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi
drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s
automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při
pohybu ruky otáčí a natahuje pero.
Další významnou novinkou byly křemenné hodinky (quartz), poprvé vyvinuté
ve Švýcarsku, ale vyráběné od roku 1969 japonskou firmou Seiko. Indikace byla zprvu
také číslicová, displejem se svítícími diodami (LED) nebo kapalnými krystaly (LCD),
později se však více prosadily elektronické hodinky s mechanickou indikací ručkami.
Zatím poslední novinkou jsou elektronické hodinky s automatickou rádiovou
synchronizací (v Evropě se stanicí DCF77), jejíž chyby chodu jsou v řádu nanosekund
za den.
Vypracoval: Jakub Grepl