Zahájení konference (9:00

Zahájení konference (9:00-9:40)
Moderuje: Marcela Linková, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
 PaedDr. Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR
 Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., náměstek ministra pro výzkum a vysoké
školství, MŠMT
 prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., dr. h. c., místopředseda AV ČR
 Michal Broža, ředitel Informačního centra OSN v České republice
Marcela Linková: Vážené dámy, vážení pánové, vážené kolegyně a kolegové, dobrý den.
Dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji přivítala na dnešní 2. národní konferenci o ženách a
vědě s názvem Gender jako sociální inovace: Rovné příležitosti v měnícím se vědeckém
prostředí. Na úvod bych ráda poděkovala všem zaštiťujícím organizacím, a to zejména
místopředsedkyni Senátu, PaedDr. Aleně Gajdůškové, která zde s námi bohužel nemůže dnes
být, protože je v zahraničí; dále náměstkovi pro vysoké školství a výzkum, prof. Ing. Ivanu
Wilhelmovi, CSc., kterého zde dnes zastupuje ředitel odboru mezinárodní spolupráce ve
výzkumu a vývoji Ing. Jan Marek. Dále bych ráda poděkovala předsedovi Akademie věd prof.
Ing. Jiřímu Drahošovi, DrSc., za záštitu nad konferencí, toho zde dnes zastupuje místopředseda
Akademie věd prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc, dobrý den i Vám . A konečně bych ráda
poděkovala za záštitu i Mgr. Michalu Brožovi, řediteli Informačního centra OSN v Praze.
Dobrý den!
Ráda bych také poděkovala institucím, které nominovaly své zástupce a zástupkyně do
odpoledních panelů, jde tedy zejména o Radu pro výzkum, vývoj a inovace, která nominovala
1. místopředsedkyni, prof. Ing. Stanislavu Hronovou, CSc.; a dále bych také poděkovala České
konferenci rektorů, která nominovala čtyři zástupkyně, a to Mgr. Martinu Halířovou, Ph.D.,
z Univerzity Pardubice; prof. Ing. Jiřinu Jílkovou, CSc., která je prorektorkou pro vědu a další
tvůrčí činnost na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem; prof. Ing. Darju
Kubečkovou Skulinovou, Ph.D., která je děkankou Fakulty stavení Technické univerzity
v Ostravě; a nakonec prof. Mgr. Ing. Markétu Sedmíkovou, Ph.D., která je prorektorkou pro
vědu a výzkum České zemědělské univerzity v Praze. Děkuji i vám. Je nám velice líto, že
Technologická agentura ČR a Grantová agentura ČR své zástupce nevyslaly, je to jistě škoda,
ale výsledky konference jim budeme pochopitelně tlumočit.
I would also like to welcome our foreign guests, professor Barbara Bagilhole from
Loughborough University in the UK ((potlesk)); she will be speaking about the various
nuances of gender unequality in academia which has been her long-term research topic – and
thank you very much. And then Ursula Brustmann from the Federal Ministry for Research and
Science in Austria, and she will be speaking about the Austrian fForte programme to support
women in science and innovations. So thank you very much for coming as well, Ursula.
Nakonec bych ráda poděkovala mým kolegyním v Národním kontaktním centru – ženy a věda,
zejména Kateřině Cidlinské a Aleně Ortenové za pomoc při organizaci této konference a dále
také paní Jiřině Fryčové z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a mé kolegyni Haně
Tenglerové za organizační zajištění Ceny Milady Paulové. To mě přivádí k tomu, že bych zde
velice ráda přivítala nominované na Cenu Milady Paulové za rok 2011. Ke slavnostnímu
ceremoniálu přistoupíme okamžitě po úvodních uvítacích zdravicích. Já bych vám tedy velice
ráda popřála stimulující a zajímavou konferenci. Budu doufat, že do ní přispějete svými
názory, a v tuto chvíli bych ráda předala slovo zástupcům zaštiťujících organizací, nejprve
bych pořádala pana ředitele Jana Marka, poté bych poprosila pana profesora Pánka a nakonec
pana Brožu. Děkuji.
Jan Marek: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové. Setkáváme
se zde dnes šest let po 1. národní konferenci o ženách a vědě, která se pod názvem „Cesty
labyrintem: proč je stále tak málo žen ve vědě?“ konala v Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky. Od té doby se tématu genderové rovnosti dostává v mnoha členských státech
Evropské unie i na úrovni EU samotné a koneckonců i v České republice značné pozornosti.
Otázka postavení žen ve vědě, která je jedním aspektem problematiky genderové rovnosti ve
vědě, je vnímána jako důležitý aspekt zvýšení vědecké excelence. Vytvoření férových
pracovních podmínek, kde bude platit skutečná kvalita žen a mužů ve výzkumné profesi a kde
nebudou platit zastaralé předsudky, je úkolem současných mezinárodních snah o strukturální
změnu ve výzkumných organizacích a na univerzitách. O některých aspektech postavení žen ve
vědě a o možných překážkách dnes už víme poměrně dost a jsou dokonce i vědecky prokázané.
O jiných ale zatím víme velice málo. Stále více institucí a asociací se snaží porozumět
mechanismu toho, proč ženy v menší míře než muži pronikají na vedoucí pozice, proč
v mnohem větší míře odcházejí z vědy a proč je v některých disciplínách zastoupení žen tak
nízké i přes rostoucí počet absolventek vysokých škol. Dnešní konference si klade za cíl
vytvořit prostor pro diskusi a umožnit tak všem zúčastněným partnerům řešit otázky genderové
nerovnosti v české vědě. Tyto otázky budou navíc nabývat na důležitosti s tím, jak se české
instituce snaží přitáhnout talentované vědce a vědkyně ze zahraničí. Právě genderová kultura,
možnost skloubit práci a rodinu nebo přátelské prostředí hrají ve vzrůstající míře roli v tom,
kde vědci a vědkyně budou svůj talent rozvíjet. Peníze jsou často až dalším kritériem v tomto
rozhodování. Přeji dnešní konferenci úspěch, plodnou diskusi a věřím, že až se zde po
odpoledních paralelních sekcích sejdeme, bude to s nápady, jak některé přetrvávající problémy
řešit. Děkuji vám za pozornost.
Jaroslav Pánek: Dámy a pánové, je mi ctí, že mohu vás a zejména všechny aktivní účastníky
této konference přivítat jménem předsednictva Akademie věd České republiky a samotného
předsedy, profesora Drahoše. Akademie věd si zakládá na tom, že má Sociologický ústav,
který je veden ženou, a že má také skupinu, která se věnuje této genderové problematice, která
je samozřejmě také vedena ženou. Je to skutečnost, která vypovídá mnohé o postavení žen
v rámci Akademie věd České republiky. V předminulém období jsme měli předsedkyni
Akademie věd, zároveň jsme měli také místopředsedkyni pro třetí vědní oblast, tedy pro
humanitní a sociální vědy, a máme, byť ne v takovém počtu, jak bychom si přáli, zastoupení
žen v Akademické radě, tedy v tom orgánu, který řídí činnost Akademie věd a jejích více než
padesáti ústavů.
Je to tématika, která je nepochybně velmi závažná. I velké národy musí nezbytně počítat s tím,
že se přiměřeným způsobem zapojí o něco větší polovina jejich příslušnic, příslušníků do vědy,
vzdělávání a kultury. Tím více to platí samozřejmě o národech malých, kde talentů nikdy není
a nemůže být nadbytek. Plýtvat jimi by bylo absurdní a nepočítat s potenciálem žen ve vědě by
bylo doslova šílenství.
Je ale otázkou, jak situaci zlepšit. Řekl bych, že obsazení tohoto předsednického stolu je téměř
provokativní a nevím, jestli paní doktorka Linková nevolila toto složení tak trochu záměrně,
aby zdůraznila naléhavost tématiky, o které chcete jednat. Zde by měly sedět zase především
ženy, ale takto bylo rozhodnuto organizátory, prosím. Tím, že vzniká závažné nebo je tady
závažné téma a je i tematizováno v této konferenci, jde o záležitost, která si vyžaduje
provokativní otázky, ale zároveň také odpovídání na ně se zřetelem k tomu, co víme a z praxe
vědy (například zde na Akademii věd, ale v jejích ústavech, ale také na univerzitách a jinde
v České republice) můžeme už pozorovat přeci jenom ve smyslu pozitivního vývoje. Ve
vstupních materiálech, které jste dostali, je položena vlastně otázka nebo teze, že ženy se
tvorby vědní politiky účastní naprosto mizivě. Odpusťte, že v tomto zcela převažujícím
vědeckém prostředí, naplněném řekněme z devadesáti procent vědkyněmi, si dovolím
odporovat. Není možné říci (tedy je možné, ale nemohu s tím souhlasit), že se podílejí zcela
zanedbatelným způsobem. Akreditační komise, která řeší mnoho zásadních otázek vzdělanosti,
má ve svém čele paní profesorku Vladimíru Dvořákovou. Všichni muži před ní museli hluboce
smeknout, s jakou odvahou, razancí, racionalitou a důsledností se pustila do řešení nepořádku
na našich vysokých školách. Kdybychom chtěli toto přehlédnout, udělali bychom velikou
chybu. Jestliže bychom neviděli podíl na vytváření vědecké politiky takové osobnosti, jako je
paní profesorka Illnerová, která byla v tom předminulém období předsedkyní Akademie věd,
kdybychom přehlédli, jak významně se podílí na utváření představ o vědě, a tudíž i na vědecké
politice, například ve svém nynějším působení předsedkyně Etické komise Akademie věd, byla
by to, myslím, velká chyba. Stejně tak nedoceňovat význam v mezinárodních vědeckých
vztazích právě profesorky Illnerové by byla veliká chyba. Jsou tady vynikající vědkyně,
ředitelky velkých a významných, mezinárodně uznávaných ústavů, jenom namátkou jmenuji
paní profesorku Sykovou, paní profesorku Říhovou a další; ostatně jejich portréty a řady
dalších jste mohli vidět při vstupu zde do druhého patra akademické budovy. Ta nynější situace
ukazuje, že postavení žen v české vědě není tak špatné, jak by bylo možné v těchto vědomě, já
to chápu, provokativních otázkách nebo tezích postavit.
Stejně tak je, myslím, zajímavá, provokativní, ale také hodná věcné odpovědi otázka, která se
tu klade: „Není zde – cituji – dostatek skvělých badatelek, kterým by mohly být udíleny
profesury a docentury?“ Dámy a pánové, sedím v mnoha vědeckých radách univerzit a fakult,
vždyť docentská a profesorská řízení na těchto vysokých školách se, neříkám z poloviny, ale
z veliké části týkají vynikajících vědkyň, adeptek docentury a profesury. Já se domnívám, že
v tomto směru snad jsme se nadměrných předsudků a diskriminace již zbavili. Co je však
zásadním problémem, a to mohu říci i z vlastní zkušenosti otce dvou dcer, které obě vstoupily
do vědy a které mají děti, je, že postavení žen, zejména žen-matek, je vždy daleko těžší, má-li
se rozhodnout pro vědeckou dráhu. A v tomto směru si myslím, že nebylo učiněno dost a že by
bylo potřeba vykonat mnohem, mnohem více, než se dosud stalo. Vy znáte konkrétní problémy
i zkušenosti ze zahraničí, co je možné v této záležitosti dělat a v čem Česká republika při
pomoci ženám ve vědě bohužel zaostává. To myslím, že je vážný problém.
Ze zkušenosti vědeckého provozu bych rád připomněl i jednu stránku, která je možná více
záležitostí psychologů než sociologů. Proč vlastně ženy i v prostředí, které je otevřeno a které
dokonce velmi očekává účast žen ve vedení institucí, proč možná do toho vstupují méně, než je
i možné a než by bylo v každém případě žádoucí? Jaké jsou psychologické překážky? Mnohdy
se v diskusích na toto téma v politice říká, že je to příliš tvrdé a často i neslušné prostředí.
Může to platit možná v manažerských situacích, ale snad by bylo dobré položit si otázku, zda
toto platí také ve vědeckých institucích, a pokud byste k tomu dospěli, vedení Akademie vaše
připomínky v tomto směru velmi rádo uvítá. Na základě zkušenosti člověka, který už dvakrát
předával ředitelské místo ženě, si ale myslím, že záleží na vztazích a na rozhodnosti žen, které
se chtějí věnovat vědě, ztratit velikou část volného času, ztratit do jisté míry možnost
disponovat sám sebou, neboť ten, kdo vstoupí do vědeckých a vedoucích funkcí, svůj čas a
také svůj badatelský čas do značné míry ztrácí. Toto jsou všechno, myslím, otázky závažné,
které by bylo třeba klást a myslím si, že tato konference by na ně také mohla alespoň částečně
odpovědět.
Je jistě třeba klást provokativní otázky, možná i formulovat provokativní teze, ale zároveň se
domnívám, že je nezbytné plně zhodnotit i ty plně pozitivní zkušenosti, které už byly učiněny.
Je to věcí především žen, neboť jde o ženy ve vědě, ale pokud mohu soudit z prostředí, která
jsem za mnohá léta v Akademii poznal, mohu vás upřímně ujistit, že zde nejen je prostředí pro
vědkyně otevřeno, a to na nejvyšších místech, ale že je přímo očekáváno, že ženy budou
v tomto směru maximálně aktivní. Dámy a řídce zastoupení pánové, přeji vám na této
konferenci hodně zajímavých otázek, odpovědí a celkově prospěšný výsledek vašeho zasedání.
Děkuji vám za pozornost.
Michal Broža: Dobré dopoledne, vážené dámy a vážení pánové. Já především děkuji za
příležitost, že tady můžu vystoupit, a jsem velice rád, že kancelář Spojených národů v České
republice mohla převzít záštitu nad touto konferencí. Téma Rovné příležitosti v měnícím se
vědeckém prostředí napovídá, že otázka genderové rovnosti se prosazuje na všech úrovních
společnosti. Není pochyb, že se nejedná o pouhou sociální inovaci, jedná se podle mého o
důležitý proces, na jehož konci stojí výkonnější ekonomiky, spravedlivější společnosti i vyšší
kvalita života lidí. Mé zamyšlení, přestože jsme na akademické půdě, půjde, řekl bych, mimo
rámec toho vědeckého prostředí, ale doufám, že i tak může být byť malým příspěvkem k této
konferenci. Problematika genderové rovnosti a posilování postavení žen je zahrnuta
v Rozvojových cílech tisíciletí; tento koncept přijali státníci na historicky největším summitu
v newyorském sídle OSN v roce 2000. Jedná se o osm časově vázaných a kvantifikovaných
cílů zaměřených na potírání chudoby, hladu, nemocí, na posilování lidských práv i ochranu
životního prostředí. Jeden z těch cílů stanoví prosazování rovnosti pohlaví a posilování
postavení žen. V roce 2010, tedy 10 let po spuštění tohoto projektu Rozvojových cílů tisíciletí,
napsal generální tajemník OSN Pan Ki-mun v hodnotící zprávě pro summit OSN, že co se týče
cíle na prosazování genderové rovnosti, je situace velmi špatná, přestože určitých dílčích
úspěchů bylo dosaženo. V kapitole Nedostatečný pokrok v otázce genderové rovnosti říká, že
vymýcení genderové nerovnosti zůstává jedním z nejobtížněji splnitelných cílů a důsledky toho
budou cítit v celé řadě odvětví. Kořeny genderových znevýhodněných tkví ve společenských
postojích, normách a také v mocenských strukturách. Zpráva generálního tajemníka OSN dále
říká: Ženy mají stále velmi slabé zastoupení v národních parlamentech, v pouhých 53 ze 171
zemí, z nichž jsou k dispozici data, bylo dosaženo genderové rovnosti ve středoškolském
vzdělávání; obrovská nerovnost přetrvává v oblasti zaměstnanosti i v oblasti platů. Násilí na
ženách zůstává problémem všech společností na všech kontinentech. Zpráva generálního
tajemníka činí zároveň tato doporučení: Je nutné odstranit překážky bránící ve vzdělávání
dívek. Pracovní příležitosti a odměna za práci žen se musí stát prioritou všech
makroekonomických, sociálních i rozvojových politik; je zapotřebí aktivního přístupu
k posilování zastoupení a vlivu žen v politickém rozhodování a v neposlední řadě je potřeba
vymýtit genderovou diskriminaci. Organizace spojených národů zřídila v loňském roce novou
agenturu OSN, která nese jméno UN Women. Český název pro tuto organizaci, řekl bych, je
poněkud krkolomný, tak mi promiňte, že se držím toho anglického. Velké naděje do její
činnosti vkládá i šéf OSN Pan Ki-mun a já ho teď krátce budu citovat: „Vznik UN Women je
uznáním jednoduché pravdy. Zajištění rovnosti pro ženy a dívky není jen základním lidským
právem, je to sociální i ekonomická nutnost. Vzdělané a společensky posílené ženy, to je
předpoklad pro výkonnější a silnější ekonomiky. Ve společnostech, které dbají na dostatečné
zastoupení žen ve veřejné i soukromé sféře, je více bezpečnosti i stability.“ Přeji vám úspěšnou
a také podnětnou konferenci a děkuji vám za pozornost.