jak šetřit energii

Transkript

jak šetřit energii

Okna
SPIRIT D2.6 příručka pro spotřebitele
Ekologický institut Veronica
Okna – jak šetřit energii
Okna
Připravil: ZO ČSOP Veronica (Ekologický institut Veronica)
Panská 9, 602 00 Brno,
www.veronica.cz
Materiál vznikl v rámci projektu SPIRIT, financovaném z programu Inteligentní energie pro
Evropu. Projekt realizuje organizace Groundwork London spolu s partnery v sedmi dalších
zemích: v České republice, Irsku, Francii, Belgii, Itálii, Švédsku a Rakousku.
Za obsah publikace zodpovídají výhradně autoři a nemusí vyjadřovat stanovisko Evropské
unie. Evropská komise ani Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace (EASME)
nenesou odpovědnost za způsob využití obsažených informací.
Neprošlo jazykovou korekturou
2
Obsah
1Okno – spojení s vnějším světem.........................................................................................5
1.1Oddělení vnějšího a vnitřního vzduchu.........................................................................5
1.2Zdroj světla, a tedy i tepla.............................................................................................6
1.3Překážka pronikání hluku..............................................................................................7
2Utěsnění starých oken........................................................................................................... 7
2.1Spáry mezi křídly oken a pevnými rámy.......................................................................7
2.2Mezi oknem a zdí..........................................................................................................9
2.3Staré vnější dřevěné rolety – funkce a údržba.............................................................10
2.4Ochrana dutiny zdvojených oken proti prachu............................................................10
2.5Proč mít plášť budovy vzduchotěsný...........................................................................11
3Lepší zasklení..................................................................................................................... 12
3.1Skla s různým obsahem železa....................................................................................12
3.2Skla, která (téměř) neodrážejí světlo...........................................................................13
3.3Skla, která dobře odrážejí sálání protějšího skla..........................................................13
3.4Dvojskla......................................................................................................................16
3.5Trojskla aneb dvoukomorová souvrství.......................................................................18
3.6„Čtyřskla“, čili tříkomorová souvrství.........................................................................20
3.7Vakuová trojskla – vzdálená budoucnost.....................................................................20
3.8Vakuová dvojskla........................................................................................................20
4Výměna zasklení................................................................................................................21
4.1Okraje skleněných souvrství – distanční rámečky.......................................................22
4.2Překrytí okraje nového zasklení..................................................................................23
5Potlačení tepelného mostu kolem oken...............................................................................23
6Přídavné vrstvy uvnitř dvojitého okna – svépomocné úpravy............................................26
6.1Samolepicí fólie nelze doporučit.................................................................................26
6.2Čiré fólie.....................................................................................................................26
6.3Rolety staré a rolety z pokovených fólií......................................................................27
7Jiné pohyblivé clonění........................................................................................................36
7.1Markýzy......................................................................................................................36
7.2Žaluzie s lepšími povrchy a lepší geometrií................................................................36
3
7.3Rolety z čiré, ale strukturované fólie...........................................................................37
8Okna do nebe...................................................................................................................... 38
8.1Skla místo tašek........................................................................................................... 38
8.2Světlíky.......................................................................................................................39
8.3Běžná střešní okna a jejich nedostatky........................................................................40
8.4Roleta namontovaná nad světlíkem či střešním oknem...............................................40
8.5Fóliová roleta uvnitř okna nebo pod ním.....................................................................41
9Kdy okna nejlépe topí.........................................................................................................41
9.1Otevírání vnitřních křídel dvojitých oken....................................................................41
9.2Okna s pokovenou fóliovou roletou oproti oknům s trojskly.......................................41
9.3Závěsy, záclony, vnitřní žaluzie, jiná interiérová clonění............................................42
10Závěr................................................................................................................................ 44
11Doporučená literatura a odkazy........................................................................................45
4
Úvod
České země, jako součást bývalého Rakousko-Uherska, mají jednu velkou historickou výhodu
oproti anglicky mluvícím zemím: už v předminulém století zde začal platit předpis, že budovy,
v nichž v zimě bydlí, učí se nebo v kancelářích pracují lidé, musejí mít dvojitá okna. Ta totiž, na
rozdíl od oken jednoduchých, poskytují jen dvakrát horší tepelnou izolaci než okolní cihlová zeď.
Oblast, kde působili technici ovládající němčinu a kde vznikly stavební tradice, které byly kdysi na
špičce technického a kulturního vývoje, je ale bohužel mnohem menší než oblast se stavebnictvím
primitivním, jakým se vyznačují např. země mluvící anglicky. Tam se možností, že by v interiérech
mohlo být i v zimě poměrně teplo a v létě by tam nemuselo být nemile horko, i když se uměle
elektricky nechladí, začali zabývat až v poslední třetině dvacátého století. Technickou novinkou se
stala okna sice jednoduchá, ale se dvěma skly za sebou namísto jednoho. Ta se pak dostala i do
českých zemí. Skutečností, že izolují hůře než okna dvojitá, se málokdo trápil. Naštěstí se koncem
tisíciletí objevila nová technologie, která potlačuje tok tepla z jedné tabule skla na druhou, třeba až
na třetinu toku původního. I tak ale může docházet k tomu, že výměnou starých dvojitých oken za
taková nová jednoduchá s moderními dvojskly se únik tepla z domu valně nesníží… Proč? Tomu
porozumíme, když si rozebereme, jak vlastně okna fungují. Pak se také zamyslíme nad tím, jaká
okna mohou fungovat nejlépe. Začít číst můžete kteroukoliv část, ale pro plné porozumění radám
praktickým jsou potřeba i teoretické kapitoly předchozí.
1 Okno – spojení s vnějším světem
Místnost bez oken je symbolem zlého vězení. Ztrácí se v ní blahodárný rytmus světla a tmy, dne
a noci. Okna umožňují v interiéru vnímat, co se děje venku. Už tím, že díky nim odhadneme, je-li
noc, svítání, zataženo, plné slunce… A ovšem tím, že skrze ně můžeme vidět vnější svět. A také
slyšet, cítit, do značné míry podle toho, jak chceme. Toho docilujeme tím, že naše okna – otvory ve
zdech – mají výplně, které lze otevírat.
1.1 Oddělení vnějšího a vnitřního vzduchu
V dávných dobách to nebývaly výplně zasklené, ale jen dřevěná dvířka, případně rámy potažené
průsvitnou vrstvou, nejsnáze tenkou kůží. Mimo zimní období byla i taková okna beze skel
poměrně komfortní. V noci, kdy bývá chladno, světlo zvenčí moc důležité není, a je tedy jedno, čím
je zavřené okno vyplněno, zatímco ve dne bývá i venku natolik teplo, že otevřené okno nevede
k velkému nepohodlí. Z toho je zřejmá ta nejdůležitější funkce uzavíratelných oken: řídíme jimi
větrání. Můžeme snadno docílit toho, že uvnitř je v průměru mnohem tepleji než venku. Okna lze
totiž otevírat jen na dobu, kdy je odpoledne i venku tak teplo, že se interiér od venkovního vzduchu
neochladí. Ale můžeme docílit i opaku, když větráme jen od pozdní noci do rána, pak lze v interiéru
udržet i za letních veder, kdy venku bývá odpoledne přes 30 °C, příjemnou letní teplotu kolem 25
°C. Pro co nejvydatnější noční provětrávání, aby se dobře ochladily zdi, lze dokořán otevřít i dveře
a využít toho, když vzduch může ventilovat přes několik podlaží.
V dnešní době už existují okna i dveře, které se otevírají a zavírají i elektricky a jsou ovládány
dálkově nebo počítačově, s využitím čidel větru a deště. Takový systém nemusí být levný, ale byl
by určitě z dlouhodobého hlediska levnější než instalace a provozování soustavy umělého
elektrického chlazení interiérového vzduchu, kterému se říkává klimatizace. Kromě toho přináší
vyšší komfort. Nejen v tom, že v interiéru není přehnaně chladno, ale taky se v něm teplota
5
samovolně mění od nižší ranní do vyšší odpolední, rozdíl mezi interiérem a exteriérem se během
dne drží v rozumných mezích.
Během značné části roku leckde stačí, když se okna uzavírají jen zhruba, nemusejí doléhat úplně
těsně. Stačí to tam, kde mají okna bránit jen silnému proudění vzduchu, nikoli i pronikání prachu
a hluku. Zvuk totiž prochází i malými škvírami.
V období tak chladném, že už je v interiéru potřeba topit, mají být okna dokonale těsná.
Jinak totiž větrají trvale, a to tím více, čím je venku chladněji – tedy přesně opačně, než by se
to hodilo. I když jsou netěsnosti tak malé, že je interiér větrán i v mrazech „tak akorát“ (čili
relativní vlhkost vzduchu v interiéru neklesá pod 40 %), bylo by lepší větrat více přes den, kdy je
venku tepleji, než přes noc. A samozřejmě také více tehdy, když je v domě víc lidí, kteří se hodně
pohybují – až přítomností lidí a jejich činností vzniká potřeba větrání. Škvíry v oknech nebo kolem
nich jsou zkrátka nežádoucí, okna mají větrat jen tehdy a tak moc, jak si zvolíme. Jsme-li týden
pryč, nemají větrat vůbec – za předpokladu, že doma nemáme zdroje jedovatých či zapáchajících
látek (jako podlahovou krytinu nebo nábytek ze špatných materiálů) uvolňujících se do vzduchu,
které by mezitím pronikly do všech zdí atp., takže by nešly vyvětrat rychle průvanem.
Tím jsme uvedli jedno zásadní téma, totiž jak docílit úplné těsnosti oken, kterému se budeme
věnovat ve zvláštní kapitole.
1.2 Zdroj světla, a tedy i tepla
Zásadním přínosem skleněných výplní oken bylo samozřejmě to, že i přes zavřená okna je vidět
ven. I když nejstarší výplně, totiž hrbatá sklíčka spojovaná olovem, moc jasný pohled
neposkytovala. Ale i ta dávala druhou výhodu, totiž mít ve dne uvnitř i při zavřených oknech
hojnost světla, přičemž se dům také vyhřívá slunečním zářením, především právě světlem (druhá
část slunečního tepla, infračervené záření, je většinou slabší). Vyhřívání samozřejmě za slunného
dne funguje, i když je venku mráz.
Příkon slunečního tepla je veliký, na metr čtvereční plochy obrácené ke slunci dopadá až celý
jeden kilowatt. Kolik je to při oblačném nebi, zhruba řekne i luxmetr – platí, že jednomu
kilowattu na metr čtvereční slunečního záření odpovídá sto tisíc luxů, čili 1 W/m2 odpovídá
100 lx. Udává-li luxmetr např. jen pět kiloluxů, lze čekat, že příkon na metr čtvereční činí
kolem 50 W. Podrobněji viz kapitolu „Základní vědomosti o záření“ knížky Klima
a koloběhy látek (Miléř & Hollan, 2013).
V podstatě veškeré sluneční záření projde přes sklo dovnitř a ohřívá, na co dopadne. Vzduch ohřátý
od osluněných povrchů je pak sklem uvězněn v interiéru. Méně zřejmá je skutečnost, že sklo je
bariérou nejen pro vzduch, ale i pro dlouhovlnné infračervené záření, které vydávají všechny
povrchy. Vydávají ho tím více, čím jsou teplejší. Vyzařování vlivem teploty nazýváme sálání.
Nápadné je od předmětů hodně teplých, jako je např. povrch kamen – a ovšem také viditelný povrch
Slunce. Nápadný je ale také jeho nedostatek, když obrátíme tvář k povrchům velmi chladným, např.
ke vnitřku mrazicího boxu. Sluneční záření s vlnovými délkami pod tři mikrometry (budeme je
nazývat krátkovlnné) přes sklo projde z devíti desetin, zato záření vydávané námi a vším kolem nás,
o vlnových délkách vyšších, neprochází sklem vůbec. Sklo takové záření pohlcuje tak dobře jako
temně šedý papír. Teplo se tím pádem dostává skrze okno ven jen takovým způsobem, že sklo samo
sálá do okolí a je ovíváno vzduchem. Pokud by šlo jen o jedinou vrstvu skla, jako bývala
v továrních halách či jako dosud je v Anglii či Spojených státech, pak by sklo mělo za bezvětří
teplotu v polovině mezi teplotou interiéru a exteriéru. Složka tepelného toku z jednoho předmětu na
druhý, která je působena sáláním, je úměrná rozdílu teplot obou předmětů, běžně činí 4 W/(m2K).
6
Je-li rozdíl teplot interiéru a skla poloviční oproti rozdílu interiér/exteriér, je už díky jednoduchému
sklu poloviční i ta složka úniku tepla z interiéru, která připadá na sálání.
To, že sklo se chová vůči krátkovlnnému a dlouhovlnnému záření zcela různě, že prvé
propouští a druhé pohlcuje, není samozřejmostí. Tenká plastová fólie se tak nechová,
propouští nejen sluneční sálání, ale i dlouhovlnné sálání pozemských předmětů. Skrze
takovou fólii, pokud vyplňuje okenní otvor, sálá ven rovnou interiér, jehož teplota se
v případě bezvětří od exteriéru liší dvakrát více než teplota fólie či skla v okně. V oknech se
fóliové výplně místo skleněných používají jen nouzově, když se sklo rozbije, ale
v zahradnictví jsou běžné – fóliovníky chladnou sáláním více než skleníky. Jak značný ten
rozdíl je, závisí na tloušťce fólie a jejím složení.
Okna se skleněnými výplněmi jsou v našich zeměpisných šířkách nesmírně významná jako náhrada
umělého vytápění nebo alespoň jeho doplněk. Zajišťují, že v interiéru s nezanedbatelným podílem
zasklených otvorů se udržuje mnohem vyšší teplota než venku. Zatímco počet dní s průměrnou
venkovní teplotou nad 20 ºC ve většině Česka býval menší než 30, doba, kdy v interiérech i bez
vytápění teplota neklesá pod 20 ºC, je běžně čtyři měsíce. Na tom se samozřejmě podílejí i příkony
od lidí (desetina kilowattu na osobu) a různých spotřebičů, ale příkon ze slunečního záření, ať již
přímého nebo rozptýleného, hraje většinou rozhodující roli. A to i tehdy, když se v budovách topí –
okna hřejí dům účinněji, než to dokáží solární kolektory. Každý dům je vlastně zčásti skleník.
1.3 Překážka pronikání hluku
Propustit světlo, ale ubrat hluku, to je další úkol zasklení. Hluk do interiéru či z něj proniká tím
méně, čím je sklo tlustší. Dvě skla dostatečně daleko od sebe, tak jako jsou v tradičních dvojitých
oknech, znamenají dvojitou redukci hluku. Dnešní rozsáhlé výměny oken „pro snížení průniku
hluku do interiéru“, kdy se dvojitá okna nahrazují jednoduchými, ať už s jakýmkoliv dvojsklem,
jsou, slušně řečeno, absurdní. Opravdu účinné opatření je, když se vymění stará skla
v původním dvojitém okně za vhodná dvojskla a vnitřní i vnější křídla oken se utěsní.
2 Utěsnění starých oken
V minulých staletích se jen málo dbalo na to, aby okna byla vzduchotěsná. Přibližnou těsnost
zajišťovaly jejich rozměry, kdy byly pohyblivé části o milimetry menší než pevné rámy. A pak
ovšem také přitlačení křídel na rámy, dokud dobře fungovalo jejich kování. Jakési těsnění se
instalovalo obvykle jen na vnější okenní křídla – tzv. kovotěs. Ten není spojitý v rozích křídel, ale
u vnějších křídel to nevadí. Úplně těsná musejí být jen křídla vnitřní. Důvod je prostý – pokud
těsná nejsou a ta vnější jsou těsnější, pak je uvnitř okna víceméně interiérový vzduch, který v zimě
obsahuje více vodní páry než vzduch vnější. A pára pak na skle vnějších křídel kondenzuje, skla se
rosí, případně dokonce namrzají. Při vydatném orosení voda po skle stéká, dolní rám křídla pak
bývá mokrý a jeho dřevo během desítek let může začít hnít.
2.1 Spáry mezi křídly oken a pevnými rámy
Neudržovaná dvojitá okna jsou někdy až v takovém stavu, že kování, které má křídla oken přitlačit
k rámům, už není natolik funkční, aby křídla při běžném užívání opravdu přitlačovalo. Může to být
i tím, že jsou křídla zkřivená. Až na výjimečné případy to lze napravit, řešení takového
mechanického problému prozradí pouhý pohled nebo podrobnější studium závady. Jsou-li už křídla
dobře dotlačovaná do zavřené polohy, je namístě prohlédnout, jak velké škvíry zůstávají mezi
plochami, které na sebe mají přiléhat.
7
Základním vylepšením oken je pak opatřit vnitřní křídla nebo pevné rámy, na něž ona křídla
dosedají, moderním těsněním. Nejrychleji se instaluje samolepicí proužek polyetylénové pěny
(bývá bílá, hnědá, černá) tloušťky 3 mm. Patří všude tam, kde je mezi plochami, které na sebe
mají dosedat, mezera větší než desetina milimetru. Jestli je mezera natolik tenká, že těsnění do ní
není potřeba lepit, poznáme tak, že do ní před dotlačením křídla vložíme cigaretový papírek. Nejdeli vytáhnout, těsnění v tom místě není potřeba. Pokud jsou mezery tenčí než jeden milimetr, je
vhodné nalepit proužek zprvu jen na část obvodu křídla či pevného rámu a křídlo zavřít. Pěna se do
druhého dne stlačí a nebude už klást odpor při zavírání křídla. Pak přidáme proužek i na zbytek
obvodu. Takto provedené těsnění má trvanlivost i desítky let, nepoškodíme-li je mechanicky
(poškozené úseky lze snadno nahradit) a nebývá-li vystavováno přímému slunci. Je-li těsnění ještě
pevně přilepené, lze je tam ponechat i při natírání okna, tenká vrstva barvy na něm nevadí.
Uvolněné či poškozené bývá jen těsnění na dolním okraji okna, stačí proto před natíráním odstranit
to spodní a pak nalepit nové.
Orosení vnějších křídel a těsnění křídel vnitřních
Pokud jsou vnější křídla zevnitř ráno orosená, je to doklad, že do dutiny dvojitého
okna proniká interiérový vzduch. Na dolní desce okna je už stopa po vodě, která při
velkém orosení stéká až tam. Těsnění chybělo na spodním okraji rámů poté, co byly
znovu natřeny. Aplikace proužku pěnového těsnění byla práce na jednu minutu.
8
Alternativou pěnového polyetylénu vhodnou pro tlustší spáry jsou samolepicí profily ze silikonové
gumy. Jejich nevýhoda ovšem je, že se
nevytvarují, při dovírání okenních křídel
kladou odpor i po letech.
Řemeslně složitější varianta utěsnění pro spáry
tlustší než 3 mm užívá profil ze silikonové
gumy opatřený navíc „perem“. Pro vložení
pera je nejprve potřeba vyřezat či vyfrézovat
drážku. Jde-li o umístění do křídla, a ne do
pevného rámu, stačí na to malá okružní pila s
patřičnou šablonou, aby vznikla drážka
rovnoměrně hluboká. Je-li profil pro danou
mezeru dostatečně velký a měkký, nemusí
klást při zavírání okna takový odpor, že by lidé
na dovírání okna rezignovali. Instalaci
takového těsnění je lépe přenechat
řemeslníkovi, který to dobře ovládá. Jen je
potřeba mu říci a také zkontrolovat, aby
těsnění bylo nepřerušované a dobře navazovalo
i v místě, kde se stýká jeho začátek a konec.
V rozích lze těsnění instalovat tak, že se tam
z něj pero odřízne, zůstane jen těsnicí profil
držený v dané poloze svými vzdálenějšími
úseky.
Vnitřní polovina dvojitého okna nemá
obsahovat žádné zbytkové netěsnosti. Vnější
okenní křídla tak dokonale těsná být nemusejí,
jde jen o to, aby do dutiny dvojitého okna
nezafukoval vítr.
2.2 Mezi oknem a zdí
Stará, ale i nová okna mohou skrývat ještě
další vadu, totiž netěsnost mezi rámem a zdí.
V dnešní době se nová okna správně napojují
na zeď vždy tak, že se přechod přelepí
speciální trvale lepicí páskou, kterou pak lze
omítnout či natřít. Na sklonku 20. století
takové pásky na trhu nebyly a přibližnou
těsnost zajišťovala jen omítka dotažená až
k rámu, přičemž přechod z omítky na rám byl
přetřený malbou zdi či nátěrem okna. To není
napojení trvale vzduchotěsné.
V dnešní době lze vzduchotěsnost oken, která
takto osazena nejsou, zajistit tím, že kout mezi
omítkou a rámem mírně zakulatíme
proužkem akrylátového tmelu (ten lze, na
Dřevěné rolety
Dolní zkřivená lamela byla nahrazena ocelovou
pásovinou, pod níž je dělená dřevěná tyč (jako se
užívá pro zakončování rolovacích nástěnných
map). Do tyče jsou přišroubovány původní
ocelové planžety, obepínající pásovinu z obou
stran. Dřevěná tyč utěsňuje spáru roletové skříně
nad oknem. Na dvou šroubech jsou připevněny
tlusté podložky z mechovégumy usnadňující
počátek rozvíjení rolety.
Dolní část rolety lze odklopit, čímž funguje jako
markýza.
9
rozdíl od silikonového tmelu, čímkoliv přetírat). Pokud je mezi omítkou a rámem viditelná
spára, je nejprve potřeba tmel vtlačit do ní.
2.3 Staré vnější dřevěné rolety – funkce a údržba
Okna v některých domech nad sebou mají dutinu, v níž je dřevěná roleta, kterou lze na vnější straně
okna spustit. Taková roleta je vynikající ochranou před přehříváním letním sluncem a poskytuje
úplné soukromí v noci. Dům se zataženými roletami také nenarušuje noční venkovní prostředí
světlem z interiéru. Ale roletová skříň ve zdi nad oknem je současně místem, kudy z domu uniká
v zimě dost tepla. Částečnou obranou proti tomu může být, že skříň až do tloušťky, která je
k dispozici, vyložíme či vylepíme pěnovým polystyrénem (prodyšné izolace nejsou vhodné,
zafukuje do nich vítr). A víko na interiérové straně opatříme týmiž proužky pěnového těsnění,
jaké se užívají u těsnění pohyblivých částí oken.
Vnější dřevěné rolety jsou běžné u vil z předválečných let. V mnoha případech už přestaly
fungovat, protože se utrhl popruh, kterým se ovládají. Rozhodně stojí za to popruh vyměnit
a roletu znovu rozpohybovat.
Z rolet kromě toho vypadávají staré kratičké vruty, které
procházejí přes ocelové planžety propojující lamely rolet.
Uvolněné vruty je vhodné dotáhnout a fixovat např. užitím
kaučukového lepidla. Je-li už otvor pro ně „vykotlaný“,
lze je nahradit šroubky s matičkami, které se zapustí do
vnější lamely.
Častým problémem těchto starých rolet je, že dolní mohutnější
lať z tvrdého dřeva je zkřivená. Někdy ji lze narovnat přidáním
velkého trojúhelníkového dřevěného profilu, který dokáže
utěsnit škvíru roletové skříně, když je roleta vytažená (na profil
lze nahoře nalepit pružné těsnění). Jindy se dá dolní lať
nahradit ocelovým pásem – jeho váha pomůže k tomu, aby se i
srolovaná roleta dobře odvíjela směrem dolů. Ocelový pás je
vhodné doplnit dřevěnými latěmi (např. tvaru půlválce) tak,
aby při vytažení nahoru těsnil ve škvíře roletové skříně, a také
novými pružnými dorazy, které pomohou prvnímu pohybu
rolety směrem dolů. Pružné dorazy (z gumy či pružinové)
Zdvojené okno se zabudovanou
a přitížení dolní latě ocelovým pásem lze užít i u rolet, které
žaluzií
jsou jinak v pořádku.
Ohebná hřídel pro naklápění
lamel prochází otvorem příliš
2.4 Ochrana dutiny zdvojených oken proti
velkého průměru. Šňůry pro
spouštění a zvedání žaluzie jsou
prachu
spolu v jedné průchodce, která
Křídlo zdvojeného okna je tvořeno rámem se dvěma skly
nepatřičně propojuje interiér s
několik centimetrů od sebe vzdálenými, přičemž rám je
dutinou mezi skly. Správně by do
sešroubován ze dvou vrstev, které lze oddělit. Je to nouzová
dutiny měly vést průchodky tři a
náhrada oken dvojitých. Ve 2. polovině 20. století byla hojně
využívána u velkých křídel v panelových domech i ve školních těsně obepínat šňůry a hřídel.
Mezi oknem a zdí je patrná
budovách. Slabinou takových oken bývá, že se dutina mezi
spára, která asi propojuje
skly časem zapráší. Do dutiny totiž nutně musí pronikat
interiér s exteriérem. Tu je
potřeba přinejmenším zatmelit.
10
vzduch, když se dutina ochladí, a unikat, pakliže se ohřeje. Pronikání prachu lze zabránit tak, že
vzduch proudí nikoliv škvírami mezi oběma vrstvami složeného rámu, ale filcem, který se
mezi ony vrstvy vloží. Že tam výrobci takové těsnění nedávali, je hloupým opomenutím.
Když rozebrané dvojité okno zevnitř umyjeme, tenký filc na jednu plochu nalepíme. Tím docílíme
toho, že už se dutina nikdy nezapráší.
Aby se zdvojené okno uvnitř nerosilo, platí totéž co u okna dvojitého – v prostoru mezi skly nesmí
být v zimě interiérový, ale jen exteriérový vzduch. Sešroubované křídlo tedy musí do rámu okna
dosedat těsněním, které interiérový vzduch nepustí až ke spáře vyložené filcem.
To nemusí jít tak snadno u okenních křídel, která se otáčejí kolem osy, jež prochází jejich středem.
Pak je vhodné užít filc coby těsnění jen v hraně křídla otevírané směrem ven a většinu spáry mezi
oběma polovinami křídla utěsnit neprodyšně páskou z pěnového polyetylénu.
Dalším možným vstupem prachu i interiérového vzduchu do dutiny mezi skly dvojitého okna jsou
průchodky ovládání žaluzií. Žaluzie ve dvojitých oknech běžně bývají, je to jejich nejvhodnější
umístění. Průchodky by měly na ovládací prvky žaluzie, tj. šňůrky i obvyklou ohebnou hřídel, těsně
lícovat, a to v celé tloušťce průchodu rámem křídla.
2.5 Proč mít plášť budovy vzduchotěsný
Odpověď, která každého napadne: aby na nás v zimě netáhlo. Když je vzduch pronikající zvenčí do
budovy ledový, snadno si takového průvanu všimneme. Nejenže je nepříjemný, ale je i silnější.
Spáry větrají tím více, čím větší je venku mráz. Je to proto, že ledový vzduch má vyšší hustotu
a jeho tlak klesá směrem do výšky rychleji než tlak vzduchu v interiéru. Dole se tedy do interiéru
dere, nahoře vzduch z interiéru škvírami uniká. Dům „táhne“ jako komín. Rozumné tempo větrání
je ale úplně jiné: když je venku teplota příjemná, hodí se větrat vydatně, pokud je mráz, pak co
nejméně. Jen tak, aby vzduch uvnitř nepříjemně nezapáchal. Pouze u domů bez vydatné a souvislé
tepelné izolace k tomu může přistoupit požadavek, aby absolutní vlhkost interiérového vzduchu
byla tak nízká, že jeho rosný bod bude několik stupňů pod teplotou nejstudenějších koutů,
venkovních zdí za nábytkem a okolí jednoduchých oken. Jen tehdy tyto plochy nevlhnou.
Škvíry většinou interiér odvlhčují přehnaně. Za mrazů má totiž venkovní vzduch, který do
domu táhne, absolutní vlhkost velmi malou. Jak se v interiéru ohřeje, jeho relativní vlhkost je
extrémně nízká. To zvyšuje prašnost, projevy statické elektřiny, je to nepříjemné a nezdravé.
Relativní vlhkost interiérového vzduchu by pokud možno neměla ani za mrazů klesat pod 40 %.
U budov s výbornou tepelnou izolací je bez problémů možné, a také příjemné, ji mít i v zimě kolem
60 % (v létě za dusných horkých dní bývá běžně i 80 %, protože v interiéru je chladněji než venku).
Další nedobrý důsledek škvír je ten, že když jimi v zimě uniká vzduch z budovy ven, pára v něm
obsažená nakonec ve škvírách kondenzuje, což může časem dům poškodit.
Dostatečnou vlhkost vzduchu v zimě zajistíme tím, že nenecháme budovu větrat zbytečně, různými
škvírami a komíny (ty nepoužívané je potřeba uzavřít). Větráme ji pak podle chuti, u nedostatečně
izolovaných domů i s ohledem na to, aby studená místa interiéru nezačala vlhnout.
Jakmile je plášť budovy patřičně těsný, je vhodné větrat mechanickým systémem s dvojicí
ventilátorů, v němž se teplo přesouvá ze vzduchu odváděného do vzduchu přiváděného, lze
tak vrátit devět desetin tepla. Za letních veder se teplo přesouvá opačně, z teplého vzduchu
přiváděného do chladnějšího vzduchu odváděného. Dovnitř tak jde vždy čerstvý vzduch
příjemné teploty. Takové hospodaření s teplem, které pasivně teče z jednoho proudu vzduchu
11
do druhého, se označuje jako rekuperace. A celý systém pak má přiléhavý německý název
Komfortlüftung, „větrání pro komfort“. Zajistí nejen tepelnou pohodu, ale ubere i prachu
zvenčí. Je-li v něm zařazen i jemný filtr, nevniknou dovnitř ani částice pylu. Komfortní
větrání nemusí do budovy pouštět ani hluk. Trvalým pomalým pohybem vzduchu skrze
interiér se velmi snižuje prašnost, pokud tam zrovna pobýváme a prach vytváříme nebo
uvolňujeme. Místo aby si prach někde sedl, zachytí se na filtru odpadního vzduchu nebo
odejde ven. Je to něco zcela jiného než „klimatizace“, která interiérový vzduch jen
opakovaně prohání přes ohřívací, chladicí, zvlhčovací či odvlhčovací zařízení, a přitom jej
dále znečišťuje. Lidé, kteří si na mechanické větrání čerstvým vzduchem zvykli, na něj nedají
dopustit.
Více o větrání a o vlhkosti v budovách viz elektronickou knížku Nové standardy pro staré domy.
Příručka pro regeneraci rodinných domů ve 21. století (Haselsteiner et al., 2012), zejména
závěrečnou kapitolu „Proti pověrám o domech“.
3 Lepší zasklení
V budovách, v nichž nemá teplota kolísat tak jako venku, se dnes v situacích, kde se v minulosti
používala prostá vrstva jednoho skla, užívají dvojskla nebo trojskla, tedy souvrství tloušťky od
jednoho do čtyř centimetrů. Vlastnosti takových souvrství se mohou velmi lišit. Probereme je
obecně, i když trh některé varianty téměř nenabízí.
3.1 Skla s různým obsahem železa
Napřed se budeme zabývat samotným jedním sklem. Ani u něj neplatí, že je sklo jako sklo. Různá
tabulová sodnovápenatá skla se nenápadně liší obsahem železa. Čím je příměs železa ve skle vyšší,
tím více pohlcuje sluneční záření, především jeho infračervenou část. Méně tepla tedy propustí
rovnou do interiéru, více se sluncem zahřívá. Samozřejmě část tepla, které sklo pohltí, do interiéru
přijde také, teplé sklo na interiér sálá a od skla se ohřívá vzduch, který kolem něj proudí. Nicméně
přes sklo s menším obsahem železa se interiér vyhřívá více.
Ve starých oknech, v nichž už byla někdy některá skla vyměněna, se dá leckdy rozdíl pohltivosti
skel pro sluneční záření poznat snadno naomak – některá skla mohou být zřetelně teplejší. Nemusí
to být jen vyšším obsahem železa, může to být jen tím, že jsou tlustší. Stará skla bývala běžně jen
dva milimetry tlustá (každý kilogram skla něco stál, a pokud se vnitřní křídla na léto vysazovala
a někam odkládala, tak bylo snazší je přenášet), dnes se vsazují skla tlustá i 4 mm. Metr čtvereční
takového skla má hmotnost 10 kg. Běžně pohltí pět až osm procent slunečního záření.
Které sklo má více a které méně železa, poznáme i napohled, máme-li dvě tabule stejných rozměrů
vedle sebe. Stačí, když se podíváme na jejich hranu. Vyšší obsah železa se projeví sytou
zelenomodrou barvou. Skla s minimálním obsahem železa jsou při pohledu na jejich hranu jen
nazelenalá, i metrem skla je dobře vidět skrz. Německy se proto tabulové sklo s malým obsahem
železa nazývá bílé, Weißglas. Taková skla jsou dražší, protože surovinou pro ně jsou méně běžné
písky a protože se taví až při vyšší teplotě. V architektuře se používají tam, kde se instalují skla
tlustá, pokud mají být i při šikmém pohledu pěkně průhledná, málo zelená. Sklo
s minimalizovaným obsahem železa tlusté 4 mm pohltí jen jedno procento slunečního záření.
Do oken se taková „nízkoželezná“ (anglicky low-iron, německy eisenarme) skla užívají zřídka
i proto, že se málokde vyrábějí. Ale měla by být samozřejmostí u slunečních kolektorů pro ohřev
12
vody i u fotovoltaických panelů, tam zvýšení účinnosti o několik procent rozhodně stojí za to –
výrobce by měl deklarovat, jaké sklo použil. Ti dobří jiná skla nepoužívají.
3.2 Skla, která (téměř) neodrážejí světlo
Každé obyčejné čiré sklo odráží aspoň 8 % světla zpět. Tak málo je to ve směru přibližně kolmém,
čili při úhlu dopadu pod 35º. Při úhlu dopadu 65º jsou to už dvě desetiny. Na každý z povrchů skla
připadá polovina odraženého světla. Víme ale, že odrazivost se dá snížit, známe to u povrchů čoček
fotoaparátů. V novém tisíciletí byly vyvinuty skvělé levné metody, jak téměř anulovat i odrazivost
velkých skleněných tabulí. Zatím ale taková skla bohužel výrobci oken či dvoj- a trojskel téměř
nenabízejí, ač by poměr cena-užitek měl vyjít dobře. U velkých dodavatelů se dá získat maximálně
sklo tloušťky 2 mm používané k zasklívání obrazů; u takto krytého obrazu je sklo téměř neviditelné.
Jak vznikají superpropustná skla, která nezrcadlí? Na jejich povrchu se vytvoří vrstva taktéž
skleněná. ale porézní, polovinu jejího objemu tvoří vzduch. Póry mají rozměry mnohem
menší, než je vlnová délka světla, jsou velké jednotky až desítky nanometrů. Taková
„nanoporézní“ struktura se chová jako spojité prostředí s indexem lomu rovným odmocnině
z indexu lomu skla. Lze tím docílit stavu, že sklo odráží v úhlech dopadu 0 až 50º jen jedno
procento světla. Je-li současně nízkoželezné, může být jeho propustnost pro sluneční záření,
bráno pro celou cestu Slunce po nebi či pro rozptýlené záření ze zatažené oblohy, až 95 %.
Nanoporézní povrchová vrstva se vytváří buď leptáním, nebo protažením tabule lázní
s nanočásticemi silikátu, následným oschnutím a vytvrzením za horka.
Skla s takovým povrchem, která doopravdy téměř nejsou vidět, by měla být samozřejmostí
tam, kde o propustnost jde nejvíce, tj. u solárních kolektorů na ohřev a na výrobu elektřiny.
Bohužel tomu tak zatím není, asi i vinou nevědomosti výrobců. Jen špičkoví výrobci je
užívají. Měla by smysl i u domů, které se snaží minimalizovat spotřebu tepla na umělé
vytápění. Výroba takových vrstev na skle není drahá, ale patřičnými technologiemi disponuje
jen několik firem v Evropě.
Německy se sklo, které skoro neodráží světlo, označuje jako „odzrcadlené“, Entspiegeltes
Glas. Jiným složením povrchových vrstev lze docílit i toho, že na skle neulpívají nečistoty
nebo že (jde-li o nečistoty organické) časem zmizí.
3.3 Skla, která dobře odrážejí sálání protějšího skla
Připomeňme si, že i obyčejné sklo se značným obsahem železa propouští alespoň osm desetin
slunečního záření, zatímco infračervené záření s vlnovými délkami nad 4,5 mikrometru nepropouští
vůbec. Devět desetin z něj pohltí, desetinu odrazí. Jako by pro takové záření bylo sklo téměř černé.
Sklo tedy funguje jako „spektrálně selektivní“ filtr – krátkovlnné záření propustí, dlouhovlnné
nikoliv.
3.3.1 Jak sáláme my, jak naše okolí – jde o stovky wattů na metr
čtvereční
Zářením závislým na teplotě předmětů, čili sáláním, se děje většina tepelných toků ovzduším.
Sáláním interiéru se v zimě do skla dostává polovina tepla, druhá polovina se tam dostane
vzduchem, který kolem skla klesá dolů, jak se od něj ochlazuje. Sklo pak svým sáláním vydává
teplo do okolí. Za bezvětří je to u svislých skel také polovina tepelného toku. U střešního okna pod
13
bezoblačnou oblohou, která se jeví o dvacet kelvinů1 chladnější než terén, sáláním uniká valná
většina tepelného toku. Tepelný tok připadající na sálání je zhruba úměrný rozdílu teplot, konstanta
úměrnosti činí obvykle 4 W/(m2K). Jinak je to u lesklých kovových ploch, u nich je alespoň
desetkrát menší.
Jak sálání porozumět
Jak studená je bezoblačná obloha, když zapadne slunce? Stoupneme si na otevřené prostranství
a obrátíme tvář dolů k zemi a pak nahoru k nebi. Můžeme to několikrát zopakovat. Pokud je to
v zimě, když je kolem nuly, pak cítíme, když je naše tvář obrácená vzhůru, zhruba totéž, jako když
v interiéru skloníme obličej dolů k otevřenému mrazicímu boxu. Ten také sálá velmi málo, i když je
to přes 200 W/m2.
Graf s nadpisem „Záření černého tělesa“ téměř přesně platí i pro běžné členité povrchy, jako je
tráva, hlína, sníh či jíní. Ty téměř žádné dlouhovlnné záření neodrážejí, vše pohltí. Hladké nekovové
plochy sálají o desetinu méně. To ale nijak necítíme, protože ona chybějící desetina je nahrazena
zářením okolí, které se od hladkých ploch odráží obdobně jako světlo na skle.
Úplně jinak se chovají lesklé kovové plochy. Ty naopak odrážejí přes 90 % sálání okolních
předmětů a samy sálají alespoň desetkrát méně, než by činilo vyzařování „černého tělesa“. Toho se
využívá v termoskách, v nichž je vakuum, takže se tepelný tok nemůže realizovat pohybem molekul
plynu. Když jsou obě vnitřní plochy evakuované dutiny skleněné termosky povrstvené napařeným
hliníkem, zářivé ohřívání vnitřního skla vnějším se sníží až tisíckrát, zbývá jen tok tepla sklem hrdla
termosky. Stejně je tomu u moderních termosek nerezových. Lesklé kovové plochy téměř nesálají,
1 Jeden kelvin (značka K) je totéž jako jeden stupeň Celsia. Zabýváme-li se teplotními rozdíly, je to vhodnější
jednotka. Tehdy totiž není potřeba zdůrazňovat, od jakého počátku teploty počítáme, jestli od bodu mrazu nebo od
absolutní nuly, což jsou hodnoty rozdílné o 273 K. Označení „stupeň“ má mrzutou vlastnost, že se nakonec poplete,
jde-li o stupně Fahrenheita či Celsia.
14
což se projevuje i u horkých čistých nerezových nádob nebo lesklých ploch žehliček – nijak nás
nevarují, když se k nim blížíme, jak jsou zrovna horké.
Rozdílné chování kovových a nekovových povrchů si můžeme vyzkoušet i jinak. Nalepíme si na
rovnou plochu, např. na kus lepenky, lesklý alobal, čili hliníkovou fólii. Pak ji v chladné místnosti
protáhneme před svou teplou tváří. Ucítíme, jak na nás odraz vlastní tváře sálá. Když totéž
provedeme s nepolepenou stranou lepenky, tak se takový efekt neprojeví. Sálání odrazu tváře
v alobalu je podobně velké jako sálání teplé dlaně, i tou můžeme projet těsně kolem tváře, její sálání
jistě ucítíme.
Schopnost tělesa sálat vyjadřujeme číselně hodnotou od 0 do 1, správně se nazývá emitance.
U nepropustných předmětů je to doplněk odrazivosti do jedničky. Hliníková fólie může mít např.
emitanci 0,03, a sálání okolních předmětů tedy odrážet z 97 %. U chlupaté přikrývky nebo koberce
je to opačně, emitance je kolem 0,97 a odrazivost jen 3 %.
Koncem 20. století byly vynalezeny vrstvy, které se vůči dlouhovlnnému záření chovají jako
kovové, ale přitom jsou velmi dobře propustné pro světlo. Jejich nanesením na jednu stranu skla
vznikne „selektivní zrcadlo“. Světlo se na takovém skle odrazí jen z obvyklých osmi procent, ale
sálání jiných těles než Slunce se na povrstvené straně odrazí téměř všechno. Z nepovrstvené strany
se přitom sklo chová jako úplně obyčejné.
3.3.2 Sklo s odolnou vrstvou bránící sálání
Označují se jako skla s tvrdou vrstvou nízké emisivity, ve skutečnosti jde ale o veličinu zvanou
emitance. Strana opatřená takovou vrstvou má emitanci kolem 0,17. Takový povrch pak sálá pětkrát
méně než nepovrstvené sklo a také pětkrát více odráží sálání z okolí. Bohužel také pohltí čtvrtinu
slunečního záření.
Kde se dá takové sklo použít? Nabízejí se dvě možnosti. Jedna z nich je použít je místo obyčejného
skla ve starém dvojitém okně nebo v okně zdvojeném. To může být vhodné tehdy, když z nějakého
důvodu nechceme do starého křídla vložit moderní dvojsklo. Vrstvou odrážející dlouhovlnné záření
má být pak takové sklo orientováno dovnitř dvojitého okna, k protějšímu zasklení. Je to lepší než
orientovat odraznou vrstvu z okna pryč, protože uvnitř dvojitého okna se tolik nepohybuje vzduch,
takže značné potlačení zářivého tepelného toku hodně pomůže.
Druhé možné použití je na vnější straně střešního okna. Tam zabrání nočnímu orosení či ojínění
skla tím, že sníží sálání do nebe, které je při bezoblačné obloze zvláště studené. O to, aby takové
sklo bylo použito při výrobě dvojskla nebo složitějšího souvrství, musíme ale výrobce požádat, není
to běžná praxe. Např. výrobek Planibel G je možné po domluvě získat v distribučním centru
koncernu AGC v Olomouci (tel.: 585 152 396) nebo od firem, které jej občas používají k výrobě
dvojskel, jako je izolacniskla.cz.
3.3.3 Skla a fólie do dutin bez vodní páry
Mnohem významnější jsou v praxi skla s dražším, složitým vícenásobným povrstvením s ještě
mnohem nižší emitancí, činící jen 0,03 až 0,05.2 Téměř každé takové povrstvení je velmi
choulostivé, jeho použití je jen uvnitř dutin dvojskel či trojskel. Nemůže být dlouho vystaveno
2 Pravidlem bohužel je, že sklo s povrchem emitance 0,03 dává propustnost pro sluneční záření menší než 0,50, až
emitance 0,04 a vyšší umožňují propustnost přes 0,55. Selektivita povrstvení není zkrátka nikdy dokonalá.
15
vlhkému vzduchu. Je-li na jedné straně dutiny taková vrstva, zářivý tepelný tok se v dutině téměř
anuluje. Zbývá tam pak jen vedení tepla plynem, event. také proudění onoho plynu.
Obdobné vrstvy jednodušší skladby lze nanášet i na tenoučkou plastovou fólii, některé dokonce
oboustranně. Taková oboustranně povrstvená fólie se pak umístí doprostřed dutiny mezi dvojici
skel. Je to obdoba trojskla, ale tenčí a lehčí. Ve skutečnosti se takové vrstvy začaly nanášet na fólii
dříve než na skla, na trh se dostaly již r. 1981, ale tato technologie se rozšířila jen málo. Povrstvené
fólie nabízí jen jeden výrobce v Kalifornii, daný produkt se označuje jako Heat Mirror.3
3.4 Dvojskla
Jak jsme již uvedli, první dvojskla se objevila v anglicky mluvících zemích jako z nouze ctnost,
když bylo potřeba trochu zlepšit tepelné vlastnosti jednoduchých oken. Tehdy šlo o zcela obyčejné
tabulové sklo, v dutině mezi skly byl vzduch, v rámečku, tzv. distančním, oddělujícím obě skla, byl
silikagel, aby se povrch dutiny nerosil. Takové obyčejné dvojsklo izoluje hůře než dvojité okno.
Německy se takovému „tlustému sklu“ říká Isolierglas. To je v pořádku, tepelně izoluje aspoň
o polovinu lépe než jednoduché sklo.
Opravdová změna v zasklívání přišla až se skly s vrstvou nízké emitance. Většina tepelného toku
z teplejšího skla na chladné se totiž bez takové vrstvy děje sáláním. Vrstva s emitancí na úrovni jen
několika procent zmenší sálavý přenos tepla alespoň dvacetkrát. A dvojsklo pak může izolovat
i pětkrát lépe než jednoduché sklo, pokud je mezi skly krypton s příměsí argonu místo vzduchu.
3.4.1 Argon, krypton, xenon místo vzduchu
Dalším krokem je totiž snížit i vedení tepla plynem uvnitř dutiny. Toho lze docílit náhradou
vzduchu plynem, který má nižší tepelnou vodivost. Takovou vlastnost mají některé tzv. netečné
plyny, jejichž molekuly mají jen jeden atom místo dvou. Jednoatomové molekuly mají při dané
teplotě nižší energii než dvouatomové, molekula tedy přenese méně tepla. Zřetelně nižší tepelnou
vodivost než vzduch mají ty vzácné plyny, jejichž molekuly mají také větší hmotnost než molekuly
dusíku či kyslíku. Pak se pohybují pomaleji než molekuly vzduchu a úměrně tomu se zpomaluje
tepelný tok. Plynem s molekulovou hmotností o třetinu vyšší než vzduch je naštěstí hojný argon,
kterého je v atmosféře celé jedno procento. Získává se jako jeden z plynů při destilaci zkapalněného
vzduchu, bod varu má o 10 K vyšší než dusík a o 3 K nižší než kyslík. Ještě dvakrát vyšší tepelný
odpor má krypton, s atomy dvakrát větší hmotnosti. Ten je ale stokrát dražší (až ke třiceti korunám
za litr). Kryptonu je ve vzduchu o čtyři řády méně než argonu, pouhá jedna milióntina (1 ppm).
Ještě desetkrát dražší je pak xenon, s tepelnou vodivostí nejmenší. Jako náplň okenních souvrství se
téměř nepoužívá. Dokonce ani čistý krypton většinou ne, bývá v něm příměs argonu. Dutina se totiž
nejprve naplní levným argonem, který se pak vytlačí kryptonem neúplně.
3.4.2 Dostatečná tloušťka dutiny
Tepelnou vodivost dutiny vyplněné plynem lze snížit nejen volbou těžšího vzácného plynu, ale také
tlustší dutinou. Je to zpočátku podobné jako u pěnových tepelných izolací, u nichž je tepelný odpor
úměrný jejich tloušťce. Pro velmi tenké dutiny (kolem půl centimetru) u svislého zasklení také platí,
že tepelný odpor plynové vrstvy je úměrný tloušťce dutiny. U tlouštěk několika centimetrů ale už
3 Povrstvení dobře propustné pro sluneční záření (0,65, pohltivost 0,1) má bohužel emitanci dosti vysokou, 0,1, proto
se často užívá v sestavě s povrstveným sklem s emitancí co nejnižší. Vrstvy Heat Mirror s emitancí pod 0,05 mají
solární propustnosti výrazně pod 0,5. To se v horkých Spojených státech bralo jako vlastnost výhodná pro snížení
tepelných zisků při co nejmenším omezení zisků světelných. My takové fólie nedoporučujeme. Je lepší se tepelným
ziskům bránit pohyblivým vnějším cloněním oken, protože solární zisky je vhodné mít značnou část roku co
největší, alespoň v případě obytných budov.
16
tepelný odpor dále nijak neroste, protože se teplo účinně předává prouděním plynu dolů kolem
chladnějšího skla a pak nahoru kolem teplejšího. Proto není velký rozdíl v tom, jak izoluje zasklení
v okně zdvojeném, s dutinou tlustou např. 4 cm, a okno dvojité s dutinou tlustou 2 dm.
Vliv proudění je tím větší, čím větší hmotnost mají molekuly plynu. Uvádí se, že není účelné mít
dutinu tlustší než 20 mm v případě argonu, u kryptonu je to 12 mm, u xenonu jen 6 mm.
Takové tloušťky dutin je při nákupu vhodné požadovat, nižší tloušťky znamenají vždy horší
izolační vlastnosti. Rozhodně by se neměly užívat tloušťky poloviční.4
V dnešní době by se už samotná dvojskla u novostaveb používat neměla, izolují příliš málo.
Důvody, proč použít dvojsklo místo trojskla, ale existují při renovaci starých oken – dvojsklo je
tenčí a lehčí. A pokud se do starého okenního křídla dobře nevejde ani zasklení 4-16-4 (tj. skla
tloušťky 4 mm s dutinou tlustou 16 mm vyplněnou argonem), je namístě užít krypton v dutině tlusté
jen 10 mm, v nouzi jen 8 mm. Skla stačí mít jen 3 mm silná, čímž se lze dostat na tloušťku dvojskla
14 mm.
3.4.3 Vliv okrajů dvojskla, okrajů okna, sklonu zasklení
Dostatečně tlusté dvojsklo vyplněné argonem tepelně izoluje jakoby dvakrát lépe než obyčejné
dvojité okno. Proč jakoby? To je vlivem okraje dvojskla – mechanické oddělení obou skel tvoří
tepelný most, kudy zejména u malých
dvojskel prochází podstatná část
tepla. Dalším problémem je, jako
u všech jednoduchých oken, tok tepla
kolem okna, tedy okolní zdí. Údaj
o tepelné vodivosti takového
skleněného souvrství proto vždycky
platí jen pro většinu jeho plochy, bez
započtení hůře izolujících okrajů.
A také platí jen pro svislou instalaci,
ve střešních oknech izolují dvojskla
o polovinu hůře, protože se, zejména
za mrazů, teplo dostává rychle
z vnitřního skla na vnější prouděním
teplého plynu nahoru a chladného
Jde o zasklení v jídelním voze vlaku EC Smetana. Je v něm
dolů. Pro nejlepší dvojskla s dutinou vidět obraz slunce vytvářený na kulové stolní lampě.
tloušťky 2 cm plněná argonem se
Plocha, která má na sobě vrstvu nízké emitance, dává odraz
uvádí jakási standardní hodnota
jiného odstínu. Také ubírá více světla, takže odraz z plochy
měrné tepelné prostupnosti
ještě vzdálenější je slabší. Jako jasný zdroj, který se ve skle
označovaná Ug jako 1,1 W/(m2K).
odráží, může posloužit jakákoliv osluněná lesklá ploška, za
Index g zde znamená glass, někdy
šera pak např. plamínek zapalovače.
4 Takové orientační hodnoty platí pro mrazivé dny, kdy je rozdíl teplot skel nejvyšší a proudění (konvekce)
nejrychlejší. Je-li venku jen o 10 K chladněji než v interiéru, výhodnější by byly tloušťky až dvojnásobné.
Větší tloušťky by se také hodily u trojskel, v nichž jsou teplotní rozdíly mezi stěnami dutiny menší.
Celková tloušťka dutin 40 mm ale už u malých rozměrů skel dělá problémy, pokud je celé zasklení
vystaveno mrazu. Plyn v dutině má pak menší objem a vytváří podtlak, na nějž velké zasklení může
reagovat tím, že se dostatečně prohne, zatímco při malé ploše skla hrozí jeho prolomení. Prohnutí skel lze
dobře vnímat i zdálky, protože vede ke vzniku dvou obrazů – obraz na vnějším skle je zvětšený, na vnitřním
zmenšený. Vnější sklo, je-li osluněné, vytváří na protějších fasádách apod. zvolna putující „prasátka“, v nichž je
sluneční záření koncentrováno.
17
také „centre of glass“; je to hodnota pro oblasti daleko od okrajů zasklení. Za velkých mrazů je ale
i u svisle instalovaného dvojskla tepelná prostupnost vyšší mj. proto, že tehdy se dutina uprostřed
plochy skel značně ztenčí.
3.4.4 Plocha nízké emitance má být ta třetí bráno zvenčí
Vzhledem k tomu, že důvodem náhrady jednoduchého zasklení dvojsklem je zabránit úniku tepla
v zimě, záleží i na tom, která strana dutiny je povrstvena, aby měla jen malinkou emitanci. To je
proto, že taková vrstva pohlcuje i značnou část slunečního infračerveného záření, čímž se zahřívá.
Chceme-li toho využít, pak je potřeba mít ono sklo na interiérové straně okna. Jestli to tak je, lze
kdykoliv snadno ověřit podrobným pohledem na odrazy lesklého předmětu či plamínku na všech
čtyřech plochách dvojskla. Odraz na povrstvené ploše má totiž odlišný barevný odstín.
3.5 Trojskla aneb dvoukomorová souvrství
Jde-li se o jednoduchá okna, pak dvojskla zimní tepelnou pohodu nezajistí. Jejich vnitřní sklo je
totiž v noci příliš studené. To vede nejen k vyššímu úniku tepla, ale také k tomu, že na nás takové
sklo málo sálá a je u něj nepříjemně. A zejména u velkých oken se vzduch kolem takové studené
plochy rozproudí směrem dolů a my jej cítíme jako ledový průvan.
Skutečnou pohodu zajistí až okno, které jako celek zabudovaný v konstrukci domu nemá
měrnou tepelnou propustnost Uw větší než 0,8 W/(m2K) (index w znamená window). Toho lze
docílit i použitím jednoho trojskla, je-li ve zdi osazeno dobrým způsobem. Samozřejmě snáze
a s rezervou se to zajistí, když je dvojité okno zaskleno dvěma dvojskly, ale to nyní pomiňme.
Běžná trojskla jsou obdobou dvojskel, užívají tří tabulí tloušťky 4 mm a argonem/kryptonem
vyplněných dutin tloušťky až 18 mm. Prostřední sklo je obyčejné, krajní mají stranu obrácenou do
dutiny povrstvenou. Slunečním zářením se tak zahřívá už vnější sklo, čímž klesá podíl slunečního
tepla pronikajícího do interiéru.5
5 Mít ve vnější dutině vrstvu nízké emitance na prostředním skle obvykle nelze, protože by se přímým osluněním
nerovnoměrně zahřálo až tak moc, že by mohlo prasknout – v úvahu proto taková sestava připadá jen pro severní
okna domů, která jsou osluněna jen šikmo, brzy ráno a večer, nebo pro okna trvale před sluncem zacloněná např.
protějšími domy.
18
Pokud jsou vnější křídla zevnitř ráno orosená, je to doklad, že do dutiny dvojitého okna
proniká interiérový vzduch. Na dolní desce okna je už stopa po vodě, která při velkém
orosení stéká až tam. Těsnění chybělo na spodním okraji rámů poté, co byly znovu natřeny.
Aplikace proužku pěnového těsnění byla práce na jednu minutu.
Alternativou trojitého zasklení je sestava, v níž je prostřední přepážka z tenké povrstvené fólie. Ta
téměř nepřispívá ani ke hmotnosti, ani ke tloušťce sestavy. Jak je uvedeno výše, takové fólie vyrábí
jen jediný zámořský producent. Na rozdíl od skla se transportuje v rolích, takže výrobci zasklení,
kteří je dokáží aplikovat, jsou po celém světě (u nás je to www.izolacniskla.cz).
Zasklení, kdy prostřední vrstvu tvoří tato fólie, budeme dále řadit také mezi trojskla. Až na tloušťku
a hmotnost má totiž stejné vlastnosti. Přesnější označení by ovšem bylo „dvojkomorová zasklení“.
Významným rozdílem mezi dvojskly a trojskly je, že teplotní spád na jedné dutině je u trojskel
menší, téměř jen poloviční. Díky tomu je v nich konvekce plynu pomalejší a tepelný tok, který
působí, je o hodně menší. Zvlášť výrazně se to projeví u šikmých střešních oken.
19
Typické hodnoty měrné tepelné propustnosti trojskel daleko od jejich okrajů jsou při plnění
argonem a dutinách tlustých 16 mm Ug = 0,6 W/(m2K), při tenkých 12mm dutinách Ug = 0,7 W/
(m2K), ale při plnění kryptonem Ug = 0,5 W/(m2K). Při užití prostředního skla tloušťky jen 2 mm
a krajních skel kalených, 3mm, to znamená celkovou tloušťku zasklení 33 mm, je-li přepážka z fólie
hm88tc, je to 30 mm. Užití jen 10mm dutin to může stlačit na 28 mm, za cenu poněkud nižšího
tepelného odporu.
3.6 „Čtyřskla“, čili tříkomorová souvrství
Systém se třemi komorami musí izolovat opět o dost lépe, bude-li mít jedna strana v každé dutině
dostatečně nízkou emitanci. Vnitřní přepážky nemohou být obě skleněné, nejde-li o zasklení, které
není nikdy osluněno, povrstvené sklo neovívané vzduchem z okolí by dosáhlo příliš velké teploty.
Reálně se tříkomorová zasklení vyrábějí jen s užitím fólie Heat Mirror. Při plnění kryptonem
a tloušťce dutin 12 mm lze docílit hodnoty Ug = 0,3 W/(m2K). Při tak velké celkové tloušťce dutin
se užívají místo 4mm skel raději skla tloušťky 5 mm. Dvě fólie znamenají nutně nižší prostup
slunečního tepla, ten činí nejvýše 0,4. U oken, která jsou v zimě osluněná jen málo nebo vůbec, to
ale nijak nevadí, významné zvýšení tepelné izolace je mnohem podstatnější.
3.7 Vakuová trojskla – vzdálená budoucnost
Tloušťku dutiny lze zmenšit na zlomek milimetru, pokud by v ní bylo dostatečně důkladné vakuum.
Realizace ale naráží na technické problémy, jak popisuje např. jeden nadějný patent („Glas +
Rahmen – Neues Konzept Für Vakuum-Isolierglas“, 2013). Evakuovaná dutina se mezi dvěma
rovinnými skly musí něčím rozpírat, na rozdíl od termosek, které jsou všude prohnuté. Dělá se to
sloupky kovovými, skleněnými nebo keramickými o rozměrech necelý milimetr a sponu několika
centimetrů. Jsou tak malé, že přestávají být ze vzdálenosti přes jeden metr viditelné. Vedou sice
teplo z teplejšího skla na chladnější, ale jejich úhrnná plocha je tak mizivá, že lze u takto
provedených trojskel docílit hodnoty Ug = 0,25 W/(m2K). Tloušťka zasklení by přitom byla jen
10 mm. Bohužel zatím jde jen o koncept, který se ještě ani v malém měřítku nezačal uplatňovat a
stěží lze čekat, že by se na trhu objevil dříve než za deset let.
3.8 Vakuová dvojskla
Na trhu jsou ovšem už dlouho dvojskla vytvořená jinou technologií, původně s užitím tvrdé vrstvy
s emitancí 0,2, ale nyní i s vrstvami lepšími, na okrajích spájené sklem s nízkým bodem tání. Pro
samostatné použití se ne vždy hodí, protože by při velkých rozdílech teplot uvnitř a venku jejich
spojení mohlo prasknout. V sestavách, kdy je teplotní spád na samotném dvojskle menší než
rozdíl interiér/exteriér, je jejich užití bezproblémové. Izolují podobně jako dobrá obyčejná
dvojskla, ale mohou být tenká jen 6 mm. Poznají se podle kovového uzávěru v rohu zasklení
(z interiérové strany bývá vpravo nahoře), což je místo, kudy byl ze spáry mezi skly vyčerpáván
vzduch. Výrobci jsou jen v Asii („Nippon Sheet Glass Spacia Co., Ltd.“, 2013), („Hengda VIG“,
2013), kde se taková dvojskla skutečně uplatňují. Velcí evropští výrobci skel s nimi mají obchodní
spojení a měli by být schopni jejich výrobky dovézt.
Výhodou vakuových dvojskel je, že jejich izolační vlastnosti se nezhoršují, když nejsou ve svislé
poloze. Další výhodou je, že i ta nejtenčí, tloušťky 6 mm, se chovají podobně jako plná skleněná
tabule téže tloušťky, pokud jde o bariéru pro zvuk; uberou jej v široké oblasti frekvencí i přes 30 dB
(„Sound reduction | Nippon Sheet Glass Spacia Co., Ltd.“, 2013).
20
4 Výměna zasklení
Stará dvojitá okna jsou výbornou technologií 19. století, ale ve 21. století už s nimi spokojeni být
nemůžeme, jsou-li užita tam, kde v zimě chceme mít vždy teplotu nad 12 ºC. Základní možností,
jak je vylepšit, je nahradit jednoduchá zasklení moderními skleněnými souvrstvími.
Je možné nahradit obě vrstvy jednoduchých skel. Tak se snadno získá okno s velkou rezervou
splňující požadavky na pasivní domy a poskytující vynikající zvukovou izolaci. Druhou možností,
která ale také přinese velké zlepšení, je aspoň nahradit skla ve vnějších křídlech oken. Proč raději
ve vnějších než vnitřních? Protože vnější zasklení lze hned nebo časem dobře navázat na vnější
tepelnou izolační vrstvu domu. Náhrada jen vnitřního zasklení by znamenala, že teplo bude unikat
deštěním na okrajích dvojitého okna a že místa mezi vnitřními křídly s dvojskly a zdmi budou velmi
chladná – kolem oken bude výrazný tepelný most.
Argumentem proti výměně vnějšího zasklení může
být, že se tím změní vzhled domu. To nastává
hlavně tehdy, když je staré sklo válcované.6 Pokud
ale bylo vnější zasklení už nové, ze skla zcela
rovinného, lze vzhled oken při užití tenkého
dvojskla téměř zachovat. Až na to, že skla ve
dvojskle nebudou rovinná, ale prohnutá směrem
k sobě, což při zrcadlení znamená jeden z obrazů
zvětšený a druhý zmenšený. Odráží-li se ve
dvojskle jen modré nebe, nikdo si prohnutí skel
nevšimne.
Do původní pozice jednoduchého skla lze vždy
umístit vakuové dvojsklo. U nás se tak ale
běžně užívají jen dvojskla s kryptonem
tloušťky alespoň 16 mm. Ta pak z původního
rámu poněkud vyčnívají a překrývají se novým
plastovým rámečkem. Lze je ale umístit i tak, že
se původní osazení prohloubí, aby zasklení
nepřečnívalo.
I do velmi tenkých křídel starého dvojitého
okna, která se otevírají ven, lze snadno
umístit dvojskla. Černý tmel na okrajích
dvojskel by samozřejmě bylo možné překrýt
např. tenkými bílými lištami nebo proužky
pokovené lepicí pásky.
Jde i velkoryse tlusté zasklení (35mm trojsklo
vyplněné kryptonem) vložit místo jednoduchého
skla do starých okenních křídel? Jistěže ano, i když ne na původní pozici, kde bylo ve
vyfrézovaném osazení rámu jednoduché sklo. Tlusté trojsklo lze umístit do rámu tak, že využije
celou jeho tloušťku. „Platí“ se za to tím, že se průhledná plocha okna zmenší o zatmelené okraje
trojskla, tedy na všech stranách o jeden centimetr. V místě původního osazení jednoduchého skla
lze pak s výhodou umístit prvek, který překrývá neprůhledný okraj trojskla a potlačuje tepelný most
tvořený distančními rámečky a tmelem skleněného souvrství.
6 Válcované sklo má proměnlivou tloušťku, takže neodráží sluneční paprsky do dálky jedním směrem a nezrcadlí
věrně okolní prostředí; pozná se i podle toho, že hýbete-li hlavou, vnější krajina se při pohledu přes válcované sklo
vlní. Přes takové sklo se také nedají velkými fotoaparáty pořídit ostré fotografie.
21
4.1 Okraje skleněných souvrství – distanční rámečky
Skleněné tabule dvojskla či trojskla jsou na okrajích odděleny tzv. distančními rámečky. Nejčastěji
jsou to duté kovové profily vyplněné „vysoušedlem“, čili zrnky, které na sebe vážou vodní páru.
Profil je směrem dovnitř zasklení opatřen drobnými otvory, kterými vysoušedlo odebere z prostoru
mezi skly zbytek vodní páry. Kov se užívá proto, aby zamezil difúzi argonu či kryptonu ze zasklení
ven a vzduchu naopak dovnitř. Trvale těsné napojení kovového rámečku na skla zajišťuje vrstvička
polyisobutylenu, který klade difúzi velký odpor. Na vnějším okraji zasklení jsou rámečky kryty
jiným tmelem, polysulfidem, polyuretanem nebo silikonem. Kovové profily bývaly z poměrně
masivního hliníku a představovaly velký tepelný most.
Není-li možno okraj zasklení překrýt zvenčí dobrou tepelnou izolací, je vhodné požadovat
rámeček neobsahující masivní kovový profil. Takový se označuje jako „warm edge spacer“,
teplo vede několikrát méně. Může být ze speciální tenké nerezi, lépe ale izolují rámečky, jejichž
mechanicky tuhá část je nekovová, jen překrytá kovovou nebo pokovenou fólií (existuje i systém
bez kovové vrstvičky). I takový „teplý rámeček“ se projevuje jako „lineární tepelný most“
s hodnotami od 0,03 W/(m·K) do 0,07 W/(m·K), viz
http://amper.ped.muni.cz/pasiv/odkazy/spacers.pdf nebo http://www.warmekante.info/. V praxi
ovšem závisí velikost tepelného mostu i na tom, jak hluboko je okraj tabule zabudován do okenního
rámu a čím je z exteriérové a interiérové strany překryt. Veškeré systémy „teplých rámečků“,
které jsou na trhu, splňují přísné požadavky na zamezení difúze, takže se složení plynu uvnitř
dutiny mezi skly ani po desítkách let téměř nezmění.
Pružný distanční rámeček ze silikonové
pěny
Volit rámečky s minimální tepelnou vodivostí, pokud nemohou být překryty tepelnou izolací, je
důležité u malých tabulí. Např. čtverec s hranou 0,3 m, a tedy s obsahem (velikostí plochy) 0,09
m2, má obvod dlouhý 1,2 m. Při výborném trojskle s Ug = 0,5 W/(m2K) připadá na transport
plynem mezi skly 0,05 W/K a na tepelný most okrajem zasklení, i při rámečku z těch lepších, 0,04
W/(m·K), také 0,05 W/K. Kdyby byl na okraji použit rámeček s dvojnásobnou tepelnou vodivostí,
tabulka by izolovala i třikrát hůře, než by odpovídalo hodnotě Ug. U velkých tabulí je zhoršení
tepelné izolace vinou okraje menší, tok okraji roste jen s první mocninou velikosti tabule, tok
plochou tabule s mocninou druhou. U čtvercové tabule s hranou 1 m tak rámeček s nejmenší
dostupnou tepelnou vodivostí zvýší únik tepla zasklením ne o sto procent, ale „jen“ o čtvrtinu.
I u velikých tabulí ale může být tepelný most na okraji nepříjemný, pokud vede za mrazů až
k rosení. To je projevem skutečnosti, že teplota okraje skla klesla až pod rosný bod odpovídající
22
absolutní vlhkosti interiérového vzduchu. Nejprve se to stává na dolním okraji zasklení, kde se
kromě vedení tepla rámečkem uplatňuje i konvekce, tedy proud studeného plynu klesající podél
vnějšího skla a obracející se zde vzhůru podél skla vnitřního. Ta je zvláště významná u dvojskel.
4.2 Překrytí okraje nového zasklení
I při užití nejlepší technologie představuje okraj nového dvojskla či trojskla nemalý tepelný most. Je
ale možné takový tepelný most dodatečně potlačit. Nové zasklení se zpravidla překrývá lištou, která
upravuje vnější vzhled okna a také sklo v rámu upevňuje. Mezi takovou lištu a sklo lze vložit
vrstvu pěnové hmoty s co nejlepšími tepelně izolačními vlastnostmi, polyuretanu či
polystyrenu. I když bude mít tloušťku jen 2 cm a zakryje pruh skla šířky rovněž 2 cm, tepelný most
okrajem zasklení se značně sníží. Pěnovou hmotu je nutno chránit před světlem, a to i ze strany skla
– toho lze docílit např. pokovenou páskou. Vnější krytí může poskytnout třeba jen tenký hliníkový
plech spojený se sklem silikonovým tmelem.
Do téže vzdálenosti od okraje skleněného souvrství je vhodné tepelně izolovat i zevnitř. Když
vnitřní a vnější překrytí okraje skla „lícuje“, je to dobré i z hlediska vzhledu okna. Tepelný most
okrajem zasklení se tak sníží na polovinu (zdvojnásobí se cesta, kterou teplo musí urazit sklem).
U vnitřní izolace je potřeba dbát na to, aby se mezi chladné sklo a pěnový materiál nedostával
vzduch z interiéru, z nějž by se tam srážela voda.
Samozřejmě se za takové potlačení tepelného mostu „platí“ tím, že se zmenší průhledná plocha
okna. Zajímavým řešením by proto mohlo být použití dostatečně širokého přídavného tepelného
krytí, které by se instalovalo jen na období, kdy se topí, a na léto se odnímalo. Byla by to obdoba
amerického zvyku, kdy se k oknu často jen na zimu připevní přídavná tabule (tzv. storm window),
případně i z dobře izolujícího dvojskla, viz http://www.whatarestormwindows.com/.
5 Potlačení tepelného mostu kolem oken
Užívá-li okno co nejlepší skleněná souvrství
(nebo je vylepšené dle kapitoly následující),
začíná být značným problémem tepelný tok
jeho rámy nebo zdí kolem nich. Zvláště
závažné je to u jednoduchých oken. U nich je
cesta tepla zdí kolem rámů dlouhá ani ne
decimetr. Styk rámu jednoduchého okna se zdí
bývá pak tím daleko nejchladnějším místem
interiéru, jeho teplota se dokonce v zimě může
blížit rosnému bodu, čímž zeď vlhne
a případně plesniví. To je typická situace
u téměř všech jednoduchých oken, která byla
Montáž okna do izolační vrstvy
vsazena na místo původních kvalitních oken
dvojitých, pokud dostatečně dobře nenavazují Nové okno má být předsazeno před pevnou
zeď, opřít je lze o speciální konzoly z velmi
na důkladnou vnější tepelnou izolaci domu.
tvrdého pěnového polystyrénu. Ostatní
polystyrén může být naopak velmi lehký,
tepelně vylepšený nanočásticemi grafitu.
Ideální navázání okna na tepelnou izolaci je
takové, že okno je vysunuto až do oné izolační
vrstvy, nezůstává „utopené“ v původní zdi.
23
Izolační vrstva má přitom zakrývat přinejmenším celou pevnou část rámu okna. Okno může
spočívat na dřevěném hranolu přišroubovaném ke zdi, novější technologií jsou konzoly z velmi
tvrdého pěnového polystyrénu. Jednodušší, i když tepelně méně dokonalé řešení je takové, že okno
lícuje s původní zdí a vnější izolace prostě pokračuje až přes okraj okna.
Co dělat, když okno takto dobře osazené není? Izolační prvky je možné zvenčí k okrajům okna
přidat dodatečně, alespoň k okraji hornímu a okrajům bočním. Nejfunkčnější tvar izolačního
prvku je klín z pěnové hmoty, u okna tlustý, zužující se k vnějšímu líci domu. Klín může být
krytý týmž materiálem jako okolní zeď nebo materiálem jiným, např. proto, aby byl zvenčí bílý a
zlepšoval osvětlení interiéru. Připevnit jej na ostění vně okna lze montážní pěnou, lepidlem nebo jen
pomocí šroubů (přičemž je potřeba docílit toho, aby klín přiléhal ke zdi i k oknu těsně).
Nejlepší možné navázání tepelně izolačního klínu na okno je takové, že pružným těsněním odolným
UV záření dosedá až na okraj zasklení. To samozřejmě znamená změnu vzhledu okna zvenčí
i zevnitř. Zvenčí zmizí okrajové rámy, u okna s jedinou tabulí tedy rámy všechny (klíny lze barevně
upravit, aby se rámům podobaly). Druhá neobvyklá věc je, že zevnitř se okno napohled nezvětší,
když je otevřeme – místo rámu pohyblivého křídla se objeví čelní plocha izolačních klínů. Taková
netradiční, ale tepelně nejdokonaleji provedená okna jsou ostatně už i na trhu – jsou-li zavřená,
nejsou zvenčí rámy křídel vůbec vidět.
24
Tepelně nejlepší osazení oken je takové, když ostění přechází hladce až na samotné trojsklo.
Krokem k tomu je, když aspoň rám okna nahoře a na bocích nijak nevyčnívá. Je-li dřevěný,
může se hodně podobat dřevěnému ostění. Křídlo okna dosedá na těsnění pevného rámu až
samotným sklem.
Aplikace vnějších klínů z pěnového izolačního materiálu navazujících na zasklení nabízí příjemnou
možnost užívat u nových oken či jejich křídel jakkoliv levné rámy, u nichž se nepožadují žádné
25
tepelně izolační vlastnosti. Umožňuje také komfortní bezrámové uložení trojskel v těch
případech, kdy okno není otevíravé. Komfortní v tom smyslu, že po odejmutí klínů lze sklo
vysunout ven – to pro případ, že se poškodí nebo že je chceme vyměnit za lepší souvrství.
6 Přídavné vrstvy uvnitř dvojitého okna – svépomocné
úpravy
Jaké jsou další možnosti zlepšení oken, kromě utěsnění a výměny zasklení? Jde především o
přidávání dalších vrstev jiného typu. V této kapitole se konečně pouštíme do doporučení pro
zásadní svépomocné úpravy oken.
6.1 Samolepicí fólie nelze doporučit
Lidé se často ptají, jestli se okna nedají vylepšit nalepením nějaké fólie na sklo. Bohužel, fólie,
které by fungovaly velmi selektivně, tedy výborně propouštěly sluneční záření a naopak téměř
úplně odrážely záření dlouhovlnné, se nevyrábějí ve variantě, kterou by šlo aplikovat do běžného
prostředí obsahujícího spoustu vodní páry. Vrstva zajišťující dobrou selektivitu je velmi choulostivá
a lze ji užít jen v souvrství, kde je chráněna před reakcemi s vodní párou a kyslíkem.
Trh nabízí jen fólie s různě silnými kovovými vrstvami, které prostupu slunečního záření vč. světla
hodně brání a sluneční záření odrážejí. Ještě více sice odrážejí záření dlouhovlnné, takže mírně
selektivní jsou, ale snížení nočního úniku tepla oknem ven není tak velké, aby vyvážilo, až na
mrazivé dny s hustou oblačností, úbytek solárního ohřevu, který jinak okno poskytuje.
6.2 Čiré fólie
Vlastnosti starého okna lze ale výrazně vylepšit užitím fólie čiré, která světlo nerozptyluje, ale
výborně propouští. Ta se ovšem nelepí na sklo, ale na rám dovnitř okna. Od nejbližšího skla by
měla být několik centimetrů vzdálená. Až taková vzduchová dutina poskytuje žádoucí tepelnou
izolaci.
Čiré fólie polypropylénové, „biaxiálně orientované“, označované jako boPP, lze v šířkách 65 nebo
100 cm získat v elektronickém obchodě stuhy.cz. Tlouštka je buď 0,020 mm, nebo 0,028 mm. Jiné
fólie jsou z boPET, ne vždy dokonale čiré; pokud světlo příliš rozptylují, do většiny oken se nehodí.
Někdy lze krátké role průhledných fólií koupit i v papírnictví, nejspíše šířky 70 cm.
K prvnímu umístění fólie na rám poslouží kousky dvojstranné lepicí pásky nebo obyčejné
průhledné lepicí pásky. Pak se fólie po obvodu postupně neprodyšně přilepí průhlednou lepicí
páskou. Fólii se obvykle nepodaří dokonale napnout, i když ji při práci dobře vidíme – tj. když ji
instalujeme na rám položený vodorovně a dobře vidíme odrazy v ní. Průhyby fólie naštěstí většinou
nevadí, ve dne bývá fólie při pohledu z interiéru téměř neviditelná.
Na trhu jsou také fólie, které jsou určeny k nalepení na rám okna a k dodatečnému napnutí užitím
horkovzdušné pistole (případně i fénu, ten je ale proudem vzduchu zbytečně prohýbá). V některých
obchodech by měla být k dostání značka „tesamoll thermo cover“, v roli šířky 1,5 m a délky 1,7 m
nebo 4 m s přibalenou dvoustrannou lepicí páskou.
Je to úprava velice levná, seženete-li patřičně širokou roli tenké a průhledné fólie. Umístění na okno
lze provést velmi rychle. Sklo je potřeba předem dokonale očistit, pak už bude za fólií
nedostupné.
26
Nevýhodou takové třetí či čtvrté (nalepíme-li fólii na vnější i vnitřní křídla) okenní vrstvy je, že ji
časem sluneční ultrafialové záření a dokonce i běžné světlo poškodí, takže se stane velmi křehkou
a nakonec se i při minimálním podnětu roztrhne. U osluněných vnějších křídel oken to může být už
po pár letech, u vnitřních, chráněných ne jednou, ale dvěma vrstvami skla, to trvá déle. Někdy je
fólie v pořádku, ale přestanou držet lepicí pásky, takže se do dutiny mezi sklem a fólií dostává
vodní pára, případně i nečistoty. Stačí fólii odhrnout, znovu očistit sklo a zase fólii přilepit novou
páskou.
Pokud je ale fólie špinavá nebo nepevná, je lépe ji odlepit a hned nalepit fólii novou. Tehdy totiž
není potřeba znovu čistit plochu skla, ta pod fólií zůstala nedotčená. Vhodný okamžik k výměně
fólie je vzápětí po umytí opačné strany skla.
Nová fóliová přepážka uvnitř dvojitého okna přináší další problém, totiž nižší teplotu skla od sebe.
To může vést k rosení, pokud v dutině mezí sklem a fólií není venkovní vzduch, který má v zimě
nízkou absolutní vlhkost. Aby byl vně fólie vzduch s malým obsahem vodní páry, nikoli ten
z interiéru, k tomu pomůže vyvrtání šikmého otvoru skrze rám, propojujícího novou dutinu
s exteriérem. Do otvoru se zasune vata – ta bude bránit pronikání prachu při poryvech větru
či při změnách teploty v dutině, které vedou k pohybu vzduchu oním kanálkem. Průměr
vrtaného otvoru může být libovolně malý, neuplatňuje se v něm difúze, ale jenom proudění vzduchu
úměrné objemu dutiny a tempu změny teploty či tlaku větru.
Průhledné tenoučké plastové fólie neposkytují takové snížení úniku tepla, jako by poskytla další
běžná skla. Je to proto, že tvoří dokonalou bariéru jen pro proudění vzduchu. Dlouhovlnné
infračervené záření, čili sálání interiéru či skel, taková fólie téměř úplně propouští, pohlcuje jen
jeho desetinu a odráží další desetinu.
To ale nemusí být vždycky nevýhoda. Pokud je některá plocha skla obrácená do dutiny okna
opatřena vrstvou bránící sálání (tvrdou, odolnou, s emitancí 0,17), pak tam zářivý tepelný tok
hraje jen malou roli a rozdělení dutiny na dvě komory bude velmi přínosné. Výborná
propustnost tenké plastové fólie pro dlouhovlnné záření zde velice pomůže. 7 Další možnost, jak
zářivému toku tepla skrze čirou fólii zabránit, probereme v části 6.3.4.
6.3 Rolety staré a rolety z pokovených fólií
Ve dvojitých oknech, zejména těch, která jsou vystavena dopolednímu letnímu slunci, a ještě více
těch, do kterých září slunce za letních odpolední, bývají běžně instalovány rolety či žaluzie. Žaluzie
se běžně užívají také uvnitř oken zdvojených. Pomáhají proti přehřívání interiéru, dnes často slouží
i pro zastínění interiéru při práci u počítače a při sledování televize. Uplatňují se často i v noci proti
silným pouličním světlům či proti osvětleným billboardům, fasádám nebo jen povrchům ulic,
chceme-li kvalitně spát. A ovšem pro eliminování nočního nahlížení do interiéru zvenčí.
Užitečné je i noční vracení světla zpět do interiéru – jinak jsou totiž okna v noci, pokud v místnosti
svítíme, „černými dírami“, v nichž se světlo ztrácí. Ve dne, jak si lze snadno všimnout, z exteriéru
prakticky nic uvnitř interiérů vidět nelze, není-li plocha oken veliká – v budově je totiž oproti
exteriéru, na nějž jsou oči přivyklé, hluboká tma.
Každá souvislá roleta mezi skly, pokud se na noc rozvine, izolační vlastnosti okna vylepší.
Eliminuje přímý zářivý tok ze skla na sklo, čímž zářivou složku tepelného toku uvnitř okna sníží na
7 Proč se týž princip neužívá v uzavřených skleněných souvrstvích? Asi je problém zajistit dlouhou životnost fólie
propustné pro dlouhovlnné záření. Je to nicméně oblast, která čeká na vývoj. Speciálně u oken, která jsou jen málo
vystavena silnému slunečnímu záření.
27
polovinu. Může hodně potlačit i tepelný tok prouděním vzduchu od jednoho skla ke druhému,
pokud jsou škvíry kolem ní dostatečně malé.
Tradiční rolety bývaly z hrubé tkaniny a vydržely desítky let. Dnes ale existuje zajímavý nový
materiál, s nímž se běžně setkáváme u různých zabalených výrobků či ve výkladních skříních. Jde
o tenkou hladkou fólii povrstvenou hliníkem. Proti tlusté tkanině má tu výhodu, že je přes ni
dokonale vidět, působí jen jako reflexní filtr odrážející až 99 % slunečního záření. Je-li interiér
takovými fóliemi celý zacloněn, takže je v něm ve dne přítmí, oči se adaptují na šero a přes fólie
vidíme ven stejně dobře, jako když se venku stmívá.
Tu a tam si lze všimnout, že lidé připevňují takové pokovené fólie do některých oken na celé léto,
aby potlačili sluneční žár. Nám jde ale spíše o to, jak zlepšit tepelně izolační vlastnosti okna na
zimu, aniž bychom o solární tepelné zisky přišli.
Takové přání splní rolety, které stahujeme jen na noc a u nichž je tkanina nahrazena
pokovenou fólií. Fólie může vydržet léta, pokud ji umístíme pokovenou stranou směrem do
exteriéru, tak je totiž chráněná před slunečním zářením, které jinak každý plast časem zničí. Která
strana je ta pokovená, to zjistíme tak, že hliník otřeme o papír, na nějž fólii silou tlačíme.
6.3.1 Kde jaké fólie získat
V současnosti je běžný jen jeden zdroj pokovených fólií: „plachta“ tloušťky pouhých patnácti
mikrometrů, šířky 150 cm a délky 220 cm, poskládaná do malého balíčku a prodávaná jako jedna
z věcí pro první pomoc zraněným např. ve sportovních potřebách. Je rovněž povinnou výbavou
autolékárniček. Nazývá se např. izofólie, Rettungsfolie, Rettungsdecke. Ochrání ležící osobu jak
před nočním mrazivým nebem a rosou, tak event. i proti prudkému slunci. Vzhled může mít z druhé
strany zlatavý, pokud je tam tak nalakovaná. Tenké lakování její vlastnosti téměř nezhoršuje. Jedno
balení stojí třeba jen desítky korun (max. něco přes 100 Kč), což je vzhledem k celkové práci na
výrobě rolety cena zanedbatelná. Materiálová cena fólie by měla být ještě mnohem menší.
28
Tenoučká fólie s napařeným hliníkem je běžně k dostání jen poskládaná. Po rozložení a napnutí
lze zjistit její přesnou šířku. Je-li potřeba šířka menší, fólie se přeloží tak, aby bylo možné ostrým
nožem odříznout nepotřebný pruh na okraji.
Pro použití na rolety v oknech by bylo vhodné mít k dispozici i fólie s vyšší propustností pro světlo,
řekněme na úrovni 10 %, i takové by mohly mít dostatečně nízkou emitanci. Byly by příjemnější
ráno, aby v místnosti téměř normálně svítalo.
6.3.2 Utěsnění rolety dole a na bocích
Jakékoliv provedení fóliové rolety tepelnou izolaci velmi zlepší. Ale jen takové, které vyloučí
konvekci mezi oběma polovinami dutiny rozdělené roletou, funguje dokonale. K tomu je
potřeba, aby roleta v dolní poloze doléhala na desku okna. To lze zajistit například pomocí chlopně
29
ze dvou pruhů průhledné lepicí pásky. Ty se přilepí z obou stran na dolní tyč rolety, či přesněji na
pokovenou fólii, která onu tyč obepíná.
Dále je potřeba eliminovat netěsnost rolety na bocích. Nestačí, když roleta sahá téměř k bočním
deskám, byť by mezera činila jen dva tři milimetry. Je potřeba na boční desky připevnit lišty
tloušťky až 2 cm, které budou na napnutou roletu navazovat směrem k interiéru. Vzduch za
roletou, v zimě studenější, a tedy těžší, napnutou fólii k lištám přitlačí. Přesah lišt přes okraj rolety
nesmí být příliš malý, jinak by se roleta tlakem těžšího vzduchu „prosmýkla“ kolem nich.
Takové boční lišty mohou bránit plnému otevření vnějších křídel oken směrem dovnitř (otevírání
ven mívají jen dvojitá okna velmi stará). Aby otevírání nebránily, lze je v místě, kam na ně dosedají
rámy vnějšího křídla, patřičně ztenčit. Roleta se takovými úseky neprosmýkne, a i pokud zde
vzniknou skuliny, může výměna vzduchu mezi vnější a vnitřní dutinou okna zůstat dostatečně malá.
Jedna nevýhoda toho, že roleta má na boku těsně doléhat k boční liště, je ale neodstranitelná – je-li
ve dvojitém okně mechanismus pro otevírání horního ventilačního okénka, musí se rozmontovat.
Táhlo, kterým je vnitřní ventilační křídlo spřaženo s křídlem vnějším, by roletě překáželo.
6.3.3 Tepelné vlastnosti okna při rozbalené roletě
Pokud vybavíme dvojité okno takovou fóliovou roletou těsnící na obou bocích a také buď dole,
nebo nahoře, bude za zimní noci izolovat lépe než i ta nejlepší nová okna s dvojskly. Je to díky
tomu, že slabinou starého dvojitého okna nejsou rámy, které u jednoduchých nových oken izolují
vždy hůře než dvojskla sama. Staré okno bude mít na noc hodnotu Uw = 1,0 W/(m2K).
Pokud užijeme rolety dvě, vzdálené od sebe alespoň 4 cm, dostaneme se na noc dokonce i hluboko
pod limit platný pro pasivní domy – až na měrnou tepelnou prostupnost celého okna Uw = 0,6 W/
(m2K), není-li pokažena tepelnými mosty kolem jeho dřevěné konstrukce. Užití dvojice rolet už je
ale stěží praktické, nejsou-li ovládány elektricky (viz dále).
6.3.4 Přidání čiré fólie na vnější křídla
Fóliová roleta dvojité okno pro zimní noci ohromně zlepší. Další, už velmi jednoduché zlepšení
získáme, doplníme-li čirou fólii na vnější rámy. Tak totiž získáme další vzduchovou komoru,
v níž při rozvinuté pokovené roletě bude potlačen zářivý tepelný tok. I s užitím jediné fóliové
rolety se dostaneme na úroveň Uw = 0,7 W/(m2K), s rezervou vyhovující i pasivnímu
standardu. Náklady na materiálové vylepšení velkého starého dvojitého okna na (noční)
pasivní standard přitom nemusí přesáhnout pár stokorun. To, že za zimního dne, pokud roletu
vytáhneme, pasivní standard nesplňuje, nemusí za jasných dní nijak vadit, přítok slunečního tepla
(byť jen odraženého od terénu, často zasněženého) bývá větší než únik tepla oknem ven. A pokud se
do okna opře slunce, bude bilance starého okna s jednou čirou fólií lepší než u okna se sebelepším
trojsklem.
Ručně ovládané rolety, i mechanicky dokonalé, přesto nejspíše tolik tepla jako pasivní okna
s trojskly neuspoří. To proto, že málokdo je denně schopen a ochoten všechny rolety se setměním
rozmotat a s rozedněním smotat. U jednoho okna, u nějž člověk pobývá, to ještě jde, ale obíhat celý
byt je náročné, a vyvstává otázka, kolik zim by se tomu kdo věnoval. Zejména když se při rozvíjení
rolet musejí otevřít vnitřní okenní křídla. Nevýhodou může být také to, že ráno v místnosti se
staženými roletami nesvítá s plnou intenzitou, jaká je vhodná pro probouzení. Z toho plyne, že
trvale udržitelné užívání rolet na noc je jen takové, budou-li ovládány elektricky, automaticky.
O tom ale až dále, nejprve se probereme mechanickými řešeními.
30
Obr.: Léta používaná roleta je vyrobená z fólie, která byla
původně poskládaná do malého balíčku – proto už na
začátku nebyla zcela rovná. Tím, že je ovládaná ručně
a navíjená klasickým pérovým mechanismem, došla už
lecjaké úhony. Její tepelný vliv ale zůstal stejný. V okně je
vidět i druhá boční lišta pro další roletu. Okno bylo pak
dále zlepšeno tím, že na vnitřní stranu rámu vnějších
křídel byla připevněna fólie čirá, s transmitancí 0,8
a emitancí 0,1. Ta vytváří konvekční komoru, přičemž
zářivý přenos tepla v ní v noci zůstává potlačen
pokovenou roletou. Pak i jedna roleta zajistí hodnotu U =
0,7 W/(m2K), tedy spolehlivé splnění pasivního standardu.
6.3.5 Starobylý způsob navíjení rolety
Mechanismus rolety může být tentýž jako u původní rolety látkové. Jde o horní dřevěnou dutou
hřídel obsahující dlouhou šroubovicovou pružinu a západku.
Patřičné napnutí takové rolety může zajistit dostatečně těžká dolní tyč, např. ocelová kulatina
o průměru 6 mm. Dolní okraj rolety pak drží jen v některých výškách. Aby to bylo jen kousek nad
dolním okrajem okna, toho docílíme nejsnáze tak, že se fólie kolem tyče definitivně zahne a přelepí
až v této situaci.
Jinou možností je užít původní tenkou tyč dřevěnou, pro kterou na dolním konci lišt
vytvoříme výřezy, do nichž tyč vložíme. Tento způsob má ale nevýhodu, že při neopatrné
manipulaci vyletí roleta prudce vzhůru a může se přitom na okraji natrhnout. Natrhnutí lze sice
opravit průhlednou lepicí páskou, ale časem bude asi potřeba fólii vyměnit, až přestane dostatečně
těsnit na bocích.
31
6.3.6 Novější ruční navíjení umožňující i dvojitou roletu
Novější rolety mívají jinou mechaniku, jsou ovládány „kuličkovým řetízkem“. Výhodou je spojité
a bezproblémové nastavování výšky rolety, a tedy i možnost jemného doladění její spodní polohy,
kdy už dole prakticky těsní, ale současně je ještě dobře napnutá vahou své dolní tyče.
Další výhodou je možnost, aby dolní tyč fungovala jako závaží odvalující se v roletě, jejíž konec je
upevněn nahoře těsně před hřídelí rolety. Dolní tyč může být (tlustá) dřevěná s průměrem 3 cm,
takové lze koupit v prodejnách domácích potřeb. Roleta je pak dvojitá, při rozvíjení vytváří
prodlužující se kapsu stálé tloušťky. Lišty na bocích okna utěsní jen přední vrstvu rolety, která
kolem nich neklouže, jen se na ně přikládá. Boční lišty lze nainstalovat mírně šikmo, takže se po
nich dolní tyč rolety odvaluje.
Takový princip umožňuje mít roletu střídavě čirou a obarvenou. Tím se dá regulovat jak množství
světla, které vstupuje do interiéru, tak pohledy ven. Obarvené pruhy bývají širší než čiré. Teoreticky
by bylo možné, aby „obarvené“ pruhy byly místo toho pokovené hliníkem. Ve stavu, kdy se
překrývají, by mohly zářivý tepelný tok uvnitř dvojitého okna potlačit téměř stejně jako obyčejně
pokovená fólie. Takovou fólii zatím trh nenabízí, dala by se vytvořit z fólie čiré a z pokovené lepicí
pásky – ta na trhu je.
Střídání průhledných a neprůhledných pruhů umožňuje
pohodlnou regulaci prostupu světla i pohledů skrze
roletu.
Týž mechanismus by mohl ovládat i roletu z pokovené
fólie. Aby tepelně izolovala co nejlépe, musel by být její
konec upevněný ne za hřídelí rolety, ale před ní. Kromě
toho dolní tyč, která roletu zatěžuje, by měla být tlustší a
bez koncovek.
Dvojitá roleta z obyčejné pokovené fólie může mít nicméně jiné výhody. Může poskytovat možnost
téměř úplného zatemnění místnosti (pokud jedna vrstva propustí 3 % světla, dvojitá roleta propustí
jen jedno promile). A taky může vytvořit tepelnou izolaci téměř tak dobrou jako dvojice rolet. Proč
32
jen téměř? Je to proto, že lišty, na které chladný vzduch roletu přitlačí, lze použít pouze na
interiérové straně od dvojité rolety. Na exteriérovou stranu lze umístit další lišty, ale roleta na ně
přiléhat nebude, naopak se prověsí. Prostor uvnitř „roletové kapsy“ bude proto z exteriérové strany
přístupný spárami kolem okrajů rolety, takže z něj poteče teplo směrem k vnějšímu zasklení
i konvekcí.
Nevýhodou prodávaných mechanismů s kuličkovým řetízkem jsou tlustá čela hřídele rolety. Roleta
má pak šířku aspoň o 4 cm menší, než je šířka dutiny dvojitého okna. Boční lišty tedy musejí být
tlusté alespoň 3 cm.
Alternativou kuličkového řetízku by mohlo být užití lanka, které je kolem hřídele několikrát
opásáno a je umístěno v tenoučké kazetě vylučující jeho sesmeknutí. Pro lanko lze v pevném
rámu okna vytvořit těsné kanálky, např. jako zářezy, které se pak téměř celé zase vyplní. Jimi bude
lanko procházet do interiéru a z něj zase zpět na hřídel. Roletou by se pak dalo manipulovat i bez
otevírání vnitřních křídel, čili i bez hrozby ranního zarosení křídel vnějších. Jako horní hřídel
může sloužit prostá dřevěná tyč. Na jednom boku se o hřídel musí opírat nějaký třecí prvek, který ji
zajistí proti otáčení vlivem váhy dolní tyče.
6.3.7 Napínání strunami vedoucími přes kladky, možnost odvíjení
vzhůru
Další možný mechanismus pro jednovrstvou roletu je takový, že roleta není napnutá vahou
dolní tyče, ale pomocí dvou strun (např. silonových vlasců) na bocích rolety. Struny vedou od
lehké dolní tyče dolů přes kladky upevněné na dolním konci bočních desek a pak nahoru na hřídel
rolety. Na tu se struny při odvíjení rolety navíjejí. Pak se roletou dá manipulovat spojitě, pomalu,
tahem za struny. Každá z bočních strun prochází vodítky, které zajišťují její správný náběh na
kladky a na hřídel. Další vodítka ji oddalují od bočních desek, aby se struna dala prsty uchopit.
Vodítka lze vyrobit zatlučením tenkého hřebíku, odstřihnutím jeho hlavičky a zkroucením do očka
tvaru krátké šroubovice.
Takový mechanismus má výhodu v tom, že jej lze instalovat i „vzhůru nohama“, čili navíjecí
hřídel umístit k dolní desce okna místo k horní. Bez mechanických problémů je to u oken, jejichž
vnější křídla se otevírají ven. Odvíjení směrem vzhůru umožňuje zaclonit ve dne jen spodní část
okna a vršek nechat volný, aby byla místnost dostatečně prosvětlena i daleko od okna. U obvyklých
novějších dvojitých oken, která se otvírají jen dovnitř, by bylo možné v dolní desce vytvořit výřez,
do nějž se hřídel rolety vloží tak, aby ve srolovaném stavu nebránila otevření vnějších křídel.
Toho, aby byla roleta při plném rozvinutí tak napnutá, že ji tlak studeného vzduchu ve vnější dutině
neprosmýkne kolem bočních lišt, lze docílit tím, že se struny po rozvinutí rolety napnou zaháknutím
za úchyty na bočních deskách okna.
Boční lišty musejí být tlustší, než když se použije hřídel s pružinou, protože roleta nemůže být tak
široká. Alespoň půl centimetru každého okraje hřídele musí sloužit pro navíjení struny a pro čelo
velkého průměru, které hřídel zakončí a bude bránit sklouznutí struny z hřídele.
6.3.8 Elektrický pohon rolet
Trvale udržitelné řešení je jen takové, kdy mají rolety pohon elektrický, ideálně i automaticky
ovládaný, s možností ruční změny stavu nějakým ovladačem. Trh je v tomto ohledu dost
omezený. Elektricky poháněné tlusté hřídele s průměrem 4 cm a s motorem uvnitř jsou
konstruovány spíše pro masivní pevné rolety a stojí kolem čtyř tisíc korun za kus, ovládají-li se
tlačítky (s ovládáním dálkovým jsou o dost dražší).
33
Existují sice i tenké hřídele (o průměru 2 cm) určené pro instalaci
fóliových rolet do těsných dvojskel, ale ty jsou stěží samostatně
k dostání. Němečtí výrobci takových rolet je nabízejí pro ochranu
před sluncem. Noční zlepšení dvojskel, které poskytují, je nevelké –
užité fólie buď nemají dostatečně nízkou emitanci, nebo se odvíjejí
nikoli v polovině tloušťky dutiny, ale těsně podle jednoho skla,
čímž tok tepla zprostředkovaný plynem v dutině sníží málo.
Příklady: www.glastec.com, www.agero.ch.
Přitom není tak obtížné jemný elektrický pohon vytvořit. Stačí
k tomu např. to, aby jeden okraj hřídele byl zakončen ozubeným
kolem, do nějž zasahuje šnek malého motorku, jaký bývá třeba
uvnitř CD mechanik. Koncové vypínače lze ovládat tyčí napínající
roletu. Motorek lze upevnit pružně, aby se při nenadálém odporu
hřídele vůči otáčení osově posunul a vypnul, tím lze předejít
roztržení rolety.
V dnešní době malinkých počítačů obsažených v kdečem, nejen
v mobilních telefonech, by neměl být problém motorky ovládat
automaticky podle denní a roční doby, podle teploty v interiéru
a oslunění okna. Tedy rozvinout roletu, aby se interiér nepřehřál. Za chladných dní ji naopak
rozvinout k večeru, když už není potřeba světlo zvenčí. A svinout ji ráno, aby v ložnici pěkně
svítalo. Nebo ji po noční směně svinout až později, aby světlo nerušilo klidný spánek.
Napnutí rolety v rozvinutém stavu, aby neproklouzla kolem bočních lišt, může zajišťovat váha dolní
tyče. Nebo boční struny, jejichž tloustnoucí návin na hřídeli zajistí, že napětí rolety bude maximální
právě tehdy, když je roleta rozvinutá. Výhodou bočních strun je, že síla potřebná k posuvu rolety
zůstává malá. Při užití bočních strun lze samozřejmě rolety rozvinovat také zdola nahoru.
Počítačově ovládané rolety jsou i možnou účinnou obranou proti nežádoucímu nočnímu světlu
z umělých zdrojů venku.8
6.3.9 Změna vzhledu oken vlivem rolet
Hliníkem povrstvené plastové fólie mění vzhled domu hlavně ve dne, což jako ochranu interiéru
proti slunci už lidé tolerují. V noci mohou fóliové rolety takřka úplně zabránit úniku světla
z interiéru a tím i rušení exteriéru světlem. Poskytnou i dokonalé soukromí. Platí se za to tím, že
okna dostanou vzhled nerovných zrcadel. Komu není stříbřitý, čili aluminiový vzhled rolety
příjemný, může užít fólii s barevnou nepokovenou stranou – kromě zlatavého povrchu může jít
o průhledné vrstvičky zelené, modré, červené, mohlo by jít i o potisk nějakým vzorem.
Pokud by někomu pohled na fóliové rolety přesto vadil, lze před nimi na noc zatáhnout záclony. Za
chladného dne by ovšem záclony měly být odsunuty, aby nesnižovaly solární zisky – to ony jinak
dělají, mimo horké období roku velmi nevhodně. Jak moc ubírají slunce, to lze zvenčí snadno
odhadnout, porovnáme-li okna bez záclon („otvor“ do domu je napohled černý, pokud se v něm
neleskne světlé nebe) a s nimi (celá okna jsou bělavá).
8 Pokud nějaký původce takového světla nehorázně pronikajícího k vám domů není ochoten světlo přesměrovat,
vypnout nebo řádově ztlumit, aby umělé osvětlení okna zvenčí bylo vždy slabší, než bývá v přírodě za úplňku
(desetina luxu), lze po něm žádat, ať vám takovou automaticky fungující clonu zaplatí…
34
6.3.10
Umístění rolet do zdvojených oken starých a nových, event.
do dvojskel
Fóliové rolety lze umístit i do oken zdvojených, čili těch se dvěma skly v rámech
sešroubovaných k sobě. Podmínkou je jejich ovládání – takové, které nezpůsobí průnik
interiérového vzduchu do dutiny mezi skly. U elektrického pohonu je to bez problémů, ale
existují i ruční pohony, kdy je interiérové ovládání s dutinou propojeno jen permanentními magnety.
Takové magnetické propojení se užívá u žaluzií instalovaných ve dvojsklech. Opět lze užít jak
napnutí rolety dolní tyčí, tak i bočními strunami, s výhodou možnosti rozvíjení fólie odzdola
nahoru.
Zdvojená okna staré konstrukce, běžná např. v panelových domech či ve školách, beztak často
clonící prvek obsahovala, totiž žaluzii z hliníkových lamel jako obranu proti letnímu slunci. Fóliová
roleta poslouží ještě univerzálněji.
Zdvojená okna se vyrábějí i dnes, a to právě kvůli umístění pohyblivé clony do tlusté vzduchové
dutiny. Rozdíl oproti těm starým je, že na interiérové straně není jednoduché sklo, ale co nejlepší
dvojsklo. Příkladem je výrobek Edition 4 firmy Internorm. Variantu s pokovenou fóliovou roletou
těsnící na bocích dutiny a nahoře či dole ovšem firma nenabízí.
Umístění rolety uprostřed dutiny ve dvojskle je mimo možnosti svépomocného vylepšení okna.
Není ale mimo možnosti výrobců dvojskel. Jen si musejí zákazníci takovou kvalitu vyžádat.
6.3.11
Pokovená roleta na interiérové nebo exteriérové straně
Pro pohodlné ruční mechanické ovládání by samozřejmě bylo příjemnější mít roletu na interiérové
straně okna. To má ale svá úskalí.
Jedním jsou závany vzduchu, které mohou roletu vysmeknout zpoza bočních lišt (samozřejmě se dá
vrátit zpět). Větším problémem je, že u oken, která sama neizolují v noci velmi dobře, by
interiérová skla za fóliovou roletou leckdy vystydla tak, že by se orosila. Jistě, rosa se přes den zase
vypaří nebo se dá ráno po svinutí rolet setřít. Orosení se navíc dá potlačit tím, že na rámy oken
nalepíme z interiérové strany čirou fólii. Hliníková vrstva nízké emitance na pokovené
plastové roletě bude bránit zářivému tepelnému toku i skrze onu čirou fólii, celek okna bude
izolovat lépe. Čirá fólie pak může zůstat i za mrazů nad rosným bodem.
Druhou nevýhodou umístění rolety až na interiérovou stranu okna je, že tepelně izolační vlastnosti
okna nezvýší tak dobře jako roleta v dutině mezi skly. Je to proto, že je z interiérové strany více
ovívána vzduchem, takže se tam zřetelněji projeví konvektivní tepelný tok, který může zasahovat
i do dutiny mezi roletou a sklem.
Na druhé straně je výhoda, že pokovenou roletu díky její nízké emitanci vnímáme jako teplý
povrch, i když je o dost chladnější než interiérový vzduch.9
Trh nabízí roletu, kterou lze připevnit na rám okenního křídla a která může mít navíjecí hřídele na
horním i dolním okraji. Lze ji tedy rozvíjet i od spodního kraje křídla k hornímu („roleta SUNROLLO dvojitá D3.F.09“, 2013; „Glasleisten-Rollo“, 2013). Náhrada tkaniny pokovenou fólií by
neměla být složitá. Pokud jde o noční tepelné vylepšení, je to alternativa pro okna nová, s velkým
křídlem přes celou výšku okna. Lze ji ale použít i u malých oken dvojitých, mají-li vodorovně
rozměr do 120 cm a svislý do 180 cm, jen se na jejich ostění musí připevnit pomocné lišty.
9 Ostatně to je i recept, jak vylepšit jiné nepříjemně chladné povrchy interiérové strany „pláště budovy“ – když se
pokryjí lesklým hliníkem, tak nás zdálky nebudou studit. A taky do nich skrz hliník nemůže pronikat vodní pára,
kvůli čemuž by zvlhly. Z fólie, pokud na ní zkondenzuje, se dá voda snadno setřít.
35
Umístění fólie na exteriérovou stranu okna nečiní žádný problém s rosou. Vnější pokovená fólie
naopak může vyloučit orosení na skvěle izolujících oknech, kde se jinak zvenčí ráno vyskytuje.
Za větrných dní ale fólie tepelně moc nepomůže, a aby se nepotrhala, je nejspíš potřeba, aby se při
větru automaticky srolovala. Rozumné umístění navíjecí hřídele pro fólii umístěnou vně okna je
na dolním parapetu. Jednak pak není zespodu z ulice skříň s hřídelí rolety vidět a jednak taková
nahoru rozvíjená roleta může lépe měnit osvětlení interiéru.
7 Jiné pohyblivé clonění
Rolety z pokovených fólií odvíjené zdola nahoru poskytují dobrou regulaci osvětlení interiéru. Ale
jsou i další způsoby, které v domácnostech nejsou běžné a mají jiné výhody.
7.1 Markýzy
Markýzy jsou běžné u obchodů či „zahrádek“ před restauracemi apod., ale ne nad okny obytných
budov. Přitom jimi lze leckdy dokonale eliminovat přímé oslunění interiéru a zároveň zachovat
nerušený výhled ven. Markýzy samozřejmě cloní vždy shora, jsou tedy ve dne vhodné jen při
nadbytku světla. Bývají robustní, ovládané dlouhou klikou zvenčí nebo elektricky. Jejich instalace
je rozumná všude tam, kde se chceme bránit silnému letnímu slunci. Za zatažených dní se
svinou zpět ke zdi, aby neubíraly světla, a tedy i slunečního tepla. Markýzy mohou mít pevný
úhel vzhledem ke zdi, ale mohou být i nakláněcí.
Jsou-li ovládány automaticky, elektricky, je vhodné je užívat po celý rok jako obranu proti
nočnímu rosení oken zvenčí. Rosení je u výborně izolujících oken za jasných nocí běžné, nejsou-li
okna cloněna stromy nebo sousedními budovami. V létě je jejich nepříjemnost jen optická, ale
v chladném období mohou markýzy užitečně snížit i únik tepla z interiéru daný tím, že necloněná
vnější skla sálají do ledového nebe.
Elektricky ovládané markýzy by mohly být i subtilní, pokud by byly počítačově ovládány s užitím
čidla rychlosti větru, aby se zatáhly, kdyby bylo příliš větrno. Pevný by byl jen rám, do nějž by se
rozvíjely podobně jako elektricky ovládané rolety popisované výše.
Jistou formou markýz je i vyklápění dřevěných venkovních lamelových rolet v dolních dvou
třetinách, běžné u předválečných vil. Takto ovládané rolety také poskytují silné clonění proti slunci
a přitom nebrání výhledu. Technika je jednoduchá – jde o pant na kovovém vodicím žlábku na
okrajích rolety a vzpěry na dolním okraji okna. Použití takové vnější clony okna poskytuje bezpečí
v případě, že oknem větráme za letních veder přes noc průvanem a chceme si být jisti, že dovnitř
nenaprší, i když přijde bouřka.
7.2 Žaluzie s lepšími povrchy a lepší geometrií
7.2.1 S otočnými lamelami, jejichž konkávní
strana míří nahoru je zrcadlově lesklá
Pokud jde o snížení přímého i rozptýleného světla, jsou běžné
žaluzie z tenkých žlábků hliníkového plíšku dobře účinné. Jenže
takové žaluzie se často používají pro snížení světla do blízkého
okolí okna, aby např. nerušilo lidi pracující u monitorů, a přitom
dále od oken je už světla tak málo, že se tam i ve dne zapíná
umělé osvětlení.
36
Tentýž základní materiál, totiž lamela z prohnutého hliníku, může přitom poskytnout mnohem lepší
službu. Stačí, aby její konkávní strana (čili dutá, opačná je vypuklá) byla zrcadlově lesklá jako
alobal či leštěný hliník a obrácená směrem vzhůru. Pak výborně přesměruje světlo z nebe do
stropu, čímž se místnost prosvětlí, aniž by to někoho oslňovalo. Napodobí se tak venkovní denní
světlo, když je zataženo – je silné, ale většina jde strmě dolů, ze směru, v němž je jeho cesta skrze
mraky nejkratší.
7.2.2 Upravené běžné žaluzie
Dobrou úpravu použili v první pasivní administrativní budově v Česku (Intoza v Ostravě).
Venkovní žaluzie z masivních hliníkových lamel nechali jenom „převázat“, takže se nesklápějí
všechny současně. Pokud jsou sklopeny dolní lamely, je interiér od exteriéru světelně oddělen
zhruba v rozmezí výšky osob, kdežto horní lamely jsou otevřené a umožňují průnik světla místností
do hloubky. A když jsou naopak sklopeny horní lamely, místnost značně potemní, ale mezi dolními
lamelami je pěkně vidět ven.
Obdobně je možné upravit délky ovládacích šňůrek i v horních třetinách či čtvrtinách žaluzií
vnitřních. V létě jejich horní část nepustí přímé jižní slunce, ani když jsou lamely otevřené (jsou
totiž zastíněny samou zdí budovy), ale propustí světlo z nebe pod sluncem, což může místnost
příjemně osvětlit.
Samozřejmě aby to fungovalo ještě lépe, horní lamely by mohly být obráceny hřbety dolů a horní
konkávní části mít lesklé, jak jsme uvedli výše.
7.2.3 Žaluzie s nízkou emitancí
Hliníkové lamely žaluzií vně od okna by mohly více snižovat ochlazování vnějšího skla za
mrazivých bezvětrných nocí, pokud by nebyly „pokaženy“ obvyklým tlustým eloxem (umělou
oxidací povrchu) či nátěrem, ale byly oboustranně co nejvíce lesklé, čili měly co nejmenší emitanci.
Na interiérové straně okna by takové žaluzie v noci vracely nejen světlo, ale i dlouhovlnné
infračervené záření zpět do místnosti. To, že by odrážely sálání interiéru, by pomohlo hlavně u oken
špatně izolujících, které mají za mrazů nízké povrchové teploty.
7.3 Rolety z čiré, ale strukturované fólie
Potlačení přímého slunce, ale i plné viditelnosti skrze okno se často řeší různými bílými
tkaninovými clonami. Ty mají ovšem nevýhodu, že velmi ubírají jak světla, tak i slunečního tepla.
Vracejí totiž většinu záření skrze okno ven. A podobně jsou na tom i různá matná (opálová, mléčná)
skla. Oslnění mohou dokonce zvyšovat. Existuje ale i jiná možnost, jak světlo skrz okno ovlivnit
a přitom jej téměř neubrat. Totiž užít vrstvu hrbatou, obdobu skla s vylisovaným vzorem.
Takové fólie, které lze užít coby materiál rolety, jsou běžně k dostání v prodejnách domácích
potřeb. Jakýkoliv vzor, který je na nich nalisovaný, dostatečně eliminuje zřetelnost předmětů, které
jsou za nimi. A také přesměruje sluneční záření do mnoha směrů. Existuje dokonce možnost, aby na
nich byly nalisovány struktury, které většinu přímého slunečního světla přesměrují do stropu, takže
neoslňuje a využije se v hloubce místnosti, místo aby dopadalo na stoly hned u okna.
Tam, kde nechceme skrze okno vidět zřetelně ven, se dá strukturovaná fólie nalepit na rám
okna, jak jsme o tom psali v části o fóliích plně průhledných. Jinde se dá instalovat jako roleta
libovolného provedení.
37
8 Okna do nebe
Upravit okna ve svislých zdech, aby sloužila lépe než dosud, je jistě důležité. Ale pokud jde
o množství světla, lépe mohou sloužit okna namířená strmě do nebe. Ta mohou být současně velice
levná.
8.1 Skla místo tašek
Zvláště jednoduché je osvětlit denním světlem půdní prostory, nad kterými jsou viditelné tašky.
Stačí nějaké z nich vyjmout, jiné posunout (to u těch rovných) a ve vzniklém otvoru použít
„velkou tašku“ z kaleného skla, jaké bývá v bočních oknech starých autobusů a aut vůbec. To má
zabroušené okraje a je velice pevné. Ve střeše je lze udržet třmeny z nerezových či bronzových
drátů (těch ze starých telefonních linek vedených vzduchem). Půda s hojností denního světla se
stane milým prostorem, vhodným pro ukládání věcí.
38
Ploché tašky mají výhodu, že je lze posunout níže či výše, některé pak vyjmout úplně, a vzniklý
otvor zakrýt kaleným rovným sklem nebo dvěma menšími skly nad sebou. Skla se proti sesunutí
zabezpečí korozivzdorným drátem. Tašky vysunuté výše tam lze udržet i podložením kouskem
polystyrénu.
Půda se takovými prosklenými otvory v krytině krásně prosvětlí, takže se tam např. na léto dobře
ukládají vnitřní křídla dvojitých oken.
8.2 Světlíky
Světlem z nebe je ale vhodné osvětlovat i interiéry, ve kterých se pohybujeme běžněji. Pomáhá to
zejména za dní s hustou souvislou oblačností, která je blízko obzoru temná, ale nahoře nad námi je
o hodně světlejší. Prvkem, který interiér krásně prosvětlí, je vysoký světlík, čili šachta procházející
běžnou tepelnou izolací ploché či pultové střechy, ve vyčnívající části rovněž důkladně tepelně
zaizolovaná. Na jeden metr čtvereční svého průřezu poskytne světlík až o řád více světla než
svislé okno.
39
Horní zakončení světlíku může být velmi levné. Stačí na to pásy těsnění, jedno na vnitřním,
druhé na vnějším okraji konstrukce šachty. A na nich pak položené těžké trojsklo (či souvrství
ze dvou skel s fóliemi uvnitř), jehož horní vrstva je ze skla kaleného. Trojsklo má okraje šachty
dostatečně přesahovat a být doplněno lemy, které zajistí, že voda z něj skapává dolů na střechu
a nestéká až k těsnění. Na vnitřní ploše trojskla mohou být přilepeny bílé držáky, které brání
zvednutí skla větrem či nezvaným návštěvníkem (bílé proto, aby se jimi sklo nepřehřívalo, když je
osluněné). Sklo lze na jedné straně zevnitř nadzvedávat, aby se interiér provětral. Takové
větrání je bezpečné i za bouřek.
Plochu trojskla, skrze kterou už prakticky nejde světlo do interiéru, je vhodné zvenčí před světlem
zakrýt. To lze provést i pěnovým polystyrénem nebo polyuretanem chráněným proti světlu, který se
překryje např. hliníkovým plechem. Tím se tepelné vlastnosti světlíku dále zlepší.
Světlík nevyžaduje žádné pohyblivé clonění, pokud je jeho bíle vymalovaná šachta dostatečně
hluboká. Pak totiž slunce téměř nikdy neproniká až pod šachtu, ohřátý vzduch se drží pod horním
sklem a nijak tam nevadí. Odklopením skleněného krytu jej snadno vypustíme ven.
8.3 Běžná střešní okna a jejich nedostatky
Kdo někdy v létě pobýval v podkroví se střešními okny, zná jejich nepříjemnou vlastnost: nejsou-li
orientována na sever, pak se jimi podkroví přehřívá. A pokud jsou to okna co nejlépe izolující proti
nočnímu úniku tepla v zimě, tak se ráno leckdy zarosí a v zimě ojíní. Když na ně napadá sníh, může
tam zůstat dlouho. Střídáním teplot ve dne a v noci se v kontaktu se sklem může sníh dokonce
změnit ve vrstvu ledu. Kromě toho není noční tepelná prostupnost střešních oken tak nízká jako
u svislého zasklení, vinou krátkých konvekčních buněk z dolního skla na horní. Je vlastně vždy
příliš veliká.
8.4 Roleta namontovaná nad světlíkem či střešním oknem
Chceme-li okna obrácená vzhůru spolehlivě chránit proti rose, jíní či sněhu, připadá v úvahu jen
užití vnější rolety z odolné pokovené fólie, automaticky ovládané. Taková roleta dokonale
zabrání i přehřívání. Musí se smotávat směrem dolů, aby setřásla sníh, pokud na ni napadne.
Aby to zvládla, i když je sněhu hodně, musí rám s roletou končit dostatečně vysoko nad střechou
pod oknem a přesahovat okno směrem dolů. Dostatečná výška nad oknem a střechou umožní
i větrání oknem za letních dopolední, kdy slunce střechu již silně ozařuje, ale vzduch venku ještě
zůstává chladnější než vyhřátý interiér. Umožní také provětrávání interiéru v noci, kdy by mohlo
začít pršet.
Jediná situace, kdy může být vhodné nechat roletu smotanou, přestože sněží, je zimní den, kdy by
se při rozmotané roletě muselo v interiéru svítit. Vhodné to je tehdy, když lze sníh z okna snadno
odstranit nebo když má vzduch venku teplotu jen těsně pod bodem mrazu, takže sníh na okně
roztává a sesouvá se sám dolů. Jinak by během sněžení měla být roleta rozmotaná a jen nakrátko
smotaná, aby sníh shodila dolů.
Pokovená roleta s nízkou emitancí může být, podobně jako tenké pokovené fólie mezi skly,
průhledná s propustností několika procent světla, takže je skrze ni vidět vzhůru. Pokud bude mít
emitanci dostatečně nízkou (pod 0,2; toho je možné docílit i tehdy, když je aluminiová vrstva
oboustranně krytá plastem), výrazně za jasných mrazivých nocí sníží tok tepla střešním oknem
a sama se přitom nemusí ani rosit, ani ojínit, protože její teplota bude blízká teplotě vzduchu.
40
8.5 Fóliová roleta uvnitř okna nebo pod ním
Pomineme-li sníh, námrazu a rosu na vnějším skle, samotnou protisluneční ochranu a velké zlepšení
noční izolační schopnosti okna může zajistit i fóliová roleta umístěná v dutině mezi skly střešního
okna. Měla by se odrolovávat zdola nahoru. Ideální umístění rolety je pod horním sklem či
dvojsklem v tlusté vzduchové dutině zdvojeného okna. Tepelné vlastnosti okna za zimních nocí
se rozvinutím pokovené, dostatečně těsné rolety velmi zlepší.
Méně dokonalou možností je roleta na dolní straně okna, což je technologie, která je na trhu. Ale ne
z pokovené fólie a ne tak instalovaná, aby vytvářela těsnou kapsu. Obecně lze na rám okna
namontovat zespodu roletu podobně jako do dvojitého okna, jen boční lišty musí mít tvar L-profilu.
Pokovená fólie beze škvír na bocích a nahoře či dole zabrání přehřívání interiéru mnohem
lépe než běžně užívané žaluzie. Méně pohlcuje sluneční záření a nesálá dolů, interiéru předává
teplo jen tím, že vzduch proudí kolem její dolní strany.
9
Kdy okna nejlépe topí
Okna jsou významným zdrojem tepla během většiny roku, kdy je teplota vzduchu venku nižší, než
jakou si přejeme mít uvnitř. Připomeňme základní údaj, že plné oslunění poskytuje tepelný příkon
až jednoho kilowattu na metr čtvereční. Svislá okna jsou osluněna méně, maxima jsou něco přes
600 W/m2. Obyčejné tabulové sklo z toho zadrží jednu osminu. Bývá proto výhodné snížit počet
skel, přes něž slunce do interiéru proniká.
9.1 Otevírání vnitřních křídel dvojitých oken
Chceme-li ráno sluncem zatopit, je obvykle výhodné vnitřní křídla obyčejného dvojitého okna
otevřít – získáme tak až 75 W/m2 navíc. Samozřejmě se současně zvýší únik tepla z interiéru ven,
když mu v cestě stojí jen jednoduché sklo vnějších křídel. Ten ale vzroste nejvýše o 3 W/(m2K),
takže až při mrazu, kdy je teplota vzduchu venku o 25 K nižší než v interiéru, se zvýšené ztráty
tepla vyrovnají zvýšeným ziskům. Není-li venku velký mráz, pak se u vydatně osluněných oken
hodí vnitřní křídla otevřít téměř vždycky. Nemusí to vést k orosení skel vnějších křídel, ta bývají
dostatečně vyhřátá sluncem.
Jiná situace nastává, když je zataženo. Při husté oblačnosti bývá i ve dne osvětlenost okna zvenčí
třeba jen tisíc luxů, což odpovídá zhruba 10 W/m2. Je-li za takových temných dní mráz, převažují
tehdy i u oken s velmi dobrými trojskly ztráty tepla (přes 10 W/m2) nad zisky, ty jsou jen poloviční.
U obyčejných dvojitých oken převažují pětkrát.
V situacích, kdy je oblačnost jen velmi malá a váháme, zda vnitřní křídla otevřít, je rozhodnutí
snadné – jestli nás i tehdy slunce přes okno citelně hřeje, tak se to vyplatí. Častěji to může být
vhodné, jsou-li vnější křídla opatřená dobrými dvojskly a zvýšení tepelných ztrát otevřením křídel
vnitřních je jen malé.
9.2 Okna s pokovenou fóliovou roletou oproti oknům s trojskly
Obyčejné dvojité okno s jednoduchými skly propouští do interiéru tři čtvrtiny slunečního tepla,
trojsklo jej propouští jen polovinu. Při dobrém oslunění je tedy tepelný zisk z dvojitého okna až
o 150 W/m2 vyšší. Je to výrazně více, než činí rozdíl mezi tepelnými ztrátami starého okna a okna
s nejlepším trojsklem (ty jsou měrně vzato 2 W/(m2K), čili i při extrémním teplotním rozdílu 30
K jsou vyšší jen o 60 W/m2). Zhruba platí, že za slunného zimního počasí jsou jižní dvojitá okna
zlepšená na noc jen těsnou roletou z pokovené fólie v celodenním úhrnu stejně dobrá jako běžná
okna splňující pasivní standard. Jinak je tomu ovšem za mrazivých dnů temných, kdy jsou ztráty
41
obyčejnými dvojitými okny příliš vysoké, nenecháváme-li rolety uvnitř nich zatažené i přes den –
a to v místnostech, kde pobýváme, rozhodně nechávat nemáme.
Z toho plyne, že zlepšení dvojitých oken jen instalací pokovené automaticky ovládané rolety
není plnohodnotné. Ani po doplnění čiré fólie na vnější křídla oken. Je rozhodně vhodné
vyměnit vnější jednoduché sklo alespoň za co nejlepší dvojsklo. To platí zejména pro okna,
která v zimě osluněná nebývají.
Tím spíše to platí pro okna zdvojená. I u nich je kromě vložení rolety z pokovené fólie potřeba
vyměnit také jedno ze skel za dvojsklo.
9.3 Závěsy, záclony, vnitřní žaluzie, jiná interiérová clonění
Kdysi se různé důkladné okenní clony užívaly pro částečné či úplné zneviditelnění interiéru zvenčí
v noci, případně pro odpolední spánek. Dnes se hojně užívají i ve dne, aby lidé lépe viděli obraz na
monitoru počítače nebo na televizní obrazovce. V době, kdy v budově topíme, by se ale užívat za
slunných dní neměly. Je nemorální nahrazovat ony stovky wattů, o které se jejich vinou okrádáme,
užíváním fosilních paliv.
Oslunění monitoru i oslnění těch, kdo na něj hledí, lze
vždycky potlačit i jinak než clonou rovnou u okna.
Z klasických technologií jmenujme paravány a slunečníky.
Jde jen o to, kam je postavit či jak upevnit. Obecně platí, že
není příjemné, je-li pozadí výrazně odlišné od jasu monitoru.
Hledíme-li kolem monitoru do mnohem světlejšího exteriéru,
nejjednodušší bude, když o monitor opřeme zezadu velký
clonící prvek, např. karton. Založíme jej tak, aby ho nesfoukl
průvan. Jiná možnost je zavěsit jej na strop. V úvahu přichází
také užití rolety na běžné duté dřevěné hřídeli s pružinou
uvnitř, ale umístěné na stropě nad stolem. Svítí-li na nás
nepříjemně slunce střešním oknem, pomůže slunečník
Aby člověk při pohledu na
vetknutý do podstavce či držáku na stole nebo pověšený na
monitor nebyl oslněn, stačí
strop.
zakrýt výhled k oknu kusem
kartonu (zde jde o kopii
U clon rovnou na oknech vadí, pokud zůstávají ze zvyku
zatažené celý den. Nejen proto, že ubírají slunečního tepla, starobylé hvězdné mapy) a na
hlavu si pak dát klobouk, čepici
ale i proto, že se v interiérech jejich vinou mnohem více
se štítkem nebo jen samostatný
svítí umělými zdroji světla. A také se zhoršuje pohled ven,
„kšilt“.
což je většinou škoda. Vnímat z interiéru, co se děje venku,
a minimalizovat umělé osvětlování, to prospívá pohodě
(Hollan, 2007, 2009b).
Přínosné jsou z tohoto hlediska za horkých dní vnější či vnitřní žaluzie – takové, které jsou jemně
dírkované, takže i když jsou uzavřené, pohled ven zůstává zachován podobně jako v případě rolety
z pokovené fólie.
Bílé záclony mohou mít ve dne svou funkci u venkovských oken, když lidé pobývají těsně u nich,
ale nechtějí, aby na ně bylo zvenku vidět. U oken, která jsou vysoko nebo daleko od chodníku,
záclony postrádají smysl. A žádný smysl nemají ani v parteru, pokud jde o pohled do hloubky
interiéru, ve dne je tam oproti exteriéru hluboká tma.
42
Večer, pokud je v interiéru více světla než venku, brání záclony pohledu ven, ale dovnitř jen velmi
málo. Zkrátka – záclony jsou nemoudrý přežitek. Jen jedno „pozitivum“ jim lze připsat: tam, kde se
používají, je zbytečné umývat okna, přes záclony na ně stejně není vidět.
Jednoduchým vylepšením oken na noc je nahradit záclony klasickou roletou instalovanou místo
původní garnýže. Taková roleta je zcela neprůhledná, ale může být různě průsvitná a mít libovolné
barevné provedení. V každém případě na dálku nepociťujeme chlad okenní tabule. A pokud roleta
v napnutém stavu vytvoří s oknem poměrně těsnou kapsu, sníží i proudění vzduchu kolem skla. Lze
toho docílit tak, že se roleta odvíjí těsně kolem zdi nad oknem a její šířka odpovídá šířce vnitřního
ostění okna. Po rozvinutí rolety zaklesneme její dolní tyč pod rám okenního křídla. Roleta je pak
mírně našikmo, skloněná dolů do interiéru. Aby se tabule skla za roletou v zimě nerosily, na to
může stačit i opatření popsané výše – nalepit na křídla oken čirou fólii.
Na starých hácích pro garnýž jsou připevněny jednoduché plechové úchyty pro roletovou tyč.
Látková roleta se odvíjí těsně u zdi, při rozvíjení se táhne vně ostění, po rozvinutí se ale dole
zahákne až za okno, čímž se napne dovnitř ostění. Vytváří tak kapsu, kolem níž neproudí vzduch.
Místo látky lze užít pokovenou fólii.
43
Pokud už okno samo velmi dobře tepelně izoluje, připadá v úvahu i to, že místo tkaninové
rolety použijeme stejným způsobem pokovenou fólii – tepelný komfort tím dále zlepšíme, aniž
by se do rána okno za roletou zevnitř zarosilo.
Elektricky ovládané rolety z pokovené fólie rozvinované zdola nahoru poskytnou ovšem ve dne
i v noci lepší služby než všechna jiná okenní clonění.
10Závěr
Výše uvedené rozvahy, příklady a rady jistě nepokrývají všechny možnosti, jak docílit toho, aby
nám okna sloužila co nejlépe. Některé popsané postupy nejsou ještě dostatečně ve všech variantách
vyvinuté – jejich zdokonalení a rozšíření čeká právě na vás, čtenáře této knížky. Na jiné možná
přijdete sami. Budeme velmi rádi, když se s námi o své zkušenosti, dobré i špatné, a o nové nápady
podělíte. Na webu www.veronica.cz/okna/ je rádi zveřejníme. To první, co bychom tam rádi přidali,
jsou odkazy, kde lze jaké komponenty pro vylepšení oken získat – to se týká hlavně čirých
i pokovených fólií různých typů. Napsat můžete autorovi ([email protected]) a v kopii
i Ekologickému institutu Veronica. Pokud autor neodpoví, urgujte. Nakonec odpoví…
44
11 Doporučená literatura a odkazy
Haselsteiner, E., Guschlbauer-Hronek, K., Havel, M., & Hollan, J. 2012. Nové standardy pro staré
domy. Příručka pro regeneraci rodinných domů ve 21. století. Brno: AEE NÖ-Wien; ZO
ČSOP Veronica – Ekologický institut. http://veronica.cz/publikace/
Hollan, J. 2007. „Jak osvětlovat budovy veřejných institucí šetrně k životnímu prostředí“.
http://amper.ped.muni.cz/light/texty_pdf/osv_kanc.pdf
Hollan, J. 2009a. „Pasivní domy a zářivé toky energie“.
http://amper.ped.muni.cz/pasiv/windows/JH_disertace/
Odkazy
„Glas + Rahmen – Neues Konzept Für Vakuum-Isolierglas“. 2013.
http://www.glas-rahmen.de/fenster/neues-konzept-fuer-vakuum-isolierglas-20411.html
„Glasleisten-Rollo“. 2013.
http://www.warema.de/FACHPARTNER/PRODUKTE/Innenbereich/Rollos/GlasleistenRoll
o.php
„Hengda VIG“. 2013.
http://www.hd-glass.com/hengdaEn/htmlDocument/category11224/index.html
Hollan, J. 2009b. „Nové paradigma osvětlení v budovách, nová řešení“. In Sborník anotací
konference Juniorstav 2009, 75. Brno: VUT v Brně, FAST.
http://amper.ped.muni.cz/light/texty_pdf/paradigma.pdf
Miléř, T., & Hollan, J. 2013. Klima a koloběhy látek. Masarykova univerzita.
http://amper.ped.muni.cz/gw/aktivity/
„Nippon Sheet Glass Spacia Co., Ltd.“, 2013.
http://www.nsg-spacia.co.jp/
„roleta SUN-ROLLO dvojitá D3.F.09“, 2013.
http://www.slunce-stin.cz/cz/produkt/roleta-sun-rollo-dvojita-d3f09/
„Sound reduction | Nippon Sheet Glass Spacia Co., Ltd.“, 2013.
http://www.nsg-spacia.co.jp/tech/sound.html
45

jak šetřit energii

Transkript

Podobné dokumenty

dveře dana od firmy šimbera roletový požární uzávěr

Silhouette - Diamond Design

Katalog keramického tisku ImageGlass

Tabulka nábalů, doporučení

ORLEANS – SKLO