ŠKOLSKÉ STAVBY

ŠKOLSKÉ STAVBY
ZÁKLADNÍ ŠKOLY
Michaela Stará, Michaela Zámečníková, Martin Šnorbert,
David Skalický, Milan Kodad
1)DĚLENÍ, ZÁKLADNÍ URBAN. POŽADAVKY, ÚPLNÝ PŘEHLED LEGISLATIVY
– VYPRACOVAL: MARTIN ŠNORBERT
2)VSTUPNÍ PROSTORY (ŠATNY, HALA, AULA,…), HYG. A TECH. ZÁZEMÍ, SKLADY
– VYPRACOVALA: MICHAELA STARÁ
3)VÝUKOVÉ PROSTORY A ZÁZEMÍ PEDAGOGŮ, VEDENÍ ŠKOLY
– VYPRACOVAL: MILAN KODAD
4)TĚLESNÁ VÝCHOVA (VNITŘNÍ I VNĚJŠÍ SPORTOVIŠTĚ)
– VYPRACOVAL: DAVID SKALICKÝ
5)STRAVOVÁNÍ
– VYPRACOVALA: MICHAELA ZÁMEČNÍKOVÁ
ŠKOLSKÉ STAVBY
Legislativa
zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a
jiném vzdělávání (školský zákon)

Hygienické požadavky
 zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
 vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz
zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění
vyhlášky č. 343/2009 Sb.
 vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a
teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů
 ČSN 730580-3, denní osvětlení budov – školy
 ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny z roku 2013
 vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických,
fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostory pobytových místností
některých staveb
 zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci





Technické požadavky
vyhláška č. 268/2009 Sb., technické požadavky na stavby
vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb,
(pozměněna) - aktuální je vyhláška č. 268/2011 Sb.
ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb
zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně,
vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci
 Technické normy
kategorie: 73 – Navrhování a provádění staveb
7352 - Stavby pro školství a kulturu
Stravování
vyhláška č. 463/2011 Sb., kterým se mění vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním
stravování, ve znění vyhlášky č. 107/2008 Sb.
 vyhláška č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby

Struktura českého školství
Mateřská škola
- je předškolní zařízení určené pro děti od 3 do 6 let. Děti se mají naučit začlenit se do
společnosti a komunikovat s ostatními.
Základní škola
- je ve všech vyspělých a většině rozvojových zemí povinná, jedná se o základní článek
vzdělání. V České republice je rozdělena do dvou stupňů. Základní škola je určena pro děti od
6 do 15 let.
Základní umělecká škola
- poskytuje základy vzdělání v uměleckých oborech - hudebním, výtvarném, tanečním a
literárně-dramatickém. Organizují přípravné studium pro žáky od 5 let, základní studium I.
stupně (7 roků) a II. stupně (4 roky) a studium pro dospělé (4 roky), případně studium s
rozšířeným počtem vyučovacích hodin. V roce 2010 byl MŠMT ČR vydán Rámcový
vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání (RVP ZUV), podle kterého školy samy
zpracovávaly školní vzdělávací programy s účinností od září 2012 (mimo některé pilotní
školy). Tím se pevně usadily v systému českého uměleckého školství ve své specifické
podobě (neposkytují stupeň vzdělání). Dříve byly tyto školy označovány názvem lidová škola
umění (zkráceně LŠU, slangově liduška).
- školy tohoto typu nabízí dětem i dospělým vzdělání i zábavu v různých oblastech a podle
prostorových a dalších možností. V menších školách bývá výuka jednoho či dvou uměleckých
směrů, zpravidla je základem hudební výuka, někdy výtvarný obor. Ve velkých školách bývá
15 i více tříd, jsou zde sály nabízející výuku taneční, představení hudebních či divadelních
souborů školy, případně i různé soutěže.
Střední škola
- spadá v některých státech pod povinné vzdělání. Střední vzdělání se dělí na maturitní a
nematuritní.
Odborné učiliště
-absolventi odborného učiliště jsou připravování pro výkon odpovídající příslušnému
učebnímu oboru. Studium trvá tři roky a je ukončeno vykonáním závěrečné zkoušky, za
kterou získají výuční list. Absolventům je umožněno pokračování ve studiu dvouletou
nástavbou zakončenou maturitní zkouškou.
Střední odborné školy
- poskytují úplné střední odborné vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Základní doba
studia jsou 4 roky. Absolventi jsou připraveni na výkon odborných činností, nebo mohou
pokračovat ve studiu na vysoké škole.
Gymnázium
- je druhem středoškolského vzdělání, který svým absolventům poskytuje všeobecné vzdělání
zakončené maturitní zkouškou a připravuje je na studium na vysoké škole. Gymnázia mohou
být čtyřletá nebo osmiletá.
Vysoká škola
- je nejvyšším článkem vzdělávací soustavy. Je to jediná instituce, která má právo udělovat
akademické tituly.
- dělí se na univerzitní a neuniverzitní:
Vysoké školy univerzitního typu provozují kromě činnosti pedagogické také činnost
vědeckou, výzkumnou, vývojovou nebo uměleckou. Člení se na fakulty, které se dále dělí na
katedry.
Vysoké školy neuniverzitního typu poskytují především bakalářské studijní programy, ale
mohou poskytovat i magisterské vzdělání. Nečlení se na fakulty.
- Vysoké školy se dále dělí na veřejné, státní a soukromé.
Vysoké školy veřejné jsou právnickými osobami, které mají veřejné právo nad daným
samosprávným celkem. Vymezené pravomoci vykonávají samosprávné orgány. Disponují
vlastním rozpočtem, jehož příjmy tvoří zejména dotace ze státního rozpočtu, poplatky za
studium, výnosy z majetku a doplňkové činnosti.
Státní vysoké školy se dělí na vojenské a policejní. Nemají právní subjektivitu. Na rozdíl od
veřejných škol nemají vlastní rozpočet, finanční prostředky jim poskytují z rozpočtových
kapitol příslušných ministerstev.
Soukromé vysoké školy jsou právnickými osobami. Finanční prostředky si zajišťují sami.
Státní souhlas dostanou uchazeči, kteří poskytují dostatečnou záruku řádné vzdělávací,
vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo tvůrčí činnosti a mají akreditovaný alespoň
jeden studijní program.
Školství je obecný termín zahrnující vzdělávání ve všech jeho formách. Je součástí
sociálního systému. Patří do jedné ze sfér sociálních služeb. Zahrnuje vzdělávací systém,
podpůrné struktury vzdělávání (například pedagogicko-psychologické služby, konzultační
střediska, střediska volného času, střediska pro rizikové skupiny mládeže atd.), zařízení a
lidské zdroje.
Součástí školství je školská soustava. V jejímž rámci probíhá výchovně vzdělávací
proces. Tento proces je sám o sobě mnohostranným jevem s plynulým průběhem. Systém
výchovy a vzdělávání musí zabezpečit širokou řadu požadavků a funkcí, a to v průběhu téměř
celého života člověka.
Vzdělanost je především ucelený pohled na svět a na místo člověka v něm. Je jednou
ze základních dimenzí vývoje lidské pospolitosti. Vzdělávací a výchovný systém by měl
umožnit skloubení zájmů rodiny,společnosti jako celku a zájmů těch, kteří v této oblasti
pracují. Škola je „živý organismus“. Je to prostředí, ve kterém se dítě chce a může vzdělávat a
ve kterém je i vychováváno.
Děti a mládež se ve školách učí samostatně myslet a rozhodovat. Také se učí vést a
podřídit se vedení, tolerovat rozdíly v názorech, spolupracovat s druhými a respektovat práva
ostatních.
V naší současné výchovně vzdělávací soustavě, kromě škol státních, se mohou
uplatňovat i tzv. alternativní školy. Alternativní školy mohou být soukromé, církevní, ale i
státní nebo zřizované např. kulturními institucemi či sdruženími. V těchto zařízením se
uplatňují odlišné metody a způsoby práce, úzká spolupráce osazenstva školy s rodiči,
organizace a také inovace vzdělávacích programů. Způsob financování je pomocí školného a
jiných dalších zdrojů.
ALTERNATIVNÍ ŠKOLY
Následující stať bude zaměřena především na ty pedagogické a školské systémy či
typy škol, které jako tzv. klasické reformní školy existují v současnosti jako školy
alternativní. Můžeme říci, že výchozím názorem je pedocentrický systém, často kritizovaný,
ale v různých modifikacích a redukcích obměňovaný, který klade do popředí zájmy dětí a
jejich zkušenosti a který zdůrazňuje činnost, praxi a užitečnost. Tento systém představuje
J.Dewey (1859-1952), profesor kolumbijské university. Jeho pedagogická metoda, nazývaná
„projektovou“, podporuje tvořivost a iniciativu dítěte. Do popředí pedagogického dění se
dostává pracovní činnost na úkor poněkud snižované hodnoty teorie a systematického vědění.
Jako alternativní školy naší současnosti jsou z minulých dob především vnímány a užívány
teorie a praxe školy daltonské (1913), waldorfské (1919), jenské (1923) a freinetovské (20
léta). Reformou předškolní výchovy se zabývá teorie montessoriovská.
DALTONSKÁ ŠKOLA
vznikla jako experimentální v městě Daltonu (USA - založ. H.Parkhurstová-1919). Byla to
střední koedukovaná škola, jejíž pedagogický systém zahrnoval: svobodu žáka a jeho vlastní
zodpovědnost, zdůraznění spolupráce a vytváření sociálního a demokratického vědomí,
samostatnou činnost žáka. Škola odstraňuje systém tříd (jako skupiny žáků), pedagogický
proces má vyváženě střídat výuku v rámci celé třídy a skupinovou nebo individuální
práci.
WALDORFSKÁ ŠKOLA
byla založena rakouským filozofem a pedagogem Rudolfem Steinerem (1861 - 1925 ) v r.
1919. Filozofickým základem tohoto pedagogického systému je tzv. antroposofie (podle
Steinera: střední cesta poznání mezi theosofií - moudrostí boží-a přírodní vědou.)Je nutné
poznamenat, že waldorfská pedagogika není v širší škále alternativních škol prioritní. V
našich současných podmínkách je pravděpodobně vhodnější uvažovat o " školách
s waldorfskými prvky", jejichž základním východiskem není přímo Steinerova antroposofická
filozofie. Waldorfská pedagogika zahrnuje rozvíjení poznávacích sil, uměleckých schopností,
cítění, mravních předpokladů a náboženského prožívání. Plně organizovaná škola je jednotná
12 letá. Předchází jí většinou mateřská škola a navazuje na ni 13. ročník, ve kterém se žáci
připravují na maturitní zkoušky. Výchova a výuka probíhá ve 3 základních cyklech (v 7
letých obdobích, podle věku dítěte), s výrazným předělem specifických úkolů výuky mezi 8 a
9 školním rokem. Výuka se od počátku zaměřuje také na uměleckou výuku: výtvarné umění,
hudbu, recitaci a eurytmii ( vyjádření řeči a hudby pohybem). Respektování mentality dítěte,
jeho "měřítka" a cítění, vede ke specifickému stavebně architektonickému tvarování
prostorů, objemů a detailů. Ve waldorfských školách také zpravidla nechybí zvláštní sály pro
eurytmii a divadelní scéna.
JENSKÁ ŠKOLA
představují souhrn různých vývojových směrů reforem pedagogiky (založil P. Petersen - 1884
- 1952 , německý pedagog v Jeně - r.1923 ) . Základní charakteristikou tohoto systému je
sdružování žáků podle věkových skupin ( na př. 6-8 let ), nikoliv podle jednotlivých ročníků
(zrušení tříd), vyvážené střídání pedagogických situací (zrušení učeb. předmětů) ,je základní
výukovou metodou. "Vyučování" probíhá i ve zvláštní místnosti, tzv.“ školním obytném
pokoji", na jehož utváření se podílejí děti.
FREINETOVSKÁ ŠKOLA
je typem tzv. "pracovní školy" (C. Freinet - 1896 - 1966, francouzský pedagog).
Nejdůležitějšími prvky školní práce jsou např. „pracovní knihovna“, individuální týdenní
pracovní plán žáka, zaměření na praktickou činnos.t, akustické uč. programy a audiovizuální
materiály. Stavebně architektonickým prvkem je v důsledku toho učebna jako mnohostranně
rozčleněný pracovní prostor.
DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ
v České republice je prozatím možno vzdělávat tímto způsobem pouze dítě na 1. stupni. Na 2.
stupni v současné době probíhá zkušební test. Vyučovat může rodič, případně zvolený
pedagog. Dítě dochází do školy pouze na pravidelné přezkoušení. Tato metoda má řadu výhod
i nevýhod, v našem státě je spíše výjimkou. Velkým mínusem je značná odloučenost dítěte od
vrstevníků. Naopak pozitivum představuje zejména skutečně individuální přístup. Domácí
vzdělávání je téměř pravidlem například u dětí z rodin provozujících cirkusy.
ZDRAVÁ ŠKOLA
jak už název napovídá, soustředí se kromě znalostí také na vštípení zdravého způsobu života
(nejen v životě jednotlivých žáků, ale také řízení domácnosti a podobně).
MONTESSORI – řídí se několika základními principy: Dítě je tvůrcem sebe sama, při jeho
úsilí mu stačí pomoci, aby to samo dokázalo. Důležité je spojování tělesné a duševní aktivity.
Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi. Pokud nevyužijete období,
v němž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností,
senzitivita zaniká. Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho
bude pracovat.
CIZOJAZYČNÉ ŠKOLY
případně školy dvojjazyčné. Většinou je navštěvují děti občanů cizích států, kteří žijí u nás.
Základní školy
Základní škola je celosvětově základní článek vzdělávání nezletilých. Účelem je jak
žáky naučit základním vědomostem, ale také je konfrontovat s vrstevníky a naučit je řešit
problémy. Pro děti a mládež od 6 do 15 let je povinná školní docházka 9 let.
ÚSEKY ZÁKLADNÍ ŠKOLY:
 úsek 1. stupně (děti 1.-5. třída)
 úsek 2. stupně (děti 6.-9. třída)
SPOLEČNÉ PROSTORY:
 studijní centrum (studovna, čítárna, provozní zóna- pracovna knihovníka, sklady knih,
fotolaboratoř apod.)
 audiovizuální prostory (u větších škol; velká učebna, odborná pracovna hudební
výchovy)
 výtvarná a pracovní výchova (odborná pracovna výtvarné výchovy, dílná textilu a šití,
dílna grafiky a keramiky, kabinety-sklady, univerzální dílna)
 vedení školy
 tělovýchovná část
 stravování (jídelna)
POMOCNÉ PROSTORY:
 šatny, příslušenství; vnitřní komunikace; event. bytová jednotka; technické vybavení
venkovní
 plochy pro pobyt na volném vzduchu; tělovýchovné plochy a hřiště; plochy pro
pěstitelské práce a sadovnické plochy; hospodářské plochy a areálové komunikace
ŠKOLSKÉ STAVBY V URBANISTICKÝCH VZTAZÍCH ÚZEMNÍCH CELKŮ
Základním podkladem, který určuje širší urbanistické souvislosti dislokace školských
staveb v určitém územním celku i jejich detailní umístění v sídelních útvarech, je příslušná
územně plánovací dokumentace. Ta vychází v případě školských staveb zejména ze
specifických požadavků. Jak na jejich síť (umístění), tak na vlastní pozemek výstavby.
ZÁKLADNÍ ŠKOLA je jedním z rozhodujících činitelů utváření obytného souboru,
zóny. Zejména vzhledem k požadovanému rozšíření úlohy školy ve společenském organizmu
území a k novým funkčním souvislostem integrovaných školských systémů. Z těchto důvodů
je umístění základní školy vhodné např. v těžišti zájmové oblasti, v blízkosti kulturního centra
(pokud není sama jeho součástí) nebo v těžišti obytného okrsku. Poloha základní školy
v území musí vždy být navržena s ohledem na podmínky konkrétního místa.
Na koncepci školské sítě, kapacitu zákl. škol a na jejich počet mají určitý vliv i
demografické údaje ( 100/130 - 160 žáků ZŠ / 1000 obyvatel) a doporučované docházkové
vzdálenosti - spádový okruh:
- pro 1. stupeň 500-800m; max. 1000m pro 2. stupeň.
- Ve venkovském osídlení 2,5 km (1. st.); 4,0 km (2. st.)
- při dojíždění 8,0 km (1. st.);12 km (2. st.).
Pro návrh velikostní řady ZŠ je určujícím prvkem max. počet žáků v 1. třídě (třída je
organizační jednotka určitého počtu žáků, vyučovaných společně. „Ročník" je skupina žáků
vyučovaná podle stejných osnov). 1. stupeň ZS tvoří 1. až 5. postupný ročník a 2. stupeň tvoří
6. až 9. postupný ročník. Řešení vnitřní struktury-zejména ve výhledových koncepcích-může
mít i alternativní členění, např.: 5+4; 4+5; 3+6; 3+3+3; 4+2+3 na úplných ZŠ). Průměrné
počty žáků ve třídě se v současnosti uvádějí takto: 1.st. - 20-22 žáků; 2.st. - (22)25-30 žáků
(max.) z těchto údajů vycházejí úvahy o stanovení velikosti školy: ZŠ 9 třídní (225-270 ; ~
250 žáků) 13 třídní (325-390 ; ~ 360 žáků); 18 třídní (450-540; ~ 500 žáků);22 třídní (550660; ~ 600 žáků);27 třídní (675-810; ~ 740 žáků). V odůvodněných případech mohou být
navrhovány sdružené školy např.: 2 x 9 tříd. Kapacita školy však musí být vždy určována
podle komplexních podmínek místa. Sdružování větších kapacit škol však není z hlediska
pedagogického vhodné. Ve venkovských oblastech se mohou navrhovat i tzv. "malotřídní
školy" (1-2-3 třídní) pro žáky 1. stupně ZŠ (ve spojených třídách).
PODMÍNKY UMÍSTĚNÍ školských staveb na konkrétním pozemku jsou dány
obecnými požadavky na zdravotně nezávadnou polohu s příznivými klimatickými
podmínkami. Pozemky mají být celodenně osluněny, chráněny proti vnějšímu hluku a
začleněny do zeleně. Školské stavby se nesmějí umísťovat při rychlostních silnicích nebo u
hlavních místních komunikací. Pozemek má být souvislý, vhodného tvaru, nejlépe rovinný
(spád terénu do 10 % ke slunečné straně a max. 5 % ke straně neslunečné). Velikost a tvar
pozemku jsou odvislé od druhu a kapacity školy a mají umožňovat správnou orientaci budov
ke světovým stranám a vyloučit možnost zastínění průčelí s učebnami okolní zástavbou.
Napojení pozemku na příjezdové komunikace (a ev. pěší trasy) a na inženýrské sítě a zdroje
energií je samozřejmé.
PLOCHA POZEMKU
Celková plocha pozemku
Zastavěná plocha pozemku
Plocha tělovýchovných zařízení
Plocha přestávkových ploch
34m2/žák
4,6m2/žák
16m2/žák
4m2/žák (25-30% krytých střechou)
PLOCHY PRO DOPRAVU V KLIDU
Nutným požadavkem je to, aby bylo parkoviště na pozemku školy a při příchodu do školy
z parkoviště nepřecházely děti přes komunikaci pro vozidla.
Parkovací stání
(10-15min) a pouze 10% dlouhodobých
1/5 žáků - z toho je 90% krátkodobých
Provozní členění školy a systém pohybu
ZÁKLADNÍ SYSTÉMY POHYBU VE ŠKOLE
Statický systém
řešení, kdy ráno žáci přijdou do své kmenové učebny a tu
opouštějí pouze kvůli výuce ve speciálních učebnách (první stupeň)
Dynamický systém
výuka, kdy specializované předměty zabírají podstatnou část
denního rozvrhu (druhý stupeň)
Semidynamický systém
kompromis užívaný na vyšších stupních, využívá universální
učebny jako kmenové a dochází se na specializované předměty do laboratoří, jazykových a
počítačových učeben či hudeben
Pokud je školská budova navštěvována žáky ve věkových skupinách přesahujících
jeden věkový stupeň, je běžné jejich provozní oddělení – oddělení provozu prvního a druhého
stupně.
PROVOZNÍ SCHÉMA

PRVNÍ STUPEŇ

DRUHÝ STUPEŇ

PRVNÍ A DRUHÝ STUPEŇ
Požadavky komfortu prostředí
Týkají se jak stránky urbanistické (širší urbanistické vztahy, charakteristika pozemku,
způsob zástavby, podlažnost, hygienické podmínky místa-ovzduší, půda, zeleň), tak provozně
dispozičního řešení (dispoziční principy a skladebné systémy, plošný standard, tvarování
prostoru, optimální orientace ke světovým stranám, oslunění, odstupy budov atd.). Pro tvorbu
prostředí jsou rovněž určující konstrukční systémy (druh nosných konstrukcí -zejména
svislých; konstrukční trakty-rozpony; světlé konstrukční výšky; volba konstrukcí obvodového
pláště, dělících vnitřních prvků; použité materiály-zejména povrchové atd.). Kvalitu vnitřního
prostředí musí zaručit optimální řešení osvětlení (denní, umělé, event. sdružené), barevnosti
interiéru i exteriéru, vytápění (tepelná pohoda), větrání (většinou přirozené) a akustiky (včetně
akustiky " urbanistické „). Ve stručném výčtu faktorů a hledisek, které primárně ovlivňují
kvalitu školských staveb (pohodu prostředí) nemohou např. chybět odkazy na rozměry a
funkčnost nábytku (zejména pracovních míst - antropometrická hlediska) či na přítomnost
výtvarných děl a na estetické působení celku i detailů. Kvalitní komplexní urbanistickoarchitektonické řešení (včetně návrhu bezbariérového provozu a řešení požárně
bezpečnostních opatření) završené rovněž kvalitní realizací školských staveb mohou vytvořit
výchozí materiální podmínky pro požadovaný výchovně vzdělávací proces.
DISPOZIČNÍ PRINCIPY
Výchovná část staveb pro zařízení předškolní výchovy (jesle, mateřské školy) je v ČR
v současnosti řešena jako tzv. "bezchodbová" dispozice. Některé zahraniční základní školy
jsou v učebnové části řešeny také jako bez chodbové, se spojitým, nediferencovaným
provozem.
Chodbové řešení: je tradiční, nejobvyklejší způsob. Učebny (i jiné prostory) jsou
řazeny podél chodeb (dispoziční dvoutrakt nebo trojtrakt). Šířky chodeb se dimenzují podle
požárně bezpečnostních předpisů. Chodby, kde z obou stran jsou situovány učebny, mají mít
sv. šířku min. 300cm (u ostatních se požaduje min. 220 cm - učebnové úseky dvoutraktové).
Schodišťové řešení: Napojování učeben je bez chodbové na schodiště. Na jeden
vertikální komunikační uzel se napojují 2,3, 4 učebny. S ostatními částmi školy je tato
"buňka" spojena většinou přízemními spojkami (chodby, krátké "krčky", haly atd.) u tohoto
systému lze použít dvoustraně osvětlených učeben nad sebou (zejm. centrických). Schodiště
se navrhují podle požárně bezpečnostních předpisů. Použitelné šířky ramen: 120, 150, 180,
210 cm max. 240 cm. Šířka 300 cm je nepřístupná – mimo vyrovnávacích schodišť s
madlem).
Halové řešení: Halová dispozice soustřeďuje většinu vhodných provozů nebo pouze
učebnovou část kolem vícepodlažní haly. Ta je využívána jako komunikační centrum,
rekreační nebo shromažďovací prostor či auditorium (někdy i částečná stupňovitá úprava).
Hala bývá osvětlena shora (dvorana) a prostory ve vyšších podlažích jsou přístupné z ochozů.
U některých škol se v učebnových úsecích vytvářejí menší celky, soustředěné kolem
patrových halových prostorů s přirozeným osvětlením (respirační plochy nebo tzv. "kmenové
prostory" 2. stupně základních škol). Specifickým prostorem je víceúčelová hala jedné sekce
1. stupně zákl. školy.
Volná dispozice odpovídá diferenciaci vyučovacího procesu a některým progresivním
pedagogickým a didaktickým metodám. Na tomto dispozičním principu může podle potřeby
plošných změn některých výukových prostorů vznikat flexibilní prostor, dělitelný pomocí
mobilních příček nebo nábytku. To poskytuje značnou variabilitu prostoru, kde fixní zůstávají
technické instalační prvky (hygien. zařízení), nosné svislé konstrukce a případně vertikální
komunikace. Toto pojetí umožňuje vytvořit i velkoprostor ("Školská krajina").
Uvedené základní dispoziční principy se často kombinují.
SKLADEBNÉ SYSTÉMY (ZPŮSOBY ZÁSTAVBY) ŠKOLNÍCH BUDOV.
Hmotové řešení školní budovy má řadu možností a variant. Vždy však musí vycházet
z provozně dispozičních požadavků, i když rozdílné dispoziční principy je možno aplikovat
na kompaktní i zcela volné objemové skladby. Volba jednotlivých typů souvisí s požadavky
na spojitost, rozptýlenost nebo diferenciací provozu. V našich současných podmínkách je
v základní škole požadována diferenciace podle provozních úseků (funkčních celků) i
věkových skupin žáků a spojitý provoz. Tyto požadavky však nemusí být v rozporu s
použitím např.: kompaktnějších objemových systémů.
Systém stavebně centralizovaný - monoblok : Tento typ může být zcela kompaktní,
má obvykle jednoduchý půdorysný tvar. Provoz je spojitý, ale diferenciace provozní a podle
věkových skupin ZŠ se řeší obtížněji.
Další variantou je monoblok s křídly nebo monoblok rozvětvený. Tvoří složitější
stavební útvar s provozem spojitým a s možností částečné nebo úplné diferenciace
jednotlivých úseků školy.
Systém stavebně decentralizovaný: představuje řešení pavilonové, s možností
diferenciace provozních úseků i věkových skupin žáků (ZŠ). Provoz ve školách pavilonových
může být spojitý nebo rozptýlený. Tyto dvě možnosti se často (zejména u ZŠ) kombinují
(učebnové pavilony jsou rozptýlené a ostatní úseky jsou řešeny s provozem spojitým). Vlastní
pavilon může být vytvořen z většího celku několika (i patrově řazených) učeben, nebo jej
může tvořit jediná učebna (zejména u ZŠ).
Koncentrace přízemních učebnových pavilonů může vytvořit tzv. zástavbu dvorečkovou
(charakter pavilonu se ztrácí). Porušením schematického řazení této zástavby, uvolněním
prostorů mezi učebnami až k rekreačním přestávkovým plochám se vytváří tzv. kobercová
zástavba (zejména u ZŠ).
S uvedenými systémy a způsoby zástavby souvisí max. požadovaná zastavěná plocha
(% zastavění). U jeslí a mateřských škol je to 25 % celkové plochy pozemku. Základní školy
nemají tento údaj přímo předepsán; doporučuje se 15 - 20 %. Pro střední školy se požaduje 25
% (18/20 % u více podlažní zástavby). Rezerva 20% - 25 %.
Uvedené dispoziční principy a skladebné systémy (způsoby zástavby) mohou být
použity jak při výstavbě škol základních, tak škol středních (u nichž pochopitelně není
požadována diferenciace podle věkových skupin). U obou typů škol (ZŠ, SŠ) bývají jako více
či méně samostatné hmoty vyčleněny provozy krytých tělovýchovných zařízení (zejm. např.
kryté plavecké bazény), někdy včetně svého hyg. a soc. zařízení. Některé zahraniční příklady
uvádějí i tělocvičny začleněné uvnitř monobloku (případně s variabilním využitím jako např.
shromažďovací haly atd.). Střední školy se specifickými provozy (průmyslové školy, střed.
odborná učiliště) mívají některé z nich nutně objemově vyčleněné (halové dílny, velké
posluchárny (auditoria), zejména z důvodů oddělení hlučných provozů a z důvodů
konstrukčních.
Zvláštními požadavky se pak budou řídit ty druhy škol, které mají přičleněn úsek
ubytování, případně školy a zařízení integrovaná nebo tzv. školská centra. Vzhledem
k předpokládaným výhledovým koncepcím řešení jak základních, tak středních škol bude jistě
nezbytné volit taková kombinační spojení základních dispozičních principů (a odpovídajících
skladebných systémů), která umožní komplexní využívání různých organizačních forem
výuky, v souvislosti s progresivními metodami pedagogickými a didaktickými. Zařízení pro
předškolní výchovu budou využívat spíše řešení pavilonová (při větších kapacitách), případně
monoblok s křídly. Optimálním způsobem je soustředěná dispozice, umožňující diferenciaci
funkcí.
Podlažnost: v souvislosti s předchozími statěmi je nutno uvést požadované počty
nadzemních podlaží u jednotlivých druhů škol. Výškové řešení vychází vždy z požadavků
pedagogických (např. diferenciace podle věkových skupin žáků u ZŠ), eventuelně
hygienických a z požadavků požární bezpečnosti. Počet podlaží je také do určité míry odvislý
od skladebných systémů a způsobů zástavby a architektonického konceptu.
V zařízeních předškolní výchovy se doporučuje z hlediska hygienického i
pedagogicko-provozního jednopodlažní zástavba; možné je však i 2-3 (výjimečně) podlažní
řešení. Podlažnost hospodářské části se neurčuje. Výjimečně se připouští umístění
předškolních zařízení nebo jejich částí v 1.NP nebo 2.NP bytových domů.
Výška zástavby základních škol je omezena na 3, výjimečně 4 NP. Úsek 1. stupně
může být umístěn pouze v 1. a 2.NP (u ZŠ o velikosti 18 - 22 tříd a více může být úsek 1.
stupně výjimečně umístěn ve 3.NP, přičemž první dva ročníky musí být v 1. nebo 2.NP).
Střední školy mají podlažnost určenu podle druhu školy a jednotlivých úseků
(výuková část a lehké laboratoře: max. 4 NP - výjimečně 5 NP; vedení a studijní středisko: 2
NP; halové dílny a těžké laboratoře: 1 NP; tělovýchova 1 podlažní - výjimečně ve dvou
podlažích; stravování 1 - 2 NP; ubytování 4 - 7 NP).
KONSTRUKČNÍ SYSTÉMY
Výstavba škol vyžaduje takové konstrukční systémy (zejm. nosné - svislé), které
svými vlastnostmi zajistí nejen ekonomii výstavby a provozu, ale které umožní taková
dispoziční řešení, výhledově umožňující přizpůsobení novým, stále se vyvíjejícím (někdy
nepředvídatelným) pedagogickým, didaktickým, integračním či jiným požadavkům (na př.
rozšiřování provozu nebo změna funkcí či účelu). S ohledem na požadovanou variabilitu,
zaměnitelnost konstrukcí a prvků, je skeletový systém nejvhodnější. Vhodná volba osových
vzdáleností svislých podpor (zejm. hloubky traktů) a konstrukčních (světlých) výšek umožní
splnit požadované parametry různé prostorové a provozní charakteristiky jednotlivých
funkčních celků jak ve specifických, tak v univerzálních prostorách.
Konstrukční řešení zařízení pro předškolní výchovu nebude v tomto ohledu tak
náročné; mohou se používat i podélné nebo příčné stěnové nosné (svislé) konstrukce,
případně v kombinaci se svislým systémem skeletovým (min. rozpony hlavních prostorů
mohou být cca 650 - 750 cm; jejich světlá výška min. 300 cm).
Minimální osové vzdálenosti svislých podpor (rozpony) jsou u základních a středních
škol (zejm. v části výukové) – ve směru příčném - (720) 750 cm. Je možné používat i rozpony
větší (840 900 cm), za předpokladu větších tlouštěk stropních konstrukcí (požadovaná světlá
výška výukové části - u rovných stropů - je 330 cm, v prostorech se stropy sklonitymi je 330
cm průměrná výška. V podélném směru (travé) mohou být osové vzdálenosti svislých
skeletových prvků i menší (300, 600 cm; event. 450, 540 cm apod.).
Použití svislých nosných stěnových systémů (podélných i příčných) je limitováno
jejich osovými (světlými) vzdálenostmi tak, aby umožňovaly vytvořit vhodné požadované
rozměry prostorů (zejm. ve výukové části), jejich správnou provozní i prostorovou návaznost
a rozčlenění odpovídající navrženému skladebnému systému.
Specifické prostory krytá tělovýchovná zařízení, víceúčelové jídelny, halové prostory
pro variabilní využívání, halové dílny (SOŠ, SOU), větší posluchárny, auditoria
a shromažďovací prostory, hudební a taneční sály, kreslírny atd. (konzervatoře a hudební
školy, základní umělecké školy, výtvarné stř. školy) vyžadují větší rozpony (9; 12; 18m,
event. více) a větší světlé (konstrukční) výšky.
V souvislosti s výhledovými koncepcemi řešení škol (volná - "otevřená" dispozice;
velkoprostor) budou se zvyšovat požadavky na osové vzdálenosti svislých nosných prvků
skeletových systémů ve větším půdorysném rozsahu.
Ostatní konstrukční systémy a prvky (obvodový pláště, střecha, dělící prvky atd.) musí
vyhovovat všem požadavkům na jejich příslušné stavebně-technické vlastnosti (vč. hmot,
materiálů, technologií) tepelně technické parametry, neprůzvučnost, hygienická nezávadnost
atd.
Doplňující prvky (dveře, okna, povrchy, podlahy atd.) musí být navrhovány rovněž s
ohledem na všechny požadované funkce a hlediska podle příslušných předpisů. Volba
technologií není z funkčních hledisek omezena.
Požadavky požární bezpečnosti je nutno brát v úvahu od samého počátku
navrhovaných prací. Jejich zásady ovlivňují dispoziční členění, konstrukce a materiály,
mnohdy i urbanistické řešení nebo architektonický výraz stavby.
Všechny stavby (nejen školské) je nutno řešit jako bezbariérové.
OSVĚTLENÍ:
Všechny prostory školy musí mít osvětlení, které svou kvantitou i kvalitou vyhovuje
příslušným normám. Prostory vyžadující jedině denní osvětlení jsou zejména všechny
místnosti pro pobyt dětí v J a MŠ, učebny (a většina odborných pracoven a dílen), kmenové
prostory, prostory pedagogů a zaměstnanců, klubovny, čítárny a studovny, jídelny. Sdružené
osvětlení (kombinace osvětl. denního - přirozeného - a umělého) mohou mít některé odborné
pracovny a dílny, sbírky a přípravny, šatny, hyg. zařízení a komunikace (vč. víceúčelových
hal). Dispozice s většími hloubkami traktů výukových prostorů (volné dispozice) - zejména
při vícepodlažních řešeních - budou mít rovněž osvětlení sdružené (přízemní řešení:
kombinované denní osvětlení). Pouze umělé osvětlení mohou mít sklady a místnosti, které
neslouží jako trvalá pracoviště. Osvětlení krytých tělovýchovných zařízení je nutno navrhovat
s ohledem ne jejich charakteristiku, dimenze a umístění v souboru.
Denní osvětlení se navrhuje jako jednostranné, dvojstranné (s osvětl. otvory v
protilehlých stěnách), dvojstranné přes roh, vícestranné; horní nebo kombinované denní
osvětlení (osvětl. otvory boční i horní).
OSLUNĚNÍ; ORIENTACE KE SVĚTOVÝM STRANÁM:
Sluneční záření je nezbytné pro dosažení optimálních hygienických, zdravotních a
psychických podmínek trvalého pobytu dětí a mládeže v prostorách školských staveb.
Zmenšuje tepelné ztráty v zimním období, může však mít i negativní účinky (oslnění nebo
nadměrná tepelná zátěž).
Orientace ke světovým stranám je základním předpokladem pro optimální oslunění.
Obecně se udává orientace průčelí převážné části výukových prostorů (ZŠ; SŠ) a hlavních
denních místností a víceúčelového sálu (J; MŠ), víceúčelových hal (1. st. ZŠ), jídelen,
kmenových prostorů (2. st. ZŠ), hal plaveckých bazénů atp. k jihu, s možnou odchylkou 15° k
východu nebo západu. V odůvodněných případech může být tato orientace i v rozmezí
východ- západ (lépe: východ- jihozápad), zejména u ZŠ nebo SŠ. Pro regulaci osvětlení a
zejm. oslunění se navrhují různé systémy clon ("slunolamy" -pevné, pohyblivé; vnitřní i
vnější), používají se materiály rozptylující nebo usměrňující světlo nebo materiály pohlcující
nebo odrážející tepelné záření.
Orientaci na neslunečnou stranu (S) vyžadují zejména prostory typu kreslíren,
rýsoven, čítáren nebo hlavní podélné okenní plochy tělocvičen. Orientace některých
specifických prostorů (příslušenství J; MŠ, odborné pracovny (na př. fyziky, chemie, jazyků),
laboratoře, sbírky; hudebny, kabinety; dílny; příslušenství atd.) se neurčuje.
S problematikou orientace (stínění) úzce souvisí odstupy školních budov nebo jejich
částí od sebe navzájem nebo od budov sousedních, ale i zastínění terénem nebo vzrostlou
zelení. Minimální odstup průčelí škol s okny výukových prostorů od protilehlé překážky je 1 :
2,5 (doporučený: 1 : 3 (J; MS)). Zastínění okolními překážkami musí umožňovat oslunění
venkovních výukových nebo rekreačních ploch. Odstupy z hlediska požární bezpečnosti se
navrhují podle příslušných vyhlášek.
BAREVNÉ ŘESENÍ INTERIÉRU ŠKOLSKÝCH STAVEB
Má vliv na zrakový vjem prostorů a tvarů. Při návrhu se přihlíží k druhu činnosti v
jednotlivých místnostech, orientaci místností a k členění prostoru celé školy. Dále je třeba se
řídit specifickými vlastnostmi barevného vnímání u dětí a mládeže v různých věkových
skupinách (vč. např. kojenců).
Vhodná barevná úprava školských interiérů (ale i exteriérů) musí splňovat hlediska
světelně technická, psychofyziologická i estetická. Vždy musí být v souladu se systémy
osvětlení a oslunění školních prostorů.
ŠKOLNÍ MIKROKLIMA:
Kromě uvedených činitelů, podílejících se na úrovni mikroklimatu, jsou důležitými
faktory pohody prostředí: vytápění, větrání a akustika.
Vytápění (případně s větráním) musí zabezpečovat takové hygienické podmínky, aby
školské prostory tvořily celoročně nejen ochranu zdraví uživatelů před vnějšími klimatickými
vlivy, ale aby vytvářely především tepelnou pohodu.
V denních místnostech, učebnách, odborných pracovnách, družinách a dalších
místnostech určených k trvalému pobytu musí vytápění zajistit teplotu vzduchu nejméně 20 až
22 °C. V tělocvičnách nesmí při vytápění teplota vzduchu klesnout pod 16 °C, v jídelnách,
halách a dalších místnostech pro krátkodobý pobyt pod 18 °C, na záchodech pod 16 ° C. V
letním období nejvyšší přípustná teplota v učebnách je 26 °C. Tato hodnota může být
překročena za mimořádných mikroklimatických podmínek.
Větrání v našich podmínkách je možno zabezpečit přirozeným způsobem (okny např. příčné) u většiny školských prostorů. Vyšší nároky na větrání mají prostory se zdroji
škodlivin (některé odborné učebny a laboratoře) nebo vyšší vlhkostí (bazény; event. kuchyně).
Některé specifické prostory (větší posluchárny, auditoria, taneční sály, haly, jídelny, halové
dílny; event. příslušenství a hygienické zařízení uvnitř dispozic; některá krytá tělových.
zařízení atd.) mohou mít větrání nucené nebo kombinované.
U staveb pro výchovu a vzdělání jsou stanoveny podmínky na výměnu vzduchu v
jednotlivých místnostech. Pro učebny platí 20 až 30 m3 .h-1 na jednoho žáka, pro tělocvičny 20
m3 .h-1 na jednoho žáka, pro šatny 20 m3 .h-1 na šatní místo, pro umývárny 30 m3 .h-1 na jedno
umyvadlo, pro sprchy 150 až 200 m3 .h-1 na jednu sprchu, pro záchody 50 m3 .h-1 na jednu
kabinu a 25 m3 .h-1 na jeden pisoár.
Akustika musí řešit několik dílčích úkolů (ochranu budov proti zvuku z venkovního
prostoru - urbanistická akustika; ochranu proti hluku uvnitř budovy; snížení hlučnosti
prostředí a zajištění srozumitelnosti a dobrého poslechu - prostorová akustika). Tyto úkoly
musí být řešeny situováním budovy (souboru), dispozičním řešením objektu, výběrem
stavebních konstrukcí (vč. dělících prvků a povrchových materiálů), snížením hluku
vyvolaného techn. zařízení budovy, prostorově akustickým řešením vnitřních prostorů.
Zvýšenou pozornost akustickému řešení je nutno věnovat ve specifických prostorách
(víceúčelové haly, posluchárny, auditoria, strojovny, dílny, krytá tělovýchovná zařízení,
čítárny, hudební a taneční sály, audiovizuální a počítačové učebny, jazykové laboratoře;
učebny pro nevidomé a neslyšící, nahrávací studia). A to nejen dispozičním situováním
("oddělením") tzv. "hlučných" provozů od ostatních prostorů školy, ale také jejich výraznými
akustickými úpravami interiérů.
Požární bezpečnost
- vyhláška č. 23/2008 Sb., O technických podmínkách požární ochrany staveb
Podle tohoto ustanovení vyhlášky v prostoru jednoho z typů únikových cest tzv. chráněné únikové cesty - nesmí množství hořlavých látek (hořlavých
předmětů) překročit přesně stanovený rozsah.
Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR v této souvislosti upozorňuje,
že vyhláška nepřikazuje odstranění nástěnek nebo jiných materiálů ze všech chodeb.
Naopak, vyhláška č. 23/2008 vlastně vychází školám do určité míry vstříc. Dosavadní
předpisy totiž zcela zakazovaly umísťovat na chráněné únikové cesty jakékoliv hořlavé
látky. V praxi však tato ustanovení byla obtížně realizovatelná, proto se v této vyhlášce
vůbec poprvé dovoluje umístění ojedinělých hořlavých předmětů na chráněných
únikových cestách, aniž by byla ohrožena bezpečná evakuace lidí při případném požáru a
byla zachována ještě přijatelná míra požární bezpečnosti. Vyhláška přesně specifikuje
množství a umístění hořlavých předmětů na chráněných únikových cestách.
Z předpisů o požární ochraně lze rovněž odvodit další pravidlo: pokud má stavba
postavená po roce 1975 více než 4 nadzemní podlaží, pak musí mít chráněnou
únikovou cestu.
Chráněná úniková cesta je trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na
volné prostranství, tvořící samostatný požární úsek. Jeho konstrukční řešení a technické
vybavení a zařízení jsou dány normovými hodnotami (například z hlediska použitých
stavebních hmot, požární odolnosti stavebních konstrukcí, způsobu větrání těchto prostorů).
Kromě chráněných únikových cest jsou v budovách projektovány také částečně chráněné
únikové cesty a nechráněné únikové cesty.
Sociální faktory ovlivňující návrh školy
VÝVOJ VZTAHU JEDINCE A SKUPINY
Vývoj člověka v dětství a dospívání je zároveň vývojem vztahu k okolním lidem a
včlenění se do jejich společenství. Jestliže individuální psychický vývoj dítěte je variabilní,
pro vývoj vztahu dítěte ke skupinám v jeho okolí, kdy se k jeho vývoji v čase připojují i
základní povahové rysy dítěte, které mohou tento vývoj dále ovlivňovat, to platí tím více.
Rozšíření kontaktů na větší skupiny a plnohodnotné vytváření komplexních vztahů provází
celé dospívání a je ukončeno až v dospělosti.
Tomu musí odpovídat i postupně, pokud možno nenásilné, zapojování dětí do školního
prostředí a skupiny vrstevníků.
První stupeň
U mladších žáků na prvním stupni, prožívajících období středního a pozdního dětství,
je hlavní potřebou bezpečí a pocit domova, přehlednost a snadná orientace, omezená velikost
skupiny, intimita i chráněné polohy v prostoru. Tato potřeba je nejsilnější v začátku školní
docházky, kdy jsou některé děti ještě plaché. Proto je standardní školní třída největší
skupinou, ve které jsou schopni mladší žáci komunikovat.
Druhý stupeň
U žáků na druhém stupni, v období raného dospívání spojeného s pubertou, přežívá
potřeba identifikovat se s menší skupinou, než je celý ročník, tedy spíše školní třída, a v této
skupině se učí mezilidským vztahům. V tomto věku dochází ovšem i k výraznému přerůstání
kontaktů i mimo tuto malou uzavřenou skupinu.
VLIV ŠKOLNÍHO PROSTŘEDÍ NA PSYCHYKU ŽÁKŮ
První stupeň
Na prvním stupni základní školy je třeba pro malé žáky umožnit při zachování jednoty
školy určitou samostatnost a odlišnost denního režimu. Tomu odpovídá členění a postupné
využívání prostorů různé funkce a měřítka. Toto měřítko musí u malých dětí respektovat
jejich drobnou velikost a pohledový horizont. Problémy nastávají při používání tělocvičen,
kde lze zajistit vhodný režim střídáním s druhým stupněm, ale zejména při stravování ve
školní jídelně. I zde je nejvhodnější střídání na základě posunu rozvrhů.
Druhý stupeň
Pro starší děti na druhém stupni, které, na rozdíl od prvního stupně se statickou
organizací pohybu, tráví čas v prostorech specializovaných pro výuku určitého školního
předmětu a přestávky přesunem mezi nimi. Je důležitá potřeba konkrétního prostoru, se
kterým se můžou identifikovat a tím se identifikovat se skupinou.
V diskuzi při prezentaci zaznělo, že je třeba rozlišovat mezi doporučenými a
závaznými ustanoveními, předpisy.
Pokud bychom se dostali k navrhování vysoké školy, tak je důležité seznámit se se
strukturou, zda se dělí na fakulty, katedry – protože každá VŠ si to dělá podle sebe a není
nějaký univerzální klíč na toto dělení.
PROSTORY PRO VÝUKU, ZÁZEMÍ PEDAGOGŮ A VEDENÍ ŠKOLY
Výukové prostory:
Počet kmenových učeben minimálně jako je počet tříd.
Učebny musí splňovat několik parametrů.
- Učebny musí být dostatečně prosvětleny a osluněny přirozeným světlem ( nutné doložit výpočtem )
přisvětlování okny, nebo světlíky. ( z leva, shora )
- Orientace učeben přednostně na jih ( není podmínkou )
- Stínění nutné stínění oken před osluněním ( žaluzie, rolety )
- Udržování vnitřní teploty v zimě 20-22 stupňů, v létě max 26 stupňů
- Nutné dostatečné větrání ( důležité ) výměna vzduchu 20-30 m3/h na 1 osobu
- Akustické požadavky ( speciální třídy )
Geometrické parametry:
- Velikost učebny se odvíjí podle počtu žáků a druhu učebny ( nejčastěji 30 žáků )
- Plocha obvyklé kmenové učebny je 1,7 m2 na žáka
- Plocha odborné učebny je 2,0 m2 na žáka
- Světlá výška učebny minimálně 3,3 m
Běžně se dnes navrhují učebny pro 30 žáků na 55 m2 ( splněna podmínka + 10% hygienické minimum )
ERGONOMICKÉ POŽADAVKY
Výška dítěte
cm
112,5 – 127,5
127,5 – 142,5
142,5 – 157,5
157,5 – 172,5
172,5 a více
výška desky stolu
mm
520
580
640
700
760
výška sedáku židle
mm
300
340
380
420
460
Primární stupeň:
- Kmenové učebny, nejnižší třídy se nacházejí v nejnižších patrech max. 2. patro, od 3. patra pouze 2. stupeň
čtyřúhelníkové třídy – nejběžnější, racionální využití prostoru, lavice zabírají nejméně místa
učebny s nepravidelným tvarem – rozmístění žáků a nábytku – jiný přístup k výuce
PROSTORY PRO VÝUKU
KMENOVÉ UČEBNY
Půdorysně
Obdélná učebna podélná ( většina škol )
Obdélná učebna příčná
Optimální rozměr pro 30 žáků 8x7,2m.
Optimální rozměr pro 30 žáků 6x9,6m.
Frontální způsob výuky.
Půdorysně
Čtvercová učebna
Čtvercová učebna kose umístěná
Optimální rozměr pro 30 žáků 8x8m.
Optimální rozměr pro 30 žáků 8x8m.
Učebna s pracovním koutem
Plocha cca 2,45m2 na žáka
Na obrázku je vidět rozmístění stolů, stůl pro dva je
dlouhý 1,2 m a hluboký 0,6 m, stůl pro tři má délku 1,8 m
a hloubku 0,6 m
Sekundární stupeň.
- Specializované učebny
- Již na 1. stupni se navrhují specializované učebny
pro děti ( hudební výchova, výtvarná výchova, cizí
jazyky )
- Úsek jazyků, informatiky, knihovny
- Jazyky – audiovizuální technika, rozměry standartní
učebny, rozmístění nábytku podle systému výuky
- Informatika – 12x7,2m, stoly podél stěn, nebo
v řadách, audiovizuální technika, nutná klimatizace
( teplo od počítačů )
- Knihovny, studovny, čítárny – podle potřeb a
prostorů školy
- Úseky přednášek a shromažďování
- Není moc obvyklé, většinou ve spojení s divadelním
kroužkem
- Úseky tělovýchovy
- Úseky přírodních věd
- Chemické, biologické fyzikální laboratoře - 12x7,2m
+ pracovny učitelů, sklady sbírek nebo pomůcek
- Kulturní úsek + praktická výuka
- Hudební výchova – rozmístění nábytku, skříně
s hudebními nástroji, sklad hudebních nástrojů,
pomůcek, audiotechnika
- Výtvarná výchova – na 1. stupni většinou
v kmenových učebnách, na 2. stupni výtvarné třídy
s pomůckami a vybavením ( modelárna )
- Prostory pro učitele
- Kabinety – soukromá pracovna učitele ( 20-22 m2 )
- vhodné umístění kabinetů je rozptýlení mezi učebny – kontakt se studenty a zajištění dohledu na
chodbách
- Sborovny – místo pro společný pobyt a práci učitelů ( porad – dostatečně prostorné )
- umístění u vedení školy – přístup od ředitele školy
- spojení s kuchyňkou + wc
- Úsek vedení školy
- Umístění nejvhodněji blízko k hlavnímu vstupu do školy
- Nejčastěji v přízemí školy – snadný přístup lidí z venku ( rodiče )
- Prostory mají být přístupny žákům, rodičům, ale mají být v klidové zóně ( prostoru ) mimo výukovou část
-
Pracovna ředitele
Pracovna hospodářky
Pracovna zástupce ředitele
Archiv
Sborovna
Čajová kuchyňka
Wc
Vedení školy
Sklady učebnic, pomůcek
Vyšetřovna lékaře ( ojediněle )
Stravování
Stravování musí dodržovat určité vyhlášky a normy. Je to například vyhláška ze dne 23. prosince
2011, kterou se mění vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění vyhlášky č. 107/2008
Sb.
Dalším předpisem, který výrazně koriguje provoz školních jídelen, je vyhláška 137/2004, obsahující
hygienická pravidla, kterými se školní jídelna musí řídit. A ta jsou často tak přísná, že prakticky
omezují přípravu určitých jídel, u některých ji dokonce vylučují.
Rozsah školního stravování na základních školách má v podmínkách obvykle rozsah jednoho
hlavního jídla denně, oběda, často doplňovaného např. mléčnou svačinou distribuovanou školou.
Jídlo musí být plnohodnotné a jeho výroba musí odpovídat hygienickým předpisům.
Základními jednotkami je jedno jídlo a jeden strávník. Běžně se počítá se stravováním všech žáků a
učitelů. Jedna směna představuje 1/3 ze všech strávníků, na tento počet se navrhuje kapacita míst
v jídelnách. Školy se dělí podle počtu jídel na malou, střední a velkou.
Velikost školy
Malá
Střední
Velká
Počet jídel
300
600
1000
Počet míst
100
200
330
Stravovací úsek je vždy rozdělen na část odbytovou (jídelna) a výrobní (kuchyně) a spojenou pouze
výdejem jídla a odběrem použitého stolního nádobí. Výrobní část kuchyně pak již není provozně
spojena s provozem školy. Výrobní část je umístěna tak, aby byl umožněn její nerušený provoz a aby
byla snadno napojena na vnější zásobování. Zároveň je nutné, aby výrobní část nerušila a
neobtěžovala ostatní části školy ani okolí.
Školní jídelna se může nazývat vývařovna nebo výdejna. Vývařovna je školní jídelna, kde se jídla
připravují, která vydává výdejna. Výdejna vydává jídla, která připravuje jiný provozovatel
stravovacích služeb.
Podle velikosti školy je třeba počítat na pozemku s manipulačním dvorem pro zásobování vozidly.
Součástí stravování je i zajištění dostatečného pitného režimu během dne. Základním prvkem jsou
trvale fungující picí fontány umístěné na chodbách, vždy alespoň jedna pro skupinu 150 žáků, na
které jsou školy členěny. Dále pitný režim zajišťuje jídelna během oběda, po dohodě se školou i
během výuky.
Na vyšších stupních lze umístit prodej připravených přesnídávek nebo alespoň balených potravin a
nápojů. Na prvním stupni se předpokládá konzumace přesnídávky z domova v prostoru učebny
nebo víceúčelové haly.
Jídelna
Jídelna
jako
odbytov
á část
stravova
cího
úseku je
řešena
tak, že
má
přímou
návazno
st
na
výukové prostory, ale je vhodné oddělení proto pronikání pachů z jídelny a kuchyně do zbývající
části školy.
Umístění je možná buď u vchodu budovy se snadnou možností víceúčelového využití, nebo
v provozním centru školy s kratšími docházkovými vzdálenostmi. V základní škola s oběma stupni je
jídelna umístěna mezi úseky prvního a druhého stupně. U větších škol s dělenými jídelnami může
být jedna určena pro první a druhá pro druhý stupeň tak, aby nedocházelo ke střetání dětí s velkým
věkovým rozdílem.
Jídelny jsou přednostně samoobslužné, návrat nádobí je u větších jídelen vhodný pomocí pásů.
Minimální plocha a jednoho strávníka jídelny téže směny je 1,2 m2 z provozních důvodů a důvodů
tvarových vychází spíše 1,5m2.
U větších škol je nutné rozdělit prostor na více menších částí a to buď pouze přepážkami, nebo
z akustických důvodů lépe, rozdělením na více místností. U velkých škol by bylo nejlepším řešení
vytvořit zvláštní jídelny pro jednotlivé stupně v jejich blízkosti, se společnou přípravnou kuchyní u
největší jídelny.
Jídelny mají různé velikosti. Velikost jedné místnosti je omezena 150 místy u stolu, při větším počtu
je třeba jídelnu rozdělit do více jednotek se samostatnými kuchyňskými výdeji.
Víceúčelové využití jídelny pro žáky, zejména méně formální přibližuje školu žákům a při použití pro
veřejnost zapojuje školu do života okolí. Víceúčelově využívaná jídelna musí být na okraji budovy,
tak aby do ní byl samostatný přístup veřejností.
Jídelna
Kapacita
Míst u stolu
Jídelna
malá škola
300 jídel
100
150
střední škola
600 jídel
200
300
velká škola
1000 jídel
300
450
Jídelna je vždy vybavena hygienickým zařízením, kapacita zařízení je asi poloviční oproti běžné
kapacitě vyplývající z počtu stravovaných, ale je doplněna samostatnou umývárnou společnou pro
všechny žáky, někdy nahrazenou umyvadly. Požadavek na umývárnu je striktní a má své oprávnění
z epidemiologického hledisku.
Před jídelnou musí být dostatečně dimenzovaný a z hlediska pohybu správně uspořádaný prostor
aby nedocházelo ke křížení směru pohybu s frontou čekající na oběd.
Hygienická zařízení
Kapacita
Samostatná umývárna rukou
malá škola
300 jídel
4 umývadla
střední škola
600 jídel
8 umývadel
velká škola
1000 jídel
12 umývadel
-
WC muži – pisoáry
WC mísy
Umývadla
3
2
2
5
3
3
8
4
4
-
WC ženy – WC mísy
Umývadla
3
2
5
3
8
4
Kuchyně
Dříve byla ve školách především úplná výrobní kuchyně s plně dimenzovanými sklady pro
neopracované suroviny. Dnes je možná díky lepšímu zásobování dovážet suroviny částečně
opracované a po menších množstvích a tím se mohou redukovat prostory skladů, které zabírají
velkou plochu.
Výrobní část je strukturovaná podle hygienických a výrobních zásad, více váže na počet vyráběných
jídel a nelze příliš redukovat. Ve výrobní části je z epidemiologických důvodů zachovávat oddělení
cestu odpadků z jídelny od ostatního provozu kuchyně. Jídlo, které bylo vydáno, stává se okamžitě
kontaminovaným, a proto se už z hygienických důvodů nemůže vrátit zpět do kuchyně. Musí se
vkládat do speciální uzavíratelné nádoby na odpad, který se poté přemístí do chladícího skladu na
odpad.
Při přípravě surovin před vařením je nutné oddělené zpracování jednotlivých potravin, stejně jako
jejich oddělené krátkodobé skladování surovin před přípravou.
Velikost kuchyně může být velice variabilní. Některá kuchyně může sloužit pro více škol a jídla se
rozváží do ostatních škol, které jsou vybaveny podle míry dokončení převážených jídel, dokončovací
kuchyni.
Dle kapacit se dělí na malé od 75 do 30 hlavních jídel, střední kapacity do 1000 jídel a velké kapacity
do 3000 jídel. Kuchyně s kapacitou 600 jídel je vhodná pro školy s 16 až 18 třídami. Kuchyně
s kapacitou 3000 jídel a více jsou používány u vysokoškolských menz nebo u centrálních přípraven
jídel sloužících pro více škol.
Každá kuchyně ať úplná, dokončovací nebo výdejní musí být doplněna výdejem jídla a umývárnou
stolního nádobí.
Výdej jídel se dimenzuje s kapacitou na 1 pracoviště (15 m2) na 150 jídel vydaných za 30 minut.
Umývárna stolního nádobí je oddělena od vlastního kuchyňského provozu, neboť zbytky jídel
mohou být kontaminovány choroboplodnými zárodky. Mezi výdeje a umývárnou nádobí se zřizují
prokládací skříně nebo regály na stolní nádobí. Umývárny stolního nádobí je vhodné z důvodu
využití strojního zařízení i produktivity práce při více výdejních sdružovat tak, aby sloužily alespoň
pro dva výdeje.
Výživové normy pro školní stravování
Průměrná měsíční spotřeba vybraných druhů potravin na strávníka a den v gramech.
Věková skupina strávníků, hlavní
a doplňková jídla
Druh a množství vybraných potravin v g na strávníka a den
Maso
Ryby
Mléko
tekuté
Mléčné výr.
Tuky volné
7 - 10 r. oběd
64
10
55
19
12
11 - 14 r. oběd
70
10
70
17
15
15 - 18 r. oběd
75
10
100
9
17
přesnídávka, oběd, svačina
Věková skupina strávníků, hlavní
a doplňková jídla
Druh a množství vybraných potravin v g na strávníka a den
Cukr
volný
Zelenina
celkem
Ovoce
celkem
Brambory
Luštěniny
7 - 10 r. oběd
13
85
65
140
10
11 - 14 r. oběd
16
90
80
160
10
15 - 18 r. oběd
16
100
90
170
10
přesnídávka, oběd, svačina
Věková skupina strávníků, hlavní
a doplňková jídla
přesnídávka, oběd, svačina
Druh a množství vybraných druhů potravin v g na strávníka
a den pro laktoovovegetariánskou výživu
Vejce
Mléko
tekuté
Mléčné
výrobky
Tuky volné
Cukr volný
7 - 10 r. oběd
15
250
45
12
12
11 - 14 r. oběd
15
250
45
12
15
15 - 18 r. oběd
15
250
45
12
13
Věková skupina strávníků,
hlavní a doplňková jídla
přesnídávka, oběd, svačina
Druh a množství vybraných druhů potravin v g na strávníka a den
pro laktoovovegetariánskou výživu
Zelenina celkem
Ovoce celkem
Brambory
Luštěniny
7 - 10 r. oběd
92
70
140
15
11 - 14 r. oběd
104
80
160
15
15 - 18 r. oběd
114
90
160
15
Spotřeba potravin je vypočtena ze základního sortimentu potravin tak, aby bylo zajištěno dosažení
příslušných výživových norem.
Každý školní jídelna musí dodržovat výživové normy. Pro celý výpočet spotřeby a porovnání
s normami se vžil název spotřební koš.
Spotřební koš stanovuje, jaké výživové požadavky mají splňovat jídla podávaná ve školní jídelně.
Legislativně jsou stanoveny určité skupiny potravin (ovoce, zelenina, maso atd.) a jejich doporučená
spotřeba na žáka a den. Výpočtem spotřebního koše pak jídelna dokumentuje, jak toto doporučení
plní.
Poskytuje-li provozovatel stravovacích služeb více druhů jídel na výběr, musí být zachováno plnění
výživových norem.
Každá jídelna se při plnění výživových norem a pestrosti stravy musí současně dodržet i finanční
limit, který má na přípravu jídel daný.
Finanční limity na nákup potravin
Cena oběda se skládá ze tří částí: finanční náklady na potraviny, mzdová režie a věcná režie. Školní
obědy jsou státem dotovány, míra dotace je kolem 60%. Dotované školní stravování je možno
poskytnout pouze tehdy, jestliže splňuje požadavky stanovené vyhláškou (dodržení finančního
limitu a spotřebního koše).
Příklady základních škol