literatura svetova-cz.qxd

Komentáře

Transkript

literatura svetova-cz.qxd
SOUHRN SVĚTOVÉ LITERATURY
STAROVĚK ( 3. tisíciletí př.n.l. – 5. stol. n.l.)
Ústní lidová slovesnost – mýty, magické formule, lyrické básně, písně atd.
Po objevu písma asi 3000 př.n.l. – praktické a náboženské texty, později díla vycházející
z lidové slovesnosti, často zapsána až po dlouhé ústní tradici.
Mimoevropská literatura
Mezopotámie: klínové písmo na hliněných destičkách, 3. tisíciletí př.n.l. – ♦Epos
o Gilgamešovi – urucký tyranský král, ze dvou třetin bůh, po smrti přítele Enkidua, kterého
původně bohové seslali proti Gilgamešovi, hledá nesmrtelnost, mj. také u Utanapištima,
člověka, který jediný přežil potopu a je nesmrtelný; Gilgameš neobstojí ve zkouškách,
jeho nesmrtelnost je ve stavbě hradeb, tedy v díle pro vlastní lid, ♦Epos o Atrachasísovi –
potopa světa, ♦Enuma eliš – epos o stvoření světa, ♦Chammurabiho zákoník – právnický text
Egypt: hieroglyfy malované na papyrus – ♦tzv. knihy mrtvých – svitky vkládané do hrobů,
rady zemřelému, ♦tzv. nauky – rady otce synovi, ♦milostná poezie ♦ hymny např. na Nil
♦
Vlastní životopis Sinuhetův – autobiografie zasazená do reálií 20. stol. př.n.l.
Indie: indické písmo, jazyky védština a sanskrt – ♦védy (15. – 6. stol. př.n.l.) – základní
náboženské knihy hinduismu ve verších a většinou šířené ústně, např. jeden ze 4 oddílů
védů ♦Rgvéd – nejstarší hymny (oslavné básně) o bozích, o stvoření, součástí knih jsou
♦
upanišády – tajné nauky, obsahující základy indické filozofie; součástí je i odborná
literatura, zabývající se různými naukami, např. ♦Kámasútra – popisující umění erotické,
které bylo nedílnou součástí staroindické vzdělanosti, ♦Mahábhárata – epos o boji
bharatovských královských rodin – Kuruovců a Pánduovců, nejdelší text (200 000 veršů),
obsahuje náb. knihu ♦Bhagavadgítu – učení Krišnovo, ♦Rámájana – příběh prince Rámy
a jeho manželky Síty, unesena netvorem Chuvavou na Srí Lanku, princi Rámovi pomáhá
opičí král Hanuman, očišování princezny Síty
Čína: znakové písmo – ♦Pět klasických knih – svaté knihy konfucianismu, ♦Kniha písní –
jedna z nich, převážně lidové texty, umělecká hodnota, ♦Hovory – údajné dialogy Konfucia
(552-479 př.n.l.) s jeho žáky, hledání harmonie v mezilidských vztazích, jak žít v rodině
a v pospolitosti, jak pomáhat ctít tradiční hodnoty, ♦Tao-te-ing – taoistické texty,
připisované filozofovi Lao-c' (6. – 5. stol. př.n.l.), učení o Cestě, stálé proměně, pohybu,
člověk má splynout s přírodou, nezasahovat do přirozeného běhu věcí, který je dán bez
příčiny, ♦Čuang-c' – kniha úvah a historek ze života filozofa Čuang-c' (asi 365-285 př.n.l.)
Hebrejská literatura: ♦Bible – soubor židovských a křesanských náboženských textů
♦
Starý zákon – psaný hebrejsky, část aramejsky, vznikal v 1. tisíciletí př.n.l., původně
židovský, přejatý křesanstvím, obsahuje knihy rozmanitých žánrů (historická a mytická
vyprávění, úvahy, milostné a duchovní písně, přísloví), 3 části – ♦Zákon tj. Tóra (pět knih
Mojžíšových = Pentateuch – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium),
♦
Proroci (dřívější proroci – Jozue, kniha Soudců, 2 knihy Samuelovy, 2 knihy Královské,
pozdní proroci – Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a 12 malých proroků) ♦Spisy (3 velké –
Žalmy, Jób, Přísloví + 5 svátečních svitků – Rút, Píseň písní, Kazatel, Pláč, Ester)
♦
Nový zákon – psaný řecky, vznik 1. a 2. stol. n.l., obsahuje ♦4 evangelia (Matoušovo,
Markovo, Lukášovo a Janovo) – vyprávění o životě Ježíše Krista a jeho učení, ♦Skutky
apoštolů – osudy Ježíšových učedníků a šíření křesanství, ♦Epištoly – dopisy apoštolů,
nejvíce od sv. Pavla křesanským obcím, např. Římu, Korintu, Galacii, Efezu, a jednotlivcům,
♦
Apokalypsu (Zjevení sv. Jana) – vize posledního soudu, konce světa a hrůz s ním spojených
První a důležité překlady Bible – ♦Septuaginta – Starý zákon přel. do řečtiny (3. stol.),
♦
Vulgáta – překlad Bible do latiny sv. Jeronýmem (kol. r. 400), do staroslověnštiny
přeložena prakticky celá Bible v 9. století Cyrilem a Metodějem (nedochováno)
ANTICKÁ LITERATURA
Základ evropské vzdělanosti, rozvoj racionálního myšlení, vznik věd, důležitá filozofie.
Řecko: písmo – řecká abeceda
Archaické období – 9. – 6. stol. př.n.l., epika – bájný autor Homér – 2 eposy (zřejmě
vznikly v rozmezí asi sta let) ♦Ílias – epizoda z Trojské války – Achilles, uražen kvůli
otrokyni Bríseovně, odmítá bojovat, jeho přítel Patroklos v Achillově zbroji zastaví
Trojany, ale zabit Hektorem, největším trojským hrdinou, toho pak sám Achilles zabije
a vláčí 9 dní před trojskými hradbami; odehrává se během 50 dní, ♦Odyssea – dobrodružné
desetileté putování hrdiny Odyssea z Troje do rodné Ithaky, setkání s nymfou Kalypsó,
Kyklopem Polyfémem, čarodějnicí Kirké, s nástrahami Sirén, se Skyllou a Charybdou,
Fajáky, jejichž králi vše vypráví (zde píseň o lsti s trojským koněm), v závěru Odysseus
s pomocí syna Telemacha přemůže ve svém domě nápadníky manželky Pénelopy; epos
měl větší ohlas než Ílias pro svoji dějovost, Hesiodos (kol. r. 700 př.n.l.) – první doložený
autor – ♦Práce a dni – didaktický epos, praktické rady, lyrika – Sapfó (asi 627- asi 568
př.n.l.) – básnířka na ostrově Lesbos, milostná poezie, Anakreón (asi 572-487 př.n.l.) –
pijácké a milostné básně – typ anakreontská lyrika, Ezop (asi 6. stol. př.n.l.) – otrok,
historicky nedoložen, bajky se závěrečným poučením
Attické období – 5. a 4. stol. př.n.l. – velký rozvoj společnosti, centrem Athény, drama –
původ ve sborových vystoupeních při dionýských slavnostech, 1 - 3 herci (muži) a chór,
tragédie – vychází z mýtů, člověk se v nich potýká s překážkami danými bohy, osudem,
často situace neřešitelné, patetické verše, kompozice – expozice, kolize, krize, peripetie,
katastrofa, zákon tří jednot – místa, děje a času (definováno v Aristotelově Poetice)
Aischylos (525-456 př.n.l.) – ♦Oresteia (trilogie) – Agamemnon zabit po návratu
z trojské války manželkou Klytaiméstrou (obětoval dceru Ífigenii, milenec Aigisthos), syn
Orestés jej pomstí a pronásledován Erínyemi utíká se pod ochranu Apollóna, spor
rozsoudí lidský soud, zřízený Athénou, Orestés osvobozen, krevní msta zastavena,
Sofoklés (asi 496-406 př.n.l.) – ♦Král Oidipús – syn thébského krále Laia a královny
Iokasté, věštba, že zabije otce, ožení se s matkou, Oidipús se snaží vyhnout osudu, ale vše
se splní, Oidipús se oslepí a opouští Théby, ♦Antigona – po odchodu Oidipa jeho synové
Eteoklés a Polyneikos bojují o trůn, oba zahynou, ale nový král, strýc Kreón, nedovolí
pohřbít Polyneika (šel proti vlastní zemi), sestra Antigona se o to pokusí, je potrestána,
volí smrt, zemře i Kreontův syn Haimón, který Antigonu miluje, zabije se i Kreontova
žena, Kreón závěrem pochopí trest za svoji zpupnost proti bohům, ♦Élektrá – sestra
Orestova, je oslavován její hrdinný postoj k vraždě matky, Eurípidés (480-406 př.n.l.) –
♦
Médeia – kouzelnice, která z lásky k argonautovi Iásonovi oklame otce, zabije bratra,
uprchne s Iásonem, v Korintu ji Iáson zradí, Médeia zabije jeho budoucí nevěstu a jejího
otce, hlavně však své a Iásonovy děti, ♦Trojanky, komedie – zesměšňování současných
nedostatků, mýty pojaty bez vznešenosti, Aristofanés (asi 445 - po 388 př.n.l.) – ♦Jezdci
♦
Žáby ♦Lýsistraté – athénské a spartské ženy se dohodnou, že nebudou s muži sdílet
lože, dokud budou válčit; nakonec je uzavřen mír, próza – historie – Hérodotos (asi 480 po 425 př.n.l.) – ♦Dějiny – od bájných počátků po perské války, přidává příběhy,
Thúkýdidés (asi 460-396 př.n.l.) – ♦Dějiny peloponéské války – historicky spolehlivé,
filozofie – Platón (427-347 př.n.l.) – ♦Faidros ♦Symposion – literární dialogy jeho učitele
Sókrata, ♦Ústava – představa o uspořádání státu, Aristotelés (asi 384-322 př.n.l.) –
všestranný vzdělanec, zakladatel logiky – ♦Rétorika – o řečnictví, ♦Poetika – teorie
literatury (tragédie a eposu), např. teorie tří jednot v dramatu, řečnictví – Démosthenés
(384-322 př.n.l.) – útočné politické proslovy proti Filipu Makedonskému – žánr filipika
Helénistické období – 4. – 1. stol. př.n.l. – kontakt s východními civilizacemi, obohacování
a prolínání, nová komedie – Menandros (343-291 př.n.l.) – spíše rodinné a milostné problémy, poezie – Theokritos (kol. 300- kol. 260 př.n.l.) – počátky žánru bukolické poezie (idealizovaný život pastýřů), Plútarchos (asi 50-120) – ♦Paralelní životopisy (obsahují 50 životopisů významných Řeků a Římanů, jeho spis měl přispět k urovnání vztahů mezi zeměmi)
Řím: písmo – latinka, nejstarší psané památky ovlivněny literaturou řeckou
Archaické období – 3. a 2. stol. př.n.l., drama – Titus Maccius Plautus (asi 251-184 př.n.l.)
– typ nové komedie – ♦Lišák Pseudolus ♦Komedie o hrnci (téma pozdějšího Molièrova Lakomce)
Klasické období – 1. stol. př.n.l., období Ciceronovo – do 30 př.n.l., řečnictví – Marcus
Tulius Cicero (106-43 př.n.l.), próza – Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.) – ♦Zápisky
o válce galské, lyrika – Gaius Valerius Catullus (asi 87-54 př.n.l.) – milostná poezie
o dívce Lesbii; zlaté období – 30 př.n.l. – 14 n.l. (období vlády Augusta), poezie –
Publius Vergilius Maro (70-19 př.n.l.) – ♦Zpěvy rolnické ♦Zpěvy pastýřské – bukolická
poezie, ♦Aeneis – homérský epos o hrdinovi z Troje, praotci Říma, Aeneas bojoval na
straně Trojanů, jednal podle věštby, že založí nové město a národ, jeho cestu zdržovala
bohyně Juno, mnoho dobrodružství, při ústí Tiberu se věštba nakonec splnila, epos vznikl
na základě císařova příkazu a měl dosáhnout hodnoty Homérových eposů, Quintus
Horatius Flaccus (65-8 př.n.l.) – ♦Satiry ♦Ódy, Publius Ovidius Naso (43 př.n.l.-18 n.l.) –
♦
Listy heroin – smyšlené dopisy žen svým významným mužům (Pénelopa Odysseovi,
Faidra Hippolytovi, Dido Aeneovi, Médeia Iásonovi, Bríseovna Achilleovi aj.), ♦Umění
milovat – rady v lásce, ♦Proměny – více než 200 antických bájí, založených na proměně
člověka v jinou bytost nebo věc jako trest nebo odměna boží, ♦Žalozpěvy – básně psané
ve vyhnanství na černomořském pobřeží, historická próza – Titus Livius (59 př.n.l.-17 n.l.)
– ♦Od založení města – umělecky hodnotné dílo, faktograficky nespolehlivé
Postklasické období, tzv. stříbrné – 1. stol. (vláda tyranů), próza – Seneca (asi 4 př.n.l.
-65 n.l.) – mravně výchovné filozofické texty, např. ♦O duševním klidu – forma odpovědi
na dopis přítele, filozofie stoicismu – rozumný život v souladu s přírodou, moudrost
a svoboda – zbavit se vášní, Gaius Petronius Arbiter (zemř. 66 n.l.) – ♦Satiricon – zlomky
románu ze soudobé římské společnosti, nejznámější zlomek – Hostina Trimalchionova –
nadutost tehdejší smetánky, historická próza – Publius Cornelius Tacitus (asi 55-120 n.l.)
– ♦Letopisy ♦Dějiny – zachytil dění 1. stol. n.l., poezie – Decimus Iunius Iuvenalis (asi 60
- asi 140) – satirické básně, Marcus Valerius Martialis (asi 40-104) – epigramy
Doba úpadku – 2. – 5. stol., próza – Lucius Apoleius (asi 125-180) – ♦Proměny – satirický
román, Antonius Marcus Aurelius (121-180) – ♦Hovory k sobě – řecky psané poznámky,
myšlenky stoicismu, Aurelius Augustinus – sv. Augustin (354-430) – nejvýznamnější
představitel patristiky (učení církevních Otců), vliv na křesanské myšlení až do 13. stol.
– napsal autobiografii ♦Vyznání
STŘEDOVĚK (5. – 15. století)
Umění pod vlivem křesanství, základem je Bible, zpočátku převažují duchovní texty
psané latinsky, národní jazyky se uplatňují od 8., 9. a hlavně pak 11. století spolu s tvorbou
lit. památek světských (laických). Znaky literatury – touha napodobit dokonalé, tj. božské,
proto vytvářeli typy postav (ne reální hrdinové), užívali zobecnění, alegorii, symboly;
nedůležité autorství a originalita, přebírání námětů a zároveň adaptace. V milostné poezii
navazovali na biblickou Píseň písní. Žánry – legendy, duchovní písně, obřadní (liturgické)
hry (velikonoční, vánoční), kázání, traktáty (učená pojednání na náboženská témata),
spory, kroniky, hrdinské eposy, dvorská lyrika a epika, žákovská poezie, cestopisy atd.
Filozofie – Itálie: Tomáš Akvinský (1225-1274) – scholastika, Francie: Pierre Abélard
(1079-1142)
Legendy – Itálie: Jacobus de Voragine (1229-1298) – ♦Legenda aurea – populární sbírka
legend, přeložená do všech evropských jazyků
Hrdinské eposy – Anglie: ♦Beowulf (8. stol.), Francie: ♦Píseň o Rolandovi (12. stol.) –
příběh inspirovaný historickou událostí, Ganelon, jeden z rytířů Karla Velikého, domluví,
že nepřítel napadne zadní voj Karlova vojska, kterému velí Roland, jeho nevlastní syn.
Pro hrdost Roland dlouho nevolá o pomoc, odhodlá se příliš pozdě, všichni jsou pobiti,
Španělsko: ♦Píseň o Cidovi (12. stol.) – chrabré činy národního hrdiny Cida, jeho boj
s Araby i španělskými šlechtici, kteří se zachovali špatně ke králi a Cidovým dcerám,
Německo: ♦Píseň o Nibelunzích (13. stol.) – vychází ze starogermánských pověstí, hrdina
Siegfried, Island: ♦Edda (13. stol.) – soubor epických hrdinských a mytologických písní,
Rusko: ♦Slovo o pluku Igorově (12. stol. – dnes pochybnosti o jeho původu), byliny –
veršovaná vyprávění o bohatýrech
Dvorská lyrika (kurtoazní) – milostná poezie dle předem daného schématu, bez opravdového prožitku, motivy služby, vazalství, žena vždy vdaná, láska platonická – jižní
Francie: trubadúři (11. stol.) – Vilém z Poitiers, Bertrans de Born, severní Francie: truvéři
(12. stol.) – král Richard Lví srdce, Adam de la Halle, Německo: minnesängři (13. stol.)
– Neidhart von Reuental, Tannhäuser, Heinrich von Meissen „Frauenlob“
Dvorská epika – Francie: Gualter Castellionský (asi 1135 - asi 1200) – ♦Alexandreida –
první latinský text o Alexandru Makedonském, vyznívá v křesanském duchu, Chrétien de
Troyes (asi 1130 - asi 1183) – ♦Perceval ♦Lancelot ♦Tristan a Isolda – artušovská látka
s důrazem na milostná témata, Německo (Čechy): Gottfried von Strassburg (kol. 1200)
– ♦Tristan a Isolda, Wolfram von Eschenbach (asi 1170 - po 1220) – ♦Parzival
Cestopisy – Itálie: Marco Polo (1254-1324) – ♦Milion, Anglie: ♦Mandeville (14. stol.) –
mystifikace i autorská
Mimoevropská literatura
Arábie: ♦Korán (7. stol.) – v arabštině, základní soubor mytologických, věroučných
i právních textů, dle islámu boží pravdy, zvěstované proroku Muhammadovi, ♦Tisíc
a jedna noc (8. – 17. stol.) – množství žánrů epických i lyrických, rámcová kompozice –
vypravování princezny Šahrazád, Čína: zlatý věk – 7. – 9. stol., poezie – Wang Wej
(asi 701-761), Li Po (701-762), Tu Fu (712-770), Indie: Kálidása (4. – 5. stol.) –
♦
Šakuntala – hra na námět z Mahábháraty
RENESANCE (14. – 16. století)
Nová situace ve společnosti (vrchol feudalismu, rozvoj měšanstva), vědecké objevy,
především v astronomii, nové názory na člověka, jeho možnosti a svobodu, také na
přírodu. Jde o nový životní styl (vliv antiky). Staví se důrazně proti středověku obecně,
jedná se o obrácení zájmu člověka od Boha k sobě samému. Humanismus –
společenské, vědecké a literární hnutí, které projevilo zvýšený zájem o antiku, nově
zkoumali antické rukopisy, studium pramenů, studia humana – zájem o člověka.
Reformace – reforma církve – Martin Luther (1483-1546), Jan Kalvín (1509-1564) – proti
povrchnosti, hromadění majetku, snaha vrátit církev k textu Bible, vrátit niternost víry.
Vynález knihtisku (pol. 15. stol.) – Johannes Guttenberg (asi 1400-1468). V literatuře
příklon ke světským tématům, konkrétní reálné postavy, láska ke skutečné ženě, popis
nectností, zrad, nevěr, užíván humor, výsměch. Umění chápáno jako prestižní
dovednost, umělci jsou podporováni šlechtici. Nové žánry – sonet, villonská balada,
směšnohrdinský epos, novela, esej, moderní román.
Itálie: konec 13. a 14. stol., kolébka renesance, středisko Florencie: Dante Alighieri
(1265-1321) – ♦Božská komedie – didakticko-alegorický epos, 3 části – Peklo, Očistec,
Ráj, znaky středověku – očistná cesta duše za spásou, cílem je dosáhnout věčné
blaženosti, zájem o nadpozemské problémy, zemřelá milenka Beatrice je pojata
symbolicky; znaky renesance – hl. postavou je sám autor, který mnohé osobně prožívá,
průvodcem je antický Vergilius, vyskytuje se mnoho historických postav, Francesco
Petrarca (1304-1374) – ♦Zpěvník (Sonety Lauře) – forma sonetu – dvě čtyřveršové (teze
a antiteze neboli myšlenka a protiklad), dvě tříveršové sloky (syntéza – obsahuje
myšlenkové shrnutí celé básně), Giovanni Boccaccio (1313-1375) – ♦Dekameron – 100
novel v rámcové kompozici (10 uprchlíků před morem si 10 dní vypráví historky na daná
témata, především o lásce), příběhy různého původu (např. antické, orientální) a určené
k pobavení, Lodovico Ariosto (1474-1533) – ♦Zuřivý Roland – epos s klasickým námětem
a satirickým podtextem, Niccolo Machiavelli (1469-1527) – ♦Vladař – popsán moudrý
a pevný vladař, který sleduje obecné blaho a v případě jeho ohrožení neváhá použít
veškerých prostředků („účel světí prostředky“)
Francie: François Villon (asi 1431- po 1463) – ♦Odkaz ♦Závě – první moderní básník
s hlubokým osobním prožitkem, humorem, ironií a sarkasmem; lyrika, villonská balada
(tři sloky po 8 – 12 verších a závěrečné poslání s polovičním počtem veršů, ve kterém je
–1–
–2–

Podobné dokumenty

Maturitní otázka č. 2. Počátky středověké literatury

Maturitní otázka č. 2. Počátky středověké literatury - jednotlivé texty byly psány postupně ( po celá století). Nový zákon – je psán řecky = křesťanská část Bible obsahuje: - 4 evangelia (Marek, Matouš, Lukáš a Jan) – popisují život Ježíše Krista - e...

Více

handout

handout srov. též kṣālayati > střei. *khālāpedi > chalavel („umývá, koupe )3 = výsledek kontaktu s íránskými jazyky (v indoárijských jazycích je x obecně cizí hláskou). Ke změně *kh > x však muselo dojít d...

Více

handout

handout (Vekerdi) původu - integrace do hinduistické kastovní společnosti relativně pozdní (nepatří do žádné varny, výrazné sociokulturní odlišnosti, antropologické rozdíly od okolí), tudíž i jazyková asim...

Více

ANTICKÁ LITERATURA

ANTICKÁ LITERATURA Legendární Thespis zavedl prvního herce (protagonista), který předříkával, sbor (chór) po něm opakoval nebo mu odpovídal. Základ dramatu, na sboru nezávislý dialog umožnil Aischylos zavedením druhé...

Více

Za sedmi divy světa

Za sedmi divy světa Ani zde ho štěstí neopustilo. Starý trhovec Karmak prodávající lýkové zboží viděl, jak strážci otroků honí malého chlapce. Ihned uhodl co se stalo. Když teď Diossos zaklepal na jeho dům, nezaváhal ...

Více