Fotoimpuls (1/2013) - Impuls Hradec Králové

Transkript

FOTOIMPULS
ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ
1/2013
Vítězslav Krejčí / V hájemství múz - Reflexy exprese
OBSAH
3
9
12
13
18. VALNÁ HROMADA VSVF
Program jednání, Zpráva o činnosti VSVF
za rok 2012
Plán práce VSVF na rok 2013
Návrh na udělení Čestného členství VSVF
Karel Pfeiffer
Usnesení 18. Valné hromady VSVF
14
PORTFOLIO
Karel Pfeiffer
20
S KÝM FOTÍM JÁ
Fotografové Košťálové
(Ctibor Košťál a Petr Košťál)
22
23
SOUTĚŽE
Premiéra 2013
– XXIV. ročník fotografické soutěže
Fotografie 2013
Jak fotografie postupně získává místo...
24
28
29
VÝSTAVY
Mgr. Vítězslav Krejčí
Eliška Hladíková - Cesty
Po dvou letech opět společná výstava...
Druhá výstava skupiny GM10
Výsledky divácké ankety Fotografie 2012
Akt/Mistři černobílé fotografie
Pozvánka na výstavu Ctibora Košťála
30
33
35
38
40
41
FOTOKLUBY
FOPA - Fotoklub Pardubice
Oslava osmdesátin
(Fotoklub MKS Nová Paka)
Střípky obrazů Pálavských
40
IV. SALON VÝCHODOČESKÉ FOTOGRAFIE 2014
VZDĚLÁVÁNÍ
Hradecká fotografická konzervatoř
Atmosféra divadelního festivalu
Historické fotografické techniky
ALMANACH VSVF
Od přátel, kteří pamatují doby minulé, vím, že
mezi výtvarníky bylo zvykem, že se přátelé mezi
sebou při různých příležitostech obdarovávali svými
pracemi. V mnohých případech jsou tyto „dary“ základem dnešních významných uměleckých sbírek.
Příklady táhnou, a tak jsme se v lanškrounském
fotoklubu rozhodli tuto tradici oživit. Abychom obdarovávání dali reprezentativní formu, vymysleli jsme
podobu almanachu. Almanach byl sestaven z originálních fotografií, které každý z autorů dodal v počtu
podle zájemců o almanach. Tyto naše almanachy
fungují již od roku 2005, kdy vznikl první z nich.
V roce 2012 padl na půdě volného sdružení
nápad, zda bychom takovýto almanach nevytvořili
i pro členy sdružení. Mnozí by rádi vlastnili fotografie
svých kamarádů či známých.
V podmínkách velké organizace nelze praktikovat
způsob originálních fotografií jako v malém kolektivu
fotoklubu. Nabízí se jiné řešení, a to je tisk - tak by
byl vyřešen technický problém vzniku tohoto památečního almanachu.
Druhým, a podle mne i náročnějším úkolem, je
zjistit, kdo by měl o tento almanach zájem. Proto se
na Vás obracím s nabídkou účasti na tomto prvním
almanachu VSVF. Jednalo by se o dodání fotografie, se kterou se chcete prezentovat a k ní pár řádků
s údaji o Vás. Na podrobnostech obsahu i formy se
dohodneme přímo se zájemci.
Pokud budete mít osobní zájem se této akce
účastnit, přihlaste se u Jany Neugebauerové v Impulsu na e-mailové adrese: [email protected].
Podle počtu zájemců se dohodneme na dalších
krocích.
Vladimír Skalický
Lanškroun
18. valná hromada
Volného sdružení východočeských fotografů
sobota 2. února 2013 od 9.30 hodin
Galerie moderního umění
Velké náměstí 139, Hradec Králové
Vedení valné hromady ing. Ctibor Košťál
Program 1. část:
1. Prezentace
2. Zahájení a schválení programu
18. valné hromady VSVF
3. Zpráva o činnosti VSVF za rok 2012
4. Zpráva o hospodaření VSVF za rok 2012
5. Revizní zpráva ke stavu účetnictví VSVF
za rok 2012
6. Plán práce VSVF na rok 2013
7. Návrh na udělení čestného členství VSVF
a jeho schválení
8. Zrušení členství neplatících členů VSVF
9. Diskuse
10. Usnesení
11. Závěr
Program 2. část:
Beseda s Evženem Sobkem
Evžen Sobek, foto Eva Stanovská
***
ZPRÁVA O činnosti VSVF za rok 2012
VZDĚLÁVÁNÍ
ŠKOLY
HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ
14. ledna, 11. února, 10. března, 14. dubna,
5. – 7. května, 3. června, 8. září, 7. října
Učebna SAK Impuls Hradec Králové a exteriéry po celé ČR
HFK je vzdělávací kurz akreditovaný ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Jedná
se o intenzivní studium v rozsahu tří výukových bloků (181 výukových hodin) organizovaný formou dálkového řízeného samostudia a
je zaměřený převážně na výtvarnou fotografii.
Uskutečňuje se v pravidelných víkendových
setkáních jedenkrát měsíčně. Ke studiu bylo
přijato 23 fotografů, v lednu 2011 zahájilo výuku 21 studentů.
V prosinci 2012 ukončilo studium závěrečnou
výstavou absolventských souborů v Galerii
U Přívozu v Hradci Králové 14 posluchačů.
Vedoucími pedagogy jsou doc. MgA. Josef
Ptáček, profesionální fotograf, a MgA. Ivo Gil,
profesionální fotograf, kurátor výstav, jeden
ze zakladatelů Muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Na výuce se podílejí další odborní
lektoři (Pavel Scheufler – historik fotografie,
PharmDr. Jan Měřička – grafik, pedagog FAMU
Praha a další).
FOTO II
28. ledna, 25. února, 24. března, 28. dubna,
27. května, 16. června, 20. října, 17. listopadu
a 15. prosince
Učebna SAK Impuls Hradec Králové
3
VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ
V průběhu jednoho roku jsme se zabývali fotografií s přesahem do malířství, filozofie, atd. Od
posluchačů se vyžadovala samostatná tvůrčí
práce v abstraktní rovině. Posluchači se obraceli do sebe a ne do reality světa. Pro zpětnou
vazbu pochopení probíraného byla zadávána
témata pro vlastní fotografickou tvorbu, která
byla průběžně konzultována. Vedoucí lektor:
doc. MgA. Josef Ptáček. Odučeno 90 hodin.
Kurz navštěvovalo celkem 19 fotografů.
DÍLNY
ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ
6., 8., 13., 20., 22., 27., 29. března;
3., 5., 10., 11., 19., 24. a 25. dubna
SAK Impuls Hradec Králové
Kurz byl určen především těm, kteří s fotografováním teprve začínají, aby si dokázali lépe
poradit s tvorbou hezkých a technicky kvalitních
fotografií. Lektor: MgA. Otmar Petyniak, pedagog Střední školy uměleckoprůmyslové Ústí
nad Orlicí, obor fotografie a média. Odučeno 42
hodin za účasti 16 fotografů.
FOTOGRAFOVÁNÍ PRO MÍRNĚ
POKROČILÉ
20. září, 11. a 30. října, 8. a 29. listopadu
Kurz volně navázal na základy fotografování.
Jeho obsahem bylo prohloubení dovedností
s fotoaparátem, pochopení a smysluplné využití fotografických postupů, skladebných principů
a kompozice při tvorbě obrazu. V návaznosti na
teorii byly zařazeny praktické ukázky a cvičení.
4
Kurz v rozsahu 8 setkání po 4 hodinách bude
pokračovat i v roce 2013 a bude zakončen
absolventskou výstavou v Informačním centru
Hradec Králové v březnu 2013. Lektor: MgA.
Otmar Petyniak. Do konce roku 2012 odučeno
celkem 20 hodin pro 8 fotografů.
DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE
7., 15. a 21. ledna a 5. března;
8. a 15. prosince
Počítačová učebna Střední školy aplikované
kybernetiky Hradec Králové.
Intenzivní kurz práce s Photoshopem – úprava
fotografického obrazu a jeho finální výstup – tisk
fotografie. Cílem kurzu je naučit dále pracovat
s obrazem – výstupem z digitálního fotoaparátu.
Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU Praha.
Odučeno 36 hodin. Účast je omezena kapacitou
počítačové učebny – 14 posluchačů v jarním
termínu a 13 posluchačů v termínu podzimním.
ADOBE INDESIGN
11., 18. března, 1. a 15. dubna
Počítačová učebna Střední školy aplikované
kybernetiky Hradec Králové.
Kurz byl určen především těm, kteří s programem
Adobe InDesign teprve začínají, i mírně pokročilým, kteří v programu tápou a chtěli si prohloubit
své vědomosti. Cílem kurzu byla práce s fotografií v textu buď tištěném, nebo při přípravě www
stránek. Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU
Praha. Odučeno 24 hodin. Účast je omezena
kapacitou počítačové učebny – 12 posluchačů
1. běh a 12 posluchačů 2. běh.
NOVOHRADECKÉ HORY - DOMINANTY
V KRAJINĚ
4.–7. května
Exteriéry v Horní Stropnici a okolí
Víkendový fotografický work-shop zaměřený na
krajinářskou fotografii. Cílem víkendového fotografování bylo pochopení krajiny v pohraničí, její
proměny nejen v čase (1. republika, 2. světová
válka, poválečné období, rok 1968, socialismus
a až po dnešní dobu – otevření hranic). Lektoři:
doc. MgA. Josef Ptáček a MgA. Ivo Gil. Účast
22 posluchačů. Workshop proběhl v celkovém
rozsahu 38 hodin.
GUMOTISK
18.–19. května a 27.–28. září
Fotokomora SAK Impuls Hradec Králové
Připravili jsme pro zájemce tematickou řadu historických fotografických technik. Jako první byl
gumotisk. Cílem celé tematické řady je přiblížit
a hlavně prakticky naučit zájemce staré fotografické procesy, které jsou již dávno zapomenuty, ale patří mezi skvosty výtvarných technik.
Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU Praha.
Kurz pro velký zájem proběhl ve dvou bězích
(v květnu a v září), každý v rozsahu 12 hodin
pokaždé pro 4 posluchače (z kapacitních důvodů
fotokomory a náročnosti techniky).
HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY
17.–18. listopadu
Kyanotypie – modrotisk; Van Dyke – sépiový
tisk; Platino – palládiový tisk
Další kurz z připravované tematické řady historických fotografických technik. Cílem kurzu bylo
provést zájemce o historické techniky počátečními nástrahami a záludnostmi procesů. Každý z účastníků může po absolvování kurzu
v domácích podmínkách a s minimem speciálních pomůcek tyto techniky zvládnout. Lektor
Ivan Nehera – absolvent ušlechtilých technik
u prof. Luďka Vojtěchovského. Z kapacitních
důvodů fotokomory a náročnosti techniky se
mohlo zúčastnit pouze 6 posluchačů. Rozsah
výuky byl 18 hodin.
ATMOSFÉRA DIVADELNÍHO FESTIVALU
11. června: úvod do praktického semináře
teoretická část
21.–30. června: praktické fotografování
27. a 29. června: průběžné konzultace vzniklých fotografií
Hradec Králové
Seminář zaměřený na reportážní a dokumentární fotografii. Fotografování divadelní atmosféry
v ulicích města Hradce Králové, foyer a stanech
divadel v Hradci Králové v rámci XVII. mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů
a XII. ročníku Open air programu (aneb Ulice
plné komediantů). Fotografování bylo individuální. V průběhu festivalu 2 konzultace s lektorem.
Cílem semináře bylo naučit fotografy pracovat
se zachycením momentální situace, která nejde
zopakovat a je důležitá a klíčová pro ten daný
okamžik, a to nejen při divadelním představení
na jevišti, ale i při reakci diváků v hledišti i ulicích
v průběhu celého festivalu. Fotografie z tohoto
semináře budou k vidění ve foyer Krajského
úřadu Hradec Králové v červnu 2013. Lektor
doc. MgA. Josef Ptáček, účast 11 fotografů.
S MIRO ŠVOLÍKEM V HRADCI KRÁLOVÉ
21.–23. září
Hradec Králové
Miro Švolík je umělecký fotograf a pedagog na
Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě,
jeden z nejlepších představitelů inscenované
fotografie u nás. Setkání s tímto lektorem proto
bylo také zaměřeno na inscenovanou fotografii.
Cílem víkendového semináře byl rozvoj nejen
individuálního, ale také kolektivního zpracování
– zinscenování zadaného úkolu, a to nejen fyzicky, ale hlavně přenesení myšlenek a nápadů do
fotografické podoby tak, aby vznikly výtvarné
fotografie, které by byly srozumitelné nezasvěcenému divákovi. Celkový rozsah 25 hodin za
účasti 10 fotografů.
PIONÝRSKÝ DEN
26.–27. října
Dílna byla určena zájemcům, kteří neznali, ale
chtěli poznat, jak prakticky pracovat s klasickým
černobílým fotografickým procesem. Na fotografické dílně se účastníci seznámili se vznikem
a zpracováním obrazu na principu použití stříbra. Byla připravena exkurze do závodu na výrobu černobílých fotografických materiálů FOMA
Bohemia spol. s.r.o. Hradec Králové. Lektoři byli
fotografové, kteří pracují ve své tvorbě s klasickým černobílým procesem: Mgr. Vítězslav Krejčí
z Hradce Králové, Tomáš Šimek z Červeného
Kostelce, Jan Odehnal z Moravské Třebové,
Vladimír Skalický z Lanškrouna a Radek Homola z Vrbové Lhoty. Počet účastníků byl limitován
kapacitou temné komory, počtem analogových
fotoaparátů a exkurzí v závodě FOMA Bohemia
spol. s r.o. Hradec Králové. Účast 12 fotografů,
rozsah dílny 26 hodin.
5
JEDNODENNÍ SEMINÁŘE A BESEDY
BESEDA S Mgr. JIŘÍM SIOSTRZONKEM, PhD.
4. února
Galerie moderního umění Hradec Králové
Téma – Sociologie a fotografie
Účast – 120 fotografů
Beseda s MgA. Evou Končalovou
24. listopadu
Mladá začínající fotografka a uznávaná kurátorka fotografických výstav představila nejen
svoji vlastní tvorbu, ale hlavně tvorbu studentů
reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati
ve Zlíně. Seznámila tak posluchače s trendy
v současné „mladé“ fotografii. Zajímavá součást
besedy byl i blok o pořádání výstav jak v netradičních, tak i galerijních prostorách o adjustaci
snímků a práci kurátora.
KONZULTACE – ROZBOROVÝ SEMINÁŘ
PREMIÉRA 2012
XXIII. ročník fotografické soutěže,
24. listopadu
Účastníkům fotografické soutěže Premiéra je
dána možnost setkat se se členy poroty a hovořit s nimi o svých fotografiích. Možnost konzulta-
6
cí a rozborů soutěžních fotografií pro amatérské
fotografy je velkým přínosem v jejich další tvorbě,
napomáhá mimo jiné rozvoji vidění obrazu a rozpoznávání hrubých chyb ve fotografickém obraze. Rozborový seminář se každoročně setkává
s velkým ohlasem, a to nejen mezi účastníky
soutěže, ale i mezi ostatními fotografy. I letos se
účastnilo 80 posluchačů. Lektoři: MgA. Eva Končalová, MgA. Josef Ptáček a MgA. Ivo Gil.
SOUTĚŽE
PREMIÉRA 2012
XXIII. ročník fotografické soutěže
duben 2012 – vyhlášení,
30. 9. 2012 – uzávěrka příjmu fotografií,
6. 10. – porota,
21. 11. 2012 - 12. 1. 2013 – výstava vítězných
fotografií v Galerii Na Hradě Hradec Králové,
24. listopadu - předání cen vítězům.
Premiéra je fotografická soutěž každoročně
vyhlašovaná Střediskem amatérské kultury
IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů.
Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou
Ministerstva kultury České republiky, Královéhradeckého kraje a statutárního města Hradec
Králové. Dále Premiéru podpořili FOMA Bohe-
mia spol. s r.o. Hradec Králové, FOMEI a. s.
Hradec Králové a redakce časopisu FotoVideo.
Je určena pro všechny zájemce o fotografii
a není omezena věkově ani žánrově. Jedinou podmínkou je, aby soutěžící fotografie
nebyly dosud nikde vystaveny ani publikovány.
V letošním XXIII. ročníku fotografické soutěže
PREMIÉRA 2012 bylo porotě předloženo 510
fotografií od 67 autorů.
Porota: předsedkyně MgA. Eva Končalová
– profesionální fotografka, kurátorka výstav
z Prahy; členové: MgA. Josef Ptáček – profesionální fotograf, Praha; MgA. Ivo Gil – profesionální fotograf, Praha, a MgA. Otmar Petyniak
– fotograf, lektor fotografie, Nový Bydžov.
VÝSTAVNÍ ČINNOST
V roce 2012 jsme připravili 24 výstavy ve
výstavních prostorách v Hradci Králové. Nejlepší práce absolventů Hradecké fotografické
konzervatoře jsme představili v Praze v prostorách České národní banky a vítězné snímky
fotografické soutěže Premiéra 2011 pak mohli
zájemci zhlédnout ve Svitavách. Výstavy vybírá odborná rada pro fotografii, jež pracuje při
SAK Impuls. Vybírá jednak z nabídek, které
přicházejí od autorů, nebo členové rady sami
doporučují další tematické či autorské výstavy.
Informační centrum (12 výstav)
1.–31. 1. PSÍ SPŘEŽENÍ
- fotografie Petry Anderleové z Kostelce n/O.
1.–28. 2. PF
- fotografie fotoklubu Náchod
1.–31. 3. AKT
- fotografie Tomáše Ročka z Hradce Králové
1.–30. 4. PRÁCE UČITELŮ ZUŠ NA STŘEZINĚ
1.–31. 5. MILOVICE
- reportážní fotografie fotoklubu Chrudim
1.–30. 6. Výročí evangelického kostela
v Hradci Králové
2.–31. 7. KARNEVAL V BENÁTKÁCH
- fotografie Libora Němce z Pardubic
1.–31. 8. ZÁTIŠÍ
- fotografie členů Fotoklubu Rychnov n/K.
3.–30. 9. JDU JEN TAK MĚSTEM
- fotografie Stanislava Voksy z Pardubic
1.–31. 10. EMOCIONÁLNÍ A SMYSLOVÁ
VÝCHOVA - projekt Základní a Mateřské
školy při fakultní nemocnici v Hradci Králové
1.–30. 11. PREMIÉRA 2012
- vítězné fotografie XXIII. ročníku
fotografické soutěže
3.–31. 12. ZUŠ Na Střezině
- výstava prací žáků výtvarného oboru
Galerie Fabrika Svitavy
únor–duben
PREMIÉRA 2011 – repríza výstavy vítězných
fotografií XXII. ročníku stejnojmenné soutěže
Česká národní banka Praha
3. 5.–7. 9.
FOTOGRAFIE – výstava absolventů Hradecké fotografické konzervatoře
Městská hudební síň Hradec Králové
20. 6.–2. 7.
DIVADELNÍ ATMOSFÉRA – fotografie z XXII.
festivalu Evropských divadel XII. ročníku
Open air program 2011 Hradec Králové
Bazalka, Hradec Králové
1.–30. 4. FOTOGRAFIE - fotografie Martina
Lukeše, Josefa Krásy a Jana Losenického,
posluchačů HFK
1.–31. 7. HRADEC KRÁLOVÉ V NOCI - fotografie Tomáše Křivky z Hradce Králové
1.–30. 11. DIVADELNÍ FOTOGRAFIE - práce
absolventů fotografického workshopu divadelní fotografie
1.–31. 12. JEDENÁCTÉHO ZÁŘÍ - fotografie
Evy Machkové z Hrádku nad Nisou
Knihovna Jana Masaryka 605, Hradec Králové
1.–31. 10. POULIČNÍ DIVADLO - fotografie
absolventů fotografického workshopu divadelní fotografie
1.–30. 11. JDU JEN TAK MĚSTEM - fotografie
Stanislava Voksy z Pardubic
1.–31. 12. HRADEC KRÁLOVÉ - fotografie
Tomáše Křivky z Hradce Králové
Galerie Na Hradě
Na Hradě 91/3, Hradec Králové
21. 11.–31. 12. PREMIÉRA 2012 - vítězné
fotografie XXIII. ročníku fotografické soutěže
Galerie U Přívozu
Studijní vědecké knihovny Hradec Králové
7.–31. 12. HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ
KONZERVATOŘ - výstava absolventských
souborů 8. běhu HFK
SPOLUPRÁCE S FOTOKLUBY NA ÚZEMÍ
KRÁLOVÉHRADECKÉHO A PARDUBICKÉHO KRAJE
Na území Královéhradeckého a Pardubického
kraje spolupracujeme s fotokluby: Alfa Hradec
Králové, Nové Město nad Metují, Hronov, KDÚ
Trutnov, Fotogold Trutnov, Náchod, Červený
Kostelec, Jaroměř, SOVA Vamberk, MKS Nová
7
Paka, Dvůr Králové nad Labem, Police nad
Metují, Broumov, Rychnov nad Kněžnou, Kostelec nad Orlicí, BASF Brandýs nad Orlicí, Ústí
nad Orlicí, Lanškroun, Pardubice, Chrudim atd.
Po dohodě a na základě požadavků se podílíme na propagaci jejich činnosti, spolupracujeme při zajištění akcí, lektorů, kontaktů atp.
Nabídky akcí a informace o klubové činnosti
zveřejňujeme pravidelně ve zpravodaji Fotoimpuls.
EDIČNÍ ČINNOST
FOTOIMPULS
Neprodejný zpravodaj, vychází 3x ročně v nákladu 250 kusů ve formátu A4 a v rozsahu 48 stran.
Posláním zpravodaje Fotoimpuls je informovat
fotografy amatéry o dění v oboru především na
území východních Čech.
ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÉ
FOTOGRAFIE
Průběžně celoročně
Od roku 2005 mapujeme význačné fotografické
osobnosti, firmy i bývalé drobné živnostníky, kteří významnou formou přispěli k rozvoji fotografie
ve východních Čechách. Encyklopedie vzniká
z finančních a organizačních důvodů postupně
formou volných autorských listů, které se každým
rokem doplňují. Každý list obsahuje vedle textové
faktografie alespoň dvě fotografie – portrét autora
a minimálně jednu fotografii z tvorby. Postupně
tak vzniká Encyklopedie východočeské fotografie. V roce 2012 vyšla hesla: Karel Hník, Jindřich Imlauf, Zdenko Fejfar, Amatérská fotografie
v Semilech do roku 1989, Živnostenská fotografie
v Semilech a okolí do roku 1948. Celkem je zpracováno 65 hesel a na projektu se dále pracuje.
STUDIJNÍ KNIHOVNA
V roce 2011 jsme začali budovat studijní knihovnu SAK Impuls pro zájemce o výtvarnou kulturu a fotografii. Jsou zde zastoupeny např. tituly Daniela Mrázková: Příběh fotografie; Karel
Srp: Václav Boštík; Zdeněk Sklenář: Deset
tisíc věcí – deset tisíc let; Barbora Špaletová
a Lukáš Rittstein: Nepřistupuj blíž; Čchi Paj-š
a jeho slavní žáci Li Kche-žan a Chuang Jungjü; Rezonance Federico Díaz e Area: Vizuální
aktivismus, instalace, architektura; Josef Čapek: Grafika; Jiří Straka: Živá malba; Lukáš Rittstein: Vědomí věčně něžných já; Milan Grygar:
Laozi; Opičí král Zdeňka Sklenáře; Laozi; Jan
Merta: Stockhauusenova symfonie; Jan Reich:
Posázaví; Jan Reich – Fotografie; Dušan Pálka:
8
Pražský špektákl; Jan Reich: Verschwindende
Prag; Jan Reich: Dům v krajině; Vladimír Borgis: Miroslav Bílek; Josef Ptáček: Země krásná;
Letná XL: 40. výročí největší struktury Zdeňka Sýkory; Stanislav Voksa: Příběh fotografů
pardubicka; Josef Mühldorfa a Pavla Vrbová:
Od sportu fotografického k umělecké fotografii;
Encyklopedie východočeské fotografie a další.
Tituly do knihovny se průběžně doplňují. Knihovna je přístupná veřejnosti v pracovní dny od 7.30
do 16 hodin, mimo pracovní dobu a v sobotu po
telefonické domluvě. Knihovna vzniká z darů
jednotlivců a organizací: Vydavatelství KANT –
Karel Jedlický, Praha; Galerie Zdeněk Sklenář,
Praha; Nakladatelství Nový Svět, Praha; Josef
Ptáček; Ivo Gil, Vítězslav Krejčí, Jana Neugebauerová a další.
Zpráva O hospodaření Volného sdružení východočeských fotografů za rok 2012
K 31. 12. 2012 mělo VSVF 160 členů.
Výše členského příspěvku byla 200,- Kč.
Příjmy za rok 2012:
• členské příspěvky za rok 2009
• dar sdružení
• úroky České spořitelny a.s. příjmy celkem
600,00 Kč
1 400,00 Kč
4 100,00 Kč
17 200,00 Kč
400,00 Kč
200,00 Kč
200,00 Kč
1 200,00 Kč
27,28 Kč
25 327,28 Kč
Výdaje za rok 2012:
- poplatky za vedení účtu u České spořitelny
1 364,00 Kč
- ceny Premiéra
7 000,00 Kč
- ubytování lektora
900,00 Kč
- ostatní režijní výdaje 1 945,00 Kč
výdaje celkem 11 209,00 Kč
Vyřazení členů z evidence
Na 18. valné hromadě VSVF bylo zrušeno
členství pro nedodržení některého z bodu stanov VSVF těmto členům:
Balcar Vlastimil – Náchod, Bičiště Jiří - Jablonec nad Nisou, Bludský Jan - Hradec Králové,
Císař Ivan - Poříčí nad Sázavou, Čapek Jan
Slatina nad Úpou, Doležal Jan – Pelhřimov,
Drtina Michal – Hradec Králové, Fabiánek Zdeněk – Vamberk, Gabčan Fedor – Vratimov, Gloser Michal – Pardubice, Herrman Petr – Jablonec nad Nisou, Hrbáč Filip – Rychnov nad
Kněžnou, Hrobský Michal – Jaroměř, Hrobský
Zdeněk – Jaroměř, Jarovský Oldřich – Frýdlant
v Č., Jeřábková Jana – Praha, Jílek Miroslav
– Praha, Jílková Eliška – Kosoř, Kalina Jan –
Přelouč, Kmoníček Václav - Pardubice, Kovář
Jan – Záměl, Kožíšek Jiří – Pardubice, Král
Miroslav – Rychnov n/K., Martinec Jiří – Ústí
nad Orlicí, Musil Pavel – Hradec Králové, Nagy
Petr – Hradec Králové, Novotný Jakub – Źďár
n/Sázavou, Oliva Vladimír – Jaroměř, Ouřadová Lenka – Dobruška, Palacká Kateřina – Praha, Pažitná Karolína – Týniště nad Orlicí, Petříková Nikol – Hradec Králové, Rabová Petra
– Rtyně v Podkrk., Ryšavý Petr – Verměřovice, Savov Lubomír – Dolní Brusnice, Severýn
Lukáš – Dlouhoňovice, Skřivánková Petra
– Hradec Králové, Sokol Josef – Trutnov, Staněk Petr – Hořice, Stehlík Karel – Hořiněves,
Stejskal Radek – Hradec Králové, Stejskalová
Michaela – Náchod, Svoboda René – Kutná
Hora, Šimek Miroslav – Hradec Králové, Šimková Romana – Ústí nad Orlicí, Švehla František – Hořiněves, Tomaides René – H. Králové,
Tomíček Zbyněk – Kopidlno, Trudičová Karolína – Náchod, Vaníček Aleš – Žacléř, Vondrouš
Roman – Pardubice, Zářecký Milan – Kostelec
n/Orlicí, Zoubek Stanislav Hradec Králové, Zub
Zdeněk – Hradec Králové
***
PLÁN PRÁCE VSVF
NA ROK 2013
VZDĚLÁVÁNÍ
DLOUHODOBÉ KURZY
ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE
leden–březen
fotokomora SAK Impuls Hradec Králové
Praktický seminář zaměřený na práci ve fotokomoře na vyvolání filmu a zhotovení ČB fotografií. Lektor MgA. Otmar Petyniak
9
INDESIGN
duben, počítačová učebna SPŠ aplikované
kybernetiky Hradec Králové
Výuka grafického programu.
Lektor Ing. Jiří Petera.
PIONÝRSKÝ DEN
duben, SAK Impuls Hradec Králové
Praktický víkendový seminář zaměřený na fotografování klasickou a digitální technikou. Lektor
Vladimír Skalický.
Ing. Ctibor Košťál a Mgr. Vítězslav Krejčí
ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ PRO KAŽDÉHO
březen–květen, SAK Impuls Hradec Králové
Fotografický kurz pro začátečníky.
Lektor MgA. Otmar Petyniak.
FOTOGRAFOVÁNÍ PRO MÍRNĚ POKROČILÉ
září–prosinec, SAK Impuls Hradec Králové
Vedoucí lektoři Mgr. Jiří Zikmund
a MgA. Otmar Petyniak.
HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ
celoročně, SAK Impuls Hradec Králové
9. běh – dvouletý kurz organizovaný formou dálkového samostudia. Vedoucí lektoři doc. MgA.
Josef Ptáček a Mgr. Ivo Gil.
DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE
celoročně, počítačová učebna SPŠ
aplikované kybernetiky Hradec Králové
Výuka Photoshopu včetně barevné správy.
SEMINÁŘE A DÍLNY
FOTOGRAFIE BEZ FOTOAPARÁTU
– STRUKÁŽ
březen, fotokomora SAK Impuls Hradec Králové
Praktický seminář – kombinování technik malby a fotografického procesu. Lektor Mgr. Vítězslav Krejčí. IMPROVIZOVANÝ FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR
březen, SAK Impuls Hradec Králové
Praktický víkendový seminář se zaměřením na
umělé ateliérové světlo.
FOTOGRAFIE II
březen, SAK Impuls Hradec Králové
Seminář pro pokročilé fotografy. Vedoucí lektor
doc. MgA. Josef Ptáček.
10
HISTORICKÉ TECHNIKY
celoročně, fotokomora SAK Impuls Hradec Králové
Praktické seznámení s kouzlem starých fotografických technik jako je slaný papír, gumotisk,
olejotisk. Lektor Ivan Nehera.
VELKOFORMÁTOVÉ KAMERY
květen, plenér
Praktický víkendový seminář zaměřený na práci
s kypovacími fotoaparáty.
DIVADELNÍ ATMOSFÉRA
21. – 30. 6. Hradec Králové Praktický seminář – fotografování v rámci Open
air programu a festivalu Divadlo evropských regionů. Lektor doc. MgA. Josef Ptáček.
SKLADBA A STAVBA OBRAZU
říjen, SAK Impuls Hradec Králové
Seminář na téma kompozice obrazu, nejen fotografického. Lektor MgA. Jan Pohribný.
MĚSÍC FOTOGRAFIE BRATISLAVA
1. – 3. 11. Bratislava
Účast na seminářích, dílnách, vernisážích
a setkáních se světovými fotografy.
PREMIÉRA 2013 listopad, GMU Hradec Králové
Rozborový seminář XXIV. ročníku fotografické
soutěže.
BESEDY
DOKUMENTÁRNÍ FOTOGRAFIE
2. 2., Galerie moderního umění Hradec Králové
Lektor Mgr. Evžen Sobek.
FOTOGRAFIE
listopad
Představení tvorby předsedy komise pro fotografickou soutěž Premiéra 2013.
SOUTĚŽE A PŘEHLÍDKY
PREMIÉRA 2013 duben–listopad
XXIV. ročník fotografické soutěže.
NÁRODNÍ VÝSTAVA A SOUTĚŽ AMATÉRSKÉ
FOTOGRAFIE
leden–květen
Svitavy
Příprava 33. ročníku fotografické soutěže.
VÝSTAVNÍ ČINNOST
Výstavní síň Informačního
centra Hradec Králové:
leden - ART E FACTA
- fotografie Ondřeje Kováře, Česká Třebová únor - KRAJINA
- fotografie Ivana Šenvetera, člena Fotografko
društvo Jesenice ze Slovinska
březen - FOTOGRAFIE
- fotografie absolventů kurzu fotografování pro
mírně pokročilé pořádané SAK Impuls Hradec
Králové
duben - PRÁCE UČITELŮ
- ZUŠ Na Střezině Hradec Králové
květen - FOTOGRAFIE
- Vladimíra Bednářová Hradec Králové
červen - FOTOGRAFIE
- Kateřina Göttlichová Praha
červenec - BANÁT
- fotografie Rudolfa Němečka Nové Město n/M.
srpen - FOTOGRAFIE
září - FOTOGRAFIE
říjen - FOTOGRAFIE, GM 10
listopad - PREMIÉRA 2013
- výstava nejlepších fotografií XXIV. ročníku
stejnojmenné soutěže
prosinec - VÝTVARNÉ PRÁCE ŽÁKŮ
ZUŠ Na Střezině Hradec Králové
Výstavní síň BAZALKA Hradec Králové
květen - CITIES
- Martin Lukeš Praha
červen - POCTA UMĚLCI
- fotografie; posluchači foto II
červenec - KMENY
- fotografie; posluchači kurzu pro pokročilé Foto II
srpen - STRUKÁŽ II
- fotografie ze stejnojmenného kurzu
Výstavní prostora Knihovna,
Jana Masaryka 605, Hradec Králové
leden - FOTOGRAFIE
- Evžen Pajskr, Hradec Králové únor - ŽENA
- fotografie; Věra Machková, Hrádek n/Nisou
březen - E. A. POE
- ilustrační fotografie ke knize;
Barbora Pejšková, Hradec Králové
duben - CITIES
- fotografie; Martin Lukeš, Praha
květen - VLNĚNÍ
- fotografie; Renata Molová, Praha
červen - RODINNÉ ALBUM
- fotografie; Jiří Kroul, Slavětín u Nového
Města n. Metují
červenec - srpen - JINÝ SVĚT
- fotografie, Marcela Zuchová, Třebechovice
pod Orebem
září - 21. ZÁŘÍ
- fotografie; Renata Molová, Hrádek nad Nisou
říjen - FOTOGRAFIE
listopad - FOTOGRAFIE
prosinec - FOTOGRAFIE
Foyer Krajského úřadu
Hradec Králové
červen–srpen - DIVADELNÍ ATMOSFÉRA
- fotografie z festivalu „Divadlo evropských
regionů 2012“ a Open air programu 2012
Výstavní síň Na Hradě
Hradec Králové
listopad - PREMIÉRA 2013
- výstava nejlepších fotografií XXIV. ročníku
soutěže
Výstavní síň Fabrika Svitavy
březen–duben - PREMIÉRA 2012
- repríza výstavy nejlepších fotografií
XXIII. ročníku stejnojmenné soutěže
KLUBOVÁ ČINNOST
Setkávání fotografů ve fotoklubech Královéhradeckého kraje, jejich činnost a výstavy, zapojení do mapových okruhů.
EDIČNÍ ČINNOST
FOTOIMPULS
Posláním zpravodaje je informovat fotografy amatéry o dění v oboru na území východních Čech i v dalších oblastech. Představuje
významné fotografy, kteří v této oblasti žijí.
Nabízí propozice místních, krajských, celostátních i mezinárodních soutěží a jejich následné
vyhodnocení, informuje o vzdělávacích akcích,
seminářích a besedách. Představuje fotokluby,
zveřejňuje kontakty a odkazy na internetové
11
stránky. Uveřejňuje pozvánky na fotografické
výstavy a festivaly doma i v zahraničí. Seznamuje s novinkami ve fotomateriálech, které
nabízí současný trh. Fotoimpuls je neprodejný
bulletin, vychází 3x ročně.
ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÝCH
FOTOGRAFŮ
Autorské listy význačných osobností amatérské i profesionální fotografie regionu východních Čech. Z jednotlivých listů se kompletuje
katalog a průběžně doplňuje o další autory.
V roce 2013 je záměr vydat 15 listů.
***
NÁVRH NA UDĚLENÍ
ČESTNÉHO ČLENSTVÍ VSVF
KAREL PFEIFFER
(*14. 6. 1936)
Každoročně Rada VSVF představuje členům
VSVF na valné hromadě významnou osobnost
z řad fotografů k udělení čestného členství VSVF.
Dovolte mi jménem svým i Rady VSVF doporučit
udělení čestného členství Karlu Pfeifferovi
z Police nad Metují.
Osudy lidí se prolínají
Když v roce čtyřiačtyřicátém byla rodina Pfeifferova nejen odsunuta z Margercan (východní Slovensko), ale i rozdělena, matka Češka se
s dětmi uchýlila k příbuzným do Nového Města
nad Metují a otec karpatský Němec do Mnichova.
Karlovi zbyla jen mlhavá vzpomínka, jak otec fotografoval a vyvolával filmy a fotografie ve sklepě.
S bratrem Ottou sportovali, věnovali se hlavně
atletice. Snad i osud chtěl, že bydleli blízko louce
příznivé pro sport, kde si vytyčili dráhy i doskočiště a trénovali. Dnes je v těch místech vybudován
stadion generála Klapálka.
Po politickém konfliktu se již Karel nemohl
v deváté třídě svobodně rozhodovat, jaké zvolí
povolání. Musel na pracovní úřad a k výběru byly
tři možnosti: horník, kominík, zámečník. Volba
padla a vzhledem k jeho malému vzrůstu nastoupil do učení v TOS Dobruška. „V internátě jsem
se seznámil s učněm Jaroslavem Novotným, který
mne zasvětil do tajů fotografování, a já s fotoaparátem Pionýr dělal své první fotografie,“ říká Karel
12
o fotografických začátcích a pokračuje: „Také
jsem si psal deník, kde jsem si glosoval vše, nad
čím jsem přemýšlel, včetně politiky. I to se mi stalo
osudným, neb jsem měl velmi rád svého učitele, s nímž jsem sdílel mnoho společných názorů; a jako já byl skaut. A jednou, bylo to 6. září,
sobota, přišel vychovatel a já musel k výslechu.
V místnosti byli čtyři příslušníci StB a výslech
trval dvanáct hodin. V té době byla prováděna i domovní prohlídka u mého strýce Zdeňka
Menece ve Špindlerově Mlýně, kde hledali spojení se západem. Mne tehdy vyloučili z učení,
učitel byl odsouzen a uvězněn v Novém Městě
nad Metují a strýc byl neustále sledován StB. V té
době jsme byli nepřátelé režimu. Jako nevyučený jsem pracoval jako pomocný dělník. Za peníze
jsem nakoupil jídlo a vitamíny a na Štědrý večer
jsem šel pod okna věznice do stráně nad řekou
Metují a pískal společné heslo „pitná voda“. Poté
se z okna spustil motouz a já přivázal něco na přilepšenou k přežití.“
Teprve později absolvoval technické minimum
a posléze se vyučil nástrojařem. Tuto zkušenost
po letech zúročil, neboť si sám postavil fotoaparát
typu Linhof.
„Strýc Zdeněk Menec mi dal fotoaparát Boxtengor 4,5 x 6 a já začal intenzivně fotografovat.
Na kole jsem jel na Slovensko do rodiště Margecan
a prvně jsem pocítil, že moje téma bude krajina,“
říká Karel a dodává: „Po vojně a založení rodiny
Předání čestného členství VSVF: zleva Ctibor Košťál, Jana Neugebauerová, Karel Pfeiffer a Vítězslav Krejčí
jsme se usídlili v Suchém Dole, já našel zaměstnání v MEZ Náchod, kde jsem vstoupil prvně do
fotoklubu stejného názvu.“
To již fotografoval Flexaretem IV, stal se členem Okresní oborové rady pro fotografii v Náchodě, navštěvoval lidovou konzervatoř pod vedením
prof. Jána Šmoka v Hradci Králové a zároveň propadl kouzlu 8mm filmu, který se v té době rozšiřoval
na super osmičku a ozvučoval se. Po dvouletém
studiu fotografie tři roky dojížděl do Hradce Králové a studoval amatérský film. Své zkušenosti předával v rámci krajského kulturního střediska svým
následovníkům. Prostřednictvím svého strýce (on
byl tím, kdo veškeré fotografie zhotovené Karlem
Plickou vyvolával a zvětšoval) se setkal s profesorem Karlem Plickou osobně. Neopominutelná je
Karlova činnost v Sekci fotografů regionu Náchod,
kde svými organizačními schopnostmi pomáhá
rozvoji fotografické činnosti v regionu. Nerozlučné
přátelství s Pavlem Rejtarem ho přivedlo po rozpadu Fotoklubu MEZ Náchod do Fotoklubu Hronov. Jeho fotografie krajin, krajinných detailů, jarní květeny v nádherném světle a ročních dobách
pohladí srdce každého diváka.
***
Usnesení
18. valné hromady Volného sdružení východočeských fotografů
konané dne 2. 2. 2013
v zasedacím sále Galerie moderního umění
v Hradci Králové
Schvaluje:
1. Zprávu o činnosti VSVF za rok 2012
2. Zprávu o hospodaření VSVF za rok 2012
3. Zprávu revizní komise o revizi účetnictví VSVF
ze dne 30. 1. 2013
4. Vyřazení neplatících členů VSVF
5. Plán práce VSVF na rok 2013
6. Karla Pfeiffera čestným členem VSVF
Ukládá radě VSVF:
1. Zpracovat koncept almanach VSVF
2. Tlumočit vedení Střediska amatérské kultury
Impuls jednoznačné odhlasování vydávání
tištěné podoby Fotoimpulsu
Karel Pfeiffer, nar. 14. 6. 1936, Margecany, Slovensko, bytem Police nad Metují, Kostelní č. 101.
[email protected]
Rudolf Němeček 31. 1. 2013
13
PORTFOLIO
Karel Pfeiffer
Děti ve vichřici
Rodák z východního Slovenska
(1936), fotograf a filmař, propagátor
krás Policka a okolí, čerstvý držitel
čestného členství Volného sdružení
východočeských fotografů Hradec
Králové.
SVĚTLO A STÍN, KDO TO NEPOCHOPÍ, NEMŮŽE FOTOGRAFOVAT
Karle, jaké byly tvoje fotografické začátky? Pamatuješ
si na svoji první fotografii?
To víš, že pamatuji. Počátkem padesátých let jsem nastoupil do
učení v Dobrušce. Byl tam neuvěřitelně tvrdý vojenský režim. Po
škole jsme nemohli z internátu ven, nutili nás k zapojení do různých kroužků, nejvíce do kroužku pěveckého. Museli jsme zpívat
budovatelské písně. Co jich, bože, ještě dnes znám. Ty ohavný
texty nejde z hlavy vymazat.
To se ti mohlo někdy v budoucnu hodit, ne? Myslím,
když jste se třeba s přáteli trochu „picli“, a pak z recese...
Já to tak nenáviděl! Představ si mladý kluky, kteří jdou přes město
v trojstupu do jídelny a musejí zpívat. Každý den, dvakrát tam,
dvakrát zpět. Strašný. Dnes se mi to vše zdá děsivě absurdní, my
ale v patnácti přišli z pohody domova, od mámy. Zranitelní. Jednou jsem byl pro něco ve sklepě, kde jsem se potkal s jedním stejně starým klukem a ten mi řekl větu, z které mám husí kůži ještě
14
dnes: „Nestyď se a klidně breč. Já
sem chodím taky brečet.“
Jak do téhle scény mohou
zapadnout ony fotografické
začátky?
Byl tam jeden hoch, Jaroslav Novotný, a ten mi řekl: „Co kdybychom
fotografovali? Máme tu erární fotoaparát pionýr…“ „Já to neumím.
Nikdy jsem to nezkoušel,“ odvětil
jsem. „Naučím tě to. Nic na tom
není,“ řekl Jarda. A tak mě naučil
míchat chemikálie na lázně, vyvolávat filmy a kopírovat obrázky.
Jak na tebe, Karle, zapůsobil
ten zázrak přerodu abstraktního negativního světa
v reálný obraz?
U mě není tenhle jedinečný proces spojen jen s prvními pokusy.
Celou dobu, co jsem pak fotografie
vyvolával, mám jev spojený s pocitem obrovského dobrodružství. Do
poslední chvíle jsi nevěděl, zda ten
záměr, který jsi chtěl fotografovaným motivem vyjádřit, dopadne.
Postupem času jsem se naučil ovlivňováním expozice pomocí „nadržování“ emotivnost svých fotografií
umocňovat. Byly to krásné chvíle.
Dobře. Skončil jsi dobrušskou školu. Co bylo dál?
No, neskončil. Oni mě po prvním
roce vyhodili za protistátní činnost.
V patnácti letech jsem byl souzený
a jen díky své nezletilosti jsem dostal
„pouze“ podmínku. Takže dále už
žádná škola, jen obrovské problémy
se sháněním zaměstnání. Kdo by si
v padesátých letech troufl zaměstnat
někoho s politickým škraloupem?
Na druhou stranu se jednalo o dobu,
kdy každý práci mít musel. Třeba tu
nejhorší, ale musel.
Prosím tě, co jsi tak strašného provedl?
To by bylo na dlouhé vyprávění
a vůbec nevím, zda se k tomu chci
vracet. Jedna z takových věcí třeba
byla, že jsem si v době největšího
komunistického běsnění dovolil
přemalovat Stalina na Hitlera, protože jsem byl přesvědčen, že se jednalo o stejné gaunery. A pak to pro
mne bylo hodně zlý. Hodně zlý.
Co bylo dál?
Můj otčím mě přes své známé
dostal jako pomocného dělníka do
MEZ Náchod. Zametal jsem dílny, vyvážel špóny. Podřadné práce
jsem tam prováděl skoro do své
plnoletosti. Postupně jsem ale přece
jen dostával kvalifikovanější práce
a po absolvování kurzu technického minima jsem se stal vyučeným
nástrojařem. Nástrojařinu jsem pak
dělal dalších 27 let.
Nějak se nám, kamaráde,
z rozhovoru vytrácí
fotografování.
V Mezu byla parta lidí, kteří měli
také k fotografii blízko, a tak jsem
V Suchodele
15
PORTFOLIO
PORTFOLIO
se stal členem závodního klubu
ROH (smích). K dispozici jsme
měli vybavenou temnou komoru,
vzešlo z toho i několik společných
výstav. Dost jsem spolupracoval
s tamním okresním kulturním střediskem. Jednou mně vedoucí střediska Honza Raba, bezvadný kluk,
nabídl, zda si nechci udělat Konzervatoř výtvarné fotografie v Hradci
Králové pod vedením pana profesora Jána Šmoka. Skočil jsem po tom,
protože jsem sice fotografoval, ale
o fotografii jako takové jsem nevěděl skoro nic. Vyhovoval mně Šmokův mnohdy tvrdý styl výuky, který
ne všichni studenti unesli. Jsem mu
dodnes za hodně věcí vděčný.
Kde jsi své fotografie kromě
podnikové komory dělal?
Předpokládám, že jsi stálou
temnou komoru doma neměl.
Tu neměl skoro nikdo. Čekalo se,
až rodina půjde spát, a zalezlo se do
koupelny, někdo třeba do sklepa,
všechno bylo provizorní a primitivní. Končilo se ve tři, čtyři ráno a do
práce…
Měl jsi nějakou zpětnou
vazbu, jaké tvé fotky vlastně
jsou?
Kritikem byla zejména rodina
a přátelé. Počátkem sedmdesátých
let pak vymyslel ing. Josef Podvalský z Jaroměře regionální mapový
okruh a ten nám dával první možnost porovnávat své snímky se
snímky fotografů z jiných kroužků.
A být porovnáván. Byla to dobrá
škola a je fajn, že tuto příležitost
mají i fotografové současní (dnes
má Ratibořický mapový okruh za
sebou již 42 ročníků).
Karle, tvé okolí tě zná nejen
jako fotografa, ale i jako filmaře. Jak se to přihodilo?
Jako spousta jiných důležitých
věcí v životě lidském i tato epizoda
měla prozaický a nevinný začátek.
Jednou jsem takhle procházel dílnou, když se ke mně přitočil kolega
frézař pan Filip a špitnul: „Pocem,
pocem, nechceš si ode mne koupit
16
kameru? Admiru? Karle, ty fotíš,
tak bys mohl ještě filmovat. Dyť je
to děsná sranda. Já už ji nepotřebuju, nechám ti ji za dvě stovky.“ Zprvu jsem tuhle nabídku nebral vážně,
ale hlodalo to ve mně. Měl jsem již
malé děti, které jsem sice fotografoval, ale mít je ještě „hejbací“? Tu
Admiru mám doma dodnes.
Zůstal jsi pouze u filmování
potomků?
Ale kdepak. Ačkoli neumím malovat, tak můj první „velký“ film
byl kreslený. Film o skokanech na
lyžích, o Remsově partě (pozn.:
Zdeněk Remsa, trenér československých skokanů včetně Jiřího
Rašky). Trval 10 minut. A ještě to
mělo vyznít humorně. To znamenalo vymýšlet gagy a stále si představovat, jak to pak bude v pohybu.
Strašná dřina, šprachta obrázků, ale
jinak moc fajn práce. A představ si,
je to asi rok, co mě oslovili bývalí skokani z Liberce, jestli ten film
ještě mám, že by si jej rádi připomenuli. Desítky let po jeho vzniku
Vánek nad Slavným
Pole
mě to potěšilo. Pak jsem dělal mnoho filmových dokumentů, cestopisů
a medailonků, už pochopitelně ne
stařičkou Admirou. Udělal jsem
celkem asi 50 amatérských filmů.
Mám za to, že v oblasti filmové
tvorby jsem byl úspěšnější než jako
fotograf.
Nepřestal jsi kvůli filmování
fotografovat?
Ne tak docela, i když k určitému
omezení došlo. Schizofrenní situace, kdy se ti na krku houpe fotoaparát a v ruce držíš tašku s kamerou,
musela zákonitě vést k protežování
jednoho. Možná tím na čas bylo
právě filmování.
Karle, vím, že tvůj život je
spjat se jmény pana Zdeňka
Menece a profesora Karla
Plicky. Jak k tomu došlo?
Jednoduše. Pan Menec byl můj strýc
z maminčiny strany. Žil ve Špindlerově Mlýně a měl jako jeden z mála
v té době svobodné povolání. Jako
dítě jsem tam jezdil a teď si uvědomuji, že tam bylo vlastně asi mé
první setkání s fotografií. Strejda
měl ve Špindlu ateliér. Pozoroval
jsem ho, jak vyvolává filmy a zvětšuje černobílé fotky. Velké zvětšeniny dělal v normální koupací
vaně určené pouze k fotografickým
účelům. No, a když jsem mu mohl
s něčím pomáhat, to byl teprve
zážitek. Třeba vkládat mokré fotografie do bubnové leštičky. Také mi
později daroval můj první aparát.
To mi ale mohlo být už tak 17 let.
Vyrazili jsme tehdy spolu do Liberce, odkud jsme každý den dojížděli
na hraniční kopec do Lobendavy
ve Šluknovském výběžku. Strejda
roztáhl stativ, upevnil na něj aparát
a čekali jsme. Čas jsme si krátili
různými blbostmi, vymýšleli jsme
si slova ke známým písničkám,
zkrátka pohoda. Najednou se přiřítil policejní gazík, akčně vyskákali
policajti a obklíčili nás. Přepadovka
jak z bondovky. „Co tady děláte?“
vyštěkl důstojník. „Nic. Čekáme
na sluníčko,“ odvětil klidně strýc.
„Nedělejte si srandu!“ na to esembák. Přesvědčily ho až strýcovy
papíry. A to jsme stáli na státní hranici se „spřáteleným“ východním
Německem. Absurdní doba. Vzpomínku na pana Plicku mám trochu
zakalenou určitou křivdou, že coby
dlouholetý kolega pana Menece jej
nikdy viditelně neprosazoval. Možná málokdo věděl, že Karel Plicka
„pouze“ fotografoval. Vyvolávání
filmů a zvětšování fotografií pak
bylo na strýci. Pochopitelně jím byl
za tuto činnost placen. Uvidíte-li
ale někde staré fotografie s podpisem Karla Plicky, tak věřte, že se
máchaly ve vaně ve Špindlu.
Ty ses s panem Plickou
někdy sešel osobně?
Mnohokrát. Vezl jsem ho třeba
z Prahy do Špindlerova Mlýna
zkouknout své snímky. Řídil jsem
17
PORTFOLIO
PORTFOLIO
a on vyprávěl. Rval jsem si vlasy,
že u sebe nemám nějaký „magneťák“. To by byl dokument. Nebo
jindy pozval moji rodinu do svého
letního bytu. To jsem byl už ale připravený. Fotoaparát, kamera, magnetofon. Požádal jsem ho tam, zda
mi může na mikrofon opakovat své
vyprávění z auta. Bylo to sice moc
zajímavé, ale zdaleka ne tak jako
v tom autě. Vzpomínám také na
návštěvu v jeho pracovně pražského
bytu. Vedli tam s panem Menecemvážné hovory o fotografii. Já je při
tom fotografoval. Pan Plicka byl ale
neustále ve střehu. Stál jsem s aparátem dost blízko, když pan profesor zareagoval: „Ne abyste mě teď
fotil. Vždyť tam máte širokoúhlý
objektiv. Budu mít na snímku ucho
jako slon!“ Po nějakém čase se
zase pan Plicka podíval na hodinky a řekl: „Nezlobte se pánové, ale
budu vás muset poslat domů. Za
chvíli začíná vysílání rádia Svobodná Evropa.“ Tím si to u mne
národní umělec Karel Plicka trochu
vyžehlil…
Dobře, krom odhalení této
„rozvratné činnosti“ vzal sis
něco z těchto mimořádných
setkání?
Rozhodně. Hltal jsem každou jejich
radu a poučku. Jednou mi pan Plicka řekl: „Podívej, světlo a stín, kdo
to nepochopí, nemůže fotografovat.“ A hned na to jsem dostal
za uši. To jsem si ho jednou chtěl
v jeho obýváku vyfotografovat. „To
si mě chcete fotit? V tomhle světle? Musíte jít sem, budete mít lepší
podmínky.“
Byl jsi od počátku nějak
tematicky vyhraněný?
V začátcích jsem fotil všechno možný. Maglajs. Pak dost vlastní rodinu. Sám jako Poličák víš, že okolní
krajina přímo vybízí k zachycení.
Vylezeš z baráku a můžeš cvakat.
Nebránil jsem se ničemu, ale krajinářská fotografie mi je nejbližší.
18
Jak tě poznamenala současná poblázněná doba?
V devadesátých letech jsem jako
mnoho jiných začal podnikat. To mě
zcela pohltilo a já úplně přestal fotit
i filmovat. Jako by to dříve nebyla
neodmyslitelná součást mého života. Jen jsem pracoval. Nakonec mě
ale paradoxně práce k fotografii vrátila.
Jak tomu mám rozumět?
To už byla éra digitálů?
Digitální aparát jsem prvně viděl na
brněnském veletrhu. To se ale ještě zdaleka neprodával. Byla to dle
mého soudu ale primitivní technologie, kterou jsem přirovnal k polaroidu. Bídná kvalita, rozhodně mne
se to netýká, zůstanu u klasiky. Pak
ale po mně začali zákazníci požadovat, abych jim poslal fotografii toho
kterého nabízeného výrobku. V hronovském železářství jsem si proto
koupil jednoduchý digitální aparát.
Zlom pak nastal před šesti lety, kdy
mně k životnímu jubileu rodina
koupila slušný digitální kompakt.
Po dlouhé fotografické odmlce jsme
ale ještě s aparátem
jedno tělo nebyli.
To jsem si uvědomil jednou v zimě.
Vyrazil jsem nahoru
na Slavný a žasnul
nad krásou ojíněné
přírody. „Já hlupák,
doma mám přece
takový aparát, proč
jsem si ho nevzal?“
Věděl jsem, že
podobný fotky bych
už nemusel udělat.
Letěl jsem domů,
popadl foťák a zpátky na kopec. Stálo
to za to. No a od té
doby bez nějneudělám krok.
A co barevná fotografie? Pustil ses někdy do její výroby?
Ne, nikdy. V práci jsem měl kolegu,
který se jí zabýval. Když jsem ale
viděl, jak je to náročné a co to dá
práce, tak jsem si řekl, že to není
nic pro mne. Na druhou stranu jsem
měl pravděpodobně první autorskou
výstavu barevných fotografií ve
Východočeském kraji. Můj otec žil
v západním Německu, a tak mi při
jedné mé návštěvě nechal z barevných negativů nazvětšovat kolekci
fotografií, kterou jsem pak v Hradci
Králové vystavil. Kromě toho jsem
fotografoval i na diapozitivy.
Kolikrát jsi, Karle, vystavoval? Myslím autorské výstavy.
Měl jsem asi 20 samostatných výstav.
Mimo jiné v Německu a v Polsku.
Dělám ale spíš do šuplíku. Když
vystavuji, tak je to vždy na popud
někoho, kdo mě osloví. Kdo to
zajistí. Nikam se necpu. Poslední
výstavu jsem měl v loňském roce
zde, v Polici nad Metují. Měl jsem
Raška v Trutnově
z ní radost, přišlo plno známých
lidí a přátel. Rád také vzpomínám
na nedávnou, trochu zvláštní, ale
moc příjemnou jednodenní výstavu
na Slavném. Prezentoval jsem se
tam starými snímky právě z okolí
Suchého Dolu a Slavného. Lidé se
na fotografiích poznávali a uvědomovali si, co všechno se za ta
léta v jejich okolí změnilo. Mámli vystavovat, tak se vždy snažím,
abych si neudělal ostudu, výstava
by měla návštěvníkům něco přinést
a měli by na ni chodit s radostí.
Nemohu se nezeptat na archivování tvé práce.
V současnosti mám archivy dva.
Ten nový digitální mám ve svém
počítači, řazený dle roků a hesel.
Teď k tomu přibývají i data ze starších negativů, zejména díky dárku,
který mi letos přinesl štědrý Ježíšek. Dostal jsem filmový skener,
takže mám na dlouhou dobu co
dělat. Je to příjemná relaxace vracet se prostřednictvím dřívějších
snímků zpět v čase. Řazení podle
data a hesla praktikuji i u klasického, hmatatelného archivu. Nejdůležitější a zároveň i nejtěžší je
dát dané věci správné heslo, které
se dále rozvíjí. Takové, které by tě
i příště hned napadlo. Heslo musí
být jednoduché, např.: skály – Špičák – zima, atd.
ně podobné, ale nikdy ne stejné!
A když tak kráčím s fotoaparátem
krajinou, cítím v sobě stejné vzrušení, jako třeba hledač pokladů. My
fotografové máme to štěstí, že nám
ony poklady leží přímo před objektivem. Jen je vidět a ve správnou
chvíli zachytit.
Možná to je, Karle, tím,
že málokdo v tvém věku je
tak vitální jako ty. Dovol mi
tedy, abych ti popřál i do
budoucna mnoho našlapaných kilometrů s aparátem
v ruce, pevné zdraví a pro
nás, fotografy, tak nezbytné
dobré světlo.
Děkuji ti za rozhovor, příteli.
Ctibor Košťál, březen 2013
Za školou
Karle, jsi fotograf samotář
nebo dáváš při tvorbě přednost společnosti?
Rád bych s někým šel, ale nemám
s kým. Chodím pořád sám. Ne že
bych chtěl, ale nikdo se mnou nejde. (smích)
Chtěl bys, Karle, něco říci na
závěr? Něco vzkázat?
V době komunistického špiclování,
podezírání a udávání byla neprofesionální fotografická činnost,
jako jedna z mála věcí, svobodná.
Při lovu zajímavých záběrů jsem
se já alespoň svobodný cítil. Fotografování nikdy není dost. Vždy
lze vytvořit pouze jeden originální záběr. Ty další mohou být hod-
19
PORTFOLIO
S KÝM FOTÍM JÁ
FF
Ctibor Košťál je nejen novopečený dědeček, ale hlavně známý fotograf. Jablko
nepadlo daleko od stromu.
To se týká jeho syna Petra,
čerstvého otce, který rovněž
fotografuje a už absolvoval
několik výstav. „Fotografování bylo a je v naší rodině součástí každodenního života,“
říká Petr, o němž jeho otec
tvrdí, že se umí dívat kolem
a uvědomovat si, co vidí.
FOTOGRAFOVÉ KOŠŤÁLOVÉ
máme nejen podobné oko, ale také vkus
Ctibor Košťál fotograf
Tvůj syn stejně jako ty fotografuje. Tlačil jsi ho k tomu
nebo se rozhodl sám?
Přál jsem si to. „Tlačení“ by totiž
mohlo mít u dospívajícího jedince
opačný účinek a já chtěl, aby oba
synové prostřednictvím fotografování prožili alespoň část toho „jedinečna“, co doposud zažívám sám.
Bral jsem je do fotokomory, zasvětil je do zázraku vzniku obrazu, čas
od času půjčil nějaký ten jetý aparát
nebo koupil nový. Vlastně jo, teď mě
napadá, že takovým malým, cíleným
nátlakem vlastně prošli…
Určitě sleduješ jeho kroky.
Myslíš si, že jsi ho ovlivnil?
V čem?
Nemyslím. Jsem o tom přesvědčen.
Petr má smysl pro krásu, pro její
20
vnímání, pro vnímání maličkostí,
je puntičkář, perfekcionalista. Umí
se dívat kolem a uvědomovat si, co
vidí. A nemusí to ani třeba „cvaknout“, a přesto si to užije.
Jaký je tedy fotograf, je talentovaný, jde mu to samo?
Samo? Jak samo? To nemůže přece jít samo. Pouze „Brano zavírá samo“. Musí se tomu jít trochu
naproti. Musí se skloubit talent vidět
s viděným. Takže závěr – talentovaný rozhodně je.
Když vidíš jeho fotografie, řekneš mu, co se ti líbí, případně
nelíbí?
Tak i tak. Sám jsem dost kritickým
hodnotitelem i vlastní tvorby, takže
s kritikou zejména u svých blízkých
šetřím. Je-li to ale úplný úlet, ptákovina, tak to si pak pro sebe nenechávám. Z výše uvedeného ale vyplý-
vá, že zase tolik názorových třenic
nemáme. Jsem tomu pochopitelně
rád.
Jak nese kritiku?
Mě negativní kritika docela mrzí,
není mi to jedno. Někdy se sice
ukáže, že jde třeba jen o špatné
pochopení sdělovaného, případně se
to podaří „okecat“, vždy ale v člověku něco zůstane, jakési zrcadlo,
přes které se vrací zpět a snaží se
podobným, nepříjemným momentům v budoucnu vyhnout. Negativní kritika člověka vzdělává. Jsme
s Petrem jedné krve, takže nevidím
důvod, proč by to měl mít s přijímáním kritiky jinak…
Když si s něčím neví rady, jde
se s tebou poradit?
Syn je samostatný a soběstačný.
Občas si pro radu k němu zajdu
sám, zejména z technické oblasti.
Petr Košťál, stavební inženýr
příležitostný fotograf
Stejně jako váš otec, známý fotograf Ctibor Košťál, fotografujete.
Dá se říci, že jste se „potatil“?
Fotografování bylo a je v naší rodině
součástí každodenního života. Zatímco
u většiny lidí se vzpomínky na dětství dají
shrnout v lepším případě do jednoho rodinného alba, u nás doma máme celé archivy. Fotilo se zkrátka při každé příležitosti. Vždy, všude a ať člověk chtěl, nebo
nechtěl. A jsem za to rád. Dá se říci, že je
to ve mně tak hluboce zakořeněné, že by
mně už přišlo nepřirozené kamkoliv vyrazit bez fotoaparátu. V tomto jsem se tedy
určitě „potatil“.
Bez problémů to ale funguje i naopak. Rád
poradím, rád radím.
Bavíte se o fotografování nebo
máte i jiná témata k hovoru? Jaká?
Bylo by špatné, kdyby se hovory mezi
otcem a synem omezily pouze na oblast
fotografie. Pochopitelně, že se umíme
bavit o všem, o čem se dospělí chlapi baví.
Pravda, v současné době většina hovorů
sklouzne k tématu malého Filipa Košťála.
Jistě budoucího fotografa.
Jak bys syna charakterizoval, jaké
má dobré i špatné vlastnosti?
Jak si čas od času s manželkou posteskneme, máme dva dospělé syny, kterých
je ale tak trochu pro dnešní dobu škoda.
Možná ale právě do takové doby je pro
její nápravu potřeba více takových hodných, důvěřivých, bezelstných, pozorných,
ohleduplných a spolehlivých lidí. O špatné
vlastnosti nevím (a to mi věřte).
Čeho bys chtěl ty ve fotografování
dosáhnout, co bys rád vyfotil?
Rád bych se chtěl prostřednictvím fotografické tvorby co nejdéle podílet na kulturním životě nejen našeho města. Rád bych
vydal nějakou reprezentativní obrazovou
publikaci, byl bych rád, kdyby se měla
i nadále ráda naše rodina. Mějme se rádi!
Čím vás otec inspiruje?
Jednoznačně výjimečnou schopností vnímání a zachycení okolního světa. V dnešní
době relativně dostupné kvalitní digitální
techniky a až zázračných možností softwarových nástrojů na úpravu fotografií
převládá názor, že fotografováním se může
živit prakticky každý. Umění ale není
zhotovení technicky dokonalé fotografie,
nýbrž bonus přidané hodnoty spočívající
v nápadu, originalitě a zachycení nálady.
Člověk zkrátka musí mít schopnost věci
„vidět“. A té má táta na rozdávání.
Jistě vás ovlivnil, čím? Snažíte se
z toho vlivu ve své tvorbě vymanit?
Slovo tvorba je v mém případě dle mého
názoru poněkud nadsazené. Fotím hodně a
rád, ale fotografie pro mě byla vždy spíše
dokumentárním prostředkem. Nehledám
v sobě vyšší umělecké ambice. Táta mě
každopádně naučil dívat se na svět kolem
sebe očima fotografa.
Jste k jeho tvorbě kritický nebo ji
za každých okolností uznáváte?
Tátova práce se mně líbí. Myslím, že
máme podobné oko i vkus, takže se většinou shodneme. Kritický jsem jen v případě, kdy se já sám stanu obětí jeho fotografického entuziasmu.
Bavíte se spolu o fotografování,
o čem konkrétně, hádáte se?
Většinou se o fotografování bavíme
v souvislosti s cestováním. Touhu poznávat
cizí země máme oba společnou. Řešíme
pochopitelně také samotný proces tvorby
fotografie. Táta si jako zarputilý odpůrce
návodů a manuálů všeho druhu rád nechá
poradit v boji s technikou a já naopak
respektuji jeho zkušené oko profesionála například při dodatečných úpravách na
počítači. Spíše se tedy doplňujeme.
Radíte se s ním?
Řečeno klasickou sportovní terminologií
– tak určitě!
Čeho byste chtěl ve fotografování
dosáhnout, co byste rád vyfotil?
Momentálně se nejvíce těším na první společnou fotografii naší tříčlenné rodiny.
Co byste řekl jednou větou o tátově
tvorbě?
Tátovu tvorbu vystihuje profesionalita,
lidskost, originalita, nápaditost, humor
a v neposlední řadě rozsah.
Jak byste tátu charakterizoval, jaké
má dobré i špatné vlastnosti?
Mezi jeho charakteristické vlastnosti patří jistě obětavost. Nezištně pomáhá lidem
okolo sebe, aktivně se podílí na kulturním
životě našeho města, často se i sám ujímá
organizace různých společenských akcí
bez ohledu na to, kolik času, práce a energie ho to stojí. Obdivuji na něm také jeho
trpělivost a svým způsobem i zarputilost,
s jakou se potýká se vším, co mu život přináší. Nezkazí žádnou zábavu, má, myslím,
dobrý smysl pro humor, ale především ho
vystihuje bezprostředně upřímná výřečnost. Zda se jedná o dobrou, či špatnou
vlastnost, je na posouzení jiných.
Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
Foto: Helena Košťálová
21
SOUTĚŽE
PREMIÉRA 2013
Středisko amatérské kultury IMPULS
a Volné sdružení východočeských fotografů
za finanční pomoci Ministerstva kultury ČR,
Královéhradeckého kraje
a Statutárního města Hradec Králové,
za podpory FOMY Bohemia spol. s r.o.,
FOMEI a.s. Hradec Králové,
mediální partner časopis FotoVideo
vyhlašují
XXIV. ROČNÍK
FOTOGRAFICKÉ SOUTĚŽE
•
•
PREMIÉRA 2013
•
Podmínky účasti:
Do soutěže se přijímají snímky dosud nikde nevystavované ani nepublikované.
• Počet snímků – maximálně 10 jednotlivých snímků
a maximálně 1 seriál nebo cyklus do 8 snímků.
• Přijímají se fotografie černobílé i barevné, neadjustované
a bez paspart, rozměry minimálně 18 x 24 cm.
• Všechny fotografie zaslané do soutěže označte
v pravém dolním rohu rubové strany jménem autora,
adresou a názvem snímku (popř. názvem seriálu
•
•
•
Milan Dvořák, Hradecká Moai
•
•
s pořadovým číslem snímku). Každá zásilka musí
obsahovat vyplněnou přihlášku a účastnický poplatek
ve výši 50 Kč (přiložte prosím v poštovních známkách
- jsou určeny na vrácení fotografií).
Zásilky, které nebudou splňovat podmínky v předešlých
dvou bodech, nebudou do soutěže přijaty.
Soutěž vyhodnotí odborná porota jmenovaná
pořadatelem, která navrhne udělení osmi finančních cen
v celkové hodnotě 8 000 Kč, které věnuje Volné sdružení
východočeských fotografů Hradec Králové. Dále vybere
fotografie, které obdrží věcné ceny od sponzorů: redakce
časopisu FotoVideo, FOMA Bohemia spol. s r.o. Hradec
Králové a FOMEI a.s. Hradec Králové.
Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé
fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky.
Pořadatel má právo na doporučení poroty ceny sloučit
nebo některou z nich neudělit.
Z oceněných fotografií a dalších vybraných snímků
bude utvořena výstavní kolekce, kterou můžete
zhlédnout v Galerii Na Hradě v Hradci Králové
a v Informačním centru v Hradci Králové v listopadu
2013. Reprízy výstavy se uskuteční v roce 2014.
Bližší informace o místech konání a časovém
harmonogramu repríz výstav budou včas na
www.impulshk.cz.
K soutěžní kolekci, která je zpracovávaná digitálně,
přiložte CD se soutěžními fotografiemi. Fotografie z CD
budou použity k propagaci soutěže a ke zhotovení
reprezentačního CD XXIV. ročníku fotografické soutěže
PREMIÉRA 2013. CD bude vráceno společně
s fotografiemi.
Pořadatel nezodpovídá za poškození fotografií při
poštovní přepravě.
Svým podpisem na přihlášce autor souhlasí
s podmínkami soutěže a s případným uveřejněním svých
fotografií k propagaci soutěže bez nároku na honorář.
Kalendář soutěže:
vyhlášení soutěže
duben 2013
uzávěrka soutěže
30. září 2013
vyhodnocení
říjen 2013
výstava
listopad 2013
předání cen, seminář
listopad 2013
(bude upřesněno pozvánkou)
reprízy výstavy
leden – červenec 2014
vrácení fotografií
leden 2014
výstavní kolekce po reprízách všech výstav
do září 2014
Adresa pro příjem fotografií:
Středisko amatérské kultury IMPULS
Pospíšilova 365
500 03 Hradec Králové
tel.: 495 582 621 * 495 546 560 * 773 133 740
Jana Neugebauerová * e-mail: [email protected]
www.impulshk.cz
22
Sekce fotografů regionu Náchod
vyhlašuje mezinárodní přehlídku fotografické tvorby
FOTOGRAFIE 2013
Přijímají se fotografie výtvarné, dokumentární, reportážní, zpracované libovolnou technikou, minimálního formátu
18 × 24 cm (nebo odvozeniny formátu při zachování delší strany), nebo cykly a seriály ve formátu menším, které
však musí být adjustované na podložce rozměrů minimálně 30 × 40 cm a maximálně 60 × 80 cm. Počet fotografií
jednoho autora není omezen.
Každá fotografie zaslaná k výběru musí být na zadní
straně označena názvem, jménem a příjmením autora a jeho
přesnou adresou (autoři mladší 18 let uvedou i datum narození), u cyklů a seriálů navíc pořadovým číslem archů.
Nejsou-li předány fotografie prostřednictvím členů Sekce
fotografů regionu Náchod nebo přímo do Městského klubu
v Novém Městě nad Metují, musí být k zásilce přiloženy
známky v hodnotě 70,- Kč porto.
Výběr fotografií pro výstavu provede porota jmenovaná
vyhlašovatelem. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímku.
Obesláním přehlídky fotografické tvorby F 2013 souhlasí autor s těmito propozicemi. Veškerá autorská práva jsou
zachována a fotografie budou po ukončení výstavy i jejích
repríz vráceny autorům. Vyhlašovatel si vyhrazuje právo
publikovat vybrané fotografie k propagaci akce bez nároku
na autorský honorář. V průběhu výstavy proběhne anketa
diváků a autoři tří nejlépe hodnocených fotografií obdrží ceny
sponzorů.
Kalendář soutěže:
Vyhlášení: leden 2013
Uzávěrka: 30. červen 2013
Vernisáž výstavy fotografií: 31. srpen 2013
ve výstavní síni Regionálního muzea v Náchodě
Fotografie pro přehlídku zasílejte na adresu:
Městský klub
Komenského 50
549 01 Nové Město nad Metují
a označte na obálce „F 2013“
Jak fotografie
postupně získává
své místo i v očích porotců
výtvarných soutěží
Úvodem musím čtenářům Fotoimpulsu sdělit účel tohoto článku. Rozhodně nejde o vychloubačné sdělení o mém
úspěchu, jde především o přiblížení mého dojmu z jedné
výtvarné soutěže a zároveň o motivaci účastníků výtvarných
(nejen fotografických) soutěží.
Určitě se budu opakovat, možná i na stránkách Fotoimpulsu jsem již napsal, že nepatřím mezi příznivce soutěžení v neměřitelných disciplínách, a to ani ve sportu, ani
ve fotografii či jiném výtvarném oboru. Po dlouhá léta jsem
se pravidelně účastnil mnoha tuzemských i zahraničních fotografických soutěží, a ačkoli často úspěšně, postupně jsem
došel k názoru, že ocenění nedělá z fotografie mistrovské
dílo ani z autora zkušeného borce. Ocenění je pouhou informací autorovi, že jeho fotografie či jiné výtvarné dílo někoho
(v tomto případě porotce) oslovilo, zaujalo, ale u dalších diváků to tak být nemusí. Říká se „deset lidí = deset názorů“.
Ze soutěží jsem zachoval přízeň pouze jedné, a to soutěžní přehlídce amatérských výtvarníků náchodského regionu
„Naše galerie“, kterou každoročně pořádá Galerie výtvarného
umění v Náchodě. Neodolal jsem právě proto, že výstava
vybraných a oceněných prací je každoročně uspořádána
v bývalé zámecké jízdarně. Tuto galerii mám dlouhodobě rád
a pravidelně zde navštěvuji všechny výstavy. Jde o výtvarnou
soutěž s několika kategoriemi dle výtvarných oborů.
Řekl bych, že na letošním ročníku došlo pro fotografii
k přelomové události! Moje fotografická práce získala nejen
první cenu v kategorii „fotografie“, ale, což je důležité, i hlavní
cenu napříč všemi výtvarnými obory. Věřím, že tato skutečnost je důkazem vzestupu fotografie v očích odborné „výtvarné“ veřejnosti, což je pro nás fotografy určitě pozitivní.
Takže nezbývá než popřát všem soutěživým fotografům
– nebojte se soutěžit i s jinými výtvarnými obory!
Petr Šulc,
Fotoklub Náchod
Partneři akce:
Městský klub Nové Město nad Metují
Regionální muzeum Náchod
23
SOUTĚŽE
V Ý S TAV
Y
V
V
Mgr. Vítězslav Krejčí
Dovolte mi podívat se
z mého pohledu
na osobnost tvůrce
Mgr. Vítězslava Krejčího
a jeho tvorbu.
Víťa byl zapsán do hradecké matriky 25. února 1963, tedy
před pouhými padesáti lety. Mezi
jeho dětské hračky patřil foťáček
VILJ – podpora rodičovského
zázemí k tvořivé hře budoucího
fotografa. Ovlivňovala ho magie
fotografického procesu, tedy
kouzlo, které přitáhlo většinu
z nás. Při červeném světle se
ve vývojce rodil obraz – zůstalo nám okouzlení dodnes, škola
fantazie, hledání. Tváře lidí, první objekt. Měnily se fotoaparáty,
měnily se názorové přístupy.
K výraznému předělu došlo
během studií na filozofické fakultě olomoucké univerzity.
Během studijního působení,
vlivem řady okolností, ale především intelektuálním dozráváním se měnila obsahová stránka jeho fotografií. Začínaly mít
výtvarný charakter, odeznívaly
první pokusy s abstrakcí. Fotografie začínaly být přitažlivým
dialogem autora s divákem.
Studia jej tak přivedla do prvoligového týmu basketbalu, s basketbalem pokračoval i v průběhu
vojenské služby.
Fotoaparát byl stále jako
Vernisáž výstavy „Světlem ticha zjevení“
Víti Krejčího u příležitosti autorových „padesátin“
v Galerii U Přívozu Státní a vědecké knihovny v Hradci Králové 13. března 2013
24
životní součást a samozřejmé
příslušenství.
Co ovlivnilo stále hledajícího
člověka? Vlna slovenských studentů, absolventů FAMU – Župník, Stano, Varga, Švolík a další. Jeho tvorba se krystalizovala
zejména v osmdesátých letech
a směřovala k výrazné, osobité,
emotivní fotografii.
Po návratu do Hradce Králové nastoupil pedagogickou dráhu a později se stal ředitelem
SOU. Je nutné zde připomenout,
že jeho zásluhou se v Hradci
zavedl učební obor fotograf, fungující do dnešních dnů. Lze tedy
říci, že se zasloužil a hradecký
fotografický potěr.
Avšak jeho organizační
a zejména odborné znalosti
byly uplatněny teprve v oblasti
marketingu fotografických produktů hradecké Fomy. Profesní
aktivity během třinácti let vytvořily z Krejčího autoritu uznávanou mezi odborníky a oblíbeného lektora mezi amatéry. Jeho
přednášková činnost se stala
nezastupitelnou, zejména na
Institutu mezinárodní školy fotografie v Popradu. Nelze nezmínit také jeho třináctileté působení na katedře výtvarné výchovy
hradecké univerzity.
Rovněž rád vzpomínám, že
jsme spolu zakládali výtvarnou
skupinu 5 + 1, organizovali Bláto
a Fotosejšny, populárně vzdělávací programy za účasti stovek
lidí.
Díky profesoru Jerzymu
Olekovi z wroclavské univerzity
jsme se skupinou výtvarných
fotografů prošli přes dvacítku
zahraničních galerií.
Víťova oblíbenost mezi fotografy jej vynesla do čela Volného sdružení východočeských
fotografů.
Přes svoji holubičí povahu
zčeřilmnohdy a mnohde poklidnou hladinu v českém amatérském fotografickém rybníku.
Nakonec jako každý, který sáhne do konzervativní strnulosti
a zaběhlých zvyklostí. On nekáral, jen nekonečně přesvědčoval, že tvorba je o překonávání
zaběhlých zvyklostí. Přesvědčoval o myšlence, hledání a o duši
obrazu.
Ve Víťových fotografiích divák
nalézá to, co je jeho vnímání
a intelektu blízké. Jeho sdělení
nepodmaňuje, předkládá jeho
duchovní systém, rozprostírá na
ploše monolog syntetizující svět
jeho fantazie a filozofujících
útvarů. Je to vesmír, který z jeho
mozkovny prochází duchovním
proudem mystérií. Není poplatný žádnému trendu, je jeden
z nejosobitějších tvůrců.
S upřímnosti přeji Víťovi
k jeho významnému životnímu jubileu, aby se nevytratila
ona laskavá klukovská radost
z magie fantastického procesu
vzniku fotografie. Přeji Ti, Víťo,
entuziasmus, empatii a energii
do všech budoucích otisků Tvé
duše ve fotografii.
Ukončím vzpomínkou na rozhovor s profesorem Ludvíkem
Baranem. Zde jsem se zmínil,
že Víťa se svými 204 centimetry
je asi největším českým fotografem. Pan profesor odpověděl:
„On teprve dorůstá. On teprve
velkej bude.“
Pavel Rejtar
vernisáž výstavy Viti Krejčího
13. 3. 2013
Prosvětlená tišina
v Galerii U Přívozu
Státní vědecké knihovny
uvádí fotografické dílo
Vítězslava Krejčího
(1963).
Výstava je realizována s podporou FOMA Bohemia k fotografovu životnímu jubileu. Po
předloňské expozici Miroslava
Podhrázského tak má Hradec
možnost vidět komplexní rekapitulační přehlídku díla významného královéhradeckého fotografa, jehož celoživotní činnost
výtvarná i organizátorská tvoří
neopominutelnou součást identity města. Zatímco obvykle bývá
fotograf vnímán jako dokumentátor a sběrač požitků, všudypřítomný a zároveň dění vzdálený,
Vítězslav Krejčí představuje
zcela jiný přístup. Ponoření do
samotného média fotografie,
experiment s vizuální i chemickou složkou z něj dělají velikého hledače jedinečnosti a
zároveň toho, co je nadčasové.
Ve fotografově laboratoři vzniká
světlohra pohybů a prchající přítomnosti.
Vítězslav Krejčí je fotograf
fenomenologického
založení.
Nezajímá ho, co se ukazuje,
ale co se vyjevuje v okamžicích mezi mrknutím oka, během
úderu srdce a ve chvílích probouzení. Magická stínohra má
rysy divadla forem, v němž se
zjevuje očekávané v nepředvídatelné podobě. Fotograf prozkoumal ty nejexperimentálnější
postupy velikánů oboru a přidal
k nim nové. Rozšířil tradiční
rayogramy, fokalky a chemické
i optické světelné stopy o nové
vizuální i technické možnosti
chemiografie – fotografiky. Ty
jsou metaforou naší existenciální a duchovní neukotvenosti.
Tato díla nezodpovídají otázky,
Já mam přeludů snímá 8
25
V Ý S TAV Y
V Ý S TAV Y
Okna labyrintu 3
spíše je kladou, provádějí nás
bludištěm, nechávají nás hledat
brány a časoprostorové portály
v naději, že naše cesta je via
lucis – cesta světla.
Mgr. Martina Vítková,
historička umění
a kurátorka výstav,
Hradec Králové
Výstava Vítězslava Krejčího
na mě udělala veliký dojem, jako
když jsem – někdy v šedesátých
letech – poprvé viděl v Liberci
obrazy pana Ladislava Postupy. Taky jsem si tenkrát neuměl
představit, že se dá fotografovat
něco jiného a jinak, než jsou
zažité tradice a zažitá klišé...
Najednou tady v Galerii
U Přívozu vidím příběhy, které
jsou jakoby složené z prostorových vizí, navrstvených na sebe.
Záznamy dávno prožitých dějů,
které byly dosud zasuty někde
v opomíjených koutcích lidského vědomí. Je to osobní meditace, abstrakce související se
skutečností... Takové a podobné myšlenky mě provázely po
celou dobu mé návštěvy oné
galerie. Musel jsem odejít,
ale i pak ve mě ještě dlouho
doznívaly dojmy a zdůvodnění.
Vždycky se mi zdálo (výstava
ve staré výstavní síni FOMA),
že Víťa stále „jenom“ experimentuje, že stále tápe a hledá.
Že ví, o čem chce své příběhy
vyprávět, ale nějak nemůže najít tu správnou notu, linii, směr,
a najednou je tu pro mě zcela
jiný vypravěč osobních prožitků
a vizí. Vypravěč jemných, obrazových příběhů, kterému může
dokonale porozumět jenom člověk stejně laděný a s ním rezonující...
Nevím, zda-li jsem byl na
jeho výstavě právě tím souznějícím divákem a pozorovatelem.
Mohu jen říci, že se mi výstava
líbila a je velká škoda, že už
končí. Pozval bych na ni spoustu dalších a dalších diváků .....
Stanislav Voksa – fotograf
a čestný člen VSVF, Pardubice
Sena v čase – Okna mé imaginace
Chvíle mého času
Jsem člověk, který ne každý
den najde chvilku, aby se mohl
zastavit a dlouho se dívat. Jsem
člověk, který ne každý den může
se zasnít, protože dnes a denně je po mnoho hodin svědkem
mnoha jiných životů.
Jsou však případy, kdy díky
dojmu z právě viděného a slyšeného se v duši odkrývá něco
nového, čistého a překvapivého,
co se muselo po celý den skrývat a ustupovat ataku ne vždy
vlídné přítomnosti.
Výstava fotografií Vítězslava
26
Krejčího „Světlem Ticha zjevení“
v Galerii „U Přívozu“ má takovou
moc. Odkrývá obraznost srdce
i duše, vtahuje diváka do hry
světla, stínu, barev a neuvěřitelné obrazotvornosti. Jak černobílá fata morgána se svojí sugestivní silou, umístěná v přízemí,
tak barevné obrazy v prvním
patře, burcující fantazii k nevídanému výkonu, odhalují nepřeberné bohatství snů z vnitřního
světa člověka a úžasné vnímání
světa kolem nás.
Skutečné ZJEVENÍ, chvíle
mého času.....
MUDr. Věra Jílková,
Hradec Králové
Znáte ho,
největšího současného českého fotografa? Já znám dva.
Tím jedním je Yanek Odehnal
z Moravské Třebové, měří něco
kolem 200 cm. Tím druhým je
Víťa Krejčí se svými 204 cm.
Víťu znám od doby, kdy
jsme se začali scházet v Impulsu v Hradci Králové. Časem
jsme se sblížili natolik, že se
dnes mohu považovat za jeho
kamaráda. Vystavovali jsme
vedle sebe na výstavách organizovaných Jerzy Olekem, na
salonech a nakonec na projektu
Surrealismus a fotografie.
Jsem mu vděčný za projekty
Bonato i za pomoc při dalších
fotografických projektech. Mám
rád jeho promluvy o fotografiích, které přesahují jejich vizuální stránku a nabízejí mi vidět
svět „za zrcadlem“. Mnohdy
se mi v průběhu jeho rozprav
stává, že se ztrácím, ale jeho
schopnost vrátit se na nastoupenou cestu mi ukazuje další
svět, nejen fotografie.
Víťu mám rád jako člověka –
jeho klidnou povahu, která dává
všem našim rozhovorům příjemnou atmosféru. Jeho podpora
fotografie, především té amatérské, není tak úplně běžná,
jak by se mohlo zdát. A to mohu
posoudit, protože fotografií žiji
již víc než třicet let a za tu dobu
jsem ledasco poznal.
Víťo, vítám Tě mezi námi
padesátníky a přeji Ti jen to
dobré. Ať se na svět stále koukáš svýma nezaměnitelnýma
očima.
A tlumočím přání i od své
ženy.
Vladimír Skalický
Lanškroun
Pro Víťu určitě platí moje
oblíbená fráze: Jak je možné,
že se mladí kluci dožívají již
tak vysokého věku? Jeho krásné poetické fotografie, obrazy
a obrázky plné jinotajů a tajemství se mnohdy zdají neuchopitelné, ale je to jen proto, že nám
chybí ta správná představivost
a schopnost se zastavit. Nám
obyčejným smrtelníkům, které
semlel život ve spěchu a v konzumu, kultivují Víťovy obrázky
okoralou duši. A to je moc dobře. Radost pohledět!
Eva Stanovská
Velký Víťa
Chtěla bych Víťovi poděkovat za vše, co nás naučil.
Za Strukáž a za krásné fotografické obrazy s duchem filosofické myšlenky, které mě dokáží
nadchnout a povzbudit. Vyprovokují mě více se zamyslet nad
vlastní fotografickou tvorbou.
Co vše se dá vyfografovat
a úžasně vytvořit, je vidět na
Víťových výstavách.
Touto cestu bych chtěla
našemu velkému (nejen postavou) Víťovi popřát co nejvíce
nádherných myšlenek a dobrého světla i temnoty při tvorbě
další obrazů.
Víťo zdar!
Ať nás nadále motivuješ
k práci s černobílou fotografií
a rozmanitými Strukážemi.
Jana Čížková
Facies nigra 4
Facies nigra 1
27
V Ý S TAV Y
V Ý S TAV Y
Eliška Hladíková
„Cesty“
V úterý 5. března ve výstavní síni
Vodních zdrojů Chrudim zahájila vernisáží dlouholetá členka
fotoklubu Chrudim a absolventka hradecké konzervatoře Eliška Hladíková výstavu fotografií
s názvem Cesty. Po hudebním
vystoupení ZUŠ Chrudim měli
možnost si návštěvníci prohlédnout výtvarně cítěné fotografie.
Na závěr vernisáže se konala
přednáška, ve které Eliška zajímavým způsobem vyprávěla
o fotografování a vzniku jednotlivých fotografií.
Po dvou letech
opět společná
výstava členů
Fotoklubu Náchod
ve SLAVII
Poslední únorový podvečer
jsme se sešli v prostředí náchodské galerie SLAVIE, abychom
zde nainstalovali naši společnou výstavu. Jedná se o výstavu
členů Fotoklubu Náchod, kterou
zde pořádáme téměř přesně po
dvou letech. Hned druhý den,
v pátek 1. 3. 2013, jsme výstavu zahájili slavnostní vernisáží.
Úvodní slovo, opět k věci, stručně, jednoduše a s přehledem,
přednesl náš kolega, místopředseda našeho fotoklubu Roman
Unger. Roman také zajistil originální hudební vložku k vernisáži
– zahrála nám čínská baletka,
detaily těžko popisovat (kdo
nechodí na vernisáže, o mnoho
přichází).
Co říci k výstavě samotné:
„Vystavuje zde deset aktuálních
členů Fotoklubu Náchod: Pavel
Berák vystavuje černobílé tajuplné fotografické otisky nalezených skutečností, stop ve sněhu atd., Vendula Brdíčková je
novou členkou našeho fotoklubu
a vystavuje zde barevné fotografické koláže doplněné texty,
Jana Čížková vystavuje svoje
zdařilé fotografické strukáže,
kterým se věnuje cca poslední dva roky, Miroslav Dušánek
vystavuje působivé černobílé
fotografie pořízené klasickou
technikou v kombinaci s kamerou obscurou, Jiří Klíma ukazuje černobílé pokusy zachycení
kouře, Miroslav Kolátor jak jinak
než černobílé fotografické akty,
Veronika Michlová zde vystavuje působivý emotivní snímek
stromu v jedinečné atmosféře,
Tomáš Šimek vystavuje unikátní
panoramatické obrazy pořízené
dírkovou komorou s několika
dírkami, Petr Šulc zde vystavuje polovinu své kolekce na téma
„hranice smyslu“, kterou se prezentoval na podzim na festivalu Labyrint ve Frankfurtu nad
Odrou a Roman Unger vystavuje
nejen svoje fotografické koláže,
kterým se věnuje posledních
několik let. Myslím, že společná
výstava ukazuje postup a vývoj
fotografických prací členů našeho fotoklubu. Kdo pravidelně
sleduje naše výstavy, může sám
posoudit.“
Tato již třináctá námi pořádaná výstava bude k vidění
v galerii SLAVIE až do konce
dubna 2013. Na prvního máje
bychom zde měli otevřít další
výstavu, a to výstavu fotografií
studentek Oděvní školy z Prahy
Holešovic. Jedná se o oceněnou výstavní kolekci z loňského
ročníku festivalu studentské tvořivosti Náchodská prima sezona. Začátkem července bude
následovat výstava fotografa
z Třebíče Martina Bukovského, v září pak výstava polského
fotografa Zbigniewa Muziewicze
a v listopadu fotografie našeho
člena, fotografa z Nového Hrádku Miroslava Dušánka s názvem
„proti proudu“. Těšíme se na
setkávání nejen v galerii Slavie
v Náchodě.
Petr ŠULC, Fotoklub Náchod
www.galerieslavie.estranky.cz
28
V Ý S TAV Y
Náchod konstatuje, že mezi prvním a druhým místem byl rozdíl
4 hlasů, což je poprvé v historii
soutěže. Konkrétně – 14x první
místo D. Dušánkové i V. Olivy,
2x druhé místo u stejných autorů a 4x třetí místo měla pouze
D. Dušánková. Blahopřejeme.
Rudolf Němeček
AKT / MISTŘI
ČERNOBÍLÉ FOTOGRAFIE
Druhá výstava
skupiny GM10
Po úvodním krátkém proslovu Petra Moška a hudebním vystoupení skupiny RAIN
BROTHERS byla v pátek
8. února 2013 zahájena druhá
výstava skupiny GM10. Zaplněné prostory galerie GM v Pardubicích nasvědčují o zájmu
veřejnosti o tvorbu této skupiny
fotografů. Pro zájemce se připravuje společná výstava obou
dosavadních kolekcí v květnu
ve výstavních prostorách zámku v Nasavrkách.
Součtem pořadí se umístili autoři takto: na prvním místě
Dagmar Dušánková z Broumova za fotografii „Mlhavé ráno“,
na druhém místě Vladimír Oliva
z Jaroměře za fotografii „Zjevení“
a na třetím místě Oldřich Jenka
z Police nad Metují za fotografii
„Stíny“. Tito autoři obdrželi věcné ceny od sponzorů akce.
Sekce fotografů regionu
20. 4. – 30. 11. 2013
Muzeum fotografie a moderních
obrazových médií v Jindřichově
Hradci
CTIBOR KOŠŤÁL
Fotogalerie Mates, Trutnov
Z každé cesty jedna
20. 3.–5. 6. 2013
Zjevení
Výsledky
divácké ankety
Fotografie 2012
Dne 1. září 2012, v rámci
Dne fotografie, byla slavnostní vernisáží otevřena přehlídka
fotografické tvorby FOTOGRAFIE 2012. V nově upravených
prostorách výstavní síně Regionálního muzea v Náchodě bylo
možné zhlédnout díla šestatřiceti autorů. V rámci výstavy diváci
vyplnili anketní lístek a udělili
třem vybraným fotografiím svůj
hlas.
29
FOTOKLUBY
FOTOKLUB Y
FOPA } Fotoklub Pardubice
jak prosté
Přesto trvalo několik let, než
se ze skupiny lidí při Krajské
knihovně v Pardubicích, kteří si
jen tak pro radost fotografovali,
stal skutečný fotoklub. Hned při
jeho vzniku bylo hlavním cílem
celého projektu tvořit fotografie
nekomerční, naučit se dát fotografii duši. Prvním lektorem byl
pan Stanislav Voksa a jeho místo následně zaujala Eva Stanovská. Díky oběma se dnes někteří členové FOPA stali absolventy
Hradecké fotografické konzervatoře, jiní vystavují a všichni společně obesílají soutěže a mapové okruhy.
Od letošního roku se fotoklub osamostatnil, protože jeho
zakladatelská organizace Krajská knihovna v Pardubicích již
nebyla schopna dále poskytovat zázemí. Našli jsme novou
základnu a s radostí se scházíme dál. Účastníme se Ratibořického mapového okruhu. Loňská
premiéra nedopadla až tak špatně, skončili jsme mezi úspěšnější polovinou fotoklubů.
Hana Přinesdomů
Členové fotoklubu
Petr Bareš
Pardubický fotograf Petr Bareš
o sobě napsal:
„Fotografovat jsem poprvé
začal někdy v patnácti. Můj
první foťák byl Zenit-B (ještě
ho mám). Nebavilo mě to.
Uplynulo mnoho let a nástup
digitálních snímačů ve fotoaparátech mě opět vrátil do hry.
Ano, do hry. Fotografování je
hra se světlem. Jsem fotoamatér,
fotím pro radost a taky proto,
že jsem se stal členem fotoklubu FOPA. Fotografuji
fotoaparátem Pentax.“
a „fotografuji“ očima, snažím se
vnímat nejen barvy, tvary, světlo
a stíny, ale i zvuky, vůně, teplo,
zimu, vítr, náladu svoji i lidí
kolem, zkrátka pocity z procházky nebo místa vůbec. To potom
zkouším vložit do svých obrázků.
Chtěla bych prostě zachytit to,
co je očím neviditelné.“
Edita Fadrhoncová
Edita studuje současný běh Hradecké fotografické konzervatoře. Společně s Jirkou Papouš-
Zuzka Capoušková
Zuzka je absolventkou Hradecké
fotografické konzervatoře. Její
fotografie jsou krásným „holčičím“ pohledem na svět okolo.
„Většinou jen tak chodím
Pertr Bareš
30
FOTOKLUBY
jsem tak trochu zapomněl. Až
před několika lety mě to znovu chytlo, tentokrát v digitální
podobě. Mám rád krajiny, ale
v poslední době se více věnuji
portrétům společně s kamarádkou Editou.“
Daniel Sirůček
Pár vět o fotografovi Danovi:
Zuzana Capoušková
kem se věnuje fotografování lidí
a zejména portrétní fotografii.
Spolupracují již osmý rok. Jejím
dalším oblíbeným tématem jsou
krajinná panoramata a fotografování pod vodou.
Lucie Masaříková
„Kromě fotografování se věnuji
cyklistice, potápění a cestování,
v přírodě je nejkrásněji – a to
vše je spojeno s fotografováním.
Fotím vše, co se hýbe i nehýbe,
pod vodou i nad vodou. Žiji
s oblíbeným heslem „Co tě
nezabije, to tě posílí“.
Jiří Papoušek
Lucie Masaříková
Jirka Papoušek
„Jmenuji se Lucie Masaříková
a jako fotografka působím pod
příznačnou přezdívkou Blowfly
(= masařka). Ve fotografickém
klubu Pardubice působím teprve rok, stejně tak dlouho mám
i svoji první zrcadlovku. Za tu
dobu jsem našla největší oblibu
ve fotografii portrétní zřejmě
proto, že mám pak dobrý pocit
z toho, když můžu někomu
udělat radost.“
„Prvotním impulzem, který
mě přivedl k fotografování, byl
stejný koníček mého táty. Rád
jsem asistoval v temné komoře
a sledoval, jak se „rodí“ fotka.
První fotoaparát, který jsem
vlastnil, byla ruská Směna. Byl
to takový jednoduchý přístroj na
kinofilm, moc valné černobílé
fotografie se s ním dělat nedaly,
ale pro učednická léta stačil.
Léta utíkala a na fotografování
Když mezi nás přišla Lucka, překvapila portréty svých kamarádů
a známých.
„Su Moravák ze Slezska, co
žije v Čechách. Věnuji se převážně fotografii portrétní, ale rád
chodím fotografovat do přírody,
takže i fotografii krajinářské.
Příležitostně fotografuji svatby,
koncerty i sport. Samozřejmě
jako většina z nás chodím do
práce. To málo času, co zbývá,
se snažím věnovat fotografování
či úpravě fotografií, a tak mi
zůstává velmi málo času na mou
drahou polovičku. Tímto bych jí
chtěl poděkovat, že má se mnou
trpělivost a podporuje mě
v mém koníčku.“
I Jirka studuje současný běh
Hradecké fotografické konzervatoře. O sobě říká:
31
FOTOKLUBY
Jindra Součková
I Jindra je čerstvou absolventkou Hradecké fotografické konzervatoře.
„Setkání s fotografickými
nadšenci, ať už profesionály,
či amatéry, ve mně probudilo touhu začít fotografovat.
V další fázi jsem pocítila potřebu
své fotografie někomu ukázat
a společně nad nimi diskutovat,
proto jsem začala hledat ve svém
okolí někoho se stejným zájmem.
Našla jsem skupinu fotografů při
Krajské knihovně v Pardubicích
FOPA, kde se setkáváme již pátý
rok. Další můj fotografický vývoj
směřoval do Hradecké fotografické konzervatoře.
Absolvování této školy pod
vedením Doc. MgA. J. Ptáčka
a MgA. I. Gila považuji za jednu
ze svých nejlepších investic do
fotografického vzdělání.“
Daniel Sirůček
Jindra Součková
Filip je Trutnovák bydlící v Pardubicích, fotografování se věnuje přes deset let. Filipovu tvorbu
můžete vidět na www.fotofilip.cz
nebo www.urbex.cz.
„Při cestování po světě jsem
zjistil, že všechna ta krásná
místa, věci a lidi bych rád zvěčnil a měl na památku v podobě
fotografií. Koupil jsem si první
digitální zrcadlovku a kouzlu
fotografie totálně propadl. Nejčastěji fotografuji hudební akce,
portréty, krajiny a opuštěné
moderní ruiny (urbex).“
Hana Přinesdomů
Hanka nefotografuje, Hanka
maluje. Do našeho fotografování a posuzování fotografií vnáší
pohled výtvarníka. Ne vždy se
shodneme, ale pochopili jsme,
že obraz i fotografie mají některá společná pravidla. Musí být
o něčem. Musí výtvarně působit.
A to Hanka dokáže rozpoznat.
32
Filip Tesař
Filip Tesař
Eva Stanovská
„Ač je mým domovským fotoklubem ALFA Pardubice, dostala jsem se i mezi tuhle báječnou
partu nadšených fotografů
a moc ráda mezi ně chodím.“
FOTOKLUBY
Oslava osmdesátin
aneb jak je důležité mít archiv
fotoklub mks nová paka
Osmdesátiny v životě lidském
jistě stojí za oslavu. Co teprve,
může-li je oslavovat celý fotoklub. V našem případě fotoklub
MKS Nová Paka.
Slaví-li jedinec, účastní se
významného jubilea především
rodina, přátelé, příbuzenstvo
a je to, nebo by dle mého soudu měl být, především důvod
k setkání.
Slaví-li ovšem fotoklub, není,
alespoň v našem případě, pevně stanovené datum, zato však
důvod k oslavě mají tak trochu
všichni členové. Těch současných máme kolem 30 a těch, co
se podíleli na historii, je, považte, kolem úctyhodné stovky.
Ano, naši otcové, dědové
a pradědové se v roce 1933
sešli v hostinci U Šepsů, na
čemž by ostatně nebylo nic tak
výjimečného, kdyby tu nepojali rozhodnutí o založení spolku
Věra Sedláčková
fotografického, kde by pánové
mohli pohovořit o stále se zdokonalující technice, nových chemických postupech, způsobech
zpracování, ale hlavně o výtvarnějším či emotivnějším pohledu
na tento ušlechtilý koníček. Jak
ujednali, tak učinili. A právě díky
všem těm Dykům, Janatům,
Čejkům, Podlipným, Koudelkům
a dalším my dnes máme důvod
k oslavě. A abychom vzdali hold
průkopníkům
fotografického
sdružování se, rozhodli jsme
se výroční rok 2013 odstartovat
výstavou prací právě těch, kteří
stáli u zrodu myšlenky, ale i těch,
co fotoklubem za ta léta prošli.
To by ovšem bylo velmi obtížné
bez existence archivu.
Novopačtí fotografové jsou
od roku 1973 členy Mapového
okruhu Český ráj. Díky prozíravému vedení klubu byly ve většině případů soutěžní kolekce
fotografií ukládány do archivu.
Dnes jich máme 37 a k tomu ještě 18 ročníků Podkrkonošského
Mapového okruhu. Velkým přínosem při přípravě výstavy byl
ještě tzv. „malý archiv“. Zde jsou
fotografie těch členů, kteří se do
kolektivních soutěží nenominovali, ale vystavovali například na
regionální úrovni. Opět musím
velebit bývalé vedení, že tyto
složky dokázalo nejen uchránit
před rozebráním, ale že do nich
občas i něco přidalo. Jenom díky
tomu jsme dnes mohli podobnou
retrospektivní výstavu realizovat. Je sice pravda, že jednotlivé
práce jsou tematicky i rozměrově nesourodé, ale to je myslím
Stanislav Burda
pochopitelné (některé jsou ze
soutěží, jiné z výstav a nechybí
ani dokumenty či reportáže).
Původním záměrem bylo
kvůli sjednocení výstavy fotografie ze soutěží, opatřené podkladovým kartonem mnohdy
rozličných barev, buď odlepit,
ostřihnout karton či ho vymaskoVratislav Šeps
33
FOTOKLUBY
Alois Šmíd
vat. Nakonec ale převládl názor,
že i tato rozdílná prezentace je
součástí historie a nese zajímavou informaci o době vzniku.
V malém archivu je i několik
desítek fotografií anonymních.
Když jsme připravovali drob-
Josef Mysík
nou anketu pro návštěvníky
s názvem „Pomůžete nám určit
autora?“, přizvali jsme na konzultaci bývalého předsedu pana
Jiřího Čejku. Fascinoval mne,
když podle gramáže fotopapíru,
kvality leštění či zdařilosti retuše jmenoval potenciální autory.
Uvědomil jsem si, co všechno
může taková fotografie po mnoha a mnoha letech na svého
autora vlastně prozradit.
Dnes procházím ztichlým
sálem a daleko pozorněji prohlížím vystavená díla. Nejen,
že se mi vybavuje celý proces
od průzkumu všech map, třídění autorů, tvorbu jmenovek,
návrhů umístění jednotlivých
fotografií na panely, ale porovnávám i zobrazený motiv s dalšími aspekty, jako je retuš, ořez
a celkové zpracování. Říkám si,
jací asi byli ti autoři nejen jako
fotografové, ale i lidé. Mnoho
z nich má dnes za jménem dvě
rysky spojené v křížek.
Moc nás proto potěšilo, když
se na vernisáži objevili bývalí kolegové, a to i ti, co nežijí
v Pace, a reagovali na výstavu
vesměs kladně.
Jazzové tradicionály utichly spolu s vernisážním ruchem
a ke mně teď hovoří některá díla
svojí nápaditostí, emotivitou,
vnitřním příběhem. Za ta léta ze
své kvality nic neztratila, a proto
si myslím, že jsou po právu opět
ve výstavních prostorách připravena hovořit ke každému, kdo
o to bude stát. Děkujeme za tento odkaz, tátové, dědové a pradědové.
Nad výstavou prací 49 autorů
se zamýšlel za fotoklub
MKS Nová Paka
Vláďa Herbrych
Josef Hendrych
34
FOTOKLUBY
fotoklub mks nová paka
Střípky obrazů pálavských
Přemýšlel jsem letos poněkud zmateně, zda název oblasti
Pálava nemá něco společného
s palbou. Letošní již 7. ročník
Svatováclavských plenérů se
totiž nesl ve znamení střeleb.
Nelekejte se, neputovali jsme
za nebezpečnou reportáží do
válečných zón a nehrozilo nám
čtyřem členům fotoklubu MKS
Nová Paka přímé ohrožení na
životech. To jen jihomoravští
vinaři sváděli tuhý boj s tisícizobými hejny špačků.
Město Dolní Kounice a klášter Rosa Coeli. To byla první
zastávka na cestě k jihu pro
čtveřici fotografických nadšenců
z Podkrkonoší. Mirek Suchánek, Jirka Tejchman, Honza
Maglen i já jsme opět vyšetřili za tímto účelem čtyři dny
dovolené a vstoupili proto do
ruin kláštera Rosa Coeli, budovaného v letech 1181–1183.
Snad každého již z dálky upoutá
absence střechy. K nebesům tu
ční ozdob prosté monumentál-
ní obvodové zdivo konventního
kostela Panny Marie, stojícího
na křížovém půdorysu. Z toho
mála dochovaných ozdob je zajímavý vstupní portál, ale vadou
na kráse je nevzhledná, kovově
lesklá konstrukce lešení.
Jednoznačně nejvíc nás však
zaujaly křížové chodby kolem
rajského dvora. Nejen nás, ale
i všechny ostatní návštěvníky,
účastníky vernisáže kovových
grafik, a dokonce i dvě svatby.
Fotografování zde bylo proto
hlavně o trpělivosti, nicméně
stálo to za to. Vrcholná gotika
v břečťanových závěsech a na
zemi sochařské fragmenty.
Za to, že můžeme v Sedlci zazvonit v řadovce na jižním
svahu, vděčíme hlavně Jiřímu,
potažmo jeho sestře. Po velkém nezdaru při shánění ubytování (všichni hlásí OBSAZENO) to byla právě Jiřího sestra
Ilona, která nám nabídla týden
pod svojí střechou. Původně
nouzové řešení se ale posléze
ukázalo (alespoň pro nás čtyři)
jako skvělý tah. Cítili jsme se tu
skutečně jako doma. Ilona pro
nás měla stále nachystáno něco
dobrého na zub, Jarek přinesl
několik pochoutek archivního
35
FOTOKLUBY
charakteru ze sklípku a ještě
jsme měli možnost své unavené
údy zregenerovat ve vyhřívaném bazénu. Měli jsme se tu
prostě jako v ráji. I domácí se
tvářili přívětivě, tak to skutečně
nemělo chybu. Ona příslovečná srdečnost nás ale provázela
i venku.
Spousta vinařů a jejich pomocníků teď hlídá zrající vinohrady před zloději. Jak ale ostražitý
hlídač zjistil, že pouze neškodně
pobíháme po zoraných a uvláčených polích a hledáme malebné vlny, v nichž nízké slunko
rozehrává grafiku jsoucna, či
se snažíme najít neotřelý pohled
na vinohrad jako nositele opakujících se struktur, rád se s námi
nejeden z nich pustil do řeči.
Sice nás tím trochu vytrhl ze
zaujetí, ale zase jsme se díky
tomu dozvěděli spoustu zajímavostí ohledně vinné révy. Víte
například, že její kořeny sahají
okolo 7 m hluboko? A víte, jak
je to s bílým, růžovým a červeným vínem? Či na jakém principu fungují kombajny na sklizeň
hroznů a i přes noc hřmotící
děla plašící špačky a dohánějící
mnohé obyvatele k zoufalství?
No, ale to už vážně hodně odbočuji. Tak zpět k fotografii.
Velmi se nám osvědčila hned
prvně vytipovaná lokalita mezi
Pouzdřanskou stepí a Hustope-
Nebeské slzy vpíjejí se do pískovcových náhrobků
kraj potemněl chladnou a vlhkou šedí
závoje břečťanů pnoucích se pohrobků
zarůstají mohylu. Najdou jen ti, co vědí.
36
čí. Zvlněná pole, terasy vinohradů, solitérní stromy, boží muka,
klikatící se cesty, zorané bubny
a údolí a na jihu hřeben Pálavy
jak na dlani. Když bylo slunko
nízko nad obzorem, lesklo se
to mezi hroudami tisíci vlákénky
babích lét a jak vítr zadul, několikrát jsem se s malým cestovatelem osobně pozdravil, sundávaje vzduchoplavce z tváře.
Že Lednicko-valtický areál
patří neodmyslitelně k Pálavě,
netřeba nikterak zdůrazňovat.
Ale to, jak dokáže nový červánkový den kouzlit paprsky mezi
antickými sloupy valtické Kolonády, o tom by se daly psát básně. Rovněž vhodně nasvícený
oblouk lesního Rendez-vous je
jak z jiného světa. A to nemluvím o Třech Gráciích. Těch
možností snímání! Jen u Apollonova chrámu nás nejvíc zaujal
zpola vypuštěný rybník. Nebyli
jsme ovšem sami. Společnost
nám dělali dva hledači kovů.
Každou chvíli odhazovali detektor a vrhali se do páchnoucího
bahna. Když se jich ovšem Honza ptal na úlovky, lišácky dělali,
jako že nic moc. Naproti tomu
naše nadšení probudil chystající se krvavý západ slunka. Na
hladině kolem osamělé loďky
se to počalo zabarvovat. To zas
byla naše chvíle. Kdyby nás teď
hledači zahlédli, jak kvůli lepší
kompozici stěhujeme od břehu k loďce ztrouchnivělý pařez,
pravděpodobně by si pomysleli
cosi o bláznech.
O poznání méně namáhavá
byla druhý den prohlídka lednického parku. Sochy se tu podle
všeho přemisťovat nesmí, ba ani
otáčet kolem osy za lepším světlem. Vybrali jsme si proto rokokovou kašnu, která je ze všech
stran stejná, a užívali si hrátek
s vodní tříští. Méně si to ale užívali ostatní návštěvníci. Pouze z
dálky zvědavě nakukovali, co že
je to tu za cvičení.
Z odlišného soudku, než
ve dnech předešlých, počali
jsme upíjet ve čtvrtek. Nebylo to Svatovavřinecké, Pálava
či Chardonnay, byl to soudek
oblačnosti, větru a srážek. Ještě při úsvitu na úpatí Stolové
hory jsme obdivovali ladné křivky místní komunikace vinoucí
se kol Kočičí skály a na obzoru ukončené siluetou Svatého
kopečku v Mikulově. Slunko
nás ještě stihlo oblažit několika
nádhernými paprsky, a pak už
přišly jenom mraky. Dokud byly
strukturované, vydali jsme se
ještě do soutěsky a následně na
hlavní děvínský hřeben. Je to
bezesporu zajímavá vápencová
lokalita, kde je možné objevit
takzvané pálavské bonsaje. Listnáče, připomínající tvarem koruny kultivovanou bonsaj. Jsou tu
ale i zajímavě tvarované kmeny
či sporá torza vývratů, trčící ze
žloutnoucí trávy k potemnělé
obloze.
Když jsme se toho nabažili,
já si znovu zaběhl na hřeben pro
zapomenutou drátěnou spoušť,
ale když počalo krápat, zatroubili jsme na ústup. Ústup to sice
byl, ale jenom drobný. Počasí
nás totiž navnadilo k návštěvě
jednoho z největších evropských
židovských hřbitovů. U toho
mikulovského je i zajímavá multimediální expozice, kde jsme
hledali útočiště před přetrvávajícími přeháňkami.
A aby nalezlo co nejvíce (je
tu přes 4000 náhrobků), snaží
se Spolek přátel židovské kultury v Mikulově společně s polskými studenty náhrobky zmapovat,
zaměřit, texty přeložit a rozsáhlý
hřbitov, kde i opěrné zídky kol
cestiček jsou poskládány ze
starých náhrobních kamenů,
udržovat v co nejlepším stavu.
My měli to štěstí, že jsme mohli
ještě hledat kompozičně zajímavá pojetí s napůl či zcela vyvrácenými kameny.
Využili jsme dnes ještě další
blízké a zajímavé lokality. Těšil
jsem se totiž do Turoldu. Ne,
s Tyroly to nemá nic společného.
Je to vápencový lom nad Mikulovem, ve kterém jsem měl z minulosti vyhlédnuté dva záběry. Dnes
je tu naučná stezka spojená s prohlídkou jeskyní. Všude samá informačně-naučná tabulka, zábradlí,
zídky. Mé dva záběry tedy dál
zůstávají pouze v mojí mysli.
Ano, přátelé, dny tvůrčího rozmachu se nám krátí. Ani letos jsme
se příliš nevyspali. Vždyť na nás
denně střešním oknem mrkala ve
4.30 hod. záplava hvězd, příslib
to kouzelných rán. A večer? Jen
co se vzájemně podělíme o náhledy aktuálně spatřeného a vzájemně se podivíme, čeho všeho
jsme si nevšimli, již spěcháme za
vůní Iloniny kuchyně a vyprávěním Jarka. Tuším, že si na jeho
specifický humor a moudrost
občas vzpomeneme. O pokladech ze sklípku se není vůbec
potřeba zmiňovat.
I letos zůstalo pár míst předběžně vytipovaných a následně
nenavštívených. Ať už je to empírový lovecký zámeček Pohansko
nedaleko Břeclavi, zajímavě
členitá pole u Čejče nebo zvlněné pole, díky sklizni připomínající vlajku. Pokud byste jeli
v našich stopách, zkuste třeba
kulisy zapomenutého království.
FOTOKLUBY
Tak nějak vypadají psím vínem
porostlé ruiny hospodářských
budov u Loveckého zámečku na
Novém rybníku. A nezapomeňte
se před západem slunce projít
po hrázi Mušovské nádrže. Ano,
je tu sice nepříjemný provoz, ale
ten pohled na podvečerně nasvícený kostel uprostřed zeleného
ostrůvku ve Věstonické nádrži
vám to vynahradí. A pokud do
toho ještě vyjde měsíc, je to fantazie, která vás nechá zapomenout
i na provoz třesoucí mostem. Nu
a kdybyste zatoužili
v čase
nepřízně počasí pohrát si například se skleněným zátiším, tak
před Valticemi sídlí firma, vyrábějící od sklenek přes lahve až
po demižóny. Uvidíte neskutečné
množství nápadů, tvarů a objemů.
A prodávají i kusovky!
Při příjezdu jsme se prvně
zastavili v klášteře Rosa Coeli.
Je tedy nanejvýš vhodné zastavit se nyní v dalším z ženských
cisterciáckých klášterů, tentokrát v doposud funkčním Porta Coeli. Asi nejznámější z této
ranně gotické památky je rostlinnými motivy bohatě zdobený
a 12 figurálními plastikami osazený gotický portál. Oddali jsme
se tedy naposledy fotografování
pod příkrovem zdejšího genia
loci. S posledními záběry se loučíme s Předklášteřím u Tišnova
a činíme tím poslední tečku za
letošním plenérem. Tak zase za
rok na shledanou se těší
Vláďa Herbrych.
37
VZDĚLÁVÁNÍ
GRAFICKA
IX. běh studia
Hradecké fotografické konzervatoře zahájen
12. ledna 2013 zasedli do
pomyslných „školních lavic“
posluchači VIII. běhu Hradecké fotografické konzervatoře.
Tradice HFK sahá až k panu
profesoru Jánu Šmokovi, který
při tehdejším Krajském kulturním středisku v Hradci Králové,
vedl Lidovou konzervatoř – obor
výtvarná fotografie. Pod jeho
vedením proběhly dva běhy
Lidové konzervatoře. V roce
2001 jsme navázali na tradice
Lidových konzervatoří a zahájili
výuku fotografie, která je určena
pro vyspělé fotografy, jež mají
zvládnuty základy fotografování
a delší dobu se pohybují po světě s fotoaparátem v ruce či na
krku. Hlavně jim nesmí být ani
cizí prostory v temné komoře,
bez které se při zpracovávání
některých domácích úkolů neobejdou.
Na přijímací pohovory IX.
běhu Hradecké fotografické konzervatoře se přihlásilo 48 zájemců, ze kterých jsme museli vybrat
dvacet posluchačů. Věřte, že přijímací komise neměla snadnou
úlohu. A tak v sobotu 24. listopadu a 8. prosince 2012 bylo na
Impulsu dusno i když venkovní
teplota se pohybovala kolem
nuly. Uchazeči prožívali nervozitu, jako již dávno ne, protože pro
většinu byly školní povinnosti
dalekou minulostí a zkušební
komise ve složení doc. MgA.
Josef Ptáček, MgA. Ivo Gil (oba
dva vedoucí lektoři Hradecké
fotografické konzervatoře) rozhodovala o jejich volném čase
pro příští dva roky. Studium
fotografie a hlavně plnění domácích úkolů určitě zabere spousty
volného času. Věřte nebo ne,
ale poslední uchazeči předstupovali před zkušební komisi po
20. hodině.
Následující dny už jen čekali na dopis:
V Hradci Králové 15. 12. 2012
Na základě přijímacích pohovorů, které se konaly v sobotu 24. 11. (8. 12.
2012), jste byl(a) přijat(a) ke studiu na Hradecké fotografické konzervatoři.
Gratuluji a přeji mnoho úspěchů při studiu.
S pozdravem
Mgr. Jarmila Šlaisová
ředitelka
Vyřizuje: Jana Neugebauerová, tel.: 495 582 621, 773 133 740; e-mail: [email protected]
38
A tak, jak jsem už předeslala, 12. ledna 2013 zasedlo 25
posluchačů do školních lavic
a aby bylo potvrzeno, že se jim
to nezdá a že opravdu byli přijati
ke studiu, začali výuku písemnou zkouškou.
Věřte mi, že pro přijímací
komisi, nebylo lehké posluchače vybrat, také místo plánovaných 20, jsme přijali posluchačů
26 a nakonec jich nastoupilo 25.
Opravdu to jinak nešlo. Ještě
náročnější bude pro vedoucí
lektory udělat z těchto studentů
„posádku jedné lodi“. Posádku,
která by rozuměla, naslouchala,
našla společnou řeč přes fotografii, posádku, která po třech
semestrech propluje cílem a zakotví, přes všechna úskalí, v roce
2014 ve výstavní síni U přívozu
Státní a vědecké knihovny Hradec Králové, kde představí široké veřejnosti své absolventské
práce.
V učebně se totiž budou
po dva roky scházet dospělí lidé mající rozdílné koníčky
i zaměstnání a ve fotografii se až
doposud věnovali každý jinému
žánru. Nikdo z nich nemá zkušenosti se zpracováním zadaných
témat pomocí obrazu – fotografie. Jediné, co je spojuje, je láska k fotografování, ve kterém se
chtějí zdokonalit. A kdo se na slibované výstavě na podzim roku
2014 představí?
Martin Baňanka – Vysoké Mýto, Věra Bucková – Mladá Boleslav, Petr Čechura – Trutnov, Michal Ebrle – Jílové u Prahy, Renata Ebrle – Jílové u Prahy, Edita Fadrhoncová – Pardubice, Jiří Fejfar – Liberec, Jaroslav Jirman – Trutnov,
Ilona Kraváková Praha, Tomáš Křivka – Hradec Králové, Jakub Misík – Hradec Králové, Lenka Nespěšná – Borová, Michaela Neumannová – Ořech, Jiří
Papoušek – Pardubice, Jana Pechlátová – Dvůr Králové nad Labem, Jaroslav
Plocek – Česká Třebová, Michaela Poláčková – Praha, Zuzana Průchová
– Hradec Králové, Eliška Rafajová – Třebostov, Filip Švejcar – Praha, Kateřina Šušlíková – Mohelnice, Kateřina Vojtová – Praha, Eva Vrtišková – Praha,
Alice Zemanová - Praha
39
VZDĚLÁVÁNÍ
VZDĚLÁVÁNÍ
ATMOSFÉRA
DIVADELNÍHO
FESTIVALU
Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec
Králové, Volné sdružení východočeských
fotografů za finanční podpory Ministerstva kultury
České republiky
připravilo pro zájemce o fotografii workshop
ATMOSFÉRA DIVADELNÍHO FESTIVALU
Lektorské vedení:
Termín konání:
Místo konání:
Cena: doc.MgA. Josef Ptáček
21.–30. června 2013
Hradec Králové
350,- Kč
Informace a přihlášky na adresu:
Jana Neugebauerová
SAK IMPULS
Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové
tel.: 495 582 621
e-mail: [email protected], www.impulshk.cz
Zájemci, hlaste se nejpozději do 12. června 2013
Program:
Teoretická část – aneb „Jak na to“ v klubu SAK
IMPULS, Pospíšilova 365, Hradec Králové.
Termín bude upřesněn na základě přihlášek
a včas zaslán na váš e-mail.
21.–30. června 2013 fotografování divadelní atmosféry v ulicích města Hradce Králové,
ve foyer a stanech divadel v Hradci Králové
v rámci XVIII. mezinárodního festivalu Divadlo
evropských regionů a XIII. ročníku Open air
programu.
Fotografování bude individuální podle vašich
časových možností (začátky prvních představení denně v 15.30 hodin).
V průběhu festivalu 1–2 konzultace s lektorem
a jeden den fotografování pod vedením lektora
(termíny budou upřesněny na úvodním semináři).
Závěrečný rozborový seminář a výběr fotografií v říjnu 2013.
Výsledkem workshopu bude výběr nejlepších
fotografii pro výstavu v červnu 2014.
Foto: Petr Stráník
Marcela Zuchová
40
Eva Stanovská
HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY
Cíl kurzu:
Provést zájemce o historické techniky počátečními nástrahami a záludnostmi procesů. Každý z absolventů by měl po absolvování kurzu
v domácích podmínkách a s minimem speciálních pomůcek tyto techniky zvládnout.
Lektor: Ivan Nehera
Termín konání:
8. května 2013
8 – 19 hodin
Místo konání: SAK Impuls, Pospíšilova 365, Hradec Králové
Cena: 1000,- Kč
Cena obsahuje:
Přístup do fotokomory. Materiálové zajištění prováděných technik (médium pro tisk negativů, lučebniny, papír a ostatní pomůcky). Odbornou pomoc
lektora a výuku v kurzu. Práce provedené během
kurzu zůstávají majetkem účastníka kurzu.
Program:
8:00 – 9:00 hod.
seznámení s technikami, historie vzniku, použití
a využití dnes
9:00 – 12:00 hod. bezpečnost použitých chemikálií, příprava
velkoformátových negativů, nanesení citlivých
vrstev na podložku
12:00 – 13:00 hod.
sušení papírů, oběd
13:00 – 19:00 hod.
kopírování, vyvolávání, praní, sušení
a dokončení kopií
Program vzhledem k počtu účastníků a kapacitě
fotokomory může být po domluvě upraven.
HISTORICKÉ
FOTOGRAFICKÉ
TECHNIKY
Kyanotypie – modrotisk
Van Dyke – sépiový tisk
Platino – palládiový tisk
Pomůcky:
Fotografie v digitální podobě (nejlépe několik fotografií – vybereme ty nejvhodnější). Kdo má velkoformátové negativy rozměru 13 x 18 nebo větší,
může je použít. Základní sadu pro techniku kyanotypie a Van Dyke si můžete odnést domů a okamžitě pokračovat v práci. Cena sady 800,- Kč.
Počet účastníků: 6
Zájemci, hlaste se nejpozději do 2. května 2013
Informace a přihlášky na adresu:
Jana Neugebauerová, SAK IMPULS
Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové
tel.: 773 133 740
e-mail: [email protected], www.impulshk.cz
41
VZDĚLÁVÁNÍ
SALON
2014
IV. Salon východočeské fotografie 2014
Muzeum východních Čech Hradec Králové * únor – březen 2014
V regionu východních Čech,
stejně jako v celé ČR, mají dnes
fotografové možnost prezentovat své práce na samostatných
autorských výstavách nebo na
výstavách pořádaných v rámci nejrůznějších fotografických
soutěží a přehlídek. Chybí zde
reprezentativní přehlídka poskytující souhrnný přehled tvorby
východočeských fotografů za
poslední období. Tento dluh by
mělo odstranit periodické pořádání „Salonu východočeské fotografie“. Jeho první ročník proběhl
v roce 2005, druhý v roce 2008
a třetí v roce 2011. Další reprízy
by měly být vždy po třech letech.
4. ročník se tedy uskuteční
v roce 2014.
Pořadatelem 4. ročníku Salonu východočeské fotografie
2014 budou Volné sdružení východočeských fotografů Hradec
Králové a Středisko amatérské
kultury Impuls Hradec Králové. Jako spolupořadatelé se na
Salonu budou podílet další oslovené subjekty.
Účastníky fotografického Salonu by se měli stát vybraní fotografové bez rozdílu, zda se jedná
o profesionály, či amatéry. Podmínkou je, aby bydleli a tvořili ve
Východočeském kraji (kraj Královéhradecký a Pardubický).
Předpokládaná
účast na
Salonu je přibližně dvacet fotografů. Pozvání k účasti vystavovat na Salonu východočeské
fotografie 2014 je podmíněno
účastí ve „výběrovém kole“. Autor,
který bude mít zájem o účast na
42
Salonu 2014, zašle na níže uvedenou adresu 15 až 20 náhledových
neadjustovaných fotografií (za 1 ks
se považuje i diptych, triptych
apod.), kterými doloží svou ucelenou koncepční tvůrčí činnost
za poslední 3 roky. Předkládané soubory mohou být doplněny
stručným textem (výklad konceptu, intermediální druh projevu
apod. - explikace)
Fotografie pro výběr:
• rozměr minimálně 18 x 24 cm,
max. 20 x 30 cm a odvozeniny, při zachování rozměru
jedné strany
• v pravém dolním rohu rubové
strany označené názvem
a jménem autora (čitelně)
• nepřijímají se CD, ani fotografie zaslané elektronickou
poštou
• kolekce fotografií musí obsahovat kontaktní adresu autora:
jméno a příjmení, adresa
včetně PSČ, číslo telefonu,
e-mail
Podle úrovně těchto kolekcí bude vybrán konečný počet
autorů pro výstavu. Vybraný
autor sestaví výstavní kolekci
pro Salon z fotografií, které byly
předloženy v úvodním kole.
Výběr vystavujících fotografů
provedou nezávislé osobnosti
z oblasti fotografického školství,
publicistiky atd., které převážně
nepůsobí v našem regionu.
Vybraným autorům bude
s dostatečným předstihem vymezen výstavní prostor, který využijí z hlediska formátu fotografií i
formy jejich adjustace dle svého
uvážení. Vystavené fotografie
mohou být doplněny explikací.
Časový harmonogram:
• zaslání kolekce fotografií pro
výběrovou komisi do 15. září
2013
• výběrová komise zasedne do
15. října 2013 (výběr cca 20
autorů)
• vybraní autoři budou osloveni
a vyzváni k účasti na Salonu
2014 do 20. října 2013
• podklady pro katalog - jedna
vybraná fotografie, fotografie
autora a pár řádků o autorovi,
zašlou vyzvaní účastníci Salonu na níže uvedenou adresu
do 15. listopadu 2013.
Ve snaze o dosažení maximálně možné objektivity výběru
bychom rádi požádali fotografy
z východních Čech o pomoc:
Seznamte s podmínkami pořádání 4. ročníku Salonu východočeské fotografie v roce 2014 co
nejvíce svých známých fotografů a vyzvěte je k účasti. Od vaší
pomoci si slibujeme rozšíření
okruhu o dosud méně známé,
ale kvalitní autory. Odhlédněte
od kritéria profesionál – amatér.
Prvořadou snahou je sestavit
reprezentativní a kvalitní kolekci
fotografií z východních Čech.
Kontaktní adresa:
Jana Neugebauerová
Pospíšilova 365
tel.: 773 133 740
e-mail: [email protected]
Fotoimpuls č. 1 /2013
Vydává:
Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů
Graficky upravil:
Mario Alfieri
Tisk:
Tiskárna Alkapress Hradec Králové
Náklad 250 ks
Neprodejné
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka příštího čísla 2/2013 – 15. 6. 2013
Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu:
SAK IMPULS
Pospíšilova 365
Telefon:
495 582 621, fax: 495 546 560, 773 133 740
e-mail:
[email protected]
http://www.impulshk.cz
Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR

Fotoimpuls (1/2013) - Impuls Hradec Králové

Transkript

Podobné dokumenty

Fotoimpuls (1-2/2015) - Impuls Hradec Králové

Leden 2016

Číslo 1/2015

Jaroslav Rudiš

První rozsudek z akce Trojský kůň

petr balíček – fotograf

2007 - NIPOS

Fotoimpuls (2/2013) - Impuls Hradec Králové

Fotoimpuls (3/2015) - Impuls Hradec Králové

Fotoimpuls (3/2013) - Impuls Hradec Králové

Broumovské noviny

Fotoimpuls - Impuls Hradec Králové

Fotoimpuls - Impuls Hradec Králové

výroční zpráva 2014 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové