WTO a zemědělství

Transkript

WTO a zemědělství
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha
WTO a zemědělství1
Pracovní příručka
Praha 2006
1
Aktualizovaný výtah z příručky „Leitfaden WTO und Landwirtschaft“ zpracované
Spolkovým ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního
prostředí Rakouska v červnu 2006.
Text neprošel jazykovou korekturou.
Zpracovali:
Ing. Josef Kraus, CSc.
Ing. Eva Dyková, CSc., Ing. Jiřina Šlaisová, CSc.
ISBN 80-86671-37-2
Obsah
Úvod...............................................................................................................1
1 Stávající stav ve vyjednávání v rámci WTO...........................................3
2 Zemědělství ve WTO včetně Dohody WTO o zemědělství.................13
3 EU a rozvojové země...............................................................................30
4 Reforma SZP a WTO..............................................................................34
5 Definice základních pojmů vážících se k WTO....................................36
Závěry..........................................................................................................41
Literatura....................................................................................................44
Úvod
Globalizace se nezastavila ani před zemědělstvím. Výrazným projevem
tohoto fenoménu je silný růst agrárního zahraničního obchodu. Ten se
v posledních padesáti letech v hodnotovém vyjádření za každých sedm až
osm let zdvojnásobil (Witzke, 2001). Zemědělství je ve stále větším rozsahu
ovlivňováno světovým hospodářským a mezinárodním makroekonomickým
vývojem.
Globalizace přispěla k začlenění zemědělství do režimu Světové
obchodní organizace (WTO). Agrární politika EU proto musí ve zvýšené
míře přihlížet k mezinárodním souvislostem, včetně ustanovení WTO.
Globalizované hospodářství profituje na zisku ze specializace
a mezinárodního obchodu. Zboží se stále více vyrábí v místech, kde jsou
pro jeho produkci nejpříznivější podmínky. Při pravidelných
multilaterálních obchodních rozhovorech v rámci WTO vyjednává 148 států
o
mezinárodně
platných
pravidlech
mezinárodního
obchodu
a o odstraňování obchodních bariér (WTO založena v roce 1995 jako
nástupnická organizace GATT).
Odvětví vyrábějící průmyslové výrobky byla do roku 1995 řízena
„Všeobecnou dohodou o clech a obchodu (GATT)“. Sektor zemědělství byl
do pravidel GATT upravujících světový obchod začleněn teprve v rámci
Uruguayského kola (1986 až 1994).
Zemědělství v 21. století stojí před třemi rozhodujícími výzvami:
pokračující globalizací, zásobováním rostoucího počtu obyvatelstva
potravinami a rozvojem venkova. Z těchto výzev plyne pro zemědělství
celosvětová mimořádná odpovědnost. Šetrným užíváním zdrojů lze zajistit
potravinovou bezpečnost a současně vytvářet podmínky pro trvale
udržitelný rozvoj venkovského prostoru. Proto má zemědělství
nezastupitelný multifunkční význam z hlediska rozvoje společnosti.
Globalizační proces, který se šíří a současně prohlubuje na všech
úrovních, by měl být právě proto z hlediska agrární politiky ovlivňován
aktivní spoluúčastí na jeho utváření. Ve světovém obchodu zaujímá EU jako
největší agrární dovozce a vývozce vedoucí pozici a je proto na fungujícím
systému světového obchodu plně zainteresována.
1
2
1
Stávající stav ve vyjednávání v rámci WTO
Průběh vyjednávání v rámci rozvojového kola z Doha
2001:
listopad, Rozvojová agenda z Doha
mandáty pro oblasti vyjednávání
2002:
technická vyjednávání v Ženevě
2003:
září, Cancún ztroskotal (vyjednávání k zemědělství
nebyla vůbec zahájena)
2004:
Přestávka a technická vyjednávání v Ženevě
Rámcová
dohoda
(Framework
Agreement)
1. srpna 2004 (základní koncepce)
2005:
Technická jednání v Ženevě o základní koncepci,
k „prvnímu přiblížení“ v otázkách modalit nedošlo
(31. července)
Hong Kong, k usnesení o modalitách nedošlo, ale
zaznamenán určitý pokrok
2006:
Usnesení o modalitách v zemědělství a přístupu
nezemědělských výrobků na trh (červen 2006)
konkrétní závazky ve všech oblastech do 31. 7. 2006
(Schedules)
ukončení kola koncem roku 2006
Na 4. Ministerské konferenci WTO v Doha v listopadu 2001
došlo k dohodě o novém vyjednávacím kole, označovaném jako
„Rozvojová agenda z Doha“ (Doha Development Agenda – zkratka
DDA).
V prohlášení ministrů existuje mandát pro vyjednávání
o zemědělství.
Návazně na čl. 20 Dohody WTO o zemědělství se členové WTO
zavázali, že povedou rozsáhlá vyjednávání s těmito cíli:
3
● zlepšení přístupu na trh,
● snížení všech forem vývozních subvencí (postupné časově
vymezené odbourávání vývozních podpor označováno pojmem
„phasing out“),
● podstatné snížení domácích podpor narušujících stejné soutěžní
podmínky v rámci obchodu,
● speciální a diferencovaná vyjednávání ve prospěch rozvojových
zemí jako integrální součást negociací a
● zohlednění neobchodních požadavků (non-trade concerns).
Po přerušení 5. Ministerské konference v mexickém Cancúnu
v září 2003, aniž by byly zaznamenány zřetelné výsledky, došlo
k nové orientaci, jak v rámci EU, tak i ve WTO.
Jednání o zemědělství v Cancúnu nebyla vůbec zahájena, když
v ostatních tematických okruzích rozhovory ztroskotaly.
Jednalo se jen o tzv. singapurských tématech („Singapur-issues“):
o obchodu a konkurenci, obchodu a investicích, veřejném
zásobování a o usnadnění obchodu.
Následně byla agenda v rámci tohoto vyjednávacího kola
změněna, resp. sporná, nicméně z hlediska EU významná témata
byla z jednání vypuštěna (3 ze 4 singapurských témat). Návazně se
členové WTO shodli (1. srpna 2004) na tzv. „rámcové dohodě“
(„Framework Agreement“).
Tato dohoda upravuje jednotlivé podmínky pro všechny nové
úmluvy, např. v oblasti:
● zemědělství,
● služeb,
● NAMA ( přístupu nezemědělských výrobků na trh) a
● usnadnění obchodu.
4
Další oblasti vyjednávání: pravidla obchodu a jejich implementace,
obchod a životní prostředí, obchodní aspekty práv k duševnímu
vlastnictví (TRIPS).
Přijatý text z 1. srpna 2004 stanovuje výchozí vyjednávací body pro
každou z klíčových oblastí:
● rámec pro modality v zemědělství,
● rámec pro modality upravující přístup nezemědělských výrobků
na trh,
● rámec vyjednávání o mezinárodním obchodu se službami,
● rámec pro výjimky ve prospěch rozvojových zemí a lepší
integrace v multilaterálním obchodním systému a
● zahájení vyjednávání o celosvětové reformě celních postupů (tzv.
„Trade Facilitation“; singapurská témata)
Ve smyslu rámcové dohody (z 1. srpna 2004) bylo cílem
ženevských jednání co nejlépe připravit 6. Ministerskou konferenci
WTO v Hong Kongu (13. – 18. 12. 2005). Do 31. července 2005
měly být dosaženy ve WTO ve všech významných oblastech první
aproximace („first approximations“) dohod. Tento cíl splněn nebyl
a v září 2005 byla zahájena rozsáhlá vyjednávání k rozpracování
Ministerské deklarace pro konferenci v Hong Kongu.
Cílem jednání v Hong Kongu bylo stanovit rámcový obsah tzv.
modalit, nových dohod WTO platných pro zemědělství a pro ostatní
oblasti vyjednávání (průmyslové výrobky, pravidla obchodu se
službami atd.). V Hong Kongu však ke shodě o konkrétních
závazcích v zemědělství ani v ostatních odvětvích nedošlo (rozsáhlé
modality2 jak se původně plánovalo, nebyly dohodnuty), ale byl
proveden rozpis dosažených výsledků vyjednávání z tzv.
„červencového balíčku 2004“.
2
Tzv. modality představují rámec pro další jednání o pravidlech otevírajících
možnost pokračovat v reformním procesu.
5
Zejména skupina zemí G-203 a Cairnská skupina zemí4 zastávají
názor, že zemědělství musí nejprve učinit ústupky (především při
snižování cel), než budou ostatní odvětví intenzivněji oslovena.
Bývalý obchodní komisař EU P. Lamy je od září 2005
generálním ředitelem WTO. Předsedu zemědělského výboru,
velvyslance T. Grosera z Nového Zélandu vystřídal velvyslanec
C. Falconer (rovněž z Nového Zélandu).
Vyjednávací grémia WTO:
Výbor pro obchodní vyjednávání (Trade Negotiations Comittee
(TNC)
Nejvyšším grémiem pro vyjednávání mezi Ministerskými
konferencemi je Výbor pro obchodní vyjednávání (TNC), kde
jsou zastoupeni všichni členové WTO. Předsedou je generální
ředitel WTO.
Generální rada WTO
Dozoruje a realizuje obchodní dohody v mezidobí mezi
Ministerskými
konferencemi
a je
druhým
nejvyšším
rozhodovacím grémiem ve WTO.
Výsledky jednání z Hong Kongu (2005)
Pro konferenci ministrů v Hong Kongu zakončenou
18. prosince 2005 byla charakteristická obtížná jednání. Výsledek
z Hong Kongu sice nepředstavuje velký průlom, lze jej však označit
jako významný krok k oživení vyjednávání. Zejména z hlediska
oživení obchodu s nezemědělskými výrobky a služeb nedošlo
k významnému pokroku, ale ani ke ztrátě pozic. K dalšímu oživení
světového obchodu je právě v této oblasti nezbytný posun.
3
4
viz str. 28 a 29 a subkap. 5.
viz subkap. 5.
6
V oblasti agrárního obchodu bylo možné i za těchto obtížných
podmínek dosáhnout přijatelného výsledku. Reforma SZP z roku
2003, pojatá jako vstřícné opatření EU, předcházející negociacím
o zemědělství ve WTO, představuje základní pilíř evropské
vyjednávací pozice a tento pilíř nebyl ani v Hong Kongu
zpochybněn. Klíčovou oblastí jednání o světovém obchodu v Hong
Kongu byla otázka konkurenceschopnosti agrárního vývozu. V této
oblasti byla a zůstává EU pod silným tlakem. EU byla ochotna snížit
vývozní subvence pouze při rovném jednání o všech formách
vývozních podpor. U tradičních vývozních subvencí uplatňovaných
EU a u ostatních forem vývozních podpor dojde do roku 2013
k jejich postupnému rušení. Pro EU bylo důležité, že procesem
odstranění všech forem vývozních podpor se rozumí také rušení
exportních úvěrů, odstraňování agrárních přebytků prostřednictvím
potravinové pomoci USA, ale také ostatních forem vývozních
podpor jako jsou např. státní obchodní organizace zaměřené na
vývoz (existují na Novém Zélandu, v Austrálii a Kanadě).
V Hong Kongu byl dán také důležitý signál směrem
k rozvojovým zemím. Rozvojový balík opatření počítá s postupným
rušením vývozních podpor a s posílením rozvojové pomoci v oblasti
obchodu (Aid for Trade). Rovněž byl dohodnut kvantitativně
neomezený a bezcelní přístup (duty-free and quota-free market
access) na trhy průmyslových zemí pro skupinu nejméně
rozvinutých zemí s platností od roku 2008. Navíc došlo k dohodě
o uvolnění patentových pravidel týkajících se výroby tzv. generik
(léky u kterých vypršela patentová ochrana) pro rozvojové země
(TRIPs and Public Health). V rámci významné otázky související
s rozšířením vývozních možností u bavlny bylo pro západoafrické
země nalezeno řešení.
7
Přehled vyjednávaných témat v Hong Kongu
Zemědělství
Vývozní
subvence
Podpory
Cla
5
6
Před
Hong Kongem
Jednání
v Hong Kongu
Po
Hong Kongu
Postupné rušení
uvedené již
v Rámcové
dohodě, včetně
nepřímých podpor
formou vývozních
úvěrů,
potravinové
pomoci
a organizací
státního obchodu
Země WTO
s největšími
podporami
deformujícími
obchod musí
přistoupit
u komodit
s vysokou
podporou k jejich
podstatné redukci
Pásmový vzorec
pro redukci, větší
redukce,
u vyšších
cel. Nižší redukce
u citlivých
produktů pro
průmyslově
vyspělé země
(PVZ),
u speciálních
produktů pro
rozvojové země
(RZ)
Konečný termín
2013,
v rozhodující míře
odbourat do roku
2011 a paralelní
rušení nepřímých
podpor
Musí být stanoven
harmonogram
postupného rušení
a rozsah redukce
Dohoda
o rozčlenění zemí
WTO do tří
pásem (nejvyšší
pásmo EU,
střední pásmo
USA a Japonsko,
spodní pásmo
zahrnuje ostatní
země)
4 pásma pro
redukci celních
tarifů (odlišně pro
RZ a PVZ).
Mechanismus
ochranné klausule
pro RZ (SSM)5,
pro PVZ otevřeno
(SSG)6
Nutno stanovit
rozsah snižování
(hranice pásem
a redukce v rámci
pásem)
Musí být
stanovena výše
krácení cel
a hranice pásem,
počet citlivých
a speciálních
produktů
Zkratka SSM z anglického „Special Safeguard Mechanism“ znamená zvláštní
ochranný mechanismus.
Zkratka SSG z anglického „Special Safeguard“ znamená zvláštní ochranné
opatření.
8
Pokračování přehledu
Před
Hong Kongem
Jednání
v Hong Kongu
Po
Hong Kongu
Bavlna
Navrženo řešení
problému bavlny
(Benin, Burkina
Faso, Mali, Čad)
Rozsah a postupné
kroky směřující
k redukci
domácích podpor
Průmyslové
zboží, resp.
nezemědělské
výrobky
(NAMA)
Služby
Vzorec pro
snižování, větší
redukce u vyšších
cel, menší
redukce pro RZ
V rámci
liberalizace se má
zintenzivnit
vyjednávání
o vzájemných
nabídkách
Odstranění
vývozních podpor
2006, kompletní
otevření trhu pro
vývozy z nejméně
RZ, urychlené
odstranění
domácích podpor
Dohoda
podle švýcarskéh
o vzorce
s koeficienty
Rozvojový
balíček
Delší
restrukturalizační
lhůty pro RZ
u dohody
o ochraně
duševního
vlastnictví
(TRIPs)
Zemědělství
7
Některé směrnice
pro vyjednávání
jsou schváleny, do
31. 7. 2006 měly
být předloženy
nové nabídky
Bezcelní a
bezkvótový
přístup na trh pro
LDCs7 (97 %
zboží) do roku
2008 v rámci
rozvojové pomoci
v oblasti obchodu
(Aid for Trade);
snažší přístup
k lékům pro RZ
(uvolnění u
generických léků)
Nutno stanovit
hodnoty vzorce
a výjimky pro RZ
(rozdílné
koeficienty)
Podrobnosti je
třeba ještě
projednat, tento
okruh je málo
rozpracován. EU
a ostatní PVZ mají
ofenzivní zájmy,
RZ spíše
defenzivní
Zvláštní
ustanovení
a výjimky pro RZ
musí být podrobně
integrovány do
textu dohod
Zkratka LDCs z anglického „Least Developed Countries“, tj. skupina nejméně
rozvinutých zemí.
9
Vyjednávání po Hong Kongu (2006)
● Do konce dubna 2006 nebylo dosaženo shody, zda lze
požadované modality v zemědělství a v průmyslových odvětvích
považovat za úplné (nedošlo ke schůzce ministrů v Ženevě).
● Obecně je nálada pro vyjednávání charakterizována jako
pesimistická.
● EK vidí ze strany USA stále málo vůle k tomu, aby přistoupily na
podstatné kompromisy (volby do Kongresu v listopadu 2006).
● Rovněž ochota Indie nebo Brazílie (obě země patří do skupiny
G-20) vyhovět v příslušných otázkách se hodnotí jako velmi
nízká (u NAMA bez ústupků).
● Přesto všichni účastníci vyjednávání ujiš'tovali, že chtějí
dosáhnout toho, aby vyjednávací kolo bylo ukončeno koncem
června (zemědělství a NAMA) a koncem července (celý balík
včetně služeb atd.) .
● Velvyslanci a experti pokračují v Ženevě „v systému
permanentního
vyjednávání“
k problémům
souvisejícím
s řešením technických otázek.
● Vyjednávání byla vedena podle tzv. referenčních dokumentů
předsedy zemědělského výboru C. Falconera. Tyto dokumenty
byly sumarizovány a předloženy ministrům s označením „Návrh
modalit“ jako podklad pro rozhodování.
Časový průběh:
● Návrhy textů modalit pro zemědělství a NAMA měly být
odevzdány do 21.- 23. června 2006.
● Po mimořádné schůzce ministrů EU 29. června (potvrzení
mandátu pro EK) se konala 29. - 30. června 2006 setkání
ministrů WTO (Green Room) v Ženevě (k zemědělství a NAMA
za účasti 40 ministrů obchodu). Ve dnech 1. a 2. července 2006
se uskutečnilo další zvláštní zasedání rady ministrů EU.
10
● Koncem července 2006 měly být schváleny modality za
zemědělství v plné šíři (rovněž za oblast služeb, další rámce
vyjednávání atd.).
● 31. července 2006 byla poslední možnost dovést Rozvojové kolo
z Doha ještě v rámci vymezeného časového rozpětí k závěru
(dáno volbami do kongresu v USA v listopadu 2006,
očekávaným ukončením práva prezidenta USA autorizovat
mezinárodní obchodní dohody k červnu 2007, volbami ve Francii
v dubnu 2007).
● Tím, že nedošlo k uzavření rozvojového kola z Doha, byla
přerušena mnohostranná obchodní jednání a nutno počítat
s přestávkou v jednáních.
11
Schématické vyjádření postupu vyjednávání
Jednání o zemědělství v rámci WTO
„Čistý (fair) a tržně orientovaný systém obchodování v zemědělství“
Omezení a deformace obchodu ztrácejí na významu
Otevření trhů
Přístup na trh
Maximální
celní sazba
Snižování cel
ze současné
výše
v rozmezí
20% až 60%
Výjimky:
citlivé nebo spec.
produkty,
ochranné
klausule
Ochrana
zeměpisného
označení
Větší konkurence
Konkurence
ve vývozu
Od roku 2013 již
nebudou existovat
vývozní podpory
Od roku 2013
již nebudou existovat
nepřímé podpory
v rámci exportních
úvěrů, státního obchodu
a potravinové pomoci
Možné povolené
výjimky:
exportní úvěry,
státní obchod
a potravinová
pomoc
12
Tržní orientace
Podpory
Snížení
současného
objemu podpor
cca o 70%
(podpory
narušující soutěž)
Snížení podpor
v modré skupině až
o 70%
(podpory narušující
soutěž)
Zachování
nekráceného
objemu zelených
podpor
Mandát Evropské komise
EU zastupovaná Evropskou komisí (EK)vystupuje ve WTO
„jedním hlasem“. Obchodní politika se řídí čl. 133 Smlouvy
o Společenství. Evropská komise má široké kompetence při
vyjednávání mezinárodních obchodních dohod (např. ve WTO a při
bilaterálních obchodních dohodách se třetími státy). EK má
„mandát“ od členských států EU pro vyjednávání v rámci WTO.
Mandáty většinou udělují ministři EU (rada ministrů zemědělství EU
nebo rada ministrů zahraničí pro obecné záležitosti a vnější vztahy)
v přípravných schůzkách před vyjednávacími koly (tak tomu bylo
před zahájením Rozvojového kola z Doha) nebo před zahájením
Ministerských konferencí WTO (také před Ministerskou konferencí
WTO v Cancúnu) ve formě přijatých závěrů příslušné Rady EU.
V nich jsou stanoveny všeobecné pokyny EU pro vyjednávání.
Evropská komise tedy vyjednává s členskými státy WTO za
členské státy EU (tzv. Green-room, resp. F-room mítinky, jichž se
jednotlivé členské státy EU nemohou zúčastnit) a musí o průběhu
jednání podávat zprávu ministrům v radách a úředníkům na úrovni
bruselské administrativy (koordinace pozice EU v tzv. Výboru podle
čl. 133 v Bruselu nebo na tzv. „debriefings“ v Ženevě) za podmínky,
že se pohybuje v rámci svého mandátu.
U významných rozhodování (např. u Ministerských konferencí
WTO) je pozice EU koordinována na přípravném mimořádném
zasedání rady ministrů (před přípravou tohoto mimořádného
zasedání se konají schůzky bruselského administrativního aparátu).
2 Zemědělství ve WTO včetně Dohody WTO
o zemědělství
Cílem vyjednávání v oblasti zemědělství je odstraňování
deformací (obchodních bariér, podpor deformujících obchod)
a postupné otevírání jednotného trhu v rámci mezinárodního
agrárního obchodu.
13
Zemědělství je na rozdíl od průmyslových odvětví vázáno na
stanovištní podmínky (půdu, podnebí, topografii) a jeho struktura je
současně vyjádřením určité konkrétní formy kulturní krajiny dané
země. Zemědělství neprodukuje pouze výrobky, ale je také
nositelem nekomerčních výkonů, resp. mimoprodukčních funkcí
(péče o krajinu atd.). Tyto výkony zemědělství se dnes shrnují pod
pojem „multifunkčnost“, který byl zformulován v rámci
Uruquayského kola. Z evropského pohledu pak rozhodující otázka
pro vyjednávání o zemědělství v rámci WTO zní takto:
Jak lze sladit proces zvýšeného přístupu na trh, princip
liberalizovaného agrárního obchodu a mezinárodně platná pravidla
obchodu?
V Dohodě o zemědělství v rámci Uruguayského vyjednávacího
kola se problém redukce podpor v zemědělství, rušení vývozních
subvencí a zvýšeného přístupu na trh opírá o následující tři pilíře:
●
●
●
přístup na trh (market access);
domácí podpory (domestic support)
konkurenci ve vývozu (export competition).
Zavádění modalit stanovených ve vyjednávacím Uruguayském
kole (tj. realizace obsahu dohody) mělo probíhat v období let 1995
až 2000.
14
Zemědělská témata ve WTO
Přístup na trh
Vývozní podpory
Domácí podpory
Země WTO chrání svou produkci
Země WTO subvencují
své vývozy
Země WTO podporují své
zemědělce

Vnější celní ochrana
(až do 1000% hodnoty zboží)

Vývozní subvence
(zejména EU)

Nižší cla na kvantitativně
vymezená množství (kvóty)

Vývozní úvěry
(USA)

Výjimky pro citlivé výrobky

Státní obchodní
organizace
(Kanada, Nový
Zéland, Austrálie)

Potravinová pomoc
(USA)
„Green box“
(zelená skupina) podpory
nenarušující obchod (např.
přímé platby oddělené
od produkce, environmentální
programy)
„Amber box“
(žlutá skupina) podpory
narušující jednotné soutěžní
podmínky (např. intervence,
cenové podpory)
„Blue box“
(modrá skupina) podpory
méně deformující obchod
(např. přímé platby
spolu s omezením produkce)
Základní otázkou je, do jaké míry, jak rychle
a která cla a podpory se mají snížit?
Zlepšení přístupu na trh
V tomto balíku opatření byla upravena tarifikace a minimální
přístup na trh pro doposud neimportované nebo téměř
neimportované produkty. Minimální přístup na trh ve výši 5 %
domácí spotřeby příslušné komodity musel být povolen pro
komoditní agregace, které buď nebyly importovány vůbec nebo
v malých objemech.
Tarifikace znamená, že veškeré netarifní překážky obchodu
(dříve platný systém odčerpávání8, odvody atd.) musely být
transformovány na tarify (cla).
8
Překlad z něm. „Abschöpfungen“.
15
Celní kvóty
Vzhledem k tomu, že většina zemí zabezpečuje ochranu hranic
(tzv. vnější ochranu) převážně na základě množstevních omezení
(kvót) a nikoliv celními opatřeními, byly zavedeny celní kvóty. Na
základě Dohody o zemědělství jsou nadále zabezpečeny celně
výhodné dovozy v rámci stanovených množstevních kvót
konkrétního výrobku (např. dovozy hovězího masa do EU v
množství 37 800 t/rok strukturovaně ve prospěch USA, Kanady,
Argentiny, Austrálie a Uruguaje), tj. v objemech, které již byly
garantovány ve výchozích letech 1986/88. Pro importovaná
množství výrobků v rámci příslušné kvóty byla v období let 1988/90
ponechána zvýhodněná celní sazba. Pro množství přesahující
stanovenou kvótu platí vyšší celní sazba, aby se na evropském trhu
čelilo tvorbě přebytků v rámci dovážených výrobků. Zvýšená cla nad
rámec celních kvót se vypočítávají z rozdílu mezi domácími cenami
a cenami na hranici.
Cla
Cla bylo třeba v průběhu šestiletého období (do roku 2000) snížit
ve srovnání se základním obdobím (1986/88) v průměru za všechny
zemědělské výrobky o 36 %, nejméně však o 15 % za každou
dováženou komoditu.
Tento tzv. „uruguayský vzorec snižování cel“ (36% průměrné
snížení, 15% minimální snížení cla na výrobek) umožnil flexibilitu,
tj. mírnější snížení u některých citlivých výrobků než u výrobků
jiných a vedl k jisté míře ochrany domácího trhu (v rámci tzv.vnější
ochrany). U další navrhované metody, která nebyla aplikována, ale
zůstává stále předmětem diskusí, tj. u tzv. „švýcarského vzorce“ se
zejména špičková (maximální) cla snižují podstatněji a rychleji.
Zvláštní ochranné opatření (SSG)
Na základě nástroje „zvláštního ochranného opatření“ (Special
Safe Guard-SSG) bylo dohodnuto, že jej lze využít, pokud by
dovážená množství v jednom roce činila více než 125 % průměru tří
16
předcházejících let. Jinými slovy to znamená, že ochranné opatření
se použije v případě, že celní kvóta je překročena o 25 % (v průměru
tří let). Opatření lze použít také v případě, klesne-li dovozní cena
výrobku nejméně o 10 % pod referenční cenu období 1986/88.
Postupné rušení domácích podpor
Domácí podpory (subvence) bylo nutné na základě Dohody
WTO o zemědělství snižovat u opatření stimulujících zvyšování
objemu produkce. Jednotlivá opatření byla podle jejich vlivu na
objem produkce kategorizována do tří skupin, tzv. boxů. Rozlišuje se
tzv. „Amber Box“ (žlutá skupina), „Blue Box“ ( modrá skupina)
a „Green Box“ (zelená skupina).
Amber-Box (žlutá skupina)
Do této skupiny spadají opatření stimulující zvyšování produkce
a která jsou tedy považována za opatření narušující obchod, resp.
srovnatelné soutěžní podmínky. Jako míra domácí podpory je užíván
ukazatel AMS (agregovaná míra podpory). AMS se vypočítává podle
vzorce:
AMS = Mi* (Pi-Pa) +Sp-Tp,
kde
Mi představuje množství domácí produkce,
Pi – Pa cenový rozdíl na domácím a zahraničním trhu,
Sp je komoditní podpora
Tp jsou odvody, které platí výrobci.
Jako základ výpočtu sloužil průměr let 1986/88. AMS (spadají do
žluté skupiny) musely být podle přijatých závazků v průběhu šesti let
do roku 2000 sníženy o 20 %, přičemž úroveň snížení si za
jednotlivé výrobky mohla každá jednotlivá země stanovit ve vlastní
kompetenci. Žlutá skupina v rámci EU se již v prvních letech po
zavedení Dohody WTO o zemědělství zredukovala více než bylo
požadováno, což lze odůvodnit provedenými reformami Společné
17
zemědělské politiky (Agenda 2000 zvýraznila význam přímých
plateb pro zemědělce a potlačila objem cenové podpory ve prospěch
konkrétních výrobků).
Amber Box
Podpory narušující obchod a produkci
 Podpory tržních cen (intervence, minimální ceny)
a podpory ve prospěch jednotlivých komodit (nespadající do přím ých
plateb)
v odvětví produkce obilovin, kukuřice, rýže, cukru, sušeného mléka,
másla, hovězího masa, olivového oleje, zeleniny, ovoce, tabáku, vína,
konopí, lnu, chmele, bavlny
a průmyslových brambor
 Pravidlo de minimis (<5% hodnoty produkce, např. pojištění proti
krupobití a mrazu, podpory ve prospěch snížení úrokových sazeb)
 Horní limit stanovený Uruguayským kolem a snížení
podpory o 20% v průběhu let 1995-2000
 V současné době v jednání 60, 70, 80% snížení (Mandelson, USA, G-20)
 Možný prostor EU pro 60 až 70% snížení podpor
(v důsledku snížení cen, Agendy 2000, nevyužívání daných podpor
reformy SZP)
Horní hranice AMS stanovená v Uruguayském kole pro EU 15
celkem činí 67,159 mld. EUR ročně.
Pravidlo de minimis
Členská země WTO podle čl. 6.4 Dohody WTO o zemědělství
není povinna zahrnout do výpočtu celkové AMS následující podpory
a tyto podpory také nemusí redukovat:
●
domácí podpory ve prospěch příslušné komodity, pokud
v daném roce nepřekročí hranici 5 % celkové hodnoty
produkce rozhodující (základní) zemědělské komodity,
18
●
komoditně nespecifikované domácí podpory, pokud tyto
nepřekročí hranici 5 % hodnoty celkové zemědělské produkce
příslušné členské země.
Pro rozvojové země činí procentní sazba v rámci pravidla
de minimis 10 %. USA notifikují 85 % všech plateb de minimis ve
WTO, zatímco EU pouze 3 % těchto plateb v celkovém objemu
zhruba 0,3 mld. EUR (1999/2000). EU požaduje zrušení této
výjimky pro průmyslově vyspělé státy, aby USA nemohly dále
využívat tuto skrytou formu podpory.
Blue Box (modrá skupina)
Opatření spadající do modré skupiny nemusejí být redukována.
Jsou to přímé platby spadající do programů omezujících výrobu,
pokud jsou vázány na stabilní plochy a výnosy nebo jsou
poskytovány na fixní stavy hospodářských zvířat.
Do modré skupiny (podle čl. 6.5 Dohody WTO o zemědělství)
spadají podpory, které jsou sice vázány na produkci, např. na
obhospodařovanou půdu, výnosy nebo stavy hospodářských zvířat,
ale zároveň podléhají produkčním omezením (např. podpory za
uvádění půdy do klidu). Celkově jen malý počet zemí využívá
kategorii modré skupiny (EU, Norsko, Švýcarsko, Island, Slovensko
a Slovinsko). Tato kategorie je proto dlouhodobě předmětem
vyjednávání.
19
Green box (zelená skupina)
Do zelené skupiny (příloha 2 Dohody WTO o zemědělství) se
zařazují podpory, od nichž se předpokládá, že nepůsobí negativně na
obchod, resp. vykazují pouze minimální deformující účinky. Tyto
podpory nemusí být podle Dohody WTO o zemědělství redukovány.
Nesmějí však vytyčovat podmínky zavazující výrobce k pokračování
v produkci. Platby v rámci zelené skupiny tedy nemají bezprostřední
vliv na rozsah produkce a nenarušují (resp. jen ve velmi nepatrném
rozsahu) obchod či soutěžní podmínky na trhu. Pouze 24 ze 148
členských zemí WTO notifikuje opatření zelené skupiny, přičemž
90 % v rámci této skupiny aplikovaných podpor připadá na EU,
Japonsko a USA.
20
K nejvýznamnějším opatřením zelené skupiny podle pravidel
WTO patří:
●
podpory ve prospěch veřejných služeb (výzkum, boj proti
chorobám a škůdcům, školení, poradenství a informace,
kontrola, marketing a reklama, vytváření infrastruktury),
●
vytváření potravinové rezervy,
●
zlevňování potravin pro sociálně slabé skupiny obyvatelstva,
●
přímé platby odpovídající stanoveným kritériím,
●
podpory důchodů nezávislé na rozsahu produkce,
●
ztráty na důchodech přesahující 30 %,
●
pomoc při katastrofách,
●
odchod do předčasného důchodu,
●
strukturální přizpůsobení směřující k poklesu spotřeby zdrojů,
●
strukturální přizpůsobení
výpomocemi,
●
agroenvironmentální programy,
●
regionální programy.
ve
spojení
s
investičními
Speciálně pro opatření týkající se strukturálního přizpůsobení
s využitím intervenčních podpor a environmentálních a regionálních
programů platí podmínka, že podpory nesmějí být vyšší než náklady
související s příslušným programem, resp. se strukturálními
nedostatky, jež mají být daným programem řešeny. V žádném
případě nesmějí být tyto platby závislé na aktuálním nebo budoucím
objemu produkce nebo na aktuálních cenách.
21
Mírová doložka (klausule)
Dohoda WTO o zemědělství obsahuje doložku (čl. 13)
nadepsanou „přiměřená zdrženlivost“, tzv. „mírovou doložku“.
Mírová doložka upravuje aplikaci ostatních dohod WTO na
zemědělské výrobky. Platila v realizační fázi (9 let), tj.
do 31. 12. 2003. Do opatření zelené skupiny nespadají ta, která
souvisejí se zaváděním vyrovnávacích cel, antidumpingových
opatření nebo se snižováním nebo navyšováním celních kvót.
U opatření spadajících do žluté a modré skupiny a u pravidla
de minimis by vyrovnávací cla mohla být uplatněna, ale členské
státy WTO mají povinnost zachovávat „přiměřenou zdrženlivost“ při
zavádění příslušných kontrol a je nutné předem stanovit rozsah
škody nebo ohrožení. Kromě toho jsou z antidumpingových opatření
nebo opatření ve prospěch snižování nebo vymáhání celních
povolení vyjmuta všechna ta, která nepřekročila úroveň roku 1992.
22
U vývozních podpor by mohla být vymáhána vyrovnávací cla, ale
pouze v případě, jsou-li škody nebo ohrožení plynoucí z jejich
masivního objemu, cenových pohybů nebo z jiných vlivů předem
prokázány. Rovněž u vývozních subvencí má být zachovávána
„přiměřená zdrženlivost“ při zahajování příslušných kontrolních
režimů. Z antidumpingových opatření nebo opatření souvisejících se
snižováním nebo zvyšováním celních licencí jsou vyjmuty také
vývozní subvence.
Podpory vývozu (vývozní subvence v pojetí EU)
U zemědělských výrobků, které byly vyváženy za pomoci
podpor, bylo nutné podle Dohody WTO o zemědělství snížit jejich
objem množstevně o 21 % a hodnotově o 36 % ve srovnání
s referenčním obdobím (1988 – 1990).
V současné době poskytuje 25 členských států WTO vývozní
subvence na komodity nebo komoditní agregace, které byly zahrnuty
do listiny závazků (v rámci EU pro 20 komoditních agregací). Státy,
které nepřijaly závazky ve prospěch snižování podpor, nemohou
uplatňovat vývozní subvence.
Vývozní subvence v rámci EU se v posledních letech značně
snížily, což se týká zejména zemědělských komodit. Před deseti lety
se výdaje EU na vývozní subvence pohybovaly na úrovni zhruba 10
mld. EUR, což tehdy odpovídalo zhruba 30% podílu na výdajích z
Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu
(EAGGF). V roce 2000 zatížily tyto subvence rozpočet EU ještě
zhruba 5,6 mld EUR, v roce 2002 to bylo již jen 3,4 mld. EUR
a aktuálně poklesly na 2,5 mld. EUR. Největší podíly na vývozních
subvencích zaujímají maso a masné výrobky, mléko a mléčné
výrobky, obiloviny a cukr. Celkem připadá na uvedené komodity
zhruba 85 % celkových vývozních subvencí. Subvence se na tyto
zemědělské komodity v posledních letech významně snížily: u mléka
a mléčných výrobků se výdaje ve srovnání s rokem 1993 snížily
o více než 50 % na 1,16 mld. EUR. U hovězího a telecího masa se
23
výdaje na vývozní subvence snížily v období let 1993 až 2002
dokonce o 80 % na aktuálních 387 mil. EUR.
Graf 1 -Pokles výdajů z fondu EAGGF na vývozní
subvence za období 1991 -2002 (mil. EUR)
12 000,0
10 000,0
mil. EUR
8 000,0
6 000,0
4 000,0
2 000,0
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
Výdaje na vývozní subvence
Pramen: Evropská komise
Aby se evropský trh mohl plynule přizpůsobovat nově
vytyčovaným cílům, resp. potřebám, mělo by rušení vývozních
podpor probíhat postupně a flexibilně.
Některé členské země WTO poskytují garantované a státem
zvýhodněné vývozní úvěry na podstatnou část realizovaného
obchodu, aby si zajistily příslušné podíly na trhu v rozvojových
zemích. Podle studie OECD se rozsah veřejně garantovaných
vývozních úvěrů USA pohyboval v roce 1998 na úrovni 4 mld. USD.
Těmito praktikami se obchod značně deformuje, a proto by tyto
úvěry měly podléhat stejnému omezujícímu režimu jako ostatní
formy vývozních podpor.
24
Rovněž cenotvorba těch státních podniků, jimž stát svěřil zvláštní
práva nebo výsady, by měla podléhat určité disciplíně. Průřezové
subvencování, cenový „pooling“ apod. se neslučují s férovými
obchodními praktikami a měly by být v průběhu aktuálního
vyjednávání v rámci WTO jedním z témat jednání.
Také vývoz agrárních přebytků jako tzv. „potravinová pomoc“ se
může projevit na rozsahu pěstování plodin, jež jsou významné
z hlediska zásobování v rozvojových zemích. Platí to zejména pro
USA, které poskytují větší objem potravinové pomoci, pohybují-li se
ceny na nižší úrovni a naopak menší rozsah, jsou-li ceny vyšší.
EU dodržela závazky přijaté v oblasti vývozních subvencí
v rámci v Uruguayského kola a usiluje o jejich další rušení. Zastává
však názor, že by také všechny ostatní formy vývozních podpor měly
podléhat téže disciplině (rovné zacházení se všemi formami podpory
vývozu).
25
Souhrnné schéma současné Dohody WTO o zemědělství
Tři pilíře Dohody WTO o zemědělství
Systém členění příslušných skupin domácích podpor v zemědělství
26
Neobchodní požadavky (non-trade concerns)
EU v Dohodě WTO o zemědělství trvale váže ochotu
k liberalizaci agrárního obchodu (otevírání trhu) a ke snižování
domácích podpor narušujících obchod na zakotvení podmínky
obecného respektování neobchodních požadavků (tzv. „non trade
concerns“),
K „non trade concerns“ patří:
● potravinová bezpečnost (definice předběžné opatrnosti)
● zajišťování potravin pro rozvojové země (opatření podpůrné
povahy)
● opatření k ochraně životního prostředí (považována za součást
dohody)
● opatření týkající se ochrany zvířat (nevedou k závaznému
snížení podpor)
● závazná ochrana zeměpisného označení (upraveno směrnicí)
„Non trade concerns“ již byly zahrnuty v Dohodě WTO
o zemědělství v rámci Uruguayského kola (Agreement on
Agriculture, AoA) a jsou také obsaženy v Rámcové dohodě z roku
2004. V úvodu (preambuli) AoA se uvádí „...Závazky se zřetelem
k non
trade
concerns,
včetně
zajišťování
potravin
a environmentálních požadavků“. Čl. 20 této Dohody WTO
o zemědělství (AoA) naznačuje požadavek pokračovat v negociacích
se zřetelem k „non trade concerns“. Jednání k problematice
požadavků „non trade concerns“ se vedou velmi obtížně.
„Big player“ (velcí hráči) ve vyjednáváních WTO o zemědělství
Dohody WTO (ministerská prohlášení) se schvalují
konsensuálně. Vzhledem k počtu členů WTO (v současné době 148
členů) se faktická jednání vedou mimo zasedání WTO. K závažným
rozhodnutím dochází často na schůzkách tzv. „Pětky velkých hráčů“
(Five Interested Parties = FIPs), tj. EU, USA, Indie, Brazílie
a Austrálie, resp. na tzv. „Mini-ministerials (za účasti Evropské
27
komise). Teprve po dosažení shody v rámci FIPs jsou dohody
předloženy ostatním členům WTO. Mnohé členské státy stojící
mimo FIPs proto kritizují nedostatečnou transparentnost
rozhodování a chybějící možnost spolurozhodování.
S cílem optimálního zapojení se do rozhodovacího procesu
vytvořily členské země WTO tato seskupení:
EU
USA
G-6
USA, EU, Brazílie, Indie, Austrálie a Japonsko.
G-12
EU, USA, Indie, Brazílie, Japonsko, Austrálie,
Egypt, Malajsie, Norsko, Kanada, Keňa, Čína.
G-20
(G-20+): tzv. „liberalizátoři“: Argentina, Brazílie,
Bolivie, Čína, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba,
Ecuador, Egypt, El Salvador, Guatemala, Indie,
Indonésie, Mexiko, Nigerie, Pákistán, Paraguay,
Peru, Filipíny, Jihoafrická republika, Thajsko
a Venezuela.
G-90
tzv. „defenzivní“ zahrnuje 49 nejméně rozvinutých
zemí (LDCs), státy „Africké unie“ a skupinu zemí
africké, karibské a pacifické oblasti (AKP)
G-33
tzv. „skupina zemí požadujících speciální přístup“, tj.
zemí kladoucích důraz na zájmy rozvojových zemí
v oblasti speciálních výrobků a se zřetelem na
zvláštní ochranná opatření (Alliance for Strategic
Products and Special Safeguard Mechanism):
Antigue a Barbuda, Barbados, Belize, Botswana,
Kuba, Dominica, Dominikánská republika, Grenada,
Guyana, Haiti, Honduras, Indonésie, Jamaica, Keňa,
Mongolsko, Montserrat, Nicaragua, Nigéria,
Pakistan , Panama, Filipíny, Saint Kitts, Saint Lucia,
Saint Vincent a Grenadines, Suriname, Tanzánie,
28
Trinidad/Tobago, Turecko,
Zambie a Zimbabwe.
G-10
Uganda,
Venezuela,
tzv. „multifunkcionalisté“: Švýcarsko, Japonsko,
Bulharsko, Island, Izrael, Korea, Lichtenštejnsko,
Norsko, Mauritius a Taiwan.
Bývalá Cairnská skupina „skupina agrárních vývozců“:
Argentina, Austrálie, Bolívie, Brazílie, Chile,
Kostarika, Guatemala, Indonésie, Kanada, Kolumbie,
Malajsie, Nový Zéland, Paraguay, Filipíny, Jižní
Afrika, Thajsko a Uruguay.
Na jednáních o zemědělství v Cancúnu došlo ke vzniku nových
skupin více či méně shodných zájmů, zatímco Cairnská skupina
a skupina multifunkcionalistů již svou obvyklou navyklou úlohu
nenaplňovaly.
Do jedné z významných aliancí se spojilo 20 rozvojových a nově
zprůmyslněných9 rozvojových zemí, přičemž Brazílie, Čína, Indie
a Jižní Afrika se staly mluvčími skupiny „G-20“ . Utvoření této
skupiny bylo překvapením a lze tuto skutečnost hodnotit jako zřejmý
diplomatický výkon Brazílie. Agrárním vývozcům ve skupině se
podařilo své zájmy dříve zastupované Cairnskou skupinou skloubit
se zájmy dalších rozvojových a nově zprůmyslněných rozvojových
zemí a své naléhavé požadavky zahrnout do rámce rozvojové
politiky.
Švýcarsko spolu s Bulharskem, Islandem, Izraelem, Japonskem,
Lichtenštejnskem, Mauritiem, Norskem, Jižní Koreou a Taiwanem
tvoří skupinu G-10, jejíž členové především u vyjednávání
směřujících k rušení cel a snížení domácích podpor zastávají
umírněnější pozici. Ústředním bodem v jejich požadavcích bylo
přiznat určitou flexibilitu domácím citlivým výrobkům. Heterogenní
skupina rozvojových zemí, sestávající z aliance kolem Indonésie, se
posílila ve směru maximálně možného zvláštního zacházení se
9
Volně přeloženo z něm. „Schwellenländer.“
29
svými „speciálními výrobky“ (Special /Strategic Products) a také ve
směru ustanovení speciální ochranné doložky (G-33). Seskupování
většího počtu menších strukturálně slabých rozvojových zemí
vyvolalo znepokojení z důvodů eroze celních preferencí na trzích
průmyslových států a vyžaduje určité kompenzace vyplývající z této
eroze preferencí v relaci k velké skupině rozvojových zemí (G-90).
Tato dvě posledně jmenovaná seskupení ukazují, že skupina
rozvojových zemí není homogenní a že co do svých zájmů se
vzájemně odlišují. Iniciativa afrických zemí týkající se bavlny byla
přijata v návrhu Ministerské deklarace z Cancúnu jako nezávislé
téma. Tato iniciativa požaduje zrušení vývozních podpor na bavlnu
a týká se v prvé řadě USA. USA ale nejevily zvláštní ochotu
přistoupit na tento požadavek.
3 EU a rozvojové země
Od uzavření Uruguayského vyjednávacího kola EU dále otevřela
trhy pro dovozy zemědělských výrobků ze třetích zemí. Kromě toho
EU uzavřela četné bilaterální dohody o volném obchodu a dohodla
se na obchodních preferencích, z nichž třetí země a zejména
rozvojové země ve značném rozsahu profitují.
EU zůstává nadále nejotevřenějším trhem pro obchod se
zemědělskými produkty z rozvojových zemí, jmenovitě (viz též
graf 2):
●
největším světovým dovozcem zemědělských výrobků;
●
největším odběratelem agrárních produktů z rozvojových
zemí (Všeobecný systém celních preferencí10 pro zhruba 170
zemí); EU dováží zhruba tolik jako USA, Japonsko, Kanada,
Austrálie a Nový Zéland dohromady;
10
Všeobecný systém celních preferencí GSP, z anglického „Generalised System of
Preference“ je jednostranné opatření přijímané vyspělými zeměmi, které
usnadňuje přístup na trh dané vyspělé země pro výrobky původem z rozvojových
a nejméně rozvinutých zemí ve srovnání s přístupem pro ostatní země (většinou
formou snížení celních sazeb).
30
●
zhruba 85 % agrárních vývozů Afriky (Dohoda AKP pro
zhruba 75 zemí) a 45 % agrárních vývozů Latinské Ameriky
(bilaterální dohody) směřují do teritoria EU;
●
největším dovozcem agrárních výrobků z nejméně
rozvinutých zemí (LDCs prostřednictvím iniciativy EBA11
pro zhruba 50 zemí);
●
čistým dovozcem zemědělských výrobků; v roce 2001
překročila hodnota agrárních dovozů do EU o 6,5 mld. USD
hodnotu agrárních vývozů.
Graf 2 - Rozhodující světoví dovozci a vývozci
a rozvojové země
45 000
40 000
35 000
mil. EUR
30 000
25 000
20 000
15 000
10 000
5 000
0
Vývoz
Dovoz
Vývoz
●
11
Dovoz
USA+Kanada +Japonsko +
Austrálie +Nový Zéland
EU 15
rozvojové země uplatňují mnohem vyšší agrární cla než
průmyslové vyspělé země; EU aktuálně na úrovni 23 %
Iniciativa nesoucí název ”Vše kromě zbraní” (”Everything But Arms”, EBA)
31
a podle návrhu Rozvojového kola z Doha (DDA) na úrovni
12 %; Brazílie 37 % a podle návrhu DDA 28 %; Indie 116 %
a podle návrhu DDA 73 %;
●
rozvojové země vůči sobě navzájem uplatňují mnohem vyšší
celní omezení než vůči průmyslově vyspělým zemím;
●
analýzy ukazují, že rozvojové země by mohly získávat
mnohem více ze vzájemného obchodu než z obchodu
s průmyslově vyspělými zeměmi;
●
propočty ukazují, že z liberalizace agrárního obchodu by
měly největší prospěch nově zprůmyslněné rozvojové země
orientované na vývoz (Brazílie, Indie) a velcí agrární vývozci
(Austrálie, Nový Zéland) a nikoliv ve vlastním smyslu slova
skutečné rozvojové země. Subsaharské země Afriky by
dokonce zaznamenaly ztráty (eroze preferencí);
●
v protikladu s obecnou představou se ukazuje, že země by
největší
měrou
profitovaly
z liberalizace
obchodu
průmyslovým zbožím (75 % obchodu rozvojových zemí)
a pouze v menší míře z otevření agrárního obchodu;
●
z propočtů vyplývá, že liberalizaci obchodu pro rozvojové
země bez existence příslušných kapacit a technické pomoci
nelze spojovat s růstem blahobytu v těchto zemích.
Struktury a výkonnost v agrární oblasti, obdobně jako v jiných
odvětvích, se celosvětově mění, čímž se některé země stávají
výkonnějšími než jiné a naopak. Zemědělská výroba má tendenci ke
značným výkyvům, což vede k neklidu na trhu a selhávání trhů. Tyto
nejistoty opravňují existenci intervencí a objasňují, proč většina
zemí světa přistupuje k určitým formám agrárních podpor a ke
stabilizaci svých agrárních trhů. Uplatňují velmi různorodé metody
ochrany trhu. Velmi záleží na daných agrárních strukturách
v jednotlivých zemích, tj. na velikosti a výkonnosti zemědělských
podniků a na disponibilitě finančních prostředků. V rozvojových
zemích, charakterizovaných omezenými zdroji, je sledována spíše
politika vnější ochrany agrárního trhu.
32
Rozvoj zemědělství a venkova hrají klíčovou roli v boji proti
vylidňování venkova a v rezignaci na zemědělské hospodaření
v méně příznivých venkovských oblastech. Mnohé z těchto oblastí
v Evropě, USA, Japonsku, Indii a v ostatních zemích na různém
stupni svého rozvoje by byly bez aktivní agrární politiky
konfrontovány s obtížně řešitelnými hospodářskými, sociálními
a ekologickými problémy.
Podle studie Mezinárodního měnového fondu (a mnohých
dalších studií) by zrušení podpor a všech agrárních cel celosvětově
globálně prospělo především producentům z velkých průmyslových
zemí (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland) a některým nově
zprůmyslněným rozvojovým zemím. Výhody ve prospěch těchto
velkých průmyslových zemí by vedly k ještě nižší míře bezpečnosti
potravin v mnohých rozvojových a nově zprůmyslněných zemích.
V Evropě stejně jako v ostatních zemích stojí zemědělství před
rostoucí výzvou. Potravinové bezpečnosti a ochraně životního
prostředí se přisuzují stále větší priority. Také očekávání plynoucí
z růstu kvality potravin nabývají na významu. Přijímaná opatření se
týkají ochrany životního prostředí ve venkovských oblastech stejně
jako udržování tradiční krajiny. Trh sám o sobě nemůže garantovat
poskytování těchto požadovaných služeb, resp. nikoliv na patřičné
úrovni.
Z výše uvedených důvodů se EU rozhodla pro politiku, kterou by
podpořila své zemědělce v tom smyslu, že bude směřovat k trvale
udržitelnému zemědělství ve Společenství a že tato politika se bude
opírat nejen o ekonomická, nýbrž také o společenská (sociální)
a ekologická kritéria.
Pro rozvojové země bude stejně jako v Uruguayském kole také
v rámci Rozvojové agendy z Doha platit delší implementační období
včetně nižšího objemu závazků (LDCs byly zbaveny všech
závazků):
●
citlivé potraviny budou chráněny v rámci zvláštních
ochranných opatření, resp. mechanismů;
33
●
z důvodů udržení potravinové bezpečnosti bude při
uplatňování podpor do agrárního sektoru postupováno
flexibilněji.
Konkurence ve vývozu:
●
vývozní subvence jsou jedinou formou podpory vývozů, která
byla v Uruguayském kole transparentně přijata, číselně
vyjádřena a snížena;
●
před 10 lety se výdaje EU na vývozní subvence pohybovaly
zhruba na úrovni 10 mld. EUR, což tehdy odpovídalo zhruba
30 % výdajů z Evropského zemědělského orientačního
a záručního fondu (EAGGF). (podrobněji viz „vývozní
subvence“);
●
platí nabídka EU k ukončení exportních subvencí, pokud
všechny formy vývozních podpor (STEs, Food Aid, vývozní
úvěry) budou podléhat stejně přísným pravidlům.
4 Reforma SZP a WTO
Na základě reformy SZP z června 2003 se většina přímých plateb
do zemědělství odpojila od produkce. EU bude mít možnost tyto
platby v rámci domácích podpor přesunout z modré skupiny do
zelené. Dané opatření představuje redukci modré skupiny o zhruba
70 %. Vyjednávací prostor EU se v jednáních na úrovni WTO,
zejména v oblasti domácích podpor podstatně rozšířil (viz graf 3).
Zelená skupina podpor, která se zvýšila téměř o 70 % nebude
pravděpodobně v rámci nadcházejícího negociačního procesu
principiálně zpochybňována.
V důsledku naznačených přesunů v rámci domácích podpor
může EU v oblasti vývozní soutěže (úvěry, státní obchodní podniky,
potravinová pomoc) a u pravidla „de minimis“ více naléhat na USA,
aby rovněž přistoupily na nezbytné ústupky.
Formulace kritérií pro zelenou skupinu podpor do budoucnosti
(v tom smyslu, aby nebyl nastaven horní limit) zůstává vedle
34
neobchodních požadavků (non trade concerns) a mírové doložky
v příštích jednáních nejvýznamnějším požadavkem EU.
Zachování domácích podpor na stávající úrovni, tj. bez jejich
horní hranice je zásadním zájmem EU v rámci současných
vyjednávání s tím, že EU v příštích letech převede své podpory
z modré do zelené skupiny. Navíc se počítá s tím, že bude
vynaloženo více zdrojů EU na opatření přijímaná ve prospěch
rozvoje venkova (EAFRD), která se rovněž řadí do zelené skupiny.
Graf 3 - Změny kategorií podpor na základě reformy SZP
EU z roku 2003 (podle schématu WTO)
35
5
Definice základních pojmů vážících se k WTO
AoA:
(Agreement on Agriculture): Dohoda o zemědělství v rámci
Uruguayského kola
Aid for Trade: Pomoc obchodu. Iniciativa, umožňující, aby
rozvojové a nejméně rozvinuté země mohly využít nových
vývozních příležitostí a vybudovat své obchodní kapacity.
Pomoc obchodu zároveň nesmí nahradit ani ostatní formy
pomoci
směřující
k
odstranění
chudoby
a poddimenzovaného rozvoje.
AMS
(Aggregated Measure of Support): Agregovaná míra
podpory je obecným indikátorem umožňujícím jednotným
způsobem vyjádřit různá podpůrná opatření a vzájemně
porovnat jejich různé formy včetně možných důsledků pro
výrobu a obchod. AMS odpovídá rozdílu mezi domácími
a světovými cenami vynásobenému objemem produkce,
upravené o podpory komoditně směrované.
Boxy:
Skupiny agrárně politických opatření sloužících k domácí
podpoře se třídí na základě jejich dopadů do tří skupin, tzv.
boxů: Amber-Box (žlutá skupina) zahrnuje nežádoucí
domácí podpůrná opatření, přispívající ke zvyšování
produkce s výrazným deformačním působením na obchod
(např. podpora tržních cen). Blue-Box (modrá skupina)
zahrnuje domácí podpůrná opatření s menším deformačním
působením na obchod ve srovnání s opatřeními žluté
skupiny. Pro opatření modré skupiny neplatí povinnost
jejich postupného rušení. EU má k dispozici více nástrojů
náležejících do této modré skupiny, rozhodujícími jsou
zejména přímé podpory důchodů v rámci programů
omezujících produkci (platby na hospodářská zvířata
a plošné platby spjaté s reformou SZP EU z roku 1992).
Green-Box (zelená skupina) zahrnuje domácí podpůrná
opatření rovněž vyňatá z povinnosti zrušení, která
nevykazují žádné nebo jen minimální dopady na obchod
36
nebo výrobu. Do této skupiny patří v rámci EU přímé
platby.
Cairnská skupina: Tvořena aktuálně skupinou 15 států tradičně
vývozně orientovaných na agrární produkty (Argentina,
Austrálie, Brazílie, Chile, ostrovy Fidji, Indonésie, Kanada,
Kolumbie, Malajsie, Nový Zéland, Paraguay, Filipíny, Jižní
Afrika, Thajsko a Uruguay), prosazujících nejširší
liberalizaci mezinárodního agrárního obchodu.
Celní kvóty: Kvantitativně vymezený objem určitého výrobku,
který lze dovézt za sníženou celní sazbu. Nad rámec celní
kvóty platí většinou prohibitivně vysoká celní sazba.
DDA (Doha Development Agenda): Rozvojová agenda z Doha
De minimis (doložka): Komoditní podpory určené pro specifické
výrobky, které nespadají do závazku postupného rušení,
pokud činí méně než 5 % hodnoty produkce jednotlivé
komodity nebo méně než 5 % hodnoty celkové produkce.
Domácí podpory: Problematiku domácích podpor zahrnují úmluvy
v rámci Dohody o zemědělství. Domácí podpory musely
být v průmyslově vyspělých zemích sníženy do roku 2000
o 20 % a v rozvojových zemích do roku 2004 o 13,3 %.
Domácí podpory se člení do tří skupin (boxů), a to do tzv.
žluté, modré, a zelené skupiny, které zahrnují různá
podpůrná opatření.
DSU, resp. DSB: Dispute Settlement Understanding = Shoda
o řešení sporů ve WTO. Tento způsob řešení sporů platí pro
všechny oblasti v rámci agrárního a ostatního obchodu.
Rozhodnutí orgánu pro urovnání sporů (Dispute Settlement
Body DSB), resp. jeho odvolací instance (Appellate body)
jsou pro stranu, která prohraje, závazná.
FIPs (Five Interested Parties): Tzv. „Pětka velkých hráčů“ ve
vyjednáváních v rámci WTO. Do skupiny patří EU, USA,
Indie, Brazílie a Austrálie.
37
GATS (General Agreement on Trade in Services): Všeobecná
dohoda o obchodu se službami. Dohoda členských států
WTO k liberalizaci sektoru služeb. Smlouva je závazná pro
všechny rozhodovací a vládní úrovně. Souhlas k této
dohodě GATS dala EU v zastoupení za všechny své členské
státy. Ve smlouvě jsou veškeré služby roztříděny do
následujících oblastí: sociální služby, zdravotnictví,
energetika, přeprava osob a zboží, turismus, muzea,
knihovny, správa, čistění, odpadní hospodářství, kultura,
školy (také výzkum na univerzitách), pošty, zásobování
vodou a odpadní vody, rozhlas, televize, starobní péče, péče
o děti atd.
GATT General Agreement on Tariffs and Trade: Všeobecná
dohoda o clech a obchodu, jež byla předchůdcem WTO.
Tato dohoda byla podepsána v roce 1947 23 státy
a vstoupila v platnost v roce 1948. Cílem bylo všeobecné
odstranění celních omezení. V průběhu let se GATT stala
základním článkem mezinárodní obchodní politiky. GATT
byla rozvíjena v rámci osmi vyjednávacích kol. Poslední
kolo bylo zahájeno v roce 1986 v Uruguaji (Uruguayské
kolo) a skončilo v roce 1993 Maraakešskou deklarací.
Jedním z výsledků Uruguayského kola je založení Světové
obchodní organizace (WTO).
Green Room Meetings: Na schůzkách ve formátu nazvaném
„Green Room“ (podle barevného ladění konferenční
místnosti generálního ředitele) přijímají ministři členských
států ve dvouletých intervalech nejvýznamnější rozhodnutí.
Tyto schůzky se zpravidla konají v závěrečné fázi schůzí
ministrů. K rychlejšímu nalezení rozhodnutí jsou zváni
pouze vybraní ministři členských států; které ze zemí budou
zastoupeny, stanoví při setkáních ministrů předseda.
G-20 (G-20+): Skupina tzv. „liberalizátorů“, zahrnující Argentinu,
Brazílii, Bolivii, Čínu, Kolumbii, Kostariku, Kubu,
Ecuador, Egypt, El Salvador, Guatemalu, Indii, Indonésii,
Mexiko, Nigerii, Pákistán, Paraguay, Peru, Filipíny,
Jihoafrickou republiku, Thajsko a Venezuelu.
38
Least-developed countries (LDCs): 50 nejméně rozvinutých zemí
Mírová doložka: Tato doložka stanoví, že proti obchodním
opatřením existujícím v rámci Dohody o zemědělství
v rámci Uruguayského kola nesmí být až do konce
implementačního období použita žádná protiopatření.
Znamená to, že země smí např. poskytovat vývozní
subvence, i když použití tohoto nástroje jednoznačně
podmiňuje, že cena produktu se státní podporou bude na
světovém trhu představovat nabídku za cenu nižší, než je
světová cena. Platnost této mírové doložky byla časově
omezena do roku 2003 a byla ve vyjednávacím kole z Doha
znovu projednávána.
NAMA: Non Agricultural Market Access (Přístup nezemědělských
výrobků na trh). Je oficiálním označením pro modality
upravující přístup průmyslového zboží na trhy spadající do
ujednání WTO.
NTC:
Non trade concerns (Neobchodní požadavky). Do této
oblasti patří zabezpečení potravinové bezpečnosti
(nezávadnosti), bezpečnosti potravin (dostatku potravin),
pohoda zvířat, péče o kulturní krajinu, jednotlivé aspekty
životního prostředí, rozvoj venkova.
Panel: Tří až pětičlenné grémium expertů, kteří v procesu
urovnávání sporů ve WTO zpracovávají zprávu, v níž se
uvádí, zda jedna ze sporných stran porušila své závazky
vyplývající z obchodních dohod WTO a zda případně
existují doporučení, jak spor ukončit.
Přístup na trh: Objem dovážených výrobků, které příslušná země
připouští. Pomocí cel a celních kvót se tyto objemy regulují.
PVZ:
Průmyslově vyspělé země
RZ:
Rozvojové země
SPS:
Agreement on the Application of Sanitary and phytosanitary
Measures (Dohoda o použití sanitárních a fytosanitárních
opatření). Týká se použití opatření zaměřených na ochranu
39
života lidí, zvířat a rostlin před riziky vyvolanými
rozšířením škůdců a nemocí a způsobenými přísadami,
kontaminanty a toxiny v potravinách. Stanoví všeobecná
pravidla pro zdravotní a bezpečnostní standardy.
SSG:
Special Safe Guard (Zvláštní ochranná opatření) Dohody
WTO o zemědělství proti nepřiměřeným vzestupům dovozů
a prudkým poklesům cen. Na základě této ochranné
doložky může dojít k dodatečnému navýšení celních sazeb
v případě, že objem dováženého zboží překročí určitý limit
nebo v případě, že dovozní cena klesne pod stanovený limit.
Vyvážejícím státům, jichž se tato skutečnost týká, v tomto
případě nemusí být poskytnuta žádná obchodně politická
kompenzace.
TNC:
Trade Negotiations Comittee (Výbor pro obchodní
vyjednávání). Je nejvyšším grémiem mezi Ministerskými
konferencemi WTO.
TRIPS: Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual
Property Rights (Dohoda o obchodních aspektech práv
k duševnímu vlastnictví). Obsahuje transparentní pravidla
týkající se patentů, autorských práv a značek zboží.
Vývozní soutěž: Všechny formy pobídek nebo plateb, jimiž stát
podporuje vývoz. Do tohoto pojmu zahrnujeme vývozní
subvence, vývozní úvěry, potravinovou pomoc, daňová
zvýhodnění a mj. ujednání plynoucí z Všeobecné dohody
o obchodu se službami, tj. Pravidla liberalizace sektoru
služeb.
Vývozní subvence, resp. podpory vývozu: Ze strany EU jsou
poskytovány subvence na vývoz zemědělských výrobků,
jejichž ceny jsou vyšší než světové, s cílem postupného
přibližování cen EU světovým cenám zemědělských
výrobků. V Dohodě o zemědělství (AoA) bylo dohodnuto,
že do roku 2000 musí být vývozní subvence sníženy
hodnotově o 36 % a množstevně o 21 %. Kromě toho
nesmějí být poskytovány žádné nové vývozní subvence.
40
Závěry
Předložená informace, čerpající z pracovní příručky rakouského
ministerstva zemědělství a určená odborné zemědělské veřejnosti,
analyzuje celosvětové úsilí po liberalizaci světového agrárního
obchodu za období od marakešské konference až po současnost.
Vzhledem k tomu, že se nepodařilo ukončit vyjednávací kolo
z Doha, pokusíme se aktualizovat tuto informaci až po současné
období s využitím stanoviska, jímž se bývalý agrární komisař EU
Fr. Fischler vyjadřuje k danému problému. Fr. Fischler jako aktivní
účastník všech zásadních zasedání věnovaných otázkám liberalizace
světového obchodu v rámci WTO a nezpochybnitelná autorita mezi
evropskými agrárními ekonomy konstatuje, že .„zkrachování
procesu vyjednávání v rámci WTO nutno jednoznačně přičíst na
vrub amerického stanoviska, které nezaznamenalo jakýkoliv
pozitivní posun. EU již své přísliby splnila v rámci agrární reformy
z roku 2003 a od roku 2004 nabídla postupnou redukci vývozních
subvencí ohrožujících především rozvojové země. Jsou to američtí
vyjednávači, kteří zatím nepřispěli k nalezení východiska, zatímco
EU byla při vyjednáváních v rámci WTO ochotna k příslušným
krokům“.
Významné ústupky byly ze strany EU učiněny při snižování cel.
Je zřejmé, že USA svou blokádou zpochybňuje multilateralismus
jeho výchozí vyjednávací princip a posouvá celý proces do pozice
bilaterálních dohod. Na přerušení multilaterálních obchodních
rozhovorů v rámci vyjednávacího kola z Doha doplácejí především
rozvojové země, kterým bylo toto vyjednávací kolo především
určeno. Znamená to podle Fr. Fischlera, že v současné podobě
nebude vyjednávání pokračovat, ale že členské země WTO musejí
zahájit další jednání od začátku, a to znamená, že celý vyjednávací
proces se vrací do počáteční fáze.
Vyjednávací kolo z Doha si klade za cíl napomoci slabším
účastníkům k větší integraci do světového trhu a tak postupně přispět
k likvidaci jejich chudoby. Zásadní obrat je spjat se třemi základními
podmínkami:
41
−
−
−
za prvé, musí existovat reálná snaha průmyslových zemí
poskytnout rozvojovým zemím šance na světovém trhu. Jinak
vyjádřeno to znamená, že WTO se nesmí jako doposud téměř
výlučně zabývat problémy bohatých zemí;
za druhé, nemá smysl zahrnout Brazílii, Indii a další nově
zprůmyslněné země do stejné skupiny zemí jako např. Burkin
a Faso. Je nezbytné přijímaná opatření diferencovat v členění
na více skupin rozvojových zemí. Pokud by došlo k dohodě,
tak např. Brazílie by mohla značně profitovat na již
dosaženém pokroku v rámci vyjednávacího kola z Doha,
zatímco nejchudší země by nezískaly jakékoliv výhody;
za třetí, vyjednávací proces a stanovené podmínky světového
obchodu v rámci WTO by se neměly omezovat pouze na
problematiku tarifů a cel. Musí být jednoznačně zodpovězena
otázka, jakými cestami, resp. nástroji dospět k ekologicky
a sociálně
trvale
udržitelnému
rozvoji
světového
hospodářství.
Opět podle Fr. Fischlera, průmyslově vyspělé státy musí být
ochotny financovat, resp. podporovat odpovídající kroky ve
prospěch rozvojových zemí, ale to nikoliv formou slibů, které
prakticky od 70. let nejsou plněny, nýbrž na základě reálné smlouvy.
Od 70. let se průmyslové státy zavázaly, že budou vynakládat 0,7 %
HDP na rozvojovou pomoc. V roce 2005 se pohybovaly tyto výdaje
na úrovni 0,33 % HDP a nečinily tedy ani polovinu předpokládané
částky. Z takové smlouvy by mohly obě strany profitovat a to „JIH“
ukončením chudoby a zvýšenými podíly na trhu a „SEVER“ tím, že
by nedošlo k ekologickému a sociálnímu dumpingu.
Je zřejmé, že celý liberalizační proces organizovaný WTO byl
a je iniciován především průmyslově nejvyspělejšími zeměmi
k jejich prospěchu, směřuje důsledně k podpoře zejména
průmyslových komodit a že všechny ostatní doprovodné cíle jsou
druhořadé důležitosti. Výsledky vyjednávacího kola z Doha jsou
jasným potvrzením, že úsilí po postupné likvidaci chudoby
rozvojového světa stále nenašlo ani dílčího naplnění.
42
Ze skutečnosti, že pětileté úsilí WTO po prohloubení liberalizace
mezinárodního obchodu skončilo neúspěchem, však nelze vyvozovat
selhání této organizace s totálními dopady na světový obchod
a v rámci našeho vymezení na světový agrární obchod. Je zřejmé, že
se liberalizační proces zpomaluje, což má své záporné, ale do jisté
míry i kladné důsledky. Některé negativní jevy, doprovázející tento
proces a z toho plynoucí rizika pro české zemědělství, mohou
představovat i určité výhody, pokud dochází k posunutí
předpokládaného termínu realizace příslušného liberalizačního
opatření.
V doposud neustálené struktuře zemědělských podniků resp.
podnikání v českém zemědělství by zpomalení procesu liberalizace
pomohlo tomu, že:
−
posun v termínech realizace snižování celní ochrany na
jednotném trhu a postupné rušení vývozních subvencí
zpomalí proces další možné redukce rozměru českého
zemědělství, tj. snížení tržního podílu českého agrárního
exportu na jednotném, resp. světovém agrárním trhu a rovněž
tak povede k zmírnění dynamiky růstu pasivního salda
českého AZO;
−
méně dynamický pokles dovozních cel znamená menší objem
dovozů hlavních agrárních komodit do českého zemědělství,
méně náročné konkurenční prostředí na domácím trhu
(zvýšené dovozy vedou jednoznačně k růstu nabídky na
jednotném trhu a tím i k cenovým pohybům) a tedy i méně
dynamický pokles míry soběstačnosti, resp. závislosti na
vnějších zdrojích;
−
firemně roztříštěná struktura českého agrárního obchodu
charakterizovaná menšími, kapitálově slabšími vývozními
podniky by byla stále ještě v menší míře vystavena
konkurenčnímu tlaku nadnárodních obchodních organizací,
které operují na českém agrárním trhu a významně profitují
na výhodách z liberalizace.
43
Literatura
Anderson and Martin (eds). Agricultural Trade Reform and the
Doha Development Agenda, World Bank 2005
Anderson et al. Doha Merchandise Trade Reform and
Developing Countries: What is at Stake?, World Bank 2005
Bureau J C et al. The Consequences of Agricultural Trade
Liberalisation for Developing Countries: distinguishing
between Genuine Benefits and False Hopes, CEPII 2005
Bouet A et al. Multilateral Agricultural Trade Liberalisation, the
Contrasting Fortunes of Developing Countries, Blackwell
2005
Fischler, Fr. WTO-Verhandlungen zurück an den Start ?
Agrarische Rundschau, 2006, č. 3, s. 15
Polaski S. Impact of the Doha Round on Developing Countries,
Carnegie Endowment for Peace, 2005
Hodge, J. 2002, 'Liberalization of Trade in Services in
Developing Countries' In B. Hoekman, A. Mattoo, and P.
English, eds. Development, Trade, and the WTO:
A Handbook. Washington, D.C. World Bank.
Witzke, H. Die Zukunft der Landwirtschaft und Agrarpolitik.
Humboldt Universität zu Berlin, 2001
Teplá, M. a kol. Světová obchodní organizace. Vydalo Mze ČR,
srpen 2004, 32 s.
Tuček, P. Neúspěch jednání WTO a české zemědělství.
Euromagazín, 2006, č. 9, s. 12-14
World Bank 2002. Global Economic Prospects 2002.
Washington, D.C.
Yang Y, Africa in the Doha Round, IMF, 2005
44

Podobné dokumenty

Zločiny proti Evropské unii EU - socialismus a

Zločiny proti Evropské unii EU - socialismus a hráč, přicházející o každou výplatu na hracích automatech - pokud není úplný idiot také ví, že nad nimi nemůže vyhrát a pravděpodobně se mu občas dostane v tomto smyslu i řádného poučení. I přes tu...

Více

Věková hranice odchodu do starobního důchodu v zemích EU

Věková hranice odchodu do starobního důchodu v zemích EU dělnické důchodové pojištění, jež se oficiálně nazývalo invalidním pojištěním, přičemž ovšem nebylo nutné tuto „invaliditu“ úředně prokazovat.3 Už tento terminus technicus je nicméně sám o sobě důk...

Více

Právní aktuality / Legal update Říjen / October 2009

Právní aktuality / Legal update Říjen / October 2009 respektive pověřeným osobám (jmenuje pověřené osoby, informuje MVČR o ztrátě přístupových údajů atd.), avšak nemá právo právně účinné „manipulace“ s dokumenty v datové schránce. Tomu však neodpovíd...

Více

Zpráva o činnosti poslance Evropského parlamentu a předsedy

Zpráva o činnosti poslance Evropského parlamentu a předsedy Oldřich Vlasák s předsedou české delegace europoslancem Janem Zahradilem na konferenci EKR k elektromobilitě, na snímku uprostřed britská poslankyně EP Jacqueline Foster. Hlavní prioritou Oldřicha ...

Více

univerzita karlova v praze

univerzita karlova v praze poté) a 2002 (10 let poté) tyto cíle znovu akcentovaly. V roce 2002 byly schváleny dva dokumenty: Johannesburgská deklarace o udržitelném rozvoji a Implementační plán ze Světového summitu o udržite...

Více

knihovna evidence

knihovna evidence Sbírka zákonů ČR, částka 73, ročník 2000 Sbírka zákonů ČR, částka 19, ročník 2001 Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. a n...

Více