Arts and Crafts Werkbund

Komentáře

Transkript

Arts and Crafts Werkbund
Arts and Crafts
Objevuje se téma uměleckých řemesel, představovaných jako homogenní a ucelené hnutí. Začíná na
konci 19. století a končí kolem roku 1910. Šlo o negaci v 19. století zrozené industrializované
společnosti, která se vracela k rukodělné práci jako nejkrásnější a tvrdila, že průmysl a strojová
výroba je nebezpečí společnosti.
Hnutí se orientovala na romantické tradice středověku a protestantismu, čerpala z myšlenek Johna
Ruskina a Williama Morrise. Venkovské pojetí života a návrat k přírodě se projevil především ve
velkém ovlivnění výstavby rodinných domů – inspirovaných anglickými venkovskými domy (lidovější
cottage a panský manor).
Estetika hnutí ovlivnila moderní styl přelomu 19. a 20. století (secese, art nouveau, modern style,
Jugendstill).
Hlavní představitelé: John Ruskin, William Morris , Richard Norman Shaw (1831- 1913), Philip
Speakman Webb (1831- 1915), Charles Robert Ashbee (1863 – 1942), M. H. Baillie Scott (1865- 1945).
Hlavní principy hnutí: Obhajoba tradičního řemesla při užití jednoduchých forem, středověká
romantická inspirace lidovým folklórem pro dekoraci, obhajoba ekonomických a sociálních reforem,
boj proti industriální společnosti.
Významné události a stavby Arts and Crafts
•
•
•
•
1883 – Založení Arts and Crafts Exhibition Society
1883 – Začátek vydávání časopisu The Studio popagujícího Modern Style
1856-59 - Red House, venkovský dům pro Williama morese, anglické hrabství Kent, Phillip
Speakman Webb. Nepravidelný racionální půdorys tvaru L, zcela odlišný od všech
předchozích pravidel architektury. Vstupní hala s rohovým schodištěm které vedlo do
druhého podlaží s intimnějšími prostory – dům je tak členěn na společenskou (hala, jídelna,
kuchyně, salon) a intimní část (ložnice a salon pro rodinu). Ze vstupních hal se postupně staly
hlavní obytné prostory. V místnostech byly krby, obvykle umístěné na osu symetrie.
Fasáda postrádá ozdoby, je z režného zdiva (přiznání přírodního materiálu), zvýrazněna je
studna, viditelné jsou komíny vysoké kvůli nižší výšce místností.
Základem interiérové estetiky se stávají ornamenty a rostlinné dekory. Dbá se na řemeslné
detaily, vznikají modelové řady nábytku s jednoduchými plochami a zasklenými vitrínami
(řada Mission od G. Stickleyho), interiéry jsou stylizovány do jednotného designu (trámy,
dveře, nábytek).
Venkovský sům Leyes Wood, sídlo pro Jamese W. Temple, Norman Shaw 1868 – velké
prosklené plochy drobně členěných oken, ateliér s vrchním osvětlením.
Werkbund
Ke hnutí Arts and Crafts začali posléze vzhlížet i architekti z Evropského kontinentu. Významný byl
Hermann Muthesius, sepsal knihu Das Englische Haus a posléze zakládá umělecký svaz Werkbund,
který kopíruje myšlenky Arts and Crafts a přepisuje je do německého prostředí. Hnutí se tává vzorem
pro další spolky po celé Evropě.
• Vlastní dům Hermanna Muthesia – učesanější půdorys, vyšší místnosti a širší schodiště
(vinou německých předpisů), nábytek také geometrický.
• Elena Klinik, Kassel, Muthesius 1913 – bay window
Modern style
Styl inspirovaný hnutím Arts and Crafts, víceméně jeho pokračování v Británii. Hlavní roli hrál Skot
Charles Mackintosh
• 1857 – Vznik School of Design v Londýně
• 1891 – Vytvoření Century Gild v Londýně (dílna pro interiéry)
• Whitechapel Art Gallery, Londýn, Charles Harrison Towsend
• Windy Hill House, Charles Rennie Macintosh 1899-1901, omítka.
• Hill House, Helensburgh, Mackintosh
• Uměleckopůmyslová škola, Glasgow, Mackintosh 1898-1909 – velká ateliérová okna, fasáda
bez ozdob z kamenného zdiva, princip souborného uměleckého díla – jeden styl od kliky až
po plot. Významné řešení knihovny.
• House for an Art Lover, Glasgow, Mackintosh, projekt 1900-1901, postaven až 1989-1996.
Dodnes vyráběné interiérové prvky.
• Willow Tearooms, Mackintosh, estetika postavena už nejen na přírodních materiálech, ale i
na barevnosti – lakovaný nábytek. Typické jsou Mackintoshovy židle s vysokým opěradlem.
Art Nouveau
Stylově nejvýraznější směr modernismu v Evropě, především frankofonních zemích, jehož kořeny
sahají do středověku, především v chápání konstrukce, materiálu a prostoru – využití kamene i jako
obkladového materiálu. Ovlivnění geometrismem Skota Ch. R. Mackintoshe. Styl vytvořil jedinečné
celky především v Bruselu, ( považován za hlavní secesní evropské město, domy opisují středověkou
parcelaci – jsou úzké a dlouhé), Nancy, Paříži a Lille.
Rostlinný dekor je uplatněn jako v jiných centrech, nicméně s větší výtvarnou expresí a zaujetím pro
plastičnost. Art noveau proniklo také do interiérů v charakteristické podobě nábytku.
• Začátek vydávání časopisu Art et Décoration, Francie
• Hotel Tassel, Brusel, Victor Horta, 1893-95, půdorys svázán úzkou parcelou v bloku, vzniká
univerzální základ do příčného konstrukčního systému – schodiště osvětlené zenitálním
oknem shora je uvnitř dispozice, kolem něj je uzel jádra, na obě strany jsou umístěny obytné
místnosti. Fasáda je ještě souměrná, kopíruje historické předlohy a doplňuje je o moderní
prvky. Schodiště podpírá litinový sloup, který už postrádá klasické trojdělení a nabývá tvaru
expresivně vyjádřeného rostlinného dekoru.
• Hotel Van Eetvelde, Brusel, Victor Horta 1895, na fasádě přiznána železná konstrukce, která
tvoří i hlavní estetickou formu interiéru v rostlinami inspirované podobě).
• Maison Saint-Cyr, dům na velmi úzké parcele s kovovými balkony podepřenými sloupy, vše
oblých rostlinně tvarovaných tvarů. V horním patře je kruhové okno, které se stává klasickým
prvkem art noveau architektury.
• Maison Cauchie, Paul Cauchie, 1905. Architektem výtvarník, dům podobný Mackintoshově
tvorbě, kruhové okno s balkonem, elegantní vertikální budova, na fasádě figurální malby.
• Maison du Peuple (Lidový dům), Brusel, Victor Horta, 1896-99, zbořen 1965, kulturní dům
určený pro sociálně slabší vrstvy. Ve fasádě patrné železo, půdorys dán maximálním
zastavěním získaného nároží zbytkových parcel, dispozice dána množstvím provozů –
koncertní sál pod subtilní kovovou konstrukcí na střeše, salony podporující spolkovou
činnost, obchody v přízemí, restaurace.
• Pozemní vstupy do metra, Paříž, Hector Guimard, 1900
• Old England Store, 1898, Brusel
• Stoclet Palace, Brusel, Josef Hofmann 1905-11, palác pro bankéře, architektura
předznamenávající Artdeco. Geometrický a uspořádaný charakter, hlavní budova s věží,
upravená zahrada, fasáda z mramorových desek a bronzu. Architektura v jednotě spojená se
sochařstvím (Klimt) a malířstvím. Interiéry zdobeny mramorem, bohatě vyvedená hala,
jídelna a koupelna. Prostorová uvolněnost (i v koupelně).
Ecole de Nancy
Škola uměleckého řemesla založená 1901(umělecký sklář Émil Gallé a další umělečtí řemeslníci Vallin,
Majorelle, Daum, Prouvé, děti těch všech se staly architekty), styl převzat z Art Nouveau, velkou roli
hrají sklo, železo, kámen a barevná keramika.
Ze školy vyšli architekti Gutton, Weissenburger, Emil André, Henri Sauvage, Emile Vallin, Hector
Guimard.
Zdroje myšlení jsou v historii, především v pozdní gotice a renesanci – Palais Ducal v Nancy z roku
1512 má portál vyhnaný až nad střechu, prvek často používaný v Art Nouveau.
• Dům a obchod v Nancy, Henri a Henry Gutton, rue Benit, 1900-1, železná konstrukce
předsazeného nárožního portálu.
• Dům v Nancy na Rue Louis Majorelle, Henri Sauvage 1901-2, forma anglického cottage
s francouzskými klasickými prvky především v půdoryse. Mnoho rozdílných detailů, odlišná
nepravidelná okna, asymetrie, přesto ale bytelnost a soudržnost. V jídelně umístěn krb na
ose a v centru místnosti, osy hrají v interiéru velkou roli, stejně tak barokizující schodiště.
• Maison Huot, Nancy, Emile André 1903 – maximální až manýristické rozvolnění art nouveau
architektury, konstrukční podstata jednotlivých prvků nahrazena jen dekorativností. Vejčité
okno.
• Maison Bergeret, Nancy, Lucien Weissenburger 1903-4, společně s truhlářem a kovářem
Majorellem a sklářem Gruberem.
• Villa Marguerite, Nancy, Henry Gutton 1905, Parc du Saurupt - zahradní město s individuální
zástavbou movitých vlastníků. Mnoho různorodých prvků.
Art Nouveau v Katalánsku
Z hlediska světového vývoje se zde Art Nouveau vyvinulo ve zcela výjimečný styl, který v sobě mísil
estetické i konstrukční vlivy křesťanské středověké a islámské maurské architektury (kupole apod.
převzaté z rané křesťanské architektury doplněné typicky islámskou velkou barevností a
dekorativními geometrickými ornamenty provedenými často v majolice, barvené vypalované
keramice).
Hlavním představitelem byl Antonio y Cornet Gaudí. Kromě výše zmíněných věcí hrála v jeho tvorbě
také velká katolická zbožnost a tudíž inspirace ve středověké křesťanské architektuře – gotice apod.
Velkou roli sehrál Eusebio Güell [Gwel], textilní továrník, který se stal velkým mecenášem a
obdivovatelem Gaudího tvorby a umožnil mu tak zrealizovat cokoli, co navrhl. Gaudího díla tak
nejsou poznamenána kompromisy a ustupováním investorům.
Gaudí se opíral o tradiční materiály, formy a stavební postupy – používal kámen (vyztužený železnými
tyčemi; z co nejbližších zdrojů) a cihly, s betonem pracoval pouze ve formě nevyztuženého cementu.
• Finca (farma) Güell, 1884-87
• Casa Vicens, 1883-88, monumentálně působící dům, islámské vzory, bohatě detailně členěno
vertikálně i horizontálně
• Palacio Güell, 1886-89, komplikovaný městský palác se středověkými prvky (zvětšené fiály na
atice), skeletovitost, především v interiéru – převýšené oblouky.
• Casa Batló, 1904-6, přestavba domu z první pol. 19. stol, práce s kamenem a glazovanou
keramikou, promyšlené a originální komponenty, obklady často skládány ze střípků.
• Casa Milá 1906-10, architektura zcela podřízena organickému uvolnění, komíny přetvořeny
do obrovských fiál, kovová zábradlí balkonů. Ocelová sloupová konstrukce obkládaná
kamenem.
• Park Güell, 1900-14, zahradní město se vším základním vybavením - izolované domy v zeleni
a obchodní a administrativní centrum. Centrum v motivu antické agory s monumentálním
schodištěm
•
•
•
•
•
Colonia Güell, Santa Coloma de Cervello, 1898, 1908-15, dělnická kolonie, spolupráce
s Beliverem a Bellvehlem. Spojení spíše utopického města a textilní fabriky, nedokončená
kaple.
Kaple a krypta, Santa Coloma de Cervello, nekonvenční a originální, postavil jen kryptu,
kámen a cihly, středověký prostor, ale deformovaný podle statických principů – zakřivené
sloupy, zešikmené stěny. Gaudí navrhl také nábytek. V sakristii režná cementová omítka a
režné cihly.
Sagrada Familia, 1883-1926. 1866 vzniklo Sdružení Stoupenců sv. Josefa, které stavbu
propagovalo a prosazovalo. 1882 začala stavba neogotické katedrály (Francisco de Paul del
Villar y Lozano), který po roce po neshodách stavbu opustil. Sdružení sestavila komisi pro
vybrání nového architekta. Předseda komise Joan Martorell i Montells doporučil Gaudího a
uvedl ho Eusebiu Güellovi. Na začátku Gaudího práce byl hotový věnec kaplí. Gaudí navrhl
robustní a monumentální formu na středověkém principu převedeném do novogotiky. Jde o
širokou pětilodní katedrálu s věncem kaplí a s transeptem. V návrhu jsou ještě kruhové kaple
a křížové chodby kolem katedrály. Gaudí stihl jen dokončit věnec kaplí a jižní vchod. Od 50.
let se začal budovat severní vstup a postupně probíhá celá dostavba, už ale v železobetonu.
Gaudí pracoval s rozdílnými mocnostmi sloupů (nejtlustší byly v transeptu, měly být z porfyru
a nést prakticky celou stavbu, ostatní měly být jen žulové z místního kopce). Všechny součásti
stavby mají svou symboliku a důvod podepřený konstrukční logikou stavby. Jeho stavba tak
začala Bránou zrození.
Vlastní dům, 1900, Santa Coloma de Cervello, Joan Rubió Bellver – tradiční forma gotické –
maurské architektury
Palau de la Música Catalana – Lluis Domenech i Montaner, duch Art Nouveau obohacený o
klasické řádové prvky a místní barevnost a motivy.
Vídeňská secese a moderna
Moderní architektura ve střední Evropě byla pod silným vlivem Vídně, která se na přelomu století
stala významnou metropolí celé Evropy. Vedle výtvarných umělců se zde soustředili i ostatní umělci a
také vědci a představitelé významných společenských vrstev. Vídeňská architektura navíc díky
několika významným osobnostem expandovala.
Vídeňská secese vznikla roku 1897 jako protest proti Akademii, kterou vedl Otto Kolomann Wagner a
zpočátku tvořil podle německého klasicismu, později sepisuje knihu Moderní architektura. Sececi
založili ji Gustav Klimt a Koloman Moser, k nim se později přidali Josef Hoffmann a Josef Maria
Olbricht. Název vznikl podle časopisu Odtržení (Secession), který propagoval odtržení od
akademických historizujících a eklektických staveb.
Vzniká významný Pavilon secese a významný časopis Ver Sacrum. Hoffman postavil Stockletům palác
v Bruselu. Vídeňská secese je pokračováním Arts and Crafts.
• Pavilon Secese – Josef Maria Olbricht, 1898, práce s rostlinnými motivy a klasickými
myšlenkovými postupy (symetrie, římsy
Otto Klomann Wagner (1841-1918, spáchal sebevraždu hladovkou na protest proti válce,
rozdal všechen majetek). Při akademii založil speciální školu pro doučení již hotových architektů.
Od roku 1894 nastoupil Wagner na Akademii jako profesor, začíná se mluvit o Wagnerově škole –
Wagnerschule. Její absolventi pak tvořili domy s podobnými idejemi a estetickým názorem,
všichni tak vlastně stavěli domy jako Wagner – první dvě patra určena obchodu, nad tím obytná
patra a nahoře ateliér. Fasáda nese secesní zdobení.
• První vlastní vila, Huttelsdorf, 1868-1888 , klasická Paladiovská vila.
• Landesbank, Vídeň, 1883-1884, zastřešení dvorany s kovovou ksotrou.
• Nájemný dům, Universitatstrasse, Vídeň, začátek moderního urbanismu, základní jednotkou
města je dům. Klasické Wagnerovské a studenty opakované členění, viz výše.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Městské muzeum, návrh, odkazy ke klasice.
U-bahn Pavilion, Vídeň, Karlsplatz, 1900, souměrnost, želená konstrukce, všechny znaky
secesní formy.
Kostel sv. leopolda v psychiatrické léčebně Steinhof u Vídně, 1902-7, půdorys řeckého kříže,
v detailu jasná estetika secese – florální dekor, ale v umírněné novoklasičtější geometrické
podobě. Výrazová čistota a kvalita, kamenné obklady.
Druhá vlastní vila, Vídeň 1905-7, výrazově střídmější, ale modernější, na fasádě zobrazena
vnitřní dispozice, opuštěna symetrie, ale z klasiky je přebrán pravidelný rytmus oken. Na
fasádě použita geometrická majolika.
Poštovní spořitelna, 1904-5, 1909-10, v opozici proti tehdejším architektonicky eklektickým
bankám, spořitelna je moderní – sice na tradičním půdoryse, ale s moderními prvky. První
část je pro všechny běžné spořitele, dostavba vznikla hlavně pro movité klienty s cennými
papíry a dalšími moderními ceninami. Hlavní dvorana je zastřešena subtilní kovovou
prosklenou konstrukcí, která je ale ve skutečnosti jen spodní částí dvouplášťové konstrukce.
U stěny stojí nic nenesoucí hliníkové (jedno z prvních použití hliníku jako obkladového
materiálu) sloupky – výdechy vzduchotechniky, zcela moderně přiznané, ba dokonce
estetizující. Na podlaze je sklobeton, který umožňuje prosvětlení prostor pod dvoranou, nebo
naopak rozzáření podlahy. Malý sál v novější části už nese stopy začínajícího art-deca.
Schodiště jsou nesena železnou výrazně vertikálně orientovanou konstrukcí.
Návrh průčelí galerie současného umění
Ernst Ludwig Haus, Darmstadt, 1901, Josef Maria Olbricht, výstavní hala, průčelí
okopírované od galerie současného umění.
Kolonie Darmstadt, Josef Maria Olbricht, 1901,4,8. Mělo jít o zahradní město pro významné
umělce sponzorované Ernstem Ludvíkem Essenským. Výstavní pavilon, centrum s tzv.
Svatební věží (střecha z měděných plechů odstupňovaných půlválců, bez ohledu na vnějšek
rozmístěná okna) a domy pro umělce.
Vlastní dům, J. M. Olbricht – modernější čistější
Vlastní dům, Peter Behrens – anglický typ domu
Obytný dům, Vídeň, 1901, nastupující secese, Josip Plečnik
Návrh na letenský průlom, Praha, Antonín Engel 1910 – průlom svahem jako pokračování
historického města vedoucí k navrhované nové budově parlamentu.
Česká secese a moderna
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Moderna nazývána Secese, ovlivnění Vídní, propojení s hnutím uměleckých řemesel –
Gesamtkunstwerk, souborné umělecké dílo. Secese často prolnula s historizujícími prvky a
vytvářela tak svébytnou podobu jakéhosi národního slohu. Ten díky tendenci odporu
k Rakousko-Uhersku ovládl stavební kulturu Prahy i dalších měst.
1895 – Národopisná výstava v Praze
Průmyslový palác, Praha – Královská obora, Jubilejní výstava 1891, Bedřich Münzberger,
moderní konstrukce, do průčelí promítnuta železná konstrukce, jinak ale novobarokní
podoba.
Brána národopisné výstavy, 1895 Praha, Antonín Wiehl, provizorní brána, kopíruje ve dřevě
oblouk Průmyslového paláce, ale přidává formy tradičních národních prvků.
Café Corso na Příkopě, Praha, Bedřich Ohnmann 1897, inspirace barokem, nastupující secese
(kovová markýza nad vrchním podlažím).
Peterkův dům na Václavském náměstí, 1899, Jan Kotěra, secesní architektura ovlivněná
Wagnerschule, i když modifikuje estetická názor.
Hotel Central, Praha 1900, Bedřich Ohmann, Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák, kovová
markýza nahoře a nad vstupem.
Pojišťovna Praha, Osvald Polívka 1902-3. Okna pod markýzou jsou ve tvaru písmen PRAHA.
Na fasádě reliéfy Ladislava Šalouna.
Obchodní dům U Nováků, Praha, Osvald Polívka, Wagnerovské schéma + osová symetrie
Topičův dům - opět Wagnerovský
Národní dům, Hradec Králové, Jan Kotěra 1902-4, už bez Wagnerovských principů, větší
projevení národních motivů.
Národní dům v Prostějově, Jan Kotěra, složení z několika funkčních částí, uvnitř reliéf od
Františka Kysely Tři Grácie.
Obecní dům v Praze, Osvald Polívka, Antonín Balšánek, 1902-11, na konci Královské cesty,
vznikl jako protiváha Slovanskému domu, společenskému domu německých obyvatel, Obecní
dům vzniká jako reprezentační dům města a jako důležitý politický počin. Architektura je
nejvíce inspirována francouzskou architekturou třetího císařství. Monumentalita, až
těžkopádnost. Dojem symetrie, ta je ale ve skutečnosti narušena půdorysně i detailně. Uvnitř
velký sál koncertní (pro velká díla vyžadující velké orchestry) i taneční – Smetanova síň. Všude
se objevuje umělecké řemeslo a projevuje se opojenost elektrickou energií – svítidla
v kavárně a restauraci jsou všude možně a hrají dominantní roli.
Trmalova vila ve Strašnicích, Praha, Kotěra 1902, národní lidové prvky penesené do
modernismu, sídlo spíše venkovského charakteru.
Janův keňský dům, Luhačovice, Dušan Jurkovič 1902 – také lidové prvky a modernismus –
sepětí tradičních hodnot (hrázdění) a modernismu (výmalba, skleněné tvárnice)
Hudební pavilonek v luhačovickém parku, dřevěný.
Dům bedřicha Smetany, Luhačovice, Emil Králík 1910-11, styl zvaný (Individualistická)
Moderna, novější rysy a tvary, secesní principy a výzdoba.
Palác Lucerna, Praha 1910-11, Vácslav Havel, moderna na polyfunkční palácové stavbě;
železobetonová konstrukce. Uvnitř sály a pasáž
Palác Koruna, Antonín Pfeifer 1911, také polyfunkční a železobetonový s pasáží.
První česká vzájemná pojišťovna v Praze, Osvald Polívka 1907, železobetonová skeletová
konstrukce, uvnitř halová kancelář.
Muzeum v Hradci Králové, Kotěra 1909-12, modernost s klasickými prvky - centrální kupole,
mohutný vstupní portikus x viditelné propsání vnitřku na fasádu, čisté plochy, režné zdivo.
Wenkeův dům v Jaroměři, Josef Gočár, 1909-10, zavěšená skleněná stěna přes 1. a 2.
podlaží.
Dějiny architektury 20. století
Nová koncepce myšlení , odklon od historických odkazů. Umění směřuje k abstrakci.
Manifest jako teorie, teorie jako manifest. Dříve převažovaly teoretické traktáty, nyní začínají
obsahově mnohem kratší, ale údernější, důležitější a výstižnější práce. Otto Wagner 1894: Moderní
architektura. Architektům stačí k teoretickému vyjádření jen architektura sama a několik slov.
Mnozí se vyjadřovali k formě (Hoffman), většina však reflektovala společenské souvislosti (A. Loos, H.
Muthesius). Významnou roli sehrál Le Corbusier (pseudonym) – ideologická tendence prosadit
modernismus nejen jako architektonický, ale také jako životní styl (trvá až do současnosti). Časopisy o
umění Elán a Nový duch. V architektuře stojí dvě protikladná paradigmata:
Průmyslová stavba – racionální konstrukce a jednoduchá fasáda - Továrna Fagus, Walter Gropius,
Adolf Meyer 1911, Alfeld. V rohu domu chybí podpora - prosklené nároží se
schodištěm uvnitř. Zavěšená sjednocená fasáda nezávislá na interiéru.
Nová estetika podle Petera Behrense a Waltera Gropia: povýšení průmyslových
staveb na vyšší úroveň – moderní stavby pro moderní dobu, monumentálnost.
Turbinenhalle, Petr Behrens, Berlín 1909 – mohutné ocelové pilíře nesoucí
příhradové nosníky střechy. Prosklené stěny jsou zešikmené pro zvětšení
monumentality.
Továrna – pavilon na 1. výstavě Werkbundu, Walter Gropius – symetrie,
klasičtější prvky (krok zpět), ale prosklený tubus schodiště. Uvnitř
expresionistické malby a plastiky.
Plastická (v abstraktním smyslu) – výtvarná torba plánu a fasády - ostatní typologie, například skica
kubistické průčelí – Josef Chochol 1911). Ztráta tektoniky – odmítnutí řádovosti.
Plastičnost, dobrá čitelnost toho, co architektura je a co skrývá. Ponechání archetypálních
tvarových forem (prvků, které dokáží všichni rozeznat – geometrická tělesa se vztahem
k nejjednodušším domům – trojúhelníkový štít, čtvercová okna [tvar, v němž nepřevládá
žádný rozměr]).
Kubismus
Vznikl na počátku 2. desetiletí, zformoval se odtržením skupiny architektů a výtvarných umělců od
uměleckého spolku Mánes. Zakládá skupinu Skupina výtvarných umělců a zakládá Umělecký
měsíčník (1911-13). Pavel Janák a Vlastislav Hofman publikují teorii, která odmítá Wagnera a
modernismus, upřednostňuje výtvarnou plasticitu a dynamiku stavebního díla odvozenou od přírody
– krystalizace, déšť, vítr, geometrie. Zavádí diagonálu jako nejdynamičtější linii.
• Dům U Černé Matky Boží, Josef Gočár 1911, Praha - Celetná ulice. Ještě nepříliš plastický, omezení
spoustou regulativů, kompromis, ale dobře zvládnutý.
• Vila v Tychonově ulici
• Lázeňský dům v Bohdanči, Josef Gočár 1911-12, ryze kubistický, kubisticky členěná uzavřená
kolonáda.
• Vila v Libušině ulici, Praha 1913, Josef Chochol, tradiční rodinný dům anglického typu (trojtrakt
s arkýřovým oknem a bytem přes dvě podlaží), ale kubistická fasáda, plot i zahrada.
• Obytný trojdům pod Vyšehradem, Josef Chochol 1913
• Nájemný dům v Neklanově ulici, Josef Chochol 1913, nároží v podobě kubistického kmene stromu,
významné prolamování kubistické římsy – změna tradiční formy.
• Přestavba domu v Pelhřimově, Pavel Janák 1913-14, renesanční dům ve fasádě zkombinovaný
s kubismem (především štít a nároží)
• Dům Diamant, Lazarská ulice v Praze, Matěj Blecha 1913, směs moderny s kubismem, ryze kubistický
portál bočního vchodu.
• Sloup s lucernou, Praha, Naproti Pinkasům, Emil Králíček 1913
•
Kubistický interiér na výstavě Werkbundu, Josef Gočár, Kolín nad Rýnem 1914 – první a jediná
prezentace na zahraničních výstavách. Kubistické formy promítnuté do nábytku, svítidel, klik, spíše
než do stěn – směřování jen k nábytku.
Futurismus
Zrodil se v Itálii v prvním desetiletí dvacátého století, vycházel z opojení strojovou technikou, ve které
umělci spatřovali budoucnost. U wagnera studoval teoretik Antonio Sant‘-Elia – vertikální strojová
města.
Futurismus chtěl přetvořit ruch doby do výtvarného vyjádření – forma strojů, rychlosti a války
(nezbytný předpoklad zničení starého a tvorby nového). Opojení letadly, vlaky, automobilem.
1909 vychází První manifest futurismu, Fillipo Tommaso Marinetti, 1910 Druhý manifest futurismu,
Carlo Carro, Luigi Russolo, Giacomo Balla, Gino Severini, 1910 Technický manifest futurismu.
Zakládající manifest futurismu vyšel 1909 v časopise Le Figaro. Nenávist k minulosti, chuť vše zničit.
Řvoucí automobil je krásnější než Niké Samothrácká.
• Konstrukce pro moderní metropoli, Mario Chiattone 1914
• Vertikální město vzniká ve chvíli zvýšení dopravy – snahy oddělit od sebe různé druhy
transportu (dálkové vlaky – místní tramvaje – metra – pěší). Myšlenky nejsou nijak převratné,
metra se budovala už všemožně, vrstvení bylo v realizaci už několik let – Druhý okruh
nadzemní dopravy ve Vídni, Wagner.
• Návrh budovy, Virgilio Marchi 1909 – spíše expresionismus
Německý expresionismus
Architektura navazuje na expresionistické malířství – exprese, dynamika. Souvislost s kubismem, ale
měkčí tvary a linie. 1905 založena umělecká skupina Die Brücke. 1918 radikální skupina
Novembergruppe a skupina Arbeitsrats für Kunst: šest programových bodů nové architektury.
1919, ustanoven expresionismus, 1920 poprvé použit název expresionimus, vychází Ruf zum Bauen
(výzva ke stavění).
• Model a realizace divadla na výstavě Werkbundu, belgičan Henry van der Velde 1914,
výstava Werkbundu
• Skleněný pavilon, výstava W., Max Taut, ocelová konstrukce vyplněná sklobetonem, tvar
zašpičatělé kupole.
• Skici, Herman Finsterlin – pokus o totální změnu architektury i její typologie. Barvy, organické
tvary – skica 1916
• Kabinet Doktora Caligariho, Robert Wiene 1920 – němý expresionistický film s ex. kulisami.
• Návrh optické továrny, Erich Mendelsohn 1917, reálná podoba expresionistické architektury.
• Einsteinova věž v Postupimi – realizována, linie měkkých amorfních tvarů.
• Vydavatelství Mosee, Berlín, Erich Mendelsohn 1921-23 – nástavba a přestavba starší
budovy, zaoblené nároří, pásová okna.
• Obchodní dům Schocken – bravurní perspektivní skica, realizováno, dnes zbořen
• Krápníková architektura, Hans Poelzig, unvtiř Velké činoherní divadlo vše zničeno za války.
• Chemická tovrána v Lubani u Poznaně, Hans Poelzig 1911-13
• Památník padlým na hřbitově, Výmar, Walter Gropius, spojnice mezi kubismem a
expresionismem, betonový památník, inspirace zlomenou ledovou krou.
• Kýlový dům, Hamburg, Fritz Hoger, WIlhelm Kreis, ostré nároží, režné zdivo, přesahující horní
římsa.
• I. G. Farben, Hoechst, Peter Behrens 1921-4, expresionistická administrativní budova,
výrazně vertikální vstupní hala – katedrála německého expresionismu. Barevné cihly (modrá,
červená, žlutá), tři centrály za sebou.
Amsterdamská škola
Součást mezinárodního expresionismu vázaného na německou cihelno uarchitketuru + středověké
kořeny, Viollet-le-Duc. Časopis Wendingen.
• Rijksmuseum, Pierre Cuypers 1876-85.
• Hlavní nádraží, Pierre Cuypers 1881-89
• Bursa, Hendrik Berlage, uvnitř ocelová příhradová konstrukce.
• Plan Zuid – Hendrik Petrus Berlage, plán předměstí Amsterodamu se sociální výstavbou,
1904-15, obytné bloky.
• Obytné stavby - Piet Kramer, Michel de Klerk, tradice anglického domu, cihlová expresivní
architektura holandského základu.
• Scheepvaarthuis, Johann van der Mey, Amsterdam 1912, loďařský dům, bohatý dekor, cihly a
plech
• Het Schip, Michel de Klerk. Amsterdam 1917-20.
• De Bijenkorf obchodní dům, Haag, Piet Kramer 1924-26, výrazná modelace, kámen a cihla.
• Škola, Hilversum, William Dudok 1921-22
• Radnice, Hilversum, William Dudok, čisté dokončení expresionistických tendencí
amsterodamské školy, přísnější pravoúhlá geometrie, uchována expresivní plasticita. Cihly se
užívaly 10x20 cm, nebo ploché varianty.
• Gemeente museum, Haag, Petrus Berlage – totéž, co Dudokova Radnice.
Rudolf Steiner a antropologická společnost v Dornachu
V Basileji, společnost zprostředkovávala duchovní hodnoty a meditaci pomocí uměleckých děl.
Steiner vybudoval budovu:
• Goetheanum, kombinující divadlo, knihovnu, čítárnu, galerii a administrativu Antroposofické
společnosti. První byla dřevěná (1908, raný expresionismus), poté železobetonová (1924,
expresionismus a kubismus, architektura jako sochařské dílo, novátorská forma divadla i
architektury), příklad Gesamkunstwerku, syntetizovala různé umělecké žánry, média a efekty
(barvy, zvuky,…), jež mají finálně velký spirituální význam. V areálu i menší expresivní stavby.
Rondokubismus
Rodí se v souvislosti s politickými událostmi Československa po roce 1918. Velký význam hrají zákony
na podporu stavebního ruchu. Od roku 1920 existují tři formy: na kubismus navazujíccí změkčené
tvary – obloučkový dekorativismus, později nazvaný rondokubismus. druhá navazovala na klasicismus
žáků Otto Wagnera, třetí se orientovala na purismus a abstraktní proudy v Evropě.
Rondokubismus se stal nejrozšířenějším – významní veřejné budovy realizované výbornými architekty
(Gočár, Janák, Freiwald). Hledá umírněné formy, vrací se ke klasické tektonice v dekorativní podobě,
rondokubismus se i díky výstavbě obytných domů v menších městech stává tzv. národním stylem.
Na fasádě se objevuje dekor přilepených kruhových a oblých tvarů, časté jsou oblouky. Používají se
barvy související s národem – červená, modrá, bílá, ve skutečnosti spíš v utlumené podobě jako siena,
okrová a nazelenalá, které architektuře svědčily mnohem víc.
• Architektura, hmota či duch, Pavel Janák 1924, článek v časopise Styl.
• Legiobanka, Josef Gočár 1922-25, Praha
• Palác Adrie, Réunione Adriatica di Sicurta, Pavel Janák, Josef Zasche 1923-25, vzorem
severoitalská renesance, římsa je tvořená hranolovitými věžemi. Bohatá výtvarná výzdoba.
• Krematorium v Pardubicích, Pavel Janák 1923. Krematoria vznikla jako důsledek odklonu od
katolictví a obracení se spíše k historickým tradicím slovanství. Budova dává velký výraz
samotnému procesu spalování – výrazné komíny, velký prostor spalovny.
Bauhaus
Vznik roku 1919 ve Výmaru, pokračování Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy.
Vychází První manifest Bauhausu s expresivním dřevorytem Katedrála socialismu (Lyonel Feininger).
Ředitelem se stává Walter Gropius (Památník obětem války, 1921). 1923 vydává Gropius Program
Bauhausu a malíř Georg Muche navrhuje Atriový ocelový dům.
Bauhaus byl moderní nekonvenční učiliště. Jeho myšlenka je založená na užití uměleckého řemesla
nikoli jako cíle, ale jako prostředku vzdělání moderních architektů. Jde tedy v podstatě jen o
přetavené myšlenky Arts and Crafts.
Učiliště vyučovalo architektuře až na konci studia (po více než třech letech), podstatná část výuky
byla věnována uměleckým řemeslům (materiály a barvy). Škola se soustředila na spolupráci s výrobní
sférou, měla velkou provázanost s praxí – vše, co se vymyslelo, se využilo, firmy také zadávaly
zakázky. V nábytku se prosadily zámkově upravované trubkové konstrukce, které nahradily ohýbané
bukové dřevo.
Ve škole působí především abstraktní umělci. Formálně se tedy škola orientovala avantgardním
směrem. Architekty byly hlavně ředitelé (Gropius, Meyer 1928, van der Rohe 1930).
V roce 1925 se Bauhaus stěhuje do města Dessau a na základě principu výuky zde Walter Gropius
staví novou školní budovu.
1933 je Bauhaus zrušen.
• První budova, Henry van der Welde – v interiéru abstraktní geometrické malby a kresby
• Druhá školní budova, Walter Gropius 1924-25. Stavba splňuje Sullivanovu formulaci forma
následuje funkci a je tak údajně první skutečnou stavbou funkcionalismu. Budova stojí na
dvou pozemcích přeťatých ulicí, jednotlivé části jsou spojeny mostem. Jednotlivé složky výuky
jsou odděleny (dílny, teoretická výuka, pracovny pedagogů, aula, bydlení studentů). Každá
část stavby má svůj charakter (tovární hala, škola, obytný dům).
• Pracovna ředitele Bauhausu – přechod architektury do výtvarného umění.
• Wasili chair – nejslavnější křeslo
De Stijl - Neoplasticismus
Převratné hnutí je z dílen především abstraktních malířů (Mondrian, Doesburg, architekt Rietveld).
• Theo van Doesburg, Aritmetická kompozice, 1924 – bílá – žlutá, šedá – červená, černá –
modrá (negativní – pozitivní).
• První manifest, Druhý manifest v časopise De Stijl – propagace odpoutání od individualismu,
osvobození od tradičních vlivů, výzva k universalismu.
Teorie stála na elementárních prvcích z malířství – plocha, sochařství - objem, architektury – prostor.
Nová architektura byla postavena na principu tekoucího prostoru, podpořena pravoúhlými formami,
prostor vymezují plochy, nikoli zdi. Architektura má být čtyřdiemnzionálním časoprostorovým
kontinuem, bez rozdílu mezi interiérem a exteriérem, důležitý byl moment trvání – architekturu
vnímáme vždy po určitý časový úsek, který je součástí kompozice. To vše mělo nahradit statičnost a
neměnnost stavebních děl.
• Časoprostorová konstrukce – 1923, Theo van Doesburg.
• Architektonická skica – převedení časoprostorové konstrukce do prostoru a objemu
• Red and Blue Chair, 1917, Gerrit Rietveld, manifestační křeslo.
• Schröderhaus, Gerrit Rietveld, 1924, dům paní Schröderové, nejslavnější příklad.
• Café de Unie, Rotterdam, J. J. P. Oud, novoplastický duch fasády. Původní budova zbořena,
dnes postavena jinde.
• Kavárna Aubette, Štrasburk, Theo van Doesburg, 1927, na stěnách použita barevná plasticita
pootočená o 45°
Ruský (a pak sovětský) konstruktivismus
• Architektonická studie, Iakov Černigov
Spojení s výrazným abstrakcionismem v umění i architektuře. V počátcích odkazuje k futurismu, aby
následně vytvořil osobitou teorii, která měla mnoho názvů, z nichž nejznámější byl tzv.
suprematismus (Kazimir Malevič), ale také monismus, radiantismus a produktivismus.
V Rusku nebyla v té době překážka režimu a společnosti, ta zde byla po Velké říjnové socialistické
revolucí revoluční dostatečně, architekti se s ní ztotožnili. Vznikají dva póly:
Realismus - Antoine Pevsner a Naum Gabo vydávají v roce 1920 Realistický manifest – líčový text
ruského konstruktivismu. Ten je podán jako čisté umění, jež se napříště rozchází se základními
prostředky uměleckého vyjádření - linie, čáry, barvy, objemy.
Produktivismus - Alexandr Dorčenko, Varvara Stěpanova, Vladimir Tatlin – umění rozšířeno do
průmyslové výroby.
Oba póly ale směřují k abstraktnímu umění, které se stává základním vyjadřovacím prostředkem
budoucí tvorby. Vytvářejí setaké nové stavební typy – kulturní domy, kolektivní domy,… převažují
dynamické abstraktní formy.
Abstrakce se dostává i do politických letáků, do masových prostředků komunikace polititky
s obyvatelstvem, dostává ideologický nádech.
V rámci hnutí vzniká mnoho spolků a sdružení, má tak bohatou vnitřní strukturu (ASNOVA, OSA =
sdružení soudobých architektů, VOPRA, VANO). Existoval i kontakt se zahraničními hnutími.
• Studie architektury, Iakov Černigov, zobrazení moderní industrializované společnosti
• Dům Srp a kladivo, Iakov Černigov
• Architektony z jednoduchých objemů, 1920, Kazimir Malevič, práce s jednoduchými objemy.
• Věž třetí internacionály – J. V. Tatlin, 1919, reakce na Eiffelovu věž a rozhlednu z Nižnyho
Novgorodu – první konstrukce hyperboloidu od Vladmira Šuchova (1896), politická ideologie.
Dynamická plastika, první kinetické prvky - dvě spirály s otáčivými skleněnými tělesy uvnitř.
Výška navržena 400 metrů, nikdy nerealizováno.
• Věž Šabolovka, Moskva 1922, Vladimir Šuchov, radiovysílač.
• Návrh řečnické tribuny z roku 1920, El Lissický, dynamická nakloněná konstrukce,
neoplastické pojetí.
• Žehličky mraků, El Lissický 1924, mělo jít o zárodky nové architektury v Moskvě.
• Návrh na památník Kryštova Kolumba, Konstantin Melnikov 1929, Santo Domingo,
nerealizováno
• Pavilon Machorka na zemědělské výstavě v Moskvě, Konstantin Melnikov, 1923, dřevěná
konstrukce
• Pavilon SSSR na výstavě dekorativních umění v Paříži, Konstantin Melnikov 1925, stavba
bořila zažité způsoby organizace vnějších i vnitřních prostor – obdélník přeťatý diagonálním
schodištěm směřujícím z obou stran nahoru se zešikmenými stupni. Stavba doplněna
trojbokým stožárem a zdivočelou markýzou. Dynamičnost, razance. Rudá barva revoluce, srp
a kladivo. Dřevěná konstrukce.
• Projekt garáží pro 1000 aut v Paříži, Konstantin Melnikov, dynamická podoba šikmých ramp
podepřených dvojicí soch, garáže postaveny nad mostem, takže by nezabíraly žádné místo
navíc. Nerealizováno.
• Vlastní dům, Konstantin Melnikov, dva protínající se válce s okny různých tvarů.
• Klub Rusakovových závodů, K. Melnikov, Moskva 1927-28, využití moderních technologií –
železobeton, ze stavby trčí vykonzolovaná hlediště, dynamičnost.
• Klub Svoboda, Moskva, Melnikov
• Klub Zueva na Lesní ulici, Ilja A. Golosov 1926-28, Moskva, motiv válce se schodištěm
v nároží.
• Moskevská budova vydavatelství Pravdy, Panteleimon Golosov 1935
•
•
Vydavatelství Izvestija, Barchin, 1926
Leninovo mauzoleum (dřevěná verze), Alexej V. Ščusev, abstraktní podoba pohanského
náhrobku s chrámkem nahoře, 1930 vyměněna za definitivní elegantní mramorovou budovu.
od stejného autora.
• Nikolaj A. Miljutin – urbanista, autor teorie pásmového města – Socgorod, založeno na
odlišení základních komponentů města přímo v kontinuálních pruzích
• Pásmové město Gorkij
• Magnitogorsk jako pásmové město
• Konstruktivisté chtěli řešit i módu – univerzální azbestové obleky
Konstruktivismus následně nenalezl pochopení u politických představitelů (Stalin, Zdanov) a i díky
špatným podmínkám v technologiích a ekonomii se většinu staveb nepodařilo zrealizovat. Následně
byl konstruktivismus zcela odstraněn.
Suprematismus
Kazimir Malevič - filosofický systém barev vykonstruovaným v čase a prostoru, který byl intuitivní,
skládající se jak z vědeckého, tak i mystického prvku, jako rovnice E=mc2, elegantní jednoduché
řešení pro celý svět. Černý čtverec na bílém pozadí, čistá geometrie, racionalita, mystičnost. 1913,
Bílý čtverec na bílém pozadí 1918, totálně čistá abstrakce, ke které dosud nikdo nedošel.
Le Corbusier a purismus
Výtvarný a architektonický purismus se zformoval ve Francii, protagonisty jsou Amédée Ozenfant a
Charles Edouard Jeanneret (Švýcar, od 1915 v Paříži, později si říkal Le Corbusier, samouk a výtvarný
umělec).
Podstatou směru je jednoduchost formy, prostá skladebnost elementárních prvků – geometrických
objemů. Le Corbusier jej později rozvedl a zkoncipoval jako základ moderní architektury, uváděné též
jako nová věcnost.
Le Corbusier se po přestěhování do Paříže vžil do role proroka moderní tvorby, silně pod uplatněním
železobetonu, který poznal v ateliéru Auusta Perreta.
• Ver une architecture, 1923, nejčtenější kniha o moderní architektuře v celém 20. století.
Racionální ppřístup k řešení domu, abstraktní a formálně jednoduchá estetika stavebního
díla. Propagace průmyslového designu přepisujícího tvary aut, letadel, vzducholodí, parníků –
kajuty. Kajuta se dostává i do architektury v podobě kabiny, kde je na minimální ploše
soustředěno vše potřebné. Sériová výroba, standardizace, prefabrikace. Dům je stroj na
bydlení, architektura se stává nástrojem.
Ve svém raném období se soustředil na návrh dvou základních modelů architektury – systém DomIno a Citrohan. Oba byly i teoretickým přínosem, ztvárněným 1926 do podoby pěti bodů moderní
architektury:
1. Dům na pilotách (sloupech) vyzdvižený nad terén.
2. Volný půdorys umožňující libovolné umístění vnitřních příček.
3. Zahrada na střeše.
4. Pásové průběžné okno.
5. Předsazená nenosná fasáda.
Definici LC doplnil prohlášením, že stavby, které tyto body přesně nesplní, nebudou moderní. Nic
tedy nepředkládal odůvodněn argumenty, nýbrž dogmatické pravdy. LC prosazoval volnou dispozici,
zcela ji ale fixoval svými představami o rozvržení místností ji ale zcela fixoval.
V urbanismu se LC soustředil na řešení problémů měst s důrazem na obytné zóny, kde základní
jednotkou nebyl dům, ale byt. Inspirace průmyslem a továrními komplexy. Uplatňuje princip zlatého
řezu, později přidal tzv. modulor, dělitelnou mírou odvozenou z výšky lidské postavy a zvednuté
paže.
LC silně ovlivnil budoucí generace, žádné žáky a přímé pokračovatele však neměl.
• Dom-Ino – železobetonová konstrukce domu, 1914, desky a pilíře odsazené od okrajů, aby
byl prostor pro předsazenou fasádu, utilitární schodiště odsunuto k okraji.
• Dům Citrohan, 1922, později v dalších letech různé další verze, název odvozen od
automobilky, která první v Evropě začal vyrábět na lince. Jednoduchá vilka s charakterem
buňky. Horní obytná terasa, centrální obytná prostora přes dvě patra s průčelím otevřeným
na jih s velkou prosklenou plochou krytou markýzou. Domy Citrohan posléze klade na sebe a
vedle sebe a tvoří z nich obytné domy.
• Pavilon L’Esprit Nouveau, 1925, brzy zbořen.
• Cité Frugés, Pessac, Bordeax 1924-27. Dělnická čtvrť, velký důraz na barvy, vytvořeny jasné
typy vzniklé modifikací Citrohanu. Domy se dělníkům nelíbily a nikdo v nich nechtěl bydlet,
domy brzo dostaly všemožné sedlové střechy a dostavby.
• Dvojdům na výstavě Werkbundu ve Stuttgardu, 1927, Le Corbusier a Pierre Jeanneret.
• Dům-ateliér Amédée Ozenfanta, Paříž 1922, na střeše shedová konstrukce (pilovité světlíky)
pro horní osvětlení vnitřního prostoru. Domy nebyly příliš praktické, plochou střechou
zatékalo, jednoduchá kovová okna rezla. Jinak je uplňována abstrakce, prostupnost,
transparentnost, umělecky jsou to stavby dokonalé.
• Villa Roche, Paříž, s Pierrem Jeaneretem. Uvnitř rampa místo schodiště.
• Villa Stein v Garches, 1927, poměry zlatého řezu.
• Villa Savoy, letní sídlo nedaleko Paříže, do domu teklo, syn majitelky onemocněl
bronchitidou a Corbusierovi hrozil soud, před kterým ho zachránila druhá světová válka a
fakt, že majitelé byli Židé. Princip volného půdorysu, architektonická promenáda – použití
ramp a průhledů. Vila byla po opuštění zdevastována, opravena byla až v 60. letech.
• Návrh soudobého města pro 3 miliony obyvatel, LC 1922. Centrum protnuté komunikačními
osami ve dvou směrech, na křížení významné administrativní budovy ve tvaru kříže, kolem na
pravidelném rastru domy založené na skladbě modulu Citrohan. Vytvořil abstraktní náčrty a
perspektivy z pohledu letadla. Představa gigantického města s nejmodernějšími systémy.
• Plán Voisin, 1925, návrh na přestavbu Paříže na základě předchozího návrhu města,
navrhoval zbožit celé centrum Paříže kromě významných památek a ještě jím nechat
proběhnout dálnici jako obdobu Pařížského diametru. Plán se nakonec ve volnější podobě
uplatnil na čtvrti La Défense ve druhé polovině 20. století.
• Obytný dům s ateliérem, Rue Nungesser et Coli, Paris Boulogne, 1933, činžovní dům
v proluce blokové zástavby (kde bydlel i sám LC), model později opakovaný po celé Evropě,
zejména v Praze. Příčný skeletový konstrukční systém, vnitřní dvůr. Volný, dobře průchozí
půdorys, byty mezonetové.
• Činžovní dům Clarté, Ženeva 1930-2, uplatnění systému Citrohan, vysoká kvalita.
• Dům švýcarských studentů, Paříž 1931-33, buňky pro studenty.
• Cité de Refuge, útulek armády spásy, dům-loď složený z malých kajut.
• Palác Centrosojuz, Moskva 1926-36
• Palác Společnosti národů v Ženevě, 1927, jen návrh.
• Redents, systém bydlení, tzv. ozubení, představeno u příležitosti 3. kongresu CIAM v Bruselu.
Jde o nekonečné zubaté bloky domů složených ze Citrohanů. Podpořeno rozborem
historických realizací a jejich úpravou.
• La Chaise longue, pohovna, 1928, kovové trubky a černé polstrování, pohodlná
minimalizovaná pohovka. Samotné lehátko je posuvné, dá se tedy měnit poloha – sklon.
Paralelně s tvorbou vydává LC listy svého kompletního díla, zachoval tím tak uceleně své teoretické i
praktické myšlení a všechny své návrhy, z nichž většina byla nezrealizována. Dnes existuje
Corbusierova nadace, která shromažďuje veškeré jeho dílo.
Československo po roce 1918, architektura purismu
Vývoj pod vlivem ruské avantgardy, francouzského purismu a německé nové věcnosti (Neue
Sachlichkeit). Předtím se tato tendence profilovala v raných studiích Josefa Chochola, Bedřicha
Feuersteina a zejména tzv. puristikcé čtyřky (Jaroslav Fragner, Vít Obrtel, Karel Honzík, Evžen Linhart),
kteří své plány opírali o jednoduchost a poetické krásy.
Československá inteligence vzhlížela v té době nejvíc ke Francii, v architektuře pak zejména k Le
Corbusierovi.
Teprve na začátku 20. století se výjimečná a leckdy zcela novátorská kreativita promítla do
realizovaných staveb, nebo též manifestačních soutěžních projektů – úrazová dělnická pojišťovna (F.
M. Černý), která se stala manifestem modernosti nové estetiky. myšlenkově nejdále byl návrh paláce
Olympic ve Spálené ulici (1924).
Moderní stavby byly dílem mladých architektů, starší tvořili v rondokubismu či klasicismu.
• 1920 – založen Devětsil
• 1921 – časopis Stavba
• 1924 – soutěž na úrazovou dělnickou pojišťovnu v Praze, významný návrh F. M. Černý –
radikální a moderní, stal se manifestem moderně smýšlejících architektů
• 1928 – Výstava soudobé kultury v Praze
• Hlavův patologický ústav na Albertově, Alois Špalek 1920
• Krematorium v Nymburce, Bedřich Feuerstein, Bohumil Sláma 1921 – motivy rondokubismu
– oblé tvary, puristické jsou ale rovné převislé střechy a navržená zvonice.
• Zemská Průmyslová škola, Mladá Boleslav Jiří Kroha 1922-23, sposuta zbytečných hranatých
tvarů, převažují ale vodorovné desky.
• Café Era, Brno 1927-9, Josef Kranz, purismus na fasádě i v interiéru, neoplastická barevnost.
• Zemanova kavárna, Brno, Bohuslav Fuchs 1924
• Palác Olympic, Praha, Jaromír Krejcar 1924-7, zaplnění proluky, blízké Corbusierovu domu v
Rue Nungesser et Coli, použití světelné reklamy. Výsledek moderní pražské typologie,
obsahuje kinosál, kavárnu, restauraci, administrativu a byty.
• Palác Lindt, Praha 1925, Ludvík Kysela. Velká okna s velmi nízkými parapety, železobetonová
konstrukce s rozponem 7m, pilířový systém, pasáž. Fasáda je z černé leštěné žuly se zlatým
orámováním. Lindt byl výrobce smutečních věnců, budova byla obchodním domem.
• Hotel Avion, Brno 1928, Bohuslav Fuchs. Vznikl v proluce 9,4 m široké, na patro se vešly
vedle sebe jen dva pokoje. Kavárna s jídelnou jsou nad sebou v první dvou patrech.
• Palác vzorkových veletrhů, Oldřich Tyl, Josef Fuchs, 1926. V Praze měl vzniknout cleý areál
vzorkových veletrhů, realizována byla ale jen jedna budova složená ze dvou objektů –
administrativního a prodejního, s velkou a malou dvoranou.
• Areál výstavy soudobé kultury v Brně, Josef Kalous (celkový návrh a hlavní pavilon
s parabolickými oblouky), Čermák (rozhledna)
• Kolonie Nový dům – Brno, součást výstavy.
Funkcionalismus
Mezinárodní styl modernismu. Návaznost na Sullivanovu poučku „Form follows function“. První
knihou o mezinárodním stylu byla Prvky funkcionální architektury od italského architekta Sartoria.
V zahraničí se začal používat název modernismus či mezinárodní styl, u nás zásluhou Teigeho pak
funkcionalismus. Meziválečný modernisu byl rozšířený zejména mezi pokrokově smýšlejícími
architekty a umělci. Důležité aspekty tvorby:
• Abstraktní estetika
• Pět bodů moderní architektury dle Le Corbusiera
• Průmyslová výroba jednotlivých prvků – unifikace, typizace, prefabrikace
• Sociální program
• Progresivní tendence v urbanismu – nové principy plánování měst
Sociální aspekty moderní architektury
Sociální program funkcionalismu je spjatý s rozvojem velkých měst, kdy se komunální vlády snažily
vyřešit otázky bydlení. Dělo se tak legislativními úpravami a přímo vypisováním veřejných zakázek.
Vídeň
Ve Vídni vznikaly na základě programu levicové komunální vlády takzvané dvory (Hof), obvykle
pojmenované podle známých levicových filosofů, politiků či starostů (Karl Marx Hof, Karl Seitz Hof,…)
– uzavřené bloky domů s malými byty a vybaveností (školka, škola, tělocvična, prádelna, prodejny).
Autory byli architekti Karl Ehn či Hubert Gessner a další, povětšinou žáci Wagnerovy speciálky na
Akademii. Domy byly financovány z veřejného rozpočtu a dodnes nesou cedulky – Tyto domy byly
hrazeny z peněz daňových poplatníků.
• Margaretenngürtel – jednoduchá architektura spíše tradičních forem (včetně oblouků).
• Metzleinstaler Hof, Hubert Gessner 1922 – do zástavby zapadající architektura bez výstřelků.
• Reumannhof, Hubert Gessner, 1924-26, zákaldní znaky oficiální architektury (oblouky,
gloriety).
• Karl Seitz Hof – motivy připomínající architektonický purismus.;vítězný oblouk, v detailech
připomínka art-deca. H. Gessner 1926-7
• Karl Marx Hof, Karl Ehn z Wagnerovy speciálky, 1928-30, rozsáhlý soubor pro 5000 obyvatel
(1382 bytů od 30 do 60 m2), velká vybavenost (lázně, školka, obchody, prádelna, klinika
s ordinacemi), velká plocha zeleně. Motivy (vítězných) oblouků, jinak moderní architektura.
Symetrií a rozvržením připomíná stejně jako první projekty sociálních utopistů velká
šlechtická sídla.
Německo
V Německu se ve městech, kde ve volbách zvítězila levice, se realizovala takzvaná sídliště (Siedlung).
Byly to bytné celky s obdobnou vybaveností jako ve Vídni, ale urbanistické řešení odpovídalo
názorům na realizaci zahradních měst pod vlivem anglického urbanisty Sira Raymonda Unwina, který
spolupracoval s německými architekty (Ernst May, Bruno Taut, Erns Kaufmann). Díky situování mimo
centra přežila sídliště WWII. Prosazovala se sériová výroba, minimalizace, opakovatelné konstrukce.
• Kolonie Praunheim ve Frankfurtu n. M. – Ernst May, E. Kaufmann, 1926 – abstraktní
geometrický urbanismus.
• Frankfurtská lázeň = první sprchový kout
• Frankfurtská kuchyně = uzavíratelný kredenc, suplování kuchyňského koutu
• Damerstock – moderní budovy občanské vybavenosti
• Siemensstadt – Walter Gropius
• Grossstadtarchitektur – Ludwg Hilbeseimer, Julius Hoffmann, Stuttgart – pokračování typu
vertikálního města – monotónní racionální architektura jednoduchá estetika, která pak však
•
nikdy nevyhovovala uživatelům. Návrh předznamenal vznik pozdějších sídlišť (od 50. let i u
nás).
Aplikace teorie vertikálního města v praxi – Ludwig Karl HIllberseimer – návrh do centra
Berlína, 1927
C.I.A.M.
Ideové levicové hnutí, které se zabývalo sociální tématikou (Congres Internactionaux de
l’Architecture Moderne).Bylo založeno 1928 z iniciace v té době uznávaných architektů (Corbusier,
Gropius, van der Rohe). Jednotlivé kongresy deklarativní povahy se věnovaly sociálním tématům a
snažily se vyřešit sociální problémy. Z kongresů vznikly deklarace Manifest přípavného výboru, Byt
pro existenční minimum (1929), Racionální způsoby zastavění (1930) a nakonec Athénská charta
(1933 na parníku Patris z Marseille do Athén).
Sociální program československé architektury
U nás měly zahraniční programy velký ohlas, vznikaly skupiny progresivních architektů, které vydávaly
časopisy, které se pak tématikou zabývaly. Vytvořily se velmi dobré podmínky pro četné soutěže a
realizace sociálních (levných)bytů ve velkých městech. Vznikaly různé projekty a ideje socialistických
měst. Vizualizace byly jen plakátových forem s velice jednoduchým zobrazením.
Teoretikem moderní architektury byl Karel Teige. Zazoval se o vytvoření politicko-kulturní platformy
v Levé frontě (nahradila Devětsil) a sepsal spoustu manifestů a teoretických prací (Nejmenší byt).
Architektům se podařilo ovlivnit i mnohé zákony – např. zákony o stavebním ruchu, které měly
podporovat bytovou výstavbu .
První realizace bytové výstavby v tomto období byly ještě převážně v národním stylu rondokubismu.
Vznikly celé soubory minimálních bytů v Praze a velké stavební projekty – Deset tisíc bytů v Praze a
Dva tisíce bytů v Praze. Státní rozpočet ale nedokázal podpořit tak velkou výstavbu a o
vyprojektované parcely se pak podělilo množství družstev a sdružení.
• Nejmenší byt – teorie minimálního domu, rozebrání struktury příbytku vládnoucí třídy –
individuální je jen jednotka soukromého pokoje, zbytek vybavení měl být kolektivní.
• L-projekt na zástavbu Pankrácké pláně ze soutěže 2000 levných bytů, Müllerová, Bücking,
Špalek, 1932. Měla zde vzniknout celá řada kolektivních domů, v podstatě hotelové bydlení
s výrazně naddimenzovanými společnými částmi (obrovské chodby apod.) – odstřižení
kolektivizovaných částí v podnoži od individuálních jednotek. Dům ordinoval, kdo kde kdy má
být a jakožto všechny projekty sociálního inženýrství nemohl fungovat.
• Odpověď architektů Havlíčka a Honzíka na anketu časopisu Tvorba k problému sociálního
bydlení, 1930 – typ kolektivního domu (dvojice dvou rovnoběžných bloků)
• Návrh sídliště malobytů v Ruzyni, Jan Gillar 1932, racionální sériovost.
• Realizace malobytů ze soutěže 10 000 bytů v Praze ( 1930), Pankrác 1932-36. Sporá
minimalistická architektura, principy z proklamací významných kongresů (univerzální vize
obytného domu Böhma a Kaufmanna – novodobý pavlačový typ s obytnými buňkami 20-40
m2, podle nich mělo být nejekonomičtějších 10 pater). Realizace byla pětipatrová.
• Realizace soutěže akce 2000 levných bytů (1932), Ladislav Machoň, urbanistické řádkování
napříč vrstevnicemi terénu, jednotlivé domy – Hilský, Jech, Koželka, Černý, 1936-8
Individuální stavby modernismu (funkcionalismu)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Elektrické podniky v Praze, Beneš, Kříž, 1928 – moderní instituce měla být moderní i
architekturou, sloupová podnož, prosklené patro, nad tím prosté kvádry.
Budova Penzijního úřadu – první výšková budova u nás, administrativní budova
Francouzské gymnasium v Dejvicích, J. Gillar, výrazná tendence blízká německému pojetí –
Bauhausu, jasné rozlišení jednotlivých funkcí (mateřská škola, obecná škola, gymnázium,
internát, tělocvična, odborné učebny), vysoká estetika.
Československé reálné gymnázium Edvarda Beneše, Dejvice, Evžen Linhart, svého času
největší reálné gymnázium v Československu, skeletová konstrukce s kruhovými sloupy, ryze
modernistická architektura.
Reálné gymnázium Vinohrady, Bohumil Kněžek, Josef Václavík.
Výstava SČSD Osada Baba (Svaz československého díla), 1932-4-6 regulace Pavel Janák,
návaznost na obytný soubor Weissendorf. Typicky modernistická architektura, malé a až
minimální domy, nešlo ale o sociální bydlení, spíše o bydlení středí vrstvy (především členové
Svazu československého díla). Díky malým rozměrům si majitelé udrželi vlastnictví i po
komunistickém převratu. Realizace sleduje principy zahradních měst, kromě podobné
zástavby a urbanismu se uplatnilo i jednotné osvětlení a oplocení.
• Dům pro Josefa Sutnara, Oldřich Starý 1932
• Dům pro Jiřího Paličku, Mart Stam, 1932
• Vila Karla Ballinga, Hana Kučerová-Záveská, 1931-33, severojižní orientace
Obchodní dům Brandejs, Adolf Foehr, Praha 1932, železobetonová konstrukce, průběžné
vodorovné římsy na fasádě nad i pod okny.
Obchodní dům ARA, Praha 1936, Karel Řehák, ocelová konstrukce 9m dlouhou konzolou.
Směsice slohovosti, nárožní věž.
Lázeňský dům Machnáč, Trenčianské Teplice, 1929-33, Jaromír Krejcar. Lázeňský dům jako
sociální bydlení složené z malých pokojů, estetika podobná Bauhausu.
Sanatorium ve Vyšných Hágách, F. A. Libra, 1938, nejrozsáhlejší lázeňský komplex
v Československu.
Pavilon Německa, Barcelona 1929, Ludwig Mies van der Rohe, vrchol architektonické
abstrakce. Fluidní prostor, exkluzivita kvalitních materiálů, travertin, onyxová stěna, nerezová
ocel, mléčné sklo. Po skončení výstavy rozebrán, dnes znovu postaven. Voda uvnitř i venku,
speciálně navržený nábytek.
Vila Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, Brno 1930-1. Větší uzavřenost dispozic, ocelové
sloupy, onyxová a dřevěná stěna.
Open Air School, Amsterdam 1928-30, Johannes Duiker, Bernard Bijvoet. Půdorysný
čtyřpodlažní čtverec rozdělen na čtvrtiny, dvě (po diagonále) byly uzavřeny skleněnými
stěnami, dvě byly otevřené.
Van Nelle Koffie en Thee, Rotterdam 1931, van der Vlugt, Brinkman - tovární budovy,
učebnicový příklad moderní estetiky promítnuté do velké stavby.
Bergpolderflat, Rotterdam 1931, van der Vlugt, Brinkman - bytový dům s osmi patry a
ocelovou konstrukcí. Snad jediná bytová stavba o tolika patrech.
Skleněný dům, Paříž 1930, Pierre Chareau, železná konstrukce a skleněné stěny, luxusní
bydlení e vnitrobloku.
Moderní klasicismus
Objevuje se paralelně s mezinárodním modernismem a tvoří jeho mohutnou protiváhu. Není jeden
styl, není jeden klasicismus. Tradicionalismus, neo(neo)klasicismus, racionalismus, regionalismus.
Architektura se opírá o prověřené hodnoty antiky i renesance – Joachim Winckleman: Jediný způsob,
jak se stát velkým… spočívá v napodobení Řeků. Teze je použitelná demokracii jak pro, tak pro
totalitu, klasicismus proto vyhovoval všem státům a všem režimům.
Realizace v USA:
Kopírování antického stylu, stejné tvarosloví a jazyk.
• Lincoln Memorial, Henry Bacon, Daniel Chester French 1912-22, mramorový řecký chrám bez
sedlové střechy.
• Muzeum Augusta Rodina, Paul Philippe Cret (francouzský architekt), 1929.
• Texas University, Cret 1931-34
• American Monument, P. P. Cret 1933, Francie.
• Nejvyšší soud Spojených států amerických, Cret 1935-39, Washington. Dominantní klasický
antický portikus dokládající, že jde o veřejnou budovu.
• Památník Thomase Jeffersona, John Russel Pope 1939-43, centrála s kupolí a antickými
portiky, spíše neoklasický jazyk.
• Národní galerie umění, John Rusel Pope 1941, Washington.
Fracie
Kombinování antického stylu s moderní typologií a tvaroslovím. Moderní stavby s klasickými principy.
• Palais de Tokyo, Jean Claude Dondel, André Auubert, Paul Viard, Marcel Dastuque, Paris,
Exposition 1937 – průčelí se zjednodušeným až abstrahovaným vysokým řádem.
• Palais de Chaillot, Jacques Carlu, Louis-Hipolyte Boileas, Léon Azéma Paris, Exposition 1937.
Klasická zámecká kompozice. Velký sál nese prvky art-deca i orientálních kultur.
Ostatní země
•
•
•
Městská knihovna, Eric Gunnar 1920-28, Stockholm, moderní stavba s klasickými principy –
paladinské motivy v půdoryse (čtverec s převýšenou kruhovou centrálou)
Parlament, Johan Sigfrid …….. 1923, 26-31, Helsinky, Finsko, široké průčelí s vysokým řádem.
Palác Společnosti národů, Jenri Paul Ménot, Ženeva, Švýcarsko, antické principy tektoniky –
řád pilastrů je abstrahován – a symetrie – monumentální schodiště.
Československo
•
•
•
•
•
•
Ministerstvo železnic, Antonín Engel, 1922 Praha
Úprava Pražského hradu na základě pozvání TGM, Josip Plečnik
Kostel nejsvětějšího Srdce Páně, Josip Plečnik 1928-31, Praha Vinohrady.
Ministerstvo hutního průmyslu, Josef Fanta, 1931 Praha
Úpravna vody v Podolí, Antonín Engel
Ministerstvo zemědělství, František Roith
Adolf Loos
1870-1933, je považován za modernistu, názorově byl blízký Werkbundu, stylově čerpal z Arts and
Crafts. Jeho holé fasády pozdních děl jej však často mylně definují jako funkcionalistu, k jejich tvorbě
má ale daleko. Celý život zůstal věrný klasické tradici anglického rodinného domu i s jeho tradičním
pojetím a vybavení interiéru. Proslavil jej výrok, respektive článek s názvem Ornament a zločin.
Používal také tradiční stavební postupy a materiály.
• Vila Karma, Montreux 1906, prázdná přední fasáda a malý antický portikus, symetrie, další
fasády s velkými okny.
•
•
•
•
Byt pro Wilhelma a Martu Hirsch, Plzeň 1907, tradiční interiér podle Arts&crafts.
Byt pro pana Bellaka, V9deň, dekorativní figurální motivy.
Návrh budovy Chicago Herald Tribune, 1922, výšková budova v podobě dórského sloupu se
zvýšenou patkou podle římského vzoru. Snad nepříliš vážný návrh na základě přejímání
antických prvků.
Müllerova vila, Praha 1930. Vnější obálka je abstraktní a prostá, konstrukce je ale stěnová,
interiéry jsou komplikované a využívají tradiční podoby interiéru.
Moderní klasicismus ve službách autokracie
V některých zemích Evropy dochází po obdivuhodných realizacích modernismu nástupem
autoritativních nedemokratických režimů k zásadnímu odklonu od abstraktní podoby moderní
architektury. Generace modernistů je umlčena.
Sovětský model
V SSSR konstruktivismus neuspěl, režim reprezentovaný Stalinem požadoval po architektuře návrat
k tradici. Oblíbil si jak ruskou historickou architekturu, tak italský manýrismus Andrea Palladia.
Většina architektů změnila názor a začala v novém stylu navrhovat a veškerá sovětská architektura
tak byla formálně jednotná a podobná.
Datem přerodu je soutěž na Palác Sovětů – první kolo 1931, vyhrál Žoltvoskij a američan Hamilton,
pak bylo ještě 2. a 3. kolo.
• Obytný dům na Mochové ulici, Ivan Žoltvoskij, vychází z domu A. Palladia e Vincenze z 16.
století.
• Palác sovětů – měl být zrealizován na místě největší moskevské katedrály (Katedrála Ježíše
Krista Spasitele z 19. století). Ta byla odstřelena a měla začít stavba věžovitého paláce
s obrovskou sochou Lenina nahoře. Princip je podobný soše svobody, ale větší a
dramatičtější. Návrh byl sice v jazyce moderního klasicismu, všechny klasické prvky ale byly
abstrahovány a zjednodušeny. Na návrhu se pracovalo až do 50. let, gigantická stavba ale
nikdy zrealizována nebyla, zato však v podobě návrhů existuje v množství variant. Interiéry
jsou podobné barokním interiérům (centrály za sebou, klasické prvky). Na parcele vyrostly
jen obrovské kruhové základy, které byly v 60. letech použity pro stavbu venkovního
termálního koupaliště. Dnes tam stojí replika chrámu Ježíše Krista Spasitele.
• Soutěž na panteon hrdinů Velké vlastenecké války, 1942-43, Duškin, Pančenko, Chilkevič,
návrh k osvědčeným symbolům a prvkům převzatým z klasické architektury po Velké
francouzské revoluci.
• Soutěž na Panteon věčného klidu pro velké jedince Sovětské země – také velký monument
ve francouzské podobě.
• Mrakodrapy v Moskvě – první návrhy již ve 30. letech, inspirace abstraktními kompozicemi
K. Maleviče, obrannými kremelskými věžemi, ale i ustupujícícmi formami amerických
mrakodrapů. S výstavbou výškových budov v Moskvě se začalo ale až ve 40. letech. Postupně
vznikla ustálená podoba moskevské věže, stupňovitě se zvedající monumentální budova
zakončená špičkou s výraznou plastikou, stala se symbolem režimu a vůbec nezáleželo, co
přesně za budovu to je.
• Dům knih, Moskva - Golosov
• Budova Aeroflotu - Antonov
• Lomonosova univerzita, Moskva, Rudněv, Abrosimov, Chrjakov, Trasonov. Půdorys po vzoru
Versailles, univerzální osově souměrná forma, monumentální výškově orientováná rozlehlá
budova.
• Obytný dům na Kotělnickém náměstí – trojkřídlový půdorys.
• Divadlo Rudé armády, Moskva, Alabjan, Simbircev, půdorys pěticípé hvězdy.
•
Hlavní pavilon Všesvazové zemědělské výstavy v Moskvě 1939, Barchin, Barchin a Barchina
1935-6 bizarní převedení Palladivoy formy do stereotypu moskevské věže.
• Hotel Moskva – horizontální mohutná stavba bez vazby na věže
• Leninova knihovna – také nevěžovitý kvádr
• Frunzeho akademie – monotónní kvádrovitá stavba
Charakteristická byla i podoba obytných domů, které připomínaly římské paláce. Půdorysy byly
minimální, šlo spíše o sociální výstavbu, fasáda ale byla bohatě architektizována.
• Moskevské metro – výstavba začala ve 30. letech v modernistickém duchu. Princip byl stejný
jako později v Praze – tři tubusy, v prostředním nástupiště, z něj vedou tři eskalátory. Vagony
byly podle americké licence, opět stejně jako později v Praze. Modernistické koncepty ve 30.
letecc rychle nabraly podobu specifické klasičnosti (sloupořadí, klasické tvarosloví). Vstupy do
metra byly prováděny v podobě vítězných oblouků. Stanice postupně získaly na značné
dekorativnosti, ve 40. a 50. letech vznikly i odvážné až novobarokní kompozice.
Německo po roce 1933
Po nástupu Hitlera k moci je zavřen Bauhaus a rodí se doktrína oficiální architektury, Hitler se chtěl
stát arbitrem veškerého umění a se svými spolupracovníky jasně specifikoval oficiální umění:
řeckogermánský sloh pro veřejné budovy, obytné domy alpského vzoru s regionálními vlivy, lineární
průmyslové budovy, lineární stavby, nádraží apod. účelné, odvozené od Bauhausu. Němečtí
architekti z velké míry odešli do zahraničí a doktrínu režimu tak zastávali noví mladí architekti a již
penzionovaní architekti vyškolení ve Werkbundu. Architektura samozřejmě využívala symboly režimu
– říšká orlice a svastika.
• Národní památník mrtvých ve válce, památník první světové války, architektura podobná
Castellu del Monte a Stonehenge, expresionistické vyjádření – polygon hradeb
s jednoduchými věžmi v rozích, uvitř velké nádvoří.
• Župní forum, Hermann Giesler, 1936-42, monumentální vstup s menším vchodem a
balkonem nad ním pro ukazování vůdců.
• Reichskanzlei, Albert Speer, mohutná moderní stavba v klasických principech, červený
mramor ze Saalburgu a Limbachu. Na konci války byla rozbombardována, z mramoru byl
postaven památník padlých sovětských vojáků a obklad stanice metra Mohrenstrasse.
• Soldatenhalle, Wilhelm Kreis, monumentální hala s velkou valenou klenbou.
• Reichsparteitagsgelände – velký areál pro říšské dny, monumentalizovaná podoba akropole.
Měl obsahoval stadion pro 400 000 návštěvníků, na to ale nebylo dost prostředků.
• Zeppelinfeld, Albert Speer, nádvoří pro 100 tisíc pochodujících vojáků a 340 tisíc diváků,
obracení se k velkým formám např. římského kolosea.
• Haus der Kunst, Paul Ludwig Troost, 1933-7 Mnichov.
• Führerbau, Mnichov 1933-6, P. L. Troost.
• Hotel Elefant, Hermann Giesler, rekonstrukce starého hotelu, 1938, lidovější architektura,
regionální prvky, nejslavnější hotel své doby.
• Dálnice – racionalita použitá na technické stavby, absence jakékoli zdobnosti, nic
nadbytečného.
• Severojižní osa Berlína, 1933, Speer, představa na přebudování historického centra Berlína,
mělo jít o nové stavby ministerstev, dómu s obrovskou kupolí, bazénem apod. Dnešní říšský
sněm a Brandenburská brána měly být jen drobnými stavbičkami podél osy. Osa měla vést od
letiště k dómu a odtamtud k nádraží. Půdorysy staveb jsou velice rozdílné.
• Luftwaffe Ministerium – jediná zachovaná nová stavba podél osy.
Itálie
Musiolini nastolil svůj režim již roku 1922. Tato doba byla v Itálii prodchnutá futurismem, architektura
si tak dlouho udržovala modernistický charakter. Futurističtí architekti přetrvali v tvorbě, jelikož se
ztotožnili s fašismem.
• Casa del fascio – racionální architektura podle Corbusiera
• Vila Curzio
• Stazione di Firenze, racionální liniová architektura nádraží. Racionálně se budovaly hlavně
moderní stavby, jako stavby sportovní a dopravní.
Ve 30. letech však architektura začala také směřovat k antikizující akademičnosti.
• Mramorový stadion – menší, ale se spoustou soch.
Urbanismus – klasická symetrie, velké stavební zásahy (bourání a dostavby)
• Torino, hlavní třída k nádraží
• Osa k chrámu svatého Petra
Mezinárodní výstavy
•
•
•
•
Exposition Internationale des Artes Deciratufs (?), Paříž 1925
Mezinárodní výstava umění technik v moderním životě, Paříž 1937
New York World’s Fair, 1939
Esposizione Universale di Roma, 1942
Rozdělení architektury 20. století
Směry a hnutí po jednotlivých současně probíhajících blocích – architektura 20. století je dílem
jednotlivců s individuálními estetickými názory.
Konec 19. století
• Art Nouveau, Modern style
• Secession, Jugendstil
Začátek 20. století
• Kubismus
• Futurismus
• Expresionismus
• Amsterodamská škola
• Rondokubismus
První polovina 20. století
• Avantgardy – De Stijl, Purismus
• Bauhaus, Konstruktivismus (Radiantismus, Rayonismus, Suprematismus)
• Modernismus – Funkcionalismus – Mezinárodní styl
• Modernismus – Neoklasicismus – Art Deco
Druhá polovina 20. století
• Brutalismus – strukturalismus
• Japonský metabolismus
• Mezinárodní styl
Konec 20. a začátek 21. století
• High Tech
• Postmodernismus
• Dekonstruktivismus – Poststrukturalismus
• Minimalismus
• Mezinárodní styl x Regionalismus

Podobné dokumenty