3. WŠE. Léto 2010 - časopis Wšetečka

Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech
Léto 2010
WŠE.
rozhovor
s maturanty
vodáci
z druhé třídy
ranní verše
ve waldorfské škole
Středověké tance v 6. tříde
Strážci Grálu na Kumburku
Předávání maturitních vysvědčení
Úvodník
Milí čtenáři,
období mezi uzávěrkou posledního čísla a čísla tohoto bylo
přímo nabito událostmi. Ne o všech se podařilo přesvědčit
účastníky, aby se o ně alespoň krátce s námi podělili, ne
všechny jsou veselé a hodné prezentace.
Toto předprázdninové číslo je plné informací
o událostech, které stojí zato uchovat si na
ně vzpomínku a v těžkých chvílích se k nim
vracet. Ukazují nám, že naše společná práce
má smysl, i když mnohdy prožíváme
i ty chvíle, které za pozitivní zrovna
nepovažujeme.
Prázdniny neklepou, ty už buší a rozráží
lehce přivřené dveře a my všichni
-žáci, studenti, rodiče, učitelé- je
vítáme veselými pozdravy. Pohoupou
nás, ukonejší, dodají všem barvu a
optimismus, a pak nás vyšoupnou
ze své náruče do náruče přísnějšího
chlapíka nového školního roku.
Těšme se i na něj. Má nás rád.
za redakci Marta Šedivá
Co bylo...
Olympijské hry v Písku
22. dubna se vypravila výprava páté třídy na olympijské klání waldorfských škol
v Písku. Její mise byla velice úspěšná. Dejme tedy slovo samotným účastníkům ...
Tereza van de Loo:
Pátek. Ráno jsem se probudila, rychle se nasnídala a běžela na vlak. Jeli jsme
několik hodin, až jsme dorazili do Písku, kde se měla konat olympiáda. Dorazili jsme
první, a tak jsme se šli podívat do města. Když jsme se vrátili, dorazily i ostatní třídy.
Najedli jsme se a šli se oblečení v chitonech podívat na divadla ostatních tříd. Když
všichni odehráli, šli jsme zpátky a spát, protože jsme byli strašně unavení.
Sobota. Ráno jsem se probudila brzo (5:45 hod.), protože kluci hulákali. Z holek
byla vzhůru jenom Ála ...
a pokračuje Alenka Balcarová:
... po snídani jsme šli do svých skupin a místo rozcvičky jsme hráli na babu. Pak
jsme se shromáždili a zapálil se olympijský oheň.
Soutěžili jsme ve sprintu, skoku do dálky, v zápase, hodu břemenem, řečnictví,
štafetách a maratonu. Na závěr paní Jarmila Kratochvílová rozdávala medaile a všem
se podepisovala. Jára Říčař vyhrál čtyři zlaté medaile a byl také první v celkovém
pořadí. Olympijský oheň uhasl a my vyrazili na dlouhou cestu domů. Olympiáda
byla moc pěkná a velmi jsem si ji užila.
... další pohled na olympijské dění je od Elišky Prokůpkové:
V sobotu ráno krátce po snídani jsme se rozdělili do družstev městských států,
já jsem byla v Athénách. Po zahájení her jsme měli skok daleký, zápas, sprint, řečnictví a hod břemenem. Po krátké přestávce byla štafeta a maraton. Při štafetě jsem
musela běžet dvakrát. Poprvé jsem zjistila, že v jednom místě je bláto, na kterém jsem
uklouzla, ale neupadla. Když jsem předala kolík, tak jsem ho pustila asi moc brzy,
protože spadl, tím jsme hodně ztratili. Když jsem vybíhala podruhé, tak jsme byli
na předposledním 9.místě. Pořád jsem myslela na to místo s blátem. Když jsem se
k němu přiblížila, tak jsem se mu vyhnula, jenže jsem šlápla na něco jiného a něco si
udělala s kolenem. Nakonec jsem doběhla o vteřinu dřív než dívka ze Sparty. Po štafetě se běžel maraton, ale ten jsem kvůli kolenu neběžela. Medaile a diplomy nám rozdávala paní Jarmila Kratochvílová. Výsledky štafet se měly vyhlásit až na konec, mě se
ale udělalo špatně, a tak jsem si šla lehnout, ale za tu medaili to stálo. Olympiáda se
mi moc líbila!
-4-
Co bylo...
Maturitní stres
A máme za sebou první maturity! Jak je viděli studenti, píše Pavel Prouzek:
Každý člověk, kterého jsem před maturitou potkal, mi řekl naprosto stejnou věc:
„Prosím tě, to zvládneš. Nakonec uvidíš, že je to naprosto jednoduchý.“ Realita je
však vždy odlišná. Hned první den jsem se musel podívat, jak to probíhá a byl jsem
doslova šokován. Nebylo to těžké, ale dostal jsem příšerný strach.
Zbývali mi ještě tři dny a byl jsem lapen v úděsném strachu. Neměl jsem
problém bojovat s kvantem učiva, ale s návalem strachu ze zklamání a
naprostého pohoření. Když jsem si přehrál asi všechny možné hororové scénáře, uvědomil jsem si, že ne vše umím tak jak bych chtěl, ale
nebyl už čas to napravit. Než jsem se rozkoukal, seděl jsem ve škole a
čekal, až někdo vyřkne moje jméno. Šlo to neuvěřitelně rychle.
Na potítku jsem si uvědomil, že to, co se kolem mě děje, je
naprostá hloupost. Během té čtvrt hodiny jsem ze svého strachu “vystřízlivěl“. Od té chvíle se všechno hrnulo vpřed. Chvíle
mozkové aktivity střídali přestávky, během nichž jsme vídali
učitele s úsměvem na rtech a humornými hláškami, případným povzbuzením nebo chválou. To bylo naprosto dokonalé a
dokázalo to člověka více uvolnit a taky nakopnout.
Atmosféra byla podle mého názoru velmi uvolněná a
dokonce bych se nebál říci přátelská. Někteří studenti se ještě
na poslední chvíli snažili do hlavy doslova narvat to, co tam
stejně měli a učili se jako blázni i před každou zkouškou.
Než jsem si to uvědomil, bylo po maturitách a my čekali
na verdikt. Když jsem se za celým dnem otočil zpět, uvědomil jsem si, že to kvantum vědomostí jsem příliš neužil. Ze
100% jsem mohl využít asi 2% ze všeho, co jsem se naučil.
Zkrátka, i kdybych byl v koncích, něco bych zcela jistě řekl a
maturitu udělal. Nyní už naprosto chápu své kamarády a můžu
prohlásit, že maturita je opravdu naprostá banalita a v životě je to nejspíše ta nejmenší zkouška, přestože je zkouškou dospělosti.
Nejzajímavější však bylo, že většina z nás se snažila dopátrat, jaké úrovně maturity byly. Měli jsme totiž strach, že by nemuseli být příliš akceptovány okolím, ale od
učitelů z jiných škol, kteří seděli v porotě, se nám dostalo pochval a upozornění, že
maturity byly velmi kvalitní a na vysoké úrovni. A jistě nemluvím jen za sebe, ale jsem
velmi hrdý, že mám maturitu na Waldorfském lyceu.
-5-
Co bylo...
Žádná láska není věčná...
... aneb předávání maturitních vysvědčení z pohledu matky
budoucí maturantky.
Jak to asi bude dlouhé? To na chvilku vydá, že? Předat
vysvědčení… každý si bude chtít říct to svoje, známe to,
takové ty slavností předávačky.
A ono ne. Všechno je jinak, odpoledne uvolněné,
samozřejmé, žádná křeč, maturanti přirození, zdravě
sebevědomí. Sympatičtí mladí lidé. V jejich tvářích
se mísí úleva z toho, že už to dopadlo a smutek z
odchodu - je nám tak krásně smutno ...
Píseň složená na jejich počest a vyprovázející
je na další cestě, měděné srdce pro každého, které
je každé jedno součástí toho velkého společného,
předávání dárků, smích, slzy a zase smích.
A jak řekl pan starosta Jan Farský „...tak, jak
se čekalo na prvního absolventa deváté třídy a na to,
jestli uspěje u přijímacích zkoušek na střední školu,
tak se čekalo na vás, jestli uspějete u maturit, a teď se
čeká, jestli uspějete u přijímaček na vysoké školy ...“
Uspějí? Při pohledu do jejich tváří myslím: o tom
není pochyb!
A.Matěchová
V šesté třídě se děli neobvyklé věci...
Šesťáci nám o tom napsali:
TAJNÁ NÁVŠTĚVA
Čtvrtek-den jako obvykle. O epoše nám pan učitel řekl, že k nám přijde tajemná
návštěva.Tajemná návštěva na sebe nechala čekat, trošku se zdržela, a tak jsme tedy
vyráběli cedulky na náš záhon. ,,Ťuk, klep, ťuk!“ tajná návštěva je zde. Tajná návštěva
byli lyceáni, přestrojení za středověké tanečníky a tanečnice. Na středověkou hudbu
nám zatančili středověké tance. V další hodině jsme se učili tancovat my od nich.
Dívky si měly vybrat chlapce, ale trošku se to zvrtlo. Nakonec si chlapci vybrali
-6-
Co bylo...
dívky. ,,Krok sem, krok tam“, říkali lyceáni, ,,a nakonec otočka“. Lyceáni nám naposledy zatančili a odešli. Poté jsme se dohodli, že budeme cvičit i nadále. Cvičíme
každé ráno před vyučováním na rytířskou slavnost, která se koná 21.-23.5.2010 na
Kumburku.
Anna-Marie Priščáková a Tereza Chlupáčová
SPOLUPRÁCE LYCEÁNŮ A 6.TŘÍDY PŘI STŘEDOVĚKÝCH TANCÍCH
Bylo pro nás překvapením, když k nám do třídy přišli lyceáni ve středověkých
oblecích. Ukazovali nám své obleky a také nám zatancovali. Jejich skupina se jmenuje
Salvia a v ní byli členové skupiny jménem: Jakub, Martin, Lada, Štěpánka a Iveta. Nejprve nám holky ukázaly vesnický tanec. Poté následoval městský vážný tanec, který
nás také naučili. Byla pánská volenka a začali jsme tančit s hudbou. Budeme v tom
pokračovat. Také si budeme vyrábět štíty. Moc se nám to líbilo. A proto chceme lyceánům moc poděkovat.
Káťa Jandová a Terka Tomišková
STŘEDOVĚKÉ TANCE V ŠESTÉ TŘÍDĚ
Ve čtvrtek ráno 15.4. k nám do třídy přišli Kuba, Martin, Lada, Štěpánka a Iveta
ze skupiny Salvia z lycea. Přišli nám ukázat středověké tance -prostý způsob a městský způsob. Měli sebou CD přehrávač a byli oblečeni ve středověkých oděvech. Hned
na začátku nám představili své oděvy. Prostý způsob tančily dívky a urozený tančili v párech (chlapec a dívka). Tanec jsme se učili po částech, jedna půlka tančila a
druhá se dívala a smála se. Vesnický způsob tance jsme neměli čas se učit. Na závěr
nám ještě zatančili a poté se zdvořile rozloučili. Tento tanec budeme tančit na rytířské slavnosti. Skupina Salvia nás bude doprovázet. Každý den si tanec procvičujeme
ve třídě.
Matěj Hradecký, Láďa Konečný, Marie-Anna Kesová
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych poděkoval všem rodičům žáků 6. tř., studentům našeho lycea ze skupiny
historického šermu Salvia a správě hradu Kumburk za organizační zajištění květnové
víkendové akce Strážci grálu. Tato akce s tématikou středověkého ideálu rytířství se
konala ve dnech 21.-23.5. na zřícenině Kumburk a celý pestrý a náročný program byl
výborně organizačně zajištěn. Obřad pasování na dámy a rytíře proběhl důstojně,
domů všichni odjížděli spokojeni a plni zážitků.
Za celou 6. třídu
Jan Slavík, třídní učitel
-7-
Co bylo...
První maturanti jsou obrazem školy
Jsem moc ráda, že jsem měla možnost být na besedě s prvními maturanty waldorfského lycea, kterou zorganizovala paní Žofie Převrátilová. Sešli jsme se s nimi
v Centru pro rodinu M.E.D. koncem dubna. Přišli čtyři a přinesli na ukázku několik svých sešitů, maturitní práci a nechali nás nahlédnout i do vypracovaných maturitních otázek. Ze stran posluchačů padlo mnoho otázek ohledně chodu výuky, předmětů, možnosti zaměření studia. Více však jsme se zajímaly o samotné studenty
(jsme přeci jen ženy), jaké jsou jejich ambice, zážitky ze školy, jak se cítí jako maturanti a mají-li chuť ovlivňovat dění kolem sebe a dokonce ve světě – vždyť podle
jejich slov, když člověk působí na své okolí, ovlivňuje tak i světové dění.
Setkání s takovými mladými lidmi je vždy osvěžující, dodají mnoho elánu a pozitivních myšlenek, že svět bude zase o něco lepší. Lyceáni mě překvapili svým sebevědomým, avšak jemným vystupováním. Každý představoval své ojedinělé názory
s přesvědčením i humorem. Jejich přehled o politické scéně před volbami byl mnohem širší než můj – ještěže jsem jen žena na mateřské dovolené. Upřímně, s nadhledem a srdečností mluvili o předmětech a učitelích a nenechali nikoho zahanbit.
Dovolím si zmínit některé konkrétní odpovědi, jež si alespoň trochu pamatuji jako
matka hlídající aktivního synka. Pavel Prousek, který navštěvoval vesnickou běžnou
základní školu, nebyl zaražen odlišnostmi při nástupu na waldorfskou výuku. Nevadily mu nijak průpovědi ani chod výuky, naopak byl spokojen. Rád byl zejména za
řemeslné předměty. Dita Landovská nejvíce oceňovala velice osobní vztah učitelů
a studentů, jejich neustálý zájem o studentské problémy a potřeby. To souvisí také
se slovním hodnocením, které považuje za mnohem osobnější a lepší v tom, že je
možné v něm poznat konkrétní klady a zápory svého „výkonu“. Maruška Kraťuková
zmínila svou neutuchající chuť „jít do školy“, což se jejím kamarádkám na ostatních
školách nestává a do školy chodí většinou nerady. Daniele Janatové škola pomohla
najít v sobě touhu malovat. Všichni zmiňovali, že díky škole rádi tvořivě píší. Dva
z nich se hlásí na žurnalistiku. Byli však také spokojeni s kvalitou výuky přírodovědných předmětů, což dokazuje i přijetí Marušky na architekturu. Nechci vědomě zatajit i některé záporné připomínky, díkybohu si pamatuji jen dvě. Jako třída cítili, že
jsou průkopníky na nově otevřeném lyceu a začátky byly někdy chaotické. Bodové
nebo procentuální hodnocení považují za srovnatelné známce. Je tedy podobně
motivující jako známkování.
Moc maturantům děkuji za jejich čas a ač bych jim přála více posluchačů, přesto
udělali ohromný dojem. Myslím tedy, že obraz naší školy je povedený, barevný, oku
lahodí a duši pohladí. Posílám tímto i malé povzbuzení někdy zoufalým učitelům.
Jejich práce přinese v některých případech plody třeba až na konci střední školy.
Sandra Redlichová
-8-
Co bylo...
Vodáci z druhé třídy
V sobotu 12.6.2010 pro naše robátka nastal dlouho očekávaný den ´D´. Jedeme
na vodu!
Letos nám opravdu počasí přálo. Po promrzlém a propršeném týdnu jsme měli
dostatek vody v Jizeře a sluníčko krásně hřálo. No počásko jako na objednávku.
Již minulý rok jsme absolvovali tuto trasu z Malé Skály od Boučkova statku do
Dolánek. Letos nově jsme si trasu o kousíček protáhli. Vyjeli jsme z Malé Skály,
u Zrcadlové kozy byla přestávka na občerstvení a sdělení nejdůležitějších poznatků
nabraných projetou trasou, a pak jsme pokračovali do Dolánek u Turnova. Zde jsme
lodě přenesli přes splav a pokračovali do konečné stanice Turnov – místní loděnice,
kde jsme lodě, vesty a vše potřebné připravili k vrácení majitelům, tj.oddílu vodáků
z Turnova. Ono totiž sehnat vybavení pro asi 60 příležitostných vodáků, k tomu je
potřeba trochu odvahy. Tu měli naši milí spolurodičové Kvíčalovi. Jim patří ohromný
dík, že pro nás tento nezapomenutelný den zorganizovali. Děkujeme za umožnění i
letošní plavby!
Přemýšlela jsem, jak Vám popsat tuto dobrodružnou
výpravu rodičů a jejich dětí, které mají spoustu různých
nápadů, jak pádlovat a čím, kolik jsme cestou potkali
žraloků, velryb, pijavic a dalších příšer, které zaručeně dokáží postrašit spolužačku. Kolik my nebohé,
nikdy před tím nepádlující maminky, vhozené samotné
do pramice bez jediného mužského, musely objet
kamenů, sjet proudů a vyhnout se asi 258 lodím, na
to jednouchá slova v tomto článku asi nenajdu. Myslím, že určitě bude lepší a rozhodně potěšující
se našich druháků na tuto plavbu zeptat.
Vím rozhodně, že se o své zážitky
s Vámi velice rádi podělí, protože
jsou na sebe hrdí, s jakou lehkostí
tuto trasu projeli.
Závěr tohoto dne jsme prožili
zaslouženým občerstvením v turnovské loděnici u ohýnku.
I Vám přejeme aspoň jednu
nebo více dobrodružných výprav.
Vždyť přece stačí tak málo.
K. Rachmetov
-9-
Co bylo...
Závěrečná slavnost
Školní rok nám opět uběhl jako mávnutím kouzelného proutku a opět nastala
ta slavnostní chvíle, na kterou se vždy všichni tolik těšíme a na kterou učitelé s žáky
pilně trénují – Závěrečná slavnost.
Letos se uskutečnila 2. června v CK Golfu od 16ti hodin. Sál byl plný rodičů
a rodinných příslušníků a slavnost mohla začít. Za tónů G. F. Händela, (klavír: I.
Olšová) zahájilo slavnost svým eurytmickým vystoupením „Sarabanda“ Semilské
trio (Z. Nesvadbová, M. van de Loo, Jitka Friedlová). Po něm následovalo vystoupení našich nejmenších, prvňáčků. Pod vedením tř. uč. Jany Ovesné zazpívali společně v krásných kostýmech písničku „Měsíce“za doprovodu flétny. Druhá třída
s p. uč. K. Ďurechovou nám zarecitovali báseň „O ježkovi“, zahráli na flétny a zazpívaly písničku „Vyskočilo slněčko“. Žáci třetí třídy nám s tř. uč. Z. Kuželovou zahráli
na flétny, zazpívali lidové písně a předvedli eurytmii s p. uč. Z. Nesvadbovou. Čtvrtá
třída zahrála krásné divadlo „Tam v daleké zemi severu“, které souvisí s látkou tohoto
ročníku – severskou mytologií. Po ní, za zvuku bubnu, rozpohybovala prostor jeviště šestá třída pod vedením tř. uč. J. Slavíka, která vystoupila se žonglováním, jízdou na „jednokole“ a jinými zdařilými kousky. Máme se ještě co učit! Po artistických
kouscích přišlo „zklidnění“ v podobě eurytmického představení J. Friedlové „Sbírání
dříví“ na motivy japonského básníka Nanao. Pátá třída s p.uč.M. Kuželovu se představila s divadelním kusem „Paridův soud“. Sedmá třída secvičila s p. uč. A. Tunem divadlo v anglickém jazyce O králi Artušovi. Osmá třída nás rozhýbala svým rytmickým
vystoupením v anglickém jazyce „Wall Street rythm“ pod vedením p. uč. J. Kocvárové. Devátá třída nám zazpívala píseň Spiritual kvintetu ,,Omnia vincit amor“ za
kytarového doprovodu tř. uč. L. Převrátila. Slavnost uzavřela svým eurytmickým
vystoupením Labuť (Camille-Saint Sean) Z. Nesvatbová za doprovodu E. Matějkové
(příčná flétna) a I. Olšové (klavír).
Bylo to pro nás pro všechny příjemné odpoledne, kde jsme si znovu potvrdili, jak
šikovné máme žáky a kolik sil a zájmu věnují třídní učitelé svým třídám. Snad jen nad
délkou celého programu se musíme příští rok zamyslet. Byla by totiž velká škoda, aby
díky ní byla slavnostní atmosféra rušena šumem v sále a prouděním diváků.
K. Pavlová, speciální pedagog
- 10 -
O Waldorfské pedagogice
Ranní verše ve waldorfské škole
(pro nový web školy sepsal Dušan Pleštil)
Ranní verše, nebo také ranní průpovědi, jsou součástí pedagogické identity waldorfských škol již 90 let. Zahajují jimi svůj den ve waldorfské škole děti v Německu,
Brazílii, USA, Japonsku, ve Švýcarsku, a samozřejmě v České republice. Jsou také jedním z nejčastějších terčů kritiků takřka ze všech směrů, kterým na nich vadí leccos,
u nás nejčastěji jejich náboženské ladění a to, že pocházejí od Rudolfa Steinera.
Ano, ve waldorfské škole nezačínáme: „Dobrý den, posaďte se, kdo chybí, otevřete si učebnice na str..., ale verši ranních průpovědí. Tyto průpovědi jsou dvě.
První, kratší, říkají děti se svými třídními učiteli od první do čtvrté třídy. Jejich znění
plně odpovídá duševní náladě mladšího školního dítěte až do období vývojového
přerodu mezi 9. a 10. rokem života. Zdravě se vyvíjející dítě neprožívá v tomto věku
tak silně jako později oddělení své osobnosti od světa, prožívá se v jednotě se světem.
Instinktivně cítí soulad mezi vnějším světlem a světlem ducha, který projasňuje jeho
duši. Zažívá zcela přirozeně, že přírodní síly ve světě a to, co žije v člověku, je stejné
povahy. Tento podstatný základ světa vyjadřovali lidé všech věků a kultur slovem
Bůh, přičemž je pravda, že lidé v době založení první waldorfské školy v roce 1919, se
nad tímto slovem ošívali méně, než mnozí z nás dnes. Je však třeba mít na paměti, že
se ve verších vyskytuje ve zcela nadkonfesním, přirozeném, dalo by se říci dětsky prostém smyslu.
TO MILÝ SLUNCE SVIT DEN OZAŘUJE MI
A ÚDŮM SÍLU DÁ, MOC DUCHA V MÉ DUŠI.
JÁ V ZÁŘI SLUNEČNÍ, Ó BOŽE, SÍLU CTÍM,
JIŽ VE SVÉ DOBROTĚ TY VSADILS V DUŠI MOU,
BYCH MOHL UČIT SE A PILNĚ PRACOVAT.
OD TEBE POCHÁZÍ SVĚTLO A SÍLA.
K TOBĚ NECHŤ PROUDÍ LÁSKA A DÍK.
Druhá průpověď provází ve waldorfské škole žáky a jejich učitele od páté třídy
až do třídy dvanácté. Dítě a později mladý člověk prožívá již oddělení své osobnosti, svého já, od světa velmi jasně, a v některých obdobích i velmi bolestně. Odpovídá tomu i stavba veršů. Jejich první dvě části začínají vždy vědomým „Já hledím…“,
jež se nejprve obrací k vnějšímu světu, který tu jaksi objektivně je - vesmír se sluncem a hvězdami, nehybnost a mlčenlivost minerálního světa, život rostlin a duševní
- 11 -
O Waldorfské pedagogice
projevy zvířat. To vše může člověk, nadaný duchem, obsáhnout ve svém nitru. Druhé
„Já hledím…“ se obrací právě do subjektivního prostoru žákovy duše, v němž může
v poznání, ve střídavém pohledu ven do světa a dovnitř do duše, dojít k nahlédnutí
zákonitostí světa. Tyto zákonitosti, duchovní obsah světa a povaha lidského ducha
mají stejnou podstatu, jinak bychom nemohli svět poznávat a rozumět mu.
JÁ HLEDÍM DO SVĚTA,
VE KTERÉM SLUNCE SVÍTÍ,
V KTERÉM SE HVĚZDY TŘPYTÍ,
VE KTERÉM KAMENY LEŽÍ,
ŽIJÍCE ROSTLINY ROSTOU,
CÍTÍCE ZVÍŘATA ŽIJÍ,
VE KTERÉM ČLOVĚK SVOU DUŠÍ PŘÍBYTEK DUCHU SKÝTÁ.
JÁ HLEDÍM DO DUŠE,
KTERÁ V MÉM NITRU ŽIJE.
DUCH BOŽÍ TKÁ VE SVĚTLE SLUNCE I DUŠE,
VENKU V PROSTORU SVĚTA,
UVNITŘ V HLUBINÁCH DUŠE.
K TOBĚ, DUCHU BOŽÍ, SE OBRACÍM S PROSBOU,
NECHŤ SÍLA A POŽEHNÁNÍ K UČENÍ A PRÁCI
V MÉM NITRU ROSTOU.
Kdo bude chtít, bude v tomto úvodu vyučování světonázorové ovlivňování a
náboženskou indoktrinaci vidět vždy. Zajímavé je, že v zemích, kde hraje silnou
roli katolická církev, jsou waldorfské školy za své průpovědi kritizovány některými
duchovními a teology, v zemích s protestantskou tradicí rovněž a z bezpečnostních
důvodů si musela svou průpověď poněkud poopravit i waldorfská škola v egyptském
Sekkemu. Bezduchým scientistům a materialistům vadí rovněž. Ranní průpovědi
souvisejí s celostním působením waldorfské školy, která se snaží své žáky vzdělávat
ke zdraví v tělesné oblasti, rozvíjet bohatství jejich duše a vést je k individualizovanému a svobodnému vztahu ke spiritualitě. Průpovědi probouzejí v dětech úctyplný
vztah ke světu na všech jeho úrovních, k pohledu do vlastního nitra, kde si tento svět
v poznání uvědomují. O tom, že nejsou světonázorově svazující, mohou svědčit snad
jen absolventi waldorfských škol. Je-li však výsledkem indoktrinačního působení ranních průpovědí prohloubený vztah člověka ke světu a pocit spoluzodpovědnosti za
něj, potom nám nezbývá, než se k tomuto působení hrdě přihlásit.
- 12 -
Co se děje
Co se děje v epochách
EPOCHY V PRVNÍ TŘÍDĚ
V naší poslední epoše matematiky jsme se s pomocí skřítků naučili napočítat do
sta, zapsat a přečíst tato čísla. Počítali jsme příklady s přechodem přes desítku do dvaceti, někdy nám chybělo prstů, ale našli jsme si svůj způsob, jak vyjít jen s těmi deseti.
Stále trénujeme násobkové řady, násobení a dělení do dvaceti. Někomu to jde rychle
a dobře, někteří z nás potřebují čas a počítací pytlík jako pomoc.
V epoše jazyka českého jsme se stálou zvědavostí poznávali miminka od velkých
tiskacích písmen naší abecedy. Teď už je známe všechny a dokážeme je psát. Přestože
jsme to neměli v plánu, mnozí z nás umí s porozuměním číst slova i věty z tabule.
třídní učitelka Jana Ovesná
EPOCHY VE DRUHÉ TŘÍDĚ.
V dubnu jsme v epoše matematiky rytmizovali (snad) všemi možnými způsoby
násobkové řady dvou až dvanácti a procvičovali jsme spoje malé násobilky. Děti byly
na sebe hrdé, že již dovedou násobit a dělit také jednodušší příklady v oboru 1 – 1000
i více. Sčítali jsme a odčítali dvojciferná čísla, řešili zajímavé slovní úlohy. Pro naše
rodiče a poté také pro naše mladší spolužáky z 1. třídy jsme sehráli divadelní představení „O Kristofferovi“. V následující epoše forem jme se zaměřili na křížovou symetrii a především na průběhové formy. Ty nám potom v půli května usnadnily přechod
k dlouho očekávanému psaní psacích písmen. Nyní již děti samostatně zapisují psacím a opakují si učivo 2. třídy. Náš „čtecí“ strom ve třídě se postupně obaluje ovocem, které přibývá s každou doma přečtenou knížkou a ve škole společně čteme z
knížky pohádek. Připravujeme také krátké vystoupení pro vítání občánků na semilské
radnici. Děti obdivuhodně zápasí se ztíženými podmínkami - vedro a obrovský hluk
z ulice, která je opět v rozkopaném stavu. A hlavně - těšíme se na prázdniny!
třídní učitelka Kateřina Ďurechová
EPOCHY VE TŘETÍ TŘÍDĚ
Ve třetí třídě jsme koncem května započali epochu stavby domu, která plynule
navazuje na řemesla. Děti se o vše živě zajímaly a měly radost z nově poznaného.
Mimo jiné jsme si vyprávěli o zpracování dřeva, hlíny, kovu nebo vzniku a upotřebení různých přírodních vláken. Seznámili jsme se také se zástupci různých řemesel
i možnostmi jejich uplatnění. Většinu činností si potom děti vyzkoušely při samotné
- 13 -
Co se děje
stavbě domečku – příbytku pro ovečky. Společná akce se nám velmi vydařila. Všichni
pracovali pilně a s velkou chutí, takže se nám povedlo (za pomoci rodičů) postavit
stavbu za jediný den.
V závěru roku se ještě v epochách vrátíme k českému jazyku, kde se poprvé seznámíme se slovními druhy a budeme se též věnovat opakování pravopisu vyjmenovaných slov.
třídní učitelka Zuzana Kůželová
EPOCHY VE ČTVRTÉ TŘÍDĚ
S probouzejícím se jarem jsme měli druhou epochu nauky o člověku a zvířatech. Zejména pro některé dívky to byla ta nejzajímavější epocha celé čtvrté třídy,
neboť jsme si vyprávěli o rozmnožování živočichů. Viděli jsme, jak rozdílná je péče
o potomstvo u ryb, hmyzu, obojživelníků, ptáků a savců včetně člověka. Dívky si
usmyslely koupit našemu třídnímu křečkovi Čiperce samečka. Pořádně ji umyly,
skoro mýdlem, aby se mu líbila. Stalo se ještě několik příhod... Nyní pozorují každou přestávku náš párek křečků a zkoumají, zda jsou k sobě milí – ve městě Semily...
Máme vlastivědu, kreslíme mapky, určujeme světové strany a protože ještě nemáme
na dvorku bazén, jsme v tomto počasí rádi za takovou procházku Riegrovou stezkou.
třídní učitel Marek Vodička
EPOCHY V PÁTÉ TŘÍDĚ
V květnu proběhla v páté třídě epocha botaniky. Žáci se seznámili s tzv. nižšími
rostlinami – povídali jsme si o lišejnících, mechách, kapradinách. přesličkách, o jehličnatých a listnatých stromech. Určovali jsme části rostlinných těl a vše jsme doplnili
pozorováním. Těšíme se, až v 6. třídě navážeme na letošní poznatky a budeme se učit
o bylinách, které už mají všechny znaky ,,dokončených“ rostlin – kořen, stonek, list,
květ a plod.
třídní učitelka Mirka Kůželová
EPOCHY V ŠESTÉ TŘÍDĚ
V dubnu proběhla epocha matematiky, v níž jsme počítali rovnice s jednou neznámou a s jejich pomocí později řešili úlohy na přímou a nepřímou úměrnost, což jsme
nakonec zvládli i trojčlenkou.
V květnu jsme se od klimatických a vegetačních pásů naší planety dostali až k nejdůležitějším čeledím u nás rostoucích bylin a dřevin. (V epoše jsme si smažili, dusili
a vařili pochoutky z čeledi brukvovitých, motýlokvětých a dalších.) Zakončili jsme
hmyzem a pavouky (bez ochutnávek).
- 14 -
Co se děje
Červen jsme si vyhradili pro epochu angličtiny, to kdyby někdo z dětí letěl
o prázdninách služebně do New Yorku. Obrousili, vytmelili a nalakovali jsme lavice,
chystáme se také vymalovat stěny. Poslední třídní schůzka bude pouze s účastí otců,
maminkám jsme dali volno. V pondělí 28.6. se chystáme sjet na raftech z Malé Skály
do Turnova.
Rádi bychom poděkovali studentům lycea ze skupiny Salvia a všem rodičům za
zdar květnové víkendové akce Strážci grálu. Celý náročný a pestrý program na zřícenině Kumburk byl dobře zajištěn, pasování na dámy a rytíře grálu proběhlo důstojně.
A co příští rok? Zvládneme propukající pubertu, lásku i nenávist, krádeže, bitky,
alkohol, cigarety, drogy, nudu ve škole, černobílé vidění světa, hospodářskou krizi,
nový typ „smrtící“ chřipky, stále toho stejného třídního učitele, ty věčně se dynamicky proměňující žákyně a žáky...??? Však už se nějak domluvíme.
třídní učitel Jan Slavík
EPOCHY V SEDMÉ TŘÍDĚ
Poté, co sedmá třída prošla barvitou a napínavou epochou chemie, ponořili se
sedmáci v českém jazyce s odvahou do učiva skladby a stylistiky.
Konec epochy vyvrcholil pěkným školním výletem na divadelní festival waldorfských škol. Do Písku se všichni těšili a stálo to opravdu za to. Přehlídka byla pestrá.
Shlédli jsme řadu představení a vedle pěkných zážitků jsme si přivezli chuť a odhodlání pustit se do vlastní divadelní práce.
Nyní je za námi první týden epochy zeměpisu. S prstem na mapě jsme se v myšlenkách vydali do Afriky. Navštívili jsme kmeny jak Křováků a ,,rytířů pouště“ – Tuaregů, tak také Masaje v suché savaně. Pygmejové nás pak seznámili s životem v deštném pralese. Vypravit se chceme ještě do Ameriky a Asie.
třídní učitelka Ivana Šimková
EPOCHY V OSMÉ TŘÍDĚ
V druhé epoše dějepisu žáci pochopí souvislosti mezi českými i světovými dějinami. Žáci se především seznámí se životem v baroku, s českými panovníky, pochopí
,,boj za češství“ v době národního obrození a rozvoj společnosti. Poznají okolnosti,
které vedly k 1. světové válce.
Martina Mühlová, učitelka ČJ a dějepisu
- 15 -
Co se děje
EPOCHY ZEMĚPISU S JANEM HAKENEM
V devátém ročníku právě skončila epocha zeměpisu. Žáci cestovali kolem světa a
poznávali, jak vznikají hory, proč na Islandu chrlí sopky popel, proč na Havaji vytéká
tekutá láva nebo proč u nás žádné sopky ani velké zemětřesení nehrozí.
V květnu ukončená epocha zeměpisu přinesla desáťákům možnost vydat se na
cestu kolem světa, tak jako nedávno učinil jejich učitel. Na vzorových příkladech tak
mohli pozorovat a učit se chápat, co se podílí na vzniku podnebí.
V jedenáctém ročníku právě začala epocha zeměpisu. Na základě nedávné učitelovy cesty kolem světa se studenti učí poznávat, co určuje způsob hospodaření společnosti a jak lidé svojí činností ovlivňují životní prostředí.
- 16 -
Co se děje
Rozhovor s maturantyV únoru proběhla po celé škole
radostná zpráva, že tři z našich maturantů jsou již přijati na školy. Tomáš Tomsa a
Maruška Kraťuková na architekturu a Petr Matoušek na Konzervatoř Jaroslava Ježka
obor skladba. Děkujeme jim, že si na nás ještě před maturitou udělali čas a podělili se
s námi o své pocity a zkušenosti.
Na otázky odpovídá Petr Matoušek a Tomáš Tomsa:
O.: Už v únoru jste se dozvěděli, že jste přijati na Vámi vybrané školy. To je veliký
úspěch – o studium na těchto školách je veliký zájem a Vy jste byli přijati hned po
prvním kole. Srdečně blahopřejeme! Když jste zvažovali, kam pošlete přihlášku, bylo
to hned jasné, nebo jste dlouho přemýšleli, která je ta pravá?
P.M.: Moc děkuji za blahopřání. Mnoho lidí by jistě mohlo potvrdit, že jsou
životní cesty nevyzpytatelné, ani já nemám vůbec jasno, jak si své studium naplánuji.
Dostal jsem se na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, což je vlastně střední škola. Je
to poněkud neobvyklé, ale rád bych k této konzervatoři studoval ještě školu vysokou.
Rozhodování to bylo jistě těžké, i když již od začátku jsem si šel tvrdohlavě za svým
cílem. Ani trochu jsem netušil, jak to dopadne, jednoduše jsem si řekl, že zkusím své
štěstí. Vyšlo to!
T.T.: Moje představy o budoucím vzdělání začínaly již během raného dětství, kdy
jsem s rodiči navštívil hrad Karlštejn. Od té doby mě začala zajímat historie a vyvinulo se u mě i jakési cítění pro restaurování historických budov. Později toto nadšení trochu opadlo a napadaly mě různé nápady, které jsem i málem uskutečnil (režie
divadla, bohužel jsem se nedostal na DAMU), tudíž u mě vyhrála Architektura na
ČVUT. Mým cílem tedy je – a doufám, že i bude – rekonstruování a stavba nových
ekologicky přijatelných budov.
O.: Jak probíhala Vaše příprava na přijímačky? Bylo Vaše studium na lyceu
dostatečnou pomocí nebo jste museli sáhnout i do ,,jiných zdrojů“?
P.M.: Waldorfské lyceum mě naučilo jistě mnohému, avšak hudba a kompozice
je oblast, s kterou se na naší škole setkávám pouze okrajově. Za svůj úspěch při přijímacím řízení vděčím především Základní umělecké škole v Semilech a konkrétně
své paní učitelce klavíru, paní Jarmile Ochmanové, která mi věnovala svůj volný čas,
mnohdy o víkendech. S přípravou mi pomáhali i další učitelé. Pan Beránek mi radil
při kompozici, pan Pernecký při notografii. Další příprava pak probíhala doma, kde
jsem se zabýval dějinami hudby a hudební teorií.
T.T.: Zda-li mi škola dala vše, co potřebuji k přijímacím zkouškám? Na lyceu jsme
brali z každého předmětu vše, co se bere na gymnáziích klasického typu, tudíž jsem
- 17 -
Co se děje
při zkouškách nebyl nijak znevýhodněn, ba naopak si myslím, že jsem na tom byl i
lépe než ostatní. Během třetího a čtvrtého ročníku jsem absolvoval kurzy deskriptivní geometrie, matematiky a kreslení na ČVUT. Dnes to mohu říct, že moje domácí
příprava nebyla nijak zvlášť dobrá. Nikdy mě nebavilo se učit, i když jsem teď musel,
tak jsem to nikdy nedokázal dlouho, takže bych řekl, že mám dobrý základ ze školy.
Jinak nevím, jak je to možné.
O.: Jak probíhalo přijímací řízení a jaké byly Vaše pocity před ním a po něm? Čekali
jste takový úspěch?
P.M.: Před přijímacím řízením se samozřejmě dostavila nervozita, na druhou
stranu mě uklidňovala skutečnost, že jsem – co se týče přípravy – udělal maximum.
Trochu mě děsil počet uchazečů, který se oproti loňskému roku zvýšil. Přijímačky
se skládaly ze tří částí. Nejprve jsem psal teoretický test, následovala hra na klavír a
nakonec ústní zkoušení, které zahrnovalo sluchovou analýzu, intonaci a samozřejmě
předvedení vlastních skladeb. Z celé zkoušky jsem byl spokojen. Když jsem vycházel ze dveří, hlavní zkoušející se usmál a pronesl větu: „Teď běžte domů a s napětím
očekávejte verdikt.“ Vůbec jsem netušil, jestli tím chtěl něco naznačit. Šel jsem tedy
domů očekávat.
T.T.: Přijímací řízení bylo zajímavé, první den kreslení abstraktního tématu napětí a venkovní prostor, ve kterém je zakomponován jehlan. Tento úkol trval asi tři
hodiny a potom byl konec první části. Druhý den byly testy z matematiky, deskriptivní geometrie, všeobecného přehledu a z přírodních věd. Tyto testy skončily asi
po dvou a půl hodinách, a poté jsem čekal čtyři hodiny na výsledek, zda-li jsem získal počet bodů pro postup do druhého kola, nebo jestli jsem pohořel, a nebo jestli
mě vezmou rovnou po prvním kole. Jak bývá obvyklé, tak většina lidí trpí nervozitou,
u mě se tento jev nijak zvlášť neprojevoval až na to, že jsem byl trošku více podrážděný, neměl jsem strach, nic takového. Testy jsem napsal s ledovým klidem, jak
říkám, přišel jsem tam, napsal to a šel pryč. Čekání čtyři hodiny na výsledky začalo
být už horší, skoro celu tu dobu jsem prospal v autě prosvíceném sluncem. Ve čtrnáct
hodin si nás zavolali po skupinkách do jednotlivých místností, aby nám řekli rozsudek. Viděli jsme, jak z ostatních místností odcházejí zklamaní i rozjásaní. Toto čekání
již doneslo větší kapku nervozity, když jsem ale přišel na řadu a dozvěděl se výsledek,
že jsem přijatý rovnou bez druhého kola, kámen ze mne spadl. Ani nevím, jestli jsem
si to uvědomoval a jestli si to již uvědomuji, že jsem přijatý na vysokou školu.
O.: A reakce na zprávu, že jste přijati? Co Vaše okolí (rodiče, prarodiče, kamarádi)?
P.M.: Reakce? Dlouho jsem porovnával své identifikační číslo s číslem na obrazovce monitoru, nechtělo se mi věřit. Nakonec jsem se začal radovat a telefonovat to
- 18 -
Co se děje
mým blízkým. Následovalo mnoho blahopřání ze všech stran.
T.T.: Reakce byly samozřejmě výborné, ač mi brzo začaly vadit. Od každého
poslouchat, jaké to bylo, co testy obsahovaly a jak jsou všichni rádi. Tyto otázky
pořád dokola. Dalo se to ovšem očekávat, při úspěchu, který není mnohokrát za
život. Později mi začalo být líto spolužáků, kteří to ještě nemají za sebou a musí se
učit i na maturitu i na přijímací zkoušku. Vidím, jak nezvládají, jak se stresují, naopak
jim zase závidím, že jim to aspoň nedovolí polevit. Já podvědomě cítím, že jsem uzavřel jednu těžkou část a nyní se mi už nechce nic dělat, ač vím, že bych rozhodně měl.
O.: Teď je před Vámi maturita a tou skončí vaše studium na waldorfském lyceu.
Můžete říci, čím pro Vás byly ty čtyři roky?
P.M.: Přede mnou je maturita a přijímací zkoušky na
vysoké školy. Dlouho jsem si tedy neoddychl. Waldorfské lyceum pro mne bylo jistě velice příjemné
zázemí se spoustou přátelských a pohodových lidí.
Vždy jsem zde našel učitele, odborníky ve svém
oboru, kteří mi poradili s tím, co jsem zrovna
potřeboval.
T.T.: Už dnes myslím na ten den, až nám
předají učitelé vysvědčení a my budeme
nuceni říct „tak ahoj“. Tohoto dne se
bojím, jak říkává pan Šimek, „jak čert
kříže.“ Kdykoli slyším smutnou píseň,
dostaví se ten divný pocit, že tyto krásné
čtyři roky už budou za námi. Škola pro
mě byla nejen zajímavým místem, kde
jsem se dozvěděl mnoho nového, ale
zároveň byla místem, kde vznikla přátelství, pouto, které vydrží, jak doufám, po
celý život. Protože kolektiv, který se tu
utvořil nejen mezi spolužáky, ale i mezi
žáky a učiteli je natolik silný, že bez něho
snad nebudu moci normálně žít. Už teď
mohu říct, že jsou dvě místa, kam se
budu celý život vracet, jsou jimi domov
a můj druhý domov- Waldorfské
lyceum v Semilech. Děkuji všem, kteří
nám poskytli takovéto krásné zázemí.
- 19 -
Tvorba žáků a studentů
Óda
na jaro
Bára Kubátová
Každý rok tančí... Zimoděj a Letní dáma. Tančí a předávají
si žezlo moci ročních období. Má kladná vlna přichází, když
se Zimoděj stahuje do ústraní. To abyste si nemysleli, že jsem
cynik a píši jen depresivní úvahy. Letní dáma byla vždycky moje
favoritka! Začátkem dubna jsou v krajině patrné první stopy po
její znovuzískané vládě. A její zlatožluté kukadlo zamrkalo na
zchřadlou zem, která jako by si odfrkla a začala zametat sněhové
nánosy na svém prahu. Potom si Letní dáma rozpustila cop
a paprsky hřejivých vlasů pronikly i do takových temnot, jaké skýtá
semilská kotlina. A tak se stalo, že se zmrzlé osůbce v mišelínské
bundě vrátila barva do tváří a cit do končetin, tudíž mohla
s nověvzkvetlou dobrou náladou napsat tuhle ódu na jaro!
Ptáci s tuhým kořínkem na bucích před lyceem začali trylkovat
ještě hlasitěji a Letní dáma si oblékla bleděmodré šaty. Waldorfští
poznali, že nadešel čas, a popadli akvarelky vyrážejíce nakreslit
sněženky ke kořenům stromů a bledule podél potoků. Vodní koryta
se kvapem rozšiřovala, jak Zimoděj spěchal zpátky pod zem. Museli
jsme objednat novou paletu zelené, aby stromy okolo nedejbože
neměli růžový odstín! Ti nejšikovnější mohli za odměnu vykreslit
třešňové kvítky na natěšené větve. Po ránu Zimoděj zaplakal
a naše malby se orosily. V běžeckých botách nebo na koňském
hřbetu obdivuji galerii, již jsme ruku v ruce s Letní dámou stvořili.
- 20 -
Tvorba žáků a studentů
- 21 -
Tvorba žáků a studentů
- 22 -
Ptali jsme se za Vás
WŠetečný dotazník pro učitele
Za účelem bližšího poznání našich kantorů a jejich názorů.
Tentokrát odpovídal pozitivně naladěný pan učitel Anthony Tun
1. Jak dlouho učíte na WŠ?
9 let na třech školách.
2. Jste spokojen/na se svou prací?
Jsem jen málokdy spokojen s
výsledky své práce. Mohu však říct, že
s pracovním prostředím na této škole
jsem maximálně spokojen. Je zde vynikající kolektiv pedagogů, ve sborovně je
legrace a HLAVNĚ je tam vždy něco k
zakousnutí. Studenti jsou až na výjimky
ochotni studovat a většinou není potřeba
je příliš nutit či hrozit jim.
3. Změnil/la nebo upravil/la byste něco?
Pokud ano, co?
Přál bych studentům i učitelům
vlastní kuchyň a jídelnu s možností zdravého stravování.
4. Při jaké příležitosti jste zažil/la ve
škole pocit uspokojení?
Když studenti uspěli při maturitní
zkoušce.
5. Kolem WŠ se mezi lidmi traduje, že je
to škola pro podivíny a lidi, kteří se chtějí
flákat. Setkal/la jste se někdy u cizích lidí
s těmito předsudky a řečmi?
Setkal, já i moje děti. Horší je, že studenti, žáci a dokonce i předškoláci z waldorfských škol a školek musí sebe i svoji
školu často bránit proti poměrně primitivním výpadům inspirovanými hospodskými žvásty. Bohužel tito kritikové
pozvání na vstup do výuky či besedu se
studenty nepřijímají. Rádi střílí zezadu.
Toto je jedna z nevýhod malého města.
Přál bych jim vidět waldorfskou školu
v New Yorku u Central Parku, před kterou každé ráno staví černé, nablýskané
limuzíny a řidiči v uniformě otevírají
dveře malým školáčkům.
6. Choval se někdy někdo negativně, když
zjistil, co děláte?
Zatím si nikdo netroufl. Poznal by
sílu mých pěstí. Ne nadarmo mi v Americe říkali Fat Shatterhand...
7. Co se týče spolupráce v učitelském
kolektivu, jste spíše individualista, nebo
tandemový typ?
Myslím, že jsem silný individualista. S kolegy spolupracuji v rámci svých
možností a potřebuji jejich moudrost a
zkušenost při rozhodnutích ovlivňujících budoucnost studentů a školy. Potřebuji od nich také slyšet kritiku či chválu
mého učitelského umění. Ale ve třídě
jsem sám. Asistenta bych nesnesl.
8. Vyžaduje práce v učitelském kolektivu
zvýšenou toleranci?
Ve waldorfské škole se všechna i klíčová rozhodnutí dějí formou dohody
mezi kolegy. Proto se pedagogická rada
koná každý čtvrtek. Často mnoho lidí
dlouhé hodiny mluví. Tato část práce
vyžaduje zvýšenou toleranci.
9. A co kolektiv žáků? Myslíte si, že
waldorfští studenti jsou jiní nežli studenti
klasických gymnázií?
- 23 -
Ptali jsme se za Vás
Nejsem velmi dobrý ve srovnávání.
Domnívám se, že většina studentů nemá
ke škole aktivní odpor. Někteří se do
školy těší a jsou hrdi na to, že jsou waldorfskými studenty. Nejsou známkováni.
Musí se průběžně učit, aniž by k tomu
byli formálně nuceni, což je těžká práce,
protože vše je postaveno na vztahu student-učitel. Snad se nebojí klást testující
otázky, mít konstruktivní připomínky,
vyjádřit svůj názor, nepřijmout bez
výhrad všechno, co se jim podstrčí.
10. Je nějaký razantněji znatelný rozdíl
při učení prváků oproti čtvrťákům?
Například v morální vyzrálosti atd.
Studenti prvního ročníku jsou více
otevření novým věcem a zároveň mají
méně sebe-motivace. Studenti čtvrtého
ročníku mají, až na výjimky, motivace až
přiliž a jdou tvrdě na cíl.
11.Komu děláte třídního?
11.třídě. Vynikající lidi.
13. Myslíte si, že je na váš předmět vaše
třída nadaná?
S cizím jazykem je to otázka sluchu
jako při hudbě. Někdo ho má víc, jiný
méně. Řekl bych, že moje třída je typickým vzorem rozložení tohoto sluchu
v populaci.
14. Ve které třídě se vám nejlépe učí?
Každý rok se to mění.
15. I letos tu máme v prvním ročníku
nové tváře. Dáte hodně na první dojem?
První dojem je pro učitele nebezpečným, protože naznačuje stereotyp, škatulkování. Myslím, že náš úkol je první
dojmy měnit. Věřit nemožnému. Cenit
si inteligence, ale ne příliš. Kritizovat
lenost, ale ne příliš. Kipling.
16. Chodíte do školní jídelny?
Už ne. Moje obětavá choť mi denně
vyrábí chutný sendvič.
17. Jste spokojen/na s vařením a výběrem
jídel?
Dospělí ustojí cokoliv, ale pro děti
školou povinné je zdravé, chutné a s láskou připravené jídlo velice důležitým
prvkem nejen ve vývoji, ale i ve výuce.
Víme, že student, který se stravuje kvalitně, je schopen se o mnoho lépe
učit. Toto by měl být základ. Bohužel
nemáme zatím na výběr, což mne velmi
mrzí a byl bych rád, kdyby se tento stav
věcí co nejdříve změnil.
18. Jaké máte zájmy ve volném čase?
Souvisejí s vaší profesí?
Čtu, opravuji eseje a dělám práce
kolem domu.
19. Máte děti?
Ano, dvě a třetí je na cestě.
20. Jak staré?
8 a 6 let.
21. Chystají se, nebo studují na WŠ?
Obojí. Rozhodně.
22. Odkud jste a jak se dostáváte do
školy?
Bydlíme u Staré Paky a jezdíme do
školy autem.
23.Chtěl/la byste našim žákům ještě něco
sdělit?
Chovejte se slušně, ale ne příliš.
- 24 -
Za odpovědi děkují
Bára Kubátová, Kateřina
Rennerová, Tereza Strmisková
Co bude
Kalendář akcí
Autoři kreseb
19. -30. července
3. strana
Anežka Šimková, 9. třída
Letní tábor na Ploučnici - Mírové
poselství indiánů kmene Hopi
5. a 25. strana
Anežka Smutná, 10. třída
30. června
Slavnostní předání vysvědčení
1. července - 31. srpna
6. strana
Tereza Matěchová, 11. třída
Prázdniny
1. září
Slavnostní zahájení
školního roku
9. a 16. strana
Filip Lauda, 7. třída
19. strana
Valerie Rudoman, 9. třída
21. strana
Denis Svoboda, 9. třída
22. strana
Eliška Dlabolová, 7. třída
28. strana
Tereza Strmisková, 11. třída
- 25 -
Kontakty
Důležité kontakty
Ředitelka školy:
Obědy:
Sborovna:
Mateřská škola waldorfská:
jídelna ZŠ Jizerská, paní Tomášová
tel. 481 623 736 , 737 212 721
Ing. Petra Musilová
tel.: 481 624 168, 732 736 862
Helena Jiroutová
tel. 605 712 867
tel.: 481 624 580
Kancelář školy:
Sdružení Přátel waldorfské školy:
Žaneta Fleknová
tel. 481 624 168, 736 130 073
Antonín Hoffmann
www.spws.cz
Výchovný poradce:
Centrum pro rodinu M.E.D.:
Mgr. Lenka Břenková
tel.: 732 516 572
Žofie Převrátilová
Tel. 777 761 235
Školská rada:
Martin Smutný
tel. 607 791 726
www.waldorf-semily.cz
nebo walsem.cz
výzva
JAK PRAVIDELNĚ DOSTÁVAT
WŠETEČKU?
Pokud máte zájem zde zveřejnit
pozvánku na akci nebo inzerát, napište
na [email protected].
Rádi bychom, aby jste z našeho časopisu
získávali podněty, informace a zprávy,
které vás zajímají. Máte-li jakoukoliv
připomínku, otázku, která se týká školy,
napište nám.
Osobně si jej vyzvedávat:
Zapište se do seznamu odběratelů
a zaplaťte předplatné ve výši 150
korun na rok (tj. čtyři čísla) u Marty
Šedivé dopoledne ve školní knihovně,
odpoledne v družině.
IMPRESSUM
Školní časopis Wšetečka vydává Kolegium školy a studenti střední školy.
Redakční rada: Anthony Tun, Petr Stříbrný, Marta Šedivá, Bára Kubátová, Kateřina Rennerová, Tereza
Strmisková.
Editor: Michal Ďurech
Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků.
Toto číslo vyšlo: 28.6.2010
- 26 -
Vodáci z druhé třídy
Vernisáž prací studentů lycea