číslo 4 březen 2012

číslo 4
březen 2012
1
Je tomu rok co vyšlo první číslo časopisu Keltoviny. A po něm ještě dvě. Pak bohužel
přišel můj odchod z nejmenované taneční skupiny a tehdy ještě zpravodaj si dal „ letní
pauzu“. Bohužel se na podzim redakce už nesešla.
Uběhl nějaký čas a nová verze časopisu je zde. I s novou redakcí a přispěvateli.
Některé rubriky zůstaly a některé přibyly. Těšit se můžete například na „Cestujte
s námi“, kde Vám ukážeme kouty naší krásné vlasti či na „Velkou školu úklidu“, kterou
jsme si dovolily, s laskavým svolením MF Dnes, lehce upravit. Určitě zůstávají rubriky
„Pony Express“ nebo „Představujeme“.
Jinak rádi přijmeme Vaše příspěvky, příběhy či fotografie. Příjemné čtení.
Martin Štulla
Obsah aneb co u nás najdete
Slovo šéfredaktora
Povídkobraní – Ruku v ruce, Procházka v dešti
Pony Express – 4. díl
Cestujte s námi – Liberecko
Představujeme – Freestyle fotbal
Velká škola úklidu – 1. díl
Spektrum – Jak vybrat správné jízdní kolo
Redakce časopisu:
šéfredaktor
Martin Štulla
2
3
5
6
7
8
9
korektura
Pavla Stejskalová
redaktoři, dopisovatelé
Karel Halberštádt, Pavla Stejskalová, Martin Štulla
Gabriela Daňková, Lidka Tošovská a další
Použitý obrazový materiál:
Soukromý archiv – M. Štulla, Pony Express, P. Karásek, K. Halberštádt, Pavla Stejskalová
2
Ruku v ruce
Gabriela Daňková
(autorská tvorba)
V našem životě procházíme řadou změn, vlastně celým zástupem
změn, které tu vždy byly, jsou a vždy budou. Změny odlišné od
sebe svou důležitostí: jako přestěhování se, ale i radikální změna
účesu. A je jen na nás, jak jim budeme čelit, jestli se jim budeme
bránit nebo je přijmeme s otevřenou náručí.
Pro mě samotnou je toto téma životních změn momentálně velmi
zásadní, protože pro mě asi před půlrokem začalo celé období,
které je jich plné, možná až přeplněné. Ale co je moc, že?
30. června mi měla skončit jedna dlouhá životní éra devíti
minutovou prezentací a nalitím se vším možným, rozloučit se
s každodenním stykem mých přátel ve škole a mimo ni. Dvou
měsíční prázdniny jsem prožila ve sladkém opojení z nicnedělání,
nepřestávající zábavy a nevědomosti věcí nastávajících. S koncem
volných dnů se mi otevíraly čím dál více dveře do nové éry a má nervozita se vlastně úměrně stupňovala
s tím přibližováním se mé budoucnosti. Je březen a ano, už jsem si zvykla na ty novoty, ale asi se s nimi
ještě letos nedokážu ztotožnit, protože přece jen to, že jsem se tímto mým výběrem školy chtěla více
přiblížit své snové budoucnosti, oddálil mě od strašně důležitého článku mého dosavadního života, mých
přátel.
Nechci si prostřednictvím tohoto článku postěžovat na to, že mě nikdo nemá rád a kamarádi se na mě
vykašlali, protože si myslí, že jsem namyšlená kráva, co je teď ve velkém městě. To fakt ne! Nejsem
taková a moji přátelé také ne! Scházíme se pořád, ale rozhodně míň, než dřív, protože teď to jaksi není
moc možné a všichni jsme rádi, že jsme rádi, proto se snažím zůstat jakžtakž optimistická a doufat, že se
všechno vrátí do těch zajetých kolejí. Samozřejmě vím, nejsem zas tak naivní, abych si myslela, že to
bude jako dřív a budeme všichni jedna velká šťastná rodina! Ale občas je zkrátka dobré neztrácet hlavu a
optimismus a radši si dát do coly čtyři brčka a držet se hesla, že všechno se děje pro něco a všechno má
svůj důvod, a že když se zkrátka něco děje, tak to taky tak má být.
Když jsem byla malá, byla jsem trochu podivné dítě. Nesnášela jsem školku, neměla jsem tam
kamarády, zvracela jsem, snad to nebyl ten důvod, brečela jsem a kreslila holčičky s balonky, zpívala si:
„okolíčko okolí“ a měla imaginární kamarádku Klárku Bendovou. Už je pro mě ta holka zlatá pasé, ale i
když nikdy nebyla skutečná, zůstaly na ni vzpomínky pro mou nejbližší rodinu a z těch vzpomínek se
staly skvělé historky typu: „ sestra je tak trochu blázen“.
Jak vlastně nazvat člověka, s kterým jsme se odcizili, ale jednu dobu nám byl vším? Nemyslím teď
právě na výplody mé čtyřleté fantazie, ale na skutečné lidi z masa a kostí. Přece je nemůžeme nazvat jen
známými, vzhledem k naší minulosti, ale když s nimi nejsme v podstatě v kontaktu, nemůžeme je nazvat
kamarády. A spojení bývalá kamarádka zní fakt tragicky.
Kvůli čemu jsme vůbec ochotni je ztratit? Kvůli všem těm změnám světa kolem nás a celého toho dění,
ale rozhodně tady hrají velmi, velmi důležitou roli ty změny v nás. Protože na tom, že lidi se mění něco
bude, zároveň je však něco pravdy i na přesně opačném rčení a to, že lidi se nemění ze dne na den. Možná
je to v tom, že to všechno máme v sobě a je otázkou, co všechno z nás necháme ukryto pod zámkem. Není
dobré myslet si, že přátelé nemají chyby, protože všichni je mají a je to zcela přirozené a čím déle člověka
3
známe, tím je větší pravděpodobnost, že na něm nějaké ty chyby najdeme a možná se nám ukáží ty nové
ještě nepoznané, ale zase nemůžeme všechno tolerovat a nalhávat si něco kvůli našim báječným
vzpomínkám, protože bychom neměli ustupovat svým hodnotám a spokojit se se vším, co na nás život
nastraží.
Na dokonalého přítele podle mě neexistuje žádné měřítko nebo ukazatel všech kvalit, které by měla
ideální osoba mít. Každý máme jiné představy a jiné požadavky pro lidi, které chceme pustit, co nejblíže
do našich životů a k nám samotným. Kamarádi jsou vlastně takovými zrcadly, odlesky nás samotných.
Takže o změny bychom vlastně měli stát, co nejvíce, protože jedině tak můžeme poznat nové lidi, zažít s
nimi nové, zábavné a neuvěřitelné zážitky a třeba postupem času zjistíme, že jsou našimi takzvanými
spřízněnými dušemi. Nemohla jsem si odpustit takové světoznámé klišé! Ale třeba to tak vážně je, ale na
vyřešení této záhady jsem ještě moc mladá, mám totiž pořád své zuby, takže jestli se toto změní, třeba už
budu znát spoustu odpovědí na otázky ohledně spřízněných duší.
Všechny změny jsou zkrátka takovým základem našeho života, našeho působení, naší existence, stejně
jako přátelé.
Procházky v dešti
Martin Štulla
(autorská tvorba – rok 2002)
Miluji procházky v dešti.
Když člověk vyjde jen tak bez cíle z domova ven, ještě než začne pršet, to když se mraky honí po
obloze jako psi na dvorku. Vznikají různé obrazce a tvary, to pak obdivuji krásu přírodních jevů.
Je mnoho mraků na obloze a najednou se střetnou a vytvoří celistvou modrou plochu, jako je staré
zrcadlo po babičce či vodní plocha rybníka.
Nejprve kapky lehce poletují v povětří, jako když sněží. Takový déšť není moc příjemný, protože
kapky vlezou i pod mojí bundu, zvláště teď na podzim je to nepříjemné. Postupem času se tohle lehké
mrholení mění ve větší kapky. Pak už se schovám někam pod střechu a pozoruji lidi, jak hledají úkryt, kde
se dá. Jeden, ten který poslouchal předpověď počasí, si vytáhne deštník, druhý se snaží přitisknout pod
malý převis střechy, další láme větve od stromu a vytváří si z něj improvizovaný deštník, jako měl
Robinson Crusoe, který mu po chvíli stejně celý vyteče na hlavu a je hned zmoklý jako slepice.
A když přijdou pořádné hromy a blesky to mě potom mrazí v zádech, jako když neumím něco do školy
a bojím se, že mě paní učitelka vyvolá a já dostanu pětku. To by pak lítali hromy a blesky doma. Stejně je
to ale nádhera, když blesk ozáří nebe a prokličkuje k zemi. Kdo by řekl, že taková nádhera je jen
elektrický výboj.
Miluji procházky v dešti, to když si malí kluci staví na silnici „potůčky a hráze“ aby voda neprotekla,
třeba jednou, až budou velcí, budou stavět opravdové hráze na řekách.
4
4. díl
Lidka Tošovská
(archiv Pony Expressu)
Nejslavnějším jezdcem Pony expressu byl ovšem William Frederic Cody.
Do služeb společnosti vstoupil jako patnáctiletý
chlapec. Za války Severu proti Jihu sloužil v armádě
severoamerické Unie jako vojenský průzkumník. Po
válce se v roce 1867 zavázal za měsíční plat
500 dolarů dodávat buvolí maso pro stravování
dělníků zaměstnaných na stavbě kansaské pacifické
dráhy. Během šesti měsíců postřílel 4280 buvolů a
tím způsobil nemalé komplikace místním indiánským
kmenům, pro které bizoni byli jedním z hlavních
zdrojů obživy. Tento řeznický výkon hodný velkých
jatek mu vynesl přezdívku Buffalo Bill.
V roce 1869 přijel na západ spisovatel tehdy
oblíbených krváků Edward Judson zvaný Ned
Buntline (česky něco jako „Vejtaha“) a vybral si
Buffalo Billa za hrdinu svých dobrodružných novel.
Ze zabíječe buvolů Codyho se rázem stala
romantická postava a hrdina, kterými USA jako
mladý stát příliš neoplývaly. Byl ústřední postavou
dobrodružných povídek, které od roku 1880 vydávala
v sešitovém
provedení
s nápadnou
obálkou
newyorská firma Street & Smith. Cody v roli
hlavního hrdiny nechyběl v žádném z 211 vydaných
čísel těchto krváků, pro které se časem vžil název
bufalobilky. Zásluhou Buntlina se stal i hrdinou
mnoha divadelních her, např. Buffalo Bill v pasti,
Buffalo Bill a Jesse James, Poslední jízda, Vrak
prérie, Custerův první skalp, o jejichž hodnotě
přesvědčivě vypovídá úryvek z kritiky na jednu
z nich, na Zvěda prérie, kterou uveřejnil New York
Herald: „…kus tak pitomý a tak špatně zahraný, že je až zajímavý…“
V polovině sedmdesátých let 19. století Cody začal vystupovat na divadle a v roce 1883 vytvořil se
svým společníkem Johny Bakerem a partnerkou Annie Oakleyovou vlastní divadelní společnost, s níž
předváděl scény ze života hraničářů a indiánů založené na střeleckém umění. Jeho střelecké produkce
měly program shodný s jinými podobně zaměřenými artistickými představeními, které slavily u diváků
úspěchy, protože obratně vycházely vstříc dobovému vkusu. Proto se vydal do Londýna, kde svoji
popularitu největšího hrdiny divokého západu ještě znásobil. Odtud podnikl turné po různých evropských
městech a při této příležitosti zavítal v roce 1899 i do Prahy, kde vystupoval na Štvanici.
V pokročilém věku sám Cody přestal rozlišovat své skutečné a literární osudy, takže všechny jeho
životopisy jsou ve větší či menší míře přikrášleny autorskou fantazií. Svůj život však nesporně prožil
zajímavě a romanticky. Zemřel po selhání ledvin na počátku roku 1917 v coloradském Denveru.
5
Liberecko
Karel Halberštádt
(autor je externí dopisovatel časopisu)
ARCHITEKTURA - VYSÍLAČ NA JEŠTĚDU
Myslím, že každý určitě zná tuto skvostnou dominantu města Liberec, nad
kterým se Ještěd tyčí, ale někteří ho ještě nenavštívili a to je chyba! Ještědský
vysílač se začal stavět v 60. letech minulého století aby později sloužil nejen jako
vysílač, ale i hotel. Stavba je jedinečná svým špičatým tvarem, který byl zvolen
proto, aby dokreslil opticky horu a kvůli větrným podmínkám. Výška budovy je
94 metrů, anténa 17 metrů a průměr je 12,5 metru.
Na vrchol Ještědu vás doveze kabinková lanovka,
ze které máte nádherný výhled jak na město
Liberec, tak i na skokanský areál, který hostil MS v lyžování. V samotné
budově máte přístup jen do spodních pater, kde se nachází hotel a různé
restaurace. I přesto si můžete dopřát výhled, při kterém máte všechno jako
na dlani. Dojem jen trochu kazí cena občerstvení, ale to je jen malá kaňka
na krásném výletu.
ZÁBAVA - ZOO LIBEREC
Když jsem navštívil tuto ZOO, byl jsem mile překvapen, že i menší ZOO
v centru města může být krásná. Bezesporu hlavním lákadlem jsou zdejší bílí
tygři, které stojí za to vidět. Najdeme zde ale další chloubu a to lachtany. Za
zmínku stojí i labutí jezero nebo Takin čínský dovezený ze ZOO z Pekingu
a právě v Liberci je jediný chov Takinů mimo asijský kontinent! Možná ani
nevíte, že zdejší ZOO je nejstarší v naší zemi. Můžete zde také pořídit
originální suvenýry bílých tygrů v různých provedeních. S návštěvou budete
určitě spokojení, protože v tuzemsku určitě nenajdete mnoho krásnějších
zahrad, než je tato.
ZÁBAVA - PŘEHRADA MŠENO
V horkých dnech jistě uvítáte možnost zchladit se v unikátní přehradě
v centru města Jablonce, které je sousedním městem Liberce, i když jsou
téměř propojené. Přehrada pochází již z let před 1. světovou válkou a
byla postavena jako protipovodňové opatření. Vodní plocha zaujímá 42
hektarů s průměrnou hloubkou 15 metrů. Nabízejí se různé možnosti
rekreace. Ať už koupání, plážový volejbal, betonové hřiště, cyklostezku,
různé vodní atrakce, nebo se můžete jen položit na písčité a travnaté
pláže.
6
Freestyle fotbal
Martin Štulla
(článek vznikl při rozhovoru s chlapci)
Fotbalový freestyle (football freestyle)
je nově vzrůstající sportovní odvětví
fotbalu. Jediné, co je opravdu zapotřebí,
abyste dosáhli vyšší úrovně, je
vytrvalost. Freestyleři využívají svoji
kreativitu spojenou s technikou a citem
pro míč. Teoreticky je to další způsob.
jak vyniknout mezi ostatními. Ale hlavní
důvod, proč to čím dál více lidí
provozuje, je radost z pohybu.
Nepotřebujete spoluhráče, ani žádné
hřiště. Stačí vzít kopačky, míč a začít.
Nejsou zde žádné pokyny trenérů,
píšťalky rozhodčích nebo jakékoliv jiné
omezení. The style is free .
Mnoho lidí si pod pojmem freestyle football představí především žonglování různých částí těla, které
znají od světoznámých fotbalistů typu Ronaldinha, Cristiana Ronalda, Zlatana Ibrahimoviče a z dřívějších
dob Pelého a Maradony. Diváci jsou uneseni, když je vidí, jak si při rozcvičce trénují svou techniku.
Avšak ve freestyle footballu jde o něco jiného. Samozřejmě, že žonglování je základem freestylu, ale to je
asi vše. Kreativita a fantazie některých freestylerů opravdu nemá meze, a tak vznikají čím dál tím těžší
a komplikovanější triky.
Historie rozvoje
Rozvoji freestylu hodně napomohla firma Nike, která pořádala různé soutěže a setkání. Poté jejich
kampaň Joga Bonito zaměřená na krásu fotbalu pozvedla freestyle ještě o něco výš. V průběhu posledních
3 let zažil internet freestylový boom. Kluci (později dokonce i holky) každého věku začali natáčet své
dovednosti na video a „uploadovali“ na internet (především na youtube.com) a vznikala nová seskupení
freestylerů, kteří si udělali vlastní značku a internetovou stránku. Začalo se freestylu využívat i na živá
představení, do TV show, reklam nebo poločasových programů nejen fotbalových zápasů. Freestyle se
obecně rozvíjí po celém světě, ale opravdu nejvíce se vyskytuje v Evropě. Postupem času je stále víc a víc
oblíbený i v Česku.
A kdo vlastně jsou ti kluci a kterých píšeme?
Jméno:
Petr Karásek
Přezdívka:
Kari
Datum narození:
6. 8. 1992
Výška:
176 cm
Váha:
68 kg
Znamení:
Lev
Freestylu se věnuje: od září 2008
ICQ: 576-207-701
Jméno:
Miroslav Sosnar
Přezdívka:
Škvíra
Datum narození:
18. 12. 1991
Výška:
186 cm
Váha:
77 kg
Znamení:
Střelec
Freestylu se věnuje: od konce března 2009
7
1. díl
Pavla Stejskalová
(upraveno; autorkou je Alena Němečková, redaktorka magazínu DOMA DNES)
Uklízení je pro většinu lidí utrpení. Jen pár vyvolených tvrdí, že je baví (někteří dokonce říkají, že při
něm relaxují). Jeden efektní způsob, jak se úklidem prokousat, je pracovat jako profesionál. Co takhle si
představit, že byt, který smýčíte a zbavujete pavučin, patří někomu úplně cizímu?
Ano, přiznám se, že uklízení nepatří mezi moje nejoblíbenější činnosti, ale mám výsledky. Před pár lety
jsem objevila fintu, která mi pomáhá bitvu s nepořádkem v naší pětičlenné rodině přežít.
Prostě si představuji, že uklízím po úplně cizích lidech. Řeknu vám, opravdu to funguje. Jako profík se
totiž oprostím od osobních výpadů na jednotlivé členy typu „to je taková práce, utřít po sobě stůl“.
Dalším poměrně důležitým faktorem při úklidu je počet osob, které se při něm v bytě nacházejí. Čím víc
lidí, tím hůř.
„Vím, že jsou muži, kteří rádi a dobře uklízí, ale já s takovým bohužel nežiju. Když se chystám
gruntovat, raději ho vyženu s dětmi do kina. Jakmile jsou všichni doma, stejně se mi jen nešťastně motají
pod nohama a ptají se, jak by mi pomohli. Když jim něco zadám, tak to nakonec stejně musím znovu
udělat sama,“ konstatuje Andrea z Prahy.
V rodině zdravotní sestry Barbory je to zase naopak. „Mnohem důkladněji a radši než já u nás uklízí
manžel. Takže před víkendovým gruntováním vyklízím pole a jdu s dětmi ven. Spousta známých mi to
závidí.“
OD STROPU K PODLAZE
Málokdo tuší, jak je při úklidu důležité začít na správném místě. Jako první se vrhněte
na nejzazší místnost v bytě. Hned na začátku se zbavte všeho, co v ní nemá co dělat.
Svícny, ve kterých nikdy svíčky nezapalujete, odložte do krabic, kde se na ně prášit už nebude, a vám tak
při příštím úklidu odpadne povinnost z nich po sto padesáté setřít prach.
Až se zbavíte všech lapačů prachu, postupujte kupředu. Tedy spíš k zemi. Každé uklízení by mělo
začínat nahoře a končit na zemi.
Všechno, co můžete očistit a zbavit prachu mimo místnost, vyneste ven - menší koberečky, stojan na
časopisy, proutěné křeslo - to všechno bývá zanesené prachem, a když ho prachovkou zlikvidujete na
dvoře nebo na balkoně, o to bude čištění efektivnější a vy budete při práci méně kýchat. Pokojové květiny
sneste do koupelny, osprchujte je, a než skončíte s úklidem, už je okapané budete moci dát zpět na své
místo.
K důkladnému úklidu samozřejmě patří i čistá okna. Když svítí slunce, raději jejich mytí nechte na
pošmournější počasí, ale vyprat záclony můžete kdykoli.
Na konec si nechte podlahu. Tu nejprve vyluxujte a poté vytřete. Podle stejného scénáře postupujte všemi
místnostmi.
Na závěr ukliďte kuchyň a finišujte toaletou a koupelnou, které při úklidu dostanou většinou dost zabrat.
„Pokud se dá o něčem v domácnosti říci, že je to mravenčí práce, tak to jednoznačně platí o koupelně.
Například na téma vodní kámen bylo napsáno tolik, že by to možná vyšlo i na román,“ říká Hana
Šináglová, majitelka úklidové firmy, a prozrazuje svůj tip na snadnější úklid. „Pracujeme s
profesionálními čisticími prostředky. Čistím s nimi i svou vlastní koupelnu - prostě opravdu fungují.“
8
Jak vybrat jízdní kolo
Martin Štulla
(upraveno ze stránek http://www.mall.cz/jak-vybrat-jizdni-kolo)
Cyklistika se stala oblíbeným sportem, představuje možnost zdravého pohybu a relaxace v přírodě
v a to v každém věku. Kolo se tak opět vrátilo na výsluní a je nyní velmi populárním dopravním
prostředkem.
Než se rozhodnete k nákupu, je třeba si ujasnit kritéria výběru.
Hlavní roli hraje terén, ve kterém se budete pohybovat. Neexistuje 100% univerzální kolo. Vždy je
vhodné pro určitý typ terénu. Použití je možné samozřejmě téměř kdekoli, ale výsledkem takové jízdy
mohou být nejen bolavá záda a nohy …
Dalším parametrem je celková kvalita kola s ohledem na předpokládané ujeté kilometry a styl jízdy. Při
výběru sledujeme - úroveň kvality použitých dílů (sady komponentů), technologii zpracování rámu,
kvalitu použitých kol, výšku postavy jezdce.
Nesprávný výběr velikosti rámu a nevhodné nastavení posedu mohou výrazně omezit váš výkon
a způsobit mnoho zbytečných nepříjemných pocitů během jízdy i po ní.
Komponenty neboli sada komponentů
Sadou komponentů se často označují různé části jízdního kola. Správně je však sada komponentů soubor
dílů konkrétního výrobce stejné úrovně a označení, například Shimano Deore. Jedná se o brzdy,
představce, pedály, převody, sedlovky, rohy, kliky, přehazovačky, přesmykače atd.
Nejvhodnější je tedy „kompletní sada“, kdy na kole nejsou míchány komponenty různé úrovně
a různých výrobců. Platí jednoduché pravidlo, čím kvalitnější materiály jsou v sadě použity, tím vyšší je
spolehlivost, seřiditelnost a životnost. Nejlevnější komponenty jsou často z lisovaného plechu či z plastu,
u nejvyšších sad se obvykle používá skandium, titan a karbon. Drahé kvalitní díly také výrazně snižují
hmotnost kola, to oceníte při delších cestách, kdy je úspora sil opravdu znát.
1. Rám
Muži preferují tzv. pánskou variantu rámu, která je zároveň
univerzální pro obě pohlaví. Dámské rámy jsou technologicky
a kvalitativně plnohodnotné, ale zaměřují se více než na dravou
a závodní geometrii na pohodlný anatomický posed, měkčí
odpružení, dobrou ovladatelnost, přizpůsobené sedlo a citlivé
brzdy.
Jaké jsou výhody jednotlivých materiálů rámů?
Hliník
+ nízká hmotnost, tuhost
- nižší pružnost
Karbon
+ pevnost a extrémní lehkost
- cena
Scandium
+ jde o slitinu hliníku, která je pružná a pevná
- vyšší cena
9
Titan
+ nízká hmotnost, pružnost, pevnost a tuhost
- vyšší cena a dražší technologie zpracování
Hořčík
+ lehkost, pevnost
- cena
Ocel (většinou pouze nejlevnější kola)
+ tuhost, pružnost, dobré zpracování
- vyšší hmotnost
2. Brzdy
Na kolech jsou často používány brzdy čelisťové. Poskytují dobré brzdné vlastnosti. Nevýhodou je
klesající spolehlivost za mokra, proto se stále více setkáváme s kotoučovými brzdami. Brzdný disk je
umístěn u náboje kola, díky tomu je méně citlivý na případnou deformaci a opotřebení vlivem nečistot.
Účinnost brzd je pak vyšší a ovládání komfortnější.
3. Převody
Pro rekreačně - sportovní jízdy není rozhodující počet převodů, ale jejich rozsah. Závodní a sportovní
kola mají jemně odstupňované převody pro ideální využití frekvence šlapání. Pokud jsou převodníky,
kazeta i řetěz z vyšší řady komponentních sad, znamenají úsporu hmotnosti a mají vyšší životnost.
Jaké kolo zvolit?
- Jsem milovníkem náročného nezpevněného terénu
V takovém případě je horské kolo (MTB) ideální volbou. Je vybaveno širšími plášti s hrubým vzorkem,
aby dobře sedělo i na kluzkém povrchu a zvládalo nerovnosti. Cyklista sedí vzpřímeněji a drží širší
řidítka, aby kolo snadněji ovládal.
Horská kola dělíme na kola s pevným rámem a kola celoodpružená, která mají odpruženou vidlici i rám,
což umožňuje frekvenčně šlapat i na nerovném povrchu a rychleji a lépe zvládnout sjezd. Dobrá
celoodpružená kola umožňují pro asfaltové úseky uzamknout přední i zadní pružení, nebo ho zamykají
automaticky.
- Potřebuji se dostat do práce, na nákup a na koupaliště
Na kratší vzdálenosti je vhodné kolo označované jako městské. Je určeno pro jízdu na rovinatém
a kvalitním podkladu. I z tohoto důvodu může mít méně převodů a není konstrukčně uzpůsobeno do
náročného terénu.
Druhou možností pro krátké rekreační projížďky jsou cruisery. Pohodlná a efektní kola, která opravdu
příjemně zpestří drahocenný volný čas. Velké odpružené sedlo doplňují dlouhá řídítka, krásný hliníkový
rám, široké pneumatiky a zářivě chromované díly.
- Preferuji klasickou silniční cyklistiku, láká mě rychlost a vytrvalost
Silniční kola mají úzké pneumatiky, tuhé hliníkové nebo karbonové rámy, řadí se duálními brzdovými
pákami na beranech. Kráse letět v tempu krajinou propadnete velmi snadno.
Zapomenuté silničky venkova – to je to, co to chce …
- Jezdím na silnici i v terénu, nechci dvě kola, ale jedno universální
V takovém případě zvolte kompromis. Nabízí jej trekkingové kolo. Liší se výbavou a odpružením.
Krosové kolo spojuje výhody silničního a horského kola. Je určeno pro jízdu po silnici a v členitějším
terénu. Vyznačuje se větším průměrem kol 28“ (horské kolo 26“), univerzálním dezénem plášťů
a podobnými převody jako horské kolo. Umožňuje tedy zvládnout většinu polních a lesních cest bez
velkého kamení a kořenů, asfalt. od roviny až po horské kopce. Ve městě je dostatečně rychlé, a pokud
není moc obrubníků, kostek a kolejí, do práce vás dobře doveze.
10
- Mám rád agresivní jízdu proloženou akrobatickými prvky
Cyklisté začínající s různými triky a skoky využívají street kola. Zvládnou i velmi náročný terén
a intenzivní zacházení, avšak nejsou vhodná pro delší trasy. Naopak na agresivní jízdu v těžkém terénu lze
doporučit BMX kolo (BMX = Bicycle Moto-cross[X]). Tyto kola mají typicky malý rám (20"), aby byla
zaručena dobrá ovladatelnost a celkově odolná konstrukce, která musí zvládat extrémní zatížení.
Při předvádění triků jak na rovné zemi (flatland) tak na ulici (street) nebo na rampě se používají freestyle
kola. Jsou vybaveny „pegy“ (kolíky) na osách nábojů umožňující provádění veškerých triků.
Dirt Bike kola jsou využívána na skoky a pro technické prvky prezentované na závodních drahách. Jsou
vybaveny přehazovačkou, odpruženou vidlicí, mají účinné brzdy a pohodlné sedlo, které alespoň částečně
tlumí nárazy v případě nechtěně tvrdého dopadu.
Nejvyšších kvalit jak po stránce materiálu tak vývoje dosahují downhill kola. Jsou speciálně určená
na jízdu z kopce (downhill) i na jízdu po sjezdovce (sloperide). Základem je celoodpružení, které je
na přední i zadní vidlici doplněno o nejdokonalejší technologické prvky.
Jak zvolit správnou velikost rámu?
Výška postavy (cm):
Velikost a výška rámu podle označení:
do 165
15”, 16”, S, do 44 cm
160 – 175
17”, 18”, M, do 48 cm
175 – 185
19”, 20”, L, do 52 cm
185 – 195
21”, 22”, XL, do 55 cm
nad 195
23”, 24”, 58–60 cm
Poznámka:
tabulka je orientační, v případě crossových a cestovních kol je možné volit velikost o jednu úroveň větší.
Rozlišení podle rozměru kola
Velikost rámu:
12”, 16”, 18”, 20”, 24”
26”
28”
Označení:
dětská kola
horská kola
krosová, silniční (trekingová)
Elektrokola
V podstatě jsou dvě možnosti jak elektrokolo získat. Můžete si koupit pouze elektrosadu, kterou
přiděláte na klasické kolo, nebo rovnou zvolíte elektrokolo. Pokaždé je použit motor a baterie, která vám
po cca 30 km (záleží na terénu, na váze jezdce, na nahuštění pneumatik) bude pomáhat s pohonem kola,
nebo jej bude pohánět zcela. Při šlapání pedály se u některých modelů baterie lehce dobíjí – rekuperuje.
Cyklistické přilby
Cyklistická přilba by měla být:







pohodlná
řádně upevněná
se snadným zapínáním
s dostatečnými větracími otvory
s nastavitelným páskem
lesklá a dobře viditelná i z velké vzdálenosti
s atestem státní zkušebny
11
12