Kompletní sborník ve formátu pdf - Společnost pro plánování rodiny

Transkript

17. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ
VÝCHOVĚ V ČESKÉ REPUBLICE
PARDUBICE 2009
17. – 19. září 2009
Editor JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.
Tento pracovní materiál neprošel autorskou korekturou
SBORNÍK REFERÁTŮ
Tribun EU
2009
17. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ
V ČESKÉ REPUBLICE
PARDUBICE 2009
pořádaný
Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu
Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové
a
Katedrou psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
VE DNECH 17. – 19. ZÁŘÍ 2009
NA RADNICI V PARDUBICÍCH
pod záštitou
hejtmana Pardubického kraje Mgr. Radka Martínka
a
primátora města Pardubic Ing. Jaroslava Demla
za podpory
Statutárního města Pardubic
a
Akacia Group Ltd.
Hlavní partner
ArginMax Forte
Mediální partneři
Rodina a zdraví a Florence
Akreditace MŠMT č.j.: 3371/2009-25-78
ISBN 978-80-7399-835-6
PREZIDENTKA KONGRESU
RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D.
vysokoškolská učitelka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Praha
zástupkyně vedoucí Katedry demografie a geodemografie
ČESTNÉ PŘEDSEDNICTVO
Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc.
vysokoškolská učitelka Právnické fakulty Univerzity Karlovy Praha
Ing. Jaroslav Deml,
primátor statutárního města Pardubic
MUDr. Miroslav Havlín
ženský lékař
Doc. RNDr. Josef Hynek, Ph.D., MBA
rektor Univerzity Hradec Králové
Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc.,
vysokoškolský učitel Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
Doc. Ing. Vladimír Jehlička, CSc.
děkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
MUDr. Petr Kovář
ženský lékař
JUDr. Mgr. Jiří Kubík
vládní rada Ministerstva zahraničních věcí České republiky
Doc. PhDr. Jana Levická, Ph.D., mim. prof.
vysokoškolská učitelka Fakulty zdravotnictví a sociální práce Trnavské univerzity
PhDr. Dagmar Marková, Ph.D.
vysokoškolská učitelka Filozofické fakulty Univerzity Konstatina filozofa Nitra
JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.
vedoucí katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
JUDr. Olga Sovová, Ph.D.
vysokoškolská učitelka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
MUDr.Jiří Šráček
čestný předseda SPRSV Praha
PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D.
vysokoškolská učitelka Univerzity Palackého Olomouc
Doc. PhDr. Lenka Šulová, CSc.
vysokoškolská učitelka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha
MUDr. Radim Uzel, CSc.
předseda SPRSV Praha
Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.
vysokoškolský učitel Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha
Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
přednosta Sexuologického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha
ORGANIZAČNÍ VÝBOR
JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. - předseda
Mgr. Stanislava Dvořáková
Lenka Němečková
Jitka Prouzová
Mgr. Zuzana Prouzová
Mgr. Božena Toušová
3
Program:
17. září 2009
13, 00 - prezentace účastníků v předsálí Hudebního sálu radnice
(předložte, prosím, doklad o zaplacení účastnického poplatku, pokud máte k referátu připravenu el. prezentaci, prosíme o zapůjčení diskety, CD či flash disku)
14, 00 - slavnostní zahájení kongresu, projevy hostů
14, 30 - zahájení odborného programu kongresu a prvního bloku přednášek
1.
2.
3.
4.
PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.
Role otce v rodině
Hana Korcová
Rodina jako sociální děloha
Mgr. Adéla Kubičková, Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.
Zahraniční programy zaměřené na výchovu k odpovědnému rodičovství mužů
Zamyšlení nad vztahy a sexualitou v náhradní rodinné péči
kávová přestávka
5.
6.
7.
8.
Doc. PhDr. Yveta Vrublová, Ph.D.
Sexuální výchova v ošetřovatelství
Mgr. Zuzana Trúchla, Mgr. Miroslava Debnariková, Ingrid Oravcová
Sexuálna výchova v Domove sociálnych služieb Nádej Vidiná
Mgr. Vladimíra Neklapilová
Metodický pokyn MŠMT k výuce sexuální výchovy na základních školách
JUDr. Jiří Kubík
Některé aspekty sexuality z pohledu konzula
9.
10.
Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc., Renata Horká
Vnímání nevěry očima studentek vysoké školy
Doc. PhDr. Jana Levická, Ph.D., Mgr. Zuzana Truhlářová
Miesto a význam informácií z oblasti ľudskej sexuality v praxi sociálneho pracovníka
DISKUSE k prvnímu bloku přednášek
zakončení prvního dne kongresu
18. září 2009
9, 00 - zahájení druhého dne kongresu a druhého bloku přednášek
11.
12.
13.
Co nám říkají o sexuální výchově čísla v roce 2009
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.
Využití multimediálního prostředku jako motivace pro realizaci sexuální výchovy v mateřské a primární škole
Sexuální výchova od mateřské školy?
kávová přestávka
4
14.
15.
16.
17.
18.
Několik poznámek k trestní odpovědnosti mladistvých
Lidská sexualita v novém trestním zákoníku
JUDr. Olga Sovová, Ph.D.
Aktuální problémy mlčenlivosti v pomáhajících profesích
MUDr. Petr Kovář
Vliv některých drog a běžných léků na sexuální chování a jednání
MUDr. Jaroslav Hulvert
Quo vadis asistovaná reprodukce?
DISKUSE a zakončení druhého bloku přednášek
13, 00 – 14, 15 - přestávka na oběd
14, 15 - zahájení třetího bloku přednášek
19.
20.
21.
22.
23.
24.
Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc.
Ultrazvuk – nejefektivnější metoda posouzení zdravotního stavu embrya a plodu
MUDr. Drahomíra Polcarová
Chlamydiové infekce – zákeřný nepřítel na celý život
MUDr. Pavel Kolan
Mýty o ženské sexualitě a jejich následky
Největší mýtus hormonální antikoncepce: hmotnostní nárůst
MUDr. Karel Erben
Porušení schopnosti reprodukce patří mezi civilizační choroby a je i s dalšími souvisejícími problémy léčitelné a plně preventabilní
MUDr. Jiří Šráček
Jsem zastáncem darwinovské medicíny
DISKUSE k předneseným přednáškám a zakončení třetího bloku přednášek a druhého dne kongresu
16, 30 - Krátká PLENÁRNÍ SCHŮZE SPOLEČNOSTI PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY A SEXUÁLNÍ VÝCHOVU, na kterou srdečně zveme všechny členy SPRSV
Účast členů SPRSV je nutná.
19, 30 - SPOLEČENSKÝ RAUT v hotelu Zlatá štika
19. září 2009
9, 00 - zahájení třetího dne kongresu a čtvrtého bloku přednášek
25.
26.
27.
28.
29.
Doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc.
Touha po věčné mladosti
Ženské klimakterium a sexualita třetího věku
Mgr. Petr Kaňka
Pedagog a homosexualita
Mgr. Anna Sedláčková
Specifika dětí z homoparentálních rodin
Bc. Karel Žák
Pedofilie
5
30.
31.
Mgr. et Mgr. Šárka Kubcová
Hodnoty jako pedagogický problém
Mapa erotických míst České republiky
DISKUSE k předneseným přednáškám a k posterům
Postery:
Mgr. Martin Kaliba
Sexuální výchova jako předmět zájmu sociální pedagogiky
Jana Kubcová, Mgr. et Mgr. Šárka Kubcová
Postavení ženy v židovské společnosti (dějiny a současnost)
PhDr. Dagmar Marková, Ph.D., Doc. PhDr. PaedDr. Ivan Lumčík, CSc.
Aký by mal byť obsah sexuálnej výchovy pre študentov a študentky sociálnej práce?
Sexuální orientaci lze rozeznat podle typu těla, pohybu a chůze
13, 00 zakončení čtvrtého bloku přednášek a kongresu Pardubice 2009, vydání osvědčení o účasti dle akreditace MŠMT č.j.: 3371/2009-25-78, příp. osvědčení dle akreditace České asociace sester
Organizační výbor kongresu si vyhrazuje právo k případným operativním úpravám a změnám programu,
který byl sestaven na základě často opožděně došlých přihlášek.
6
Vážené dámy a pánové, vážení účastníci kongresu,
dovolte abych Vás přivítal v Pardubicích, které se díky Vašim pravidelným setkáním stávají jakýmsi hlavním městem sexuální výchovy. Ta je velmi důležitou součástí lidského života a neměla by
se v žádném případě podceňovat. Její úroveň do určité míry svědčí i o kulturnosti národa
a společnosti.
To, že se u nás scházíte již na sedmnáctém kongresu o partnerských vztazích, manželství, rodičovství a sexuální výchově svědčí o tom, že Pardubice jsou městem přívětivým a přitažlivým nejen
pro turisty, sportovce, podnikatele či milovníky kultury, ale že jsou také dobrým hostitelem pro odborné akce. A tomu jsem velice rád.
Pardubice se Vám po několika letech stavebního ruchu letos ukáží již z lepší stránky. Práce
v centru pomalu končí a město nabízí svým obyvatelům i návštěvníkům nejen nostalgické schůzky s
historií, ale také nové moderní prostory zvoucí k nákupům i relaxaci. Věřím, že i Vy si při svých
jednáních najdete čas na procházku, která Vás přesvědčí o tom, že Pardubice jsou živým, moderním a zajímavým evropským městem.
Dámy a pánové, pro naše město je ctí hostit pravidelně desítky odborníků na citlivou problematiku mezilidských vztahů. Vaše systematická práce, včetně unikátních mezioborových setkání
v Pardubicích, jistě pomohla na cestě ke zdravým partnerským vztahům a spokojenému rodinnému i
sexuálnímu životu mnoha lidem. Věřím, že město Pardubice Vám bude i nadále v této práci spolehlivým a přitom stále atraktivním partnerem.
Dámy a pánové, vítejte v Pardubicích, přeji Vám všem příjemný pobyt a mnoho úspěchů ve Vaší
záslužné práci
Ing. Jaroslav Deml
primátor Statutárního města Pardubice
7
8
Vážené dámy a pánové, milí účastníci kongresu!
Velice si vážím příležitosti přivítat Vás všechny na dalším, v pořadí již 17. celostátním kongresu
k sexuální výchově v České republice.
Je to již 14 let, kdy jsem se této konference zúčastnila poprvé. Přestože jsem již tehdy byla příjemně překvapená s jakou otevřeností, vstřícností a zápalem byly vedeny diskuze o neujasněných či
rozporných bodech a v jaké šíři zde byly vědecké poznatky prezentovány, rozhodně jsem nepředpokládala, že účast na této konferenci se pro mne postupně stane něčím jako morální povinností.
Vzhledem k tomu, že většinu z vás zde každoročně potkávám, domnívám se, že i pro vás se účast na
této konferenci stala nevyhnutelnou součástí vašich odborných plánů. Co víc si přát? Snad jen,
abychom měli stále o čem diskutovat a aby se naše řady stále rozšiřovaly. Musím podotknout, že
během svého dosavadního působení ve vědecké sféře si žádná z konferencí, kterých jsem se zúčastnila, nevybudovala tak rychle takovou tradici jako tento kongres. Svědčí to o mnohém, o neskonalém zájmu o danou problematiku z vaší strany, o neutuchající snaze a touze podílet se na rozvoji
naší činnosti a neposledně o smysluplnosti našeho působení.
Jako nesmírně důležitá se mi jeví nepolevující účast významných odborníků, kteří se zasloužili
o popularizaci naší práce. V této souvislosti bych ráda vzpomenula na již zesnulého dr. Vladimíra
Wynnyczuka, odborníka na populační problematiku, který patřil mezi zakládající členy Společnosti
pro plánování rodiny a sexuální výchovu a který již dávno před rokem 1989 usiloval o vytvoření
takové organizace. Dr. Wynnyczuk mne v roce 1995 do naší Společnosti přitáhnul a já mu nepřestanu mu být vděčná za širší obzory, které se mně tím naskytly a které obohatily můj profesní život,
a nové kolegy a přátele, jež jsem získala.
Velmi bych si přála, aby tato naše setkání byla i nadále stálým zdrojem inspirací pro naši každodenní práci a abychom nepolevili v našem úsilí o zkvalitnění výchovy k sexuálnímu
a reprodukčnímu zdraví všech dětí a mládeže i celé populace.
RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D.
prezidentka kongresu
9
10
Několik poznámek k trestní odpovědnosti mladistvých
Po dlouhých a často neodborných diskusích byl přijat nový trestní zákon č. 40/2009 Sb. (trestní
zákoník), který nově upravil trestní odpovědnost mladistvých, pokud jde o věk. Díky těmto diskusím bylo nebezpečí, že zákonodárci tuto otázku budou považovat za základní a rozhodující pro to,
zda zákon přijmout nebo ne, ačkoliv jiné otázky (zejména problematika společenské nebezpečnosti,
materiálního pojení trestného činu aj.) jsou mnohem důležitější a rozhodující.
Zdálo se, že zákon právě z důvodu změny věkové hranice trestní odpovědnosti přijat nebude.
Proto ještě před rozhodováním parlamentu tehdejší ministr spravedlnosti, kterému velmi záleželo na
tom, aby zákon byl přijat, prohlásil, že bude-li zákon okamžitě přijat, podá do doby jeho účinnosti
návrh, aby hranice byla změněna tu, která tu byla do roku 1950 (15 let).
Nechám stranou juristickou a politickou otázku tohoto prohlášení, které nemá v moderní historii
trestního práva obdoby a jehož hodnocení se zdržuji, je pozoruhodné jak tento typický relikt padesátých let se považuje za důležitou otázku související s trestní odpovědností, ačkoliv do té doby zde
byla věková hranice trestní odpovědnosti 14 let.
Zcela bylo při diskusích pominuto to, že změna trestní odpovědnosti (a také problematika ochrany osoby trestně neodpovědné z hlediska sexuálních deliktů, resp. oběti těchto deliktů) je, typických
příkladem toho, kdy nová úprava trestního práva, která nahradila v padesátých letech dosavadní
úpravu rakouskou a uherskou, které u nás do té doby platily, je považováno za něco dobrého, ačkoliv podstata tohoto ustanovení vychází ze situace padesátých let.
Nechci zde rozvádět politické důvody, které vedly k tomu, aby fyzická osoba byla trestně odpovědná až od patnácti let. Omezím se zde pouze na juristickou problematiku, která je vykládána a
předkládána nejen v neodborném, ale i v odborném tisku naprosto laicky, takže čtenář má dojem, že
ti kteří o trestní odpovědnosti diskutují a jsou právníci, jsou buď špatně poučeni ze školy, nebo nedávali pozor, protože učebnice, kteréhokoliv autora v oboru trestního práva hmotného – ponechám
stranou stěžejní dílo prof. Solnaře „Základy trestní odpovědnosti“ ze 70. tých let, kde se čtenář se
může dovědět i o situaci v jiných zemích velmi přístupnou formou vysvětluje to, jak Česká republika, resp. Československo, touto hranicí porušuje nejen dosavadní tradice trestní odpovědnosti, ale
také se diametrálně odlišuje od ostatních zemí.
To platí i pro státy tzv. sovětského bloku, kde ve všech případech nových trestních kodexů byla
zachována dosavadní hranice 14 let a mladiství do 18 let byli ve většině případů rozdělování do
dvou skupin – 14 – 16 let a 16 – 18 let, přičemž v první skupině (14-16 let) byla specielní ustanovení, obviňující tyto osoby pro tento věk typická. Pokud vím, odborníci z ostatních zemí (a to i z tehdejšího SSSR, NDR a dalších států) projevovali podiv nad tím, že mladiství od 15 do 18 let v naší
právní úpravě mají stejnou (jednotnou) situaci a nepřihlíží se v tomu, že do 16 let je jejich trestní
odpovědnost třeba omezit. Souviselo to i s tím, že věk 16 let u nás byl např. v rodinném právu považován za hranici, kdy je možno povolit mimořádně uzavření sňatku mladistvému, který tímto
uzavřením sňatku nabývá zletilosti i když je z hlediska trestního práva hmotného i procesního stále
považován za mladistvého.
Pozoruhodné je, že dosavadní právní úprava do roku 1950, která se objevila v moderní Evropě
(zejména v kontinentálním právu, které bylo ovlivněno francouzským právem, případně německým)
byla v kontinentálním právu téměř jednotná. Carské Rusko na začátku 20. století (kterému trestní
zákon zejména jeho obecnou část vypracovali po velkých diskusích Němci) již v 19. století považovalo 14tileté osoby za trestně odpovědné, i když zřejmě jejich tělesný a duševní vývoj byl proti
stejnému vývoji dnešních 14letých zpožděný, podobně jako tomu bylo v ostatních evropských státech.
To souvisí i s poněkud směšným prohlášením jednoho z bývalých ministrů a politiků, že od 14
let je tedy možno v ČR již souložit. Taková prohlášení od kdy je co možné, působí jedině směšně a
11
nelze je brát vážně. Toto auditorium nejlépe ví, na kolik mladistvé osoby taká dovolení nebo zákazy
berou vážně. Hranice 14 (resp. 15 let) je z hlediska sexuality důležitá tím, že určuje, kdy jsou osoby
14 nebo 15tileté chráněny před sexuálním aktivitami nejen dospělých, ale případně i mladistvých,
kteří jsou již trestně odpovědni. Nebudu se proto podrobně zabývat tímto trapným výrokem, svědčícím o tom, že byl učiněn někým, kdo vůbec nezná problematiku sexuálního chování mládeže ani
jiné aktivity a názory těchto mladých lidí.
Pokud jde o sexuální delikty vyjádřila jsem na tomto fóru již několikrát svůj názor na to, že byly
převzaty bez hlubší úvahy z dosavadního trestního zákona a nebudu se již o nich zmiňovat.
Chci zde jenom upozornit na to, že hlava III. nového trestního zákoníku (§ 185 – 193) je sice lépe koncipována než dosavadní trestné činy proti lidské důstojnosti, ale chybí tu např. zařazení trestného činu Svádění k pohlavnímu styku (§ 202 – 203) do této hlavy. Zůstává v hlavě Trestné činy
proti rodině a dětem, kam evidentně vzhledem k formulaci § 202 vůbec nepatří, a to nejen z hlediska objektu, ale i pachatele tohoto trestného činu. To svědčí o tom, že zvláštní část trestního zákoníku ne byla předmětem seriozních úvah a diskusí odborníků a politiků, jak bylo ostatně zřejmé již z
dřívějších legislativních návrhů. Ale jak jsem již dříve uvedla, nechci se těmito problémy dále zabývat.
Za daleko závažnější považuji znovuzavedení věkové hranice 15. let jako hranice trestní odpovědnosti. Považuji ji nejen za typický relikt padesátých let – což si zřejmě Parlament ČR vůbec
neuvědomil – ale daleko závažnější i z hlediska evropeizace českého trestního práva. To je v České
republice velmi vážný problém, o kterém se již mnoho psalo, protože neodpovídá úpravě v ostatních
zemích.
Trestní právo patří totiž do tzv. 3. pilíře EU, a je proto zcela ponecháno v kompetenci jednotlivých států EU. Chceme-li vzít vážně různá prohlášení politiků o společném postupu proti kriminalitě (jak celoevropské, tak globální) musíme pro to vytvořit patřičné podmínky. Základem je koncepce stejných základů trestní odpovědnosti jednotlivých států EU. Že jde o významný problém,
ukazuje již formulace oborového úkolu „Europeizace trestního práva“, který je pod vedením prof.
JUDr. PhDr. M Tomáška, DrSc. součástí výzkumného záměru MSM 002162084. V rámci tohoto
úkolu byla již vydána celá řada publikací1. Zdá se však, že při přípravě nového trestního zákoníku
nebyly vůbec otázky evropeizace vzaty v úvahu.
Je to pro vědecké pracovníky, kteří jsou autory citovaného čísla edice Juridica, ne právě příjemné. Články je totiž třeba považovat za velmi instruktivní a aktuální, podobně jako literaturu, která je
v nich uváděna.
Kontakt na autorku:
Právnické fakulta UK Praha, katedra trestního práva
Tento grant „Kvantitativní a kvalitativní proměny právního řádu na počátku 3. tisíciletí…“ je
kvalitativně v oboru trestního práva hmotného a procesního konkretizován např. prací „Europeizace
skutkových podstat některých trestných činů“ AUC Praha Juridica 1/2007 – 190 stran velmi
podrobným a fundovaným rozborem této problematiky. Uvádí spoustu literatury nejen naší ale i
zahraniční.
12
Mapa erotických míst České republiky
Každá země, každý kout této země, má své neopakovatelné kouzlo, které stojí za to poznat
a vnímat na vlastní kůži genius loci. Současně každá historie má nejen své hrdiny, ale odehrává se
v určitém prostoru a čase. Pochopitelně, že tomu není jinak i s historií erotiky a sexu. Česká republika má mnoho zámků, hradů, ještě více zřícenin, památné stromy, jeskyně, rozhledny, ale jsou zde
místa, která měla, případně mají hodně co říci historii, která nebyla na programu výuky ve škole,
ani nebyla uvedena v učebnicích. Počet míst odpovídá pořadovému číslu konference a v podstatě
představuje námět na případné cíle našich turistických cest při toulání se Českou republikou. Jednotlivá místa mají více či méně vztah k erotice, případně hodně zprostředkován. I bez zmiňované
erotiky stojí za to je zhlédnout.
Adršpach
Přírodě je mocná čarodějka a dokáže vykouzlit celou řadu tajívaných výjevů, které při malé troše fantazie nám mohou připomenout něco, co je blízké erotice. Ani nemusíme jezdit daleko do světa, celou řadu zajímavých přírodních ukázek máme doma. V Adršpašských skalách se turistům
ukazuje tzv. Krakonošova ložnice. Zde údajně vládce hor prožil mnohou šťastnou chvilku, ty vyplněné milováním nevyjímaje. Průvodce vám ochotně (je-li váš věk vyšší jak 18 let) sklaní útvar připomínající jeho penis v erekci a na druhé straně už po ukončení pohlavního aktu.
Brandýs nad Labem
Na zámku v Brandýse nad Labem trávil dost času slavný milenecký pár, a to císař Rudolf II. Se
svou milenkou Kateřinou Stradovou. Byla to láska dlouhá, z které se mimo jiné narodilo celkem
šest dětí. Rudolf s Kateřinou prožíval spokojené chvíle, ostatně Kateřina byla nesmírně temperamentní (původem pocházela z Itálie) a dokázala nepochybně uspokojit jeho sexuální apetit.
Čarodějnický region (Velké Losiny – Sobotín – Čertovy kameny a Lázně Jeseník)
Když si člověk pomyslí na čarodějnice a je trochu znalý historie, pak nepochybně se mu vybaví
oblast v pomyslném čtyřúhelníku – Velké Losiny, Sobotín – Čertovy kameny a Lázně Jeseník.
Všechna tato místa (a snad ještě na doplnění Šumperk) jsou úzce spjata s čarodějnickým běsněním
u nás.
V rozličných materiálech se uvádí, že celému běsnění v průběhu dějin ve světě padlo za oběť na
několik miliónů lidí, zpravidla žen. O čarodějích (jako mužích) se povětšinou moc nehovoří. Realita je však mnohem prozaičtější, zvláště pak v naších zemích se toto šílenství dotklo několika stovek
osob.
Sobotín
Ve zdejším kostele vše začalo. Ukradená hostie zavdala příčinu k hrůzostrašnému řádění.
Velké Losiny
Zde probíhaly soudní procesy. Všichni odsouzení skončili na hranic, která stála za vesnicí.
Dodnes není známo, kde to přesně bylo. Pouze dřevěný kříž u cesty nedaleko Velkých Losin připomíná celou děsivou dobu.
13
Petrovy kameny
Známé místo sletu čarodějnic ze širokého okolí na tzv. sabat. Turistická vycházka je poměrně
dost náročná, ale rozhled po čarodějnickém okolí stojí však za to.
Lázně Jeseník
Z města Jeseník do blízkých Lázní Jeseník míjíme neprávem opomíjený pomník ve tvaru třech
plamenů, který připomíná tragickou dobu čarodějnických procesů u nás.
Duchcov
Největší milovník všech dob - G. Casanova (1725 – 1798), alespoň podle počtu milenek (údajně
132), kterému prošly jeho náručím, by byl ve srovnání s dnešními rekordmany pouhý amatér.
V každém případě zůstane navěky spojován s úctou k ženě a kavalírstvím. Přesto je zapotřebí poznamenat že vše co uvádí ve svých Pamětech (cca 4 000 stran), je do jisté míry kombinace představ, přání a trochu reality. Na druhou stranu je třeba mát na mysli, že v době kdy dané dílo vzniklo, nebylo mnoho těch, co uměli číst, natož psát. V každém případě se dají Paměti číst, jedná se o
dobrou a poutavou červenou knihovnu, ale také o ctihodné dílo, které svým rozsahem přežilo až do
dnešní doby.
G. Casanova stáří prožil v Čechách, v Duchově, na zdejším zámku. Průvodci ukazují turistům
jeho pracovnu, kde Casanova tvoří (pochopitelně čas přítomný je na místě, neboť se jedná
o figurínu a vytvořenou iluzi). Průvodci ukazují i křeslo, v němž sedával a údajně i zemřel. O křesle
se dodnes traduje, že ten, který v něm usedne, získá alespoň část neodolatelné schopnosti okouzlit
ženy.
G. Casanova zemřel v Duchcově dne 4. 6. 1798 ve věku 73 let. Duchcovská kronika uvádí
stručný záznam o jeho úmrtí, včetně chybného údaje o jeho věku, následovně: „Pan Jakub Casanoiva (Cassaneus), benátčan, katolík, mužského pohlaví, zemřel v 84 létech.“ Místo posledního odpočinku dobrodruha na poli lásky není přesně známé. Pouze v průčelí kaple sv. Barbory v Duchcově
je zasazena deska s nápisem: Jakob Casanova, Venedig 1725 - Dux 1798, která se snad nachází v
místech, kde je údajně pochován.
Na závěr uvedeme jeho životní krédo. „Holdování smyslné rozkoši bylo vždy mou hlavní starostí. Nikdy jsem neměl důležitějšího zaměstnání. Cítil jsem vždy, že jsem stvořen pro uctívání druhého pohlaví, proto též jsem je vždy miloval a dával se jím milovati, jak jen jsem mohl."
Česká Třebová
Nedaleko známého železničního uzlu Česká Třebová (asi 2 – 3 km) se nachází místo, zvané Hory Matky Boží u české Třebové. V nedávné minulosti zde opravdu bývaly lázně, dnes se zmiňované místo stalo příjemným výletním místem pro obyvatele České Třebové. A jaký má dané místo
vztah k erotice? Jedna z našich neznámějších spisovatelek, která zaujala trvalé místo v čítankách a
v seznamu povinné školní četby – Božena Němcová (1820 – 1862) především svou Babičkou, byla
ve svém nitru nesmírně nešťastná žena. Manžel lítal z moci úřední pro své vlastenecké názory po
celém rozsáhlém mocnářství Rakousko – Uhersku. Starost o děti, jejich zabezpečení a výchovu
ležela na samotné B. Němcové. Manžel daleko, aktuální fertilní věk se vším všudy na krku, absence citové náklonnosti atd., to vše se bezesporu promítlo do hledání citového vztahu. Pak celkem
přirozeně každý muž v její blízkosti, který se vyznačoval kultivovaností, vlastenectvím a alespoň
trochu zájmu o ní, se mohl stát vítaným zpestřením jejího života. Právě zde prožila slavná spisovatelka jeden ze světlých okamžiků svého soukromého života. Ve dnech 20. – 21. 9. 1851 se ve zdejších „lázeňských komůrkách“ odehrála mezi B. Němcovou a členem „Klácelovy společnosti“ intimní záležitost. Událost dodnes připomíná pamětní deska s následujícím textem „V září 1851 zde v
lázních na Horách trávila B. Němcová radostné dny se svými dětmi a členy Bratrstva Klácelova“.
14
Hukvaldy
Když se vysloví jméno Hukvaldy, tak u mnohého z nás nastane asociace se světoznámým hudebním skladatelem Leošem Janáčkem (autor opery Liška Bystrouška). Přestože jeho životem prošla řádka více či méně známých a přítulných múz, jsou Hukvaldy zmiňovány jako místo, kde se
narodil Karel Jaroslav Obrátil (1866 - 1945). K. J. Obrátil byl nejen významným pedagogem, osvětovým pracovníkem, vlastencem, obdivovatelem T. G. Masarykem a v neposlední řadě i sběratel
lidově erotické tvorby. Jako přesvědčený vlastenec vystupoval veřejně, ale i skrytě, proti německým okupantům. Proto bylo otázkou času, kdy jej gestapo zatkne a popraví. Povedlo se jim to těsně
před koncem války – v dubnu 1945. Byl sběratelem všech možných forem erotiky. Shromáždil ve
své době největší sbírku erotických ex libris. K jeho vrcholným dílům, které nemá v Evropě obdoby, patří především dílo „Kryptadia“. Tak až se zase příště setkáte s místem Hukvaldy, tak si vedle
hradu a místa narození autora Lišky Bystroušky vzpomeňte, že se zde narodil i zmiňovaný K. J.
Obrátil.
Litomyšl
Renesanční zámky se povětšinou vyznačují množstvím sgrafitové výzdoby, a to zpravidla
v podobě psaníčkového vzoru. Není tomu ani jinak i v případě známého renesančního zámku
v Litomyšli. Co na tom, že město je rodištěm celé řady osobností, jejichž výčet by bylo opravdu
dlouhý. Co však má Litomyšl společného s erotikou? Ve vztahu k ní bude nepochybně zajímavější
věnovat pozornost obsahům již zmiňovaných sgrafitových psaníček, kterých je přibližně kolem
6 500. Restaurátoři při renovaci zřejmě netrpěli inspirací, ale do četných obsahů promítli i své erotické představy. Fantazie autorů, podpořená zahřívacími i inspirativními nápoji v času chladu, se
promítla do výsledku. Proto si můžeme mezi mnoha zvolenými náměty nalézt erotické. Přesto nejodvážněji a nejerotičtěji působí psaníčko, které zachycuje souložící dvojici, kde jej nalezneme?
Nejdříve se musíme navštívit zámek a projít všemi jeho nádvořími až na druhou stranu až do parku.
Po vyjití ven se otočíme a budeme hledat souložící dvojici v psaníčku vedle okna, které je nejblíže
vpravo nad průchodem. Ale i uvnitř nádvoří můžeme vidět několik psaníček lehce erotických, kdy
někdo někomu sahá na ňadra apod. Škoda, že vyhlídkový okruh nevede po střechách zámku. Tam
se dá zcela reálně předpokládat několik dalších erotických námětů.
Mohelnice
Každý motorista zná nepochybně silnici mezi Moravskou Třebovou a Olomoucí, a to v místech,
kde se překonává tzv. „mohelničák“. Pod kopcem v Mohelnici se nachází poněkud památka připomínající smutné okamžiky z českých dějin. Jedná se o malý památník v městském parku, kde byl v
rámci tzv. čarodějnických procesů (dne 18. 9. 1685) upálen lidmi velice oblíbený šumperský děkan
Kryštof Alois Lautner (1622 – 1685).
Pardubice
Každoročně se setkávají odborníci, stejně tak jako i učitelé a laici, kteří mají kladný vztah
k otevřené sexualitě a sexuální výchově. Vzhledem k tradici se dá předpokládat, že Pardubice budou i v budoucnosti.
Peklo
Jak to jednou bude vypadat v pekle si můžeme jen představovat, ale i natrénovat. Známé letovisko Peklo se nalézá asi 5 km severně od Nového Města nad Metují. Poznáte na vlastní kůži, že to
zase tak špatné být v pekle nemusí.
15
Ráj
Pojď, ukážu ti cestu rájem … se nemusí jen zpívat, ale lze navštívit místo zvané Ráj v blízkosti
Kokořínského údolí (severně od Mělníka) a svou milou (milého) daným místem provést. Jak se
ukáže, v ráji (obdobně jako v pekle – viz dále) to nemusí být tak špatné, ale někoho z toho mohou
bolet nohy.
Šumperk
Na zdejším děkanství je umístěna skromná deska připomínající, že zde působil velice oblíbený
děkan Kryštof Alois Lautner (1622 – 1685), který byl upálen v rámci tzv. čarodějnických procesů
v Mohelnici.
Uherské Hradiště
Zde prožil K. J. Obrátil (1866 – 1945) svá nejplodnější léta. Jako učitel, ředitel, ale jako organizátor osvětových aktivit si získal nejen velký zástup obdivovatelů, ale také velký zástup nepřátel.
Nelze se divit, neboť v katolickém prostředí (blízko leží Velehrad) se čekalo na konflikt. Na základě udání uklizečky ve škole, že se věnuje pornografii, vyvstala aféra, kterou sice vyhrál, ale následně se musel přestěhovat do Prahy.
Třebenice
Město Třebenice leží na úpatí Českého středohoří, výchovně od Lovosic. Za zmínku stojí návštěva zdejšího Muzea českého granátu. V muzeu jsou vystaveny šperky Ulriky von Lewetzov. Je
to ona, kdo které se zamiloval stárnoucí německý básník Johann Wolfgang Goethe.
Třebivlice
Obec se nachází západně od Lovosic na řece Granátka (v okolí se nachází a také těží známý český granát – odborně pyrol). Vedle zmiňovaných granátů se obec proslavila tím, že zde pobývala
Ulrika von Lewetzov (1804 – 1899). V jejich 17 letech ji nabídl sňatek stárnoucí (v té době mu
bylo již dvaasedmdesát let) německý básník Johann Wolfgang Goethe. Dnes se znalci jeho života
jenom domnívají o tom, proč mladá dívka nabídku odmítla. V každém případě se to již nikdy zřejmě nedozvíme, ale faktem je, že se už nikdy nevdala. Na zámku Třebivlice dožila svůj život
a právě na zdejším hřbitově je také pochována ve společné hrobce s rodiči a osobním lékařem dr.
Karešem.
Poznámka na závěr.
Inspiraci a námět k předloženému příspěvku poskytl autor historických knih z oblastí erotiky
doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. z Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě.
Zdroje:
JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky. Trutnov: Lupus, 2004. 382 s. ISBN 80-903509-0-9
JANIŠ, K. Toulky historií sexu a erotiky. Ústí nad Orlicí: OFTIS, 2007. 1. vydání. 327s. ISBN
978-80-86845-83-8
JANIŠ, K. K. J. Obrátil – Komenský sexuální osvěty. Ústí nad Orlicí: OFTIS, 2008. ISBN 97880-7405-027-5
16
Porušení schopnosti reprodukce patří mezi civilizační choroby a je i s dalšími
souvisejícími problémy léčitelné a plně preventabilní
MUDr. Karel Erben
Lékařská věda objevila metabolickou poruchu, která se odehrává na molekulární úrovni
v buňkách. Jejím projevem je hromadění toxického metabolitu homocysteinu (dále Hcy) v krvi.
Toxicita Hcy je spouštěčem dalších poruch v biochemických a fyziologických procesech, které pak
vyúsťují v jednotlivé civilizační poruchy (CCH), které lze dělit podle klinických oborů, do nichž
spadá jejich vyšetřování a léčení.
Podle mechanismů, které se uplatňují na vzniku poruch fertility, na vzniku rizikových těhotenství, na vzniku poruch ve vývoji plodu a vzniku vrozených onemocnění dětí typu vrozené poruchy
imunity, vrozené poruchy metabolismu a vrozené dispozice k závažným onemocněním dospělého
věku (leukémie, infarkt), patří všechna tato onemocnění mezi CCH.
Tyto mechanismy jsou popsány do potřebných detailů. Vyšší Hcy poškozuje vajíčka i spermie
často do té míry, že poškození nedovoluje jejich splynutí k oplodnění vajíčka. Pokud v této situaci
k oplodnění dojde, hrozí rizikové těhotenství včetně poškození plodu. Protože vyšší Hcy brání syntéze kvalitní DNA, vznikají různá vrozená onemocnění malých dětí.
Tato poškození dětí nejsou léčitelná. Léčitelná je porucha fertility, ale je třeba vyšetřit a léčit oba
partnery. Základním vyšetřením je stanovení hladiny Hcy v krvi. Podle její výše se určují dávky
mikronutrientů potřebných k léčení těchto stavů a k prevenci jejich výše popsaných následků.
17
Největší mýtus hormonální antikoncepce: hmotnostní nárůst
Zákon zachování hmoty stále platí!
1 tableta = cca 1g
Kombinovaná perorální hormonální antikoncepce (HA)
• Nejčastější forma HA – antikoncepční pilulka
• Obsahuje 2 složky:
- estrogenní - ethinylestradiol (EE)
- gestagenní - mnoho
• Obě patří do skupiny steroidních hormonů
Steroidní hormony
• Nejstudovanější léková skupina
• V posledních 25 letech spotřebovala 30% nákladů na farmaceutický výzkum
• Do nástupu HA steroidy na okraji zájmu
Hormonální hladiny bez HA
• Velmi individuální – rozdíly 100 – 200%
• Během cyklu kolísají
• estrogeny o 200 – 500%
• gestageny až o 1000%
• V graviditě stoupají na 1200 – 1500% výchozích hodnot
Fyziologická endokrinologie ovulačního cyklu
18
Během užívání HA
• Klesá endogenní produkce hormonů:
- není ovulační vzestup estrogenů
- není premenstruační vzestup gestagenů
• Endogenní produkce se sčítá s exogenním přívodem
• Celková měsíční hormonální expozice se podstatněji nemění
Hormonální hladiny při užívání monofázické HA
HA
Celková hormonální expozice na jeden cyklus
• HA se dělí dle estrogenní dávky:
- vysoká (nad 50 µg EE) - mírný vzestup
- nízká (30-50 µg) - minimální až žádný
- velmi nízká (15-20 µg) - žádný či pokles?
Vliv steroidů na hmotnost
• Estrogeny - mohou způsobit cyklickou retenci vody
• Gestageny - mohou ovlivnit metabolismus nadledvinek (hlavně kortisolu)
- mírný anabolický efekt
- možný nárůst tělní hmoty
• Závisí na typu preparátu a na buněčných receptorech - velmi individuální
Tableta je často výmluva!
Hmotnost je dána
• Genetickými předpoklady
• Životním stylem – rozdíl mezi příjmem a výdejem energie
• Endokrinními funkcemi – hypofýza, štítná žláza, nadledviny
• Celkovým zdravotním stavem
• Případnou medikací
19
Písemnictví
• Složitá orientace - střet vědy, ideologie, obchodu
• Chybí tabulky průměrných hmotnostních změn u dospělých
• Velmi různorodá metodologie
• Minimum prací srovnávajících HA s nehormonálními metodikami
HA vs. nehormonální metody
• Panevropská studie 2006 – 17 000 žen
• 15 – 50 let, slodována věková pásma po 5ti letech
• Hormonální i nehormonální metody
• Všechna pásma a metody – ženy přibíraly
• Ženy s HA měly nárůst hmotnosti v průměru studie
• Nejvíce přibraly ženy s IUD 41 - 45 let
Metaanalýza studií HA a hmotnost (Gallo et al.)
• Málo studií kontrolovaných placebem
- EE pod 100 µg není nárůst hmotnosti
• Bez kontroly placebem
- často inkoherentní výsledky pro metodologické chyby
- podobné závěry jako u placebem kontrolovaných studiích
Vyvíjejí se nejen automobily a telefony, ale i hormonální antikoncepce!
Vývoj HA
• Klesá estrogenní dávka
• Adekvátně klesá gestagenní dávka
• Nové gestageny (III.generace a další)
• Nová dávkovací schémata
• Netabletové formy
Vývoj hormonální dávky (µg EE)
Dekády
Svět
Konec 50.
250
60.
70.-80.
100 - 200
20 - 50
90. - dosud
V době užívání HA se dá přibrat stejně jako kdykoliv jindy!
20
ČR
75 - 150
15 - 40
Pokud přibírám při HA …
• Může stoupat chuť k jídlu
• Růst
• Snížená funkce štítné žlázy (hypothyreóza)
• Ztráta stresu
• Retence tekutin
Příčiny hmotnostního nárůstu ve vztahu k věku
Do 23
23 - 40
40 - 50
Chuť k jídlu
+
+
+
Růst
++
-
-
Hypothyreóza
++
±
+
Stres
+
+
+
Retence tekutin
+
+
+
Stoupá chuť k jídlu
• Udává se u 20 – 40% uživatelek
• Prosté řešení:
- nepřidávat či ubrat v příjmu potravy
- přidat v pohybové aktivitě
Hmotnost je jako peněženka, hubne se či tloustne dle příjmů a výdajů!
Geneticky podmíněný růst
• Projekt Galileo – mapování lidského genomu
• Řízení geneticky naprogramovaného růstu je ukončováno v 21 – 23 letech
• Po menarche 2 roky ještě růst do výšky
• Dále růst v dalších tělesných rozměrech
Prsa se po antikoncepci nezvětšují!
Snížená funkce štítnice (hypothyróza)
• Má ji 30% dospívajících dívek
• Hmotnostní nárůst a atypie cyklu jsou často prvními příznaky
• Člověk přijme cca 40% přijaté energie, hypothyreoza toto procento zvyšuje
• Po čtyřicítce – druhý vrchol výskytu onemocnění
21
Ztráta stresu
• Obavy z nežádoucí gravidity – stoupají stres hormony
• Periodicky zvyšují katabolismus před menses
• Ztráta stresu = ztráta těchto epizod
• Nezměněný příjem a výdej energie = hmotnostní nárůst
Retence tekutin
• Může vzniknout ve vazbě na dávku EE, typ gestagenu a hlavně dle individuální vnímavosti
buněčných receptorů
• V 1. (event. 2.) cyklu prudký nárůst hmotnosti (5 – 10 kg)
• Výrazné otoky
• Snížení estrogenní dávky a event. změna gestagenu – v krátké době je zadržená vodu vymočena
• Drospirenon – diuretický gestagen
Nejvíce se přibírá během gravidity!
Závěr
•
•
•
•
Vliv HA na hmotnostní nárůst je výrazně přeceňován až démonizován
Může odvádět ženy od spolehlivé antikoncepce
Změny hmotnosti mají obvykle racionální vysvětlení a řešení
Úkolem osvěty je bourat tento mýtus
Kontakt na autora
ADC sanatorium, Hvězdova 1601, Praha 4
22
Role otce v rodině
PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.
Úvod
Již od počátku 18. století, především vlivem průmyslové revoluce, která vedla k proměnám
v demografickém uspořádání, dochází ke změnám požadavků na role muže a role ženy. Průmyslová revoluce, třebaže přinesla materiální výhody, ve struktuře rodiny způsobila obrovské trhliny,
které se budou obtížně zacelovat. Neustále se mění představa o ideální podobě genderových rolí.
Některé funkce se staly nadbytečné a naopak přidávají se nové nároky. Mezník společenského vývoje, který zásadně teoreticky ovlivnil sociologické a psychologické pojetí genderových rolí, lze
najít v období mezi dvěma světovými válkami. Ženy se ocitly ve zcela jiném společenském postavení. Získaly přístup ke vzdělání, ke svobodnému rozhodování a možnost vybudovat vysokou odbornost, včetně prestiže a zvýšení sociálního statusu. Vedle těchto změn v pojetí ženské role však
ani v současnosti neexistuje shoda o ideální podobě mužské role. Z historického hlediska jsou si
muži a ženy podobnější než v minulosti ( zaměstnanost, přístup ke vzdělání, závislosti, iniciace
sexuálního vztahu..). Určit mužské a ženské oblasti činnosti, která je nutná pro chod celé společnosti a hlavně rodiny, je v současnosti mnohem obtížnější, než tomu bylo v dobách minulých.
V jedné oblasti se ale názory odborníků shodují, a to ve výchově dětí. Řada výzkumů potvrdila, že
otcové jsou pro výchovu dítěte nezbytní stejně jako matky, přesto velké procento dětí vyrůstá
v neúplných rodinách, především v ženském prostředí . Přitom rodina je nejvýznamnějším socializačním mikroprostředím, jímž je vývoj jedince významně ovlivňován. Dítě zde získává první zkušenosti a vztahy. Rodina rovněž dítěti umožní přijetí vlastní identity. V současnosti tak můžeme
sledovat jednak vzrůstající počet dětí, kterým bude chybět v životě významný socializační vzor,
a to otec. Současně však můžeme pozorovat, že mladí otcové jsou více vnímáni jako podporující,
empatičtější i pomáhající. Svou tradiční roli člověka, který zajistí rodinu pouze po materiální stránce současný otec opouští. Je velmi obtížné zjistit, zda dítě je více poškozeno nepřítomností otce či
přítomností otce, který neúspěšně hraje roli muže. Tento příspěvek se pokusí obohatit diskusi o problematice rodinných vztahů mezi otcem a dcerou.
Cíl výzkumu
Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké vztahy měly v dětství a mají v současnosti mladé ženy ke svému otci.
Výzkumná část
Výzkumné šetření proběhlo na počátku roku 2009 a byla použita metoda anonymního dotazování. Výzkumného šetření se zúčastnilo 210 respondentek, které byly ve věkové kategorii 20 až 25
let. Pro vyhodnocení dat bylo použito 196 dotazníků. Dvě respondentky nebyly zařazeny z důvodu
smrti otce a 12 respondentek nevyplnilo správně záznamový arch. Všechny respondentky měly oba
žijící rodiče a měly informace o znacích funkční rodiny a dysfunkční rodiny. Úvodní otázka umožnila zařazení do jednotlivých podskupin. 70 % respondentek považuje svou orientační rodinu za
rodinu funkční, 10 % respondentek se domnívá, že jejich orientační rodina je rodina dysfunkční
a 20 % respondentek žilo v neúplné rodině, tzn., že rodiče se rozvedli.
23
Výsledky dotazníkového šetření
Cílem první otázky bylo zjistit, zda otec v domácnosti pracoval. Respondentky, které vyrostly ve
funkční rodině, vyjadřovaly téměř všechny souhlas ( 95 %). V podskupině respondentek, které žily
v dysfunkční rodině, pouze necelá čtvrtina otců vykonávala domácí práce a u podskupiny respondentek z neúplných rodin pracovalo v domácnosti 40 % otců.
Cílem druhé otázky bylo zjistit, zda otcové současných mladých žen pečovali o své děti
v období nejranějšího vývoje. Odpovědi respondentek se téměř shodují s předcházející otázkou.
90 % otců z funkčních rodin o své děti pečovalo. V dysfunkčních rodinách pečovala jen necelá
čtvrtina a v neúplných rodinách pečovalo o své malé děti jen 40 % otců.
Cílem třetí otázky, bylo zjištění, zda otec trávil se svými dětmi volný čas. Ve funkčních rodinách
kladně odpovědělo 96 % respondentek, v dysfunkčních rodinách kladně odpovědělo jen 45 % respondentek a u neúplných rodin jen 42 % otců trávilo volný čas s dětmi.
Čtvrtá otázka se zaměřovala na projevy pozornosti otce vůči dceři. Jako pozorné hodnotily respondentky své otce především u funkčních rodin, a to 93 %. V dysfunčních rodinách dostatek pozornosti od otce získalo 37 % respondentek a v neúplných rodinách 45 % respondentek.
Cílem páté otázky bylo zjistit, zda otcové respondentek používali jako výchovnou metodu kritiku. Ve funkčních rodinách nekritizovalo své dcery 86 % otců, v dysfunkčních rodinách to bylo
67 % otců a 74 % otců v rozvedených párech.
Cílem šesté otázky bylo zjistit, zda otcové respondentek používali fyzický trest. Čtvrtina otců ve
funkčních rodinách a v neúplných rodinách použila při výchově dcery fyzický trest. V rodinách
dysfunkčních bylo trestajících otců 27 %. 55 % otců z dysfunkčních partnerských vztahů své dcery
fyzicky trestaly, a to je dvakrát více než v ostatních rodinách.
Cílem sedmé otázky bylo zjistit, jak hodnotí respondentky svůj vztah k otci v období dětství, zda
kladně či nikoliv. Ve funkčních rodinách téměř všechny ženy vyjadřovaly přesvědčení o tom, že
v období dětství měly k otci velmi hezký vztah (97 %). Pozitivní vztah k otci v dětství přiznalo
74 % žen z neúplných rodin a jen 67 % žen z dysfunkčních rodin. Třetina dotazovaných žen, které
vyrůstaly v dysfunkční rodině, neměla v dětství kladný vztah ke svému otci.
Cílem osmé otázky bylo zjistit, zda v současnosti mají respondentky pozitivní či negarivní vztah
ke svému otci. 93% respondentek z funkčních rodin má pozitivní vztah ke svému otci. Ve srovnání
s předcházející otázkou vyplývá, že u 4 % respondentek z funkčních rodin se vztah negativně změnil. Pozitivní vztah k otci má 63 % respondentek z rozvedených rodin a jen 22 % žen
z dysfunkčních rodin.
Cílem deváté otázky bylo zjistit, zda se mladé ženy cítí dobře v přítomnosti svých otců. Kladně
odpovědělo 93 % respondentek z funkčních rodin, 58 % respondentek z rozvedených rodin a jen
11 % respondentek z dysfunkčních rodin. Z odpovědí vyplývá, že většina respondentek, jejichž
rodiče žijí v dysfunkčním vztahu není ráda v přítomnosti svého otce. Srovnáme-li odpovědi otázky
číslo devět a osm, zjistíme, že u funkčních rodin je shoda mezi kladným vztahem k otci a pozitivním pociťováním přítomnosti otce. U dalších dvou podskupin jsou velké rozdíly. 5% respondentek
z rozvedených rodin hodnotí pozitivně vztah k otci, ale v jeho přítomnosti se necítí dobře. U respondentek z dysfunkčních rodin je rozdíl ještě větší. Polovina respondentek, které se domnívají, že
mají v současnosti k otci pozitivní vztah, přiznávají, že se v přítomnosti svého otce necítí dobře.
Cílem desáté otázky bylo zjistit, zda respondentky považují svého otce za svou emoční oporu.
I ve funkčních rodinách polovina dotazovaných neoznačila otce za osobu, která je emoční oporou.
Jen pětina respondentek z rozvedených rodina označila otce za emocionálně podporujícího a žádná
respondentka z dysfunkční rodiny neuvedla, že její otec je pro ni emocionální oporou.
Cílem jedenácté otázky bylo zjistit, zda otcové respondentek zajišťují materiální potřeby svých
dospělých dcer. Ve funkčních rodinách 97 % dotazovaných žen bylo otcem materiálně podporováno, v rozvedených rodinách už jen 63 % žen bylo materiálně otcem zajištěno a v rodinách dysfunkčních jen polovina ( 55 %) otců zajišťovala materiální potřeby svým studujícím dcerám.
24
Ve dvanácté otázce respondentky odpovídaly na otázku, zda v dětství v době nepřítomnosti otce
pociťovaly stesk. Téměř všechny (98 %) respondentky z funkčních rodin identifikovaly v dětství
pocity stesku v době nepřítomnosti svého otce. U rodin dysfunkčních a rozvedených , jak uvedly
respondentky, jen necelá polovina dotazovaných žen měla pocity stesku v době nepřítomnosti svého otce.
Poslední otázka, třináctá, zjišťovala, zda respondentky jsou přesvědčeny o tom, že jejich otec
bude úspěšně zvládat roli prarodiče. Téměř všechny ( 96 %) respondentky z funkčních rodin předpokládají, že jejich otec bude úspěšně hrát roli prarodiče. Třetina respondentek ( 33%), které vyrůstaly v dysfunkční rodině, se obává, že roli prarodiče jejich otec nebude úspěšně zvládat. Ještě horší
výsledek je u respondentek z rozvedených rodin, neboť 42 % dotazovaných žen nepředpokládá
úspěšné hraní role prarodiče u svého otce.
Tabulka č.1
Otázka č.1: Účastnil se Váš otec práce v domácnosti ?
Funkční vztah rodičů
Ano
Ne
95%
5%
Dysfunkční vztah
rodičů
22%
78%
Rodiče jsou rozvedeni
40%
60%
Tabulka č. 2
Otázka č. 2: Pečoval Váš otec o vás v období raného vývoje ?
Ano
Ne
90%
10%
Dysfunkční vztah
rodičů
22%
78%
Dysfunkční vztah
rodičů
45%
55%
40%
60%
Tabulka č. 3
Otázka č. 3: Trávil s vámi otec svůj volný čas ?
Ano
Ne
96%
4%
42%
58%
Tabulka č.4
Otázka č. 4: Projevoval vám otec hodně pozornosti ?
Ano
ne
93%
7%
Dysfunkční vztah
rodičů
37%
63%
45%
55%
25
Tabulka č.5
Otázka č. 5: Kritizoval vás otec často ?
Ano
ne
14%
86%
Dysfunkční vztah
rodičů
33%
67%
26%
74%
Tabulka č.6
Otázka č.6: Byla jste někdy otcem fyzicky trestána ?
Ano
ne
26%
74%
Dysfunkční vztah
rodičů
55%
45%
27%
73%
Tabulka č. 7
Otázka č. 7: Měla jste v dětství k otci pozitivní vztah ?
Ano
ne
97%
3%
Dysfunkční vztah
rodičů
67%
33%
74%
26%
Tabulka č. 8
Otázka č. 8: Je váš vztah k otci v současné době pozitivní ?
Ano
ne
93%
7%
Dysfunkční vztah
rodičů
22%
78%
63%
37%
Tabulka č. 9
Otázka č. 9: Jste ráda v přítomnosti svého otce ?
Ano
ne
26
93%
7%
Dysfunkční vztah
rodičů
11%
89%
58%
42%
Tabulka č. 10
Otázka č. 10: Domníváte se , že váš otec je pro vás emoční oporou ?
Ano
ne
52%
48%
Dysfunkční vztah
rodičů
0%
100%
21%
79%
Tabulka č. 11
Otázka č. 11 : Poskytuje vám otec materiální pomoc ?
Ano
Ne
97%
3%
Dysfunkční vztah
rodičů
55%
45%
63%
37%
Tabulka č. 12
Otázka č. 12 : Stýskalo se vám v dětství po otci, když byl mimo domov ?
Ano
Ne
98%
2%
Dysfunkční vztah
rodičů
43%
57%
47%
53%
Tabulka č. 13
Otázka č. 13 : Domníváte se, že váš otec bude úspěšně zvládat roli prarodiče ?
Ano
Ne
96%
4%
Dysfunkční vztah
rodičů
67%
33%
58%
42%
Závěr
Výzkumné šetření prokázalo velké rozdíly ve vztazích s otcem u respondentek, které žily
z hlediska funkčnosti v odlišném rodinném prostředí. Mladé ženy, které vyrůstaly ve funkční rodině, téměř shodně popisují otce jako člověka, který byl součástí rodiny, spolupracoval na chodu domácnosti a při péči o velmi malé děti, s rodinou trávil svůj volný čas, dcerám projevoval dostatek
pozornosti, vyhýbal se kritice a v době nepřítomnosti otce dcery pociťovaly stesk. Vztah k otci
v dětství i v současnosti mají dcery velmi dobrý a lze očekávat, že i nadále zůstanou vztahy
v rodině pozitivní. Přesto v polovině funkčních rodin otcové nejsou emocionální oporou pro své
dcery a čtvrtina otců ve funkčních rodinách používala při výchově fyzické tresty. Hůře byli hodno-
27
ceni otcové respondentek z rozvedených rodin. Jen necelá polovina ( 40 %) otců spolupracovala na
chodu domácnosti, pečovala o velmi malé děti a trávila s dětmi volný čas. Respondentky, které
vyrostly v úplné, ale dysfunkční rodině, hodnotí své otce ještě negativněji. Tři čtvrtiny otců se neúčastnily na chodu domácnosti a nepečovaly o velmi malé děti. Čtvrtina respondentek z neúplných
rodin ( 26 %) měla v dětství negativní vztah ke svému otci a v současnosti se vztahy zhoršily
(37 %). Respondentky z úplných dysfunkčních rodin opět měly horší zkušenosti se svým otcem.
Třetina otců nenavázala v dětství dobrý vztah se svou dcerou a v současnosti mají negativní vztah
v 78 % dysfunkčních rodin. Jen polovině respondentek z neúplných rodin se v dětství stýskalo po
otci. V dysfunkčních rodinách jen necelá polovina dcer pociťovala stesk v době nepřítomnosti svého otce. Otec je vnímán jako emoční opora u čtvrtiny respondentek z neúplných rodin a u úplných
dysfunkčních rodin nebyl otec označen jako emocionální opora nikdy. Výsledky této sondy jednoznačně ukazují, že mladé ženy, které vyrostly v dysfunkční úplné rodině hodnotí otce mnohem
hůře než ženy, které vyrostly v neúplné rodině. Problematika vztahů v rodině si zaslouží více
pozornosti psychologie , sociologie i dalších vědních disciplin. Tento příspěvek je pouze zamyšlením nad rolí muže v rodině a bude nezbytné odhalovat odpovědi na další otázky, které se vztahů
v rodině týkají. Problematika rodiny a rodinných vztahů si také zaslouží zvětšit informovanost široké veřejnosti, a to i těch s nižším vzděláním. V této oblasti má psychologie dosud nevyužité možnosti.
Použitá literatura :
BIDDULPH, Steve. Mužství. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367
ELLIOTT, Julian. PLACE, Maurice. Dítě v nesnázích. Praha : Grada Publishing, 2002.
ISBN 80-247-0182-0
JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita. Praha : Grada Publishing, 2008.
ISBN 978-80-247-2284-9
28
Quo vadis asistovaná reprodukce?
MUDr. Jaroslav Hulvert
Léčba neplodnosti v posledních 30 letech prodělala ohromný vývoj a ne neprávem je reprodukční medicína jako interdisciplinární obor zahrnující znalosti z oblasti biologie reprodukce, gynekologie, andrologie, genetiky,imunologie, onkologie a psychologie zařazována mezi neprogresivněji
se vyvíjející obory medicíny.
Součástí reprodukční medicíny jsou i metody asistované reprodukce, které jsou charakterizovány manipulací s lidskými pohlavními buňkami (spermie, vajíčka).
Narození Luise Brownové (1978) – prvního „dítěte ze zkumavky“ lze označit milníkem nejen
v léčbě sterility, ale v dějinách lidstva vůbec.
Od té doby léčba sterility využívá nejúčinnější z metod asistované reprodukce – metodu in vitro
fertilizace (IVF).
Odhaduje se , že díky této metodě se ve světě narodilo již přes 3 miliony dětí. V České republice
tvoří děti po IVF zhruba 3 procenta ročně narozených dětí.
Současná úspěšnost špičkových center asistované reprodukce je dána pokrokem jak v oblasti klinické tak laboratorní..
Prvotní stimulace antiestrogeny byla nahrazena stimulací menopauzálními gonadotropiny, koncem 90. let se objevují na trhu rekombinantní preparáty. Ve stimulačních protokolech se
v posledních 10 letech stále častěji objevují vedle agonistů GnRH i antagonisté GnRH se svým
rychlým nástupem účinku a kratší dobou trvání. Trendem posledních let je „změkčení stimulačních
protokolů“ tzn. stimulace s nižšími dávkami gonadotropinů , což má za následek lepší snášenlivost
pacientek , nižší riziko hyperstimulačního syndromu, ale také menší počet
získaných oocytů.
Velký pokrok pro klinickou část IVF znamenal rozvoj v oblasti ultrazvukové diagnostiky,
zejména pak využití vaginální sondy při folikulometrii a punkci folikulů. Nebezpečné a nepřesné
odběry oocytů transvesikálně, pod kontrolou abdominální sondy, byly nahrazeny v polovině 80. let
přesnou, bezpečnou a šetrnou transvaginální cestou. Transabdominální sondy se využívá při embryotransferu, kde nám ultrazvuková kontrola umožní šetrné zavedení a přesnou lokalizaci katetru
při aplikace transferovaných embryí.
S nárůstem úspěšnosti IVF cyklů začal klesat počet transferovaných embryí z důvodu snižování
rizika vícečetných těhotenství. V některých zemích omezuje počet embryí zákonná legislativa
(Skandinávské země) . V Česku zákonné omezení není, ale standardně se provádí transfer 1 až 2
embryí, výjimečně 3 embryí.
Snižování počtu transferovaných embryí bez výrazného snížení úspěšnosti počtu těhotenství na
transfer je umožněno selekcí neperspektivnějších embryí při tzv. prodloužené kultivaci, kdy se embrya přenáší do dělohy po 96 až 120 hodinách od odběru oocytů.
Nové způsoby zamrazování a rozmrazováni embryí zvýšily úspěšnost těhotenství při přenosu
rozmražených embryí až na 26 %.
S uvedením metody ICSI (injekce spermie do vajíčka) do klinické praxe v polovině 90.let a s
možností odběru spermií chirurgickou cestou z nadvarlat (MESE) nebo varlat (TESE) výrazně klesla nutnost řešení závažných andrologických sterilit dárcovstvím spermií.
Prakticky to znamená,že pokud se u muže najde živá spermie, je pro pár reálná šance na těhotenství. Další z tzv. mikromanipulačních metod – asistovaný hatching umožní mechanicky nebo chemicky zeslabit obal embrya a tím usnadnit jeho nidaci.
Jelikož v některých případech se z různých důvodů získají nezralé formy oocytů, je možným řešením IVM – In Vitro Maturation (dozrání oocytů v podmínkách in vitro). Ve speciálních kultivačních mediích mohou oocyty dozrát do metafáze II, kdy je lze oplodnit obvyklým způsobem IVF
nebo ICSI .
29
PGD (Preimplantation Genetic Diagnosis) – genetické vyšetření embrya ještě před embryotransferem. Umožňuje zjistit v indikovaných případech některé chromosomální aberace nebo dědičná onemocnění z jedné nebo dvou buněk u vyvíjejícího se embrya ještě před jeho zavedením do
děložní dutiny. Odběr blastoméry se provádí obvykle 3. den kultivace v 6-8 buněčném stadiu vývoje pomocí mikromanipulační techniky, při které se z embrya pro analýzu získají jedna nebo dvě
blastoméry. Tímto způsobem lze pro embryotransfer selektovat embrya, která nevykazují podle
provedeného vyšetření abnormální nález a u kterých lze předpokládat s vyšší pravděpodobností
jejich další normální vývoj in utero. Součástí PGD bývá také analýza polového tělíska. Při opakovaných neúspěšných IVF cyklech se také provádí preimplantační vyšetření embryí aneuploidií
chromosomů 11, 13, 15, 16, 18, 21, 22, X, Y, kdy hovoříme o PGS (Preimplantation Genetic Screening).
V současné době již není in vitro fertilizace indikována pouze pro samotnou léčbu neplodnosti.Její využití je možné v případě genetického rizika v rodině, očekávané onkologické léčby, oddálení rodičovství a v budoucnu zřejmě i v léčbě kmenovými buňkami.
Metody asistované reprodukce umožňují léčbu prakticky všech neplodných párů bez ohledu na
příčinu sterility, s reálnou nadějí na dosažení těhotenství a porod zdravého dítěte.
Vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru se reprodukční medicína již dnes uplatňuje jak v retak v postfertilní fázi života a lze reálně očekávat, že některé z dnes ověřovaných postupů v nedaleké budoucnosti zcela změní medicínské myšlení a postupy.
Kontakt na autora:
Iscare IVF, Praha
30
Touha po věčné mladosti
Doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc.
Touha po věčné mladosti a kráse vedla často aktéry až k projevům sadismu. Klasickým příkladem, který mistrně na historickém pozadí zachytil J. Nižňanský (1903 – 1976), je příběh „čachtické
paní". Alžběta Báthoryová (1560 - 1614) byla proslulá svou sadistickou krutostí vůči mladým dívkám. Už v mládí se u ní projevovala silně vyvinutá sexuální potřeba a počet jejích milenců není
v žádném případě malý. Později dostává její potřeba sadistickou orientaci, a to v přímé souvislosti
s procesem stárnutí. Podle pověstí se údajně koupala v jejich krvi za účelem omlazení. Byla šílená
představou, že koupáním v krvi mladých dívek si prodlouží mladost. Následně dospěla k závěru, že
účinnost se dá zvýšit koupáním v panenské krvi a zvláště v krvi šlechtických dívek. K získávání
vzácné dívčí krve sloužilo v hlubokém podzemí jejího hradu zvláštní zařízení v podobě železné
panny. Každé děvče muselo přistoupit k železné panně a připnout jí na krk náhrdelník. Při dotyku
figuríny se uvedl do pohybu smrtící mechanismus, který dotyčnou nejprve pevně sevřel a vysunuté
ostré nože dotyčnou dívku proklály. Krev odtékala do připravené koupací nádoby. Žádný takový
případ s použitím speciálního zařízení se v konečném soudním líčení neprokázal. Proto se dá předpokládat, že rovněž všechny poznámky o důmyslné železné panně se nezakládají na pravdě. Údaje
o železné panně se uvádí až v inventáři Trenčína až v roce 1678. Navíc se tento motiv objevuje v
popisech až sto let po její smrti. Existuje však dostatek nepřímých důkazů, jak byla krev z mladých
děvčat na omlazovací kůru získávána. Na základě soudního líčení s jejími věrnými společníky –
Dorotou a Fickem, byla většina mladých děvčat prostým způsobem zavražděna výše jmenovaným
Fickem vražením nože do zad. V historických pramenech se hovoří asi o 650 obětech, ve výpovědích obžalovaných se uvádí údaj kolem 80, nejčastěji se však udává počet 300 dívek, které měla
Báthoryová za pomoci tří kompliců sprovodit ze světa. Některé údaje uvádějí počet obětí číslem
650. Při jednom pokusu (1610) byla přistižena a uvězněna na doživotí na Čachtickém hradě. Soud s
ní se konal od 2. do 7. 1. 1611 a na základě svědeckých výpovědí jí bylo dokázáno, že dávala příkazy k mučení a zabíjení mladých děvčat. Pro konec jejího života se dá směle použít rčení - všichni
jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Její pomocník Ficko (Jan Ujváry) skončil na za tři dny po
vynesení rozsudku na popravišti v Bytči, stejně tak jako Helena Jóová, Dorota Szentesiová a Katarína Benecká, kterým kat navíc před upálením železnými kleštěmi odštípal prsty na rukou. Ficko
byl nejprve sťat a následně jeho tělo bylo vhozeno do ohně. O pár dní později skončila na hranici
Majerníková z Myjavy, která byla odsouzena za přípravu jedů pro Báthoryovou k smrti upálení za
živa.
O čem de Sade pouze psal, to Báthoryová realizovala v praxi. Mnozí historici pochybují o tradované krvelačnosti Alžběty Báthoryové, v čem se však většina naprosto shoduje, že měla silně
sadistické sklony. Dokonce i takovou záležitost, jako je koupání v lidské krvi, považují za produkt
pouhé fantazie, neboť krev má poměrně vysokou srážlivost a zůstává proto otázkou (jestli se ovšem
Báthoryová v krvi koupala), jakými prostředky by šlo v tehdejší době uvedené srážlivosti zabránit.
Navíc krev rychle podléhá zkáze a po krátkém čase zapáchá. Nikdo však nepochybuje o tom, že se
jednalo o sadistku. V její rodové větvi se jednalo o poměrně častou deviaci. Rod Báthoryů získal ve
své době nejen nebývale velkou moc, ale navíc disponoval nebývale velkým majetkem. Příslušníci
rodu od 16. století zaujímali přední místa v církvi. Např. její strýc Štěpán Báchor ze Somlyó (1553
– 1586) byl zvolen polským králem, další strýc Krištof Báthory se stal sedmihradským knížetem
atd. Uzavírání častých manželských svazků mezi jednotlivými členy rodu vedlo právě k četným
dědičným patologickým nemocem. Zmiňovaný král trpěl epilepsií, další členové byli proslulými
alkoholiky, tyrani, jedna z příbuzných je vyobrazována jako nymfomanka, která ráda využíval služeb svého služebnictva.
Mladá Alžběta se díky svému rodu a majetku stala velice vyhledávanou partií pro manželství.
Není divu, že se o ní začíná ucházet hlavní kapitán uherských vojsk František Nádasdy (1555 –
1604), syn říšského soudce a vojevůdce. Sňatek uzavřela Alžběta ve svých 15 letech. Na svou dobu
31
byla nesmírně vzdělaná, což nebylo u takto vysoce postavených žen zcela běžné. Plynně hovořila
a psala avarsky, německy a latinsky. V žádné případě nelze tvrdit, že uzavřené manželství by bylo
z jedné i druhé strany považováno za nešťastné. Dochovaná vzájemná korespondence obsahuje
celou řadu něžných a láskyplných oslovení. Faktem však je, že očekávaného prvního potomka přivede na svět až ve svých třiceti letech, a to tři dcery (Anna, Uršula, Katarína) a dva syny (Andrej,
Pavel). Budoucí agresivní a sadistické chování postupně přebírala od svého manžela, známého velitele uherských vojsk. Ten se vyznačoval krutostí, neboť by v boji proti tureckým vojskům jen těžko
obstál. Alžběta se oblékala do mužských šatů, k oblíbeným jejím zábavám patřil lov a při řízení
služebnictva plně uplatňuje přísnost a až krutost. Pro ilustraci několik dochovaných případů z krutého zacházení se služebnictvem. Potrestanou, přičemž důvodem k potrestání byla jen i sebemenší
záminka, nechala dotyčnou svléknout dohana a poslala jí sbírat klestí do lesa. Na služkách vyžadovala, aby si nechaly vyholit klín, polévala je nahé a v zimě studenou vodou. Naprostá většina tretů
vedla k vlastní smrti služek. Těžko říci, zda dosahovala při rozličných orgiích pohlavního uspokojení, ale všechny indicie hovoří, že tomu tak bylo. Nepochybně ji vzrušovalo, když se mohla dívat
na nahé dívčí tělo. Ve výpovědích odsouzených se uvádí, že Báthoryová sama trhala stříbrnými
kleštičkami dívkám prsní bradavky, rozpáleným železem pálila pohlavní orgány, jednu dívku nechala stát nahou a pomazanou medem celý den a celou noc „aby ji bodal hmyz a kousali mravenci".
Jednalo se o sadismus v té nejtěžší podobě.
Postupně narůstaly stížnosti a podezření, které nešlo donekonečna pouze přehlížet. Nesmíme žít
v omylu, že své zločiny konala v Čachticích. Mnohé zločiny prováděla i v místech svých rodinných
sídel, a to v Sárváre, Vídni, Prešpurku (Bratislavě) aj. Souběžně narůstalo i nebezpečí provalení
všech spáchaných činů. Varování přicházelo taktéž ze strany církve a v neposlední řadě i od samotného manžela. Bylo by mylné se domnívat, že Alžběta nepočítala s provalením celé záležitosti. Už
měla připraveno celkem 25 plně naložených vozů na případný útěk do Sedmihradska. Manžel umírá za záhadných okolností v roce 1604 a je vážné podezření, že určitý podíl mohla mít na jeho smrti
i samotná Alžběta. Těsně před smrtí se obrací Nádasdy na svého přítele hraběte Jiřího Thurza, aby
se po jeho msrti postaral o rodinu a o rodinný majetek. Jiří Thurzo zastává funkci vrchního soudce
nechal tajně přezkoumat zmiňované stížnosti i velké množství pohřešovaných dívek v okolí Čachtic. Vzhledem k tomu, že Alžběta přesně věděla o utajovaném vyšetřování, připravila tajný testament (závěť), v němž veškerý majetek odkazuje svým dětem. Na jaře roku 1610 začínají úředníci
bratislavského soudce tajně vyslýchat některé svědky. Četná podezření a fámy se tím jenom potvrdily. Zmiňovaný Thurzo, který měl celý případ dotáhnout do konce vymyslel plán, jak v mezích
dobových zákonů uchránit majetek tak, aby nepřipadl uherskému králi Matěji II. Rodinný přítel
Thurzo, aby zachránil majetek, musel překvapit Alžbětu při činu a ihned vynést rozsudek. K tomu
skutečně došlo, a to 29. 12. 1610 a hraběnka je odsouzena vězení na svém zámku. Samotná Alžběta
je zazděna a za poněkud nejasných okolností 21. 8. 1611 umírá. Údajně byla 25. 8. 1611 pochována
v čachtickém kostele. Kolem místa posledního odpočinku panuje celá řada dohadů, neboť při průzkumu hrobek v podzemní části čachtického kostela v roce 1938 se žádná rakev s ostatky Alžběty
Báthoryové nenašla. (Záhada žije dál.)
Na závěr je třeba konstatovat, že někteří odborníci se domnívají, že v případě Báthoryové může
jít také o vykonstruovaný případ, což v 16. a 17. století by nebyl ojedinělý případ.
Vzrušující příběh celkem logicky neušel pozornosti umělců. Před již zmiňovaným J. Nižňanským zpracoval život Báthoryové a její činy čtenářům připomenul nikdo jiný než Ján Kolár v lidových písních o „čachtické paní“ a Ján Botto v básni „Križne cesty“. O jejím životě byl natočen velkofilm s názvem Love Story Bathory
Vedle známých případů sexuální zvrhlosti existovala i celá řada dalších historických postav, které mohou A. Báthoryové směle konkurovat. O Karlštejně se traduje, alespoň podle zprávy tehdejšího děkana na hradě - Václava Hájka z Libočan, že purkraběnka Kateřina Bechyňová z Lažan si
v ničem nezadala s pověstnou Alžbětou. Údajně sadisticky umučila nejméně dvanáct služebnic. Za
tyto činy byla odsouzena k smrti hladem a žízní. Zemřela v Mikulce 31. 1. 1534. Jedním z dalších
32
případů je příběh markýze Gillese de Raise (1404 - 1440), známého spíše pod přezdívkou Modrovous. Markýz stál na straně Jany z Arku v boji proti anglickým vojskům a zvláště se vyznamenal
v boji o město Orleans (1429). Za odměnu byl povýšen do hodnosti maršála. Po upálení Jany z Arku (1431) se stáhl na svůj statek v Tiffanges nedaleko Nantes a věnoval se sexuálním orgiím. Inspirací se pro něho staly orgie pořádané římskými císaři. Po odhalení čtyřiceti mrtvol se celá aféra
provalila a markýz de Rais byl dne 25. 10. 1440 v Nantes upálen.
33
Vnímání nevěry očima studentek vysoké školy
Doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc., Renata Horká
Klíčová slova: mimomanželský vztah, mimopartnerský vztah,
Každý z přítomných se nepochybně s problematikou nevěry osobně setkal, a to buď sám v průběhu svého života, nebo narazil na daný problém v okruhu svých blízkých. Jedná se o problém,
který má své zastoupení nejen v osobním životě, ale také v právním systému (přestože nevěra není
právnickým termínem), historii, literatuře, výrazně je zastoupeno v rovině psychologie, ve výchově,
demografii, filozofii, politice atd.
Chceme-li nazírat na problém nevěry z jakékoliv strany, první překážkou bude vymezení samotného pojmu, tzn. co si pod daným pojmem a především obsahem představit.
Následující příspěvek představuje soubor námětů k diskusi nad bezesporu aktuálním tématem.
Uvedená data vychází z předvýzkumu, který bude realizován v roce 2010.
Pokus o definování nevěry:
Už jen samotná definice toho, co už je nevěra a co ještě ne, žene do prudké hádky nejeden pár,
aniž by kterýkoli z partnerů připustil, že univerzální odpověď neexistuje.
Obecně přijímaná definice nevěry, jako pohlavního styku s člověkem mimo váš aktuální partnerský svazek, okamžitě naráží na hlasy těch, kterým stačí i polibek, pohled, či pouhé tušení myšlenky na někoho jiného, aby v nich vzplála žárlivost a svého partnera obvinili z nevěry.
V křesťanském prostředí je nevěra ztotožňována s cizoložstvím. Viz např. Riegerův slovník naučný (1862, 2. díl, str. 145) vymezuje cizoložství, že „jest úmyslné tělesné obcování osoby oddané
s jinou s ní neoddanou, jakož i svobodné s osobou oddanou. Nejen rušení věrnosti manželské, nýbrž i veřejné mravopočestnosti v cizoložství obsažené bylo příčinou, že za starých časů nejpřísnějšími tresty stíháno bývalo.“
Ottův slovník naučný (1882) pojem nevěra nezná, naopak se zde velice obšírně píše o pojmu cizoložství. Stejný slovník (1892, V. díl, str. 418) vymezuje cizoložství jako „mimomanželské souložení jednoho z manželů nebo takové souložení s jedním z manželů“. Navíc se odlišuje cizoložství
jednoduché, kdy je pouze jeden ze souložníků manželem a dvojnásobné, kdy se souložení týká
osob ve stavu manželském.
Navíc v historickém kontextu se užíval ponejprv pojem cizoložství, jako ekvivalent nevěry. Přičemž cizoložství je definováno jako mimomanželské souložení jednoho z manželů. Nevěru jako
cizoložství a důvodem rozvodu od stolu a lože definuje také Masarykův naučný slovník. Následně s
výchozím pojmem (cizoložství) souvisí i celá řada dalších pojmů, kterými se dá manipulovat ve
vztahu k nevěře. Vymezení jednotlivých pojmů je zpracováno heslovitě na následujících řádcích.
Cizoložství – označení pro souložení jednoho z partnerů mimo manželství
Flirt – nezávazná komunikace s partnerem zpravidla opačného pohlaví v podobě laškování, koketování, naznačování, namlouvání apod. postavena na příslibech k další akceleraci vztahu. Podstatu flirtu tvoří rétorické, gestikulační a pohybové náznaky (hrátky). Právě předpoklad možnosti, ne
naplnění, tvoří samu podstatu flirtu. Na druhé straně při další akceleraci flirtování může dojít k přechodu k nevěře zvláště, je-li stávající partnerský nebo manželský vztah narušen krizí. Podle psychologů může současně flirt posilovat sebevědomí, odstraňovat pocit osamocení, zvyšovat fyzickou
i psychickou aktivitu, potlačovat únavu, zvýšit péči o sebe sama apod.
34
Mimopartnerský vztah – dlouhodobý eroticko-sexuální vztah, který připouští možnost další akcelerace vztahu do budoucího společného soužití, v případě partnerů žijících bez závazků (tzn. nesezdaní jedinci) se tak může mimopartnerských vztah vyústit v manželství (viz). V případě, že jeden z partnerů je vázán manželstvím, jedná se o tzv. mimomanželský vztah (viz). Někdy se užívá
označení mimopartnerský poměr.
Mimopartnerský kontakt – jednorázový kontakt s jinou osobou se sexuálním obsahem. Zpravidla se nemusí jednat o záležitost citové povahy, a proto ve svých důsledcích nevede k mimopartnerskému vztahu (viz). V německy mluvících zemích se užívá označení Seitensprung, což znamená
odskok stranou. Někdy se užívá i označení rekreační nevěra (viz). Mimopartnerský kontakt se liší
od mimomanželského kontaktu (viz) tím, že subjektem je partner(ka).
Mimomanželský vztah – dlouhodobý eroticko-sexuální vztah, který připouští možnost další akcelerace vztahu do budoucího společného soužití. U mimomanželského vztahu se stává takový
vztah zpravidla podnětem k rozpadu manželství rozvodem (viz). Mimopartnerský vztah může
v dalším časovém horizontu dojít rozchodem partnerů a ukončením vztahu. Někdy se užívá označení mimomanželský poměr.
Mimomanželský kontakt – jednorázový nahodilý kontakt s jinou osobou se sexuálním obsahem.
Zpravidla se nemusí jednat o záležitost citové povahy, a proto ve svých důsledcích nevede k mimomanželskému vztahu (viz). V německy mluvících zemích se užívá označení Seitensprung, což
znamená odskok stranou. Někdy se užívá i označení rekreační nevěra (viz). Mimomanželský kontakt se liší od mimopartnerského kontaktu (viz) tím, že subjektem je manžel(ka).
Mimomanželský poměr – viz mimomanželský vztah
Mimopartnerský poměr – viz mimopartnerský kontakt
Nevěra – mimomanželský (viz), případně mimopartnerský vztah (viz), zahrnujécé vedle citového především sexuální poměr. Nevěra bývá velmi často důvodem rozpadu vztahu manželského
nebo partnerského. Někdy označujeme slovem cizoložství.
Rekreační nevěra – mimomanželský, případně mimopartnerský kontakt (viz) s jinou osobou se
sexuálním obsahem a časově omezen na konkrétní místo, čas, případně akci (např. pobyt v lázních,
dovolená, školení apod.).
Swingování – vzácný typ nevěry, při které dochází k výměně sexuálních partnerů, zpravidla
dvojic s cílem inovovat stávající vztah. Přes určitou módnost je tento, partnerem tolerovaný, způsob
nevěry počátkem rozpadu manželského (partnerského) svazku. V takovém prostředí výrazně narůstá riziko získání pohlavně přenosné nemoci.
Virtuální nevěra – písemná forma nevěry realizovaná v prostředí internetu (tzv. e-maily, chatování), mobilních telefonů (SMS), případně jiných. Zmiňovaná forma zpravidla akceleruje až do
eroticko-sexuální komunikace, a to v rovině představ a fantazie. V mnoha případech může mít na
reálný vztah destruktivní účinky, a to i přesto, že zde není osobní kontakt zúčastněných.
Podle průzkumu uskutečněného ve Velké Británii 70 % mužů i žen flirtuje prostřednictvím internetu, což je považováno za dobrou zábavu, přičemž osobně takové chování nepovažují za škodlivé ani vůči svému partnerovi.
35
Při seznámení se s rozličnými vymezeními můžeme u pojmu nevěra odlišovat dvě obsahové
stránky:
psychicko-erotické aktivity,
sexuální aktivity.
S rozpadem tradiční hodnoty rodiny stoupá tolerance vůči některým rizikovým jevům ohrožujících rodinu, a to především vůči nevěře. Ve společnosti, která je postavena na institucionální monogamii, existuje rovněž i institucionální podoba cizoložství a následně tím i nevěry. V současné
době vědeckotechnický rozvoj nabízí mnohem více podmínek a prostředků ke vzniku rizikové situace než tomu bylo v minulosti. Konkrétně se jedná především o mobil, PC, ale i podstatně vyšší
mobilitu osob.
Navíc věrnost nemá ideální odraz v přírodě. I když mnozí z vás namítnou, že existuje dostatek
příkladů dlouhodobé, ne-li celoživotní věrnosti. Přesto lze tvrdit, že věrnost v přírodě může svou
podstatou být blokujícím prvkem proti přirozenému výběru partnerů. Po celou dobu lidské historie
vznikaly rozličné kodexy (např. Starý a Nový zákon), které upřesňovaly vzájemné vztahy a v případě výběru partnera v podstatě neumožňovaly změnu, tzn. nevěru).
Muži jsou všeobecně promiskuitnější než ženy. Muži jsou od přirození naprogramováni k co
největšímu přenosu genů. Jeho pohlavní orgány jsou přizpůsobeny k tomu, aby v krátké době přenesl co největší množství genů na své potencionální potomky. Na základě uvedené evoluční logiky
můžeme odvodit závěr, že pro muže má mimomanželský sexuální styk největší přínos za předpokladu, že partnerka otěhotní a úplně ideální je, když její manžel se postará (vychová) jeho (tzn. cizí)
potomky. Kdyby se totiž intenzívně věnoval výchově, pak se sám připravil o možnost přenášet geny. Etologové dospěli k závěru, že pro člověka by nejlépe odpovídala tzv. sukcesivní (postupná)
monogamní, tzn. řada na sebe navazujících monogamních vztahů. K tomu přispívá i komplikovanější demografické složení, které vykazuje, zejména ve vyšších věkových kategoriích jednoznačný
přebytek žen.
Nevěru musíme především řešit a nikoli ji morálně odsuzovat. Jak uvádějí v této souvislosti odborníci je zapotřebí se zmínit, že se jedná o neschopnosti celé řady zúčastněných vyrovnat se s odhalenou nevěrou. Partnerka při odhalení nevěry muže začne zřetelně psychicky a tělesně chátrat, až
se nakonec úplně zhroutí. V opačném případě jsou dopady poněkud menší. Podstatné je vědět, že se
o chorobu, která se sama v žádném případě nevyléčí. Mezi mužskou a ženskou nevěrou je veliký
rozdíl. Jeden z průvodních znaků neuspokojeného partnerského, stejně tak jako i manželského soužití, je nevěra. Výzkumy uskutečněné v posledních letech (např. Weiss, Zvěřina, 2001) poukazují
na známý fakt, že ženy mají tendenci vstupovat do delších mimopartnerských (mimomanželských)
vztahů než muži.
Aby nástin problémů byl úplný, stačí si povšimnout, že se nehovoří o partnerském sexuálním
vztahu, ale povětšinou o nevěře ve vztahu k manželství. Jestliže v současné době čím dál více osob
preferuje partnerský vztah, bylo by zapotřebí zaměřit se nejen na nevěru na pozadí manželství, ale
především na pozadí partnerství.
Tabulka č. 1a.
Příčiny rozvodu ze strany muže (%)
Převládající příčina rozvodu
nevěra
rozdíl povah, názorů a zájmů
celkem
36
1960
29,4
10,6
40,0
1970
15,7
19,9
35,6
1980
18,3
26,0
44,3
1990
14,9
40,5
55,4
2000
7,9
47,0
54,9
2005
5,8
52,1
57,9
2006
5,5
54,6
60,1
2007
5,2
65,9
61,1
Tabulka č. 1b
Příčiny rozvodu ze strany ženy (%)
nevěra
rozdíl povah, názorů a zájmů
celkem
28,6
10,9
39,5
12,4
21,7
34,1
16,9
26,0
42,9
13,2 5,6
3,7
3,3
3,3
40,5 49,1 50,5 52,7 64,5
53,7 54,
54,2 56,0 67,8
(Zdroj: Český statistický úřad)
Jak je zřejmé z výše uvedených dat, nevěra jako příčina rozvodu v průběhu posledních několika
desítek let výrazně klesá, a to jak na straně žen, tak i mužů. Mnohem varující je nárůst příčiny v
podobě rozdílu povah, názorů a zájmů. Jedná se bezesporu o argument, aby v základních a středních školách stále věnovala zvýšená pozornost.
Výsledky z realizovaného dotazníkové šetření
V roce 2009 se uskutečnil průzkum u věkové kategorie 20 – 22 let, a to pouze navíc u vysokoškolských studentek. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 248 dotazovaných.
Tabulka č. 1
Popis vzorku
Věk
20 let
21 let
22 let
Celkem
abs.
83
79
86
248
%
33,5
31,8
34,7
100,0
Na základě uvedených dat se dá konstatovat, že dotazované byly z hlediska věku zastoupeny
rovnoměrně. Zapotřebí je také třeba uvést, že se jednalo o studentky bakalářského studia na vysoké
škole.
První otázka se týkala, zda v současném období udržují nějaký vztah, v případě že ne, zda takový vztah v nedávné minulosti měly. Dá se předpokládat, že tato zkušenost se může promítnout do
nazírání na problematiku nevěru, zvláště u těch případů, kde došlo k rozpadu vztahu. V daném
okamžiku mělo vztah 198 dotazovaných (tj. 79,8 %).
Tabulka č. 2
Udržování partnerského vztahu v době sběru dat
(n = 248)
Věk
do 6 měsíců
20 let
21 let
22 let
Celkem
4,8
6,0
7,2
18,0
6 měsíců
– 1 rok
10,9
9,3
11,8
32,0
1 – 3 roky
4,9
8,4
8,4
21,7
více jak 3
roky
1,7
3,2
3,2
8,1
(%)
Celkem
22,3
26,9
30,6
79,8
37
Údaje uvedené ve výše uvedené tabulce ukazují, že v době sběru dat měla naprostá většina dotazovaných vztah, přičemž jeho délka se do jisté míry odvíjela od věku. Nebylo zjišťováno, zda se
jedná o první, druhý případně další vztah. Nebylo by nezajímavé analyzovat, jak jsou vnímány
partnerky s vysokoškolským vzděláním u partnerů, zda partnerství je s obdobnou vzdělanostní kategorií apod.
K porovnávání získaných dat se dá využít celá řada obdobných šetření, zejména pak výzkum
uskutečněný P. Weissem a J. Zvěřinou (např. 2001) zaměřeného na sexuální chování obyvatel České republiky. Z daného výzkumu vyplývá, že muži považují mimomanželský pohlavní styk spíše za
přirozený a normální, zatímco ženy mimomanželský pohlavní styk spíše neodsuzují, ale samy
nejsou nakloněny k jeho provozování.
Tabulka č. 3
Co si představují pod pojmem nevěra
nezávazné flirtování, nadbíhání
vzájemné doteky a laskání s jinou ženou
líbání se s cizí dívkou
psaní po internetu, posílám SMS
setkávání se přítelkyní – procházky, večeře apod.
náhodný pohlavní styk
paralelní vztah s jinou ženou
styk s bývalou partnerkou, ale bez sexu
přespání u kamarádky
donucení k pohlavnímu styku pod pohrůžkou
prohlížení si pornofilmů
opakovaná nevěra
využívání služeb prostitutky
abs.
28
34
14
15
35
48
95
15
16
4
4
34
7
%
11,3
13,7
5,6
6,0
14,1
19,4
38,3
6,0
6,3
1,6
1,6
12,7
2,8
Zajímavé bylo i pokus o definování nevěry, které dotazovaná vymezila jako: Úmyslné a záměrné nerespektování vymezených mezí a pravidel mezi partnery, které jsou dopředu stanovena. Do
samotného vymezení je zapotřebí zahrnout také: pohrdání mou osobou, přehlížení, zesměšňování
apod., vyřčení cizího jména v intimní chvilce, nalezení cizího prádla atd. Jejich zastoupení v odpovědích nepřekročilo hranici 3 odpovědí). Z uvedených výsledků je zřejmé, že uvedená škála znaků,
které považují dotazované za nevěru je nesmírně široká. Ukazuje se, že u žen je do vnímání nevěry
výrazně zařazena ta škála, kterou bychom mohly vnímat jako flirtování. Neméně zajímavý je údaj
„donucení k pohlavnímu styku pod pohrůžko“ (1,6 %). V komentáři k této položce uváděly respondenty, že může jít o vydírání ze strany žen, a to za účelem sdělení některých utajených nebo méně
známých faktů nové partnerce.
38
Tabulka č. 4
Co lze ještě tolerovat
nezávazné flirtování
setkávání se s přítelkyní - procházky, večeře apod.
výjimečně opakovanou nevěru
abs.
35
45
38
51
35
18
35
12
4
62
18
%
14,1
18,1
15,3
20,6
14,1
7,3
14,1
4,8
1,6
25,0
7,3
U některých položek se dá rozsáhle diskutovat o tom, proč jsou respondentky ještě ochotné tolerovat některé aktivity, které mohou ohrozit jejich aktuální vztah. Například psaní SMS, e-mailů
(20,6 %) apod. může vést k narušení vztahu. Odborně náhodný pohlavní styk (7,3 %), opakovaná
nevěra (7,3 %) i donucení k pohlavnímu styku pod pohrůžkou (1,6 %) s sebou přináší pro partnerku
velké riziko získání některé ze sexuálně přenosných nemocí (za předpokladu, že se jednalo o nechráněný pohlavní styk). Vysvětlení může být celá řada, jako např. vyrovnávání si účtů, vliv alkoholu, snaha udržet si partnera apod.
Tabulka č. 5
Co nelze tolerovat
nezávazné flirtování, nadbíhání
setkávání se přítelkyní – procházky, večeře apod.
opakovaná nevěra
pohrdání mou osobou, přehlížení, zesměšňování
apod.
využívání služeb prostitutky
vyřčení cizího jména v intimní chvilce
nalezení cizího prádla doma, stopy od rtěnky
abs.
4
7
8
25
58
92
85
5
3
2
12
86
24
%
1,6
2,8
3,2
10,1
23,4
37,1
34,3
2,0
1,2
0,8
4,8
34,7
9,6
4
7
8
1,6
2,8
3,2
39
Do škály netolerance zahrnuly dotazované ženy např. také: pohlavní styk se sestrou (případně
matkou), pohlavní styk s nejlepší kamarádkou, zatajování vztahu se mnou, otáčení se za jinými
apod. při bližším rozboru získaných dat lze usuzovat na to, že některé respondentky ztotožňovaly
prvky co považují za nevěru (tzn. při vymezení pojmu) s tím, co nehodlají tolerovat. Zajímavý je
vysoký podíl opakované nevěry (34,7 %). Z údaje se usuzovat na fakt, že se nejedná o náhodnou
nevěru, ale opakovanou, která v každém případě rozvrátí vztah. Právě z tohoto má většina dotazovaných zřejmě nevětší obavu.
Komentovat získané údaje lze podstatně obšírněji, ale autoři předpokládají, že se tak stane v plénu konference.
Závěr:
Jak se ukázalo, nadefinovat samotný pojem nevěru je nejen složité, ale ve své podstatě i nemožné. Pro každého je to totiž něco jiné. Někdo považuje za nevěru už jen to, že jeho partner přátelsky
obejme kamarádku, políbí cizí ženu při blahopřání k svátku, dvakrát ji vyzve k tanci apod. Právě
proto je tak důležité, aby si partneři na začátku vztahu ujasnili, co považují, případně co budou považovat za nevěru a jak na nevěru nahlíží. Případně kde jsou jejich hranice. Určitě by poté nedocházelo k různým zbytečným nedorozuměním. Vždyť základem dobrého vztahu je důvěra. Pokud
vzájemnou důvěru budeme narušovat (verbálně nebo fakticky), budeme jen dávat příležitost k nevěře partnera. Samozřejmě, že pokud bude partner svým protějškem neustále podezříván. Selhává
zde důvěra jako základ vztahu.
Seznam doporučené a použité literatury:
Český statistický úřad
JANIŠ, K. 2007, Slovník frekventovaných pojmů k rodinné a sexuální výchově. Hradec
Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-045-5
SMUTKOVÁ, L. Sociální práce s rodinou. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 97880-7041-069-1
TRUHLÁŘOVÁ, Z., MARKOVÁ, D. Prečo študenti a študentky sociálnej práce neschvalujú
sexuálnu výchovu?. In MITLÖHNER, M. (ed.) 15. Celostátní kongres k sexuální výchově v
České republice. Praha: SPRAV, 2007. s. 82-92. ISBN 978-80-86559-80-3
UZEL, R., MITLÖHNER, M. Vybrané otázky lidské sexuality. Hradec Králové: Gaudeamus,
2007. ISBN 978-80-7041-609-6
WEISS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál, 2001.
160s. ISBN 80-7178-558-X
40
Sexuální výchova jako předmět zájmu sociální pedagogiky
Mgr. Martin Kaliba
Sociální pedagogika je relativně mladým pedagogickým oborem , který se dynamicky rozvíjí
a vzhledem k charakteristikám současné společnosti nachází stále větší uplatnění. V rámci systému
pedagogických věd je již sociální pedagogika relativně pevně konstituována jako samostatná disciplína, její přesné vymezení je však stále záležitostí polemik a odborných diskuzí. Terminologická
i obsahová nejednoznačnost různých koncepcí a přístupů k této vědní disciplíně je v našich podmínkách zvláště markantní a vyplývá zřejmě i z relativně dlouhé periody, po kterou u nás z ideologických důvodů nemohla být jako samostatný obor rozvíjena. Pojetí sociální pedagogiky jako teoretického i praktického oboru osciluje přes pedagogiku prostředí, pedagogiku, která chápe výchovu
jako pomoc, pedagogiku zkoumající formování člověka až po pedagogiku zabývající se odchylkami sociálního chování (srov. Kraus, Poláčková, 2001, s. 9-12).
Shrneme-li některé z pokusů o definiční vymezení sociální pedagogiky, můžeme o ní hovořit jako o aplikované pedagogické disciplíně, která se zabývá studiem edukačních jevů a procesů v rámci procesu socializace jedince (Hradečná, 1998). Soustředí se na celou populaci ve smyslu vytváření optimalizace mezi potřebami společnosti na jedné straně a potřebami jedince na straně druhé,
přičemž více je akcentována práce s rizikovými a marginálními skupinami (Kraus, Poláčková,
2002). Sociální pedagogiku lze tedy považovat za jakousi sociální (životní) pomoc (Kraus, 2008),
kterou můžeme chápat jako doplněk komplexní péče o jedince (nejčastěji jedince ze specifické a ohrožené skupiny populace). Klíčovými tématy sociální pedagogiky se pak stávají otázky pomoci
vytváření zdravého životní způsobu, usnadnění socializace jedince, rozvoj jeho sociální kreativity
a zmírňování problémů, které vznikají rozporem mezi společností a jedincem.
Právě s ohledem na výše zmíněné skutečnosti lze referenční pole sociální pedagogiky považovat
za velmi široký okruh zahrnující či zasahující do mnoha oblastí, které souvisí se sociálním kontextem současnosti. Jedním z takových fenoménů je nesporně také sexualita. Proto, jak se snaží tento
text poukázat, lze jako jednu z velmi úzce souvisejících problematik pro sociální pedagogiku považovat právě sexuální výchovu.
Důležité je podtrhnout, že sexuální výchova jako taková již má svou teoretickou vědní oporutedy samostatný vědní obor, který se zabývá právě touto oblastí. Takovou (pedagogickou) vědou je
sexuální pedagogika, jejímž předmětem je právě sexuální výchova. Přes existenci specifického
oboru zaměřeného na sexuální výchovu však lze opět konstatovat, že sexuální výchova se předmětu
sociální pedagogiky minimálně významně dotýká. Jedním z argumentů pro toto tvrzení je jeden
z průvodních znaků sociální pedagogiky, kterým je transdisciplinárnost (Kraus, Poláčková, 2002,
s. 12). Sociální pedagogika má totiž výrazně integrující charakter a je pro ní typické kumulování
a následná aplikace poznatků z různých pedagogických a sociálních oborů spojená s jejich dalším
rozvíjením.
Znatelný přesah do oblasti sexuální výchovy lze v sociální pedagogice spatřovat i na základě
vybraných aktuálních úkolů této disciplíny, které uvádí Kraus (2008. s. 49-50):
Zkoumání toho, jak poskytovat pomoc v adaptaci na stále náročnější životní podmínky především těm, kteří se projevují rizikovým chováním. V tomto kontextu je významné
zmínit velmi úzký vztah sociální pedagogiky k jedné ze subdisciplín speciální pedagogikyk etopedii (srov. Vojtová, 2008). Sociální pedagogika i etopedie se zabývají rizikovým chováním. Vedle závislostního chování a jiných sociálně patologických jevů lze v současné
41
společnosti jako jednu z nejzávažnějších forem takového jednání spatřovat rizikové sexuální
chování.
Reflektovat globální problémy společnosti. Z hlediska sexuální výchovy je zde zapotřebí zmínit zejména problematiku HIV-AIDS a dalších pohlavně přenosných chorob, jako
jeden z klíčových problémů současného světa.
Přispívat k utváření zdravého životního stylu. Je neoddiskutovatelné, že sexualita je
běžnou součástí života jedince. Proto vytváření optimálního životního stylu musí u jedince
zahrnovat i oblast sexuální výchovy.
V sociální pedagogice můžeme hovořit také o dvou jejích základních funkcích (Kraus, Poláčková, 2002, Kraus, 2008), kterými jsou preventivní (profylaktická funkce) a terapeutická (kompenzační) funkce. První z funkcí ve své podstatě představuje edukační zásahy, které eliminují ohrožující vlivy (především vlivy sociálního prostředí) a zabývá se primární i sekundární preventivní
činností. Terapeutická funkce sociální pedagogiky se realizuje pomocí edukačního a reedukačního
působení na deviantně jednající skupiny populace, jedince, kteří jsou sociálně vyloučeni či znevýhodněni. Cílem je zde vyrovnat (kompenzovat) nedostatky, které vznikly nevhodným působením
prostředí.
Je evidentní, že z pohledu obou dvou funkcí sehrává sexuální výchova opět velmi významnou
úlohu. Primární prevence nežádoucího sexuálního chování musí být v současné společnosti velmi
silně akcentována a měla by být součástí nespecifické primární prevence i specificky zaměřených
preventivních programů. V rámci sociálně pedagogické terapie se bude sociální pedagog často setkávat i s jedinci, kteří mají určité problémy v sexuální oblasti-především s rizikově jednajícími.
Sociální pedagogika je rovněž disciplína, která má svým obsahem blízko k sociální práci. Především praxe obou disciplín se často v rovině pomáhání konkrétnímu jedinci setkává. O odrazu sexuální výchovy v praxi sociální práce se zmiňuje Truhlářová (2008), která tvrdí, že pokud bude sexuální výchova jedince správně nastavená, dojde ke snížení počtu jedinců, kteří budou potřebovat
sociální pomoc. Prostor pro realizaci sexuální výchovy by pak mohla nabídnout právě sociální pedagogika.
Pro efektivní sexuální výchovu je podstatný princip kooperace jednotlivých edukačních subjektů
(především rodiny a školy). Vhodné řešení opět poskytuje sociální pedagogika, která podle Hradečné (1998) překračuje dimenze stanovené školou a projevuje se v celistvosti školní i mimoškolní
výchovy. Sociální pedagogika také daleko více využívá funkcionálních edukačních metod a s klienty (vychovávanými) pracuje častěji v jejich přirozeném prostředí a v neformální atmosféře, což
může efektivitu sexuální výchovy zvyšovat.
Sexuální výchova je v současné postmoderní společnosti jedním z klíčových prvků komplexní
edukace každého jedince. Její důležitost vyplývá z významného postavení sexuality v životě každého člověka. Pokud vyjdeme z vymezení sociální pedagogiky jako pedagogické disciplíny, která
intervenuje do procesu socializace (především u rizikových dětí a mládeže) a napomáhá rodině
a škole řešit krizové situace, případně předcházet vzniku dysfunkčních procesů (Hroncová, 2001),
jeví se sociálně pedagogická péče jako vhodný prostor pro naplňování cílů a realizaci sexuální výchovy. Cílem tohoto příspěvku tak bylo upozornit na další potenciál sociální pedagogiky, která se
v současnosti stává nenahraditelnou pedagogickou disciplínou.
42
Použitá literatura:
HRADEČNÁ, M. et al. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha : Karolinum, 1998.
ISBN 80-7184-015-7
HRONCOVÁ, J., HUDECOVÁ, A., MATULAYOVÁ, T. Sociálna pedagigika a sociálna práca.
Bánska Bystrica : UMB, 2001
ISBN 80-8055-476-5
KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk, prostředí, výchova. Brno: Paido, 2001.
ISBN 80-7315-004-2
KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha : Portál, 2008.
ISBN 978-80-7367-383-3
TRUHLÁŘOVÁ, Z. Odraz sexuální výchovy v praxi sociální práce. In MITLÖHNER, M. (ed.)
Sborník referátů z 16. celostátního kongresu k sexuální výchove Pardubice 2008. Praha : SPRSV,
2008.
ISBN 978-80-86559-99-5
VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I: přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno :
MU, 2008.
ISBN 978-80-210-4573-6
43
Pedagog a homosexualita
Mgr. Petr Kaňka
Jaká jsou aktuální témata a problémy z oblasti homosexuality, která má znát pedagog, a co má
dále předat svým studentům?
Hlavním problémem při přednášení tématu homosexuality nejsou jen ryze odborné znalosti o této problematice – tedy třeba aspekty biologické podmíněnosti homosexuality, ale i boj s předsudky
a zažité stereotypní představy o životě gayů a lesbických žen.
Představa veřejnosti o tom, jak vypadá gay nebo lesba je tvořena v závislosti na vnímání pozorovatelných projevů chování. Jako významný identifikační znak jsou v průzkumech uváděny specifické projevy chování a na druhém místě vzhled a fyzické znaky. Obraz gaye a lesbičky na veřejnosti tak může být poměrně zkreslený. Pokud pedagog osobně nezná žádného gaye nebo lesbu,
může před studenty působit nejistě či v některých momentech pojmout otázku necitlivě či psychologické aspekty příliš medicinalizovat. Usnadněním tak může být veřejně známá osobnost, která se
ke své orientaci veřejně hlásí a nepodporuje karikaturní představy.
Postoje české veřejnosti v otázkách homosexuality se jeví v kontextu střední Evropy jako poměrně liberální a tato tendence z dlouhodobého hlediska mírně stoupá. Postoje k homosexualitě
sleduje pravidelně Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), kde z posledních studií vyplývá postoj k homosexualitě následovně.
Tab. 1: Homosexuální ženy a muži by měli mít právo… (časové srovnání v %)
uzavřít registr. partnerství
uzavřít sňatek
adoptovat děti
2005
Ano
62
42
28
Ne
30
58
72
2007
Ano
69
36
22
Ne
24
57
67
2008
Ano
75
38
23
Ne
19
55
65
2009
Ano
73
47
27
Ne
23
46
63
Zdroj: http://www.cvvm.cas.cz/
Podporující postoje k výchově dětí v homosexuálním prostředí jsou stále nižší než v zemích západní Evropy. Významným faktorem formující náš postoj k homosexualitě je především to, jestli
známe osobně gaye nebo lesbickou ženu. Zatímco v ČR se k osobní známosti hlásí okolo 45% populace, v Polsku celých 85% nikoho takového nezná. Okolo 55% dotázaných se v posledním průzkumu CVVM uvedlo, že považuje své okolí jako netolerantní a připouští, že přiznání k homosexualitě by mohlo vést k jistým potížím, přičemž zhruba pětina je o tom přesvědčena poměrně silně.
Naopak o něco více než třetina lidí považuje své okolí za tolerantní a v přiznání homosexuality
nevidí pro dotyčného problém.
Registrované partnerství
V ČR mohou osoby stejného pohlaví uzavírat registrované partnerství díky zákonu 115/2006 Sb.
dne 3. dubna 2006, který nabyl účinnosti dne 1. července 2006. Vedle jeho významu společenského
tak především usnadňuje párům zásadní životní situace. Vedle práv a statutu osoby blízké, dává
partnerům také povinnosti např. povinnost vyživovací a to i po zrušení svazku. K 1. 7. 2009 (za tři
roky trvání) využilo registrované partnerství v ČR 780 gay a lesbických párů. Zaniklo pouze 9
partnerství.
44
Český Zákon o rodině umožňuje osvojení dítěte nebo pěstounskou péči o ně jak manželským párům, tak jednotlivcům za podmínky, že poskytují vhodné výchovné prostředí. Vhodnost prostředí je
posuzována individuálně správním řízením a znaleckými posudky, v nichž se mohou projevit společenské názory i lidské kvality osob, které rozhodují.
Zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví, přijatý v ČR v roce 2006, toto právo
výrazně omezil tím, že osvojení dítěte registrovaným partnerem zcela vyloučil bez ohledu na další
okolnosti, podobně jako jsou vyloučeny osoby úředně zbavené svéprávnosti. Někteří odpůrci i příznivci zákona předpokládají, že přijetí zákona do budoucna usnadní postavení registrovaného partnerství osob stejného pohlaví na roveň manželství, včetně možnosti společné adopce dětí. Oborové
organizace psychologů a psychiatrů anglo-amerického světa se ve svých prohlášeních staví
k adopci kladně. Neexistuje žádný vědecký důkaz o tom, že by účinnost rodičovství souvisela se
sexuální orientací rodiče: Lesby a gayové jako rodiče poskytují podporující a zdravé prostředí pro
své děti se stejnou pravděpodobností jako heterosexuální rodiče poskytují podporující a zdravé prostředí pro své děti. Výzkum ukázal, že přizpůsobení, vývoj a psychologická duševní pohoda dětí
nesouvisí se sexuální orientací rodiče a že dětem leseb a gayů se daří stejně dobře se stejnou pravděpodobností jako dětem heterosexuálních rodičů.
Téma homosexuality ve škole
S tématem homosexuality se setkáváme ve dvou rovinách. Jednak jako součástí rodinné a sexuální výchovy a jednak při potenciálním setkání s příslušníkem této sexuální minority mezi žáky
a studenty. Obě roviny se mnohdy překrývají.
Vzdělávání a školní prostředí je významným faktorem, který formuje osobnost člověka
a jeho pohled na svět. Učitel by měl být otevřený i otázkám sexuality a to i ve smyslu té menšinové. Měl by v dětech podporovat toleranci a demokratické myšlení. Může být i tím, komu
se dítě svěří se svým trápením. Učitel však není odborník na všechno, a tak i on potřebuje
občas poradit.
Je pravděpodobné, že na každé škole se vyskytuje nějaký mladý gay či lesbička. Vzhledem
k tomu, že si v prepubertě či pubertě mnohdy svou orientaci plně neuvědomuje a nepřipouští, pak
mu právě osvěta může najít jeho místo v lidské společnosti.
Jak můžeme mladému člověku pomoci? Pedagog se může pokusit vytvořit přátelskou a přijímající atmosféru k lidem, kteří svůj život prožívají odlišně od majoritní společnosti. Mnohdy postačí prosté vyjádření vlastního názoru, zvláště pokud je tolerantní. Taková atmosféra mezi studenty pak napomáhá pozitivnímu průběhu procesu sebeuvědomování a sebepřijetí u gayů a lesbiček,
kterému říkáme coming out. Toto období pro ně bývá velmi komplikované a gayové a lesbičky se
leckdy cítí osamoceni, neumějí najít podporu a sexuální výchova obecně pro ně může být důležitým zdrojem informací a emoční podpory. Mladí homosexuálně orientovaní lidé bývají obecně
citově a duševně křehcí a odmítavá reakce či nepochopení jim může velmi ublížit. Často traumaticky prožívají odmítavé postoje společnosti. Není neobvyklé, že si pak student vybere právě pedagoga a svěří se mu se svými obavami či starostmi. To je velmi důležitá otázka, protože otevřete-li toto
téma během vyučování, je taková situace velmi pravděpodobná. Vzhledem k tomu, že zde není
prostor pro nácvik takové situace, návod naleznete v publikaci či na Internetu. Je tam i návod má
jak vést rozhovor třeba i při situaci kdy se dívka svěřuje ze sexuálního zneužívání.
Pedagog také přináší odborné informace o homosexualitě. Homosexualita by neměla být pojednána jen jako varianta lidského chování, ale jako prožívání, sebeuvědomování, hledání
citových vztahů a životního stylu. Vysvětlení biologických predispozic sexuální orientace může
45
napomoci k přijetí tolerantního a akceptujícího postoje u většiny. Kapitolu o etiologii homosexuality jste slyšeli v předchozím referátu.
Téměř 100 % homosexuálů hodnotí svou sexuální výchovu jako nedostatečnou a zřejmě právě
absence těchto informací je pro ně podstatná.
Osvěta o homosexualitě v rámci rodinné a sexuální výchovy má však nesmírný význam i pro ty,
kteří jsou orientováni většinově, tedy heterosexuálně. Často si neumějí situaci homosexuálů vůbec
představit a podléhají tak pro gaye a lesby degradujícím mýtům. Téma menšinové sexuální orientace jim může sloužit pro netolerantní zábavu. Mohou se tak necitlivě dotýkat duševního života některých svých spolužáků.
V každé společnosti existuje okolo pěti procent osob s nenávistnými sklony k menšinám.
Představují potenciální zdroj rasismu a fašismu. Právě negativní postoj k homosexuálům je jedním
z typickým rysů těchto osob.
V tomto směru se tedy setkává sexuální výchova s výchovou k toleranci a lidským právům. To,
že mají mladí lidé předsudky vůči gayům a lesbickým ženám lze tedy pochopit, na Vás je pokusit
se o jejich mírnění.
NÁMĚTY PRO HODINY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY
Co je důležité při vyučování zdůraznit? Je nanejvýš pravděpodobné, že se v budoucnu děti s homosexuály setkají. Mohou to být jejich sousedé, spolupracovníci. Budou možná mezi jejich přáteli.
Může se stát, že se vyskytne homosexuální chlapec či děvče v jejich rodině. Dokonce může nastat
situace, že gayi či lesbičkami se mohou narodit jejich vlastní děti.
Téma homosexuality můžeme v rodinné a sexuální výchově využít poměrně záhy i na prvním
stupni základní školy. Na rozdíl od mnoha dospělých, dítě bez větších problémů akceptuje skutečnost, že podobně jako se mají rádi jeho rodiče, mohou se mít stejně dobře rádi dva muži nebo dvě
ženy, proto tedy žijí spolu. Podobně jako u heterosexuálních párů při této informaci nezdůrazňujeme sexuální stránku života. V prepubertě tedy žákům představujeme homosexualitu jako citový
vztah, který se projevuje v tom, že vztah mezi sebou vytvářejí dva muži, nebo dvě ženy. To stačí.
Málokdo si uvědomuje, že proces coming outu má mnohem složitější věřící gay či lesbička.
Problematika víry a homosexuality je velmi citlivá, obzvlášť tady na jižní Moravě a to nejen pro
mladého člověka. Stejný problém má i sám pedagog, pokud je věřící. Postoje vědy a víry se v otázkách homosexuality liší. Pak je na zvážení každého z nás, jak celé téma pojmout.
Pouhé informace, i když vysoce erudovaně podané, nemohou stačit pro kvalitní sexuální výchovu. Můžeme tedy výuku obohacovat o problémové situace a nabízet tak různá řešení. Nejen, že tak
zaktivujeme většinu žáků, ale můžeme úspěšně formovat jejich postoje k homosexualitě. Pozor také
na užívání slova „normální“ ve vztahu k heterosexualitě.
Pro lepší pochopení situace gayů a lesbiček můžeme zařadit potenciální situaci, kdy chlapce
osloví chlapec nebo dívku osloví dívka a sdělí hloubku svého citu vůči tomu druhému, zamilovanost. Jak by studenti reagovali? Necháme je pak navrhovat různá řešení. Jak odpovědět a neublížit? Možná se mezi nimi najdou i homofóbní reakce. Pokusíme se takovému přístupu naslouchat. Už to, že se studenti ve třídě nad tématem zamyslí, je velmi pozitivní.
Takové odmítavé reakce mohou být někdy také odrazem nepřijetí své vlastní sexuální orientace.
Znovu tedy můžeme připomenout, že člověk si svou sexuální orientaci nevybírá, je mu dána od
narození. Gay ani lesbička nejsou nikým méně hodnotným, ale jejich city jsou upřímné a opravdové, jako u heterosexuálů.
46
Asi ideální reakce na homosexuální vyznání lásky (pokud ji nelze opětovat) je citlivé odmítnutí.
„Neber to zle, ale nejsem jako ty." Říct to diskrétně, beze svědků.
Snad nejhorší situace by nastala, kdyby oslovený reagoval zesměšňujícím zveřejněním celé události. Taková senzace a pobavení ostatních na úkor citlivého jedince mívá katastrofální následky.
Dotyčný, nešťastně zamilovaný je zostuzován, ponížen, terčem posměchu a urážek. Bývá stranou kolektivu, mnohdy přechází na jinou školu. O problému svého potomka se mohou poprvé dozvědět rodiče – buď od učitele, od spolužáků či jejich rodičů.
Vyplatí se vyzvat studenty, co by takovému potenciálnímu spolužákovi – gayovi či lesbičce –
nabídli za pomoc. Co jsou ochotni pro ně udělat? Pokud mezi nimi opravdový homosexuál sedí,
zcela jistě to ocení. Neměl by přitom vycházet ze své anonymity. Takové zviditelnění může být
předčasné a bolestné. Měli bychom jejich soukromí co nejvíce chránit, podporovat jejich sebevědomí.
Do hodin sexuální a rodinné výchovy však také patří, jak by se měli homosexuální jedinci seznamovat. Jaké mají možnosti kontaktu? Proč to nenabídnout jako téma pro třídu? Stejně tak
můžeme se studenty rozebírat, jak sdělit svým nejbližším svou případnou odlišnou sexuální
orientaci. Mají se za co stydět? Mohou to změnit? Mohou žít šťastným a plnohodnotným životem? Známe nějaké „slavné“ gaye či lesbičky?
Pedagog by měl myslet také na mladé chlapce a dívky, kteří se nacházejí v etapě hledání vlastního já. Mladí muži hledají v sobě své mužství a dívky své ženství. Nezřídka se stává, že se mladý
člověk domnívá, že je homosexuální. Dokonce může přechodně i homosexuálně žít (např. společná
či vzájemná onanie). Bývá to odraz psychosexuální nezralosti. Tato nejistota ve své sexuální roli
způsobuje vážné trauma. Často stačí citlivý rozhovor o tom, že se to mladým lidem stává, a může
být po problému.
Další údaje a informace týkající se tohoto průzkumu naleznete na internetových stránkách
http://pedagog.004.cz
47
Rodina jako sociální děloha
Hana Korcová
Při svém studiu jsem narazila na velice zajímavou teorii rodiny. Psycholožka Ludmila Trapková
a porodník Vladislav Chvála na základě své dlouholeté praxe popsaly zajímavou koncepci rodiny,
přičemž spojují jak biologická, tak psychosociální fakta. Na základě této teorie je rodiny nahlížena
jak z pohledu muže i ženy, zaměřuje se na vzájemný dialog, který je v rámci rodiny veden téměř
nepřetržitě.
Nejprve bych se ráda zamyslela nad tím, co vlastně děloha jako taková představuje. Pokud si
odmyslím její anatomické složení, děloha představuje pro člověka nepostradatelný orgán, jelikož
právě v něm dochází k prenatálnímu vývoji plodu. Jedná se o prostor, který je dokonale chráněn
před nepříznivými vlivy okolního prostředí, které by pro vývoj plodu byli osudné, tvoří hranici mezi vnějším a vnitřním. Tyto vlivy jsou plodu předávány zprostředkovaně přes placentu prostřednictvím matky.
Analogicky je tedy sociální děloha „vnitřní prostor rodiny, ve kterém dítě vyrůstá, prostor možností, chráněný před světem. (Trapková a Chvála, 2004).
Stejně tak rodina představuje prostor, kde dítě může pomalu dozrávat a vyvíjet se na psychické
úrovni. Dítě potřebuje, aby jeho okolí bylo uspořádáno určitým, pro něj přijatelným, způsobem.
Právě toto uspořádání nápadně připomíná dělohu z jejího fyziologického hlediska, to znamená jasnou hranici mezi vnitřním a vnějším prostorem. Opakuje se zde to, co známe z biologie rozmnožování, rozdíl je v tom, že tentokrát proces probíhá na sociální úrovni.
V této „sociální děloze“ pak lze pozorovat vývoj a zrání jednotlivých sociálních funkcí člověka.
Toto zrání se děje především za pomoci jazyka, který se stává adekvátním nástrojem k pozorování,
ale i ovlivňování. Celý sociální vývoj dítěte má dialogický charakter. Už od narození poslouchá
řeč, jazyk je pro něj nejprve jen souborem zvuků jdoucích za sebou, posléze je za správné vyslovení odměňováno, neustále experimentuje a získává nad jazykem „moc“. Zkoumá za pomoci jazyka
svět a ten se pro něj stává „světem k uvěření“ ( Trapková a Chvála, 2004).
Další analogii lze najít i v porovnání průběhu těhotenství a sociálním vývoji jedince. Těhotenství
je rozděleno na trimestry:
Ve skutečném těhotenství během prvého trimestru dochází k bouřlivému vývoji buněk, vzniká
placenta a embryo. Toto období je zároveň nejcitlivější na jakékoliv nepříznivé vlivy a dochází zde
k nejzávažnějším patologiím. Již v 7. týdnu se objevují první pohyby, V 9.týdnu lze pozorovat samostatné pohyby končetin a na konci prvního trimestru i izolované pohyby hlavy. Dochází zde také
k masivnímu vývoji orgánů nebo jejich základů. Jakékoliv vystavení škodlivým toxickým vlivům
může skončit až potratem.
V sociálním kontextu toto období odpovídá věku 0 – 6 let. I zde dochází k bouřlivému psychickému vývoji, dítě je zprvu zcela odkázané na rodinu a matku, dochází ke zrání CNS, sociálnímu
učení. Na konci tohoto období dojde k prvnímu „osamostatnění se“ a dítě nastupuje do školy.
Druhý trimestr je z biologického hlediska obdobím mezi 4 a 6 měsícem. Jedná se o období „relativního“ klidu, kdy vývoj základních orgánů už byl minimálně započat a dochází jenom k upevnění
jejich funkce a výkonu . Děloha zvětšuje svůj objem, výživu plodu již zcela zajišťuje placenta, dochází k synchronizaci krevních oběhů, aniž by se krev mísila. Zároveň ale dochází k předávání
všech potřebných živin a odvádění nepotřebného. Ve 4. měsíci již plod střídavě pohybuje rukama
a nohama, reaguje na dotek kdekoliv na pokožce, umí měnit výraz tváře. V 5.měsíci začíná plod
vnímat zvukové podněty, přičemž jde především o zvuky mateřského organizmu (tlukot srdce matky). Začínají být zřejmé rozdíly mezi noční a denní aktivitou. V 6. měsíci je sluch již plně rozvinut
a plod vnímá zvuky i z vnějšího prostředí, diferenciací pohybu plod reaguje právě na zvukové podněty z vnějšku.
48
V sociálním kontextu bychom toto období mohli přirovnat s věkem od 6 do 12 let. I dítě se nachází v období relativního klidu, tzv. latence. Základní sociální dovednosti si již osvojil a nyní dochází k jejich prohlubování. S nástupem do školy se dítěti otevřel další prostor pro rozvoj těchto
dovedností. Není už závislé jenom na informacích poskytnutých z rodiny, ale získává je i ze školy
a celého okolí. Rozšiřuje se slovní zásoba, dochází k jejímu obohacení o slova, která ze svého rodinného systému nezná, samo začíná utvářet vztahy a pracovat s nimi.
Třetí trimestr představuje dobu od 7 měsíce do porodu. Dozrávají zde struktury, které umožňují
lepší kvalitu smyslového vnímání. Vzrůstá prostupnost placenty, takže k plodu se dostává více
podnětů, zejména čichových a sluchových. Zároveň dochází ke ztenčení dělohy, která často funguje
jako zesilovač, tudíž se k plodu dostává i více sluchových podnětů. Plod se začíná připravovat na
opuštění prostoru dělohu, nabírá na váze, dozrává plicní tkáň. Plod se do prostoru nevejde, začíná
být stresován a začíná také fyzicky strádat, jelikož jeho výživa pomalu začíná být nedostatečná.
Díky těmto konfliktům dojde k otevření porodních cest a dítě se prodere na svět.
Stejně tak v období mezi 12. rokem a plnoletostí nastupuje puberta. Dítě začíná mít plno zájmů
mimo domov i školu. Začíná srovnávat prostředí doma a v jiných rodinách. Okolí adolescenta je
ovšem čím dál citlivější na projevy jeho samostatnosti, zvyšuje se celkové napětí a podrážděnost
v původní rodině. Rodiče odmítají dítěti vše tolerovat, to se brání vzpurností a vztekem. Vše směřuje k oddělení dítěte od rodiny k separaci.
Jak už jsem výše uvedla, jazyk se stává nástrojem, pomocí kterého dochází k vývoji jak samotné
rodiny nebo-li „sociální dělohy“, tak k vývoji i v jejím rámci.
Rodina tvoří chráněný prostor, který je svým způsobem uzavřený před okolním prostředím, ale
zároveň je nucen s tímto prostředím nějakým způsobem koexistovat. Liší se nejen způsobem komunikace v rámci vnitřního prostředí, ale také otevření se vůči vnějšímu světu. Tyto znaky jsou pak
charakteristické pro jednotlivé rodinné systémy a často se přenášejí i v rámci generací. Nejvýraznějším prostředkem odlišení se pak stává jazyk, který si každá rodina přizpůsobuje k obrazu svému.
Tuto zcela přirozenou funkci jazyka můžeme nejlépe pozorovat sami na sobě, pokud jsme v cizí
zemi. Neznáme její řeč, a proto se cítíme naprosto vyčleněni z prostředí. Začneme nejprve používat
gesta, která mají univerzální celosvětový charakter. Teprve později, z naší zvětšující se znalostí
jazyka, získáváme poznatky o dětech, zaměstnání a podobně. Ovšem k tomu už musí být navázáno
nějaké pouto, musíme být pozváni do rodinného kruhu. Ke skutečnému sdílení intimity v jazyce,
který není naším mateřským nebo není v partnerství brán jako výchozí, ale pravděpodobně nedojde,
jelikož člověk s přízvukem vždy budí určitou nedůvěru.
Podobně se ale s určitými „nesrozumitelnostmi“ můžeme setkat i v rámci vlastního jazykového
prostředí. V různých rodinách jsou používány různé názvy pro stejné předměty, často je to ovlivněno nářečně. Toto ovlivnění ale není dané pouze tím. Nejmarkantněji se rozdílnost pojmenování
objevuje u označení pohlavních orgánů, kde skutečně rodiny mají svá označení. Další skupinou pro
odlišení jazyka jsou pak přezdívky. Ty jedinec vnímá téměř okamžitě. Dále se také může lišit oslovování rodičů. Jsou známé rodiny, kde se dodržuje oslovení mamka a taťka, zatímco v jiných rodinách se k oslovení rodičů používají křestní jména.
Dále se často používá možnost neporozumění si. Vzpomínám si, že jsme s kamarády měli vlastní „tajnou“ řeč, které neměli rozumět nejen rodiče, ale ani děti z druhé vesnice. I tady jsme jazyk,
tehdy samozřejmě nevědomky, používali jako způsob uzavření se před vnějším světem a možnost
sdílení tajného. Známé jsou také případy rodin, kde se rodiče hádají v jazyce, který děti neznají,
nebo využití mlčení, tedy nepoužití jazyka, jako zbraně.
Schopností porozumět je vybavena i nervová soustava a dítě velice citlivě reaguje i na změnu,
které v žádném případě neproběhne na verbální úrovni. Například pokud se vrátí domů a rodiče se
chvilku před jeho návratem pohádali, bezpečně vycítí změnu atmosféry v rodině, ačkoliv samo
u hádky přítomno nebylo. Toto lze koneckonců pozorovat i u domácích zvířat, která přesně vědí,
kdy se jde na procházku a kdy se zůstává doma a odchází pouze páníček.
49
Jazyk se ale nevymezuje pouze v rámci rodina kontra společnost, ale také v rámci mužského
a ženského jazykového modu. Ten vychází z přirozeného vývoje dítěte, které se na jednu stranu
bojí světa venku a má potřebu být akceptováno, na druhou stranu je pro něj svět venku zajímavý
a je zvědavostí posunováno dopředu. Právě střet těchto dvou protikladných tendencí umožňuje dítěti se vyvíjet. Rozlišné jazykové formy mu k tomuto dávají příležitost. Dále bych se chtěla zabývat
právě odlišnostmi obou následujících jazykových forem, mužského a ženského jazykového modu.
Mužský jazykový modus má především charakter vymezující a požadující. Je to dáno jejich
vývojovou rolí v ochraně rodiny před nebezpečím z okolního prostředí. Používá obraty, kterými se
spíše vymezuje vůči okolnímu světu, rozhoduje o činnostech, podmiňuje odměnu splněním úkolu,
rozkazuje. Rytmus jeho řeči je úsečný, důraz je kladen na první slabiku, hlas je položen spíše hlouběji a v řeči jsou využívány hrudní tóny, které jsou podobné vrčení. Často používá výrazy, které
nepřipouští diskuzi, vyžadují okamžité splnění úkolu, typická je pak také ironie. Právě ironie může
bránit sblížení otců s dospívající dcerou tzv. bulimické stagnaci (Trapková a Chvála, 2004). Mužský jazykový modus tedy směřuje ven z bezpečného prostředí rodiny, aby se posléze vracel zpět
a trval na přijetí vnější reality.
Naopak ženský jazykový modus má charakter akceptující a směřuje dovnitř do rodiny. Projev
je spíše intuitivní a pečující, daleko více užívá neverbálních prostředků komunikace, spíše se dá
říci, že komunikace s dítětem, především v raných fázích vývoje, probíhá za pomoci instinktů. Nerada vyslovuje nezralé myšlenky, méně útočí a vyžaduje, jedná se spíše o akceptaci. Informace spíše přijímá, než se k nim vysloví, je zde mnohem více vyčkávání v úsudcích, vyslovené jsou pak
často doprovázeny silným emociálním doprovodem. Rytmus je na rozdíl od mužského modu plný
pauz a pomlk, převládá měkký tón řeči, pokud se k něčemu vyslovuje hodně naléhavě, tón přechází
až do fistule. Je hodně citlivý na ironii, podceňuje mužskou potřebu hierarchie.
Pokud se ale zmiňuji o mužském a ženském jazykovém modu, nemyslím tím nutně vázanost na
pohlaví. Nositelem mužského modu může být v rodině i žena a naopak. Zároveň může i jeden rodič, myslím tím rodiče, který je z jakéhokoliv důvodu na výchovu dítěte sám, přecházet z jednoho
modu do druhého. Toto je ale velice náročné a ne vždy se to daří. Jazykové formy tedy spíše představují dva odlišné principy v rodině, které by spolu měli co nejvíce spolupracovat. V případě jejich
rivality pak dochází k nemožnosti přiklánění se k jednomu nebo druhému modu a může dojít k problémům při separaci.
Dítě se už od narození přirozeně přiklání a odklání od jednotlivých jazykových forem. Seznamuje se s nimi, osvojuje si jejich formu a učí se je odlišovat a chápat. Zároveň se stává spolutvůrcem
jedinečného jazykového modelu své rodiny, kterým se odlišuje od ostatních rodin. V ideálním případě se dítě pohybuje po trajektorii střídavě k mužskému a ženskému modu.
Dítě se v rámci vývoje vždy přiblíží k jednomu z nich, přičemž pro zdraví vývoj je nezbytné,
aby druhý opustilo a posléze se k němu znova vrátilo. Nikdo to ale není na stejné úrovni, ve stejném čase a po stejné trajektorii vývoje. Tyto trajektorie se pak výrazně liší u chlapců a u děvčat.
Tak dochází k postupné identifikaci s tím modem, který je mu bližší a ke kterému biologicky náleží, zároveň si ale druhý modus uchovává jako jakousi zálohu pro komunikaci s vnějším světem.
Pokud tedy vývoj probíhá optimálně a je podporován oběma rodiči, pak vyroste z dítěte zralý dospělý. Právě spontánní přiklánění se a odklánění se od jednotlivých forem jazyka je charakteristické
pro jednotlivé fáze vývoje rodiny. Pro chlapce je pak pochopitelně obtížnější vymanit se ze světa
matky, než pro dívku, protože ta už má dominantní ženskou podstatu v sobě, naopak dívka bude
mít obtížnější pozici při sblížení s otcem.
Jak už jsem výše uvedla jsem v současné době teprve studentkou a nemám proto vlastní kasuistiky, které by danou teorii podpořily, na druhou stranu tato teorie vznikla na základě mnohaletých
praktických zkušeností rodinných terapeutů Jaroslava Chvály a Ludmily Trapkové a i mé vlastní
zkušenosti se přiklánějí k tomu, že tento náhled na rodinu je v mnohém přínosný a pravdivý.
50
Chvála, V.: Časová osa - nový pohled na psychosociální souvislosti. Kontext, XI, č.2, 1995, str.2631
INSTITUT
RODINNÉ
TERAPIE
A
PSYCHOSOMATICKÉ
MEDICÍNY,o.p.s..
http://www.lirtaps.cz/publikace/deloha.htm [online]. 2005 , 29.03.2009 [cit. 2009-06-14]. Dostupný
z WWW: <www.lirtaps.cz>.
ŠULOVÁ, Lenka. Raný psychický vývoj dítěte. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 247 s. ISBN 80246-0877-4.
TRAPKOVÁ, Ludmila, CHVÁLA, Vladislav. Rodinná terapie psychosomatických poruch. 1. vyd.
Praha : Portál, 2004. 224 s. ISBN 80-7178-889-9.
Trapková, L., Chvála, V.: O proměně systému během léčby mentální bulimie (kazuistika). Psychoterapie V, Sborník přednášek, Triton, 1998, str.128-151
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I : Dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2005. 465
s. ISBN 80-246-0956-8.
51
Vliv některých drog a běžných léků na sexuální chování a jednání
MUDr. Petr Kovář
Úvod do problematiky
V tisku, médiích i populárně - vědecké literatuře se pravidelně setkáváme s údaji, že užívání
drog vede k eskalaci ať již agrese a agresivního chování samotného, tak také s tvrzením, že ovlivnění drogami stojí za značnou částí právě sexuálních trestních deliktů. Souvislost ať již jednorázového užití především alkoholu či chronického zneužívání lihovin se sexuálně motivovanými trestnými činy prokazují četné české i zahraniční výzkumy. Rozšíření drogové scény v České republice
zejména v posledním desetiletí a užívání také jiných drog nebo jejich kombinace s alkoholem sehrává rovněž svoji roli. Nelze však zjednodušovat a zobecňovat – individuální citlivost, množství
a typ užité drogy, kombinace s jinými okolnostmi (patologie osobnosti, únava, stress, užití léků
atd.) jsou rovněž významnými faktory - ať již na straně agresora, nebo na straně potenciální oběti.
Jen velmi zjednodušeně se dá vyvozovat, že je-li intoxikovaná oběť, zvyšuje se pravděpodobnost
její viktimizace, neboť má nižší schopnost se efektivně bránit. Je-li intoxikován útočník, pak je
pravděpodobnost dokonání znásilnění nižší (díky negativním farmakologickým účinkům na sexuální výkon útočníka).
Ovlivnění chování a jednání oběti i pachatele se může projevit ale i v mnoha jiných směrechzměna kognitivních funkcí, zúžené vnímání, dezorientovanost, halucinace, amnézie, ale také odbrzdění kontrolních mechanizmů či dezinhibice parafílie. U většiny námi uváděných látek nelze
předpokládat pouze jediný typ projevu, reakce může být při užití stejné látky naprosto rozdílná
(např. po užití halucinogenu mohou v jednom případě nastat příjemné sexuální halucinace, podruhé
nabuzení fyzického sexuálního chování či agrese). Proto je obsah kapitoly pojat poněkud obsáhleji,
není omezen pouze na reakce vedoucí k sexuálně motivované trestné činnosti.
Spíše než vztah jednotlivých látek k sexuální agresi je u většiny drog prozkoumán jejich vliv na
psychiku a agresi jako takovou. Často dochází ke kombinaci několika různých drog mezi sebou
nebo s alkoholem, k vzájemným interakcím a mnohdy potencování účinku. Uveďme alespoň základní údaje o vlivu jednotlivých látek na agresi a sexuální agresi. Jsme si vědomi a upozorňujeme,
že výskyt nežádoucích účinků může být u jednotlivých léků či drog velice rozdílný - od projevu
u většiny intoxikovaných až po raritní případy.
Přehled základních drog a lékových skupin
CNS tlumící látky
Alkohol - je dobře prozkoumán vliv alkoholu na sexuální chování člověka. Malá dávka alkoholu
zvyšuje sexuální žádostivost, ale snižuje sexuální výkon. Chronické užívání alkoholu může mít
u mužů za následek impotenci, sterilitu a atrofii varlat. K projevům feminizace dochází i v důsledku zvýšeného jaterního metabolizmu testosteronu vlivem indukce jaterních enzymů (Hynie, 1996).
Prozatím však nebyl podán jednoznačný famakodynamický výklad vlivu působení alkoholu na sexuální agresivitu.
Lépe potvrzují výzkumy vliv alkoholu na růst agrese. Alkohol mění na neuronální úrovni propustnost buněčné membrány i citlivost neuroreceptorů. Jsou však popisovány rozdíly mezi uvolňováním jednotlivých typů neurotransmiterů (jak s inhibičním, tak excitačním vlivem na chování) při
jednorázovém požití a dlouhodobém užívání. Badawy (1986) u chronických pijáků prokazuje např.
sníženou hladinu serotoninu v mozkomíšním moku. Monroe a Lion (1978) při vyhodnocení EEG
záznamů popisují abnormálně nízké frekvence elektrických impulzů.
Nízké dávky alkoholu agresivitu spíše stupňují, vyšší dávky naopak tlumí, s množstvím požitého
alkoholu však přibývají epizody snížené kontroly chování. Přibývající alkoholémie někdy vyvolá
52
stav zúženého vědomí. Zcela evidentní je ztráta zábran v důsledku vlivu alkoholu (Monroe, Lion
1978). Alkoholovou excitaci lze tedy považovat za inhibici útlumových neuronových center. Ani
zde však není popsán lineární vztah alkohol-agrese. Je však prokázaná korelace mezi abúzem alkoholu a stupněm užitého násilí. Projekční psychologické testy prokazují po napití zvýšenou impulzivitu u zkoumaných osob, s narůstající alkoholémií přibývají agresivní fantazie (Brichcín, Spilková
2002).
Ačkoliv je alkohol považován za kriminogenní činitel pro mravnostní delikvenci, předpoklady
a podmínky pro vznik sexuálně motivované trestné činnosti a alkoholizmu se zcela nepřekrývají.
Mravnostní trestná činnost je často podmíněna u obviněných odlišností jejich sexuálně motivačního
systému (Brichcín, Spilková 2002).
Alkohol působí na mravnostní trestnou činnost jak při jednorázovém požití, tak u chronického
nadužívání. Je udáváno, že polovina až dvě třetiny vražd byla spáchána pod vlivem alkoholu, v polovině případů znásilnění byl buď pachatel nebo oběť pod vlivem alkoholu.
Intoxikovaný jedinec není schopen analyzovat podněty z různých zdrojů, soustředí se pouze na
ty nejvýraznější. To může vést k pouze parcialistickému vnímání objektu oběti s preferencí např.
určité krajiny ženského těla. Ztráta sebekontroly a neschopnost předvídat důsledky deviantního
konání vlivem alkoholu sehrává podstatnou roli. U sexuálních agresorů pak požití alkoholu odkrývá dosud latentní abnormitu pohlavní motivace. Některým vnitřně nejistým sexuálním deviantům
však postačí pouze představa alkoholového opojení k odstranění posledních zábran. Pod vlivem
alkoholu se odehrává podle většiny autorů 50 -65% všech znásilnění, někteří shledali vliv alkoholu
na znásilnění dokonce u více než 80 % agresorů. Prentky a kol. (1988) udává ve sledovaném souboru mezi pachateli znásilnění výrazně častěji požití alkoholu u predátorských útočníků než u násilníků tzv. kompenzatorních (dlouhodobě před činem zaměstnávaných deviantní fantazií).
U pachatelů sexuálního zneužívání je podíl alkoholizovaných pachatelů vykazován obvykle
nižší (zpravidla mezi 14 – 50%). Rovněž u exhibicionistů byl shledán zpravidla údaj o alkoholu
nižší než u pachatelů znásilnění. Zvěřina a kol. ve svém souboru udává alkohol u 35% z nich, Hrnčířová v metaanalýze několika souborů nalézá údaj o napití před činem u 16-51% exhibicionistů.
Brichcín a Spilková nalezli požití alkoholu u 62% exhibicionistů. Titíž autoři definují požití alkoholu jako odbrzďující faktor u dvou třetin diagnostikovaných pravých exhibicionistů a u 40% patologických agresorů.
Alkohol hraje zřejmě velkou roli také u sexuálně motivovaných homicidií. Študent (1983) prokázal pravou deviantní motivaci jen u 20 vrahů ze 39 sexuálně motivovaných vražd, ale 11 mužů
z těchto dvaceti usmrtilo oběť po požití alkoholu.
Také závěry korelačních studií mezi chronickým abusem alkoholu a jednotlivou trestnou činností jsou mimořádně působivé. Brzdek a Raboch na základě rozboru 1152 znaleckých posudků
vypracovaných Sexuologickým ústavem LF UK poukazují, že 30% agresorů a 18% pedofilních
pachatelů byla závislá na alkoholu. Mezi agresory vůči dospělé ženě udávají Brichcín 38 % a Zvěřina 33 % závislých na alkoholu. Safko a Stančák diagnostikovali mezi znásilňujícími čtvrtinu
a mezi incestními pachateli polovinu alkoholiků. Problém korelačních studií je, že neodhalují
kauzální příčinu.
Zvláštní místo má absint, jehož výroba a prodej je pro předpokládané halucinogenní účinky od
počátku minulého století ve většině světa nelegální (vyjma České republiky, Švýcarska, Velké Británie, Španělska a Portugalska). Základní složkou je alkohol (množství se pohybuje v závislosti na
požadované síle od přibližně 45 % po 89,9 %, v českých podmínkách 58-74%) a extrakt z pelyňku
pravého a anýzu. K dochucení se využívají i další bylinky jako yzop lékařský, meduňka lékařská
a badyán. Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější kompozit tvoří
neurotoxický thujon a thujol. Dále je přítomen azulen, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin,
kandiden, felandren,flavonoidy, třísloviny, organické kyseliny a jiné látky. Na českém trhu se vyskytuje absint s obsahem 10- 35 mg/l thujonu, nejsilnější možný absint obsahuje 100 mg/l thujonu
(veškerá jeho produkce je určena pro britský trh). Stejné vlastnosti měl i původní absint ze začátku
53
20. století. V některých výrobcích vydávaných za absint je obsažen pouze neškodný anethol. Chronický absinthismus se projevoval křečemi, slábnutím paměti a inteligence, nespavostí, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Stejné účinky však může vyvolávat i samotný alkohol. Vliv absintu na
agresi a sexuální agresi lze předpokládat na podobném principu jako u alkoholu, halucinogenní
efekt thujonu obsaženého v malých koncentracích je obecně spíše zpochybňován, neexistuje však
zcela jednotný názor.
Opioidy - hlavními představiteli této skupiny bylo především opium (dříve ve formě kouření,
dnes se prakticky neužívá), morfin, heroin, a kodein – resp. směs jeho podomácku upravených
účinnějších derivátů dikodynu a dihydrokodeinonu, označovaných jako braun či „béčko“. Z náhražek morfinu se užívá pethidin a jeho prekurzor MPTP, dále methadon (určený především při
substituční léčbě v rámci odvykacích programů). Hitem drogové scény posledních let bylo zneužívání buprenorfinu (polosyntetický derivát jednoho z alkaloidů opia – thebainu, registrovaný rovněž jako lék k detoxifikační a substituční léčbě při závislosti na opioidech).*
Opioidy celkově snižují zájem o sexuální aktivity. Dlouhodobí uživatelé heroinu často nebývají
vůbec sexuálně aktivní. Zvýšený zájem o sex a sexuální prožitky platí jen pro ty, kteří přecházejí
z heroinu na buprenorfin. U žen užívání buprenorfinu obyčejně vede k návratu ovulace, anovulační
cykly jsou typické při pravidelném užívání heroinu. Proto při odvykací léčbě může uživatelku překvapit nechtěné těhotenství. Je proto dobré současně s buprenorfinem nasadit i vhodnou antikoncepci. Muži užívající buprenorfin mívají někdy obtíže s erekcí.
Barbituráty a nebarbiturátová hypnotika. Kromě široké škály účinků a nežádoucích účinků
při abusu a při syndromu odnětí se setkáváme také s halucinacemi, dezorientací a delirantními stavy. Jsou zdokumentovány halucinace sexuální povahy. Tlumivý účinek barbiturátů může být vystřídán paradoxní excitací a euforií, a to zvláště při vysokých dávkách. Poté opět dochází ke spavosti. Je možné zneužití k časovanému znásilnění oběti a v další kriminalitě (krádeže atd.)
Anxiolytika
Benzodiazepiny - při předávkování či nadužívání se vyskytuje široká škála nežádoucích účinků
spojených především s jejich sedativním účinkem (únava, somnolence, útlum CNS).
Ojediněle se však může dostavit i paradoxní excitace, závratě, agresivní chování až záchvaty zuřivosti, zmatenost, patlavá řeč, zamlžené vidění, třes, pocit prázdné hlavy a deprese, retence moči či
inkontinence. Podobné reakce se mohou objevit při náhlém vysazení u chronických uživatelů.
Z hlediska sexuálních funkcí je to především změna libida, dále díky anxiolytickému účinku může
dojít po odstranění strachu k přemrštěné agresi a paradoxní excitaci. Způsobují retrográdní amnézii,
která je potencována současným podáváním alkoholu. Intoxikaci lze účinně ovlivnit specifickým
antagonistou benzodiazepinů – flumazenilem.
Diazepam – především v intravenózním podání může způsobovat sexuální halucinace (viz. níže).
Flunitrazepam- typická látka užívaná pro svoji retrográdní amnézii k časovanému znásilnění
(viz. níže). Jeho preskripce je vázána ustanovením zákona o návykových látkách. T.č. již není
v distribuci.
Midazolam - způsobuje retrográdní amnézii. Tento efekt velice žádoucí, například před a při
chirurgickém nebo diagnostickém výkonu. Délka trvání ztráty paměti je přímo úměrná velikosti
dávky. Z nežádoucích účinků jsou popisovány paradoxní reakce jako například agitovanost, mimovolní pohyby (včetně tonicko/klonických křečí a svalového třesu), hostilita, depersonalizace, hyperaktivita, zlobné reakce, agresivita, paroxysmální podrážděnost a útočnost. Tyto příznaky se mohou objevit při podávání vyšších dávek anebo po příliš rychlé aplikaci léku. Větší náchylnost
*
buprenorfin by měl být proto léčebně nahrazován přípravkem, v němž je kombinován s naloxonem
54
k takovým reakcím byla pozorována u dětí a starších pacientů. Při závažném předávkování se může
objevit areflexie, hypotenze, deprese dechu a kardiovaskulárního aparátu, apnoe a kóma. Alkohol
markantně potencuje sedativní účinek midazolamu. Preskripce midazolamu je vázána ustanovením
zákona o návykových látkách. Pro svoji retrográdní amnézii je zneužíván k časovanému znásilnění
(viz. níže).
Alprazolam – účinky alprazolamu jsou velice podobné jako preparátu předchozího.
Psychostimulancia
Psychostimulancia v malých dávkách stimulují duševní funkce, zrychlují tok myšlenek, úroveň
bdělosti, vedou k eufórii. Excitační efekt může zvýšit sexuální podnikavost, zvyšuje prožitek sexuálních pocitů a oddaluje ejakulaci. Ve velkých dávkách stupňují především úzkost, vyvolávají halucinace a jiné duševní poruchy.
Patří sem kokain, amfetamin a jeho deriváty, metamfetamin, fenmetrazin, methylfenidát atd.
Na nelegálním trhu se lze však setkat s množstvím derivátů se stimulujícími účinky ne vždy zcela
přesně definované chemické povahy, které jsou pojmenovávány mnohdy spíše podle vzhledu:
„black beauties“, „yellow jackets“, „white crosses“, „bennies“, „robin eggs“ atd.
Kokain zvyšuje aktivitu katecholaminových neurotransmiterů (noradrenalinu a dopaminu).
Aplikace formou šňupání, p.o., i.v., kouřením („crack“), ale také lokální aplikace nanesením
(lokální anestetikum-používaný v medicíně). Je řazen mezi tzv.“rekreační drogy“.
Počáteční euforizující a halucinogenní účinky jsou vystřídány nespavostí, únavou, agresí, halucinacemi, perzekučními bludy, při velkých dávkách se objevují psychózy a paranoia. Záleží na tom,
zda se jedná o akutní nebo chronické užívání kokainu, ale také na dávce a způsobu, jakým je agrese
provokována.
Pohlavní pud bývá vystupňován, dochází ke zvýšení sexuálního zájmu a potěšení ze sexu, ženy
se stávají nymfomanickými. Lokální aplikace kokainového prášku na pokožku penisu vede k jeho
znecitlivění a k prodloužení sexuálního zážitku. Aplikace do uretry vede k priapismu, rozleptání
sliznice však může skončit závažnými zdravotními komplikacemi.
Amfetamin – v malých dávkách navozuje euforii, ve velkých dávkách halucinogenní účinky.
Podává se perorálně. Uživatel subjektivně vnímá myšlení jako pronikavé a vytříbené, ve skutečnosti je však neproduktivní a bizarní. Snaha tohoto stavu využít k posílení sexuálního prožitku většinou končí kvůli nezájmu okolí, je často doprovázen impotencí.
Metamfetamin (pervitin) – na české drogové scéně velice oblíbená droga, snadno vyrobitelná
z dostupných léků. Přijímá se inhalací, šňupáním, nebo nitrožilně. Široká škála psychických i fyzických příznaků. Stimulační účinky této látky při sexuálních praktikách (odstranění zábran, zvýšená vzrušivost, pocit nadpřirozených schopností, maximální uvolnění, vyšší prožitek, pocit zvýšení
sexuální vytrvalosti a erekce) jsou zveličovány v pověrách, které se šíří mezi uživateli.
V pozdějších stádiích užívání drogy se objevují zrakové a sluchové halucinace, psychóza paranoidní schizofrenie, orgánová poškození, epileptické záchvaty, může končit smrtí.
V prostředí drogové scény je zaveden pojem „perníková dieta“, kterým je charakterizován stav,
kdy dívky s dispozicemi k anorexii zneužívají metamfetamin.
MDMA (3,4-metylendioxy-N-metylmetamfetamin) známá spíš pod termínem „ecstasy“ Její
slangové označení "hug drug", „droga objímání“ nebo také „taneční droga“ napovídá, že užití navozuje pocity empatie, lásky, komunikativnosti a potřeby dotýkat se druhého. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) je díky emocionální blízkosti subjektů vnímán velice příjemně. MDMA však
nefunguje jako afrodiziakum. U mužů může dokonce snižovat schopnost erekce a oddaluje ejakulaci. Pro efekt MDMA je charakteristická určitá plochost a mírnost intoxikace, halucinace jsou méně
pravděpodobné, dostavuje se jen mírně zostřené vnímání a celková psychická a fyzická stimulace.
U disponovaných jedinců existuje možnost provokace psychózy, případně mírnějších, prepsychotických obtíží.
MDA (3,4-methylendioxyamfetamin) byla populární krátce v 70. letech jako "droga lásky"; tento název se někdy používá i pro MDMA. Má větší stimulační účinky, než MDMA a je více toxická.
55
MDE, MDEA (N-ethyl-methylendioxyamfetamin), často nazývána "Eva", má podobné účinky,
méně komunikativní a emoční, uživatelé mají „pocit tříbení myšlenek a intelektuálního rozjasnění“.
MMDA (3-methoxy-4,5-methylendioxyamfetamin) navozuje řízené halucinace a vědomé sny.
Nověji jsou zdokumentovány případy aplikace výše uvedených drog přes vaginální sliznici (jako
levnější varianta užívání).
Fenmetrazin a jeho deriváty se pro své kombinované euforizující centrální účinky používají
především jako psychostimulans, dále pro své anorektické účinky. Akutní intoxikace se projeví
neklidem, úzkostí, neschopností koncentrace, agresivitou, halucinacemi. Zvyšuje Nižší dávky agresi zvyšují, vyšší inhibují. Po požití jsou popisovány sexuální halucinace.
Psychodysleptika
Halucinogeny vyvolávají změny nálady, myšlení, poruchy vnímání, depersonalizace, potlačují
pud sebezáchovy, navozují změny psychiky od stavů euforie až k anxiozitě, depresím a delirantním
stavům. Kromě účinku vedoucímu k zamlžení vědomí mohou vést k provokaci latentních psychóz.
Substituované indolalkylaminy (LSD, bromo-STP, bromo-mescaline, dimetyltryptamin,
atd.) a fenylalkylaminy (meskalin) – kromě zvýšené senzitivity na různé vjemy (pachy, chutě,
doteky) údajně navozují zvláštní sexuální zážitky (popisovány až jako zvířecí či šamanické), užívají se m.j. jako afrodisiaka. Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají
i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky). Užití může být spouštěčem psychózy. Nelze
předem stanovit, kdo k ní má dispozice.
Nověji jsou zdokumentovány případy aplikace LSD přes vaginální sliznici (jako levnější varianta užívání).
Psylociin, psylocybin, dietyltryptamin, dipropyltryptamin mají účinky kvalitativně podobné
LSD, ale značně slabší intenzity. Jsou popisovány halucinace (mnohdy se sexuálním obsahem),
mohou se objevit delirantní stavy.
Marihuana (Cannabis sativa) a hašis její kritické komponenty v nízkých dávkách zvyšují
agresi, ve vyšších dávkách ji tlumí. K růstu agrese dochází na podkladě poklesu sebekontroly
(zejména je-li přítomná navíc spánková či nutriční deprivace). Ve vyšších dávkách působí halucinogenně. Kanabinoidy jsou dostupné jednak ve formě kouření, jednak v perorální formě (přidávání
účinné látky do cukrovinek, čaje apod.).
Psychoaktivní efekty závisí na způsobu přípravy, kvalitě rostliny, velikosti dávky, způsobu aplikace, apod. Nejčastějším vjemem je změna vnímání času a prostoru, při velkých dávkách se mohou
objevit zrakové i sluchové halucinace. Euforie, nabuzení mysli, pocit štěstí, veselost, občas v závěrečných stádiích deprese. Impulsivní chování, útlum násilí a agresivity.
Harmin a banisterin jsou nazývány „jedem agrese“. Byly používány amazonskými Indiány jako narkotikum. Působí především na afektivní stránku člověka a pohybové ústrojí. Nejprve se dostavuje silný vztek až slepá zuřivost, následovaná stavem příjemného a snivého vědomí.
Delirogeny mají intenzivní centrálními anticholinergní účinky, zpravidla vedou ke kvalitativní
poruše vědomí. Řadíme zde ketamin, fencyclidin a fencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP),
benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl , atropin a skopolamin (četné rostliny
a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn,
harmalin, ibogain).
Fencyklidin (PCP , slangově nazýván jako „andělský prach“, „droga šílenství“, „sherman“, „superkyselina“) – jednorázové podání vyvolává celkovou anestézii disociačního typu a retrográdní amnézii, negativně ovlivňuje kognitivní funkce, soudnost a náladu, vyvolává bizardní
pohyby. Chronické užívání zejména PCP vede k řadě nepříjemných účinků (sluchové a hmatové
halucinace), dysforiím, nočním můrám atd. Navozená psychóza je považována za modelovou schizofrénii. Na černém trhu se vyskytuje ve formě prášku, spreje, pilulek, čípků i injekcí. Intoxikova-
56
ný není schopen vnímat svůj stav vyvolaný požitím drogy, a často se na něj nepamatuje. Na rozdíl
od obecně rozšířené představy se lidé pod vlivem PCP zřídkakdy chovají násilně. Agresivní reakce
intoxikovaného je vyprovokována vnějším podnětem (např. pokud se někdo snaží této osobě, jež
vyhlíží jako opila nebo nemocná, pomoci). Intoxikovaný může zranit sebe i jiné osoby, vlivem
anestetika totiž necítí bolest!!!
Ketamin – typická droga časového znásilnění. Podrobněji viz. kapitola 11.3.
Těkavé látky
Inhalace organických rozpouštědel (toluen, chlorid uhličitý, trichlorethylen, butan, éter, ale také
směsí aromatických uhlovodíků -např. benzín) vede v iniciální fázi k excitaci a stimulaci, provázené útlumem, obluzeností, spavostí. Agrese se dostavuje z důvodů halucinací a dezorientace.
Izopentylnitrit (izoamylnitrit, známý spíš pod označením „poppers „ či „fun love“)
– typický představitel inhalačních drog, je často používán také jako afrodiziakum ke zvýšení příjemných sexuálních pocitů (především homosexuály). Vazodilatační účinky navozují pocity podobné inhalaci rajského plynu. Spočívá v rozšíření cév a mírném uvolnění svalstva. Vdechnutí těsně před vyvrcholením zesiluje příjemné orgastické vjemy. Je přidáván m.j. do některých
aromatických olejů volně k zakoupení v distribuční síti sexshopů.
Snižuje krevní tlak, u osob s nízkým tlakem se mohou objevit bolesti hlavy, srdeční oprese.
Oxid dusný (rajský plyn)- velice oblíbená látka, legálně a levně sehnatelná. Málo rozpustný
v krvi, velmi rychle působící. V koncentracích víc jak 50% může způsobit sexuální halucinace.
Podrobněji viz .dále.
Kombinace stimulancií, opiátů, halucinogenů a podobných látek je běžnou praxí.
Zasvěcení uživatelé kombinují účinky jednotlivých substancí k vyvolání údajně extrémních sexuálních zážitků, kdy „nabuzenost“ je doprovázená snovým opiovým „raušem“. Podrobný rozbor
této problematiky přesahuje rozsah této publikace.
Anabolické steroidy
Steroidní anabolika zvyšují svalovou hmotu. Jejich užívání je dáváno do souvislosti s růstem
agresivity obecně, manickými psychotickými epizodami (od euforie až po těžké deprese), stavy
předrážděnosti. U sportovců, jež dlouhodobě užívali anabolické steroidy, byly popsány častěji konflikty s okolím a také agresivní delikty. Při dlouhodobém užívání dochází k testikulární atrofii a poklesu hladiny testosteronu v krvi, k erektilním dysfunkcím. U žen užívajících anabolické steroidy
dochází k maskulinizaci a poruchám reprodukce.
V textech převzatých ze zahraniční literatury bylo opakovaně referováno odhalených případech
záměrného přimíchávání efedrinu (pseudoefedrinu), resp. amfetaminu (metamfetaminu) do doplňků
stravy, které obsahovaly anabolické steroidy. Dochází tak k eliminaci pocitu svalové únavy a potlačení prahu bolesti.
Kromě vztahu k agresivnímu chování existuje též vztah testosteronu k sociálně dominantnímu
chování. Zajímavé jsou také závěry amerických studií, že muži s nadprůměrnou hladinou testosteronu v krvi se častěji žení a rozvádějí (citace Zvěřina, 2001).
Afrodisiaka a léky používané k léčbě erektilní dysfunkce
Pod tímto názvem se skrývá velice nesourodá skupina látek, jejichž primárním efektem má být
povzbuzení sexuální výkonnosti a touhy. Kromě chemicky zcela přesně definovaných léků (užívaných převážně k léčbě erektilních dysfunkcí) sem patří např. různé rostliny (více jak 100 druhů),
některé druhy živočichů či jejich orgány, ale také látky nerostného původu (Rätsch, 1997). U většiny nebyla účinnost prokázána, u některých jde spíše o povzbuzení libida než efekt vyvolávající
erekci.
57
Jednou z nejznámějších historicky dochovaných epizod cíleného zneužití omamné látky v souvislosti se sexem je zneužití právě afrodisiaka kantharidinu markýzem de Sade. Na následky jeho
nevědomého nadměrného požití v bonbonech servírovaných markýzem zemřelo dle dochovaných
záznamů několik pohoštěných prostitutek (Morus, 2007).
Afrodisiaka
Kantharidin se odpradávna používal jako silné afrodisiakum (ale také jako abortivum či velice
silný jed) a jistě způsobil mnoho neštěstí a chorob již dřív. Extrahuje se ze španělských mušek
(Lytta vesicatoria). Nepůsobí na centrální nervový systém, ale dochází k překrvení urogenitálního
systému a také k podráždění a narušení stěn trávící trubice. Po jeho užití nastává perzistující masivní erekce, neodeznívající ani po několika orgasmech. Ejakulát bývá smíšen s krví. Krvácení do GIT
provázené silnými krvavými průjmy a masivní ztrátou krve, selhání ledvin, multiorgánovým selháním a šokem. Při jeho předávkování je prognóza téměř beznadějná. Na nelegálním trhu jej lze sehnat i nyní. Jeho příměs je deklarována také u některých afrodisiakálních kompozitních přípravků v
distribuční síti sexshopů.
Strychnin je hlavním alkaloidem semen keře Strychnos nux vomica (kulčiba dávivá). Dráždí
CNS, jako „šípový jed“ působí výrazně na míchu. Dusičnan strychninia je přítomen (zpravidla v
jednotlivé dávce 0,1 mg) ve většině afrodisiakálních kompozitních přípravků. Vzhledem k tomu, že
nejmenší smrtelná dávka je 30mg (LD50 = 0,5 až 1 mg/kg) a zaručeně smrtelná dávka je 200 mg
strychninu, hrozilo by riziko otravy jen při extrémním předávkování.
Yohimbin je hlavním alkaloidem kůry afrického stromu bujarníku (Corynanthe yohimbe). Je selektivním α2-adrenolytikem, jeho účinek je vysvětlován centrálním účinkem adrenergním, zřejmě
též dopaminergním a serotoninergním. Periferní účinky na principu zvýšeného prokrvení erektilních těles jsou zpochybňovány (Zvěřina 2003). Používá se k medikamentózní léčbě erektilních dysfunkcí především ve formě yohimbin hydrochloridu, event. v kombinaci s papaverinem. Dále je
obsažen v množství potravinových doplňků (ve formě hydrochloridu anebo sumárního suchého
extraktu) v kombinaci s papaverinem, strychninem, kofeinem, diazepamem atd. Je zneužíván také
jako součást anabolických koktejlů při body-buildingu. Vzácněji je používán jako stimulační droga.
Při předávkování dochází k toxickému působení- především nespavost, zvýšené pocení, bolesti
břicha, ale také úzkost až panické ataky. Je popisován případ, kdy se v průběhu léčby se rozvinul
manický syndrom (Zvěřina 2003). V oblasti sexuální sféry nežádoucí účinky nedovolí zneužití,
výraznější psychicky podmíněný afrodisiakální účinek lze pozorovat markantněji až na hranici toxického působení účinné látky.
Mezi afrodisiaka přírodního původu, u nichž lze očekávat při předávkování závažné nežádoucí
účinky lze zařadit pokřín obecný (Mandragora officinarum). Účinnými složkami jsou tropanové
alkaloidy hyoscyamin, skopolamin, atropin (v rostlině jich je asi 0,4%), nor-hyoscyamin a cuscohygrin (dříve nazývaný mandragorin). Směs alkaloidů má velice výrazné halucinogenní účinky,
může nastat klasická anticholinergní otrava, srdeční zástava a smrt. V minulosti byl za afrodisiakum považován např. bolševník obecný (Heracleum sphondylium) obsahující fototoxické
furanokumariny.
Léky v terapii erektilní dysfunkce
Ačkoliv se jedná o léky vázáné na lékařský předpis a měly by být podávány přísně indikovaně,
vzrůstající obliba těchto preparátů otevírá prostor pro potenciální zneužití. V praxi nejsou výjimečné případy, kdy žena či přátelé přimíchají potají (v naprosté většině případů v dobrém úmyslu či
v žertu) účinnou látku potenciální oběti do jídla či nápoje. Ačkoliv se jedná do jisté míry o pouhou
spekulaci, důsledky potenciálního zneužití by mohly mít jak závažný zdravotní, tak forenzně právní
dopad.
58
Selektivní inhibitory fosfodiesteras PDE 5 (sildenafil, vardenafil, tadalafil)
Fyziologickým mechanizmem při erekci penisu je uvolňování NO v kavernózních tělesech během sexuální stimulace. NO aktivuje enzym guanilátcyklázu. Výsledkem jsou zvýšené hladiny
guanosinmonofosfátu (cGMP). Ten způsobuje relaxaci hladké svaloviny v kavernózních tělesech.
Následkem je zvýšený přítok krve do penisu a erekce.
Mechanizmus účinku inhibitorů PDE-5 spočívá v zabránění degradace cGMP, v důsledku jeho
nadbytku pak k prodloužení proerektilního působení. Inhibitory PDE-5 nestimulují tvorbu NO či
cGMP, jenom podporují jejich fyziologický účinek. Neovlivňují libido, nemají vliv na průběh
ejakulace či orgasmu. Pro dosažení účinku je sexuální stimulace nezbytná.
Mezi nežádoucími účinky se nejvíce objevují návaly horka, nauzea, bolesti hlavy, časté dyspepsie, bolesti zad a svalů. Změny barevného vidění jako nežádoucí účinek jsou způsobeny inhibičním
účinkem na aktivitu PDE 6-enzymu lokalizovaném na tyčinkách a čípcích oka (Mochida, 2004).
Podání sildenafilu nevede dle dostupné evidence ke zvýšené agresivitě mužů (Milman 2002, Rosen 2002, Spurling 2004), naopak jsou zdůrazňovány jeho příznivé účinky na zmírnění depresí,
úzkosti a psychosociálních problémů (Uthayathas 2007). Sildenafil sice prochází hematoencefalickou bariéru, koncentrace inhibitorů PDE 5 v mozku však není nijak vysoká. Obecně autoři v kritických studiích centrální účinky sildenafilu nepřeceňují (Rosen 2002). V dostupném písemnictví není
informace o tom, že by tadalafil pronikal přes hematoencefalickou bariéru. Centrální ovlivnění nebylo u žádného z uváděných preparátů prokázáno. Pro podporu tohoto tvrzení svědčí závěry četných studií, kde je prokázán výrazný efekt ve srovnání s placebem u mužů s poruchami erektilních
dysfunkcí (Goldstein 1998, Dinsmore 1999), ale statisticky nevýznamný rozdíl mezi užitím inhibitorů PDE 5 a placeba u mladých zdravých mužů (Kamin, 2006).
Zneužití inhibitorů PDE 5 jako látky ovlivňujícího sexuální chování ženy – potenciální oběti - je
rovněž velice nepravděpodobné. Shieldsová a Hrometzová (2006) podrobným rozborem publikovaných studií zabývajících se aplikací inhibitorů PDE 5 ženám trpícími sexuálními dysfunkcemi
v období 1996 -2006 uzavírá, že inhibitory PDE 5 jsou ženami sice dobře tolerovány, jejich užití
však přináší jen malý nebo žádný benefit. Sipski (2000) prokázal v souboru žen se spinální míšní
lézi, že samotné užití pouze inhibitoru PDE 5 (sildenafil 50mg) sice vedlo k subjektivnímu pocitu
většího vzrušení, efekt se však nelišil od užití placeba. K největšímu vzrušení docházelo pouze při
kombinaci s vhodnou vizuální či taktilní stimulací.
Možné zneužití má závažná zdravotní rizika vzhledem ke kontraindikacím preparátů. Inhibitory PDE-5 potencují hypotenzí účinky nitrátů nebo látek schopných uvolňovat NO v jakékoliv podobě.
Na nelegálním trhu je nabízeno obrovské množství falzifikátů vydávaných za originální preparáty PDE-5. Společným znakem je nižší cena, jiné tvary či dokonce barva tablet, chybění ochranných známek, mnohdy jiný počet tablet, než v originálních baleních. V daném případě nelze vůbec
odhadnout, jaká účinná složka je v podobném falzifikátu obsažena, jaké budou její účinky ani její
škodlivost. Vzhledem ke způsobu internetového prodeje nelze v naprosté většině ani dohledat a postihnout případného prodejce.
Látky s jiným mechanizmem účinku
Apomorfin – syntetický derivát morfinu, užívaný především při léčbě závislosti na ethanolu (po
užití alkoholu navozuje zvracení centrálního původu) V přibližně třetinové dávce účinné látky byl
uveden na trh k léčbě erektilních dysfunkcí (v sublinguální aplikaci). K navození účinku je nutná
sexuální stimulace. Při překročení optimální dávky se objevuje nauzea a silné několikaminutové
zvracení centrálního původu, bolesti hlavy a závratě, následně nastává spánek. Zneužití ke stimulaci sexuálního chování oběti je vzhledem k nežádoucím účinkům velice nepravděpodobné.
Dehydroepiandrosteron - v těle může být metabolizován jak na testosteron, tak na estradiol.
V řadě zemí (kromě ČR) se prodává jako doplněk stravy s udávaným pozitivním účinkem na erek-
59
tilní dysfunkce, ale i na fyzický a mentální stav organizmu (Valentová, 2004). Nelegálně se používá v koktejlech v body-buildingu. Při nadměrném užívání lze očekávat podobné účinky, jako při
nadužívání androgenů.
Papaverin – nespecifický inhibitor fosfodiestras (PDE 2-4). Účinný je pouze při intrakavernózní
injekční aplikaci (většinou v kombinaci s fentolaminem či PGE 1). Při předávkování hrozí riziko
priapizmu nemizícího po ejakulaci, následná fibróza kavernózních těles. V lékařské praxi se je
možno občas setkat s případy neodborného předávkování (zejména u mužů snažících se etablovat
v porno-průmyslu). Operační odlehčující korekce nemusí být vždy úspěšné a mohou končit trvalou
mutilací.
PGE 1 –na trhu jsou injekční formy pro intrakavernózní aplikaci i pelety pro intrauretrální aplikaci (není zatím v ČR registrováno). Ačkoliv je riziko nežádoucích účinků menší než u papaverinu,
lékař zpravidla vyžaduje písemný informovaný souhlas pacienta s léčbou a také provádí první aplikaci a zácvik aplikace.
Časované znásilnění (date rape)
Pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů mnohdy volí za účelem snadnějšího zdolání
oběti tří základních stratégií:
• použití omamných látek navozujících změnu kognitivních funkcí nebo odbrzdění jejich sexuálního chování
• použití látek navozujících neschopnost se fyzicky bránit, neschopnost odmítnout sex
• použití látek navozujících amnézii na proběhlou událost
Oběťmi i pachateli mohou být jak muži, tak ženy. Oběť může být nejenom sexuálně zneužita,
ale současně vystavena také jiné kriminalitě (fyzické napadení, okradení apod.).
V současnosti je zneužívána celá řada látek. Společnými rysy je, že léky obvykle nemají barvu
ani zápach, dají se snadno vmíchat např. do nápoje, aniž by to oběť poznala, jsou snadno dostupné
(event. lehce vyrobitelné).
Gama-hydroxymáselná kyselina (GHB) byla syntetizovaná v r. 1960 jako analogon GABA
(neurotransmiter – kyselina gama-aminomáselná). Jen ve zcela krátkém období byla používaná
jako celkové i.v. anestetikum hypnotického účinku a v léčbě alkoholismu a narkolepsie.
V 80.letech byla využívána v body-buildingu, dokonce u anorektických dětí (byla dokonce jako
doplněk stravy prodávána v supermarketech pro děti nemající chuť k jídlu).V r. 1999 FDA důrazně
varovala před jejím použitím v medicíně.
Od 90. let se tato látka objevila i se svými metabolity (gamma-butyrolakton, 1,4 butanediol
a gamma-valerolakton) především v USA jako rekreační a euforizující droga, byla typickou „párty drogou“. Způsobuje euforii, desinhibici, zvýšenou intenzitu sexuálních prožitků. Vzhledem ke
snadné výrobě se zařadila mezi nejrozšířenější drogy (návod byl šířen po internetu). Je vysoce návyková.
Zajišťuje většinovou amnézii na události v době působení. Právě pro svůj účinek krátkodobé retrográdní amnézie se stala typickou drogou pro „časované znásilnění“.
Sodná sůl GHB je k používána v podobě tekutiny nebo hydroskopického prášku bez barvy a zápachu, dá se snadno přimíchat do jakéhokoliv nápoje. Gamma-butyrolakton je naproti tomu olejová tekutina přidávána do aerosolu či aromatických směsí, určená k inhalaci.
V moči je prokazatelná po jedné dávce po dobu asi 12 hodin. Při podezření na zneužití
GHB je nutno odběr moči pro toxikologické vyšetření odebrat již v prvním kontaktu na urgentním příjmu.
V malé dávce způsobuje euforii a amnézii, uvolnění, ospalost, závrať, nauzeu, neostré a deformované vidění, problémy s chůzí, třes, nadměrné pocení, ve větší dávce spánek. Dvojnásobek dávky navodí kóma, díky útlumu dýchacích center a riziku aspirace může dojít k úmrtí. Nebezpečná je
60
především kombinace s alkoholem pro synergický účinek. Velice nebezpečný je synergický účinek
s inhibitory proteáz (cytochrom P450 ) užívaných HIV pozitivními lidmi, kdy již v malé dávce navozuje kóma. Po kokainu má druhou nejčastější incidenci. Antidotum není k dispozici. Anderson
(2006) v souboru 1331 hlášených případů popisuje u 59% mírný klinický průběh, 11% závažný až
smrtelný průběh. 16% pacientů bylo nutno zaintubovat a přechodně ventilovat. V 262 případech
byl současně hlášen trestný čin – v 19% (49 případů) typ sexuálního násilí. V 87% případů byly
oběťmi ženy. Ve skupině násilných činů se alkohol spolupodílel ve 43% případů.
Flunitrazepam (známý pod firemním názvem Rohypnol) byl jednou z nejčastěji zneužívaných
látek. Při předávkování jsou více postiženy funkce motorické než funkce kognitivní. U mírné otravy se setkáváme především s ospalostí a ataxií, při střední intoxikaci je dominujícím příznakem
různě hluboké kóma nereagující na slovní podněty, při vyšších dávkách reakce pouze na silné bolestivé podněty. K hypotenzi a dechovému útlumu dochází vzácně. Sérové koncentrace však nekorelují s intenzitou příznaků (Hynie, 1996). V rámci ochrany před zneužitím přidávali někteří zahraniční výrobci aditivum, které při rozpuštění léku v tekutině zajistilo modré zabarvení.
Rohypnolové uspávačky byly svého času jednou ze „specialit“ na scéně české kriminalistické
scéně. V lékové formě je vázaný na preskripci dle zákona č.223/2003 Sb. o návykových látkách
a je řazen mezi psychotropní látky. V současnosti je dle dostupných informací na území ČR pozastavena výroba a distribuce tohoto preparátu, je nahrazován modernějšími hypnotiky.
Midazolam – velice spolehlivě navozuje celkovou amnézii. V zahraniční kriminalistické literatuře byly v minulosti vyšetřovány případy zneužitých žen ve spojitosti s možnou intoxikací midazolamem přimíchaným do nápoje. Alkohol výrazným způsobem potencuje účinky midazolamu.
Není vyloučeno podobné zneužití alprazolamu.
Ketamin- celkové anestetikum disociačního typu běžně používané v lékařství v i.v. , ale i v i.m.
aplikační formě (např. při zvládnutí skupiny zraněních při hromadných neštěstích).
Mezi narkomany je oblíbená intramuskulární aplikace, lze však bez problémů podávat p.o. v podobě bílého prášku přimíchaného do nápoje Jedná se o typickou drogu používanou při časovém
znásilnění. Již malé dávky vyvolají pocit intoxikace, vedou k patlavé řeči, navozují halucinace,
vedou ke ztrátě pojmu o čase a identitě, objevuje se nystagmus, pocení, svalová rigidit. Intoxikovaní jsou apatičtí, mají porušené myšlení, dochází ke ztrátě sebekontroly, většinou nastává ztráta paměti. Při vyšších dávkách nastává analgezie, stupor, koma, i když oči mohou zůstat otevřeny. Senzorické impulzy jsou vnímány odlišně než za normálního stavu.
K podobnému účelu časovaného znásilnění se dá zneužít také PCP, některých dalších benzodiazepinů, barbiturátů, některé z výše popsaných drog (navozujících amnézii) a v neposlední řadě alkoholu.
Vliv sedativ a anestetik na sexuální halucinace
Jedním z nejhorších obvinění, kterým může lékař čelit, je obvinění ze sexuálního obtěžování či
zneužití pacienta.
Přitom jedním z méně známých (a podceňovaných) vedlejších účinků některých běžně používaných sedativ a anestetik jsou sexuální halucinace. Užití těchto léků a jejich halucinogenní účinky
mohou mít tedy i jiný - forenzní dopad pro lékaře ošetřujícího analgetizovaného pacienta či pacienta v anestézii. Ačkoliv je většina případů známá pouze z kasuistických sděleních v medicínské či
právnické literatuře, obvinění lékaře ze zneužití není zcela výjimečné a četné soudní dohry s mnohdy složitým dokazováním neviny lékaře jsou toho jasným důkazem. V historii soudnictví ovšem
padly i rozsudky (podmíněné a nepodmíněné tresty, zákazy činnosti) a teprve dodatečně byla zpětně prokazována lékařova nevina na základě obdobných publikovaných případů z praxe (Balasubramaniam 2003, Drábková 2004).
Sexuální halucinace jsou popisovány od samotného počátku používání anestetik. Když v r. 1799
H. Davy zjistil, že oxid dusný při vdechnutí vyvolává smích, použití rajského plynu se stalo (kro-
61
mě pořádání „rajských večírků“ pro přátele) počátkem éry novodobých anestetik. Teprve v pozdějším období se zjistilo, že i rajský plyn může v koncentracích víc jak 50% způsobovat také sexuální
halucinace. Smutné je, že v době, kdy byla medicínsky potvrzena validita sexuálních halucinací při
jeho užití (zdokumentování 38 případů sexuálních halucinací), byli již tři zubní lékaři odsouzení ve
vazbě pro sexuální zneužívání pacientů (citace Balasubramaniam 2003). Snad pro zajímavost uvádíme kasuistiku, kdy pacientka po užití rajského plynu viděla svého ošetřujícího zubního lékaře
nahého. V roce 1849 popsal Gream sexuální halucinace při užití chloroformu. Jsou také popsány
četné kasuistiky i výsledky rozsáhlých statistických studií při užití diazepamu a jiných benzodiazepinů (zejména při intravenózní aplikaci), barbiturátů, metohexitalu, propofolu, midazolamu,
rajského plynu v kombinaci s fentanylem a sufentanylem atd. Mnohdy jsou tyto zážitky vázány
na naprosto banální a neadekvátní stimul (fyzický stimul-potření tampónem při dezinfekci, manipulaci s lékařskými instrumenty, použitím manžety tlakoměru či manipulaci s hrudními elektrodami
EKG, manipulace s operačními rouškami). Zatímco taktilní halucinace jsou dobře pochopitelné,
příčinu vizuálních a sluchových halucinací je těžší vysvětlit. Halucinace se však mohou dostavit
nejenom při výkonu samotném, ale i ve fázi zotavování se po výkonu.
Dundee publikoval četné sexuální halucinace při použití midazolamu. V jeho souboru téměř
600 pacientů podstoupivších gastrofibroskopii popisovali sexuální halucinace 2 pacienti, další dva
pacienti udávali nepříjemné zážitky nesexuálního charakteru. V jiném souboru téhož autora 200
žen, které podstoupily krátký gynekologický zákrok s použitím midazolamu v dávce 0,3-0,5 mg/kg
šest popsalo sexuální fantazie, které hodnotily jako příjemné. Výše uvedený autor také popisuje
případ žaloby, kdy byl zubař obviněn pacientkou z toho, že byla nucena mu hladit penis. Další dvě
udávaly, že s nimi měl operatér orální sex. Žádná z těchto událostí se přitom nemohla stát, což dokazovali očití svědkové na všech soudních instancích. Tentýž autor publikoval v r. 1989 souhrn
kasuistik 42 nerozhodných případů sexuálního obtěžování pacientky během sedace, kdy až svědkové vyvraceli při soudním líčení neoprávněnost těchto obžalob (citace Balasubramaniam 2003).
Dundee rovněž upozorňuje na synergické působení midazolamu a fentanylu. Je popsán případ
plastického chirurga, jenž údajně při provádění mamoplastik prováděl vaginální masturbaci u devíti
pacientek, což bylo vyvráceno přítomností svědka při výkonu.
Podobné účinky jsou popsány při intravenózním podání diazepamu. Lichfield studoval účinky
intravenózního diazepamu (5-50mg, průměr 20mg) u 2470 pacientů. Halucinace popsal u 1,3%
z dotazovaných pacientů. Z kasuistických sdělení jsou popisovány halucinace sexuálního charakteru jak u mužů, tak u žen - zvýšený sexuální apetit, odbrzděné a obscénní komunikace, ale také taktilní halucinace (masturbační halucinace, vnucování penisu lékaře do rukou pacientky atd.). Dle
Dundeeho zjištění jsou sexuálně motivované fantazie u 1 z 200 pacientek po užití velké dávky benzodiazepinů.
Sexuální halucinace jsou popisovány také po použití propofolu. Odblokované chování pacientů
vůči personálu, halucinogenní představy mužských pacientů a sexuální návrhy anestezioložkám
v době obluzení propofolem, obdobné reakce žen – pacientek při gynekologických zákrocích adresované anesteziologovi. Tyto reakce jsou doprovázeny dezorientací a zmateností pacienta. Přitom
je evidentní, že se jedná o vedlejší účinek anestetika.
Zmiňujeme také výsledky z dotazníkových výzkumů provedených mezi pacienty jednotek intenzivní péče. Téměř čtvrtina z nich si stěžovala na noční můry, sny, halucinace, z nichž některé měly
sexuální podtext. Všechny způsobily pacientům velký stres. Je dokonce popsán případ ženy, která
až po třech letech od hospitalizace na jednotce intenzivní péče podala stížnost na znásilnění a anální znásilnění (což mohlo být vysvětleno vysokým vaginálním tampónem a rektální rourkou). Po
celé tři roky pacientka vykazovala závažné chronické známky PSTD, teprve po vysvětlení se její
psychický stav zlepšil (Balasubramaniam, Park 2003).
Dle dostupných sdělení se jeví nejohroženější lékařské profese – zubní lékaři a zubní chirurgové,
anesteziologové, lékaři jednotek intenzivní péče, gastroenterologové (analgosedace při gastrofibro-
62
skopických a kolonoskopických výkonech), gynekologové (taktilní manipulace s pohlavními orgány ženy při zákrocích). Naprostá většina žalob se týkala zubařů a anesteziologů.
Klinici používající tyto léky by si měli být vědomi, že se nežádoucí halucinace mohou objevit,
a proto se ve vlastním zájmu chránit. Lékař by se měl vyvarovat, aby byl sám s pacientem. Vždy je
nutná přítomnost dalšího člena zdravotnického personálu (vč. období několika hodin po výkonu).
Veškeré halucinace by měly být brány vážně. Vzhledem k tomu, že halucinace jsou mnohdy velmi
reálné, je nutné důkladné a úplné (mnohdy opakované) vysvětlení příhody pacientovi lékařem s ubezpečením, že se zákrok udál za přítomnosti jiných zdravotníků. Rozhovor s pacientem by se měl
odehrávat za účasti svědka. Podrobný zápis do lékařské dokumentace je důležitý pro případné
soudní dokazování.
Literatura:
Allnutt, S. H. et al.: Co-morbidity of alcoholism and the paraphilias. Journal of Forensic
Sciences, 1996, 41, s. 234 - 239.
Anderson, I.B., Kim S.Y., Dyer, J.E., et al:, Trends in gamma-hydroxybutyrate (GHB) and related druha intoxication, Ann.Emerg.Med., 47,2006,č.2006, č.2, s.177-183
Badawy, A. : Alcohol as a psychopharmacological agent. In: Brain, P. F. (ed.): Alcohol and Aggression. Dover, Croom Helm, 1986, s. 55 - 83.
Balasubramaniam B., Park, G.R:, Sexual hallucinations during and after sedation and
anaesthesia, Anaesthesia 58, 2003, č.6, str. 549-553
Brichcín, S.: Pachatelé pohlavního násilí na dospělých ženách. Prakt. lék., 1980, 60, 22 - 23, s.
803 - 806.
Brichcín, S., Spilková, J.: Alkohol a jeho vztah k sexuální kriminalitě, Kriminalistika 2/2002
Brzek, A., Raboch, J.: Alkohol a sexuální delikvence. In: Sborník referátů z mimořádné pracovní schůze ČSS ČLS JEP v Horních Beřkovicích. Ústí nad Labem, KÚNZ, 1986, s. 36 - 40.
Dinsmore WW, Hodges M, Hargreaves C, Osterloh IH, Smith MD, Rosen RC.: Sildenafil citrate (Viagra) in erectile dysfunction: near normalization in men with broad-spectrum erectile dysfunction compared with age-matched healthy control subjects. Urology 1999 May;53(5):1072.
Drábková J.: Návykové látky, Referátový výběr z anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Suplementum 6/2004
Farmakoterapie erektilní dysfunkce: Farmaceutické informace – měsíčník pro lékaře a farmaceuty 3/200
Goldstein I, Lue TF, Padma-Nathan H, Rosen RC, Steers WD, Wicker PA.:Oral sildenafil in
the treatment of erectile dysfunction. Sildenafil Study Group. N Engl J Med. 1998 May
14;338(20):1397-404.
Hanuš L., Řezanka T., Spížek J., Dembitsky V. M.: Substances isolated from Mandragora species. Phytochemistry 66, 2408–2417 (2005)
Hrnčířová, A. , Weiss, P. , Brichcín, S.: Příspěvek k sociokulturní a psychologické charakteristice hospitalizovaných exhibicionistů. Čs. kriminalistika, 1993, 3, s. 242 - 247.
Hynie S.: Specialní farmakologie, Díl 3, Látky ovlivňující CNS, vydavatelství Karolinum Praha,
1996
Kamin R, Zion IB, Chudakov B, Belmaker RH.: Sildenafil effects on sexual function in asymptomatic volunteers: a controlled study. J Sex Marital Ther. 2006 Jan-Feb;32(1):37-42.
Milman HA, Arnold SB.: Neurologic, psychological, and aggressive disturbances with sildenafil. Ann Pharmacother. 2002 Jul-Aug;36(7-8):1129-34.
Mochida H., Noto T., Inoue H., Yano K., Kikkawa K.: Eur. J.Phar., 485, 283 , 2004
Monroe R.R., Lion J.R.: Review of current research. In: R.R. Monroe (ed.), Brain dysfunction
in aggressive criminals, Lexington, MA:D.C.Health, 15-59, 1978
Morus R.L.: Světové dějiny sexuality, Ikar Praha, 2007
63
Prentky, R. A. - Quinsey, V. L. (Eds.): Human sexual aggression. Annals of the New York Academy of sciences, 1988, vol. 528, 408 s.
Rätsch C.: Byliny lásky, Volvox Globator, Praha 1997 Rosen RC, McKenna KE.: Comment:
neurologic, psychological, and aggressive disturbances with sildenafil. Ann Pharmacother. 2002
Dec;36(12):1973-4; author reply 1974.
Safko, Š. - Stančák, A.: Vzťah alkoholu k sexuálnej delinkvencii. Čas. lék. čes., 1980, 119, 17 19, s. 494 - 496.
Sipski ML, Rosen RC, Alexander CJ, Hamer RM.: Sildenafil effects on sexual and cardiovascular responses in women with spinal cord injury. Urology. 2000 Jun;55(6):812-5.
Shields KM, Hrometz SL.: Use of Sildenafil for Female Sexual Dysfunction, The Annals of
Pharmacotherapy 2006, May;40:931-4
Spurling G.: Evidence based answers: could sildenafil cause rape? Aust Fam Physician. 2004
May;33(5):356.
Snead III., O.C., Gibson, K.M.: gama-hydroxybutyric acid. New.Engl..J.Med., 352,2005 č.26,
2721-2732
Študent, V.: Agresivita u psychopatických osobností. Čs. psychiat., 1983, 79, 3, s. 172 - 180.
Uthayathas S, Karuppagounder SS, Thrash BM et al.: Versatile effects of sildenafil: recent
pharmacological applications. Pharmacol Rep. 2007 Mar-Apr;59(2):150-63.
Valentová K., Entnerová P., Urbaníková J., Šimánek V.: Chemie mužské sexuality,
Chem.Listy 98 , 1119-1129, 2004
Zvěřina, J. , Bártová, D. , Novotná, V.: Psychopatologické nálezy u expozérů genitálu. Čs. psychiat., 1986, 82, 3 - 4, s. 233 - 237.
Zvěřina, J.: Krize maskulinity, Sborník referátů 9. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice, Pardubice 2001
Zvěřina, J., Pondělíčková, J.: Psychopatologické a sexuologické nálezy u souboru sexuálních
agresorů. Čs. psychiat., 1983, 79, 3, s. 187 - 191. In: Zvěřina, J. - Pondělíčková, J.: Psychopatologické nálezy u sex. agresorů. Čs. psychiatr., 1984, 80, 5, s. 298 - 302.
64
Postavení ženy v židovské společnosti
(dějiny a současnost)
Jana Kubcová, Mgr. et Mgr. Šárka Kubcová
Úvod
Od stvoření světa jdou dějiny a náboženství ruku v ruce. Náboženství zasahovala a do dnešního
dne stále zasahují do každodenní činnosti každého z nás. Často jsou předmětem mnoha otázek
v odborných předmětech nebo diskuzích. Postupem času mají lidé tendenci hledat odpovědi na své
otázky a náboženství nám jich nabízí nespočetné množství. Otázky týkající se ženy, respektive jejích sociálních rolí, postavení žen ve společnosti a podobně jsou stále aktuální. I v 21. století se
stále setkáváme s určitou diskriminací ženy ve společnosti. Ačkoliv v této otázce lidstvo urazilo
velký kus cesty, stále se setkáváme s prvky, které nám připomínají skutečnost, že ne vždy má žena
stejné společenské možnosti jako muž. Vzhledem k pokročilé a moderní době se společnost snaží
o zrovnoprávnění pohlaví prostřednictvím zákonů. Zákonů, které moderní společnost uznává, dodržuje a respektuje jako autoritu. Ale musíme si položit několik otázek:
a) Je člověk jako takový schopný ze své přirozenosti ovlivnit veškeré své chování a myšlení?
b) Je vývoj člověka do dnešního dne dostačující natolik, aby byl jedinec lidského rodu schopen
potlačit nebo dokonce úplně vytlačit zvyky působící na něj, na jeho předky a celkově na lidstvo a celé jeho dějiny?
c) Může nás, dnes v 21. století, ovlivňovat náboženské myšlení z 1. století n.l.?
I přes snahy řady společností v různých koutech světa, si dovolíme říci, že se do
dnešního dne nepodařilo vyhrát lidstvu nad minulostí a jejími stíny. A to platí i v samotném náboženství. Stále se můžeme setkávat s kmeny či společnostmi, které se řídí dle svých zákonů a pravidel, které jsou z hlediska rozvinuté euroamerické civilizace kontroverzní. Co se týká otázek postavení ženy v židovství, nebo obecně v náboženství, měli bychom si uvědomit, že od role ženy
v náboženství se odvíjí celé její sociální postavení také v naší společnosti. Vzhledem k tomu, že
v minulosti náboženství ovládalo téměř všechny složky života drtivé většiny lidstva, můžeme konstatovat, že každý člověk, každá žena patřila do nějaké náboženské společnosti. Tato společnost
pak na ženu (i muže) kladla určité nároky a zařazovala je do určitých představ, které lidskou bytost
inkorporovaly do konkrétní hierarchie hodnot, cílů, představ či společenských vrstev. Náboženstvím prosycená doba očekávala od jedinců splnění specifických povinností, které vyplývaly ze
stanovených sociálních rolí. Tyto náhledy se přenesly určitým způsobem až do dnešní doby.
Židovství se řadí mezi tři největší světová náboženství. Skrývá v sobě mnoho tajemství a vnitřní
síly. Postupem času má tendence se přizpůsobit požadavkům doby a to i v otázce přístupu k ženě.
Můžeme pozorovat, že některé zákony (například zákony týkající se rozvodů), které nedávaly ženám mnoho možností nebo svobodného rozhodnutí, postupně otupují své ostré hrany a dávají možnosti jiných výkladů1.
Starověká společnost a její pohled na sociální postavení muže a ženy
Starověkem rozumíme období, které trvá přibližně 4 500 let; je to doba existence mnoha různorodých etnických skupin, doba objevů, důležitých politických událostí apod. Je to doba, v níž se
žena objevuje i v nadřazené roli, např. v pozici vládkyně. Starověké lidstvo můžeme rozdělit zhruba na předindoevropské2 a indoevropské3. Předindoevropské národy vyznávaly přírodní způsob
života, bez umělých pravidel a zákonů; žily v klanu, v němž hlavou byla matka, která se těšila velké úctě a vážnosti a byla vnímána jako „pramáti“ rodu; toto její význačné postavení se dědilo v
ženské linii (tzv. matrilinearita). Tyto klany žily v tzv. matriarchální společnosti, kde se žena měla
možnost výrazně společensky uplatnit. Matriarchální společenstva existovala až do příchodu tzv.
65
indoevropských kultur. Kolem roku 2000 př. Kr. se objevují v Sýrii první indoevropští nájezdníci.
Byly to kmeny (rody, rodiny), v jejichž čele již stojí muž. Od domorodých národů se lišily nejen
zvyky, ale i společenským zřízením. Tyto skupiny nájezdníků měly tzv. patriarchální zřízení, to
znamená, že v popředí je muž a žena je považována za jeho majetek. V těchto dobách docházelo
pravidelně k prolínání kultur. Nájezdníci nezřídka přebírali to, co je v intelektuální, ekonomické
a společenské rovině přesahovalo. Postavení ženy u Indoevropanů se velmi lišilo a to zejména
podle stupně vzdělanosti jednotlivých národů. U národů méně vzdělaných byla žena pouhým majetkem pod vládou muže; vzdělanější národy tento přístup občas revidovaly. Například v Babylonii
- Asyrii byly ženy váženy, směly se účastnit dvorských slavností a dokonce se jim udílely dvorské
hodnosti. V Mezopotámii (dříve obyvatelstvo Sinearu), kde se udržel matriarchát nejdéle, byla žena
volná, měla právo se vzdělávat, obchodovat, účastnit se kultu. Legitimní dcera krále - pokud byla
schopná vést stát- se mohla stát i královnou; patriarchát se odrážel pouze v otázce rodiči (či dohazovači) předem domluveného sňatku. V této věci neměla posléze žena svobodu volby. Každopádně
v období starověku můžeme pozorovat sílící vliv patriarchátu a postupný zánik, do té doby tolik
značně rozšířeného, matriarchátu4.
Krétský matriarchát
Jako příklad uvádíme matriarchát na Krétě, který působil až téměř neotřesitelně a měl tendence
dlouho odolávat vlivům „patriarchálních“ nájezdníků. Krétská civilizace žila rovnoprávným partnerstvím mužů a žen. Příběh krétské civilizace začíná nástupem přistěhovalců, nejspíš z Anatolie5,
kteří s sebou přinesli kult bohyně a nové zemědělské techniky. Krétská společnost se lišila od okolních společností i svojí vyrovnanou životní úrovní obyvatelstva. Bohatství země se rozdělovalo
mezi obyvatele jiným způsobem, než tomu bylo například v Egyptě, a nevznikaly zde velké sociální rozdíly, jako například extrémní chudoba. Kréta i díky své poloze dlouho odolávala okolním
vlivům, stále se rozšiřujícího patriarchátu; také válečný stav byl na Krétě spíše výjimkou. Muži
a ženy zde žili ve vzájemné harmonii; společně sportovali, jedli, pili, modlili se. Náboženství bylo
spojeno s odpočinkem a zábavou, muži a ženy dokonce společně prováděli tzv. posvátné býčí hry.
Význačný řecký filozof Platón6 o této zemi napsal, že veškerý život na Krétě byl prostoupen vírou
v bohyni Přírodu, zdroj veškerého stvoření a harmonie. Z toho pramenila láska k míru, úcta k zákonům a strach z tyranie a válek. Dále Platon poukazoval na silné postavení ženy v krétské společnosti, její vliv na mínojské7 umění, architekturu, náboženství i na kulturu jako takovou .
Izraelité a ženy
Kolem roku 1000 př. Kr. povstal v zemi Kanaán (země zaslíbená)- po jejím dobytí- nový národ,
Izraelité. Od svých sousedů se v této době lišili zejména monotheistickým náboženstvím; víra v jednoho Boha Jahve byla v syrské polytheistické oblasti nevídaná, což se projevovalo i tím, že každé
mužské božstvo mělo zároveň svůj ženský akcident (antipod).
Starý zákon nám přináší zprávy o tom, jakou úlohu a postavení měla žena ve společnosti Izraelitů. Žena byla zcela závislá na muži a muž měl právo rozhodovat o jejím osudu (například mohla
být žena mužem bez udání důvodu zapuzena)8. U Izraelitů, se můžeme setkat (podle Starého zákona) s tím, že žena byla brána jako pracovní síla, kterou měl otec právo prodat do otroctví. Žena
v průběhu svého života přecházela z otcovy moci do moci svého manžela, který za ni předem otci
zaplatil9. V celém starověku postupně převládal antagonizmus mezi ženou a mužem, což můžeme
připsat i vzrůstající úloze muže při ochraně rodiny. Vyskytly se i názory, že svět začal být ovládán
prostřednictvím klasické mužské formy zápasu o sebeuskutečnění, tedy válkou a násilím. Maskulinním způsobem chápaní bohové války začali vytlačovat bohyni Země do ústraní, tak jako muži
postupně uvedli ženskou polovinu lidstva do submisivního postavení. Jako „válečný a násilný“ bůh
se některým autorům může jevit i Jahve (JHVH), který hebrejským kmenům zaslíbil Kenaánskou
zem. Jak dokládá Bible (Starý Zákon), hebrejské kmeny provedly sérii dobyvačných válek, za úče-
66
lem dobytí Kenaanu. Trvalo jim několik set let než zlomili odpor původního, polyteistického, náboženství. V Deuteronomiu (V. kniha Mojžíšova 3:3-6) se můžeme dočíst o tom, že cílem těchto
nájezdníků a válek vedených božským vnuknutím bylo úplné vyhubení každého města, včetně fyzické likvidace mužů, žen i dětí10. S přechodem do středověku (cca od 5. st po Kr.) se žena postupně dostávala pod úplný vliv muže. Byla vnímána jako majetek muže v patriarchálně chápaném světě. „Křesťanství, jež z nepatrných počátků vzrostlo v nejmohutnější náboženský útvar, ve starověku
nedalo ženské otázce mnoho nového. S počátku, kdy bylo potřeba každého jednotlivce, ženy měly ve
všem stejnou účast. Ale pevnějším jeho organisováním se s uplatněním ženy nepočítalo. Rovnost
žen a mužů, s níž křesťanství počítalo, nesahala na místa vedoucí. Ve středověku pak, kdy křesťanství nabylo velkého významu i v politice, žena byla z veřejného života vyřazena vůbec. Tak míjela
staletí a problém postavení ženy ve společnosti zůstával nevyřešen. Teprve v nejnovější době se
začalo o této otázce uvažovat jako o jednom z důležitých faktorů života. A jako před dávnými věky,
i dnes má tento problém své přívržence i odpůrce, při čemž konečné vyřešení stále zůstává otázkou
budoucnosti“11.
Svatba, manželství a rodina
Jedním ze základu způsobu židovského života spočívá v založení rodiny a v pěstění židovského
rodinného krbu. Důležitost tohoto tématu je často zmiňována i v Tóře a Talmudu12. Člověk plně
dozraje uzavřením manželství. „Tradiční židovský názor vidí ženu jako ústřední postavu domácnosti. To žena zapaluje svíce, navazující atmosféru šabatu a svátků. Četné příkazy a zápovědi micvot,
jakož i zvyklosti týkající se jídel a rodinného života jsou uváděny do života převážně prostřednictvím ženy13“. Role ženy v židovské rodině je zásadní zejména v otázce výchovy dětí, dohledu nad
tím, aby jídlo bylo košer apod. Důležitost a nezastupitelnost založení rodiny demonstruje důležitost
svatebního ceremoniálu. Do dnešní doby přetrvalo přesvědčení, že svatba je radostnou událostí,
která je svázána mnoha svatebními pravidly. Před svatebním dnem se žena a muž nesetkávají; mají
se soustředit na nastávající svatební den; oba dva mají povinnost postit se, aby vnímali změnu stavu
i somaticky; oba dva odděleně postupují rituál koupele zvaný mikve. Pár se shledává až těsně před
obřadem. Samotné svatbě ještě předchází podpis svatební smlouvy (ketuby), která obsahuje příslib
ženicha, že bude svoji ženu milovat a ctít; dále obsahuje urovnání finančních záležitostí v případě
rozvodu, výši věna apod. Nevěsta, do okamžiku příchodu ženicha, sedí na zvláštním trůnu; obličej
zatím nemá zahalen. Závoj přes její obličej přehodí až ženich, který se ji nejdříve podívá do tváře.
Tento zvyk symbolizuje vzpomínku na příběh Lábana a Jákoba14 . Poté je nevěsta přivedena k ženichovi, nejčastěji svoji matkou a matkou ženicha. V ortodoxních kruzích se udržel zvyk provést
nevěstu sedmkrát kolem ženicha. Tato ceremonie pochází z „kabaly“15 a představuje ovinutí a spojení ženské a mužské duše. Od této chvíle se bude ženská duše navždy starat a chránit duši mužovu
(moderní židovské pojetí tento prvek zamítlo vzhledem k rovnoprávnosti obou pohlaví). Poté snoubenci již společně stojí pod chupou, vzácnou a bohatě zdobenou látkou připevněnou na tyčích vztyčených ve čtyřech rozích. Pod chupou probíhá samotný obřad oddání. Chupa symbolizuje budoucí
domov ženicha a nevěsty. Ženich ženě navlékne prsten (žena není povinna prsten nosit; neopětuje
darování prstenu pokud nechce, nebo nedojde mezi oběma k dohodě) a po požehnání nad sklenicí
vína se z něj oba manželé napijí. Po sedmerém požehnání páru se před muže postaví prázdná sklenice, kterou muž rozšlápne, Tímto rituálem se připomíná zboření jeruzalémského Chrámu. Poté
může začít hostina. Existuje mnoho svatebních rituálů, které se ovšem liší se podle regionů16 .
V konzervativním, ortodoxním židovství byl (a je) předpokladem pro uzavření manželství skutečnost, že je dívka neposkvrněná (panna). V rabínském židovství se dokonce vstup do manželského
stavu považuje za boží přikázání ve směru k muži, nikoli k ženě. I biblické přikázání k rozmnožování bylo vztahováno pouze směrem k mužům17. Podle patriarchálního zvyku, sjednávali manželství představitelé rodu, otcové. Po uzavření dohody, byla dvojice považována za sezdanou. V situaci, kdy otec zemřel, tuto povinnost přebíral nový odpovědný zástupce nebo „rodinná rada“. Tyto
manželské dohody sjednávali zejména muži, nicméně v určitých případech byla ženě dovolena pří-
67
tomnost18 . Zde se rozhodovalo o velikosti svatebního daru (mohar, obdoba babylónského tirtahu)
a věna. Na rozdíl od věna, byl mohar jistou kompenzací otce ženicha otci vyvolené, za ztrátu „pracovní síly“. Mohar se skládal v penězích i v naturáliích (beránek, kůzle, dojednané míry ječmene)19.
Dívčina dospělost byla počítána od její první menstruace (menarche). Svatbě předcházelo sepsání
svatební smlouvy (ketuba), v níž muž mimo jiné slibuje, že ji nenechá bez prostředků (smlouva se
udržela do dnešní doby). Dny před svatbou by měly být věnovány půstu a duchovní přípravě a před
obřadem bylo nutno absolvovat rituální lázeň (mikve). Svatba se nesměla (nesmí) vykonat např.
během šabatu nebo o svátcích. Běžnou zvyklostí bylo, že se o svatební noci pod dívku kladla rouška, která měla být následujícího rána jakousi„zakrvácenou relikvií“ a důkazem toho, že dívka byla
před svatbou pannou.
Levirátní manželství
V dnešní době nás může překvapit podoba tzv. levirátního manželství, které Starý Zákon popisuje. Jde o druh manželství, jehož podoba je do dnešní doby v Orientu částečně zachována. Levirátní
zákon přikazuje, aby - pokud zemřel manžel, aniž by stačil zplodit syna (záruku pokračování jména
a rodu) je jeden z jeho bratrů povinen vzít si vdovu a zajistit zplození syna, který bude považován
za syna nebožtíka. Levirát měl hodnotu povinnosti. Pokud bratr zemřelého odmítl tuto povinnost
splnit, vdova měla právo stěžovat si u rady starších20 .
Rozvod
„Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal
něco odporného, napíše ji rozlukový list , dá ji ho do ruky a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde
z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše ji
rozlukový list, dá ji ho do ruky a vykáže ji ze svého domu“. Takto zapuzená žena měla právo se
znovu vdát. Ačkoliv pro muže byl rozvod relativně snadnou záležitostí, měl povinnost ženu finančně odškodnit a pokud se chtěl znovu oženit, znamenalo to pro něho další finanční výdaje, protože
musel zaplatit rodině své nové ženy. Žena sama o sobě neměla právo opustit manžela. Zatímco
muž se mohl nechat rozvést, aniž by jeho žena souhlasila, žena mohla požádat o rozvod jen se souhlasem svého manžela. Pokud muž ženu propustí a nevystaví ji rozlukový list (například pokud je
muž nezvěstný, nechce se rozvést oficiálně nebo chce ženě znemožnit právo se znovu provdat) je
žena považována za tzv. agunu - ženu, která se nesmí znovu provdat21 .Tento diskriminační prvek
„drží“ ortodoxní židé do dnes. Mezi konzervativními Židy platí, že pokud muž nevystaví ženě rozlukový list, je jejich manželství po šesti měsících rozvedeno v linii rozhodnutí civilně právního
soudu. Reformním Židům (USA) je umožněn civilní rozvod prakticky bez překážek22 .
Žena a židovské zákony
V ortodoxním židovství se do dnes udržuje zvyk, že dívka - dosáhne-li věku 12ti let, stává se bat
micva a nastává pro ni povinnost plnit všechna přikázání, která platí pro ženu. Při svátcích, kdy se
dodržuje půst se také bude postit, od okamžiku kdy začne menstruovat se bude chovat podle daných pravidel a přikázání. Ortodoxní židovstvo nemá speciální ceremonii pro dívky a ženy jako
u chlapců (např. obřízka), protože ceremoniální část bohoslužby zajišťují muži; u ženy potřeba není. „Po návratu Židů z babylónského zajetí a vzniku tzv. judaismu byly ženy stále více vytlačovány
ze spoluúčasti na kultických záležitostech. V útrobách třetího Chrámu byla vytvořena zvláštní ženská předsíň, která byla oddělena od vnitřních prostor svatyně. Jen muži tak mohli být přítomni ve
vlastním kultovním prostoru. Samozřejmě předčítání svatých textů ženami bylo nemyslitelné. Tak
tomu bylo i u synagog23“ V liberálním židovstvu tomu tak již není a ženy mohou nejen chodit do
synagog, ale sedávají při modlitbě společně s muži a dokonce se mohou stát rabínkami. V takové
společnosti se bat micva oslavuje stejně jako bar micva. Po zničení třetího chrámu v Jeruzalémě
roku 70 n.l. byly (pro jednotlivé židovské obce) synagogy jediným náboženským střediskem; exis-
68
tovalo v nich místo vyhrazené pro ženy, které se scházely se v přistaveném prostoru, v galerii, která
byla přístupná zvenčí; jindy se ženy scházely v prostoru, v němž byly od mužů odděleny mříží
(zejména v ortodoxních synagogách). K synagoze patří lázně pro provádění rituálních, očistných
koupelí (tzv. mikve). Lázně jsou určeny k očistě po pohlavním styku, poluci, menstruaci a po šestinedělí. Žena má povinnost ponořit se do této očistné koupeli s odříkáváním požehnání na rtech. Po
koupeli je žena opět čistá. Podle Očisťovacích řádů knihy Leviticus (Lv 11-15)24, stanovil zákony
týkající se čistoty žen a mužů sám Jahve. Muži se stávají nečistými při nedobrovolném výronu semene, takže je nutná rituální očista. Muž i žena se stávají nečistými po uskutečnění pohlavního
styku. Žena je nečistá v době menstruace po sedm dní; pokud došlo k pohlavnímu styku v období
menstruace bylo stanoveno, že i muž se stává nečistým po dobu sedmi dní. Jako nečistý byl označen i každý, kdo se v těchto dnech byť jen dotknul ženy. Podle knihy Leviticus je soulož v tomto
období zakázána. Tento zákaz byl dokonce zdůrazněn hrozbou vyobcování provinilce ze společenství; spolu s ním musel do vyhnanství odejít i „spolusmilník“. Žena se stává nečistou i v období
šestinedělí a při narození dívky je dokonce považována za nečistou dvakrát, tedy dvakrát déle, než
při narození chlapce. Nečistota se týkala mužů, kteří se poskvrnili polucí - bylo jim přikázáno omýt
se vodou. Nečistota člověka trvala do večera. Při ejakulaci během pohlavního styku zasáhla nečistota jak muže, tak ženu. Povinností pro oba provinilce byla očista: omytí se vodou; přesto v tento
moment nečistota trvala do večera25 . Pokud se stal muž nebo žena nečistými, bylo jim zakázáno
vstupovat do svatyně nebo se dotýkat čehokoli svatého26 .
Současné postavení žen v sekularizované Evropě
Sociální postavení ženy patří v dnešní době v Evropě mezi velká témata. Téma „žena“ řeší otázku, která se dotýká nejen evropských dějin, ale také celé světové populace v současnosti. Kým jsou
lidé, muži a ženy v tomto světě? Otázka rovnoprávnosti pohlaví se řeší i dnes, ve světě, v němž
vládne multikulturalismus a multietnicita a tak není divu, že často dochází ke srovnávání evropského a mimoevropského vývoje myšlení v dějinách. Postupem času můžeme sledovat relativně kladný vývoj smýšlení o ženách a o rovnoprávnosti pohlaví. V dnešní době už společnost v mnoha (donedávna konzervativních) zemích nehledí na ženy jen jako na „stroje na děti“, nebo jako na majetek
podřízený muži. Bohužel, jsou na zemi i taková místa, kde se takové názory stále udržují. Každopádně v Evropě, přes přetrvávající genderové nerovnosti, dosáhla žena společenského postavení,
které ji v aspektech ekonomických, sociálních, intelektuálních a vzdělanostních postavilo po bok
muže.
Současné postavení žen ve státu Izrael
„Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterou ukáži tobě. A zčiním
tě v národ veliký a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé , a budeš požehnání. Požehnán také dobrořečím tobě, a zlořečím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všechny čeledi země27“.
Izrael
Název „Izrael“ je podle biblické tradice odvozen od praotce národa Jákoba28. Podle biblických
dějin vytvořili potomci jeho dvanácti synů, praotců dvanácti kmenů, společenství, z kterého po
dlouhé a strastiplné cestě povstal společný stát. Když severní království a deset
kmenů zaniklo a velká část obyvatel byla rozptýlena, přestalo se názvu Izrael užívat. Oficiálně
byl název „Izrael“ přijat v roce 1948, jako obnovený židovský stát29. „Dne 1. května 1948 ministerský předseda Ben Gurion29 oficiálně vyhlásil židovský stát pod jménem Izrael. Po téměř 2.000
letech byli Židé opět doma, přesně jak Bůh zaslíbil30“. Nyní vládne v Izraeli demokratický politický systém, což je na Blízkém východě vzácnost. Izraelská demokracie má ale svá specifika, která
řeší zejména složitost a problémové otázky vztahů mezi Židy a Araby. Arabské strany nebyli nikdy
přizvány do Izraelské vlády, nicméně Arabové sami, ačkoliv na území Izraele nemají stejné práva
69
jako Židé, užívají formálně více práv než v arabských zemích. V současném Izraeli neexistuje oficiální státní náboženské vyznání, panuje zde náboženská svoboda, nicméně pojem „Židovský stát“
a význam státních symbolů, je dost zavádějící a již předem určující; judaismus zde zaujímá přední
postavení před ostatními vyznáními. Tento fakt můžeme vnímat jako nedořešenou otázku vztahu
izraelské demokracie a náboženství. Podle sociologického výzkumu z roku 2002 asi 67% Izraelců
preferuje oddělení státu a náboženství a 38% by si přálo halachický stát31.
„Halachický stát by byl v podstatě židovskou teokracií, tedy státním zřízením založeným na tradičním židovském náboženském právu – halacha32. Mohlo by jít buď o teokratickou republiku, případně o monarchii, která je bližší židovské tradici. Takový stát by tak jako celek demokratický nebyl. A to i přes skutečnost, že by mohl zachovat respektování určitých demokratických principů.
Podstata demokracie by byla zásadním způsobem dotčena, neboť primárním účelem každé teokracie je velebit Boha a zabezpečovat dodržování jeho přikázání, nikoli ochraňování základních lidských práv a svobod33“.
Izrael a postavení žen v dnešní době
Na území státu Izrael svobodu náboženského vyznání garantují zákony a Deklarace nezávislosti.
Náboženské právo a jeho úloha v izraelské společnosti je velmi výrazná a to zejména v osobním
statusu. Jde zejména o sňatky, rozvody, pohřby, rituální čistotu potravin apod. V této otázce práva
hraje nejdůležitější roli ortodoxní halacha. Do dnešního dne se v židovské společnosti udrželo
mnoho povinností, které svým způsobem odsunují roli ženy na druhé místo. V oblasti rodinného
práva je velmi citlivé téma ohledně sňatků a rozvodů. Dle zákonu o sňatku a rozvodu z roku 1953
stále platí, že „záležitosti ve věcech sňatků a rozvodů Židů, kteří jsou izraelskými občany, budou ve
výlučné pravomoci ortodoxních rabínských soudců“ a že „sňatky a rozvody Židů budou v Izraeli
prováděny v souladu s židovským náboženským právem“.
Z tohoto zákona, který se udržuje, vyplývá, že v Izraeli neexistuje civilní sňatek. Uzavřít manželství může Žid pouze prostřednictvím ortodoxní náboženské pravomoci. Reformní rabíni, nerespektováni konzervativními rabíny, nemají právo na území Izraele oddávat. Izraelské právo dále
neumožňuje sňatek mezi dvěma příslušníky odlišného náboženství. Židovské ženě je zakázáno vzít
si tzv. Kohéna35, pokud nebyla obrácena na víru do tří let svého věku (ministerstvo pro náboženské
záležitosti vede „černou listinu“ osob, které nemohou být sezdány). V rozvodovém řízení je možné
pozorovat i v dnešní době nerovnoprávné postavení žen. Židovská žena se může nechat rozvést jen
se svolením svého muže. V případě, že muž odmítne, má žena šanci ještě zažádat o rozvod u Nejvyššího soudu, nicméně v tomto případě už žena nesmí na území Izraele vstoupit do dalšího náboženského svazku. Z hlediska halachy jsou její děti považovány za nelegitimní (mamzer - bastard).
Žena opuštěná manželem bez rozvodového listu má status tzv. aguny - opuštěné ženy, která se nesmí oficiálně znovu provdat. Žena, která odmítne vyjít vstříc svému muži v otázce rozvodu, je považována podle halachy za vzpurnou a manžel může zažádat o povolení k novému sňatku. Často po
nich muži požadovali nemalé finanční částky, odstoupení od nároku na majetek, popřípadě i práva
na své děti. Ženám v Izraeli je zakázáno svědčit u náboženského soudu a jsou omezeny v řadě náboženských a rituálních úkonech36. V ortodoxním židovství jsou ženy vynechány při předčítání
Tóry, nesmějí vykonávat funkci rabína anebo kantora. K tématu, že ženě není dovoleno se účastnit
některých náboženských rituálů, a že se Žid každý den modlí a děkuje Bohu, že nebyl narozen jako
žena, se zajímavě vyjádřil židovský rabín Marc Stern, který řekl: „Tím vším žena hodnotu neztrácí,
naopak. Nemá méně úkolů než muž, nýbrž má jiné úkoly, které jsou mnohem těžší, jako rození dětí,
výchova dětí, obstarávání a vytváření ošacení a stravy, vedení domácnosti, práce na poli a v zahradě a řadu dalších. To všechno je vypočítáno v chvále ženy v knize Přísloví v kapitole 31, ve verších 10-31. Muž děkuje Bohu, že není ženou, protože mu nebyly uloženy žádné tak těžké úkoly jako
ženě. Jeho úkolem je v rámci manželské dělby práce toliko jeho povolání a modlitba. Žena od toho
má být uvolněna37“. Všechny uvedené skutečnosti ukazují na komplikovanost celého problému.
Z jedné strany se na řadě míst světa prosadily emancipační snahy žen, které jim zajistily důstojnější
70
místo po boku muže, ze strany druhé zde převládá řada tradičních faktorů, které ženu vnímají v její
pevně vyprofilované sociální úloze, tedy v úloze matky, manželky a ochranitelky domácího krbu.
To vše otevírá řadu dalších otázek, jejichž odpovědi zatím neznáme.
ZÁVĚR
V dnešní moderní době téměř všude kolem nás panuje rovnoprávnost pohlaví a podle stupně této
rovnoprávnosti se odvíjí i vyspělost státu. Před zákonem jsou si žena a muž rovni. Společnost bojuje proti přetrvávajícím prvkům diskriminace žen a hájí její práva. Pokud se setkáme se společností,
kde je žena stále v moci muže, automaticky nahlížíme negativně na
takový přístup a hledáme možnosti řešení. Nicméně v mnoha případech se stává, že za sociální
podřazeností ženy stojí určitá pravidla, které udává náboženství a víra dané společnosti. V ten moment se střetávají názory moderní doby (často je to v našem světě feminismus) s vírou tradiční,
náboženskou. Abychom mohli žádat změny v postojích jednotlivých náboženství, musíme respektovat a zejména pochopit jejich dlouhodobý dějinný vývoj myšlení, jaké názory a postoje zastává.
Musíme si uvědomit, že se snažíme změnit něco, co zde existuje již od počátku dějin a je v lidské
civilizaci silně zakořeněno. V otázce sociálního statusu ženy v židovství si dovolíme říci, že do
dnešní doby přetrvává určitý obraz, jakýsi vzorec, do kterého byla role ženy vložena v minulosti
a zůstává v něm dodnes. Židovství se nám může jevit jako relativně přizpůsobivé náboženství. Do
určité míry je schopné reagovat na požadavky moderní doby, a to i z feministického pohledu. Liberální směr judaismu téměř úplně odboural neviditelné hranice mezi mužem a ženou. Má tendence
přinést nové způsoby výkladů zvyků, zákonů apod., nebo v určitých náboženských rituálech postavit ženu po boku muže. V ortodoxním směru můžeme i v dnešní době sledovat přetrvávající diskriminační prvky vůči ženě, nicméně židovství má snahu, své přístupy okolnímu světu vysvětlit a
rozumně je obhájit. Židovství od počátku staví ženu do svého specifického úhlu pohledu. Od počátku dějin vnímá řada moderních autorů toto postavení jako diskriminační a pro ženy ponižující.
Židovství se staví za názor, že žena a muž jsou si rovni, jen mají v tomto světě různé povinnosti.
Nicméně podle určitých pravidel a zákonů si nejsme jisti, jestli má židovství v tomto tvrzení pravdu. Skutečně mluvíme o rovnoprávnosti pohlaví, jestliže se muž se ženou může nechat rozvést, ale
žena s mužem nikoli? Pokud může muž bez udání důvodů zapudit ženu, bez trestu ji znásilnit, či
pokud mohl otec prodat dceru do otroctví nebo ji domluvit sňatek bez jejího vědomí a souhlasu,
pak se ptáme, zda-li je právě toto ona vysněná rovnoprávnost o které židovství také hovoří? Opravdu jsou muž a žena na stejné intelektuální, duchovní a společenské úrovni, když je ženě zakázáno
chodit na bohoslužby a předčítat z Tóry? Je na každém čtenáři a jednotlivci, aby si udělal na tuto
věc svůj vlastní názor. Existují-li náboženství, kde je žena stále striktně a otevřeně považována za
majetek muže a řídí se dle zákonů pro ni vytvořených právě muži (např. Islám), je otázkou, jestli
židovství spadá do takové skupiny náboženství? Možná se nám přístup židovství vůči ženě zdá v
dnešní době přijatelný a jsme schopni ho respektovat a bez emocí přijmout fakt, že v dnešním rovnoprávním světě a moderní době, se můžeme setkat s místy, kde žena nemá právo na osobní svobodu, vlastní názor nebo na ní stále dopadají různé formy příkazů, které byly a jsou vytvořeny právě
pro ženy a to jenom pouze proto, že jsou ženami38.
1 Kubcová, Jana. Postavení ženy v židovské společnosti (dějiny a současnost) Hradec Králové:
Univerzita Hradec Králové, 2009. 51 s.
2 Předindoevropské národy: národy žijící v silném poutu s přírodou, žily v klanech, tyto národy
převládaly zejména v oblasti syrské, egejské a africké (např. Summerové, Chetité…)…země prvotní lidské kultury;
3 Indorevropské národ: např. obyvatelé Kréty, Egypta, Řecká atd.;
4 Bednářová, Věra. Postavení ženy ve starověku. Praha: nakladatel Václav Petr 1941, s. 5-7
71
5 Anatolie: poloostrov v asijské části Turecka, ležící mezi Středozemním, Černým a Egejským
mořem, v 1. st. n. l. se dostal částečně pod řecký vliv;
6 Platón: postavení ženy ve společnosti se věnuje ve svém spise „Ústava“ v páté knize, v tomto
spise upozorňuje na to, že žena má mít stejná práva jako muž, má se vzdělávat, jezdit na koni, cvičit, věnovat se umění, hudbě ale i třeba vojenskému výcviku, má mít možnost zastávat všechny
funkce jako muži. Tento spis se samozřejmě neujal, hlavní myšlenka Platóna – vytvořit stát dle této
Ústavy se neuskutečnil;
7 Mínójská společnost: „minojské období“ takto se nazývalo nejslavnější období na Krétě je to
období v 15. st., kdy na ostrově vládl král Minoa, za jeho vlády stát sahal daleko za ostatní ostrovy,
Minoas vládl v proslulém paláci v Knóssu
8 Bednářová, Věra. Postavení ženy ve starověku. Praha: nakladatel Václav Petr 1941, s. 8
9 Eislerová, Riane. Číše a meč, agrese a láska aneb Žena a muž v průběhu staletí. Praha: Lidové
noviny 1995, s. 128
10 Eislerová, Riane. Číše a meč, agrese a láska aneb Žena a muž v průběhu staletí. Praha: Lidové noviny 1995, s. 90
11 Bednářová, Věra. Postavení ženy ve starověku. Praha: nakladatel Václav Petr 1941, s. 35
12 Talmud: starožidovský náboženský kodex, soubor výkladů ke Starému zákonu a židovské
tradice;
13 Lancaster, Brian. Judaismus. Praha: Euromedia Group-Ikar a Knižní klub 2000, s. 212
14 Jákob se chtěl oženit s Ráchel, dcerou svého strýce Lábana, ten mu dal podmínku, že mu dceru dá, pokud u něho odslouží sedm let. Po těchto sedmi letech, Lában Jákobovi podvodným způsobem podstrčil svoji starší dceru Leu, v noci Jákobovi do stanu přivedl Leu. Jákob se s ní vyspal a
teprve ráno poznal, že byl oklamán. Pravdu poznal až ráno, protože dříve se soulož prováděla v
noci a za tmy, pro svoji „nečistotu“. Nicméně mu povinnost velela, pojmout Leu za ženu; Jákob
musel sloužit dalších sedm let, aby získal milovanou Ráchel;
15 Kabala: druh židovské mystiky, skrze kabalu je snaha odprostit se od všedních záležitostí a
přiblížit se k Bohu
16 Spiegel, Paul. Kdo jsou Židé? Brno: Barrister +Principál 2007, s. 32-36
17 Bellinger, Gerhard J.. Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Akademie Věd ČR 1998, s.
250
18 Schwarz, Marco. Láska v bibli. Praha: Ikar 2002, s. 38-40
19 Chadima, Martin. Dějiny erotiky a sexuality v náboženství. Hradec Králové: Gaudeamus
2009. s. X
20 Schwarz, Marco. Láska v Bibli. Praha: Ikar 2002, s. 47-48
21 Schwarz, Marco. Láska v Bibli. Praha: Ikar 2002, s. 76-78
22 Bellinger Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Akademie věd ČR 1998, s. 246
2009. s. 191
24 Leviticus: třetí kniha Starého zákona, nazývána též 3. Mojžíšova kniha, řadí se do Tóry, obsahuje náboženské a kultovní zákony
2009. s. 199
26 Bellinger Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Akademie věd ČR 1998, s.
2457-263
27 Gen. 12/1-3
28 Jákob: Jákobovi požehnal Bůh a změnil jeho jméno na Izrael, Jákob byl synem Izáka a otcem
dvanácti synů z
nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele - všichni potomci se nazývají „syny Izraelovými“ čili „Izraelity“. Jakob žil 147 let.
29 Segert, Stanislav. Starověké dějiny Židů. Praha: Svoboda 2005, s.12.
72
30 David Ben Gurion: izraelský politik, jeden ze zakladatelů Státu Izrael a ministerský předseda
Izraele v letech 1948 - 1953 a 1955 - 1963;
31 Ekman, Ulf. Židé - lid budoucnosti. Brno: Postilla 1996, s. 61.
21 Čejka, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. Brno: Berrister & Principál 2009, s. 19-26.
33 Halacha: celkový souhrn židovského náboženského práva, včetně biblického práva a pozdějšího talmudského a rabínského práva, jakož i zvyků a tradic. Halacha řídí nejen čistě náboženské
(např. liturgické) praktiky a věrouku, ale také četné aspekty každodenního života, majetkové, civilní i trestní právo;
34 Čejka, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. Brno: Berrister & Principál 2009, s. 26.
35 Kohen: židovský kněz a potomek Áronův. Podle biblické tradice byli Áron a jeho potomci
určeni Bohem, aby vykonávali obětní bohoslužbu nejprve ve stanu setkávání a později v jeruzalémském Chrámu až do jeho zničení.
36 Čejka, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. Brno: Berrister & Principál 2009, s. 32-34.
37 Pöhlmann, Georg Horst; Stern Marc. Desatero v životě židů a křesťanů. Dialog ortodoxního
rabína a křesťanského teologa. Praha: Vyšehrad 2006, s. 138.
38 Kubcová, Jana. Postavení ženy v židovské společnosti (dějiny a současnost) Hradec Králové:
Univerzita Hradec Králové, 2009. 51 s.
73
Hodnoty jako pedagogický problém
Úvod
Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych Vám v tomto krátkém příspěvku představila téma a výzkumný záměr disertační práce, na které momentálně pracuji. Ráda bych využila této
příležitosti, kde se na jednom místě setkává tolik odborníků, k tomu, abych Vás požádala o cenné
rady, zkušenosti, doporučení či postřehy, které by mi v plánovaném výzkumu mohly pomoci. Své
reakce můžete adresovat nejen osobně, ale i na email: [email protected]. Za každý podnět
Vám budu nesmírně vděčná.
1. Název
Hodnoty jako pedagogický problém.
2. Cíle doktorské práce
Cílem disertační práce je prezentovat pojem „hodnota“ jako pedagogický problém. Ten lze chápat v několika vrstvách. Součástí práce bude šetření, jaké hodnoty (respektive žebříček hodnot)
zastávají učitelé (na základních školách) a jaký chtějí rozvíjet u svých žáků. Dalším cílem je zjištění, zda nový platný kurikulární dokument (RVP ZV) poskytuje učitelům potřebné učební obsahy,
týkající se výchovy k hodnotám které by mohli zapracovat do svých Školních vzdělávacích programů. Dále bude zkoumáno, jakými didaktickými prostředky jsou dané hodnoty žákům předávány
a jak jsou ověřovány.
3. Zdůvodnění významnosti tématu
Otázky hodnot jsou řešeny v odborných textech z mnoha hledisek: filozofického, psychologického, sociologického i pedagogického. Posledně zmíněný pohled patří k nejméně propracovaným
a v souvislosti s aktuální kurikulární „reformou“ pak není zpracován téměř vůbec. Přitom je velice
důležitý pro pochopení zákonitostí pedagogicko - psychologických procesů při utváření, zvnitřňování a předávání hodnot. Je vhodné doplnit jej o poznání, jak mohou učitelé v praxi co nejvhodněji
a nejefektivněji využít při předávání hodnot svým žákům. Je třeba více využívat poznatků o utváření hodnot, které máme, pro záměrné působení na utváření hodnotových orientací u dětí a vhodně je
doplnit pro současné edukační prostředí v našich školách.
4. Formulace vědeckého problému
První důležitou otázkou, kterou je nutné si položit, je:“Jaké hodnoty učitel na základní škole sám
deklaruje jako významné pro sebe a které pokládá za důležité pro své žáky?“S tím velice úzce souvisí podproblém, zda je mezi těmito hodnotovými „žebříčky“ rozdíl? Velmi důležitou část tvoří
odpovědi na otázky:“ Jaké obsahy, metody a nástroje má učitel k dispozici při realizované výchově
k hodnotám?“ A které z nich používá při předávání, rozvíjení a prohlubování těchto znalostí, dovedností a postojů? Tématické oblasti budou rozděleny na zaměření se na postavení a úlohu školy,
potom na postavení, úlohu a osobnost učitele, další problematickou oblast tvoří otázky nástrojů
a metod učitelů. Neméně významnou skupinu tvoří zamyšlení nad žáky samotnými.
5. Stav řešení tématiky
Otázky z oblasti hodnot si položili již mnozí autoři, např. Lickona (1992) Vacek (2006), Cipro
(2002) aj., kteří se touto problematikou zabývají na poli psychologickém, filozofickém a dalších. Je
74
ale obtížné ve výchově a vzdělávání uchopit téma hodnot pedagogicky. Jak by měli pedagogičtí
pracovníci své svěřence k hodnotám vést?
Jedním ze zajímavých zjištění jsou výsledky rozsáhlého výzkumu z konce dvacátých let minulého století, který uskutečnili Američané Hartshorne a May, kteří došli k závěru, že nebyla prokázána
souvislost mezi výchovu, která byla žákům poskytnuta a jejich skutečným chováním. Morální chování se dle jejich závěrů nevyznačuje stabilitou (vyrovnaností) u jedné osoby v různých situacích.
Osoba, která nepodvádí v jedné situaci, může „selhat“ v situaci jiné. Okolnosti jsou tedy nejdůležitějším faktorem ( v psychologii se hovoří o tzv. situační podmíněnosti). Nebyl prokazatelný vztah
mezitím, co lidé o morálních tématech říkají a způsobem, jak jednají. Jinými slovy, lidé, kteří vyjadřují zásadní nesouhlas s lhaním, krádežemi apod. mohou sami ve skutečnosti lhát, krást…
Domnívám se, stejně jako někteří jiní autoři, že se jim otevřely možnosti, kterou školám dává
RVP ZV, resp. Školní vzdělávací program. Ten uvádí jednotlivé kompetence, ke kterým mají být
děti vedeny, ale způsoby, jak žáky dané kompetenci naučí, ponechávají na školách. Vzniká tedy
prostor pro učitele a jejich kreativní myšlení při vytváření aktivit, které vedou k vytvoření dané
kompetence. S tím ale vyvstávají nové otázky, zejména zda učitelé mají prostor pro realizaci svých
nápadů, zda mají obsahy, metody a nástroje pro aktivity.
V současné době můžeme konstatovat, že existují projekty, nápady a plány, které učitelé
(zejména předmětu Občanská výchova) realizují, o které se také dělí jejich zveřejňováním. Avšak
chybí sjednocující teoretický rámec, který by toto jejich úsilí zaštítil.
6. Teoretická východiska
Teoretickými východisky disertační práce budou teorie vývojové, sociální a pedagogické psychologie a dále sociální a školní pedagogiky. Jedná se například o teorii Alberta Bandury (1969),
který věnoval se svými spolupracovníky systematickou pozornost formě učení, nazvané jako sociální učení. Jedná se o učení pomocí pozorování, nápodobou. Významnou a můžeme říci i zásadní
teorií, ze které se bude vycházet, je teorie vývojových stádií dle Eriksona, který zkombinoval hledisko biologické a sociologické. Z teorií učení pak instrumentální podmiňování (z behavioristické
školy myšlení) a instrumentální konceptualismus (pochází z kognitivní školy). Také některé práce
sociologické a filozofické povahy. Jednou z takovýchto prací je i polemický spis od Ivana Illicha
nazvaný Odškolnění společnosti, kde se zabývá filozofickými otázkami související se školou, její
úlohou a hodnotami, která má nebo naopak nemá předávat a zda je vůbec k předávání hodnot
oprávněna. Zamýšlí se také nad situací, kdyby vůbec povinná školní docházka nebyla.
7. Metodologie výzkumu
Základní metody výzkumu disertační práce.
Z kvantitativních metod bude použit dotazník. Z kvalitativních metod se bude jednat zejména
o interview, které doplní informace k dotazníku, obsahovou analýzu, analýzu dokumentů a analýzu
typových aktivit, které vedou k vytvoření hodnotových postojů.
Dotazník bude vytvořen za účelem zjištění hodnotového žebříčku učitelů, jejich postoje
k hodnotám a dále názoru učitelů na to, jaké hodnoty si myslí, že jsou pro jejich žáky důležité
a které považují oni sami za zásadní. Výsledky budou porovnávány v závislosti na věku, pohlaví,
předmětové specializaci učitelů a délce praxe. Dotazník bude doplněn následným interview
s učiteli, kde se budeme zajímat zejména o to, zda si učitelé myslí, že mají dostatek prostoru, metod
a nástrojů k vedení dětí k hodnotám a jakými metodami učení hodnot realizují, jakým způsobem
hodnoty oni sami předávají.
Analýza dokumentů se bude týkat RVP ZV, ŠVP různých škol a vypracovaných tematických
učebních plánů a příprav učitelů.
75
8. Výstup/Výsledek/Přínos pro obor
Hlavním výstupem disertační práce bude analýza a metodické ukotvení možností a způsobů
hodnotové výchovy, které může učitel realizovat na ZŠ. Výsledkem bude také hlubší pohled na
názorové postoje učitelů v otázce hodnot, jejich názory na důležitost této oblasti ve škole a u žáků,
jejich potřeby a podpora při realizaci předávání hodnot. Přínosem pro obor je tedy komplexnější
pohled na problematiku učení hodnot u žáků základních škol.
9. Základní literatura
CIPRO, M. Galerie světových pedagogů. 1.vyd. Praha: M.Cipro, 2002. 592 s.
ISBN 80-238-7452-7
EYRE, Linda;EYRE,Richard. Jak naučit děti hodnotám. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 156 s.
ISBN 80-7178-360-9
GOBELOVÁ, T. Hodnotová výchova v pedagogické praxi. Ostrava : Ostravská univerzita,
2008. 52 s. ISBN 978-80-7368-542-3
LICKONA, Thomas. Educating for charakter:How our Schools can Teach Respect and Responsibility. Bantam Books, New York, USA, 1992
PRÁZNÝ, A. Výchova jako přehodnocování hodnot. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2007.
188 s. ISBN 978-80-7194-990-9
VACEK, Pavel. Průhled do psychologie morálky. 2.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006.
123 s. ISBN 80-7041-188-0
Hodnoty a výchova : sborník anotací referátů z vědecké konference : Pedagogická fakulta MU v
Brně, 30.-31. srpna 2007
Kontakt na autorku: [email protected]
76
Sexuální orientaci lze rozeznat podle typu těla, pohybu a chůze
Individuální pohyby každého z nás a typ těla mohou vypovídat o naší sexuální orientaci, tyto
signály dokáže vnímat i příležitostný pozorovatel. Podle studie, provedené začátkem září a uveřejněné v the Journal of Personality and Social Psychology, tak jde rozpoznat homosexuálně zaměřené
jedince. Zvláštní je, že je pro pozorovatele je snazší poznat mužskou než ženskou homosexualitu.
„Už dávno víme, že mužské a ženské tělo má odlišnou stavbu a každý z nás má i jiný způsob
chůze a tak i náhodný pozorovatel užívá nevědomě tyto signály jako klíč k vytváření si sociálních
závěrů a úsudků o daném jedinci,“ říká vedoucí studie Kerri Johnson odborná asistentka
z University of California in Los Angeles. „ Nyní jsme zjistili, že lidé mohou využít informace
o způsobu chůze a tvaru těla k tomu, aby odhadli, zda neznámý člověk je homosexuál nebo heterosexuál, a to téměř přesně.
Johnsonová a její kolegové z New York University a Texas A&M měřili boky, pasy a ramena
osmi mužů a žen, přičemž polovina z nich byla homosexuálně zaměřená a polovina ne. Dobrovolníci potom chodili dvě minuty na běžícím páse, kde došlo k troj-rozměrnému zachycení jejich pohybu. Jde o techniku, velice podobné té, která je používána ve filmovém průmyslu pro vytvoření
pohybujících se animovaných postaviček, jejichž pohyby jsou na ně díky technice převedeny
z živého modelu. Bylo tak provedeno měření jejich pohybů, po kterém následovalo přesné sledování pohupování boků a ramen při chůzi.
Na základě těchto měření a sledování, došli výzkumníci k závěru, že homosexuálně zaměření
jedinci mají tendenci mít více pohyby a tvar těla, neslučující se s jejich pohlavím ( pro muže platí
tvar těla v podobě přesýpacích hodin a válcový tvar pro ženy) než je tomu u heterosexuálně zaměřených jedinců.
Kromě toho, 112ti vysokoškolským studentům byly puštěny videozáznamy dobrovolníků ze zadu, jak se různými rychlostmi pohybují po chodícím páse. Studenti byli schopni rozpoznat sexuální
orientaci dobrovolníků poměrně rychle a s přesností, která přesahovala očekávání a to i přes to, že
neviděli dobrovolníkům ani do tváře ani detaily jejich oblečení. Zajímavé je, že byli mnohem přesnější v určování orientace mužů než žen. Sexuální orientaci mužů správně kategorizovali s více než
šedesátiprocentní přesností.
Tyto závěry postavené na novém výzkumu ukazují, že náhodný pozorovatel může často
s vysokou přesností správně určit sexuální orientaci a to s minimálními informacemi o daném jedinci. Studie z roku 1999, která byla provedena na Harvardské Universitě například ukázala, že už
jenom pohledem na sedící postavu na fotografii, byli universitní studenti schopni určit sexuální
orientaci s přesností 55 %.
www.ucla.com
www.physorg.com
77
Zahraniční programy zaměřené na výchovu k odpovědnému rodičovství mužů
Autorka: Mgr. Adéla Kubičková
Spoluautorka: Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.
Podpořeno grantem GAČR č. 406/07/0274
Téma otcovství, mužství všeobecně, se za posledních několik let dočkalo zasloužené diskuse na
poli rodinné politiky, v akademických i laických kruzích. O tom, že význam otcovství se mění
a hledá nové role, již není pochyb. I když se na první pohled zdá, že aktivní otcovství pomáhá především ženám snáze se uplatňovat na trhu práce, známý je také pozitivní vliv na psychosociální
vývoj dítěte, zvyšuje se spokojenost soužití partnerů a je nedílnou součástí naplnění mužské identity.
V současnosti jsou zdůrazňována práva otců v porozvodové péči, koncepce rodinné politiky
směřuje ke zrovnoprávnění rodičů na pracovním trhu a v otázkách rodičovské dovolené. Cílem
projektu „Rodičovská práva mužů“ (reg. č. 012/2008/H) je upozornit na to, že by se nemělo zapomínat také na povinnosti otců a místo nápravy nežádoucích rodinných jevů se soustředit na prevenci prostřednictvím časné výchovy, zdůraznit prvek odpovědnosti v rodičovských vztazích mužů.
V rámci tohoto příspěvku jsou zmiňovány tři typy služeb poskytované chlapcům a mužům v zahraničí. Tematicky by se daly charakterizovat jako služby podporující mužství, výchovu
k odpovědnému partnerství a rodičovství, výchovu k reprodukčnímu zdraví a programy zaměřené
na řešení porozvodové situace. V cizojazyčných zdrojích je často zmiňován nezájem mužů využívat sociální služby zaměřené na pomoc rodinám. Pozornost zahraničních organizací je z tohoto
důvodu zaměřena na zvýšení motivace mužů, vybudování sítě služeb určené mužům a práce
s personálem poskytujícím tyto služby.
Anglická organizace „Working with Men“ se soustřeďuje na tři skupiny uživatelů. Nabízí program matkám, které vychovávají syny bez otců, pomáhá mladým otcům a zabývá se přípravou
mužů na rodičovství. Prvně jmenovaný kurz má pomoci matkám lépe porozumět vývoji a chování
synů, kteří jsou vychováváni bez otce. Během kurzu se probírají témata týkající se rozdílů ve vývoji chlapců a dívek, matky se učí speciálním technikám, kterými se procvičuje určování hranic chování a disciplíny. Kurzy také vedou k rozpoznávání motivací, jež vedou chlapce k určitému chování. Během kurzu probíhá rozprava o potřebnosti mužského vzoru. Organizace nenabízí kurzy jen
matkám a jejich synům, pořádá také školení pro trenéry kurzů. Program zaměřující se na přípravu
mužů na otcovství je v Anglii vysoce ceněn jak nestátními, tak vládními institucemi. Svou náplní je
programem podporujícím služby pro děti, pomáhá řešit těhotenství a rodičovství dospívajících
a podporuje muže v aktivním zapojení do výchovy dítěte. Cílem kurzů je, aby si mladí muži osvojili důležitost aktivního zapojení již během těhotenství, vede je k přemýšlení o tom, jakým otcem
chtějí být. Muži se učí praktickým dovednostem v péči o dítě a k podpoře partnerky. Program se
snaží muže připravit na změny spojené s těhotenství a narozením dítěte, v průběhu je nabízena řada
informačních materiálů. V programu pro nezletilé otce organizace zdůrazňuje potřebu být aktivně
zapojen do péče a výchovy dítěte od nejútlejšího věku, probírají se otázky antikoncepce, bydlení,
vztahů s partnerkou a rodiči, řeší legislativu, poskytují odkazy na další služby. Program slouží jako
bohatý zdroj informací a praktických dovedností jeho uživatelům a také jako inspirace pro profesionály, kteří pracující s mladými otci.
Zdravotně vzdělávací program podporující reprodukční zdraví mužů poskytuje americká organizace „Engender Health“ (zdravá plodnost). Program této organizace se zaměřuje na osvětu a vzdělávání pracovníků poskytujících zdravotnické služby zaměřené na reprodukční zdraví mužů. Program je velice dobře strukturovaný, věnuje se získání motivace a zájmu mužů o téma
reprodukčního zdraví, upozorňuje na výhody a příležitosti vznikající při práci s muži nebo s určitou
komunitou. Program má teoretickou i praktickou část, byl vypracován mezinárodním týmem odborníků, tak aby svým obsahem odpovídal potřebám mužů různých kultur.
78
Třetí tematický okruh se dotýká problematiky porozvodové péče. Mezinárodně působící hnutí za
mužská práva („Fathers Rights Movement“,dále jen FRM) srovnává činnost vybraných organizací
ze Švédska, USA a Velké Británie, jež zastávají práva mužů na zachování plnohodnotného vztahu
k dětem i po rozvodu. Průzkum sleduje strategie, jimiž se organizace snaží ovlivnit právní systém
v dané zemi, jakými metodami organizace prosazuje myšlenku rovnocenných, porozvodových příležitostí v mediích a společnosti. FRM se ve své studii snaží nalézt podobnosti ve fungování jednotlivých organizací, ale také vyobrazit kulturní a sociální odlišnosti v jednotlivých zemích. Organizace propagují koncept rovnoprávnosti v postupech jednání soudu, spíše než koncept rovnoprávnosti
výsledků soudních jednání, který je u soudních řízení očekáván. Velká pozornost se celosvětově
odklání od rodičů a při řešení porozvodových sporů se obrací na zájmy a práva dítěte.
Čerpání ze zdrojů zahraniční literatury je velkou inspirací pro činnost věnovanou mužům a otcům v naší zemi. Zdá se, že česká společnost je nakloněna změnám rodičovských rolí a je výzvou
pro pedagogické, zdravotnické a sociální pracovníky udržet a rozvíjet motivaci k odpovědnému
rodičovství mužů a nabídnout síť kvalitních služeb.
Doporučené zdroje:
BURGESS, Adrienne – Ruxton, Sandy. Men and Their Children : Propsal for Public Policy. Institute for Public Policy Research: 1996. 100 s. ISBN 1860300340.
SHELDON, Sally – COLLIER, Richard. Father´s Rights Activism and Law Reform in Comparative Perspective. Hart Publishing: London, 2006. 173 s. ISBN 1841136295.
www.engenderhealth.org
www.workingwithmen.org
79
Miesto a význam informácií z oblasti ľudskej sexuality v praxi sociálneho pracovníka
Doc. PhDr. Jana Levická, Ph.D., Mgr. Zuzana Truhlářová
Anotácia: Príspevok poukazuje na význam znalostí z oblasti ľudskej sexuality v praxi sociálnej
práce. Autorky poukazujú na rôzne problémové okruhy, s ktorými sociálny pracovník prichádza do
kontaktu a tiež na skutočnosť , že v rámci pregraduálnej a graduálnej prípravy sociálnych pracovníkov je ľudskej sexualite venovaná nedostatočná pozornosť.
Kľúčové slová: ľudská sexualita, sociálna práca, sociálny pracovník, vzdelávanie
Jednou z hlavných úloh súčasnej sociálnej práce je prispievať k udržaniu, či zlepšeniu kvality
života jej klientov. Kvalitu ich života prirodzene ovplyvňuje aj sexuálny život, či jeho deficit, preto
sa táto téma objavuje aj ako pracovný problém sociálnych pracovníkov, podobne ako je tomu
u mnohých odborníkov z radov tzv. pomáhajúcich profesií.
V rámci vysokoškolskej prípravy sociálnych pracovníkov by táto problematika mala byť súčasťou relevantných študijných programov. Budúci sociálni pracovníci sú počas štúdia oboznámení
so základnými informáciami ako napr. čo to je
incest,
pedofiília,
prostitúcia.
obchod s bielym mäsom apod.
Väčšina týchto informácií je tematicky začlenená do predmetu „sociálna patológia“ . Tieto informácie pokladáme vzhľadom k praxi sociálnej práce za dôležitú súčasť vzdelávania sociálnych
pracovníkov, ale nepokladáme ich za dostatočné pre prax.
Chceme našu pozornosť upriamiť na skúmanie otázky: Čo by mal sociálny pracovník vedieť
o ľudskej sexualite?
Niektorí kolegovia (ale tiež predstavitelia iných profesií) si možno v tejto chvíľu povedia, tak
toto už nie. Ľudská sexualita tá predsa nepatrí do pracovnej kompetencie sociálnych pracovníkov.
A súčasne budú aj nebudú mať pravdu.
Klienti, ktorí prichádzajú za sociálnym pracovníkom, sa na neho obracajú s rôznymi otázkami
a teda aj s otázkami, ktoré často krát nie sú v našej pracovnej kompetencií. Robia tak preto, lebo:
ich otázka napadla práve vo chvíli, keď rozprávali s nami,
spolu riešime mnohé iné veci, tak prečo nie práve toto,
na základe predchádzajúcej spolupráce, majú voči nám dôveru,
ísť za sociálnym pracovníkom je prijateľnejšie než ísť za psychiatrom a už vôbec nepripadá
do úvahy aby vyhľadali sexuológa – za tým predsa chodia len tí, čo majú problémy
s potenciou,
naša kancelária je jednoducho najbližšie... apod.
Nech už je ich dôvod akýkoľvek, jednoducho nám tú otázku položia. Samozrejme, že okamžite
po jej odznení, môžeme klientovi „poradiť“ na koho, na akého odborníka sa má so svojou otázkou obrátiť. Nemôžeme mu však zabrániť, aby sa nepýtal ďalej ako napr. „Myslíte si, že je to tak
zlé, aby som išiel/išla... „alebo „Dobre , pôjdem, ale povedzte mi, čo si o tom myslíte... atď.
Naša skúsenosť hovorí, že tzv. distribúcia klienta (jeho odposlanie k inému odborníkovi)
v týchto prípadoch sa často razy neuskutoční, pretože klient nevie nájsť znovu odvahu začať
s neznámym človekom diskutovať o svojich dlho strážených problémoch. Našu neochotu hovoriť
s ním o probléme chápe, ako potvrdenie toho, že niečo s ním nie je v poriadku, alebo, že
80
o takýchto témach sa nehovorí a pod. Vyberáme z vyjadrenia jednej klientky, ktorej bolo odporučené, aby požiadala o vyšetrenie svojho dospievajúceho syna: „...ale nie, nikam som s ním nešla.
Viete, už o tom nehovorme, mali ste pravdu, nemala som s tým ani začínať.., však on z toho vyrastie...“.
Vychádzajúc z našich skúsenosti, zastávame názor, že ak klient nejaký problém otvorí je vhodné sa o probléme s klientom porozprávať a v rámci rozhovoru ho usmerniť, na ktorého odborníka
sa má obrátiť. Ale aj tento rozhovor si vyžaduje, aby sociálni pracovníci mali aspoň minimálne
vedomosti o ľudskej sexualite. Žiaľ, s výnimkou jednej – maximálne dvoch škôl v ČR a SR táto
problematika nie je štandardnou súčasťou vysokoškolskej prípravy sociálnych pracovníkov. Na
úrovni vzdelania na základných a stredných školách sa vzdelávanie o ľudskej sexualite stroho obmedzuje na informácie o mužských a ženských pohlavných orgánoch a ich hormonálnej činnosti,
prípadne o otehotnení a tam končí.
Nie je preto prekvapením, že niektorí sociálni pracovníci sú v rozpakoch, ak sa na nich klienti na
obrátia napr. s nasledovnými otázkami.:
Viete, všimla som si, že keď dcéra ide kúpeľne, manžel tam zrazu pre niečo musí ísť
a potom má také reči, ako že už je to veľká kočka a tak... Je to normálne? Viete, on je veľmi slušný
človek....
Myslíte si, že je to v poriadku, ak môj muž celé večery prepína na telke kanály a hľadá
tam len sex a ak nenájde niečo poriadne, tak je nervózny a háda sa so mnou....
„Aký incest, aký trestný čin.. .ja som predsa otec a otec nemôže nič zlé svojmu dieťaťu
urobiť. Ja svoju dcéru milujem, nikdy by som ju neudrel, keby boli iní muži takí nežní...Ak som sa
jej niekedy dotkol tak len s láskou, veď sa jej opýtajte ...“ (dcéra mala 9 rokov a na základe súdnoznaleckého posudku bolo potvrdené, že u nej prišlo k sexuálnemu zneužitiu)
Klientka, ktorá mala takmer 10 rokov problémy v manželstve – príčinou boli sexuálne
praktiky manžela, s ktorými sa nevedela stotožniť sa rozhodla požiadať o rozvod. Ako dôvod pôvodne udávala ekonomické násilie manžela (manžel jej prestal dávať peniaze na domácnosť)
a prišla sa poradiť, na čo majú po rozvode ona a deti nárok. Pri jednom z ďalších rozhovorov sa
úplne vážne spýtala „Môže moja frigidita byť dôvodom pre to, aby deti zverili do výchovy mužovi?“
Táto veta bola vstupom do rozhovoru, kedy sa mi klientka zdôverila, že sexuálny život s jej manželom bol pre ňu veľmi nepríjemný, pretože manžel vyžadoval aby sa počas sexuálneho kontaktu
správa v rozpore s jej predstavami a ak nebola ochotná, bil ju a vynucoval si realizáciu svojich
sexuálnych fantázií násilím. Okrem iného požadoval, aby si zo svojho sexuálneho života natáčali
domáce video a pod. Navyše klientka pochádzala z rodiny, v ktorej bola pomerne prísna kresťanská výchova a tak trpela pocitom, že pácha ťažký hriech. Manžel ju vysmieval, tvrdil, že je frigidná hlupaňa, ktorá mu znepríjemňuje život. Keďže v jej primárnej rodine bola téma sexuálneho života tabuizovaná, ona nemala reálnu predstavu o tom , čo je a čo nie je „normálne“ , akceptovala
manželovo správanie až do času, keď jej počas materskej dovolenky prestal prispievať na domácnosť a ak chcela od neho peniaze, musela realizovať jeho predstavy o dobrom sexe...
Podobné rozhovory sa odohrávajú v pracovniach psychológov, či počas pobytu v nemocnici atď.
A s problémami neprichádzajú len ženy, ale aj muži či deti. Najľahšie, a určite aj správne riešenie
je vysvetliť klientovi/klientke, že pre správne posúdenie závažnosti situácie, by sa mala obrátiť na
iného odborníka. Predtým ako tak urobíme, mali by sme sa dostatočne presvedčiť, či klient/klientka porozumeli prečo ich posielame inam – to znamená hovoriť s nimi o probléme.
Ľudská sexualita je prirodzenou a neoddeliteľnou súčasťou života. Sociálni pracovníci v praxi
riešia rad problém, ktoré súvisia práve s touto oblasťou života, je preto potrebné, aby ich informácie o ľudskej sexualite boli kvalitné a aby obsahovali aj najnovšie poznatky. Poznanie, ktoré je
dnes už prekonané (napr. názor že homosexualita je choroba, ktorá sa dá úspešne liečiť) je rovnako
škodlivé, ako nedostatok poznania.
Aby sa sociálni pracovníci cítili kompetentní viesť tieto rozhovory, mali by mať dostatočné teoretické vedomosti, ku ktorým môžu dospieť samoštúdiom, alebo, čo pokladáme za vhodnejšie, pro-
81
stredníctvom postgraduálneho vzdelávania. Uvítali by sme, keby sa v ponuke rôznych vzdelávacích
aktivít objavil tiež napr. kurz „Základy ľudskej sexuality pre sociálnych pracovníkov“, absolvovaním ktorého by získali nielen potrebné teoretické vedomosti, ale tiež napr. potrebné zručnosti pri
vedení takýchto rozhovorov.
Doc. PhDr. Jana Levická, PhD.
[email protected]
82
Mgr. Zuzana Truhlářová
[email protected]
Aký by mal byť obsah sexuálnej výchovy pre študentov a študentky sociálnej
práce? †
PhDr. Dagmar Marková, Ph.D., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc.
Úvod
Všetky sociálne problémy, oblasti a okolnosti, s ktorými budú sociálni/e pracovníci a pracovníčky vo svojej praxi prichádzať do kontaktu, nevyhnutne reflektujú sexuálne a rodové aspekty. Domnievame sa však, že sociálni/e pracovníci a pracovníčky si často nie sú istí/é svojimi kompetenciami ani možnosťami pomoci v oblasti sexuality a genderových súvislostí. Naopak, mnohé
výskumy, dokazujú, že nielen sociálni/e pracovníci a pracovníčky, ale aj odborníci a odborníčky
z ostatných pomáhajúcich profesií reprodukujú rôzne predsudky, týkajúce sa sexuality, ako aj rodové stereotypy a posilňujú diskrimináciu žien aj mužov.
Preto sme v roku 2007 sme uskutočnili výskum, ktorý bol zameraný na zisťovanie konštrukcií
sexuálnej výchovy a sexuality u študentov a študentiek sociálnej práce. V príspevku sa zameriavame na prezentáciu tých vybraných‡ výsledkov výskumu, ktoré sú zamerané na to, aký by mal byť
obsah sexuálnej výchovy pre budúcich/e sociálnych/e pracovníkov a pracovníčky.
Výskum sme realizovali prostredníctvom nami zostrojeného dotazníka. Dotazník bol administrovaný spolu 384 študentom a študentkám denného a externého štúdia odboru Sociálna práca,
ktorí/é študovali v roku 2007 na Fakulte sociálnych vied a zdravotníctva UKF v Nitre.
Stručná charakteristika súboru
Čo sa týka charakteristiky výskumného súboru, z hľadiska pohlavia účastníkov/čok výskumu
prevládajú ženy oproti mužom. Z celkového počtu zúčastnených participantov/tiek bolo 320 (83%)
žien a 64 (17%) mužov.
Z hľadiska veku je rozloženie respondentov/iek vo vekovej hranici od 19 do 55 rokov pomerne
difúzne, priemerný vek je 28,2 rokov a najčastejšie zastúpeným vekom je vek 21 rokov, ktorý
uviedlo 72 respondentov/tiek.
Z hľadiska deklarovania viery prevažujú podľa očakávania tí/tie účastníci/čky výskumu, ktorí/é
sa považujú za veriaceho/u katolíka/čku alebo protestanta/ku a sú príležitostne praktizujúci/e veriaci/e – celkový ich počet je 150, čo tvorí 39%. 25% opýtaných uviedlo, že sa považujú za veriaceho/u katolíka/čku alebo protestanta/ku a pravidelne chodia do kostola. 18% sme zaradili do kategórie pasívny/a veriaci/a, nakoľko sa považujú za veriaceho/u katolíka/čku alebo protestanta/ku, ale
nenavštevujú kostol vôbec. 13% účastníkov a účastníčok výskumu uviedlo odpoveď ateista/ateistka. Medzi odpoveďami „iné“, ktoré zvolilo 5 % opýtaných, respondenti/ky najčastejšie
uvádzali, že veria „vo vyšší princíp“, „v život“, „v reinkarnáciu“ a „v osud“.
Niektoré výsledky výskumu, týkajúce sa obsahu sexuálnej výchovy pre študentov a študentky
sociálnej práce
Do prvej časti dotazníka boli zaradené, okrem iných, aj otázky, ktoré boli zamerané na obsah sexuálnej výchovy v rámci vysokoškolskej prípravy v odbore Sociálna práca.
†
Príspevok vznikol na základe podpory grantu VEGA 1/0516/08: Sexuálne životné štýly mladých ľudí a ich sociokultúrne kontexty a čiastočne aj CGA VII/6/2007: Sexuálne aspekty konvenčných a nekonvenčných foriem vzťahov
a ich sociálne súvislosti.
‡
Z priestorových dôvodov nie je možné prezentovať výskumné zistenia komplexne, takže sme sa zamerali len na úzky
výsek výsledkov realizovanej výskumnej štúdie.
83
Participantov a participantky výskumu (študentov a študentky sociálnej práce) sme požiadali,
aby voľne odpovedali aj na nasledujúce otázky:
- „Aké témy/oblasti by mali byť obsahom sexuálnej výchovy pre sociálnych
pracovníkov a pracovníčky?“
- Sú určité témy/oblasti, ktoré by sa nemali na sexuálnej výchove pre sociálnych pracovníkov a pracovníčky otvárať?
Voľné výpovede opýtaných študentov a študentiek sociálnej práce sme najskôr kategorizovali
a následne sme zaznamenávali výskyt týchto kategórií.
Analýza voľných výpovedí opýtaných študentov a študentiek poskytla vzhľadom k otázke „Aké
témy/oblasti by mali byť obsahom sexuálnej výchovy pre sociálnych pracovníkov a pracovníčky?“ nasledovnú kategorizáciu odpovedí účastníkov a účastníčok výskumu:
1234567891011121314151617181920212223242526272829-
84
Poznatky z oblasti biológie a anatómie človeka
Psychológia sexuality
Socio-sexuálne normy v sexualite
Výchova k manželstvu a rodičovstvu
Sexuálne deviácie
Prevencia rizikového sexuálneho správania
Sexuálne dospievanie
Morálny a hodnotový aspekt sexuality a láska
Sexualita detí, mládeže, v dospelosti a starobe
Predmanželská sexualita
Sexualita v manželstve
Tehotenstvo, materstvo, starostlivosť o dieťa
Hygiena a starostlivosť o seba
Sexuálna orientácia
Komunikácia v oblasti sexuality
Interrupcia
Rodové stereotypy
Týranie žien, zneužívanie detí, incest, násilie v rodine, znásilnenie
Mentálne postihnuté deti a sexualita
Tabu v oblasti sexuality
Promiskuita
Drogy a sexualita
Prvý pohlavný styk a jeho okolnosti
Výber partnera/ky
Vplyv stresu, choroby, neúspechu na sexuálny život
Masturbácia
Sexuálne poruchy a problémy v sexuálnom živote
Sexuálna zrelosť
Sexualita v rodine
303132-
Výskumy v oblasti sexuality
Sexualita a náboženstvá
Návšteva gynekológa/gynekologičky
Nakoľko v tejto otázke opýtaní/é muži a ženy uvádzali mnoho rozmanitých odpovedí, v tabuľke
sme sa obmedzili na prezentáciu len tých kategórií odpovedí, ktoré sa vyskytovali najčastejšie.
Ostatné odpovede boli uvádzané v početnosti 10 a menej. Analýza odpovedí podľa poradia výskytu
ukazuje, že najčastejšie majú študenti a študentky sociálnej práce záujem o tému predmanželská
sexualita a deklarujú aj záujem komunikovať o sexualite. Psychológia sexuality a socio-kultúrne
kontexty sexualít sa tiež opýtaným mužom a ženám zdajú byť zaujímavé ako obsah sexuálnej výchovy. Sexualitou v manželstve a výchovou k manželstvu a rodičovstvu by sa rado zaoberalo tiež
viac ako 50 respondentov/tiek. Ostatné častejšie zastúpené odpovede, resp. ich kategórie sú vyjadrené prostredníctvom tabuľky č. 1.
Účastníci a účastníčky výskumu však väčšinou uvádzali tradičné témy sexuálnej výchovy, menej
často boli uvádzané konkrétne témy, ktoré sú v súčasnosti aktuálne, ako napr. sexuálne obťažovanie, sexuálne násilie a vôbec sa nevyskytovali novšie pojmy ako queer, transgender a pod.
Tieto zistenia sú v súlade s výsledkami administrovaného vedomostného testu, ktoré poukázali
na to, že budúci sociálni/e pracovníci a pracovníčky nemajú dostatočné vedomosti z oblasti teórií
o sexualite a rode a nepoznajú alebo nevedia definovať pojmy ako androgýnia, sexizmus, seriálna
monogamia, heteronormativita, druhotná viktimizácia a iné. Naopak častejšie namiesto odpovedí
na definície pojmov boli zdôrazňované vlastné hodnotové, morálne aspekty sexuality a v odpovediach sa vyskytoval aj konzervatívny, spravidla nábožensky podfarbený postoj k sexualite a moralizujúce posolstvá, čo naznačuje nielen na ich nedostatočnú orientáciu sa v novších pojmoch a teóriách v oblasti sexuality, ale môže poukazovať aj na menej otvorený prístup k sexualitám.
Tab. 1 Analýza odpovedí na otvorené otázky – témy/oblasti, ktoré by mali byť obsahom sexuálnej výchovy pre sociálnych pracovníkov/čky
KATEGÓRIE ODPOVEDÍ ZORADENÉ PODĽA PORADIA VÝSKYTU POČETNOSŤ
Predmanželská sexualita
101
Komunikácia v oblasti sexuality
95
Socio-sexuálne normy v sexualite
73
Psychológia sexuality
71
Sexualita v manželstve
68
Výchova k manželstvu a rodičovstvu
58
Prevencia rizikového sexuálneho správania
57
Výskumy v oblasti sexuality
57
Sexuálne poruchy a problémy v sexuálnom živote
49
85
Sexualita detí, mládeže, v dospelosti a starobe
41
Rodové stereotypy
34
Výber partnera/ky
33
Sexuálne deviácie
29
V ďalšej otvorenej otázke sme sa pýtali na to, či sú určité témy/oblasti, ktoré by sa nemali na
sexuálnej výchove pre sociálnych pracovníkov a pracovníčky otvárať? Z analýzy odpovedí na
túto otázku vyplynula nasledovná kategorizácia odpovedí:
1234567891011121314-
Všetky témy by sa mali otvárať
Treba to nechať na profesionáloch/profesionálkach
Sexualita sa na VŠ vôbec nemá preberať
Medicínske témy
Príliš osobné, citlivé témy
Vlastné sexuálne skúsenosti
Interrupcia
Homosexualita
Masturbácia
Láska zo strany rodičov, partnera/ky a detí
Prostitúcia
Sexualita z hľadiska náboženstiev
Neviem
Neodpovedali
Tabuľka č. 2 ilustruje rozdiely v odpovediach respondentov/iek vzhľadom na témy, ktoré by sa
nemali na sexuálnej výchove pre sociálnych pracovníkov/čky otvárať. Najčastejšou u participantov/iek prieskumu bola odpoveď, že všetky témy by sa mali otvárať. Medzi často uvádzanými problémovými okruhmi v sexuálnej výchove, ktoré sa nemajú otvárať boli tieto: príliš osobné, citlivé
témy, vlastné sexuálne skúsenosti ako aj medicínske témy. Uvádzané však boli aj oblasti homosexualita, masturbácia a interrupcia. Možno vidieť, že viacerí/é opýtaní/é študenti a študentky sociálnej práce /predovšetkým tí/tie, ktorí/é sexuálnu výchovu v rámci vysokoškolského vzdelávania neabsolvovali/ nepoznajú princípy výučby sexuálnej výchovy, nakoľko sa obávajú otvárania tém, o
ktorých by nechceli hovoriť, majú však aj určité predsudky, týkajúce sa sexuálnych menším, ako aj
práv žien a pod. /dokladajú to aj iné výsledky tejto výskumnej štúdie, ktoré tu však nemožno prezentovať/.
86
Tab. 2 Analýza odpovedí na otvorené otázky – témy/oblasti, ktoré by sa nemali na sexuálnej
výchove pre sociálnych pracovníkov/čky otvárať
Všetky témy by sa mali otvárať
88
Príliš osobné, citlivé témy
65
Vlastné sexuálne skúsenosti
41
Medicínske témy
40
Neviem
29
Treba to nechať na profesionáloch/profesionálkach
19
Homosexualita
19
Masturbácia
19
Interrupcia
15
Sexualita sa na VŠ vôbec nemá preberať
13
Láska zo strany rodičov, partnera/ky a detí
11
Prostitúcia
11
Sexualita z hľadiska náboženstiev
9
Homosexualita
8
Ak účastníci a účastníčky výskumu uviedli, že sa určité témy v rámci sexuálnej výchovy
v príprave sociálnych pracovníkov a pracovníčok nemajú otvárať, pýtali sme sa na ich zdôvodnenie tohto stanoviska. Kategorizácia ich odpovedí na túto otvorenú otázku je nasledovná:
12345-
Zbytočne sa zaoberá niečím nepodstatným
Môže to zmeniť jeho/jej presvedčenie
Je ťažké zmeniť presvedčenie človeka
Všetko o sexualite je ľuďom na VŠ známe
Sociálny/a pracovník/čka nie je sexuológ/sexuologička
87
67891011-
Niekoho by sexuálna výchova mohla zraniť
Sú to len osobné záležitosti muža a ženy
Sexuálna výchova môže priniesť napäté vzťahy v skupine
Sexuálna výchova môže vyvolať negatívne pocity, strach, hanbu a pod.
Spoločnosť ešte nie je vyspelá hovoriť o sexualite
Neodpovedali
Ako dokumentuje tabuľka č. 3, medzi najčastejšie uvádzané dôvody patrí mýtus, že ľuďom na
VŠ je o sexualite všetko známe, ako aj postoj, že sexualita patrí do osobnej sféry človeka, resp. že
sú to intímne záležitosti muža a ženy. Takýto postoj môže byť vzhľadom k tomu, že sa budúci sociálni/e pracovníci a pracovníčky určite vo svojej praxi s otázkami sexuality stretnú, veľmi problematický. Taktiež sa tu opäť ukazujú obavy zo zranení, ako aj zo zmien postoja k sexualite. Na strane druhej sa objavujú presvedčenia o tom, že sxuálna výchova nemôže zmeniť presvedčenia
človeka a je nepodstatná. Poradie, resp. výskyt ostatných odpovedí z hľadiska početností ich výskytu je uvedené v nižšie prezentovanej tabuľke.
Tab. 3 Analýza odpovedí na otvorené otázky – dôvody, prečo sa niektoré témy/oblasti nemajú
na sexuálnej výchove pre sociálnych pracovníkov/čky otvárať
Všetko o sexualite je ľuďom na VŠ známe
48
Sú to len osobné záležitosti muža a ženy
39
Je ťažké zmeniť presvedčenie človeka
12
Sexuálna výchova môže vyvolať negatívne pocity, strach, hanbu a pod.
12
Zbytočne sa zaoberá niečím nepodstatným
11
Môže to zmeniť jeho/jej presvedčenie
8
Sociálny/a pracovník/čka nie je sexuológ/sexuologička
7
Spoločnosť ešte nie je vyspelá hovoriť o sexualite
7
Niekoho by sexuálna výchova mohla zraniť
7
Sexuálna výchova môže priniesť napäté vzťahy v skupine
6
Neodpovedali
3
Odporúčania pre obsah sexuálnej výchovy pre budúcich/e sociálnych/e pracovníkov a pracovníčky
88
Celkovo naše výskumné zistenia podporujú opodstatnenosť realizácie efektívnej komplexnej a
systematickej sexuálnej výchovy vo vzdelávaní budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok.
Naznačujú, že študenti/tky sociálnej práce majú nedostatky nielen vo vedomostiach o sexualite, ale
podporujú aj rôzne predsudky a stereotypy v oblasti sexuality, čo môže mať negatívne dôsledky
vzhľadom na ich budúcu prax.
Konkrétne navrhujeme, aby súčasťou vzdelávania budúcich sociálnych pracovníkov a pracovníčok bol predmet, ktorý by sprostredkovával teoretické poznanie vo vzťahovom rámci sociokultúrnom, biologickom, psychologickom, pedagogickom a podporoval reflektovanie základných
tém z oblasti rodových štúdií a teoretických koncepcií o sexualite v kontextoch sociálnej práce.
Navrhujeme zaradiť do prípravy sociálnych pracovníkov a pracovníčok disciplínu, ktorá sa bude
špecificky zaoberať sociálnymi otázkami sexuality a rodovosti. Jej cieľom by malo byť
sprostredkovať sociálno-kultúrne aspekty ľudských sexualít a základné teoretické koncepcie a problémy z oblasti rodových štúdií predovšetkým v súvislostiach so sociálnou prácou. Mala by byť
zameraná, okrem iného, na rozvíjanie týchto okruhov:
1. Základná terminológia. Sexuality v konštruktivistickom a esencialistickom ponímaní.
2. Teórie vzniku a vývinu sexuality.
3. Paradigmy a prístupy k skúmaniu sexuality. Súčasný stav sexuálneho výskumu.
4. Socio-kultúrne kontexty sexualít. Kvalitatívna analýza sociálnych súvislostí sexualít.
5. Diskurzy o sexualitách.
6. Dejiny ľudských sexualít.
7. Biológia tela a sociálne konštrukcie. Ponímanie tela v iných kultúrach. Telo a sexualita v médiách.
8. Sexuálne a reprodukčné zdravie a práva.
9. Sexuálne správanie a postoje na Slovensku a vo svete. Sexuálne biografie a sexuálne
životné štýly.
10. Sexuálna výchova – teoretické východiská, koncepcie a kategorizácie sexuálnej výchovy, slovenská koncepcia a školská politika v oblasti sexuálnej výchovy.
11. Heteronormativita. Homosexualita. Homofóbia.
12. Transgenderové štúdia. LGBTQ. Queer teórie.
13. Sexizmus. Sexuálne obťažovanie. Sexuálne/sexualizované násilie.
14. Sexuality a gender/rod. Základná rodová terminológia. Konštrukcie mužskosti a ženskosti, rodové role a stereotypy. Diskurzy o rodovosti. Súčasný stav rodových štúdií.
15. Sociálna práca ako antidiskriminačná a rodovo citlivá.
Vzhľadom k terénnej sociálnej práci by bolo vhodné rozšíriť vzdelávanie sociálnych pracovníkov a pracovníčok aj o sociálne otázky krvou a pohlavne prenosných ochorení a oboznámiť tak
študentov a študentky sociálnej práce so základnými otázkami krvou a pohlavne prenosných ochorení, ich epidemiologickou situáciou vo svete a v SR, ako aj sociálnymi reprezentáciami HIV/AIDS
a zároveň pracovať s postojmi a predsudkami študentov a študentiek a tým nadviazať na možnosti
sociálnej práce v tejto oblasti.
Taktiež sa osvedčil aj rodový tréning, ktorého cieľom je formou interaktívneho sociálneho učenia reflektovať problematiku vzťahov medzi rodmi a podnecovať kritické myslenie a rodovú senzitivitu, ako aj diskusie v tematickej oblasti rod a sexualita v prepojení na analýzy z hľadiska sociálnej práce. Konkrétne by mal napĺňať, okrem iných, aj tieto oblasti:
89
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Otváranie otázok a tém z tematickej oblasti rodových štúdií.
Podpora kritického myslenia z oblasti rodových štúdií a podpora rodovej senzitivity.
Diskurzy o rodovosti.
Gender a sociálna práca.
Rozvíjanie sociálnych zručností v oblasti komunikácie o témach spojených so sexualitou a rodom.
Práca v skupinách zameraná na identifikáciu rodových stereotypov v sociálnej práci.
Práca v skupinách zameraná na dôsledky rodových stereotypov v sociálnej práci.
Analýza vybraných mediálnych produktov z rodového hľadiska.
Zobrazovanie žien a mužov v reklame a časopisoch.
Reflexia súvislostí telo a sexualita.
Reflexia súvislostí sexualita a rod.
Queer teórie - diskusia.
Genderová senzitivita v učebných textoch sociálnej práce.
Feministická sociálna práca.
Záver
Ukazuje sa, že je potrebné do vzdelávania v sociálnej práci zaradiť nielen socio-kultúrne, psychologické a mnohé ďalšie teórie o sexualite a rode, ale aj pracovať s postojmi budúcich sociálnych
pracovníkov a pracovníčok v oblasti sexuality a rodovosti. Špecificky je taktiež potrebné rozvíjať aj
poznanie o prístupoch v práci s klientkami a klientkami sociálnych pracovníkov a pracovníčok
v oblasti sexuality a rodu.
V sociálnej práci je kompetencia v otázkach sexuality a rodovosti relevantnou súčasťou výkonu
profesie a preto by príprava sociálnych pracovníkov a pracovníčok vyžadovala širšie, cielenejšie
a hlbšie rozvíjanie zručností a poznania v týchto oblastiach.
Ak má vzdelávanie v sociálnej práci rozvíjať kvalifikované uplatňovanie zručností v poskytovaní, vytváraní a riadení sociálnych služieb, ako aj spôsobilosti analyzovať sociálne problémy a celkovo pripraviť na vstup na trh práce s dostatočnou flexibilitou, malo by sa zameriavať aj na oblasť
sexuality a genderových aspektov, nakoľko pre všetky cieľové skupiny sociálnej práce je problematika sexuality/sexualít ako aj porozumenie rodového hľadiska vysoko aktuálne.
90
Kontakt na autorku a autora
PhDr. Dagmar Marková, PhD.
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Hodžova 1,
949 74, Nitra
e-mail: [email protected]
Doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc.
KABINET VÝSKUMU SOCIÁLNEJ A BIOLOGICKEJ KOMUNIKÁCIE
Slovenská akadémia vied
Klemensova 19,
813 64, Bratislava 1
e-mail: [email protected]
91
Lidská sexualita v novém trestním zákoníku
I.
Dne 8. ledna 2009 byl dovršen legislativní proces s dlouho očekávaným a potřebným novým
trestním zákoníkem číslo 40/2009 Sb., který vychází z těchto zásad:
- trestní právo se chápe jako krajní prostředek ochrany společnosti a jednotlivců (tzv. subsidiární úloha trestního práva)
- pachatele lze uznat vinným trestným činem a uložit mu trest jen na základě zákona (nullum
crimen sine lege, nulla poena sine lege)
- zákaz retroaktivity přísnějšího zákona v souladu s Listinou základních práv a svobod
- nepřípustnost analogie k rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení trestů
a ochranných opatření, včetně podmínek jejich uložení (zákaz analogie in malem partem)
- individuální trestní odpovědnost fyzických osob, vyjadřující odpovědnost jen za vlastní jednání, čímž je vyloučena kolektivní odpovědnost
- trestní odpovědnost je založena na právní odpovědnosti
- ukládání a výkon trestů vyjadřuje přiměřenost trestání ve vztahu k závažnosti činu a osobě
pachatele
II.
Zatímco současný trestní zákon vychází z materielního pojetí trestného činu, kdy součást skutkové podstaty tvoří znak nebezpečnosti činu pro společnost, podle důvodové zprávy trestní zákoník
vychází z formálního pojetí trestného činu, které „bude sloužit k dosažení maximální legality podmínek trestní odpovědnosti, což povede ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci zákona a
k posílení rovnosti všech před zákonem. Formálně právní pojetí trestného činu bude důsledně promítnuto do definic skutkových podstat trestných činů“.
Podle § 13 trestního zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za
trestný, a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně.
K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Trestní zákoník přináší ve vztahu k trestným činům uplatnění principu dualismu a to tak, že se
trestné činy rozlišují na přečiny a zločiny.
Přečiny tvoří jednak všechny trestné činy spáchané z nedbalosti a jednak ty trestné činy úmyslné, u kterých je stanovena horní hranice trestní sazby do pěti roků odnětí svobody.
Zločiny tvoří ostatní trestné činy, tedy ty, které nespadají do kategorie přečinů.
Tato úprava má pak přímou vazbu na trestní řád.
Trestní zákoník přináší snížení hranice trestní odpovědnosti o jeden rok, tedy na čtrnáct let. Zároveň termín „osoba mladší osmnácti let“ nahrazuje termín „dítě“ s tím, že rozlišuje dítě a dítě
mladší čtrnácti let.
Rozlišuje se okruh okolností vylučujících protiprávnost tak, že vedle dosavadní krajní nouze,
nutné obrany a oprávněného použití zbraně, přistupuje souhlas poškozeného a přípustné riziko.
Trestněprávní nauce jsou obě tyto okolnosti vedle dalších okolností známé a teprve nyní dochází
k jejich výslovnému zařazení do trestního zákoníku.
Podobný význam má i zařazení skutkového omylu a právního omylu. Tato úprava znamená vyloučení trestní odpovědnosti za úmyslný trestný čin tehdy, kdy pachatel nezná ani nepředpokládá
jako možnou takovou okolnost, která je znakem trestného činu a bude tudíž odpovědným za trestný
čin spáchaný z nedbalosti.
92
Negativní skutkový omyl označuje stav, kdy se pachatel domnívá, že neexistuje určitá skutečnost (znak skutkové podstaty trestného činu), která sama o sobě či ve spojení s jinými skutečnostmi
podmiňuje jeho trestní odpovědnost, ale taková skutečnost je přitom objektivně dána. Např. pachatel skutku vykoná soulož s třináctiletou dívkou, o které se domnívá, že je jí již sedmnáct. Takový
omyl v tomto případě vylučuje trestní odpovědnost pachatele pro úmyslný trestný čin pohlavního
zneužití, a protože neexistuje konkrétní skutková podstata koncipovaná na nedbalosti, nepůjde
v tomto případě o trestný čin.
V případě, že pachatel při jeho spáchání předpokládá takové skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, dopustí se pokusu tohoto přísnějšího trestného
činu.
Skutkovým omylem je i putativní nutná obrana a putativní krajní nouze. I v těchto případech je
vyloučen úmysl u takového pachatele, který mylně předpokládá existenci takové skutkové okolnosti, která vylučuje protiprávnost v jeho jednání, a tudíž bude odpovědný za trestný čin spáchaný
z nedbalosti.
V případě negativního právního omylu pachatel nejedná zaviněně v případě, že při spáchání
trestného činu neví, že je jeho jednání protiprávní a tohoto omylu se nemohl vyvarovat. Právní
omyl negativní nastává při neshodě mezi vědomím pachatele o určité právní normě a označuje stav,
kdy se pachatel mylně domnívá, že jeho jednání není trestným činem, případně je trestným činem
mírněji trestným. Kupř. manžel neví, že může znásilnit i vlastní manželku. V těchto případech platí
princip, že neznalost zákona neomlouvá, a pachatel bude plně trestně odpovědný bez ohledu na
jeho omyl. Pokud se ovšem omyl pachatele týká takových norem, které nejsou obsaženy v trestním
zákoně nebo na které tento zákon odkazuje, je nutno postupovat podle zásad o posuzování skutkového omylu.
Naproti tomu právní omyl pozitivní označuje stav, kdy se pachatel mylně domnívá, že páchá
trestný čin, ale trestní zákon takové jednání za trestné nepovažuje. V těchto případech jde o tzv.
putativní delikt a nemůže se jednat o jakýkoli trestný čin pro nedostatek zejména formálních typových znaků.
Trestní zákoník rozšiřuje druhy trestů, které mohou být pachateli uloženy. Jde kupříkladu o trest
domácího vězení, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Zásadní změnu přináší trestní zákoník v § 55 zvýšením základní hranice trestu odnětí svobody na 20 let s tím, že
při splnění podmínek uvedených v § 59 může horní hranice trestní sazby převyšovat dvacet let.
Horní hranice výjimečného trestu se vedle doživotí zvyšuje na 30 let.
Tato úprava se projevuje kupříkladu u trestného činu vraždy tak, že rozpětí základní
sazby stanoví na deset až osmnáct let.
K určitým úpravám rozsahu trestní sazby dochází i u některých trestných činů, které jsou předmětem této přednášky.
K zásadní změně oproti současnému stavu dochází ve struktuře zákona.
Zvláštní část trestního zákona je uspořádána do třinácti hlav následovně:
Trestné činy
I. proti životu a zdraví
II. proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
III. proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
IV. proti rodině a dětem
V. proti majetku
VI. hospodářské
VII. obecně nebezpečné
VIII.
proti životnímu prostředí
IX. proti české republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
X. proti pořádku ve věcech veřejných
XI. proti branné povinnosti
93
XII. vojenské
XIII.
proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy
Z nových skutkových podstat, které trestní zákoník přináší, je třeba připomenout trestný čin zabití (§ 141) postihující pachatele, který jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku
nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Dále pak postih nebezpečného pronásledování /tzv. stalking/ (§ 354) a sexuálního nátlaku (§ 186), o kterém
bude dále hovořeno podrobněji.
III.
Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti jsou soustředěny v ustanoveních §§ 185
až 193, ve kterých jsou upraveny všechny sexuální trestné činy, kterým společnost, s důrazem na
ochranu zejména žen a dětí, věnuje zvýšenou pozornost.
Tyto trestné činy jsou vymezeny úžeji, než trestné činy sexuálně motivované, kam lze zahrnout
kupříkladu i krádež, padělání, pozměňování veřejné listiny a další, pokud jsou ovlivněny patologickými rysy osoby pachatele (kupříkladu fetišismus, transsexualismus apod.)
Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti jsou takové trestné činy, které jsou
v rozporu s mravními názory společnosti na sexuální vztahy. Pod společným názvem tu jsou uvedeny trestné činy, které mimo lidskou důstojnost chrání:
- svobodu rozhodování v pohlavních vztazích (§§ 185 a 186),
nerušený mravní a tělesný vývoj dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními
styky nebo jiným nevhodným jednáním (§ 187 a §§190 až 193),
- morální zásadu nedovolující soulož mezi nejbližšími příbuznými (§ 188).
Předmětem útoku zde vždy mohou být jak osoby mužského, tak i osoby ženského pohlaví.
Všechny tyto trestné činy mohou být spáchány pouze úmyslně
Na první pohled patrný praktický dopad, který rekodifikace v této oblasti přináší, je zpřísnění
trestního postihu u násilné trestné činnosti, trestnou činnost sexuálně motivovanou nevyjímaje.
Tento trend je zřejmý především na nově vytvořené skutkové podstatě znásilnění a z ní vyplývajícího postihu. Ostatně skutková podstata tohoto trestného činu prošla od roku 1950 do současnosti
vývojem, který je možno charakterizovat jako snahu po rozšíření podmínek trestnosti znásilnění,
respektive takového jednání, pro které je charakteristické použití násilí s cílem dosažení pohlavního
uspokojení.
Jen pro doplnění uvádím, že je znásilněním při splnění zákonných podmínek i takové jednání,
při kterém pachatel násilně donutí jiné osoby k souloži, aniž by se on sám nějakým způsobem na
její realizaci podílel.
V odborné literatuře z 60. let je popsán případ hajného, který objevil v lese stanující studentský
pár a pod pohrůžkou zastřelení, s namířenou loveckou puškou na něm vyžadoval, aby před ním
souložil. Protože se soulož nezdařila a hajný nedosáhl svého uspokojení, tak mladíka zastřeli. Konečným verdiktem soudu byl trest smrti, který byl vykonán.
Rakouský trestní zákon, platný i v zemích Koruny české, stanovil trestnost znásilnění bezbranné
ženy nebo ve stavu „bez sebe“, tedy neschopnosti klást odpor, přičemž trest byl vysoký, odstupňovaný podle následků na zdraví a životě oběti. Násilné smilstvo se svým pojetím blížilo dnešnímu
znásilnění s tím rozdílem, že nebezpečné vyhrožování, skutečně vykonané násilí nebo „zneužití
lstivého omámení smyslů“ muselo vést k dosažení mimomanželské soulože. Čili jinými slovy řečeno, násilná manželská soulož nebyla, na rozdíl od současné právní úpravy, trestným činem násilného smilstva.
Československé trestní právo navazovalo na právní úpravu platnou v Rakousku – Uhersku
a podstatnou koncepční změnu přinesl trestní zákon č. 86/1950 Sb. ze dne 12.7. 1950.
94
IV.
Současnou právní úpravu znásilnění přináší ustanovení § 241 tr. zák. Podle ní je součástí objektivní stránky trestného činu přítomnost násilí, pohrůžky bezprostředním násilím nebo využití bezbrannosti oběti v jednání pachatele.
To tedy znamená, že pachatel buďto násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije jeho
bezbrannosti. Donucení spočívá v tom, že pachatel svým násilným jednáním překoná vážně míněný
odpor jiného, nebo oběť nemůže klást z nejrůznějších důvodů odpor. Je zcela nerozhodné, jakým
způsobem a zda se do tohoto stavu dostala s přičiněním nebo bez přičinění pachatele. Může přitom
jít o opilost, drogové ovlivnění, hluboký spánek, vysokou horečku, spoutání a podobně. Ke znásilnění dojde i tehdy, pokud pachatel svým jednáním nesměřuje k dosažení soulože, tj. spojení pohlavních orgánů svých a své oběti, ale k dosažení análního nebo orálního sexu. Tak může kupříkladu znásilnit muž muže do konečníku.
Tam, kde je absence bezprostředního násilí, tedy pachatel jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo
pohrůžkou jiné újmy nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl (tedy mj. sexuální útok), nejedná
se o znásilnění, nýbrž o vydírání podle § 235 tr. zák., případně útisk podle § 237 tr. zák. za podmínky absence jakéhokoli násilí.
§ 241
Znásilnění
(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému
obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo
b) spáchá-li takový čin na osobě mladší než patnáct let.
(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(1)
(2)
(a)
(b)
(c)
(d)
(f)
(3)
(4)
§ 235
Vydírání
Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal,
opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami,
spáchá-li takový čin se zbraní,
způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu,
(e) spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, nebo
spáchá-li takový čin na jiném pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.
Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným
v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
95
§ 237
Útisk
Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominu nebo trpěl, bude
potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
Se zcela novou koncepcí přichází rekodifikované znásilnění.
(1)
(2)
(3)
(4)
(5)
§ 185
Znásilnění
Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí
k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán
odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený odstavci 1
a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
b) na dítěti, nebo
c) se zbraní.
Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let,
b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde
je omezována osobní svoboda, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Odnětím svobody na deset až šestnáct t let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
Příprava je trestná.
Skutková podstata (§ 185) je doplněna v odstavci 1 o jednání, které bylo dosud postihováno jako
vydírání, přičemž zcela zjevně takové jednání patří mezi sexuální trestné činy a ani přísnost postihu
takového jednání neodpovídá typové závažnosti donucení k pohlavnímu styku.
V rámci vydírání nebylo postihováno zneužívání bezbrannosti, které je právě typické pro takové
jednání.
Pouhé nucení k pohlavnímu styku, aniž by k němu došlo, bude tedy napříště postihováno jako
pokus znásilnění podle § 21 a §185 tr. zák.
Podle ustálené judikatury se za pohlavní styk považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu
na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Jde tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, ale i např. pouhé
osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy a podobně). Toto pojetí skutkové podstaty umožňuje navázat na základní skutkovou podstatu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní
sazby tak, aby vyjadřovala typovou závažnost jednotlivých kvalifikovaných skutkových podstat.
Kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 185 odst. 2 písm. a) je i vymezení dosavadního
znásilnění, kde jsou přísněji trestné určité nebezpečnější formy násilného pohlavního styku, a to
s vyšší trestní sazbou než dosud.
V této souvislosti zákon upřesnil i pojem obdobného pohlavního styku jako styku provedeného
srovnatelným způsobem, neboť nejde o „obdobný pohlavní styk jako soulož“, ale o provedení pohlavního styku obdobným způsobem jako je orální nebo anální pohlavní styk. Proto v případě pohlavního styku uskutečněného formou soulože nebo způsobem srovnatelným se souloží, půjde vždy
96
o naplnění skutkové podstaty znásilnění v rámci zvlášť přitěžující okolnosti podle odstavce 2 písm.
a), nikoli o jednání podřaditelné pouze pod základní skutkovou podstatu odstavce 1.
Rekodifikovaný trestní zákon přináší v § 186 zcela novou skutkovou podstatu označenou jako
sexuální nátlak.
(1)
(2)
(3)
(4)
a)
b)
c)
(5)
(6)
(7)
§ 186
Sexuální nátlak
Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu
sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, jeho bezbrannosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 nebo 2
a) na dítěti, nebo
b) nejméně se dvěma osobami.
Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody,
ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném
místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let, nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt.
Skutková podstata tohoto trestného činu (sexuálního nátlaku § 186) přejímá dosavadní právní
úpravu ustanovení pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. (mimomanželská soulož nebo jiný
způsob pohlavního zneužití), a dále ji rozšiřuje i na pohlavní sebeukájení, obnažováni nebo jiné
srovnatelné chování, přičemž nejde jen o zneužití závislosti takové osoby, ale alternativně o zneužití její bezbrannosti nebo její závislosti.
Toto ustanovení pak dále doplňuje ochranu proti dalším formám sexuálního zneužívání tak, aby
byla zajištěna ochrana i před takovým, v praxi se vyskytujícím, jednáním.
I když to důvodová zpráva výslovně neuvádí, bude možno podle tohoto ustanovení postihovat
rovněž taková jednání, která až dosud pokrývá ustanovení § 237 útisk.
S ohledem na celkovou koncepci Hlavy III. nebude nadále možné jako útisk podle § 177 tr. zákoníku považovat jednání tam uvedené se sexuální motivací.
Celkově ustanovení upravující sexuální nátlak je i provedením rámcového rozhodnutí Rady EU
2004/68/SVV o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii.
Uvedený trestný čin naplňuje rovněž požadavky návrhu Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí
před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním /PC-ES (2007) 6 E FIN/, který je aktuálně finalizován. Předmětný návrh úmluvy požaduje zavést trestní postih i u méně závažných forem
sexuálního zneužívání dětí (do 18 let) v případě, že pachatel zneužije závislosti dítěte, jeho bezbrannosti (zvláštní zranitelnosti, zejména fyzického či mentálního postižení) nebo svého postavení
a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Navrhovaná skutková podstata trestného činu se-
97
xuálního nátlaku tak umožňuje efektivně plnit závazky České republiky vůči Evropské unii a Radě
Evropy.
(1)
(2)
(3)
(4)
(5)
(1)
(2)
(3)
(4)
§ 187
Pohlavní zneužití
Kdo vykoná soulož s dítětem mladším čtrnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně
zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.
Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti
nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
Odnětím svobody na pět let až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.
Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
Pohlavní zneužívání
§ 242
Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem
pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.
Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.
Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným
v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.
Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
Vzhledem k tomu, že formulace skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání (§ 242)
se v praxi osvědčuje, přebírá ho zákon v zásadě beze změny jako pohlavní zneužití (§ 187), pouze
vzhledem k nutnosti implementace rámcového rozhodnutí Rady EU 2004/68/JHA o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii se do odstavce 2 doplňuje i zneužívání svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Zvyšuje se tak podstatným způsobem ochrana
dětí před sexuálním zneužíváním.
Slovní spojení osoba mladší patnáct let se nahrazuje slovním spojením dítě mladší čtrnácti let,
což odpovídá formulačním změnám, které jsou upraveny v obecné části rekodifikovaného trestního
zákona.
Zákoník převzal zcela beze změny dosavadní skutkovou podstatu trestného činu soulože mezi
příbuznými (§ 244). Pouze zvýšil horní hranici trestní sazby až na tři léta, takže v trestním zákoníku
soulož mezi příbuznými zní:
§ 188
Soulož mezi příbuznými
Kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Bohužel, trestní zákoník nepřevzal dikci uvedenou v původním (Poslaneckou sněmovnou nepřijatém) návrhu trestního zákoníku, podle které se soulože mezi příbuznými měl dopustit ten, kdo
vykoná soulož s pokrevním příbuzným v pokolení přímém nebo sourozencem (§170 návrhu tr. zákoníku).
98
I nadále zůstává nejednotnost ve výkladu v postupu při kvalifikaci incestního jednání
v případech příbuzenského či sourozeneckého vztahu, vzniklého osvojením.
Kontakt na autora: Pedagogická fakulta UHK Hradec Králové
99
Mgr. Vladimíra Neklapilová
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje metodický pokyn, jehož cílem je informovat zřizovatele a ředitele škol a školských zařízení o sexuální výchově na základních školách
popř. v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií a stanoví doporučené postupy při jeho realizaci.Tento metodický pokyn může být cenným námětem pro realizaci sexuální výchovy také na
středních školách.
Metodický pokyn by měl poskytnout názorný a konkrétní návod k realizaci sexuální
výchovy na základních školách a její zakotvení v dokumentaci škol.
Při tvorbě metodického pokynu vycházíme z myšlenky ucelené koncepce výchovy ke
zdraví na školách, kde se žák a jeho zdraví stává centrem pozornosti školy. Neoddělitelnou
součástí takto komplexně pojaté ochrany a podpory zdraví realizované v běžné výuce, je
také sexuální výchova.
Jeden z cílů vzdělávání je:
učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný
Žáci se učí chránit nejenom zdaví své, ale tím, že se stávají odpovědnými vůči sobě,
chrání zdraví i ostatních.
Metodický pokyn reaguje na aktuálnost a naléhavost problematiky sexuální výchovy
v souvislosti s aktuálními výsledky různých šetření a analýz realizovaných v této oblasti
(nebezpečí hrozící dětem a mládeži v souvislosti s užíváním internetu, nárůst počtu HIV
pozitivních osob, zvyšující se výskyt pohlavních chorob, rakoviny prsu a rakoviny děložního čípku, nebezpeční sexuálního zneužívání dětí zejm. s ohledem na komercionalizaci sexu
a potřeba akcentování mravního jednání a mravního bezpečného jednání v souvislosti se
sexuálním chováním, neklesající rozvodovost, apod.) a v souladu s kurikulární reformou.
Metodický pokyn k výuce sexuální výchovy zdůrazňuje biologické, psychologické, pedagogicko didaktické a sociální aspekty sexuální výchovy, upozorňuje na nutnost etického
přístupu a potřebu zohlednění přístupu k sexuální výchově vzhledem k regionálním specifikům.
Struktura metodického pokynu k výuce sexuální výchovy:
I.
II.
základní pojmy (definice sexuální výchovy,reprodukčního a sexuálního zdraví a sexuality.
právní rámec sexuální výchovy
III.
plánování sexuální výchovy a školní dokumenty
IV.
sexuální výchova ve školních vzdělávacích programech
V.
100
podmínky pro realizaci sexuální výchovy ve školách (prostorové a materiální, bezpečnostní, psychosociální, personální, organizační, podmínky spolupráce školy a rodičů
žáků)
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti sexuální výchovy
sexuální výchova a školní metodik prevence
metody a formy práce při výuce sexuální výchovy
specifika sexuální výchovy u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
přílohy
Vypracovala: Mgr. Vladimíra Neklapilová
Schválila: PaedDr. Jiřina Tichá, ŘO 22
101
Chlamydiové infekce - zákeřný nepřítel na celý život
MUDr. Drahomíra Polcarová
Dovolte mi seznámit Vás se zákeřnou bakteriální nemocí, o které se nemluví a z níž můžete mít
následně závažné zdravotní komplikace. Nejzávažnější pak na situaci je, že minimálně 70 % nakažených lidí je asymptomatických (neví o své nákaze) a může infikovat své okolí.
Chlamydiová infekce je způsobená bakteriemi, s nimiž se v dospělosti setká 50-80 % dospělé
populace- tak je tomu u Chlamydophila pneumoniae (chlamydie plícní) . Ohledně Chlamydie
trachomatis (tzv. pohlavně přenášená- i když to vždy zřejmě nutně neplatí-viz. děti)- v USA se jí
nakazí ročně přes 3 miliony lidí.Ve Švédsku letech 1994-2001 byl nárůst nákazou chl. trachomatis
o 60%, v Holandsku 2002-2004 promoření vzrostlo o 62% . V Německu se hovoří o epidemii mladistvých. Známá je pak i Lymphogranuloma venereum. Co se týká chlamydových infekcí, můžeme
hovořit o pandemii.
V ČR je sledovaná pouze forma Chlamydophila psittaci (psitakosa, ornitosa) – získána
z kontaktu s ptáky. No a chlamydie nejsou výsadou lidí- trpí jimi domácí mazlíčci- kočky, psi, hospodářská zvířata atd a dokonce i v Australii před ohněm zachráněná koala musela být pro zdravotní
potíže při chlamydiích utracena..
Jak se mohou nakazit děti?
Chlamydie trachomatis: již při porodu infikovanými porodními cestami nakažených matek, děti pak trpí po porodu zápalem plic (10% exponovaných novorozenců), někdy výtokem z rodidel,
záněty spojivek (do 2 týdnů 40% novorozenců exponovaných).
Protilátky u dětí v krvi byly zjištěny i ve 3 letech, myslíme, že takto infikované děti pak mohou
neprospívat a v dalším průběhu pak chronická latentní chlamydiová infekce (skrytá) může vést
k poruchám imunity, chronickým zánětům s např. rozvoji astmatu, zánětů očních, dýchacích cest a
kloubů, únavového syndromu atd.
Jak poznáte, že potíže mají na svědomí možná chlamydie?
Děti i dospělí mohou onemocnět plícní chlamydií- kdy po překonání zánětu dýchacích cest mohou potíže plynule pokračovat či s odstupem času se objeví opakující se a chronické záněty dutin,
průdušek, záněty středouší, únavnost, atd.- viz níže. Tato plícní infekce se přenáší kapénkami,
zřejmě i krví, z tkání infikovaného člověka.
Pohlavní nákaza chlamydie trachomatis je možná i při jediném styku, přenosem do očí..
U žen jdou často spolu pálení a svědění v klidu a při močení, časté krátké nucené močení, bolesti, pálení. U poloviny žen může být výtok z pohlavních cest, krvácení mimo cyklus a při styku. Při
vzestupu infekce a zánětu dělohy- výtok, bolesti podbřišku a zad, poruchy cyklu, mohou být teploty. Následně infekce postihne vejcovody a prostoupí až do dutiny břišní - bolesti břicha, horečky v
akutním stavu, později pak srůsty v dutině břišní s chronickými bolestmi, poruchami peristaltiky. Při srůstech a špatné průchodnosti
vejcovodů pak mimoděložní těhotenství a event. následná neplodnost. Záněty se mohou nalézt až okolo jater s bolestmi v jaterní krajině, v oblasti střev. Chronická infekce zvyšuje riziko přítomnosti Herpes viru více než 2krát- a tedy i riziko nádoru čípku děložního.
U mužů jsou rovněž svědivé, pálivé úporné těžké bolesti močových cest- měchýře, trubice.
← Chlamydia Trachomatis - Reiter sy, zdroj:www.chlamydia.com
102
Občasně zachytí kapky výtoku nejčastěji čirého, méně často až nažloutle hnisavého. Bolesti na
hrázi jsou spojené s trvalým pálením moč. měchýře, zánětem varlat, nadvarlat s jejich zduřením.
Muži jsou neplodní- snížení hybnosti a velikosti spermií, malý počet spermií či jejich poškození. U
obou pohlaví se objevuje i trojice současných zánětů: spojivky oční se zarudnutím, pálením+kloubní záněty+záněty moč. trubice. Po stránce sexuální pak je u obou pohlaví sexuální nechuť pro únavu a bolestivost.
Jaké jsou další subjektivní potíže pacientů s chlamydiosou?
Svaly- pocit neklidných nohou a záškuby, nepříjemné trnutí, mravenčení, únava pak svalů kdekoliv, jejich nevýkonnost.
Brain fog- tzv.mozková mlha: poruchy paměti, výbavnosti, vštípivosti, špatná koncentrace atd.
zřejmě při infekci či probíhajících zánětlivých změnách na mozku, jsou změny v chronické fázi i na
nukleární magnetické rezonanci(NMR).
Poruchy srdeční funkce- atakovitě kolísající tlak, prekolapsy, kolapsy, slabost s těžkou únavou, bušením a přeskakováním srdce(vyšetření za pár minut již bez průkazu EKG změn). Oční
potíže- záněty spojivek s pálením, řezáním, poruchami vnímání, orientace v prostoru..
Poruchy spánku- denního rytmu, usínání pro únavu kdykoliv.
Bolesti- svalů, bolesti břicha- pohlavních orgánů mužů i žen, močových cest. Kloubní bolesti a
záněty, bolesti a pálení kůže, podkoží, svalů…
Únava- těžká, až celodenní, zhoršující se během a po zátěži, nevysvětlitelná.
Psychika- a priori netrpí psych. poruchami, pokud nevznikne zánět plen a mozku… Až teprve
díky neřešení situace pacienti začínají situaci zvládat velice obtížně- nevěří jim rodina, lékaři, přátelé- a přitom jsou ve skutečnosti těžce nemocní!
Nepříjemné pocity-trnutí, mravenčení, kořenové bolesti, pálení, píchání, stěhovavé bolesti…
Neurolog. postižení- mj. záněty nervů, kořenů, znám pacienty s roztroušenou sklerosou- s nálezem chlamydií, zánětlivými ložisky na mozku, s ochrnutím končetin...
Zimnice+ třesavky- spojené mnohdy navíc s bolestivými nepříjemnými pocity ve svalech a
vnímáním studených končetin. Pacient má třesavku, s pocitem vnitřně vnímané horečky- ale současně má pocit, že se nemůže zahřát- a to bez závislosti na teplotě okolí. V chronickém stavu pac.
nemá ale teplotu, spíše se pohybuje nejčastěji mezi 36,0-37,0C
Čím jsou chlamydie tak zákeřné?
Proniknou přes pohlavní cesty, dýchací
systém do Vašich buněk,
tkání a zde se množí.
Jejich Elementární tělíska napadnou ihned Vaše
buňky- v nich mění na
Retikulární tělíska, která
se dělí a z nich vzniklá
Elementární tělíska se
zase vysévají do krve (
až 10 000 z jedné Vaší
buňky) a opětovně infikují další buňky. Tento
proces běží při dobrých
podmínkách dokola, co
↑ Elementární tělísko atakující spermii, zdroj: Coourtney Hossenzaadeh, Microbiology Today
103
48-72 hodin. A dokonce dokáží žít v makrofázích- ačkoliv tyto obranné imunitní buňky by cizorodé buňky a mikroby měly ničit! Další forma ,,Kryptická“ přežívá ve tkáních, pokud nemá příznivé
podmínky k výsevu- a teprve potom se opětovně množí a infikuje Vás. Proto tato infekce je tak
špatně léčitelná v chronickém stadiu.
Chlamydie splynou s Vaším tělem, jste jim dobrou živnou půdou. Nezabijí Vás po překonání
akutního např. zápalu plic a nedostatečném vyléčení infekce antibiotiky ihned jako klasický zánět,
ale pomalu Vás mohou odebíráním živin Vašim tkáním oslabovat, vyvolat tak poruchy imunity,
aktivovat pak např. aterosklerosu cévní ( infarkt, mrtvice), možná i při Vašem ojedinělém genetickém vybavení se pak můžete při této provokaci rozvinout do revmatu, roztroušené sklerosy, nádoru, apod.
Diagnostika:
Je obtížná, nicméně při uvedených potížích by se mělo po této infekci pátrat. Stěry gynekologické a ani u mužů z moč. trubice např. v chronické infekci již nemusí zachytit původce nemoci, je
pak třeba využít laboratorních metod z krevních odběrů k jejich hledání. A výsledek může být
ovlivněn odběrem, zpracováním vzorku, kvalitou testů.Výklad hodnot a pozitivity protilátek je
problematický pro lékaře, ale myslíme, že udávaná kritéria- hodnoty v chronické fázi nemusí vždy
být spojeny se vzestupy titrů.
Existuje řada testů z tkání a krve: ELISA a Western blot, event. PCR metody, které jsou v ČR
dosažitelné. Nejjednodušeji: protilátky s nálezem IgM jsou spojené s aktivní infekcí, IgG a IgA
spolu znamenají dle potíží pacientů běžící chronickou infekci, IgG svědčí o proběhlé infekci, samotné mohou být i falešné negativní. Lékaři by měli vždy brát do úvahy pak i subjektivní potíže
pacientů!
Bohužel, při chronické infekci není zvýšená Fw (sedimentace červených krvinek), CRP (C reaktivní protein), Leukocyty (bílé krvinky), mnohdy ani další laboratorní nálezy neprokazují zvláštní patologii. Často i u mladších lidí je vyšší cholesterol, porucha funkce štítné žlázy, atd..
Léčba:
Antibiotiky krátkodobá do 1-3 týdenní nemusí každému pomoci, dlouhodobé antibiotické protokoly nejsou v ČR tč. brány vážně. Léky vhodné: tetracykliny, makrolidy, chinolony. U dlouhodobých protokolů dle Vanderbilt University USA: Wheldonův/Strattonův protokol: ACC long, Azitromycin, Doxybene, Klaritromycin, Metronidazol, Arficin atd…i na dobu několika let, byť to zní
neuvěřitelně současně s suplementační léčbou. Možnou otázkou pak je imunomodulační léčba atd..
Je nutno vytvořit léčebná centra, kde by pacienti našli své lékaře pro léčbu chlamydios s individuálním přístupem lékařů (podobně jako např. u pacientů s roztroušenou sklerosou, revmatismem
apod.).
Prevence
Nutno začít ihned- denně promoření populace roste! Zvláště u tzv. pohlavní formy můžeme informovaností zamezit nákaze v jejím šíření. A proto je nutno:
1) informovat všechny generace o chlamydiích plícních, pohlavních, jejich příznacích, komplikacích, možných doživotních následcích- škola, lékaři, masmedia..
2) informovat o složitosti léčby, nutnosti léčby obou sexuálních partnerů současně atd.
3) máme kriteria pro vyšetřování žen při podezření na sexuálně přenosnou nemoc, muži by měli
být varováni pak urology a dermatovenerology- uvést vše do praxe !
4) povinná hlášení zjištěné dg. a zmapování situace v ČR
104
Výzkum
Vzhledem k stále se rozrůstající promořenosti populace chlamydiemi se musí vypracovat léčebné a výzkumné projekty, které by se problematikou zaobíraly v komplexnosti, včetně dopadu
neřešení této situace nyní a na další generace ( náklady diagnostiky a léčby v akutní fási,
v chronické fási s rozvojem do autoimunity a dalších komplikací- léčby neplodnosti, roztroušené
sklerosy, infarktu myokardu, atd..).
Závěr:
Právě oblast školství je jednou z oblastí, kde se mladé generaci dá ideálně a bez význačných finančních nákladů předat maximum informací- prosíme Vás tímto o spolupráci.
Tento článek můžete použít k edukaci studentů, předejte jim prosím pak i odkazy na stránky
Chlamydie o.s., kde najdou základní informace a pokud máte internetové školní stránky- předejte
studentům adresu našeho občanského sdružení mezi Vašimi odkazy.
Můžete takto velice efektivně a již od zítřka ovlivnit zdraví budoucí generace a životní osudy
jednotlivých studentů a jejich rodin…
Kontakt na autorku:
MUDr. Polcarová Drahomíra, předseda Chlamydie o.s., tf 732 38 36 43
www.chlamydieos.cz
105
Co nám říkají o sexuální výchově čísla v roce 2009
Čas od času proletí v mediích čísla, která se přímo nebo okrajově dotýkají sexuální výchovy.
Někdy jsou čísla používána účelově, někdy se záměrem pravdivě informovat veřejnost nebo ji dokonce vyburcovat. Ráda bych vás s některými především statistickými údaji seznámila, případně se
pokusila o trochu jinou interpretaci, než jaká se objevila v tisku a televizi. Statistiky a závěry výzkumů by měly mimo jiné být vodítkem k činnosti SPRSV.
Typickými čísly, kterými se media čas od času snaží vyburcovat veřejnost, jsou statistiky
HIV/AIDS.
Jak na tom momentálně jsme?
Jen od ledna do června tohoto roku přibylo 75 HIV pozitivních občanů České republiky .
Podíváme-li se na kumulativní čísla, můžeme z nich mimo údajů, které se běžně do grafů dávají,
stanovit meziroční přírůstek.
Graf 1 – HIV v České republice – kumulativní údaj a údaj o meziročním nárůstu (2009 je odhad)
Jen občané ČR a cizinci s trvalým pobytem.
Zdroje: Státní zdravotní ústav, ČSAP
Graf 2 – Meziroční nárůst HIV pozitivních, ostatní údaje viz graf 1
Hodnocení údajů, zda se počet lidí infikovaných virem HIV dramaticky zvyšuje, či zda můžeme
směle tvrdit, že na relativně nízkém nárůstu máme svůj podíl i my, nechám na vaší úvaze.
106
Druhou oblastí, která bývá objektem zájmů medií, jsou umělá přerušení, nebo, jak se česká terminologie pro interrupce zřejmě do budoucna změní, umělá ukončení těhotenství.
Tady jsme s poklesem počtu interrupcí mohli být do nedávné doby více než spokojeni,
v posledních letech se pokles zastavil. Ze statistik jsem tentokrát použila pouze interrupce na vlastní žádost, bez uvedení zdravotních důvodů. Kvalifikovaným odhadem na základě údajů UZIS jsem
se pokusila zjistit, zda za zastavením poklesu nestojí zvýšený počet interrupcí u cizinek
s dlouhodobým pobytem v ČR.
Graf 3 – počty interrupcí na vlastní žádost včetně cizinek z dlouhodobým pobytem a odhad počtu
interrupcí bez cizinek
Graf 3 – detail
Zdroj: UZIS
Jak je zřejmé, k zastavení poklesu a dokonce k mírnému nárůstu interrupcí došlo i u Českých
žen.
Přestože pokles v minulých letech byl dramatický, absolutní čísla, na kterých se pokles zbrzdil,
by náš pocit spokojenosti měly přece jen trochu brzdit.
107
Graf 4 – Počty interrupcí na vlastní žádost denně
Zdroj: UZIS
Zajímavé údaje nám také nabízí již počtvrté v pětiletých intervalech realizovaná studie Sexuální
chování v ČR autorů a členů SPRSV prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., a doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Výběrové soubory
byly reprezentativním vzorkem populace ČR starší 15 let, a to podle posledního sčítání lidu. To je
důvod, proč z kumulativních výsledků, které jsou zpravidla publikovány, nevidíme příliš velký
posun. S laskavým svolením prof. Weisse jsem udělala rozbor jedné z otázek z posledních dvou
výzkumů v závislosti na věku dotázaných.
Otázka: Jakou antikoncepci jste použila při prvním pohlavním styku s mužem?
108
Graf 5
Graf 6
Zdroj: Studie Sexuální chování v ČR autorů a členů SPRSV prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., a doc.
MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.,
109
Vzhledem k minimálnímu počtu respondentů ve věkové kategorii 15 -17 let jsem spojila kategorie až do 29 let. Ve věkové kategorii 30 – 44 jakoby jde vývoj žádoucím směrem, nepříjemným
překvapením se může zdát tendence ve věkové kategorii žen mezi 15 a 29 lety – jako by vzrůstající
obliba HA už při prvním styku snižovala zájem na použití kondomu. To se však z této tabulky nedozvíme, protože respondentky evidentně uváděli pouze jeden druh antikoncepční ochrany a případně použitému kondomu zřejmě přisuzují funkci spíše hygienickou. Výzkum IPPF v rámci projektu SAFE hovoří až o 80% používání kondomu mezi patnáctiletými, kteří již mají pohlavní styk.
Poslední výzkum, který mne zaujal, byl ze série rychlých šetření Ústav pro informace ve vzdělávání a jeho předmětem byla sexuální výchova. Šetření proběhlo zhruba na dvou tisících školách,
což je jistě velmi reprezentativní vzorek. Dotazování byli ředitelé škol.
Zajímavou otázkou bylo, do kterých ročníků školy sexuální výchovu školy zařazují.
Graf 7
Zda je procento škol, které zařazují sexuální výchovu již do prvních ročníků ZŠ úspěchem či neúspěchem je otázkou do diskuse. Co se pohlaví vyučujících týče, sexuální výchovu vyučují přibližně v polovině škol výhradně ženy a v devíti z deseti škol tvoří mezi vyučujícími sexuální výchovy
většinu. Jen v zanedbatelné části škol převažují muži nad ženami.
Výzkum se dále zaměřil na uplatňování různých hledisek při výuce sexuální výchovy. Nejčastěji se uplatňuje přírodovědné hledisko (např. obecná zdravotní a biologická stránka problematiky),
následuje hledisko sociální (např. morálka, prezentace sexuality v médiích, proměny vnímání v závislosti na kultuře) Relativně nejmenší důležitost je přikládána osobnostně-zkušenostnímu hledisku
(např. vzory a zkušenosti, které děti již získaly, s odkazem na citovou a psychologickou stránku
problematiky), i toto hledisko je však celkově považováno za spíše důležité. Pro SPRSV je důležitá
i další část výzkumu, typy pomůcek pro výuku sexuální výchovy , které školy postrádají.
Téměř polovina škol postrádá multimediální programy a třetina škol i názorné učební pomůcky,
učebnice postrádá 21 % škol. Zhruba 30 % škol uvádí, že žádné pomůcky nepostrádají.
Používané metody při výuce jsou podobné jako při výuce jiných předmětů,přibližně třetina škol
uvedla, že používá besedu s odborníkem v mimoškolním prostředí pro některé skupiny/třídy. Zhru-
110
ba ve třech pětinách škol se vzdělávací programy pro žáky na objednávku vůbec nepoužívají nebo
jen ve výjimečných případech. Co se pomůcek týče,. v největší míře jsou používány učebnice a jiné
učební pomůcky Vždy nebo téměř vždy využívá učebnice ve výuce přibližně třetina škol (33,5 %).
Na druhé straně relativně nejmenší využití uvedly školy u názorných učebních pomůcek
. Využití pomůcek jako. časopisy, tisk, příběhy z literatury, modely lidského těla atd. již neuvedlo více než 4 % škol.
Podle ředitelů škol jsou pro přípravu učitele na výuku sexuální výchovy nejdůležitější metodické
materiály pro učitele a odborná literatura k danému tématu (knihy, články a jiné zdroje), naopak
nejmenší důležitost přikládají respondenti rozhovorům s dalšími učiteli a běžným novinovým či
internetovým zdrojům, zpravodajství a populárně naučným pořadům v TV. Zde máme jeden
z námětů k činnosti – vytváření kvalitních metodických materiálů pro učitele. Je evidentní, že jim
přikládají větší důležitost než běžným zdrojům – proč se můžeme jen dohadovat. Jistou úlohu určitě hraje obtížnost zobecnění některých témat a stanovení obsahu učiva. Mezi další náměty pro naši
činnost jistě patří sexuální výchova národnostních a etnických menšin a to ve všech věkových skupinách.
Zdroje:
Rychlá šetření 1/2009 – Sexuální výchova - závěrečná zpráva
Ústav pro informace ve vzdělávání březen 2009 http://www.uiv.cz/soubor/3594
Národní program boje proti AIDS http://www.aids-hiv.cz/novepripady.html
Česká společnost AIDS pomoc - http://www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm
Státní zdravotní ústav, Národní referenční laboratoř pro AIDS http://www.szu.cz/tema/prevence/prehledy-a-hlaseni-poctu-hiv-aids
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR – www.uzis.cz
Studie Sexuální chování v ČR autorů prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., a doc. MUDr. Jaroslava
Zvěřiny, CSc. z let 2003 a 2008
111
Využití multimediálního prostředku jako motivace pro realizaci sexuální výchovy v mateřské a primární škole
Slovo na úvod
Na aspekt, že sexuální výchova v současném českém školství je nedílnou integrální součástí
komplexní výchovy, která musí mít důstojné místo v edukačním procesu preprimárního i primárního vzdělávání, jsme nesčetněkrát upozornili (RAŠKOVÁ, 2007). V minulosti jsme také apelovali
na fakt, že sexuální výchova musí být realizovaná na základě specifických zásad, na principu situačního učení, na základě hravé činnosti a diskuse. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby pro tyto podmínky současné pedagogické praxe v mateřské a primární škole byl v oblasti sexuální výchovy
kvalitně připraven také učitel. Připravenost učitele (LUKÁŠOVÁ – KANTORKOVÁ, 2003, VAŠUTOVÁ, 2004 aj.) považujeme za prioritu pro úspěšné uplatňování sexuální výchovy v mateřské
a primární škole.
Při našich výzkumných aktivitách v minulosti jsme si položili základní otázku: zda jsou studenti
a učitelé v současné primární škole dostatečně odborně připraveni k realizaci sexuální výchovy.
Prostřednictvím pedagogického výzkumu (RAŠKOVÁ, 2008) jsme při využití metody nestandardizovaného didaktického testu ověřili aktuální stav odborné připravenosti studentů a učitelů
k sexuální výchově. Výsledky pedagogického výzkumu, které byly metodou dotazníku doplněny
o názory studentů a učitelů na vlastní odbornou a osobnostní připravenost, ukázaly na stále přetrvávající stav nedostatečné připravenosti studentů a mladších i starších učitelů k sexuální výchově
v oblasti odborně teoretické i didaktické (viz v příspěvku ve sborníku z 16. kongresu k sexuální
výchově).
V návrhu na zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální výchově (RAŠKOVÁ, 2008) jsme
uvedli, že ideálním řešením k posílení učitelské připravenosti je vytvořit samostatnou studijní disciplínu, která by jako speciální didaktika přispěla k systematičtější a důkladnější připravenosti učitelů k realizaci sexuální výchovy v mateřské a primární škole. Přihlédli jsme k požadavku
na posílení učitelské připravenosti k sexuální výchově a pro studenty učitelských oborů preprimárního a primárního vzdělávání jsme na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vytvořili samostatnou volitelnou studijní disciplínu s názvem „Základy rodinné a sexuální výchovy“,
kterou jsme začlenili do systému pregraduální přípravy, a „Sexuální výchovu v mateřské a primární
škole“ jako povinně volitelnou disciplínu u doktorského studijního programu oboru 7501 Pedagogika, začleněnou do systému postgraduální přípravy (viz Závěrečná zpráva projektu FRVŠ, 2007).
Při koncepci obou disciplín jsme kladli velký důraz na to, aby si studenti uvědomili důležitost přirozenosti, potřebu názornosti, vnímání a citových prožitků i vlastní iniciativu ze strany dětí, protože
vše zmíněné hraje důležitou roli při osvojování vědomostí a dovedností. Výuku nové studijní disciplíny „Základy rodinné a sexuální výchovy“ jsme v mezích možností zabezpečili řadou metodických, audiovizuálních i vizuálních materiálů, pomůckami a některými vhodnými publikacemi.
K podpoře kvalitnější přípravy učitelů k sexuální výchově jsme zpracovali informativní příručku
o sexuální výchově nazvanou „5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího školního
věku“. Informativní příručka (RAŠKOVÁ, 2007) rozšířila méně početnou řadu teoretickometodických textů k sexuální výchově nejen v primární škole.
Upozornili jsme také na to, že v systému dalšího vzdělávání učitelů (RAŠKOVÁ, 2008) je možné najít řadu cest, které povedou ke zlepšení situace s uplatňováním sexuální výchovy
v pedagogické praxi. Nejen pracoviště celoživotního vzdělávání při pedagogických fakultách, různá
vzdělávací pedagogická centra, ale i organizace, nadace a fondy pomohou přispět k dalšímu vzdělávání učitelů, jež bude zaměřeno na sexuální výchovu v primární škole. Otázkou je, zda existuje
dostatek kvalifikovaných lektorů, kteří se zabývají sexuální výchovou, mají zkušenosti
z pedagogické praxe a jsou ochotni vzdělávat učitele mateřské a primární školy.
112
V neposlení řadě jsme upozornili na důležitou úlohu propagace sexuální výchovy z pohledu humanistických tendencí u široké veřejnosti, na aktuální prezentaci významu sexuální výchovy a na
roli učitele v podmínkách pedagogické praxe (zejména ve všech dostupných regionálních i celostátních médiích a v tisku).
Studijní materiál multimediálního charakteru jako prostředek pro úspěšnou realizaci sexuální výchovy
Neustále hledáme cesty, které povedou učitele mateřské a primární školy k systematické, plánované a bezproblémové pedagogické činnosti v oblasti sexuální výchovy. K tomuto cíli směřuje
tvorba nového studijního materiálu multimediálního charakteru, který jako další nezbytný prostředek moderní výuky výrazně přispěje k prohloubení a zdokonalení profesní přípravy zejména budoucích učitelů v oblasti sexuální výchovy. Vytvoření studijního materiálu multimediálního charakteru se stane finálním výstupem projektu z Fondu rozvoje vysokých škol pro rok 2009. Tento
projekt je v současnosti realizován na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod
názvem „Sexuální výchova v pedagogické praxi mateřské a primární školy - studijní materiál multimediálního charakteru pro studenty a učitele“.
Studijní materiál multimediálního charakteru, který spojuje digitalizované složky v interaktivní
celek umožní inovovat zmíněné studijní disciplíny „Základy rodinné a sexuální výchovy“ (pro studenty oborů v prezenční, kombinované a paralelní formě studia, jež připravují budoucí učitele mateřských a primárních škol) a „Sexuální výchova v mateřské a primární škole“ (pro studenty doktorského studijního programu). Vytvořením studijního materiálu multimediálního charakteru pro
výše uvedené studijní disciplíny se zkvalitní připravenost učitelů k sexuální výchově zejména o vizualizaci specifických metodických postupů uplatněných v konkrétní pedagogické praxi navíc
s využitím příslušných komentářů. Tímto způsobem se rozšíří možnost studovat problematiku
v jiné podobě, a to názorněji, efektivněji a moderněji na rozdíl od klasičtějšího studia prostřednictvím pouze tištěných (statických) materiálů - viz ukázky z připravovaného studijního materiálu
multimediálního charakteru na DVD.
Závěr
I nadále si musíme uvědomovat, že prostřednictvím sexuální výchovy vštěpujeme dětem morální
principy, formujeme jejich jednání a rozvíjíme citovou oblast v návaznosti na jejich budoucí sexuální touhy a potřeby. I když prvotní úlohu v sexuální výchově má mít rodina, nelze v ní žádnou
koncepci sexuální výchovy nařídit. Řešení problematiky sexuální výchovy je z pozice rodiny jen
záležitostí svobodné volby. V podmínkách edukačního procesu v mateřské a primární škole však
musí být sexuální výchova zastoupena a realizována dlouhodobě, záměrně, cílevědomě a systematicky. V mateřské a primární škole má rozhodující roli zpravidla jeden učitel, který musí být všestranným odborníkem v řadě vědních disciplín i kvalitním metodikem, který je schopen děti adekvátně vzdělávat a vychovávat, a to též v oblasti sexuální výchovy.
Přes všechna možná úskalí je třeba, aby učitel v mateřské a primární škole zvládl problematiku
sexuální výchovy na profesionální úrovni a ta se stala součástí jeho pedagogických kompetencí.
A právě tvorba nového studijního materiálu multimediálního charakteru jako dalšího nezbytného
prostředku moderní výuky výrazně přispěje k prohloubení a zdokonalení profesní přípravy budoucích učitelů v oblasti sexuální výchovy.
Z hlediska svého multimediálního charakteru bude nově vytvořený studijní materiál dostupný na
internetu a tím využitelný pro inspiraci studentů i na jiných vysokých školách, které garantují odpovídající studijní obory, stejně jako pro učitele v pedagogické praxi nebo pro zájemce z řad rodičů
a široké veřejnosti.
113
Literatura
KASÁČOVÁ, B. Učitelská profesia v trendech teorie a praxe. Prešov: Metodicko- pedagogické
centrum, 2004. ISBN 80-8045-352-7.
LUKÁŠOVÁ – KANTORKOVÁ, H. Učitelská profese v primárním vzdělávání a pedagogická
příprava učitelů (teorie, výzkum, praxe). 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2003. 306 s. ISBN 80-7042-272-6.
RAŠKOVÁ, M. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe
v české primární škole. 1. vyd. Olomouc: VUP, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6.
RAŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva projektu 742/2006/F5/b. Rodinná a sexuální výchova jako
samostatná studijní disciplína u studijních oborů připravujících učitele mateřských a primárních
škol. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2007. 18 s. [on-line] Dostupné na
WWW: http://frvs.vsb.cz/frvs/vlastniProjekty.do
RAŠKOVÁ, M. 5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího školního věku. Informativní příručka o sexuální výchově nejen pro studenty, učitele, vychovatele a rodiče. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2007. 43 s. ISBN 978-80-244-1737-0.
VAŠUTOVÁ, J. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004. 192 s. ISBN
80-7315-082-4.
Kontakt na autorku:
Univerzita Palackého v Olomouci, PdF, Katedra primární pedagogiky
Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, ČR
E-mail: [email protected]
114
Specifika dětí z homoparentálních rodin
Mgr. Anna Sedláčková
ÚVOD
Příspěvek se zabývá lesbickými rodinami a specifiky dětí, které v nich vyrůstají. V první části
nalezneme definici homoparentální rodiny a její jednotlivé typy, dále pak některé aspekty psychického a sociálního vývoje dětí z lesbických rodin a případné odlišnosti ve výchově. Tato úvodní
část čerpá především z výsledků výzkumů z USA a Velké Británie.
Druhá část příspěvku zmiňuje některé výsledky výzkumu, který je součástí diplomové práce autorky.§ Výzkum je kvalitativní a je založen na rozhovoru doplněném projektivními technikami.
Výsledky jsou zpracovány formou zpráv o případové studii. Dalším výstupem je seznam klíčových
témat, který vznikl metodou vytváření trsů. Výsledky výzkumu potvrdily logiku dělení lesbických
rodin na dva základní typy – smíšené a plánované lesbické rodiny. Pro všechny děti je heterosexuální rodina normou. Většina dětí ve výzkumném vzorku se nesetkala s výraznými negativními
reakcemi ze strany vrstevníků ani širšího sociálního okolí. Nicméně každé dítě z lesbické rodiny je
jedinečné, jeho postoje a pocity závisí na typu rodiny, věku dítěte, komunikaci uvnitř rodiny a samozřejmě osobnostních charakteristikách.
V příspěvku jsem se zaměřila výhradně na praktické informace vhodné pro rodiče, pedagogy
a další osoby, které se mohou s dětmi z homoparentálních rodin setkat.
I
TERMINOLOGIE
Téma homoparentálního rodičovství je v České republice dosud málo propracované. Co se týče
psychologických charakteristik dětí vyrůstajících v těchto rodinách, existují pouze omezená data ze
zahraničních výzkumů.
Pro pojmenování rodin gayů nebo lesbických žen a jejich dětí existuje několik termínůhomosexuální rodiny, gay-lesbické (G/L), stejnopohlavní. Významným argumentem proti používání výše zmíněných termínů je fakt, že všechny pojmenovávají rodinu na základě sexuální orientace rodiče, bez ohledu na sexuální orientaci dětí, které jsou rovněž součástí rodiny. Sexuální orientaci nemá totiž rodina, ale jednotliví členové rodiny. Osobně považuji za nejvhodnější termín
homoparentální rodina. Termíny lesbická rodina a gay rodina používám pro upřesnění konkrétního typu rodiny. Pojmy homoparentální rodina a homoparentalita nejsou zatím v naší zemi příliš
rozšířené. Domnívám se ale, že jasně vyjadřují to, že jsou to právě rodiče, kteří
jsou homosexuálové, a ne děti či jiný rodinný příslušník. Je nicméně otázkou, zda vůbec můžeme
hovořit obecně o homoparentální rodině, nebo zda je nutné přísně rozlišovat gay a lesbické rodiny,
protože obraz rodiče gaye a rodiče lesbické ženy je velice rozdílný.
Přesný počet homoparentálních rodin není znám, jelikož nefigurují v žádných oficiálních statistikách. Je velmi těžké tyto rodiny identifikovat a studovat. Průzkumy v USA uvádějí, že v zemi žije
6-14 milionů dětí, které mají alespoň jednoho rodiče homosexuálně orientovaného, a 163 000 párů
žijících ve společné domácnosti s dětmi (Gomes, 2003). Staceyová a Biblarz odhadují, že v těchto
rodinách vyrůstá něco mezi jedním a dvanácti procenty dětské a adolescentní populace USA (Stacey, Biblarz, 2001). Občanské sdružení Stejná rodina uvádí, že v České republice existují stovky
homosexuálních rodin vychovávajících děti (Garčicová, 2008). Přesnější údaj o počtu homoparentálních rodin v ČR není k dispozici.
§
SEDLÁČKOVÁ, A. Specifika dětí z homoparentálních rodin[s.l.], 2009. FFUK Praha. Vedoucí diplomové práce
Šulová L.
115
Vzhledem k tomu, že počet lesbických rodin pravděpodobně převažuje nad počtem gay rodin,
a stejně tak se i psychologické výzkumy zabývají především tímto typem rodin, zaměřila jsem tak
i tento příspěvek.
Předpokládá se, že největší procento z celkového počtu homoparentálních rodin je tvořeno
lesbickými matkami s dětmi z předchozích heterosexuálních vztahů, tedy ženami, kterým je po
rozvodu svěřeno dítě do péče. Tyto rodiny bývají doplněny o matčinu partnerku, ta může mít také
děti z předchozího vztahu. Další skupinou jsou matky samoživitelky. Mohou to být jak rozvedené
matky, tak také matky, které nikdy nežily v partnerském vztahu a od počátku vychovávají dítě samy. V posledních letech zaznamenáváme nárůst ženských párů, které si pořizují dítě do vztahu zcela plánovaně. O zvýšeném počtu lesbických matek poprvé informují média v devadesátých letech
a bývá připisován dostupnosti umělého oplodnění i ženám bez partnera, které je možné v některých
zemích (Berman, 2002).
Na základě způsobu vzniku rodiny rozlišujeme smíšené lesbické rodiny (rodiče s dětmi
z předchozích heterosexuálních vztahů) a plánované lesbické rodiny (rodiče s dětmi, které se narodily plánovaně do lesbického vztahu). Termíny se mezi jednotlivými autory a zeměmi liší, někteří nazývají smíšené lesbické rodiny nevlastními.
Existují i rodiny, které bychom mohli zařadit do obou skupin. Pár v nich má nejen dítě
z předchozího heterosexuálního vztahu, ale později si pořídí plánovaně další dítě.
Další terminologickou otázkou je pojmenování partnerky biologické matky. I zde se autoři různí.
Sama považuji za nejvhodnější termín nevlastní matka, pro partnerku ženy, která má děti
z předchozího heterosexuálního vztahu a sociální matka pro ženu, která si pořídila dítě do vztahu
plánovaně, ale není biologickou matkou dítěte.
tabulka 1.
Modely homoparentálních rodin:
Smíšené gay a lesbické rodiny / nevlastní lesbické rodiny (blended families)
členové rodiny: biologická matka, nevlastní matka, děti
- homosexuální pár, kde dítě pochází z předchozího heterosexuálního vztahu
Plánované gay a lesbické rodiny (planned familes)
členové rodiny: biologická matka, sociální matka, děti
- lesbický pár, který má biologického potomka díky asistované reprodukci
(AID – Artificial Insemination by Donor)
- lesbický pár, který má biologického potomka díky domácímu oplodnění
(self-insemination)
- homosexuální pár s adoptovaným dítětem, přičemž právoplatným rodičem dítěte je pouze jeden z páru
- homosexuální pár s adoptivním dítětem, kdy k dítěti mají právní vztah oba rodiče
- lesbický pár, který počal a vychovává dítě s gayem či dvojicí gayů
- gay pár, který vychovává dítě z tzv. surogátního mateřství
Neúplné lesbické rodiny
- lesbické ženy vychovávající dítě samy bez partnerky, bez ohledu na způsob početí a původ dítěte
(López, 2004)
116
NĚKTERÉ ASPEKTY VÝVOJE DĚTÍ Z LESBICKÝCH RODIN
Oblast homoparentálního rodičovství, která provokuje největší debaty, se týká adekvátního vývoje
dětí vyrůstajících v gay a lesbických rodinách.
Hlavní postoje vyvolávající diskuse uvádí Gonzálezová:
•
▪ Pokud děti nedisponují jak mateřskou tak i otcovskou figurou, nebudou se vyvíjet zdravě
a harmonicky, ale budou vykazovat mnoho psychických problémů.
•
▪ Fakt, že dítě žije s gayi či lesbami může ovlivnit jeho sexuální identitu až tak, že se ono
samo může stát homosexuálem.
•
▪ Tyto děti trpí odmítáním okolí, daným homofóbií, která prostupuje naší společností.
(González, 2004)
V reakci na výše uvedené názory se většina psychologických a sociologických výzkumů gay
a lesbického rodičovství soustředí na tři základní okruhy: sexuální a genderovou identitu, emocionální vývoj a vývoj osobnosti dítěte a na sociální vztahy.
Tradiční teorie psychického a sociálního vývoje jsou založeny na vlivu dvou rodičů různého pohlaví, otce a matky, kteří jsou podmínkou zdravého vývoje dítěte. Proto mnoho teoretiků apriori
předpokládá problémy ve vývoji dětí z netradičních rodin. Vzhledem k tomu, že dětí, které vyrůstají v lesbických rodinách je více, většina diskuzí se zaměřuje na absenci figury otce, mužského
vzoru.
V doposud provedených výzkumech bylo nalezeno jen několik oblastí, ve kterých se děti
z homoparentálních rodin odlišovaly od dětí z heteroparentálních rodin, ale tyto odlišnosti jsou
z velké části způsobeny společenskými podmínkami (Clarke, 2002). Navíc Staceyová a Biblarz
připomínají, že je důležité nezaměňovat odlišnost za deviaci. Že se dítě v některých ohledech odlišuje, nutně neznamená, že se vyvíjí špatně (Stacey, Biblarz, 2001). Výzkumníci neshledali statisticky významné rozdíly mezi dětmi z heteroparentálních a dětmi z homoparentálních rodin v žádné
ze tří výše zmíněných oblastí zkoumání.
Většina autorů se shoduje na tom, že děti z lesbických rodin netrpí emocionálními a behaviorálními problémy, problémy s emoční vyrovnaností, depresemi a úzkostí a ani nemají problémy se
sociálním přizpůsobením více než děti z jiných rodin nemají větší sklon k poruchám osobnosti
a poruchám sexuální identity (například: Tasker, Golombok, 1997; Patterson, 1992; Stacey, Biblarz, 2001).
Vědecké důkazy nashromážděné v angloamerických zemích, Nizozemí a ve Španělsku nepotvrzují předsudek, že by homosexualita rodičů negativně ovlivňovala vývoj dítěte. Stejně tak jako nemůžeme očekávat, že heterosexualita sama o sobě zaručuje rodiči schopnost vytvořit vhodné prostředí pro dítě. Struktura nebo konfigurace rodiny není to nejdůležitější pro zdravý rozvoj dítěte,
důležitější se zdají být vztahy a dynamika, která uvnitř rodiny probíhá.
POSTŘEHY K VÝCHOVĚ DĚTÍ V LESBICKÝCH RODINÁCH
Neexistuje jeden zaručený způsob, jak hovořit o své sexuální orientaci s dítětem, stejně tak jako
neexistuje ideální doba. Nicméně pokud rodiče se svými dětmi o tomto nemluví, dítě bývá zmatené, vzdaluje se jim a zažívá napětí. Garnerová shrnula hlavní obavy homosexuálních rodičů a problémy, na které při výchově naráží.
117
Rodiče mohou mít pocit, že jejich sexualita není záležitost, kterou by se měly zabývat děti. Ale coming-out** a rozhovor o sexualitě a sexuálním chování jsou dvě odlišné věci.
Seznámení dítěte se sexuální orientací neznamená nutně popis sexuálních aktivit. Děti neuvažují stejně jako dospělí, nepotřebují znát detaily. Stačí jim říct, že maminka cítí náklonnost a lásku k jiným ženám, stejně jako jiné maminky cítí lásku k mužům.
Někdy rodiče čekají, až jejich dítě bude dost staré, aby situaci pochopilo. Ale v době,
kdy ještě neví, co je to sexualita a nesetkalo se s homofobním pohledem, je pro něj akceptace homosexuální orientace rodiče snazší. Děti dokáží chápat koncept homosexuality okolo
pátého roku, coming-out dětem před pubertou se obvykle setkává s pozitivními reakcemi.
Proto je rodičům doporučováno svěřit se dětem co nejdříve (van Dam, 2004). Adolescence
je z tohoto hlediska nejobtížnější období a pro děti může být v této chvíli informace velmi
stresující.
Rozvádějící se rodiče se často obávají, že kdyby se současně svěřili dětem se svou
sexuální orientací, bylo by to pro ně mnoho informací najednou. Ale děti mají tendenci konstruovat ve své mysli různé důvody, které vedly k rozvodu a často z něj obviňují sebe. Proto pro mnoho dětí bývá úlevou, pokud se dozví pravý důvod. Navíc rodiče, kteří čekají, až
bude vhodná chvíle, riskují, že se dítě dozví informaci jiným a horším způsobem.
Matky v plánovaných lesbických rodinách mohou mít pocit, že byly vždycky „out“ a
nepovažují za nutné s dětmi o své homosexualitě hovořit. Děti si pravděpodobně uvědomují
v čem je jejich rodina odlišná, ale mohou být zmateny z homofobních poznámek, které zaslechnou mimo rodinu, nevědí, jak na ně reagovat. Nejsou si jisté, zda se mohou se svými
pocity a zkušenostmi rodičům svěřit. Když rodiče s dětmi hovoří, dodávají jim tak slovní
zásobu, aby ony samy mohly o své rodině mluvit s ostatními a podporují je ve vzájemné
debatě.
Doba, která uplyne než se člověk smíří se svou sexuální orientací, může trvat týdny,
měsíce, ale i roky. Stejně tak i rodinní příslušníci musí dostat čas, aby mohli informaci
zpracovat. Děti na coming-out mohou reagovat naprosto klidně, ale i vztekem, zablokováním komunikace s rodičem nebo jiným způsobem. Negativní pocity se často změní, pokud
rodiče dítěti poskytnou dost času a podpory.
(Garner, 2005)
Některé děti mají spousty otázek, jiné se nezeptají na nic, některé se ptají okamžitě, jiné potřebují čas na rozmyšlenou. Jak děti stárnou a dozrávají, napadají je nové otázky a objevují se nové problémy.
Děti ze smíšených lesbických rodin mohou mít problémy vyrovnat se s rozchodem rodičů. Hádky a protichůdné informace v nich mohou způsobovat zmatek a pocity nejistoty. Rozporné a matoucí bývají i reakce širší rodiny. Stejně tak složité je pro dítě vytvoření vztahu k nevlastní matce,
dětské vnímání rolí a vztahů v rodině se může odlišovat od názoru dospělého. Děti v plánovaných
lesbických rodinách, adoptované i narozené prostřednictvím asistované reprodukce, se dříve či
později začnou zajímat o své biologické kořeny. Řešením všech problémů je vzájemná důvěra a
otevřenost v rodině.
**
Pojmy být out nebo coming-out jsou již dlouho spojené s gay a lesbickou komunitou. Znamenají otevřenost či
otevření se ohledně sexuální orientace, svěření se se sexuální orientací rodině i širšímu okolí. Coming-outem se daná
osoba snaží nastolit rovnováhu mezi vnitřními prožitky a vnější prezentací sebe sama (Sullivan, 2004).
118
II:
POHLED ČESKÉHO DÍTĚTE NA JEHO NETRADIČNÍ RODINU
Homoparentální rodiny jsou různorodou skupinou, jak je již zmíněno výše, řadíme mezi ně jak
lesbické, tak i gay rodiny. Děti do těchto rodin přichází z předchozích heterosexuálních vztahů nebo plánovaně, až po coming-outu rodičů. Některé děti žijí pouze s dvěma rodiči stejného pohlaví,
jiné mají rodiče třetího, heterosexuálního. Další žijí pouze s jedním homosexuálním rodičem a existují i děti, o jejichž výchovu se stará více dospělých osob.
Na zkušenosti dětí z homoparentálních rodin má vliv nejenom rodinná struktura, ale především
vztahy v rodinách a osobnost jednotlivých členů rodiny. Jelikož je každý člověk jedinečný, je jedinečná i každá homoparentální rodina. Přesto můžeme ve zkušenostech dětí z těchto rodin nalézt
určité společné znaky.
V roce 2008 byl uskutečněn kvalitativní výzkum dětí z českých lesbických rodin jehož výzkumný vzorek čítal 10 dětí ve věku 4 až 15 let. Ve vzorku byly děti pocházející z předchozího
heterosexuálního vztahu i děti, které se do lesbické rodiny narodily plánovaně. Hlavní metodou byl
vícenásobný polostrukturovaný rozhovor s dítětem a jeho matkami, který byl doplněn o projektivní
techniky. Výsledky jsou zpracovány do formy zpráv o případové studii. Dalším výstupem je seznam témat, která děti z českých lesbických rodin považují za klíčové. Některá uvádím témata uvádím v následujících odstavcích .
▪ BÝT NEBO NEBÝT OTEVŘENÝ (BÝT NEBO NEBÝT „OUT“)?
Zda a jak o své rodině děti, které se zúčastnily výzkumu, na veřejnosti hovoří, závisí především
na typu rodiny, otevřenosti samotných rodičů a dále pak na věku a osobnosti dítěte. Všechny děti
z plánovaných rodin berou svou rodinnou strukturu jako samozřejmost. Mladší děti, mluví o všem a
se všemi zcela automaticky. Starší děti jsou si již vědomy heteronormativních postojů společnosti,
pokud se jich ale někdo na rodinu zeptá nebo je důvod o ní mluvit, mluví bez zábran. U dětí ze smíšených rodin je situace velice individuální. Svým přátelům se obvykle svěří, dalším lidem obvykle
odpovídají až na předchozí dotaz.
Důvodem pro uzavřenost je především neviditelnost homoparentálních rodin ve společnosti. Děti obvykle tuší, že nejsou jediná homoparentální rodina, ale většinou jiné podobné rodiny neznají.
„S nikým, ani s kamarády o tom nemluvím, nikdo to neví. Nechci to říct. Neznám nikoho, kdo má
taky dvě mamky.“(♀, 9)
▪ JAKÉ MÁ DÍTĚ INFORMACE O SEXUÁLNÍ ORIENTACI SVÝCH RODIČŮ ?
Téměř všechny děti z výzkumného vzorku, kromě nejmladších, již mají nějakou představu o
tom, co je to homosexualita. Děti ze smíšených rodin tento pojem znaly již dříve, než se dozvěděly
tuto skutečnost o své matce.
„Homosexuál znamená, že je ženská a ženská spolu. Je to normální. ...Jen je to trochu divný,
protože je to úplně nový v zákonu.“(♂, 8)
„Člověk musí vyzkoušet jakou má orientaci. Musí vyzkoušet se třeba líbat s chlapem a jestli se
mu to líbilo, tak se potom rozhodne, co by chtěl.“(♀,15)
▪ OKOLÍ, VRSTEVNÍCI, ŠIRŠÍ RODINA
Děti samotné nezmínily žádnou špatnou osobní zkušenost nebo výraznou negativní reakci ze
strany okolí či vrstevníků. Spolužáci netradiční rodinu dětí obvykle výrazněji nekomentovali.
Všechny děti, až na jednu výjimku, mají ve své blízkosti alespoň jednoho kamaráda, který ví o
jejich rodině, vnímá ji pozitivně a mohou spolu o všem mluvit. Přestože se nikdo osobně nesetkal
s obtěžováním či narážkami kvůli své rodině, hlavně starší děti si jsou určitého stigmatu daného
naší společností, vědomy.Všechny třídní učitelky, kromě jedné, jsou informovány o netradiční
rodině svého žáka, vesměs ji akceptují a reagují pozitivně.
119
Negativní reakce se vyskytovaly především ze strany prarodičů.
▪ OTEC
Vztahy dětí z lesbických rodin s otcem bývají komplikované. Ty, které přišly na svět prostřednictvím asistované reprodukce vnímají absenci svých biologických kořenů. Rozchod biologických
rodičů dětí ze smíšených rodin výrazně negativně ovlivňuje vztahy otec- dítě. Děti, pokud se svým
otcem stýkají, ho obvykle velice milují, rády s ním tráví čas a je pro ně vzorem. Proto bych zde
ráda zdůraznila, že pocity, které muži chovají ke svým bývalým manželkám by neměly ovlivňovat
jejich vztahy s dětmi. I když již nejsou manželi, zůstávají rodiči. Děti potřebují jejich lásku a podporu v této nelehké situaci.
▪ NEVLASTNÍ A SOCIÁLNÍ MATKA
Pojmy nevlastní a sociální matka jsou pojmy odborné, které lesbické rodiny ani děti v nich vyrůstající nepoužívají. Samotné slovo matka, se svými konotacemi, neodpovídá vždy tomu, jaké
vztahy děti ke svým nevlastním a sociálním matkám mají. Záleží na povaze a rodinné historii každého dítěte.
Děti z rodin smíšených oslovují svou nevlastní matku obvykle křestním jménem, v plánovaných
rodinách používají oslovení mami pro obě ženy.
Ve smíšených rodinách je nevlastní matka spíše v roli přítele než v roli rodičovské. Mladší děti
uvádí kladný vztah ke své nevlastní matce. V adolescentním věku se obecně vztahy dětí a rodičů
stávají komplikovanější a vztahy dětí a nevlastních rodičů zvláště. Problémy dětí s novými partnery
jejich rodičů obvykle pramení z nevyřešených záležitostí jež mají původ v rozvodu rodičů a
v problémech spojených s přizpůsobováním se životu v nevlastní rodině.
▪ BUDOUCÍ RODINA A VLASTNÍ SEXUÁLNÍ ORIENTACE
Matky, které se zúčastnily výzkumu, nemají žádné přání ohledně sexuální orientace svého dítěte
a s případnou homosexuální orientací by neměly problém. Postoj biologických otců neznáme, ale
v mnoha případech by pravděpodobně tak tolerantní nebyl.
Všechny děti předpokládají, že budou mít v dospělosti vztah s osobou opačného pohlaví. Pouze
jedna desetiletá dívka uvažuje o obou možnostech. „S kým budu, až budu velká ještě nevím, protože
nevím, jestli budu na holky nebo na kluky.“ Její matky s ní hovoří o vztazích a homosexualitě často
a otevřeně a celkové klima rodiny je otevřeno všem možnostem.
Děti z plánovaných lesbických rodin předpokládají heterosexuální vztah, ale vztah homosexuální předem neodmítají. Čtyři děti, všechny jsou ze smíšených rodin, homosexuální vztah radikálně
odmítají. „Život s mužem? Nad tím jsem nepřemýšlel. Mně se to zdá nechutný, jako chlap
s chlapem. Ženská s ženskou, to mi je jedno, to tu vidím každej den, ale chlap s chlapem, to ne.
Kdyby se to stalo, asi bych se přemlouval, že to není pravda.“(♂, 15)
▪ CO JE „NORMÁLNÍ“ RODINA?
Všechny děti bez rozdílu považují za normu heterosexuální rodinu. Část považuje homoparentální rodinu za plnohodnotnou alternativu, druhá část vidí v homoparentální rodině odchylku od
normálu.
„Kdyby se chtěl někdo zeptat, jaký je rozdíl mezi rodinama, tak já bych řekla, že žádný rozdíl
není. Například jsou rodiny, co je maminka a tatínek a to dítě mlátí a týrají... V podstatě je to úplně
stejný a záleží na tom, jaký jsou ty rodiče. Může to být pán a paní nebo paní a paní, je to stejné.“(♀, 10)
Jiná stejně stará dívka naopak tvrdí, že „holka a kluk je lepší, protože se za to nikdo nemusí stydět. Holka a holka se musí stydět, když jsou spolu.“
Postoje dětí ovlivňují nejen názory společnosti, ale především postoje celé rodiny. Pokud slýchají, že lesbická rodina je něco nenormálního, něco, co musí její členové skrývat a stydět se za to,
120
věří tomu. Nemluví o rodině, své pocity si schovávají pro sebe, z čehož mohou pramenit psychické
problémy.
ZÁVĚR
Ideál heteroparentální rodiny nelze popírat, pokud je ale lesbický vztah kvalitní, postavený na
toleranci, respektu a pozitivní interakci mezi rodiči, může sloužit dítěti za vzor stejně dobře jako
vztah heteroparentální. Navíc žádná rodina nežije v sociálním vakuu, děti mají možnost učit se
o vztazích mezi ženami a muži ve svém okolí.
Díky své netradiční rodině se děti z lesbických rodin stávají tolerantnější a otevřenější rozdílům
mezi lidmi. Pokud rodiče se svými dětmi o rodině a homosexualitě přiměřeně hovoří a berou ji jako
přirozenou alternativu, děti považují svou rodinu za běžnou. V dospělém životě pak dokáží přijímat
i mnoho jiných alternativ a mohou být tolerantnější i ve svém partnerském vztahu.
Oblast homoparentálního rodičovství je stále málo probádaná. I přesto, že žádný z doposud provedených výzkumů nenašel u dětí z těchto rodin významnější problémy v psychickém, genderovém
ani sociálním vývoji, musíme zdůraznit malé množství longitudinálních výzkumů. Zatím nemůžeme jasně říci, jaký vliv má dětství v lesbické rodině na budoucí život člověka, na jeho vztahy a výchovu vlastních dětí.
V dnešní době diskuze, zda je homoparentální rodina něco dobrého či špatného a zda by homosexuálně orientovaní jedinci měli nebo neměli vychovávat děti, pozbývá smyslu. Tyto rodiny již
existují a jejich přítomnost nemůžeme popírat. Na základě poznání rodinného života a zkušeností
dětí bychom měli informovat odbornou i laickou veřejnost a usnadnit tak dětem
z homoparentálních rodin život v našem společném světě.
Domnívám se, že důležitou roli v této problematice sehrává školství. Pedagogové většinou neuvažují o tom, že by některý z jejich žáků mohl pocházet z homoparentální rodiny. Hovoří-li se ve
škole na téma rodina, zmiňuje se obvykle pouze její tradiční varianta. Dítě vyrůstající
v homoparentální rodině může konfrontací s opakovanými stereotypními informacemi svou rodinu
vnímat jako podivnou a méněcennou, což může vést ke vzniku adaptačních potíží (Janošová, 2008).
Vhodné by bylo, kdyby se učitelé ve svých osnovách věnovali i alternativním rodinným uspořádáním včetně homosexuality rodičů, ale i dětí
samotných. Pokud se dítě ve škole seznámí
s různými typy rodinného uspořádání,
legitimizuje to jeho vlastní rodinu a vztahy
v ní a zároveň právo jeho samého na existenci
v této společnosti. Dítě se dozví, že
homoparentální rodiny tvoří jen malou část
všech rodin, ale i přesto jsou členové jeho
rodiny stejně hodnotnými osobami jako
všichni ostatní. Edukace vede i ke zlepšení
postoje vrstevníků k dětem z těchto rodin.
Mohou brát homoparentální rodiny jako fakt
a ne jako anomálii, která je terčem posměchu.
121
LITERATURA
BERMAN, M. Gay and lesbian parenting. Journal of Marriage and Family. 2002, vol. 64, is. 3, s.815-818.
CLARKE, V. Sameness and difference in research on lesbian parenting. Journal of Community & Applied Social Psychology. 2002, vol.12, no. 3, s.210-222.
GARČICOVÁ, A., et al. Stejná rodina [online]. 2008
<http://www.stejnarodina.cz/index.php?item=ochrana_ditete>.
[cit.
2009-02-24].
Dostupný
z
WWW:
GARNER, A. Families Like Mine : Children of Gay Parents Tell It Like It Is. 1st edition. New York : HarperCollins
Publishers, 2005. 264 s. ISBN 00-6052-757-9.
GOMES, C. Partners as parents: challenges faced by gays denied marriage. The Humanist. 2003, vol.63, no.6, s.14-19.
GONZÁLEZ, M. et al. Ajuste psicologico e intervención social en hijos e hijas de familias homoparentales. Infancia y
aprendizaje. 2004, t. 27, no. 3, s. 327-343.
JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita : Vývoj a úskalí. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 288 s. ISBN 97-8802-472284-9.
LÓPEZ F. ¿Existen dificultades especificas el los hogares con progenitores homosexuales?; Infancia y aprendizaje.
2004, t.27, no.3, s. 351-360.
PATTERSON, C.J. Children of lesbian and gay parents. Child Development. 1992, vol. 63, no. 5, s.1025-1042.
STACEY, J., BIBLARZ, T.J. (How) Does the sexual orientation of parents matter?. American Sociological Review.
2001, vol. 66, no.2, s.159-183.
SULLIVAN, M. The family of woman : Lesbian mothers, their children and the undoing of gender. 1st edition. Berkeley, CA : University of California Press, 2004. 312 s. ISBN 0-520-23964-4.
TASKER, F., GOLOMBOK, S. Growing up in a lesbian family. 1. vyd. New York: Guilford Press, 1997. 194s. ISBN
1-57230-170-8.
VAN DAM, M. A. Mothers in Two Types of Lesbian Families: Stigma Experiences, Supports, and Burdens. Journal of
Family Nursing. 2004, vol.10, no.4, s.450-484.
122
Aktuální problémy mlčenlivosti v pomáhajících profesích
JUDr. Olga Sovová, Ph. D.
Odborná asistentka Katedry sociální práce a sociální politiky Univerzity Hradec Králové
V oblasti pomáhajících profesí panuje mnoho nejasností a mýtů o tom, jaké povinnosti má pracovník této profese, jakmile se dozví důvěrná data při výkonu své práce.
Základní otázkou je, jakým způsobem chápat pojem „pomáhající profese“.
Můžeme tento pojem vymezit v širokém slova smyslu. Tedy všechny profese, jejichž úkolem je
poskytovat nějaký typ veřejné služby. Tato činnost může být vykonávána jako výdělečná i dobrovolnická. Pak do této oblasti můžeme zařadit širokou škálu profesí, počínaje advokáty, lékaři, duchovními, přes sociální pracovníky až po dobrovolnou službu v různých typech organizací - hospice, nemocnice, organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí a mnoho dalších, včetně
přeshraniční pomoci, jako jsou Člověk v tísni nebo Lékaři bez hranic.
Každý člověk se může více či méně dobrovolně rozhodnout, zda pomoc potřebuje a zda ji přijme.†† Pokud však je pomoc poskytována, má vykonavatel každé z pomáhajících profesí povinnosti, které jsou stanoveny jak zákonem, tak etickými profesními předpisy. U mnohých pomáhajících profesí je totiž jednou z podmínek jejího výkonu povinné členství v profesní asociaci.
Základním požadavkem kladeným na pomáhající profesi je, vedle odbornosti, respekt ke klientovi a ochrana jeho soukromí
Jednou ze nejdůležitějších povinností pomáhajících profesí je zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se pomáhající osoba dozví v souvislosti s plněním svých profesních a pracovních
povinností. Tato mlčenlivost se vztahuje nejen na konkrétního nositele profese, ale i na jeho zaměstnance a spolupracovníky.
Přesto je oblast povinné mlčenlivosti a poskytování informací třetím osobám často nejasná a je
doprovázena mnoha právními omyly, kdy se zaměňuje zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti
s etickým profesním principem, který neobstojí ve světle jiných povinností, které zákony ukládají.
Nedostatečně upravená povinná mlčenlivost u mnoha profesí, jejichž vstup do života jednotlivců
přinášejí různé fáze životního cyklu příjemce služby, může vést k základnímu dilematu pracovníka
pomáhající profese - kde končí zájem klienta a právo na ochranu jeho osoby a začíná povinnost
informovat o některých skutečnostech členy jeho rodiny, zaměstnavatele nebo orgány státu.
Za základ úvah můžeme vzít Listinu základních práv a svobod (LSZP)‡‡, která vymezuje základní mantinely ochrany práv fyzických osob. Požadavek ústavně konformního výkladu práv se
promítá v tom, že lidskou důstojnost je třeba nejen respektovat, ale právními prostředky i aktivně
chránit.
V rámci ochrany základních lidských práv hovoří Ústavní soud (ÚS) velmi často i o právu každého na autonomii a právu na sebeurčení. V ústavně konformním pojetí můžeme tuto autonomii
chápat jako svobodu v rozhodování, možnost výběru svého chování v určité situaci a právo i možnost zůstat pánem svého jednání i způsobu života, tedy i právo na ochranu soukromé sféry, jak ÚS
opakovaně judikoval.
Z tohoto úhlu pohledu se jedná o "sběrné" či generální právo na autonomii osob, které logicky
reaguje na nemožnost předvídat při formulování základních práv všechny v budoucnu se vyskytující
zásahy do svobodného prostoru osoby.§§
Významným mantinelem je i čl. 5 LSZP – „Každý je způsobilý mít práva.”
††
Omezení výběru pomoci je dáno např. institutem tzv. povinné obhajoby v trestním řízení. I zde si však obviněný
může vybrat svého advokáta a odmítnout z vážných důvodů advokáta ustanoveného soudem.
‡‡
Vyhlášena pod číslem 2/1993 Sb.
§§
Srv. např. I. ÚS 1835/07, I. ÚS 43/04.
123
Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 546/03 se Ústavní soud jednoznačně vyjádřil k nutnosti ochrany
právní subjektivity jednotlivce: “Právní subjektivita totiž musí pokrývat i právo jednotlivce na rozvoj jeho osobnosti v podobě interakce s okolím….” Osoba definovaná právní subjektivitou má právo na svobodné jednání.***
Specifickou oblastí, která prochází napříč právním řádem, je právo fyzické osoby na ochranu
soukromí. Právo na soukromí je chápáno jako nezadatelné právo ústavní, které jej chráněno jak
právem soukromým, tak právem veřejným.
Obsah pojmu soukromí není v žádném právním předpise přesně vymezen. Judikatura, zejména
Evropský soud pro lidská práva, dospěla v zásadním rozhodnutí Niemitz v. Spolková republika
Německo k tomu, že soukromí je dynamickou, rozvíjející se sférou, jejímž základem je nejen nedotknutelnost osobní identity, právo na informační sebeurčení, nedotknutelnost obydlí a rodinného
života, ale i právo na vytváření a rozvíjení vztahů k ostatním osobám.†††
Ve světle těchto úvah můžeme pomáhající profese rozdělit na několik skupin.
První skupina má poměrně striktně vymezenu povinnou mlčenlivost ve prospěch klienta, která
se vztahuje nejen k samotnému poskytování příslušné pomoci, ale i k projevům osobní povahy,
které mohou souviset s nemocí nebo aktuálním psychickým či fyzickým stavem klienta. Jde především o zdravotnické pracovníky, advokáty, duchovní nebo sociální pracovníky, i když u posledně
jmenovaných je povinná mlčenlivost podstatně omezenější.
Pokud jde o studenty a další osoby, které se předepsaným výcvikem připravují na příslušné povolání, pak tyto osoby se mohou seznamovat nejen s dokumentací, ale i s dalšími skutečnostmi,
kterými jsou právě osobní projevy a záznamy klienta, po poučení o povinné mlčenlivosti. Toto poučení musí být písemně zadokumentováno, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.‡‡‡
Velká část pomáhajících profesí, zejména pokud jde o dobrovolníky, má však povinnou mlčenlivost vymezenu především jako etickou povinnost. Etické kodexy, charty práv pacientů nebo
vnitřní směrnice zaměstnavatele mohou mít nanejvýš charakter paranorem, tedy pokynů či předpisů, které mají svou oporu v blanketních normách, které umožňují upravit profesní komoře
s nuceným členstvím nebo zaměstnavateli povinnosti vykonavatelů určité profese nebo zaměstnanců. Odkaz na tento typ předpisů najdeme například v zákoníku práce§§§. V případech, kdy zákon
tuto oporu neposkytuje, je profesní mlčenlivost spojována buď s právem veřejným, což je zejména
zákon o ochraně osobních údajů nebo zákon o úřednících územních samosprávných celků****, nebo
s právem soukromým na základě ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti.
Ochrana osobních údajů je zakotvena v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Chráněny jsou osobní údaje fyzických osob, které nejsou veřejně dostupné a jsou získávány především cíleně, systematicky, s možností ověření jejich pravdivosti a s možností tyto údaje dále použít
nebo zpracovat.
Osobní údaje tak získávají např. nemocnice, zdravotnická zařízení nebo i zařízení sociální péče.
S těmito údaji mohou uvedená zařízení nakládat v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů
nebo podle jiných předpisů i bez souhlasu klienta a bez registrace u orgánu dohledu, kterým je
Úřad pro ochranu osobních údajů.††††
***
Nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na www.nalus.cz.
†††
Srv. podrobně Mates, P.: Ochrana soukromí ve správním právu, Praha, Linde 2006, 2. vydání.
‡‡‡
Srv. zákon o advokacii. Pokud je student zaměstnancem advokátní kanceláře, pak se na něj vztahuje povinnost mlčenlivosti podle zákona o advokacii. Pokud je student na praxi v advokátní kanceláři, musí podepsat poučení o mlčenlivosti.
§§§
§§305-306 zákon 262/2006 Sb.
****
§16, písm.j) zákona č.312/2002 Sb.
††††
www.uoou.cz.
124
Vzhledem k citlivosti údajů, které často zahrnují jak majetkové poměry, např. číslo bankovního
účtu, tak údaje o zdravotním stavu, kontakty na členy rodiny, včetně jejich bydliště nebo i anamnézy, má většina zařízení dlouhodobé péče vypracovaný svůj formulář souhlasu se zpracováním
osobních údajů pro účely stanovené zákonem a personál je řádně poučen o způsobu nakládání
s těmito údaji. Tyto požadavky obsahují např. národní akreditační standardy pro nemocnice nebo
standardy sociálních služeb.
V této souvislosti je vhodné upozornit na to, že pokud by údaje, např. u zařízení krátkodobých
pobytů, byly používány i pro informování klientů nebo jejich rodinných příslušníků o nabízených
službách a novinkách, pak je třeba vyžádat si nejen souhlas konkrétních fyzických osob, ale především provést registraci u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Z hlediska zákona o ochraně osobních
údajů jde již o komerční využití získaných osobních údajů bez ohledu na to, že jsou získány se souhlasem klienta a využívány např. pro zdravotní či sociální služby.‡‡‡‡
Pokud jde o ochranu soukromým právem, základem jsou ustanovení o ochraně osobnosti v
občanském zákoníku. V souladu s těmito ustanoveními má každá fyzická osoba právo na ochranu
svého soukromí i projevů osobní povahy.
Občanský zákoník v § 11 stanoví :
Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
V případě neoprávněných zásahů se lze domáhat upuštění od zásahu i náhrady škody za způsobenou nemateriální újmu v souladu s ustanoveními § 13 občanského zákoníku.
(1)Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů
do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno
přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve
značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též
právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích…..
Poškozený je však většinou odkázán na složité a především zdlouhavé občanskoprávní řízení o
náhradě škody. Náhrada škody v našem právu je dosud chápána a především ustanoveními občanského práva umožňována pouze jako reparace a kompenzace škody již vzniklé a případně ušlého
zisku. Z tohoto důvodu je často náhrada škody v souvislosti se zásahem do osobnostních práv přiznána ve výši neodpovídající skutečně způsobenému problému, který obvykle bývá pociťován i
jako újma nemateriální.
Nauka přitom již dovodila, že … „v případě zlého úmyslu, např. záměrně skandalizovat a pomluvit určitou osobu, má soud svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným určením výše peněžitého zadostiučinění. Obdobně by měl
postupovat v případě záměru původce neoprávněného zásahu zvýšit svůj majetkový prospěch. „§§§§
Navrhovaný občanský zákoník přichází nejen s reparační, ale i se sankční funkcí náhrady škody.
Cílem sankční náhrady škody je nejen kompenzace pro poškozeného, ale rovněž potrestat škůdce za delikt, kterého se dopustil ve vztahu k poškozenému a jímž mu způsobil újmu. Úkolem
sankční náhrady škody je rovněž odstrašit škůdce nebo jakoukoliv třetí osobu od opakování tohoto
deliktu v budoucnu. Toto pojetí - sankční náhrada škody u pochybení způsobených v oblasti osobnostních práv je na místě, neboť často bývá velmi obtížné zjistit materiální, skutečně vyčíslitelnou
škodu.
‡‡‡‡
Typickým příkladem jsou věrnostní karty klientů nebo pacientů.
§§§§
Knap, K. a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, 4. vydání, Linde Praha, a.s., 2004, s. 195, viz též
Ryška, M. na jinepravo.blogspot.com, červenec 2009.
125
Podle navrhovaného ustanovení § 2644 občanského zákoníku*****
„(1) Kromě náhrady, k níž je škůdce jinak povinen, vznikne poškozeným právo na její přiměřené
zvýšení, byla-li újma způsobena úmyslně, zvláště s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci nebo autority škůdce, diskriminací poškozeného z důvodu pohlaví, zdravotního
stavu, etnického původu, víry nebo obdobných závažných důvodů.
(2) Při stanovení výše plnění se rovněž přihlédne k obavám poškozeného ze ztráty života nebo
vážného poškození zdraví vyvolaným hrozbou nebo jinou příčinou.“
Odpovědnost vůči klientovi za způsobenou škodu nese zásadně poskytovatel - provozovatel
zdravotnického zařízení nebo zařízení sociální péče, obchodní společnost poskytující advokátní
služby, apod. Zaměstnanci pak mohou odpovídat buď společně a nerozdílně nebo má vůči nim zaměstnavatel právo na náhradu škody v případech, kdy škodu zavinili porušením svých pracovněprávních povinností.
U zaměstnanců poskytovatele by mohlo jít o odpovědnost za konkrétně vzniklou škodu, kde by
zaměstnavatel požadoval odpovídající podíl na náhradě, kterou by sám byl povinen vyplatit klientovi.†††††
Dále má zaměstnavatel možnost využít ustanovení § 52, písm. f) a g) zákoníku práce
k upozornění zaměstnance na neuspokojivé pracovní výsledky a následnou možnost výpovědi.
Krajním opatřením je pak okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55, odst. 1, písm. b) zákoníku práce. Porušení pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem například u zdravotnického pracovníka lze spatřovat v tom, když zaměstnanec poruší povinnou mlčenlivost a umožní
neoprávněné osobě seznámit se s dokumentací pacienta nebo poskytne zevrubné informace o případu či zdravotním stavu bez souhlasu klienta nebo pacienta, např. sdělovacím prostředkům. Totéž
platí i pro pracovníky sociálních služeb, neboť i ti mají uloženu § 100 zákona o sociálních službách
mlčenlivost.
U pracovníků pomáhajících profesí, kteří jsou členy profesní komory, přichází do úvahy i disciplinární odpovědnost. Poškozený může vznést stížnost a podat podnět profesní komoře k zahájení
disciplinárního řízení .
V souvislosti s těmito úvahami jsem toho názoru, že bude nezbytné zvážit de lege ferenda vytvoření profesní komory sociálních pracovníků, tak jak je tomu např. ve Velké Británii, kde od 1.
dubna 2005 sociálním pracovníkem může být osoba, která má nejen potřebnou kvalifikaci, ale je
zároveň členem profesní organizace.‡‡‡‡‡
Tato skutečnost by mj. přinesla i možnost zakotvit přímo do oblasti disciplinárního řízení účast
poškozeného příjemce služby v rozsahu práv, které má poškozený přestupkem.
V současné době pouze Česká lékařská komora (ČLK) ve svém disciplinárním řádu§§§§§ připouští omezenou účast poškozeného v tzv. smírčím řízení. Smírčí řízení je institutem, který umožňuje
stranám dosáhnout mimosoudního narovnání, včetně finančního odškodnění. Poškozený má rovněž
možnost podat námitku proti rozhodnutí disciplinárního orgánu ČLK; námitka však nemá odkladný
účinek. ******
Jsem toho názoru, že možnost rozhodování o náhradě škody profesními orgány komor
s nuceným členstvím by přispěla i k tomu, že k soudům by se dostala menší část dnes běžně podávaných trestních oznámení nebo občanskoprávních žalob a vytvořil se i větší prostor pro dosažení
mimosoudního narovnání. Dále by se, z důvodu neveřejnosti řízení, snížila i medializace některých
*****
www.justice.cz.
†††††
Viz § 250 a 257 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
‡‡‡‡‡
Tato úprava platí i pro Severní Irsko.
§§§§§
Stavovský předpis č. 4. www.clk.cz.
******
126
§ 11 Stavovského předpisu č. 4. www.clk.cz.
kauz, zejména ve zdravotnictví, která může znovu poškozovat některé účastníky řízení do takové
míry, že může dojít i k jejich druhotné viktimizaci.
Vzhledem k tomu, že již podle stávající právní úpravy je rozhodnutí profesní samosprávy jakožto orgánu veřejné správy vykonatelné jak soudními orgány, soudním exekutorem, tak správcem
daně, domnívám se, že by navržený postup mohl přispět ke zrychlení vymahatelnosti práva. Navíc
v praxi se disciplinárního řízení účastní vedle volených zástupců profesní komory – odborníků
v oboru – i právní zástupci jak profesní komory, tak disciplinárně obviněného, takže je zaručena jak
ochrana práv obviněného, tak odborný přístup k právním problémům.
Otázka povinné mlčenlivosti pomáhajících profesí na jedné straně a možnost postihu za její porušení, ke kterému může někdy dojít i v dobrém úmyslu, je velmi složitá. Je však nezbytné vykládat
všechna základní práva v hranicích vymezených lidskou důstojností, kterou je zapotřebí respektovat a je-li třeba i chránit. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, nesmí být instrumentalizován
k dosažení určitých cílů, lidská důstojnost musí být respektována i při poměřování s veřejným zájmem.
127
Zamyšlení nad vztahy a sexualitou v náhradní rodinné péči
Příspěvek popisuje stávající systém péče o ohrožené děti a na modelu POSIS zdůrazňuje potřebu sexuálního vzdělávání osob, které rozhodují o umístění dítěte mimo biologickou rodinu a těch,
kteří ho následně mají v pěstounské péči (PP) individuální, ve skupinové formě pěstounské péče
(SOS vesničky), event. v pěstounské péči na přechodnou dobu. V příspěvku je zmíněna otázka
„sourozeneckých“ vztahů dětí v PP a možné riziko incestního vztahu mezi nimi.
Úvod
K hlubšímu zamyšlení nad vztahy a sexualitou v náhradní rodinné péči (dále NRP) mne dovedla
skutečnost, kdy jsem byla požádána Sdružením dětských vesniček o uspořádání besedy s matkami
pěstounkami. Tehdy zakázka zněla: Sexualita u dospívajících psychicky deprivovaných dětí; navazování sexuálních kontaktů mezi dětmi ze dvou sourozeneckých skupin v jedné rodině; sexualita
rómského etnika. Následně jsem byla vyzvána k uspořádání kurzu na téma sexuality pro budoucí
matky pěstounky, pro ženy chystající se na tuto profesi do SOS vesniček.
Delší dobu poskytuji poradenství v oblasti NRP, posuzuji rodinný systém vyšetřením dětí a připravenost rodin na přijetí dítěte do NRP (pěstouni, rodiče mající již dítě v adopci...). V otázkách
sexuality dětí svěřených do PP bývají pěstouni často bezradní. Pokud se objeví problém, který je
spjat se sexualitou dítěte, rádi by postupovali tak, aby dítě nepoškodili. V tom je však nikdo nevzdělával, a tak většinou zůstávají v problému osamoceni. Například se pěstounka dotazuje, co
dělat, když má v pěstounské péči 3 týdny čtyřletou holčičku, o níž ví, že byla pohlavně zneužívána
v původní rodině. Dívka si sedá manželovi na klín a chytá si na přirození. Jak mají postupovat?
Není nijak jednoduché poskytnout radu, která by mohla být radou univerzální. Nejde to. Je potřeba znát osobní historii dítěte, které vstoupilo do NRP, vědět, jaká byla biologická rodina a jak
dlouho pobývalo v ústavním prostředí. Dále si myslím, že se může jen s velkou opatrností vstupovat do intimity rodinného prostředí, ať už jde o rodinu pěstounskou nebo adoptivní. Každá rodina
má svá pravidla a funguje se svými rituály. Ale současně žádá o pomoc. Proto by bylo vhodné dát
jistotu v prvé řadě dospělým členům rodin ještě před tím, než se dostanou do situací, v níž by zažívali velké pocity nejistoty. Je potřebné, aby v rámci vzdělávání žadatelů o NRP (ze zákona povinné přípravy) byla do vzdělávacích programů více začleněna problematika sexuality, tak jak je to
běžné v zahraničí.
V současné době se adoptivním rodinám, pěstounským rodinám, matkám pěstounkám či rodinám s PP na přechodnou dobu nedostává systematické poradenské péče a podpory. Baldo, A.J,
Baldo, T.D. (2003) upozorňují, že když se dítě dostane do rodiny buď narozením, nebo adopcí,
přináší významné změny do rodinné dynamiky. Změny se týkají přechodu z párového soužití do
rodičovství. Adopce je pozitivní, ale vyčerpávající změna, proces zahrnující šíři adjustačních strategií. Autoři se zmiňují, že podpůrné poradenství vyžaduje terapeuty, kteří se vyznají
v problematice adopce. Obdobně je potřeba vnímat jako možnou krizi přijetí dítěte do pěstounské
péče, tedy změnu ve stávajícím již nějak fungujícím rodinném systému.
Náhradní rodinná péče, model POSIS - (Potřeba Odborné Spolupráce na Intervenci a Sanaci
rodiny a dítěte) a sexualita
S kolegyní PhDr. S. Kalábovou /psycholožka Krajského úřadu Olomouckého kraje, rodinná terapeutka / jsme vytvořily model POSIS (Štěrbová, Kalábová, 2008), který vychází z teoretického
biopsychosociálního zázemí a prakticky je využíván pro stanovení míry podpory rodiny a dítěte.
Model POSIS byl prezentován v roce 2008 na celostátním semináři k otázkám náhradní rodinné
péče v Brně. Bereme jej jako P – praktický, prevence, právo (dítěte, rodičů, právo obecně); O -
128
odborně zabezpečen, objektivizuje situaci; S – sanační; I – interaktivní, intervenční;S – sociální,
saturující. PO – pomáhá (pomáhající) SI – situaci (dítěte a rodiny) S – sanuje (rodinu).
Jde o modulové pojetí, v němž by všichni zainteresovaní měli mít jasno, jak se podílejí a jak se
mohou podílet na sexuálním zdraví dítěte a na vytváření jeho zdravé identity. Každý by měl vědět,
jakou roli v tomto procesu sehrává či může sehrát.
Graf č. 1. Model POSIS - Potřeba Odborné Spolupráce na Intervenci a Sanaci rodiny a dítěte
m. poradenství
m. soc. pomoci
m. soc. pomoci
m. KÚ
m. příbuzných
m. vzdělávací
m. zdravotnický
m. poradenství
SP NRP
DÍTĚ
m. soc. pomoci
m. příbuzných
m. vzdělávací
m. zdravotnický
m. MPSV
m.PSNRP
m. ÚMPOD
TÝM
RODINA
DÍTĚ
A
Proces
zprostředkování
DÍTĚ
PP
NR
prostředí
m. péče o dítě
mimo rodinu
m. poradenství
RODINA
m. soc. pomoci
m. příbuzných
m. zdravotnický
m. vzdělávací
m. příbuzných
m. vzdělávací
dysfunkce
problémy
funkční
DÍTĚ
afunkce
Funkčnost rodiny
m. zdravotnický
POSIS
RODINA
TÝM
finančně méně náročné
bez podpory
s podporou
finančně nejnáročnější
s nejvyšší mírou podpory
s vyžádanou podporou
Míra podpory
(Štěrbová, Kalábová, 2008)
Graf č.1 popisuje výsledek dynamického procesu fungování rodiny a potřebné míry podpory
s vynaložením míry finančních prostředků. Základem je včasné sestavení odborného týmu, který
by umožnil podržet problémovou rodinu nejlépe v úrovni problémového pásma za sestavení odborného plánu pro rodinu a dítě (děti) v ní. Dostane-li se dítě mimo biologické prostředí původní rodiny a je-li umístěno do náhradního výchovného či rodinného prostředí, je důležité udržovat vazby s
původním rodinný prostředím. Nemusí jít vždy o přímý fyzický kontakt, ale o udržení mentálního
povědomí o původní rodině, což má významný vliv na přijetí sebe sama a své identity.
Model je tvořen třemi kategoriemi s modulem priority, se základními moduly a s podpůrnými
moduly. Kategorie I: Modul priority: Jde o modul RODINA + DÍTĚ (rodiče, dítě a sourozenci
v biologické rodině, popř. v doplněné biologické rodině). Kategorie II: Základní moduly zahrnují
modul příbuzných a přátel (prarodiče, tety, strýcové, bratranci, sestřenice, ale zahrnujeme do něho
také přátele, kamarády...), modul vzdělávací a zájmový (zdravotní sestry v jeslích, pedagogičtí pracovníci v mateřských školách, základních školách, základních uměleckých školách atd., tedy pedagogové, vychovatelé, mistři odborné výuky, trenéři, instruktoři , zájmová oblast – kroužky….),
modul zdravotnický (zdravotní sestry, pediatři, kliničtí psychologové, kliničtí logopedi, terapeuti,
specialisté…). V kategorie III jsou
podpůrné moduly: modul poradenský (sociální pracovnice, psychologové, speciální pedagogové,
logopedi, …), modul sociální pomoci (sociální pracovnici, pracovníci státní sociální podpory, pracovnicí neziskových organizací, společenství, dobrovolníci...), modul péče o dítě mimo rodinu (
zdravotní sestry, pedagogičtí pracovníci, “tety“, sociální pracovnice, lékaři,psychologové, terapeuti, specialisté..), modul krajského úřadu (sociální pracovníci, psychologové, specialisté, další odborníci), modul Poradního sboru pro NRP krajského úřadu (sociální pracovníci, lékaři, psycholo-
129
gové, pedagogové, další odborníci), modul Poradního sboru MPSV (sociální pracovníci, lékaři,
psychologové, pedagogové, další odborníci), modul Úřadu pro mezinárodně právní ochranu –
ÚMPOD (právníci, sociální pracovníci, lékaři, psychologové, pedagogové, další odborníci…).
V jednotlivých dílčích modulech (mimo kategorii I) mohou být zastoupeny další profesní role a
pracovní funkce z různých rezortů. Považuji za důležité zdůraznit, že v modelu POSIS jsou zahrnuty všechny osoby, které jsou aktuálně přítomné i všechny osoby, které byly přítomné a nejsou (z
různých důvodů), odešli, zemřeli. V modelu POSIS jsou také osoby, které budou přítomné. Tento
faktor vystupuje jako významný v momentě, kdy se jedná o dítě, které bylo nevhodně sexuálně
kontaktováno kýmkoli ve svém okolí, které bylo pohlavně zneužito či jinak byl narušen jeho sexuální vývoj.
Bylo by naivní se domnívat, že by všichni zainteresovaní měli představu o tom, jak nejlépe přistupovat ke zdravému rozvoji sexuality a vztahů u dítěte, které je bráno jako dítětem ohroženým.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o SPO") termín ohrožené dítě nezná. V §6 však mluví o dětech, které potřebují sociálně právní
ochranu. Přednostní podpora je věnována intervenci a sanaci původní rodiny. Cílem sanace rodiny
je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc
a podporu k zachování rodiny jako celku. Jedná se o činnosti směřující k odvrácení možnosti odebrání dítěte mimo rodinu, k realizaci kontaktů dítěte s rodinou v průběhu jeho umístění do ústavní
výchovy nebo k umožnění jeho bezpečného návratu domů (Bechyňová, Konvičková, 2008).
Respektuji názor, že ne vždy je možné vrátit dítě do původní rodiny. Ne vždy je vhodné umožnit
kontakt s biologickým rodičem. Hartus, Lindley, (2002) ke kontaktu s biologickým rodičem uvedli,
že je „imperativním doporučením“ a to kdykoli je to možné. Aby byl tento kontakt úspěšný, doporučují, aby byl podporován. V centru zájmu je emoční, sociální a kognitivní vývoj dítěte, jeho přání
a postoje, které má k zainteresovaným dospělým, jež hráli a hrají v jeho životě rozhodující roli.
Musí být zohledněny též názory a postoje náhradních pečovatelů, které jsou vztaženy
k biologickým rodičům a názory biologických rodičů. Posuzují se pohledy na role těchto zúčastněných osob ve vztazích k dětem a změny, které nastaly po umístění dítěte do náhradního rodinného
prostředí. Pro dítě je nezbytné stabilní prostředí dané jasností, čitelností a stabilitou vztahů pro
všechny, kteří v těchto vztazích fungují (Šulová, 2004). Rodinné prostředí je základem pro socializaci dítěte. Současná stabilní rodina dává dítěti „příkladné chování“, které může dítě vnímat
zejména v přirozených rodinných společných aktivitách a v aktivitách vycházejících z prioritního
modulu (rodina a dítě ) a z modulu známých a příbuzných v modelu POSIS. Ve vztahu k sexualitě
se významně zapojují moduly základní a náhradní rodinné prostředí se svými postoji k sexualitě a
vztahům.
Model POSIS koresponduje dobře s Národní akčním plánem (NAP), který je předkládán na období 2009 až 2011. Dne 19. ledna 2009 projednala vláda materiál „Návrh opatření k transformaci a
sjednocení systému péče o ohrožené děti – základní principy“.
V oblasti věnované NRP chce NAP zvýšit počet náhradních rodin a jejich specializací dosáhnout snížení počtu dětí v ústavech všech typů a v ohrožených rodinách. Hovoří o zajištění odborné
podpory a doprovázení náhradním rodinám, optimalizaci výběru a přípravy náhradních rodičů a
dětí umisťovaných do NRP, posílení finančního zajištění náhradních rodin (včetně zrovnoprávnění
sociálního zabezpečení náhradních rodičů). Pěstounská péče by měla být specializována s ohledem
na individuální potřeby dětí. Věřím, že se bude věnovat větší pozornost také podpoře sexuálního
zdraví pro ohrožené děti.
130
Sexualita a vztahy v náhradní rodinné péči – zamyšlení a otázky k diskusi
Když jsem se dotazovala sama sebe a expertů z oblasti NRP, jak je to se sexualitou
v náhradním rodinném prostředí, které dítěti (dětem) poskytuje rodinné zázemí, zjistila jsem, že je
mezi nimi obdobná nejasnost a nejistota, jakou mají pěstouni. V odborné literatuře je již věnováno
sexualitě dětí poměrně dost prostoru. Specifika vztahů a sexuality mezi nebiologicky spjatými
dětmi v konkrétním rodinném prostředí PP však není v naší literatuře moc obsažena. A tak vedla
moje cesta k zahraničním pramenům. V nich lze najít podpůrné programy pro pěstounské rodiny,
témata vztahující se k sourozeneckému incestu apod. Domnívám se, že je potřeba, aby byly tyto
otázky diskutovány nejen mezi odborníky, ale aby byli do debat přizváni také pěstouni.
Pro mne jsou důležitá slova prof. Zdeňka Matějčka, který zastával názor, že v rodinném prostředí (i v nebiologických rodinách) jsou vztahy obdobné, jako by byla rodina rodinou biologickou.
V následujícím textu jen naznačím, co by mohla obsahovat diskuse. Orientuji se zpočátku na oblast SOS vesniček, kde mohu vycházet z malé praxe na toto konkrétní téma, dále se zaměřím na
konkrétní problémy spjaté s pohlavním zneužíváním (sexuálním zneužíváním) v rodinném pěstounském prostředí.
Možná témata k diskusi:
• Označení matka pěstounka (je běžně používáno). Zamýšlím se nad tím z pohledu dětí a
z pohledu těch, kteří jim poskytují zázemí a péči. Matka pěstounka není matkou biologickou. Jak
se pak pracuje s pojmy vztaženými k rodině - otec, matka...?
• Oslovování matky pěstounky dítětem. Někdy je v SOS vesničce matka pěstounka oslovována jako matka. Jiné ženy volí jiné oslovování, např. křestním jménem.
• Sourozenci rodní, polorodí, nevlastní ....a ti, kteří jsou z jiné sourozenecké skupiny a vyrůstají v jednom rodinném prostředí. Berou se ostatní děti jako sourozenci? Jaké jsou vztahy mezi
nimi a jak jsou tyto vztahy formovány a rozvíjeny? Do SOS vesniček i do jiných forem PP jsou
umisťovány děti v sourozeneckých skupinách a často i ve vyšším věku (od předškolního až do puberty). Každé z nich má svou výraznou životní zkušenost.
• Další osoby v SOS vesničkách – např. tety. Jakou roli hrají v pěstounské rodině?
• Muži a jejich role.
Vše směřuji k tomu, jak obtížné to mají pěstouni ať už v SOS vesničkách nebo v jiné formě
NRP. Pojem matka je stěžejním pojmem pro každého. Matkou je žena, která dítě porodila. Matka
by měla zůstat ve vědomí dítěte za jakýchkoli okolností, neboť je důležitou součástí jeho života.
Matka pěstounka zaujímá jinou roli, výchovnou, která již navazuje na zkušenosti dítěte
z původního rodinného prostředí. Ve vztahu k sexualitě mají význam mj. doteky (od hlazení až po
trestající údery), které jsou v dětské emoční paměti a jimž je dítě vystaveno od raného věku, co pro
dítě znamená intimita apod. Mnoho dalších faktorů včetně toho, v jakém věku bylo dítě
z biologické rodiny odebráno, má vliv na vytváření identity dítěte. Její součástí je identita sexuální.
Stále více je v oblasti NRP doporučován kontakt dětí s biologickými rodiči. Hovoří se o tzv. PP
s účastí biologických rodičů. Někdy je tato situace pro pěstouny obtížná, protože některé dětí umístěné v PP byly zneužity v raném věku. Jiné děti v téže pěstounské rodině byly z rodiny odňaty
z jiných důvodů nesouvisejících s pohlavním zneužitím. Všechny děti nyní vyrůstají v jednom rodinném prostředí. Jak vysvětlit dítěti, že se nemůže stýkat s biologickým otcem /neboť on má soudní zákaz styku s dítětem/ a dítě si nepamatuje na situace, pro něž bylo z původní rodiny odňato? Jak
to, že se bratr či sestra s otcem kontaktuje? Jde o jinou situaci, než když biologický rodič nemá o
dítě zájem.
Dítě také může získat mnoho informací nebo „zkušeností“ v prostředí ústavní výchovy, kde
předpokládám, jsou zaměstnanci (pedagogičtí pracovníci) snad o něco více připraveni a vzděláni
v otázkách sexuality a vhodného přístupu k dětem.
Mnoho z dětí tak má za sebou sexuální zkušenosti, o nichž např. nikdo z náhradních „rodičů“
neví. Možná ani dítě neví, že skutečnosti, na něž si pamatuje, jsou ubližujícími. Netuší (do určitého
131
věku), že ublížily jemu a že stejným konáním může ohrozit druhého, např. sourozence. Příklad:
V pěstounské rodině jsou 4 děti ve věku 14 let (chlapec), 13 let (děvče), 11 let (chlapec) a 9 let
(děvče). Teta v SOS vesničce informuje matku pěstounku, že našla 13 leté děvče s 11 letým chlapcem v posteli. Byla zděšena, dětem vynadala a poslala do pokojů. Matka pěstounka řeší situaci tak,
že se dětí vyptává, o co šlo, a dostává informaci, že 11letý ukazoval 13 leté, jak se to dělá.
Nebudu analyzovat tento případ, ale je zřejmé, že dospělé osoby se ocitly v úzkých. Jak pak
mohou pěstouni pracovat se sexualitou dětí? A jak je mohou ochránit tam, kde je ochrany zapotřebí?
Nelze opomenout fakt, že každý v rodině může mít naprosto odlišné postoje k různým oblastem
sexuality a vztahů. Rozdíly mohou být mezi dospělými i mezi dětmi. Jaká bude či je situace ve
vesničkách, kde jsou matky pěstounky většinou samy ženy? I když v jedné z vesniček je nyní umístěn manželský pár...
Co tedy řešit v náhradním rodinném prostředí?
Kdo a jak bude děti informovat a o čem a kdy? Určitě by měly dostat informace jako v běžných
rodinách: o lidském těle (anatomie fyziologie), o ochraně a bezpečí, o menstruaci, o masturbaci, o
regulovaném početí, o kontracepci (antikoncepce), o sexuálně přenosných chorobách, o sexuálním
zneužívání, obtěžování apod.
Další témata – sourozenectví a specifika: vztahy mezi přáteli, kamarády, partnery, milenci „sourozenci“...
Je důležité, aby pěstouni dokázali předejít pohlavnímu zneužití mezi dětmi, jež mají
v pěstounské péči. K tomu je nezbytné si přiznat, že tato možnost existuje a je reálná zrovna
v jejich rodině.
Pěstouni by měli umět rozlišit, co je hra a co ne, tedy určit, co je věku dětí přirozené. Měli by si
všímat, zda nedochází ke zneužití síly, pozice staršího, k úplatkům sloužícím k vynucení sexuálních
aktivit vůči sourozenci. Bylo by dobré, kdyby pěstoun věděl, s čím se dítě setkalo než do rodiny
přišlo (např. kontakt s pornografií, resp. erotografií, soubytí s rodiči či členy v původním prostředí,
kde se souložilo před dětmi, bylo-li by sexuálně zneužito – dotykově, bezdotykově apod.) .
Nedokáže-li pěstoun včas zabránit chování, které by vedlo k možnému zneužívání mezi sourozenci, je významně narušená sourozenecká sebeúcta.
Nezasáhne-li pěstoun či nevidí-li, že dochází k nedobrovolným sexuálním aktivitám, může mít
oběť pocit, že zneužívání je přijatelnou formou aktivity. Přitom pociťuje bezmoc, která bude mít
vliv na jeho vztahy v dospělosti. Je narušeno bezpečí rodinného prostředí. I zneužívané dítě
v pěstounské rodině je zcela na rodině závislé. Sourozenecké zneužívání může být dlouhodobé,
neboť bratři či sestry jsou „snadno dostupnými“ a navíc se vše odehrává v rodinném utajení.
Co lze poradit pěstounům nebo profesionálům z oblasti náhradní rodinné péče při řešení situací
spojených se sexualitou v pěstounském rodinném prostředí? Dát si odpověď na následující otázky:
„ Odpovídá dané chování věku dítěte?“
„Jak dlouho toto chování trvá?“
„Jaký je účel tohoto chování?“
„Je některé z dětí přinuceno k danému chování?“
(Napier- Hemy, 2008).
Autor upozorňuje na internetové nebezpečí a na děti, kterým je ponechána ve výchově větší volnost či naopak mají–li volnosti příliš málo. Důležitým rizikovým faktorem je odmítnutí, které pěstoun mohl zažít v původní rodině, popř. skutečnost - byl-li sám sexuálně zneužit/a.
Závěr
Dítě by mělo zažívat v rodinném prostředí pocity jistoty a bezpečí, které jsou základem pro reparabilitu jeho psychického stavu. V oblasti sexuality reálně hrozí možnosti sourozeneckého zneužití
(sourozencem je zde míněno každé dítě, ať je vlastní, polorodé nebo k dítěti cizí, ale vyrůstající ve
132
stejné rodině). Prevenci zneužití spatřuji v informovanosti pěstounů a v jejich dovednosti vést sexuální výchovu v rodinném prostředí. Nesmí chybět včasná intervence a odborná podpora. Ta by
měla být poskytována z více stran a týmově. K tomu by mohl sloužit model POSIS, v němž je týmová spolupráce základem.
V příspěvku zaznělo jen část otázek, avšak byla bych ráda, kdyby se na základě těchto otázek
věnovala této problematice v oblasti náhradní rodinné péče větší pozornost.
Literatura:
Bechyňová, V., Konvičková, M.(2008). Sanace rodiny. Praha. Portál.
Baldo, A.J, Baldo, T.D. (2003). A Dual-Career Couple’s Experience
With Adoption: The Dramatic Impact of Moving From Couple to Instant Parenthood
The Family Journal:: Counseling and Therapy for Couples and Families, Vol. 11 No. 4, Pp. 400403
Hartus, R. & Lindley, C. (2002). Contact Between Children and Their Birth Parents.
Clinical Child Psychology and Psychiatry, Pp.1359–1045 (200204)7:2
Kocourková, J.(2007). Rodinná politika v ČR: mění se přístup státu k rodinám? Retrieved
21.7.2008 from http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2007110902
Napier- Hemy, J. (2008). Sibling Sexual Abuse. A Guide for Parents. Family services of Greater
Vancouver – 1616 West, 7th. Avenue, VAncouver, B.C.,
Šulová, L.(2004). Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum
Štěrbová, D., Kalábová, S. (2008). Teoreticko-praktická východiska v procesu zprostředkování
náhradní rodinné péče s využitím modelu POSIS (pp. 36 – 52) In .Kol. autorů (2008). Náhradní
rodinná péče a transformace systému péče o ohrožené děti v České republice. Triáda - Poradenské
centrum o. s.: Brno
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo
vnitra ČR.
Kontakt na autorku:
Katedra kinantropologie a společenských věd, FTK UP Olomouc, tř.Míru 115, Olomouc
SPRSV Praha
B.C. V6J 1S5
133
Sexuální výchova od mateřské školy?
Sexuální výchova, bývá v současnosti často pojednávána jako součást výchovy k manželství a
rodičovství. Je chápaná jako komplexní výchova směřující k vytvoření předpokladů pro správné
chování ve všech oblastech sexuálně motivovaného chování, zahrnující nejen uskutečňování pohlavního spojení, ale také komplexní problematiku manželství a rodiny.
Pokud má být tato výchova smysluplná, musí být začleněná do rámce celkové výchovy
k mezilidským vztahům a nelze obejít ani její souvislost s etickou kulturou společnosti.
Cíle sexuální výchovy lze základním způsobem nahlédnout jako cíle kognitivní, kterými je
předávání poznatků, týkajících se sexuality, cíle emocionální a postojové, které se zaměřují na
vytváření postojů a hodnot v této oblasti. Třetí významnou rovinou jsou pak cíle spojené se skutečnými činnostmi a dovednostmi, jež se zaměřují na vytváření adekvátních způsobů chování a reagování v široce chápané oblasti lidské sexuality.
Obecným cílem sexuální výchovy je především reprodukční zdraví společnosti, které lze
členit na reprodukční zdraví primární, kam lze zařadit reprodukci, infekci HIV, pohlavně přenosné
choroby, nechtěné těhotenství, sexuální násilí a na sekundární reprodukční zdraví, kam se zařazuje
sexuální spokojenost, citová vyrovnanost, rozvoj osobnosti obecně, sexuální identita.
Význam sexuální výchovy na školách různého stupně
Sexuální výchovu lze vnímat jako prevenci rozsáhlé sociální patologie, která se projevuje výrazněji než v jiných věkových obdobích v době dospívání. Můžeme se domnívat, že když společnost své děti na tuto oblast lépe připraví, projevy sociální patologie (příkladně abúsus drog, různé
projevy siláctví, vandalství či agresivity, promiskuitní chování, sebepoškozující formy chování)
v období dospívání mohou být méně výrazné a budou společnost méně zatěžovat.
Sexuální výchovu lze chápat jako proces, který má dlouhodobě probíhat ve funkčních či normálních rodinách, kde škola pouze supluje nefunkční chování rodičů v této oblasti, vůči vlastním dětem.
Při své práci v manželské a předmanželské poradně, kde jsem se věnovala tzv. extrémně mladým
párům, kde jeden z dvojice ještě nedosáhl 18-ti let, ale kde již očekávali příchod vlastního dítěte,
jsem se setkala s překvapivým zjištěním, že existují rodiny, které svým dětem nepředají ani ty nejzákladnější informace o reprodukci, těhotenství, menstruaci, pohlavní hygieně. Buď sami nemají co
předat, téma tabuizují, anebo se u nich projevuje taková míra lhostejnosti k vlastním potomkům, že
toto chování následně zkomplikuje život jejich dětí.
Škola v případě sexuální výchovy poskytuje možnost institucionálního, kontinuálního a odborného působení na děti různého věku a především dospívající, z nichž někteří tyto poznatky
již slyší opakovaně, ale někteří se s těmito znalostmi seznamují prvně. Toto působení lze vidět jako
výchovu pro reálný život.
Sexuální výchova v rodině i ve škole je významným působením proti snižování stability rodinné struktury, proti zhoršování vztahů ve společnosti obecně. Je známé, že v rodinné kontinuitě dochází k jakémusi mezigeneračnímu řetězení předávaných modelů chování a jedná-li se o řetězení negativních modelů chování, může jít v jedné generaci o běžný vztahový problém, v další
generaci již dochází k rozpadu rodinné struktury a následná generace již není schopna normálních
partnerských vztahů a dochází k výraznějším problémům, příkladně k týrání dětí, k jejich odkládání
apod.
Sexuální výchova, která probíhá na odborné úrovni v instituci a vychází z aktuálních vědeckých
poznatků, jistě přispívá k chápání sexuality v širších souvislostech. Působí proti zužování tématu
na pouhé reprodukční chování nebo na pouhé uspokojení momentální potřeby. Chápe sexualitu a
sexuální chování jako součást komplexních mezilidských vztahů, kultury, dokáže propojit
134
biologické i psychosociální aspekty sledovaného tématu. Je velmi důležité pochopit již na počátku, kdy dítě samotné začne toto téma zajímat, význam sexuality v širších souvislostech. Právě
v tom často spočívá možnost zvyšování kvality a smysluplnosti jeho života.
Různé aktuální přístupy k sexuální výchově
V současné době existuje ve většině zemí značná shoda o významu a potřebnosti sexuální výchovy. Rozdíly se však projevují v přístupech různých skupin společnosti a v akcentu, který věnují
určité problematice či konkrétnímu způsobu výuky.
Domníváme se, že lze sledovat 3 základní hodnotové orientace:
Křesťanská sexuální výchova vychází z obsahu papežské encykliky Humanae vitae ( z roku
1968). Sexuální výchova je orientována na vytváření zodpovědných postojů, které jsou založeny na
sexuální zdrženlivosti před manželstvím, na rozvinutí sexuality ve věrném manželství, důraz je
kladen na vzájemnou úctu partnerů, na panenství, mateřství. Odmítána je interrupce a používání
jiných metod antikoncepce než metody přirozené.
Humanistická sexuální výchova je blízká příkladně německým autorům. Takto orientovaná sexuální výchova akcentuje užívání vlastního rozumu při rozhodování o sobě samém. Je zdůrazňována úcta k životu, neomezování práv druhých, respekt ke všemu živému. Je to směr, který hlásá etické pozice práva na sebeurčení a úcty k životu. O normách lze diskutovat, protože nejsou neměnné,
lze je měnit, kritizovat. Dospívající má právo na tvorbu vlastních, zodpovědných názorů, které ale
musí být schopen obhájit.
Pragmatická sexuální výchova zdůrazňuje kladné prožívání sexuality, snižování rizik s ní spojených. Vychází z předpokladu, že lidé sexuálně žijí a že je sexualita důležitou složkou jejich života. Nesnaží se je přesvědčovat, aby tak nečinili, ale naopak se snaží jim tuto oblast života usnadnit
dostatečnými informacemi a působením na vytváření pozitivních návyků. Poskytuje servis informační a technický pro to, aby sexuální život jedince byl bezpečný a bezproblémový.
Současné koncepce sexuální výchovy v ČR
Pozn.:Z následně uvedených koncepcí sexuální výchovy je vyřazen přístup církevní, o kterém, či
o kterých nemá autorka kapitoly dostatek kvalitních informací.
V současné ČR lze existující koncepce sexuální výchovy rozdělit na tři skupiny:
- zdůrazňující medicínský přístup
- zdůrazňující pedagogický přístup
- zdůrazňující psychologický přístup
Mezi tzv. medicínské koncepce lze zařadit koncepci J. Rabocha, který člení sexuální výchovu
do 3 věkových kategorií (7-10 let, 11-13 let, 14-16 let). Oproti koncepci předkládané dosud na ZDŠ
je zde patrný posun k nižším věkovým kategoriím při sdělování určitých témat, témata jsou sdělována obsažněji, pravdivě, autor neřeší, kdo bude určitá specifická témata (samovolný potrat kontra
interrupce) žákům sdělovat, či v rámci jakých předmětů (Raboch, 1988).
Další autorkou, kterou lze zařadit do této skupiny je J. Pondělíčková-Mašlová Opět člení výuku
do 3 věkových kategorií.
1.-4.ročník – Rozdíly mezi pohlavími, Komu se rodí dítě, Každý člověk má otce a matku, Nebezpečí od falešných přátel.
5.-6.ročník – Stavba a funkce pohlavních orgánů, Menstruace, poluce, Oplodnění, těhotenství,
porod, Některé tělesné a duševní projevy dospívání včetně masturbace
7.-8.ročník – Tělesné a duševní projevy dospělosti, Přátelství, Chování muže a ženy k sobě, Pohlavní pud a důvody pohlavní zdrženlivosti, Antikoncepce,
Sexualita a alkohol (Pondělíčková-Mašlová, 1988).
135
Uvedené dvě medicínské koncepce jsou pouze vodítkem k tematickému obsahu, a proto jsou pro
rodiče i některé pedagogy nepostačující. Navíc se zde projevuje přílišný akcent na biologický
aspekt lidské sexuality.
Autoři J. Mellan a A. Brzek se s problematikou vyrovnávají obdobně, i když
podrobněji - předkládají 36 témat. V roce 1994 se nechávají inspirovat „Guidelines for Comprehensive Sexuality Education“ (známými jako Minnesotské teze), které přizpůsobují našim odlišným sociokulturním podmínkám. Zpracovávají 6 tematických okruhů: Člověk, Vztahy mezi lidmi,
Osobní dovednosti, Sexuální chování, Sex a zdraví, Sex a kultura. Každému z těchto tematických
okruhů je podřazena skupina dílčích problémových okruhů. (Příkladně v tématu Sexuální chování
je zařazeno: Sexualita v průběhu života, Onanie, masturbace, ipsace, Partnerské sexuální chování,
Pohlavní zdrženlivost, Pohlavní reaktivita, Sexuální fantazie, Sexuální dysfunkce).
Tato koncepce klade důraz i na psychosociální aspekty sexuality, na otázky formování osobnosti, názorovou orientaci, na motivaci k zodpovědnému sexuálnímu chování. Určité výhrady lze mít
k příliš direktivnímu a jednostrannému hodnotícímu přístupu, který je žákům předkládán jako směrodatný( Melan, Brzek, 1994,1995).
Za tzv.pedagogickou koncepci lze pokládat koncepci P. Kopřivy, která vychází z principů holistického, celostního přístupu ke zdraví. Znamená to ve své podstatě vědomí souvislostí mezi
zdravím tělesným, duševním, duchovním a sociálním. Projekt si klade za cíl vytvářet pro výchovu a
vzdělávání takový rámec, v němž by se organicky spojovalo vše, co dnes víme o zdraví i o učení.
Jako prostředek realizace volí autor model „Integrované tematické výuky“ Susan Kovalikové. Důraz je kladen na aktivitu učitelů i žáků. Autor nabízí inspirační přehled témat, která člení do 5 oblastí. Já a moje zdraví ( příklad podřazených témat: Co pro mě znamená být zdráv, Co všechno je
zdraví, Kdo jsem?, Já a moje tělo, Když dospívám, Znám sám sebe?,Co mi prospívá a neprospívá,
Zdraví a nemoc, Pozor-drogy, Může mi hrozit nebezpečí? ), Zdravé mezilidské vztahy, Ochrana
přírody, Pěstování aktivních občanských postojů, Zájem o závažné otázky současného světa. Záměr
autora se jeví jako velmi pozitivní, ale zdá se, že příliš předběhl reálný vývoj našeho školství, neboť
tato koncepce nesporně předpokládá specifickou přípravu vyučujících, nespočívající pouze ve znalostní rovině, což vyžaduje čas a prostředky. Pozn.: Jeho přístup byl součástí materiálu“Rámcové
kurikulum výchovy ke zdraví pro ZŠ zapojené v ČR do projektu Zdravá škola“ ( Hrubá, 1996).
Za tzv. psychologickou koncepci je považován přístup autorky tohoto příspěvku. Původní materiál byl zpracován jako ucelená metodika výuky na ZŠ. Obsahová náplň koncepce byla vytvořena
na počátku 90. let a vycházela z toho, že žákům budou umožněna každoročně 4 dvouhodinová témata v rámci jejich povinné výuky. V rámci této kontinuální výuky žáci získají základní znalosti
z oblasti rodiny, partnerských vztahů, rodičovství, sociální patologie. Kromě témat psychosociálních nejsou opomíjena ani témata anatomicko-fyziologická, ani tzv. medicínské okruhy (porod,
interrupce, sexuální deviace, početí a prenatální vývoj apod.). Témata se spirálovitě rozvíjejí, což
znamená, že jsou probírána v rámci devítileté školní docházky třeba i několikrát. Příkladně
s prvňáčkem se probírá rodina zvířat a její modifikace, se žákem páté třídy je probírán význam
rodiny ve společnosti a její funkce a s žákem deváté třídy se probírají krizové mezigenerační vztahy
dospívajícího v rodině a jejich možné příčiny. Totožné téma je probíráno několikrát, ale vždy na
kvalitativně vyšší úrovni a vždy s respektem k psychické zralosti osobnosti žáka. Autorka koncepce ve své metodice neřeší jen otázku jednotlivých témat a jejich řazení ve vztahu k věku žáků,
ale také otázku jak konkrétně jednotlivá témata žákům a studentům předat, jak si vytvořit ve
školní třídě vhodnou atmosféru. Metodika pracuje s akcentem na interakční způsob práce ve školách, který vyžaduje aktivní zapojení žáků, jejich značnou motivaci pro práci na hodinách, využívá sociálně psychologické výcvikové techniky, které zdůrazňují sebezkušenostní rovinu, vliv
vrstevnické skupiny, práci s hodnotami a postoji apod.
136
Dopad takového typu výuky je značně latentní a je tedy obtížné stanovit jeho bezprostřední efekt. Dopad podobné práce učitele je dlouhodobý, projeví se v rovině postojové, kde je obtížné
sledovat, zda ke změnám a k posunu dochází pouze v rovině kognitivní (myslím si, že to tak udělám a odpovídám v tom smyslu třeba do dotazníku) či v rovině konativní (měním skutečně své
chování v reálných životních situacích).
Proč začít se sexuální výchovou už v MŠ
Kdybychom chtěli shrnout důvody, proč je tak důležité, začít s dítětem rozvíjet jeho „sexuální“
znalosti, postoje a cítění i jeho reálné chování právě v období předškolního věku, mohli bychom
důvody spatřovat ve 3 oblastech:
ve zralosti samotného dítěte
v aktuální celospolečenské situaci
ve specifických výchovných podmínkách, které MŠ poskytuje
Základním důvodem této pozornosti je dítě samotné, které dozrálo do věku, kdy samo spontánně projevuje zájem a vnímavost vůči tématům, které souvisí se sexualitou, reprodukcí, genderovou identitou, pohlavními póly a sexuálně specifickým chováním. Většina dětí právě v tomto
věku vysloví onu klíčovou větu:“Jak jsem přišel na svět?“ a projeví zájem o to, jak se ze světa odchází. Je proto úkolem většiny rodičů více či méně tvořivým způsobem vysvětlit svému potomkovi
princip početí a reprodukce.
Předškolní období je důležitým obdobím pro přijetí vlastní pohlavní identity jak
v biologickém, tak sociálním slova smyslu. Předpokládá se, že dítě již od počátku svého vývoje je
svým okolím formováno odlišně, v návaznosti na své pohlaví. Učí se modely chování odpovídající
jeho pohlaví velmi záhy („kluci nepláčou“, “holky si s autíčky nehrají“, „tohle hodná holčička nedělá“). V předškolním období si však začínají děti samy aktivně uvědomovat též anatomické
rozdíly obou pohlaví a věnují jejich průzkumu i pocitům z nich plynoucím značný zájem. Aktivně
se zajímají o pohlavní specifika chování svých rodičů. Je proto velmi významné, aby děti mohly
oba rodiče sledovat v jejich běžné komunikaci a činnostech. Aby mohly konfrontovat mužské a
ženské strategie řešení problémů, reagování, postojů. Právě toto období se ukazuje jako velmi významné pro přijetí identity vlastního pohlaví, pro představu sexuálního partnera a jeho chování, pro
pozdější partnerský život.
Lze říci, že přístupy k vysvětlování toho, jak dochází k přijetí pohlavní identity u dítěte, se
liší podle akcentu jednotlivých teoretických přístupů.
Teorie zdůrazňující sociální očekávání vysvětlují sexuální odlišnosti možností pozorovat vzory,
imitovat je, přejímat odpozorované modely chování (Mischel, Bandura). Psychoanalytické teorie
vycházejí z významu pudů pro jedince, z modelu původní rodiny (A.Freud, Mahler). Biologické
teorie, zdůrazňují význam organismu a jeho přirozených projevů v návaznosti na genetiku, endokrinologii, fyziologii. Kognitivní teorie předpokládají zrání kognitivních struktur, které vedou
k diferencovanější sexuální organizaci jedince (Piaget, Kohlberg, Block). Teorie informačních modelů předpokládá význam schémat sexuální identity pro organizaci postupně získávaných informací
(Bem, Martin, Halverson). Psychosociální teorie, zdůrazňující sociální stereotypy ve společnosti
a jejich význam.
Výzkumy se nejčastěji v této oblasti zaměřují na 3 okruhy otázek:
1. Zda dítě věří, že může změnit pohlaví podle své vůle.
2. Zda dítě věří, že pohlaví je cosi trvalého, co zůstane v budoucnosti neměnné.
3. Zda dítě vnímá svou pohlavní příslušnost jako vnější znak, jako účes, oděv apod.
Nejprve dítě pochopí, že jeho přání neovlivňuje pohlavní identitu. Toto stádium je nazýváno stádiem pseudo-permanentním a je vázáno na období 3-4 roky. Avšak už mezi 2- 3 rokem se dítě začíná vnímat jako příslušník stejné skupiny dětí téhož pohlaví – chlapců či dívek (Slaby, Frey, 1975).
137
Potom pochopí stabilitu sexuální identity a to je nazýváno stádiem permanence, které je vázáno na
věk 5-6 let. Posledním stádiem je stádium operační – 7-8 let, kdy dítě již rozumí tomu, že sexuální
identita je cosi soudržného, co nezávisí na změnách, vnějších znacích, či aktivitách (de Vries, 1969,
Emmerich, 1981, Slaby, Frey, 1975).
Dítě kolem tří let si už začíná více ujasňovat své postavení mezi ostatními. Umí zaujmout větší
počet rolí, umí chápat i své budoucí role „budu dědečkem“. Umí si je představit ve fantazii a umí je
i velmi tvořivě ztvárnit v rolových hrách, vyprávěných příbězích, kresbě. V této době se učí různé
vlastní i cizí role lépe chápat, ale také realizovat, a to především, ve vrstevnických hrách. Je to
právě vrstevnická skupina, která poskytuje dítěti možnost trénovat to, co dosud tvoří jeho osobní
zkušenost. Modifikovat modely chování z rodiny mezi ostatními, zvažovat příčiny vlastní odlišnosti od ostatních, procvičovat schopnost adaptovat se na neznámé chování a vhodně na ně reagovat.
Právě v tomto období si dítě tvoří ve svých hrách s vrstevníky představu o sobě v budoucnosti. Jaká
budu maminka, jak se budu chovat ve své rodině, ke svému dítěti…
E.H.Erikson se domnívá, že dítě v předškolním věku více potřebuje vrstevnickou skupinu proto,
že mu nepřináší tolik pocitů viny, jako konfrontace mezi ním, s jeho nedokonalostí či případnými
prohřešky, a rodiči a dalšími dospělými jedinci. Vrstevníci jsou stejně nemotorní, nedokonalí, neposlušní a iniciativní jako ono samo, a zkoumání spolu s nimi proto nepřináší tolik pocitů viny.
V tomto období dochází k řešení psychosociálního konfliktu mezi pocitem iniciativy a viny. Je
to doba, kdy se začíná rozvíjet svědomí, kdy je dítě velmi aktivní, kdy je jeho základním projevem
hra. Extrémním projevem řešení tohoto konfliktu může být obava ze selhání, raději nic nezkoušet,
abych neselhal. Jiným extrémem je bezohlednost, jít za svým, aniž mě zajímají pocity a zájmy
ostatních. Optimem je dle E.H.Eriksona dítě odvážné, které se pouští do řešení i s vědomím minulých neúspěchů či rizikem neúspěchů příštích. Má však dostatek sebevědomí, aby toto riskovalo
a dostatek vitality, aby zkoušelo stále znovu či něco nového ( Erikson, 1968).
Při bližší analýze vývoje jednotlivých složek sebepojetí lze tvrdit, že dítě od raného věku „filtruje“ svou informaci o světě i o sobě samém přes chování, slova a posléze postoje rodičů a dalších
členů rodiny k sobě samému, jiným lidem, institucím, hodnotám materiálním i duchovním. Pravděpodobně právě raná interakce tvoří celoživotní vliv na další psychický vývoj dítěte a na určité jeho
modely chování (komunikaci, postoje k partnerovi, výchovné postoje k vlastním dětem) (Kotásková, 1987, str. 28).
Závislost dítěte na rodičích není jen biologické podstaty. S. Freud píše, že rodičovská péče
o fyzické potřeby dítěte, která vyvolává sexuální přitažlivost k jednomu rodiči a žárlivost na druhého (Oidipův komplex) je biologicky podmíněna, ale může být produktem jistých okolností. Za důležité K. Horneyová považuje jednak „sexuální“ stimulování, které dítě přijímá od rodičů (mazlení,
dotýkání, líbání, fyzickou intimní pomoc …), jednak typický konflikt vedoucí k úzkosti, který je
vyvolán závislostí dítěte na rodičích a též nepřátelskými impulsy vůči nim (zakazují, neplní všechna jeho přání, omezují svobodu) (Horney, 1939).
Předškolní období je často nazýváno obdobím hry, ve které se může naplno rozvinout aktivita
dítěte (Šulová, 2003). Ve hře dochází k procvičení aktivit, které bude následně rozvíjet v reálném
životě. Hra umožňuje procvičení dovedností získaných v úzkém kruhu rodiny v mimorodinném
prostředí, v ČR nejčastěji v instituci, ve skupině vrstevníků. Dítě si opravuje obraz sebe získaný
v rodině, vlivem vrstevnické skupiny. Občas rodiče poskytují svému dítěti zpětnou informaci
o něm, která je dosti vzdálená od reality a vrstevníci tuto disproporci korigují. Ovšem jen v těch
případech, kde je dítěti neformální kontakt s vrstevníky rodiči umožněn. U dítěte předškolního věku dochází k procvičení různých rolí, dochází k vyzkoušení interiorizovaných norem mimo rodinné, chráněné prostředí, dochází ke konfrontaci s jedinci, kteří mají zvnitřněny jiné normy.
Dítě začíná být vnímavé k určitým etickým a morálním principům, dochází k počátkům vývoje
Superega. Začíná se rozvíjet svědomí, které umí být velmi přísné a předškolní dítě trápit. Často si
předškolák pomáhá konfabulací (bájivá lhavost, vymýšlení si), dotvářením či přetvářením reality
138
podle svých představ. Konfabulace pomáhá dítěti tam, kde samo nestačí, nechápe, kde je realita
příliš nepřátelská.
Významným důvodem pro časné zahájení výuky je zcela jistě aktuální situace ve společnosti,
která více než kdy jindy vystavuje děti od raného věku tlaku médií, vlivu reklamy spojené se sexem
někdy i pornografií. Informace o pedofilních jedincích, zneužívajících dospělých apod. není něco
zcela výjimečného. To je jistě pádným důvodem pro to, připravit adekvátním způsobem děti na tato
možná rizika a naučit je odpovídajícím způsobem reagovat a chránit se. Psychologové vědí o tendenci dětí tohoto věku přijímat autoritu dospělého jako něco daného a neměnného (tzv. „imanentní
spravedlnost“), což je opět může ohrožovat. Děti tohoto věku mohou být týrané, zneužívané od
svých nejbližších a považují to za normální, přijatelné, nebo za trest, který si skutečně zaslouží. Je
proto na místě preventivně na ně působit a vést je k tomu, že mají právo na to, samostatně rozhodovat o svém těle, že mají právo na to odmítat nepříjemné zacházení, že mohou hledat pomoc, útočiště.
Dalším důvodem, proč započít relativně brzy se sexuální výhovou dětí je samo prostředí MŠ,
ve kterém se dítě opakovaně nachází a které mu může poskytovat mnohé znalosti, jež v rodině nezískává. Toto známé, klidné a přátelské prostředí uprostřed skupiny vrstevníků spolu s odborným
vedením je ideálním místem pro probírání tabuizovaných témat beze strachu, bez předsudků, vhodnou formou, za využití metod, které předškolní dítě bez obtíží přijímá a ani je nevnímá jako výchovné působení či výuku. Děti mají často možnost sledovat programy v TV, ke kterým potřebují
vysvětlení a o kterých si potřebují následně povídat. Ne vždy jim to však jejich vlastní rodina
umožňuje. Rády se k podobným tématům vracejí ve společných debatách ve školce. Navíc se dá
předpokládat, že pracovníci MŠ mají dostatečné vzdělání a předávají dětem moderní poznatky,
vycházející z aktuálního stavu vědeckého poznání. MŠ nabízí prostředí, ve kterém je místo na hry,
kreativitu, společné kresby, jazykový rozvoj, společné diskuse, společné sledování filmů
s následnými diskusemi.
Specifické metody pro sexuální výchovu vhodnou pro předškoláky
Již několikrát jsme zmínili, že předškolní období je dobou hry. Je proto logické, že tzv. „sexuální výchova„ předškoláků bude probíhat neformálním uvolněným způsobem. Pro zahájení vhodně
zvolených témat, která se týkají rodiny, rodinných vztahů, rodinné struktury, rodinných rolí, péče
o děti, narození dítěte, rozpadu rodiny a podobně, je vhodné volit různé metody, které připomínají
hru, nebo jsou založeny na principech projektivního chování. Jednou z možností může být společné
čtení příběhů a následné probírání jednotlivých názorů dětí na konkrétní řešení. Jinou možností je
společné hraní určité situace s prvky psychodramatu. Další možností je hraní loutkového či
maňáskového divadla, kde děti mohou projevit určitou představu o konkrétní roli a ostatní děti na
to mohou reagovat. Rozvine se debata, kterou vychovatel řídí, ale dětem poskytuje dostatečnou
možnost spontánních projevů.
Velmi dobrým úvodem zvolených témat je kreslený francouzský seriál „Byl jednou jeden život“, kde je dokonce díl věnovaný reprodukci a tomu, co se přesně děje v těle matky, když otěhotní. Jiným dobře využitelným materiálem je videokazeta „Láska je láska“, kde „Jůheláci“ probírají
s dětmi ve školce různá témata týkající se reprodukce a rodiny. Děti mají velmi rády analogie lidí
se zvířaty, takže je vhodnou pomůckou též mnoho přírodovědných filmů BBC, které pojednávají o
různých typech rodinného života u různých zvířat, o jejich reprodukci a důvodech určitého chování.
Děti začnou chápat chování živočichů ve vztahu ke konkrétní životní situaci a podmínkám a stejně
tak pochopí i chování lidského jedince.
Velmi se osvědčují též různé projektivní techniky, jako příkladně společná kresba, slovní hry
typu „ Nedokončené věty“, Hra na pošťáka, který nosí různým členům rodiny různé vzkazy, kresba
„Začarované rodiny“ apod. V příští aktualizaci nabídneme několik konkrétních „her“, vhodných
pro sexuální výchovu předškolních dětí.
139
Doporučená literatura
Bianchi,G.: Upgrade pre sexuálnu výchovu. Human communication studies. SAV, kabinet výzkumu
sociálnej a biologickej komunikácie,Bratislava, Vol. VIII., 2003
Blatný, M., Osecká, L., Macek, P.: Sebepojetí v současné kognitivní a sociální psychologii. Čs.
psychol. 1993, 37,5, str. 444–454
Brzek, A.; Mellan, J.: Soustavná sexuální výchova. Projekt na základních a středních školách.
Česká škola, 1, 1995, 10, příl. Str. 11-14
De Vries,R.: Constancy of Generic Identity in the Years Three to Six, Monographs of the Society
for Research in Child Development, 34, série 127, 1969
Emmerich,W.: Non-Monotonic Development Trends in Social Cognition: The Case of Gender
Constancy, in Strauss,S.(édit.)U-Shaped Behavioral Growth, New York, Academic Press, 1979
Erikson, E. H.: Identity: Youth and Crisis. London, Faber and Faber, 1968
Horney, K.: New ways in psychoanalysis, New York, W.W. Norton, 1939
Hrubá,D.: Výchovný a vzdělávací efekt dlouhodobé sexuální výchovy na ZŠ. Diplomová práce FF
UK v Praze, 1996
Kotásková, J.: Socializace a morální vývoj. Praha, Academia, 1987
Lenderová,M.: Radostné dětství – dítě v Čechách 19. Století, Praha, Paseka 2006
Matějček, Z.: Vztah, vzor, poučení. Učitelské noviny, 98, 1995, 22, str. 12
Mellan, J.; Brzek, A.: Návrh náplně soustavné sexuální výchovy na 2. stupni základních škol a na
středních školách. Česká škola, 1, 1994, 4, příl. str. 8-14
Mellan, J.; Brzek, A.: Návrh náplně soustavné sexuální výchovy na základních a středních školách.
Učitelské noviny, 98, 1995, 22, str.15-19; 23, str. 11-18
Poliaková.E.: Vývoj sexuálněj výchovy na Slovensku in: Bianchi,G.(Ed): Upgrade pre sexuálnu
výchovu, Human Communication Studies, vol 8, Bratislava, Veda-KVSBK SAV, 2003, s. 21-31
Pondělíčková-Mašlová,J.: Sexuální výchova a chování dnešních mladých dívek. Praha, Socialistická akademie, 1988
Prevendárová,J.: Výchova k manželstvu a k rodičovství. Bratislava, Media trade s.r.o. Slovenské
pedagogické nakladatelstvo, 2000
Raboch, J.: Očima sexuologa. Praha, Avicenum 1988
Sielert,V. a kol.: Sexuální výchova, Praha, Trizonia, 1994
Skořepa, M.: Pohlavní výchova naší mládeže. Praha, Státní nakladatelství 1934
Slaby,G., Frey, K.S.: Development of gender constancy and selective attention to same-sex models.
Child development, 46, 1975,str.849-856
Šilerová, L.: Komunikace o sexualitě v rodině, Disertační práce FF UK v Praze, 2003
Šípová, I.: Model manželství rodičů jako ovlivňující faktor vývoje osobnosti a budoucího manželství. Praha, „Zprávy VÚPs“ č.70, 1985
Šulová, L.: Jak učit výchovu k manželství a rodičovství, Praha, 1995, Avicenum
Šulová,L.:Člověk v rodině, In:Výrost,J.,Slaměník,I.:Aplikovaná sociální psychologie
I.,Praha, Portál,1998, str.303-343
Šulová, L., Rosenbaumová, K.: Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá
psychologie, 2002, ročník 46, č.3, str.225-233
Šulová,L.: Sexuální výchova v ČR, in: Bianchi,G.(Ed): Upgrade pre sexuálnu výchovu,
Human Communication Studies, vol 8, Bratislava, Veda-KVSBK SAV, 2003
Šulová, L.: Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, In: Mertin V., Gillernová, I.
(eds.) Psychologie pro učitelky Mateřské školy, Portál, Praha, 2003, str.11-21
Šulová, L.,Zaouche-Gaudron,Ch.(Eds.): Předškolní dítě a jeho svět- L´enfant dans l´age préscolaire et son monde,Praha, Karolinum,2003. 458 str.
Šulová, L.: Raný vývoj a formování sexuální identity dítěte. in: Bianchi,G.(Ed): Upgrade pre sexuálnu výchovu, Human Communication Studies, vol 8, Bratislava, Veda-KVSBK SAV, 2003
140
Šulová, L.: Raný psychický vývoj dítěte. Praha, Karolinum, 2004
Šulová, L.: Sexuální výchova. In:Weiss, P. Sexuologie, (v tisku)
Uzel, R.: Problematika sexuálního zdraví. Praha, Horizont 1990
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál, 2000
Weiss, P.; Zvěřina, J.: Sexuální chování obyvatel České republiky a pražské mládeže s ohledem na
riziko HIV/AIDS. Demografie, 37, 1995, 3, str. 215-219.
Weiss, P.; Zvěřina, J.: Sexuální chování pražské mládeže z hlediska rizika infekce HIV/AIDS. Mládež, společnost a stát, 1994, 2, str. 52-68
Wynnyczuk,V.: Výchova k manželství a k rodičovství v zahraničí, Praha, Socialistická akademie,
1988
Wynnyczuk, V.: Sociální a demografické aspekty systému výchovy a cesta k jejímu zefektivnění,
Praha, Psychologický ústav ČSAV 1989
141
Sexuálna výchova v Domove sociálnych služieb Nádej Vidiná
Mgr. Zuzana Trúchla , Mgr. Miroslava Debnáriková, Ingrid Oravcová
Banskobystrický samosprávny kraj, Domov sociálnych služieb nádej
ÚVOD
Každý človek túži po láske, nehe a cite, praje si lásku nielen rozdávať, ale aj dostávať. Pre jedincov s mentálnym postihnutím však láska, partnerstvo aj sexuálny život bežnou záležitosťou nie je,
aj keď majú rovnaké túžby a potrebu milovať a byť milovaní ako ostatní ľudia. Vo svojom živote
musia prekonávať množstvo prekážok, a to nielen kvôli svojmu postihnutiu, ale predovšetkým kvôli predsudkom spoločnosti.
Mentálne postihnutí ( ďalej len MP) jedinci majú tiež sexuálne túžby a potreby, ktoré by mali
byť uspokojované podľa prianí samotných klientov. V praxi sa ich sexuálne potreby riešia prevažne
masturbáciou, čo však nie je dostatočné. V niektorých koedukovaných zariadeniach klienti môžu
nadväzovať priateľstvo aj milostný vzťah, čo má veľmi pozitívny vplyv a ich psychiku, sebauvedomenie a citové prežívanie.
Sexualita nie je bohužiaľ témou, ktorá by sa bežne v DSS riešila a to z mnohých dôvodov. Významne negatívnym faktorom je predovšetkým ľudský ostych a zábrany.
Zamestnanci Domova sociálnych služieb (ďalej len DSS) mnohokrát nevedia, ako majú ku klientovi a jeho sexuálnym potrebám pristupovať, ako mu záležitosti ohľadne sexuálneho života vysvetliť. Aj z týchto dôvodov klient, ktorý nie je poučený o možných rizikách sexuálneho správania,
môže byť obeťou sexuálneho zneužívania alebo si môže ublížiť aj sám..
Kým sexuálna výchova ( ďalej len SV) bežnej populácie si na Slovensku pomaly, ale čoraz systematickejšie nachádza svoj priestor, ľudia so špecifickými potrebami na komplexnú podporu a
asistenciu v oblasti sexuality stále len čakajú.
Zo všetkých predchádzajúcich uvedených dôvodov sme sa rozhodli venovať
problematike SV MP .
Chceme pomôcť rodičom klientov, personálu , ktorý je v priamom kontakte s klientami a predovšetkým napĺňať práva MP, týkajúce sa sexuality MP, ktoré vyplývajú z medzinárodných dohôd
vzťahujúcich sa na SV:
- Medzinárodné dokumenty vzťahujúce sa na ľudí so zdravotným postihnutím napr. Všeobecná
deklarácia ľudských práv, Deklarácia o právach MP atď.
- Helsinská deklarácia o rovnosti a službách pre ľudí s mentálnym postihnutím
- Dohovor o právach dieťaťa OSN – článok 23
- Deklarácia práv mentálne postihnutých osôb – Valné zhromaždenie OSN 20 decembra 1971
- Charta sexuálnych a reprodukčných práv
- Deklarácia sexuálnych práv – Valencia, Španielsko 20.júna 1997
SÚČASNÁ SITUÁCIA ĽUDÍ S MP V DSS
Jedinci s ľahkým, stredným a ťažkým mentálnym postihom sú zväčša umiestnení v DSS, v ktorých sa im podľa M. Valentu a O. Müllera (2003) poskytujú služby a to vo forme dennej, týždennej, či celoročnej. DSS sú najrozšírenejšími zariadeniami sociálnej starostlivosti. Vašek (1994)
uvádza, že v týchto zariadeniach prebieha výchovná, vzdelávacia a komplexná rehabilitačná starostlivosť jedincov s mentálnym postihnutím.
Realitu života v DSS výstižne opisuje Tóthová (In Mandzáková, Horňák, 2009) a niektoré charakteristiky z jej príspevku tu zdôrazníme. V týchto zariadeniach:
•
•
142
sa málo rešpektujú potreby (a práva) klientov všeobecne,
klienti prakticky nemajú žiadne súkromie, keďže sú viacerí ubytovaní v jednej izbe,
•
•
•
•
personál v podstate rozhoduje o všetkom za klienta,
sexuálna osveta a sexuálna výchova je minimálna,
personál je častokrát šokovaný už predstavou masturbácie, pričom agresivita klientov je
v mnohých prípadoch podmienená neuspokojovaním sexuálnych potrieb
nie je zabezpečená koedukácia.
Preto je podľa nej potrebné:
•
•
•
•
dlhodobo riešiť ubytovacie podmienky, až po možnosť zriaďovania viacizbových bytov
pre viaceré partnerské dvojice,
zvyšovať kvalifikovanosť samotného personál DSS v ľudských aj sexuálnych právach
a potrebách mentálne postihnutých klientov,
zapojiť do spolupráce v čo najväčšej miere rodičov mentálne postihnutých,
vzdelávať MP v oblasti ľudských práv a sexuality osobitne a pomáhať im prevziať väčšiu
zodpovednosť za svoj život.
V našom DSS sa potreby klientov rešpektujú, sme koedukované zariadenie rodinného typu, ale
klienti sú ubytovaní i viacerí na izbe, čím prakticky nemajú žiadne súkromie. Zatiaľ sme sa sexuálnej výchove venovali minimálne.
Naše zariadenie navštevuje 10 klientov s MP na týždenný pobyt a 4 klienti na denný pobyt.
Keď som nastúpila do nášho zariadenia u klientov , ktorí sa tu nachádzali , na základe výchovy
svojich rodičov boli ich sexuálne pudy potláčané. Veľmi sme sa tejto téme nevenovali, nakoľko
sme s nimi nemali žiadne väčšie problémy.
Po pol roku nastúpil do zariadenia klient Jarko, ktorý mal 33 rokov a ľahký mentálny postih
s prvkami agresívneho správania. Matka mu umrela, otec veľmi ťažko ochorel a tak sa dostal do
opatery svojho staršieho brata. Jarko bol zvyknutý na život na dedine v rodinnom dome a odrazu sa
ocitol v činžiaku, kde sa cítil ako v klietke. Nakoľko jeho brat a manželka boli zamestnaní, musel
bývať doma sám, začali mať problémy s jeho správaním a preto sa rozhodli umiestniť ho v našom
domove na týždenný pobyt.
Najprv sme ho ubytovali v izbe, kde bol sám , avšak po príchode nového klienta sme ho museli
presťahovať do izby , kde spávali 4 klienti. Jarko sa začal správať čoraz agresívnejšie a chcel
z nášho domova odísť. Kým bol v izbe sám , dokázal si riešiť svoje sexuálne aktivity masturbáciou.
Dozvedeli sme sa to tak, že v noci, približne pár minút pred polnocou sa v jeho izbe zapálilo svetlo.
Keďže sme nevedeli čo sa deje, zaklopali sme a vošli do izby, kde sme ho našli v chúlostivej situácii. Túto situáciu sme nekomentovali a ani on nie.
Po presťahovaní na inú izbu už nemal súkromie , tak sa v noci utiahol do rehabilitačnej miestnosti, kde si rozsvietil svetlo a keďže nezatiahol žalúzie na oknách , všetko bolo vidieť na ulicu.
Jarko je muž, ktorému sa páčia ženy , ale z domu je poučený, že on sa nemôže oženiť, ani mať
partnerku a deti.
Táto situácia sa stala podnetom k riešeniu otázky SV v našom DSS. Začali sme si viac všímať aj
sexuálne správanie ostatných klientov a zistili sme , že veľa ich neprimeraných reakcií súvisí s ich
sexualitou.
Urýchlené riešenie situácie v DSS je naliehavejšie o to viac, že podľa Helsinskej deklarácie
o rovnosti a službách pre ľudí s mentálnym postihnutím zo dňa 11. júla 1996 (Preambula, článok
6):
Ľudia s MP musia mať právo žiť v čo najmenej obmedzujúcom prostredí poskytujúcom súkromie. Väčšina DSS sú v rozpore s týmto princípom, sú už modelovo prežité, pretože vychádzajú
z dnes už zastaraného princípu izolácie ľudí s postihnutím” Kvietková (2001).
143
SEXUÁLNA VÝCHOVA MP
Podľa V. Täubnera (2003) je SV formovanou, plánovanou, dlhodobou a cieľavedomou činnosťou, ktorú vykonáva vychovávateľ, učiteľ, rodič so žiakmi, deťmi, jedincami.
Svetová zdravotnícka organizácia (SZO alebo WHO) (In Prevendárová, 2000) uvádza, že podstatu SV tvorí všetko, čo prispieva k výchove celistvej osobnosti, schopnej poznávať a chápať sociálne, mravné, psychologické a fyziologické osobitosti jedincov a vďaka tomu formovať optimálne
medziľudské vzťahy s ľuďmi rovnakého aj opačného pohlavia.
M. Popper (2002) uvádza, že kým SV bežnej populácie si na Slovensku pomaly, ale čoraz systematickejšie nachádza svoj priestor, ľudia so špecifickými potrebami na komplexnú podporu
a asistenciu v oblasti sexuality stále len čakajú. Pritom jedinci s MP majú podobne ako ostatná populácia svoje sexuálne city, potreby, túžby, ktoré potrebujú vyjadriť a uspokojiť, či už osamote alebo spolu s druhými. A práve títo jedinci častokrát potrebujú oveľa väčšiu pomoc ako ktokoľvek
iný.
Ciele SV jedincov s MP
Problematika SV a prípravy na partnerstvo ľudí so špecifickými potrebami je podľa M. Tóthovej
(In Prevendárová, 2002) aj vládna úloha, ktorá má viaceré úskalia týkajúce sa legislatívy, morálky
ako aj etiky.
Preto je dôležité aby sa prostredníctvom SV u jedincov s MP venovalo dostatok času na : - rozvoj osobnosti aj v sexuálnej oblasti pomocou nájdenia odpovedí na vlastné otázky, priania a predstavy,
• uvedomenie si vlastného tela a vnímanie telesných potrieb ako aj vlastnej identifikácie,
• odbúranie strachu a tajomnosti sexuality, prevziať zodpovednosť za svoje správanie,
• podporiť sebavedomie a pocit svojej hodnoty v sociálnom kontexte, - rozšírenie kompetencií MP tým, že sa naučia správne reagovať vo vzťahoch priateľstva, partnerstva,
• pripravenie MP jedinca na situácie a zážitky, ktoré ich čakajú pri integrácii do spoločnosti,
• prevzatie čiastočnej zodpovednosti MP jedinca za svoj sexuálny život a správanie ako
uvádza M. Tóthová (2001).
Podľa V. Täubnera (2003) je cieľom SV kvalitný a zdravý život v partnerstve, manželstve a rodičovstve, pričom zahŕňa aj sociálnu, etickú, psychickú a biologickú stránku.
Jedným z ďalších cieľov SV jedincov s MP, je aj primerané poučenie o antikoncepcii a sterilizácii, keďže ako tvrdí E. Kopalová (1994) mentálne postihnutí jedinci sa o dieťa nevedia a nemôžu
postarať a často po ňom ani netúžia. Za ďalší cieľ považuje pomoc MP jedincom, aby chápali všetko čo patrí k pohlavnému dozrievaniu ako niečo prirodzené a dovolené, aby ich sexuálne správanie
smerovalo k sociálne prijateľným normám.
Podľa M. Poppera (2002) cieľom v rámci prevencie by malo byť zlepšenie vedomostí a sociálnych zručností, potrebných na odolávanie sexuálnemu nátlaku a zneužívaniu a pred rizikami neplánovaného rodičovstva, či už pre sexuálne prenosnými chorobami akými sú HIV/AIDS.
V prostredí DSS sa málokedy stretávame s plánovito prevádzanou SV, väčšinou nebýva vnímaná ako dôležitá súčasť výchovy.
Ľudia s MP potrebujú SV, aby vedeli že ich telo je iba ich a že majú právo povedať „nie“, keď
im niečo nie je príjemné, že nesmú tolerovať nepríjemné dotýkanie a manipuláciu s telom, ktorá v
nich budí obavy. Potrebujú vedieť, že existuje intímna zóna, kde sa ich smie dotýkať napríklad iba
lekár. Potrebujú sa naučiť, že nájdu vo svojom okolí osoby, ktorým sa môžu bez obáv zveriť a tým
prípadné ubližovanie zastaviť. Nevyhnutný je nácvik, ako zareagovať v prípade nebezpečenstva.
Klientov s ťažším MP je nevyhnutné naučiť nepodvoľovať sa, spolurozhodovať a presadiť svoj
vlastný názor Kozáková (In Mandzáková, Horňák, 2009).
144
K dôvodom zavedenia SV do DSS zaraďuje M. Tóthová (In Mandzáková,
Horňák, 2009) tieto:
•
•
•
•
•
•
naplnenie kompletnej starostlivosti v zariadení,
zníženie agresivity klientov ( zdržiavaná sexualita sa do nej premieta),
zvýšenie kvality života klientov,
zvýšenie ich emocionálnych prejavov a možností,
participácia na doposiaľ nevyužitých možnostiach kladného vzájomného pôsobenia
oboch pohlaví,
výrazné zlepšenie v oblasti správania, poriadku, upravenosti a hygieny.
SEXUÁLNA VÝCHOVA V DSS NÁDEJ
Keďže na Slovensku vstúpil do platnosti nový zákon č. 448 z 30. októbra 2008 o sociálnych
službách a o zmene a doplnení zákona č.455/1991 Zb, o živnostenskom podnikaní v znení neskorších predpisov, podľa ktorého sa DSS musí zaregistrovať a uviesť druh poskytovanej sociálnej
služby , cieľovú skupinu a špecializáciu, chceli by sme sa špecializovať na sexuálnu výchovu MP a
vytvoriť v našom DSS školiace centrum.
Cieľové skupiny SV MP
Keďže doteraz v našom zriadení SV MP v značnej miere absentovala, chceme
sa venovať SV v školiacom stredisku na troch stupňoch:
1. cieľovou skupinou je personál starajúci sa o ľudí so špecifickými potrebami,
2. cieľovou skupinou je rodina klientov,
3. široká verejnosť ( s cieľom zmeny v ich postojoch).
1. Základným vzdelávacím kurzom v oblasti sexuality mentálne postihnutých by mal prejsť aj
personál starajúci sa o ľudí so špecifickými potrebami a to aj v prípade, ak nebude priamo vzdelávať svojich zverencov v tejto oblasti. McCarthy a Thopmson (In Popper,2002) zdôrazňujú užitočnosť takéhoto kurzu v tom, že personál:
•
•
•
•
•
•
si lepšie uvedomí, že aj ľudia so špecifickými potrebami sú sexuálne bytosti, že ich sexualita sa v zásade nelíši od sexuality kohokoľvek iného,
bude náchylnejší podporovať a umožňovať sexuálnu výchovu ľudí so špecifickými potrebami,
sa nebude v tej miere ako doteraz obávať dôsledkov sexuálneho života ľudí so špecifickými potrebami,
bude lepšie informovaný o osobitostiach týkajúcich sa vzájomných partnerských vzťahov a sexuality mentálne postihnutých, ktoré sú odlišné od jeho vlastnej skúsenosti.
bude ďalej šíriť optimálne stratégie (zdravotnú politiku) a spôsoby práce s mentálne postihnutými v oblasti sexuality a tam, kde zatiaľ žiadne neexistujú, poukáže na potrebu ich
vytvorenia,
si zvýši svoju sebadôveru, aby sa prípadne podujal na sexuálnu výchovu ľudí so špecifickými potrebami.
Druhou kľúčovou skupinou sú rodičia mentálne postihnutých jedincov.
Podľa E. Kopalovej (1994) ďalšiu cieľovú skupinu tvorí rodina. Jej vzdelávanie a osveta by mala napomáhať pri následnom pochopení sexuálnych potrieb svojich detí.
145
Prevendárová (2001) tvrdí, že veľa rodičov MP jedincov, nie sú schopní akceptovať sexuálne
prejavy a berú ich ako komplikáciu, čo má za následok, že o nej nehovoria a tak u jedincov vzniká
citová a sexuálna frustrácia.
Podľa J. Kracíka (1992) je podstatné vychovávať rodičov, oboznamovať ich s problematikou sexuálnej výchovy, poskytovať im metodické rady a návody, aby vedeli ako majú postupovať pri
výchove svojho postihnutého dieťaťa.
V neposlednom rade zohráva veľmi dôležitú úlohu v sexuálnej výchove hra, literatúra, televízia,
film, preto by rodičia nemali zanedbávať vyžívanie týchto prostriedkov, aby jedincom s MP umožnili plnohodnotný sexuálny život.
Treťou skupinou je široká verejnosť , kde by sme chceli formou príspevkov do rôznych médií
oboznamovať verejnosť s poznatkami v oblasti SV MP.
ZÁVER
V našom príspevku sme sa venovali problematike sexuality a sexuálneho života MP jedincov.
Cieľom nášho príspevku bolo priblížiť situáciu v sexuálnej oblasti MP v domovoch sociálnych
služieb. Počas písania príspevku sme narazili na výrazný nedostatok v odbornej literatúre, týkajúcej
sa tejto problematiky. No napriek tomu si myslíme, že náš príspevok prinesie užitočné informácie,
ktoré sú odzrkadlením skutočného stavu opisovanej problematiky a niektorých jej oblastí, ktorým
by sa na Slovensku v budúcnosti bolo vhodné hlbšie venovať.
Použitá literatúra
BAJO, I., VAŠEK, Š. 1994. Pedagogika mentálne postihnutých (Psychopédia). Bratislava: Sapientia, 1994. ISBN 80-967180-1-0.
KOPALOVÁ, E. 1994. Seminár o sexuálnej výchove II. Časť. In Informácie ZPMP v SR, 1994,
roč. 5.
KRACÍK, J. 1992. Sexuální výchova postižené mládeže. Praha: Karlova univerzita, 1992. ISBN
80-7066-626-9.
KVIETKOVÁ, L.: Ľudské práva a postihnutí občania. In: Klimek, Ľ., Klohna, B. (Eds.): Láska,
partnerstvo, erotika a sexuálny život telesne postihnutých občanov. Zborník prednášok, Zemplínska
Šírava, 25-28. 10. 2001, ZOM, Prešov.
MANDZÁKOVÁ S.,HORŇÁK L. 2009,Sexuálna výchova a príprava na partnerstvo osôb s mentálnym postihnutím. ISBN 978-80-8068-935-3.
POPPER, M. 2002. Špecifiká sexuálnej výchovy u mentálne postihnutých osôb. In Informácie
ZPMP v SR, 2002, roč. 10, č. 52. ISSN 1335-8197.
PREVENDÁROVÁ, J. 2001. Sexualita a sexuálna výchova mentálne postihnutých ľudí. In EfetaOtvor sa, 2001, roč. 11, č. 4, ISSN 1335-1397.
TÄUBNER, V. 2003. Sexuální výchova jako predmet sexuální pedagogiky. In Sborník z kongresu
Pardubice 2003. Dostupné na internete:
<http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006030911.
VALENTA, M., MÜLLER, O. 2003. Psychopedie. Praha: Parta, 2003. ISBN 80-7320-063-5
Kontakt na autorky:
Telefón: 047/4370375
Fax: 047/4370375
E-mail: [email protected]
Web:skdssnadej.sk
Adresa:Zvolenská 9 ,985 59 Vidiná
146
Ženské klimakterium a sexualita třetího věku
Střední délka života u žen v České republice v roce 2006 dosáhla 79,67 let. Znamená to, že se za
posledních 100 let prodloužila o více než 30 roků. Problematika stárnutí žen je důležitá zejména
z toho důvodu, že průměrně mezi 49. – 51. rokem věku dochází u ženy k vyhasínání ovariální
funkce. Téměř 38% života prožívá tedy průměrná žena v hormonální insuficienci týkající se zejména výrazně snížené produkce ovariálních steroidů. Tento stav ovlivňuje prakticky veškeré její tělesné funkce a v neposlední řadě také sexualitu.
Počátek involučních změn ovariálních folikulů je většinou možno pozorovat již kolem 35. roku
věku, což se zprvu projeví poruchou zpětnovazebné gonadotropní regulace. Prvním laboratorním
ukazatelem bývá vzestup hladiny FSH. Snižování výkonnosti ovaria se projevuje zprvu poklesem
hladiny progesteronu v luteální fázi cyklu, což bývá spojeno s častějším výskytem anovulačních
cyklů a snížením fertility. Někdy se hovoří o takzvané hyperestrinní fázi klimakteria, což není název přesný, protože hladina estrogenů se nezvyšuje. V důsledku klesajícího progesteronu je tento
hyperestrinismus pouze relativní. Postupně pak začíná klesat i estrogenní produkce, a když hladina
estradiolu klesne pod 20 pg/ml, menstruační krvácení zpravidla ustává. Několikaletý časový úsek
před skončením menstruace, který je charakterizován poklesem produkce estrogenů, luterární insuficiencí a následným vzestupem gonadotropinů, se nazývá premenopauzou nebo též preklimakteriem. Menopauza je pak doba poslední menstruace. Je jí možno definovat zpětně – po 12 měsících
chybění menstruace.
Klimakterium je časové označení nepřesné, většinou je sem zahrnována zmíněná premenopauza
a postmenopauza. Jako postmenopauza bývá označováno období 12 měsíců následujících po skončení menstruačního krvácení. V běžné řeči bývají tyto termíny užívány často dosti zmateně. Seniem
se pak označuje pozdější období začínající rok po menopauze. Někdy bývá charakterizováno poklesem tělesných a duševních schopností.
Stárnutí je předem určený a naprogramovaný děj, který je zakódován v genetickém materiálu
každého živého organismu. Proces stárnutí je ovlivňován také velkým množstvím nepříznivých
vlivů, které na organismus působí. Ideálně toto stárnutí probíhá symetricky; znamená to, že všechny tělesné orgány a tkáně stárnou přibližně stejně rychle. Výraznou výjimku tvoří ženský vaječník
a reprodukční funkce. Tato odchylka dokonce odlišuje člověka od ostatních živočichů. Zatímco
samice všech ostatních živočišných druhů jsou plodné téměř až do konce svých pozemských dnů,
ženy pozbývají svou plodnost a společně s tím také vyhasíná jejich vaječníková hormonální produkce dříve než ve dvou třetinách života.
Ženská menopauza se tedy zařadila mezi nejbizarnější znaky lidské sexuality, požívá právem
označení jakéhosi evolučního paradoxu. Stárnutí ostatních orgánů je možno léčit nebo všemožně
korigovat, poruchy zraku je možno korigovat brýlemi, sluch napravíme naslouchacím přístrojem,
dokonce i ostatní funkční a pohybové poruchy jsou do značné míry kurabilní. Také hormonální
činnost vaječníku můžeme medikamentózně dobře substituovat, jak o tom bude ještě řeč. Jenom
produkce oocytů a tím i ženská plodnost nejpozději v padesáti letech bez náhrady definitivně zaniká.
Na patologické projevy ženského klimakteria působí zhruba čtyři sociologické faktory. Především je to socioekonomický stav; ženy s nižším sociálně ekonomickým statutem prožívají klimakterium obtížněji. Druhým faktorem je možnost činnosti. Produktivní ženy, uplatňující se doma i mimo domov, jsou na tom lépe. Důležitým je také faktor rodinný. Tady hraje závažnou roli otázka jak
dalece a kdy se děti emancipují a odcházejí z domu. Často se tu hovoří o syndromu prázdného
hnízda. I když se většina výzkumů shoduje na tom, že většina žen odchod dětí z rodiny vlastně vítá,
může někdy absence dětí klimakterické potíže zhoršit, nebo je dokonce vyvolat. Je zajímavé, že
intenzita klimakterických potíží klesá také u případů pozdního rodičovství. U žen rodících po čtyři-
147
cítce se klimakterické potíže vyskytují zřídka, nebo jsou situací pozdního mateřství mitigovány.
Přítomnost nezletilých dětí „upevňuje“ osobnost matky ve smyslu překonání klimakterických potíží, zatímco u bezdětných žen se mohou příznaky vegetativního klimakterického syndromu objevit i
předčasně. Posledním faktorem je pak spojení s okolím. Většina výzkumů se shoduje v poznatku,
že extroverze představuje v klimakteriu výhodu ve smyslu nižšího výskytu potíží.
V této souvislosti je nutno se zmínit také o změnách osobnosti ženy v průběhu klimakteria,
zejména co do touhy vlastního erotického uplatnění. Zvýšené erotické angažmá bývá někdy spojováno s takzvaným syndromem zavírajících se dveří. Nejen vliv endokrinologické rozkolísanosti, ale
především somatické změny zevnějšku pudí někdy ženu k novým erotickým dobrodružstvím. Hynie při té příležitosti konstatoval u klimakterických žen také úbytek pochopení pro sexuální záležitosti mladých lidí, kdy někdy se zdá „jakoby jim sex záviděly“. S tím koresponduje naše zjištění, že
starší gynekoložky ve zvýšené míře odmítají mladým dívkám předpis antikoncepce.
Ve výčtu změn psychiky souvisejících s klimakterickými změnami bývají uváděny depresivní
stavy. Na tomto poli se na sklonku dvacátého století odehrály četné spory mezi přívrženci ryze endokrinologické etiologie a zastánci behaviorálního, spíše psychosociálního vlivu na vznik klimakterických potíží. Jak už to tak bývá, pravda bude asi někde uprostřed.
Není sporu o tom, že estrogeny mohou působit jako antidepresiva, tento jejich účinek byl dokázán dokonce ve dvojitém slepém pokusu. Pokles estrogenní produkce v klimakteriu se tedy jeví
jako jasná příčina většího výskytu depresí v tomto životním období. Příznivý účinek estrogenů na
lidskou psychiku je dokázán biochemickým ovlivněním metabolismu serotoninu a následným zvýšením aktivity noradrenergního systému. Prokázán byl také příznivý účinek estrogenů na nespavost, při deficitu estrogenů je prokázáno oddálení nástupu REM fáze spánku, čímž je do jisté míry
vysvětlena klimakterická insomnie. Také noční návaly horka mohou přispívat ke zhoršení kvality
spánku, z čehož posléze může zase rezultovat únava a deprese.
Klimakterické psychózy jsou známy už od středověku, kdy zejména klimakterické ženy bývaly
ve zvýšené míře posedlé ďáblem. V současné době však někteří psychiatři vyšší výskyt a samostatnou existenci klimakterických psychóz popírají. Pokud se však týče výskytu stařecké demence ve
smyslu Alzheimerovy nemoci, ta se u žen vyskytuje výrazně častěji než u mužů (2-3 : 1). Opakovanými výzkumy bylo s jistotou prokázáno, že substituční estrogenní terapie výrazně u žen snižuje
riziko Alzheimerovy nemoci. Estrogeny mají také příznivý vliv na již probíhající Alzheimerovu
nemoc. Jejich podávání průběh této nemoci zpomaluje. Zajímavý a také do jisté míry kuriózní je
zde příznivý vliv kouření.
V důsledku ztráty elasticity a roztažitelnosti poševních stěn, zúžení poševního vchodu a snížení
lubrikace může žena v postmenopauze pociťovat bolestivé pocity při pohlavním styku, po souloži
pak pálení v pochvě a nucení na močení. Také orgastické kontrakce mohou být někdy pociťovány
bolestivě.
Většina prací zabývajících se sexualitou v klimakteriu konstatuje v tomto období života ženy
pokles sexuální reaktivity a libida. Na těchto změnách se podílejí příčiny tělesné i psychologické.
Z tělesných změn je to především již zmíněná atrofie genitálu, snížení poševní lubrikace a atrofická kolpitis. Suchost pochvy vede pak ke zvýšenému sklonu k ragádám a zánětlivým procesům.
Všechny tyto změny nepochybně vznikají v důsledku poklesu estrogenního zásobení cílových tkání, což způsobí nepříjemné pocity při pohlavním styku – dyspareunii, nebo pocity vyloženě bolestivé – algopareunii. Pojmy dyspareunie a algopareunie se někdy používají promiskue, ostatně ani
žena často anamnesticky je nedokáže specifikovat a od sebe oddělit. Tyto potíže zpětně způsobují
snížení libida, které může být ještě také sekundárně ovlivněno sníženou hladinou androgenů.
U ženy se totiž předpokládá příznivý vliv androgenů na libido a sexuální prožívání.
Postklimakterické změny sexuálního prožitku se týkají také intenzity orgasmu. Orgastické kontrakce mohou být někdy ve stáří pociťovány bolestivě. V důsledku atrofie sliznic bývá častěji pociťováno postkoitální nucení na močení. Je zajímavé, že ženy s vysokou sexuální aktivitou pravidel-
148
ným pohlavním stykem pociťují tyto změny méně intenzivně, zatímco u žen, které dočasně na sexualitu rezignují, se při znovuzahájení intimního života objevují téměř obligátně.
Ani psychologické příčiny sexuálních potíží v klimakteriu nejsou zanedbatelné. Různé zdravotní
a tělesné problémy stárnutí mohou zhoršovat subjektivní pocit zdraví a způsobit sexuální dyskomfort. Žena obvykle těžce snáší některé změny svého fyzického vzhledu jako je třeba obezita, vrásky, nebo zhoršená pohyblivost. K tomu se někdy přidružuje obligátní únik životního partnera
k mladším milenkám. V klimakteriu začne na ženy nepříznivě působit známá sexuologická skutečnost, že zatímco muži často ke své sexualitě příliš nepotřebují lásku a mají větší strach ze sexuálního selhání, ženy naproti tomu preferují citovou závislost na partnerovi více než sexuální uspokojení. Ze skutečnosti, že obdobou mužské erekce je ženská lubrikace, vyplývá mnohem obtížnější
léčba poruch erektilní potence u muže než náprava ženských klimakterických sexuálních dysfunkcí
vznikajících v důsledku estrogenního deficitu a/nebo na bázi psychosomatické či psychosociální.
Důležitá je také otázka hormonální antikoncepce v perimenopauzálním věku. Ačkoliv se již po
čtyřicátém roce věku podstatně snižuje pravděpodobnost koncepce – ve 43 letech asi o 50 %, přesto
je mezi 40. – 43. Rokem ještě 80% žen schopno otěhotnět. Nechtěná těhotenství v pozdním reprodukčním věku jsou většinou sociálním i psychickým problémem. Zvyšuje se riziko chromozomálních aberací plodu i těhotenských komplikací. Ve věku nad 40 je rodička vystavena čtyřnásobnému
riziku mateřské úmrtnosti.
Při léčení poruch libida a některých sexuologických potíží (snížení poševní lubrikace, dyspareunie, algopareunie) v souvislosti s klimakteriem je prvním a nejdůležitějším terapeutickým postupem
hormonální substituční léčba. Zejména účinek estrogenů vede nejen ke zlepšení celkové kondice
a zvýšení psychické pohody, ale výrazně zmírňuje atrofii a zlepšuje trofiku sliznice vulvy a pochvy.
Tyto změny pak vedou ke zkvalitnění percepce sexuálního prožitku. Rozvíjí se motivace a sexuální
fantazie, což u většiny žen vede ke zvýšení sexuální apetence. Vaginální podání estrogenních preparátů je tedy sexuologickou léčbou par excellence. Ženy, u nichž existuje kontraindikace celkové
aplikace estrogenů, mohou použít k léčbě lokální vaginální přípravky, které mají na sliznici účinek
identický. Zlepšení trofiky poševní sliznice činí tak lepší podmínky pro růst poševní laktobacilární
flóry, což zlepšuje mikrobní situaci a působí jako prevence patologického mikrobiálního obrazu
spojeného se zvýšeným sklonem k zánětlivým kolpitidám.
Lokální léčba estrogeny je standardním postupem v léčení symptomů urogenitální atrofie. Tyto
preparáty působí především lokálně, vyznačují se nízkou systémovou absorpcí; jsou tedy vhodné
i u těch žen, u nichž je celkové podání estrogenů nežádoucí. Tuto estrogenní léčbu je tedy možno
provádět i bez opozice gestagenem. Poševní aplikace estrogenů je účinná na všechny symptomy
tzv. stařecké kolpitidy včetně bledosti tkáně, suchosti, fragility a petechií. Zde je nutno zdůraznit
také příznivý urologický efekt.
Literatura
Colditz, G.A., Willett, W.C., Stampfer, M.J. et al.: Menopause and the risk of coronary heart dinase
in women. N. Engl. J. Med. 316, 1987, 1105 – 1110.
Čepický, P.: Klimakterium a hormonální substituce. Remedia populi, 5, 1998, 13 – 16.
Čepický, P., Burdová, M., Cibula, D. et al.: Doporučení k hormonální terapii a substituci perimenopauzy a postmenopauzy. Čes. Gynek. 2, 2003, 125 – 127.
Fait, T.: Klimakterická medicína. Jessenius Maxdorf, Praha 2006.
Fait, T, Šnajderová, M. a kol.: Estrogenní deficit. Jessenius Maxdorf, Praha 2007.
Hays, J., Ockene, J. K., et al.: Effects of Estrogen plus Progestin on Health-Related Quality of
Life. Engl. J. Med. 348, 2003, 1839 – 1842.
Jeníček, J.: Perimenopauza a postmenopauza. Moder. Gynek. Porod. 4, 2004, 644 – 721.
149
Sexuální výchova v ošetřovatelství
Doc. PhDr.Yvetta Vrublová, Ph.D.
Ošetřovatelství zabývající se zdravím člověka jako jedince i jako člena společenské skupiny čerpá pro svoji teoretickou a metodologickou základnu z mnoha společenských a přírodovědných disciplín. Obsahuje prvky vycházející z praktické zdravotnické profese, podílí se na humanitním a
holistickém přístupu k člověku, na podpoře jeho pozitivního zdraví a potřebě uspokojování biopsycho-sociálních potřeb. V každé vědě o člověku je obsažen trend integrační a humanologický.
Problém člověka patří k základním problémům, jde o problém člověka v jeho poměru ke společnosti, v jeho prožívání života. Člověk jako celistvá bytost spojuje v sobě stránky přírodní a společenské. Lidský život probíhá v různých rovinách prostředí:
-
sociální makroklima
-
sociální a lidské mezoklima (skupiny)
-
lidské mikroklima (rodina)
Spolupráce ošetřovatelství s jinými vědeckými disciplínami je v posledních letech stále rozvíjena a to i při zachování zdraví ve všech oblastech lidského života, sexualitu nevyjímaje.
V ošetřovatelské péči se profesionálové v oblasti sexuality zabývají výchovou tzv. primární
a sekundární edukací, která je integrální součástí ošetřovatelské péče. Spolu s výukou je směrována k tomu, aby každý jedinec disponoval vědomostmi, dovednostmi, zručností a motivací pro způsob života, který přispívá k podpoře zdraví a prevenci onemocnění. Výchovou by mělo ošetřovatelství pomoci zlepšovat zdraví lidí, vyvolat a podpořit změnu jejich životního stylu. Domnívám se, že
tato výchova je odbornou veřejností mnohdy nedoceněna. Z uvedených důvodů bych ráda připomenula oblasti sexuální výchovy, kde odborník na poli ošetřovatelství – všeobecná sestra a porodní
asistentka může významným způsobem ovlivnit sexuální chování jednotlivců:
1. Pravidelné přednášky o sexuálním životě, hygieně, pohlavních chorobách a jejich následcích zejména na základních školách. S touto praxí se můžeme setkat na vesnicích, kde existuje užší spolupráce školy a zdravotního střediska. Při těchto besedách jsou dospívající informováni také o formách antikoncepce a vhodnosti jejího užívání už při prvním
pohlavním styku. Další informace se týkají pravidelnosti gynekologických prohlídek a intimní hygieny. U chlapců dnes již nechybí velmi aktuální téma – samovyšetřování varlat
a u dívek samovyšetřování prsu. Zdravotnický pracovník má zde výraznou výhodu proti
učiteli. Nepracuje ve škole, vyzná se v oblasti medicíny a mnohdy s sebou přináší méně formální osobní přístup k žákům a studentům.
2. Následná oblast se nachází v ambulancích praktického lékaře a při gynekologických preventivních prohlídkách. Zde při sběru ošetřovatelské anamnézy se zaměřuje všeobecná sestra či porodní asistentka na oblast sexuality. Užívání antikoncepce v souvislosti s kouřením,
prevenci pohlavně přenosných chorob včetně hepatitidy typu B a C. Významným faktorem,
který zasahuje do sexuálního zdraví je pravidelná životospráva, sledování hladiny cholesterolu, jaterních testů, bilirubinémie při užívání hormonální antikoncepce. Monitorování
krevního tlaku či případných komplikací – zvýšené tělesné hmotnosti, bolesti hlavy aj.
3. V nemocnicích po úrazech, operacích, při chronických onemocněních je právě velmi důležité edukovat nemocného (pokud nezaujímá odmítavý postoj) o negativních dopadech léčby
na sexuální život. Vytýčit možné alternativy, které pomohou problém překonat a přizpůsobit se současné situaci. I zde zastává významnou roli všeobecná sestra, všeobecná sestrabratr, porodní asistentka, kteří jsou s nemocným v užším kontaktu, než lékař. Do skupiny
150
nemocných jedinců nepatří, jak se mnozí lidé domnívají pouze jedinci v období starší dospělosti, stárnutí a stáří. Často se jedná o mladé lidi s chronickou chorobou (např.diabetes
mellitus), onkologickým onemocněním, po úraze.
4. V komunitním ošetřovatelství, které mělo významné postavení do roku 1948. Terénní péče
sester byla zaměřena především na výchovu sociálně slabších vrstev obyvatelstva ke zdravotnímu uvědomění, rodičovství a prevenci šíření nebezpečných infekčních chorob.
V současnosti se komunitní ošetřovatelství začíná opět rozvíjet. V České republice se jedná
např. edukaci u romské komunity, jejich společenské vzorce jsou v mnoha oblastech rozdílné od jiných komunit. Sexualita má také mnohé odlišnosti. Nejde pouze o kulturní vzorce
chápání např. menstruace, porodu, nevěru, ale také o antikoncepci, péči o dítě.
V současnosti dochází k proškolováním romských zdravotně-sociálních pracovníků pro terénní práci, kterou zajišťují všeobecné sestry a porodní asistentky.
5. V neposlední řadě má sexuální výchova významné místo ve výzkumných projektech na vysokých školách, které provádějí studenti již uvedených oborů ošetřovatelství - všeobecná
sestra a porodní asistentka. Jedná se o oblasti prevence pohlavně přenosných chorob, životní
styl při užívání hormonální antikoncepce, prevence rakoviny děložního čípku aj. Výsledky
těchto projektů poskytují školám, na kterých průzkumy a cílenou osvětu provádějí. Studenti se zaměřují také na rodiče neboť jejich vliv na sexualitu dospívajících je jistě důležitý.
Závěr
Uvedené oblasti jsou pouze hrubým nástinem toho, co v současné době spadá do vědního oboru
ošetřovatelství a čím se tedy vlastně zabývá. Nejde pouze o tzv. kooperativní činnosti všeobecných
sester a porodních asistentek (plnění ordinací, péče o základní potřeby), ale také o autonomní činnosti, které jsou v jejich kompetencích a které se zaměřují zejména na výchovu zdravých či nemocných v edukačních činnostech.
V současné době se ošetřovatelství studuje na více než desítce vysokých škol, a to
v bakalářských, navazujících magisterských a doktorských programech. Absolventi mají dostatečné
znalosti z oblasti medicíny, ošetřovatelství, pedagogiky, psychologie, sociologie a právní problematiky. Z tohoto důvodu jejich zařazení do týmu profesionálů pro sexuální výchovu v celé společnosti, v odlišných terénech a komunitách je nanejvýše žádoucí. Cílem edukace je vzdělaná populace
s pozitivními postoji k vlastnímu zdraví a tím pádem i k vlastní sexualitě.
Kontakt na autorku: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, Ústav ošetřovatelství
a porodní asistence
151
Pedofilie
Bc. Karel Žák
Po přečtení nadpisu mého referátu si pravděpodobně mnoho lidí pomyslí, že v tomto textu bude
řeč o pohlavním zneužívání dětí. Ačkoliv je v obecném povědomí lidí pod pojmem pedofil zakořeněna představa člověka, který je dětem nebezpečný, skutečnost – vzhledem k tomu, že se jedná
o tabuizované téma – je poněkud odlišná.
K tématu pedofilie mě přivedla osobní zkušenost s pedofilem. Avšak ne taková, jakou by mnoho
lidí čekalo – nebyl jsem žádným zneužit ani obtěžován. S pedofilní orientací se mi svěřil můj dlouholetý kamarád. Byl to pro mne samozřejmě obrovský šok – do té doby jsem pedofilii vnímal velmi
negativně, avšak nesprávně.
Když jsem hledal odborné texty ke své bakalářské práci, ve které jsem chtěl pojednat o nekriminálních pedofilech, moc informací jsem nenašel. Často lze nalézt jen krátké útržkovité odstavečky,
které záhy přejdou k tématu pohlavního zneužívání dětí. Zároveň jsem zjistil jednu pro mne zarážející skutečnost – vlastně žádný z českých sexuologů se nekriminálními pedofily nijak významněji
nezabývá. Pan profesor Weiss sice občas zmíní, že pedofilové nejsou vždy kriminálníci a že většina
z nich se pohlavního zneužívání dětí nedopouští [1], přesto při zevrubnějším studiu literatury nelze
nevnímat významný deficit odborného zájmu.
Pedofilie je z odborného hlediska erotická preference dětí, nikoliv jejich pohlavní zneužívání.
Pedofil je tedy člověk, jehož sexuálně motivační systém vykazuje pozitivní erotické reakce na nedospělé jedince [2]. To se projevuje velmi podobně, jak to známe z běžných partnerských vztahů –
pedofilům se docela běžně stává (kromě toho, že se jim děti líbí, a to jak fyzickým zjevem, tak i jejich typicky dětskými projevy), že se do dítěte zamilují [3]. Je nanejvýš logické, že pokud mám
někoho rád, nechci mu ubližovat. Domnívám se proto (obdobně jako pan profesor Weiss), že většina pedofilů děti nezneužívá, podobně jako většina heterosexuálních mužů neznásilňuje nebo neobtěžuje ženy. Naopak díky dobrému porozumění dětskému světu mohou být pedofilové úspěšnými
učiteli, trenéry, vedoucími volnočasových aktivit anebo také prostými staršími kamarády dětí od
sousedů nebo známých.
Tolik ve stručnosti na úvod. Více se o pedofilii můžete dočíst přímo v mé bakalářské práci, která
je veřejně dostupná v online Archivu závěrečných prací studentů Masarykovy univerzity na adrese
http://is.muni.cz [4].
Protože jsme na kongresu, který se týká sexuální výchovy, chtěl bych se dále v tomto referátu
zaměřit na otázku, co má dělat mladý člověk, který cítí, že je pedofilně orientován. Sexuologové
totiž, ačkoliv nevědí, proč a jak pedofilie (a ostatně jakákoliv jiná sexuální deviace) vzniká, jsou
toho názoru, že dispozice k pedofilii je v člověku přítomná od narození [5]. Pro lepší nastínění situace zde proto nyní přikládám autentickou výpověď pedofila, pana Jiřího [6]:
„Jako mladý kluk na počátku puberty jsem o pedofilech nic nevěděl, jen jsem občas viděl
v televizi, že někoho chytli při zneužívání dětí a mluvili o něm jako o pedofilovi. Můj vlastní obraz,
jak takový člověk vypadá a jak se chová, byl stejný, jak jej dnes vnímá většina lidí. Byl to pro mě
člověk, který dětem ubližuje. Když jsem si sám u sebe začínal všímat, že se mi líbí dívky výrazně
mladší než já, několikrát mě napadlo, že bych mohl být pedofil, ale pokaždé jsem to zavrhl a všelijak se přesvědčoval, že pedofil nejsem. Jenže v patnácti letech jsem se zamiloval do sedmileté dívenky od sousedů. Dál už jsem si lhát nemohl a naplno jsem si uvědomil, že jsem pedofil. Toto zjištění mě velmi zasáhlo a myslel jsem si, že jednoho dne dítě zneužiju, protože to přeci „správný“
pedofil dělá. Věděl jsem sice, že sexuální kontakt s tak mladou dívkou by byl porušením zákona, ale
i tak postupně vedlo mé kamarádství s ní tam, kam nemělo. Tehdy jsem vůbec neměl tušení, že
i dobrovolné sexuální aktivity mohou dětem ublížit. Kdyby se tenkrát ta rodina neodstěhovala do
zahraničí, nejspíš by to skončilo špatně.
152
Když jsem v té době hledal nějakou literaturu, nenašel jsem na toto téma téměř nic. Nikde jsem
se nedočetl, jak s tím žít, co dělat, jak se uspokojit jinak než porušením zákona. Nikde jsem neviděl
žádný pozitivní vzor, který by mi ukázal, že se dá s pedofilií žít spokojený život, aniž bych někomu
ubližoval. Ač nerad, přiznávám, že v této době jsem byl velmi nebezpečný člověk. Když jsem pak po
devíti letech na internetu našel webové stránky nekriminálních pedofilů, začal jsem chápat, že vůbec nemusím skončit jako ti muži v televizi a že mohu žít celkem spokojený život, aniž bych něco
špatného udělal. Netrvalo dlouho a celkem snadno jsem se s pedofilií vyrovnal. Uvědomil jsem si,
že svůj zájem o děti mohu využít k jejich dobru, mohu je něco naučit, připravit jim zábavný program a zpříjemnit jim dětství.
Pak jsem se postupně svěřil několika kamarádům. Jeden z nich mě přivedl k lékaři. Tou dobou
už jsem byl s odlišnou sexualitou zcela vyrovnán a se sebeovládáním jsem neměl problém. Neměl
jsem tedy ani důvod tam chodit, ale i tak jsem byl zvědav, jak to bude probíhat. I přes to, že jsem
nechtěl, byl mi předepsán Androcur – přípravek na snížení sexuálního puzení. Když už mi pan doktor lék vnutil, začal jsem jej užívat. Následoval jakýsi proces „přeučování na dospělé“, popsaný
v knize Sexuální deviace od pana doktora Weisse s názvem Metoda přesycení. Ač jsem podle instrukcí nemohl zmíněný postup provádět (s představou dospělé ženy jsem neudržel erekci a nedosáhl vyvrcholení, ani s použitím pornografie), neporadil mi pan doktor nic jiného a návštěvy se omezily jen na pětiminutový rozhovor o počasí a předepsání léku. Proto jsem se rozhodl sexuologa
změnit. Přešel jsem k jedné známé pražské sexuoložce. Tu zajímaly především léky a zda se vyhýbám dětem. Návštěvy opět pouze pětiminutové. Když paní doktorka během asi 6. návštěvy zjistila, že
se dětem nevyhýbám, odmítla mě léčit. Před nástupem léčby jsem četl od paní doktorky několik
článků, kde popisuje, jak pedofil pod jejím vedením jezdí na dětské tábory a vše je v pořádku. Mně
pak v ordinaci řekla, že nerada vidí pedofila pracovat s dětmi. To na mě působilo poněkud rozporuplně. U obou sexuologů pak na mě léčba působila dojmem, že když jsem „nic neudělal“ (tj. žádné
dítě jsem nezneužil), neměli o mě žádný zájem – vůbec je nezajímalo, jaký je můj vztah k dětem, co
cítím, když jsem s dětmi apod. Mám také z celé léčby pocit, že odborníci nijak nerozlišují, zda dotyčný dítě zneužil či nikoliv, a že léčba je u všech stejná.
Při čtení některých rad pro děti a mladistvé, jak se mají chovat na internetu apod., jsem si všiml,
že všude jsou děti varovány před nebezpečnými pedofily, kteří je chtějí sexuálně zneužívat. Vždy se
ve mně probudí otázka, jak podobná varování bude vnímat mladý člověk, který zrovna zjišťuje, že
má pedofilní zaměření. Nedotlačí ho společnost náhodou tímto přístupem k sebevraždě nebo ke
zneužití dítěte? Nebylo by lepší se u pedofilů zaměřit především na prevenci a pomoci jim vyrovnat
se s touto deviací, než pak napravovat škody, které spáchají z nedostatku informací a vštěpením
obrazu, jaké jsou zrůdy?
Představte si, že na počátku puberty stojíte před životem, ve kterém Vás společnost – ať už se
vydáte cestou kriminální, nebo se budete snažit žít v souladu s jejími pravidly – na každý pád odsoudí. Jakou pak budete mít motivaci řídit se společenskými a morálními pravidly? Kdyby mi někdo
na začátku řekl, že mohu být nositelem parafilie, v mém případě pedofilie, ale že to neznamená, že
musím dětem ubližovat, a kdyby mi někdo dal nějaký pozitivní vzor, jistě by mé nebezpečné období
netrvalo 9 let. Myslím si, že zařazením těchto informací do sexuální výchovy by se mohlo preventivně zabránit některým zneužitím dětí.“
Vidíme zde osobní zkušenost člověka, který se celých 9 let vyrovnával s faktem, že jej eroticky
přitahují děti. Zkusme se teď vžít do následující situace: Váš syn zrovna přichází do puberty, začíná
se u něj projevovat sexuální pud. Jenže postupem času zjišťuje, že se mu líbí „jaksi víc“ např. malé
holčičky. Myslíte si, že se s tím někomu svěří? Zřejmě těžko, když ze všech stran slyší, že ten, komu se líbí děti, je automaticky a bez diskuze zrůda. Jaké má vyhlídky? Sexuologové neumí erotickou preferenci dětí nijak změnit. Jsou akorát schopní u jedince, který má problém se sebeovládáním, utlumit sexuální puzení na úroveň, kterou dokáže vůlí ovládat. A tak jediné, co může pedofil,
který se sebeovládáním problém nemá, se svou odlišnou sexuální orientací udělat, je pokusit se s ní
vyrovnat a naučit se s ní žít. Jenže kdo Vašemu hypotetickému pedofilnímu synovi poskytne in-
153
formace, aby se s tím, že je pedofil, vyrovnal? Vzhledem k celospolečenskému negativnímu náhledu na pedofilii se ani nelze domnívat, že by dobrovolně navštívil sexuologa. Navíc, jak jsem zjistil,
sexuologové nemají mezi pedofily příliš dobré jméno – často nasadí bez důvodu léčbu antiandrogeny, aniž by se zajímali o to, co klient opravdu k dětem cítí, jak zvládá přítomnost dětí apod. Za
opravdu závažný nedostatek považuji, že pro pedofily neexistuje žádná „příručka“, která by jim
sdělila, co mají dělat a jak mají žít. Váš pedofilní syn by si musel informace dost složitě hledat sám.
Jenže při tom hledání může narazit na nějakého bezprizorního nevyrovnaného člověka, který ho
může svést na dráhu úchyla, jenž opravdu dětem ubližuje...
Nikdo mladému člověku neřekne, že může být pedofilně orientován; a pokud opravdu je jeho
sexuální pud zaměřen směrem k dětem, může se stát, že se jednou vyskytne v přítomnosti dítěte,
které ho sexuálně vzruší, a on, protože to pro něj bude nový pocit, na který ho nikdo předtím neupozornil, to dítě zneužije. Proč nikdo mladým lidem neříká „může se stát, že tě budou sexuálně
přitahovat děti“? Nejen že se to může stát, ono se to opravdu stává! I přesto se většina pedofilů s
tímto faktem vyrovná nějak sama a dokonce bez konfrontace se zákonem – buď v sobě pedofilní
zaměření potlačí anebo mají standardní morální zábrany, které jim nedovolí dítě sexuálně kontaktovat. Jenže ne úplně všichni pedofilové to takto sami bez pomoci jiných lidí dokáží...
Pan profesor Weiss často říká, že pedofilie nechodí po horách ale po lidech. Zkusme se zamyslet
nad tím, jestli by nebylo méně zneužitých dětí, kdybychom v rámci sexuální výchovy mladým dospívajícím lidem podali informaci o tom, že i oni sami mohou být nositeli některé ze sexuálních
deviací, či snad jen o tom, že je může vzrušit i dítě. Vždyť např. podle výzkumů Kurta Freunda
reagují nepatrným sexuálním vzrušením na nedospělé dívky i „normální“ muži [7], [8], či dle výzkumů Halla vykazovala téměř třetina zkoumaných dobrovolníků mužů stejnou nebo vyšší míru
sexuálního vzrušení vůči nedospělým dívkám než vůči dospělým ženám [9].
O jaké informace o sexuálních deviacích (parafiliích) by v rámci sexuální výchovy mělo jít, to
jistě teprve bude předmětem diskuze. Nemyslím si však, že rady typu „vyhýbej se dětem“ mají šanci na úspěch. Pedofilie má i své pozitivní projevy, tudíž si myslím, že by se pozornost měla zaměřit
právě tímto směrem. Nejen upozornit na rizika, ale také kultivovat osobnost pedofila a dát mu vzor,
se kterým by se mohl identifikovat (což je do určité míry problém, protože z pochopitelných důvodů nekriminální pedofilové svou odlišnou sexuální orientaci před veřejností tají). Chtěl bych proto
také vyzvat odborníky z řad sexuologů či psychologů – jistě nejen pan Jiří, ale i další lidé
z komunity českých pedofilů, které lze kontaktovat přes internet, jsou ochotni (pokud jim zaručíme
anonymitu) zúčastnit se odborných výzkumů a pomoci tak nashromáždit poznatky, které by mohly
přispět k vyrovnání se mladých pedofilně orientovaných lidí s jejich vlastní odlišnou sexuální orientací. To by v konečném důsledku mohlo implikovat nejen spokojenější život lidí, kteří za svou
deviaci nemůžou, ale především možný přínos ve smyslu zvýšení prevence a ochrany dětí před pohlavním zneužíváním.
[1] TANĚV, P. Pedofil umí, co my ne. In: Reflex 38/2008, 18. 9. 2008. Dostupné na Internetu:
<http://www.reflex.cz/Clanek33669.html>.
[2] WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Pedofilie [online]. Poslední aktualizace 4. 7. 2009 0:58
[cit. 15. 8. 2009]. Dostupné na Internetu: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie>.
[3] FIFKOVÁ, Hana. O sexu s Hankou: kapitola Líbí se mi děvčátka (pedofilie). Grada. Praha,
1998. ISBN 80–7169–673–0. Dostupné na Internetu: <http://kasz.sweb.cz/fifk.rar>.
[4] ŽÁK, Karel. Pedofilie: bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Brno, 2009, 78 stran. Vedoucí bakalářské práce: PhDr.
Mgr. Jitka Reissmannová. Dostupné na Internetu: <http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b/>.
[5] WEISS, Petr. Sexuální deviace. Portál. Praha, 2002. ISBN 80–7178–634–9.
[6] Fx100d - kontakt: email: [email protected], ICQ: 403-064-903, Web: Jirkova stránka
[online]. 2009. Dostupné na Internetu: <http://www.fx100d.cz>.
154
[7] FREUND, K. Diagnosing heterosexual pedophilia by means of a test for sexual interest. In:
Behaviour Research And Therapy, Volume 3. 1965, str. 229–234.
[8] FREUND, K., MCKNIGHT, C., K., LANGEVIN, R., CIBIRI, S. The female child as a
surrogate object. In: Archives of Sexual Behavior, Volume 2, Number 2. 1972, str. 119–133. Dostupné na Internetu: <http://www.springerlink.com/content/v66171483501517j>.
[9] HALL, G. C N., HIRSCHMAN, R., OLIVER, L. L. Sexual Arousal and Arousability to Pedophilic Stimuli in a Community Sample of Normal Men. Behavior Therapy 26, 1995, str. 681–694.
Dostupné na Internetu: <http://www.ipce.info/ipceweb/Library/97-048_article.html>.
Kontakt na autora: [email protected]
155
OBSAH
Několik poznámek k trestní odpovědnosti mladistvých (Dagmar Císařová) .............11
Mapa erotických míst České republiky (Stanislava Dvořáková)................................13
Porušení schopnosti reprodukce patří mezi civilizační choroby a je i s dalšími
souvisejícími problémy léčitelné a plně preventabilní (Karel Erben) ........................17
Největší mýtus hormonální antikoncepce: hmotnostní nárůst (Miroslav Havlín)......18
Role otce v rodině (Kamila Holásková)......................................................................23
Quo vadis asistovaná reprodukce? (Jaroslav Hulvert)................................................29
Touha po věčné mladosti (Kamil Janiš)......................................................................31
Vnímání nevěry očima studentek vysoké školy (Kamil Janiš, Renata Horká) ..........34
Sexuální výchova jako předmět zájmu sociální pedagogiky (Martin Kaliba)............41
Pedagog a homosexualita (Petr Kaňka) ......................................................................44
Rodina jako sociální děloha (Hana Korcová) .............................................................48
Vliv některých drog a běžných léků na sexuální chování a jednání (Petr Kovář)......52
Postavení ženy v židovské společnosti (Jana Kubcová, ‚Sárka Kubcová).................65
Hodnoty jako pedagogický problém (Šárka Kubcová)...............................................74
Sexuální orientaci lze rozeznat podle typu těla, pohybu a chůze (Šárka Kubcová)...77
Zahraniční programy zaměřené na výchovu k odpovědnému rodičovství mužů (Adéla
Kubičková) ..................................................................................................................78
Miesto a význam informácií z oblasti ľudskej sexuality v praxi sociálneho
pracovníka (Jana Levická) ..........................................................................................80
Aký by mal byť obsah sexuálnej výchovy pre študentov a študentky sociálnej práce?
(Dagmar Marková, Ivan Lukšík) ................................................................................83
Lidská sexualita v novém trestním zákoníku (Miroslav Mitlöhner) ..........................92
(Vladimíra Neklapilová) ...........................................................................................100
Chlamydiové infekce - zákeřný nepřítel na celý život (Drahomíra Polcarová) .......102
Co nám říkají o sexuální výchově čísla v roce 2009 (Zuzana Prouzová).................106
Využití multimediálního prostředku jako motivace pro realizaci sexuální výchovy
v mateřské a primární škole (Miluše Rašková).........................................................112
Specifika dětí z homoparentálních rodin (Anna Sedláčková) ..................................115
Aktuální problémy mlčenlivosti v pomáhajících profesích (Olga Sovová) .............123
Zamyšlení nad vztahy a sexualitou v náhradní rodinné péči (Dana Štěrbová).........128
Sexuální výchova od mateřské školy? (Lenka Šulová) ............................................134
Sexuálna výchova v Domove sociálnych služieb Nádej Vidiná (Zuzana Trúchla,
Miroslava Debnariková, Ingrid Oravcová) ...............................................................142
Ženské klimakterium a sexualita třetího věku (Radim Uzel) ...................................147
Sexuální výchova v ošetřovatelství (Yvetta Vrublová) ............................................150
Pedofilie (Karel Žák).................................................................................................152
xxflo.indd 1
• Testuje znalosti čtenářek a čtenářů a odměňuje úspěšné
• Publikuje články z ošetřovatelské teorie a praxe, zajímavé
kazuistiky, výzkumné práce, informuje o novinkách v legislativě
i managementu, věnuje se historii ošetřovatelství atd.
• Sleduje zahraniční literaturu a přináší nejvýznamnější
překladové články
• Spolupracuje s předními sestrami, lékaři a dalšími odborníky
ve zdravotnictví
• Informuje o konferencích a dalších vzdělávacích
akcích v ošetřovatelství
• odborné články v rubrice Florence plus, které jsou oceněny
stejně jako autorské články v časopise 15 kreditními body
(příp. 10 za spoluautorství)
• publikace nejdůležitějších aktualit z ošetřovatelství
• On-line informace na webových stránkách www.florence.cz
• Je platformou pro komunikaci v oboru
• Pravidelně spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví ČR
a dalšími institucemi ošetřovatelského vzdělávání
• Publikuje Zpravodaj ČAS, který poskytuje podrobné
informace o činnosti největší profesní organizace
zdravotníků nelékařů
• Vychází pod patronací České asociace sester
Časopis moderního ošetřovatelství
FLORENCE
TELST
ŘOVA
VÍ
s.
V
ročník
í pod
patro
S
naci ČA
éči
rní p
rimá
?
avp
ocity
r
p
t
s
í
e
n
S
ativ
ce
gie
a neg
n
lo
o
k
ozen
t
a
J
ovor
auma
eon
č
ká tr
s
é
t
p
ě
á
D
rum
telsk
nato
řova
s neo
Ošet
higu
ismus
pemp
a juda
.
g
tnictví
d
s
zdravo
České
mie
é
s
la
Ta
ster
ních se
primár
Sekce
www
n
.flore
ce.cz
e
Florenc
Příloha
KA
MÍN
VZPO RENCE
LO
NA F
, a.
Media
mbit
ství A
atel
Vydav
60 Kč
E
C
N
E
R
O
FL
N
ODER
PIS M
ČASO
ŠET
ÍHO O
vycház
09
1/20
1
5
25.8.2009 16:42:38
CE
9
nr 200
kvúěnteo
N
FLORE
doplněk stravy
doplněk stravy
stravy
®
Nový přípravek doplněk
ArginMax
®
Nový
přípravek
ArginMax
Nový
přípravek
ArginMax
navazuje
na
oblíbený®
Forte
®
navazuje
oblíbený
Forte
, jehož
účinnost
ArginMax
navazuje
nana
oblíbený
Forte
®
® funkce
, jehož
účinnost
naArginMax
sexuální
potvrdily
, jehož
účinnost
ArginMax
sexuální
funkce
potvrdily
klinické
testy*.
nana
sexuální
funkce
potvrdily
klinické
testy*.
klinické
testy*.
pohotová erekce
pohotová
erekce
pohotová
erekce
intenzivnější
prožitek
intenzivnější
prožitek
intenzivnější
delší
sexuálníprožitek
styk
delší
sexuální
styk
delší
sexuální
styk
Žádejte v lékárně.
Více
informacívna
800 555 568.
Žádejte
lékárně.
Žádejte
v lékárně.
Více
informací
800
555
568.
Více
informací
na na
800
555
568.
Účinná nehormonální
antikoncepce
PHARMATEX
• volně prodejná
• lubrikační efekt
• nehormonální
• částečně antivirové
a antibakteriální účinky
• lokální
• vysoká spolehlivost (Pearl index 0,68)
pro ženy, které nemohou
a nebo nechtějí užívat hormony
ZÁKLADNÍ INFORMACE O LÉKU PODLE SPC* NÁZEV PŘÍPRAVKU
PHARMATEX® vaginální krém, PHARMATEX® vaginální globule Složení kvantitativní a kvalitativní Krém Benzalkonii chloridi solutio 500
g/l – 2,40 g (ekv. Benzalkonii chloridum 1,20 g) ve 100 g vag. krému.
Globule Benzalkonii chloridi solutio 500 g/l – 0,0378 g (ekv. Benzalkonii chloridum 0,0189 g) v 1 vag. globuli. Dávkování a způsob podání
Krém Krém se aplikuje hluboko do vagíny pomocí aplikátoru. Aplikace
je jednodušší a úspěšnější, pokud žena zaujme polohu vleže. Ochrana
je okamžitá a trvá nejméně 10 hodin. V případě opakovaného styku je
nutné vstříknout opakovaně krém pomocí aplikátoru. Globule K zavádění do vagíny. Globule se aplikuje hluboko do vagíny zhruba 5 minut
před sexuálním stykem. Proces zavádění je jednodušší a úspěšnější, pokud žena zaujme polohu vleže. Ochrana je okamžitá a trvá nejméně 4
hodiny, ale v případě opakovaného styku je nutné zavést další globuli.
Bezprostředně po styku je možné provést pouze zevní očistu za použití
čisté vody. V případě, že chce pacientka provést výplach vagíny, je nutné počkat minimálně dvě hodiny, neboť i výplach čistou vodou může
vést k nežádoucí eliminaci účinné látky. Kontraindikace Používání přípravku je kontraindikováno v případě, že je pacientka hypersenzitivní
na benzalkoniumchlorid. Jeho podávání v kombinaci s jinými vaginálně
podávanými přípravky se nedoporučuje. Speciální upozornění Kontracepční účinnost přípravku je závislá na správném použití. Je nezbytné
dodržovat následující pokyny: - přípravek je nutné používat systematicky před každým stykem nezávisle na fázi cyklu; - vyhnout se umývání
či výplachům vagíny mýdlem před stykem, neboť voda s mýdlem i ve
stopovém množství ničí účinnou látku. Je možné provést pouze vnější
hygienu čistou vodou. V případě genitálních lézí je nezbytné používání
přípravku přerušit vzhledem k obsahu benzalkoniumchloridu. Pokud
je nezbytná léčba jinými vaginálními přípravky, je nutné kontracepci
tímto přípravkem přerušit. Interakce Tento přípravek se nedoporučuje
podávat společně s: - léčivy podávanými vaginálně: jakákoliv lokálně
(vaginálně) podávaná léčiva mohou inaktivovat spermicidní účinky přípravku; - mýdla: účinná látka přípravku se mýdlem ničí. Pacientka musí
zamezit styku mýdla s vagínou a to jak před stykem, tak po něm, neboť
mýdlo i ve stopovém množství ničí účinnou látku. Těhotenství a laktace
Tento přípravek je možné používat i během těhotenství. Studie provedené s benzalkonium chloridem neodhalily teratogenní účinky. Bylo
také prokázáno, že benzalkonium chlorid neprochází do krve. Laktace:
vzhledem ke skutečnosti, že benzalkonium chlorid neprochází do krve,
je možné používat PHARMATEX v období kojení. Nežádoucí účinky
V případě hypersenzitivity se může vyskytnout alergie projevující se
jako pálení, zčervenání, zvýšená dráždivost a svědění. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE Doba použitelnosti 3 roky. Skladování Při teplotě do 25 st. C.
DRŽITEL REGISTRAČNÍHO ROZHODNUTÍ LABORATOIRE INNOTECH
INTERNATIONAL (Group Innothera) 7/9, aveue Francois Vincent Raspail
94110 Arcueil - Francie REGISTRAČNÍ ČÍSLO Krém 17/888/99-C Globule
17/889/99-C DATUM REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 22.12.1999 DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU 20.2.2002
www.pharmatex.cz
Zástupce pro ČR: Akacia Group s.r.o., Evropská 94, 160 00 Praha 6
17. CELOSTÁTNÍ KONGRES K SEXUÁLNÍ
VÝCHOVĚ V ČESKÉ REPUBLICE
SBORNÍK REFERÁTŮ
Editor JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.
Tento pracovní materiál neprošel autorskou korekturou.
Vydal a vytiskl Tribun EU s.r.o.
Gorkého 41, 602 00 Brno
ISBN 978-80-7399-835-6
V Tribunu EU vydání první
Brno 2009

Kompletní sborník ve formátu pdf - Společnost pro plánování rodiny

Transkript

Podobné dokumenty

Sexuální dysfunkce u českých žen

Klinické studie přípravku ArginMax® ArginMax pro muže

Přečíst v PDF - Euro

PDF, 2,55 MB - Šance Dětem

č.3 Září

kompletní sborník v pdf - Společnost pro plánování rodiny a sexuální

Výzkumná témata na UP Olomouc 2014-2015

Vyvolejte obrazovku

SBORNÍK REFERÁTŮ

mediace přeshraničních rodičovských sporů 2014

Situace stárnoucích leseb, gayů, bisexuálních a trans osob v České

V Brně dne 1. 9. 2014 Vážený pan Vážený pan Mgr. art. Peter Duhan