prosinec 2013 - Základní škola Letohrad
Transkript
prosinec 2013 - Základní škola Letohrad
Úvod Milí čtenáři, Vánoční svátky, pro mnohé a hlavně děti, celoročně očekávaný svátek. Už od jara se těší na tu vánoční pohodu, kdy se rodina sejde, ať už u stromečku nebo u oblíbené vánoční pohádky. Celý rok si říkají, kdy už budou ty Vánoce, kdy už dostanou dárky, kdy už bude cukroví. Ale je i druhá skupina lidí, kteří se modlí a doufají, že Vánoce letos nebudou. Nesnášejí nakupování, zdobení stromečku, zkrátka vše kolem těchto svátků. Ale myslím si, že existuje jeden den v roce, kdy se tyto dvě zcela odlišné skupiny spojí v jednu a tím dnem je Štědrý den. I ten největší mrzout a odpůrce Vánoc je u stromečku veselý. Všem přeji příjemné prožití svátků vánočních a pěkně počtení v našem školním časopisu. Ivan Felkl, 9. třída Rozhovor s paní ředitelkou Mgr. Pavlou Skácelíkovou Dobrý den, paní ředitelko. Mohli bychom Vám položit pár otázek? Jistě, ráda. Jaký je Váš názor na výzdobu školy a co byste chtěla změnit? Nechala bych to ráda na Vás, budeme rádi za jakékoliv návrhy k diskuzi a očekávám více aktivity ze strany žáků. Co máte v plánu v tomto školním roce? Hlavně se zaměříme na úpravu malého školního hřiště a školní zahrady pro pohybové aktivity. Co říkáte na šikanu v naší škole? Nemohu říct, že se to zhoršilo, ale ani zlepšilo, možná malinko??. Samozřejmě prokázaná šikana se řeší a velký důraz také klademe na prevenci. Žáci naší školy se chtějí zeptat, jestli si nemohou malovat a zdobit třídy sami? Je to věc třídního učitele. Jen bych nerada, aby se poškozovala omítka a malba. Vše může být po dohodě a po návrzích. Další otázka je opět ze strany žáků. K čemu vlastně slouží kolonka zapomínání v žákovské knížce, nechcete ho zrušit? Mrzí mě, že se zapomínání musí psát. Zřídili jsme to proto, aby si žáci uvědomili svůj přístup. Netvrdím, že je toto správné. Co navrhujete??. Ale kdyby nebylo, nebyli byste asi připraveni na vyučování a těžko bychom s vámi pak mohli pracovat??? To musíte uznat. A teď pár osobních otázek… Co ráda děláte ve volném čase? Snažím se sportovat, ráda cestuji, pracuji na zahradě, jezdím autem (často za vnoučkem), chodím mezi lidi. Občas se umím i válet. Máte nějaké domácí zvířátko? Jsme alergičtí, takže nemám a nechci. A vadí mi, jak někteří majitelé zvířat otravují okolí. Třeba denně potřísněná škola psem. Na jaké filmy se díváte nejraději? Asi na staré české pro pamětníky, staré kriminálky. Nevyhledávám scifi, atd. Chystáte se někam v nejbližší době? Na lyžařský kurz učitelů a těším se na Vánoce. Jaký je Váš nejoblíbenější herec a zpěvák? Nemám vyhraněný styl, můžu poslouchat jakoukoliv hudbu od dechovky po rock, i současnou hudbu. Děkujeme za rozhovor Nela Gažáková, 8. třída Vánoční (ne)pohoda Ve všech filmech jsou vždy Vánoce vykreslené jako samé potěšení a radost. Vždy to ale tak není. Doma sice je příjemná vůně linoucí se z kuchyně, kde maminka peče cukroví a v obýváku svítí svíčky. Tatínek si na pohovce čte noviny a malí bráškové si hrají na zemi. Vy se ale "užíráte" tím, co máte koupit rodičům, aby se jim to líbilo. Ještě k tomu už nemáte dost času ani peněz, protože je pár dní před Štědrým dnem. Odejdete z obýváku, kde je všude samá koleda a Ježíšek. Sednete si na svou postel a přitisknete k sobě svůj oblíbený fialový polštářek od nejlepší kamarádky. Ze stolu si vezmete hrnek s bílou čokoládou a kousek upijete. Hrnek vrátíte na tácek a dál přemýšlíte o dárcích pro rodinu. Když už to konečně vymyslíte, vyletíte z postele jako blesk a začnete počítat peníze. Odcházíte se zklamáním. Nemáte dost peněz na to, co chcete. Se slzami v očích a pocitem, že Vánoce jsou jen samý stres, uleháte do postele. Zachumláte se pod peřinu a přemýšlíte. Z toho vás však probere máma. „Jessico, večeře je na stole,“ usměje se a vy celá rozlámaná jdete do kuchyně. V jídle se nimráte jako v rybě plné kostí a váš výraz se k příjemné atmosféře, jak všichni říkají, moc nehodí. Po hodině přemáhání se vracíte do pokoje a čtete si zprávu od vašeho nejlepšího přítele. Usmějete se nad pozváním na procházku po nočním Londýně a ustrojíte se. Vezmete si váš oblíbený červený svetr s vločkami a odcházíte. Na chodbě se doladíte a zavíráte dveře. Po schodech seběhnete dolů a vaše stopy se obtiskují do sněhu. Zjistíte, že máte ještě deset minut čas, a posadíte se na lavičku uprostřed parku. V tom uvidíte padat hvězdu a v mysli vám proběhne vaše přání. Usmíváte se a dál sedíte na lavičce. Na vlasy vám dopadají malé sněhové krystalky a ovívá vás zimní vítr. Z vašeho rozjímání vás probudí váš přítel a dá vám pusu. Obejmete ho a v tu chvíli si uvědomíte, že Vánoce nejsou o dárcích, ale lidech, přátelství a lásce. Nikola Richtrová, 9. třída Když jsou Vánoce, tak si hned vybavím krásný strom, na kterém jsou navěšení různí panáčci nebo vánoční koule, které se na stromečku třpytí jako hvězdy na obloze. Někdo si představí, jak sedí celá rodina u stolu a za okny padá sníh, který vytváří bílou sněhovou sněhovou peřinu a přikrývá stromy, na kterých není ani stopy po listí. Někdo si zase říká: „Zase jsou tu Vánoce, utrácet samé peníze". Jako by svým blízkým nechtěli udělat radost. Někdy se třeba i v rodině hádají a nemají vůbec náladu slavit. Je možné, že třeba třeba lidé nevidí tu krásu, ten fajn pocit, když se celá rodina sejde u jednoho stolu. Každý je jiný, někdo se těší, jak dostane novou panenku nebo autíčko. Maminka třeba nové věci do kuchyně. Jiný Vánoce nemá rád. Je zvláštní, jak někteří lidé také nevidí, co je tak krásné na zimní přírodě. Zvířátka chodí do krmelců, děti si hrají venku, stavějí sněhuláky, mají úsměv na zmrzlých tvářičkách, jsou celé mokré, ale jim to nevadí, protože se užívají sněhu. Večer na Štědrý den se všichni ustrojí do slavnostních h obleků, šatů, sukní, jako kdyby se šlo do divadla. Stromeček svítí, jak když hvězdy na obloze září, a dívají se na nás, jako by nás hlídaly, co děláme. Za okny padá sníh a večeří se, co maminka uvařila. Nicola Paštiková, 9. třída IT SEKCE Battlefield 4 Battlefield 4 je dalším dílem ze série válečných simulací od švédského studia DICE. Přinese zbrusu nový engine s názvem Frosbite 3, jenž posune destrukci budov a grafickou propracovanost ještě dál, než jeho předchozí díl. Příběh se má odehrávat v Číně a začíná při evakuaci amerických VIP ze Šanghaje. Vrtulník, jenž má vyzvednout americké jednotky a odvézt je domů, sestřelí nepřítel a skupina čtyř vojáků se tedy musí vydat pryč na vlastní pěst. Je možné, že by se ve čtvrtém pokračování mohl objevit i tzv. Commander mód. EA ale zareagovala a označila tyto informace za neoficiální. Kooperace v Battlefield 4 nebude. Hra vychází 31. říjnaa 2013 na PC, PlayStation 3, Playstation 4, Xbox 360 a Xbox One Proti sobě se postaví dva týmy po 5 (5 vs 5) nebo 3 (3 vs 3) hráčích. Každý si zvolí svého hrdinu a střetávají se na třech nebo dvou liniích, přičemž každý v týmu má svoji úlohu. Okolo 15. minuty hry začínají týmové bitvy, kde se střetávají celé týmy. Tyto bitvy obvykle rozhodují o výsledku hry. Hra končí zničením takzvaného Nexusu, což je hlavní budova. • • • • • • -Vývojáři: RiotGames -Systémové požadavky: -5GB místo na disku -Windows XP a vyšší -1GB RAM -nejhranější hra na světě -Žánr: battlearena) MOBA (multiplayer online Assassins Creed 4 : Black Flag Assassins Creed 4: Black Flag se odehrává v roce 1715. Kolonizace dosahuje svého vrcholu. Evropské státy se rozpínají na americkém kontinentu a objevují obzvlášť Pacifik. Obchod s ušlechtilými látkami a drahým zbožím je v rozmachu, naplněné lodě jezdí od ostrova k ostrovu a města rostou jako houby po dešti. Bohatství a prosperita láká zloděje. Piráti mají žně a lodě označené vlajkami se zkříženými hnáty jsou postrachem všech obchodníků. Jedním z těchto kriminálníků na volné noze je Edward Kenway, hrdina Assassins Creed 4. Jirka Sršeň, Jakub Fajt, Alex Duchač, 8. třída Husa a kachna Jednou jeden pes vběhl na dvůr s husami, ty se splašily a rozutekly do všech stran. Jedna se ve strachu vznesla, přeletěla statek a přistála u sousedů. Přistání šťastné nebylo, protože dopadla na Kachnu Pižmovou, utíkající před kačerem. „Uááá, já se ale lekla, kdo jsi a odkud přilétáš.“ „Promiň. Já jsem Husa Česká a jsem tvá sousedka.“ „Aha. No, jak se tak dívám, vypadá to, že máš snad 5kg“. „Skoro ses trefila, ale zdaleka nejsem největší. Největší je, tedy pokud vím, Husa africká, která může mít až 16kg!“ „Ty brďo, to snad není možný. To my tolik nemáme. Největší zástupce je Kachna elsbercká a já, nebo spíš támhle vyžranej Pepin, má snad 5kg. Taktéž u vás platí, že kačer, u vás houser, je větší?“ „ Ano, to je pravda. Můžu se zeptat, kolik vás je druhů? Nás je přes 80 druhů a rozdělujeme se podle toho, z jaké divoké husy jsme vyšlechtěny. Buď z Husy velké jako já a většina evropských a amerických tet, nebo z Husy labutí, to jsou většinou číňanky.“„No nás kačen je asi přes 50 a taktéž se rozdělujeme podle původu, ale u nás to je složitější. Stačí si však pamatovat, že se dělíme na klasické kachny, Indické běžce a Kachny pižmové. Jo ale všimla jsem si, že máte oproti nám delší nohy, krk a vyšší a užší zobák. Proč?“ Protože naši předci pochází ze severu Evropy, kde je bezlesá planina, takže proto ta výška. Měli lepší přehled o okolí. Jo a ten zobák je uzpůsoben na spásání trávy. Ta totiž tvoří podstatnou část našeho jídelníčku. No, zajímalo by mě, jak se umíte potápět. My samozřejmě máme nepromokavé peří a po vodě plaveme, dokonce na ní i spíme, ale dokážeme se potopit a plavat pod vodou. „To my se nepotápíme. Pouze panáčkujeme. To znamená, že vystrčíme zadek, potopíme hlavu a zobákem přecezujeme vodu jako vy. Také by mě zajímalo, kolik snesete vajec a jak dlouho je zahříváte, než se vylíhnou housata“. To záleží na druhu. Jsou tací, co snesou přes 100 vajec, ale nikdy na ně nezasednou, například Husa labutí. Ale já jich mám okolo 15 a sedím na nich zhruba 30 dní a pak se dva dny mláďata líhnou. No a jak to je u vás?“ „Tak jako u vás jsou druhy, co snesou přes 100 vajec, třeba Kachna švédská, ale já jich mám 20. Co je však zajímavé je, že jiné kachny hnízdí 28 dní, ale já 35 dní. Navíc my pižmovky jsme výborní letci, dokonce na ochranu mladých vyletíme vstříc dravci! A jak jste na tom vy s létáním? Podle mě budete docela nemotorná při své váze. „Teď jste mi připomněla, že se mám vrátit, ale naši divocí příbuzní každoročně migrují z hnízdišť v severní a střední Evropě na jih ve známé formaci V. Někdo dokonce létá až do Afriky! Ale teď už fakt musím.“ „Tak na shledanou!“ „Nashle!“ Jakub Peřina, 9. třída Sníh Bílé vločky Padá, padá sníh, Sněží, sněží, pojedeme na saních snížek běží. a brusliti na ledu Roztají se nebo ne při tom zpívat koledu. bílé vločky studené? Pavla Šenkýřová, 2. třída Nela Tajrychová, 3. třída Vánoce ve světě Rusko V Rusku o Vánocích dárky rozdává děda Mráz. Má pytel a hůl, jezdí na saních až z Čukotky a doprovází ho vnučka Sněhurka. Vánoce se zde na rozdíl od nás slaví buď na Nový rok anebo od 6. ledna až do 10., kdy se drží půst. Dnes se už dárky nadělují pod stromeček, dříve je děti nalézaly pod polštářem. K večeři si v Rusku dávají bezmasé pokrmy a ryby především vaselinky, což jsou taštičky buď slané nebo sladké. Anglie V Anglii dárky naděluje Santa Claus. Na saních a se soby přijíždí až ze severního pólu, přistává na střechách, vleze komínem do krbu a pod stromeček a do punčoch dá dárky. Poté ještě sní sušenky a zapije mlékem a může se vydat dál. Je celý v červeném a má bílý plnovous. Angličané 24. prosince ještě pracují, ale večer Vánoce zapijí. 25. prosince odpoledne se rozdají dárky, večer je krocan s pudinkem. Angličané na rozdíl od nás nedávají na dveře věnce, ale jmelí a už od 1. prosince. 26. prosince mají Boxing day, ale nic s boxováním to společného nemá. Chodí se s krabičkami a vybírají se zbytky večeří a nějaké drobnůstky pro chudé. USA Slaví se stejně jako v Anglii s tím rozdílem, že Američané si dárky rozdávají hned ráno. Čína V Číně si o Vánocích dávají dárky pouze zamilovaní. Číňané si dávají dárky až na Nový rok. Dárky dostávají pouze děti a většinou to jsou obálky s penězi. Brazílie V Brazílii chodí Papai Noel a přichází z Grónska. 24. prosince tam vrcholí léto, takže se spíše popíjejí koktejly a k večeři je krocan s ovocem a zeleninou. Pro děti jsou připravené hry a losují se dárky. Brazilská vánoční výzdoba se skládá s čerstvých nařezaných květin. Bohužel právě o Vánocích je v Brazílii největší kriminalistika. Itálie V Itálii přijíždí na saních se soby z Finska anebo na koštěti hodná čarodějnice Bafana. Jsou tam důležitější jesličky než stromeček. Ježíšek uléhá do jesliček až 24. prosince. Dárky se rozbalují ráno. Norsko V Norsku dárky naděluje vzteklý skřítek Nisse. A proč vzteklý? Prý se nechtěl poklonit Ježíškovi, a tak za jeho počin musí za trest rozdávat dárky. Norové mají svou vlast tak rádi, že místo barevných koulí na stromeček věší řetěz z vlajek Norska. Vánoce v různých jazycích anglicky: Christmas maďarsky: Karácsony polsky: Boże Narodzenie německy: Weihnachten švédsky: jul portugalsky: natal španělsky: Navidad chorvatsky: Bozic francouzsky: Noël italsky: Natale rusky: raždestvo turecky: Noel Renata Urbanová 8. třída Po Vánocích se potkají dvě babičky: „Nazdar Boženko! Představ si, že na Štědrý den zmizel můj manžel! Šel do sklepa pro brambory a už se nevrátil!“ „Šmarjá! A co jsi dělala!“ „No, musela jsem…(tajenka)!“ ☺ ☺ ↸ ____ _____ _____ _ _____ Řešení =a =h =í =k ↸=n ☺=o =p =r =s =t =ý =ž Zajímavosti ze světa přírody Nejvyšší strom: Mamutí strom (Severní Amerika) Nejvyšší vodopád: Salto Ángel (Jižní Amerika) Největší studený gejzír: Andernacha (Evropa) Největší přírodní most: Landscape Arch – 93 m Nejvyšší strom: Tzv. Mamutí strom-115,55m Největší přírodní most: Landscape Arch-93m Nejvyšší vodopád: Salto Ángel Největší řeka: Amazonka-6400Km a víc Nejvyšší studený gejzír: gejzír Andernacha-60m Největší stavba: Čínská zeď-8851Km Největší korálový útes: Velký bariérový útes-350000 km2 Klára Dostálková-7.třída Návštěva Domova pod hradem Dne 8. října 2013 se naše třída vydala autobusem na Žampach do Domova pod hradem. Když jsme dorazili na zastávku, museli jsme ujít asi 300 m do areálu. Tam na nás čekala průvodkyně. Celí natěšení jsme došli se slečnou Hanzelkovou do kaple, kde nás seznámila s prostředím, dozvěděli jsme se, jací klienti zde žijí, jaký mají denní rozvrh, co dělají, jak rozvíjejí své záliby, čemu se věnují atd. Také nám promítala fotografie celého domova i Žampachu. V kapli nám pustila film, v němž hrají klienti. Barbušáci, to je sbor tvořený klienty, nám zazpíval písničky různých žánrů. Poté jsme si šli prohlédnout celý objekt. Na něm se nám nejvíce líbila odpočinková místnost „Snoezelen“, ani jsme si nedovedli představit, jak příjemné jsou zde světelné i zvukové efekty. Většina z nás by si přála mít doma ve svém pokojíčku aspoň něco málo z toho množství příjemných podnětů. Další cesta směřovala do útulného domečku „Kolda“, kde jsme viděli některé klienty, jak zpracovávají hlínu a jak kreslí. Poprosili jsme obyvatele domova Jirku, aby nám ukázal svůj byteček. Byteček byl útulný a úchvatný. Když jsme zhlédli obydlí, rozeběhli jsme se po celém areálu, kde jsme řešili kvíz s názvem „Arboretum“. Ten se nám podařilo vyřešit, jen jsme měli strach, aby nám neujel autobus. Ale neujel. Autobus jsme stihli akorát. Všem se nám výlet líbil. Vanesa Halbrštátová, 7. ročník Zimní móda 2013/14 • Chunky huňaté, vlněné a velké šály, které budou ideálně šedé anebo budou mít nějakou světlou teplou barvu. • Kabelky ve stylu lékařských brašen. • Zdobení šperky všude, kde se dá, a to dokonce i na botách a kabelkách. In jsou drahokamy i polodrahokamy. • Velice módní bude také miniaturní kabelka podobná pouzdru na brýle, které se říká miniadieres. • Nosit se také bude oblečení z krajky i háčkované krajky. • Díky vévodkyně Kate se do módy vrací i klobouky. • Nosit se budou tuniky, kalhoty, hadina. • Svetry by se měly co nejvíce podobat těm doma upleteným, zdobené maceškami, knoflíky, psy a šípky. • Dále se budou nosit kabáty různých délek v teplých barvách. • Z bot budou velmi oblíbené módní válenky a pánský styl. • Zástupci studené pak jsou kobaltová, lahvově zelená, fuchsiová, petrolejová, inkoustová, ale i něžná pudrově modrá. • U obuvi se pro tuto sezonu nejvíce nosí střídmost. Černá klasika ať už u kozaček, polokozaček či kotníkových bot se bude nejvíce hodit právě k extravagantním oufitům, aby se nepřebíjely s dalšími výraznými doplňky. • S barevnými modely přicházejí také výrobci sportovní podzimní a zimní obuvi. Při výběru kotníkových bot nebo sněhulí sportovního vzhledu tak nemusíte zůstávat u země a můžete tak doplnit své vycházkové nebo lyžařské oblečení trendy botami, aniž byste přišli o potřebné funkční vlastnosti. Nikola Richtrová a Markéta Malečková, 9. třída VTIPY • Tři blondýnky zůstanou samy na ostrově. Neví, co si počít, a tak tam tak sedí a sedí. V tom se jim zjeví víla a říká, že každé splní jedno přání. Tak první blondýnka říká, že by chtěla být chytřejší, aby se odtamtud nějak dostala. Rázem jí ztmavnou vlasy, je z ní brunetka a ta neváhá, vrhne se do vody a z ostrova odplave. Druhá blondýnka si přeje být chytřejší, než ta první. Stane se z ní černovláska, ta najde pár ostrých škeblí a s jejich pomocí nařeže rákos a vyrobí si člun, na kterém odpluje. Třetí chce být ještě chytřejší, než druhá. Najednou se z ní stane muž a odejde po mostě. • Justin Bieber leží v nemocnici. Chuck Norris ho šťouchl na facebooku! • Chucka Norrise kousla kobra. Po 8 minutách chcípla. • Policie: "Nějaké drogy nebo alkohol?" Řidič: "Ne, díky. Všechno máme." • Povídají si dva policajti: "Ty, slyšel jsi, že letos bude Nový rok v pátek?" Druhý na to: "No, jen aby to nebylo třináctého." • Tři žáci stojí za trest na chodbě. "Co jste provedli?" ptá se inspektor. První povídá: "Já jsem chtěl hodit houbu z okna." Druhý: "Já také." "A co Ty?" "Já jsem Josef Houba." • Při vyučování se profesorka ptá studentek: "Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?" Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá: "Vy určitě myslíte podprsenku." • Začínal jsem z ničeho a většinu z toho pořád mám. • Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvedoucí vidí tři debily na kolejích. Svět mých prarodičů Na úvod mě napadá, že moji prarodiče, z tátovy i maminčiny strany, musí tak trochu děsit dnešní vymoženosti. Třeba ani nevědí, že něco takového je, ale pokud ano, určitě se diví tomu, že na to lidé mají v dnešní uspěchané době čas. Vždyť děda s babičkou, rodiče mé mamky, vstávají v 5 hodin ráno, aby nakrmili slepice a králíky. A pak celý den něco dělají. Babičku třeba baví vařit. Většinou si uvaří jídlo do zásoby a pak ho zamrazí, takže ani nečekaná návštěva by neodešla s prázdným žaludkem. Vždycky, když k ní přijedeme na návštěvu, čekají nás na stole koláče, buchty nebo jablečný štrúdl. Děda dělá něco v dílně, v kotelně, na zahradě. Nebo píše noty. Je totiž dirigentem jedné kapely. Každou neděli dopoledne zkoušejí v kulturním domě. Doma vlastní i svoji pracovnu s elektrickými klávesami. Babička s dědou sice mají v chalupě i klavír, ale ten je tak rozladěný, že se na něj nedá hrát. Tahá to za uši. Samozřejmě, že bychom jim klidně koupili počítač, nebo nový mobil. Ale oni by říkali, že jsme si neměli dělat škodu, že to přece vůbec nepotřebují. Dnešní rodiče dají dětem do postýlky tablet, ať se dívají. Když jsme byli s bratrem mladší, děda nebo babička nám před spaním vyprávěli legrační pohádky a ráno nás babička přivítala s plyšovým dráčkem v ruce. A vysokým hlasem nám opět něco vyprávěla, jako by k nám mluvil ten dráček. I děda s babičkou z tátovy strany nám vyprávěli, hlavně o tom, jak se dřív žilo. Děda mi vyprávěl, jak žil v chalupě se svými čtyřmi sourozenci, rodiči a prarodiči. A také se stěhovali, myslím, že do domu po Němcích. Babička zase říkala, že když byla malá, chodila vždycky dopoledne do jakési školky, kde je vychovávaly řádové sestry. Čili jeptišky. Na oběd šla domů. Bez rodičů, jen ještě s nějakou kamarádkou. Dnes by těžko někdo poslal předškolní dítě samotné do školky. Tenkrát však nejezdilo tolik aut. Před několika lety s námi děda jezdil často na různé výlety. Někdy s autem přibrzdil právě u té chalupy, kde dříve bydlel a vzpomínal na své dětství. O babičce toho vím trochu míň, ale ta stejně bydlela v našem městě. Jenže teď mi toho už asi moc neřekne, protože onemocněla Parkinsonovou nemocí, takže se jí velmi špatně mluví a skoro jí není rozumět. Také se jí špatně chodí. Ale i tak něco málo okopává na zahrádce. Děda za ní musí spoustu práce zastat. A většinu času tráví také na zahradě. Závěrem si říkám, že já také budu později vyprávět svým vnoučatům, jak jsme v dětství hráli hry na počítači, a málem se zblázním z těch nových vymožeností. Veronika Stejskalová, 8. třída, 13 let Vánoční básničky Co to cinká, co to zvoní? Na nebi svítí vánoční hvězdička Kouzlo Vánoc jako vloni. a lidem na zemi otvírá srdíčka. Já Ti přeju dárků ranec, Pro pokoj, pro lásku, pohlazení, Silvestr, zpěv a tanec. ať štěstí Vánoc náš život změní. Do muziky lehký krok. A pak šťastný nový rok. Veselé Vánoce chci Vám přát, aby měl člověk člověka rád, Ucpěte komíny, nepusťte Santu, aby jeden druhému víc štěstí přál, použijte cement nebo maltu. aby ten nový rok za něco stál. Otevři okno, nasaď si kulíšek, Tina Budišová, 8. třída dárky Ti přinese jedině Ježíšek. Recepty Kokosové kuličky Suroviny:160 g mletých piškotů, 160 g tuku, 160 g cukru moučka, 1 lžíce mletých ořechů, 2 lžíce kakaa, 3 lžíce rumu Na obalení: strouhaný kokos Postup:Všechny uvedené suroviny smícháme a z tohoto těsta tvarujeme kuličky, které obalíme ve strouhaném kokosu. Necháme ztuhnout v lednici a můžeme podávat. Tip: Toto těsto se hodí také na včelí úlky. Vanilkové rohlíčky Suroviny: 280 g hladké mouky, 210 g tuku, 100 g mletých ořechů, 70 g cukru moučka, citrónová kůra Postup: Citron pečlivě umyjeme a nastrouháme na jemném struhadle. Vložíme do mísy a přidáme ostatní suroviny. Zamícháme. Vzniklé těsto vytvarujeme rukou nebo ve formičce do tvaru rohlíčku a pokládáme na plech. Pečeme při 180°C. Až rohlíčky zrůžoví, vyndáme je z trouby a obalíme v moučkovém cukru. Veronika Stejskalová, 8. třída Popletené Vánoce Brzy budou Vánoce, Odpoledne ke krmelci Zjistili jsme, že nejen strýc, teta, to bude zas legrace. přineseme ovoce, i Ježíšek může být popleta: Každým rokem, ne že ne, ať zvířátka také mají Já dostala hokejku, někdo něco poplete: jednou hezčí Vánoce hokej skoro neumím. Mamka pekla cukroví, Na procházce v lese, nebylo však hotový. každičký se třese. Táta zase řasenku, moc tomu nerozumím. V troubě zůstalo jen krátce, Nesněží, však prší, Ségra, ta má kravatu, no jo to má po své matce. zmokli jsme jak myši. neví, co s ní dělat bude. Potom pekla perníčky, Tak teď všechno oblečení stromky, zvonky, hvězdičky. u krbu si sušíme, Brácha zakop´ o tátu, Nepozorná asi byla a já s mojí starší sestrou a všechno to připálila. kapra hezky smažíme. dostal totiž psí granule (XXL balení!). Honem dárky nakoupíme, Hezky? Proč jsou stejné láhve překrásně je zabalíme. od octa a oleje, Je to skutečnost, ne sen, jako vždycky jsem to spletla, už je tady Štědrý den. aspoň že ten salát je. Ráno jsme se probudili, (Takže se nic neděje.) a z postele vyskočili. Dojedli jsme, dopili jsme, Neslyším však žádný smích – uklidili nádobí, v noci roztál všechen sníh. uvidíme, co nám letos Po snídani, už to víme, Ježíšek zas nadělí. stromeček si ustrojíme. Počkáme si na tu chvíli, Táta, co snil o ledu až zazvoní zvoneček, pustil z CD koledu. bude nás tam totiž čekat rozzářený stromeček. Brácha, známý všudybyl, ta cédéčka prohodil. Nyní dárky rozbalíme, Místo koled v tomto čase na to se také těšíme. Metallica ozvala se. No a náš pes oči sklopil, marně čekal u lednice, stejně jak my nepochopil k čemu mu jsou náušnice. Venku jsme pak zakřičeli do velké dálky: „Ježíšku, děkujeme ti za všechny dárky! Příště k nám zase přileť, cedulky si nepopleť! Veronika Stejskalová, 8. třída Má babička Zamyslela jsem se nad tím, jaké měla má babička dětství. Napadlo mě, jak moc se asi lišilo od toho mého. Babička vyrůstala v době okupace. Pocházela z chudé rodiny. Už jako malá se musela starat o spoustu domácích zvířat, které měli, a na kroužky a záliby jí moc času nezbývalo. Doba, do které se narodila, jí neumožňovala se vzdělávat a studovat to, co by si přála. Její den vypadal tak, že ráno odešla do školy. Po návratu ze školy v pozdních odpoledních hodinách ji doma čekalo mnoho povinností. Měla za úkol zajistit zvířatům vše, co potřebovala, protože zvířata živila celou jejich rodinu. K tomu všemu se starala o svou malou sestřičku, aby mohli rodiče chodit do práce. Dost často se stávalo, že babička nestihla vypracovat domácí úkoly na druhý den a za to byla ve škole trestána tělesnými tresty. O dovolené v zahraničí si babička mohla nechat jenom zdát. Cestování bylo zakázáno. Když jsem se narodila, nemusel se o mě starat bráška, byla se mnou doma maminka, která brala mateřskou. Měla jsem spoustu hraček. Teď už jsem vyrostla a každý den, když přijdu ze školy, pustím si televizi anebo počítač. Vždy ve středu chodím ven s Renatkou a ve čtvrtek a pátek na kroužky. Referát do školy můžu udělat pomocí internetu a také si můžu vybrat, kam půjdu studovat. Jsem ráda, že jsem se narodila v této době a ne jako babička. I když dnešní doba má své nevýhody. Renata Šedová, 8. třída, 13 let Recenze Heatová a žhavá odhalení – Richard Castle Hned na začátek musím říct, že je druhá knížka určitě lepší než ta předchozí. A to jak po detektivní stránce, tak i po stránce čitelnosti díky lepšímu překladu, který byl minule trochu kostrbatý. Hnedle od prvních stránek se začtete, přestanete vnímat své okolí a jen budete hltat nový příběh s oblíbenými postavami. New York po předchozí vlně veder nyní zažívá vlnu zápachu kvůli stávce popelářů. Jak přízračné, když oběť vraždy se probírala společenskou žumpou. Zavražděna byla totiž redaktorka poněkud bulvárního sloupku novin. James Rook, který už minule dokončil svůj článek o detektivce Nikky Heatové, se k případu dostává snadno díky svým konexím na starostu a také díky tomu, že jeho právě rozepsaný článek byl zrovna o zemřelé redaktorce. Podezřelých je ve VIP kruzích dost, a tak poznáme soukromí jejich hvězdných životů. Stejně jako nám přibývají podezřelí, tak přibývají i mrtvoly, což nás neustále drží napnuté. Dokonce i na konci knihy, když jsou všechny karty vyloženy, tak se dočkáme drobných komplikací, které ovšem už trochu působí křečovitě – asi jako zdržování při fotbale. Kniha je opět pohodová oddechovka a možná také může působit jako recap jedné epizody ze seriálu. Tentokrát však nějaké lepší. Rozhodně tedy stojí za přečtení, obzvlášť pro fanoušky seriálu to je povinnost, aby měli přehled o tom, co se v jejich universu děje. Přeci jen narážek na knihu v seriálu není málo. Mezi Nikky a Rookem to jiskří podobně jako mezi Castlem a Beckettovou, jen vás trochu zamrzí. K oranžovému logu TV Prima na přebale nyní přibylo i logo domovské ABC, ale stále chybí nějaké vtipnější info o autorovi, takže to, že to píše náš seriálový hrdina poznáte jen z poděkování… A to je škoda. TOP 10 nejnavštěvovanějších filmů v českých kinech 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Thor: The Dark World (Thor: Temný svět) Křídla Vánoc Příběh kmotra About Time (Lásky čas) Gravity (Gravitace) Turbo (Turbo) Insidious 2 (Insidious 2) Free Birds (Ptačí úlet) The Family (Mafiánovi) Rush (Rivalové) Eva Lipenská, 9. třída Mandrage Mandrage je česká pop-rocková hudební skupina pocházející z Plzně. Skupina se proslavila hity jako jsou Šrouby a matice, Františkovy Lázně a Na dlani. Má čtyři členy, jednoho externího hráče (František Bořík) a vznikla v roce 2001. V roce 2001 otcové Víta a Matyáše byli na společné oslavě skupiny Mediterian, kde se rozhodli, že by si kluci spolu mohli zahrát společné písně. Tím vzniká duo Víťa (zpěv a kytara) a Mates (bicí). Mezi roky 2002 a 2003 do skupiny přistupuje kamarád kluků (klávesy a harmonika), po čase však odchází. Kluci si začínají skládat vlastní písně a účastní se bezúspěšně soutěže Múza v Plzni. Na této akci potkali Pepu Bolana, který v té době hrál v kapele Velvet Ecstasy a s Coopim, který v té době hrál ve skupině Pornocowboys. Spolu potom odehráli několik koncertů. V roce 2004 se do kapely Mandrage (Víťa (zpěv, kytara), Mates (bicí) a Coopi (baskytara)) přidali i František a Josef Bolan (zpěv, kytara). Po čase se stali vítězi Óčko hudebních cen v kategorii rock. Během roku 2010 singl Hledá se žena obsadil první místa hitparád v České republice. Skupina se vydala na první své větší turné pojmenované Hledá se žena Tour. Skupina opět vyhrála cenu TV Óčko v kategorii rock. O rok později měla píseň Šrouby a matice úspěch ve všech hitparádách moderní hudby v ČR. Stala se nejhranější skladbou v rádiích tohoto roku. V cenách Anděl skupina obsadila s písní Šrouby a matice 2. místo v kategorii "Skladba roku" a 1. místo v kategorii "Skupina roku". V anketě Žebřík s tímto songem obsadila 1. místo v kategorii "Skladba roku" a 2. místo v kategorii "Skupina roku". V anketě Český Slavík Mattoni se skupina umístila na 4. místě jako skupina roku. V roce 2013 fanoušci nominovali skupinu Mandrage v hudebních cenách Óčka v kategorii "Skupina roku", skupina skončila na druhém místě. Členové • Vít Starý (Víťa; zpěv a kytara; frontman skupiny) • Josef Bolan (Pepa; zpěv, texty a kytara) • Michal Faitl (Coopi; baskytara) • Matyáš Vorda (Mates; bicí) • (František Bořík (klávesy; František je kamarád členů skupiny a dělá skupině externího hráče.) Alba • Říkala, že jí trápí cosi (2005) • Přišli jsme si pro Vaše děti (2007) • Hledá se žena (2009) • Moje krevní skupina (2011) • Siluety (2013) Klára Dostálková, 7.třída Beseda s autory literatury faktu Dne 18. září 2013 jsme se zúčastnili besedy, která se konala v kulturním domě v Letohradě. Na pódiu sedělo šest spisovatelů a jeden to celé komentoval. Postupně mluvil každý člen klubu LF. Vyprávěli hlavně o tom, jak se k tomuto žánru dostali, jak začínali, jak dlouho trvalo vydání knihy. Měli se vážně čím chlubit - co jich někteří napsali a že dnes zvládnou své knihy představit před publikem v úctyhodném věku. Pan Karel Richter nám prezentoval svoji knihu, na kterou je pyšný, a dokonce i kousek přečetl. Beseda byla zajímavá. Bylo nám doporučeno, abychom více četli, že se nám rozvíjí slovní zásoba a lépe se vyjadřujeme. Což mají pravdu. Někteří při besedě poslouchali, někteří se i bavili a kontrolovali sms, ale učitelé je napomenuli. Poněvadž je neslušné neposlouchat spisovatele, kteří dostali opravdu velké ocenění za to, co dělají. Adam Vojtíšek, 9. třída Senioři Když slyším slovo senior, představím si starého člověka, který potřebuje pomoc od druhých. Moje babička, tatínkova maminka, bydlela na Ovčíně v obci Kunčice. Narodila se v roce 1950. Zatím je velice čilá, všechno obstará, zavařuje, pracuje na zahradě, v lese a má i jiné zájmy. Na léta, kdy začala chodit do školy, vzpomíná nerada. Pocházela totiž z hospodářské rodiny, kde bylo hodně polí a všechna domácí zvířata od drůbeže až po koně. Ta léta byla pro její rodiče smutná a ona to prožívala s nimi. Její dva bratři museli pomáhat jak na polích, tak i v domácích pracích. Přesto ale byl i čas, aby s kamarády venku hrála kopanou nebo schovávanou, ale také tajně chodila k sousedům na třešně. Což byl někdy průšvih. Do města chodila na klavír, tělocvik a pěvecký kroužek. Cesta byla dlouhá dva kilometry, někdy ji absolvovala třikrát tam a zpět. Autobus jezdil jen ráno školní, jinak se chodilo pěšky. V obchodě se kupovaly jen základní potraviny a chléb. Všechno ostatní bylo z domácnosti. Pomeranče se kupovaly jen na Vánoce. Když babiččiny rodiče koupili televizi, byl to zážitek. Dívat se mohlo jen večer, protože televize přes den nevysílala. Po tanečních začala chodit na zábavy, a to jen v neděli do divadelního domu, ze kterého je dnes tělocvična. Babička na své dětství vzpomíná moc ráda, i když bylo někdy smutné, ale radostí se užilo taky dost. Těší ji, že dnes máme možnost cestovat, obchody jsou plné zboží, ale babička má obavy, abychom si toho vážili. Babičku rád poslouchám, má pro nás mladé pochopení. Jiří Sršen, 13 let, 8. třída Jak vznikla lupa Jednou v dávných dobách hráli bratříček se sestřičkou kuličky. „Cvrnk, Cvrnk.“Jedna kulička se zakutálela do trávy a chlapec pro ni běžel. Vedle kuličky leželo sklíčko, chlapec ho zvedl a podíval se přes něj. „Jůů, ten mravenec je větší!“ řekl. Chlapeček to běžel ukázat sestřičce, sestřička mamince, maminka tatínkovi. „Tatínku, měl bys s tím něco dělat,“ řekla maminka. „To je dobrý nápad, udělám,“ odpověděl tatínek. O pár dní později něco tatínka napadlo, tak dal sklíčko do dřevěného rámu a ono to fungovalo. „Teď ještě jméno,“ řekl tatínek, „zvětšovák písmen. Ne. Sklíčkozvěčovák. Ne. To není dobrý nápad. Lupa! To je to jméno!“ vykřikl. Maminka ho pochválila. A tak na svět přišla lupa, kterou všichni dodnes používáme. Tereza Fialová, Pavlína Mikysková, 7. třída Jak vznikly hrábě…. Žil byl jednou jeden pán Ladislav Hrabě. Nastal podzim a začal foukat silný studený vítr. „Musím zajít do sadu posbírat ovoce,“ řekl si pan Hrabě. Oblékl se a vyšel. Když se však pořádně v sadu rozhlédl, nic neviděl. „Všude jen samé listí!“ rozzlobil se. V tom uslyšel rány jako z děla. „BUM, BUM, BUM!“ Rychle se schoval za keř. Vykoukl a vidí, jak jelen mlátí hlavou o kmen stromů. „ A jó, je říjen a jeleni jsou v říji,“ vzpomněl si. Když jelen odběhl, zůstaly po něm krásné parohy. Najednou se mu rozsvítilo v hlavě. „Šmankoté, to je nápad, použiji tyto parohy jako smetáček na listí.“ A tak za 15 minut to měl hotové. „Teď název!“ řekl pan Hrabě. Přemýšlel, přemýšlel a zase přemýšlel, až to vymyslel. „Bude se tomu říkat HRÁBĚ.“ Postupem času se různými technologiemi parohy zdokonalily. A tak vznikly hrábě. Nikola Lipenská, Klára Dostálková, 7. třída Jak vznikl klarinet…. Jednoho dne přivezl kamarád Otakárka Vilém do vesničky Samagán v Afganistánu celý vůz dřeva, at si s tím dělá, co chce. Otakárek dlouho a dlouho přemýšlel, až ho něco napadlo. „Co třeba něco, co bude dělat zvuk?“ napadlo ho. Zdálo se, že to bude dobrý nápad. „Mohlo by to být dlouhé asi metr, mohlo by se na to hrát a foukat do toho,“ řekl nadšeně Otakárek. „Jenomže, jak se na to bude hrát?“ povzdechl si. „Hlavu vzhůru,“ špitl na Otakárka jeho starší bráška Metoděj, „bude se hrát tak, že budeme zakrývat dírky ve dřevě prstama.“ „To by šlo,“ odvětil Otakárek. Tak si tedy Otakárek vyřezal do dřeva díry a okolo dírek přibil ocelové kroužky a přidal klapky, které byly také z oceli. Protože to nehrálo, bylo potřeba vyrobit něco, aby to začalo hrát. Neměl jiný materiál, a tak k tomu použil dřevo. Ten kousek dřeva musel být dlouhý tak jako díra na začátku, na kterou by to pak přidělal. Když připevnil kousek dřeva, kterému říkal plátek, nástroj se mu zdál hotový. „Ale jak se to bude jmenovat?“ nevěděl si Otakárek rady. A protože žádný název nevymyslel, nijak se mu neříkalo. Až později mu začal lid říkat klarinet. Vanesa Halbrštátová, Kateřina Tomanová, 7. třída Jak vznikly rifle… Byl jednou jeden kluk, který ráno vstal z postele a šel do školy. Když byl ve škole, omylem na něj spolužák vylil inkoust. „Co teď budu dělat? Ten modrý flek na kalhotech! Mám nápad, obarvím si celé kalhoty a nikdo to nepozná.“ Druhý den ho zastavil jeden muž a ptá se ho: „Kde jsi koupil ty kalhoty?“ „Ale, jeden spolužák mi je polil inkoustem a já jsem si je celé obarvil.“ Potom muž zmizel. Další den psali v novinách článek o nových kalhotech, které se jmenují rifle. Muž si vydělal miliardu, kluk nedostal nic. Michal Hubálek a Vojtěch Pozdník, 7. třída Citáty Před manželstvím se domníváme, že milujeme - v manželství se to teprve učíme.“ Erich Kästner „Lidé se nenávidí pro své zápory, místo aby se milovali pro své klady.“ Hekatón „Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“ William Shakespeare „Nejdůležitějším úkolem přítele je, aby ti byl nablízku, když se mýlíš. Když máš pravdu, jsou po tvém boku téměř všichni.“ Mark Twain „Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která je v tomto světě velmi vzácná.“ Mahátma Gándhí „Přítel se ti dívá do tváře, nepřítel na nohy.“ Uzbekistánské přísloví „Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak budete celý život trpět.“ Brigitte Bardky „Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.“ Jiří Hubač „Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.“ Voltaire „Bolest nutí lhát i lidi zcela nevinné.“ Publilius Syrus Koně Rodina koní: Kobyla, klisna - samice koně Hřebec - samec koně Valach - kůň, kterého vykastrovali Hříbě - mládě koně Koně se živí senem, granulemi, ovsem, mrkví a kamennou solí. Koně se čistí háčky, hřeblem, žíněným nebo rýžovým kartáčem atd... Kopyto se má čistit ve směru naznačeném šipkami. Pár plemen koní: Appaloosa, Arabskýplnokrevník, Fjordský kůň, Islandský pony, Fríský kůň a Pinto Denisa Malečková, 6. třída Pěkná zima Zima je krásné období. Zasněžené lesy, louky, v nichž jsou smrky zachumlané do zářivě bílé peřiny. Špatné na zimě je snad jen to, že když je zima, bude z toho rýma, nebo také angína, má ji sestra Kristýna. Namrzlý třpytivý sníh se odráží v slunečním svitu, jmelí na stromech je zelené a šípky na keři červené. Na dubech usilovně drží listí. V lese běží zajíček, drží chleba krajíček. Také srny probíhají mezi keři přizdobenými drobnými vločkami, kocouři se perou s kočkami. Zima kouzlí na stromech divy, teplo je jen ve státě Maledivy. (Petr Filip 8. třída) KRÁSNÉ VÁNOCE Na prosincovém čísle pracovali: Redakce: Ivan Felkl, Nela Gažáková, Nikola Richtrová, Nicola Paštiková, Alex Duchač, Jirka Sršeň, Jakub Fajt, Jakub Peřina, Nela Tajrychová, Pavla Šenkýřová, Renata Urbanová, Klára Dostálková, Vanesa Halbrštátová, Markéta Malečková, Veronika Stejskalová, Tina Budišová, Renata Šedová, Eva Lipenská, Adam Vojtíšek, Tereza Fialová, Pavlína Mikysková, Nikola Lipenská, Michal Hubálek, Vojtěch Pozdník, Denisa Malečková, Petr Filip, Nela Haltmarová Ilustrace: Hanka Šenkýřová a žáci 1. stupně Grafické úpravy: Romana Šafářová, Eva Lipenská, Šimon Vilček