Pěstování pokusných rostlin - isb

Zvyšování konkurenceschopnosti
studentů oboru botanika a učitelství
biologie
CZ.1.07/2.2.00/15.0316
zimní semestr 2011/2012
Aplikovaná botanika
BOT/ABP
Téma: Klasifikace polních plevelů
Klasifikace polních plevelů
1.
2.
3.
4.
podle botanického členění - není praktická (v jednotlivých
čeledích, rodech – druhy odlišných vlastností a hospodářského
významu)
podle převládajícího výskytu (např. plevele v obilninách) – není
výstižná, protože výskyt plevelů není přímo vázán na určité
plodiny (např. druhy považované za plevele obilnin se vyskytují i v
okopaninách – např. oves hluchý v řepě a opačně – laskavec v
obilninách – např. v kolejových řádcích)
další hlediska – např. podle nebezpečnosti, podle potence
rozmnožování, podle vzrůstu
podle hlavních biologických vlastností (podle doby masového
vzcházení semen, schopnosti přezimovat, podle charakteru
vegetativního rozmnožování) – nejvýznamnější pro zem. výzkum
a praxi
Skupiny plevelů podle hlavních biologických
vlastností
řazení v rámci skupin podle čeledí
významné jsou údaje pro poznání hospodářského
významu a způsobu regulace jednotlivých druhů
názvy jsou uvedeny podle Klíče ke květeně ČR
(Kubát et al., 2002)
vědecké názvy a jejich výslovnost – viz Šmíd M.,
2002. Průvodce odbornými názvy rostlin.
Brázda, Praha, 316 p.
výslovnost odborných názvů:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
všechny hlásky se vyslovují zřetelně, neredukují se (Papaver)
skupina ae, oe se většinou čte jako dlouhé é (caespitosus)
dvojhláska eu se čte jako eu nikoliv oj (Deutzia)
dvojhláska ie se čte jako i-e (nikoliv í)
slabiky di, ti, ni se vyslovují dy, ty, ny (raphanistrum)
dvojhlásky sp,st se čtou jako sp, st
ch se čte jako ch, sch jako sch
ti před samohláskou se čte jako ci (elatior)
C před e,i,y,ae, oe se čte jako c (Cirsium)
c před a,o,u a na konci slova se čte jako K (Campanula)
S jako s se čte na začátku a na konci slova (Stellaria, repens)
má-li se uvnitř slova mezi samohláskami číst s, píše se jako ss
s jako z se čte je-li napsáno jako jediné mezi samohláskami (speciosus)
s jako z se čte ve skupinách ns, rs, ls (arvensis)
ph ve slovech řeckého původu se čte jako f (Delphinium)
su před samohláskou se čte jako sv (suaveolens)
zdvojené souhlásky se vylovují obě (Potentilla)
Zkratky názvů plevelů - EWRS
např: HSYNI – blín černý
Determinace plevelů:
podle semen, plodů
podle tvaru děložních lístků u klíčních
rostlin (bez ohledu na taxonomické
zařazení)
V následujícím přehledu jsou uvedeny jen
některé nejvýznamnější druhy plevelů.
1. Plevele zelené (vyživující se autotrofně)
1.1. Jednoleté plevele
(jedna vegetační sezóna, některé po přezimování –
jednoleté přezimující)
1.1.1. Efemérní plevele
vykvetou a přinesou semena během krátké
vegetační doby
vzcházejí na podzim, v zimě nebo brzy na jaře
vyžadují prosvětlený porost
rozvoj ukončí na jaře
výskyt obvykle ve víceletých pícninách a ozimech
zástupci:
osívka jarní (Erophilla verna)
huseníček polní (Arabidopsis thaliana)
rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia)
biologická charakteristika: mělce kořenící,
lodyha poléhavá, větvená
rozmnožování: semena (200 na rostlině),
dlouhá dormance, v půdě klíčivá až 5 let,
klíčí při nízkých teplotách na podzim, v zimě,
v předjaří, přezimuje
kvete krátce po sejití sněhu, zač. VI. ustupuje
šíření: i mravenci
význam: rozšířený, ale hosp. nevýznamný,
malá konkurenční schopnost, v souvislých
porostech např. potlačuje vzcházení ozimů
(zastínění, odběr vláhy)
1.1.2. Časné jarní plevele
klíčí již při teplotě málo nad 0 °C
- zaplevelují hlavně časné jařiny
- nepřežijí zimní období
zástupci:
kolenec rolní pravý
(Spergula arvensis spp. arvensis)
na extrémně kyselých půdách
-
truskavec ptačí (rdesno ptačí) (Polygonum aviculare)
biologická charakteristika: plazivá, vystoupavá
lodyha, květy po 3-5 v úžlabních svazečcích
uspořádány do klasů, silný kůlovitý kořen,
reprodukce: výhradně semeny (100 – 2 000), klíčí
z povrchu půdy, klíčivost v půdě po několik let
původně rostlina bažinná až pobřežní, nyní sušší
méně úrodné půdy, od nížin po horské oblasti,
obilniny, okopaniny, rumiště, cesty, hřiště;
středně nebezpečný plevel
šíření: také ptáci, lze použít v píci, léčivé účinky
opletka obecná (Fallopia convolvulus)
biologická charakteristika: kůlový kořen,
lodyha poléhavá nebo ovíjivá, rostliny
přes zimu vymrzají
reprodukce: pouze semeny, (140-200),
klíčí z hloubky do 9 cm, životnost nažek
v suché půdě až 9 let, velká biologická
aktivita i v létě, šíření vypadáváním
nažek na půdu, nevyčištěným osivem
význam: v časně setých jařinách,
okopaninách, zelenině, trávnících;
ovíjení kolem stébel – poléhání, pozdní
dozrávání, v okopaninách – při
rozrůstání se špatně likviduje
nebezpečný plevel, hostitel virových
chorob cukrovky (mozaika, žloutenka);
často navštěvován včelami
Interactive Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighbouging Countries
hořčice polní (Sinapis arvensis)
biologická charakteristika: tenký větvený kořen,
kališní lístky odstálé, šešule s výrazným zobanem,
semena za vlhka slizovatí
reprodukce: 1 200 semen, životná 7-10 let, po
dozrání nízká klíčivost, zvyšuje se promrznutím,
hloubka vzcházení 2-4(8) cm, dobře klíčí na světle
klíčí již při 1 °C a až do pozdního podzimu
význam: obecně rozšířený druh; při průchodu
zažívacím traktem zvířat neztrácí klíčivost;
konkurenčně silná rostlina
velmi nebezpečný plevel, hostitel Plasmodiophora
brassicae, dřepčíků, blýskáčků, mšic, bělásku
zelného, nízká krmná hodnota, dává pachuť mléku
i masu; medonosná rostlina
v Kanadě prokázána rezistence k atrazinu
ředkev ohnice – ohnice polní (Raphanus raphanistrum)
biologická charakteristika: kořen tenký
vřetenovitý, kališní lístky přitisklé, korunní
lístky žluté až bílé, zobánek rozpadavého
struku úzce kuželovitý
reprodukce: pouze semeny (150), zpoč. málo
klíčivá, zvýš. klíč. po přezimování, klíčí na
světle i ve tmě, životnost v půdě až 10 let, z
hloubky 4 cm (v nižších vrstvách zůstávájí
klíčivá), klíčí během celé vegetace; části
struku dobře plavou - šíření vodou
význam: hlavně horské a podhorské oblasti,
velmi nebezpečný plevel, konkurenčně
zdatná, špatně se čistí, dráždivě působí na
zažívací trakt zvířat; ze semen lze získat olej,
medonosná
oves hluchý (Avena fatua)
biologická charakteristika: plucha dole
hnědožlutě chlupatá s červenohnědou
osinou, vřeteno klásku celé chlupaté;
křižitelný s ovsem setým – „fatuoidy“
reprodukce: obilky po dozrání
proměnlivě dormantní, dormance až 7
měsíců, z hloubky 10 cm, klíčivost
několik let v půd. zásobě, etapové klíčení
během jara; šíří se přímým
vysemeněním, osivem obilovin,
statkovými hnojivy
význam: těžší půdy s živinami, úhory,
rumiště
konkurenčně velmi zdatný i v hustých
porostech, přenašeč chorob obilnin,
hostitel škůdců
1.1.3. Pozdní jarní plevele
optimum pro klíčení obvykle nad 10 °C
(4 °C až 45 °C) - některé klíčí časně na jaře –
např. merlík bílý, ale masově klíčí i při vyšších
teplotách, tj. v pozdním jaru nebo v létě
- často způsobují druhotné zaplevelení okopanin
zástupci:
bér zelený (Setaria viridis)
biologická charakteristika: trsnatá tráva,
reprodukce: obilky, různá dormance po dozrání,
vzchází ze 4 cm, vysemenění přímo na poli
význam: na celém území ČR, zelenina, sady,
vinice, při přemnožení – velmi nepříjemný
rezistence vůči některým herbicidům
-
šrucha zelná (Portulaca oleracea)
biologická charakteristika: poléhavá
načervenalá lodyha, listy obvejčité
načervenalé, dužnaté; teplé klima,
snáší sucho; při kontaktu s půdou
snadno zakořeňuje, poškozené
rostliny znovu obrážejí
reprodukce: semeny (9000), z hloubky
0,5-2 cm, nutná tma a teplo
význam: léčivé účinky, zelenina;
význam ve sklenících, v
zahradnictví; v nezapojených
porostech tvoří husté konkurenčně
silné porosty
merlík bílý (Chenopodium album)
biologická charakteristika: mnohokvětá zelená
klubíčka v úžlabních nebo vrcholových
klasnatých nebo chocholičnatých latách;
plod - nažka zcela uzavřená do okvětí,
tvarově proměnlivý
reprodukce: až 20 000 nažek, dlouhá
perzistence v půdě, klíčení nepravidelné, z
hloubky do 3 cm, klíční rostliny snášejí
mrazy
význam: půdy bohaté dusíkem, snáší i husté a
zapojené porosty, vvšude v ČR, velmi
nebezpečný plevel, hostitel chorob rostlin a
škůdců, kompetitor ve všech plodinách
u nás biotyp odolný k atrazinu
lebeda lesklá (Atriplex sagittata)
biologická charakteristika: listy na líci silně
lesklé, na rubu pomoučené, stříbřitě
lesklé, květenství na vrcholu lodyhy a
postranních větvích, i v úžlabí listů,
světlomilná, rumištní druh; suché i vlhké
půdy, dusíkaté humózní, písčité i hlinité,
často i zasolené, citlivá vůči nízkým
teplotám; doprovází stavební činnost,
skládky, rumiště, podél cest
reprodukce: několik tisíc nažek, nepravidelná
klíčivost,
význam: větší výskyt v chmelnicích, škodlivý
plevel; v hustém porostu se neuplatňuje
l. rozkladitá (A. patula)
silně pomoučená, lodyha silně rýhovaná
6 000 nažek, nepravidelné klíčení, značně
škodlivý plevel, hlavně v okopaninách a v
zelinářství
laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)
(obdobně i l. Powellův)
biologická charakteristika: lodyha
hustě chlupatá, na rubu listů
světlá žilnatina, květy jednodomé;
pův. – Sev. Amerika
reprodukce: 1 – 5 tis. semen, klíčí v
následujícím roce, z povrchu
půdy i do 2 cm,
význam: pův. v teplých oblastech,
nyní expanze; velmi nebezpečný
plevel, silná konkurenční
schopnost, biotyp rezistentní k
atrazinu je méně životaschopný
než biotyp citlivý (nižší klíčivost,
menší hmotnost rostliny)
lilek černý (Solanum nigrum)
biologická charakteristika: květy bílé
ve vrcholících; humózní půdy s
dusíkem
reprodukce: 100-1000 semen v
bobulích, klíčí v násl. roce pozdě
na jaře, max. z 4-5 cm, klíčivost
má omezenou dobu
význam: nebezpečný v bramborách
a rajčatech, hostitel mandelinky
b., přenašeč viróz, rakoviny
brambor; jedovatý, využíván v
léčitelství
durman obecný (Datura stramonium)
biologická charakteristika: až 2 m vysoká
r., tobolka se 4 chlopněmi; pův. v Sev.
Americe, do Evropy zavlečen v 17. století;
preferuje teplejší oblasti, dostatek živin
reprodukce: klíčivost semen i několik let, z
více než 5 cm
význam: konkurenční v širokořádkových
kulturách, prudce jedovatý, hostitel chorob
a škůdců lilkovitých rostlin; pro obsah
alkaloidů pěstován jako léčivka
pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora)
také p. srstnatý (G. urticifolia)
vytvářejí četné křížence
biologická charakteristika: terčovité květy
oboupohl., jazykovité samičí; současná
populace je potomstvem jedinců
dovezených v 18. stol. do Evropských
botanických zahrad (Madrid, Paříž) z Peru
a Chile, k nám během napoleonských
válek; anemochorie, komposty, vodou,
zvířaty, osivem;
reprodukce: 5-30 tis. nažek, vysoká klíčivost,
několik generací za rok (za 4-6 týdnů po
vyklíčení), mohou klíčit ihned po dozrání,
etapovité klíčení, v půdě řadu let
význam: problémy v zahradnictví, velmi
úporný, odolný, snáší extrémní podmínky
ježatka kuří noha
(Echinochloa crus-galii)
biologická charakteristika: trsnatá,
osinaté i bezosinné formy
reprodukce: dormance 2-5 měsíců,
životaschopnost až 6 let, vzchází i pod vodou;
význam: kosmopolitní, rýžová pole, šíření
původ – stř. a vých Asie
po eliminaci dvouděl. plevelů v kukuřici se začala
od 60. let významně prosazovat, považována za
třetí nejškodlivější plevel na světě, populace
odolné k triazinům
1.1.4. Ozimé (přezimující) plevele
schopnost přežít nízké teploty v libovolné fázi růstu
- některé druhy jsou označovány jako jednoleté, některé jako
dvouleté
- působení nízkých teplot (jarovizace) pro některé druhy nezbytné
- teplotní amplituda pro klíčení široká
zástupci:
koukol polní (Agrostemma githago) – velmi vzácný
mák vlčí (Papaver rhoeas) – 20 000 semen, dlouho životná, klíčí i na
podzim, rostliny mohou přezimovat, konkurenčně významný,
rezistence k sulfonylmočovinám
penízek rolní (Thlaspi arvense)
kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa pastoris),
tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium),
violka rolní (Viola arvensis)
-
svízel přítula (Galium aparine) – původní druh, vysoká
konkurenční schopnost, plasticita, postupné dozrávání
semen;
hluchavka nachová (Lamium purpureum)
rmen rolní (Anthemis arvensis)
starček obecný (Senecio vulgaris) – kvete i za mírné zimy,
jedovaté alkaloidy, kosmopolitní, úporný;
locika kompasová (Lactuca serriola)
chundelka metlice (Apera spica-venti) – velmi nebezpečný
plevel, hlavně v ozimých plodinách, klíčí do 1 cm, krátká
dormance, dozrává před sklizní plodiny, dobře přezimuje
ptačinec žabinec (Stellaria media)
syn. žabinec obecný (Alsinula media)
biologická charakteristika: květy na dlouhých stopkách,
oboupohlavné, plod – tobolka, ve zralosti pukající;
půdy neutrál. až slabě kyselé, humózní, vlhké;
nesnáší přesušení
reprodukce: semeny (15 000), klíčivost se zlepšuje po
přezimování; vzcház. z max. 3 cm, klíčivost v půdě
2-4 roky, v suchu až 8 let, krátká veget. doba – 40
dní, ročně 2-3 generace;
plazivé lodyhy mohou zakořeňovat, také vegetativní
množení,
význam: pole, úhory, zahrady; vysoká konkurenční
schopnost – hlavně zeleniny pod závlahou, méně
nebezpečný plevel;
náhražková zelená píce, vit. C, obsah saponinů – velké
dávky nebezpečné pro koně, skot, naopak prasata a
drůbež ho snášejí; husté porosty – omezení vodní a
větrné eroze
úhorník mnohodílný (Descurainia sophia)
biologická charakteristika: jednoletý ozimý druh;
květy v mnohočetných hroznech, plod –
šešule,
reprodukce: semeny (100 000), dlouhá
dormance, nepravidelné klíčení, klíčivost min.
5 let, hloubka 2 cm; šíření větrem, deštěm,
semena za vlhka slizovatí – přichycení na
nářadí
význam: méně nebezpečný plevel, význam
roste, konkurenčně silný druh (např. v řídké
řepce – mohutné rostliny), teplejší oblasti,
kypré půdy, kyselé až alkalické reakce,
heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum)
biologická charakteristika: lodyha lysá,
terčovité květy oboupohlavné,
okrajové – jazykovité – samičí, lůžko
úboru plné,
reprodukce: jednoletý ozimý plevel,
semeny (500), nepravidelná
dormance, klíč. do 3 cm, v půdě více
než 5 let, klíčení během celé
vegetace, rostliny vyklíčené na
podzim dobře přezimují, kvete do
podzimu, regeneruje po posečení,
význam: nechutná dobytku, u náš všude
ve všech plodinách, velmi
nebezpečný plevel, konkurenčně
zdatný
turanka kanadská (Conyza canadensis) (Conygeron x)
biologická charakteristika: jednoletá, někdy
ozimá
reprodukce: semena (100 000), šíření větrem,
vodou, ihned po dopadu na půdu, z povrchu
půdy, klíč. řadu let
význam: dovezena z Kanady, v roce 1655 vyseta
v pařížské botanické zahradě;
velmi obtížný plevel v trvalých kulturách, sadech
apod., na železnici, rezistentní biotypy vůči
atrazinu
1.2.1. Dvouleté a vytrvalé plevele rozmnožující se
převážně generativně
většina druhů schopná vegetativního množení (není ale
tak významné)
zástupci:
bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – JV
Asie, vysazován v parcích – 1862 Lázně Kynžvart,
vysoká konkurenční schopnost, jedovatost;
mrkev obecná (Daucus carota subsp. carota)
kostival lékařský (Symphytum officinale)
jitrocel větší (Plantago major), j. kopinatý
pampeliška lékařská (Taraxacum officinale; samostatné
druhy sekce Ruderalia);
bodlák obecný (Carduus acanthoides)
-
šťovík kadeřavý (Rumex crispus)
biologická charakteristika: kůlový kořen až
1m
reprodukce: semenem, dvouletý (ve 3.
roce většina rostlin odumírá),
význam: dostatek N, pastviny, podél vod.
toků, velká konkurenční schopnost,
nebezpečný plevel, nažky nesbírají
ptáci;
obdobně – š. alpský, š. tupolistý
pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)



biologická charakteristika: trsnaté,
robustní rostliny, nepříjemně
páchnoucí
reprodukce: generativně: nažky –
vysoká klíčivost, vzcház. z
povrchu půdy, max. do 1,5 cm, i
vegetativně: na orné půdě z
podzemních pupenů na lodyhách
při narušení trsů
význam: hojně všude, sady,
vinice, ruderální stanoviště, velmi
nebezpečný plevel, alergenní pyl,
konkurenčně schopný, někdy
sbírán jako léčivá rostlina (trávení)
locika tatarská (Lactuca tatarica)
1.2.2. Vytrvalé plevele rozmnožující se převážně
vegetativně
významné je i generativní rozmnožování
1.2.2.1. Oddenky
zástupci:
přeslička rolní (Equisetum arvense),
křídlatka japonská (Reynoutria japonica) – u nás pouze
samičí rostliny,
máta rolní (Mentha arvensis),
podběl obecný (Tussilago farfara),
pýr plazivý (Elytrigia repens) – podmítka, hl. orba nad 24
cm, agropyren – fytotoixicita;
čistec bahenní (Stachys palustris)
biologická charakteristika: až 1 m vysoká lodyha
reprodukce:
generativně: několik set, dobře klíčí v
následujícím roce, klíč. po několik let, z
hloubky až 6 cm,
vegetativně: kořenové výběžky se ztlustlými
klínovitými konci – ve vlhku regenerují jejich
segmenty
význam: úporně setrvává na stanovišti; hlavně
horské a podhorské oblasti, šíří se, hlavně
okopaniny, nebezpečný plevel
čirok halepský (Sorghum halepense)
biologická charakteristika: stébla až 3m,
více odnoží
reprodukce:
generativně: 8 000 obilek, klíčivost 4
roky
vegetativně: mohutné horizontální i
vertikální oddenky
význam: úporně setrvává na stanovišti,
velmi nebezpečný plevel,
kombinovaný výskyt rostlin z obilek oi
odnoží komplikuje ochranu, známy
rezistentní populace vůči fluazitopu
1.2.2.2. Kořenové výběžky
zástupci:
svlačec rolní (Convolvulus arvensis)
velmi významný plevel
vysoká konkurenční schopnost
ve všech typech porostů
biologická charakteristika:
ovíjivé lodyhy dlouhé až 2 m
hluboce kořenící, kořenové výběžky
vysoká regenerační schopnost
semena v tobolkách
klíčivost stoupá po přezimování
klíčivost v půdě - po dlouhou dobu
vesnovka obecná (Lepidium draba)
biologická charakteristika: lodyha přes 50
cm, mohutný kořenový systém
reprodukce:
generativně: semena v šešulkách, po
dozrání nízká klíčivost, klíčivost po
několik let
vegetativně: kořenové výběžky – vysoká
regenerační schopnost
význam: méně významný plevel, lokální
význam, nyní na ústupu,vysoká
konkurenční schopnost
pcháč rolní (oset) (Cirsium arvense)
biologická charakteristika: lodyhy až 150 cm,
dvoudomý, v různých uskupeních na stanovišti
reprodukce:
generativně: v jednom úboru asi 80 nažek, část
nevyzrálá nebo napadena škůdci, klíčivost po
dozrání dobrá, z hloubky do 6 cm i z povrchu
půdy, životnost v půdě až 6 let, již za měsíc po
vzejití je rostlina schopná vegetativní reprodukce
vegetativně: kořenový systém horizontální i vertikální
do hloubky několika metrů,stimulace rašení
pupenů orbou, raší až poč. dubna, regenerace i z
krátkých segmentů o prů. 3 mm,úspěšná
aplikace herbicidu – výška 15 cm,
význam: narůstá, všude, velmi nebezpečný plevel,
konkurenční schopnost, alelopatické látky –
inhibice kulturních rostlin i plevelů
mléč rolní (Sonchus arvensis)
biologická charakteristika: lodyhy až 150 cm,
reprodukce:
generativně: 1 000 nažek, životnost 5 let,
vegetativně: regenerace kořenových výběžků
význam: indikátor utuženosti ornice, úporně
setrvává na stanovišti, v obilninách,
okopaninách, velmi nebezpečný plevel, silná
konkurenční schopnost, v místech výskytu
potlačí absolutně všechny kulturní rostliny
ale m. bylinný, m. drsný jsou jednoleté až
dvouleté rostliny, množící se generativně
1.2.2.3. Hlízy
zástupci:
hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus)
biologická charakteristika: poléhavé n.
popínavé lodyhy, plazivý kořen s
hlízkami
reprodukce: semena v lusku, hlízkami
význam: málo významný plevel,
konkurenčně zdatný, prosadí se i v
hustě setých plodinách, při běžném
výskytu neškodí
zvonek řepkovitý (z. výběžkatý) (Campanula rapunculoides)
biologická charakteristika: lodyhy až 1 m,
mohutný kořenový systém
reprodukce:
generativně: semena v tobolkách, klíčí
dobře z povrchu půdy
vegetativně: kořenové výběžky, i nepatrné
úlomky
význam: celé území, méně kultivovaná
půda – pastviny, louky, zahrady,
zahradnictví, školky; význam roste,
nebezpečný plevel
kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus)
biologická charakteristika: 30-120 cm,
klásky v přisedlých svazečcích,
mohutný kořenový systém, vysoká
hladina spodní vody
reprodukce:
generativně: klíčivost proměnlivá, pouze ve
vlhké půdě,
vegetativně: na orné půdě, z kořenových
výběžků
význam: od roku 1993 šíření podél Labe –
Pardubicko, Vltava – Zbraslav,
Rakovnicko, Čejč
na orné půdě tvoří převážně sterilní lodyhy
a uniká pozornosti; úspěšně odolává
zpracování půdy, v místech výskytu se
stává velmi nebezpečným plevelem
1.2.2.4. Cibule
zástupci: česnek viničný (Allium vineale) –
podzemní i pacibulky
1.2.2.5. Zakořeňující šlahouny
zástupci:
pryskyřník plazivý (Ranunculus repens),
mochna husí (Potentilla anserina),
popenec břečťanovitý (Glechome hederacea)
2. Poloparazitické plevele
autotrofní výživa, současně heterotrofie – vodivá
pletiva hostitele
zástupci:
černýš rolní (Melampyrum arvense) – dřevní
svazky hostitelů na kořenech, hlavně v
obilninách;
kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolopus) –
vzácně, obilniny, listové růžice přezimují
3. Nezelené (heterotrofní) parazitické plevele
zástupci:
kokotice povázka (Cuscuta epithymum)
jeteloviny, v teplejších oblastech,
reprodukce:
generativně: semena klíčí na povrchu půdy,
pokud se do 2-3 týdnů nezachytí
hostitele, hynou,
vegetativně: části lodyh zachycené na kořen.
krčku hostitelů, mohou přezimovat;
význam: v zeleném stavu jedovatá pro koně,
skot, prasata, šíření – osivem
záraza menší (Orobanche minor)
na jetelovinách,
druh vnitřní karantény,
reprodukce: klíček na kořen hostitele, hlíza, za rok
– lodyha a květ,
ochrana: provokační výsevy jetele – likvidace
půdní zásoby semen – po vzejití se zaořou