OBSAh POLychLOROVANých BIFENyLů (PcB) u zAjícE

Folia venatoria, 38 – 39, 2009
Obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) u zajíce polního
a rostlin tvořících jeho potravu v Hornomoravském
úvalu
Content of polychlorinated biphenyls (PCB) in the organs of hare and in plants
consumed by hare in the region “Hornomoravský úval“
Jiří Žák
1. Úvod
Ve studii je podán krátký přehled kontaminační zátěže PCB a spektrum rostlin, které se hodí jako
potrava pro zajíce polního v oblasti charakterizované intenzívní zemědělskou výrobou kolem obce
Senice na Hané, západně od Olomouce. Během botanického průzkumu, který v dané agrocenóze
probíhal v roce 2001 – 2002 bylo zjištěno 61 druhů bylin (travin) a 8 druhů dřevin. Z tohoto počtu
bylo identifikováno 19 druhů bylin a travin a 6 druhů dřevin vhodných pro výživu zajíce polního.
Pro stanovení koncentrace PCB byly odebrány vzorky rostlin, jater a svalové tkané předních a zadních končetin daného druhu. Vyšetřením byla zjištěna hodnota PCB u rostlin v rozmezí 0,0005 –
0,0007 mg. Vzorky jater a svalu dosahovaly rozpití 0,0001 – 0,0005 mg. Stanovení druhu rostlin ve sledovaném území, zjištění rostlinných druhů přijímaných zajícem polním provedl autor.
Hodnoty PCB v rostlinách, svalu a játrech byly detekovány ve Veterinárním vyšetřovacím ústavu
Olomouc. Statistické vyhodnocení matematicky vyjadřil autor.
2. Literární přehled
Alarmujícím momentem byl průkaz PCB v obci Haňovice u skotu v letech 1985 – 1990, vznik
gigantického JZD Senice na Hané spojením většího počtu menších družstev, vysoké procento
zpolnění sledovaného biotopu s důsledky intenzivního hnojení a používaní pesticidů (pesticidy 8–
12 kg/ha, umělá hnojiva 200 kg/ha – Agrochemický podnik Litovel), úbytkem dřevinné vegetace
na stupeň agrocenózy téměř dřevin prosté. Využití zajíců pro účely monitoringu životního prostředí
študoval již Bukov jan, Hoffman a Bukov janová (1992). Obdobné D yk (1980) hodnotil environmentální faktory, které působily ve výživě zajíce polního. Situaci v Itálii v oblasti řeky Pád týkající se adaptace na nížinnou oblast Pádské nížiny u zajíce, študoval Mer r iggi et al. (1999). Otázky
životního prostředí a faktoru, které působí negativně sledoval Edwards et al. (2000). Problémy
druhové skladby a obsahu živin v potravě zajíce polního študovali Homolka, Slamečka a Hell
et al. (1999). Vztahy životního prostředí a ekologických podmínek živočichů se zabývali Godron
a For man (1993). Otázky výživy zajíce polního na loukách a v dřevinatém prostředí sledovali
Homolka (1987, 1995) a Klansek et al. (2001). Přehled, porovnaní vlastního vyšetření a zahraničních informací z oblasti chovu, etologie a výživy zajíce polního provedl Kučera (1979, 1988).
Studium ekologických otázek s důrazem na potravní řetězce uskutečnili Laštůvka a Krejčová
(2000). Stanovením trusu zajíce polního sloužícího ke vzorkovaní složení potravy v jalovcových lesích v oblasti Bugác zjišťovali Katona a A ltbäcker (2002). Biologické metody ochrany
životního prostředí, environmentálních podmínek a výživy ve vztahu k rozmnožovaní študovali
117
Pr imack, Kindlmann a Jersáková (1999). Jensen (1966), Rupr ich a Piskač (1990) prokázali polychlorované bifenyly v půdě, ve vodě, usazeninách, ale i v rostlinách a organismech
zvířat. Příklady negativních účinků PCB na životní prostředí a popis hromadných otrav uveřejnil Kuratsune (1980) a Chen, Chang a Lu (1981). Účinky PCB na hormonální činnost, metabolismus a poruchy plodnosti ve vztahu k poškození životního prostředí popsali Roots (1995),
Jurajda a Ber nardová (1996), Liang, Wong, Shutes a Rev itt (1999), Manosa, Mateo
a Guitar t (2001). Přítomnost PCB prokázali v rybách, ptácích i savcích Váv rová (1984), Váv rová et al. (2003). Rasz yk (1996, 1997) označil výkaly a statková hnojiva za možný zdroj PCB
v zemědělských ekosystémech. Polychlorované bifenyly jsou xenobiotické látky na bázi chlóru,
které pronikají do všech složek životního prostředí. PCB jsou látky olejovité konsistence, které se
nerozkládají fotochemickými ani biologickými metodami. Vznikají řízeným chlórováním bifenylu za přítomnosti chloridu železitého jako katalyzátoru. Jejich deriváty, např. chlórované trifenyly jsou také potenciálně životu nebezpečné (Kannan et al. 1987, Safe 1994). Podlé klasifikace
WHO patří PCB do skupiny sloučenin 2A, tedy karcinogenních látek, které mohou vyvolat hlavně
karcinom jater, trávícího traktu a lymfatického systému. Uvádí se, že PCB má mutagenní a teratogenní účinky, reaguje s enzymy, zvláště enzymy endoplasmatického retikula a ovlivňuje metabolismus živých organismu. PCB je také příměsí nátěrových hmot, které se využívají k ochraně
stěn silážních jam, sil a tím mohlo lehce pronikat do siláží a senáží. Stejné jako DDT, také PCB
stále ještě působí na populace zvířat. PCB působí mutagenně a má negativní vliv na obsah vitaminu A, jak uvedl Bukov jan et al. (1992), Usazeniny obsahující PCB študovali A lford et
al. (1985). Problém reziduí PCB u zajíce polního ve středních Čechách zkoumali Bukov jan et
al. (1992). V České republice byly PCB poprvé izolovaný v životním prostředí a jejich rezidua
v usazeninách a organismech byla poprvé popsána v 60. letech minulého století (Váv rová et
al. 2003). Narušená homeostáze sledované nížinné oblasti vedla k disproporcím v rozmnožovaní
dravého a býložravého hmyzu. To vyvolalo potřebu intenzivnějšího nasazení pesticidu s toxickými a kumulativními účinky (DDT, HCH), které způsobují akutní i chronické otravy a smrt zvířat
sloužících jako bioindikátory, včetně zajíce polního, poruchy plodnosti a vznik tumoru.
3. Popis lokality
Průzkum probíhal v rovinné oblasti o rozloze 300 ha v nadmořské výšce 236 – 247 m ve střední
časti Hornomoravského úvalu, asi 20 km západně od města Olomouc v České republice. V tomto
regiónu je zemědělská půda ve velkých honech (30 – 200 ha) s ojedinělými keři, stromy, mezemi
a nezpevněnými cestami. Mezi nejčastěji pěstované plodiny patří pšenice, ječmen a v menší míře
cukrová řepa. Synantropní vegetaci lze nalézt podél sporadicky se vyskytujících polních cest, v příkopech a v pásech pudy kolem železničního svršku.
4. Materiál a metodika
V rámci botanického výzkumu realizovaného v této oblasti autorem v letech 2001 – 2002 byly
na polích, v příkopech podél silnic se zpevněným povrchem a u železniční trati shromážděny dva
vzorky rostlin o hmotnosti I kg. Rostliny byly usušený a uložený v chladničce. Při stanovovaní
druhů rostlin se autor opíral o vlastní odborné znalosti a o botanickou literaturu (D yk y jová 1989,
Deyl a Hísek 1980).
Rostlinné druhy tvořící potravu zajíce polního byly identifikovaný podlé okusu, stop a pitvy
zažívacího traktu, zvláště žaludků zajíců ulovených ve zkoumané oblasti v průběhu podzimní lovecké sezóny v roce 2001 – 2002. Pitvy byly prováděny metodami používanými Oddělením patologické anatomie Veterinárního vyšetřovacího ústavu Olomouc. Obsah žaludků byl vyšetřován
lupou (10× zvětšení) a mikroskopem (CHK, Made in Taiwan při čtyřicetinásobném zvětšení). Zís118
kané vzorky byly do předaní k analýze uložený v mrazicím boxu. Pro určení koncentrace PCB byly
odebrány vzorky rostlin, jater a svalové tkaně.
Screeningové testy na PCB byly provedeny u 22 vzorků tkáně jater, dvouhlavého svalu pažního, čtyřhlavého svalu stehenního a travin ve Veterinárním vyšetřovacím ústavu Olomouc. Obsah PCB byl definován jako suma indikátorů kongenerů. Jednalo se o 22 vzorků proto, že zajíc
se vyskytoval vzácně a odstřel zajíců byl následně zakázán. Před pitvou byla vyšetřená fyzická
kondice, zdraví a pohlaví zajíce. Hlavním poznávací znakem pro určení stáří ulovených zajíců byl
u mladých samců trubičkovitý tvar předkožky a samic žlábkovitý klitoris. Staví samci mají výrazní
patrný penis. Hmotnost mladých (starších 8 měsíců) je od 3,8 – 4,11 kg. Dospělí zajíci z polního biotopu mají hmotnost 4 – 5 kg, max. 7,2 kg (Hell a Nováková 1979). Tělesné rozměry činí u lebky
87,8 – 88,0 mm, délka těla je 55,2 – 57,1 cm v plné dospělosti.
Ke stanovení PCB byla použitá navážka vyextrahovaného lipidického podílu v rozmezí 0,1 –
0,2 g. Navážený tuk byl rozpuštěn ve 2 ml n-hexanu a kvantitativně vpraven na kolonu pro sloupcovou chromatografii, vyplněnou aktivním florisilem. Eluční činidlo byla směs n-hexan: diethylether (94 : 6) o objemu 70 ml. Extrakt byl odpařen pomoci RVO a rozpuštěn v 1 ml rozpouštědla.
Pokud nebyly pomoc: kolonové chromatografie odstraněný veškeré koextrakty, bylo dočistění
provedeno kyselou hydrolýzou s použitím kyseliny sírové. Přečištěný extrakt v konečném objemu
1 ml byl uzavřen a připraven pro vlastní analýzu HRGC/ECD. Byly použity:
a) kolona HP5,
b) přístroj ke stanovení GC-ECD, model 5890, série II,
c) standardy – certifikační směsi EPA fy BAKER,
d) extrahovaný tuk (referenční materiál) fy EHRENSTORFER,
e) analytická instrumentace HRGC/ECD.
Cílem této studie bylo zjištění všech rostlin v dané oblasti, určení rostlinných druhů přijímaných zajícem polním a screeningovým testem prokázání přítomnosti PCB u přijímaných rostlin
a u zajíce polního. Koncentrace PCB byly stanovený pomoci analytické instrumentace HRGC/
ECD. Vědecký význam tohoto článku spočívá ve skutečnosti. že tato oblast ještě nebyla z botanického hlediska zkoumána a nebyly prozatím identifikovaný druhy rostlin, které zajíci polnímu
slouží jako potrava.
5. Rozbor výsledku
Ve zkoumaném biotopu, stejné jako na mnohá jiných místech České republiky, došlo k výraznému snížení populace celé rady zvířecích druhů, zajíc polní není žádnou výjimkou. Pozornost jsem
věnoval přírodní vegetaci študované oblasti, která spolu se zemědělskými plodinami pěstovanými
v dané lokalitě představují hlavní potravu zajíce. V letech 2001 – 2002 jsem v této oblasti pozoroval 5 zajíců polních, což je ve srovnání s minulostí velmi málo (plocha 300 ha).
Ve sledované lokalitě bylo identifikováno 61 druhů bylin (travin) a 8 druhů dřevin. Většinu zastoupení představovaly plodiny pěstované na zemědělské půdě sledovaného území (tab. 1).
119
Tabulka 1. Pěstované druhy, ruderální a ostatní vegetace, dřeviny
Table 1. Cultivated species, ruderal and other vegetation, tree species.
Druh1)
Pelyněk černobyl
Artemisia vulgaris
Lebeda rozkladitá
Atriplex patula
Lebeda lesklá
Atriplex sagittata
Řepa obecná
Beta vulgaris
Měrnice černá
Ballota nigra
Řepka olejka
Brassica napus
Sveřep hrornatý
Bromus racemosus
Merlík bílý
Chaenopodium album
Čekanka obecná
Cichorium intibus
Pcháč oset
Cirshim arvense
Srha říznačka
Dactylis glomerata
Pýr plazivý
Elytrigia repens
Vrbovka bahenní
Epilobium pahistre
Přeslička rolní
Equisetum arvense
Pryšec chvojka
Euphorbia cyparissias
Kostřava luční
Festuca pratensis
Kostířava červená
Festuca rubra
Pěťour maloúborný
Galinsoga parviflora
Svízel bílý
Galium album
Kakost luční
Geranium pratense
Slunečnice topinambur
Helianthus tuberosus
Bolševník obecný
Heracleum sphondylium
Ječmen sety
Hordeum vulgare
Třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum
Hluchavka bílá
Lamium album
Hluchavka nachová
Lamium purpur eum
Lnice květe1
Linaria vulgaris
Jílek vytrvalý
Lolium perenne
Pastinák sety
Pastinaca sativa
Lesknice rákosovitá
Phalaris arundinacea
Jitrocel kopytnatý
Plantago lanceolata
Jitrocel vetší
Plantago major
Rdesno ptačí
Polygonum aviculare
Mochna husí
Potentilla anserina
Mochna plazivá
Potentilla reptam
Ostružiník ježiník
Rubus caesius
Šťovík kadeřavý
Rumex crispus
Šťovík krvavý
Rumex sanquineus
Hořčice bílá
Sinapis alba
Lilek černý
Solamim nigrum
Lilek brambor
Solanum tuberosum
Mleč rolní
Sonchus arvensis
Ptačinec prostřední
Stellaria media
Vrátič obecný
Tanacetum vulgare
Smetánka lekářská
Taraxacum officinale
Triplewospermum
Heřmánkovec nevonný
inodorum
Pšenice setá
Triticum aestivum
Kukuřice setá
Zea mays
Ruže šípková
Rosa canina
120
Čeleď2)
Asteraceae
Chenopodiaceae
Chenopodiaceae
Chenopodiaceae
Lamiaceae
Brassicaceae
Poaceae
Chenopodioceae
Asteraceae
Asteraceae
Poaceae
Poaceae
Onageraceae
Equisetaceae
Euphorbiaceae
Poaceae
Poaceae
Asteraceae
Rubiaceae
Geraniaceae
Asteraceae
Apiaceae
Poaceae
Hypericaceae
Lamiaceae
Lamiaceae
Scrophulariaceae
Poaceae
Apiaceae
Poaceae
Plantaginaceae
Plantaginaceae
Polygonaceae
Rosaceae
Rosaceae
Rosaceae
Polygonaceae
Polygonaceae
Brassicaceae
Solanaceae
Solanaceae
Asteraceae
Caryophyllaceae
Asteraceae
Asteraceae
Patro3)
Potrava zajíce4)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Bylinné5)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Asteraceae
Poaceae
Poaceae
Rosaceae
Kefové7)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Pokračovanie tabuľky 1 – contd.
Druh1)
Čeleď2)
Bez černý
Sambucaceae
Sambucns nigra
Olše lepkavá
Betulaceae
Alnus glutinosa
Třešeň ptačí
Rosaceae
Cerasus avium
Jasan ztepilý
Oleaceae
Fraxinus excelsior
Myrobalán třešňový
Rosaceae
Pninus cerasifera
Švestka domáci
Rosaceae
Prunus domestica
Hrušeň domáci
Rosaceae
Pyrus communis
1)
Species, 2)Family, 3)Layer, 4)Food of hare, 5)Herbs, 6)Consumed, 7)Shrub, 8)Tree
Patro3)
Kefové7)
Stromové8)
Potrava zajíce4)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
Prijímaná6)
U všech 22 pitvaných zajíců po ulovení se prokázala dobrá výživná kondice, nebyly zjištěny
žádné klinické příznaky onemocnění a patologické změny orgánu. Věková struktura byla optimální, neboť nebyl velký rozdíl mezi mladými jedinci do 1 roku a staršími (10 jedinců do 1 roku a 12
jedinců starších). Určitá rovnoměrnost se vyskytla také při stanovení pohlaví zajíců (10 samic
a 12 samců).
Provedl se test na přítomnost PCB v rostlinách a tkáních zajíce polního jako bioindikátorů
environmentální zátěže. Jednalo se o dva směsné vzorky sušených rostlin, každý o hmotnosti 1 kg.
Oba sledované vzorky rostlin byly odebrány na rozdílných stanovištích biotopu. V prvém případe
byl odběr proveden na okraji polní cesty, ve druhém případě se jednalo o okrajový lem železniční
trati. Čerstvé vzorky živočišné tkané, svalu a jater pocházely z ulovených zvířat. V tabulce 2 uvedená suma PCB kongenerů je vyjádřená v mg na kg hmoty. Údaje jsou propočítány na hodnotu
čerstvé hmoty.
Tabulka 2. Obsah PCB kongenerů ve směsi rostlin, v játrech a svalu zajíce polního v mg/kg čerstvé hmoty
Table 2. Content of PCB congeners in the mixture of plants, in liver and the muscle of hare in mg/kg of fresh weight.
Sociálna kategória zajacov1)
n
Orgán2)
x
s
v
sx
4)
0,00027
0,00022
80,3
0,00011
játra
Mladé samice3)
4
0,00020
0,00012
62,5
0,00006
sval5)
0,00043
0,00005
11,6
0,00002
játra4)
6)
6
Staré samice
0,00043
0,00015
34,9
0,00006
sval5)
0,00015
0,00008
55,3
0,00003
játra4)
6
Mladé samce7)
0,00018
0,00007
40,9
0,00003
sval5)
4)
0,00043
0,00014
31,6
0,00005
játra
6
Staré samce8)
0,00045
0,00012
27,1
0,00005
sval5)
1)
2)
3)
Social categories of hares, Organ, Young females, 4)Liver, 5)Muscle, 6)Old females, 7)Young males, 8)Old males
Nejnižší námi zistený obsah kongenerů PCB v mg.kg-1 čerstvé hmoty v celém souboru
měl hodnotu 0,0001 a nejvyšší 0,0006. V rostlinné směsi č. 1 byla průměrná hodnota 0,0005
a v rostlinné směsi č. 2 – 0,0007
Vyšetřením vzorků tkáně jater, svalu a části rostlin hodnoty PCB dosahovaly 0,0001 –
0,0007 mg/kg, které dle sdělení Veterinárního vyšetřovacího ústavu jsou negativními hodnotami.
Ve Veterinárním vyšetřovacím ústavu Olomouc stanovené testy ukázaly, že obsah PCB ve vzorcích
svaloviny a jater, které byly odebrány u zajíců polních ulovených v okolí Senice na Hané jsou nízké.
Pro zmenšující se počty zajíců polních v tomto regiónu musí proto existovat důvody jiné než přítomnost PCB. Dle normy č. ČSN EN 1528–1, 1528–2, 1528–3, 1528–4 bylo prokázáno, že obsah
je v normě. Při srovnání výsledků této studie s výsledky vyšetření vzorků jater a svalové tkané
zajíců laboratoří Morava, divize Ekola Bruzovice na obsah PCB byly zjištěné velmi podobné hodnoty obsahu PCB jako výsledky zjištěné Veterinárním vyšetřovacím ústavem Olomouc. Zajíci po121
cházeli z biotopu okolí obce Bruzovice na Frýdecku. Hodnoty zjištěné u 8 vzorku byly v rozpětí
od 0,0003 do 0,0008 mg, byly tedy přibližně stejné jako hodnoty zjištěné v okolí Senice na Hané
(Senice 0,0001 mg/kg – 0,0006 mg/kg, kontrola 0,0003 mg/kg – 0,0008 mg/kg).
Statistické hodnoty u zajíců kontrolní populace.
játra průměrná hodnota = 0,00064
směrodatná odchylka = 0,00011
variační koeficient = 17,2
střední chyba průměru = 0,000039
sval průměrná hodnota = 0,00044
směrodatná odchylka = 0,00013
variační koeficient = 29,5
střední chyba průměru = 0,000046
Hodnoty zkoumaných 8 jedinců při porovnaní s mými výsledky jsou následující (mg/kg): játra
– vzorek 1: játra – 0,0008, sval – 0,0006, vzorek 2: játra – 0,0005,
sval – 0,0003, vzorek 3: játra – 0,0006, sval – 0,0003, vzorek 4: játra – 0,0006, sval – 0,0005,
vzorek 5: játra –0,0007, sval – 0,0006, vzorek 6: játra – 0,0007, sval – 0,0004, vzorek 7: játra
– 0,0005, sval – 0,0003, vzorek 8: játra – 0,0007, sval – 0,0005.
Směrodatná odchylka má hodnotu v rozmezí 0,00005 – 0,00022. Vyšetřením lze říci, že hodnoty PCB v rostlinné směsi jsou vyšší než v živočišné tkáni. Hodnoty PCB u svalu a jater jsou vyrovnané, obsah je mírné vyšší u jater. Variační koeficient je velmi nevyrovnaný v důsledku malého
počtu vzorku (11,6 – 80,3 %). Hodnoty srovnávaných výsledků mají variační koeficient 17,2 –
29,5 %.
Bylo zjištěno, že zajíci polní spásají 29 z celkového počtu 61 druhů bylin (travin) a 6 druhu dřevin z celkového počtu 8 druhu. Sledováním jednotlivých druhů jsem zjistil, že mnoho z rostlin, které zajíci spásají, je přestárlých a nejsou proto jako potrava zajíců vhodné. Skladba potravy zajíců
záleží na ročním období, druhu plodin na polích a na kvalitě divoce rostoucí trávy jako je jemná
jarní tráva nebo vyzrálá starina.
Kučera (1988) sestavil seznam druhů, které jsou velmi vhodné nebo i vynikající jako potrava
zajíce polního. Jednalo se o druhy: Thymus praecox, Petrosellimim crispum, Avena sativa, Triticvm
aestivwn, Dactylis glomerata, Phleum pratense, Agrostis canina, Fesiuca pratensis, Festuca rubra,
Lolium perene, Pastinaca sativa, Medicago sativa, Trifolium campestre, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trifolium medium, Capsulla bursa pastoris, Equisetum pratense, Brassica napus, Brassica rapa, Beta vulgaris a Daucus carota.
V průzkumu provedeném v letech 2001 – 2002 bylo ve sledované oblasti zjištěno 9 výše uvedených druhů z Kučerova seznamu rostlin (1988), konzumovaných zajícem polním: Beta vulgaris, Lolium perenne, Festuca rubra, Dactylis glomerata, Pastinaca sativa, Triticum aestivum, Brassica napus, Agrostis canina, Festuca pratensis.
Na Kučerové seznamu (1988) není uvedeno 15 druhů rostlin, sloužících jako potrava zajíci
polnímu v mnou sledovaném biotopu. Jedná se o Arrhenatherum elatius, Polygonum aviculare,
Bromus racemosus, Galium album, Plantago major, Helianthus tuberosus, Rumex crispus, Rumex
sanguineus, Rubus caesius, Centaurea jacea, Sinapis alba, Stellaria media, Elytrigia repens, Cichorium intibus, Phalaris aurundinacea.
Ve své studii ze severního Německa Br üll (1976) uvádí seznam 46 travin a 78 jiných druhů
rostlin. Ve své zprávě o situaci na jižní Moravě uvádí Homolka (1982) 111 druhů rostlin vytvářejících potravní škálu. Převládající část tvořily zelené časti bylin a travin, pícnin a plevelů. V zimě
zajíci také okusovali dřeviny. Potravní nabídka v rovnovážném biotopu se skládá hlavně z travin
122
(až 78 %) a v zimě zahrnuje také dřeviny (20 – 40 %) (Homolka 1982, 1987). Počet rostlinných
druhů konzumovaných zajíci je ve sledované oblasti malý, je to 29 druhů bylin a travin a 6 druhů
dřevin. Tato monodieta může mít na populaci zajíce polního v této lokalitě negativní důsledky.
Scelování polí ve sledovaném biotopu vyvolalo nesmírný tlak na vegetaci dřevin. Vytvoření velkých honu zemědělské půdy a následné omezení počtu plodin pěstovaných v dané lokalitě (pouze
3 druhy) mělo zásadní dopad na škálu rostlin, vhodných jako potrava pro zajíce. Časté poruchy
zažívacího traktu u zajíců jako důsledek jednostranné diety uvádějí např. Semizorová a Švarc
(1979), Hell a Nováková (1979).
6. Záver
V letech 2001 – 2002 jsem provedl v agrocenóze Senice na Hané průzkum vlivů zemědělské
činnosti na zde žijícího zajíce polního. Důvodem byl déle trvající nedostatek početnosti zajíce v této
oblasti. Proto jsem nejdříve stanovil pestrost druhu rostlin vyskytujících se v dané lokalitě a jejich
zastoupení. Zkoumal jsem druhy rostlin, které jsou vhodné jako potrava, následné možné zatížení
životního prostředí a tím i bioindikátora zajíce polychlorovanými bifenyly. Sledovaní dalších chemických ukazatelů jsem neprováděl, neboť bylo již finančně velmi nákladné.
Průzkumem jsem došel k závěru, že biotop je silné antropicky narušen po biologické stránce.
Vegetace má nedostatečnou kvalitu z hlediska výživy. Je zde zastoupena ve velké míře nitrofilní
vegetace a malý počet plodin (v době pozorovaní 3 druhy). Byla prokázána nízká hladina PCB
v rámci české normy. Příčina nedostatku zajíců není způsobena účinky PCB. Území je chudé na
dřevinnou vegetaci. Jednostranné prostředí neprospívá danému druhu. Negativné působí i prováděný lov zajíců ve sledovaném území.
Došlo 15. 6. 2006
Lektoroval doc. Ing. J. Slamečka, CSc.
Literatura
A lford A, Stevens W, Budde N, Bellar T., 1985: Interlaboratory study of determination of polychlorinated biphenyls in environmentally contaminated sediments. Anal. Chem., 57: 2 452.
Br üll M., 1976: Nahrungsbiologische Studien am Feldhasen in Schleswig - Holstein. In Pielowsk
Z. a Pucek Z. (eds.): Ecology and Management of European hare population. PWRL, Warszawa,
p. 93 – 103.
Bukov jan K., Hoffman V., Bukov janová E., 1992: Chemical residues in hares: Ocurence of
organochorine compdends and PCB in adipose tissue from field hares in central Bohemia.
Flcischwirtschaft, 72: 339 – 341.
Deyl N., Hisek K., 1980: Naše kvetiny. Šenov, Severografia, n. p., 698 p.
D yk V., 1980: Hodnotíme všechny faktory životního prostředí zajíce? Myslivost, 59: 2 – 27.
D yk y jová D., 1989: Metody studia ekologie. Praha, Academia, 690 p.
Edwards P., F letcher M., Ber ny P., 2000: Review of the factors affecting the decline of the
European brown hare. (Pallas 1778) and the use of wildlife incident date to evaluate the significance of paraquat. Agricul., ecosyst. And Envirom., 79: 95 – 103.
Godron M., For man T.T., 1993: Krajinná ekologie. Praha, Academia, 583 p.
Hell P., Nováková E., 1979: Zajíc polní jako ukazatel vlivu průmyslových imisí na CHKO Český
kras. Památky a příroda, 8: 506 – 509.
123
Homolka M., 1982: The food of brown hare in a meadow and woodlands. Folia zool., 31:
243 – 253.
Homolka M., 1987: The diet of brown hare in Central Bohemia. Folia zool., 36: 103 – 110.
Homolka M., 1995: Potrava býložravé zvěře v oblasti imisních holin a její možný dopad na strukturu vegetace. Zpravodaj Beskydy, 7: 145 – 148.
Homolka M., Slamečka J., Hell P., Jurčík R., Polačíková M., 1999: Druhová skladba a obsah živin v potrave zajaca poľného (Lepus europaeus) v revíri Trnava–mesto na Západoslovenské nížine. Folia venatoria, 28–29: 119 – 131.
Chen P. H., Chang K., Lu Y. D., 1981: Polychlorinated biphenyls and polychlorinated dibenzofurans in the toxic rice brain oil that caused PCB poisoning in Taichung. Bull. Environ. Contam. Toxicol., 26: 489.
Jensen S., 1966: Report of a new chemical hazard. New Scientist, 32: 612.
Jurajda P., Ber nardová I., 1996: PCB in fish of the river Morava. A sampling Approach. Folia
zool., 45: 77 – 86.
Kannan N., Tanabe S., Wakimoto T., Tatsukawa R., 1987: Coplanar polychlorinated biphenyls in Aroclor and Kanechlor mixtures. J. Assoc. Anal. Chem., 70: 451.
Katona K., A ltbäcker V., 2002: Diet estimation by faeces analysis: Sampling optimation for
the European hare. Vol. Zool., 51(1): 11 – 15.
Klansek E., Fr isch C., Steineck T., Ruf T., 2001: Die Fruchtbarkeit weiblicher Feldhasen
in Reiveren mit unterschiedlicher Populations …ichte. Z. Jagdwiss, 47: 100 – 110.
Kučera O., 1979: Využijme zahraničních poznatků v chovu zajíců. Myslivost, 59: 10 – 22.
Kučera O., 1988: Umělý chov zajíce. Praha, SZN, 304 p.
Kuratsune M., 1980: In Halogenated biphenyls, Terphenyls, Naphtalenes, Dibenzodioxins and
related products. RD, Kimbrough, Editor, New York: Elsevier/North – Holland Biomedical
Press, p. 187 – 302.
Laštůvka Z., Krejčová P., 2000: Ekologie. Brno, Konvoj, 184 p.
Liang Y., Wong M., Shutes R., Rev itt D., 1999: Ecological risk assessment of polychlorinated bifenyl contamination in the Mai Po marshes nature reserve, Hongkong, Water Research, 33: 1 337 –1 346.
Manosa S., Mateo R., Guitar t R., 2001: A review of the effects of agricurtural and industrial contamination on the Evro delta biota and wildlife. Envirom. Monitor. and Asses,
71: 187 – 205.
Meriggi A., Ver r i A., 1999: Population – dynamics and habitat selection of the European
hare on popular monocultures in northern Italy. Acta Theriol., 35: 69 – 75.
Rimack B., Kindlmann P., Jersáková J., 1999: Biologické prístupy ochrany prírody. Nakladatelství Praha, 349 p.
Rasz yk J., Gajdůšková V., Ulr ich R., Jarošová A., Šabatová V., Salava J., 1996: Occurrence of chlorined pesticides and polychlorinated biphenyls in the stable and outsider stable environment of farms for pig fattening. Vet. Medicina, 41: 6 – 16.
Rasz yk J., Toman M., Gajdůšková V., Ulr ich R., Jarošová A., Salava J., Nez veda K.,
Dočekalová H., 1997: Zhodnocení výskytu rizikových polutantů ve výrobních kŕmnych
směsí. Vet. Medicina, 42: 12 – 13.
Roots O., 1995: Organophosporine pesticides and polychlorinated – biphenyls in the ecosystem of the Baltic Sea. Chemosphere, 31: 4 085 – 4 097.
124
Rupr ich J., Piskač A., Halouska R., 1990: Účinek PCB na organismus kuřat: vliv dlouhodobého příjmu středních dávek Deloru 103 na koncentraci Thyroxinu a trijodtyroninu a celkového vápniku v krevním séru. Vet. Med., 35: 72.
Safe S., 1994: Polychlorinated biphenyls (PCBs) environmental impact, biochemical and toxical responses, and implications for risk assessment. Critic. Rev. Toxicol., 24: 87.
Semizorová I., Švarc J., 1987: Zajíc. Praha, SZN, 165 p.
Váv rová M., 1984: Polychloroyané bifenyly v biologickém materiálu. Průmysl potravin, 34:
122 – 124.
Váv rová M., Gargosová H.Z., Sucman E., Večerek V., Kor ínek P., Zukal J., Zejda J., Se bastianová N., Kubištová I., 2003: Game animals and small terrestrial mammals – suitable
bioindicators for the pollution assessment in agrarian ecosystems. Fresenius Environ. Bul.,
12: 165 – 172.
Summary
The aim of the study was to determine all plants growing in the investigated area, to identify
all plant species grazed by the European hare and to determine PCB presence in European hare
using the screening test. In order to determine PCB concentrations the samples of plants, of liver
and muscle tissue from the front and hind legs of the European hare were collected. PCB concentrations ranged from 0.0004 to 0.0007 mg in plants and from 0.0001 to 0.0005 mg in the liver and
muscle tissues. PCB concentrations were determined using HRGC/ECD analytical instruments.
The study area is characterized by intensive agricultural operations around the town of Senice in
the Olomouc region. During the botanical survey in the agrocenosis in 2001 and 2002, the author
identified 62 species of herbs and grasses and 8 woody species. Of that total, 19 herbal and grass
species as well as 6 tree species were suitable for consumption by the European hare. The study
had a threefold scientific objective: to perform a botanical survey of the area, to identify plants
consumed by hares, and to test a possibility of hare organs contamination orally from plants being
a part of their diet.
Key words: PCB, contamination, hare, food, plants, herbs
Adresa / Address
MVDr. Jiří Žák
Palackého univerzita, Pedagogická fakulta, Purkrabská 2, CZ – 772 00 Olomouc,
e-mail: [email protected]
125