Únětický leták / č.13 / únor 2 0 0 7

Komentáře

Transkript

Únětický leták / č.13 / únor 2 0 0 7
ÚLET
Ún ě t i c k ý l e t á k / č . 1 3 / ú n or 2 0 0 7
Nový Úlet je tady!
Hodně se toho u nás v posledních měsících změnilo. Starosta i místostarosta zůstali stejní, ale jejich volba byla složitější,
než v minulých letech. Nové zastupitelstvo
má potřebu kontrolovat vše, co se v obecním zastupitelstvu kdy odsouhlasilo a oblíbeným terčem je Spolek pro obnovu únětické kultury a k mému pobavení i Úlet,
jež paradoxně již pár let nevyšel. Objevily
se otázky, komu vlastě Úlet sloužil, jak byl
financován a také návrhy, aby se jmenoval
jinak, byl zaregistrován na Ministerstvu
kulutury, aby zveřejňoval zápisy z obecních zastupitelstev a
podobně. A přiznám
se, že mi to zase dodalo chuť se v Úletu
angažovat, navíc v
okamžiku, kdy se objevilo hned několik
lidí, kteří mají zájem
do něj přispívat.
tické. Distribuci zajišťoval Obecní úřad
prostřednictvím civilkáře, který zároveň
plnil další pracovní povinnosti. Náklady
na jedno číslo se pohybovaly řádově kolem 1.000-1.200 Kč, dvě čísla byla uhrazena díky inzerci resp. sponzorskému příspěvku. Jsem proto přesvědčen o tom, že
přínos pro Únětice byl nesrovnatelně větší,
než náklady, vložené Obecním úřadem.
Pokud toto má někdo potřebu zpochybňovat, beru to jako urážku všech, kteří se na
vzniku Úletu kdy podíleli. Bez nároku na
honorář.
Jak často bude Úlet vycházet?
Úlet byl a zůstane občasníkem. Vyjde vždy,
kdy to bude potřeba,
když se sejde dostatek
zajímavých příspěvků
a když bude jejich zpracování dělat radost
těm, jež Úlet bezplatně
vychystávají.
Bude registrován na
Ministerstvu kultury?
Kdo Úlet financoval?
Při vydávání Úletu
jsem navázal na dvě
první čísla, realizovaná
Vladimírem
Vytiskou a jeho kamarádem Borisem,
zdědil jsem i nápaditý
název a nikdy jsem
neuvažoval o jeho změně. Všichni, kdo
se na Úletu autorsky nebo jinak podíleli dělali tuto práci pod hlavičkou Spolku
pro obnovu únětické kultury zdarma a
jediným nákladem bylo okopírování příslušného počtu kopií a distribuce po Úněticích. Část kopií jsem za tiché tolerance
vedení realizoval ve svém zaměstnání
(dodatečně bych tímto chtěl poděkovat
svému milému šéfovi, panu Bakšayovi) a
většina se realizovala na Obecním úřadě.
Nepsanou dohodou bylo informování o
kulturních akcích spolku, ale také o záležitostech Obecního úřadu, jež zajímaly úně-
realitní společnost Identity. Úlet tak bude
vycházet ve spolupráci (nikoli pod hlavičkou) se Spolkem pro obnovu únětické
kultury, bude nezávislý na Obecním úřadu
(což však neznamená, že nebude prostor
pro spolupráci nebo zveřejňování obecních záležitostí dle zvážení redakční rady
Úletu) a nebude závislý ani na případných
inzertních příjmech.
Kdo bude Úlet financovat nyní?
Při znovuvydávání Úletu jsme zvažovali
několik možností. První z nich bylo pokračování v již zavedeném postupu spolupráce s Obecním úřadem s tím, že by ten
například společně distribuoval své vlastní
podklady. Druhou možností bylo obrátit
se s žádostí o finanční podporu na vás,
únětické, a v každém čísle přesně zveřejňovat stav účtu. Třetí možností bylo financování prostřednictvím inzerce. Při rozhodování nám usnadnila výběr nabídka Bena
Andersona, že Úlet bude financovat jeho
Nebude.
Registrace
se týká periodik a tím
občasník není. Registrace není administrativně náročná, ale
přesto práci jednoho
člověka vyžaduje. Vyplývá z nich povinnost
zasílat výtisky na předem určené knihovny
a instituce k archivaci
a jedinou výhodou je
možnost poštovní distribuce za výhodnějších podmínek. Ta se
nás však netýká, neboť Úlet byl a bude distribuován osobním roznosem.
Mohu také do Úletu přispívat?
Určitě. Redakční rada bude vybírat ze zajímavých a neanonymních příspěvků k tématům, o kterých budete rádi číst. Oproti
minulosti očekáváme více polemik k ožehavým tématům. Ostatně již toto číslo, jež
držíte v rukách je toho důkazem. Tak ať se
Vám hezky čte!
Petr Fuksa, šéfredaktor
Jak jsem psal báseň
Líbí se vám chystaná nová
výstavba?
Je to již deset let
co jsem do tohoto listu napsal prvních pár vět.
A jako milovník zkratek,
pomyslel jsem si „co takhle Únětický PLÁTEK“
Ale pak jsem si řekl: DOST!
Třeba by se tomu nikdo nesmál,
naopak, měl by třeba zlost,
a o to bych asi nestál……
….a dál to nějak nešlo. Jó, když se píše báseň musí být klid a inspirace. A to mi teď trochu
chybí. Chtěl jsem napsat epickou, o tom jak to začalo, o Borisovi, který byl prvním
redaktorem, proč jsou místní noviny důležité, a taky proč tak dlouho nevycházely…,
ale hlavně jsem chtěl popřát současným vydavatelům hodně trpělivosti, dobré a přesné
informační zdroje, šťastnou ruku při výběru témat, „spravedlivý“ metr a hodně příspěvků
ze všech stran.
To je pro začátek všechno. A jak jsem začal tak i skončím….
Co Fénix, z popela povstal,
Únětický LETák.
Do všech domů se rozletí,
jak bájný řecký pták…..
Jak to bylo s předvolebním Úpletem?
Loňské volby do únětického zastupitelstva byly
na naše poměry velmi neobvyklé. Zúčastnilo se
jich dvakrát více zastupitelů, než byl počet míst
v zastupitelstvu, mimo obvyklé nezávislé kandidáty se představila i kandidátní listina sdružení a předvolební kampaň byla velmi tvrdá a
často podpásová.
Někteří nezávislí kandidáti (nebyl mezi nimi
starosta ani místostarosta Únětic) mě oslovili,
zda bych nedal dohromady leták, ve kterém by
se mohli vyjádřit všichni ke stejným otázkám,
aby se voliči mohli snáze orientovat v materiálu
oproštěného od osobních útoků. Souhlasil jsem
i díky tomu, že nezávislí kandidáti financovali
výrobu z vlastních zdrojů. Odmítl jsem jej udělat pod hlavičkou Únětického letáku Úlet a svůj
čas jsem věnoval samozřejmě bez nároku na
odměnu. Obecní pokladna tedy nezchudla ani
o korunu.
Každý kandidát dostal stejné otázky, o kterých
jsem se domníval, že budou únětické zajímat,
rozsah odpovědí byl přesně dán, každý mohl
přidat svoji fotku. Otázky jsem rozeslal mailem
nebo osobně roznesl po Úněticích a stanovil
přesné datum a hodinu, dokdy jsem očekával
odpovědi mailem na moji adresu nebo v poštovní schránce. Podmínky byly pro všechny
stejné, jedinou chybou, ke které se hlásím, bylo
opomenutí uvést paní Krzákovou na seznamu
kandidátů. Otázky však stejně jako všichni
ostatní obdržela. V Únětickém předvolebním
letáku byly zveřejněny všechny obdržené odpovědi, neodpověděli zástupci sdružení Pro
Únětice a Jan Liška. Své důvody mi žádný z
nich osobně neřekl, ale plně jejich rozhodnutí
respektuji.
pf
Vladimír Vytiska
Postřehy z veřejných zasedání
obecního zastupitelstva
12. prosince 2006. Při projednávání stavu změny územního plánu č.5 v lokalitě Svatý Jan v diskusi požádal o slovo
pan Čonka, jeden ze dvou developerů,
kteří chtějí v této lokalitě zahájit další
výstavbu v rámci této změny.
K překvapení všech sám navrhnul, aby
obec po investorech, kteří vydělají
na prodeji pozemků a nové výstavbě,
požadovala významnou pomoc při
rozvoji nebo opravách infrastruktury
obce. Tento postup označil za naprosto
běžný a uvedl některé příklady z okolních obcí. Je zde tedy šance jak rychle
a bez dalšího zadlužování řešit vleklý
problém s kanalizací nebo nevyhovujícími komunikacemi ve staré zástavbě?
Pan Čonka sklidil za své vystoupení
potlesk. Lze si jenom přát, aby i ostatní
investoři měli podobný přístup a zastupitelstvo této možnosti využilo.
Pro zajímavost jsme vytipovali jinou
obec s podobným rozsahem výstavby na druhém konci Prahy. Jsou to
Pitkovice, kde investor převádí bezúplatně na obec veškeré nové sítě včetně pozemků a provádí na své náklady
kompletní rekonstrukci veliké budovy
historického špejcharu, která bude po
dokončení sloužit potřebám občanů.
Je zajímavé uvědomit si, že stávající
obyvatelé mohou mít z nové výstavby
více než jenom rozbahněné cesty a zvýšenou frekvenci nákladních aut.
Miloslav Vejdovský
Kdykoliv přijíždím od Suchdola
do Únětic, dívám se na nové a nové
domy – přízemní, jedno i vícepatrové
– jež mají tendenci zabírat stále více
z přírody. A vždy si říkám, že pro mě
osobně je výstavba na Svatém Janu
tak maximum toho, co jsem schopen
strávit. To vše s vědomím, že dle platného územního plánu se bude stavět
pod školkou, u kapličky a časem i nad
hřbitovem.
Opravdu je nezbytné v tento okamžik
povolovat ještě další domy, dvojdomy nebo i něco většího blíže a blíže
k Černému Volu? Pro investory je to
bezesporu zajímavé, ale je tomu tak i v
případě obce? Předminulé zastupitelstvo rozšíření nepodpořilo, to minulé
k němu již bylo vstřícnější. Takže to
tak jednoznačné není. Jak se ke změně
územního plánu postaví to stávající
zastupitelstvo? Jsem sám zvědav. Uvědomí si, že se jedná o nezvratné změny a poučí se ze zkušeností na Svatém
Janu? Architektonický přínos je podle
mého přínejmenším velmi diskutabilní a určitě zde nevzniká žádný skvost,
na který by se jezdili dívat lidé z celého
světa, jako je tomu třeba u vilové čtvrti z 20. a 30. let na Babě. Nebo alespoň
domy srovnatelné s dostavbou dvou
náměstí na Suchdole. Má mi stačit argument, že v okolních vesnicích je to
horší? Mají být pro nás opravdu vzorem Velké Přílepy nebo Horoměřice?
Abych nebyl nespravedlivý, jsem si
vědom, že dosavadní nová výstavba
přivedla do Únětic několik zajímavých lidí, jež se postupně více a více
účastní kulturních a sportovních akcí,
přispívají do Úletu, mají zájem o dění
v obci. Ale jejich včlenění do únětického života trvalo pár let a podařilo se
jim to i díky tomu, že jejich množství
bylo rozumné v poměru k velikosti
Únětic. Ale co v případě rozšíření o
další desítky a stovky obyvatel?
V tomto okamžiku jsme opět na začátku a nový vývoj můžete sledovat a
vyjadřovat se k němu i vy. Jsem rád,
že dosavadní rozvoj Únětic nenabral
stejný kurs jako v okolí. A stále doufám, že i současné zastupitelstvo nedá
přednost krátkodobé (a dle mého i
krátkozraké) výhodě v podobě vyššího příjmu do rozpočtu obce daného
vyšším počtem obyvatel. Ostatně vyšší počet obyvatel znamená i vyšší výdaje z rozpočtu. Nebo se mýlím?
pf
Z únětické kroniky
Únětické předvánoční zpívání
Letošní zcela netypické lednové počasí, kdy nám na zahrádkách rozkvétají pampelišky
v bílém koberci sedmikrásek při téměř jarním počasí a jarních venkovních teplotách,
mě nutí srovnat tuto skutečnost s extrémy z roku 1929, zaznamenanými v únětické
kronice:
I v uplakaném a deštivém počasí druhého
adventního víkendu bylo možné v Úněticích prožít chvíle předvánoční pohody a
zamyšlení, které patří k tomuto času. Je jenom škoda, že v sobotu bylo těžké se rozhodnout, zda navštívit tradiční „Rybovu
mši vánoční“, tentokrát v základní škole v
Roztokách-Žalově, nebo adventní koncert
pořádaný v únětickém kostele.
„V roce 1929 od ledna až do konce března byly v celém okolí Únětic kruté mrazy, které
dostoupily až na minus 35 stupňů. Napadlo mnoho sněhu, ze silnice musely být na účet
obce několikrát odstraňovány sněhové závěje. Mrazy způsobily mnoho škody na ovocném
stromoví - ořechy pomrzly všechny a rovněž švestky v nižších polohách, jabloně, hrušně
a třešně v nižších polohách na 75 %. Ve vyšších polohách pomrzly jen některé druhy, pak
také stromy starší a nemocné. Také pomrzly i stromy lesní - jako lípy, jasany a habry.
Podle úředního sčítání zmrzlo na katastru obce Únětice 10.772 stromů, 490 keřů rybízu a
650 keřů angreštu. Celkově odhadnutá škoda činila 803.150,- Kč. Bývalé krásné sady nad
Úněticemi a v údolí k Černému Volu zmizely a obnoveny již nebyly. Správa velkostatku
vysazování ovocného i lesního stromoví zanedbávala, jedině rolníci a malozemědělci pomrzlé ovocné sady nově vysázeli a někteří i svoje sady zvětšili.“
Vladimír Dvořák
Zájmové sdružení Roztoč
Sdružení Roztoč je dobrovolné zájmové sdružení dětí a dospělých. Prostřednictvím
pravidelných kroužků, víkendových dílen a kulturních akcí nabízí prostor k tvořivosti
a poznání. Sdružení Roztoč vzniklo v roce 1997 v Roztokách a aktivity se postupně
rozšířily i do sousedních obcí.
Aktivity Roztoče spojují profesionály s amatéry, děti s dospělými, pravidelné návštěvníky kroužků s těmi, kdo přicházejí jen občas, a v rámci víkendových programů propojují
nezřídka dvě i tři generace. Sdružení přijímá všechny děti bez rozdílu talentu a nadání,
navazuje na přirozenou chuť vyjadřovat se pomocí tvorby. Lektoři jednotlivých kroužků
a dílen se snaží poskytnout všem přicházejícím podněty k rozvinutí vlastního tvořivého
potenciálu a k osobnímu růstu.
Sdružení Roztoč v Úněticích
V obci Únětice začala pravidelná činnost sdružení Roztoč v roce 2005 v nově zrekonstruované místnosti v prvním patře budovy mateřské školy. Základem sdružení je pravidelná výuka uměleckých oborů, jazykových kurzů a řemeslné tvorby pro děti, mládež
i dospělé. V září 2005 proběhl v únětické školce zápis do kroužku tanečního, výtvarného, dramatického a hry na flétnu. Během roku k nim přibyl ještě kroužek angličtiny pro
nejmenší. Největší zájem byl o kroužek výtvarný, na který se přihlásilo 25 dětí. Celkem
navštěvovalo kroužky 38 dětí. Na konci školního roku proběhla v Roztokách již tradiční zahradní slavnost, na které byly vystaveny také práce dětí z únětického výtvarného
kroužku.
V roce 2006 byl otevřen kroužek dramatický, taneční a angličtina pro nejmenší. Dramatický kroužek již předvedl své vystoupení s názvem „Vánoce v lese“, dne 15. 12. 2006.
Kroužek taneční připravil malé předvánoční vystoupení pro rodiče přímo v prostorách
Mateřské školky. V tomto roce navštěvuje kroužky 16 dětí.
Během roku 2005 i 2006 probíhaly v únětických prostorách Roztoče také víkendové
výtvarné dílny. Víkendové dílny jsou společná tvořivá setkání určená dětem s rodiči, s
prarodiči, dětem samotným i všem dalším zájemcům. Náplní dílen je půldenní, celodenní i vícedenní společná tvorba, aktivní a tvůrčí odpočinek od všedních dnů, hledání
a vzájemné poznávání. Za rok 2005 navštívilo 34 polodenních či celodenních víkendových dílen ve všech třech ateliérech sdružení Roztoč celkem 468 osob.
V Úněticích zatím proběhla dílna na výrobu draků, na výrobu lampionů, vánoční dílna
a další.
Pokud budete mít zájem dozvědět se o sdružení Roztoč více, navštivte webové stránky
na www.roztoc.cz, nebo kontaktujte přímo mě na tel. čísle 603 831 730.
Těšíme se na další členy kroužků i na návštěvníky výtvarných dílen.
Karla Štípková, Koordinátor pro sdružení Roztoč v Úněticích
Kdo zvolil vánoční hudbu starých mistrů i tradiční koledy v podání sopranistky Christiny Mrázkové-Kluge a tenoristy
Jaroslava Mrázka, které na varhany doprovázel a koncert svými improvizacemi
doplnil profesor Jaroslav Vodrážka, rozhodně nelitoval. Písně a hudba v jejich
podání a atmosféra malého venkovského
kostela vyvolávaly představu tradičních
českých Vánoc více, než vznešeně znějící
chorály. Dlouhý potlesk svátečně naladěných posluchačů, kteří zaplnili celý kostel,
to jenom potvrdil. K dokonalé předvánoční náladě chyběl jenom ten sníh venku.
V neděli odpoledne si mnoho únětických
občanů připomnělo nadcházející vánoční
čas při „Vánočním zpívání“ v místním historickém špejcharu. Bylo to milé setkání,
na kterém jste mohli ochutnat výtečný
punč a spoustu vánočních dobrot, poslechnout písničky v podání „Velmi smíšeného únětického sboru“ a také si zazpívat
vánoční koledy. Kdo je již zapomněl, měl
na pomoc natištěné texty. Také proto koledy zněly historickou budovou v podání
asi největšího pěveckého sboru, který se
dal v Úněticích dohromady. Všichni odcházeli s přesvědčením, že se o příštím
adventu opět sejdou na dalším „Vánočním
zpívání“.
Miloslav Vejdovský
Tříkrálové setkání seniorů
V sobotu 6. ledna se v únětické hospodě
konalo setkání seniorů na základě pozvání pana starosty Vladimíra Vytisky za
přispění členů kulturní komise. Únětičtí
senioři se sešli v hojném počtu a mohli si
prohlédnout fotografie z kulturních a společenských akcí z minulých let, obrázky
výrobků z vánočních výstav i dozvědět se,
co nového se v Úněticích plánuje postavit.
Děti z mateřské školky zazpívaly a zatančily za doprovodu kytary paní ředitelky
a nakonec rozdaly seniorům malé dárky.
Pak se svých hudebních nástrojů chopili
pan starosta a pan Vladimír Dvořák, kteří
vyhrávali známé písničky co jim jen síly
stačily.
Zdá se, že se Tříkrálové setkání seniorů
opět vydařilo.
mv
Kolik zaplatím v autobusu?
Ti, kteří jezdí autobusem pravidelně, dobře
znají ceny předplatných časových jízdenek
a jízdenek pro jednotlivou jízdu. Může se
však stát, že průkazku zapomenete nebo
jezdíte obvykle autem a zvažujete, zda se
vám předplatná časová jízdenka vyplatí.
V takovém případě se Vám může hodit
náš souhrn cen v autobusech z/do Únětic.
1) Pokud mám předplatnou časovou
jízdenku:
Předplatné v pražské MHD (pásmo P a 0):
4.150 Kč/rok, 1.260 Kč/90 dní, 460 Kč/30
dní. Předplatné pro jedno vnější pásmo
(tj. například Únětice): 630 Kč/čtvrtletí,
230 Kč/měsíc. Kupon Vás opravňuje k jízdě mezi obcemi v rámci prvního pásma.
V okolí Únětic to jsou: Roztoky, Horoměřice, Černý Vůl, Statenice, Velké Přílepy,
Lichoceves, Tuchoměřice.
2) Pokud mám předplatnou časovou
jízdenku pouze pro pražskou MHD,
musím zakoupit u řidiče nebo
v předprodeji jízdenku za:
Únětice – Horoměřice
(nebo do jiné obce v prvním nebo
druhém pásmu do 15 minut):
8 Kč
Únětice – Lysolaje, Suchdol nebo Dejvice
(jsou v pásmu 0):
8 Kč
Únětice – centrum (pásmo P):
8 Kč
3) Pokud nemám žádnou předplatnou
časovou jízdenku, musím zakoupit u
řidiče nebo v předprodeji jízdenku za:
Únětice – Horoměřice (nebo do jiné obce
v prvním pásmu do 15 minut):
8 Kč
Únětice – Lysolaje, Suchdol nebo Dejvice
14 Kč
Únětice – centrum:
24 Kč
Ceny jsou stejné i v případě opačného směru. Podrobnější informace na
www.ropid.cz.
pf
Prezident světového pétanque
v Úněticích
Vánoční ping pongový turnaj
TJ Sokol Únětice 30.12.2006
V letošním roce slaví pétanque 100 let
od svého založení. A klub UBU – United
Balls of Únětice již dostal první dárek.
Na tradiční novoroční pétanque přijel
prezident mezinárodní federace F.I.P.J.P.
pan Claude Azema a prezident české federace pétanque ČAPEK a člen výkonného výboru F.I.P.J.P. pan Karel Dohnal. O
výjimečném postavení Únětic v českém
pétanque svědči i to, že pan Azema strávil
v Praze pouze dva dny a z Únětic zamířil
na novoroční ohňostroj a poté ihned na
letiště. Pro pořádek jenom připomínám,
že loňského turnaje Kulového krále UBU
se zúčastnili juniorští mistři světa i mistři
Evropy z Francie, juniorský mistr Evropy ve vyrážení Dylan Rocher i juniorský
mistr světa ve vyrážení Kevin Malbec, jež
vyrovnal svým výsledkem nejlepší seniorský výkon všech dob. A na turnaji byla
například i Hanka Šrubařová, mistryně
ČR žen a účastnice ME žen v Dánsku. Teď
již zbývá jen vychovat v Úněticích mladé
hráče, jež budou úspěšně soupeřit s těmi
nejlepšími.
pf
Ani den před koncem roku nezaháleli naši
pingpongáři. Tentokráte uspořádali tradiční – již třetí – ročník turnaje pro registrované i neregistrované hráče a mládež.
V každé kategorii byla pouze jedna žena,
proto nemohla být vyhlášena kategorie
žen. Snad se na příští rok ženy „pochlapí“?
Účast byla opět o něco vyšší než loňský
rok. Sešlo se 10 hráčů v kategorii mládež a
27 ostatních hráčů. Bojovalo se až do sedmé hodiny večerní. To byl hlavní důvod,
proč se organizátoři rozhodli, že příští
rok bude muset být turnaj pro mládež a
dospělé v různé dny, aby se nemusel zkracovat herní systém. Vítěz vybojoval lahev
šampaňského (vítěz mládeže samozřejmě
dětského) a právo prvního výběru ze stolu
plného výher.
Výherci:
Kategorie mládež:
1. místo Rosťa Kuchak
2. místo Honza Honek
3. místo Honza Haken
Rychlejší autobusy do Únětic
Od 4. března 2007 budou následující zastávky na trase autobusu 359 na znamení: Ve Struhách (i bus 355), Hydrologický
ústav (i 355), V Podbabě (i 355), Roztocká
(i 355), V Sedlci (i 355), Budovec, Internacionální a Výhledské náměstí. Taková
expresní linka Praha - Únětice a zpět. Autobus se nebude zdržovat, ale na druhou
stranu si nesmíte zapomenout včas dát
znamení k řidiči, pokud budete vystupovat!
(zdroj: www.ropid.cz)
Kategorie neregistrovaní:
1. místo Ladislav Štulc
2. místo Jarda Votoček
3. místo Jan Seidl
Kategorie registrovaní:
1. místo Miloš Faltin
2. místo Jirka Kratochvíl z Horoměřic
3. místo Petr Moravec
Gratulujeme výhercům a příští rok mezi
svátky se zase sejdeme!
Únětický LETák vychází nepravidelně ve spolupráci se Spolkem pro obnovu únětické kultury
za finanční podpory společnosti Identity (www.id-online.cz).
Šéfredaktor: Petr Fuksa, redakční rada: Jitka Menclová, Miloš Vejdovský, Tomáš Kočiš.
Grafika, sazba: Tomáš Kočiš. Toto číslo vychází v únoru 2007. Děkujeme za příspěvky (v abecedním pořadí)
Vladimíru Dvořákovi, Robinu Freislebenovi, Pavlíně Freislebenové, Kájině Štípkové a Vladimíru Vytiskovi.
Případné dotazy, připomínky nebo příspěvky směřujte na [email protected] Anonymové nejsou vítáni.
O publikovaných článcích rozhoduje redakční rada.
ÚLET je distribuován osobní roznáškou do domácností Únětic panem Bohuslavem Žákem.
Robin Freisleben
Černá dáma
Je středa ráno. Letím ze školky zpátky
domů. Přede mnou jde DÁMA. Černé vlasy, černá bunda, dokonce i ten
pejsek s ní je skoro celý černý. Dáma
je nepřehlédnutelná. Na to, že vyrazila na ranní procházku s pejskem není
zrovna sportovně oblečená, pomyslela jsem si. Pejsek najednou zasedl
a…ulevil si. Což o to, na tom přece
nic není. Určitě na procházku vyrazila hlavně proto, aby se pejsek vyvenčil.
Ale…milá dáma si toho vůbec nevšímá a vykračuje si dále. Nedá mi to.
Za chvíli vyrazí děti ze školky na procházku, na 200% výkal pejska přinese
nějaké dítko na botičce zpět do školky.
To přece není fér! Všechny maminky si
po svých miláčcích uklízejí. Všechny
paničky by si po svých miláčcích taky
měly uklízet, ne?
„Paní, to nemyslíte vážně, nezapomněla jste na
něco?“ To jsem prostě
musela říct. Ovšem co se
dělo pak, to jsem se vážně nestačila divit.
Dáma (?) se na mě obořila, měla
jsem pocit, jako bych chodník znečistila div ne já sama. Bylo vidět, že ji ta věta minimálně
překvapila. „A vy jste tady jako kdo?
Jako nějaký sledovač nebo co?“ No,
snažila jsem se jí vysvětlit cosi o psích
výkalech na dětských botičkách a o
tom, že základní hygienické pravidlo je
uklízet si po sobě i po svém miláčkovi.
Na vše měla svůj argument „mám to
snad sbírat rukama? Já taky šlapu do
h…, je jich všude plno.“ No, ani se nedivím, má-li každý podobný přístup,
asi se jich nezbavíme nikdy. A když
došly podobné argumenty, vymyslela,
že za to, že po sobě neuklízí můžou
vlastně všichni ostatní, protože nikde
nejsou koše s pytlíky. Já si jen myslím,
že ani koše s pytlíky by problém nevyřešily a důvod by se vždy našel.
Ještě před chvílí se mi zdálo, že jde přede mnou dáma. Po krátké chvíli jsem
ale zjistila, že žádná DÁMA přede
mnou nejde. Byl to asi jen přelud. Přelud středečního rána.
Pavlína Freislebenová
Chystané kulturní a sportovní akce
v Úněticích od února do června 2007
Masopust - sobota 10.2.
Masopust v Roztokách a v Úněticích bude
letos slavit své desáté narozeniny a tomuto
výročí bude odpovídat i jeho pojetí a bohatý
program. Součástí masopustu budou výtvarně originálně pojaté masky v průvodu, hudebníci, kejklíři a další umělci, kteří se budou
podílet na veselí a programu, aby v tomto nevlídném období potěšili všechny zúčastněné.
Chybět nebudou ani dobroty s touto lidovou
tradicí spojené… Masopust se letos uskuteční
v sobotu 10.února!
Průvod masek Roztoky
13:00 – začátek na nádvoří roztockého
zámečku (rej maškar, žongléři, volba
Krále masopustu, ochutnávka
kobližek i jiných dobrot pečených,
teplých i studených)
13:30 – představení divadla Kvelb
14:00 – předání masopustního práva na
nádvoří Roztockého zámečku
14:30 – průvod se vydá přes Tyršovo náměstí
a ulici Legií směrem k Úněticím
(cestou překvapení pro pro mladé
i staré)
16:30 – setkání masopustníků z Roztok
a Únětic na Holém Vrchu
17:00 – vítězný příchod do Kravína
v Úněticích
Průvod masek v Úněticích
13:00 – sraz maškar v Úněticích u rybníka
14:00 – průvod maškar skrze Únětice
16:30 – setkání masopustníků z Roztok
a Únětic na Holém Vrchu
17:00 – vítězný příchod do Kravína
v Úněticích
Kravín Únětice – program
Masopustní zabíjačkové odpoledne pro
všechny mastné huby.
17:00 – příchod masopustních maškar
17:00 – hraje na přivítanou
masopustnímu průvodu
19:30 – Trombenic zamíchá
masopustním rejem
21:30 – Sketa fotr roztáčí masopustní rej
Sokolovna Únětice – program
18:30 – Timodej – masopustní zábava
se dostává do plného víru
20:30 – Tam Tam orchestra –
ať žije karneval!
22:30 – Happy Sapienc – neutuchající
masopustní veselí pokračuje
dále tombola, masopustní medová hodinka,
taneční soubor z Moskvy a tak...
Besedy
I v letošním roce bude pokračovat cyklus besed Krajiny vzdálené i blízké, známé i neznámé. Jako obvykle se budou konat v Kravinárně
za kostelní věží – ale pozor – termín konání
bude posunut na DRUHOU středu v měsíci
večer. Začíná se tedy 14. února (výjimečně v
Roztokách, Kongresový sál hotelu Academic
v 19:30 s partnery National Geografic o Nové
Guinei), následuje 7.březen (Burgundsko s
muzikou) a 11. duben 2007. Tyto termíny
jsou zatím jisté, v programu budou představeny Japonsko, Finsko a Egypt. Program bude
upřesněn na internetových stránkách Únětic
a na obecní vývěsce.
Velikonoce
Velikonoční svátky letos připadají na
8. a 9. dubna. V neděli se tradičně sejdeme
na Pletení pomlázek na dvoře u Lišků.
Koncert v Kravíně
V sobotu 28. dubna večer chystají v Kravíně koncert kapel Moimir Papalescu and
The Nihillists + Richie Success.
Další program bude průběžně aktualizován
na www.kravinunetice.cz a www.unetice.cz.
Čarodějnice
Oblíbené únětické pálení čarodějnic bude
i letos. Jisté je samozřejmě datum – pondělí
30.dubna, nejisté je zatím místo.
Jarní úklid
Začátkem května se uskuteční procházka obcí
spojená s úklidem a také ochutnávkou vín
z místní vinárny
Besídka divadla Sklep
V neděli 10.června se v únětické Sokolovně
můžete opět těšit na populární divadelníky
a jejich každoroční Besídku.
Setkání seniorů
Setkání únětických seniorů proběhne znovu
v červnu. Termín se včas dozvíte z místních
vývěsek.
Nohejbalový turnaj o Únětický
hrnec
Nejtradičnější únětický sport a jeho každoroční turnaj O putovní únětický hrnec
se uskuteční v sobotu 30. června na hřišti
u Sokolovny.
Pétanque a volejbal
V květnu a červnu proběhne každoroční
turnaj Kulového krále UBU v pétanque i
volejbalový turnaj příchozích „PALL-MALL“
– termíny budou včas zveřejněny.
Jitka Menclová, Kájina Štípková
Sympatický Japonec v Úněticích
Jmenuje se Yukihiro Masuda (zkráceně Yuki)
a můžete ho potkat v místní hospodě nebo ho
vidět, jak s fotoaparátem pobíhá při turnajích
nebo představení divadla. Na první pohled je
na něm vidět, že je z Japonska. Jak se s celou
rodinou dostal do Únětic? Co tady dělá? V čem
se liší česká a japonská kultura? Setkali jsme se
s ním a přinášíme zajímavý rozhovor s tímto
novým zahraničním obyvatelem naší vesnice.
Kdy jste přijeli s rodinou
do České republiky?
Bylo to 15.dubna 2006. Nikdy nezapomenu
na ten den, kdy jsme s manželkou, dvěma
dětmi, psem a králíkem přistáli v Praze.
Čím se zabýváte?
Jsem novinář na volné noze. V Japonsku
jsem psal různé články pro noviny a časopisy. Napsal jsem dvě knihy o České republice a
chystám třetí. Moje žena pracovala ve školce
a vydávala vzdělávací publikace.
Proč jste opustili Japonsko?
Život v Japonsku není snadný a je tam nyní
mnoho problémů v ekonomice, v oblasti kriminality i ve vzdělávání. S mojí ženou Satoko jsme dlouho přemýšleli, jak našim dětem
zajistit to nejlepší a nakonec jsme se shodli
na tom, že budeme muset opustit Japonsko.
A jelikož jsem nemluvil česky a trochu jsem
znal Československo, zdálo se mi to jako nejvhodnější způsob, jak začít zcela nový život.
Druhým důvodem byla moje touha poznat
lépe Evropu. Když mi bylo 19 let, studoval
jsem v Paříži francouzskou literaturu. Pak
jsem cestoval různě po světě. Pamatuji si
dobře na pivo Samuel Adams v Bostonu a
Spojených státech, pivo San Miguel v Negros
na Filipínách a Piňa Coladu v Kauai na Havaji. V mých vzpomínkách je však nejvýše
plzeňské pivo, které jsem ochutnal přímo v
plzeňském pivovaru. Pro mé děti, Hiraku a
Tsudoi a pro moji ženu Satoko je však Česká
republika první zahraniční zkušeností.
Proč nebydlíte v Praze?
Původně jsme o tom uvažovali. Hledali jsme
byt v historickém centru Prahy, abychom
toto krásné město mohli lépe poznat, ale zároveň mi bylo jasné, že na kraji Prahy by se
lépe žilo mojí rodině. Hledal jsem na internetu vhodnou lokalitu, ale nebylo to vůbec
snadné. Pak jsem zkontaktoval Honzu Pohribného, fotografa, se kterým jsme již dříve
spolupracovali. Podíval jsem se na internetové stránky Únětic a překvapilo mě, že jsou v
různých jazykových verzích. Prohlédl jsem si
fotografie a v prosinci 2005 jsme poprvé do
Únětic zavítali. Moc se nám tu líbilo. Je to
blízko přírodě a úplně něco jiného, než život
v bláznivém městě s mrakodrapy v Japonsku.
Poprosil jsem Honzu, zda by se nepoptal po
nějakém domě v Úněticích a pak už to šlo
rychle.
Jaké je to pro japonskou rodinu usídlit
se v Čechách?
Když jsem přijel poprvé do České republiky,
neexistoval ještě internet a stále jsem musel myslet na vzálenost z Japonska. Dnes již
mohu bez problémů pracovat s partnery v
Japonsku v reálném čase. Já žádné těžkosti
nevnímám, ale pro moji ženu a děti to bylo
mnohem složitější. Nemohli si například
zvyknout na nedochvilnost, neboť Japonci velice přesně dodržují hodinu schůzky.
A také nebyli zvyklí na to, že učitel ve škole
nenapíše přesný seznam věcí, které si má žák
přinést z domova.
Kolikrát jste dříve navštívil
Českou republiku?
V roce 1989 mě ještě za komunismu pozval
vydavatel, abych navštívil Československo.
Měl jsem možnost přijet a fotografovat Prahu, Brno, Bratislavu, Plzeň a mnoho dalších
míst. Z těch fotografií vznikla moje první
knížka. Praha mě opravdu fascinovala. Do
Prahy jsem se vrátil v roce 1992 a připravil
jsem knihu o kultuře a historii Prahy. Měl
jsem v paměti své zážitky z roku 1989 a vzrušení z revoluce a něco z té doby ještě zůstalo
ve vzduchu.
Zažil jste i něco neobvyklého?
Vzpomínám si, jak jsem při mém prvním
pobytu zašel v Bratislavě do holičství a nedopadlo to moc dobře. Paní holička poprvé
stříhala asijské vlasy a ty jsou docela odlišné
od těch evropských (úsměv).
Žijete zde “po japonsku” nebo “po česku”?
Přijel jsem jako Japonec a moje žena a děti
jsou Japonci. Proto obvykle vaříme japonská
jídla, rýží a japonské nudle “udon”, připravujeme klíčky a kvašené sojové boby “nato”. Ale
děti ve škole jedí česká jídla a Tsudoi má moc
ráda knedlíky. I já si v hospodě k pivu pochutnám na utopencích nebo zavináči.
Jak dlouho zde chcete zůstat?
Já bych klidně v Čechách vydržel až do smrti.
Nebo alespoň než děti úspěšně dokončí nějakou univerzitu. Ale záleží to vše na tom, jak
zde zapustíme kořeny.
Potkáváte v Praze jiné Japonce? Chodíte
do japonských obchodů a restaurací?
S japonskými kamarády se vídáme. Jedná se
většinou o Japonce, kteří si vzali Češku nebo
o studenty z Japonska. Ceny v japonských
obchodech jsou velmi vysoké a tak chodíme
častěji do korejského obchodu u Náměstí republiky, kde kupujeme rýži. Přátelé mi také
posílají japonské jídlo poštou. Do japonských
restaurací nechodíme, protože jsou drahé a
ne příliš dobré.
Co Vám zde schází?
Chybí mi moře. A čerstvé ryby pro to nejlepší suši. Není tu mořský vítr a vůně oceánu.
A schází mi maminka, která zůstala v Japonsku.
Jezdí za Vámi přátelé z Japonska?
Jenom za poslední půlrok sem přijelo 6 rodin z Japonska. Nikdy nezapomenu na burčák, který jsme si společně dávali v trávě na
zahradě a dívali se přitom na nebe. Takové
chvíle se člověku zapíšou navždy do paměti.
Co obvykle jíte?
Často vaříme japonskou polévku “miso”,
smažená vejce a suši. Jíme hodně ryb a masa.
Moje žena občas vyzkouší nějaký český recept, který dostane od přátel. Pro Japonce
je česká gastronomie velmi chutná. I když v
restauraci nás občas překvapí množství jídla
na talíři.
Jak se díváte na Čechy a na českou
kulturu?
S Čechy jsem se poprvé setkal v Paříži na začátku 80.let. V té době bylo pro mě Československo vzdálenou zemí, ale když jsem jej
v roce 1989 poprvé navštívil, stalo se pro mě
zemí nejmilejší. Mojí specialitou je surrealismus. Obdivoval jsem v Paříži díla české malířky Toyen a zajímal se o avantgardu a český
surrealismus. Četl jsem knihy Franze Kafky
a myslel, že je to Němec. Když jsem zjistil, že
se narodil v Praze, bylo mi toto město ještě
bližší. V Praze chodím často na rockové koncerty a rád chodím i na klasickou hudbu.
Učíte se česky?
Navštěvoval jsem letní kurzy češtiny na Karlově univerzitě a od září chodím do jazykové
školy. Původně jsem chodil čtyřikrát do týdne, ale pak jsem měl hodně práce a vydržel
jsem to jenom měsíc. V jazyku se vylepšuji
opravdu po malých krůčcích. Moje žena
chodí do jazykové školy dvakrát týdně. Kurzy jsou hlavně o gramatice a má proto problémy dorozumět se v běžném životě. Naše
děti chodí do české školy a i když to je pro ně
hodně těžké, docela to zvládají.
Co se Vám zde líbí a co nelíbí?
Mám moc rád život v Úněticích. Každý víkend se zde hraje volejbal, pétanque, lidé
chodí na divadlo a na koncerty do hospody.
Městská doprava tu funguje skvěle. Co se mi
líbí méně je byrokracie. Získat pobytové vízum pro cizince je opravdový očistec. A vadí
mi kapsáři v metru a tramvajích.
Jak jste oslavili příchod nového roku?
Upekli jsme tradiční novoroční rýžové cukroví “kagami mochi”. Je to dar bohu. Jinak
se ale v oslavách různých svátku naše země
příliš neliší. I když to tak na první pohled nevypadá, Japonsko a Česko toho mají mnoho
společného a proto se zde tak dobře cítíme.
Děkuji za rozhovor.
Petr Fuksa

Podobné dokumenty

NOVINY • Číslo 6/2013

NOVINY • Číslo 6/2013 se předčasně vrátili domů, jelikož jsem předpokládal potíže a možné služební nasazení. Netrvalo dlouho a přijal jsem telefonát od paní starostky Úholiček s žádostí o pomoc. Při příjezdu do Úholiček...

Více

pdf CZE

pdf CZE mrtvé pohřbívat pouze v rubáši. Rovněž u nežidovského obyvatelstva bylo ve středověku mnohem obvyklejší pohřbívání bez rakví. Velmi pietní vztah k mrtvým lze pozorovat i v přístupu k organizaci hřb...

Více