nanebevzetí
Transkript
nanebevzetí
Básnička CHLUMEČEK 4/2008 NANEBEVZETÍ Červenec/srpen 4/2008 Diecézní pouť Jak putují svatyňky Květ růžový a opět bílý jenž voní Bohem a nikdy neuvadá se vztyčil k nebesům dnes otevřena jsou té vůni zvláštní by opsala svou dráhu Maria od země do nebes umlkly zvony zazněl čas jíž hoří slunce Panna ta píseň nad oblaky se Synem vítá se utichl vesmír Jenišovice slavily (Anastáz Opasek) Hospic v Chrudimi Chlumeček číslo 4/2008 (Červenec/srpen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU) Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.8.2008. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] Století adventisté Kaple chlumeckého ambitu: Nanebevzetí Dvouměsíčník farností Luže a Řepníky Malí detektivové strana 2 Úvodník CHLUMEČEK 4/2008 Diecézní pouť Je to snadné, stávalo se to také za časů Ježíše Krista, říkat ne: zpochybňovat nějakou pravdu víry. Ty, který se prohlašuješ za katolíka, musíš vycházet z „ano“. Potom díky studiu budeš schopen vyložit důvody své jistoty: že není protikladu a že nemůže být – mezi Pravdou a vědou, mezi Pravdou a životem. (Sv. Josemaría Escrivá, španělský kněz – Brázda č. 572) Milí čtenáři našeho časopisu! Prázdniny, čas dovolených, jsou před námi. Ve starozákonní knize Kazatel (3,1-8) čteme slova: je čas rození i čas umírání, je čas boje i čas pokoje. Můžeme k tomu dodat, je čas práce, ale i čas odpočinku. Chtěl bych popřát všem rodinám dobré využití času v době dovolené s dětmi, ale stejně tak i všem, kteří tento časopis čtou a podporují ho. Během měsíce května a června jsem prožil celou řadu zajímavých setkání během liturgických slavností. Bylo to Chlumku ale i v Nových Hradech. Děkuji všem, kteří pomáhali při jejich realizaci. Doba dovolených či prázdnin je prostor, kdy můžeme mít více času na odpočinek, ale i četbu zajímavé knihy nebo také písma sv. Nezapomínejme na to. Přesto se můžeme dostat do situace, že nerozumíme textu, který čteme v bibli při soukromé meditaci nebo při bohoslužbě v kostele. Může se nám dokonce stát, že nás text zneklidní a vyvede z míry. Je to určitým způsobem pochopitelné, když o tom budeme dál přemýšlet. Jsme to my čtenáři, kdo musí rozhodovat o významu slov, o druhu textu a souvislostech, ve kterých text čteme. Uvedu zde jako příklad zamyšlení katolického teologa prof. N. Lashe. Zamysleme se nad větou evangelia (Jan 3,16): „Neboť tak Bůh milovat svět...“ Tato slova jsou velice známá, a možná se domníváme, že jim rozumíme. Ale co znamená slovo „svět“, o kterém se zde mluví? Je to planeta Země? Nebo jen lidstvo? Anebo celý vesmír? Máme milovat svět, ale písmo mnohde naznačuje, že svět je také zkažený a odsouzený k záhubě, a že je třeba si od světa držet odstup. Pokud svět označuje všechno, co existuje, co potom s nemocemi a hladomory, s krutostí, útlakem a s egoismem? Jak máme milovat tyto stránky světa? Tady chci naznačit, jak je důležité přemýšlet, jaký má text význam a že je třeba přihlížet k tomu, v jaké situaci vznikal. Porozumět textům, symbolům patří k tomu, že jsem doma v určité kultuře. Písmo vznikalo v jiné kultuře, než žijeme dnes. Z toho vyplývá určitá obtížnost porozumění. To, co nám pomůže, je vidět úryvek v určitém kontextu. Když čteme písmo sv., je třeba si ho znovu zopakovat, když nerozumím, zamyslet se nad širšími souvislostmi s textem. Pokud mě určitá myšlenka osloví, snažit se odpovědět, tak jako odpovídáme na slova, ve kterých se na nás někdo obrací. Přemýšlet o tom, co mě oslovilo. Písmo sv. je poselství každému člověku. Jeho obsah se nám otvírá díky působení Ducha svatého, proto je nutné se k němu přibližovat ve víře a s vědomím, že je to slovo od Boha. K četbě bible vřele doporučuji knihu Modlit se Boží slovo (Enzo Bianchi). Váš otec Josef strana 3 strana 4 CHLUMEČEK 4/2008 Otázky a odpovědi CHLUMEČEK 4/2008 OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Slovníček cizích slov CHLUMEČEK 4/2008 SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ Žiji rozumně a harmonicky 52. Co je ctnost kajícnosti? Kajícnost je ctnost dávající dostiučinění a vyjadřující lítost nad našimi hříchy. 53. Co znamená úcta a láska ve světle ctnosti spravedlnosti? Úcta a láska ze spravedlnosti je povinná odpověď rodičům, příbuzným, přátelům, vychovatelům, učitelům, lidskému společenství za vše, co od nich máme. Je to vděčnost za život, výchovu, vzdělání, postavení ve společnosti i uplatnění sebe sama. 54. Co je vděčnost ze spravedlnosti? Jako je úcta a láska ze spravedlnosti vnitřním vztahem naší myslí, tak vděčnost je vnějším projevem této úcty a lásky. 55. Co je míněno ctností lásky ke spravedlnosti? Láska ke spravedlnosti zahrnuje účinnou vůli odstraňovat překážky a zla, která brání uskutečnění spravedlnosti vůbec. Platí to nejen vůči osobě, ale i vůči ostatním lidem. 56. Co je ctnost pravdivosti? Jako je přirozený nárok jednotlivce na pravdivé poznání světa kolem sebe, tak ctnost spravedlnosti žádá předávání pravdivého poznání druhým. 57. Jak je ve smyslu spravedlnosti chápáno přátelství – solidarita? Přátelství – solidarita ze spravedlnosti není úkon citový a výběrový, ale povinný vztah. Co sám spravedlivě žádám nebo spravedlivě vlastním pro sebe, žádám i pro druhé lidi. 58. Co je opakem ctnosti spravedlnosti? Opakem a hříchem proti ctnosti spravedlnosti je nespravedlnost a bezpráví. 59. Jak se projevuje bezpráví? Bezpráví poškozuje člověka na: majetku, těle, duchu. 60. Jak se projevuje nespravedlnost na majetku vůči druhému? Nespravedlivě jedná: kdo druhému upírá právo na soukromý majetek, majetek mu poškozuje, nevrací, krade. 61. Jak se projevuje nespravedlnost na těle druhého? Nespravedlivě jedná: kdo druhému upírá právo na život, zdraví a svobodný pohyb; kdo druhému poškozuje zdraví; kdo druhému bere život. 62. V čem je nespravedlnost vůči duchu člověka? Nespravedlivě jedná, kdo druhému: bere jeho čest;deformuje jeho psychiku; omezuje jeho poznání; ničí jeho talent; zabraňuje mu nebo ničí jeho vztah k Bohu. 63. Co je ctnost statečnosti? Ctnost statečnosti řídí a usměrňuje dvě vášně, a to vášeň strachu a vášeň odvahy. 64. Jak usměrňuje statečnost strach? Strach – bázlivost – v jakékoliv formě bere člověku energii, že ustupuje před zlem a vzdává se dobra. Statečnost člověka na této sestupné cestě zastavuje. strana 5 Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou Mariina legie Mariinu legii založil před více než 80 lety zbožný Ir, Frank Duff. Provázela ho palčivá touha udělat něco pro to, aby byl Bůh v jeho okolí a ve světě více milován. Mariina legie se velmi rychle rozšířila po celém Irsku a pak i po celém světě a získala si respekt. Pověst o ní se donesla brzy až do samotného Říma. Mariina legie dostávala postupně pozdravná poselství a požehnání od všech papežů, kteří byli na Petrově stolci od doby jejího založení až dodnes. Zakladatel byl jmenován laickým poradcem II. Vatikánského koncilu, kde koncipoval dokument o apoštolátu laiků. Mariina legie má dva cíle: jednak chce pomáhat svým členům v růstu ve víře a jednak chce o naší víře svědčit v našem okolí. Řada dnes existujících komunit má podobný program. Pro Mariinu legii je příznačné to, co nese již ve svém názvu: svým vztahem k Matce našeho Pána, k Panně Marii. Legionáři pěstují hluboký a vřelý vztah k naší Nebeské Matce, dělají vše s Ní, s Její pomocí a pod Jejím vedením. Naplňování obou cílů Legie se proto děje prostřednictvím Panny Marie a s Její velkou pomocí. Schůzky Mariiny legie mají pevný řád. Asi polovina času je využita k modlitbě, a to včetně modlitby Posvátného růžence - modlitby, která je Panně Marii nejvlastnější. Další části schůzky jsou vyhrazeny např. pro duchovní četbu a studium. Nechybí ani krátká promluva kněze, tzv. "allocutio". Žádná skupina Mariiny legie nesmí totiž být bez duchovního vůdce, kterým je kněz. Závazky, které na sebe legionář bere svým vstupem do Legie, nejsou nikterak velké: dochází jednou týdně na schůzku prezidia, jejíž délka by neměla přesáhnout půldruhé hodiny, po určitém přípravném období vykoná - pokud možno ještě s některým spolubratrem - malý apoštolát v rozsahu asi dvou hodin týdně, a to v době, kterou si sám určí, a konečně se každý den pomodlí krátkou modlitbu, jejímž základem je "Magnificat" Panny Marie. Legionáři také chodí navštěvovat nemocné do nemocnic nebo starší občany do domovů důchodců, vyučují malé děti náboženství a připravují je na přijetí svátostí apod. Mariina legie má tak důležitou úlohu proto, že se často dostane tam, kam kněz nemá běžně přístup. Legionáří přicházejí k lidem, kteří nikdy neměli možnost se něco dozvědět o Pánu Ježíši a o jiných životních hodnotách než materiálních. A přicházejí k těmto lidem s Pannou Marií, Matkou našeho Pána. Více na http://sweb.cz/legie.cz/ (PFJ) strana 6 Svatí a jejich atributy CHLUMEČEK 4/2008 SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY Sv. Prokop, 4.7. Narodil se kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi. Po vysvěcení na kněze byl členem katedrální družiny u sv. Víta. Jak bylo u tehdejších kněží obvyklé (zhruba do 12. století), byl ženatý a měl syna Jimrama. Po vyvraždění Slavníkovců se Prokop uchýlil do ústraní a žil jako poustevník. Žil asketicky, tvrdě pracoval, mýtil les a obdělával půdu. Když se k němu přidal jeho syn Jimram, synovec Vít a několik dalších, založili osadu poustevníků a sloužili chudým lidem. Na popud knížete Oldřicha založil klášter. Atributy: berla, kniha, řetěz, na němž je připoután ďábel, kříž, pastýřská hůl, důtky, výjimečně laň, model kostela nebo plamen na dlani. Pane Bože, co mám dělat? CHLUMEČEK 4/2008 PANE BOŽE, CO MÁM DĚLAT? Sv. Klára, 11.8. Narodila se roku 1194 v Assisi jako prvorozená dcera bohatého rytíře. Hluboce ji zasáhlo kázání sv. Františka a rozhodla se pro chudý řeholní život. Přes odpor rodiny odešla do kláštera benediktinek San Paolo u Bastie, později založila ženský řád podobný řádu menších bratří. V klášteře klarisek žila jeho zakladatelka až do své smrti; stejně jako františkáni žily i zde řeholnice v naprosté chudobě. Klára byla téměř třicet roků, až do své smrti, těžce nemocná, takže většinou řídila svůj řád z lůžka. Patronka: malířů, vyšívaček, sklenářů, pradlen Atributy: klariska, opatská berla, kalich, monstrance (PFJ) strana 7 ANEB MANUÁL PRO ČLOVĚKA, KTERÝ SI V KOSTELE PŘIPADÁ JAKO ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ POHŘEB Smrt je bolestnou událostí. Někdo blízký zemře a po něm zůstává díra. Přesto jako příbuzní máme na starost uspořádat rozloučení. V podstatě máte čtyři možnosti. Buď neuspořádáte žádné rozloučení a popel svého příbuzného rozsypete na rozptylové loučce nebo uspořádáte ryze civilní rozloučení v krematoriu, nebo požádáte nějakého kněze, aby na rozloučení před kremací promluvil a nebo můžete požádat o pohřeb přímo v kostele. Zvláště když zemřelý chodil do kostela pravidelně a v církvi byl aktivní, je dobré a jeho důstojné, aby měl pohřeb v kostele. Společenství církve je plné vazeb, o nichž lidé, kteří do kostela nechodí pravidelně, ani nevědí. Často se tito na pohřbech diví, jak byl jejich příbuzný známý a třeba i oblíbený. Jeden člověk byl velmi překvapený z pohřbu třináctiletého chlapce. Čekal velice smutný pohřeb, ale ten se nesl ve slavnostním duchu. Z pohřbu se stala slavnost doprovázení na práh nebe. Odtamtud nás ten mladý chlapec bude jednou vítat. V křesťanské optice není smrt pouze dokonaností života, ale je i dokonalostí života. Přítomnost zemřelých příbuzných v našich vztazích se smrtí nepřerušuje, ale pouze proměňuje. Křesťané věří, že lidská duše je nesmrtelná, že dál žije, že nám na naší životní cestě nějakým způsobem pomáhá. Odkud křesťané berou tuto naději, tento optimismus? V centru křesťanské víry se stala klíčová událost Kristova zmrtvýchvstání. Jestliže Kristus vstal z mrtvých, máme naději, že i my jednou z mrtvých vstaneme. Postoj křesťana ke smrti je pak „smát se uprostřed slz“. Na jedné straně křesťané prožívají smutek z rozloučení se svým blízkým, na druhé straně mají onu naději na shledání. Ještě bych se rád zmínil o dvou dílčích otázkách. Zamyslel bych se nad krematoriem jako místem rozloučení a vyjednáváním pohřbu s knězem. Víte, jaký je rozdíl mezi rozloučením v kostele a krematoriu? Do kostela přichází člověk již jako malý, když ho tam jeho rodiče přinesou, aby ho nechali pokřtít. Malý človíček doprovázený svými rodiči pak do kostela chodí neděli co neděli, poznává své vrstevníky, poznává své životní hodnoty. Jeho víra projde krizí. Víra dítěte musí být přetavena ve víru dospělého člověka. Dospělý věřící křesťan nalezne také své nezastupitelné místo ve společenství církve. Řekněme, že se třeba ožení nebo provdá. Kde? Zase v tom svém kostele. Doprovodí do kostela i své děti. Chodí jednou měsíčně ke zpovědi, kde se pere se životem a se sebou samým a kde vítězí. Jako zralý člověk mnoho času stráví na kolenou, aby Bohu přinášel prosby za druhé lidi, za mír ve světě, strana 8 Pane Bože, co mám dělat? CHLUMEČEK 4/2008 za hojnost, za osamělé, nemocné, děti, mladé, rodiny i staré, prostě za celý svět. Kostel se mu stává druhým domovem. Tento člověk pak zemře. Společenství lidí, se kterými tento druhý domov sdílel se s ním v kostele rozloučí. V kostele se žije celý život. Krematorium je pouze smrt. Je to dům smrti. Kostel naproti tomu je domem života. Krematorium kastruje plnost života, do které patří i smrt. V krematoriu pouze pláčeme, ale pouze pláč nedoprovází náš život. Když přijdete na faru domlouvat s knězem pohřeb, pokuste se rozpomenout na svého zemřelého příbuzného. Říci: „Pane faráři, maminka byla hodná, pro rodinu, starala se o domácnost a pracovala v hospodářství...“ to je málo na nějakou promluvu. „Pane faráři, ale vy to ale umíte říci,“ slyšel jsem často jako tečku za dotazováním kněze na podrobnosti. Moc mu pomůžete, když si rozmyslíte jakou životní moudrost vám váš příbuzný zanechal. Je to duchovní dědictví, ke kterému se váš příbuzný musel těžce probojovávat. Na vás, jako další generaci, záleží, jak s tímto dědictvím naložíte. Kněz o tomto dědictví může mluvit. Může ho zmínit jako základy, na nichž vy pak můžete dál stavět hodnotu, kterou vám váš zemřelý příbuzný odkázal, můžete dále ji rozvíjet. Můj děda například říkal: „Drž se pevně moudrých lidí, hlupák tě ničemu nenaučí.“ Já jsem svého zemřelého dědu vzal vážně. A myslím, že jsem neprohloupil. KDE SE DOPTÁM, KDYŽ NEVÍM? Možná znáte ve vašem okolí nějakého věřícího katolíka. Všichni se učíme, že naše víra má být dospělá, že máme být připraveni kdykoli svědčit o důvodech své naděje. Jestliže dotázaný neví, ať se zeptá. Vaše hledání může obohatit jeho víru. Kde jsou kostely, tam bývají často nástěnky nebo alespoň v neděli otevřené dveře. Kněze najdete přede mší nebo po mši. Kde je fara, zvoňte na faru. Jinak v telefonních seznamech jsou čísla na Římskokatolické farnosti. Jeden kněz s oblibou říká: „Jsem šťastný, že žiji ve třetím tisíciletí.“ A protože v něm žijeme všichni, tak jsou informace o církvi přítomny na internetu. Nejzákladnější získáte třeba na adresách: www.cirkev.cz; www.vira.cz; www.pastorace.cz; www.proglas.cz; www.radiovaticana.cz a mnoho jiných. Uvedu ještě jednu adresu na dokumenty a příručky, které rozvíjejí témata, o kterých zde čtete: www.fatym.com. (Z knihy P. Petr Šabaka: Pane Bože, co mám dělat? Pokračování příště) strana 9 Z naší knihovny CHLUMEČEK 4/2008 ZAKOTVIT SVŮJ ŽIVOT V BOHU Rekolekce, Prof. P. Elias Vella OFM Conv. Kdo sleduje televizní program NOE, může se s P. E. Vellou setkat v poslední době poměrně často, ať už je to v pořadech Večerní univerzita, Z pokladů duše, Na koberečku nebo v pořadu s P. Pavlem Havlátem o exorcismu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří vydalo další jeho knihy s duchovní tématikou: Duch svatý – pramen života, Ježíš – lékař těla a duše a Svatost je pro každého. Obsahově jsou velmi bohaté a poučné. Každý z nás potřebuje uzdravení, ať už duchovní, tělesné nebo vnitřní. Autor knih, zkušený exercitátor a exorcista, přináší cenné rady, podává je nevšedním způsobem a velmi srozumitelně. V krátkosti jsem se účastnila jeho exercicií koncem března v Koclířově. Přednášky byly velice hodnotné a obdivovala jsem, jak dovede s úsměvem ve tváři udržet nepřetržitý kontakt se svými posluchači. Vyzařoval z něho přátelský postoj ke každému z nás, přestože takových lidí potká při své práci tisíce, a to je právě to krásné, že cítíte, že do takového společenství patříte, že jste vítaní, že dostáváte lásku Boží. Vládla zde příjemná atmosféra, tým pracovníků, kteří se starali o průběh těchto duchovních cvičení v čele s P. Pavlem Dokládalem, byl plný radosti, takže jsem prožila hřejivé chvíle, ke kterým se v myšlenkách ráda vracím. Kniha obsahuje přednášky s těmito tématy: Odevzdat se Boží lásce; Dát své hříchy Ježíši; Vydání našich hříchů do rukou Pánových – smíření; Naše spolupráce při uzdravování; Uzdravení čtyř kategorií zranění: hněv, strach, vina, úzkosti; Boží volání ke kněžské lásce; O lásce: erós, fileó, stergó, agapaó; Milovat svého nepřítele; Druhá konverze; Vložit se do Jeho rukou, aby mě používal ke službě jiným; Požadavky Ježíše k následování; O protivníkovi Ďáblovi. Autoexorcismus; Modlitba za osvobození vykonaná během mše svaté; Duchovní zdroj – Ef 6,10. O modlitbě; S pomocí Ducha svatého; Ještě jedna zbraň – Panna Maria. Malý výtah z rekolekce – Ještě jedna zbraň – Panna Maria: Vypráví o Petrovi, když byl na hoře Tábor, jak se mu tam velmi líbilo, rád by tam zůstal. Ježíš mu dal tento zážitek, aby – když bude v nesnázích – si mohl vzpomenout opět na to, co během onoho zvláštního okamžiku viděl. Před opuštěním této země nám Ježíš dal vše, co má. Apoštolům dal slávu, kterou Mu dal Otec. Nám všem dal své Tělo a svou Krev, abychom je jedli a pili v Eucharistii. Dal nám Ducha svatého jako ten největší dar. A dal nám také svou Matku Pannu Marii. My potřebujeme Pannu Marii, aby Duch svatý v nás zůstával živoucí. Kdekoliv je P. Maria, tam je Duch (početí Pána Ježíše, Simon byl naplněn Duchem sv., když spatřil P. Marii s Ježíškem, když jej šla představit do chrámu, prorokyně Anna byla naplněna Duchem sv., Alžběta, kterou přišla P. Maria navštívit, byla naplněna Duchem sv., ...) Kdokoliv je s Pannou Marií, kdokoliv se Jí dotkne, tam je Duch sv., předává Ho jiným lidem. Proto mnoho lidí nalézá Ježíše právě ve svatyních zasvěcených Panně Marii. strana 10 Z naší knihovny CHLUMEČEK 4/2008 Jedním z cílů na cestě ke Kristu je kontemplativní život, to je osobní komunikace, kdy se spíš těšíme z Jeho přítomnosti, než že s ním mluvíme. Ježíš o nás ví vše, stačí se jen na Něho dívat. Panna Maria je kontemplativní žena a ona nás tomu učí. Na cestě k Ježíši je důležité umět rozlišovat, to je znát mysl Boží, vůli Boží. Dar rozlišování nám dává Duch svatý. Další důležitou dimenzí na naší duchovní cestě je naše odevzdání se do rukou Ježíšových. Panna Maria je nejkrásnější bytostí, kterou Bůh stvořil. Všechny generace ji nazývají požehnanou, protože Bůh viděl její pokoru. P. Maria se plně odevzdala, je to pravý obraz Krista v ní. Protože následovala Krista, je naší služebnicí. Zní to podivně, protože ona je Královnou. Jako Ježíš je Král. Ježíš ale řekl: „Navzdory tomu, že jsem Král, nepřišel jsem, aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“ Tak abychom mohli být Jeho učedníky, musíme být služebníky. Panna Maria je Matkou Církve. Je i mou Matkou. Ona mi stále pomáhá – stále mi slouží. Snaží se mě přesvědčit, když jsem od Ježíše trochu vzdálen. Pomáhá mi, když se modlím. Pomáhá mi, když rozlišuji. Snaží se mě učit, jak žít plody Ducha svatého. Pomáhá mi být trpělivým, tichým, radostným, jemným, ovládat sama sebe, být věrným svým závazkům. Panna Maria je jeden z největších darů, který nám Ježíš dal. (MZ) VÝLET DO PRAHY Dne 24.5. v sobotu jsem s dědou vyrazil na výlet do Prahy, který pořádalo společenství sv. Vincence. Vyjeli jsme ráno v 5:30 do Pardubic autem na vlakové nádraží, odkud jsme se dopravili rychlíkem v 7:13 do Prahy na hlavní nádraží. Potom jsme jeli metrem na Vyšehrad. Tady jsme si prohlédli kapitulní chrám sv. Petra a Pavla, zde se mi líbil obraz Panny Marie vyšehradské, zvané dešťové. Vyslechli jsme také legendu o čertově sloupu. Pak jsme navštívili národní hřbitov, kde je pohřbena řada slavných osobností (např. Božena Němcová, Jan Neruda, Vlasta Burian, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, K. H. Mácha atd.) Byli jsme také u sestřiček Alžbětinek, které nám ukázaly kostel Panny Marie Sedmibolestné. Krásná byla také procházka botanickou zahradou. Také jsme viděli Emauzy, kde je Benediktinský klášter, kde jsme dostali požehnání na cestu. Domů jsme se vrátili večer obohaceni pěknými zážitky. (Jirka Maršík) strana 11 Ohlasy – Oslavy v Jenišovicích CHLUMEČEK 4/2008 OSLAVY 920. VÝROČÍ OBCE JENIŠOVICE Středem každého městečka a obce je kostel. I tuto skutečnost si uvědomovali obyvatelé obce Jenišovice, kteří se v sobotu 31.5.2008 při oslavách 920. výročí obce v kostele sešli a děkovali Bohu za obec, ve které žijí. I rodáci přišli poděkovat Bohu za dar domoviny, kterou jim Bůh dal do vínku jako svůj domov zde na zemi. Mše svatá se slavila právě v den, kdy si Církev připomíná navštívení Panny Marie u Alžběty. V tomto smyslu si můžeme i my uvědomovat svoji náležitost a kořeny ke kraji, kde se lidé narodili, a v tomto duchu svoji sounáležitost prožívali i lidé obce Jenišovice. Při mši svaté poděkovali Bohu za všechny dary a milosti, které přijímali z Božích rukou jak oni, tak i jejich předkové. Velký dík patří paní Andrlové, která vyzdobila kostel a připravila ke slavení slavnostní mše svaté, kterou celebroval P. Josef Hubálek. Mše svaté se účastnili i zastupitelé senátu, parlamentu ČR a zástupci kraje a okolních obci. Po skončení mše svaté bylo možno navštívit výstavu pořádanou k výročí obce, kde byly k vidění fotografie a listiny týkající se obce. Na fotografiích byl zachycen život předků i současnosti. Bylo velice pěkné pozorovat, jak lidé se zájmem prohlížejí fotografie a komentují události týkající se zachycených okamžiků života obce, jak se v duchu vracejí k okamžikům, které prožili, a jak i oni zpětně vidí určité události ze života obce. V této chvíli mohu použít slova svatého Pavla: Podívejte jak oni ukončili svůj život a napodobujte jejich život. Kéž na přímluvu Nejsvětější Trojice, které je kostel zasvěcen, si všichni uvědomují, kde je střed obce, že středem musí být jedině Bůh. Jak velice často říkávali naši předkové: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání“. (Petr Čapek) strana 12 Ohlasy – Hlubočice/100 let adventistů CHLUMEČEK 4/2008 Ohlasy – Krásy Jižních Čech CHLUMEČEK 4/2008 NEDĚLE 11. KVĚTNA A POUŤ DO HLUBOČIC KRÁSY JIŽNÍCH ČECH Každá neděle je svátkem a tuto jsme prožili opravdu slavnostně. Při dopolední mši svaté na Chlumečku se naše rodiny zasvětily Panně Marii, abychom si vyprosili sílu k duchovnímu zápasu a vytrvalost v dobrém až do konce. Slavil se i svátek matek, a tak na závěr mše svaté děti rozdávaly všem maminkám kytičku. V květnu, měsíci zasvěceném P. Marii, se konají májové pobožnosti u křížků a kapliček. I naše farnost se k této krásné tradici připojila. Vypravili jsme se na pouť k P. Marii lurdské do Hlubočic. Původně jsme zamýšleli jít pěšky, ale pak jsme dali přednost rychlejšímu cestování na kole. Bylo krásné slunečné počasí, a tak není divu, že ti, kdo měli v pořádku svůj dopravní prostředek druhu kolo, sjeli se ve 14 hodin u lužské fary. Dlouhé bylo cykloprocesí velkých i malých poutníků, jež se vydalo krásnou krajinou k hlubočické kapličce. Zde jsme se pomodlili desátek slavného růžence, jehož „deseti“ zrníčky se stal každý z nás. Po přečtení kapitoly z knihy P. Amortiho následovaly loretánské litanie. Na zpáteční cestě, připomínám, že slunce pálilo, mnozí zahnali žízeň oblíbeným mokem na příhodné občerstvovací stanici :-). A co závěrem? Prožili jsme neděli ve společenství s Bohem, Pannou Marií, ale také v radostném a přátelském setkání farní rodiny. (Lenka Zárubová) V sobotu dne 14.6.2008 pořádalo společenství sv. Vincence zájezd do Jižních Čech. Navštívili jsme Prachatice – rodiště sv. Jana Nepomuka Neumanna. Narodil se 28.3.1811 v Prachaticích. O jeho rodný dům pečují řádové sestry Boromejky. V místnosti, kde se sv. Jan narodil, je krásná kaple. Vedle rodného domku stojí Hospic sv. Jana Nepomuka; sestřičky Boromejky zde vypomáhají v péči o nemocné. Prachatický rodák Jan Nepomuk Neumann, misionář v Americe, biskup ve Filadelfii a průkopník katolického školství v USA, je nám příkladem statečného člověka, který se nespokojuje s tím, že věci prostě nejdou, ale který hledá nové cesty v naplnění svých ideálů. Když nemůže dosáhnout kněžského svěcení v Čechách, odchází do Ameriky, překonává oceán a tím jakoby nám chtěl říci: „I ty musíš vírou překonat moře svých problémů, abys ses dostal k novému životu.“ Těžká služba jej vedla k touze po hlubším duchovním životě a také po společenství. Vstoupil do řeholní společnosti redemptoristů. Biskupem se stává dne 28.3.1852. Za osm let biskupského působení vybudoval 80 kostelů, zakládal farní školy (celkem přes 100 škol). Vyčerpávající práce způsobila jeho předčasnou smrt ve 49 letech na Filadelfské ulici. Modlitba: Bože, tys dal sv. biskupu Janovi sílu k neúnavnému plnění pastýřských povinností, pomáhej i nám, ať ho následujeme v každodenním úsilí o dosažení dokonalosti, abychom v Tvé církvi přinášeli užitek. Skrze Krista, našeho Pána, amen. Z Prachatic vedla naše cesta do krásného místa, oázy pokoje uprostřed lesa, zvaný Lomec. Jméno Lomec se traduje od konce 14. stol. Je jím nazýván 515 m vysoký vrch. Název dostal podle nedalekého lomu, kde se těžil kámen, který posloužil i při stavbě kostela Panny Marie. Krásný kostel dal postavit hrabě Karel Filip Buguoy, který se modlil k zázračné sošce Panny Marie s Ježíškem, když plul z Říma do Španělska a přistihla je silná bouře. Slíbil Bohu a Panně Marii, že budou-li zachráněni, postaví v Čechách kostel a na hlavním oltáři umístí milostnou sošku Panny Marie. V levé ruce drží Dítě Ježíše, v pravé ruce žezlo. Jezulátko objímá dlaní královské jablko. Kostel Panny Marie Lomec je umělecká památka prvního řádu, perla Jižních Čech, srdce Budějovické diecéze, srdce živé, pulzující. Toto místo přináší hodně uzdravení, dojmů, člověk zde pocítí radost a posilu do života. „I DNES ŽIJEME NADĚJÍ…“ Účastnil jsem se oslav 100. výročí založení sboru Církve adventistů sedmého dne v Luži. Jeden farník se mě ptal, co Vás na setkání zaujalo? Setkání bylo dobře zorganizované a připravené. Účastníci pozorně naslouchali jednotlivým příspěvkům. Děti měly svůj program během nedělní školy v jiném prostoru. Bylo povzbudivé, jak dovedou vytvářet jednu rodinu, která drží pospolu. Téma, nad kterým přemýšleli, bylo dáno mottem setkání: Co je naší nadějí? A na čem je lidská naděje postavená? Někdo řekne: snad bude zítra hezky, ale taková naděje stojí na našem přání. Chtěli bychom, aby bylo hezky, ale bude tomu tak? Naše naděje by se měla opírat o něco hlubšího. A co to je? Co je tou jistotou, která může obstát i v dnešním světě. Toto byla také hlavní myšlenka kazatele bratra Karla Nowaka. Setkání v lužské sokolovně mě obohatilo a přivedlo k dalšímu přemýšlení nad Písmem svatým, ve kterém máme velké bohatství a málo z něho čerpáme, protože ho málo čteme. Potěšilo mě, když jsem viděl radost na tváři těch, se kterými jsem se setkal, že nás spojuje společná cesta skrze Krista k Bohu Otci. (oJ) strana 13 strana 14 Ohlasy – Gratulace novomanželům CHLUMEČEK 4/2008 Na Lomci se můžeš zúčastnit poutí a slavností, setkání s milými lidmi. Neustále přijíždějí autobusy, auta i kola, objevují se i pěší turisté. Ale toužíš-li po chvilce samoty, ticha a zamyšlení, i to můžeš mít, když si najdeš příhodnou chvíli a den. Je tu krásně a jsi blíže Bohu a lidem, blíže kráse a odpočinku své často znavené duše. Slova kněze, který nás provázel na Lomečku zněla: „Poutní místo není jenom kostel, ale také pěkně vytvořené meditační prostředí kolem svatyně.“ Doufáme a modlíme se za to, aby i naše perla Východních Čech – chrám Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku se dočkala pěkného meditačního prostředí kolem chrámu a aby každý poutník zde nalezl potřebný odpočinek pro unavenou duši. (Ludmila Jirásková) GRATULUJEME NOVOMANŽELŮM Ohlasy – Putovní svatyňky PUTOVNÍ SVATYŇKY opět se sestrou Lenkou V minulém čísle Chlumečku jsme se dočetli o návštěvě sestřičky Lenky (působící v Rokoli u Nového Města nad Metují) u nás, kdy nám (14.3.) představila Schönstattskou spiritualitu. Od té doby (18. května) vznikly v naší farnosti dvě skupiny předávající si po třech dnech tzv. „putovní svatyňku“, každá skupina je tvořená deseti rodinami, takže po měsíci obraz znovu doputuje k vám domů. Rodina se modlí jako obvykle, jen jaksi „svátečněji“. 11. června jsme se opět sešli na faře se setrou Lenkou. Tentokrát povídala hlavně o modlitbě k Panně Marii, která je pro toto hnutí charakteristická. V tvou moc a lásku důvěru vždy mám, na tvého Syna s tebou spoléhám a pevně věřím, ať se co chce stane, tvé dítě bez pomoci nezůstane. Vysvětlila nám také slova Schönstattské zásvětné modlitby. Důležité je pro nás učit se v modlitbě naslouchat Bohu tak, jako Panna Maria, naučit se mu úplně důvěřovat. Odevzdat Bohu své srdce, své nitro docela, i se svými nedostatky. Ona je nám nejen vzorem, ale naší velkou pomocí a oporou. Matka nám přináší svého Syna ve svém náručí, chce, abychom si zamilovali Pána Ježíše celou svou bytostí. A jak řekla sestra Lenka: „Panna Maria má ještě jednu ruku volnou – pro každého z nás“! (Johana Jirásková) Veronika Bártová a Lukáš Pešina byli oddáni na Chlumku 7.6.2008. Na jejich vzrušující a dobrodružné cestě životem jim přejeme vždy plnou nádrž nejkvalitnějšího paliva přímo od Zdroje. strana 15 CHLUMEČEK 4/2008 strana 16 Články – Hospic v Chrudimi OBČANSKÉ SDRUŽENÍ CHRUDIMI CHLUMEČEK 4/2008 SMÍŘENÍ A HOSPIC V Nejen svým blízkým, ale i sobě bychom přáli důstojný odchod ze života, smíření s Bohem i se sebou samým, možná doprovázeni svými nejmilejšími. Hospic je specializované zařízení poskytující tzv. paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší, na rozdíl od standardní lékařské péče zaměřené na léčbu nemoci. Neslibuje uzdravení, ale také nebere naději. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, z jeho potřeb biologických, psychologických, sociálních i duchovních. I v našem Pardubickém kraji se již stává tato ušlechtilá myšlenka reálnou. Se stále více přibývajícími vlastními zkušenostmi z doprovázení umírajících a jejich blízkých vyústilo rozhodnutí postavit v Chrudimi hospic. Roku 2003 zakládají praktický lékař MUDr. Jan Mensa, psychiatr MUDr. Marie Blažková a další příznivci této myšlenky Občanské sdružení Smíření. Postupem času myšlenka vykrystalizovala: nejde jen o to postavit hospic lůžkový, ale měl by být též zázemím pro péči o umírající v domácím prostředí. Zaměstnanci hospice, především zkušené a vzdělané zdravotní sestry, by měly být těmi, kdo samostatně povedou péči o umírající doma. Lůžkový hospic bude jejich zázemím a lékaři z hospice, případně jiní odborníci (z ambulance pro léčbu bolesti, onkologové apod.) budou konziliáři praktických lékařů. Bude též zázemím pro centrum hospicové péče v Pardubickém kraji. Místo, odkud by se mohla filozofie paliativní péče postupně šířit. Součástí bude i psychiatrická a psychoterapeutická ambulance, svépomocné skupiny onkologicky nemocných, pozůstalých..., odborné praxe a stáže studentů sociálních a zdravotních oborů univerzit v Pardubicích a Hradci Králové, možnost alternativního ubytování doprovázejících, přechodná možnost ubytování pro zaměstnance. Dobrá zpráva: po několikaletém úsilí o finanční podporu na všech možných úrovních a za obětavé pomoci příznivců tohoto bohulibého díla byla koncem loňského roku stavba zahájena! Rozhovor se zakládající členkou MUDr. Marií Blažkovou: 1) Jaká je aktuální situace na stavbě? Kdy předpokládáte, že bude provoz zahájen? Aktuální situace: probíhá fáze hrubé stavby, přímo před očima teď rostou zdi přízemního podlaží. Konec stavby je plánován na květen 2009, zahájení provozu na září 2009. 2) Jakou pomoc nabízíte potřebným do té doby? V malé míře provozujeme několik let domácí hospicovou péči – v rámci soukromé lékařské praxe a s pomocí zdravotnické techniky, kterou zakoupilo sdružení. Tato činnost je pro nás také cennou zkušeností pro budoucí provoz hospice, díky těmto zkušenostem jsme stačili „za pochodu“ upravit projekt stavby, a navíc: vznikla koncepce efektivního propojení lůžkové hospicové péče s péčí domácí. strana 17 Články – Hospic v Chrudimi CHLUMEČEK 4/2008 Možnost umírat doma je pro nás jednoznačnou prioritou, ale podle našeho názoru je v tomto směru lůžkový hospic nepostradatelným zázemím. 3) Jak bude ve vašem hospicu postaráno o pacienty nejen po medicínské stránce, ale i po stránce duchovní? Budou zde mít prostor i jiné církve, popř. náboženství? Mezi nejdůležitější potřeby umírajících bezesporu patří potřeby spirituální. Především přání usmířit se s druhými, a v případě věřících s Bohem. V našem hospici v těsné blízkosti pokojů nemocných bude malá meditační místnost – kaplička se svatostánkem, pro nemocné, jejich rodiny, zaměstnance, a pro tiché modlitby či bohoslužby duchovních. Samozřejmostí bude možnost kdykoliv přivolat kněze. V Chrudimi není o duchovní nouze, a tak to jistě nebude problém. 4) V dnešní době už nikdo z nás nečeká, že by bylo něco „zadarmo“, přesto bych ráda uklidnila čtenáře: Jak bude péče financovaná? Bude si moci hospic „dovolit“ v těžké životní situaci i méně majetná rodina? Jaká je předpokládaná spoluúčast pacienta, popř. jeho rodiny? Financování provozu hospice je stále problém, protože hospice ještě nemají adekvátní místo v síti stávajících zdravotnických a sociálních zařízení. Umírající u nás stále „nepatří nikam“. Na schopnosti zaplatit požadovaných přibližně 10 15 % nákladů na pobyt v hospici (to je asi 200-300 Kč) však jistě přijetí do hospice nebude závislé, rozhodujícím kritériem bude diagnóza, ne finanční spoluúčast. I přes uvedený finanční příspěvek zůstává na provozovateli hospice zajistit vysokou částku na provoz sponzorsky, provoz hospice je za současného stavu financování zdravotně-sociální péče vysoce ztrátový. 5) Slyšela jsem, že hospic potřebuje pro svůj chod hodně „dobrovolníků“, o jakou konkrétní pomoc máte zájem? Dobrovolnictví u nás na rozdíl od zemí např. západní Evropy dosud není příliš zakotveno, a tak se na dobrovolníky spoléhat nemůžeme. Přesto se chceme pokusit přizvat zájemce o pomoc hospici a vytvořit systém, jakým je připravit a vést, aby jejich pomoc byla efektivní a skutečně ku prospěchu nemocných i vlastního provozu. Našimi „hlavními“ dobrovolníky budou zatím stážisté zdravotně-sociálních oborů z okolních středních a vysokých škol. V tomto směru už několik let vyvíjíme aktivity, např. předběžné smlouvy se školami, které mají zájem s námi spolupracovat. Důležitým členem týmu profesionálních zaměstnanců hospice bude i manažerka stážistů a dobrovolníků, pro její činnost i pro vlastní stážisty a dobrovolníky máme v hospici i materiální zázemí, tj. přednáškové místnosti, ubytovací kapacity apod. Zájemce o dobrovolnictví v hospici však samozřejmě vítáme… Od 2.6. 2009 pokračuje veřejná sbírka na vybavení hospice. K dofinancování stavby a vybavení nám stále chybí asi 15 mil. Kč. Všichni, kteří chtějí finančně pomoci, mohou přispívat na konto: 185 917 586/0300. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám všem hodně sil a hlavně Božího požehnání! (Johana Jirásková) strana 18 Články – Domovy smutku / Zájezd CHLUMEČEK 4/2008 Ohlasy z kůru (pro náctileté) CHLUMEČEK 4/2008 PRO MNOHÉ DOMOVY SMUTKU – DOMOVY SUŽUJÍCÍ NITRO V minulosti jsem několikrát navštívil domovy důchodců a to v Heřmanově Městci, na Předhradí a ve Skutči. Nebyli to blízcí příbuzní, jen lidé, k nimž mne poutal vztah a úcta k dobrým známým z blízkého okolí, s nimiž jsem se i dříve často stýkal. Nepátral jsem, z jakého důvodu se tito lidé na tuto kolej dostali, ale tolik smutku a lítosti dávalo navenek jejich nitro. Jen chvilku radosti a snad i vděku z toho, že se necítili tak úplně opuštěni. A tak vždy po návratu jsem se určitý čas s tímto poznáváním těžko vyrovnával. O něco později mi pak nahrálo zamyšlení neznámého pisatele, možná účastníka tohoto zařízení. Neslo název „Postřeh z domova důchodců“: Dnes opět nepřišli. V mysli se míhají žíhadla včel. I hrnek, co léta mi k vaření sloužil, hodili na smetiště. Vzali si domek, dali mě do domova. Ne! Nechci vyčítat, vždyť dala jsem všechno a dala bych to znova, vždyť mě k nim lásky cit stále váže. Stébélko citu? Dávno již odnesli ptáci. Ech, budoucnost moje, tak rychle ztratila svojí tvář. A přesto se člověk rád k budoucnosti vrací. Den jako potrhaný snář. Ne, nechci naříkat. Díky Bohu za to, že děti jsou zdravé, modlitbu ještě přidat mohu. V srdci je ale bolavá tíže. Chudá, ach chudá jak oškubaný strom. Kéž Tobě jsem Pane můj, Tobě jsem blíže, ach Bože můj. Nepřišel nikdo… Matka se s lítostí na pokoj vrací. Oč veseleji by jí bylo. Jen slzy v očích tlačí, ach tolik tlačí… V těchto řádcích je vyjádřeno hodně pravdy. Ono každé milé všimnutí každého z nás potěší, byť by to byl pozdrav, úsměv nebo upřímná slova. (JM) FARNÍ ZÁJEZD Náš zájezd se konal 3.5.2008, odjíždělo se v 6:00 hod od sv. Bartoloměje, příjezd kolem 21:30. 1. zastávka - Mariánské poutní místo Lomec, kde hlavní oltář je umístěn ve středu koslela, který je kruhovitého tvaru. Zde byla mše svatá. 2. zastávka - oběd v rychlé restauraci. 3. individuální program podle výběru: ZOO nebo myslivecké muzeum nebo procházka parkem asi 3 km dlouhá. 4. zámek Hluboká nad Vltavou s prohlídkou a poté odjezd domů. (Tomáš Tesař) strana 19 ♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Setkání dětí Ve čtvrtek 8. května se na lužské faře sešly asi dvě desítky dětí a několik dobrovolníků z lužského spolča. Každý se nejdříve musel zaregistrovat na recepci, kde dostal cedulku se jménem a pak se usadil na přichystané židličky ve velké místnosti. Několik minut po deváté mezi nás zavítal detektiv Očko, který se rozvalil za stůl, nasadil si brýle a začetl se do svých novin. O několik minut déle přišel další detektiv – Bambulka. Začal se omlouvat za pozdní příchod. Prý se tak moc těšil do nového vzrušujícího zaměstnání, až zaspal. Nejprve se detektivové bavili mezi sebou, pak si ale všimli, že v místnosti nejsou sami… Zjistili, že je tam s nimi spousta ochotných a připravených pomocníků, a tak se s nimi seznámili. Nebylo to však jen tak ledajaké seznamování. Už jste se někdy zkoušeli s někým seznámit pomocí nafukovacích balónků? Zábava však musela jít stranou. V detektivní kanceláři se přeci musí hlavně pracovat! Co ale vlastně dělá detektiv? No přeci – pátrá! I my jsme proto otevřeli desky s případem, který jsme měli vyřešit. Pro naše hlavní detektivy to byl megamocsupernáročný případ, se kterým si nevěděli rady. Měli vypátrat někoho, kdo dělá dobré skutky. Představte si, že o nikom takovém nevěděli. Všude viděli jen samé zloděje, lumpáky,… Tak požádali o pomoc ostatní, jestli náhodou o někom nevědí. A ostatní byli skutečně připravení! Hned říkali různé lidi a dokonce donesli průkazní materiály v podobě obrázků a fotografií lidí, kteří dělají dobré skutky. Případ jsme ale nemohli tak rychle uzavřít, proto jsme chtěli pátrat dál. Přišel nám nepodepsaný anonymní balíček. Naštěstí v něm nebyla bomba, ale dopis s dalšími stopami, které nás následně dovedly k několika osobám. Rozděleni do několika detektivních kanceláří jsme ve velkolepé pátrací akci našli a odhalili 9 světců. Před obědem jsme si ještě zahráli oblíbenou detektivní hru – pexeso s živými kartičkami. Odpoledne jsme vyrazili za brány farní zahrady a zkoušeli své dovednosti na několika stanovištích, které byly inspirovány právě těmi 9 světci. U sv. Floriána jsme hasili požár, u sv. Bartoloměje jsme si vyzkoušeli znalosti o našem městě, u sv. Jana Nepomuckého, jaké to je nevyzradit tajemství, v kaplích okolo Chlumku jsme hledali obrazy Panny Marie, sv. Kryštof nás vyzkoušel z dopravních značek, sv. Václav nám půjčil svého koně a my s ním absolvovali překážkovou dráhu, sv. Zdislava nám dala uhodnout po chuti ovoce a zeleninu a u sv. Lucie jsme si zkusili, jaké je to být slepý. strana 20 Ohlasy z kůru (pro náctileté) CHLUMEČEK 4/2008 V cíli nás už čekali Jiráskovi, kteří pro nás měli připravenou řadu soutěží. Ještě před mší svatou, která byla sloužena na louce nad Komárkou a doprovázeli ji Petrklíčci, hlavní detektivové vyhlásili a odměnili nejlepší skupinky detektivů. Všechny pátrací akce skončily s tím, že se mezi námi přece jen najde řada lidí, kteří dělají dobré skutky. I my bychom se měli snažit patřit mezi ně. Ještě bych chtěla moc poděkovat všem, kteří se jakkoli zasloužili o toto setkání. Všem maminkám, které napekly a donesly nám něco na posilněnou. Všem mladým, kteří pomohli s programem. Jiráskovým, kteří se postarali o hry v cíli a hudbu při mši. A v neposlední řadě také panu faráři, který sloužil mši svatou na tak neobvyklém místě. (Barča) Ptali jsme se dětí, co se jim na setkání nejvíc líbilo: Tonda Cesta na Komárku a fočus Marian CHLUMEČEK 4/2008 Ahoj, blíží se konec školního roku a to znamená, že brzy budou prázdniny!!!! Někdo z Vás pojede na tábor, někdo s rodiči na dovolenou a někdo třeba k babičce... Zkuste mi napsat svůj prázdninový příběh, nejlepší z Vás získá zajímavou výhru! !!!Vyhlašuji soutěž o nejlepší prázdninový příběh!!! Hledání obrázků svatých rozstříhaných na kousky Fáborková cesta Kristýna Mše svatá v přírodě Stopovaná po fáborkách Ahoj holky a kluci Petr !!!!!! Napsaný prázdninový příběh pošlete spolu se jménem, věkem a adresou do konce srpna na e-mail [email protected] nebo vhoďte do poštovní schránky na faře v Luži!!!!! Magda Že jsem byl s holkama Vojta Pomoz dětem najít cestu domů! strana 21 strana 22 Ahoj holky a kluci CHLUMEČEK 4/2008 Informace CHLUMEČEK 4/2008 Gratulujeme výherci soutěže z minulého čísla: Nejlepším botanikem se stala Klára Hyksová a vyhrává sadu na lisování květin. A jaké bylo řešení: podběl, mečík, devětsil, astra, jetel, koniklec, protěž, svízel, netřesk, rozrazil, růže, kostival, máta, hořec, oměj. Prázdninová básnička Slunce svítí, řeka volá: dneska už nám končí škola. Vyrazíme na prázdniny, teď z nás bude někdo jiný. Nebudem psát úkoly, nemusíme do školy. Dva měsíce volna máme, co s tím časem uděláme? Někdo jede na tábor, jiný učí zpívat sbor, lesních ptáků na palouku, hlavně že jsme přitom venku. Někdo letí do dálek, chce poznávat celý svět. Jiný jede k babičce, která žije v chatičce. Najdi 5 rozdílů Diecézní pouť: neděle 6.7.2008 na Chlumku (viz strana 4). 8:00 – mše sv. celebruje Mons. ThLic. Tomáš Holub 9:00–10:00 – přednáška ředitele Diecézní charity Hradec Králové RNDr. Jiřího Stejskala na téma „Církev a charita, charita a svět“ 10:30 – slavnostní mše sv. celebruje diecézní biskup Mons. ThLic. Dominik Duka OP 13:00–14:00 – katecheze biskupského vikáře pro pastoraci P. ICLic. Karla Moravce na téma „Nová evangelizace“ 14:00 – litanie k Panně Marii a adorace před Nejsvětější Svátostí 14:30 – závěrečné požehnání Katolická charismatická konference: 9.-13.7.2008 v Brně. Hlavní program proběhne v moderním pavilonu F na brněnském výstavišti BVV. Záštitu nad konferencí převzal brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle a také hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek. Program konference tvoří přednášky, adorace, neformální setkání, společná modlitba a bohoslužby. Více na http://konference.cho.cz/ 2. Chlumecká pouť: neděle 17.8., mše svaté v 8.00, 9.30, 11.00, odpoledne sv. požehnání ve 14.30 hod. Setkání české a slovenské mládeže na Velehradě: 18.–20.7.2008, více na http://activ8.signaly.cz/ Dětský tábor ve Vrbatově Kostelci: 11.-16.8.2008, odjezd 11.8. v 9:00 od fary v Luži. Přihlášky přijímají Barbora Brázdová a Lenka Zárubová, cena 500,- Kč. Poutní mše sv.: – pátek 15.8. ve 20.00 hodin na Chlumku v Luži. Výlet do Medžugorje s pobytem u moře: 18.-26.8.2008, hlásit se můžete u Lenky Zárubové. 3. Chlumecká pouť: neděle 14.9., mše svaté v 8.00, 9.30, 11.00, odpoledne sv. požehnání ve 14.30 hod. Svatováclavská pouť: neděle 28.9. v 9:30, celebruje ThDr. Zdenek Wasserbauer. Páček shledáček Vaše Barunka :o) strana 23 strana 24