Třída: Mnohoštětinatci

Kroužkovci
Milan Dundr
Coelomata
• článkovaní
– s homonomním
(stejnocenným)
článkováním
• článkování zvenku i
zevnitř
• speciální pohybové
ústrojí - parapodia
Kmen: Kroužkovci (Annelida)
• články odděleny
blanitou přepážkou
(disepiment)
• poslední články
srůstají v pygidium
(konečný článek)
Kmen: Kroužkovci (Annelida)
• orgány:
– některé se opakují v každém článku
•
•
•
•
nervové uzliny
vylučovací ústrojí
parapodia
pohlavní orgány i s vývody (ne v každém)
Kmen: Kroužkovci (Annelida)
Kmen: Kroužkovci (Annelida)
• orgány:
– jiné prostupují celým tělem
• trávicí soustava
• cévní soustava
Třída: Mnohoštětinatci
(Polychaeta)
• mělká šelfová moře
• starobylí (už
z kambria)
Třída: Mnohoštětinatci
• na bocích každého
článku – parapodia
(„nožní komolce“) nesou:
– žábry (a)
– štětinky (c)
– hmatové výběžky (b)
Třída: Mnohoštětinatci
• povrch těla:
– jednovrstevná
pokožka (1)
– podkožní svalový vak
• podélná svalovina (3)
• okružní svalovina – více
vně(2)
Třída: Mnohoštětinatci
• trávicí soustava:
– trávicí trubice:
• ústní otvor
• řitní otvor
• rovná
Třída: Mnohoštětinatci
• cévní soustava:
– uzavřená
– hřbetní céva tepe
• krev k přídi těla a
k dýchacím orgánům
– břišní céva
• krev odpředu dozadu
Třída: Mnohoštětinatci
• cévní soustava:
– propojeny cévami
postranními
• ty se mohou ve své
bázi rozšiřovat
v pomocná srdce
• nebo se v jednotlivých
článcích rozvětvují
v dýchací vlásečnice
– tvoří dýchací oběh
po celém těle
Třída: Mnohoštětinatci
• cévní soustava:
– krev může být
• bezbarvá
• červená
(hemoglobin)
• smaragdově zelená
(chlorokruorin)
Třída: Mnohoštětinatci
• dýchací soustava:
– celým povrchem těla
– nebo vnějšími
žábrami
• niťovité či větevnaté
• = kožní výběžky na
obou stranách článků
– v dorzální části
parapodií
Třída: Mnohoštětinatci
• vylučovací
soustava:
– metanefridie
• obrvená nálevka
• vinutý kanálek končí
v následujícím článku
Třída: Mnohoštětinatci
• vylučovací
soustava:
– střevo obaleno
vylučovacím
chloragogenním
epitelem
• v jeho buňkách se
hromadí tuhé odpadní
a škodlivé látky
• po odloupnutí opouštějí
tělo metanefridiemi
Třída: Mnohoštětinatci
• nervová soustava:
– zauzlinová (gangliová) žebříčkového typu
• nadhltanová zauzlina (1)
– inervuje hlavové orgány
• spojena s podhlatnovou zauzlinou (2)
– výběžky do jednotlivých článků
Třída: Mnohoštětinatci
• nervová soustava:
– v každém článku na břišní straně pár zauzlin
spojených příčnými spojkami
• = břišní nervová páska (3)
Třída: Mnohoštětinatci
• smyslová ústrojí:
– oči
– čichové a chuťové ústrojí
• po okraji ústního otvoru
• nebo na přívěscích, tzv. makadlech
Třída: Mnohoštětinatci
• smyslová ústrojí:
– hmatové ústrojí
• po celém povrchu těla
• na koncích tykadel
• na parapodiích
– výjimečně i statocysta
Třída: Mnohoštětinatci
• rozmnožování:
– pohlavní:
• gonochoristé
– nepřímý vývoj
Třída: Mnohoštětinatci
• rozmnožování:
– pohlavní:
• pelagická larva
trochofora (A)
– na obvodu 2 věnce
brv
– mezi nimi ústní otvor
– narůstáním tělních
článků se mění
v metatrochoforu (C)
– pak v dospělce
Třída: Mnohoštětinatci
• rozmnožování:
– nepohlavní:
• fissiparie
– rozpad na
vícečlánkové části
– každá doroste
v nového jedince
Zástupci:
nereidka hnědá (Nereis pelagica)
• dravá
• až 20 cm dlouhá
• hlava s tenkými
tykadly a 4 očima
• tělo dorzoventrálně
mírně zploštělé
• podobná stonožce
nereidka hnědá (Nereis pelagica)
- v hustých porostech
řas
- ve štěrbinách mezi
lasturami v koloniích
slávek
- na skalnatých březích
po obou stranách
severního Atlantiku
- Evropa
- Severní Amerika
palolo zelený (Eunice viridis)
• zvláštní způsob
množení
– odděluje zadní články
naplněné gametami
• rozmnožovací cyklus
je přesně ovládán
fázemi Měsíce
• korálové útesy
teplého pásma
Tichého oceánu
palolo zelený (Eunice viridis)
- v době jara na jižní
polokouli (říjen,
listopad)
- před poslední čtvrtí
Měsíce
- vyplavou zadní články
plné gamet
v ohromném
množství na povrch
moře
palolo zelený (Eunice viridis)
- pro domorodce ze
Samoy a přilehlých
ostrovů – slavnost
- loví je z vody
- pojídají čerstvé,
dušené či opékané
afroditka plstnatá
(Aphrodite aculeata)
• evropská moře
– zahrabe se do
měkkého dna
– zadní partie zůstane
venku
• „mořská housenka“
• v němčině „mořská
myš“
afroditka plstnatá
(Aphrodite aculeata)
• široce oválná
• plstnatě chlupatá
– štětinky se třpytí
duhovými barvami
• dlouhá až 18 cm
rournatec vějířový
(Spirographis spallanzanii)
• přisedlý
• Středozemní moře
rournatec vějířový
(Spirographis spallanzanii)
• žije v rource
– uvnitř ní se pohybuje
nahoru a dolů pomocí
dlouhých háčkovitých
štětinek
– při podráždění se
zatáhne bleskurychle
dolů
rournatec vějířový
(Spirographis spallanzanii)
• parapodia značně
zakrnělá
• živí se
mikroskopickou
potravou
• často v mořských
akváriích
rournatec vějířový
(Spirographis spallanzanii)
- na hlavě má
tykadlovou korunku
- jako protažený
spirálně stočený
vějíř
- vysouvá ven z rourky
- pohybem tykadel
přihání proud vody
s drobnohlednou
potravou a kyslíkem
Mnohoštětinatci
Třída: Opaskovci (Clitellata)
• nevytvářejí
parapodia
• nikdy nemají tykadla
ani makadla
• v první třetině těla –
zduřelé články
s kožními žlázami =
opasek (c)
Třída: Opaskovci (Clitellata)
• výměšky opasku umožňují:
– spojení jedinců při kopulaci
– přenos spermií při kopulaci
– tvorbu kokonu kolem vajíček
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– na každém článku 8
štětinek
– 8 podélných pruhů
• vždy 2 blízko sebe
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– příď těla – kuželovitě
sbíhavá – hmatový
prstík (a)
• pod ním ústní otvor (b)
– hřbetní strana tmavší
• červeně prosvítá
hřbetní céva
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– záď těla:
• dorzoventrálně
zploštělá
• širší
• na konci zaoblená
– na jejím konci řitní
otvor
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– na povrchu těla tenká
kutikula
• u některých může
opalizovat
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– pod kutikulou:
• jednovrstevná
pokožka s mnoha
slizovými žlázami
– sliz suchozemské
chrání před
vyschnutím
– činí je kluzkými
– umožňuje jim dýchat
celým povrchem těla
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• stavba těla:
– pod pokožkou svalový
vak
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• trávicí soustava:
– ústní otvor
– svalnatý hltan (2)
– jícen
• rozšiřuje se ve vole (3)
– považované za
žláznatý žaludek
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• trávicí soustava:
– pak svalnatý žaludek
(4)
– rovné střevo (5)
• vždy v článku se
rozšiřuje a v místě
přepážky zužuje
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• trávicí soustava:
– po stranách přední
části trávicí trubice
(např. u žížaly) –
vápenaté žlázy
• neutralizují v trávicí
trubici přebytečné
organické /huminové/
kyseliny z tlejícího listí
• možný význam i pro
dýchání
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• trávicí soustava:
– na hřbetní straně
střeva – vnitřní řasa
(typhlosolis)
• zvětšuje trávicí
plochu
• umožňuje rychlejší
průchod málo úživné
potravy
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• trávicí soustava:
– řitní otvor
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• cévní soustava:
– uzavřená
– pulsující hřbetní
céva
• červená krev
• v plazmě rozpuštěn
hemoglobin
• krev odzadu dopředu
– břišní céva
• krev odpředu dozadu
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• cévní soustava:
– v předních článcích
postranní cévy
• spojují hřbetní a břišní
cévu
• jsou rozšířeny
v pomocná srdce se
svalnatými stěnami
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• cévní soustava:
– hustá síť kožních
vlásečnic
• okysličování
– síť vlásečnic též do
střevního krevního
zálivu
• příjem živin
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• dýchání:
– celým povrchem těla
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• vylučovací
soustava:
– metanefridie
• v každém tělním článku
kromě předních, kde se
z nich vyvinuly
chámovody a vejcovody
• obrvené nálevky
• kanálek končí v
následujícím článku
– chloragogenní epitel
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• nervová soustava:
– pár nadhltanových zauzlin
– pár podhltanových zauzlin
– propojené
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• nervová soustava:
– pár zauzlin v každém článku
• na břišní straně
• propojeny navzájem i mezi články
• žebříčkovitá nervová soustava
– inervuje tělo a smyslové orgány v pokožce
• „břišní nervová páska“
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• smyslové orgány:
– hmatové orgány
v pokožce
• tvořené štíhlými
smyslovými buňkami
– světločivné buňky
v pokožce
• žížala je fotofobní
– utíká před světlem
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• většinou hermafroditi
(žížala)
• stavba ústrojí uvedena
na příkladu žížaly
obecné
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• samčí část:
– 2 páry varlat v 10. a
11. článku (a)
– přepážka 9., 10. a 11.
článku se vychlipuje
ve 3 páry vakovitých
semenných váčků
(b)
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• samčí část:
– v semenných
váčcích kde
dozrávají spermie
» odváděny 2 páry
chámovodů
» začínají
obrvenou
nálevkou
» později splývají
v jediný pár
» vyúsťuje na 15.
článku
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• samičí část:
– 1 párovitý vaječník
ve 13. článku
– vajíčka zachycují
obrvené nálevky
ústící do vejcovodů
» ty končí párem
samičích
pohlavních
otvorů na 14.
článku
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• samičí část:
– 2 páry zásobních
váčků
» uložené v 9. a
10. článku
» navenek se
otevírají 2 páry
otvorů mezi 9. a
10. a 10. a 11.
článkem
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• žížala je
proterandrický
hermafrodit
• 2 jedinci si při kopulaci
(spojeni podélně
pomocí slizu z opasku)
vyměňují spermie
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• do doby dozrání
vaječných buněk si
spermie druhého
jedince uchovávají
v zásobních váčcích
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• kolem oplozených
vajíček obal
z opaskových žláz
• tuhne a v podobě
kokonu vajíčka uzavírá
• žížala stahuje kokon
přes příď těla
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– pohlavní:
• vývoj přímý
– mladé žížaly vylézají
otvory z kokonu
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– nepohlavní:
• u některých jedinců
žijících ve vodě
• tělo se rozpadá na
fragmenty, které
dorůstají v nové jedince
= fisiparie
– např. žížalice pestrá
Podtřída: Máloštětinatci
(Oligochaeta)
• rozmnožování:
– nepohlavní:
• regenerace
poškozených částí těla
• někdy i nadbytečné
regeneráty
– např. dvojitá záď těla
apod.
Zástupci:
žížala obecná
(Lumbricus terestris)
• provětrává a
převrstvuje půdu
– zúrodňování půdy
(mineralizace)
• sama je důležitým
členem potravního
řetězce
– potrava pěvců –
hlavně kosů a drozdů
– kurovitých
– dokonce i sov!
žížala obecná
(Lumbricus terestris)
• mimořádný
ekologický význam
• v děrách mezi trávou
– pak zde hromádky
nestrávených zbytků
půdy
žížala obecná
(Lumbricus terestris)
• 9 až 30 cm
– obrovské australské
žížaly jsou až 9m (!!!)
dlouhé
• díky štětinám se
v díře umí vzepřít tak,
že ji při neopatrném
vytahování spíš
přetrhneme
žížala obecná
(Lumbricus terestris)
• hřbetní strana
tmavohnědá, břišní
světlá
• dešťovka = oblíbená
rybářská návnada
pod názvem
„rousnice“
žížala hnojní (Eisenia foetida)
• v kompostu a ve hnoji
• na hřbetní straně
tmavočervená
• při podráždění
vylučuje mnoho
žlutého
páchnoucího
sekretu (!)
žížala hnojní (Eisenia foetida)
• používána
k ekologickému
zpracování
komunálních
odpadů
– tzv. „Vermikompost“
• někteří rybáři chytají
speciálně na tento
druh
žížala podhorská
(Eisenia submontana)
• v trouchnivějících
pařezech v horských
oblastech
• tmavé kroužkování
• světélkující sliz
potočnice račí
(Branchiobdella astaci)
• parazit na žábrách
raků
– saje bezbarvou račí
krvomízu
• spíš podobná pijavce
– poslední 3 články těla
tvoří příchytnou
přísavku
• dlouhá až 12 mm
• nenápadně žlutavě
zbarvená
nitěnka obecná (Tubifex tubifex)
- v zabahněných tocích
- stojaté vody
- i vody silně
pohnojené
organickými zbytky
- u lidských osad
- pod výtoky z mlékáren
apod.
nitěnka obecná (Tubifex tubifex)
• z rourky v bahně
(vyztužené hlenem)
vystrkuje záď těla
– tou pohybuje do stran
(dýchací pohyby)
• při podráždění se
bleskurychle zatáhne
nitěnka obecná (Tubifex tubifex)
•
•
•
•
masově zbarvená
štíhlá
dlouhá až 8 cm
krmivo akvarijních
rybek
roupice bělavá
(Enchytraeus albidus)
• vlhká humózní půda
poblíž břehů vod
• půda pod tlejícím
opadaným listím
(opadanka)
• bělavá
• dlouhá až 3,5 cm
roupice bělavá
(Enchytraeus albidus)
- chována jako krmivo
akvarijních rybek
- v plochých nádobách
překrytých sklem
žížalice pestrá
(Lumbriculus variegatus)
• fisiparie !
• hnědozeleně
zbarvená příď těla
• dlouhá 4 – 8 cm
• v lesních tůních
s napadaným tlejícím
listím
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• převážně sladkovodní vnější paraziti
– sají krev
– nebo se živí drobnými živočichy
• v tropech žijí pijavice suchozemské
– člověku velmi nebezpečné
– suchozemské jsou druhotně !
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
- díky parazitismu:
- nemají parapodia
- nemají štětinky
- mají potlačené
přepážky a coelom
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– tělo ploché
– nad každým vnitřním
článkem 3-14 zářezů
vně
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– počet článků je
redukován vznikem
přísavek:
• přední (splynutím 6
článků)
– různý tvar
» u pijavky
lékařské je
lžícovitá
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– počet článků je
redukován vznikem
přísavek:
• přední (splynutím 6
článků)
– uprostřed jsou ústa
se 3 chitinózními
ozubenými čelistmi
» jimi zraňuje kůži
hostitele
» jizva je
trojhranná
– k přídi se tělo zužuje
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– počet článků je
redukován vznikem
přísavek:
• zadní (splynutím 7
článků)
– záď těla široká
– přechází v zadní
kruhovitou přísavku
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– jednovrstevná
pokožka
• na povrchu kutikula
• pijavice ji často
odvrhuje a vytváří
novou
– v pokožce slizové
žlázy
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– v bázi buněk pokožky
– různobarevné
pigmenty
– u pohlavně
dospělých – v přední
polovině těla opasek
• jeho žlázy vylučují
chitin
– vytváří kokon
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• stavba těla:
– podkožní svalový vak
• velmi rozrostlý
– zatlačuje ostatní
vnitřní prostory a
orgány
– nejmohutněji je
vyvinuta svalovina
podélná a svalovina
kolem přísavek
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• trávicí soustava:
– ústní otvor
• v něm mohou, ale
nemusejí být 3 ozubené
čelisti
– svalnatý sací hltan
• do něho ústí
jednobuněčné žlázy
vylučující hirudin
– brání srážení krve
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• trávicí soustava:
– jícen
– střevo
• s několika páry
vychlípenin
• u pijavky lékařské 11
párů
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• trávicí soustava:
– nasátou potravu tráví
velmi dlouho
– ve vychlípeninách
střeva symbiotické
bakterie
• potrava díky nim
dlouho vydrží bez
změny složení
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• trávicí soustava:
– řitní otvor
• na hřbetní straně těla nad zadní přísavkou
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• cévní soustava:
– buď jako u žížaly
– nebo redukována
• u čelistnatých pijavek jsou cévy nahrazeny:
– zbytky coelomových dutin
– systémem lakun a rourek
» jimi prochází míza s mízními buňkami
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• dýchací soustava
– celým povrchem těla
• když jsou v klidu,
vidíme vlnivé dýchací
pohyby
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• dýchací soustava
– mořské druhy
• po stranách některých
tělních článků
rozvětvené vnější
žábry
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• vylučovací ústrojí:
– několik párů
metanefridií
• u pijavky lékařské 17
párů
– vývodné kanálky se
rozšiřují v močový
váček
• vyúsťují otvory po
stranách těla
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• nervová soustava:
– žebříčkovitá
– v přídi a zádi těla je
pozměněna:
• u přední přísavky
splývá 6 zauzlin
• u zadní přísavky
splývá 7 zauzlin
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• smyslové orgány:
– pohárkovité oči
• po stranách předních
článků
• 1 až 5 párů v příčných
řadách za sebou
• vnímají světlo a tmu
– hmatové ústrojí
– chemické ústrojí
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– hermafroditi
– pouze pohlavní rozmnožování
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– samčí část:
• 9 párů varlat
• z nich 2 chámovody
– směřují do přední
části těla
– v přední třetině se
stáčejí v klubko
(nadvarle)
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– samčí část:
• za ním splývají
v nepárový chámomet
• ten prochází svalnatým
vychlípitelným
kopulačním orgánem
• na začátku chámometu
prostatické žlázy
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– samičí část:
• 1 pár vaječníků
• vejcovody splývají
• tvoří krátkou dělohu
– přechází v širší
svalnatou pochvu
» vyúsťuje na
břišní straně za
samčím
pohlavním
otvorem
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– samičí část:
• do dělohy ústí
bílkovinné žlázy
– vyživují gamety při
zrání
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– oplozená vajíčka
• v kokonech
– na břehu do vlhké
půdy
– ve vodě na rostliny,
pod kameny apod.
– vývoj přímý
Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
• rozmnožování:
– schopnost regenerace jen nepatrná
• zahojení poraněného místa
Zástupci:
pijavka lékařská
(Hirudo medicinalis)
• červenohnědá kresba
na hřbetu
• světlé, černě skvrnité
břicho
• délka 10 – 15 cm
• Jižní Morava – Dyje,
Svratka
pijavka lékařská
(Hirudo medicinalis)
- od starověku až do
19. stol. (dnes se to
objevuje opět!!!):
- odsávání krve
nemocným
- často při něm
druhotná infekce
způsobená hnisavými
bakteriemi
- díky tomu je i dnes
v přírodě nebezpečná
pijavka lékařská
(Hirudo medicinalis)
- každý lékárník je míval na skladě
- spotřeba byla ohromná
- hlavně ve veřejných lázních
- dle odhadu 1846 ve Francii spotřebováno 2030 miliónů pijavek !!!
- byly uměle pěstovány ve zvláštních rybníčcích
- k nám dováženy hlavně z Uher
pijavka lékařská
(Hirudo medicinalis)
- hladová pijavka lékařská se přisaje téměř
okamžitě
- odstranit ji lze snadno kdykoliv
- stačí posolit hlavičku a pustí se
- hospodární lazebníci prý dovedli napitou
pijavku opatrně vymačkat a použít ji znovu
pijavka lékařská
(Hirudo medicinalis)
- jednou napitá pijavka
vydrží hladovět až 15
měsíců (!)
pijavka koňská
(Haemopis sanquisuga)
• v návesních rybnících
• z našich je největší
(až 10 cm)
• hřbet tmavohnědý až
černý
• břicho šedozelené
pijavka koňská
(Haemopis sanquisuga)
- živí se vodními živočichy
- hledá je v bahně a polyká
- její čelisti lidskou kůži neprokousnou
- natož koňskou
- jejich latinské jméno „krev pijící“ neodpovídá
skutečnosti
chobotnatka rybí
(Piscicola geometra)
• cizopasí na povrchu i
žábrách ryb
• často ji ulovíme i ve
volné vodě
• přenašeč krevních
parazitů ryb
• při hromadném
výskytu hospodářské
škody na rybách
chobotnatka rybí
(Piscicola geometra)
• jícen změněn ve
vychlípitelný chobot
• tělo štíhlé, příčně
pruhované s velkou
kruhovitou zadní
přísavkou
• kokony lepí na vodní
rostliny
hltanovka bahenní
(Erpobdella octoculata)
• naše nejhojnější
• stojaté i proudící vody
• délka těla 2 – 5 cm
hltanovka bahenní
(Erpobdella octoculata)
• na hnědavém nebo
zelenavém základě
žlutavě nebo tmavě
tečkovaná a
čárkovaná
• živí se drobnými
vodními živočichy
hltanovka bahenní
(Erpobdella octoculata)
- kokony často na
kamenech a vodních
rostlinách
- do nich ukládá i
bílkoviny jako
potravu pro mláďata !
obří červi