Davidův hřích a Boží milost

Královský skandál (Davidův hřích a Boží milost )
Text: 2 Sam 11, 1 -27, Huslenky 17.10.
Milé sestry, milí bratři,
o tom dnešním příběhu občas říkám, že jej děti v nedělní škole neuslyší. Není to
tak docela pravda. V letošních přípravkách pro nedělní školu tento příběh pod
názvem Davidův hřích a pokání je … Ale je pravda, že ten příběh patří v Bibli
k těm pikantnějším. Vždyť je v něm řeč o nevěře, válce, i úkladné vraždě. Krev
a sex - to nejlépe prodává všechny noviny a zprávy… Ale nám jde o dobrou
zprávu- o evangelium… Jakou tedy z toho dnešního příběhu můžeme
zaslechnout zvěst? Snad, že je třeba se vyvarovat mimomanželského sexu ?
Anebo, povolebně aktuální poselství – že na politiky je třeba si dát pozor, a čím
věští mají moc, tím je to s nim horší …? I to samozřejmě v tom dnešním
vyprávění zaslechnou lze, ale především myslím, že tyto tři věci:
1. Dobrý král David
Za prvé –řeč je o těžkém provinění (hříchu) dobrého krále Davida.
Tentokrát nehřeší Saul, Herodes, nebo nějaký jiný korunovaný či nekorunovaný
lump. Ale David- Ano, David, ten dobrý pastýř stád svého otce Jišaje, ten
ryšavý mládenec pěkného vzhledu, vybraný za krále samotným Bohem, ten
David, který tak osvědčil víru a porazil v zápase mocného Goliáše … Ten
David, dobrý král, co na harfu tak krásně hrál … Tak právě ten David se
dopustil –s podmítnutím – takového svinstva, neboť jinak cizoložství a úkladnou
vraždu ani nazvat nelze… Jak je to možné, že zrovna on tohle učinil ?
David byl dobrý král. To není můj nějaký můj osobní názor, tak se to píše
v samotné Bibli. Podle Písma žádný jiný král předtím ani potom nedosahoval
Davidových kvalit. Jako jeden z mála izraelských a judských králů činil David
zpravidla - dobré v očích Hospodina. Nejenom, že to byl dobrý panovník, to by
ostatně v konkurenci ostatních izraelských vladařů a vůbec jakýchkoliv vladařů,
nebylo ani nic tak obtížného. Ale byl to i celkem dobrý člověk, zbožný muž.
Neváhal se před Bohem pokořit, dokonce odložil i královský majestát a
veškerou důstojnost a bláznivě křepčil nahý - z radosti, že Bůh je mu nakloněn.
A dále se o něm dozvídáme, že ctil Boží zákon i proroky, doptával se na
Hospodinovu vůli, toužil slyšet Boží slovo … Jak je tedy vůbec možné, že tento
dobrý muž i král, se dopustil ohavného přečinu, toho co bylo v očích Hospodina
zlé...?
Bible nám celkem často svědčí tom, že špatné věci nedělají zdaleka jenom
špatní lidé. Často se dozvídáme, že právě ti opravdu zbožní a jinak dobří bývají
náchylní ne jenom k drobným pokleskům, ale často páchají i velké hříchy. Často
právě ti skálopevně přesvědčení o tom, že jim by se něco takového stát nemohlo
… Proto se ostatně Ježíš tak často hádal a přel právě s farizeji. Farizeové navzdory tomu co jsme o nich někdy slyšeli - nebyli v Izraeli zdaleka ti
nejhorší. Ba právě naopak, můžeme říci, že byli vlastně -co se týká vztahu
k Boží věci – v Izraeli těmi nejlepšími. Jako jedni z mála brali Boží zákon i jeho
slovo vážně. Promýšleli důsledky Božích ustanovení do běžného života,
neustále se snažili hledat co je správné... Ale přitom všem byli až příliš
přesvědčeni o své dokonalosti právě jako ten farizeus o něm jsme slyšeli
v prvním čtení z Lukášova evangelia (Lk 18,9 -14) A byli o své dokonalosti
přesvědčení dokonce tak, že se zapomínali před Bohem modlit, ale namísto toho
se před ním vychloubali: děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní lidé, že nejsem
jako cizoložníci, nebo jako tady ten celník ...
A něco podobného se asi stalo i Davidovi. Byl na vrcholu své moci. Celé
království mu leželo u nohou, musel být – právem - přesvědčený, že Bůh mu
přeje, že Pán Bůh je s ním… A když se takto bohorovně procházel jednoho dne
po svém paláci –zatímco jeho armáda bojovala v jakési půtce na hranicích zahledl velice půvabnou ženu, jak se omývá na střeše svého domu. A tak ho
napadlo, že když už je takový hodný a dobrý ( má rád všechny lidi, celý Izrael, a
Pán Bůh ho za to samozřejmě taky hodně miluje) , že by vlastně také mohl
trochu rozveselit a potěšit i ženu svého důstojníka, vždyť jí –chudince -určitě
chybí trochu něhy …
2.David a Urijáš
Jenže - a to je druhá věc, která z dnešního příběhu jasně křičí - i malé věci
mívají velké následky … zdánlivě drobné a malicherné hříšky, mohou mít
hrozné, ba přímo fatální následky…. a v tomto případě na sebe nenechaly ony
důsledky dlouho čekat. Batšeba – ona žena Davidova důstojníka Urijáše-poslala
králi vzkaz, že je těhotná. Ať se tedy snaží tu delikátní záležitost nějak vyřešit. A
nutno říci, že David, když už zhřešil, se opravdu snažil celou záležitost rychle
řešit. Nebyl to však smýšlením žádný lotr nebo vrah -nezapomínejme přece, že
šlo od dobrého a zbožného panovníka. Ale byl to král, vládce, tedy politik, a tak
nejvíce ze všeho se bál- skandálu. Toho, že se provalí, jaký ve skutečnosti je. Že
to bude ostuda a všechna popularita i důstojnost a co hůř - možná dokonce i celá
politická kariéra- že to všechno přijde vniveč. A tak začal usilovně vymýšlet, jak
to zařídit, aby se celá ta aféra s Batšebou a jejím nechtěným těhotenstvím
neprovalila. Dneska by jí nejspíš zaplatil potrat na nejlepší královské potratové
klinice. Ale tehdy si přirozeně musel poradit s tehdejšími prostředky. A David si
vskutku poradil, vymyslel plán hodný krále – plán, na který mohl být, vedle
svého veškerého dalšího důvtipu -jistě pyšný. Ostatně, od čeho byl přece král,
aby si v takových situacích věděl rady… A hned poslal pro Urijáše, odvolal ho
z bojů a udělil mu dovolenou. Mysleli si, že Urijáš jistě půjde domů, neodolá,
vyspí se se svou ženou - no a jak praví staré latinské přísloví: matka dítěte je
vždy jistá, zato otec vždycky nejistý… Stopy po Davidově nevěře budou
elegantně a navždy zahlazeny…Jenže plán dobrého zbožného krále -toho
nejlepšího a nejzbožnějšího krále, jakého kdy Izrael měl, ztroskotal na mnohem
větší čistotě a zbožnosti Urijášově. Urijáš byl Chetejec. Tedy původem cizinec,
ale jeho zbožnost daleko přesahovala dobrotu i zbožnost toho nejlepšího
izraelského krále. Izraelci totiž pokládali válku za svatou věc - nebojovali nikde
za sebe -ale jen za Hospodina. A podle Božího zákona měli vojáci bojující
v takovéto válce nařízenou rituální čistotu… Urijáš, pamětliv nařízení Zákona,
do svého domova nevešel a se svou ženou nespal. A dokonce ani druhého večera
ne, když chtěl David zlomit jeho odhodlání alkoholem. Urijáš se sice opil, ale
Boží zákon neporušil…
Sám si o to řekl, řekl si nejspíš David, a rozhodl se pro plán B. Ten sice nebyl již
tak královsky elegantní, ale rozhodně byl dobře proveditelný. David rozkázal
svému veliteli Joábovi, aby postavil Uriáše do nejprudšího boje, a nechal ho
napospas nepřátelům. Tak se i stalo. Urijáš padl. A David si mohl mnout ruce,
jak to dobře vymyslel… Vždyť to se přece může stát, že voják ve válce padne.
On bude k tomu hodný, že se alespoň postará o mladou těhotnou vdovu…
3. David a Nátan
Sestry a bratři, slyšeli jsme velice smutný biblický příběh. David se vyspal
s vdanou ženou a dokonce nechal jejího muže navždy odstranit, aby si sám tuto
ženu mohl vzít…To je přece skandál ! Vážně ? Vážně je to tolik pobuřující?
Copak dneska není manželská nevěra něco docela běžného i normálního? I
uznávání lékaři – sexuologové nebo psychologové, nám přece tvrdí, že
monogamie je dávno přežitý ideál. Nevěra sama o sobě přece žádný skandál
není…. Když se něčeho takového dopustí nějaký politik, ani se o tom nepříliš
nepíše, protože to vlastně už ani nikoho nezajímá. Je to normální. A to, že
David připravil svého soka v lásce i o život? No, to je hrozné, ale z každé
učebnice dějepisu se dozvíte, že i u těch nejlepších vladařů nalezneme něco
podobného. V politice se tak či onak ušpiní každý .. Ba ne, ten opravdový
skandál toho dnešního příběhu spočívá v něčem jiném …
Kde se vzal tu se vzal za Davidem přikráčel prorok Nátan. Ostatně, přesně to
by proroci měli dělat, aby se náhle kde-se-vzali-tu-se-vzali a něco – nejlépe
Božího -říkali: Poslouchej králi, co se stalo, stalo se totiž ve tvé zemi. Jeden
boháč měl 100 oveček a chudák co bydle vedle něj jenom jednu. I stalo, že za
boháčem přišla návštěva a jemu bylo líto zabíjet některou ze svých ovcí. A tak
zabil ovečku toho chudáka…(viz 2 Sam 12) No to je opravdu skandál ! Ten
člověk, který provedl takovou ohavnost je synem smrti!, vybuchl spravedlivým
hněvem král David … Nu dobrá králi, jak myslíš, ale ten člověk, řek Nátan, jsi
ty ! Nátan prostou, ale chytrou bajkou nachytal Davida při spravedlivém hněvu
-jako se později ukázalo –nad vlastním hříchem… Ale v tom se David od nás
příliš neliší, že byl pobouřen spíše chováním cizím, než vlastním… I my si
přece spíše všimneme, jak hrozně se chovají ostatní, víme moc dobře, kolik toho
vypije soused, s kým spí jeho žena, jak nám ti politici lžou … ale co děláme
sami, to nám nějak nedochází… Víme moc dobře, jací se druzí, ale málo tušíme,
čeho jsme schopní sami …V tom byl David obyčejným králem i obyčejným
člověkem… Lišil se ale v tom, že si dokázal posléze svou vinu uvědomit a
přiznat. Kdyby jednal jako většina vladařů, nespíš by nepohodlného svědka
Nátana navždy umlčel. Ale on namísto toho vyznal svou vinu: Zhřešil jsme
proti Bohu …
A nyní přicházím ten dlouho slibovaný, zato však docela opravdový skandál!
David před Bohem vyznal svoji vinu … A Bůh mu jeho hřích odpustil.
Odpustil? Jak to ! To je přece neslýchané, to je skandál, aby Bůh odpouštěl
takovou věc..Vždy David nechal zabít nevinného člověka a nejenom jednoho,
s Uriášem tam přece padlo kvůli Davidovu plánu několik dalších vojáků, David
zmařil ze svého rozmaru několik nevinných lidských životů…A Bůh mu to
odpustil - To je nakonec to, co v tom dnešním příběhu pobuřuje nejvíc!
Samozřejmě důsledky Davidova chování zůstaly. Uriášovy už nikdo život
nevrátil, a zemřelo také dítě, které se narodilo z cizoložství Batšebě. Ale Boží
odpuštění postupně překonalo i tyto následky. David zůstal králem nad Izraelem
a jemu a jeho ženě Batšebě se narodil syn – budoucí král Šalamoun, jeho ž
jméno znamená Pokoj. A skutečně upokojen a omilostněn potom David dál
panoval nad Izraelem a jako kajícník zpíval Hospodinu, tak, jako budeme za
chvíli zpívat i my- Srdce čisté, stvoř mi ó Bože … (viz EZ 379)
Milé sestry a milí bratři, když bychom chtěli závěrem shrnout, v čem spočívá
zvěst toho dnešního vyprávění. Tak snad v tom, abychom si v okamžicích, kdy
se cítíme dobře, kdy máme pocit, že se nám všechno daří a že se také sami
chováme dobře, tak abychom si právě v takových chvílích dali pozor: neboť
právě v takových chvílích bývá člověk před Pokušitelem a pokušením
nejzranitelnější. Což je o nebezpečnější, že i malé věci mohou mát veliké
následky. Kvůli jedné noci, kterou David prožil s Batšebou vyhasly nejméně dva
nevinné lidské životy. To že malé věci mohou mít veliké důsledky, však může
být pro nás nejenom varováním, ale také povzbuzením: I malé věci – jedno
laskavé slovo, pohlazení, jedna návštěva, nebo jeden jediný rozhovor - mohou
zcela převrátit situaci ve prospěch dobrého. Ne nadarmo zpíval Martin Luther,
že ďábla porazí i slovíčko (viz EZ 189). A konečně a- to je to hlavní - se nám
zvěstuje, že Boží odpuštění překonává i zdánlivě nezvratitelné důsledky
našich činů, a tudíž se už nemusíme trápit minulými vinami, ani tím co děláme
špatně, co se nám nedaří, nemusíme se více trápit tím, co nám stále někdo
vytýká. Protože vyznáváme li před Bohem své viny a modlíme li se za obnovu
čistoty vlastního srdce a chceme li se skutečně napravit –Bůh nám odpouští. A
to je evangelium nejen pro tu dnešní neděli. Amen