actaiuridica olomucensis - Acta Iuridica Olomucensia

actaiuridica olomucensis - Acta Iuridica Olomucensia

ACTAIURIDICA OLOMUCENSIS
Lubomír Grúň: Některé charakteristické rysy islámského daňového prostředí v dávné i nedávné
minulosti (Some Characteristic Trends oflslamic Tax World In Olden and Later History)
Karel Marek: Kprávní úpravé úvěrování (On Legal Regulation of Credit Financing)
Olga Pouperová: Právo na odpovéd— rozšíření, nebo omezení svobody slova? (The Right on
Reply - Enlargement or Restriction ofFreedom ofSpeech)
Eva Šimečková: Právní úprava konkurence v obchodrtím právu (Legal Regulation of
Competition in Commercial Latu)
Maxim Tomoszek: Volební judikatura v České republice, na Slovensku a v Polsku — srovnání
(Comparation ofElection Practice ofthe courts in Czech Republic, Slovakia and Poland)
Petra Adámková: Zásada proporcionality jako argumentační prostředek v daňovém řízení
(The Principle of Proportionality As an Instrument of Argumentation in Tax Proceedings)
Jana Janišová: Spory o čest ve středověkém českém zemském právu (Disputes on Honour in
Middle Ages Czech Municipal Law)
y
Petr Bačík: Využití znalostního managementu v právní oblasti (Utilization of Knowledge
Management in Legal Area)
Vol. II (VIII), 2006
No. 3
pp. 97-144
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
ACTA IURIDICA OLOMUCENSIS
Vědecký časopis právnický
Šéfredaktor: M g r . M i c h a l Černý, P h . D .
R e d a k č n í rada:
Prof.
Prof.
Doc.
Doc.
Prof.
Prof.
Doc.
Doc.
J U D r . Vladislav David, DrSc.
J U D r . Josef Fiala, CSc.
J U D r . Daniela Gregušová, CSc.
J U D r . Petr Hlavsa, CSc.
J U D r . Jan Hurdík, DrSc.
J U D r . M i l a n a Hrušáková, CSc.
J U D r . Jiří Jelínek, CSc.
J U D r . Jiří Jirásek, CSc.
D o c . J U D r . Zdeňka Králíčková, P h . D .
D o c . J U D r . Karel Marek, CSc.
Prof. J U D r . Vladimír Sládeček, DrSc.
Ass. Prof. Dr. iur. A r m i n Stolz
D o c . J U D r . Naděžda Šišková, P h . D .
Prof. J U D r . Ján Švidroň, CSc.
Prof. J U D r . Ivo Telec, CSc.
Čtyřikrát ročně vydává Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Křížkovského 8, IČ 61989592. Ročník I(VII),
2005, číslo 3. Toto číslo vyšlo v O l o m o u c i dne 22. 11. 2006. Ev. č. period, tisku: MK ČR E 15579.
Cena 75 Kč, cena do zahraničí 5 €. Předplatné za 4 čísla včetně poštovného 530 Kč, předplatné za 4 čísla do zahraničí včet­
ně poštovného 26,50 €. Objednávky předplatného nebo jednotlivých čísel přijímá redakce. Objednávky inzerce přijímá
redakce.
Všeobecné vydavatelské p o d m í n k y : Vydavatel přijímá dosud nevydané příspěvky prostřednictvím redakce ve dvou výtiscích
a na disketě, popř. elektronickou poštou, přičemž jeden výtisk nebo jedno vyhotovení elektronické pošty musí být bez uvedení
autorovy totožnosti (anonymizovaný výtisk) pro účely lektorování. Přijetím příspěvku k vydání nabývá vydavatel výhradní
neomezenou licenci k rozmnožování a rozšiřování příspěvku v tomto časopisu, zahrnující též oprávnění k zařazení příspěvku
do tohoto časopisu, a to v tiskové nebo elektronické formě, jakož i takovou licenci ke zpřístupňování příspěvku způsobem,
že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.
Adresa redakce: Univerzita Palackého v O l o m o u c i , Právnická fakulta, redakce Acta iuridica olomucensis, tř. 17. listopadu 8,
771 11 Olomouc, Česko.
Elektronická adresa redakce: [email protected]. Tel.: +420 585 637 627, fax: +420 585 637 506.
© Univerzita Palackého, 2006
ISSN 1801-0288
PAGINA
97
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Editorial
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
po minulém monotématickém čísle následuje opět číslo příspěvků s velmi pestrým zaměřením. Rozšiřuje se zejména rozsah
právních disciplín, kterým se jednotliví autoři věnují. Kromě toho se dostává i na disciplíny s právem či právní praxí souvi­
sející - ať již jde o právní historii nebo o znalostní management. Tento trend bude i nadále podporován.
Pro budoucí ročníky se otevírá prostor k dalšímu rozšiřování. Do budoucna plánujeme i otevření webového portálu sou­
visejícího s tímto časopisem a rádi bychom zvýhodnili předplatitele a získali co možná nejvíce nových čtenářů. O novinkách
budeme pravidelně informovat na tomto místě.
I nadále budeme spolupracovat s redakcí International Comparative Law Review, dnes již zavedeno titulu, který je rov­
něž vydáván na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého v O l o m o u c i . Tento časopis i nadále doporučuje pro zásadní
příspěvky s komparativním obsahem.
Editor
STUDIE A ČLÁNKY
Lubomír Grúň: Některé charakteristické rysy islámského daňového prostředí v dávné i nedávné minulosti
99
(Some Characteristic Trends oflslamic Tax World In Olden and Later History)
Karel Marek: Kprávní úpravě úvěrování
(On Legal Regulation of Credit Financing)
107
Olga Pouperová: Právo na odpověď— rozšíření, nebo omezení svobody slova?
(The Right on Reply — Enlargement or Restriction ofFreedom ofSpeech)
113
Eva Šimečková: Právní úprava konkurence v obchodním právu
(Legal Regulation of Competition in Commercial Law)
118
M a x i m Tomoszek: Volební judikatura v České republice, na Slovensku a v Polsku — srovnání
(Comparation ofElection Practice ofthe courts in Czech Republic, Slovakia and Poland)
,
123
Petra Adámková: Zásada proporcionality jako argumentační prostředek v daňovém řízení
(The Principle of Proportionality As an Instrument of Argumentation in Tax Proceedings)
130
Jana Janišová: Spory o čest ve středověkém českém zemském právu
(Disputes on Honour in MiddleAges Czech Municipal Law)
133
Petr Bačík: Využití znalostního managementu v právní oblasti
(Utilization of Knowledge Management in Legal Area)
139
VARIA
Předplatitelský lístek
Vzorový příspěvek
PAGINA
98
144
obálka
ACTA IURIDICA OLOMUCENSIS - VOL. II (VIII) - N o . 3 (2006)
Některé charakteristické rysy islámského daňového prostředí
v dávné i nedávné minulosti
LUBOMÍR GRÚŇ
G r ú ň , L.: Některé charakteristické rysy islámského daňového prostředí v dávné i nedávné minulosti. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8),
2006, No. 3, pp. 99-106.
Anotace: Tento článek pojednává o islámském prostředí, zejména ve vztahu k d a n í m
Abstract: This article deals with deals about islamic world especialy about taxes
Klíčová slova: daně, islám, Arabové, islámské prostředí
Key words: tax, Islám, Arab
Úvod
Islám je mezi ostatními světovými náboženstvími nejmladší věroukou a vedle manicheismu, který zanikl ve
13. století, je jediným náboženstvím vzniklým po křesťan­
ství, které od samého počátku vědělo o existenci křesťanství
a judaismu. K M o h a m e d o v ě prorockému osvícení došlo
v letech 610-632 nejprve v Mekce a od roku 622 v Medíně,
kde se pod Mohamedovým vedením spojily všechny kmeny
z obou měst, uznaly islám jako náboženství a Mohameda
jako soudce ve všech sporných otázkách. Do tohoto spo­
lečenství se velmi rychle podařilo integrovat další okolní
kmeny, nad židovskými kmeny převzalo protektorát a tak
je asociovalo. Zeměpisné rozšiřování tohoto společenství
neustále pokračovalo, a to i na nearabských územích. Podle
velmi přibližného historického rozlišení můžeme říci, že prv­
ních 700 let islámu přineslo jeho rozšíření v tzv. kmenových
zemích (Severní Afrika, Egypt, větší část Turecka, Irák, Irán),
dalších 700 let i do dalších asijských a afrických zemí (Indie,
Indonésie, některé africké země).
Chtěl bych nejdříve předeslat, že jsem si plně vědom
zvýšené mediální frekvence islámské problematiky v sou­
časnosti. D ů v o d y jsou bohužel málo povzbudivé a aktivity
řady stoupenců výbojné islamizace nesvědčí o tom, že by
se v dohledné době přízeň větší části tzv. demokratického
světa naklonila i těmto skupinám. Je charakteristické^ž e
každý zájemce o dialog brzy zjistí, že zatímco znalců islámu
mezi křesťany neustále přibývá, mezi muslimy počet znal­
ců křesťanství nijak neroste, neboť muslimové věří, že proti
křesťanství hovoří to či ono místo Koránu. 1
Věc se má prostě tak, že v rámci mé několikaleté ori­
entace na některé vybrané otázky finanční a daňové histo­
riografie jsem nyní pojal úmysl přiblížit aspoň rámcovou
formou události a procesy, které v naznačeném směru pro­
bíhaly ve vybraných zemích, především pak v O s m a n s k é
říši jako předchůdkyni dnešního Turecka, ale i některých
dalších zemí. Zařazení Indie hned po úvodu nevyjadřuje
prioritu této oblasti, ale spíše vstup v duchu „od vzdálené­
ho k bližšímu", neboť indický subkontinent není těžištěm
tohoto příspěvku.
Indie
S určitou nadsázkou možno říci, že až do 5. století byly
indické dějiny především dějinami severní Indie, což se pro­
jevilo hlavně v období vrcholného rozkvětu guptovské dy­
nastie (asi 275-544). Následujících zhruba tisíc let od pádu
guptovské říše do vzniku říše Mughalů v 16. století před­
stavuje pro nás málo přehledné období. Pomalé pronikání
islámu do Indie začalo anexí části západního území (Sindh)
do arabsko-muslimského chalífátu (712). V l i v islámu sílil
i úsilím pomuslimštěných Turků (od 998), kteří nejdříve
vytvořili v severní Indii vlastní oblasti vlády. První známou
osobností byl zřejmě M a h m ú d z Ghazmy (998-1030); jeho
říše Gháznovců měla centrum v Láhauru (do 1186). Druhá
vlna přišla s Muhammadem z Ghúru, a opět z Afganistanu.
Po vítězství nad vojsky hinduistické konfederace (1192) se
islámskému vlivu otevřela cesta i do střední Indie. Po roce
1412 měl v Indii rozhodující postavení dillíjský sultanát.
Převládalo státní vlastnictví půdy, která se dávala do nájmu.
Za to se do státní pokladny odváděla daň.
N u t n o ovšem říci, že již v o b d o b í rozkvětu guptov­
ské dynastie existoval značně rozvětvený daňový systém.
Z á k l a d e m byla samozřejmě p ů d a - rozdílné formy její­
ho vlastnictví se promítaly i do různých d r u h ů zdaně­
ní. Pozemková daň byla hlavním zdrojem bohatství státu
a královské pokladny. Z á k l a d n í daň (šadbhága) platili
všichni zemědělci a držitelé obdělávané půdy; daň nazývaná
pindakara se platila pouze z občinové půdy. Nejstarší indoevropská daň bali (původně to byl dobrovolný dar králi) byla
v guptovské době povinným příspěvkem na výdaje spojené
s velkými obřady při nejdůležitějších náboženských svátcích.
Guptovská správa zřídila pro vybírání daní, poplatků a cla
(sulka) zvláštní úřad zvaný saulkika. 2
Od zmíněného 16. století se pro indický subkontinent
začala otevírat další etapa, v níž se postupně vyhráno vala jed­
notlivá národní specifika. Přesto, že jako zásadní historicky
předěl vnímáme nástup muslimských dynastií, je nutno si
uvědomit, že islám začal pronikat na indický subkontinent
už po roce 711, kdy arabská expediční vojska porazila spo­
jené domácí indické armády.
U p l y n u l a sotva čtyři století a islámský vliv se projevil
i v daňovém systému. Vybírala se pozemková daň (cháradž),
1
2
Kónig, F. - Waldenfels, H.: Lexikon náboženství. Victoria Publishing, a. s., Praha 1994, s. 202
Strnad, J. a kol.: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, s. 155.
P A G I N A 99
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
daň z hlavy (džizja), daň z domu (kari) a daň z pastvy (čarí).
Narůstající portugalská expanze po 15. století se projevila
spíš v celním systému a platbách v zahraničním obchodě.
Začátky mughalského panování lze položit do časů vlády
Bábura (1483-1530) považovaného za prvního panovní­
ka v řadě tzv. Velkých Mughalů. Na původní hinduistické
obyvatelstvo byla i nadále uvalena tradiční muslimská daň
z hlavy (džizja). Situace se p o n ě k u d změnila po nástupu
Akbara k moci (1560). Tento panovník změnil politickou
mapu hlavně severní Indie, a to téměř k nepoznání. To se
stalo i zásluhou vybudování nového systému civilní a daňové
správy a v neposlední řadě i v důsledku zavedení nového
měnového systému, který se opíral o stříbrné rupie a numis­
matiky dodnes vyhledávané zlaté mukry. 3 Sotva dva roky
od svého nástupu zrušil daň z hlavy (1562) a záhy na to
i daň z hinduistické náboženské poutě, čímž si naklonil vět­
šinu hinduistického obyvatelstva. To byl začátek jeho daňo­
vé reformy. D a l také uskutečnit soupis veškeré orné půdy,
zavedl stejné zdaňování muslimů i hinduistů a přibližně na
polovinu původního stavu zredukoval daňovou administra­
tivu. 4 Monetizace ve společnosti se projevila především tím,
že převedl placení pozemkové daně z naturální na peněžní
formu.
Osmanské říše položil Osman (1288-1326), který rozšířil
zděděná území a v roce 1299 přijal titul sultán.
Za vlády prvních Abbásovců (749-1258) odpovídal za
finance a ostatní správní záležitosti vezír, ale později byl usta­
ven nový úřad, který se zabýval naprosto výlučně jen správou
státních financí. Za perských a tureckých režimů se pro tuto
funkci vžil termín defterdár, což znamená doslova „správce
registru" a ve volném překladu by mu přibližně odpovídal
termín vrchní správce financí.
V souladu s islámským zákonem disponovala téměř každá
muslimská vláda dvěma státními pokladnami. Jak za první
- všeobecnou pokladnu, tak za druhou, která se označovala
jako „zvláštní" (chássa), nesl odpovědnost vrchní správce
financí. Rozdíl mezi n i m i není úplně jasný, ale určité údaje
svědčí o tom, že druhá někdy sloužila k vyrovnání deficitu té
první. Všeobecná pokladna hradila především výdaje spojené
s pobytem vojenských posádek v hlavním městě a náklady
na provoz panovnického dvora. Podle zprávy, která pochází
z doby vlády chalífy al-Ma'múna, činila tato částka šest tisíc
dinárů denně.
O s m a n s k á říše
Z a t í m c o všeobecná pokladna nesla náklady spojené
s osobou panovníka jako vojenské a politické autority, spe­
ciální pokladna hradila především veškeré výdaje panovní­
ka jakožto hlavy muslimské náboženské obce. Musela tedy
uhradit náklady spojené s poutěmi do M e k k y , výdaje na
údržbu pohraničních pevností využívaných při džihádech,
platy soudců (kádí) a jiných činitelů prosazujících dodržo­
vání Božího zákona, náklady spojené s provozem kurýrní
služby, příležitostně platila výkupné za zajatce, hradila výdaje
spojené s příjímáním vyslanců a v neposlední řadě se z ní
rozdávaly štědré dary básníkům a jiným vhodným obmyš­
leným osobám.
V zásadě i státní příjmy v Osmanské říši v 17. až 19. sto­
letí pocházely z islámských daní - to znamená z daní, které
uvádí Korán. Byla to pozemková daň (cháradž), daň z hlavy
(džizja), kterou platili i nevěřící, a nakonec i dani se blížící
platba s některými rysy poplatku (zakát). Zisk ze všech zmí­
něných zdrojů plynul do všeobecné pokladny. Odváděly se
do ní běžně i další poplatky, cla a mýtné, jež se souhrnně
označovaly termínem mukús, a jež muslimští vládci vybírali
navzdory právníkům, kteří je zavrhovali jako nezákonné.
Zdrojem příjmů zvláštní pokladny byly kromě výnosů z chalífových soukromých pozemků a zisků také pokuty, konfiska­
ce a majetek, který propadl ve prospěch státu jako odúmrť.
Rozsáhlá osmanská říše měla svůj začátek v nepatrném
panství, které koncem 13. století založila kočovná horda
z kmene tureckých O g u z ů v západní části Malé Asie. Již
v 9. století přijali islám a k vystěhování z původní uraloaltajské vlasti je přiměl tlak mongolských kmenů. Přední
A s i i tehdy ovládali Seldžukové. Základ k vytvoření budoucí
Do pokladny plynuly příjmy jak v hotovosti, tak v podo­
bě naturálií. Stříbrný dirham byl platidlem na území někdejší
sásánovské říše, v Iráku a Iránu, ale i v oblastech dále na vý­
chod ve Střední A s i i a severozápadní Indii. Na území bývalé
byzantské říše, v Levantě a Egyptě, v západní a jihozápadní
Arábii se platilo zlatým dinárem. Směnný kurs mezi dinárem
To ovšem netrvalo dlouho; Akbarův nástupce Džahángír
začal zemi orientovat zpět k muslimské dominanci a ortodox­
nímu způsobu života. Další panovník v pořadí - Aurangzéb
- uvalil v roce 1680 na hinduisty znovu daň z hlavy. Byl to
v pořadí třetí a zároveň poslední Velký Mughal. Po jeho smrti
propukly boje o nástupnictví. 5 Historiografie však spojuje
období tzv. zlatého věku mughalské říše trvající do druhé
poloviny 16. století právě se j m é n e m prvního z Mughalů
-Akbara.6
Indie měla v 19. století stříbrnou měnu a malý oběh pa­
pírových peněz. Musela však platit ve zlatě velkou koloniální
daň, splátky a úroky z půjček a platy a penze pracovníků ko­
loniální správy a britských zaměstnanců nej různějších pod­
niků a firem. Ročně šlo o částku kolem 15-20 m i l . Lstg.
Protože indické vládní příjmy byly ve stříbře, jehož hodnota
klesala, hrozilo posléze vyčerpání a nakonec kolaps~štátních
financí. Po roce 1893 byla indická vláda nucena vytvořit
rezervní fond zlata, jehož velká část se ovšem nacházela
v Londýně.
Cit. dílo, s. 467.
Pozemková renta placená jako daň státu byla vždy největším zdrojem státních příjmů; súfijským šejkům a muslimským duchovním se však propůjčovala
bez daňové povinnosti. Akbar uskutečnil zmíněný soupis s tím, že třetina připadla státu. Blíže viz: Indie a Indové od dávnověku k dnešku. Vyšehrad, Praha
1997, s. l l l a n á s l .
5
Krása, M. a kol.: Indie a Indové. Vyšehrad, Praha 1997, s. 113.
6
Britská teritoriální expanze, která začala v 1. polovině 19. století, zásadně poznamenala další vývoj indické společnosti, v níž se stále víc infiltrovaly a udomácňovaly administrativně-správní instituty charakteristické pro britskou koloniální správu.
3
4
PAGINA
100
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
a dirhamem se přirozeně měnil v závislosti na cenách zlata
a stříbra. Teoreticky jednomu dináru odpovídalo deset dirhamů. Dochované oficiální účetní záznamy svědčí o značném
kolísání jejich hodnoty - někdy například jednomu dináru
odpovídalo i dvacet a více dirhamů.
Právě na příkladu nám historicky i geograficky nejbliž­
šího Turecka jako střediska a nakonec i nástupce Osmanské
říše si lze nejlépe ozřejmit některé souvislosti a kořeny ma­
jetkových a daňových vztahů v zemích Blízkého a Středního
Východu - všude tam, kde každodenní život určoval a určuje
islám.
V islámu, stejně jako v křesťanství, mělo společenství
věřících klíčové postavení. Islám však nezná dualismus církve
a státu. Islámská obec - u m m a - je současně náboženský
i politický útvar; je politickou korporací, nadnárodní jed­
notou a zároveň společenstvím věřících. Její vůdce, chalífa
(kalif) je považován za náměstka posla Alláhova. Bylo tomu
tak i ve sledované době, kdy nejvýše postavený duchovní
byl i světskou hlavou muslimů; pouze v pozici hlavy státu
vystupoval jen vůči jinověrcům. S postupným rozpadem úze­
mí ovládaným chalífou si instituce chalífátu uchovala spíše
symbolický význam. 7
Trvalo několik století, než se islámská obec, umma, sta­
la komplexní sociálně-kulturní integrantou prostoru, který
arabská vojska dobyla v průběhu sedmdesáti let od smrti
proroka Mohameda. Slova Koránu, podle nichž ctitelé svaté
knihy (lid Knihy, což znamenalo jak Židy, tak i křesťany)
mají být tolerováni, pokud předtím přijali nadvládu musli­
mů a platí j i m zvláštní daň, byla ve dvojím směru překážkou
energické misijní činnosti. Zákon boží i zákon finanční byly
na jedné straně. Až při příležitosti stého roku výročí hidžry
(začátku islámského letopočtu) 8 došlo u pozemkové daně
k vyrovnání tohoto rozdílu formou nájemného, které kon­
vertité platili prostřednictvím místních obcí. Ale i potom
postupovala islamizace hlavně křesťanského obyvatelstva
v Sýrii, Egyptě a severní Africe pomalu. Zde je třeba zdů­
raznit, že pro monofyzity (kopty a jakoBky), jakož i dioíyzity
(nestoriány) muslimské panství bylo v mnoha směrech méně
tíživé než panství byzantské, které vynucovalo náboženskou
uniformitu.
S nástupem osmanské dynastie se setkáváme s důklad­
nějšími informacemi o daňovém systému. Jako příklad nám
poslouží finanční rozpočet na rok 1669-70. Veškeré finanční
položky se udávají v asperech (turecky akče), což byla malá
stříbrná mince, jejíž hodnota původně odpovídala zhruba
jednomu klasickému dirhamu, ale později se přirozeně měni­
la v závislosti na hodnotě jiných cizích měn. Podle tohoto
rozpočtu činil celkový příjem osmanského státu 612 528 960
asperů včetně výnosů z pozemkových daní, daní z hlavy, cel­
ních a nej různějších jiných poplatků, lenních příjmů, zisků
z pronájmu berního práva a majetku, který propadl státu
po úmrtí osob bez dědiců. Výdaje v uvedeném roce dosáhly
výše 637 206 348 asperů - z toho tvořila částka 398 392 602
asperů náklady na armádu a válečné výdaje, 180 208 403
asperů na panovnický dvůr a na chod sultánovy domácnosti
a kanceláří ústřední státní správy se vynaložilo 5 032 512
asperů. Dále je uvedeno, že zbývajících 44 572 831 asperů se
utratilo na rozmanité účely. Stejně jako starší účetní přehledy
i tento je rozdělen podle daní a oblastí, ale už v něm nejsou
uvedeny naturálie jako jedna z možných forem placení daní.
Zahrnuje však velice detailní soupis různých potravin, včetně
druhů a množství, které se toho roku dodaly do kuchyně
panovnického dvora, a materiály, které přišly do dvorních
dílen „vedle platby v hotovosti".
S a m o s t a t n ě se lze zmínit o vztahu vlastnictví p ů d y
a daňové povinnosti. V osmanské říši lze od počátku pozoro­
vat kontinuitu některých ekonomických a administrativních
prvků přenesených z Byzance, 9 např. některé formy držby
půdy, ale i některé druhy daní a pod.
Osmansky lenní systém byl v zásadě založen na propůj­
čení práva vybírat pozemkové daně. Tímár pak bylo ozna­
čení pro vojenské léno, na které neměl vlastník trvalé právo
a které bylo podmíněno vojenskou službou. Původně začal
propůjčovat volné pozemky, s nimiž se spojovalo právo vybí­
rat z nich daně, pouze sultán; po čase se tato praxe rozšířila
i na dvorní hodnostáře a na feudální pozemkovou šlechtu.
Nájemci trvalého daňového práva získali po čase značnou
hospodářskou a politickou moc a stala se z nich vlivná majet­
ná třída. Nešlo tedy v pravém slova smyslu o pronájem půdy,
ale daňového oprávnění. Daňový výnos nahrazoval chybě­
jící plat ze státní pokladny. Nájemce na pozemku často ani
nesídlil a obyvatelé nebyli vůči němu v poddanském vzta­
hu, ačkoli mohl v případě potřeby vymáhat daně i násilím. 1 0
Tento systém dosáhl svého vrcholu v 16. století, ale udržel
se až do začátku 19. století. 1 1
Rozhodování o náboženských otázkách bylo a je věcí učenců, tzv. ulamů, kteří jsou teology i právníky v jedné osobě. Ulamové, podobně jako méně učení
mullahové, nejsou knězy ve smyslu podobném křesťanským kněžím. Je to spíš svobodné povolání, jehož orientace je utvářena jednak tlakem celkového
esprit de corps, jednak vlivem silných osobností z jejich středu. Ulamové rozhodují na základě věčného Božího slova, jak je oznámil Proroku archanděl
Gabriel a jak je zapsáno v Koránu, ale také na základě jiných výroků a činů Mohamedových, které byly potvrzeny společníky Prorokovými nebo jinými
spolehlivými svědky. Tyto výroky - hadísy - tvoří páteř tradice, která je známá jako sunna. Spolu s Koránem se hadísy staly základem islámského zákona,
šarf i (Boží zákon). Krejčí, J.: Postižitelné proudy dějin. SLON, Praha 2002, s. 80-81.
8
Mohamed se narodil kolem roku 570 v Mekce na Arabském poloostrově (v nynější Saudské Arábii). V prvních letech po svém osvícení byl vystaven silnému
tlaku svých spoluobčanů. V roce 1615 se větší část věřících vystěhovala do Etiopie, Mohamed však zůstal v Mekce pod ochranou své rodiny. Po smrti své
ženy však ztratil ochranu a jakoukoli podporu a tak v září 622 Mekku opustil a uchýlil se do Mediny. To byla pověstná hidžra. V Medině byly vytvořeny
podmínky pro přetrvání muslimské obce. Druhý kálif Umar I. to stvrdil tím, že dodatečně ustavil rok hidžry za první rok islámského letopočtu.
9
Název bývalé dórské osady Byzantion - založené snad Megařany - na jejímž místě vybudoval císař Konstantin Veliký město Konstantinopol (oficiální
název ovšem zněl Nea Rome), které se v roce 330 stalo sídelním městem dosud jednotné římské říše. Hradečný, P. a kol.: Dějiny Řecka. Nakladatelství
Lidové noviny, Praha 1998, s. 6, 9 a 26.
10
Na rozdíl od evropských feudálů nevykonával spravedlnost, nemohl udělit část svého léna jako podléno další osobě a nesloužila mu početná družina.
11
Nutno ovšem poznamenat, že výrazy „feudální" a „léno" jsou specifické západoevropské termíny a při jejich užití ve spojení s Blízkým Východem jsou
jen volnou analogií. Blíže viz Lewis, B.: Dějiny Blízkého Východu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995, s. 118 a 183.
7
PAGINA
101
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Jinak to znamenalo, že pozemky, kterými disponoval
zpravidla stát, se propůjčovaly jako léno do trvalé a nezrušitelné držby. Doživotní právo na užívání půdy bylo převoditelné a dědičné, a v závěrečné fázi dějinného vývoje
přestalo být svázáno i s věcnou službou a nebylo závislé ani
na postavení lenníka. Jemu zákon ukládal pouze povinnost
odvádět určitou částku do státní pokladny. Daně ovšem vy­
bíral jen on sám. Jeho příjem tvořil rozdíl mezi částkou,
kterou získal výběrem daní, a částkou, kterou odvedl do
státní pokladny.
Tento systém byl zřejmě odvozen od byzantského vztahu
držby (emfyteuzis), měl však dvě vývojová stádia. Nejdříve se
k užívání propůjčovala půda, po skončení poslední vlny arab­
ských výbojů se takto pronajímalo pouze daňové oprávnění.
V rámci tohoto systému stát nemusel vyplácet lenníkovi plat
ze státní pokladny, protože beneficient participoval podle
míry vlastního přičinění na daňovém výnosu. Na nájemce
daňového práva se však často vztahovala povinnost vojenské
služby. Tato forma úhrady za vykonané služby se rozšířila
hlavně v době, kdy státní pokladna zápasila s nedostatkem
peněz. Pokud lenník nemohl z nějakých důvodů ve službě
pokračovat, pronájem daňového práva se ukončil, protože
na rozdíl od jiných forem pronájmu se nejednalo o doživotní
a nezrušitelné právo. Praxe však nezřídka vedla k tomu, že
lenníci dosáhli toho, že se toto léno stalo doživotní, dědičné
či převoditelné. V určitém smyslu se pak tento systém začal
podobat feudálnímu systému středověké Evropy.
Jinou možnost poskytoval stát v podobě smlouvy, v níž
byla stanovena paušální částka, kterou bylo nutno odvést do
státní pokladny. V tomto případě se už státní správa nepo­
dílela ani na stanovení výše daní, ani na jejich vybírání. To
bylo úkolem prostředníka, kterým se mohl stát např. náčel­
ník kmene, hlava náboženské obce nebo podnikatel, který si
právo vybírat daně koupil. Právo vybírat daně s povinností
odvádět stanovený paušál bylo možno koupit především od
státu; jak již bylo uvedeno, postupně tak bylo možno zís­
kat „léno" i od vojenských nebo jiných daňových nájemců.
Platilo, že výši daní i způsob jejich vybírah(si takový nájemce
určoval sám. Státní moc zde víceméně sporadicky zastupoval
daňový dozorce, který se však na samotném vybírání daní
přímo nepodílel. Smlouvy se uzavíraly zpravidla na jeden
rok.
V časech politické nejistoty a převratných změn, o něž
nebyla na Blízkém Východě nouze, se pozemkoví vlastníci
snažili svůj majetek rozšířit. Někdy se stávalo, že vlivný po­
zemkový velmož nabídl v neklidném období svou ochranu
méně majetným sousedům, kteří nebyli schopni svůj majetek
účinně chránit. V dobách občanských válek, při invazi cizích
vojsk nebo po změně režimu tito menší vlastníci sami žádali
své mocnější sousedy o pomoc a dobrovolně j i m postoupili
všechna svá majetková práva výměnou za to, že j i m bude pra­
videlně vyplácen dohodnutý obnos. Taková praxe vedla často
k tomu, že ochránce nakonec přičlenil svěřené pozemky ke
svým vlastním. V dobách nepokojů, které někdy vyvrcholily
nastolením nového režimu, pozemky někdy pouze změnily
majitele nebo nájemce daňového oprávnění; daleko častěji
však stát po převratu všechny pozemky zkonfiskoval, přeroz­
dělil a znovu propůjčil do užívání novým lenníkům.
PAGINA
102
Otázka držby půdy a organizace zemědělské produkce
sehrávala vždy významnou roli ve snaze o charakteristiku
politického, ekonomického a sociálního uspořádání nejen
Osmanské říše, ale prakticky kteréhokoli státního útvaru.
Klasický systém držby p ů d y a organizace zemědělské
produkce v Osmanské říši vždy úzce souvisely se samotnou
organizací státu a byly pod pečlivým státním dohledem.
D ů v o d e m takové provázanosti byla nejen skutečnost, že
zemědělská výroba tvořila páteř osmanské ekonomiky, ale
i fakt, že na státní držbě p ů d y a dočasném p r o n á j m u je­
jích výnosů spočívala vojensko-politická struktura celé říše.
Obecně se dá říci, že charakter osmanského zemědělského
systému odpovídá blízkovýchodnímu modelu organizace vel­
kých říší, který je možno vysledovat v historické posloupnosti
až do starověké Persie. Nelze tvrdit, že osmanský systém drž­
by půdy vyvěral ze samotné podstaty islámského práva; často
s ním byl slučitelný jen díky velké lexibilitě fiqhu (islámské
jurisprudence). Zatímco islámské právo chrání soukromou
držbu jednotlivce a práva vlastníka, bylo pro osmanský stát
životně důležité udržet si kontrolu nad většinou půdy a jejích
výnosů. Proto také vznikal systém státních zákonů (órfi kánún) a sultánových nařízení, který tuto kontrolu umožňoval.
Stát se snažil ovládat převážnou většinu zemědělské půdy
(nebo půdy zemědělsky využitelné), protože na tom přímo
závisel nejen jeho finanční systém, ale také jeho schopnost
vytvořit a udržovat efektivní vojenské jezdectvo. Vzhledem
k nedostatku stříbra si stát nemohl dovolit platit svou armá­
du hotovými penězi. Protože však permanentně připravená
armáda byla pro výboj nou říši gházíjovského původu exis­
tenční nutností, jedinou cestou se ukázal být systém, který
by umožňoval vyplácet vojsko v naturáliích. Podle nejmenšího z dočasně udělovaných lén — tímárů — bývá osmanský
systém nazýván též „tímárský".
Podíl půdy ve státním vlastnictví - „míří" — představo­
val koncem 18. století přibližně 9 0 % veškeré půdy v zemi.
Tato půda byla předmětem zmíněného pronájmu, a to dvě­
ma způsoby. Za prvé to byl klasický pronájem jednotlivci
na základě nájemní smlouvy (mukataa). Takto pronajímaná
půda byla označována jako „mukataalu". Nájemce nepodlé­
hal daňové povinnosti jako jiní poddaní rolníci a platil pouze
desátek. V případě druhého typu pronájmu - tapulama, pro­
nájem za poplatek „tapu" - byl nájemcem poddaný (reaya)
a získáním půdy se statusem „tapulu" do trvalého pronájmu
se stával součástí základní jednotky osmanského systému
organizace státu: čift-hane, z čehož mu vyplývala m n o h á
práva a povinnosti. Většina osmanské státní půdy měla sta­
tus „tapulu" a byla rozdělena na jednotlivé čifty. Jeden čift
tvořil statek, ke kterému patřilo určité množství půdy, tak
aby uživilo domácnost (hane) nájemce a navíc bylo schopno
vyprodukovat přebytek, který m o h l nájemce odvádět jako
„nájem", a také daně.
Pokud jde o povinnosti vyplývající z trvalého pronájmu
čiftu, úzce souvisí s dalším charakteristickým prvkem osman­
ského systému organizace státu - s tímáry.
Tímár představoval právo sipáhího (příslušníka osmanské
armádní jízdy) vybírat stanovenou část státního příjmu z ur­
čitého území od rolníků jako svůj plat. Nepředstavoval tedy
vlastnické právo k danému území; tímár byl nedělitelný a sí-
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
páhí ho nemohl prodat ani postoupit jiné osobě. Na území
svého tímáru měl sipáhí dohlížet na zavádění a dodržování
nařízení státní moci, dále pronajímat opuštěnou půdu a měl
také právo rozhodovat o nových nájemcích čiftů a vybírat
od nich „tapu".
Nej důležitější povinností byla povinnost platit daně.
Daňové zatížení rolníků představovala kromě desátku (ósr)
také daň z půdy: čift-resmi v případě muslimů nebo ispence,
šlo-li o nemuslimy. Tato daň nahrazovala do značné míry
tradiční povinnost roboty, která v osmanském systému ne­
nabyla nikdy toho významu jako např. ve středověké Evropě
a postupem času téměř úplně vymizela. Nevycházela z islám­
ského práva, byla pouze výsledkem snahy osmanského státu
zachovat si co nejvíce z daní vybíraných od rolníků ještě
před nastolením osmanské nadvlády. Tyto platby - ósr a čift-resmi, resp. ispence — odváděl rolník tímárlímu. Další daně
plynuly do státní pokladny. Dospělí nemuslimové mužského
pohlaví platili v souladu s islámským právem daň z hlavy (cizye), jejíž výše se odvíjela od ekonomických možností plátce.
Muslimové i nemuslimové pak platili poměrně nízkou daň
z hospodářských zvířat. Kromě těchto pravidelných plateb
existovaly také nepravidelné daně (tzv. avariz-i divaniyye),
většinou odůvodňované potřebou krytí mimořádných vý­
dajů spojených s válečnými výpravami. Tyto daně se však
postupem času staly rozhodující složkou daňového zatížení
obyvatelstva. Existovaly skupiny poddaných, které byly od
těchto mimořádných daní osvobozené. M e z i zemědělci to
byli např. pěstovatelé rýže, dále pak i chovatelé koní. Kromě
daní platili rolníci i nej různější příležitostné poplatky (rti­
sům), jejichž výnos se dělil mezi tímárlího a státní poklad­
nu. M e z i ně patřily např. poplatky za obchodní transakce,
svatební daň (měla ovšem spíše charakter poplatku), ale také
např. pokuty a jiné sankční platby. Daně se původně odvádě­
ly v naturáliích i v penězích, postupně však převládl peněžní
způsob placení.
Z dosavadního je zřejmé, že bylo v zájmu osmanského
státu zvětšit rozlohu obdělávané pudy. Pokud měl stát k dis­
pozici opuštěné území, na kterém se nacházela půda vhodná
k obdělávání bez nutnosti předcházející rekultivace, pronajal
ho formou smlouvy muktaa. Byla zde však i území, která
mohla nabýt produkční schopnosti až po jejich zvelebení, což
nezřídka vyžadovalo značné investice. Vybudování zavlažovacího systému nebo vysušení bažin bylo často nad síly rodin­
ných jednotek, na nichž se zakládal systém čift-hane. O tuto
p ů d u žádali příslušníci vojenské či náboženské elity, kteří
většinou disponovali dostatečnými finančními prostředky
k rekultivaci příslušného území. V osmanské říši nemohl
nikdo zabrat opuštěnou a neobdělávanou půdu automaticky.
Stát chtěl tento proces mít pod kontrolou a vytvořil pro to
i patřičný právní rámec, jinak hrozilo, že by mohlo docházet
k neoprávněné uzurpaci půdy a k následným konfliktům. Na
základě předloženého projektu mohl sultán žadateli přidělit
území do soukromého vlastnictví (múlk). Tento sultánův
„úděl" (temlik) dával novému vlastníkovi právo s p ů d o u
volně nakládat; stát se pak v jeho prospěch vzdal svých daní
a navíc i svých policejních pravomocí.
12
Přesto, že se formou temliku dostala půda do soukro­
mého vlastnictví jednotlivce, jeho vlastnická práva neby­
la absolutní, nýbrž p o d m í n ě n á . Ústřední moc vycházela
z předpokladu, že vlastně všechna dobytá půda v říši patří
muslimské obci, tedy v oficiální interpretaci muslimskému
státu. Proto i výnos osobní daně rolníků - čift-resmi - patřil
podle obyčejového práva státu.
K r o m ě temliků, jejichž prostřednictvím přecházely na
nového majitele všechny příjmy z půdy, existovala také půda
ve vlastnictví státu a soukromníka (divání-malikáne), kde se
spoluvlastníci o výnos dělili. Rolníci platili daně zvlášť státu
a zvlášť majiteli, jímž m o h l být i vakf. 1 2 Velikost podílu se
odvíjela od úrodnosti půdy a místních zvyklostí.
A b y osmanský byrokratický aparát získal dostatečný pře­
hled o poměrech na dobytém území a udržel si kontrolu nad
půdou, poddanými i nad příjmy z nich plynoucími ve všech
provinciích říše (sancak), uskutečňovaly se jednou za dvacet
až třicet let inspekce (tahrír). Pověřený státní úředník (emín)
v doprovodu pomocného úředníka - písaře (kátib) shromaž­
ďoval informace o obyvatelstvu, obdělávané půdě, sadech,
pastvinách a vinohradech tak, aby bylo možno na základě
těchto údajů stanovit přiměřeně daně; předmětem inspekce
byla tedy hlavně skutečnost, zda za uplynulé období nedošlo
ke změně okolností, které by mohly být důležité z pohledu
daňové správy. Konkrétním úkolem této inspekce bylo ověřit
na základě získaných údajů nároky tímárlíů. Současné se
uskutečnil i soupis dospělého obyvatelstva. Inspekce měla
též za úkol zjistit a zapsat místní daňové zvyklosti a napsat
zprávu o všech tímárlích a jejich ozbrojencích (cebelu).
Soupisy, na jejichž základě se odváděla cizya a mimořádná
daň (avarýz), zabezpečoval místní kádí. Předmětem inspekce
však nebyl soukromý majetek (miilk).
Zjištěné údaje se shromažďovaly v tzv. sulánských sou­
pisech (defter-i hákáni) a na jejich základě se stanovovaly
daně a současně sloužily i jako územní katastr, podle něhož
se pak uplatňovaly zákonné nároky na půdu. Daňová poli­
tika osmanského státu, který se snažil maximalizovat příjmy
a formou mimořádných daní získávat od poddaných stále
vyšší částky, však časem vedla ke zhoršení ekonomické situ­
ace většiny obyvatelstva.
V průběhu 17. století stát postupně rezignoval na pra­
videlné inspekce a centrální kontrolu místních daní. Rifa at
A l i Abou-El-Hadj viděl v pozadí tříštění vládní vrstvy, které
vedlo k decentralizaci moci. Rozklad administrativy a poli­
tického systému způsobil další nejistotu a bezpráví, např.
uzurpování půdy, dvojí zdanění a pod. Oslabení centrální
moci, neschopnost státu zajistit efektivní výběr daní a akutní
potřeba hotovosti na vyplácení žoldnéřů a janičářských oddí­
lů donutila státní aparát pronajímat právo vybírat a ponechat
si výnos daní ze státní půdy na určité období (iltizam). Stát
převzal přímou kontrolu nad půdou, která byla dosud sou­
částí tímárského systému. V dražbách pak prodával právo na
výběr všech daní z této půdy počas stanoveného období. Ten,
kdo v dražbě získal tento pronájem (múltezim), se počas sta­
novené doby, po kterou získal kontrolu nad půdou a jejími
výnosy, snažil vytěžit maximum bez ohledu na dlouhodo-
Vakf (arab.) - v islámském právu nezcizitelný majetek věnovaný na veřejněprospěšné účely, nejčastěji vzdělávací, náboženské a dobročinné.
PAGINA
103
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
bé perspektivy daného území a neměl zpravidla ani zájem
o dlouhodobé investice.
S úpadkem tímárského systému, který v pozdějším ob­
dobí již nevyhovoval změněným podmínkám, se stát snažil
zajistit přítomnost ozbrojených složek v provinciích jiným
způsobem. Bylo na guvernérech, aby vytvořili a financovali
vlastní ozbrojené sbory, jejichž členové se rekrutovali z řad
poddaných. Protože vliv guvernéra a délka jeho setrvání ve
funkci do značné míry závisely od početnosti a síly těchto
ozbrojených útvarů, byli guvernéři nepřímo nuceni získat
potřebné peníze za každou cenu, což většinou nepřispívalo
ke stabilitě a prosperitě svěřené provincie. Zpravidla s oz­
brojeným průvodem cestovali po vesnicích jejich zástupci
a vymáhali jednorázové daně. Navíc, byl-li guvernér sesa­
zen, přišli jeho žoldnéři o práci a často se pak v tlupách po­
hybovali po venkově a žili - nucené - na úkor vesničanů,
zpravidla do té doby, než se objevil další zájemce o jejich
služby. Nespokojenost venkovského obyvatelstva, kteří trpěli
nadměrným daňovým zatížením a přestali pociťovat dřívější
podporu státu proti uzurpátorským satrapům, se začala pro­
jevovat stále častějšími sociálními nepokoji. Na venkově se
množila jednoduchá opevnění na ochranu před loupeživými
tlupami i před výběrčími daní. Jiní hledali ochranu před kořistnými provinčními úředníky u vlivných osob v Istanbu­
l u . Sultánům se tento status quo pochopitelně nezamlouval
a v těchto konfliktech se často stavěli na stranu poddaných
s tím, že j i m dali dokonce právo odepřít guvernérovi a je­
ho lidem vstup do vesnice. Tato opatření však nic neřešila,
protože šlo o sporadické případy a státní moc navíc neměla
účinné prostředky, jak ilegálnímu vybírání daní čelit.
Ke kumulaci půdy v rukou vlivných provinciálů dochá­
zelo i p ř í m o u uzurpací státní půdy, která ovšem již byla
v trvalém p r o n á j m u rolníků. V tomto případě obyvatelé
platili daně státu a o zbytek výnosu je připravil nový pán.
V jeho zájmu však nebylo připravit rolníky o půdu^neboť by
na sebe musel převzít nové závazky a navíc by těžko sháněl
jiné pracovní síly. Proto čift-hane zůstala základní jednotkou
zemědělské výroby i po rozpadu tímárského systému. 1 3
Akutní nedostatek hotovostních peněz tedy nutil stát
uskutečňovat dražby práva spravovat státní půdu a vybírat
z ní daně. Tento postup zákonitě vedl k hromadění půdy
v rukou nově vznikajících provinčních elit, které tak získaly
nejen značný vliv, ale i vysokou míru autonomie ve vztahu
ke státnímu aparátu.
Uzurpátoři uplatňovali vůči rolníkům, kteří žili na jejich
panství, nejrůznější metody. Stávalo se například, že múltezim, který si v dražbě koupil právo na výnos ze státní půdy,
vědomě nadsadil výšku daňového zatížení a donutil tak rol­
níky k tomu, aby ze své půdy raději odešli.
Nedostatek volné pracovní síly měl za následek používání
nejrůznějších způsobů, jak si ji udržet a současně připravit
rolníky o jejich právní nárok na trvalý pronájem - obcházení
legálních dědiců, zadlužení rolníků a následné zneužívání
věřitele na nátlak, padělání d o k u m e n t ů a pod. Ú č i n n o u
metodou bylo dosáhnout zadlužení rolníka nadměrným zda­
13
ňováním, což ve svém důsledku často vedlo nejen ke ztrátě
půdy, ale i k omezení možností jeho migrace. Tomuto způ­
sobu se říká peonáž a uplatňoval se především v oblastech,
kde byl nedostatek volné půdy a málo rolníků. T í m , že stát
umožnil vlivným provinciálům stát se multezimy v jejich
kraji, usnadnil j i m možnost následně stanovit rolníkům
nadměrné daně, tím je zadlužit a v konečném důsledku je
donutit pro ně pracovat v námezdném postavení. Soudy už
přestaly být pojistkou proti tomuto zneužití, protože soud­
ce se většinou dostal do situace, kdy pro něj bylo výhodné
spolupracovat s místními vlivnými ayany. Státní pokladna
trpěla nejen zcizováním půdy, ale i migrací obyvatelstva, kteří
se tak ztráceli z fiskální evidence; daně, které měli odvádět
státu, končily většinou v rukou ayana, na jehož území se
usadili. Stát se snažil čelit daňovým únikům tím, že začátkem
17. století převedl daňové zatížení z rodiny (hane) na půdu,
takže t i , kteří se zmocnili půdy, podléhali stejnému zdanění.
Stát současně zdanil venkovské zemědělce bez ohledu na to,
zda skutečně půdu mají nebo o ni přišli. Definice „poddané­
ho rolníka" tak prošla proměnou, z níž vyplývalo, že reaya je
ten, kdo je registrován v soupisu zdaňovaných domácností.
Po nástupu sultána M a h m ú d a II. stát potvrdil svůj práv­
ní nárok na většinu půdy, faktickou kontrolu nad výběrem
daní se mu však už získat nepodařilo. Gúlhanský edikt sice
zrušil iltizam, sultán však byl záhy přinucen toto nařízení
změnit, protože státní výběrčí nebyli schopni vybírat daně
natolik efektivně, aby se to státu vyplatilo.
Na základě zákona z roku 1858 stát zavedl registraci, aby
tak získal lepší kontrolu nad p ů d o u a z ní plynoucími daně­
m i ; bylo proto zdůrazněno, že o všech převodech půdy musí
být státní správa informována. V tomto zákonu se projevily
i relikty minulosti, jako např. snaha státu ovládnout všechnu
půdu, ale také známky modernějšího, kapitalistického pří­
stupu, jako např. ochota obětovat přímé zisky ve prospěch
udržení produkce, zájem na kontrole daňového inkasa a pod.
Zákon jako takový byl ovšem typickým produktem přechod­
ného období, v němž vznikl.
Pokud jde o držbu půdy a organizaci výběru daní, zane­
chala Osmanská říše státům, které vznikly po jejím rozpadu,
značně problematické dědictví - vliv aghů jako prostřední­
ků mezi státem a rolníky musel být eliminován důsledným
prosazováním daňových i agrárních reforem, což vyžadovalo
politickou vůli a odhodlání postavit se proti silné a vlivné
sociální vrstvě. Jenom tak se mohli ze závislých rolníků stát
občané moderního státu. Nároky na konkurenceschopnost
zemědělské produkce iniciovaly slučování drobných rolníků
do družstev, které však alespoň v Turecku neznamenaly zánik
soukromého vlastnictví půdy.
Všeobecně můžeme říci, že hranice mezi soukromým
pozemkovým vlastnictvím a pronájmem státní půdy nebyly
vždy úplně jasné. V období, kdy měl stát vládu pevně v ru­
kou, se zvětšovala rozloha státních pozemků na úkor sou­
kromých a naopak, v časech destabilizace a následné decen­
tralizace jevili jednotlivci snahu uchvátit moc a dokonce si
přisvojovat státní majetek. Na konci 17. a v průběhu 18. sto-
Viz Martykánová, D.: Vývoj držby půdy v Osmanské říši. Historický obzor, č. 11-12/2002, s. 274 a násl.
PAGINA
104
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 ( 2 0 0 6 )
letí už byl například pronájem daňového práva předmětem
dědictví a téměř se rovnal soukromému majetku. Termín
„uzurpace" se používal jak v případě záběru soukromé půdy
státem, tak i v opačném případě.
V otázce vybíraní daní se angažovaly i tamější cechy.
Hlavně v raném období, když se ještě nevytvořilo takové
množství úřadů, ulehčovaly cechy státu práci kolektivním
výběrem daní. V arabských provinciích si cech tuto funkci
zachoval i v dalším období. Zabezpečoval jejich pravidelné
odevzdání, dělení mezi členy; za celý průběh byl odpovědný
šejch. Turecké cechy se v pozdějším období přestaly výbě­
rem daní zabývat, ale výjimečně se mohly za své členy zaru­
čit, nebo j i m poskytnout půjčku. V Istanbulu v 1 9 . století
měl výběr daní na starosti muhtasib a jeho pomocníci, kol
oglanlari. Ti pracovali zároveň jako inspektoři řemesel. Cech
j i m poskytoval registrační záznamy o povolení na výrobu
a obchod. Cech sice nevybíral státní daně, ale některé poplat­
ky šly hromadně přes cechové úředníky. V e k i l - v cechu
nosičů a povozníků - vybíral část výdělku svých podříze­
ných a platil z toho různé poplatky, ale například i nájem.
Kethúda většiny cechů na Kapali Carsi v Istanbulu byl odpo­
vědný za včasný výběr peněz na zaplacení nájmu části tržiště.
Daňový systém se začal měnit na konci vlády M a h m ú d a II.
Řemeslníci a obchodníci začali od roku 1 8 3 9 platit daň ze
zisku, která se ale zpočátku příliš nelišila od předchozí daně
z majetku (šlo asi o 0 , 5 %). D a ň ze zisku se v roce 1 8 5 8 , kdy
se zavedly registry o nárůstu majetku, zvýšila na 3 %. Tyto
daně vybíral státem placený úředník.
Podstata daňové politiky osmanské říše umožňuje čás­
tečně objasnit a vysvětlit některé nepřesnosti nebo dokonce
předsudky týkající se náboženské oblasti. Ještě dnes vedou
ideologické motivy a zájmy k šíření hrůzostrašných příbě­
hů o vynuceném přestupování na islám a o násilné obřízce.
Docházelo k tomu při odvetných opatřeních, rozhodně to
však nebylo pravidlem. M u s l i m ů m stačilo, kdyžJřřésťané
(pokládaní za „národy Písma") uznávali islámskou svrcho­
vanost a platili j i m tribut. Islám jako státní náboženství více
nepožadoval. Proč by tedy ochudobňovali státní pokladnu
a nutili podrobené křesťany bez výjimky na islám? Vždyť
zvláštní daň pro křesťany (a Židy) - džizja čili daň z hlavy
— přinášela nemalé finanční prostředky. 1 4 Jestliže by křesťané
konvertovali na islám, nemuseli by už tuto daň platit; platili
by—jako všichni poddaní - pouze daň z majetku. Osmanský
stát proto neměl nějaký zvláštní zájem na stoprocentní islamizaci porobených, hlavně balkánských národů. Tato zdán­
livá tolerance a snášenlivost byla vykoupena penězi a byla
i přiznáním vlastní méněcennosti. Hlavně na straně Turků
tady sehrála svou roli i jistá dávka nevšímavosti a lhostej­
nosti vůči křesťanským poddaným, dokud platili daně a byli
loajální. 1 5 Prosperita a pocit bezpečí vedly často k tomu, že
rolníci v okupovaných zemích přistoupili i na méně pozitivní
stránky osmanské nadvlády. I ten nej chudší venkovan měl
naději domoci se v osmanských službách vlivného postavení;
takový společenský vzestup v tehdejší aristokratické křesťan­
ské společnosti vůbec nepřipadal v úvahu. 1 6
Samotní příslušníci turecko-muslimské vládnoucí vrstvy
se podle Koránu nesměli zabývat obchodem, který byl pova­
žován za nečisté povolání (i když Mohamed byl obchodník!).
Na zisku z obchodu se směli podílet jenom prostřednictvím
daní a cel.
Islámské právo požadovalo od každého (teoreticky nebyl
rozdíl mezi státem a církví) nějakou daň ve prospěch komunitní pokladny. V kostce to bylo asi takto: ti, kteří vlastnili
p ů d u a byli muslimové, platili desátek (ušr); pokud neby­
li muslimové, požadovala se od nich vyšší pozemková daň
(charádž). Z jiného majetku platili muslimové povinnou
almužnu (zakát) a nemuslimové zřejmě vyšší daň z hlavy
(džizja). Tato diferenciace byla účinným podnětem pro pře­
stup k islámu, avšak islámské orgány s ním někdy nesou­
hlasily. Tak jako se stále více a více lidí stávalo muslimy
a ústřední pokladna nechtěla přijít o své důchody, zaváděla
se různá opatření, aby konvertiti museli platit stejné daně
jako před přestupem k islámu. Při příležitosti výročí hidžry 1 7
(počátku islámského letopočtu) bylo vyhlášeno důmyslné
rozhodnutí: protože zdanitelná půda byla společným vlast­
nictvím ummy (t. j. islámské komunity), která nemohla být
připravena o žádný ze svých příjmů, nebylo možné p ů d u
prodat muslimovi, avšak jestliže ten, kdo ji obráběl, se stal
muslimem a nechtěl se odstěhovat, musel občině za půdu
platit nájem a občina pak odvedla daň do ústřední pokladny
islámského společenství. Samostatnou kapitolou pak byla
daňová situace tzv. smluvních (kapitulárních) cizinců. 1 8
Existovalo mnoho různých cest, jako obcházet šarfu. Tak
například tam, kde místní náčelníci kapitulovali na základě
smlouvy, mohli tak udělat s ustanovením, že budou platit
ročně pevnou částku; jednotliví poplatníci daně pak platili
buď dřívější daň, nebo to, co od nich náčelníci požadovali.
Později, když se rozšířil systém výběrčích daní, mohl oby­
čejný člověk jen nepatrně ovlivnit výši daně, která od něho
byla vymáhaná.
O daňovém zatížení muslimského i křesťanského oby­
vatelstva jsme poměrně přesně informováni díky turecké
byrokracii, která vedla podrobné záznamy o daňových po­
vinnostech a o výběru daní na základě systému vakfu (jest-
14
Její výše byla stanovena podle věku a pohlaví a odváděla se státu. Osvobozené byly jenom děti do 12 let, dále staří a nemocní. I muslim se mohl rozhod­
nout pro placení této daně; v takovém případě byl osvobozen od vojenské povinnosti. Později tato daň splynula s daní z pozemků (cháradž). Dějiny Řecka.
Kolektiv autorů. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 1998, s. 233.
15
Viz Weithmann, M . , W.: Balkán - 2000 let mezi Východem a Západem. Vyšehrad, Praha 1996, s. 118-119.
16
Martin Luther ve svém „Varování před uctíváním Turků" vydaném v roce 1541 upozorňuje na nebezpečí, které by mohlo povstat z toho, že venkovská
a městská chudina bude povazovat Turky za přijatelnější pány než stávající křesťanskou šlechtu. Blíže viz. Lewis, B.: Dějiny blízkého Východu. Nakladatelství
Lidové noviny, Praha 1995, s. 123-124.
17
Islámský kalendář je kalendářem měsíčním. Protože je měsíční rok kratší než rok sluneční, musí být do kalendáře pro vyrovnání zavedeny vyrovnávací
dny. Denní čas se měří oběhem Slunce tzn. že den začíná po západu Slunce a končí příštím západem.
18
Obchodní styky Osmanské říše s ostatními státy se až do začátku 19. století zakládaly na tzv. kapitulacích neboli dodatcích k textu mírové smlouvy
s některým státem. Tyto kapitulace kromě jiného přiznávaly daňové úlevy a jiné výhody občanům smluvního státu. Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný.
25. díl. ARGO/PASEKA 2002, s. 885.
PAGINA
105
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
liže sultán daroval p ů d u významnějšímu muslimovi, m o h l
ji tento zčásti přenechat k náboženským nebo dobročinným
účelům). Tyto náboženské nadace (vakf) tvořily samostatný
institut z pohledu islámského práva. Byly osvobozené od
daně a měly za úkol udržovat mešity a medresy (školy), jakož
i dobročinná zařízení jako nemocnice, útulky pro staré a pro
vdovy, později i příbytky a svatostánky mystiků (súfijců).
M o h l y také existovat rodinné nadace, určené pro jmenovitě
stanovené osoby s náboženskými zásluhami. Sedláci odváděli
vlastníkům kromě desáté časti úrody i daně - za domácí
zvířata, pastviny, víno, včely, mlýn a pod. Vysoká závislost
na majitelích, resp. nájemcích pozemků byla zřetelná hlavně
za dynastie Seldžukovců.
Rolníci a dokonce i drobní zemani, značně stísňovaní
narůstajícím daňovým zatížením, hledali ochranu u moc­
ného mukty, 1 9 a mukta, který chtěl být mocným a vlivným,
usiloval o další půdu a l i d i . A tak, ať již ze své vůle, nebo pro­
tože k tomu byly donuceni, se malí zemědělci sami i se svou
půdou svěřovali pod moc velkých pozemkových vlastníků.
Svěření (iltidžá, analogie evropské komendace) se sporadicky
objevovalo již od 10. století, avšak častějším se stalo v období
velkých etnických přesunů od 11. století.
Závěr
Osmanská říše - po několika staletích expanze - zača­
la p o s t u p n ě vyčerpávat své rezervy, uzavírala se do sebe
a ztratila tak příležitost ovládnout natrvalo významnou část
tehdejšího světa. Kromě hlavních faktorů - vnější nepřítel,
osobní selhání třinácti neschopných sultánů — možno samo­
zřejmě uvést i některé další. K prohlubující se centralizaci
státní moci tady lze počítat i všemocné úřednictvo. Koncem
16. století byli obchodníci a podnikatelé - zpravidla cizinci
- postihováni stále více nepředvídatelnými daněmi a proti­
právním zabavováním majetku. Stále vyšší cla poškozovala
obchod, města se postupně vylidňovala, naopak pauperizované venkovské vrstvy mířily do měst v naději na lehčí živo­
bytí. Už i tak prakticky nedotknutelní výběrčí daní byli stále
bezohlednější. Nebrali ohled na to, jaká byla úroda a zda
se dařilo obchodu. Navíc neexistovaly žádné ústavní nebo
jiné zábrany. 2 0 Od roku 1854 neustále narůstal státní dluh.
V roce 1875 daňový útisk způsobil povstání v Hercegovině
a brzy nato i v Bosně. V temže roce žalostný stav státních
financí vedl k částečnému úpadku. Návrat určité stabilizace
v 80. letech 19. století byl výsledkem pomoci německých
národohospodářských expertů, šlo však pouze o dočasné
oddálení toho, co dříve nebo později muselo přijít. A tak se
osmanská říše nechtě připravovala na svůj rozpad. Ten měl
však přijít až jako důsledek 1. světové války.
D o c . J U D r . Lubomír Grúň, C S c .
Právnická fakulta Univerzity Palackého v O l o m o u c i
Použitá literatura:
7. Krejčí, J.: Postižitelné proudy dějin. Sociologické nakladatelství (SLON),
1. Hradečný, P. a kol.: Dějiny Řecka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha
Praha 2002,
1998,
8. Lewis, B.: Dějiny Blízkého Východu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha
2. Kennedy, R: Vzestup a pád velmocí. Nakladatelství Lidové noviny, Praha
1995,
1996,
9. Martykánová, D.: Vývoj držby půdy v Osmanské říši. In Historický ob­
3. Kolektiv autorů: Dějiny Řecka. Kolektiv autorů. Nakladatelství Lidové
zor, č. 11-12/2002,
noviny. Praha 1998,
10. Strnad, J. a kol.: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha
4. Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. 25. díl. ARGO/PASEKA
2003, s. 155,
2002,
/ l l . Weithmann, M., W.: Balkán - 2000 let mezi Východem a Západem.
5. Kónig, R - Waldenfels, H.: Lexikon náboženství. Victoria Publishing,
Vyšehrad Praha 1996,
a. s., Praha 1994,
6. Krása, M. a kol.: Indie a Indové. Vyšehrad, Praha 1997,
Citační řádek: Grúň, L.: Některé charakteristické rysy islámského daňového
prostředí v dávné i nedávné minulosti. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8),
2006, No. 3, pp. 99-106.
19
Mukta dostával určitý příděl půdy nebo podíl na jejím výnosu za to, že se nechal najmout do vojenské služby. Šlo hlavně o přistěhovalce. Muktové jen
zřídkakdy dostávali plat. Viz Krejčí, J.: Postižitelné proudy dějin. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 2002, s. 158.
20
Kennedy, R: Vzestup a pád velmocí. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, s. 30 a násl.
PAGINA
106
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
K právní úpravě úvěrování
KAREL MAREK
Marek, K.: K právní úpravě úvěrování. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 107-112.
Anotace: Pojednání se zabývá problematikou smlouvy o úvěru. Věnuje se pojmu úvěru a zásadám úvěrování. Provádí rozbor obchodněprávní úvěrové smlouvy se zřetelem na podstatné části smlouvy, na úplatu, na úroky, na lhůtu k uplatnění nároku na úvěr, na vrácení
úvěru; řeší zajištění závazku.
Abstract: The discourse concerns the issue of a credit contract. It describes a deíinition of a credit and principles of granting a credit. It
analyzes a business contract in consideration of the essential parts of the contract, a remuneration, interests, a term of setting up a credit
claim, a regression of a credit. It untwines an obligation guarantee.
Klíčová slova: Pojem úvěru, zásady úvěrování, úroky, úplata, podstatné části smlouvy, zajištění závazku
Key words: a deíinition of a credit, principles of granting a credit, interests, a consideration, the essential parts of a contract, an obligation
guarantee
Úvod
Uvěr je současně pojmem e k o n o m i c k ý m i právním.
Úvěrové vztahy můžeme definovat jako vztahy vznikající při
návratném poskytování peněžních prostředků mezi subjekty
za dohodnutých podmínek.
Za úvěr v nadepsaném smyslu nepovažujeme časový
rozdíl mezi plněním závazku (například převzetí zboží k u ­
pujícím), event. přijetím vyúčtování - faktury a zaplacením.
Pro tento časový rozdíl se používá pojmu obchodní úvěr.
Přestože v současné době obchodní úvěr - s delší dobou jeho
poskytnutí - zásadně u nás nebývá sjednán, fakticky k němu
v řadě případů dochází.
Ú č e l e m p o s k y t o v á n í úvěru podle ustanovení § 497
č e s k é h o o b c h o d n í h o z á k o n í k u je zajištění ú r o k o v é h o
v ý n o s u z úvěrové sumy. T í m se tento úvěr, o z n a č o v a n ý
n ě k d y jako umísťovací, liší od úvěru o b c h o d n í h o .
Nezbytnost úvěrování je dána tím, kromě případů za­
hajování činnosti podnikatelů s možnými nadějnými pod­
nikatelskými záměry, že při koloběhu peněžních prostředků
dochází k nerovnoměrnostem a časovému nesouladu jejich
pohybu.
P o k u d p ů j d e o bankovní úvěr, pak bude začasté ob­
sah smlouvy určen odkazem na bankovní podmínky, a to
v souladu s ustanovením § 273 obchodního zákoníku. Tyto
p o d m í n k y však musí být stranám známé nebo k návrhu
přiložené. Podmínky zásadně připravuje věřitel (banka). Je
přitom v zájmu klienta, aby se s těmito podmínkami (tak
jako to platí i pro jiné druhy smluv) řádně seznámil a event.
se pokusil některé otázky dohodnout ve smlouvě jinak.
Průběh bankovní úvěrové operace se zpravidla skládá
z následujících etap: 1
•
ústní informativní jednání mezi bankou a žadatelem
o úvěr (zjišťují se možnosti poskytnutí úvěru, jeho příp.
druh, čerpání, splatnost, majetkové poměry a popř. pod­
nikatelský záměr žadatele, hospodářské výsledky),
•
podání písemné žádosti o poskytnutí úvěru podávané
zpravidla na tiskopisech banky (žádost zpravidla obsahu­
je základní údaje a další údaje o žadateli, které umožňují
1
ověřit jeho tzv. bonitu, údaje o požadovaném druhu úvě­
ru a údaje o závazcích klienta, přílohu žádosti pak tvoří
výpisy z katastru nemovitostí, znalecké posudky, finanční
výkazy apod.),
•
posouzení žádosti bankou,
•
uzavření úvěrové smlouvy,
• kontrola plnění úvěrových podmínek,
• splnění závazků ze smlouvy,
•
případné uplatnění sankčních a zajišťovacích prostřed­
ků.
Z o b e c n é h o hlediska je m o ž n o úvěry, respektive pří­
slušné obchody třídit na získávané (banka si opatřuje pe­
níze, zejména nakupuje různé druhy vkladů) a poskytované
(banka úvěry poskytuje - „prodává"). Za získávané se pova­
žují mj. uvedené následně.
Vklady na p o ž á d á n í jsou peníze, které si ukládá vklada­
tel na svůj běžný účet u peněžního ústavu a běžně je využívá
ke svému hospodaření.
Na rozdíl od vkladů na požádání se u úsporných v k l a d ů
vyplácí vyšší úrok. V k l a d se provádí na delší období, může
však být kdykoli vybrán.
Při dalším druhu vkladů, při termínovaných vkladech,
se sjednává pevný termín výplaty vkladu anebo výpovědní
lhůta.
K získání peněžních částek slouží přitom někdy jako
prostředek i cenné papíry - např. depozitní certifikáty, kte­
ré vydává banka při „nákupu vkladu". Mívají kratší lhůtu
splatnosti.
B a n k o v n í obligace (dluhopisy) slouží pak k opatření
dlouhodobějších zdrojů. Jde o cenný papír, který banka
„prodává". Má delší dobu splatnosti.
Významnými jsou též n á k u p y v k l a d ů a uzavírání úvě­
rových smluv s ostatními bankami. Peněžní prostředky pak
získají banky i od centrální banky.
Poskytované úvěrové obchody lze členit na k r á t k o d o ­
bé (například kontokorentní úvěr, směnečné úvěry, ručitelské úvěry, účelové úvěry), střednědobé úvěry a d l o u h o d o b é
úvěry (například emisní, úvěrový úpis, hypotékami) a odkup
pohledávek (factoring, forfaiting).
Viz např. Bajerová, L.: Obchodní smlouvy uzavírané bankami, Směnka a šek, VOS Uherské Hradiště - Kunovice, 1999, s. 43-45.
PAGINA
107
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
U factoringu jde zpravidla o odkup krátkodobých pohle­
dávek (vč. předání faktur, vyúčtování apod.). U forfaitingu
zásadně jsou nakupovány střednědobé a dlouhodobé pohle­
dávky.
Kontokorentní úvěr je umožněn při zřízení kontokorent­
ního účtu. Při nedostatku peněžních prostředků se přechází
do debetu (záporných hodnot) a banka tímto způsobem
poskytuje úvěr.
Směnečný eskontní úvěr je úvěr, kdy banka odkupuje
směnky před lhůtou splatnosti. Při odkupu je odpočítáván
úrok (diskont) za dobu, která zbývá do splatnosti.
Ručitelským úvěrem se banka zavazuje za svého klienta
uhradit případně jeho závazek vůči třetímu subjektu.
Další druh úvěrů, tzv. úvěry účelové, mohou být na pro­
vozní potřeby (na zásoby, pohledávky do lhůty splatnosti
apod.), úvěry účelové investiční (například na nákup strojně
- technologického zařízení), popřípadě i úvěr překlenovací
(na přechodný nedostatek prostředků) a další.
Hypotékami úvěry jsou poskytovány při zástavě nemo­
vitostmi.
Vycházíme-li z jiných kritérií, můžeme rozlišovat úvěry
podle stupně zajištěnosti, podle účelu apod. 2
V bankovnictví se pak obchody, u kterých je banka vě­
řitelem, označují za aktivní a ty obchody, u nichž je dlužní­
kem, se označují za pasivní. Při této terminologii, z tohoto
úhlu pohledu, se pak hovoří o „neutrálních" obchodech
(např. provádění platebního styku, poradenské činnosti
atd.).
C í l a metody
Cílem je ověřit vhodnost kontraktace a zajištění závazku
ve prospěch věřitelů (za respektování ustanovení na ochranu
nepodnikatelů). Základními metodami zpracování jsou me­
tody právně-logického a systematického výkladu a zkoumání
jak se naplňují zásady úvěrování.
P ř i p o s k y t o v á n í ú v ě r ů se v y c h á z í z n á s l e d u j í c í c h
zásad: p ř í m o s t i , účelovosti, termínovanosti, zajištěnosti,
zúročitelnosti. 3 Vzhledem k tomu, že právní úprava smlou­
vy o úvěru (ustanovení § 497 až 507 obchodního zákoníku)
je kromě kogentního základního ustanovení (viz § 263 odst.
2 obchodního zákoníku) a jednoho dalšího kogentního usta­
novení uvedeného v § 263/1 (tj. ustanovení § 499, jehož
text dále označíme) dispozitivní, neplatí tyto zásady bezvýjimečně. Kogentní jsou přitom obecně i ustanovení, která
předepisují písemnou formu právního úkonu (viz § 263/2
obchodního zákoníku).
Podle zásady účelovosti by měly být úvěrové prostředky
použity pouze k určitým účelům, ke kterým byly poskytnu­
ty, ovšem jen je-li to dohodnuto ve smlouvě. Účel však ve
smlouvě nemusí být vždy stanoven. Úvěry tedy obecně lze,
i když to nebude obvyklé (zejména to nebude obvyklé tam,
2
3
4
5
6
kde je poskytují banky), poskytovat k jakémukoliv nedostat­
ku peněžních prostředků.
O b d o b n ě se lze vyjádřit i k zásadě přímosti. Je-li ve
smlouvě uveden konkrétní účel, k n ě m u ž má podnikatel
prostředky pro sebe použít, lze je použít k tomuto účelu,
tedy přímo pro potřeby podnikatele. Pokud by tomu tak
nebylo, není vyloučeno, aby subjekt, který úvěrové prostřed­
ky obdrží, použil částku - zejména na základě uzavření další
smlouvy o úvěru - pro subjekt další. Může být ovšem i ta­
kové smluvní ujednání, které sice neuvádí účel, ale stanoví,
že dlužník musí použít peněžní prostředky výhradně pro
svoji osobu.
Úvěr je splatný ve lhůtě stanovené ve smlouvě, tím se na­
plňuje zásada termínovanosti úvěru. Věřitel poskytuje úvěry
zpravidla jen na určitou dobu a dlužník je povinen vrátit
úvěrové prostředky ve lhůtě splatnosti. To se týká jak celkové
částky, tak i jednotlivých plateb (stanovených splátek). Za
podmínek stanovených ve smlouvě mohou být případně do­
hodnuty bonifikace za dřívější splacení úvěru a pochopitelně
i sankce za placení opožděné.
Základní ustanovení úvěrové smlouvy nehovoří o zajiště­
ní úvěru. Zejména bankovní instituce však neposkytují úvěr
nezajištěný - in bianco.
Věřitel zpravidla pečlivě pečuje o to, aby byl úvěr zajiš­
těn, a realizuje tak zásadu zajištěnosti úvěru. Jde o to zajis­
tit návratnost úvěru a limitovat případy ztrát prostředků.
Zpravidla se používá zástava materiálními hodnotami, ručení
jiného subjektu apod. Zejména v bankovnictví by mělo být
pravidlem dosažení co nejmenšího rizika. Často se používají
zajišťovací prostředky i kumulované. 4
Jsou-li na věřitelské straně bankéři, poskytují zásadně
úvěr „in bianco" (nezajištěný) velice vzácně a jen klientům
o vysoké b o n i t ě . 5 Banky v praxi obecně poskytují úvěry
za předpokladu sjednání zajišťovacích prostředků. Jejich
význam se plně projevuje v situaci, kdy dlužník neplní svoje
peněžité závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru.
Cena zajištění je stanovena v závislosti na druhu zajišťovacího prostředku b u ď kvalifikovaným s o u d n í m znalcem
(zejména u nemovitostí, které jsou p ř e d m ě t e m zástavní
smlouvy), nebo pracovníkem banky, a to obvykle dle vnitř­
ního předpisu banky (např. h o d n o c e n í záruk dle jejich
výstavce), popř. se cena zajištění rovná účetní hodnotě před­
mětu zajištění (např. zásoby, které jsou předmětem smlouvy
o zajišťovacím převodu vlastnického práva). Od ceny zajiš­
tění je třeba odlišovat jistící hodnotu, což je cena zajištění
snížená o určitý koeficient, který zohledňuje míru možného
snížení ceny v případě realizace zajišťovacího prostředku ban­
kou za situace neplnění závazků dlužníkem. Tento koeficient
je obvykle stanoven vnitřními předpisy banky a závisí na
druhu zajišťovacího prostředku, jeho kvalitě, bonitě klienta
apod. 6
Např. Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, Cenné papíry, C. H. Beck Praha, 1996, s. 338.
K zásadám úvěrování srov. Lochmanová, L.: Úvěr jako cizí kapitál podnikatelů, Právo a podnikání, č. 11/1998, s. 10-13.
Např. Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry, C. H. Beck Praha, 1996, s. 338
Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry, C. H. Beck Praha, druhé doplněné a přepracované vydání, 1999, s. 348.
Bajerová, L.: Obchodní smlouvy uzavírané bankami, Směnka a šek, VOS Uherské Hradiště - Kunovice, 1999, s. 37.
PAGINA
108
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Z úvěru p l a t í d l u ž n í k úroky. Ú r o k o v é sazby bývají
o d s t u p ň o v á n y podle různých kritérií, např. podle:
•
osoby dlužníka
• druhu úvěru
•
objektu úvěrování
• charakteru a délky transakce (delší období přináší vyšší
rizika)
ků. Smlouva o půjčce není konsensuální povahy, ale je reál­
ným kontraktem. To znamená, že vznik smlouvy o půjčce
předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání
předmětu půjčky. Předmětem půjčky pak nemusí být jen
peněžní prostředky, ale i jiné věci určené druhově.
P o d s t a t n ý m i částmi smlouvy o úvěru jsou:
•
určení věřitele a dlužníka,
•
•
•
druhu použitého zajištění atd.
Ve smluvených případech mohou být i dodatečně zvy­
šovány (respektive snižovány), podle toho, jak dlužník plní
úvěrové podmínky.
V jednotlivých právních řádech je „poskytnutí peněz"
upraveno různým způsobem. 7
Diskuse a v ý s l e d k y
V našem právním řádu je smlouva o půjčce upravena
v občanském zákoníku a právní úprava smlouvy o úvěru je
obsažena v ustanoveních § 497 až 507 obchodního záko­
níku.
určení částky nebo limitu úvěru ve stanovené m ě n ě ,
závazek věřitele poskytnout peněžní p r o s t ř e d k y
•
závazek d l u ž n í k a k vrácení částky úvěru a zaplacení
úroku.
P ř e d m ě t e m jsou p e n ě ž n í p r o s t ř e d k y ve stanove­
né m ě n ě . Smlouva je u z a v ř e n a dohodou o p o s k y t n u t í
p e n ě ž n í c h p r o s t ř e d k ů a nikoli f a k t i c k ý m p o s k y t n u t í m
těchto p r o s t ř e d k ů . „ P ř i restriktivním v ý k l a d u bychom
mohli p o ž a d o v a t jejich p o s k y t n u t í jenom jako p ř e d á n í
(dare). Lze však jistě p ř i p u s t i t . . . extenzivní výklad, podle
n ě h o ž p o s k y t n u t í m ů ž e mít i podobu p ř e v o d u na účet
nebo zaplacení faktury za d l u ž n í k a . " 8
Aby se mohla p o u ž í t tato ustanovení smlouvy o úvě­
Přestože zákon označuje smluvní strany za věřitele a dluž­
ru, m u s í k o n k r é t n í smlouva zahrnovat p o d s t a t n é části
smlouvy s t a n o v e n é v z á k l a d n í m u s t a n o v e n í . Podle zá­
k l a d n í h o u s t a n o v e n í se smlouvou o úvěru zavazuje vě­
řitel, že na p o ž á d á n í d l u ž n í k a poskytne v jeho p r o s p ě c h
peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje
p o s k y t n u t é p e n ě ž n í p r o s t ř e d k y vrátit a zaplatit úroky.
Toto u s t a n o v e n í má pouze j e d i n ý odstavec. P ř í p a d n ý
d r u h ý odstavec, který by určoval p í s e m n o u formu této
smlouvy, není zařazen. To z n a m e n á , že smlouva o úvěru
m ů ž e m í t i ústní formu. V praxi tomu v š a k tak nebývá.
Speciální podmínky jsou stanoveny pro smlouvy, ve kte­
rých se sjednává spotřebitelský úvěr; je to i písemná forma
(viz zákon č. 321/2001 Sb.).
Současně platí podle ustanovení § 262 odsty4, že ve vzta­
zích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku
dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto
zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného,
ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského
zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitel­
ských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klau­
zulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je
však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany,
která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podni­
katelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto
vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky
se použijí ustanovení občanského zákoníku.
Smlouva o úvěru se od smlouvy o půjčce liší. U smlouvy
o půjčce není podstatnou náležitostí smlouvy sjednání úro­
níka, poukazuje se v odborné literatuře správně na skuteč­
nost, že je úvěrová smlouva smlouvou synallagmatickou
a obě strany jsou vlastně dlužníky i věřiteli navzájem. 9
Strany si mohou určit peněžní prostředky, jež jsou před­
mětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v roz­
poru s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou
jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně,
v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky.
Souvisící veřejnoprávní úpravou je přitom devizový zá­
kon. Banky mohou obchodovat devizovými hodnotami nebo
poskytovat peněžní služby bez devizové licence i devizového
povolení. Ze současného znění devizového zákona tedy pro
banky nevyplývá žádné omezení pro poskytování úvěrů v cizí
měně.
Přitom je m o ž n é sjednat splácení finančního úvěru
v odlišné měně a nejedná se podle devizového zákona za
směnu devizových hodnot, pokud má smlouva písemnou
formu. 1 0
C i z o m ě n o v é úvěry byly dříve nejčastěji poskytová­
ny v amerických dolarech a německých markách; dnes se
používá amerických dolarů a E U R . Úroky u cizoměnových úvěrů bývaly zpravidla nižší než u úvěrů čerpaných
v tuzemské měně (dnes dochází k postupnému vyrovnává­
ní) a jejich výše se odvíjí od referenčních úrokových sazeb
na zahraničních mezibankovních trzích, např. v Londý­
ně, kde je pravidelně vyhlašována úroková sazba L I B O R
( L O N D O N I N T E R - B A N K O F F E R E D R A T E ) nebo v e
Frankfurtu, kde je vyhlašována, taktéž pravidelně, úroková
Právní úpravě podle francouzského práva (kde bankovní úvěr není koncipován jako zvláštní smluvní typ a je k němu přistupováno jako k půjčce peněz),
podle anglického práva (kde je úvěr chápán jako půjčka peněz nebo odklad placení), podle švýcarského práva (kde je řešení v podstatě shodné jako fran­
couzské), podle italského práva (obsahující úpravu půjčky, ale i úvěrovou smlouvu) se u nás věnuje Pelikánová, L: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl,
L I N D Ě PRAHA - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové a J. Tuláčka Praha, 1997, s. 370-372, z jejíhož díla čerpáme.
8
Pelikánová, L: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl, LINDĚ PRAHA - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové a J. Tuláčka Praha, 1997,
s. 370-372; k podstatným částem smlouvy (a dalším otázkám) viz též Štenglová, L; Plíva, S.; Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, C. H. Beck, Praha
2005, 10. podstatně rozšířené vydání, s. 1218 a násl.
9
Viz např. Štenglová, I.; Plíva, S.; Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, C. H . Beck Praha 1996, 4. vydání a násl. vydání, s. 589-590.
10
Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl, L I N D Ě PRAHA - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové a J. Tuláčka Praha,
1997, s. 370-372.
7
PAGINA
109
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
sazba F I B O R ( F R A N K F U R T I N T E R - B A N K O F F E R E D
R A T E ) . V případě, že dlužník neinkasuje peněžní prostředky
v cizí měně, nese kursová rizika vyplývající ze vzájemného
poměru zahraniční a tuzemské měny, a to zejména u dlou­
hodobých úvěrů. 1 1
nou pozornost, stejně tak i dalším otázkám, které zákon ne­
předepisuje, zejména ujednáním zajišťovacím a sankčním.
Stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému
účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků
pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti
s tímto účelem.
Úplata
K o g e n t n í u s t a n o v e n í § 499 o b c h o d n í h o z á k o n í k u
- uvedené v § 263 - určuje: „ Z a sjednání závazku věřitele
poskytnout na p o ž á d á n í peněžní p r o s t ř e d k y lze sjednat
ú p l a t u , jestliže p o s k y t o v á n í úvěru je p ř e d m ě t e m podni­
k á n í věřitele."
Protože jsou ostatní ustanovení obchodního zákoníku
(kromě základního ustanovení) pro tento smluvní typ dis­
pozitivní, velmi záleží na smluvním ujednání. Široce se i zde
uplatňuje zásada smluvní volnosti.
Věřitelem ve smlouvě o úvěru může být peněžní ústav
- banka nebo jiný subjekt. Dlužníkem pak může být jakýko­
liv subjekt. Smlouvu o úvěru řadíme mezi tzv. absolutní (či
typové) obchody. Tyto smlouvy se totiž podle § 261 odst. 3
obchodního zákoníku řídí obchodním zákoníkem bez ohle­
du na povahu účastníků (nemusí to být podnikatelé, kteří
by byli při v z n i k u závazku v podnikatelském vztahu, ani
podnikatelé obecně). Rozdíl mezi věřiteli spočívá jen v tom,
že pouze ti, jejichž předmětem činnosti je poskytování úvěru,
mohou za převzetí závazku sjednat úplatu. Tato úplata bývá
jednorázová nebo činí zpravidla 0,5-1 % ročně.
Poskytování úvěru může dnes být „předmětem činnosti"
zejména bank, popř. jiných peněžních ústavů, např. druž­
stevních záložen. Jinými subjekty mající v „předmětu čin­
nosti" poskytování úvěru mohou být i subjekty, které k této
činnosti získaly živnostenské oprávnění.
L h ů t a k u p l a t n ě n í n á r o k u na úvěr
D l u ž n í k je o p r á v n ě n uplatnit n á r o k na p o s k y t n u t í
peněžních p r o s t ř e d k ů v d o b ě stanovené ve s m l o u v ě . Je-li
tato doba stanovena, není o p r á v n ě n á ta žádost, která je
p o d a n á p ř e d p o č á t k e m této doby nebo po jejím skončení.
Není-li tato doba ve s m l o u v ě stanovena, m ů ž e d l u ž n í k
n á r o k uplatnit, dokud p o s k y t n u t í úvěru n ě k t e r á stra­
na n e v y p o v í . N e n í - l i tedy doba ve s m l o u v ě stanovena,
může dlužník uplatňovat n á r o k již od o k a m ž i k u uzavření
smlouvy až do doby v ý p o v ě d i .
Nestanoví-li smlouva j i n o u výpovědní lhůtu, může
poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinnos­
tí a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po
měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. To se týká
i smluv uzavřených na dobu určitou.
Věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskyt­
nout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou
požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zby­
tečného odkladu.
Sjednání doby, kdy má dojít k poskytnutí úvěrové sumy
a sjednání data splatnosti dluhu není podmínkou platnosti
smlouvy. Bankovní praxe však věnuje těmto otázkám znač­
11
12
Úroky
Od doby p o s k y t n u t í p e n ě ž n í c h p r o s t ř e d k ů je d l u ž ­
n í k povinen platit z nich ú r o k y ve s j e d n a n é výši, jinak
v nejvyšší p ř í p u s t n é výši s t a n o v e n é z á k o n e m nebo na
z á k l a d ě z á k o n a (v současné době není žádná úprava, která
by stanovila nejvyšší přípustné úroky; je však nutno respek­
tovat dobré mravy a poctivý obchodní styk). Nejsou-li úro­
ky stanoveny, je d l u ž n í k povinen platit o b v y k l é ú r o k y
p o ž a d o v a n é za úvěry, které p o s k y t u j í banky v místě sídla
d l u ž n í k a v d o b ě uzavření smlouvy.
Přednost je třeba dát úpravě výši úroků ve smlouvě.
Pokud tomu tak není, měl by být zřejmě za rozhodující vzat
úrok, který se výrazněji neodchyluje od úroků bank v mís­
tě sídla dlužníka, a to v době uzavření smlouvy (viz § 502
obchodního zákoníku). Tento úrok se však nemusí zjišťovat
jednoduchým způsobem a mohou být činěny pokusy o zpo­
chybnění jeho výše. Jesdiže by strany sjednaly úroky vyšší než
přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník
povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.
Sazby bank se v některých případech odvíjí od sazeb vy­
hlašovaných Č N B . Jedná se zejména o sazbu diskontní, za
kterou jsou poskytovány úvěry komerčním bankám a státu
Českou národní bankou. Změna diskontní sazby má signální
efekt. Komerční banky začasté reagují na změnu diskontní
sazby změnou úroků z úvěru, resp. vkladů.
M n o h o bank uzavírá úvěrové smlouvy s klienty ve vazbě
na svou základní sazbu pro poskytování úvěrů (nazvanou
např. základní zápůjční sazba, referenční sazba apod.), jejíž
změna nemá sice přímou vazbu na změnu diskontní sazby
Č N B (podle některých obchodních podmínek tuto vazbu
mít může), neboť základní sazbu si stanovuje a vyhlašuje
každá banka sama, přesto však dochází k realizaci signální
funkce změny diskontní sazby. 12
Úrok mívá obvykle dvě komponenty a sestává ze:
základní — referenční sazby, vázané na P R I B O R nebo
L I B O R (anebo E U R I B O R )
•
marže banky.
Marže banky vyjadřuje ocenění bonity klienta a podstu­
pované riziko. Tato konstrukce úroku platí pro termínované
úvěry.
•
Konstrukce pro kontokorent není shodná, neboť se musí
vzít v úvahu i možnost okamžité disponibility finančních
prostředků; úroky jsou proto vyšší.
(Banky současně stanoví i poplatky, např. za ručitelské
úvěry či „linky na akreditivy". Ty jsou pak vyjadřované zá­
vazkovou provizí — tzv. commitment fee).
V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků
K druhům úvěrů viz Polidar, V.: Management úvěrových obchodů bank, Economia Praha, 1992.
Viz literaturu v pozn. 18.
PAGINA
110
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
se týká doby jednoho roku. M o h l o by však dojít k reali­
zaci bankovních obchodních zvyklostí 1 3 (viz § 264 odst. 2
obchodního zákoníku). Přitom podle bankovních obchod­
ních zvyklostí se počítá rok jako 360 dnů.
Závazek platit úroky pro úvěry splatné do doby jednoho
roku je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní pro­
středky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních
prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem kaž­
dého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek
poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatný i úroky,
které se ho týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostřed­
ky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky
splatné i úroky z této splátky.
Závěr
Jak jsme již uvedli, k r o m ě z á k l a d n í h o a jednoho dal­
šího k o g e n t n í h o ustanovení, platí p r o tento s m l u v n í typ
o s t a t n í text o b c h o d n í h o z á k o n í k u p o d p ů r n ě , není-li
stranami d o h o d n u t o j i n a k . To se týká i možnosti dlužníka
vrátit poskytnuté peněžní prostředky dříve. Není-li dohod­
nuto jinak, je dlužník oprávněn vrátit poskytnuté peněžní
prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je
pak povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení
peněžních prostředků. D o b a splatnosti závazku je tedy sta­
novena ve prospěch dlužníka.
Vzhledem k dispozitivnosti textu zákona se však ustano­
vení o placení úroků jen do dřívějšího vrácení peněz v ban­
kovní praxi téměř neuplatňuje. Smluvní ujednání méně
příznivější než text zákona se přitom odůvodňuje možnými
ztrátami při náhradním umístění volných prostředků.
Nepůjde-li o případ dřívějšího vrácení, je dlužník povi­
nen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě,
jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení
věřitelem požádán. Lhůta „do jednoho měsíce" se tedy uplat­
ní, jen nebude-li sjednána lhůta jiná.
Z a n i k n e - l i nebo zhorší-li se za trvání smlouvy zajiště­
ní závazku vrátit p o s k y t n u t é peněžní prostředky, je dluž­
n í k p o v i n e n d o p l n i t zajištění na p ů v o d n í rozsah. Jestliže
tak d l u ž n í k neučiní v přiměřené lhůtě, m ů ž e věřitel od
smlouvy odstoupit a p o ž a d o v a t , aby d l u ž n í k vrátil d l u ž ­
n o u č á s t k u s ú r o k y (viz § 505). Zde stanovené odstoupení
je speciální a bylo zákonem č. 370/2000 Sb., tj. harmoni­
zační novelou, doplněno textem: O d s t o u p e n í věřitele od
smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.
Je-li dlužník, podle § 506 obchodního zákoníku, v pro­
dlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky
po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy
odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku
s úroky. Toto ustanovení je rovněž speciálním ustanovením
k možnostem odstoupení od smlouvy, které jsou stanoveny
obecně ustanoveními § 344 a následujícími obchodního
zákoníku. Toto ustanovení bylo harmonizační novelou do­
plněno stejným textem jako § 505.
Dále je určeno, že mají-li být poskytnuté peněžní pro­
středky podle smlouvy použity dlužníkem pouze k určitému
účelu (§ 507) a dlužník je použije k účelu jinému nebo jest­
liže jejich použití k smluvenému účelu je nemožné, je věřitel
oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník
vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostřed­
ky s úroky. I zde je, k obecné úpravě, speciální možnost od­
stoupení od smlouvy. I toto ustanovení bylo harmonizační
novelou doplněno stejným textem jako § 505.
Dříve, před doplněním textu k § 505, 506, 507, bylo
doporučováno následující řešení:
Vzhledem k některým j u d i k á t ů m .... je možno dopo­
ručit začlenit do smlouvy ustanovení o tom, že zajištění
trvá i v případě oprávněného odstoupení věřitele od smlou­
vy. Stejnou klauzuli by bylo vhodné zahrnout do smluv
o zástavním právu nebo do ručitelského prohlášení atd." 1 4
Toto začlenění jsme doporučovali, přestože jsme se domní­
vali, že zajištění a ručení i bez tohoto začlenění nadále trvá.
Správně to vyjádřila I. Pelikánová v citovaném komentáři:
„Pohledávka na vrácení peněžních prostředků poskytnutých
na základě úvěrové smlouvy odstoupením nezaniká, a proto
nezaniká ani zajištění této pohledávky. Je to stále pohledávka
z uzavřené smlouvy, přestože od ní věřitel odstoupil. 1 5
K ustanovení § 506 o b c h o d n í h o zákoníku bylo již
v odborném tisku publikováno stanovisko 1 6 : „Ustanovení
§ 506 obchodního zákoníku je speciálním ustanovením
k obecnému ustanovení § 351 odst. 2 obchodního zákoníku.
Proto při odstoupení od smlouvy věřitelem pro nesplácení
úvěru dlužníkem budou nadále platně účtovány úroky z úvě­
ru i úroky z prodlení tzv. sankční úroky v zákonné (§ 369
obchodního zákoníku) nebo smluvené výši." To platí, pokud
nebyly sjednány v rozporu s dobrými mravy. Toto ujednání
by přitom nepožívalo právní ochrany, pokud by bylo učině^-ncrv rozporu se zásadou poctivého obchodního styku.
V praxi žel často dochází k situaci, kdy dlužník ze smlou­
vy o úvěru nesplnil svůj závazek vrátit peněžní prostředky
a zaplatit úroky. Z á j m e m věřitele je mít pro takovéto přípa­
dy sjednáno vhodné smluvní řešení. Obsahem příslušného
ustanovení smlouvy by byla mj. specifikace aktuální dluž­
né částky, která by se skládala jednak z částky představující
nevrácené peněžní prostředky (jistinu) a jednak z částky
nezaplacených úroků. Další smluvní ustanovení by určovalo
ukončení úročení podle úvěrové smlouvy ke dni splatnosti
poslední splátky dlužníka. Věřitel by však ode dne následují­
cího po dni ukončení úročení a ukončení smluvního vztahu
požadoval úrok podle zákona ze součtu nevrácených peněž­
ních prostředků (jistiny) a nezaplacených úroků. Byly však
K obchodním zvyklostem viz Pokorná, J., Marek, K.: Postavení obchodních zvyklostí v systému obchodního práva, Právní rádce č. 2/1999, s. 8-10.
Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl, L I N D Ě PRAHA - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové a J. Tuláčka Praha,
1997, s. 370-372.
15
Obdobné stanovisko zastává mj. i S. Plíva a na základě soudního rozhodnutí bylo publikováno i ve Kocián, P: Otázka zániku či trvání ručení v případe
odstoupení od úvěrové smlouvy, Právní praxe v podnikání, č. 5/1999, s. 30-32, viz též stanovisko publikované v časopisu Právní praxe v podnikání č. 6/1999,
s. 18-20.
16
Stanovisko bylo publikováno v časopisu Právní rozhledy č. 5/1996, s. 227
13
14
PAGINA
111
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
ze strany dlužníků vyjadřovány pochyby o legálnosti tohoto
ních prostředků, které nebyly vráceny, a z úroků. Celkovou
postupu. Považujeme proto za vhodné se k tomuto problému
novou dlužnou částku je povinen dlužník vrátit. Pokud by
vyjádřit a to shodně jak jsme to již učinili dříve. 1 7
V z h l e d e m k dispozitivnosti právní úpravy (s výjimkou
tak neučinil, je m o ž n o podle našeho názoru oprávněně část­
k u úročit. 1 8
k o g e n t n í c h ustanovení) se d o m n í v á m e , že je m o ž n o ve
Postavení věřitele m o h o u přitom posílit i některá řešení,
smlouvě stanovit, že ke stanovenému datu, p o k u d dlužník
která nejsou v právní úpravě řazena mezi právní zajišťova-
neplní svoje povinnosti, dojde k ukončení smluvního vztahu
cí instituty, postavení věřitele však posilují (např. sjednání
a určí se nová celková dlužná částka skládající se z peněž­
pojištění). 1 9
D o c . J U D r . Karel Marek, C S c .
Použitá literatura:
1. Bajerová, L.: Obchodní smlouvy uzavírané bankami, Směnka a šek, VOŠ
Uherské Hradiště - Kunovice, 1999,
2. Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry,
C. H. Beck Praha, druhé doplněné a přepracované vydání, 1999,
3. Kocián, R: Otázka zániku či trvání ručení v případě odstoupení od úvě­
rové smlouvy, In Právní praxe v podnikání, č. 5/1999,
4. Lochmanová, L.: Úvěr jako cizí kapitál podnikatelů, In Právo a podni­
kání, č. 11/1998,
5. Lochmanová, L.: Smlouva o úvěru, In Pocta Miloši Tomsovi, naklada­
telství a vydavatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2006, s. 225-2040.
6. Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl, L I N D Ě
PRAHA - Právnické a ekonomické nakladatelství B. Hořínkové
aJ.TuláčkaPraha, 1997,
7. Pokorná, J., Marek, K.: Postavení obchodních zvyklostí v systému obchod­
ního práva, Právní rádce č. 2/1999,
8. Polidar, V.: Management úvěrových obchodů bank, Economia Praha,
1992.
9. Štenglová, L; Plíva, S.; Tomsa, M . : Obchodní zákoník, Komentář, C.
H. Beck Praha 1996, 4. vydání a násl. vydání,
10. Štenglová, L; Plíva, S.; Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, C. H.
Beck, Praha 2005, 10. podstatně rozšířené vydání.
Citační řádek: Marek, K.: K právní úpravě úvěrování. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 107-112.
Viz Marek, K.: Právo a podnikání, č. 6/1997, s. 2-3.
K otázce úroků z prodlení s vrácením úvěru viz též Štenglová, L; Plíva, S.; Tomsa, M . : Obchodní zákoník, Komentář, C. H. Beck, Praha, 10. podstatně
rozšířené vydání, s. 1228.
19
Viz též Lochmanová, L.: Úvěr jako cizí kapitál podnikatelů, Právo a podnikání č. 11/1998, s. 10-13.
17
18
PAGINA
112
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Právo na odpověď- rozšíření, nebo omezení svobody slova
OLGA POUPEROVÁ
Pouperová, O . : Právo na odpověď - rozšíření, nebo omezení svobody slova? Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 113—
117.
Anotace: Tento článek pojednává o právu na odpověď; stručně nastiňuje historický vývoj tohoto institutu a jeho právní úpravu v některých
jiných evropských zemích. Představuje současnou pozitivně právní podobu odpovědi v českém právním řádu a porovnává ji s p ů v o d n í m
legislativním návrhem. Hlavním tématem článku je úvaha, zda zakotvení práva na odpověď v současné p o d o b ě ve svém důsledku znamená
rozšíření nebo naopak omezení svobody projevu.
Abstract: This article deals with the right of reply; it briefly outlines the historical development of this institution and its legal regulation in
some other European countries. It introduces the current legal stipulation of the right of reply in the Czech legal systém and it compares
it to the originál bili. The article particularly aims at the question, whether the current legal stipulation of the right of reply means extension, or restriction of the freedom of speech.
Klíčová slova: odpověď, tisková oprava, svoboda projevu, svoboda slova, svoboda tisku, mediální právo
Key words: reply, corrigendum, freedom of expression, freedom of speech, freedom of press, media law
S t r u č n ý h i s t o r i c k ý exkurs
První legislativní návrhy na zakotvení práva na obranu
proti tvrzením obsaženým v tisku (proti publikovaným uráž­
kám na cti) se objevily již na konci 18. století ve francouzské
sněmovně. Poslanec Dulaure tehdy uvedl, že soudní žaloba
jako prostředek ochrany je v těchto případech nedostateč­
ná, „neboť někteří lidé se sice pomluvy bojí, ale soudního
procesu se bojí ještě více" a dále uvedl, že je zapotřebí zavést
doplňující prostředek, postihující specielně redaktory novin,
protože ti svou žurnalistickou činností mohou silně ovlivňo­
vat veřejné mínění (a to i záměrně určitým směrem). V této
souvislosti byl navržen institut tzv. amendementu, který
ukládal povinnost majiteli, resp. redaktorovi periodika uklá­
dal povinnost majiteli resp. redaktorovi periodika v případě
útoku na pověst občana v zákonné lhůtě uveřejnit odpověď.
Návrh tehdy nebyl přijat a diskuse pokračovala. Poslanec
Mestadier tehdy k této tématice uvedl: „Nechť uražený,
místo co by byl vydán dalším urážkám svých odpůrců před
soudem, ... jest vybaven účinným protijedem. Bude moci
odrazit útok stejnými prostředky..." Tiskový zákon, který
ukládal vydavatelům a majitelům periodik uvést v zákonné
lhůtě opravu byl ve Francii schválen na počátku 19. století.
O b d o b n á úprava se objevila i v tiskových zákonech dalších
evropských zemí. Do rakouského právního řádu byl institut
tiskové opravy zaveden v roce 1848. 1
E v r o p s k ý exkurs
Lze rozlišovat tzv. francouzský a německý typ práva na
tiskovou opravu, resp. odpověď. Podle francouzského typu
jde o absolutní právo toho, kdo byl v periodiku zmíněn, a je
přípustná odpověď na jakýkoli článek, včetně úvahového či
názorového, tzn. že lze reagovat i na hodnotící úsudky, nejen
na skutková tvrzení. Odmítnuta nesmí být, pokud nesměřu­
je proti zákonům či dobrým mravům, případně oprávněným
zájmům třetí osoby. V německém pojetí, jímž se inspiroval
i návrh českého tiskového zákona, je chráněným právním
statkem zájem osobnosti, aby se o ní nic nepravdivého nebo
nesprávného neuveřejňovalo, a právo na odpověď je tedy
přiznáno, jen jedná-li se o faktická, skutková tvrzení. Podle
úpravy v německých zemských tiskových zákonech nesmí
odpověď přesáhnout délku textu, na nějž se odpovídá, nesmí
obsahovat inzerci a musí se rovněž omezit jen na skutková
tvrzení. Ze zákona existuje v S R N Tisková rada, která dohlíží
na dodržování jí vydaného Etického kodexu. 2 Francouzské
pojetí převzala např. Itálie a Belgie, více evropských zemí
(např. Švýcarsko, Rakousko, Holandsko, Dánsko) se však
přiklání k německému typu, poněvadž rozšíření práva na
odpověď také na hodnotící soudy, odrazuje novináře od pub­
likování jakékoli kritiky či kontroverzních témat a role tisku
jako „hlídacího psa demokracie" tak upadá. 3
Společný standard pro právo na odpověď však neexistuje.
Právo na odpověď je požadováno předpisy Evropské unie
vztahujících se na vysílání elektronických médií, nikoli však
tisku. Je obsaženo také v Evropské úmluvě o televizi bez
hranic z roku 1989, jež ale dosud nebyla Českou republikou
signována. Např. ve Švédsku a Velké Británii není institut
odpovědi v zákoně zakotven vůbec. Ve Švédsku, jak uvá­
dí V Kašpar, je práyo^na odpověď jedním z hlavních etic­
kých principů a týká se především zpráv, nikoli komentářů.
Tisková rada a ombudsman nabádají většinou k přátelské
dohodě. Švédský systém dobrovolných oprav funguje dobře
i bez zákona. 4
P ů v o d n í návrh české právní ú p r a v y p r á v a na o d p o v ě ď
Původně byla navrhována odlišná konstrukce se dvě­
ma instituty, a to institutem opravy a institutem odpovědi.
Oprava se podle návrhu měla vztahovat na případy, kdy bylo
v periodickém tisku uveřejněno tvrzení obsahující neprav­
divý, nebo pravdu zkreslující údaj o fyzické nebo právnické
osobě, kterou lze podle tohoto tvrzení ztotožnit. Taková
K tomu viz Sokol, T.: Tisk a právo, Orac, Praha, 2001, s. 61
K tomu viz Kašpar, V.: Právo na odpověď, In Mediažurnál, 1/1999, s. 12
3
K tomu viz Chaloupková, H.: Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon) a předpisy související— komentář, C. H. Beck,
Praha, 2001, s. 36
4
K tomu viz Kašpar, V.: Právo na odpověď, Mediažurnál, 1/1999, s. 12
1
2
PAGINA
113
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
osoba pak měla mít právo požádat vydavatele o uveřejnění
opravy a vydavatel měl být povinen na žádost této osoby
opravu uveřejnit.
Odpověď by se pak podle návrhu vztahovala na případy,
kdy bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující
skutkový údaj, byt pravdivý, který se ale dotýká cti, důstoj­
nosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo
dobré pověsti určité právnické osoby. Může být předmětem
diskuse, co by v takovém případě vlastně bylo obsahem oné
odpovědi, když uveřejněn by byl údaj zcela pravdivý, byť by
se dotýkal cti, důstojnosti, soukromí, či jména nebo dobré
pověsti. Informace publikované v médiích jsou však vždy
v rámci snahy zpravit o co nejvíce událostech zestručněné
a v rámci snahy upoutat čtenářovu, resp. divákovu pozornost
často nadsazené, proto je třeba dotčené osobě vždy umožnit
reagovat a v zájmu objektivity a pluralismu informací pub­
likovaný údaj doplnit o „vlastní verzi".
Podle důvodové zprávy legislativního návrhu se u prá­
va na uveřejnění odpovědi, narozdíl od práva na opravu,
kde se vyžaduje, resp. presůmuje objektivní nepravdivost
publikovaných údajů, předpokládá subjektivně pociťované
poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti.
Mezinárodní federace novinářů zveřejnila své stanovisko
k návrhu českého tiskového zákona již na jaře 1995: „Je-li
dáno jedinci právo odpovědět, je důležité do zákona zahr­
nout ustanovení, která dávají médiu právo učinit redakční
prohlášení k odpovědi." V. Kašpar upozorňuje, že se již něko­
likrát stalo, že zvláště extremistické skupiny zneužily právo
na odpověď na podporu svých pozic. 5
S o u č a s n á česká právní ú p r a v a p r á v a na o d p o v ě ď
Právo na odpověď bylo do českého mediálního práva
- zák. č. 46/2000 Sb., o některých povinnostech při vydává­
ní periodického tisku (tiskový zákon), v platném znění (dále
jen „tiskový zákon") a zák. č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů,
v platném znění (dále jen „zákon o provozování rozhlasového
a televizního vysílání") - zavedeno v souladu s požadavky
vyplývajícími z čl. 23 Směrnice č. 89/552 E H S ve znění
Směrnice č. 97/36 ES.
Ust. § 10 a násl. tiskového zákona a ust. § 35 a násl.
zák. o provozování rozhlasového a televizního vysílání jsou
svou povahou normami soukromoprávními, neboť upravují
vztahy, které za určitých předpokladů nastanou mezi vydava­
telem, resp. provozovatelem rozhlasového a televizního vysí­
lání a fyzickou nebo právnickou osobou. Rozhodnutí, zda
se dotčené osoby budou svých práv domáhat, je ponecháno
výhradně na nich.
Institut odpovědi se v několika bodech podstatně liší
od předchozí právní úpravy institutu tiskové opravy, jak byl
tento upraven v zák. č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku
a o ostatních informačních prostředcích („původní tiskový
zákon"), který byl zrušen tiskovým zákonem, č. 46/2000 Sb.;
např. právo na odpověď narozdíl od tiskové opravy, kdy se
jednalo o prohlášení šéfredaktora, je sdělením s a m o t n é
dotčené osoby.
Prvotním předpokladem uplatnění práva na odpověď je
skutečnost, že v periodickém tisku, resp. v rozhlasovém či
televizním vysílání bylo uveřejněno skutkové tvrzení, které
se dotýká cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby.
Dotčenou osobou může být jak osoba fyzická, tak právnická.
Předmětem práva na odpověď mohou být tvrzení nepravdivá,
kdy odpověď taková tvrzení uvede na pravou míru, tvrzení
neúplná, která budou odpovědí doplněna, a zkreslující, která
pak odpověď zpřesní. Právo na odpověď se tedy vztahuje
zejména na nepravdivá skutková tvrzení, nejsou však vylou­
čena ani pravdivá skutková tvrzení, pokud jsou neúplná nebo
pravdu zkreslující. Musí však přistoupit i další skutečnost,
a to že nepravdivé, neúplné nebo zkreslující skutková tvrzení,
musí být objektivně způsobilá působit difamačně, tj. dotýkat
se cti, důstojnosti nebo soukromí, resp. jména nebo dobré
pověsti dotčené osoby. Úmysl působit difamačně je neroz­
hodný a nemusí být prokazován.
V této souvislosti lze zmínit nález Ústavního soudu,
v němž tento uvedl: „Je nutno respektovat určitá specifika
běžného periodického tisku určeného pro informování nejširší veřejnosti,..., který v určitých případech musí - přede­
vším s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský
zájem - přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez
dalšího tvrdit, že každé zjednodušení či zkreslení musí nutně
vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Lze tedy
stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást
tak na novináře ve svých důsledcích nesplnitelné požadavky.
Významné je, zda celkové vyznění odpovídá pravdě." 6
Tento právní nástroj dává možnost ohradit se proti obsa­
hu publikovaného textu, eventuelně i proti způsobu získání
informace, byť i věcně správné. Sdělením je jakýkoli slovesný
útvar, který přináší určitou informaci. Někteří autoři jsou
toho názoru, že forma sdělení není rozhodující a vztahuje
se jak na písemné články, tak např. na reklamy a inzeráty,
protože obsahem periodické tiskoviny je vše, co je v ní dis­
tribuováno/Taková interpretace vyznívá v neprospěch vyda­
vatele a osobne^se přikláním k restriktivnějšímu výkladu.
D o m n í v á m se, že pokud zákon výslovně vyloučil odpověd­
nost vydavatelů za pravdivost údajů obsažených v reklamě
a v inzerci uveřejněných v periodickém tisku, nemůže být
v případě, že bylo v reklamě či inzerátu uveřejněno skutkové
tvrzení dotýkající se cti, vůči vydavateli uplatňováno právo
na odpověď, event. dodatečné sdělení zcela automaticky.
M á m za to, že ust. § 5 tiskového zákona by se na povinnost
vydavatele uveřejnit odpověď (případně dodatečné sdělení)
mělo vztahovat.
Pokud však zadávaný inzerát či reklama bude obsahovat
skutkové tvrzení dotýkající se cti, měl by vydavatel v rám-
K tomu viz Kašpar, V.: Právo na odpověď, In Mediažurnál, 1/1999, s. 12
in Chaloupková, H.: Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon) a předpisy související — komentář, C. H. Beck, Praha,
2001, s. 48
7
Sokol, T.: Tisk a právo, Orac, Praha, 2001, s. 72
8
http://vmw.uvdt.cz/scripts./detail.asp?id=79, Chaloupková, H.: Tiskový zákon - stručný komentář
5
6
PAGINA
114
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
ci předcházení případných soudních sporů a s ohledem
na profesní etiku zvážit o d m í t n u t í takového inzerátu či
reklamy. 8
Právo na odpověď však nevzniká, jak již bylo výše nazna­
čeno, v případě, kdy je uveřejněno hodnocení, úvaha, názor,
a to i když se dotýká cti, důstojnosti atp.; v takovém případě
totiž nejde o skutková tvrzení; právo na odpověď se nevzta­
huje na polemiky a kritiky. Soudní praxe uznává zásadu, že
podrobit důkazu pravdy lze jen skutková tvrzení a pravdivost
hodnotících soudů empiricky ověřit či prokázat nelze. 9
Za dotčení cti nebo důstojnosti tak lze považovat skutko­
vé tvrzení i vyobrazení nebo jinou formu předání informace
periodickým tiskem, který dotčenou osobu, resp. její jednání
označuje (nikoli hodnotí) za nemorální, neslušné, protipráv­
ní, obecně nepřijatelné či v daném čase, místě, komunitě
atp. odsouzeníhodné. I fotografie uveřejněná v tisku, na níž
bude určitá osoba rozeznatelná, zakládá právo na uveřejnění
odpovědi.
Pojem „ d o t k n o u t se cti, důstojnosti nebo s o u k r o m í "
ve smyslu tiskového zákona lze interpretovat obdobně jako
porušení práva na ochranu občanské cti, lidské důstojnos­
ti a soukromí v ustanoveních o ochraně osobnosti podle
občanského zákoníku. Zpravidla půjde o skutková tvrzení,
která budou veřejností vnímána negativně, není ale vylou­
čeno, aby právo na odpověď vzniklo uveřejněním pozitivní
zmínky o určité osobě. Příkladem může být situace, kdy
by byla uveřejněna zpráva o nějakém záslužném činu určité
osoby a později by vyšlo najevo, že osoba čin vůbec nevyko­
nala. Pokud by tato osoba informaci nepopřela, tj. nevyužila
by práva na odpověď, najevo vyšlá pravda by se jistě mohla
dotknout cti, důstojnosti atp. této osoby, přičemž kdyby
předchozí pozitivní zmínka publikována nebyla, skutečnost,
že osoba něco nevykonala, by jí nebyla ke škodě.
S p o r n ý m bodem může být otázka, zda všechny oso­
by požívají práva na ochranu před zveřejňováním tvrzení,
které se dotýkají soukromí, ve stejné míře. Současný trend,
podpořený také rozhodnutími mezinárodních soudů, smě­
řuje k názoru, že zejména osoby veřejně činné se dobro­
volně předem zříkají určité části svého práva na soukromí,
protože právě vzhledem k jejich postavení je ve veřejném
zájmu, aby informace o jejich jednání coby reprezentantů
veřejného zájmu, tj. jednání nikoli soukromého charakteru,
ale také o určitých aspektech jejich soukromí byly zveřejňo­
vány. Konkrétně lze zmínit rozhodnutí Evropského soudu
pro lidská práva ve Strasbourgu (dále jen „Evropský soud")
Lingens v. Rakousko, v němž se k problému ochrany osob­
nostních práv a mezím akceptovatelné kritiky vyjádřil takto:
„ . . . Meze přípustné kritiky jsou širší u politika než u sou­
kromé osoby. Na rozdíl od soukromé osoby se politik nevy­
hnutelně a vědomě vystavuje přísné kontrole veřejnosti...
ČI. 10 odst. 2 Ú m l u v y 1 0 umožňuje chránit pověst jiných...
politik požívá této ochrany rovněž, . . . ale v takovém případě
musí být požadavek kontroly poměřován zájmem svobodné
diskuse o politických otázkách." 1 1
Absolutní ochranu by však měly požívat např. informace
o zdravotním stavu. Jistě není třeba v úvodní zprávě dne
detailně popisovat zdravotní komplikace prezidenta repub­
liky a doplňovat je názorným nákresem jeho trávicího traktu
včetně grafického znázornění průběhu operace a následné
léčby. Je snad možné připustit rozumnou diskusi o vhodnosti
prezidentova sňatku s herečkou a o jeho načasování, ale pub­
likace informací o zdravotním stavu kohokoli by se měla už
vzhledem k běžné lidské slušnosti a ohleduplnosti, o profesní
etice nemluvě, omezit jen na stručné a věcné údaje, které je
nezbytně třeba zveřejnit. Obecně můžeme říct, že právo na
ochranu soukromí požívá vnitřní, intimní sféra života osoby,
cokoli, co s dotyčnou osobou souvisí a není veřejně známé.
Tiskový zákon neupravuje žádné výjimky obdobné tzv.
reportážní, vědecké nebo umělecké licenci v občanském
zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., O b č a n s k é h o zákoníku,
v platném znění, dále jen „občanský zákoník"), kdy je mož­
né publikovat údaje soukromého charakteru bez ohledu na
souhlas dotčeného jedince.
Právo na odpověď vzniká uveřejněním určitého skutko­
vého tvrzení. V praxi může snadno nastat situace, kdy je
určité tvrzení publikováno opakovaně, ať již v tomtéž nebo
v dalším periodiku. V tomto případě zřejmě vzniká právo na
samostatnou odpověď v každém jednotlivém případě, kdy
jsou splněny podmínky, nezávisle na případech ostatních.
V odpovědi se odpovídá pouze na sdělení, kterým je
původní tvrzení uvedeno na pravou míru, doplněno nebo
zpřesněno. O d p o v ě ď musí být svým rozsahem přiměřená
n a p a d e n é m u tvrzení a musí z ní být patrno, kdo ji činí.
Ust. § 10 odst. 2 věty první tiskového zákona sice vyvolává
dojem, že je vyloučena odpověď v případě, kdy bylo uveřej­
něno skutkové tvrzení pravdivé (úplné, nezkreslené), které
se však např. dotklo soukromí fyzické osoby, avšak takový cíl
zákonodárce určitě nesledoval a lze se domnívat, že jde pouze
o nešťastnou či nedomyšlenou formulaci a toto ustanovení
nemá stanovjt^žádné omezení.
Tiskový zákon ani zákon o provozování rozhlasového
a televizního vysílání narozdíl od občanského zákoníku
neupravuje nápravu protiprávního stavu. Bude-li dotčená
osoba chtít dosáhnout přiměřeného zadostiučinění, musí
se jej domáhat žalobou podle ust. § 11 a násl. občanského
zákoníku, nikoli podle tiskového zákona.
Jako poměrně závažný nedostatek bývá spatřováno, že
zákon nestanoví povinnost uveřejnit odpověď v p o d o b ě ,
v jaké byla uvedena v žádosti, ani povinnost uveřejnit odpo­
věď bez jakéhokoli vydavatelova komentáře. 1 2
K tomu viz Chaloupková, H.: Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon) a předpisy související- komentář, C. H. Beck,
Praha, 2001, s. 37
10
Sdělení č. 209/1992 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí, o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5
a 8 (v textu dále jen „Úmluva")
11
in David, R.: Ústava České republiky. Listina základních práv a svobod- úplně znění doplněné poznámkami, úvodem do problematiky a výběrem ze soudních
případů. Nakladatelství O L O M O U C , Olomouc, 2001, s. 217
12
http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=1996 Záznam rozhovoru místopředsedy Vlády ČR Pavla Rychetského s redaktorkou Danielou Drtinovou na téma
Osud kontroverzního návrhu tiskového zákona, vysílaného televizní stanicí Č T 2 dne 4. října 1999 v pořadu 21, viz též Kašpar, V.: Právo na odpověď, In
Mediažurnál, 1/1999, s. 12
9
PAGINA
115
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
T i s k o v ý zákon i zákon o provozování rozhlasového
a televizního vysílání výslovně vylučují povinnost uveřejnit
odpověď na text, jenž byl publikován již jako odpověď, což
by v praxi mohlo vést k dlouhotrvajícím názorovým střetům
a sdělovací prostředky by mohly být využívány jako aréna
pro nekonečné slovní souboje.
Uplatnění práva na odpověď podle tiskového zákona
nevylučuje uplatnění práva na ochranu osobnosti podle
občanského zákoníku. Pokud soud rozhoduje o žalobě na
ochranu osobnosti dle ust. § 11 a násl. občanského záko­
níku, posuzuje objektivní stav, zda došlo k zásahu do práva
na ochranu osobnosti. Subjektivní postoj, vnímání stavu
žalobcem není rozhodující.
Svoboda tisku versus svoboda slova (?)
Schválená konstrukce práva na odpověď vytvořila po­
vinnost vydavatele otisknout odpověď i v případě předchozí
publikace pravdivého skutkového tvrzení, která se dotýká cti,
důstojnosti atp., bez jakéhokoli omezení zajišťující právo na
svobodu projevu. V tiskovém zákoně chybí korektivum ob­
dobné tomu z občanského zákoníku, který stanoví, že musí
jít o zásah do osobnostních práv neoprávněný. Z hlediska
legislativní konstrukce této normy, která jako předpoklad
vzniku povinnosti uveřejnit odpověď stanoví jen následek,
tj. dotčení cti, důstojnosti atp., aniž vydavatel musel porušit
nějakou povinnost, nelze rozlišovat mezi zásahem oprávně­
ným a neoprávněným. Nelze tedy ani hovořit o protiprávnosti takového zásahu. Vydavatel musí sám posoudit, jaké je
riziko, že uveřejněná tvrzení se dotknou něčí cti, důstojnosti
atp. N o r m a obsažená v tiskovém zákoně takovou diferenciaci
nestanoví. Při striktním výkladu to tedy znamená, že uve­
řejnění byť i pravdivé informace, že konkrétní osoba byla
odsouzena za trestný čin vraždy, zakládá právo této dotčené
osoby na odpověď, poněvadž sdělení, že je někdo vrah, se
nutně dotýká jeho osobní cti, ale přesto jde o informaci,
která by měla být veřejnosti sdělena.
D o c h á z í ke konfrontaci dvou principů - pravdivos­
ti informací a cti a důstojnosti - a nelze říct, že by jeden
z nich byl nadřazen druhému, problém spočívá v odpově­
d i , kam až má ochrana osobnosti sahat a co vše je v rámci
ochrany důstojnosti chráněno. 1 3 Je důležité si také uvědo­
mit, že novinářská profese a novinářská svoboda zahrnuje
použití určité míry přehánění nebo dokonce provokace, což
m j . konstatoval i Evropský soud např. v rozsudku Prager
a Oberschlick v. Rakousko z roku 1995. Specifický stan­
dard ochrany svobody projevu v kontextu politické deba­
ty je odůvodněn skutečností, že účast na politickém životě
a správě věcí veřejných je nezřídka výnosným podnikem,
z čehož mimo jiné vyplývá i to, že politici pro sebe nemo­
hou vyžadovat stejnou ochranu jako řadoví občané v jejich
každodenním životě. 1 4 V obdobném smyslu se vyjádřil také
Nejvyšší soud Č R : „Kritiku počínání fyzické osoby, opírající
se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li
0 tvrzení, které se dotýká intimní sféry života fyzické osoby),
nelze zpravidla pokládat za odporující ust. § 11 občanského
zákoníku, a to třebaže v kritice bylo použito v odpovídají­
cí míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného
počínání fyzické osoby." 1 5
Právě skutečnost, že tiskový zákon umožňuje reagovat
1 na zcela pravdivé informace, vyvolala v době schvalování
této normy ostrou diskusi mezi politiky a novináři. Novináři
se obávali laviny žádostí o odpověď, která by pro příště mohla
novináře odradit od kontroverzních článků a ve svém důsled­
ku tak svobodu slova a pluralismus informací omezit. 1 6 Člen
správní rady Syndikátu novinářů ČR M. Jelínek uvedl: „ . . .
Přesto, že novinář otiskl pravdivé sdělení, dává zákon právo
na otištění nepravdivé zcela subjektivní odpovědi, kterou
zakazuje tisku komentovat. S tím nelze souhlasit." 1 7 V diskusi
k tomuto tématu novinářka D. Drtinová prezentovala obavy,
že (v té době teprve navrhovaný) institut odpovědi umožní
politikům udělat si z tisku hlásnou troubu svých názorů, což
samo o sobě ohrozí principy demokracie. Tehdejší místo­
předseda vlády P. Rychetský oponoval: „ ... Audiator et altera
pars. Prostě každý musí mít právo, nejenom ten, kdo ovládá
sdělovací prostředky. Každý musí mít právo na to, aby mohl
své názory uplatnit... M n o h e m větší a cennější je svoboda
projevu než svoboda tisku. A svoboda projevu znamená, že
tuto svobodu musí mít každý v naší zemi, nejenom ten, kdo
píše do novin... To je svoboda, kterou chceme dát každé­
mu občanovi... Samozřejmě, že politici jsou také občané.
A nebylo by asi moudré upírat j i m toto právo.. , " 1 8
Tehdejší ministr kultury P. Dostál k tomuto střetu připo­
menul, že podle expertízy Rady Evropy zpracované k návrhu
tiskového zákona sice veřejný zájem na odpovědi na zcela
pravdivou zprávu dán není, ale na druhou stranu je v západ­
ních zemích zcela samozřejmé dodržování etických pravidel
ze strany novinářů. 1 9
Závěr
Cílem práva na odpověď je zajistit každému jednotlivci
možnost obhájit se proti určitým prohlášením, která jsou
šířena sdělovacími prostředky a která by mohla mít nega­
tivní dopad na jeho soukromý život, jeho čest či důstoj­
nost. Právo na odpověď je v souladu se zmiňovanou zásadou
„budiž slyšena i druhá strana" zárukou pluralismu informací,
který musí být v demokratické společnosti respektován. Je ve
K tomu srov. Sokol, T.: Tisk a právo, Orac, Praha, 2001, s. 63
K tomu srov. http://www.otevrete.cz/files/doc/czech.pdf, s. 6
15
in Bartoň, M.: Svoboda projevu a její meze v právu ČR, Lindě, Praha, 2002, s. 53
16
Viz ust. čl. 17 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku
České republiky v platném znění (v textu dále jen „Listina")
17
K tomu viz Jelínek, M.: Připomínky Syndikátu novinářů k návrhu tiskového zákona, In Mediažurnál, 6/1999, s. 8
18
http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=1996, Záznam rozhovoru místopředsedy Vlády ČR Pavla Rychetského s redaktorkou Danielou Drtinovou na téma
Osud kontroverzního návrhu tiskového zákona, vysílaného televizní stanicí Č T 2 dne 4. října 1999 v pořadu 21
19
http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=1996, Záznam rozhovoru místopředsedy Vlády ČR Pavla Rychetského s redaktorkou Danielou Drtinovou na téma
Osud kontroverzního návrhu tiskového zákona, vysílaného televizní stanicí Č T 2 dne 4. října 1999 v pořadu 21
13
14
PAGINA
116
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
veřejném zájmu, aby informace byly získávány z více zdojů.
Opodstatnění práva na odpověď tak pramení ze zájmu jed­
notlivce i ze zájmu celé společnosti.
Svoboda projevu, tj. právo svobodně vyjadřovat své názo­
ry jakýmkoli možným způsobem, náleží každému. Svoboda
tisku je pojem užší, vyjadřuje právo sdělovat své názory
v hromadně sdělovacích prostředcích a náleží nebo lépe
řečeno ji využívají zejména žurnalisté. Zejména, ale nikoli
pouze. Prostřednictvím masmédií může vyjádřit svůj názor
i člověk, který sice svou profesí žurnalistou není, ale který
chce svůj názor k určitému tématu takovýmto způsobem
zveřejnit (za předpokladu, že mu to redaktor, resp. šéfre­
daktor umožní).
Institut práva na odpověď v době přijetí tiskového záko­
na byl a (stále je) diskutovanou problematikou. Jde vlastně
o hledání hranice mezi svobodou slova, resp. svobody tisku
na jedné straně a právem na ochranu cti, soukromí a podob­
ných hodnot na straně druhé. Při považování těchto dvou
hodnot je třeba si uvědomit, že svoboda slova je důležitější
než svoboda tisku a každý by měl mít možnost se vyjádřit
(zejména k tomu, co se jej týká), nejen novináři. Je pravdě­
podobné, že politici a ostatní veřejně činné osoby budou
právo na odpověď využívat ve větší míře než občané, kteří
se netěší takovému zájmu médií, a je samozřejmé, že ani j i m
nemůže být právo na odpověď upíráno. O n u pomyslnou
hranici mezi pravdou a ctí, tedy jakousi optimální či snad
maximální m o ž n o u míru svobody projevu při současném
zachování osobnostních práv bude možné najít při respek­
tování základních pravidel profesní etiky ze strany novinářů
a při přijetí „odpovědnosti" za své jednání, a to včetně urči­
tých aspektů jednání v soukromém životě ze strany veřejně
činných osob.
Summary: The purpose of the right of reply is to provide every individual
with the opportunity to defend against certain statements, which are spread
by mass media and which could harm their privacy, honour oř dignity. On
the principle that "audiator et altera pars" the right of reply guarantees the
information pluralism, that must be respected in a democratic country.
The public interests in acquire information from plurál sources must be
assured. So the right of reply is in the interest of an individual as well as in
the interest of the whole society.
Jak jsem již výše uvedla, zavedení institutu odpovědi
do českého právního řádu je v souladu s požadavky prá­
va Evropských společenství a doporučeními Rady Evropy.
Jednoznačně se přikláním k názoru, že svoboda slova, resp.
projevu by měla být cennější než svoboda tisku. Ve vzta­
hu ke svobodě slova, resp. svobodě projevu znamená právo
na odpověď její rozšíření, ve vztahu ke svobodě tisku, jako
podkategorii svobody slova, je však spíše pociťováno jako
omezení.
Pozitivně právní zakotvení je určitě významné jak z hle­
diska ochrany osobnosti, tak z hlediska garance svobody
slova. V praktických podmínkách však je na zvážení každého
dotčeného jedince, zda a nakolik např. vzhledem k vytíženos­
ti české justice může být domáhání se uveřejnění odpovědi
prostřednictvím soudní žaloby efektivní a zda nebude z psy­
chologického hlediska účinnější využít k obraně prostředky
neprávní. Bývalý předseda vlády S. Gross svého času prosazo­
val názor, že by zákon měl stanovit lhůtu, v níž by soudy byly
povinny rozhodnout o žalobě, v níž by se žalobce domáhal
uplatnění práva na odpověď; obdobně H. Marvanová při
přijímání návrhu tiskového zákona navrhovala, aby se do
novely občanského soudního řádu zahrnula lhůta pro soudní
rozhodování o žalobách na ochranu osobnosti. Tyto však
nevyústily v žádný seriózní legislativní návrh. 2 0 Nemyslím si
však, že by se efektivnější ochrana osobnostních práv měla
zajišťovat právě touto cestou. Je třeba si uvědomit, že právo
na spravedlivý proces a rozhodnutí v přiměřené lhůtě nelze
zajistit jen prostřednictvím dílčí novely stanovující nejzazsí
lhůtu pro rozhodnutí a že upřednostněním určitých případů
se o to více oddálí rozhodnutí v kauzách ostatních.
Citační řádek: Pouperová, O.: Právo na odpověď - rozšíření, nebo ome­
zení svobody slova? Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3,
pp. 113-117.
Kontakt: [email protected]
K tomu viz Marvanová, H.: Každý tiskový zákon je zbytečný, Hospodářské noviny ze dne 30. června 1999
PAGINA
117
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Právní úprava konkurence v obchodním právu
EVA ŠIMEČKOVÁ
Šimečková, E.: Právní úprava konkurence v o b c h o d n í m právu Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 118-122
Anotace: Jevu konkurence věnuje nejvíce pozornosti o b c h o d n í právo. Zneužitím konkurence v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní
jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. Konkurenční jednání je zakázáno v o b c h o d n í m zákoníku v některých vztazích mezi
obchodní společností a jejími členy statutárních orgánů, a to v době, kdy trvá vztah ke společnosti. V o b c h o d n í m zákoníku je obsažen
zákaz konkurence ještě ve smlouvě o o b c h o d n í m zastoupení, kde je upravena konkurenční doložka.
Abstract: The phenomenon of competition is attended to mainly by business law since the sphere of its interest are relationships between
businesses, where competition origins. Misuse of competition is considered unfair practice in business and illicit limitation of competition.
Competitive behaviour is by the Commercial Code prohibited in certain relationships between a business company and members of its
statutory bodies, within the period when their relationship towards the company is in eífect. The Commercial Code includes prohibition
of competition also in the contract on business representation, in the regulation on anti-competition clause.
Klíčová slova: o b c h o d n í právo, o b c h o d n í společnost, nekalá soutěž, konkurence, smlouva o o b c h o d n í m zastoupení, konkurenční do­
ložka
Key words: commercial law, commercial company, unfair competition, competition, contract on commercial representation, anti-competitive clause.
1. Pojem konkurence v o b e c n é m a h i s t o r i c k é m smyslu
Pojem konkurence pochází z latinského slova concurrentia, což znamená soutěž, soutěživost nebo soupeření, závo­
dění většího počtu jednotlivců o tentýž cíl. 1
Podle sociologického slovníku je konkurence antagonistický, revalizující vztah mezi nejméně dvěma partnery. Jako
zvláštní forma sociálního vztahu se konkurence modelově
skládá z konkurentů a předmětu konkurence. Teprve vědomá
soutěž, tj. vědomí konkurujících rolí zakládá konkurenci jako
oboustranný aktivní sociální vztah. Konkurence řídí sociální
chování a v tomto smyslu se stává „gigantickým sociálně
- kontrolním mechanismem moderních trhů, na nichž kaž­
dý jedná pod tlakem úspěchu druhých". 2 Konkurence má
tyto vlastnosti a funkce: zvyšování přizpůsobivosti, funkci
inovační, selektivní a socializační.
Z historického hlediska se pojem konkurence spojuje
s kapitalismem volné soutěže. Volná soutěž (konkurence)
zvětšuje, zdokonaluje a zlevňuje výrobu, přispívá k tech­
nickému pokroku a dělbě práce, vyrovnává a snižuje cenu
veškerých výrobků, nabídka je rozmanitější, a tím je hoj­
nější a všestrannější uspokojení lidských potřeb. Každý je
sám odpovědný za zdar nebo nezdar svého podnikání, proto
má volná soutěž odraz i v sociálně důležitých vlastnostech
člověka jako je podnikavost, ctižádost, hospodárnost, snahu
po sebevzdělávání, sledování technického pokroku apod. To
všechno mu umožňuje dosáhnout určité pozice ve společnos­
t i . Volná konkurence má i stinné stránky. Každý výrobce se
snaží ovládnout svými výrobky co největší část trhu, dochází
k poklesu cen a krizi celého odvětví. Zaměstnavatelé se snaží
získat co největší zisk při co nejnižší mzdě.
2. Právní ú p r a v a konkurence v o b c h o d n í m p r á v u
V obchodním právu se pojem konkurence používá pro
označení hospodářské soutěže, probíhající mezi podnikate­
l i . Konkurence sama je hnacím motorem obchodu, je tedy
žádoucí; ale protože může v určitých p o d o b á c h (nekalá
1
2
Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný, 14. díl s. 710.
Velký sociologický slovník, UK, Praha, 1996, s. 523.
PAGINA
118
soutěž) likvidovat vlastně sama sebe (monopoly, kartelové
dohody apod. směřující k likvidaci konkurence), bylo třeba
jí dát určitá pravidla. Tato potřeba se objevuje v období, kdy
konkurence přechází ze stádia kapitalismu volné soutěže do
stádia monopolního kapitalismu. Konkurence je podřízena
určitým pravidlům, která jsou stanovena zákonem a jejichž
porušení je právně sankcionováno.
Fenomén konkurence se vyskytuje v obchodním právu
jako ochrana zachování konkurence v globálním měřítku.
Zneužitím konkurence v hospodářské soutěži je nekalé sou­
těžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže.
Nekalému soutěžnímu jednání věnuje pozornost obchodní
zákoník, přičemž jde o úpravu soukromoprávní. Naproti
tomu nedovolené omezování hospodářské soutěže je upra­
veno zákonem o ochraně hospodářské soutěže a jde o úpravu
veřejnoprávní.
2.1. H o s p o d á ř s k á s o u t ě ž a její ochrana podle z á k o n a
č. 143/2001 Sb.
Zákon o ochraně hospodářské soutěže představuje soubor
právních norem zaměřených na existenční ochranu svobod­
né a rovné soutěže na trhu pro všechny účastníky. Účelem
zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je
ochrana samotné existence soutěže proti jejímu vyloučení,
omezení, jinému narušení či ohrožení:
•
dohodami soutěžitelů,
•
zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo
•
spojením soutěžitelů.
2.2. N e k a l á soutěž
V o b c h o d n í m zákoníku je upraveno soutěžní cho­
vání v hlavě 5., části 1 O b c h Z , konkrétně v § 41 a násl.
Soutěžitelé mohou svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost
v zájmu dosažení hospodářského prospěchu. Zároveň musí
dodržovat určité meze, kterými jsou závazná pravidla hos­
podářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. V § 42
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
obchodního zákoníku se za zneužití účasti v hospodářské
soutěži označuje nekalé soutěžní jednání a nedovolené ome­
zování hospodářské soutěže.
Hranice mezi dovoleným soutěžním chováním a nekalou
soutěží je vyjádřena v rozhodnutí soudu (Vážný 16 167),
podle nějž „nejde o jednání proti dobrým mravům soutěže,
nezasáhl-li soutěžitel svým jednáním do nabyté soutěžní
pozice jiného soutěžitele a bylo-li jeho účelem, aby odvrátil
škodu, která by mu mohla vzejiti z počinu druhého sou­
těžitele, nikoli, aby jej přímo poškodil." 3
Obchodní zákoník obsahuje úpravu bránící nekalé kon­
kurenci, což je porušování dobrých mravů v hospodářské
soutěži. Ustanovení § 44 odst. 1 obchodního zákoníku je
obecnou generální klauzulí nekalé soutěže a zásadním vodít­
kem pro kvalifikaci jednání v hospodářské soutěži jako jed­
nání nekalého. V celém systému úpravy hospodářské soutěže
v obchodním zákoníku má § 44 odst. 1 zásadní a výjimečný
význam. Podle ustanovení § 44 odst. 1 „nekalou soutěží je
jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými
mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžite­
lům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje." Bez
ohledu na to, zda jednání naplňuje některou ze zvláštních
skutkových podstat nekalé soutěže, jež jsou demonstrativně
popsány v § 44 odst. 2 obchodního zákoníku, jde vždy o jed­
nání nekalosoutěžní, naplňuje-li kumulativně tyto znaky:
• jde o jednání v hospodářské soutěži,
•
•
je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spo­
třebitelům,
je v rozporu s dobrými mravy.
Nekalosoutěžní jednání nemusí být úmyslné, může jít
o jednání nedbalostní či zcela nahodilé, bez záměru po­
škozovat či způsobit ú j m u třetí osobě, rozhodující je vždy
objektivní stav. Naplnění zmíněných kritérií je třeba vždy
posuzovat s ohledem na daný případ.
Jednání v hospodářské soutěži je takové jednání, které
podnikatel nebo i jiná osoba činí v zájmu svého prosazení
na trhu či prosazení svých výrobků či služeb, tedy s cílem
hospodářského uplatnění.
Faktor způsobilosti přivodit ú j m u je faktorem objek­
tivním, který se neposuzuje z hlediska, respektive z pohle­
du soutěžitele, jenž se nekalosoutěžního jednání dopouští,
ale z pohledu soutěžitelů dalších a z pohledu průměrných
spotřebitelů. Také kritérium rozporu s dobrými mravy se
posuzuje vždy s ohledem na všeobecně vnímané a přijímané
normativy slušného jednání na trhu a slušného jednání ve
vztahu ke spotřebitelům. 4 Právo nekalé soutěže je právem
soudcovským, protože kritéria dobrých mravů jsou do znač­
né míry určována rozhodovací praxí soudu.
ještě předtím, než zahájil svou vlastní samostatnou podni­
katelskou činnost, si připravil výhodnější podmínky (využil
znalostí o časových a kapacitních možnostech soutěžitelů,
dokumentace apod. získaných v době, kdy byl zaměstnan­
cem, které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor
svého zaměstnavatele (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
s p . z n . R 3 C m o 260/97). 5
Ustanovení § 44 odst. 2 obchodního zákoníku uvádí
výčet jednání, která jsou považována za nekalosoutěžní.
Jedná se o tzv. zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže. Je
však třeba zdůraznit, že proto, aby mohlo být určité jedná­
ní zahrnuto pod zvláštní skutkovou podstatu, musí takové
jednání vždy naplňovat všechny znaky nekalosoutěžního
jednání tak, jak jsou uvedeny v § 44 odst. 1 obchodního
zákoníku. Za nekalou soutěž podle § 44 odst. 2 obchodního
zákoníku se považuje zejména:
a) klamavá reklama,
b) klamavé označování zboží a služeb,
c) vyvolávání nebezpečí záměny,
d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiné­
ho soutěžitele,
e) podplácení,
f) zlehčování,
g) srovnávací reklama,
h) porušování obchodního tajemství,
i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.
Pokud nelze konkrétní jednání podřadit pod některou
ze zvláštních skutkových podstat, jedná se o nekalosoutěžní
jednání tehdy, jestliže naplňuje obecné znaky nekalého sou­
těžního jednání.
Obchodní zákoník užívá pojem soutěžitelé. Za soutěžite­
le se považují podnikatelské i nepodnikatelské subjekty, které
se ucházejí o přízeň spotřebitelů a prezentují své služby nebo
výrobky na trhu. Soutěžitelé si zpravidla přímo konkurují.
Civilněprávní p r o s t ř e d k y ochrany proti nekalé soutěži
V ustanoveních §§ 53 a 54 obchodního zákoníku jsou
upraveny právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži.
V § 53 je stanoveno, že : „Osoby, jejichž práva byla nekalou
soutěží porušena nebo ohrožena, m o h o u se proti rušiteli
domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný
stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které
může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání
bezdůvodného obohacení". V ustanovení první věty § 53
obchodního zákoníku jsou upraveny procesní prostředky
na ochranu proti nekalé soutěži. Jde jednak o žalobu zdržovací, kterou se žalobce dománá, aby se daná osoba proti­
právního jednání zdržela a žalobu odstraňovači, kterou se
žalobce domáhá, aby odpovědná osoba odstranila závadný
stav. Oprávněná osoba může dále žádat přiměřené zadostiu­
činění. Na vznik práva na toto zadostiučinění není zapotřebí
zavinění ze strany odpovědné osoby. O výši přiměřeného
zadostiučinění v penězích rozhoduje v případě sporu soud.
Odpovědnost za škodu se řídí ustanovením § 373 a násl.
obchodního zákoníku. Vydání bezdůvodného obohacení je
upraveno v § 451 a násl. obchodního zákoníku.
V praxi civilních soudů České republiky bylo za neka­
losoutěžní jednání považováno jednání zaměstnance, který
Aktivně legitimováni k uplatnění těchto uvedených ná­
roků jsou osoby, do jejichž práv bylo zasaženo. V ustanovení
3
4
5
HAJN, P.: Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, MU, Brno, 2000, s. 36-37.
D Ě D I Č , J.: a kol. : Obchodní zákoník. Komentář. 1. vydání, Polygon, Praha 2002. s. 305.
MACEK, J.: Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, C. H. Beck, Praha, 2000, s. 101.
PAGINA
119
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
§ 54 odst 1 obchodního zákoníku je přiznána aktivní le­
gitimace k podání jak zdržovací, tak odstraňovači žaloby
1 právnickým osobám, které samy nejsou ani spotřebiteli,
ani soutěžiteli, jde o svazy podnikatelů nebo spotřebitelů.
ností ještě nezabývá, avšak vzhledem ke všem okolnostem
lze výkon takové činnosti u něho v budoucnu předpokládat.
Jde o odstranění možné konkurence (rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze sp. zn. R 3 C m o 36/92). 7
Z á k o n e m č. 151/2002 Sb. se zrušuje ustanovení § 54
odst. 3 obchodního zákoníku a věcně se zde obsažená úpra­
va přenáší do občanského soudního řádu. Podle § 83 odst.
Pachatelem trestného činu může být kdokoli, nemusí to
být jen soutěžitel (arg. „ K d o . . . " ) , neboť by to vedlo k zásad­
nímu zúžení použitelnosti této skutkové podstaty. Pokud
je v ustanovení § 149 použit pojem „soutěžitele", u něhož
musí dojít k poškození dobré pověsti nebo k ohrožení cho­
du nebo rozvoje jeho p o d n i k u , vyjadřuje tento pojem jen
jeho postavení na trhu výrobků a výkonů jako účastníka
hospodářské soutěže. 8 V literatuře se však vyskytuje i opač­
ný názor, že pachatelem může být jen soutěžitel ve vztahu
k jinému soutěžiteli, tj. k někomu kdo podniká v tomtéž
nebo obdobném oboru činnosti. 9 První názor vyjadřuje zřej­
mě vůli zákonodárce, protože nekalosoutěžního jednání se
může dopustit i osoba, která v dohodě se soutěžitelem nebo
i bez takové dohody šíří klamavou reklamu nebo podplácí.
Nekalosoutěžního jednání se často dopouští zaměstnanci.
2 písm. a) O S Ř ve znění účinném od 1.1.2003 zahájení
řízení o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění
závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo
ohrožených nekalým soutěžním jednáním brání též tomu,
aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení
o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo
stavu stejné nároky. Podle § 159a O S Ř výrok pravomocné­
ho rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených
v § 83 odst. 2 O S Ř , je závazný nejen pro účastníky řízení,
ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž
nároky z téhož jednání nebo stavu. V rozsahu, v jakém je
výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení
a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
Podle § 1 5 5 odst. 4 O S Ř ve znění účinném od 1. 1. 2003
ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených ne­
kalým soutěžním jednáním může soud účastníkovi, jehož
žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku
právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka.
Podle okolností případu soud stanoví také rozsah, formu
a způsob uveřejnění.
Trestněprávní p r o s t ř e d k y ochrany proti nekalé soutěži
V § 149 trestního zákona je upraven trestný čin nekalé
soutěže takto: „ K d o jednáním, které je v rozporu s předpisy
upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyk­
lostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod
nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo pro­
padnutím věci".
Toto ustanovení chrání zájem na řádném průběhu hos­
podářské soutěže v tržním hospodářství proti nekalé soutěži.
Jde tu o dobrou pověst soutěžitele, náležitý chod a rozvoj
podniku a o jeho postavení, které si v hospodářské soutěži
získal.
Trestný čin nekalé soutěže je podle § 149 trestního záko­
na trestným činem úmyslným, a to ve formě úmyslu přímé­
ho nebo eventuálního. 6 Podmínkou nekalosoutěžního vztahu
není opakovanost či pravidelnost jednání, stejně jako vědomí
nekale soutěžícího o tom, že jeho jednání je jednáním neka­
lé soutěže (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.
R 3 C m o 328/94). Soutěžní vztah nelze omezovat pouze na
vztah dvou podnikatelských subjektů se stejným obchod­
ním zaměřením. Soutěžní vztah však bude dán i při jednání
soutěžitele vůči jinému, který se sice určitou obchodní čin­
Podle judikatury se „trestného činu nekalé soutěže podle
§ 1 4 9 trestního zákona nedopustí podnikatel, který jako
bývalý zaměstnanec jiného podnikatele v souvislosti se zahá­
jením svého podnikání použije ve svých propagačních mate­
riálech slovní výraz shodně označující zaměření podnikání
obou podnikatelů, pokud však jde o výraz, jež není označe­
ním obchodního jména (resp. nyní obchodní firmy) jiného
podnikatele ani jiným chráněným názvem (např. ochrannou
známkou nebo označením původu). Nekalosoutěžní povahu
rovněž nemá pouhý údaj vyjadřující určitou návaznost na
dřívější či současnou podnikatelskou činnost jiného pod­
nikatele". 1 0
2.3. Z á k a z konkurence v o b c h o d n í c h společnostech
Konkurenční jednání je zakázáno v některých vztazích
mezi obchodní společností a jejími členy statutárních orgá­
nů, popř. společníky. Zákonný zákaz konkurence upravuje
obchodní zákoník obecně v ustanovení § 65 a pro jednotlivé
obchodní společnosti v ustanoveních, která se jich týkají: pro
veřejnou obchodní společnost v § 84, pro komanditní spo­
lečnost v § 99, pro společnost s ručením omezeným v § 136
a 139 a pro akciovou společnost v § 196 a 200 obchodní­
ho zákoníku. Společenská smlouva (u akciové společnosti
stanovy) může nad rámec zákona u osobních společností
(veřejné a komanditní) vzhledem k jejich povaze vyme­
zit rozsah zákazu konkurence jakkoli, tedy rozšířit, zúžit,
vyloučit. U kapitálových společností (s ručením omezeným
a akciové) může dojít pouze k rozšíření, tj. zpřísnění zákazu
a u společnosti s ručením omezeným i k jeho rozšíření na
společníky.
Konkurenční jednání je zakázáno jen v době, kdy trvá
vztah ke společnosti, neexistuje zde omezení společníka po
LÓFF, M.: Insolvenzstrachrecht der Tschechischen Republik, In WiRO, 10/2002, s. 300fF.
MACEK, J.: Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, C. H. Beck, Praha, 2000, s. 64 a 68.
8
ŠÁMAL, P. - PÚRY, F. - RIZMAN, S.: Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. C. H. Beck, Praha, 2001, s. 855.
9
NOVOTNÝ, O.: Trestní právo hmotné. II. Zvláštní část. 2. vydání, Codex, Praha 1995, s. 204.
10
Právní rozhledy, č. 4/2001, s. 183.
6
7
PAGINA
120
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
jeho odchodu, tedy v podstatě obdoba konkurenční do­
ložky.
U veřejné obchodní společnosti je zákaz konkurenčního
jednání upraven v § 84 obchodního zákoníku. Bez svolení
ostatních společníků nesmí společník podnikat v předmětu
podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani
zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Nemůže
být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo členem orgánu
společnosti s obdobným předmětem podnikání. Společenská
smlouva může upravit zákaz konkurence jinak.
Komanditní společnost obsahuje úpravu zákazu konku­
rence v § 99 obchodního zákoníku. Ze zákona je omezen
pouze komplementář, pokud nestanoví společenská smlouva
jinak.
Ve společnosti s ručením omezeným zákaz konkurence
zakazuje jednatelům a členům dozorčí rady činnosti nebo
aktivity, které se mohou dostat do střetů se zájmy společnos­
t i . Jejich vyčet obsahuje § 136 odst. 1 obchodního zákoníku
a lze je vztáhnout společenskou smlouvou i na společníky.
Společenská smlouva může, stejně jako stanovy, jednate­
lům, členům dozorčí rady či společníkům zpřísnit podmín­
ky oproti zákonné úpravě. Opačná odchylka, která by byla
vůči jednatelům a členům dozorčí rady benevolentnější, je
nepřípustná. 1 1
Jednatel a člen dozorčí rady ve společnosti s ručením
omezeným nesmí:
a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru pod­
nikání společnosti ani vstupovat se společností do ob­
chodních vztahů,
b) zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody
společnosti,
c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník
s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné
osoby se stejným nebo podobným předmětem podniká­
ní,
d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statu­
tárního orgánu nebo jiného orgánu jiné právnické osoby
se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, le­
daže jde o koncern. Zákon jednateli a členu dozorčí rady
nezakazuje v takové funkci být, tedy být zvolen a zapsán
v obchodním rejstříku, ale je směrován faktickým výko­
nem činnosti.
V akciové společnosti je zákaz konkurence upraven
v § 196 odst. 1 pro členy představenstva a v § 200 obchod­
ního zákoníku pro členy dozorčí rady. Pokud ze stanov nebo
z usnesení valné hromady nevyplývají další omezení, člen
představenstva a člen dozorčí rady je omezen stejně jako
jednatel společnosti s ručením omezeným.
P o r u š e n í z á k a z u konkurence
Zákaz konkurence opravňuje příslušnou společnost do­
máhat se po osobě, která jej porušila, vydání tomu odpo­
vídajícího prospěchu nebo převedení tomu odpovídajících
práv na n i . Výběr je tedy na společnosti, ovšem může být
omezen de facto reálnou situací. Kumulace uvedených náro­
11
ků nepřipadá v úvahu, přičemž ten, který si společnost zvolí,
musí u odpovědné osoby uplatnit v tříměsíční subjektivní
lhůtě, ode dne kdy se společnost dozvěděla, nejpozději však
v jednoroční objektivní lhůtě ode dne, kdy se tak stalo, jinak
zaniká. Jde tedy o prekluzi. Nárok na náhradu škody tím
není dotčen a společnost ji může vždy požadovat.
2.4. Z á k a z konkurence ve s m l o u v ě o o b c h o d n í m
zastoupení
Ve smlouvě o obchodním zastoupení v § 672a obchodní­
ho zákoníku je upravena konkurenční doložka. Úprava kon­
kurenční doložky v obchodním právu vychází ze Směrnice
č. 86/653/EHS Rady o koordinaci právní úpravy členských
států týkajících nezávislých obchodních zástupců. ČI. 20
této směrnice říká, že doložka zakazující konkurenci je ve
smlouvě o obchodním zastoupení platná jenom za následu­
jících podmínek - že má písemnou formu a že určuje územ­
ní obvod nebo skupinu zákazníků a územní oblasti svěřené
o b c h o d n í m u zástupci a druhu zboží, které tvoří předmět
smlouvy. Konkurenční doložku je možno sjednat pro období
maximálně dvou let po skončení smlouvy.
Směrnice umožňuje vnitrostátním právním řádům další
omezení platnosti nebo použití konkurenční doložky a dále
přiznává soudům právo omezit závazky z nich vyplývající.
3. Závěr
V dnešní d o b ě je termín konkurence nejvíce užíván
v ekonomickém smyslu, jako proces, ve kterém se střetáva­
jí zájmy různých subjektů na trhu. Nejvíce pozornosti mu
pochopitelně věnuje obchodní právo. Veřejnoprávní ochra­
nu proti omezování hospodářské soutěže poskytuje zákon
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a soukro­
moprávní ochranu potom obchodní zákoník v úpravě nekalé
soutěže.
V obchodním zákoníku je konkurenční jednání zakázá­
no v některých vztazích mezi obchodní společností a jejími
členy statutárních orgánů, a to v době, kdy trvá vztah ke
společnosti.
Zákaz konkurence je dále obsažen ve smlouvě o obchod­
ním zastoupení, kde je upravena konkurenční doložka.
Jev konkurence se přenesl z obchodně právních vztahů
také do pracovněprávních vztahů. Zaměstnanec jako znalec
poměrů u svého zaměstnavatele mu může být jako konku­
rent velmi nebezpečný. Zaměstnavatel se však může bránit
jednak vymáháním sríiluvní pokuty ze sjednané konkurenční
doložky (§ 29a zákoníku práce), jednak může postupovat
soudním uplatněním nároků z ochrany proti nekalé soutěži
zahrnujících také porušení obchodního tajemství (§ 44 a 51
O b c h Z ) . To podle naší úpravy tvoří „veškeré skutečnosti
obchodní, výrobní či technické povahy související s pod­
nikem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální
či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních
kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele
utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utaje­
ní zabezpečuje". Základem úspěšnosti ochrany obchodní-
ŠEVČÍK, D.: Společnost s ručením omezeným. Vzory podání a listin. Prospektrum, Praha 2001, s. 157.
PAGINA
121
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
ho tajemství je, aby zaměstnavatel vymezil okruh takových
z hlediska dobrých mravů vůbec nekalé; s p a d á sem sděle­
skutečností ve svém p o d n i k u , seznámil s n i m i zaměstnance
ní (porušování) obchodního tajemství a porušení služební
a zajistil utajení těchto skutečností v n i t ř n í m p ř e d p i s e m .
smlouvy, k n i m ž měl býti zaměstnanec pohnut n a b í d k o u
I podle prvorepublikové judikatury je považováno za „neka­
prospěchu (lepších pracovních podmínek) od konkurence
lý postup každé jednání, které je vzhledem k soutěži nebo
(R5008/1934).12
J U D r . M g r . Eva Šimečková, P h . D .
Právnická fakulta Univerzity Palackého v O l o m o u c i
Summary: The phenomenon of competition is attended to mainly by busi­
ness law since the sphere of its interest are relationships between businesses,
where competition origins. Misuse of competition is considered unfair practice in business and illicit limitation of competition. Unfair competition
is dealt with by the Commercial Code in § 41 et seq. Illicit limitation of
competition is regulated by Act No. 143/2001 Coll. Competitive behaviour
is by the Commercial Code prohibited in certain relationships between
a business company and members of its statutory bodies, within the period
when their relationship towards the company is in eťFect. The Commercial
Code includes prohibition of competition also in the contract on business
representation, in the regulation on anti-competition clause.
4. HAJN, P.: Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, M U , Brno
2000.
5. KŘÍŽ, J. a kol.: Autorský zákon a předpisy související. Komentář. 1. vyd.,
Lindě, Praha, 2001.
6. MAĎAR, Z. a kol.: Slovník českého práva, 2. vyd, Lindě, Praha, 1999.
7. MACEK, J.: Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže,
C. H. Beck, Praha, 2000.
8. NOVOTNÝ, O.: Trestní právo hmotné. II. Zvláštní část. 2. vydání, Codex,
Praha 1995.
9. KOLEKTIV AUTORŮ: Ottův slovník naučný, 14. díl.
10.
ŠAMAL, P. - PÚRY, F. - RIZMAN, S.: Trestní zákon. Komentář. 4. vydání.
C. H. Beck, Praha, 2001.
11. ŠEVČÍK, D . : Společnost S ručením omezeným. Vzory podání a listin.
Prospektrum, Praha 2001.
12. Velký sociologický slovník, U K , Praha, 1996.
Použitá literatura:
1. DĚDIČ, J.: a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 1. vydání, Polygon,
Praha 2002.
2. HAJN, P.: Jak jednat v boji s konkurencí, (O právní úpravě nekalé soutěže),
Citační řádek: Šimečková, E.: Právní úprava konkurence v obchodním právu
Lindě Praha a.s., Praha 1995.
Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 118-122
3. HAJN, R: Příspěvek k vymezení dobrých mravů soutěže, In Právo a pod­
nikání, 12/94, s.2-4.
12
ŠÁMAL, P. - PÚRY, F. - RIZMAN, S.: Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. CH.Beck, Praha, 2001, s. 856.
PAGINA
122
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Volební judikatura v České republice, na Slovensku a v Polsku
- srovnání
MAXIM TOMOSZEK
Tomoszek, M . : Volební judikatura v České republice, na Slovensku a v Polsku - srovnání. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006,
No. 3, pp. 123-129.
Anotace: V článku se autor zabývá srovnáním judikatury ve věcech voleb v Č R , na Slovensku a v Polsku v oblasti aktivní legitimace k po­
dání volební stížnosti, lhůt v oblasti soudní ochrany voleb, předmětu volební stížnosti a předvolební kampaně. V závěru jsou zobecněny
p o d m í n k y , za nichž soud obvykle prohlásí neplatnost voleb.
Abstract: In this páper the author compares the judicature concerning elections in Czech Republic, Slovakia and Poland with respect to
right to file an election complaint, time-limits in judicial protection of elections, object of the election complaint and election campaign.
In the end are stated the conditions, under which the court usually declares the election invalid.
Klíčová slova: Volby - volební soudnictví - volební právo - komparace - volební k a m p a ň - ústavní soud
Key words: Elections - election justice - electoral law - comparison - election campaign - constitutional court
Úvod
V o l b y jsou otázka, která je aktuální téměř nepřetržitě,
v současné době o to víc, že rok 2006 je v ČR rokem voleb­
ním. Soudní ochrana voleb, která je jednou z nezbytných
záruk jejich demokratičnosti, je naproti tomu aktuální vždy
jen v krátkém období po konání voleb. Z d á se, že je tedy
vhodná doba srovnat, co v nových středoevropských demo­
kraciích dosud volební judikatura přinesla, a pokusit se ji
zhodnotit.
Jako samozřejmá se pro srovnání nabízejí rozhodnu­
tí soudů českých a slovenských a vzhledem ke geografické
i obsahové blízkosti volebního i politického systému Polska
budou zařazena také rozhodnutí soudů polských. Srovnání
judikatury bude provedeno v několika tématických oblas­
tech, které jsou pro soudní ochranu voleb nejdůležitější.
Nejprve však několik poznámek důležitých pro snadněj­
ší orientaci v následujícím textu. Důležitým prvkem, který
odlišuje srovnávané země v oblasti volebního soudnictví,
je druh soudů, který se ochranou voleb zabývá. V Polsku
je kontrola voleb svěřena soustavě obecných soudů, její­
mž vrcholem je Nejvyšší soud 1 (dále jen N S ) , od nějž také
pochází velká většina zásadních rozhodnutí.
Na Slovensku soudní kontrolu voleb zajišťuje Ústavní
soud 2 (dále jen Ú S ) . V ČR po účinnosti zákona č. 150/2002
Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpi­
sů, soudní kontrola voleb náleží do kompetence správních
soudů v čele s Nejvyšším správním soudem 3 (dále jen NSS),
Ú S 4 ČR však stále zůstává pravomoc rozhodovat o opravném
prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance
nebo senátora. Díky tomu je možné v tomto článku srovnat
i přístup různých typů soudů k otázkám voleb.
Také je třeba zmínit, že základním antagonismem, který
ve svých volebních rozhodnutích soudy řeší, je vztah mezi
právní jistotou voličů a kandidátů co do výsledku voleb na
straně jedné, a zajištěním dostatečné míry demokratické
kontroly voleb na straně druhé. Poslední poznámka je spíše
metodologického charakteru - vzhledem k tomu, že ten­
to článek má být srovnáním a nikoliv detailním rozborem
volební judikatury, vybraná rozhodnutí jsou charakterizová­
na pouze velice stručně tak, aby byly zdůrazněny ty nej pod­
statnější závěry v nich učiněné.
1. Aktivní legitimace k p o d á n í volební stížnosti
Šířka oprávnění podat volební stížnost je sice do jisté
míry měřítkem demokratičnosti systému kontroly voleb,
nesmí však být zcela neomezená, aby nedocházelo ke zbyteč­
nému prodlužování procesu soudní kontroly voleb neúměrně
velikým množstvím volebních stížností, případně k nadměr­
ným zásahům do objektivity voleb. Jak k tomu podotkl Jan
Filip ,,[r]ozhodování o zvolení musí zůstat v rukou voličů,
nikoli týmů advokátů" 5 , 6 .
Byt je otázka aktivní legitimace obvykle poměrně jasně
definována ve volebních zákonech 7 , soudy ve srovnávaných
zemích se ve své rozhodovací činnosti vyjádřily k různým
Sad Najwyzszy; http://www.sn.pl/
J
Ústavný súd; http://www.concourt.sk/
3
http://www.nssoud.cz/
4
http://www.usoud.cz/
5
Filip, J.: Poznámky k nálezu Ústavního soudu ve véci ověření mandátu D. Lastovecké. In Časopis pro právní vědu a praxi, roč. 1999, č. 1, s. 8
6
do jisté míry tak nevědomky předvídal situaci, která nastala po prezidentských volbách v USA v roce 2000 - o tom, kdo byl zvolen prezidentem v podstatě
rozhodl NS USA většinou jediného hlasu, viz jeho rozhodnutí Bush v. Gore, 531 U.S. 98 (2000)
7
těmito zákony se rozumí v Polsku zákon ze dne 27.9.1990 o volbě prezidenta Polské republiky (Dz.U. 90.67.398), zákon ze dne 12. 4. 2001, volebního
řádu pro volby do Sejmu Polské republiky a Senátu Polské republiky (Dz.U. 01.46.499), zákon ze dne 16.7.1998, volební řád do rad obcí, okresů a do
Sejmiků vojvodství (Dz.U. 98.95.602), zákon ze dne 20. 6. 2002, o přímé volbě starosty a primátora (Dz.U. 02.113.984) a zákon ze dne 23. ledna 2004,
volební řád do Evropského parlamentu (Dz. U. 04.25.219); v Č R to jsou tedy zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastu­
pitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu; na Slovensku jsou to pak zákon č. 333/2004
Z.z., o volbách do Národnej rady Slovenskej republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon SNR č. 346/1990 Zb., o volbách do orgánov samosprávy obcí,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 46/1999 Z.z., o spósobe volby prezidenta Slovenskej republiky, o fudovom hlasovaní, o jeho odvolaní, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 331/2003 Z.z., o volbách do Európskeho parlamentu, ve znění pozdějších předpisů
1
2
PAGINA
123
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
podmínkám, které musí být splněny pro to, aby daná osoba
měla věcnou aktivní legitimaci podat volební stížnost.
Tak např. podle polského NS (rozhodnutí III SW 28/01)
osoba, která nejpozději ke dni voleb nebyla zapsána ve volič­
ském seznamu v některém volebním okrsku daného voleb­
ního obvodu, není oprávněná podat volební stížnost týkající
se platnosti voleb v tomto volebním obvodu.
Obdobně judikoval český N S 8 (11 Zp 7/2000), že osoba,
která není zapsaná do stálého seznamu voličů ve volebním
obvodu, v němž byl zvolen senátor, není aktivně legitimo­
vána v řízení o soudním přezkumu volby tohoto senátora;
soud musí takový návrh zamítnout.
Slovenský ÚS se v rozhodnutí P l . ÚS 15/94 zabýval ak­
tivní legitimací nikoliv voličů, nýbrž politických stran. Ve
zmíněném rozhodnutí konstatoval, že aktivně legitimována
k podání volební stížnosti je pouze politická strana, která se
zúčastnila voleb. Za účast ve volbách však nelze považovat
podání volební přihlášky, která byla rozhodnutím Ústřední
volební komise odmítnuta. Přestože pod pojem volby v šir­
ším slova smyslu lze podřadit i registraci pro účast ve vol­
bách, nelze tento výklad v daném případě aplikovat, proto­
že proti odmítnutí přihlášky existuje samostatný opravný
prostředek.
Co se týče způsobilosti k podání různých druhů volební
stížnosti, resp. k napadání různých skutečností, judikoval český
N S S v rozhodnutí V o l 11/2004-31 s odkazem na rozhodnutí
českého ÚS sp. zn. I. ÚS 699/02, že volič, byť řádně zapsaný
do voličského seznamu v daném volebním obvodě, nemůže
volební stížností napadat otázky registrace kandidátů.
Podle N S S se zde totiž jedná „o vztah mezi tím, kdo
podává přihlášku k registraci, a pověřeným obecním úřa­
dem se sídlem ve volebním obvodu; volič jím nemůže být
na svých právech nijak zkrácen, a proto je logické, že ani
rozhodnutí o registraci či o odmítnutí registrace nemůže
s úspěchem napadat návrhem u soudu." 9
O b d o b n ý názor již dříve vyjádřil ve zmíněném rozhod­
nutí ÚS Č R , když toto omezení označil za zcela ústavně
konformní. Vyjadřuje totiž rovnováhu mezi potřebou soud­
ního dohledu nad volbami, zajištěním rovných podmínek
politické soutěže a realizací ústavně zaručeného práva na rov­
ný přístup k voleným funkcím na straně jedné, a možností
mařit volby cestou účelového soudního napadání registrace
přihlášek kandidátů.
Účastníci politické soutěže jsou případným porušením
jejích pravidel nejvíce poškozováni a také disponují nejpodrobnějšími informacemi o průběhu soutěže, je proto přiro­
zené, že procesní prostředek k napadání registrace přihlášek
kandidátů pro volby je dán do rukou právě j i m , neboť oni
mají na řádném průběhu této přípravné fáze voleb největší
zájem. Stejně tak je přirozené, že využití tohoto prostředku
voliči je vyloučeno, neboť jejich zájem je v této oblasti těžko
odůvodni telný. 1 0
Při shrnutí této problematiky vidíme, že otázka aktivní
legitimace k podání volební stížnosti se může jevit spornou
ponejvíce ve vztahu k voličům. V této souvislosti je soudními
orgány ochrany voleb právní úprava interpretována poměrně
restriktivně tak, aby sice na jedné straně byla ve vztahu k voli­
čům zajištěna demokratická kontrola voleb, avšak aby na straně
druhé nedošlo extenzivním výkladem k přílišnému nárůstu
volebních stížností a tím k narušení principu právní jistoty.
2. L h ů t y v oblasti s o u d n í ochrany voleb
Specifickým problémem soudní ochrany volebního práva
jsou lhůty pro podání volebních stížností. Toto omezení rov­
něž vyplývá z potřeby zajištění právní jistoty, neboť možnost
zpochybňovat výsledky voleb i po relativně dlouhé době po
jejich konání by měla jednak negativní dopad na právo zvo­
lených kandidátů na nerušený výkon mandátu, ale také by
snižovala význam projevu vůle voličů učiněného ve volbách.
Jen pro zajímavost, platná právní úprava v ČR a SR zřejmě
na základě určité společné tradice stanoví k podání volební
stížnosti lhůtu desíti dní od vyhlášení výsledků voleb, zatím­
co v Polsku je tato lhůta pro volby prezidenta třídenní, pro
volby do Sejmu a Senátu pak sedmidenní.
Zajímavou otázkou je např. předčasnost volební stížnosti.
K tomu v rozhodnutí III SW 274/95 polský NS judikoval,
že volební stížnost lze podat až po vyhlášení výsledků vo­
leb, tedy pouze v době běhu lhůty, jinak je předčasná a není
možné se jí zabývat.
Shodně konstatoval slovenský ÚS v rozhodnutí P l . ÚS
47/94, že návrh na zahájení řízení ve volební věci je třeba
podat do desíti dní po oznámení výsledků voleb. Z toho pak
vyplývá, že pravomoc ÚS SR chránit ústavnost a zákonnost
voleb do Národnej Rady SR je dána až po oznámení výsled­
ků voleb. 1 1
Volební stížnost tedy nelze podat dříve, jinak by musela
být odmítnuta pro nedodržení stanovené lhůty, konkrét­
ně pro předčasnost. Vzhledem ke krátkým lhůtám to však
prakticky znamená nemožnost uplatnit skutečnosti namítané
v předčasné volební stížnosti jinak.
Otázku povahy lhůty stanovené pro podání volební stíž­
nosti řešil polský NS v rozhodnutí III SW 8/95 se závěrem,
že se jedná o lhůtu volebního práva, tedy hmotněprávní,
kterou nelze prominout, a že není dostačující učinit v této
lhůtě podání k soudu, ale že je nutné, aby v této lhůtě bylo
podání skutečně Nejvyššímu soudu doručeno.
O b d o b n ě český NS v rozhodnutí 11 Zp 21/2000 roz­
h o d l , že není přípustné prominout zmeškání lhůty pro
podání volební stížnosti, a to na základě skutečnosti, že
tato lhůta je upravena speciálními ustanoveními volebního
zákona, která možnost prominutí lhůty nedávají, a protože
existuje taková zvláštní úprava, n e l z e ^ u ž í t obecná ustano­
vení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění pozdějších předpisů, která umožňují prominutí zmeš-
toto rozhodnutí pochází ještě z doby, kdy neexistovalo samostatné správní soudnictví a příslušný k soudní kontrole parlamentních voleb byl Nejvyšší
soud ČR
9
z usnesení NSS ze dne 9. 12. 2004, č.j. Vol 11/2004-31
10
viz usnesení ÚS Č R ze dne 16.12.2003, sp. zn. I. ÚS 699/02
11
Ondrová, J.: Volebné súdnictvo a jeho právna úprava. In Notitiae Novae Facultatis Iuridicae Universitatis Matthiae Beli Neosolii, 5, Banská Bystrica:
Právnická fakulta Univerzity Mateja Bela, 2001, s. 146
8
PAGINA
124
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
kání lhůty. Dnes se sice soudní kontrola voleb řídí zákonem
č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním, ve znění pozděj­
ších předpisů, ten však možnost prominout zmeškání lhůty
pro podání návrhu výslovně vylučuje.
Důsledky takto krátkých lhůt se nevztahují jen na sub­
jekty oprávněné podávat volební stížnosti, ale i na orgány,
které tyto stížnosti řeší. V rámci řízení jsou totiž i pro soud­
ní orgány stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí.
V Polsku k tomu např. NS v rozhodnutí III SW 1102/95
konstatoval, že vzhledem ke krátké lhůtě, která je dána pro
rozhodnutí o volebních stížnostech, se není možné hlouběji
(např. sociologickým výzkumem) zabývat tím, zda uvedení
nepravdivé informace o vzdělání kandidáta, který později
volby vyhrál, mělo či mohlo mít vliv na výsledek voleb, pří­
padně v jakém rozsahu.
Vzhledem k velkému rozdílu hlasů mezi vítězným kandi­
dátem a druhým kandidátem v pořadí (více než 650 000 hla­
sů) však v tomto případě soud dospěl k závěru, že ani kdyby
byla uvedena pravdivá informace o vzdělání vítězného kan­
didáta, výsledek voleb, co se týče jejich vítěze, by se nezmě­
n i l . Z těchto důvodů polský NS rozhodl, že přestože došlo
k porušení volebního zákona, které mohlo ovlivnit výsledek
voleb, není podložený závěr, že mohlo ovlivnit to, který
kandidát byl zvolen, a proto uznal výsledky voleb a neuložil
jejich opakování.
K této problematice lze tedy shrnout, že příslušné soudy
hodnotí lhůtu pro podání volební stížnosti velice striktně
a nepřipouštějí její prominutí, a stejně tak odmítají možnost
podat volební stížnost ještě před počátkem běhu této lhůty,
tedy před vyhlášením výsledku voleb.
3. P ř e d m ě t volební stížnosti
Přestože je okruh skutečností, které lze volební stížností
napadat, v každé ze zkoumaných zemí vymezen poněkud
jinak, nejsou tyto odlišnosti nijak zásadní a tak se vzhle­
dem ke své důležitosti jeví tato oblast jako velice vhodná pro
porovnání rozhodovací činnosti soudů.
V Polsku lze za jedno z klíčových rozhodnutí považovat
rozhodnutí NS III SW 61/95, v němž konstatoval, že není
možné napadnout volbu osoby, která nebyla zvolena za pre­
zidenta (tedy např. kandidáta postupujícího do druhého kola
volby). Taková stížnost by nejen odporovala ustanovením
volebního zákona, ale také není jasné, jak by o ní mělo být
rozhodnuto. V rozhodnutí III SW 519/97 pak polský NS
jasně judikoval, že mezi jeho oprávnění v žádném případě
nepatří přepočítávání hlasů.
Nicméně v rozhodnutí III SW 50/95 polský NS uvedl, že
zkoumá-li při rozhodování o volební stížnosti soud porušení
volebního zákona, nebude se zabývat zaviněním subjektu ve
vztahu k tomuto porušení, tj. subjektivní stránkou, ale pouze
skutečným obsahem tohoto jednání, tedy objektivní stránkou.
V Polsku je specifickým důvodem pro podání volební
stížnosti podezření, že se stal volební trestný čin. Polský NS
však v rozhodnutí III SW 50/95 zaujal stanovisko, že není
v rámci rozhodování o volební stížnosti oprávněn posou­
dit, zda se stal volební trestný čin. A b y mohla být v řízení
o volební stížnosti taková skutečnost zohledněna a aby tedy
byl zkoumán její eventuální vliv na výsledek voleb, muselo
by nejprve být ukončeno řízení před trestním soudem vydá­
ním odsuzujícího rozsudku pro takový volební trestný čin.
Z d e je důležité poznamenat, že takovýto výklad činí
možnost napadení voleb z důvodu jejich ovlivnění spáchá­
ním volebního trestného činu pouze hypotetickou, protože
v krátké době, která je stanovená pro podání volební stížnosti
a rozhodnutí o ní, je téměř vyloučeno, aby došlo k vydání
trestního rozhodnutí. Na druhé straně o trestných činech
podle principů spravedlivého procesu mohou rozhodovat jen
trestní soudy, což v konečném důsledku činí polskou právní
úpravu v této oblasti nedokonalou.
Z ř e j m ě nej kontroverznějším r o z h o d n u t í m polského
N S 1 2 bylo rozhodnutí III SW 1102/95 ze dne 9. prosince
1995, jí m ž uznal za platné prezidentské volby, v nichž byl
Aleksander Kwašniewski zvolen prezidentem, přestože shle­
dal, že tento kandidát podal nepravdivou informaci o svém
vzdělání a dopustil se tím porušení volebního zákona.
V jednom z odlišných stanovisek soudkyně polského NS
Teresa Romer podává argumentaci, která názorně ilustruje
nedostatek tehdejší právní úpravy, jež výslovně nevylučovala
možnost napadnout otázky registrace až po volbách. Proto
bylo možné s dostatečnou logickou konzistencí namítat,
že před volbami lze podat stížnost pouze proti rozhodnutí
o nezaregistrování kandidáta Státní volební komisí, zatímco
vadná registrace by byla předmětem přezkumu až při rozho­
dování o platnosti voleb. Již tehdy tato soudkyně navrhovala
změnu právní úpravy soudního přezkumu voleb tak, aby
volební stížnost byla přípustná pouze tehdy, došlo-li k trest­
nému činu či porušení volebního zákona týkajícím se hlaso­
vání a stanovení výsledků hlasování nebo voleb.
Vyslovený názor lze porovnat se závěrem, k němuž dospěl
NSS ČR v rozhodnutí V o l 11/2004-31. V tomto případě došlo
k zajímavé situaci, kdy jedna z politických stran podala v pod­
statě „blanketní" přihlášku k registraci kandidáta pro volby do
Senátu ČR ve třech volebních obvodech. Kdo konkrétně bude
v těchto obvodech skutečně kandidovat, vyplynulo až v rámci
dodatečné lhůty určené k doplnění potřebných údajů 1 3 .
Takto zaregistrovaný k a n d i d á t sice v d a n é m obvo­
dě postoupil do druhého kola voleb, avšak v tom neuspěl
a nebyl tedy zvolen. Uvedený postup (konkrétně nedostatky
přihlášky k registraci) byl po skončení druhého kola voleb
napaden jiným politickým subjektem, který se zúčastnil
voleb v daném obvodě, a také jedním z voličů.
V rozhodnutí, j í m ž ^ J S S ČR danou volební stížnost
zamítl, bylo konstatováno více d ů v o d ů , p r o č byla tato
stížnost neopodstatněná. Jednak v rámci řízení ve věcech
neplatnosti voleb a hlasování nelze napadat vady v registraci
přihlášky, neboť k tomu slouží jiné, zvláštní řízení 1 4 , které
o čemž svědčí i skutečnost, že k němu připojilo odlišná stanoviska celkem 5 soudců NS
navrhovatelé vyjádřili ve stížnosti názor, že zmíněný subjekt chtěl tímto způsobem reagovat na to, které kandidáty zaregistrují ostatní politické subjekty,
a tedy ve kterém z obvodů bude mít největší šanci na úspěch
14
viz § 86 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, a § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů
12
13
PAGINA
125
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
probíhá ještě před samotnými volbami. Návrh na jeho zahá­
jení by však musel být podán ve striktní dvoudenní lhůtě od
registrace. To byl také důvod pro zamítnutí této stížnosti.
Další zásadní vadou podané stížnosti bylo, že směřovala
proti kandidátovi, který se sice zúčastnil druhého kola voleb,
avšak neúspěšně. Navrhovatelé tento postup odůvodňova­
li tvrzením, že kdyby tento kandidát nebyl zaregistrován,
a tudíž se voleb nezúčastnil, postoupil by do druhého kola
kandidát navrhovatele, který jinak v prvním kole skončil
třetí, a za těchto okolností mohl v druhém kole uspět i proti
pozdějšímu vítěznému kandidátovi.
N S S ČR však tuto argumentaci neuznal a konstatoval,
že podle platné právní úpravy je možné stížností napadnout
pouze platnost volby kandidáta 1 5 , tj. kandidáta, který byl ve
volbách v daném volebním obvodě úspěšný. Tento kandi­
dát by pak byl rovněž účastníkem řízení o volební stížnosti.
Protože neúspěšný kandidát zvolen nebyl, není v souladu
s příslušnými ustanoveními volebních předpisů možné jeho
volební výsledek napadnout volební stížností.
Vzhledem k opožděnosti posuzované volební stížnosti
N S S nemohl věcné námitky v ní obsažené meritorně posou­
dit, avšak učinil tak formou obiter dieta. V něm vyjádřil
názor, že volební zákon nepožaduje, aby přihláška k regis­
traci kandidáta obsahovala již ve lhůtě 66 dní před volbami 1 6
všechny stanovené náležitosti, mezi n i m i i jméno kandidáta,
a aby v této lhůtě byla rovněž složena volební kauce.
Naopak je zcela postačující, jsou-li tyto náležitosti dopl­
něny ve lhůtě pro odstraňování závad přihlášky, tedy nej­
později 49 dní před konáním voleb. Využití tohoto postupu
předvídaného zákonem nemůže být hodnoceno jako proti­
právní a nemůže tedy být základem pro úspěch volební stíž­
nosti ve formě rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta.
N e m é n ě zajímavé je i zhodnocení základních p r i n c i ­
pů voleb, které N S S do tohoto rozhodnutí také zahrnul:
„Rozhodne-li se určitá osoba vykonat své pasivní volební
právo a utká-li se v rámci již zmíněné svobodné soutěže
politických sil se svými politickými soky, pak v této soutěži
bojuje sama za sebe a v mezích pravidel (zejména v soula­
du s principy čestnosti a poctivosti volební kampaně, jakož
i s principem rovnosti kandidátů, které jsou neodmyslitel­
nými předpoklady skutečné svobodné soutěže) usiluje o své
zvolení. Pasivní volební právo v sobě nezahrnuje subjektivní
právo zpochybňovat pasivní volební právo jiného kandidáta,
tedy ,právo na politického soupeře'. Pasivní volební právo
jednoho kandidáta končí tam, kde začíná totéž právo kan­
didáta jiného." 1 7
Český N S S již také řešil stížnost týkající se nedostat­
ků v oznámení o konání voleb 1 8 . Přestože toto podání bylo
zjevně neopodstatněné 1 9 , bylo jím umožněno, aby v odůvod­
nění svého rozhodnutí vyslovil N S S ČR názor, že zákon č.
247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVolP") nelze vykládat
tak, že by bylo nutné oznamovat konání každého kola voleb,
ale že tato povinnost se vztahuje k volbám jako celku.
Tento závěr vyplývá jednak ze systematiky ZVolP, kte­
rý ustanovení o povinnosti oznámit konání voleb obsahuje
v části první, oddílu p r v é m 2 0 , a vztahuje se tedy na volby
jako celek a nikoli na jejich jednodivá kola. Také byla použita
argumentace ad absurdum v tom smyslu, že podle zákona
je třeba oznámení o konání voleb učinit nejpozději 15 dní
před jejich konáním, což by v případě druhého kola nebylo
možné, protože toto se koná 6 dní po kole prvním. 2 1
Na Slovensku se k těmto otázkám vyjádřil US v rozhod­
nutí P l . US 17/94. Judikoval, že pravomoc zrušit výsledek
voleb nebo prohlásit volby za neplatné se uplatní jen tehdy,
pokud k porušení zákona dojde způsobem ovlivňujícím svo­
bodnou soutěž politických stran v demokratické společnosti.
K uplatnění tohoto oprávnění US se však vyžaduje porušení
zákonů hrubé nebo závažné, případně opětovné, a to zákonů
upravujících průběh a přípravu voleb. 2 2
Praktickým příkladem takovéhoto porušení byl pak pří­
pad týkající se volby starosty v malé slovenské obci, kterým
se US SR zabýval v rozhodnutí P l . US 10/03. Ve zmíněné
obci proběhly volby starosty, v nichž stěžovatelka získala 30
hlasů a vítězný kandidát 32.
Stěžovatelka však namítala porušení volebních předpisů
v případě 3 hlasovacích lístků, když u dvou z nich se osoba
voleb vůbec nezúčastnila, a přesto byla v seznamu voličů uve­
dená jako hlasující volič a její hlas byl započítán do výsledku
voleb, a v jednom případě nebyl započten do výsledků voleb
hlas pro stěžovatelku z toho důvodu, že její pořadové číslo
bylo zakroužkováno vícekrát.
US SR v tomto případě prohlásil volby za neplatné
s odůvodněním, že podle § 31 odst. 1 zákona č. 346/1990
Z b . , o volbách do orgánov samosprávy obcí, ve znění poz­
dějších předpisů, musí volič hlasovat osobně a nemůže být
u tohoto úkonu nikým zastoupen a dále že nebyl dán důvod
neplatnosti hlasovacího lístku, který však volební komise
prohlásila za neplatný. Protože takovéto jednání zásadním
způsobem ovlivnilo výsledek voleb, tyto musely být prohlá­
šeny za neplatné 2 3 .
Zajímavá otázka byla řešena také ve vůbec prvním roz­
hodnutí N S S ČR ve volební věci (Vol 1/2004). N S S ČR
zde přezkoumával postup Ministerstva vnitra, které vyškrt­
lo kandidáty koalice Za zájmy Moravy z kandidátní listiny
pro volby do Evropského Parlamentu z důvodu neprokázání
státního občanství (to bylo db^dádáno nedostatečně, např.
fotokopií občanského průkazu).
viz § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů
srovnej § 62 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů
17
z usnesení NSS ze dne 9. 12. 2004 č.j. Vol 11/2004-31
18
rozhodnutí NSS č.j. Vol 12/2004-17 ze dne 9.12.2004
19
volič v ní např. namítal, že byla „zatajena" volební místnost
2 0
viz § 15 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů
21
Molek, R: Judikatura Nejvyššího správního soudu: věci volební. In Soudní rozhledy, 2005, č. 5, s. 166
22
Ondrová, J.: Volebně súdnictvo a jeho právna úprava. In Notitiae Novae Facultatis Iuridicae Universitatis Matthiae Beli Neosolii, 5, Banská Bystrica:
Právnická fakulta Univerzity Mateja Bela, 2001, s. 146
23
Feťková, G.: Neplatnost volieb starostu obce. In Justičná revue, roč. 55 (2003), č. 5, s. 581 an.
15
16
PAGINA
126
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
V rozhodnutí N S S ČR shledal, že požadavek, aby kan­
didáti uspokojivě doložili své státní občanství jako jednu
z podmínek výkonu pasivního volebního práva, není for­
málně pozitivistický, naopak že se jedná o legitimní opatření,
zvláště byli-li kandidáti vyčerpávajícím způsobem poučeni
o různých způsobech dostačujícího prokázaní státního ob­
čanství.
4. Předvolební k a m p a ň
Zvláštní součást volebního soudnictví tvoří posuzování
otázek čestnosti a poctivosti volební kampaně a případného
vlivu porušení jejích pravidel na výsledek voleb. Vzhledem
ke své specifické povaze bývají tyto věci silně medializovány
a veřejností bedlivě sledovány.
Co se týče Č R , nelze nezmínit dvě zásadní rozhodnutí
Ústavního soudu ČR - 1 . ÚS 526/98 a P l . ÚS 73/04. 2 4 Prvně
zmíněné rozhodnutí se týkalo ověření m a n d á t u Dagmar
Lastovecké, druhé pak ověření mandátu Jana Nádvorníka,
a obě rozhodnutí jsou si velice p o d o b n á ve třech prvcích.
Jednak se jednalo v obou případech o přezkum voleb do
Senátu Parlamentu Č R , které jsou konány na základě abso­
lutního většinového systému, dále se v obou nálezech zabý­
val US způsobem vedení předvolební kampaně a konečně
v obou případech ÚS rozhodl, že daná osoba byla platně
zvolena senátorem.
V prvním případě došlo k t o m u , že p ř í m o ve dnech
konání voleb byly v novinách uveřejněny články favorizu­
jící později zvolenou kandidátku a obsahující nepodložené
údaje o nemorálním jednání protikandidáta, a kromě toho
byl rovněž v den voleb v televizním vysílání prezentován
šot, v němž se kandidátka negativně vyjadřovala o způsobu
vedení volební kampaně svým protikandidátem. 2 5
Český Nejvyšší soud vyhlásil volby za neplatné a kon­
statoval, že každé porušení volebního zákona, je-li soudně
napadeno, má za následek neplatnost voleb. S tímto názo­
rem však Ústavní soud nesouhlasil a naopak argumentoval
tím, že každé porušení volebního zákona je nutné posoudit
z materiálního hlediska individuálně s přihlédnutím ke kon­
krétním okolnostem. Tento názor podložil zejména tím, že
není možné zákaz volební agitace v určitém časovém úseku
před volbami a v jejich průběhu vykládat absolutně, neboť
jeho skutečné důsledné dodržování je nerealizovatelné. Také
by tím došlo ke konfliktu s jinými základními právy, jako
např. svoboda projevu či právo na informace.
Po materiálním posouzení namítaných porušení pravidel
předvolební kampaně ÚS ČR konstatoval, že ani ta z nich,
která lze skutečně hodnotit jako porušení pravidel volební
kampaně, nebyla způsobilá ovlivnit celkový výsledek voleb.
Kromě toho žádné z těchto porušení s výjimkou televizní­
ho šotu nebylo kandidátkou zaviněno a ÚS neshledal spra­
vedlivým, aby tato kandidátka byla v konečném důsledku
postižena za jednání jiných osob. Takový přístup by mohl
v budoucnu znamenat naprosté znehodnocení volebního
procesu, neboť v podstatě kdokoliv by mohl způsobit neplat­
nost voleb.
V případě ověření mandátu Jana Nádvorníka byl skutko­
vý stav ještě o něco komplikovanější. Jeden z kandidátů, kte­
rý těsným rozdílem nepostoupil do druhého kola voleb, na­
mítal, že to bylo důsledkem nepoctivého a nečestného vedení
předvolební kampaně. To spočívalo zejména ve skutečnosti,
že o stěžovateli byly opakovaně zveřejněny nepravdivé úda­
je včetně dehonestujícího anonymního dopisu v obecních
zpravodajích některých pražských městských částí, z nichž
jeden dokonce vyšel ve zvláštním nákladu (50.000 výtisků
oproti běžnému nákladu 2.700 výtisků).
N S S ČR ve své dosavadní judikatuře vytvořil určitý obec­
ný postup při rozhodování o volebních stížnostech a z něho
vycházel i v tomto případě - zkoumal, zda existuje protizákonnost, vztah mezi touto protizákonností a zvolením kan­
didáta a zásadní intenzita této protizákonností, která musí
minimálně volbu kandidáta zpochybňovat. Protože N S S
v řízení dospěl k závěru, že všechny tři podmínky splněny
byly, prohlásil volby za neplatné.
ÚS ČR však ve svém rozhodnutí o opravném prostředku
proti rozhodnutí N S S konstatoval, že není podstatné, jakým
způsobem či v kolika krocích probíhá přezkum voleb, ný­
brž že musí být prokázáno, že volební výsledek neodpovídá
vůli voličů. Ž á d n á vada volebního procesu tak nezpůsobí
neplatnost voleb automaticky, ale teprve v závislosti na kon­
krétním dopadu na výsledek voleb v souladu s principem
proporcionality, neboť jinak by bylo porušeno právo zvo­
leného kandidáta na nerušený výkon funkce. Rovněž ÚS
konstatoval, že je nutné v řízení posuzovat neplatnost zvolení
Jana Nádvorníka, nikoliv nezvolení stěžovatele.
Zásadní otázkou, kterou ÚS řešil, však bylo, zda kam­
paň byla vedena čestně a poctivě. Přestože připustil, že např.
zveřejnění neověřeného anonymu by za běžných okolností
nejspíše bylo v rozporu s pravidly obecné morálky, v před­
volební kampani jde o souboj o hlasy voličů, který může
být velice emocionální a ostrý, a bývají v něm předkládány
i velice kontroverzní argumenty. To je ale ospravedlněno tím,
aby voliči měli co nejširší informace o kandidátech a mohli
tak co nejlépe posoudit všechny stránky jejich programu
i osobnosti. T í m tedy odmítl tvrzení nepoctivosti a nečest­
nosti vedení volební k a m p a n ě . 2 6
Protože podle ÚS nebyla prokázána příčinná souvislost
mezi zveřejněním uvedených informací a výsledkem voleb,
rozhodl, že Jan N á d v o r n í k byl platně zvolen senátorem.
jak již bylo řečeno v úvodu této stati, vzhledem k jejímu komparativnímu zaměření není možné věnovat příliš mnoho prostoru jednotlivým rozhodnu­
tím; zmiňovaná dvě rozhodnutí českého US však byla velice podrobně rozebrána v řadě odborných článků, např. Filip, J.: Poznámky k nálezu Ústavního
soudu ve věci ověření mandátu D. Lastovecké. In Časopis pro právní vědu a praxi, roč. 1999, č. 1, s. 2, Filip, J.: Aktuální podněty Ústavního soudu k nové
úpravě volebního soudnictví. In Právní zpravodaj, roč. 2005, č. 6, s. 1, 3-5, Šimíček, V.: Volební nález Ústavního soudu. In Právní rozhledy, roč. 2005, č. 10,
s. 359-364 a další
25
je nutné podotknout, že v tehdejší době ještě volební zákon výslovně zakazoval vedení volební kampaně ve dnech voleb, avšak pod tlakem reálných událostí
a množících se volební stížností byl zákon později v této otázce novelizován, takže dnes již v období voleb a těsně před ním zakazuje pouze zveřejňování
volebních průzkumů veřejného mínění
26
tato koncepce „dvojí morálky" se jeví velice kontroverzně, jak ostatně ukazuje i to, že k rozhodnutí jsou připojena 4 odlišná stanoviska
24
PAGINA
127
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Zvláštnost rozhodnutí lze spatřovat i v tom, že obiter dictum US vyjádřil své výhrady vůči současné právní úpravě
voleb, která podle něj stále odpovídá spíše minulému režimu,
a vyzval zákonodárce, aby podrobnější úpravou zejména
volební kampaně zvýšil právní jistotu všech subjektů voleb­
ního procesu.
Téměř automaticky se nabízí srovnání s rozhodnutím
polského NS týkajícím se prezidentských voleb v roce 1995,
kdy Aleksander Kwasniewski byl zvolen prezidentem poté, co
v rámci registrace uvedl nepravdivý údaj o dosaženém vzdě­
lání 2 7 . Kromě toho však v judikatuře polského NS podobně
kontroverzní rozhodnutí týkající se volební kampaně není.
Polský NS tuto otázku naopak posoudil velice citlivě
v rozhodnutí III SW 61/95, v němž stanovil jako obecné
pravidlo, že porušení „předvolebního k l i d u " voliči nebo
jinými osobami nemá za následek neplatnost voleb nebo
odevzdaných hlasů a neopravňuje voliče ke vznášení pod­
nětů na vyslovení neplatnosti voleb k NS RP, pokud takové
porušení nemohlo mít vliv na výsledek voleb. B y l by tím
totiž nejvíce postižen zvolený kandidát, který však dodržení
příslušných ustanovení volebního zákona o zákazu agitace
nemůže ovlivnit.
Slovenský US vydal v posledních letech několik rozhod­
nutí, která se zabývala porušením pravidel pro vedení volební
kampaně. Jedním z nich je rozhodnutí P l . US 35/03, které se
týkalo voleb městského zastupitelstva a primátora ve městě
Královský Chlmec.
Přestože slovenský zákon o obecních volbách zakazuje
vedení volební k a m p a n ě 48 h o d i n před počátkem voleb
a v době jejich konání, došlo k tomu, že se v této lhůtě ve
schránkách některých voličů objevily různé volební letáky,
mezi n i m i také letáky později zvoleného kandidáta, které
informovaly voliče o tom, že několik konkurenčních kan­
didátů z voleb odstoupilo ve prospěch právě tohoto kandi­
dáta.
Celá situace se ještě více vyostřila tím, že jedna z kan­
didátek, které měly podle zmíněného letáku odstoupit ve
prospěch později zvoleného kandidáta, tuto možnost vylou­
čila s tím, že se ve vztahu ke svému odstoupení nikdy nevy­
jádřila o tom, že to bylo ve prospěch kteréhokoliv jiného
kandidáta.
Slovenský US však po provedení dokazování a po posou­
zení celé věci dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, kdo
zmíněné letáky distribuoval, a že informace v nich obsažené
nebyly způsobilé ovlivnit občany při jejich rozhodování ve
volbách. Z těchto důvodů volební stížnost zamítl.
Další důležité rozhodnutí slovenského ÚS P l . ÚS 5/03 2 8
se také týkalo porušení pravidel vedení předvolební kampaně.
Konkrétně stěžovatel namítal, že jednak byly v době zákazu
předvolební kampaně rozšiřovány informace v jeho nepro­
spěch, dále že v bezprostřední blízkosti volební místnosti
nebyly odstraněny propagační materiály jednoho z volebních
rivalů, a konečně že v době zákazu volební kampaně byla
vedena kampaň poskytnutím finanční odměny za odevzdání
hlasů pro jednoho z protikandidátů.
Ústavní soud SR po provedeném dokazování sice kon­
statoval, že všechna tato porušení pravidel volební kampaně
se skutečně stala, nicméně že vzhledem k velkému rozdílu
hlasů mezi zvoleným kandidátem (3 930) a stěžovatelem
(2 189) intenzita těchto porušení neopodstatňuje závěr, že
mohly ovlivnit konečný výsledek voleb. 2 9 Z tohoto důvodu
volební stížnost zamítl.
Z tohoto stručného přehledu na jedné straně vyplývá,
že pravidla pro vedení volební kampaně mnohdy nebývají
v platném právu formulována tím nejvhodnějším způsobem,
na což orgány soudní kontroly voleb také ve svých rozhod­
nutích čas od času poukazují. Na druhé straně však mezi
soudními orgány ve všech třech státech panuje shoda v tom,
že aby porušení volebního zákona (a to i v části upravující
volební kampaň) mělo za následek vyhovění volební stížnos­
t i , musí mít takové porušení vliv na celkový výsledek voleb.
Je to dáno zejména ochranou principu právní jistoty co do
výsledku voleb, jak již ostatně bylo řečeno výše.
5. Závěr
Při hodnocení volební judikatury lze dospět k zajímavým
závěrům. Na prvním místě je nutné zmínit, že úspěšnost
volebních stížností je obecně velice nízká. Všechny typy
soudních orgánů se totiž shodují v tom, že volby prohlásí
za neplatné jen tehdy, je-li nade vší pochybnost zřejmé, že
porušení volebního zákona ovlivnilo výsledek voleb. 3 0
Tam, kde pochybnosti nejsou zcela odstraněny, soud vol­
by potvrdí s ohledem na princip právní jistoty. Z dosavadní
praxe lze vyvodit, že neplatnost voleb bude vyslovena oprav­
du jen při zásadních zásazích do volebního procesu nebo při
velice malém rozdílu hlasů mezi kandidáty.
Jednou z otázek, která jistě stojí za diskusi, je vliv toho,
kterému typu soudního orgánu je ochrana voleb svěřena, na
způsob rozhodování o volebních stížnostech. V podstatě exis­
tují čtyři základní přístupy k tomu, kterým soudním orgánům
lze soudní ochranu voleb svěřit. První z nich svěřuje volební
soudnictví ústavnímu soudu (např. Slovensko, Německo), což
je jedním z typických znaků koncentrovaného specializované­
ho ústavního soudnictví. Dalším z nich je existence zvláštního
volebního soudu (jako např. Č S R p o I. světové válce), to však
není v současnosti příliš rozšířená varianta.
Třetí možností je svěřit volební soudnictví správním sou­
d ů m (obecně např. ČR^i když i ÚS má v této oblasti určitou
viz výše
slovenský US na něj v pozdějších rozhodnutích odkázal
29
„kupování" voličských hlasů bylo prokázáno cca ve 30 případech a rozšiřování informací v neprospěch stěžovatele se realizovalo distribucí asi 600 výtisků
deníku Nový Čas
3 0
příkladem takového rozhodnutí je výše zmíněné rozhodnutí US SR sp. zn. Pl. ÚS 10/03, nebo aktuální rozhodnutí polského NS III SW 199-200/05,
kde prohlásil volby za neplatné v obvodě, kde na hlasovacích lístcích nebyl v rozporu se zákonem za jménem kandidáta uveden název subjektu, který jej
do voleb přihlásil; naopak v řadě kontroverzních případů, kdy došlo k zásadním zásahům do volebního práva, soud výsledek voleb potvrdil - jako příklady
mohou sloužit výše uvedená rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 526/98 a Pl. ÚS 73/04, polského NS III SW 1102/95, či dokonce rozhodnutí
NS USA ve věci Bush v. Gore, 531 U.S. 98 (2000), kterému však v této stati bohužel nemůže být věnována bližší pozornost; situace v Č R je poněkud
odlišná, viz další text
27
28
PAGINA
128
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
pravomoc); a konečně poslední možností je, aby tyto otáz­
ky byly rozhodovány obecnými soudy, obvykle Nejvyšším
soudem (např. Polsko, země anglosaského systému práva).
Kromě toho je samozřejmě možné, aby volební soudnictví
neexistovalo vůbec, což je však možné pouze v nedemokra­
tických státech, případně aby verifikace voleb byla svěřena
přímo zastupitelskému orgánu, což je ve výsledku téměř stej­
ně rozporné s principy demokracie jako úplná neexistence
volebního soudnictví.
D ů v o d e m , proč již v současnosti nejsou obvyklé specia­
lizované volební soudy, byl nejspíše výrazně politický způsob
jejich obsazování a zejména rozhodování. I mezi ostatními
typy soudních orgánů, které rozhodují otázky voleb, však
existují rozdíly v míře politického vlivu na jejich složení, a je
samozřejmě možné diskutovat, do jaké míry to může ovlivnit
způsob jejich rozhodování.
Pro správní a obecné soudy, které jsou obsazovány téměř
výhradně podle profesně odborného klíče, je typický spíše
právně pozitivistický přístup, tj. snaha o co nejpřesnější apli­
kaci příslušných ustanovení. Naopak soudy ústavní, u nichž
existuje téměř vždy určitý vliv politických subjektů na jejich
složení, volby zkoumají v globálních ústavních souvislostech
zahrnujících nejen samotné volební právo, ale i základní prá­
va a svobody a obecné právní principy. Zásadním faktickým
projevem rozdílného přístupu pak je tendence ústavních sou­
dů respektovat rozhodnutí voličů a neprohlašovat volby za
neplatné, přestože stížnost často namítá poměrně zásadní
porušení volebního práva. 3 1
Nejnázornější ukázkou tohoto pravidla je situace, kdy
je rozhodování o volebních stížnostech vícestupňové, jako
např. v Č R , kde jsou tyto otázky v současnosti rozhodovány
N S S (před účinností zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, byl k tomu pří­
slušný N S ) a U S . Za situace, kdy US přezkoumává rozhod­
nutí N S S (nebo dříve N S ) , jsou rozpory mezi jejich názory
obzvláště zřetelné, jak bylo ostatně v předcházející kapitole
ukázáno. V ostatních sledovaných zemích k takovýmto kon­
Summary: Judicial protection of the elections is one of necessary premises
of democracy. In Czech Republic, Poland and Slovakia, the judicial body
performing this important role is different - it is respectively Supreme
Administrativě Court, Supreme Court and Constitutional Court. However,
the comparison of their decisions shows that their standards for reviewing
elections are very similar.
Although the electoral laws are quite detailed and precise, elections
bring complicated situations and it is for courts to interpret the laws and apply them to particular situation. Most important decisions were rendered in
area of the right to filé an electoral complaint, time-limits in judicial protec­
tion of elections, object of the electoral complaint and election campaign.
fliktům nedochází, protože volební soudnictví je výhradní
doménou určitého soudního orgánu. 3 2
Z druhé strany však lze rovněž konstatovat, že soudní
orgány ochrany voleb ve všech sledovaných zemích dospívají
k relativně p o d o b n ý m či srovnatelným závěrům (viz např.
rozhodnutí týkající se vedení volební kampaně), z nichž vět­
šinu rozhodně nelze považovat za kontroverzní, byť převažu­
jící veřejné mínění takové může být 3 3 .
Jako obecné zhodnocení toho, kam volební soudnic­
tví po necelých 17 letech budování demokracie ve střed­
ní Evropě dospělo, lze konstatovat, že si již ve sledovaných
zemích vytvořilo své místo a získalo důvěru voličů, o čemž
svědčí pravidelné podávání přiměřeného množství volebních
stížností. Přístup soudů k samotným volbám a ke sporným
otázkám, které m o h o u v jejich rámci vzniknout, je velice
citlivý a spíše respektující demokracii a názor voličů.
Podle volebních soudů tak ve sledovaných zemích téměř
nedochází k takovým zásahům do voleb, které by ovlivňo­
valy jejich konečné výsledky, naopak výsledek voleb soudy
označují za demokratický i tehdy, když k určitým porušením
volebního práva došlo, neboť reálný vliv těchto porušení je
minimální. To, že k porušením volebního práva vůbec dochá­
zí, nelze přičítat tomu, že by kořeny demokracie v těchto
zemích ještě nebyly příliš pevné, ale spíše korumpující pova­
ze moci, o jejíž získání se ve volbách usiluje, a současnému
trendu extremizace politické scény a politického boje.
Za této situace je dosti těžké předvídat, jak bude voleb­
ní judikatura na aktuální vývoj reagovat, byť názor ÚS ČR
vyjádřený v rozhodnutí P l . ÚS 73/04 může mnohé napově­
dět. Nicméně vzhledem ke způsobu, jakým v ČR proběhla
volební kampaň před červnovými volbami v roce 2006, lze
s velkou pravděpodobností očekávat, že ani v budoucnu
nebude o volební stížnosti nouze.
J U D r . M a x i m Tomoszek,
Právnická fakulta Univerzity Palackého v O l o m o u c i
Electoral complaints are mostly unsuccessful, as the courts clearly statě
they would find the elections invalid only in case that the electoral law was
breached in the way that influenced the outcome of the elections. Such
requirement means that the outcome of the elections would have to be
very tight or that the breach of the law would have to be very serious. Even
though it is very hard to predict, what interesting situations will be induced
by on-coming elections in Czech Republic and Slovakia.
Citační řádek: Tomoszek, M . : Volební judikatura v České republice, na
Slovensku a v Polsku - srovnání. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8),
2006, No. 3, pp. 123-129.
Kontakt: [email protected]
někdy tak rozhodnou i soudy obecné jako např. NS USA, avšak ten je obsazován výrazně politicky
pouze na okraj je třeba poznamenat, že systém soudní ochrany voleb Slovensku, kde je tato oblast výhradní doménou ÚS, a to pro všechny typy voleb,
má sice na jedné straně tu výhodu, že řízení je zásadně jednostupňové bez možnosti jakéhokoliv návazného procesního prostředku k ochraně práv (jako
by např. mohla ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného či správního soudu, když porušení ústavně zaručeného práva by v případě voleb bylo možné
namítat vždy), nicméně nejspíše není možné realizovat tento systém ve větší zemi než je Slovensko, nebot by to ústavní soud zahltilo
33
aby bylo možné ukázat nejen nejsledovanější a kontroverzní volební rozhodnutí, byla do této stati zařazena i významná rozhodnutí týkající se např.
procesních či jiných otázek
31
32
PAGINA
129
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Zásada proporcionality jako argumentační prostředek
v daňovém řízení
PETRA ADÁMKOVÁ
Adámková, R: Zásada proporcionality jako argumentační prostředek v daňovém řízení. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006, No. 3,
pp.130-132
Anotace: Tento článek je věnován zásadě proporcionality jako novému interpretačnímu a argumentačnímu prostředku, jejímu vymezení dle
jednotlivých skladebních komponentů ( zásada vhodnosti, zásada potřebnosti a zásada poměřování) a následnému uplatnění v daňovém
řízení, a to zejména v otázce využití kritéria vhodnosti při správním uvážení nebo stanovení daňové povinnosti pomocí pomůcek.
Annotation: The artikle deals the principle of proportionality like a new interpretative and argumentative means and its definition by
several components (the principle of suitability, the principle of usefulness, the principle of balance). The principle of proporcionality is
used in the tax proceduře, in the first pláce in the guestion of the tax assessment by legal aid.
Klíčová slova: Zásada proporcionality, argumentace, dokazování, pramen práva, právní zásady, zásada vhodnosti, zásada potřebnosti, zásada
poměřování, správní uvážení, veřejný zájem, daňové řízení, daňová povinnost stanovená pomocí pomůcek.
Key words: The princip of proporcionality, argumentation, argue, source of law, legal principles, the principle of suitability, the principle
of usefulness, the principle of balance, administrativě discretion, public interest, octroi operation, tax assessment due to instrumental
A r g u m e n t a č n í principy v s y s t é m u p r á v a
Argumentace, nebo také dokazování, představuje postup, na základe kterého je dokazována pravdivost určité teze, doka­
zovaného tvrzení, poučky, zásady. O. Weinberger chápe argumentaci jako racionální postup, kterým určujeme a odůvod­
ňujeme své přesvědčení nebo kterým přesvědčujeme své posluchače. 1 Argumentace v právu je svojí povahou specifická.
Obsahuje dvojí předmět právní argumentace (tvrzení o významu jazykových výrazů, jejichž obsahem jsou právní normy, a dále
tvrzení skutková), a disponuje speciálním argumentačním
cílem, kde akceptace přijaté teze (např. výrok o povinnosti
něco plnit, výrok o vině a trestu) představuje i jakési úsilí
o dosažení legitimity právních institucí, přičemž konkrétní
rovina argumentačního cíle odvisí od kulturního kontextu,
od historických paradigmat argumentačního procesu. 2
Právní argumentace má různou formu podle toho, jaký
je charakter právních pramenů. Obecně můžeme tvrdit, že
právo není identické se souhrnem psaných zákonů. Vůči
pozitivním ustanovením státní moci může podle okolností
existovat přírůstek na právu, jenž má své prameny v ústavně
konformním právním řádu jako významovém celku, a vůči
psanému zákonu je schopen působit jako korektiv. 3 Nalézt
jej a realizovat v rozhodnutích je pak úkolem soudní aplikace
práva, zejména racionální argumentace. 4
Zdrojem práva jsou určité společenské vztahy, poměry
ve společnosti, její historický vývoj, zvyklosti, potřeby, zájmy
jednotlivých skupin obyvatel apod. Pravidlo chování, pod­
míněné vývojem společenských vztahů a z nich vycházející,
musí mít určitou formu, aby se stalo právní normou. Platnost
a závaznost norem závisí na existenci určitých forem práva
- formálních pramenů práva. Prameny práva jsou vnější for­
my vyjádření práva, a to jak státem výslovně proklamované,
tak státem výslovně neproklamované, ale existující. V rámci
zachování právní jistoty však můžeme tvrdit, že nelze při­
pustit existenci pramene práva, pokud nemá oporu v ústavě
nebo alespoň v zákoně. Ustavní (zákonná) úprava však z růz­
1
2
3
4
5
6
ných důvodů nemusí obsahovat všechny prameny. Existenci
pramene mohou některá ustanovení více či méně naznačovat
nebo tento může dokonce vyplývat ze zásad, na kterých je
ústava, potažmo celý právní řád, založen. Pro oblast práva
z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně jsou i základ­
ní právní principy a zvyklosti, kdy v systému psaného práva
má obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene
práva pouze praeter legem, čili pokud psané právo nestanoví
jinak. 5
Platnost principů je nezávislá na formálních znacích
a aplikují se i při neexistenci psaného práva v dané věci.
Obecné principy nemají charakter norem obyčejového práv
ani povahu práva tvořeného soudcem. Soudce se při rozho­
dování nedovolává na tradice nebo souhlasné mínění, ale
předpokládá principy, které jako by existovaly mimo něj. Jde
o nalézání pravidel, která vycházejí ze základů demokratic­
kého právního řádu a postavení osob v něm, pravidel, která
tvoří nedílnou součást práva, kdy ve vztahu k pramenům
práva mají roli doplňující pomocnou a výkladovou.
Mezery v právních předpisech lze překonávat prostřed­
nictvím extenzivního výkladu nebo na základě analogie.
Podle názoru Ú s t a v n í h o s o u d u 6 lze p ř i j m o u t názor, že
mezery v předpisech veřejnoprávního charakteru, pokud se
rozhoduje o povinnostech subjektu k jeho tíži, je možno
vyplňovat extenzivním výkladem, avšak pouze tehdy, jestliže
interpretace za použití všech metod vede k nepochybnému
závěru o smyslu a rozsahu předmětné právní normy. Oproti
Weinberger, O.: Základy právní logiky, str. 214, Brno, 1993
Hollander, R: Ustavněprávní argumentace ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, str. 9, Lindě, s.r.o., 2003
Hollander, R: Ustavněprávní argumentace ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, str. 20, Lindě, s. ro., 2003
Hendrych D., a kol.: Správní právo Obecná část, 3. Vydání, str. 37 a násl., C. H. Beck, 1998
Hollander, P.i Ustavněprávní argumentace ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, str. 21, Lindě, s. r.o., 2003
viz Např. judikát Ústavního soudu Č R č. 487/2000
PAGINA
130
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
tomu použití analogie v právu veřejném, zejména p o k u d
by se tím zhoršovalo právní postavení daného subjektu, je
obecně nepřípustné. Dle Ústavního soudu se nelze ztotožnit
s tím, aby negativní důsledky nedostatků v právní úpravě,
ať už jde o absenci příslušných norem nebo jejich nesrozu­
mitelnou formulaci, pokud jsou j i m i ze strany státu ukládá­
ny povinnosti občanům, nesly právě tyto subjekty. Jestliže
nastane právní situace, že v úvahu připadá více možností
jednání, je nezbytné volbu jednotlivce pro některou z nich
respektovat.
M o d e r n í teoretické právní myšlení reaguje na napětí
mezi neúplností práva a nezbytností rozhodnout v konkrét­
ní věci i argumentací principy, kdy v současnosti, zejména
v judikatuře všech středoevropských ústavních soudů, nabý­
vá na významu princip proporcionality, nebo také zásada
proporcionality, jako interpretační a a r g u m e n t a č n í pro­
středek.
Ponechme stranou historické formování tohoto argumen­
tačního principu, který se prosadil i na úrovni Evropského
soudu pro lidská práva a nalezl vyjádření i v c l . 52 odst.2
Charty základních práv E U 7 , a přejděme k jeho samotné
charakteristice.
P r i n c i p proporcionality ve své podstatě představuje
strukturu tří k o m p o n e n t ů , a to z á s a d y vhodnosti, zása­
dy p o t ř e b n o s t i a z á s a d y p o m ě ř o v á n í . Z á s a d a vhodnos­
ti představuje zkoumání vazby mezi účelem a vhodností
zvoleného prostředku, resp. jejím obsahem je posuzování
zvoleného normativního prostředku z pohledu možného
naplnění sledovaného účelu. Posuzování toho, zda institut,
omezující základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný
cíl - ochranu jiného základního práva nebo veřejného stat­
k u . Z á s a d a p o t ř e b n o s t i sleduje analýzu plurality možných
alternativních normativních prostředků ve vztahu k zamýšle­
nému účelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezení ústavou
chráněné hodnoty - základního práva nebo veřejného statku,
tj. hodnocení z hlediska do jaké míry alternativy omezují
v kolizi stojící práva a svobody a vybíráme tu, která omezuje
v co nej menší možné míře. Z á s a d a p o m ě ř o v á n í pak před­
stavuje metodologii zvažování v kolizi stojících ústavních
hodnot, popis argumentačního pole, ve kterém soud usiluje,
ve vztahu ke kolizi k základním právům a svobodám, popř.
veřejným statkům, vyznačit proti sobě stojící argumenty,
a nastává jakési vážení. Porovnávání závažnosti v kolizi sto­
jících základních práv, resp. veřejných statků (po splnění
p o d m í n k y vhodnosti a potřebnosti) spočívá ve zvažování
empirických, systémových, kontextových i hodnotových
argumentů 8 .
Ústavní soud České republiky princip proporcionality
poprvé komplexně vyložil v případě posuzování ústavnosti
institutu utajení osobních údajů svědků v trestním procesu
- Plénum ÚS 4/94. 9
Ústavní soud v rámci své činnosti neaplikuje pouze zása­
du vhodnosti, potřebnosti a proporcionality v úzkém slova
smyslu, nýbrž se snaží vyloučit možné extrémní proporci­
onality zásadou minimalizace zásahu do základních práv.
Ve shora citovaném nálezu ústavní soud dále konstatoval,
že v případě závěru o opodstatněnosti priority jednoho
před druhým ze dvou v kolizi stojících základních práv, je
nutnou p o d m í n k o u konečného rozhodnutí rovněž využití
všech možností minimalizace zásahu jednoho z nich. Tento
závěr lze odvodit i z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základ­
ních práv a svobod, a sice v tom smyslu, že základních práv
a svobod má být šetřeno nejenom při používání ustanovení
o mezích základních práv a svobod, nýbrž analogicky rovněž
v případě jejich omezení v důsledku vzájemné kolize.
Princip proporcionality v d a ň o v é m řízení
P r i n c i p proporcionality, resp. jeho užití, se nevyhý­
bá ani daňovému řízení. Transparentním příkladem může
být otázka využití kritéria vhodnosti při správním uvážení
v daňovém řízení nebo stanovení daňové povinnosti pomocí
pomůcek.
O b e c n ě institut správního uvážení přichází v úvahu
tehdy, jestliže s existencí určitého skutkového stavu není
jednoznačně spojen jediný nutný právní následek. 1 0 Právní
normy svou konstrukcí (správní uvážení může být podle
povahy věci obsaženo jak v hypotéze, tak v dispozici nebo
sankci právní normy) a svým obsahem umožňují, aby orgán
veřejné správy po zvážení předmětných okolností zvolil jed­
no z více předvídavých řešení dané právní normou. Správní
orgán v každém jednotlivém případě sám určuje, v mezích
daných mu vždy příslušnou normou veřejného práva, kon­
krétní způsob řešení. Správní uvážení pak přichází v úva­
hu tam, kde to vyžaduje veřejný zájem, a kde je třeba jej
naplňovat diferencovanými právními řešeními, nemůže však
znamenat libovůli správních orgánů v rámci jejich rozhodo­
vací činnosti. 1 1 Rozhodování podle uvážení v sobě obsahuje
jistý právotvorný prvek. Samotné rozhodnutí se ale nutně
opírá o zákon, a je možné jen tehdy, jestliže zákon explicitně
nebo implicitně takové rozhodnutí dovoluje, přičemž je pra­
vidlem, že zákon zároveň rozhodujícímu orgánu dává určitá
obecná pravidla takového rozhodnutí.
Ale vraťme se k naší zásadě proporcionality, resp. princi­
pu proporcionality v daňovém řízení. Platná právní úprava
Charta základních práv Evropské unie, 2000/C čl. 52 odst. 2: Práva uznaná touto Chartou, která se opírají o smlouvy zakládající Evropské společenství
nebo Smlouvu o Evropské unii, musí být uplatňována za podmínek a v mezích stanovených těmito smlouvami
8
viz také Hollander, R: Ustavněprávní argumentace ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, Lindě, s. r. o., 2003
9
ÚS 4/94 „.. .K omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení nepředpokládá, může dojít v případě jejich kolize nebo v případě
kolize s jinou ústavně chráněnou hodnotou, jež nemá povahu základního práva a svobody (veřejný statek). Ústavní úprava postavení jedince ve společnosti
obsahuje ochranu individuálních práv a svobod, jakož i ochranu veřejných statků. Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich distributivnosti. Pro veřejné statky
(např. národní bezpečnost, veřejný pořádek, životní prostředí) je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání.
Pro základní práva a svobody (jako např. osobní svoboda, svoboda projevu, volební právo atd.) je typická jejich distributivnost. V případě kolize je nutné
stanovit podmínky, za splnění některých má prioritu jedno základní právo či svoboda, a za splnění kterých jiné, resp. určitý veřejný statek. Základní je v této
souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody nebo veřejného statku."
10
Průcha P: Správní právo Obecná část, PF MU Brno, 1996, str. 75
11
tamtéž
7
PAGINA
131
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
daňového řízení je obsažena zejména v zákoně o správě daní
a poplatků z.č. 337/1992 Sb. v platném znění. Daňové řízení
jako takové je ovládáno zásadami, jež jsou obsaženy v ustano­
vení §2 zákona o správě daní a poplatků a vyjadřují postup
nezbytný pro dosažení cíle, kterým je správné stanovení
a včasné vybírání daně. Podle odst.l §2 zákona 337/92 Sb.
jednají správci daně při správě daní v řízení o daních v soula­
du se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy,
chrání zájmy státu a dbají přitom na zachování práv a prá­
vem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob
zúčastněných na daňovém řízení. Setkáváme se tedy s jasnou
kolizí stojících ústavních hodnot. Na jedné straně jednot­
livec, resp. zásah do jeho práva (povinnost platit zákonem
stanovené daně) a na druhé straně stát, resp. veřejný zájem
představující řádný výběr daní.
V rámci judikatury Ústavního soudu ČR můžeme najít
několik zajímavých nálezů, které se přímo nebo zprostřed­
kovaně zabývají atributy zásady proporcionality - zejména
kritériem vhodnosti. Šlo o případy, kdy správní orgán při
své rozhodovací pravomoci, resp. při stanovení konkrétního
kritéria v rámci správního uvážení, zjevně vybočil z mezí
„vhodnosti" stanovené zákonem, v důsledku čehož se i správ­
ní uvážení ocitlo v rozporu se zákonem.
Tak například nález ÚS 116/96 ve své právní větě říká,
že kritérium zvolené v případě uvedeném v §5 odst. 3 vyhl.
Federálního ministerstva financí č. 193/1989 Sb., kterou se
prováděl zákon o důchodové dani, musí obsahovat atributy
vhodnosti, tj. musí umožnit dodržení základních zásad daňo­
vého řízení stanovených v §2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.
o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
V dané věci použité kritérium by se mohlo octnout v rozpo­
ru s těmito zásadami a tudíž i v rozporu se zákonem, jestliže
by nepřiměřeným způsobem zasáhlo b u ď práva a právem
chráněné zájmy stěžovatele jako daňového subjektu na straně
jedné nebo práva státu na vybírání daní na straně druhé.
Základní zásady daňového řízení určují, že daňová politika
státu má sice odpovídat jeho z á j m ů m a že jejím cílem je
správné stanovení a vybírání daně, avšak vyplývá z nich, že
tato politika nemůže mít pouze jednostranný charakter.
Nález ÚS 179/2001 tykající se stanovení daně pod­
le pomůcek ve své právní větě říká . . . „V případech, kdy
je daň stanovena podle pomůcek, musí se odvolací orgán
vyrovnat s otázkou, zda správce daně splnil své zákonné
povinnosti vyplývající z § 4 6 odst. 3 zákona 337/1992 Sb.,
0 správě daní a poplatků. Každý jiný postup staví účastní­
ka daňového řízení do nedůvodného nerovného postavení,
a je tedy v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod. V přezkumném řízení je pro posouzení zákon­
nosti napadeného rozhodnutí zásadní, zda byly dodrženy
podmínky pro vyměření daně podle pomůcek. Podmínky,
za jejichž splnění může správce daně daňovou povinnost
stanovit právě tímto náhradním procesním způsobem, jsou
upraveny v § 3 1 odst. 5, resp. § 4 4 zákona o správě daní
a poplatků. Při volbě pomůcek je správce daně vázán rovněž
ustanovením § 4 6 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků.
Stanoví-li tedy správce daně podle §31 odst 5 daňového řádu
daňovou povinnost, musí stanovit, byť pomocí pomůcek,
nejen příjmy, ale i přiměřené výdaje,a s ohledem na ustaň.
§ 46/3 zákona o správě daní a poplatků musí přihlédnout
1 k dalším okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový
subjekt, i když nebyly tímto uplatněny. Ze spisového mate­
riálu správce daně musí být zřejmé nejen to, zda byly splně­
ny zákonné předpoklady pro stanovení daňové povinnosti
pomocí pomůcek, ale též, zda a jak správce daně přihlédl
k okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový subjekt.
Pokud však daňové spisy obsahují pouze zdokumentování
oprávněnosti stanovení daně podle p o m ů c e k , a neobsa­
hují již správní úvahu či doklady o tom, že správce daně
při tomto kontumačním způsobu stanovení daně přihlédl
i k oněm okolnostem, z nichž plynou výhody pro daňový
subjekt, pak není odvolací orgán schopen přezkoumat napa­
dené rozhodnutí právě v tom rozsahu, jak požaduje zákon
v § 5 0 odst. 5 zák o správě daní a poplatků, tedy zda byly
dodrženy zákonné podmínky pro použití tohoto způsobu
stanovení daně. Každý jiný postup staví účastníka daňového
řízení do nedůvodného nerovného postavení a je rozporný
s čl. 37 opdst. 3 Listiny. Dané problematice se blíží i nálezy
č. 166/01,438/01,487/2000.
Co říci závěrem. Výklad zákona je třeba provádět i v kon­
textu různých druhů společenských zájmů, je nutno při něm
hledat cíl, proč takový zákon a v takovém znění společnost
přijala.
Díky za každý rozumný argumentační princip.
J U D r . Petra Adámková
Summary: The argumentation in the law is very speciíied. Its form depends
on a character of the source of law. The source of law is also basic legal principles. The legitimacy of principles does not depend on formal characters.
The generál principles are not rules of the common law and also they are
not the part of the case law. These regulations, which are base on democratic
systém of law, are complementing part of the source of law. The principle of
proporcionality has a structure of three components: the principle of suita­
bility (it is a bond between purpose and suitability of the specific means),
PAGINA
132
the principle of usefulness and the principle of balance. The principle of
proporcionality is used also in the tax proceduře, for example we can use it
on tax assessment by the legal aid.
Citační řádek: Adámková, R: Zásada proporcionality jako argumentační
prostředek v daňovém řízení. Acta iuridica olomucensis Vol. 2 (8), 2006,
No. 3, pp. 131-132
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Spory o čest ve středověkém českém zemském právu1
JANA JANIŠOVÁ
Janišová, J.: Spory o čest ve středověkém českém zemském právu. Acta iuridica olomucensis, Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 133-138
Anotace: Článek se věnuje problematice šlechtické cti ve středověkém českém zemském právu. Na šlechtickou čest je nazíráno jako na právní
kategorii, tedy jako na skutečnost, která byla českým zemským právem nejem popsaná, ale také j í m byla do jisté míry institucionalizovaná.
Pozornost je věnována zejména rozboru jednodivých ustanovení v tzv. právních knihách (Rožmberská kniha, Ř á d práva zemského) a jiných
českých právních památkách (Statuta K o n r á d a Oty, Maiestas Carolina apod.)
Abstract: The artical is oriented on problems of lorďs honour in Bohemian provincial law in the Middle Ages. The lord s honour is observed as the legal category, i.e. a fact, which was defined by the Bohemian provincial law. The páper pays interest to analyse of regulations
in the legal books (for example Rožmberská Kniha, Ordo iudici terrae) and in the other Bohemian legal sources (Statuta K o n r á d a Oty,
Maiestas Carolina etc).
Klíčová slova: právní dějiny, Čechy, středověk, právo, čest
Keywords: legal history, Bohemia, the Middle Ages, law, honour
Protož kdož chce po cti státu
v jednotlivých historických zemích, tedy českého a morav­
o nižádném nemá dbáti
ského zemského soudu. 5
y
by ho kudy spravovali,
neb jeho cti dotýkali.
1
Dochované písemné prameny, právní knihy, zemské des­
ky a různé žalobní formuláře umožňují bližší poznání české­
ho zemského práva již pro o b d o b í 14. století. Pro moravské
Č e s t patřila od středověku k v ý z n a m n ý m a t r i b u t ů m
p o m ě r y je ucelenější agenda z e m s k é h o soudu ( p ů h o n n é
šlechtictví. Obsah tohoto p o j m u ale nebyl neměnný a pro­
a nálezové knihy) dochována s v ý j i m k o u starších z l o m k ů
mítal se do několika významových rovin. Čest jako sociální
až od začátku 15. století a první právní kniha se v p o d o b ě
a právní kategorie existovala v návaznosti na ostatní znaky
tzv. Tovačovské k n i h y objevuje až v závěru z m i ň o v a n é h o
šlechtictví, zejména urozenost. 3
století. 6
Šlechtické spory o čest představují v rámci českého
Pro nejstarší podobu českého zemského práva představu­
a moravského zemského práva velmi specifickou kategorii,
je klíčový pramen tzv. Rožmberská kniha. O k o l n o s t i a doba
jejíž počátky lze pro nedostatek písemných pramenů zejména
v z n i k u této česky p s a n é a n o n y m n í právní k n i h y 7 nebyly
pro o b d o b í před rokem 1300 obtížně vysledovat. Z e m s k é
doposud spolehlivě objasněny. Hermenegild Jireček v úvodu
právo, dobově v pramenech nazývané jako ius terre, se začalo
k její edici položil vznik do let 1320-1330, František Palacký
4
formovat již v raném středověku a na p ř e l o m u 12. a 13.
a po něm i Vincenc Brandl se úvodech k jejím dalším edicím
století představovalo již poměrně ucelený souhrn domácího,
vyjádřili pro dobu před rokem 1300. 8 Podrobněji se otázkou
svojí povahou především obyčejového práva, které zahrno­
v z n i k u a skladby Rožmberské k n i h y zabýval J. Veselý, který
valo všechny základní typy právní materie včetně obsáhlého
položil vznik její nejstarší části do doby po roce 1260 (ve
procesního práva, kterým se řídil chod nejdůležitějších soudů
svých závěrech však byl ovlivněn dnes zcela překonanými
1
Tato studie byla zpracována s podporou Grantové agentury Č R v rámci grantového projektu č. 404/05/2722 Šlechtické spory o čest na raně novověké
Moravě (Edice rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic z let 1541-1560).
2
Petrů, Eduard - Marečková, Dagmar (edd.): Rytířské srdce majíce. Česká rytířská epika 14. století. Praha 1984, s. 48, verš 838-841.
3
Macek, Josef: Česká středověká šlechta. Praha 1997, s. 13 an.
4
Ke problematice cti nověji zejména Dinges, Martin: Die Ehre als Thema der historischen Anthropologie. Bemerkungen zur Wissenschaftsgeschichte
und zur Konzeptualisierung. In: Schreiner, Klaus - Schwerhoff, Gerd (redd.), Verletzte Ehre. Ehrkonflikte in Gesellschaften des Mittelalters und der
Frúhen Neuzeit. Kóln - Weimar - Wien 1995, s. 29-62; k pojmu Scheyhing, Robert: Ehre. In: Handwórterbuch zur deutschen Rechtsgeschichte. I.
Band. Berlin 1971, sl. 846-849. Ke středověku Althoff, Gerd: Compositio. Wiederherstellung verletzter Ehre im Rahmen gutlicher Konfliktbeendigung.
In: Schreiner, K. - Schwerhoff, G. (redd.), Verletzte Ehre, s. 63-76; Zmora, Hillay: Adelige Ehre und ritterliche Fehde: Franken im Spátmittelalter. In:
Schreiner, K. - Schwerhoff, G. (redd.), Verletzte Ehre, s. 92-109; Lentz, Matthias: Konflikt, Ehre, Ordnung. Untersuchungen zu den Schmáhbriefen und
Schandbildern des spaten Mittelalters und der friihen Neuzeit (ca. 1350 bis 1600). Hannover 2004, zejm. s. 27 an. K právním aspektům ztráty cti His,
Rudolf: Das Strafrecht des deutschen Mittelalters. 2. Teil. Weimar 1935, s. 104-140.
5
Zatím neexistuje obsáhlejší (moderní) práce, která by shrnovala celkový vývoj zemského práva v Čechách a na Moravě. Základní nástin přináší Kapras,
Jan: Právní dějiny zemí Koruny české. I—III. díl. Praha 1913-1920; Čada, František: Povšechné právní dějiny československé. Brno 1947. Ze starších prací
pak např. Jireček, Hermenegild: Základy zemského zřízení v Koruně království českého. Praha 1872. Dále srov. dílčí studie věnované jednotlivým typům
práva v rámci zemského práva (dědické, trestní apod.) od V. Brandla, F. Čady, J. Čelakovského, R. Horny, J. Kaprase, R. Kosse, J. Markova, R. Rauschera,
J. Teigeho a dalších. K zemskému soudnictví nověji Jan, Libor: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy. Brno 2000.
6
K bližší charakteristice právních pramenů přehledně zejména Kapras, J.: Právní dějiny, I, s. 19 an.
7
Ke starším právním knihám srov. zejména Čada, František: Skladba českých právních knih z doby předhusitské. Brno 1928 (také in: Vědecká ročenka
právnické fakulty Masarykovy university v Brně, sv. 7, 1928, s. 158-186).
8
Jireček, Hermenegild (ed.): Codex juris bohemici. II/2 (Jus terrae atque jus curiae regiae saeculi XIV). Pragae 1870, s. 68-69; Palacký, František (ed.):
Kniha starého pána z Rosenberka. In: Archiv český I, Praha 1840, s. 447; Brandl, Vincenc (ed.): Kniha Rožmberská. Praha 1872, s. 7-13.
PAGINA
133
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
tezemi J. Šusty o vzniku českého zemského soudu). 9 V z n i k
celého textu Rožmberské k n i h y jako kompilace starších
právních pomůcek pak spadá dle Veselého do 30.-40. let
14. století. 1 0
Rožmberská kniha sestává ze dvou hlavních částí. První
obsahuje články zabývající se problematikou půhonu, což
je materie, které je věnována velká pozornost i v pozděj­
ších českých a moravských právních knihách. D r u h á část
Rožmberské knihy potom obsahuje ustanovení týkající se
procesního práva, tedy průběhu řízení před zemským sou­
dem po půhonech. Podobně jako v jiných právních knihách
či pozdějších zemských zřízeních i zde je výklad neúplný
a jednotlivým problémům je s ohledem na jejich obtížnost
a závažnost věnována různá míra pozornosti. 1 1
Problematika šlechtické cti je v R o ž m b e r s k é knize
zastoupena na několika místech. Jednotlivá ustanovení jsou
zařazena do části nazvané Znamenáno, komu se kak z které
řeči zpravovati nebo postihati, nebo co právo} Samotné cti se
týká článek (J 216, B 129): Když rovné na rovni vzmluví, by
mu co učinil za vierú, nebo komu: tehda právo podle otpovédi;
nebo nelze ijedné nevěry ničímz postihnuti ludmi na dobře
schovalého člověka, ni pro hospodu, což k sedání neslušie. Ledno
jenž sepraví nevinen, ten se otpřisez sám svú ruku, to je sirotčím
právem, jakž se v otpovédi zpravuje; nebo nelze ijednomu niČiež
cti zbaviti přísahami. Ale ten, jemuž jde na jeho Čest, ten jmá
lepsie právo brániti právem sirotčím své cti za všelikakú vinu,
což neslušie k sedání.
Článek ve svém úvodu klade důraz na rovnost obou
stran. N e š l o však ale o rovnost v p o z d ě j š í m stavovské
významu (pán — pán, rytíř - rytíř), protože v první polovi­
ně 14. století nebyly stavy ještě konstituovány. Přesto však
v rámci šlechty existovala poměrně hluboká diferenciace,
která odrážela sociální a do jisté míry i právní postavení
jednodivých šlechticů. 1 4 V daném případě šlo o nařčení viery,
tedy věrnosti a poctivosti. V důkazním řízení byla hlavní role
vyhrazena pohnanému, tedy tomu, kdo odpovídal {právo
podle otpovédi). Žalobce nemohl provést důkaz svědky, a to
ani v případech nevěry, které se dotýkaly hospody, v tomto
2
15
případě zřejmě především panovníka. 1 5 Takový důkazní pro­
středek se totiž neslučoval s jiným důkazním prostředkem,
který byl pro tyto závažné spory určen, a to soubojem obou
stran (... což k sedání neslušie). V případě, že pohnaný žalobě
odporoval, platila jako důkazní prostředek pro správnost jeho
tvrzení přísaha, kterou skládal pouze sám {ten se otpřisez sám
svú ruku). Proto je tento typ přísahy označován v Rožmber­
ské knize jako sirotčí právo. Ustanovení podotýká, že není
možné, aby někdo ztratil čest pouze na základě (úspěšně)
složené přísahy protistranou a případnými svědky {nebo nelze
ijednomu ničiež cti zbaviti přísahami). Závěrečná věta znovu
opakuje, že pohnaný, jehož čest byla nařčena (jemuž jde na
jeho čest), se žalobě m á bránit přísahou, kterou skládá pouze
on sám. Tento procesní postup se týkal všech případů {za
všelikakú vinu) s výjimkou těch, pro které byl jako důkazní
prostředek stanoven soudní souboj.
16
Případy, ve kterých se jako důkazní prostředek užíval
souboj, jsou v citovaném ustanovení označeny jako nevěra.
V dobovém významu toto slovo znamenalo nevěru, zradu,
porušení věrnosti, věrolomné jednání. 1 7 Ustanovení nazna­
čuje, že mezi nejzávažnější nevěry patřily činy namířené pro­
ti panovníkovi. J. M a r k o v konstatoval, že souboj byl jako
důkazní prostředek v průběhu 13. století v západoevropském
prostředí postupně vytlačován, ponechán byl ale zpravidla
v případech, které se týkaly deliktů proti panovníkovi, vět­
šinou označovaných v souladu se starší římskoprávní termi­
nologií jako crimen laese maiestatis. Zřetelným příkladem
mohou být ustanovení v Constitutiones regni Siciliae císaře
Fridricha II. 1 9 V případech crimen laese maiestatis a některých
vražd byl ale souboj jako důkazní prostředek zachován. 2 0
Obsah pojmu nevěra zmiňovaného v citovaném usta­
novení Rožmberské knihy objasňuje její následující článek
(J 217, B 130): Prvá nevěra, s hospodu svú léhati; druhá
nevěra, chtěl hospodu zabiti; třetie nevěra, jež hospodu zradí
na bezživotie. V případě první nevěry jde pravděpodobně
o o m y l písaře vzniklý při opisování a později opakovaný,
jak se snažil dovodit již V. Brandl. V daném případě by tedy
muselo jít o cizoložství, přičemž výraz hospoda může zname18
21
Veselý, Jiří: Ke vzniku knihy Rožmberské. Praha 1935 (také Sborník věd právních a státních 35, 1935, s. 185-209), s. 16-18; Jan, Libor: Dvě knihy po
osmi desetiletích. In: Šusta, Josef: Dvě knihy českých dějin. Počátky Lucemburské 1308-1320. Praha 2002, s. 49-51.
10
Veselý, J.: Ke vzniku, s. 18-19. Později vsak své názory částečně poopravil ve prospěch starší datace některých částí - týž: Ke skladbě knihy Rožmberské. In:
Miscellanea historico-iuridica. Sborník prací o dějinách práva napsaných k oslavě šedesátin JUDr. Jana Kaprasa jeho přáteli a žáky. Praha 1940, s. 309-318.
Podobně se k otázce stáří textu Rožmberské knihy postavil i Markov, Josef: Příspěvky ke kritice textu a výkladu Rožmberské knihy. Sborník věd právních
a státních 28, 1928, s. 238-261. Skladbu Rožmberské knihy a starší ediční zpřístupnění zhodnotil Čada, R: Skladba, s. 9-13.
11
Srov. Čada, R: Skladba, s. 12-13.
12
V Brandlově edici je tato část zařazena jako VII. kapitola v souladu s rukopisy, Jireček ji zařadil s ohledem na systematiku uvedenou v samotném textu
jako XXXII. kapitolu - Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 64-78; Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 94-97 (v dalším textu označujeme
články dle číslování v Brandlově (B) a Jirečkově (J) edici). K systematice srov. také Čada, E: Skladba, s. 11-12.
13
Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 95, čl. 216; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 69-70, čl. 129.
14
Macek, J.: Česká středověká šlechta, s. 9 an.; Mezník, Jaroslav: Česká a moravská šlechta ve 14. a 15. století. Sborník historický 37, Praha 1990,
s.7-35.
15
V tomto případě můžeme vyloučit ostatní významy slova hospoda, tedy pán, paní, hospodář, hospodyně (zejména ve významu vrchnost). Srov. Gebauer,
J.: Staročeský slovník. I, s. 469-470; Bělič, Jaromír - Kamiš, Adolf - Kučera, Karel: Malý staročeský slovník. Praha 1979, s. 71.
16
K přísahám v českém a moravském zemském právu podrobně Markov, Josef: Kapitoly z dějin českého zemského soudního řízení XII.—XVII. století.
Praha 1967, s. 119 an.
17
Bělič, J. - Kamiš, A. - Kučera, K.: Malý staročeský slovník, s. 207; Kol.: Staročeský slovník. Praha 1968-2004, s. 846-847.
18
Markov, J.: Kapitoly, s. 111-114.
19
Sturner, Wolfgang (ed.): Die Konstitutionen Friedrichs II. fur das Kónigreich Sizilien. Monumenta Germaniae Historka. Constitutiones et acta publica
imperatorum et regum. Tomus II. Supplementum. Hannover 1996, s. 175-176.
2 0
Tamtéž, s. 336-341.
21
Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 95, čl. 217; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 70, čl. 130.
9
PAGINA
134
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
nat i paní. Brandl ale místo textu s hospodu svú léhati navrho­
val a do své edice zařadil znění hospodu svú Ihdti ve významu
„pomlouvat pána, dotýkat se jeho c t i " . 2 2 Tato interpretace
je s ohledem na další obsah článku a jeho souvislost s před­
chozím pravděpodobně správná. M e z i další nevěry měl patřit
pokus o zabití hospody a zrada vedoucí k jeho možné smrti.
Výraz hospoda znamená v tomto případě patrně především
panovníka, i když v obecné rovině by m o h l znamenat také
„pán" (tedy vedle krále i šlechtice), v jehož službách žalovaná
osoba byla.
uvedený výrok Jana z Dobročic dozvěděl (v jistém smys­
lu šlo o šíření pomluvy). 2 8 Takový případ byl považován za
závažný, protože důkazním prostředkem byl soudní souboj
(... chce životem dolíciti), který v případě, že pohnaný žalobě
odporoval, patrně nemohl být nahrazen ani jeho přísahou,
kterou by skládal pouze on sám (sirotciprávo).
Se spory o čest velmi úzce souvisí také další článek
Rožmberské knihy, zařazený do stejné části jako výše cito­
vaná ustanovení. Týká se (i později) velmi časté slovní urážky,
která současně byla nařčením nemanželského původu: Když
žalujú, že mu dal kurvy syn: na to ludi věsti právo, jimiž to
Nevěry vůči králi se týká také zvláštní u s t a n o v e n í
postihne. Pakli sě bránil pravějšími svědky, tehda právo z toho.
Rožmberské knihy, které ve své podstatě směřuje také proti
Ale znal-li by to otpoviedač, že řekl a chce toho dolíciti, že je
cti, jejíž součástí byl pojem věrnosti: Když kto na koho vzmlukurvy syn: tehda pohnaný právo jmá věsti devět svědkóv na prvé
ví rovně na rovni, ze jest královi nevěrný, ze jsa s ním i byl
lože, kde je jeho máti ležela s nepravým mužem; tolikéž vedi na
v boji nebo jeho lude jeho kázaniem, na královu škodu, a chce
životem líciti: tehda proti tomu otpověd: „nevinen jsem a chcisě též na druhé lože; takéž ved!na třetie lože třetí devět svědkóv, že
je ležala mátě jeho s nepravým mužem. Také móž syn brániti
zpraviti, jakž mi kmete naleznu"23 Tento článek patřil prav­
mateře, že ta nenie, svědky svými. To je nové právo; ale staré
děpodobně mezi starší vrstvy Rožmberské knihy a objevuje
právo bylo, že na prvé lože věsti devět svědkóv, ukázati; tehda
se jen v nejstarším dochovaném rukopisu (vznikl okolo roku
na druhé lože osminádste; tehda na třetie lože sedmimezidď
1360). V tomto případě je jako důkazní prostředek ze strany
etma svědkóv. Celé řízení tedy mohlo mít dvojí průběh.
žalobce soudní souboj {...chce životem líciti). Žalovaný však
V prvním případě šlo o samotnou slovní urážku, kdy strany
m o h l souboj odmítnout a požadovat projednání pře s tím,
svědky prokazovaly, zda především došlo k inkriminované
že důkazní prostředky měl určit soud, tedy páni zasedající
skutečnosti, tedy k vyřčení hanlivých slov. Ve druhém přípa­
na zemském soudě (kmeti). Obdoba obou citovaných člán­
dě pohnaný přiznal vyřčení urážlivých slov a současně chtěl
ků týkajících se deliktů proti panovníkovi je obsažena také
prokázat jejich pravdivost, tedy nemanželský původ proti­
v Maiestas Carolina.
strany. V takovém případě ale byl povinen postavit určitý
V nejstarším rukopisu Rožmberské knihy je o něco níže
počet svědků, přičemž také žalobce mohl v tomto případě
v textu obsažen obdobný článek týkající se slovního nařčení
předvolat své svědky. 3 0 Ustanovení sice nijak neuvádí, že by
směřujícího k poškození cti: Jindřich ze Bečvář mluvil nebo
tito svědkové měli skládat přísahu, ve skutečnosti při doka­
praviljemu, že jeho Jan z Dobročic chtěl Mikse ze Lhoty zabiti
nebo toto uciniti, toho chce životem dolíciti; tehda, když otpovie:zování svědky byla rozhodující právě j i m i skládaná přísaha. 3 1
Články věnované podrobněji svědkům bohužel v Rožmber­
„nemluvil sem " nebo „nepravil sem a chci sě toho zpraviti prá­
ské knize chybí a jejich zařazení do její systematiky je nazna­
vem ", ale právo, otpřisieci sě sirotčím právem, že toho nenie.
čeno pouhými nadpisy. 3 2 Skládání přísahy svědky je však
Předmětem této žaloby tedy nebyl pokus o spáchání deliktu
bezpečně doloženo v dalších ustanoveních. 3 3
vraždy, ale skutečnost, že někdo o úmyslu spáchat takový
29
24
25
2e
delikt m l u v i l . Nařčená osoba tedy utrpěla tímto tvrzením
újmu na své c t i . 2 7 Textace ustanovení je poněkud kompliko­
vaná: v daném případě tedy onen Jindřich z Bečvář tvrdil, že
Jan z Dobročic chtěl zabít (zavraždit) Mikeše ze Lhoty. Byla
tak napadena čest Mikeše ze Lhoty, který však nezažaloval
Jana z Dobročic, ale přímo Jindřicha z Bečvář, od něhož se
Jak bylo zmíněno, klíčovou roli při dokazování v závaž­
ných sporech měl souboj. 3 4 Ten je jako důkazní prostře­
dek v českém a moravském zemském právu zmiňován již
ve starších pramenech. Tzv. Statuta Konráda O t y ve svém
znění z roku 1222 obsahují ustanovení o souboji s c i z i n c i . 3 5
Z n ě n í Statut v listině z roku 1229 dodává, že jde o sou-
Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 70, čl. 130, pozn. 2.
Jireček, H . (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 94-95, čl. 212; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 68, čl. 124.
24
K pojmu kmet srov. Brandl, Vincenc: Příspěvky k historii práva českého. Časopis Matice moravské (dále jen Č M M ) 1, 1869, s. 1-25.
25
Srov. níže.
2 6
Jireček, H . (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 95, čl. 214; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 68-69, čl. 127.
27
Spory o čest týkající se bezdůvodného nařčení ze spáchání určitého deliktu nebo nepočestného jednání se později objevují velmi často - srov. Rauscher,
Rudolf: Urážka na cti podle českého práva zemského. Bratislava 1928 (také in: Naše právo a stát. Praha 1928, s. 41-53), s. 8.
28
Povinnost žalovat přímo osobu, která zneucťující výrok pouze slyšela a informovala o nich poškozeného, byla později zakotvena ve Vladislvském zřízení
zemském, srov. níže.
29
Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 95-96, čl. 220; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 72, čl. 134.
30
Srov. Rauscher, R.: Urážka, s. 11.
31
K dokazování svědectvím srov. Markov, J.: Kapitoly, s. 119 an.
3 2
Srov. Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 93, 97; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 85-86. Jde zejména o článek Kto móž svědkem býti
čím nebo ze co jich kak věsti, ojetiú svědka.
33
Jireček, H . (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 97-98, čl. 234-240; Brandl, V. (ed.): Kniha Rožmberská, s. 51, čl. 71
3 4
K významu souboje nověji Friedrich, Udo: Die ,symbolische Ordnung' des Zweikampfs im Mittelalter. In: Braun, Manuel - Herberisch, Cornelia (red.),
Gewalt im Mittelalter. Realitáten - Imaginationen. Miinchen 2005, s. 123-158, souboj ve vztahu ke cti s. 128-135. K úloze soubojů v raném novověku
srov. Frevert, Ute: Ehrenmánner. Das Duell in der burgerlichen Gesellschaft. Múnchen 1991, s. 19-34.
3 5
Friedrich, Gustav (ed.): Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae (dále jen CDB). Tomus II. Pragae 1912, č. 234, s. 222-225,
2 2
2 3
PAGINA
135
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
boj kyjem (duellum, quod in vulgari dicitur kiy). S o u d n í
souboj je společně s dalšími ordály často zmiňován zejmé­
na v četných imunitních listinách pro církevní instituce
- v několika případech je označen p ř í m o bohemismem
mech (meč) nebo kyg (kyj)- 3 7 Souboj jako důkazní prostře­
dek se snažilo vytlačit zejména městské právo. Souboj se
nijak nepřipomíná v brněnském městském právu v podo­
bě, která byla zachycena v privilegiu krále Václava I. z roku
1243 (o souboji mlčí také rakouské výchozí předlohy textu
tohoto privilegia). 3 8 V pozdější brněnské praxi se sice sou­
boj připomíná, ale jeho použití jako důkazního prostředku
bylo p o d m í n ě n o souhlasem obou stran. K o l e m poloviny
14. století však brněnsky městský soud souboj jako důkazní
prostředek přestal uznávat. 3 9 Podrobná ustanovení o souboji
obsahovalo o něco mladší (k roku 1249 se hlásící) jihlavské
privilegium, které upravuje podmínky pro vedení souboje
v případě deliktu zranění a vraždy. 4 0 Také jihlavským právem
ovlivněné havlíčkobrodské městské právo zachycené v privi­
legiu pánů z Lichtenburka z roku 1278 připomíná v případě
zabití vedle úmluvy také souboj, který byl ale chápán spíše
jako krajní řešení. Podobně jako v jihlavském právu je i zde
v případě, že strany přistoupily k souboji, placena rychtáři
vyšší pokuta. 4 1
36
níkových službách a v době sporu byly ve službách pánů, se
musely souboje zúčastnit o s o b n ě . 4 4 Maiestas Carolina také
stanovila tři případy, ve kterých bylo možné soudní souboj
konat. Těmito případy bylo nařčení ze zrady nebo z úkladů
proti králi a příslušníkům jeho rodu, dále jakákoliv neo­
právněná dispozice (bez souhlasu panovníka) s královskými
statky, tedy hrady a zeměmi a konečně nařčení z porušení
mravnosti královského dvora. 4 5 V zásadě tedy šlo o jedná­
ní, které naplňovalo již výše zmiňovanou kategorii crimen
laese maiestatis, která je ostatně výslovně zmíněna v jiných
článcích Maiestas Carolina týkajících se omezení dispozice
s určitými statky. 46 Souboj se mohl konat pouze ze souhlasem
obou sporných stran a také panovníka (překlad uvádí acjim
král svého dvoru puojcí a odpustí). V případě, že žalovaná
strana se soubojem nesouhlasila, mělo řízení proběhnout
podle obvyklých právních zvyklostí. 4 7
Pravidla soudního souboje jsou také zakotvena v dalším
významném dokumentu, který se týká českého zemského
práva a který se dochoval v českém a latinském znění pod
názvem Rád práva zemského (Ordo iudicii terrae). Okolnosti
vzniku této právní památky nebyly dosud plně objasněny.
Starší názory H. Jirečka, který předpokládal, že česká verze
je starší a původní, byly později korigovány v tom smyslu,
V rovině zemského práva obsahuje podrobnější ustanove­
že české znění je pozdním překladem textu latinského. Také
ní o soudním souboji až návrh zemského zákoníku Karla IV.
obsahová vazba mezi Ordo a Maiestas Carolina souvisela
Maiestas Carolina. Ve skupině ustanovení, která se týkají
pravděpodobně se staršími společnými předlohami obou
především práv šlechty, je obsaženo pět článků týkajících
sbírek. 4 8 Ordo popisuje průběh řízení na zemském soudě na
se souboje. 4 2 V článcích De duello a De duello nobilium je
příkladu půhonu o hlavu, tedy vraždy. Důkazním prostřed­
podobně jako v Rožmberské knize zdůrazněno, že obě strany
kem je soudní souboj mezi stranami, přičemž jsou podrobně
souboje mají mít stejné postavení z hlediska urozenosti (poz­
stanovena jeho pravidla a průběh. 4 9 Podobně jako v Maiestas
dější staročeský překlad uvádí rovnost person v urození nebo
i zde byla vyžadována rovnost stran podlé urozenie. Pokud
v dóstojenstvi). Pokud tedy byl k souboji vyzván urozený od
byl pohnán nižším šlechticem (minus nobilis, id est vladyka)
méně urozeného (Et si quis generosus ab inferiore se vocatus šlechtic vyšší (... magnificum nobilem, id est slechciczonem
extiterit,...), m o h l takový souboj odmítnout bez toho, že by
magnificum), m o h l souboj ještě před přednesením žaloby
nějak utrpěla jeho čest. 4 3 Každý mohl do souboje místo sebe
odmítnout a jako důkazní prostředek sloužila jeho přísa­
postavit svého služebníka, který však musel být stejně uro­
ha, kterou ale musel složit s dalšími šesti osobami. Stejný
zený jako on sám. Toto pravidlo se týkalo i osob, které byly
postup platil i v případě, že vyšší šlechtic poháněl nižšího. 5 0
dříve ve službách pánů (tj. vyšší šlechty) a v době sporu byly
Ustanovení o souboji v souvislosti s nářkem cti či jiné články
ve službách krále. Naopak osoby, které byly dříve v panov­
týkající se cti Ordo neobsahuje.
CDB II, č. 325, s. 329-332.
Např. CDB II, č. 320, s. 316 (1228:... iudicium ferri candentis velaque velvomeres calcandos velduelli); č. 321, s. 320; č. 375, s. 411; č. 380, s. 426; CDB
IV/1, č. 183, s. 334 (1250: ... cum omni libertate, que in vulgari appellantur kyg, mech, woda, selezo); č. 244, s. 418-419.
38
CDB IV/1, č. 17, s. 79-87.
3 9
Flodr, Miroslav: Brněnské městské právo. Zakladatelské období (-1359). Brno 2001, s. 344, 376-377.
4 0
CDB IV/1, č. 177, s. 315-316. Srov. staročeský překlad Hoffmann, František (ed.): Jihlavské právo. Havlíčkův Brod 1959, s. 52-53.
41
CDB IV/1, č. 873, s. 597, srov. také staročeský překlad, s. 605.
4 2
K povaze jednotlivých článků srov. Hergemóller, Bernd-Ulrich (ed.): Maiestas Carolina. Der Kodifikationsentwurf Karls IV. fiir das Kónigreich Bóhmen
von 1355. Miinchen 1995, s. XLIII-XLIV, CXI-CXII (zde komparace článků v jednotlivých rukopisech a ve starších edicích).
43
Tamtéž, s. 184-188, čl. 88, 90. Staročeský text, který je ale volným a neúplným překladem latinské předlohy, vydal Jireček, H. (ed.): Codex juris bohe­
mici, II/2, s. 164-166, čl. 80, 81.
4 4
Hergemóller, B.-U. (ed.): Maiestas, s. 188-191, čl. 91, 92.
45
Tamtéž, s. 184-187, čl. 88, 89; Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 164-166, čl. 80. U třetího bodu je dovětek, že s ohledem na čest není
blíže rozveden. Český překlad uvádí: ktožby na králově dvoře podávenie neb násile panně neb paní učinil. České znění tak v mnoha případech volně inter­
pretuje latinskou předlohu.
4 6
Hergemóller, B.-U. (ed.): Maiestas, s. 26, čl. 3 (stíhání hereze); s. 46, čl. 6; s. 68, čl. 15. Znění zmiňovaných článků částečně vycházelo z výše zmiňovaného
zákoníku císaře Fridricha II., srov. Hobzek, Josef: Majestas Carolina a římské právo. Praha 1931, s. 9 an.
4 7
Tamtéž, s. 186, čl. 89; Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 165-166, čl. 80 (česká verze je na mnoha místech spíše (zkrácenou) parafrází
latinské předlohy).
48
Čada, R: Skladba, s. 13-17; Veselý, Jiří: Majestas Carolina a Ordo judicii terrae. Sborník věd právních a státních 48, 1948, s. 18-32.
49
Jireček, H. (ed.): Codex juris bohemici, II/2, s. 209-217, čl. 16-32.
50
Tamtéž, s. 214-216, čl. 25-27.
36
37
PAGINA
136
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Ordály se ve druhé polovině 14. století přestaly v soud­
ním řízení používat. D ů v o d e m bylo nejen nesouhlasné sta­
novisko pražské synody konané v roce 1343, které se odrazilo
také v jednom z článků Maiestas Carolina , ale i celková
racionalizace důkazního řízení v rámci zemského soudnic­
tví. 5 2 Užívání soudního souboje sice zůstalo v některých pří­
padech zachováno, jak již bylo výše zmíněno, právní kniha
nejvyššího zemského sudího Ondřeje z D u b é z přelomu 14.
a 15. století však dokládá opouštění souboje jako důkazního
prostředku. Ve shodě se zněním Řádu práva zemského zacho­
vává souboj pouze v mimořádných případech, kterým je
vražda (a žalobcem je nezletilý sirotek) a znásilnění. Ondřej
z D u b é zmiňuje, že jde o staré právo a že páni zasedající na
zemském soudu nejsou těmito pravidly vázáni a mohou vol­
ně rozhodnout i jinak. 5 3 V souvislosti se spory o čest souboj
není zmiňován.
meno, tedy prokázání urozeného, šlechtického původu tedy
v daném případě leželo na žalobci - ten se musel z daného
nářku vyvést. Tato nevýhoda na straně nařčené osoby ovšem
byla vyvážena následkem, který hrozil protistraně. Pokud
nařčený prokázal svoji urozenost a byl tedy ve sporu úspěšný,
postihl protistranu trestem ztráty cti, když ji sám měl označit
za lháře (...má jemu Heci: ,žes selhal). Žalovaný tuto urážku
musel přijmout a nemohl se j i nijak bránit (...ten jemu má
toho smlčeti). Nařčení chlapstvem se tedy od ostatních sporů
týkajících se cti odlišuje především tím, že pokud se žalobci
nepodařilo vyvrátit tvrzení protistrany, byla tak zpochybněna
nejen jeho čest, ale především jeho samotný šlechtický stav.
V ostatních sporech o čest sice byla v případě neúspěchu
poškozena čest konkrétního šlechtice, ale nebyla zpochyb­
něna jeho příslušnost ke šlechtickému stavu. Obecný nález
z roku 1410 svoji formulací a obsahem vyhovoval pro uve­
dené spory po celé 15. století a byl v nezměněné podobě
Sporů o čest se v právní knize Ondřeje z D u b é konkrét­
zařazen do Vladislavského zřízení zemského. 5 6 Stejné znění
ně dotýká jen jediný článek: Páni nalezli obecně a Oldřich
bylo potom zařazeno i do českého zemského zřízení z roku
z Hradce panský potaz vynesl: jestliže by kto druhého nařěkl
1530 a do zemských zřízení z let 1549 a 1564, kde však byla
chlapstvem a řekl jemu ,chlape a on sě z toho vyvedl před hof­
odlišně řešena otázka případných škod. 5 7
mistrem neb před maršálkem, neb ač by sě kto podvolili před
51
A
purkrabí pražským řádem, jakž země za právo jmá, tehda když
sě vyvede, tu ihned před hofmistrem neb maršálkem neb pur­
krabí pražským má jemu Heci: ,žes selhal*, a ten jemu má toho
smlčeti. A což by na to naložil vyvodě sě z těch škod, móže jeho
pohoniti před pány a před úředníky. Pakli by neměl na dědi­
nách, tehda hofmistr neb maršálek neb purkrabie pražský má jej
staviti a jej držeti a věziti, až sě tomu dosti stane za jeho škody
podlé nálezu a kázanie hofmistra neb maršálka neb purkrabie
pražského Tento článek byl určitým přelomem v daném
typu sporů, protože se jedná o nové ustanovení - obecný
soudní nález z 2. října 1410. Netýkal se obecně všech sporů
o čest, ale pouze sporů o nářek výrazem chlap. Toto slovo
nebylo ve svém původním významu chápáno jako nadáv­
ka a bylo označením pro neurozeného člověka, nešlechtíce,
znamenalo tedy totéž co poddaný, sedlák či prostý člověk. 5 5
Z tohoto slova se stalo hanlivé označení v okamžiku, kdy
byl takto nazván šlechtic, neboť zpochybňovala jeho uroze­
nost, tedy šlechtický původ. Podle citovaného nálezu byla
dotčená osoba nařčena chlapstvem, tedy tím, že nepatří do
urozeného, šlechtického stavu. Samotné tvrzení, že je někdo
chlap ovšem nebylo urážlivé, pokud takto označená osoba
nebyla šlechticem nebo to nemohla prokázat. Důkazní bře­
54
Spory o nářek chlapstvem měly od ostatních sporů o čest
také odlišná procesní pravidla. Zatímco ve sporech o nářek
cti byl v zásadě příslušný zemský soud, v uvedeném případě
byla s o u d n í m nálezem svěřena jurisdikce zemskému hof­
mistrovi nebo maršálkovi. V případě, že se na tom strany
shodly, mohl spor proběhnout i před nejvyšším purkrabím
p r a ž s k ý m . 5 8 Podrobnosti o procesních pravidlech, podle
kterých probíhal před zmiňovanými úředníky tento typ
řízení, nejsou známy. S ohledem na zvyklosti, které se již na
přelomu 14. a 15. století uplatňovaly na soudu nejvyššího
purkrabího, lze oprávněně předpokládat, že strany byly před
úředníky předvolány tzv. obesláním, tedy úředním listem, ve
kterém byl stanoven m i m o jiné termín jednání, tedy rok. 5 9
Pokud straně, která byla ve sporu úspěšná, vznikly v sou­
vislosti s vedením sporu nějaké náklady (škody), mohla o to
pohnat protistranu před zemský soud. V případě, že proti­
strana neměla ale žádné statky a nebylo tedy možné případné
vedení exekuce, měli výše uvedení úředníci danou osobu
zadržet a uvěznit až do zaplacení všech nákladů, jejichž výši
měli současně určit.
Jak již bylo zmíněno, tato úprava náhrady nákladů pla­
tila ještě podle zemského zřízení z roku 1530. V zemském
Hergemóller, B.-U. (ed.): Maiestas, s. 114-117, čl. 39.
Srov. Markov, J.: Kapitoly, s. 114 an., 174 an.
53
Čada, F. (ed.): Nejvyššího sudího, s. 75-76, 129-130, čl. 19-21.
54
Čada, F. (ed.): Nejvyššího sudího, s. 166, čl. 112. Obecný nález byl také zapsán do zemských desk - Emler, Josef (ed.): Reliquiae tabularum terrae regni
Bohemiae - Pozůstatky desk zemských království českého. II. díl. Praha 1872, s. 73 (na s. 72 seznam osob, které se 2. října 1410 zasedaly v zemském
soudě).
55
Gebauer, J.: Staročeský slovník. I, s. 533-534; Bělič, J. - Kamiš, A. - Kučera, K : Malý staročeský slovník, s. 77.
56
Palacký, František (ed.): Zřízení zemské králowstwí českého za krále Wladislawa roku 1500 wydané. In: Archiv český 5, Praha 1862, s. 32-33, čl. 45.
Ke vzniku Vladislavského zemského zřízení srov. zejména Martinovský, Ivan: Okolnosti vzniku Vladislavského zřízení zemského. In: Ústecký sborník his­
torický 1979, s. 107-132; Týž: Zápas o uznání Vladislavského zřízení zemského. In: Ústecký sborník historický 1983, s. 133-171; Týž: Vznik a počátky
Vladislavského zřízení zemského. In: Malý, Karel - Pánek, Jaroslav - Janiš, Dalibor (red.): Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých
zemích (1500-1619). Praha 2001, s. 85-100.
57
Jireček, Josef- Jireček, Hermenegild (edd.): Codex juris bohemici. Tomus IV Pars 1, Sectio 1 (Jura et constitutiones regni Bohemiae saeculi XVI.). Pragae
1882, s. 23-24, čl. 45; s. 211, čl. E 31; s. 593, čl. K 23.
58
K soudní pravomoci nejvyššího purkrabího pražského srov. Čada, F. (ed.): Nejvyššího sudího, s. 117-118, čl. 4, a pro pozdější dobu Jireček, Hermenegild
(ed.): M . Viktorina ze Všehrd O právích země české knihy devatery. Praha 1874, s. 27-29.
59
Srov. Čada, F. (ed.): Nejvyššího sudího, s. 117-118, čl. 4.
51
52
PAGINA
137
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
zřízení z roku 1549 bylo v otázce nákladů řízení stanoveno
obeslání před menší zemské úředníky (A což by na to naložil,
vývode se: tehdy z těch škod bude moci obeslati a jeho viniti
před menšími úředníky, jakož o tom při menším soudu zřízeno
jest.). Toto upravené znění navazovalo na novou procesní
úpravu o vymáhání nákladů řízení (škodútratních), která byla
založena na obeslání před menší zemské úředníky. 6 1
60
Jak již bylo výše zmíněno, právní kniha Ondřeje z D u b é
další ustanovení, která by se týkala sporů o čest, neobsahuje.
S ohledem na ustanovení předchozích sbírek i na pozděj­
ší praxi lze konstatovat, že Ondřej z D u b é je považoval za
nedílnou součást běžné půhonné agendy. Nepřímo to také
vyplývá z jeho poznámky v jeho výkladu o nálezech zem­
ského soudu. Podotýká, že zejména za starých pdnóv byly
nálezy důsledně respektovány a nebylo možné se od nich
odvolat, ale že slýchalo odvoláních ze sporů o čest. Současně
zmiňuje případ Mikeše z Potštejna, který se v době vlády
Karla IV. ohledně cti odvolal na říské volencě, tedy ke kur­
fiřtům. Ondřej z D u b é podotkl, že k tomuto odvolání došlo
patrně se souhlasem Karla IV i českých p á n ů . 6 2 Mikuláš
Summary: The artical is oriented on problems of lords honour in Bohemian
provincial law in the Middle Ages. The lord s honour is observed as the legal
category, i.e. a fact, which was defined by the Bohemian provincial law. The
páper pays interest to analyse of regulations in the legal books (for example
Rožmberská Kniha, Ordo iudici terrae) and in the other Bohemian legal
sources (Statuta Konráda Oty, Maiestas Carolina etc).
z Potštejna byl v roce 1312 uvězněn na příkaz krále Jana
Lucemburského, když ze msty za smrt svého otce Procka
zavraždil významného pražského měšťana Peregrina Puše.
Spor mezi rody Pušovců a Potštejnů a jejich příbuznými
a straníky byl provázen vzájemnými boji a v dubnu 1312 jej
rozhodla zvláštní komise výrazně v Mikulášův neprospěch.
V roce 1317 se Mikuláš připojil k protivníkům krále Jana
a později opakovaně škodil královské straně. Mikuláš byl
v roce 1338 nucen se podrobit markraběti Karlovi a o rok
později při dobytí hradu Potštejna Karlovým vojskem zahy­
nul.63
Starší české právní knihy obsahovaly jen částečnou úpra­
vu problematiky sporů o čest. Podrobnější ustanovení při­
nesla až tištěná zemská zřízení, z nichž první, Vladislavské
zřízení zemské bylo vydáno v roce 1500. Následující čes­
ká zemská zřízení, vydaná v letech 1530 a 1549, přinášejí
podrobnější úpravu a rozdělení sporů o čest na dvě základní
kategorie, nazvané jako nářek cti a zhanění.
Jana Janišová
Citační řádek: Janišová, J.: Spory o čest ve středověkém českém zemském
právu. Acta iuridica olomucensis, Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 133-138
Kontakt: [email protected]
Jireček, J. - Jireček, H. (edd.): Codex juris bohemici, IV/1, s. 211, čl. E 31.
Tamtéž, s. 262-263, čl. I 2 an.
62
Čada, F. (ed.): Nejvyššího sudího, s. 151-152, čl. 78.
63
Šusta, Josef: Král cizinec. České dějiny II/2. Praha 1939, s. 218-220; Kavka, František: Karel IV. Historie života velkého vladaře. Praha 1998, s. 84, 88;
Šimek, Tomáš a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. Východní Čechy. Praha 1989, s. 389-390.
60
61
PAGINA
138
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
Využití znalostního managementu v právní oblasti
PETR BAČÍK
Bačík, P.: Využití znalostního managementu v právní oblasti. Acta iuridica olomucensis, Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 139-143
Anotace: Tento článek popisuje možnosti a využití znalostního managementu v právní oblasti. Dále poukazuje na výhody znalostních systé­
m ů . Text poukazuje na rozdílné druhy znalostního managementu a popisuje jaké je potřeba dodržet zásady pro implementaci znalostního
managementu. V článku jsou rozebrány kritéria, které je nutné zvážit než se rozhodnete zda implementujete znalostní systém či nikoliv.
Abstract: This article describes the possibilities and using of knowledge management in the legal firms. Also it points to the advantage of
knowledge systems. Text point on diíferent kinds of knowledge management and describe which principles are necessary to be done for
implementation of knowledge management. In the article are also studied the criteria, which are necessary to be considered before making
decision to implement knowledge management or not.
Klíčová slova: Právní kancelář znalostní management, znalostní systémy, zástupce, znalostní pomůcky, vyhledávání dat, sdílení a využívání
dat.
Key words: Knowledge management, law firms, attorney, knowledge systems, knowledge implementation, knowledge tools, data mining,
search, share and reusing information, codifications and personifications knowledge.
Úvod
V posledních patnácti letech vládlo nadšení nad použí­
v á n í m znalostního managementu v m n o h a odvětvích.
Znalostní management představuje uchovávání záznamů
tvůrčí práce zaměstnanců, které p o m á h a j í při budování
a zdokonalování. Znalostní management slibuje, že v přípa­
dě zaznamenání nej lepších znalostí, jejich sdílením a opětov­
ném použití dojde k časové úspoře, zvýšení efektivity, snížení
výrobních nákladů a zvýšení kvality. Diskuse a prezentace
v oblasti řízení znalostí v právních kancelářích se soustře­
dily na velmi úzké pásmo konkrétní aplikace technologie.
Tento článek popisuje řízení znalostí v právních kancelářích
a poukazuje na možnosti jak prostřednictvím znalostního
managementu zefektivnit jejich aktivity.
Přijetí m o d e r n í c h technologií p r á v n í k y
Od počátku technologické revoluce v informačních tech­
nologiích právní oblast spíše neochotně přijímala moderní
techniku, zejména pak ve svých kancelářích.Více objektiv­
ních pohledů odborníků z právní oblasti ukazuje, že nová
technologie bude mnohem snadněji akceptována větší sku­
pinou, pokud bude představovat účinný nástroj na řešení
problémů, kterým právníci denně čelí. Úspěšní právníci ne­
jsou ochotni zanechat dosavadních pracovních návyků a pře­
stat využívat dosavadní nástroje, které j i m přinesly úspěch.
Právníci mají obvykle dobrou administrativní podporu ve
formě asistentů, sekretariátu a podobně. Pokud budeme chtít
zavést nějakou technologickou inovaci, bude muset nová
koncepce zahrnovat jejich dosavadní návyky a celá inovace
pak bude mnohem jednodušší.
Z tohoto d ů v o d u je velmi obtížné uvést do právních
kanceláří nové technologie, které se přímo dotýkají dosa­
vadního způsobu výkonu právní profese. Tyto inovace jsou
však m n o h e m složitější na přesvědčení konkrétní právní
společnosti, protože se advokátní kanceláře spíše obávají,
že dojde k pozastavení růstu, než k nastartování produk­
tivity a ziskovosti. Právníci nejsou obvykle ochotni koupit
nové a účinnější nástroje pro své zaměstnance a jednají jako
všichni inteligentní obchodníci, postavení před rozhodnu­
tí, zda vybavit svou kancelář modernější technikou až na
základě návratnosti investice. Pokud nové technologie nepři­
nutí právníky změnit jejich vlastní profesní techniky, byly
tyto investiční rozhodnutí učiněny spíše za účelem srovná­
ní nákladů a výnosů, popřípadě v očekávání efektivnějšího
využívání nástrojů, které technologie přinese. Kopírky, faxy,
účetní software a jiné kancelářské přístroje se v právních kan­
celářích vyskytly přibližně ve stejném časovém úseku jako
u ostatních profesí. Právníci také přijali některé technologie,
obzvláště pak nástroje užívané často při každodenní práci
s neobvyklou rychlostí a nadšením. Například velmi rychle
přijali zpracování textu za pomoci různých dnes již historic­
kých textových editorů s možností záznamu na magnetickou
pásku, až po nejnovější verze produktu Microsoft W o r d .
Poté co se objevila revoluce osobních počítačů po roce
1980, začali právníci používat zpracování textu a v první
řadě přívětivý WordPerfect software 4 . Další příklad inovace
technologie v kancelářské technice představuje vývoj a růst
aplikací, které p o d p o r u j í právní oblast. Společnost Lexis
začala budovat v roce 1973 online právní databázi. Během
desetiletí se naučili právníci nové způsoby, jak v tomto sys­
tému vyhledat potřebné informace, například zákon nebo
ustanovení. K o n c e m osmdesátých let měla právní oblast
největší, nej rozsáhlejší a nejčastěji využívaný online přístup
ve srovnání s ostatními profesemi. Američtí právníci měli
online přístup k plnému textu téměř každého důležitého
případu a ustanovení v zemi v prvních deseti letech fun­
gování systému Lexis. Právníci nadšeně přijali tento nový
způsob vyhledávání za p o m o c í nové technologie. Dnes je
kolem 90 % online vyhledání v systému Lexis prostřednic­
tvím webového rozhraní.
Podobně pak v polovině devadesátých let právníci využili
výhody vytváření počítačových sítí, e-mailů a internetové
komunikace. Internet se rychle stal důležitým nástrojem při
komunikaci mezi právníky a jejich klienty. Ve skutečnosti,
byla elektronická pošta možná nejvíce uvítanou inovační
technologií v právní oblasti od doby telefonu. Právníci zača­
li využívat moderní trend e-mailové komunikace a pomalu
opouštějí starší komunikaci prostřednictvím faxů.
Zde jsem uvedl jen velmi krátkou historii vzniku použí­
vání a zdokonalování technologií používaných v právních
PAGINA
139
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
kancelářích, kterou jsem z převážné většiny použil z mate­
riálů společnosti LexisNexis. 1
Právníci jsou dobří obchodníci a budou investovat do
technologií, které usnadní a zefektivní práci zaměstnanců
a umožní používat zaměstnancům nové technologie v pří­
padě, kdy to přinese zisk. Až ve svých právních kancelářích
dokončí podrobné analýzy snížení nákladů nebo zvýšení
příjmu, kterého může být dosaženo po implementaci nové­
ho systému, budou právníci mnohem více zavádět inovační
technologie, jenž zvýší rentabilitu. Dále je nutné si uvědo­
mit, že právníci přijmou nové technologie, které zasahují do
jejich současných pracovních návyků, jen pokud j i m bude
vysvětleno, že nová technologie bude produkovat významný
růst produktivity v základních profesních aktivitách jako
je psaní, vyhledávání informací, nebo komunikace. Dopad
inovačních technologií je hlubší, když jsou tyto základní
profesní právní činnosti změněny právě v důsledku imple­
mentace nové technologie. Tato idea společně n a p o m á h á
předpovídat životaschopnost technologické inovace, která
má dopad na výkon právní praxe. Pokud je nějaká inovace
průlomová a přináší se sebou výhodu efektivity nebo rych­
losti, jsou právníci ochotni utratit peníze za tento nástroj
stejně tak, jako strávit čas učením jak tento nástroj použí­
vat. Většinou v právním odvětví nebývá problém u mladších
právníků, kteří čerstvě opouští školu, neboť jsou velmi dobře
seznámeni s moderními metodami v právní praxi a v prů­
běhu studia se naučí používat moderní nástroje na získávání
právních znalostí.
Advokátní právní praxe je dnes představována v ČR
advokáty zapsanými ze zákona v České advokátní komoře
a advokátními koncipienty. Z toho je patrné, že advokátní
koncipient tedy většinou absolvent právnické fakulty, který
vykonává do absolvování advokátních zkoušek praxi u advo­
káta, nebude mít stejné znalosti, jako zkušený advokát, který
má za sebou stovky soudních přelíčení. Dokonce ani samotní
advokáti nemají stejné znalosti, neboť většinou se každý spe­
cializuje na určitou oblast práva. Z toho je patrné, že koncipienti budou potřebovat jiné nástroje než advokát. Právník,
který se zaměří na trestní právo, dá přednost jinému nástroji
než právník, který se pohybuje v oblastí finančního práva.
Rozdílný typ zaměření si vyžaduje rozdílné druhy nástro­
jů. Je již na profesionalitě advokátní kanceláře, která bude
implementovat znalostní systém, aby nabídla profesně co
nejvíce specifikovaný nástroj.
Experti, kteří studovali právní kanceláře, popsali právní­
ky jako l i d i , kteří hledají, myslí a formují. Tyto tři kategorie
se navzájem překrývají a definují stupeň profesionálního
vývoje právníka, který má zásadní dopad na běžnou práci. 2
-
Právníci, kteří „hledají" obvykle přichází s novými klien­
ty*
-
-
1
Právníci, kteří „myslí" se starají o záležitosti právní kan­
celáře, jak kancelář vystupuje vůči klientům a udržují
vztahy se současnými klienty.
Poslední skupina právníků, kteří „formují" právo v práv­
ních kancelářích, navrhují kontrakty a především mají
na starosti argumentaci u soudu.
A b y všechny tyto skupiny byli užitečné všem právníkům
v právní kanceláři a současně se každý jednotlivec na základě
svého profesionálního vývoje neustále rozvíjel, budou nutné
pro každou skupinu odlišné nástroje znalostního manage­
mentu. Nástroje znalostního managementu obsahují profesi­
onální vědomosti a analýzy napsané soudci, experty z oblasti
práva, právníky, kteří již do databáze vložili předešlé znalosti
a jejich hlavní využití je pro současné klienty. Je jasné, že si
advokátní kancelář sama musí prostřednictvím svého říze­
ní a nastavených informačních toků zvolit, jaké informace
budou ve formě znalostí v systému obsaženy a kam budou
směřovány a také hloubku vyhledávacích nástrojů, která by
již měla být specifikována pro každou skupinu samostatně.
„Znalostní management z hlediska odlišných profesionál­
ních potřeb můžeme rozdělit na dvě kategorie: kodifikované
a personifikované." 3 Například společnost Ernst & Young
udržuje přes 250 středisek znalostí, které shromažďují nejlepší praktické znalosti, dokumenty, zprávy a prostřednictvím
svých center je nabízí k dispozici svým zaměstnancům, což
můžeme označit jako klasický příklad kodifikované znalostí.
Jiné společnosti např. Bain and company sledují odborné
znalosti svých konzultantů a jejich úspěchy, což umožňuje
rychle sestavit tým odborníku pro konkrétní potřebu zákaz­
níka, a to představuje personifikované znalosti. Takovýto
znalostní systém pak přinese mnoho výhod právníkům,
jejichž práce spočívá v řízení týmu právních specialistů na
konkrétní odvětví práva, protože bude mít možnost lépe
sledovat jejich práci, ale také ve znalostním systému v pří­
padě komplikací vyhledat, zda se již podobný příklad někdy
neřešil a jak se v tomto konkrétním případě postupovalo.
Portál také poskytuje informace a znalosti o všech firemních
klientech na podporu odborných aktivit právníků, kteří se
specializují na rozvoj klientských služeb a získávání nových
zákazníků.
Strategie znalostního managementu pro právníky saha­
jí od technologie automatického doplňování dokumentů
až po databázi soudních sporů. Znalosti v právní kanceláři
nejsou omezeny pouze na právní výzkum nebo osvědčené
šablony pro obchodní smlouvy nebo žaloby. Navíc znalostní
management obsahuje nástroje pro inovace jako jsou portá­
ly, intuitivní vyhledávací nástroje, sběr dat, automatizované
vyplňování dokumentů, a praktické řídící systémy. Tyto ino­
vace čerpají z různých informačních systémů a různých míst,
kde jsou uloženy soubory tak, aby to uživatel ani nepostřehl.
Propojeny v systému bývají obvykle účetní systémy s databá­
zí klientů, databází soudních případů a mnoha dalších.
„Portálem bývá zpravidla nazýváno určité elektronické
místo v kyberprostoru, například Internetu, na kterém jsou
soustředěny či umístěny různé údaje či sdělení (informace)
určitého druhu." 1
Portály sehrávají ve znalostním managementu zásadní
roli tím, že poskytují zdroje informací kdykoliv a kdekoliv
Černý, M . -Telec, I.: Prodej internetového portálu, In Právní rádce, 2005, 1, str. 25, ISSN 1210-4817
PAGINA
140
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
je právníci potřebují. Právní kanceláře chápou, že portály
je nutno navrhovat tak, aby nejen shromažďovaly aplika­
ce a filtrovaly informace, ale aby také poskytovaly podporu
právní praxe distribucí aplikací a informací na konkrétní
místo a v době, kdy je právník při své práci potřebuje.
„V dnešní době představují portály významnou úlohu
v celém spektru znalostního managementu. K r o m ě své
schopnosti sloužit jako jednotná vstupní brána do nesčetných
webových stránek poskytují portály možnost pro správu:
•
•
•
•
obsahu poznatků - vyhledané poznatky a informace
z různých databází,
komunit - místo, kde mohou odborníci spolupracovat,
předávat si informace a vypracovávat dokumenty nebo
projekty současně a v reálném čase,
shromažďování informací - schopnost vybírat z růz­
ných databází konkrétní záznamy nebo obsah, poté tyto
informace zkombinovat a vytvářet informace či poznatky
nové, a
infrastruktury - platforma umístěná na webu b u ď samo­
statně nebo v kombinaci s jinými IT operacemi"
Intuitivní vyhledávací nástroje
N o v é pozoruhodné vyhledávací nástroje jsou schopny
extrahovat poznatky a informace i z nestrukturovaných dat,
jako např. z e-mailových schránek.
„Řazení e-mailů do systému znalostního managementu
je něco úplně jiného než zakládání výzkumných zpráv, i když
jsou již řazeny podle témat." 4
Nástroje znalostního managementu u m í právníkům
vyhledávat elektronická data včetně e-mailů, za použití
výkonné technologie intuitivního vyhledávání. Tyto nástroje
pomáhají právníkům vyhledávat, organizovat a třídit doku­
menty tak, aby následně byli schopni najít ty nej relevantnější
snadno a rychle.
Získávání dat
Při získávání dat sloužících k propojení mezi soudci,
klienty a právníky lze používat i obsažné databáze soudních
dokumentů a výtahů. Kvalitní znalostní systém umožňuje
právním odborníkům využívat soudní záznamy novým způ­
sobem při budování strategie u soudních sporů. Z a t í m c o
tradiční online vyhledávání p o m á h á advokátům rozhod­
nout se čím, budou argumentovat, některé funkce mohou
p o m á h a t k vytvoření strategie, jak budou argumentovat.
Prostřednictvím některých funkcí lze prohledat s o u d n í
databáze, a vytvořit tak strategický profil stran, prostudovat
strategii oponentova advokáta při podobných sporech, a pro­
zkoumat argumenty a soudní procesy, které daný soudce
v podobných případech považoval za důležité.
A u t o m a t i c k é vytváření d o k u m e n t ů
Znalostní management obsahuje většinou nástroje na
automatickou tvorbu dokumentů, které umožňují restrukturovat metody, které právníci používají při opakovaném vytvá­
ření návrhů, jako jsou například rutinní žádosti o rozvod
nebo dokumenty u nekomplikovaných případů týkajících
se nemovitostí. Tvorba dokumentů je využitelná i u složitěj­
ších transakcí, p o k u d vytvářený dokument obsahuje větší
množství standardních obratů a není příliš specializovaný.
Automatizované vytváření d o k u m e n t ů pak umožňuje
koncovým uživatelům vytvářet textové šablony a sestavo­
vat dokumenty a grafické formuláře. Interaktivní úvod
vás prostřednictvím logicky navazujících otázek dovede ke
shromáždění všech informací, které jsou nutné pro vytvoření
složitých individualizovaných dokumentů. Znalostní sys­
tém pak dokáže automaticky provést potřebné výpočty a na
základě vašich odpovědí rozhodne, který text do dokumentu
vloží nebo vypustí, upraví text podle ženského nebo mužské­
ho rodu či dokonce přizpůsobí slovesné tvary. Výsledkem je
automaticky kompilovaný a konzistentní dokument.
S y s t é m y p r a k t i c k é h o managementu
Složitější systémy pro rozvrhování úkolů a pro praktic­
ký management jsou schopny využít nejlepších zkušeností
a automaticky upozorňovat právníky na další kroky, které je
v dané kauze nutno udělat, a současně j i m připravit návrhy
potřebných dokumentů. Profesionální verze některých pro­
gramů pracují s formulářem pro vstupní a výstupní data,
který se mění podle toho, jaký má být výsledný soubor.
Pokud pracujete například se smlouvami, datový formulář
bude obvykle obsahovat položky jako jméno, adresu, telefon,
e-mail, webovou adresu a informace o smlouvě.
Při organizování schůzky vyplňujete vstupní formu­
lář pro schůzky; pokud máte danou osobu již v databázi,
stačí vyplnit prvních několik písmen nebo ji pomocí myši
vyhledáte v seznamu kontaktů. Vaše schůzka se automatic­
ky zapíše do kalendáře spolu se jménem. Systém dále umí
schůzky propojovat s řešenými kauzami, dokumenty, e-maily
a dalšími, tedy se vším, co je s daným kontaktem nějakým
způsobem spojeno. Při zobrazení kontaktu si můžete podle
kategorií prohlédnout veškeré vaše poznámky, dokumenty
nebo schůzky, popřípadě použít chronologické zobrazení
všech položek spojených s tímto kontaktem.
Všechny tyto nástroje v p o d o b ě aplikací přizpůsobe­
ných práci právníka mohou sloužit jako příklad znalostního
managementu. Každá z těchto technologií vyžaduje pečlivou
analýzu nastavení, očekávaného přínosu a nákladů na imple­
mentaci. Každé oddělení právní kanceláře bude považovat za
cenný jiný nástroj, podle typu zpracovávaných úkolů, prak­
tických cílů či kombinace jednotlivých právních odvětví.
Tyto odlišné nástroje umějí spolupracovat, mají však odlišný
účel a efekt pro práci. A n i sebelepší portál však není schopen
vyprodukovat kompletní sestavu automaticky vytvořených
dokumentů nebo šablon pro složité případy. Nevyhnutelným
závěrem pro právní kanceláře, které hledají způsob jak zvýšit
úroveň znalostního managementu, je to, že nelze nahradit
tvrdou práci při kalkulaci nákladů na každou potenciální
inovaci a odhadování jejího případného přínosu s co nej vyšší
možnou přesností.
Před třiceti lety, kdy začaly vznikat první právní infor­
mační systémy, zaměstnávala většina velkých právních kan­
celáří méně než 100 právníků. Každá právní kancelář měla
svého knihovníka, jehož práce zahrnovala vedení archívu
s tištěnými dokumenty, které vyhotovili firemní právníci.
PAGINA
141
A C T A I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 ( 2 0 0 6 )
Šanony byly řazeny podle speciálních indexů. Navíc měl
téměř každý právník své vlastní složky nebo šanony s kopiemi
žalob, obsílek, připomínek a podání, stejně jako rozhodnutí,
smluv nebo plných mocí, které tento právník připravoval
pro své předešlé klienty. Právníci byli mezi sebou v kontaktu
a většinou zůstávali po celou svou kariéru v jedné právní
kanceláři. Advokáti u každé specializace věděli o kauzách, na
kterých pracovali jejich kolegové. Když měl v těchto idylic­
kých dobách právník připravit návrh podání pro konkrétní
případ, většinou se obrátil na svého kolegu a ten mu poskytl
svůj modelový případ nebo podklady.
Za posledních třicet let se svět značně změnil. Právní
kanceláře jsou mnohem větší než dříve, právníci jsou mobil­
ní a během své kariéry se často přesunují z jedné právní
kanceláře do druhé. Klienti jsou vzdělaní příjemci právních
služeb a mnohdy i advokáti, kteří léta pracovali pro advo­
kátní kanceláře, před tím než nastoupili do podniků jako
firemní právníci. Výsledkem těchto změn je dnešní stav, kdy
jednotliví právníci pracují na mnoha úrovních a opakova­
ně a efektivně používají výsledky své vlastní práce, s cílem
vydělat na výsledcích práce jak svých kolegů, tak i ostatních.
Právní výzkum je ve své podstatě jistou formou znalostního
managementu, při kterém právníci vyhledávají písemnosti
od soudců, profesorů práva či jiných právníků s cílem získat
právní informace, které by j i m pomohly odhadnout směr
vývoje v dané oblasti práva. Každý právník si již od počátku
své kariéry vytváří svůj vlastní soubor znalostí a návyků, kte­
rý mu pomáhá nacházet příslušné předpisy, zařazovat důleži­
tá fakta, a propojovat zákony a fakta efektivním způsobem.
Hlavním cílem je mít co nejvíce argumentů v kauze svých
klientů. Lekce z historie používání technologií v právních
kancelářích nás učí, že každá nová technologie k o m b i n u ­
jící pracovní produkty s komerčními databázemi musí být
velmi snadno ovladatelná. Nové nástroje nemusí nezbytně
měnit nebo narušovat způsob výzkumu nebo analýzy, který
si úspěšní právníci pro svou práci již dříve zavedli. Při rozho­
dování o pořízení vyhledávacího nástroje hraje značnou roli
analýza nákladů a přínosů. Rozhodnutí učinit krok vpřed
musí být podloženo dostatečně nízkými náklady a zátěží při
implementaci nového nástroje a na druhé straně dostatečně
vysokým očekávaným přínosem. Č í m více se zdokonaluje
technické vybavení právnických kanceláří, tím více se roz­
hodujícím faktorem při zvažování možnosti zavedení nové
technologie stává jednoduchost její integrace do stávající
technologické infrastruktury. Dokonce, i když je pořizovací
cena softwaru a hardwaru přijatelná, může být příliš vysoká
na to, aby vyvážila očekávaný přínos, pokud její implementa­
ce a instalace trvá několik hodin. Hlavní tři klíčové body při
zvažování možnosti pořídit si vyhledávací nástroj propojující
firemní produkty s komerční databází jsou tedy tyto:
Jednoduché ovládání - úspěšní mladí právníci bývaj í j iž
i úspěšnými výzkumníky a obvykle mají již své vlastní
nástroje k nacházení a opětnému využití práce ostat­
ních, včetně právníku z téže právní kanceláře. Jakýkoliv
nový nástroj na zlepšení tohoto procesu musí jednodu­
še a hladce zapadnout do jejich úspěšných pracovních
návyků. Při rozhodování o pořízení jakékoliv nové tech­
nologie je tento faktor nejdůležitější - musí zapadnout
PAGINA
142
-
do vyhledávacího prostředí právní kanceláře naprosto
hladce a musí pozitivně ovlivnit způsob, jakým právníci
zpracovávají své klíčové odborné úkoly.
Výhody z vyššího výkonu — právníkům, kteří nový nástroj
přijmou, musí kombinace firemních zdrojů a výsledků
komerčního vyhledávání poskytnout výrazné výhody.
Zejména je potřeba zvážit zvýšenou rychlost a přesnost
při vyhledávání a krok vpřed při zlepšení spolupráce,
které právě kombinace výzkumných zdrojů umožňuje.
Využití těchto výhod bude do značné míry záviset na
stávající struktuře firemních interních dat a na bývalé
i budoucí schopnosti firemní datové infrastruktury zajis­
tit vysokou kvalitu dat. Dale musí vzít v potaz i jakéko­
liv další výhody, jako je vylepšení funkčnosti tradičního
vyhledávání. Kombinovaný vyhledávací nástroj musí být
při vyhledávání firemních produktů velmi efektivní.
-
Přijatelné náklady - právní kanceláře m u s í učinit
obchodní rozhodnutí a zvážit výhody moderních tech­
nologických inovací v porovnání s náklady na jejich poří­
zení a instalaci. Důležitým faktorem je i doba implemen­
tace a zaučení personálu, kdy příliš složitý systém může
pozastavit zásadní činnosti, než se naučí se systémem
klíčový zaměstnanci pracovat.
Náklady na kombinovaný vyhledávací produkt mají dvě
stránky: finanční náklady a na druhé straně čas zaměstnanců
a právníků.
• N á k l a d y na hardware a software lze snadno zjistit
a porovnat.
•
Nejvyšší nákladovou položkou bude patrně implemen­
tace inovace a nároky kladené na technický personál při
instalaci a údržbě.
•
Při rozhodování je nutno brát v potaz školení technic­
kého personálu, a co je nejdůležitější, i právníků a jejich
asistentů.
•
N á k l a d y na výběr d o k u m e n t ů , jejich příprava pro
založení do využitelné databáze a údržba jejího obsa­
hu jsou součástí výdajů, které mohou být významným
a kritickým bodem úspěšné implementace tohoto typu
vědomostního managementu.
Hlavním problémem je však pokles zisků špičkových
právníků v případě, kdy je systém tvorby produktů výrazně
časově zatíží. Nové systémy, které jsou časově náročné na
vybudování a údržbu archívu, jsou odsouzeny k neúspěchu
již od samého počátku. Pokud by právníci byli přetíženi
nároky, které na ně systém klade, bylo by nutné pro jejich
odlehčení najmout další zaměstnance, a tím by došlo ke
značnému nárůstu nákladů na inovaci.
Historie přijímání nových technologií právníky přináší
důležité a přitom jednoduché poselství. Pokud nová tech­
nologie přinese výhody zlepšení kvality produktu nebo zvýší
schopnost efektivněji zastupovat klienty, právníci ji přijmou.
Textové editory, e-mailová komunikace, elektronické vyhle­
dávání informací, automatizované vytváření časových plánů
nebo účetní systémy, všechny tyto inovace poskytují solidní
důkaz o ochotě právních kanceláří zavádět inovace, pokud
přinášejí zjevné výhody. Obecné lze říci, že znalostní systémy
právníkům poskytují vyšší úroveň výhod, jejímž výsledkem
bude vyšší úroveň produktivity, a to v hladkém propojení
ACTA I U R I D I C A O L O M U C E N S I S - V O L . II (VIII) - N o . 3 (2006)
jednotlivých oblastí uvnitř, ale právní kancelář se musí naučit
s n i m i pracovat a efektivně je využívat.
Závěrem je nutné si uvědomit, že je obrovský rozdíl
v úrovni, ceně a jazykové podpoře různých systémů znalost­
ního managementu. Při zvážení zavedení znalostního systé­
mu do právní kanceláře je nutné se nejprve seznámit s jeho
všemi činnostmi. Ideální jsou demoverze produktu, které
vám umožní si vyzkoušet komplexně produkt po určitou
dobu zdarma. Po dobu testování si uděláte nejlepší představu
o tom, jaké výhody vám systém přinese a co konkrétně od
systému můžete požadovat.
aktualizovaně vzory smluv a podání i v elektronické podobě.
Nicméně komplexní produkt, který by propojoval všechny
uvedené funkce znalostního systému v Č R , zatím chybí.
V zahraničí je celá řada rozsáhlých znalostních systémů,
které obsahují zákony, komentáře a nástroje uzpůsobené
konkrétním státům. Je škoda, že doposud žádný výrobce
nepředvedl znalostní systém pro české právní prostředí, ale já
osobně si myslím, že je pouze otázkou času, než se takovýto
produkt objeví.
Ing. Bc. Petr Bačík
V ČR se vyskytuje celá řada produktů, které obsahu­
jí rozsáhlé databáze zákonů. Právní vydavatelství vydávají
Autor působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého
Summary: This article describes the possibilities and using of knowledge
management in the legal firms. Also it points to the advantage of knowl­
edge systems. Text point on different kinds of knowledge management and
describe which principles are necessary to be done for implementation of
knowledge management. In the article are also studied the criteria, which
are necessary to be considered beřbre making decision to implement knowl­
edge management or not.
Použitá literatura:
1. LexisNexis, Celebrating Innovation...and 30 years of online legal
research, https://www.lexisnexis.com
2. D. Maister, Measuring Profitability Matter By Matter, The American
Lawyer, MAISTER ON MANAGEMENT, 38 July/August, 1994
3. M.T. Hanson, N. Nohria & T. Tierney, Whatss Your Stratégy for
Managing Knowledge?, Harvard Business Review, 106 March/April
1999
4. Your Time Matters, Law Office Technology Review ,November 7,
2002
5. R. Staudt & R Shiels, The End of the Beginning: The Computerization
of the Practice of Law in Large Firms, The American Lawyer,
Technology Supplement, 7, 1994
6. Ken Mitchell, Introducing the Portál, The Public Manager (September
1, 2001).
7. Černý M . - Telec I.: Prodej internetového portálu, Právní rádce, 2005,
l,str.25, ISSN 1210-4817
Citačnt řádek: Bačík, P.: Využití znalostního managementu v právní oblasti.
Acta iuridica olomucensis, Vol. 2 (8), 2006, No. 3, pp. 139-143
Koktakt: [email protected]
PAGINA
143
Předplatitelský lístek
Objednávám závazně předplatné na:
{vyznačte kroužkem)
1 rok - tj. 4 čísla 2 roky: - tj. 8 čísel
a uhradím cenu předplatného časopisu zveřejněnou v tiráži.
Fakturu laskavě zašlete na jméno:
na adresu:
spolu s aktuálním číslem časopisu. Platbu provedu na bankovní účet vydavatele uvedený na faktuře,
a to ve lhůtě splatnosti tam uvedené.
V
dne
Jméno a příjmení podepisující osoby (hůlkovýmpísmem)
Funkce
Podpis
Pokyny pro autory
Každý příspěvek prochází anonymními recenzemi členy
spěvku, který nesplňuje požadavky na formu. Příspěvky jsou
redakční rady. Každý příspěvek musí být odevzdán ve formě
řazeny do jednotlivých čísel volně podle uvážení redakční
požadované redakcí - podle následujícího vzoru. Příspěvek
rady, je proto vhodné téma předem zkonzultovat s redakcí
je nutno zpracovat ve v písmu Garamond (řádkování 1,5) ve
([email protected]). Šablonu vzorového příspěvku je rov­
formátu W O R D 2000 (*.doc) nebo kompatibilním a v da­
něž možné stáhnout na síti Internet.
tové podobě jej doručit na adresu redakce A I O . Redakce si
vyhrazuje právo o d m í t n o u t bez další výzvy publikaci pří­
Všeobecné vydavatelské podmínky jsou na str. 45, ode­
sláním redakci s n i m i autor projevuje svůj souhlas.
Vzor příspěvku
Právní aspekty tropických dešťů
Nadpis článku - tučné stínované písmo, centrování
na střed, velikost 13
JOSEF NOVÁK
Autor článku - stínované písmo, centrování na střed,
velikost 13 (bez akademických titulů a hodností)
POVINNÁ MEZERA 1 ŘÁDEK
Novák, J.: Právní aspekty tropických dešťů. Acta iuridica olomucensis, Vol. 1 (7),
Úvodní řádek - číslo a stránky doplní redakce v pří­
padě vydání příspěvku
2005, No. 1, pp. . . . - . . . .
Anotace: — M a x . 5 řádků
Abstract: . . . anglický překlad anotace
Klíčová slova: právo životního prostředí, trvale udržitelný rozvoj, Tokijský
protokol -
POVINNÁ MEZERA 1 ŘÁDEK
Anotace (česky), Abstract (anglicky), Klíčová slova
(česky), Keywords (anglicky) - každá část max. 5 řád­
ků, vše zarovnáno do bloku, velikost písma 10
POVINNÁ MEZERA 1 ŘÁDEK
(VELIKOST PÍSMA 12)
Keywords: ...
Deštné lesy jsou významnou složkou života modré planety, o kterou se
musíme starat. Lesy a pralesy se vyskytují na mnoha místech planety Země
a jsou významně ovlivňovány imisemi a emisemi v mezinárodním měřítku,
neboť klima planety nemá žádné hranice.
Text příspěvku vhodně členěn na jednotlivé odstavce.
Každý odstavec na novém řádku, bez úvodních odsa­
zeni. Všechny odstavce zarovnány do bloku, jednotné
písmo velikosti 12, řádkování 1,5.
Před rokem X docházelo k nezadržitelnému ničení tohoto přírodního
bohatství. Po přijetí Tokijského protokolu již můžeme hovořit o mezinárodněprávním aspektů dešťů, neboť se v nich na zemský povrch dostávají mimo
jiné i rozpuštěné látky, které byly vypuštěny do ovzduší. Významnými jsou
zejména tropické deště, neboť způsobují na celém rovníkovém pásu škody
na životě a majetku. Projevuje se tak efekt motýlích křídel. 1
Josef Novák,
Docent pro obor Právo životního prostředí na Právnické fakultě Univerzity
Palackého v O l o m o u c i
Summary: This article aims ...
Citační řádek: Novák, J.: Právní aspekty tropických dešťů. In Acta iuridica olomucensis, Vol. 1
(7), 2005, No. 1, pp. 5-15, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2005 - velikost písma
10, zarovnání do bloku
Několik slov o autoru: Doc. JUDr. Josef Novák, Ph.D. LL.M. působí na Právnické fakultě
Univerzity Palackého v Olomouci od roku 2001. Problematikou práva životního prostředí
se zabývá jako odborný asistent pro obor Právo životního prostředí. Problematikou ochrany
deštných pralesů se Josef Novák zabýval již ve své předchozí práci. Příspěvek Právní aspekty
tropických dešťů je částí habilitační práce.
Kontakt: [email protected]
1
K tomu např. Bohatý, J.: Efekt motýlích křídel, In Nátuře And Mankind, 1, pp. 84-95,
Praha, 2003
Podpis je povinná část, autorský domicil pak část dob­
rovolná - vědecká hodnost či funkční zařazení, obor,
domovské pracoviště. Velikost písma a zarovnání stej­
né jako u textu příspěvku.
POVINNÝ VOLNÝ 1 ŘÁDEK
(velikost písma 12)
Summary: Vlastní text v angličtině v běžném písmu
bez kurzívy. Max. 5 řádku, velikost písma 10, zarov­
nání do bloku.
POVINNÝ VOLNÝ 1 ŘÁDEK
Citační řádek: Písmo jako u Summary, číslování
a stránky doplní redakce.
POVINNÝ VOLNÝ 1 ŘÁDEK
Několik slov o autoru: Dobrovolná část představující
autora a jeho vědeckou činnost. Max. 5 řádků, velikost
písma a formát jako u Summary,
V O L N Ý 1 ŘÁDEK (pokud autor nepublikuje část
Několik slov o autoru, volný řádek se neuvádí).
Kontaktní adresa elektronické pošty — povinná část
- písmo jako u Summary. Musí být uvedena funkč­
ní adresa elektronické pošty autora (není přípustné
uvádění adresy globální - např. pracoviště, katedry
či ústavu).
Pro poznámky pod čarou použít automatickou funkci
- Vložit / Poznámka pod čarou. Všechny poznámky čís­
lované automaticky, struktura podle vzoru. Velikost pís­
ma pro Poznámku pod čarou 8, zarovnání do bloku.