Kniha - Hanse Raaba - Melander - HA-RA

Komentáře

Transkript

Kniha - Hanse Raaba - Melander - HA-RA
Motto:
Mé drahé manželce Pie,
které srdeènì dìkuji za její trpìlivost, podporu a péèi.
Melander:
„Jsem lepší než Bio“
Hans Raab
Moje druhé životní dílo
Pøedmluva
K
dyž tyto myšlenky nanáším
na papír, vede mne k tomu
snaha zanechat svým
bližním nìco pozitivního. Chtìl bych
Vám, milé ètenáøky a ètenáøi, pøedat
nadìji pro Vaši životní cestu.
Myslím si, že všichni vnímáme jako
dar, když mùžeme veèer usínat
s dobrým svìdomím. Avšak co je
dobré svìdomí a jak si jej
zasloužíme? Urèitì tím, že svoje
schopnosti nasadíme za prosazení
dobré vìci ve svìtì. Tím mám na
mysli, že prosadíme všechno to, co
pomùže našemu prostøedí, a již jde
o lidi, zvíøata èi pøírodu. Jsem
pøesvìdèen o tom, že mými vynálezy,
mnou vyvinutými výrobky a vùbec
vším svým podnikáním podporuji
a šetøím pøírodní zdroje. Bude-li
mnoho lidí sledovat tento cíl, pak
naši zemi zachováme pro pøíští
generace. A o to by nám dnes mìlo jít
nejvíce.
V této knize jsem zachytil, jak
došlo k uskuteènìní mého druhého
životního díla, a sice chovu
Hans Raab pøed nákresem svého vodního a energe- Melandra. Za touto novou rybou,
tického konceptu pro farmu pro chov Melandrù. Je to která vznikla vyšlechtìním z jedjediná farma svého druhu a zároveò i nejvìtší farma na noho druhu afrického sumce, stojí
svìtì. Nachází se v Oberrietu ve švýcarském Rýnském má životní filozofie. Vývojem tohoto
údolí.
zcela nového konceptu chovu
a energie jsem se zabýval více než
12 let.
Všechno zaèalo v mém Ha-Ra Umwelttechnologiezentrum v sárském Quierschildu,
nejvìtší rybí farmu na svìtì jsem však nakonec postavil ve švýcarském Oberrietu, v St.
Gallerském rýnském údolí.
V roce 1995 jsem tìžce onemocnìl. Tato nemoc byla spojena s takzvaným posmrtným
zážitkem, který hluboce ovlivnil mùj další život. Tato událost mne pohnula k tomu, abych od
základu zmìnil svùj životní styl, pøedevším však své stravovací návyky. V této knize se chci
s Vámi, milé ètenáøky a ètenáøi, podìlit o mé zkušenosti. Prožijte spolu se mnou dobu mého
zápasu o nový a zdravý zdroj výživy pro nás pro všechny a podívejte se, jak vznikl mùj nový
projekt – Melander.
Melander dnes plným právem mùže o sobì prohlásit: „ Jsem lepší, než biopotravina!“ Je
chován v kvalitní, ekologicky naprosto nezávadné vodì. Kde však dnes takovou vodu vzít?
Po dlouhých mìsících vrtání jsem v Oberrietu v hloubce 1360 metrù pod zemí narazil na
zdroj termální vody. Nalezl jsem nìco, o èem jsem si netroufal ani snít: na hlubinný zdroj vysoce
kvalitní vody, bohaté na minerální látky a stopové prvky.
V této vodì je Melander chován v zaøízení, kde panuje uzavøený kolobìh, s využitím
energetického konceptu, který se plnì obejde bez využití fosilních paliv, což je svìtová novinka.
Pro vyjádøení mých myšlenek o mé životní a podnikatelské filozofii zde zámìrnì používám
jednoduchých formulací. Mým cílem je, aby mi každý rozumìl. K uvažování o urèitých
souvislostech a k vytvoøení úsudku není potøeba akademického vzdìlání.
Budeme-li všichni stále více usilovat o vìtší pochopení souvislostí panujících v našem
životì a v pøírodì, mùžeme zlepšit náš svìt a pocítíme, že žijeme v souladu se sebou a s naším
svìdomím. To nám umožní klidnìji spát a díky tomu získáme i nadìji pro budoucnost.
Bez nadìje se nedá žít. I v èase nemoci a nouze potøebujeme víru, že náš život mùže
pozitivnì pokraèovat ku prospìchu našeho okolí, našich bližních, rostlin a zvíøat. Vím, jak je
dùležité mít pozitivní životní cíl, a na tento cíl se orientovat. To bylo pohnutkou k napsání této
knihy. Chci Vám všem vlít odvahu, abyste šli za svou vnitøní životní motivací a angažovali se za
lepší budoucnost.
„Ryby smíte jíst“!
R
ok 1994 byl pro mne krizovým po všech stránkách. Ležel jsem tìžce nemocný na klinice
a lékaøi sami došli až k hranicím svých možností. „Pane Raabe, již nikdy byste nemìl
jíst žádnou živoèišnou bílkovinu!“ - to mi øekl profesor Mutschler u mého nemocnièního
lùžka v roce 1994, když jsem byl po protržení aorty v ohrožení života, mìl za sebou dvì mozkové
mrtvice a když jsem byl po 22 dní trvajícím kómatu upoután na invalidní vozík Moje další
životní perspektiva byla velmi sporná.
V nemocnici jsem byl celkem 36 dní, z toho 30 dní na jednotce intenzivní péèe. Kliniku jsem
pak opustil na vlastní zodpovìdnost. Lékaøi mne zde chtìli zdržet ještì déle. Ale já jsem byl
vždy znám jako palièák. Již jsem zde nemohl a ani nechtìl zùstat.
Pøesto, že jsem byl pøi svém propuštìní z kliniky upoután na invalidní vozík, jel jsem ihned
do Maroka, abych se zde zregeneroval. Chtìl jsem k moøi, abych tam naèerpal nových sil. Miluji
vodu, nebo lépe øeèeno miluji život, který z vody vychází. Vlastnì každý pozemský život povstal
z vody. Tìla všech tvorù jsou pøevážnì tvoøena vodou. Voda je základem života a pøíèinou toho,
že zemì mohla zrodit tolik jeho rozmanitých forem se kterými se mùžeme setkat všude tam,
kde panují nezkažené pøírodní podmínky. Mùj hluboký vztah k pøírodì je silou, která mne stále
znovu upoutává a díky nìmu se po mé nemoci stále intenzivnìji musím zamýšlet nad problémy
naší výživy a našeho životního prostøedí.
U Støedozemního moøe jsem se chtìl zotavit a doufal jsem, že zde naèerpám novou sílu
k životu. Døíve jsem býval chlapík jako rtu ale nyní mne tìžká nemoc zmìnila v trosku. Zradil
mne i mùj zrak. Místo pøedmìtù jsem vidìl jen jejich obrysy, nemohl jsem chodit a opustila mne
veškerá síla. Necítil jsem již ani své prsty. Pomocí berlí jsem se jen pomalu nauèil chodit.
Když jsem se vrátil domù, ztroskotalo moje první manželství. V oèích své ženy jsem byl
mrzák. Zda se vùbec nìkdy uzdravím nebylo vùbec jisté. V této situaci jsem pro svoji tehdejší
ženu Veru pøedstavoval zátìž, kterou nebyla ochotna a snad ani schopna snášet. V listopadu
roku 1995 mne opustila úplnì. Odvrátily se ode
mne i obì dìti – dcera Dunja a syn Michael. Zùstal
jsem zde zcela sám a musil jsem pryè odtud. Znovu
jsem letìl do Maroka a strávil tam Vánoce. Cítil
jsem se spojen s moøem, uèarovaly mi jeho dálky
a jeho nekoneènì se vzdouvající vlny. Tu mne
napadla myšlenka: proè po tom všem ještì žít?
V dobách mých nejvìtších pochybností mi
vìtšinou pomohli moji pøátelé. Nevìøím v náhodná
setkání, vìtšinou jde o øízení osudu. Tak tomu bylo
i v Maroku. Ve stejnou dobu zde prodléval i mùj
švédský pøítel a ten se mne ujal ve chvílích mé
nejvìtší beznadìje a samoty.
Oba moji lékaøi, kteøí o mne tehdy peèovali,
a sice profesor Dr. Mutschler a profesor Dr.
Hillebrandt mi zcela jednoznaènì sdìlili, že pøežiji
jen tehdy, když od základu zmìním své stravovací
návyky. Bylo mi jasné, že musím uposlechnout
jejich rady, pokud nechci zemøít. Musím jíst ovoce
a zeleninu. Mohu jíst i korýše, znìla jejich rada.
A ryby? „Jak je to s rybami?“ zeptal jsem se jich. „
Podívejte se, pane Raabe, ryby jíst mùžete. Jejich U moøe mohu èerpat sílu. Když jsem døíve
maso je jiné, než maso teplokrevných živoèichù. chodil rybaøit, mohl jsem si pøi tom
A salámy, na ty zapomeòte úplnì. V nich je odpoèinout. Pøi èekání, než ryba zabere,
jsem mìl mnoho èasu k pøemýšlení.
škodlivého tuku nejvíce“ - øekli mi.
Maso ryb má zcela odlišné složení. Je bohaté na
cenné nenasycené mastné kyseliny. To jsem vìdìl.
K rybám jsem mìl vždycky dobrý vztah. Vždy mne fascinovalo moøe, øeky a tvorové, kteøí
v nich žijí. Ke krajinám bohatým na øeky a jezera se vždy cítím být pøitahován. Když jsem si šel
døíve zarybaøit, vždy jsem si pøitom odpoèinul. U rybáøského prutu je vždy hojnost èasu
k zamyšlení. To vás napadnou ty nejúžasnìjší vìci. A právì to mne èasto posunulo daleko
dopøedu.
Ano, tu a tam si sníst kousek ryby, to by mi mohlo pomoci. Ale vždy já mìl maso tolik rád!
Pìkný kus masa a uzeniny všeho druhu. Cožpak já, který pocházím ze Sárska, se již navždy
musím vzdát zdejší speciality „lyonské peèenì“, cožpak si již nikdy nepochutnám na své
milované opékané klobáse?
Bylo mi jasné, že radikální zmìna stravovacích návykù se neobejde bez poøádné dávky
pevné vùle. Musím nalézt potøebnou sílu ke zmìnì života! Nesmím podlehnout, když ucítím
svùdnou vùni peèínky. Pøi pohledu na vídeòský párek s køupavou houskou a hoøèicí musím
odolat. Vzhùru do boje!
Jed ve vodì i v rybím mase – ohrožen mozek
i srdce!
P
ak jsem se zaèal zabývat hodnotou alternativní výživy po zdravotní stránce. Nejprve
jsem se intenzívnì zamìøil na èistotu rybího masa a tedy i na èistotu vody. Toužil jsem
vìdìt co nejvíce.
To, èeho jsem se pøi svém pátrání po zdravìjší výživì dopídil, bylo šokující. Jakmile jsem si
uvìdomil míru toxického zneèištìní našich vod a tím i naší potravy, zejména ryb, byl jsem
šokován. Tak špatné jsem si to nepøedstavoval.
Zprávy, které se týkají toxického zneèišování
našeho životního prostøedí totiž nejsou zveøejòovány. Sdìlovací prostøedky a politici nás obèany
prostì vodí za nos.
Kdo však má zájem se v této oblasti dozvìdìt
více, ten zjistí, že obsah škodlivin v našem prostøedí
a obzvláštì obsah škodlivin v tìlech ryb, se
v posledních letech prudce zvýšil. A takováto strava
mi byla doporuèena ze strany lékaøù? Je však docela
možné, že lékaøi sami nebyli o zamoøení vody
tìžkými kovy a zejména o obsahu rtuti v rybím mase
informováni!
Kdo poslouchá hlášení o pokraèujícím zamoøení
našich vod, mùže dennì slyšet alarmující analýzy
a zprávy o zákazu konzumace rybích produktù,
a o tom, kolik kde bylo zabaveno rybích úlovkù
z dùvodu jejich zamoøení rtutí. A se již jedná o ryby
moøské èi sladkovodní – obsah jedù v jejich mase je
dìsivý.
Jedním z nejzákeønìjších jedù je rtu. Jedy ze
zamoøených odpadních vod pronikají do pøírodního
kolobìhu. Zde se dostávají do tìl malých vodních Na úrovni Evropské unie byly mezitím
živoèichù a s nimi pak i do ryb.Èím blíže u konce vyvinuty snahy o zamezení katastropotravinového øetìzce se která ryba nalézá fálního kolobìhu rtuti na Zemi. Rtu se
(napøíklad candát, platýs nebo štika), a èím je ryba nachází ve všech vodách naší planety.
starší, tím více je v jejím organismu nahromadìno
jedù.
Rtu se ukládá a hromadí hlavnì v tukové tkáni. Proto je maso tuèných ryb rtutí zamoøeno
více, než maso ryb libových. Obzvláštì kritický je obsah rtuti v tuèných dravých rybách jako
jsou tuòáci, žraloci èi meèouni, protože tito se živí menšími rybami, v jejichž mase je rtu již
obsažena.
Ryby s vysokým obsahem jedù se mohou vyskytnout dokonce i v nejèistších vodách
v blízkosti pramenù potokù. V dobì tøení totiž mnohé druhy ryb táhnou proti proudu øek. Tak
napøíklad 25. února 2008 švýcarská rozhlasová stanice DRS odvysílala zprávu, že pstruzi
z horního toku øeky u mìsta Freibourgh, kde se blízko nachází skládka odpadù, jsou zamoøeni
škodlivinami. Byl vyhlášen zákaz rybolovu na více øekách, a to i tam, kde voda byla nezávadná.
Dùvod byl prostý: ryby se nezdržují pouze v jednom úseku toku. Na své pouti proti proudu øeky
se mohou dostat ze zamoøených úsekù øek i do èistých míst v blízkosti pramenù a i zde jejich
maso mùže vykazovat vysoký obsah slouèenin rtuti.
Se zprávami tohoto druhu se mùžeme setkat všude. Èím více se vzdalujeme od pramene
øeky, tím více v ní narùstá její zamoøení slouèeninami rtuti. Tak napøíklad švýcarské jezero
Biellersee vykazuje víse škodlivin než jezero Brienzersee, které se nachází blíže u pramene
øeky Aary.
V oblasti Nìmecké zátoky je voda v blízkosti ústí øek Emsy, Wesery a Labe zamoøena rtutí
(Hg) výraznì více než než voda ve vzdálenìjèích prostorách Severního moøe. U olova (Pb) jsou
namìøené koncentrace v blízkosti ústí Labe vyšší než hloubìji v oblasti Nìmecké zátoky.
Masami moøských vod jsou totiž koncentrace jedovatých vod z oblasti ústí velkých øek øedìny.
Jelikož však rtu má schopnost se vypaøovat, pøechází z moøské vody do atmosféry a ve formì
deštì se opìt dostává zpátky na pevninu.
Ekologický program Organizace spojených národù vyzval v roce 2005 k peèlivìjšímu
výzkumu kolobìhu rtuti v celosvìtovém mìøítku. Tento jedovatý prvek se podle prùzkumù
rozšíøil již natolik, že napøíklad i ryby z tisícù skandinávských a kanadských jezer již nejsou
zpùsobilé ke konzumaci. Pøítomnost rtuti byla prokázána i u všech vzorkù, které byly
odebrány z ryb v obchodních sítích. Nezávadnou povrchovou vodu již dnes nenajdeme nikde.
Chemické hnojení zemìdìlských ploch jen dovršuje dílo zkázy. Vsakující voda zamoøuje naše
zdroje podzemních vod. Následkem spalování fosilních paliv, následkem hornictví, zpracování
rud a spalováním odpadù se velké množství škodlivin dostává do atmosféry (zhruba 5000 tun
roènì). Díky automobilové dopravì, vlivem vyvážení a rozmetávání bahna z èistièek a vlivem
úèinkù urèitých chemických prostøedkù na ochranu rostlin je zátìž pøírodního prostøedí ještì
stupòována. Prostøednictvím zemìdìlských plodin, skrze maso pasoucích se zvíøat a maso ryb
se tìžké kovy dostávají do naší potravy. Jelikož se tìžké kovy mohou hromadit v urèitých
rostlinách i v orgánech hospodáøských zvíøat, jsou jejich koncentrace za urèitých okolností tak
vysoké, že nemohou být odbourány a dostávají se zpìt do pùdy.
Jelikož rtu je díky svým mnohostranným vlastnostem velmi zajímavá pro technické obory
a navíc je i levná, nachází všude široké uplatnìní. Používá se pøi výrobì obrazovek, v hornictví,
pøi tìžbì zlata a pøedevším v chemickém prùmyslu. Slouèeniny rtuti slouží i v zemìdìlství jako
Naše prostøedí je zamoøeno odpady. Jako zde na Nilu u mìsta Kairo v Egyptì žije mnoho lidí
v odpadcích boháèù a tìmito se i živí. Již není možné zajistit výživu pro všechny lidi.
Odpadními vodami je otráveno veškeré vodstvo na Zemi. Je potøeba vyvíjet nové koncepty pro
výrobu potravin, pro hospodaøení s vodou a pro výrobu energie.
herbicidy, fungicidy, jako ochrana proti plísním èi bakteriím nebo jako prostøedky k moøení
osiva. Kromì toho jsou tyto slouèeniny souèástí klihù, lepidel, disperzních i nátìrových barev,
nátìrù proti plísním èi k ochranì døeva atd.
Velmi nebezpeèné organické slouèeniny rtuti vznikají v odpadních vodách zamoøených
solemi rtuti. Soli rtuti jsou bakteriemi rozkládány na vysoce jedovatý metyl rtuti Ten se
potravinovým øetìzcem dostává do ryb našich øek a pøes nì i do organismu lidí. Tento metyl
rtuti má mimoøádnì dobrou schopnost vstøebávat se a díky této schopnosti se ukládá v mozku,
kde pùsobí poruchy a dokonce i ochrnutí centrálního nervového systému.
Tento methyl rtuti je mnohem nebezpeènìjší než rtu v pùvodní podobì a než anorganické
soli rtuti. Je až šestkrát jedovatìjší. Nebezpeènost této slouèeniny spoèívá v tom, že má
vysokou schopnost rozpouštìt se v tucích, takže pokud se dostane do tìla, je vstøebána až
z 95%. Krví je tento jed transportován do mozku a zde zpùsobuje nejtìžší poškození
centrálního nervového systému. Takováto otrava zanechává trvalé následky v podobì
nevratného poškození zraku a sluchu.Èlovìk stále více pøipravuje sám sebe o to, co je
základem života – o životodárnou vodu a tím i o zdroj potravy.
Organizace Greenpeace provedla ve spolupráci s Univerzitou v Severní Karolínì výzkum,
kterému se podrobilo 6000 amerických obèanù. Tento výzkum prokázal, že obsah rtuti v našich
vlasech má úzkou souvislost s konzumací ryb. Zhruba u ètvrtiny úèastníkù této studie byla
koncentrace rtuti vysoko nad pøípustnou hodnotou.
Jelikož rtu je velice nebezpeèná pro lidský plod, jsou dùsledky vyvozené z této studie
obzvláštì dùležité pro tìhotné ženy. Pokud matky konzumují pøíliš mnoho ryb, mohou se jim
narodit dìti s nižší inteligencí. Obzvláštì vysoký obsah rtuti je v mase tuòákù, meèounù
a makrel. Souvislost mezi vysokými hodnotami rtuti v lidském organismu a konzumací ryb je
mnohem vyšší než souvislost s amalgámovými výplnìmi v našich zubech.
Avšak lékaøi nám nadále doporuèují jíst ryby. Na základì vysokého obsahu mastných
kyselin Omega 3 jsou ryby obzvláštì dùležité pro lidi s nemocným srdcem a nemocnými
cévami. Kvùli prevenci tìchto chorob bychom ryby mìli jíst dvakrát týdnì. Avšak u
zpracovaných rybích produktù, jako jsou napøíklad rybí tyèinky se podíl tìchto cenných látek
prakticky blíží nule. Tyto produkty se totiž vìtšinou vyrábìjí z umìle chovaných ryb, které
nejsou živeny hodnotnými krmivy.
Nejnovìjší studie mimoto ukazují, že konzumací ryb zamoøených rtutí je srdce
poškozováno v takové míøe, že obsah omega kyselin není schopen zhoubný úèinek rtuti
vykompenzovat. Jedna finská studie dokonce prokázala souvislost mezi obsahem rtuti
v rybích tyèinkách a výskytem srdeèního infarktu!
Ostatnì vìtšina ryb, které se dostávají do obchodù nepochází z rybolovù provádìných na
širém moøi. Vìtšinou se jedná o ryby odchované v rybích farmách v blízkosti pobøeží. V tìchto
takzvaných akvafarmách je v celosvìtovém mìøítku chováno cca 16 milionù tun ryb. Pøitom se
vìtšinou jedná o monokulturní chovy jednoho druhu ryb ( napøíklad losos ) a tyto ryby jsou
chovány ve stísnìných prostorách. Jikry v rybích líhních jsou umìle oplodnìny a ryby zde pak
vegetují namaèkány na sebe v malých nádržích. Díky tìmto podmínkám jsou tyto ryby
náchylné k nemocem. Jsou jim proto podávány rùstové hormony, pøísady do krmiv, syntetické
vitamíny, barviva (obzvláštì u lososù), prostøedky proti parazitùm a antibiotika. Podstatný díl
jejich krmiva pøedstavuje podøadná rybí mouèka a již tato je zamoøena tìžkými kovy. Prùtok
vody kádìmi je z úsporných dùvodù èasto regulován a udržován pouze tak malý, aby ryby
mohly dýchat a aby se zajistilo odplavení jejich výkalù a zbytkù krmiva. Voda je zde ve velké
míøe zamoøena rybími výkaly, zbytky krmiv a léèiv.
Následky takového zpùsobu chovu se projeví tím, že takto chované ryby mají mnohem
menší obsah zdravých Omega – kyselin, než ryby ulovené na volném moøi a kromì toho je jejich
maso prokazatelnì extrémnì zamoøeno dioxiny a jinými nebezpeènými jedy a zbytky léèiv.
Britské sdružení spotøebitelù „Sustain“ kromì toho hlásí, že je již znièeno více než 50%
celosvìtové rybí populace a dalších 25% této populace je ve vážném ohrožení. Doporuèení
hojnìjší konzumace ryb je tedy za této situace zcela absurdní, nebo poptávka po rybách již
vùbec nemùže být pokryta. Drastický úbytek ryb v moøích má masivní negativní úèinky na
ekologickou rovnováhu celé planety. Co to znamená pro budoucnost, dnes ještì není možno
odhadnout.
Skandály okolo zlikvidovaných sudù od rtuti v Baltském moøi jsou sice zveøejòovány,
avšak nic se kolem toho nedìje. Co nás ještì mùže vyburcovat? Již dlouho je známo, jak je rtu
škodlivá. Právì uplynulo výroèí katastrofy v Minamatì: nìkolik tisíc lidí zemøelo poté, kdy
zdejší chemická továrna vypustila do moøe své odpadní vody zamoøené metylem rtuti, více než
deset tisíc lidí onemocnìlo. A pøitom 9000 kilogramù rtuti leží v rezavìjících sudech na dnì
Baltského moøe u pobøeží Švédska! Kdo za to nese zodpovìdnost? (viz
www.heise.de/tp/r4/artikel/23/23476/1.html).
Konzumace ryb s obsahem rtuti je mnohem nebezpeènìjší, než se doposud tušilo. Obzvláštì
prudce jedovatý je organický metyl rtuti obsažený v rybím mase. Ten mùže zpùsobit tìžké
poškození nervové soustavy a mozku.
Malé dìti a rovnìž i tìhotné a kojící ženy by se mìly rybího masa vyvarovat. Hugo
Kupferschmidt ze Švýcarského toxikologického informaèního centra proto tìhotným ženám
doporuèuje, aby ze svého jídelníèku úplnì vylouèily maso tuèných dravých ryb. Tento vìdec
øíká: „Je známo, že metyl rtuti pøechází do lidského plodu a mùže poškodit vyvíjející se nervový
systém nenarozeného dítìte“.
Pøi výzkumu provádìném v „Kantonální laboratoøi Basselland“ bylo zjištìno, že každý
pátý vzorek ryb vykazoval hodnotu metylu rtuti, která ležela již nad horní pøípustnou hranicí.
Horní pøípustná hranice je 1000 mikrogramù na jeden kilogram. U dvou vzorkù již tato
hranice byla
pøekroèena o více než 100 procent. Kantonální chemik Nikolaus Jäggi proto
dovozce ryb i výrobce rybích produktù vyzval k tomu, aby si sami uvìdomili svoji zodpovìdnost
pøed zákonem a aby sami provádìli své vlastní analýzy. U všech prodejcù ryb – a se již jedná
o spoleènosti Migros, Coop, Jelmoli, Carrefour nebo Dörig nebo i o jiné dodavatele – všude byly
nalezeny ryby s nebezpeènì vysokým obsahem methylu rtuti. Tyto ryby však obsahovaly i jiné
ekologické škodliviny.
I když tito dodavatelé obvykle po zjištìní takových výsledkù stáhnou ihned své zboží
z prodeje, nikdo dnes nemùže zaruèit, že se ryby s tak vysokým obsahem rtuti nedostanou do
prodeje znovu. Namátkové kontroly zde nejsou dostateènou zárukou proti opakování tìchto
pøípadù.
Odborná zpráva organizace WHO svìdèí o tom, že toto nebezpeèí bylo doposud
podceòováno. Evropský úøad pro bezpeènost potravin ( EFSA ) v bøeznu roku 2004 snížil mez
tolerance o polovinu. Nebezpeèí, které pøedstavuje metyl rtuti v rybím mase si již nyní
uvìdomují i úøady. Tak napøíklad rakouská agentura pro zdraví a bezpeènost potravin AGES
pøišla s varováním: „v dùsledku zneèištìní moøí jsou ryby ve vìtší èi menší míøe
kontaminovány rtutí“. A dále øíká: „vzhledem k jedovatosti metylu rtuti a vzhledem ke
zmírnìní možného ohrožení se tìhotným a kojícím ženám doporuèuje, aby volily ménì
kontaminované druhy ryb a omezily konzum tuèných druhù ryb“.
Spolkový ústav pro vyhodnocování rizik (BfR; http://www.bfr.bund.de) pøed èasem ve svém
hlášení z bøezna 2004 poukázal na jednu studii, která byla provedena u tìhotných žen na
Seychelských a Faroerských ostrovech. Tam se prokázala souvislost mezi poruchami vývoje
u malých dìtí a mezi vysokou konzumací masa ryb pøípadnì i velryb u tìhotných žen.
Avšak postaèí tváøí v tváø této situaci skuteènì pouze doporuèení k omezení konzumace
rybích produktù? Toxikolog Hermann Kruse z univerzity v Kielu po vyšetøení tøí vzorkù
žraloèího masa – jednalo se o steak z modrého žraloka a maso moøského úhoøe – konstatoval, že
v nich nalezl takové množství škodlivin, které by již po nìkolika konzumacích vedlo
k toxikologicky závažnému zatížení organismu. Podle vyjádøení lékaøe Andrease Keppelera
i jednorázovì požitá vysoká dávka jedù zpùsobí vìtší nevratná poškození než dlouhodobì
pøijímané nízké dávky.
V internetovém zpravodaji Pressetext – Deutschland (www.pressetext.de) lékaø Keppeler
prohlásil, že metyl rtuti bez problémù proniká všemi ochrannými bariérami v lidském
organismu, k èemuž u ostatních jedù nedochází. Nejvíce je poškozován mozek, avšak spolu
s ním trpí i periferní nervový systém. Pøi pokusech na zvíøatech byla zjištìna i poškození
ledvin a snížení rozmnožovací schopnosti.
Vysoký obsah metylu rtuti zpùsobuje, že se tento jed dostává do celkového potravního
øetìzce a ohrožuje vzácné druhy živoèichù. Volavky, jeøábi a mnoho jiných druhù ptákù se živí
pouze rybami. Proto jsou podle èasopisu „Ecotoxikology“ manžurští jeøábi, ledòáèci, bukaèi
noèní a mnozí jiní vodní ptáci ohroženi vymøením.
Mezitím bylo v celosvìtovém mìøítku zjištìno, že hrozivì narùstá i obsah rtuti v atmosféøe,
(viz. www.epochimes.de/articles/2007/03/16/98939.html).
Dne 24.03. 2007 obìhla svìtem deklarace, kterou vydalo 1.100 vìdcù zabývajících se
zamoøením planety rtutí (takzvaná Madisonská deklarace). V srpnu roku 2006 tito vìdci
zasedali v Madisonu v USA ve státì Visconsin. Jejich nejdùležitìjší varování zní: rtu se
hromadí v atmosféøe! Množství emisí sice v prùmyslových zemích kleslo, avšak v rozvojových
zemích stoupá nadále.
V posledních 50 letech jsme v dùsledku stoupající industrializace na Zemi rozvrátili
rovnováhu, která zde panovala desetitisíce let! Když dnes prší, spolu s deštìm padá na zem
i jed. To v nás mùže vyvolat smutek – avšak zároveò i hnìv.
Shrnutí: Voda v moøích, voda v øekách, dešová voda i spodní voda je zamoøena jedy!
Návrat zpìt do života
S
kuteèné uzdravení se po mém tìžkém onemocnìní mohlo dostavit jen ztìží. Skuteènost,
že musím svùj život zmìnit - to byla jedna vìc. Avšak všechno to vydržet a toto odhodlání
promìnit ve skutek, k tomu bylo zapotøebí mnoho krokù. Musel jsem nalézt mnoho
vnitøní síly, abych zùstal vìrný mému životnímu úkolu. Chtìl jsem se totiž nadále angažovat
a nadále zùstat èinný „ve službì životnímu prostøedí“ a tím i sloužit èlovìku. Avšak nyní jsem
musel bojovat o život svùj.
A jsem chtìl nebo nechtìl, musel jsem se starat sám o sebe. Chtìl-li jsem udìlat nìco
dobrého pro lidi, kteøí u mne byli zamìstnáni, nejprve jsem sám musel pøežít. Na prvním místì
musejí každý mìsíc dostat své peníze ti, kteøí u mne pracují. Tížilo mne svìdomí: nesu
spoluzodpovìdnost za jejich rodiny, øekl jsem si. Proto je dùležité, abych pøežil.
Intenzívnì jsem se zabýval otázkami naší výživy. Pøemýšlel jsem, jak bych mohl zdravì jíst
– vždy to je dùležité i pro ostatní lidi! Pøitom jsem však byl konfrontován se skuteèností, že
uskuteènìní zdravé výživy není snadné, nebo jsem poznával, v jak vysoké míøe jsou naše
potraviny kontaminovány škodlivými látkami. A u ryb to platí obzvl᚝. Právì ryby, které jsou
považovány za hodnotnou potravu, jsou zamoøeny ekologickými jedy! Korýši taktéž.
Potraviny, které si toto pojmenování opravdu zaslouží, tvoøí jen nepatrný zlomek našeho
jídelníèku. Místo toho zatìžujeme náš organizmus tuky a pøílišným množstvím uhlohydrátù.
Ale nejen to : naše potraviny jsou zamoøeny škodlivými látkami! Následkem chemického
hnojení, kyselých dešù, následkem emisí ve vzduchu a rovnìž i zneèištìných moøí pøijímáme
do organismu jedy, které mají negativní vliv na náš nervový systém, na naši látkovou výmìnu,
poškozují naši plodnost a škodí nám po všech stránkách.
Spolu s dùslednou zmìnou mého jídelníèku ve mne zrálo i rozhodnutí pøedat své zkušenosti
i lidem. Nejprve jsem si ale uvìdomil, že vìtšina ryb, které jsou nabízeny v obchodì, by však
mému zdraví ublížila.
Rtu a ostatní tìžké kovy jsou obsaženy již ve všech vodách a dokonce zamoøily už
i atmosféru. Moje onemocnìní a mùj boj o pøežití mne upozornily na celosvìtový problém, který
ohrožuje všechny lidi, dokonce i veškerý život na zemi: jsou to ekologické jedy, které pronikly do
potravního øetìzce a které pøímo kontaminují naše potraviny. Zamýšlel jsem se nad
alternativním konceptem výživy pro všechny lidi, nad potravou, která by obsahovala více ryb
a pøedevším kvalitnìjších ryb. Ryby je nutno chovat v naprosto jiných podmínkách. Ryby
ulovené na širém moøi i ve sladkých vodách již nemohou pokrýt požadavky lidí po dobrém
rybím mase. Jak by se dal tento problém vyøešit? Museli bychom zavést zcela jiný zpùsob chovu
ryb! Chci zùstat naživu, abych to mohl uskuteènit! Musím ještì na tomto svìtì splnit jeden
dùležitý úkol.
Sílu k uskuteènìní tohoto úkolu jsem dostal díky novému zvláštnímu setkání. Pomalu jsem
zaèal chápat a zpracovávat v mysli mé zkušenosti, které jsem získal v souvislosti s mojí tìžkou
nemocí, v souvislosti s mým bezvìdomím, mou neschopností se pohybovat a mým návratem
zpìt do života.
Rok po mém životu nebezpeèném prasknutí aorty, po záchvatech mrtvice, po prodìlaném
kómatu a rozpadu mého manželství jsem musel do nemocnice znovu. Tentokrát mi na pravé
stranì dali nový kyèelní kloub.Dnes s tím lékaøi mají již mnoho zkušeností, tenkrát to však
byla pro mne tìžká operace a já jsem byl pro mého ošetøujícího lékaøe prvním pacientem,
u kterého tuto operaci provedl.
Zde, na univerzitní klinice v Homburgu u Saarbrückenu jsem potkal svoji druhou ženu Piu,
které vdìèím za moji novou sílu k životu. Došlo k tomu 24. èervence 1996. Stalo se to, když mne
navštívila moje dcera Dunja a my jsme ve vestibulu nemocnice hledali místo, kam bychom se
mohli posadit. Byla tam jen dvì volná místa u stolu, kde již sedìly dvì osoby: Byla to Pia a její
matka. Zeptal jsem se jich, zda se mùžeme
posadit. Tu jsem se dozvìdìl, že obì èekají na
mého spolupacienta. Byl to Piin otec, který byl
dosud na operaèním sále. Dali jsme se do øeèi a
já jsem se dozvìdìl s starostech, které
prožívaly matka o milovaného manžela
a dcera o milovaného otce.
Každý den pøicházely matka i dcera do
nemocnice. Vidìl jsem, jak Pia svého otce
povzbuzuje a jak se o nìho stará a nauèil jsem
si jí vážit. Její otec ležel na stejném oddìlení
jako já. Mìl problémy s krèní tepnou, kterou
postihlo zvápenatìní. Bylo zajímavé, že svoji
nutnou operaci nechal pøesunout na stejnou
dobu jako já. Termín své operace si nechal
pøesunout dvakrát, což byl i mùj pøípad.
Prodiskutovali jsme spolu mnoho vìcí.
Od jeho rodiny jsem zakusil mnoho
povzbuzení. Poznal jsem, že toto bohatství
nelze vyvážit nièím. Jsou v životì hodnoty,
které mají daleko vìtší cenu než peníze
a úspìch v zamìstnání. Je to hodnota
mezilidských vztahù.
Jak jeho nìžná dcera Pia, tak i její matka
a sestra pøicházely na návštìvu každý den.
V rodinì mé ženy drží všichni pospolu Láskyplný dopis otce mé druhé manželky Pie,
a v tìžkých dobách je to velmi cenné. který zemøel v roce 2000. Tento dopis dnes visí
Pozoroval jsem krásné vztahy v rodinì mého v naší spoleèné pracovnì.
spolupacienta a pøipadal jsem si jako ve snu. Vùbec jsem nevìdìl, že nìco takového dosud
existuje – døíve mi nebylo umožnìno nìco takového prožít. Dnes vlastnì profituji z láskyplných
zkušeností své ženy, které mohla naèerpat od svých vlastních rodièù a od své sestry. Pia
vstoupila do partnerského vztahu se mnou bez výhrad. Mìla schopnost získat si moji dùvìru.
Mezi námi všemi vzniklo krásné pøátelství. Otec mé ženy byl laskavý a vdìèný muž. Byl si
plnì vìdom, co pro nìho jeho rodina znamená. Když za ním Pia pøišla do nemocnice, byl vidìt
krásný a dùvìrný vztah, který panoval mezi otcem a dcerou. Tento vztah zùstal zachován
i poté, co se Pia Sahnerová stala mojí ženou.
Pøi letní slavnosti, kterou moje firma poøádala v roce 1996 jsem ji mohl pøedstavit jako
svoji novou životní družku. Vyšel jsem na pódium a øekl: „Mám novou životní družku. Pokud již
pøíští rok zde nebude, pak jsem udìlal chybu já“. Ale Pia zùstala! Krátce po této letní slavnosti
jsem paní Piu Sahnerovou jmenoval mojí osobní sekretáøkou a zamìstnal ji ve své firmì. Dne
16.12. 2000 zemøel otec mé ženy na srdeèní infarkt. Nezapomenutelný pro nás zùstává jeho
dopis napsaný k prvnímu výroèí našeho seznámení, které jsme s veselou spoleèností mohli
oslavit 24. èervence 1997 v našem školícím støedisku v Sársku. Tento dopis je hymnus, ve
kterém Piin otec popsal naše životní štìstí. Dnes tento dopis visí zarámován v naší spoleèné
kanceláøi.
Do dnešních dnù mívám pocit, že otec mé ženy je nám nablízku a že moji ženu nìjakým
zpùsobem ochraòuje. Když se vydáváme na cesty, vždy si jeho fotografii bereme s sebou, nebo
nás s ním spojuje zaèátek naší spoleèné životní pouti, která zaèala tehdy, když jsem se ocitl
v nejvìtší nouzi mého života. Z této doby pocházejí nejkrásnìjší vzpomínky na Piina otce i na
její matku, se kterou nás dodnes spojuje srdeèný vztah.
Moje žena Pia mi vrátila novou nadìji do života. Proè jsem tehdy nezemøel? Na klinice jsem
mìl mnoho èasu zamýšlet se nad cenou a smyslem mého pøežití.
Po mém tìžkém onemocnìní v roce 1994, kdy mi praskla aorta, jsem byl 22 dní v kómatu.
Bìhem této doby jsem prodìlal takzvaný zážitek klinické smrti. Mìl jsem pocit, že procházím
„èernou dírou“ do jiného svìta. Na konci tohoto tunelu mne oèekávalo jasné svìtlo.
Dvakrát na prahu smrti
N
a tomto místì se opìt vracím k mému pobytu v nemocnici, o deset mìsícù nazpátek.
Tehdejší protržení aorty mne pøivedlo na samotný okraj smrti. 22 dní jsem proležel
v kómatu. V tomto stavu jsem prodìlal zážitek, který se nesmazatelnì vryl až do
hloubky mého nitra. Nìkteøí ètenáøi se možná pousmìjí nad tím, že tomuto zážitku pøikládám
tak velikou váhu, já však vím, že podobnou zkušenost mají i jiní lidé, kteøí se ocitli v blízkosti
smrti. Jedná se o opuštìní tìla, o takzvaný „posmrtný zážitek“. Vìda zná takovéto jevy,
o kterých vyprávìjí lidé, kteøí se ocitli na prahu smrti, jakmile se probrali po tìžkém úrazu,
kdy údajnì již byli ve stavu klinické smrti. A již tato zkušenost souvisí s èímkoliv - zvláštní je
to, že takovéto zážitky, které údajnì produkuje doposud neodumøelý mozek, mohou mít pro
dotyèného èlovìka tak zásadní význam.
Byl to zážitek vystoupení z vlastního tìla. Ano, opustil jsem svoje tìlo a mìl jsem pocit, že
procházím „èernou dírou“. Takzvané „èerné díry“ jsou ve vesmíru, o tom jsem èetl. Dnes
mùžeme vycházet z toho, že skuteènì existují. Tyto èerné díry do sebe vtahují svìtlo. Obrovská
množství hmoty jsou zjevnì tak tìžká, že v èerné díøe zmizí a již nikdy se nevynoøí nazpìt. Snad
jsou tato kvanta hmoty skrze èernou díru vtažena do jiného, paralelnì existujícího svìta. To
však nevíme. Já jsem však mìl pocit, že skrze tuto „èernou díru“ vstupuji do jiného svìta. Byl
jsem tímto tunelem nasát – tento pocit však nebyl negativní – právì naopak. Na konci tohoto
tunelu jsem vidìl svìtlo a barvy.
V tomto „jiném svìtì“ jsem slyšel mnoho hlasù, s nikým jsem však nemluvil. Avšak musel
jsem se opìt vrátit, nemohl jsem tam zùstat a „èernou dírou“, která se pøed mým návratem
pøede mnou znovu objevila, jsem musel projít nazpìt.
Jakmile jsem pak znovu nabyl vìdomí, mìl jsem pak asi po dobu tøí let pocit, že již nikdy
nezemøu. Velmi pozoruhodné! Ale mezitím se pocit smrtelnosti opìt vrátil. Na rozdíl od døívìjší
doby se však již smrti vùbec nebojím. Stal jsem se mnohem klidnìjším a s nadìjí oèekávám to,
co bude po smrti.
Dnes zcela jistì vím: musel jsem se vrátit zpìt do života! A k tomu jsem potøeboval motivaci.
Pocit, že již nikdy nezemøu, mi dodal odvahu, abych zaèal pracovat na nové vìci. Rostla ve mnì
jistota, že mi bude dán dostatek èasu k tomu, abych mohl své plány uskuteènit. Strach ustoupil
a dostavila se nová nadìje. Mìl jsem po svém boku partnerku, která mi rozumìla, která sdílela
moji životní filozofii a která se zcela ztotožnila s mými projekty. Již jsem zde nebyl sám
a otevøela se mi nová budoucnost. Vzhùru k novým bøehùm! Chtìl jsem promìnit ve skutek
svoji novou ideu urèenou pro všechny, a sice ideu výživy podporující zdraví, ideu nového
zpùsobu chovu ryb.
„Mám ještì jeden úkol, který chci splnit“ - opakoval jsem si dennì. Proto chci žít. Chci lidem
sdìlit mé zkušenosti s pøírodou, mé zkušenosti, jak šetrnì zacházet se životem a se zdroji, které
svìt nabízí. Chci co nejvíce lidem pøedat své zkušenosti ohlednì zdravé zmìny stravovacích
návykù. V té míøe, jak se mi daøilo naèerpat novou životní sílu, v té míøe jsem vyvíjel i novou
iniciativu v oblasti zcela nového konceptu chovu ryb. Všichni lidé by mìli mít možnost se
stravovat lépe. Mìla by to být zdravá ryba, nezatížená škodlivinami, která by byla schopna
vyplnit nedostatky ve výživì, ryba pøedstavující pro èlovìka skuteèný zdroj zdraví, ryba
bohatá na nenasycené mastné kyseliny, životnì dùležité minerály a stopové prvky. Avšak tato
ryba, ktará mìla pozdìji dostat název Melander, dosud „ nebyla na svìtì“.
Nový zpùsob chovu ryb musel spojovat všechny pøednosti ekologicky nezávadné
technologie a inovativního hospodaøení s energií a lásku k životu. Spoleènì s odborníky jsem
provedl velké množství pokusù s køížením rùzných druhù tropických sumcù. Hledal jsem
správné podmínky pro život tìchto ryb. Chtìl jsem, aby žily v podmínkách, které jsou optimální
pro daný druh, ba více: Chtìl jsem, aby žili jako cenní tvorové, v prostøedí bohatém na minerály
a stopové prvky, ve výborné vodì, doslova v „živé vodì“.
První symbolické zabodnutí rýèe do zemì. Konalo se dne 8. listopadu 2005 a byla jím zahájena stavba rybí
farmy ve švýcarském Oberrietu. Tento výjev umìlec zachytil na døevìné tabulce, která dnes visí ve vchodu do
farmy.
O více než deset let pozdìji, když jsem se již blížil tomuto cíli, jsem se však znovu ocitnul na
prahu smrti. V roce 2006 jsem ležel na univerzitní klinice v Zurichu, v dobì, kdy se moje druhá
velká životní idea nacházela bezprostøednì pøed uvedením ve skuteènost. Rybí farma
v Oberrietu se právì stavìla. Již se zde chovaly první ryby. Ze Sárska, kde naše pokusy
s chovem ryb zaèaly, jsme se právì pøestìhovali do našeho nového domu v Schaanu. V roce
1998 jsme se od pobytu v Sársku odhlásili.
To, co bylo tak slibnì a nadìjnì zapoèato, bylo v roce 2006 pøerušeno. Byl jsem pøepraven
na kliniku, lékaøi museli provést 5 bypassù. Pak nastala nová krize. Zanítil se mi celý hrudník
a zaèal hnisat. Bylo ohroženo i srdce. Dne 17. bøezna 2006 jsem se podrobil nouzové operaci.
Rybí farma v Oberrietu byla právì jedno velké staveništì.
Krátce pøedtím, v listopadu 2005 byly podepsány kupní smlouvy. První slavnostní
zabodnutí rýèe do zemì pro stavbu naší nové firmy o rozloze 38 tenisových høiš se konalo
8. listopadu 2005. V Sanit Gallerském Rýnském údolí mìla vzniknout rybí farma s jedineèným
energetickým a výrobním konceptem. Nyní však nastala svízelná situace. Co teï bude s mými
plány?
Do mých plánù znovu zasáhla nemoc a hrála rozhodující roli v jejich uskuteèòování. Tváøí
v tváø smrti mi bylo jasné, že nesmím pøistoupit na falešné kompromisy, že spíše musím
dùslednì sledovat uskuteènìní mých plánù a ideálù. Tentokrát se jednalo o hledání vody, a sice
vody z hlubin zemì, která by mìla nejvyšší kvalitu. Hoøké zkušenosti s politiky a soudy v mé
bývalé vlasti v Sársku mne po mnoha køivolakých cestách pøivedly do Oberrietu, kde jsem mìl
nalézt to, co jsem k uskuteènìní svého snu potøeboval: èistou minerální termální vodu
z hloubky 1.360 metrù, ve které mìly být ryby chovány.
Znovu však udeøila tìžká nemoc. Pøesnì v této situaci jsem se ocitl na klinice v Zürichu.
Znovu mi však bylo umožnìno pøežít, a to díky podpoøe blízkého èlovìka. Moje životní družka
Pia za mnou pøicházela každý den, a za každého poèasí. Z lichtejnštenského Schaanu, kde
bydlíme, pøijíždìla každodennì vlakem do Zürichu. Na klinice jsme se pak nechali sezdat. Bylo
to první úøední nouzové sezdání, které se zde uskuteènilo.
Chtìli jsme se vzít, abychom pøed zákonem byli jako manželé. Kdyby se se mnou nìco stalo,
zùstala by zde moje dlouholetá životní družka bez zaopatøení a rybí farma by nemìla žádné
vedení. Vždy Pia se velikou mìrou zasloužila o uskuteènìní tohoto plánu a získávání zdravé
výživy již pøed delší dobou pøijala za svùj úkol. Bylo jasné, že pokud bych musel zemøít, Pia by
pokraèovala v uskuteènìní mého díla. Týden po mé nouzové operaci dne 24.bøezna 2006 jsme
se tedy vzali.
K tomu, aby se náš partnerský vztah zdárnì rozvinul ve velké míøe pøispìlo i to, že na
zásadní otázky života máme oba shodný názor a že sledujeme spoleèný cíl. Smyslem našeho
života není honba za požitky a zábavou. Oba chceme veškeré své síly nasadit za uskuteènìní
našich cílù. A právì to nás spojuje. A právì to jsme zpeèetili na klinice v Zürichu, když jsme tam
vstoupili do manželského svazku.
Zdravá výživa pro všechny!
V
hloubi každého z nás je uložena silná motivace k životu. To, co nás neustále žene
dopøedu, není jen pouhá snaha o pøežití, nýbrž specifický podnìt, který nás stále nutí
k tomu, abychom museli konat nìco konkrétního. Já svùj životní úkol spatøuji ve službì
životnímu prostøedí, které by poskytovalo pro život èlovìka ty nejlepší podmínky: „Aby lidé,
zvíøata a pøíroda mìli šanci.“ Tato životní motivace mi dává sílu k tomu, abych bojoval, abych
pøekonával pøekážky a abych zdárnì pøekonal i ty životní úseky, kdy sklízím prohry.
K tomu patøí i víra, že èlovìk mùže mnoho ovlivnit. Díky zkušenostem, které jsem naèerpal
bìhem své nemoci v roce 1995 a bìhem opakované zdravotní krize v roce 2006 vím, že v boji za
uskuteènìní svých životních cílù nikdy nesmím polevit.
Proto zde v Oberrietu vznikl projekt chovu Melandrù. Tento projekt se zrodil z mé pevné
vùle poskytnout své zkušenosti, aby sloužily i jiným lidem. Tento životní postoj mi umožnil, že
jsem pøežil. Tento postoj mne i nadále udržuje naživu. Chtìl jsem a stále chci všechny mé
schopnosti vìnovat docílení zdravé výživy, dostupné všem lidem.
Abych provedl radikální zmìnu mého života jsem, kromì své pevné vùle, toto dokázal
zvládnout i díky bezpodmíneèné podpoøe mé ženy. Byla to i ona, kdo mne tenkrát motivoval k
tomu, abych své poznatky v oblasti zdravé a hodnotné výživy pøedal i svým bližním. Na
základì toho se zrodil plán na zøízení velkochovu ryb, které by poskytovaly maso s nízkým
obsahem tukù a bohaté na minerály. Jelikož jsem na uskuteènìní této myšlenky cílevìdomì
pracoval dlouhá léta, zrodila se jedineèná farma pro chov Melandrù, která je v souèasné dobì
nejvìtší farmou tohoto druhu na svìtì.
Velké životní krize mne zocelily a díky nim jsem toto vydržel, protože jsem pochopil, že
žádnou jinou volbu nemám. Právì díky tomu, že jsem se pøed nìkolika lety na klinice
v Homburgu u Saarbrückenu potácel mezi životem a smrtí, kdy mi mùj ošetøující lékaø bez
obalu sdìlil tvrdou pravdu. S nejvìtší pravdìpodobností mi zbývá jen pùl roku života. Pochopil
jsem, že mám jen jednu možnost: že musím jednat rychle a dùslednì uskuteènit mùj plán.
V této fázi nemoci, po prasknutí aorty a tøech mozkových mrtvicích, byl mùj stav žalostný.
Byl jsem slepý, ochrnutý a pøipoután na invalidní vozík. Pøesto jsem mìl tu vùli, že jsem si
stále opakoval: Dokážu to! Od základu zmìním svùj zpùsob života i svùj jídelníèek
a prodloužím si život!
Pøísnì jsem dodržoval rady svých lékaøù. S okamžitou platností jsem s jídelníèku vyøadil
maso všech teplokrevných zvíøat. Jedl jsem pouze ovoce, zeleninu, saláty a to, co jsem mìl tolik
rád. Mìl jsem dovoleno jíst ryby a korýše. Ovšem jedno mi bylo jasné.Musím hledat a pátrat po
možnostech, jakým zpùsobem se dá získat rybí maso nezatížené škodlivinami. Vždy maso ryb
zamoøených toxickými látkami mému zdraví urèitì neprospìje. A to se týká i mnoha dalších
nemocných. A tak jsem pojal rozhodnutí, že se budu vìnovat jiným zdravým a výživným
potravinám, a sice rybám. Chtìl jsem ukázat, že ryby je možno chovat i alternativními
metodami.
Témìø každý, komu jsem se s tím svìøil, jen nad tím mávnul rukou. Mùj plán, hledat nový
druh ryby, která by se dala snadno chovat, která by se mohla v pøíznivých podmínkách zdárnì
vyvíjet a nalézt pøíznivé prostøedí pro daný druh a která by vyrùstala ve spoleèenství jedincù
téhož druhu a to v „živoucí“ vodì, považovali všichni za pošetilý. Ano, milí ètenáøi, ètete
správnì. Používám slovo „živoucí“ voda. Zde nemám na mysli živou vodu z pramenù, nýbrž
doslova vodu živoucí, která by mìla obsahovat všechny životní informace, které bychom
s potravou pøijímali i my. Síla této životodárné vody, ze které vlastnì vzešel veškerý život, by
tak prospívala i nám.
Ryby by mìly vyrùstat bez stresù a bez stresù by mìly být i usmrcovány. Šetrnému
usmrcování ryb, které umírají proto, aby se staly naší potravou, bych chtìl vìnovat zvláštní
pozornost. Nebo zvíøata mají cit a trpí, když instinktem vycítí, že budou usmrcena nebo když
vidí, jak jsou usmrcováni jejich druhové. Stresem jsou do krve zvíøat vyplavovány hormony,
které jsou pak obsaženy i v mase tìchto zvíøat. Požíváním tohoto masa pak tyto stresové
hormony pøijímáme i my. Lidskému zdraví to nemùže být prospìšné. Proto jsem se musel
zabývat i øešením tohoto problému.
Tyto úvahy postupnì ovládly celou moji mysl. S ohledem na chov zdravých ryb bylo nutno
promyslet mnoho problémù. Myšlenka nového zpùsobu chovu ryb mne nadchla a naplnila mne
novou silou a motivací k životu. Mám nyní úkol, který mne žene vpøed. Nemohu jinak. Musím
hledat ty nejoptimálnìjší podmínky pro chov jedineèných ryb. A našel jsem je. Za Melandrem
stojí má životní filozofie, a sice šance pro lidi, zvíøata a pøírodu.
Vrty za úèelem nalezení vody
N
ejdùležitìjším bodem pøi chovu ryb je voda. Voda je pro ryby pøirozeným prostøedím
a elixírem života. Když se zamýšlím nad významem vody pak vím, že k ní se upínají
veškeré vynálezy mého života. I u fyzikálmì-mechanického èištìní, které jsem vyvinul
v 70. letech se vlastnì jedná o manipulaci s vodou. Voda musí uplatnit svoji èisticí schopnost,
bìhem procesu èištìní nesmí být zbyteènì zneèištìna, pak se navrací do pøírodního kolobìhu
a musí prospívat všem tvorùm.
Voda nakonec mùže sloužit i k získávání energie. Kolem vody se soustøeïují všechny mé
úvahy. Tak tomu bylo v minulosti, tak je tomu i dnes. Chtìl jsem využít sílu vody k získávání
potravy. Chtìl jsem nalézt dobrou, pøírodní a životem nabitou vodu, v níž budou vyrùstat ryby,
které budou naší potravou. Naše ryby musí vyrùstat v prostøedí, z nìhož budou èerpat energii
k životu. Výživa získaná z takového zdroje pak bude prospívat i nám, lidem.
Tuto „živoucí“, pravou pøírodní vodu jsem hledal v hlubinách pod obcí Oberriet. To, v co
jsem se ani neodvažoval snít, se stalo skuteèností. Avšak nejprve mi stály v cestì témìø
neøešitelné problémy.
Pøi prvních vrtech jsme narazili na spodní vodu v hloubce asi 20 až 25 metrù. Tuto jsme sice
pøes naše tepelná èerpadla mohli využít k zásobování energií, avšak vzhledem k výsledkùm
rozboru se mi tato voda pro chov ryb nezdála úplnì vhodná. Byla totiž zatížena pøítomností
herbicidù. Chemická hnojiva používaná na polích v Rýnské rovinì totiž znehodnocují spodní
vodu i v hlubších vrstvách pùdy. Kromì toho tato voda vykazovala i znaèný stupeò tvrdosti –
a sice hodnotu 24. To je zpùsobeno pøítomností vápencù v Rýnském údolí.
Zápasil jsem sám se sebou. Nemìl bych hledat vodu ve vìtší hloubce? Již v nemocnici jsem
nad tím usilovnì pøemýšlel. Již tenkrát jsem si pøedstavoval, že bych mohl narazit na termální
vodu. V nemocnici jsem mìl dosti èasu k pøemýšlení. Jako by vyšší mocí jsem byl tenkrát
vytržen z veškerého dìní na staveništi.
Když jsem si jednoho dne po mém opìtovném uzdravení z mé tìžké nemoci mohl vyjít na
procházku po okolí Oberrietu a kochat se zdejší nádhernou krajinou, bedlivì jsem pozoroval
uspoøádání horských høebenù. Najednou se mne zmocnila intenzivní pøedstava: „Tady bys
mìl zkusit zavrtat do vìtší hloubky! Tam, kde se
v hloubce pod zemí spojují dva pøíkøe se svažující
horské øetìzy, tam se muselo nahromadit množství
vod, tam urèitì najdeš termální vodu:“
Tento poznatek jsem získal díky svým
zkušenostem z dob, kdy jsem pracoval jako horník
v uhelném dole v Sársku. Tenkrát pod zemí jsem s
velkou jistotou rozpoznal, jak urèité geologické
struktury probíhají a kde je možno oèekával vrstvy
propouštìjící vodu. To bylo mimo jiné možno poznat
i podle zabarvení a hustoty vody prýštící z vrtu,
když byla navrtána hornina, ve které bylo
zamýšleno razit chodbu.
Každý, kterému jsem se svìøil se svým
zámìrem provést hlubinný vrt, mne od tohoto
plánu odrazoval. Vodu jsem chtìl hledat v hloubce
1000 nebo dokonce i 2000 metrù. V Rýnském údolí
o nìkolik kilometrù výše bylo provedeno již nìkolik Muselo se tvrdì pracovat, než jsme v
vrtù, žádný z nich však nebyl úspìšný. Nutkání Oberrietu narazili na vodu. Když jsme s
vrtat mne však neopouštìlo. „Mìl bys to pøece jen našim vrtem pronikli asi 850 metrù do
zkusit“ radil mi vnitøní hlas. Byla to jakási vnitøní nitra zemì, tlaèila se nám vstøíc první
jistota, která mne pohánìla. Byla tak silná, že jsem voda. Sen došel svého naplnìní.
se tohoto nápadu nemohl vzdát.
Asi ètvrt roku mne myšlenka na nalezení vody z hlubin zamìstnávala každý den. Toto
vnitøní napìtí bylo den ze dne vìtší a nedalo mi spát. Musel jsem se k tomuto kroku
rozhodnout.
Zaèali jsme tedy vrtat již na druhém místì. První vrtání zde zaèala 13. záøí 2006. Znovu
jsem narazil na spodní vodu, ta se však pro chov Melandrù nehodila. Avšak pokraèovali jsme
hloubìji, pøes rùzné vrstvy hornin. Mìl jsem povolení vrtat až do hloubky 1500 metrù.
Vrtali jsme po celé mìsíce, dnem i nocí, bez pøerušení. Pracovalo se i o víkendech. Obèas
pøišla i policie. „Co se to tu dìje? Co zde dìláte?“
Dennì jsme postoupili o 10 až 20 metrù – to záviselo na tvrdosti horniny, kterou jsme
pronikali. Vrtné nástroje mìly prùmìr asi ètyøi centimetry a jsou velmi drahé. Jedna vrtací
korunka, osazená malými prùmyslovými diamanty stojí kvùli velké nároènosti její výroby asi
200 000 Euro (! ). Spotøebovali jsme více vrtacích nožù a korunek, než jsme pronikli do potøebné
hloubky. Pomocí chladící vody se vrtáky prodíraly rùznými vrstvami hornin, nejprve ložisky
køemene, pak vápencem a ostatními vrstvami zemské kùry.
A pak koneènì: V hloubce 850 metrù jsme našli podzemní jezero. Proti proudu vody, která
sloužila ke chlazení vrtákù se nahoru drala voda z hlubin. Vrtné práce byly pøerušeny. Avšak já
jsem se vzepøel a prosadil jsem, abychom šli dále do hloubky, kterou nám povolili.
Pronikali jsme vrstvami tvrdé žuly, práce postupovala jen velmi pomalu. S pøibývající
hloubkou se však zlepšovala i kvalita vody. Nakonec jsme pronikli až do hloubky více než 1.300
metrù.
Narazili jsme na vynikající vodu, na mìkkou vodu z pískovcù se stupnìm tvrdosti 4,5. Tato
voda se tlaèí z hlubin nahoru, proniká vrstvami vápence a pøesto je to mìkká „živoucí voda“
bohatá na dùležité minerály a stopové prvky. Pøesnì taková, jakou potøebuje náš Melander.
V této naší vodì z hlubin nenajdeme ani setinku gramu chemických látek.. Je to termální
voda té nejlepší kvality a v oblasti chovu ryb se zde jedná v celosvìtovém mìøítku o jedineèný
pøípad. Zaøízení, které tuto vodu jímá a dopravuje nahoru, se nachází v hloubce asi 200 metrù.
Až do této úrovnì se tato hlubinná voda dostává sama. Zde, 200 metrù pod povrchem, tuto vodu
zachycujeme a rozvádíme ji do našeho vodovodního systému.
Když se v myšlenkách vracím nazpátek a vzpomínám na chvíle, kdy jsem se pøed nìkolika
lety pøi svých procházkách poprvé ocitnul na nádherných loukách v okolí Oberrietu, vybavuje
se mi, že jsem se zde od samého zaèátku cítil velmi dobøe a tento pocit mne nezklamal. Toto
místo v Saint – Gallerském rýnském údolí mne obdaøilo vodou, o které bych se døíve ani
neodvážil snít. Tato voda prýští na denní svìtlo z hloubky 1.360 metrù, vykazuje jedineènou
kvalitu, je bohatá na minerální látky a stopové prvky. Díky této termální vodì, ve které dnes
žijí naši Melandøi, by se malé mìsteèko Oberriet mohlo promìnit na „Láznì Oberriet“. Kdo ví,
zda zde jednoho dne nevznikne vzkvétající lázeòské støedisko? Vždy tato voda je skuteènì
zdrojem životní energie.
Ale v první øadì mysleme na naše ryby, které jsou u nás chovány a tím i na naše
spotøebitele, kterým tato zdravá, na minerály a stopové prvky bohatá ryba prospívá!
S dùsledností k cíli!
M
ezitím se vrátím do sedmdesátých let. Po tom všem, co jsem dokázal, bych teï mohl
klidnì odpoèívat a užívat si života. To øíkají mnozí z okruhu mých známých. Avšak já
se v zápalu pro prosazení mých plánù cítím mlád, jako by mi bylo teprve 30 let.
Kromì toho cítíme povinnost pøedat lidstvu naše vìdomosti v oblasti zdravé výživy, která by
lidem prodloužila život. S naší farmou pro chov Melandrù podáváme dùkaz, že ekologickými
metodami by bylo možné vyprodukovat dostateèné množství vysoce hodnotné potravy pro
všechny lidi-kdyby jen kompetentní politici chtìli.Právì zde to vázne.
Ale já vám zde chci, milé ètenáøky a ètenáøi, rovnìž i sdìlit, že ani Vy nejste tak úplnì
bezmocní, pokud jde o Váš vliv na okolní svìt a obzvláštì na politiku. Ve prospìch pøírody
a životního prostøedí mùžete prosadit dosti pozitivních zmìn. Jen pøi tom musíte vìøit ve vaši
vlastní vnitøní motivaci a musíte být pevnì rozhodnuti s nìèím pohnout.
Já jsem toho pøesvìdèení, že v politice a u líných a nepružných úøadù nesmí existovat žádné
kompromisy, když se jedná o zachování pøírody. Nebo v politice se pøemýšlí pouze ve velmi
krátkých èasových horizontech. Vždy politikùm jde pouze a pøedevším o to, aby vyhráli pøíští
volby. Oni nemusejí vyvíjet žádné koncepty, které by dlouhodobì skuteènì vedly k proklamovanému cíli, nemusejí ruèit za svá rozhodnutí a jednání a nenesou zodpovìdnost za chyby,
kterých se dopustí. Politici chtìjí jen získat svá køesla a svým poradcùm dopomoci k dobøe
placenému a jistému postavení. Proto sedí v úøadech až pøíliš mnoho lidí, kteøí neumìjí vùbec
nic. Zde existuje takzvaná mentalita dobøe se postarat sám o sebe, která zabraòuje tomu, aby
se prosadily nové vìci, které by dlouhodobì mohly našemu životnímu prostøedí prospìt.
Politikùm se jedná vìtšinou o krátkodobé a zdánlivé úspìchy a pøíliš mnoho mluví.
I mimo politiku se dá dosti vìcí ovlivnit, to jsem mìl možnost ve svém životì sám poznat.
Dnes jsem zcela spokojen, protože vidím, že svými vynálezy nìco dosáhnu. Pøitom jsem se
musel prosadit proti silným protivníkùm.
Velké koncerny mi nabízely mnoho penìz, aby odkoupily moje døívìjší patenty. Ale co by
s nimi zástupci tìchto koncernù udìlali? Zužitkovali by mé vynálezy v oblasti fyzikálnì –
mechanického èištìní? Chtìli tito lidé opravdu vyrábìt kvalitní výrobky, nebo se jim spíše
jednalo o to, aby moje vynálezy nechali zmizet v zásuvkách svých stolù? A k èemu by mi byly
milióny, které bych za své patenty dostal, kdyby tyto patenty nebyly realizovány?
Mnozí z manažerù, kteøí pracují pro velké koncerny, nemají žádný osobní vztah
k výrobkùm, které tyto firmy vyrábìjí a prodávají. Avšak u podnikatelù, kteøí prodávají to, co
sami vynalezli a vytvoøili, je tomu zcela jinak. Kdo sám nìco vynalezne a chce to i prodat, ten
pro to nejenom musí, ale i chce pilnì pracovat. Ten se nedá uplatit penìzi. Vždy jsem se snažil
a snažím se i nyní, abych své vynálezy dal do služby svìtu, lidem a veškerému životu na Zemi.
A abych svoji myšlenku mohl uskuteènit, k tomu musím vynaložit sílu.
Døíve jsem doufal, že snad budu moci uskuteènit jenom 50 procent z toho, co jsem si vysnil
pøípadnì co jsem vymyslel. Avšak dnes mohu s pýchou prohlásit: „Uskuteènil jsem sto
procent!“ Své produkty mohu prodávat po celém svìtì.
A já chci vydržet i nadále. Dokud mne neopustí síly, budu dále pracovat na uskuteènìní
svých plánù, na zcela novém zpùsobu hospodaøení s energiemi novém zpùsobu výroby
potravin. Vám, milé ètenáøky a milí ètenáøi, bych chtìl dodat odvahu: Dejte svým nápadùm
volný prùbìh, pozorujte, mìjte odvahu snít, a jdìte za svým vnuknutím a za svou inspirací.
Potom ale musíte sami jednat. Neèekejte na to, až nìkoho o Vašem nápadu pøesvìdèíte! Prostì
jen zaènìte! Sestrojte si prototyp a vyhledejte si všechno, co k tomu potøebujete. A uvidíte najdou se lidé, kteøí ze vámi pøijdou a podpoøí vás! Správné øešení už najdete, pøijde to jakoby
s èistého nebe.
Vìøím, že okamžik, kdy budeme muset opustit tento svìt, je nám urèen osudem. Všichni
podléháme jakémusi tajemnému vedení. Jen si vzpomeòte, zda nìkdy nezakoušíte pocit, že je
vám nablízku milovaný èlovìk, který již dávno není mezi živými. A tento èlovìk vás vede
a pomáhá vám, pokud jste vnímaví a necháte se vést.
Mnohdy se ptám sám sebe, proè vlastnì tolik pracuji. Cožpak se nemohu spolehnout na to,
že ono už to nìjak dopadne? Èasto jsem na nohou už ve ètyøi hodiny ráno. Ale nemohu jinak.
Døímá ve mnì tolik myšlenek a nápadù, které musím uskuteènit. A to mne neustále pohání
vpøed. Mám intenzívní pocit, že je mým životním úkolem, abych mé nápady v oblasti ochrany
životního prostøedí a ochrany pøirozeného kolobìhu v pøírodì promìnil ve skutek. Pøitom to
množství práce, která je pro uskuteènìní mých zámìrù potøebné, nedìlám vždy rád. Ale
musím to vykonat, jinak to nejde. Je to tak jednoduché, nìkdy však pøece jen tìžké.
Vìøím, že mnoho lidí by se vaším pøíkladem nechalo vést. Jen jim to musíte umožnit.
Nesmíte se pøitom bát námahy, je potøeba jen neúnavnì pracovat a za tím, co dìláte, si
dùslednì a odvážnì musíte stát.
Náš podnik Ha – Ra Umwelt – und Reinigungstechnik obdržel v roce 1992 Evropskou cenu
životního prostøedí a v roce 1993 Komunální cenu za životní prostøedí.
Když jsem za mých mladých let zaèínal s fyzikálnì-mechanickým èištìním – proti
tehdejšímu trendu, který propagoval používání chemie- prohlašovali mne mnozí lidé za
blázna. Ale všem tìm, kteøí pøicházeli s pochybnostmi a kteøí mi chtìli líèit, že to
z nejrùznìjších dùvodù nebude fungovat, jsem tehdy øekl: „Já si jdu svou vlastní cestou a vy mi
všichni mùžete..........“ A to se vyplatilo. Šel jsem pevnì za svým pøesvìdèením.
Mým prvním vedoucím prodeje jsem na cestu kladl na srdce: „Jen se nikdy nepodøizujte,
a hlavnì ne u veøejných služeb, tedy u úøadù ! Jen nikdy nepøistupujte na kompromisy!“ Nebo
úøedníci a zøízenci, kteøí sedí v kanceláøích na svých jistých židlích nemají žádné zkušenosti
z praxe. Oni jen sedí nad svými papíry, ale vùbec nevìdí, jak to vypadá v praxi. Tito lidé nejsou
schopni posoudit, zda nový vynález pøinese kýžený efekt. Proto je nutno námitkám vznášeným
ze strany úøadù èelit.
Kvùli novým vìcem je nìkdy nutno zmìnit nebo upravit pøedpisy a naøízení a nesmí tomu
být naopak. Protože vždycky existují nìjaké nové vìci, ohlednì kterých ještì nebyla vydána
žádná úøední ustanovení èi smìrnice a úøedníci pak nevìdí, jak se mají rozhodnout a jejich
rozhodování se pak dlouho vleèe. To by vám mohlo dosvìdèit mnoho inovativních podnikatelù.
Zde se nesmí ustoupit! Pøed tìmito bariérami nesmíte kapitulovat.
Vždy již na samém zaèátku mé cesty mùj úspìch dosvìdèil, že mám pravdu. Fakta mluví
sama za sebe. Pomocí Ha-Ra produktù šlo všechno vyèistit mnohem rychleji, mnohem
dokonaleji a mnohem levnìji než doposud. A to zcela bez chemických prostøedkù, které se
doposud užívaly bìžnì na celém svìtì. Na 200 patentù, které jsem nahlásil i množství cen,
které jsem obdržel mne posunulo daleko dopøedu. V roce 1992 mi byla propùjèena „Evropská
cena životního prostøedí“ a na to jsem hrdý ještì dnes. Toto vyznamenání chápu jako dík za
moji neúnavnou snahu o zachování životního prostøedí – podle našeho firemního hesla „Aby
lidé, zvíøata i pøíroda mìli šanci“.
Je samozøejmé, že moje úspìchy pøivedly rùzné závistivce a padìlatele na myšlenku svými
podøadnými padìlky konkurovat mým výrobkùm a donutit mne k tomu, abych se vzdal. Avšak
veškerá soudní øízení vedená proti tìmto firmám vyznìla v mùj prospìch.
Melander – mé druhé životní dílo
Melander je mým druhým produktem. Tento druh ryby døíve neexistoval. Abych mohl tento
mùj nápad promìnit ve skuteènost, dlouho jsem spolupracoval s odborníky. Toto bádání trvalo
dlouhých 12 let, bìhem nichž bylo provedeno mnoho pokusù a to, co nás pohánìlo kupøedu,
byla pøedevším láska k živým tvorùm. Nebo tvorùm, které jsme chtìli chovat, jsme nejdøíve
museli porozumìt. Pokud chceme, aby maso námi konzumovaných zvíøat bylo prosto
stresových hormonù, mìli bychom dbát o to, aby zvíøata mohla prožít kvalitní život a aby cítila
naši lásku.
A tak tomu je i u našich ryb. Žijí životem, který je typický pro daný druh živoèichù. Dlouho
jsme pøemýšleli, jak bychom mìli uspoøádat jejich prostøedí, aby se v nìm dobøe cítily.
Pozoroval jsem velmi mnoho druhù ryb. Ne všechny jsou vhodné pro chov. Námi chované ryby
by mìly být družné, které vyhledávají spoleènost ryb téhož druhu a které bezpodmíneènì
nemilují pøímé sluneèní svìtlo. Melander patøí do èeledi sumcù. Tyto ryby milují temnotu,
blízkost a doteky mezi sebou navzájem a žijí v teplých sladkých vodách. Melander je køížencem
mezi asijským a africkým suncem, který žije v tropických vodách.
O ryby se zajímám již od dob, kdy jsem zaèínal „rozum brát“. V Maroku, kde si èas od èasu
dopøávám nìkolik dnù dovolené jsem mìl èas na to, abych podrobnìji studoval životní rytmus
moøských ryb. Jednoho dne jsem zpozoroval, že se voda v blízkosti pobøeží zabarvila do
èervena. Když jsem tento jev zaèal zkoumat blíže zjistil jsem, že toto èervené zabarvení moøské
vody bylo zpùsobeno tøením sardinek. Vidìl jsem, jak jsou rybí jikry neseny vodou ke
skalnatému bøehu. Zde se pak malinké sardinky líhnou ve statisícových množstvích.
Pomocí potápìèských brýlí a zvìtšovacího skla jsem pak toto úžasné divadlo pozoroval
zblízka. Vidìl jsem, jak v rybích vajíèkách jsou ukryty malinké zárodky života. Ty v sobì
ukrývají nezkrotný život. Když to pozorujete, pak pochopíte, co znamená slovo „Vitalita“
(latinské slovo Vita = život). Smyslem veškerého dìní v pøírodì je pøedávání nového života
a životní energie. K tomu si pøíroda hledá nejrùznìjší cesty a formy. Tato kreativita pøírody na
mne pùsobí mocným dojmem a dává smìr mým úvahám.
Øekl jsem si: chceme-li my lidé chovat ryby, pak máme úèast na síle života, která je v rybách
obsažena a je našim úkolem, abychom pøírodní kreativitu života poskytli rybám a tím i lidem.
Jsem pevnì pøesvìdèen o tom, že tato kreativní vitalita pochází z vody. Kvalita ryb je pøímo
úmìrná kvalitì vody, ve které tyto ryby žijí. Jelikož životním domovem ryb je voda, jsou tito
tvorové – a to jak v kladném tak i záporném smyslu - v plné míøe vydáni napospas látkám
a „informacím“, které pøijímají z vody.
Je-li voda, kterou nazýváme elixírem života, prosta veškerých škodlivin, pak má
blahodárný úèinek na všechno živé a tím i na èlovìka. Pro mne to znamená, že voda musí
obsahovat život. Tím nemám na mysli pouze konkrétní živé tvory, nýbrž i stav, který životu
pøedchází, tedy vlastnost vody vytváøet víry, její samoèisticí schopnosti a její schopnost být
nositelkou informací.
Døíve byl tento život obsažen ve zdravé vodì našich øek a moøí. Dnes je však naše voda
zamoøena umìlými hnojivy, splašky a odpady, které lze jen stìží, nebo které vùbec nelze
biologicky rozložit. Naše pitná voda z kohoutkù je nasycena škodlivým chlórem. Moøe jsou
otrávena rtutí a kadmiem. Ryby, které žijí v moøích již nejsou biologicky èistou potravou.
Pøídavné jméno „Bio“, kterým jsou oznaèovány nìkteré z našich potravin chápeme jako
mìøítko kvality, avšak ani takové potraviny nejsou úplnì prosté jedovatých látek. Vidíme-li
nìkterý potravináøský výrobek oznaèen nápisem „Bio“ (odvozeno od øeckého slova bios = život)
nesmíme to mylnì chápat a vyložit si to jako nefalšovaný pøírodní výrobek.
Ryby z takzvaných „pøírodnì èistých vod“ obsahují i umìlé látky, které se v pøírodì v této
formì nevyskytují, nýbrž pocházejí z chemických továren. Pro kvalitu rybího masa však není
zcela rozhodující skuteènost, zda byla ryba ulovena ve volné pøírodì èi zda vyrostla v chovném
zaøízení, nebo i v tìchto zaøízeních jsou pøi chovu používány sporné metody, napøíklad
nasazení antibiotik jako prostøedek proti nákazám nebo používání rùstových hormonù
v krmivech. Rozhodující vliv na kvalitu ryb má kvalita vody, ve které tyto ryby žijí.
Nyní si, milí ètenáøi, poslechnìte, co o kvalitì vody vypráví André Jaeger, špièkový kuchaø
ze Schaffhausenu, který na svém jídelním lístku nabízí speciality z Melandra Tento kuchaø
øíká:
„Díky sterilní mrtvé vodì z Rýna je maso ryb nepoživatelné. Moje restaurace „Rybáøský cech“
stojí pøímo na bøehu Rýna. Když pozoruji ryby, které plavou v takzvané „èisté“ vodì na tomto
úseku Rýna, pak vidím ryby s velkou hlavou a nevyvinutým, zakrnìlým tìlem. V této sterilní
a mrtvé vodì Rýna se totiž nemohou zdárnì vyvíjet. Tyto ryby zde již nenalézají žádnou živou
organickou potravu a následkem toho jsou oslabeny a jejich tìla jsou podvyživena. Voda v Rýnu
je chudá na živiny a nejsou zde pøítomny mikroorganismy. Z této vody vyprchal život.
Voda v Rýnu je nyní sice „èistá“, avšak je bez života, tedy mrtvá a rybám již neposkytuje
žádnou potravu. Takové ryby z mrtvých vod mnoha tokù bych nechtìl pøipravovat a jíst.
Proto jsem velmi rád, že pan Raab vytvoøil Melandra. Tato vynikající ryba dobude svìt!“
Tolik tedy citát kuchaøe André Jaegera.
Když dnes mluvíme o èisté vodì, pak máme vìtšinou na mysli vodu o kvalitì pitné vody. Ale
pokud zde mluvíme o kvalitì, jsme naprosto uvedeni v omyl. Protože takzvaná „Pitná voda“,
jak ji nazývají naši zákonodárci, je vlastnì mrtvá voda. Když do této sterilní pitné vody
nasadíme ryby, nemohou z ní èerpat skuteènou „životní energii“. Potøebné „životní informace“
z vody, ze které pochází veškerý život, mohou ryby èerpat pouze z vody zdravé. Žijí-li ryby ve
vodì zamoøené škodlivými látkami nebo i v takzvané pitné vodì, je jejich životní energie
ochromena. Pokud chcete, mùžete to pozorovat i v chování tìchto ryb.
Spodní voda filtrovaná a nasycená chlórem již vlastnì není kvalitní vodou. Mnozí vìøí
tomu, že voda z kohoutku je kvalitní. Ale to nám jen tvrdí politici a vodohospodáøi. Je to však
podvod. Nepo do této vody byl pøidán chlór a ten hubí všechno živé. Kromì toho chlór je jeden
z nejhorších karcinogenù.
Naše voda ze zemských hlubin ve švýcarském Oberrietu však žije a spolu s ní i ryby, které
v ní chováme. Díky Bohu, že politici dosud nevydali žádné zákony ohlednì vody z hlubin! Zde
mám na mysli to, že existuje celá øada zákonù týkajících se úpravy vody - tak zvané pitné vody
nebo vody z vodovodu. Avšak tyto zákony nám lidem a ani životu na Zemi neprospívají. Zákony
by vlastnì mìly být pøijímány, aby sloužily lidem a jejich životnímu prostøedí. Bohužel tak
tomu mnohdy není. Zákony jsou èasto vydávány jen ku prospìchu nìkolika málo vyvolených.
Pøedevším je to vidìt ve vodním hospodáøství. Zde jde jen o obchod!
Jak nám má mrtvá chlórovaná voda dodávat životní energii? Zákon nám však takovou
vodu naøizuje! Kdybychom se však více cítili spojeni s pøírodou, bylo by nám jasné, že takto
upravená voda ztratila svoji pøirozenost a tím i schopnost podporovat život.
Voda v Oberrietu, ve které naši melandøi žijí a vyrùstají, pochází z hloubky více než 1.300
metrù a je plna pøirozených vlastností, plná pøírodní energie. Po celá tisíciletí byla filtrována
vrstvami hornin uložených nad sebou. Tím byla zároveò i obohacena cennými minerály
a stopovými prvky. Díky tomu je tato voda naprosto èistá a souèasnì bohatá na minerály
a dùležité stopové prvky, pøedevším je však požehnána tím, že má uchovány pùvodní
vlastnosti vody, které není možno vysvìtlit jen jejím složením,
nýbrž jsou dány
i elektromagnetickou povahou této vody.
Kromì toho je voda obdaøená schopností vytváøet pravidelné víry, což mùžeme pozorovat
nejen na potocích s prùzraènou a èirou vodou, avšak ještì zøetelnìji pomocí elektronového
mikroskopu. To ostatnì hraje i dùležitou roli pøi samoèisticí schopnosti vody.
Když zrána pøicházím k chovným kádím s mladými rybièkami a ponoøím svou ruku do
vody, tu ke mnì rybky pøiplouvají a otírají se o mé prsty, jako by moji ruku líbaly. To je mùj
subjektivní pocit vùèi tvorùm, které chovám.
Pokud se zabýváte chovem živých tvorù, získáte k nim cit. Pak rozpoznáte, zda tito tvorové
skuteènì žijí hodnotný život a jsou nabiti životní energií nebo zda jen tupì a ztrápenì pøežívají
v nevyhovujících podmínkách. Postupnì se nauèíte i vycítit zdravotní stav ryb. Kdo je
vnímavý, mùže vycítit i jejich vitalitu.
Èistá a nezkažená voda je nositelkou životních informací – což je ovšem široké veøejnosti
sotva známo. Ryba, která v této vodì žije, nemusí vést boj o to, aby vùbec pøežila. Zde u nás
v Oberrietu je pro naše ryby pøímo radostí, že žijí v „prameni života“. Mám pocit, že naši
Melandøi jsou šastní tvorové.
Pøed naším spoleèným podnikem v Oberrietu. Neúnavnì pracujeme na uskuteènìní svìtové
novinky, farmy pro chov Melandrù v Oberrietu. Spoleèný úkol nás spojuje a díky nìmu pevnì
držíme pospolu.
Farma pro chov Melandrù v Oberrietu má rozlohu zhruba 38 tenisových høiš. Když jsem v roce
2003 poprvé stanul na okolních loukách, vytušil jsem podle uspoøádání horských høebenù, že
v hlubokých vrstvách hornin se nachází voda. Po vrtných pracích, které trvaly celé mìsíce jsme
narazili na vynikající termální vodu. I Rex se v této krásné krajinì cítí dobøe.
Farma pro chov Melandrù je provozována
svým vlastním a nezávislým systémem na
výrobu energie. Generátory ve sdruženém
systému na výrobu tepla a elektøiny jsou
pohánìny obnovitelnými druhy energie. Zcela se obejdeme bez fosilních paliv, dokonce
dodáváme pøebyteèný ekoproud do sítì.
V Oberrietu vyrostla nejvìtší farma pro chov Melandrù na svìtì. Melandøi vyrùstají zhruba ve
300 chovných kádích. Je – li využita celá kapacita farmy, dennì zde mùžeme zpracovat až 5 tun
rybího masa.
Zde, v „dìtském pokoji“ naší chovné firmy
se v kádích hemží více než tisíc malinkých
Melandrù. Jsou velmi spoleèenští
a vyhledávají vzájemnou blízkost.
V termální vodì bohaté na stopové prvky
a minerály rozvíjejí svoji vitalitu a rychle
zde rostou. Pohybem rybièek se ve vodì
tvoøí èetná kola a víry.
Než malinké rybièky vyrostou a než jsou pøemístìny do vìtších chovných kádí, vyžadují
intenzívní péèi.
K láskyplnému odchovu rybièek patøí od samého zaèátku kontakt chovatele s rybími mláïaty.
Èerstvì vylíhnutí Melandøi jsou sotva vidìt. Rybièky na obrázku jsou staré asi 5 dní.
Špièkový kuchaø André Jaeger navštívil testovací kuchyò naší farmy a vaøil pro nás. Tento šéf
Nobelovy restaurace „Rybáøský cech“ ve švýcarském mìstì Schaffhausen byl u Gault Millau
(Clé ï Or Bricard) dvakrát poctìn titulem „Kuchaø roku“. Obrázek nahoøe: medaile ï Or
salónu de ¾ Alimentation et des Acts Menagers pro naši Ha – Ra Reinigungstechnik.
Špièkový kuchaø André Jaeger ze Schaffhausenu pøi pøípravì rùzných specialit z Melandra
v testovací kuchyni naší farmy v Oberrietu.
Nechejme Melandra, a o sobì vypráví sám:
„Jsem lepší než bio“.
Mým pøedkem je vlastnì africká sladkovodní ryba. Avšak mùj objevitel nebyl
spokojen s obsahem minerálù a stopových prvkù v jejím mase. Chtìl mne zdokonalit,
chtìl mne vyzvednout do knížecího stavu a obdaøit mne životem odpovídajícím
tomuto stavu.
Dnes žiji jako Melander v chovném zaøízení postaveném speciálnì pro mne. Toto
zaøízení je izolováno od vnìjších vlivù a panuje zde uzavøený systém, kde platí
pravidla pøirozeného kolobìhu života.
Mojí potravou je výluènì pøírodní krmivo z kukuøice, sóje a ostatních èistých
pøírodních produktù, ve kterém nejsou pøítomny žádné hormony na urychlení rùstu,
antibiotika èi žádné jiné chemické pøísady.
Díky mému trojímu køížení jsou v mém mase ve zcela jedineèném pomìru obsaženy
minerální látky a stopové prvky, které jsou nezbytné pro lidské zdraví. V bìžném
potravinovém øetìzci se již dnes tyto látky témìø nevyskytují.
Zásluhou jedineèné vody z hloubky 1.360 metrù bohaté na minerální látky
a stopové prvky, která mino jiné v pomìru optimálním pro lidské zdraví obsahuje
vápník, hoøèík, draslík, železo, zinek a selen se mohu v tomto mokrém živlu cítit tak
výteènì.
Plavu v „živoucí“ vodì z termálního pramene o teplotì 28 stupòù a tìším se
láskyplné péèi lidí, kteøí se o mne starají.
Energie, která je potøebná pro mùj správný chov, je zde získávána nejenom
z pøebyteèného tepla termálního pramene, nýbrž i ekologicky spalováním použitého
rostlinného, fritovacího èi palmového oleje. Všechno v mém okolí funguje pøemìnou
pøírodních látek.
Mým pøáním je, abych až do okamžiku, kdy se ocitnu na stole, mohl žít život, který
je pøirozený mému živoèišnému druhu. Po chuové stránce nabízím tu nejlepší
kvalitu a pro všechny spotøebitele pøedstavuji chuový zážitek hodný knížete.
Jsem výsledkem dùslednì prosazované životní filozofie mého objevitele, který
svoji službou životnímu prostøedí chce dát šanci lidem, zvíøatùm a pøírodì. Na mém
vývoji pracovat tøináct let.
Tìším se, že Vám v budoucnosti posloužím vskutku knížecím chuovým zážitkem.
Moje zdraví je i Vašim zdravím!
Zpráva z laboratoøe Dr. Matta o analýze
Oznaèení vzorkù filé z masa melandra
vzorky èíslo 2007 – 4050/ 01
Celkové tuky ( rozklad kyselinou )
4,3
g/100g
Dusík N podle Dumase
2,87
g/100g
Hrubá bílkovina
17,9
g/100g
Zužitkovatelné uhlohydráty
0,0
g/100g
kJouly ( propoèteno )
463
na 100g
kcal ( propoèteno )
111
na 100g
Výživná vlákna, celkem
< 0,5
g/100g
Fluorid ( F )
0,13
mg/kg
Vápník ( Ca )
141
mg/kg
Železo ( Fe )
7,9
mg/kg
Draslík ( K )
4,060
mg/kg
Hoøèík ( Mg )
299
mg/kg
Sodík ( Na )
375
mg/kg
Selén ( Se )
0,42
mg/kg
Zinek ( Zn )
6,8
mg/kg
Zdroj: Chemicko – analytická laboratoø, Schaan, Lichtejnštejnsko
Pøi otevøení testovací kuchynì v Oberrietu byly nabízeny nejrùznìjší produkty z Melandra.
Pokrmy z ryb a jednohubky „Wienerli“ chutnaly i nejmenším strávníkùm.
Alternativa k uzeninám: Vídeòské párky
z Melandra. Jsou vyrobeny z èistého rybího filé
a neobsahují žádné maso. Pøesto však chutnají
jako vídeòské párky.
Paleta produktù z Melandra obsahuje
nabídku 26 vyzkoušených a osvìdèených
zpùsobù úpravy. Kuchaø André Jaeger pro
nás provedl jejich znalecké posouzení.
Bílá klobása z Melandra neobsahuje tuk, je
bohatá na minerály a stopové prvky a je v ní
síla termální vody z Oberrietu. Pøedstavuje
kulináøskou špièku.Oberrietu.
Øez Paté pøipravený z Melandra nabízíme
v mírné i pikantní variantì. Pøedstavuje
zvláštní kulináøský zážitek.
Uzené filé z melandra na sweet chili želé se
salátem ze zelených fazolek a s hoøèiènou
omáèkou
Picatta z melandra se zeleným chøestem
a vinaigrettou s datlovými rajèaty
Peèený melander na salátu z èínského zelí
se sezamovou vinaigrettou a wasali
krémem
Filé z melendra podle mlynáøky, s Fred Rice
a kari omáèkou
Melander v zelené rýži na citronovém
rizotu.
Z Melandra je možno pøipravit vynikající speciality. Špièkový kuchaø André Jaeger vytvoøil
v naší testovací kuchyni množství nových kulináøských specialit.
O vývoji Melandra
O
d roku 1995 jsem si dìlal mnoho starostí ohlednì realizace rybí farmy. Nápadù jsem
mìl dosti, ale k praktickému uskuteènìní jsem potøeboval mnoho odborníkù,
pøedevším také inženýry, kteøí mají know- how, aby byla zaruèena perfektní souhra
všech faktorù.
Všechno zaèalo ve sklepních prostorách našeho Ha-Ra školícího støediska v Quierschiedu
v Sársku, v polovinì devadesátých let. Tam stálo nìkolik pokusných kádí, ve kterých jsme
chovali první metrické centy sùmcù Melandrù. Ale s kvalitou zdejší vody a s kvalitou
zpracování ryb jsme nebyli spokojeni. Avšak musím zde kriticky pøiznat, že s tehdejším stavem
vývoje by se náš koncept prodeje Melandrù nemohl prosadit. V Oberrietu jsou mnohem lepší
podmínky. Pøedevším je zde vysoce kvalitní voda ze zemských hlubin, díky které má maso ryb
tak vynikající chu. Maso o tak vynikající chuové kvalitì bychom v Sársku nikdy nebyli
schopni vyprodukovat.
Dalším dùležitým faktorem je i pøítomnost vynikajících spolupracovníkù. Zde v Oberrietu
tvoøíme tým, ve kterém panuje velmi úzká spolupráce. Každý èlen našeho týmu má zcela urèitý
úkol, který musí pøesnì plnit. Nejdùležitìjšími èleny tohoto kolektivu jsou ty kolegynì
a kolegové, kteøí pøímo peèují o ryby. Ti pracují v tøísmìnném rytmu. Vždy v chovných kádích
žijí živí tvorové, kteøí potøebují starostlivý pøístup. Tito tvorové vycítí velmi rychle, zda jejich
ošetøovatelé berou svoji práci pouze jako svou profesi nebo zda do ní vkládají lásku a cit. Naši
pracovníci velmi rychle vnímají reakce ryb na krmivo nebo na pøípadné výkyvy teploty èi na
malé otøesy èi na jiné nepravidelnosti.
Pokud jde o krmivo, toto je vyrobeno výluènì ze zdravých a biologicky vypìstovaných
rostlinných produktù jako je kukuøice a sója a je zcela prosto pøísad jakýchkoliv rùstových
hormonù a lékù.
Nejsmutnìjší je dnes to, že v dnešní dobì lze jakoukoliv potravinu, a dokonce i chutnou,
vyrobit z kdejakého „ svinstva.“ Tak je možno zvíøata odchovat i na nekvalitním krmivu. To
však má negativní vliv na obsahu stopových prvkù, minerálù i Omega kyselin v jejich mase.
Kromì toho kvalita vody i krmiva má u ryb i vliv na chu jejich masa.
U mnoha druhù krmiv urèených pro naše domácí zvíøata bylo zjištìno, že pøidáním látek
na zvýraznìní chuti je u zvíøat vypìstována závislost na tìchto látkách, na druhé stranì se tím
i oslabí imunita našich domácích mazlíèkù, našich psù a koèek.
Do každé potravy je možno pøidat vùni èi pøíchu, na kterou si spotøebitel zvykne, a zaène
být na ní závislý. Vejdìte napøíklad do bufetu na èerpací stanici. Když tam vstoupíte èasnì
zrána, ovane vás svùdná vùnì peèiva. Toto zboží má však èasto podøadnou kvalitu. Zde se již
nejedná o žádné pøírodní produkty. Zde je pøidáno množství aromatických látek a chuových
pøísad - tedy mnoho chemie. Toto všechno pøi chovu našich Melandrù odmítáme! Našim cílem
je dosažení pøírodní chuti a snažíme se zdraví ryb chránit a uchovat pøirozenými cestami.
Ostatnì všechny naše chovné kádì jsou provozovány nezávisle na sobì. Každá z nich je
zásobována vodou z vlastního zdroje a má svùj vlastní systém biologického provzdušòování
a filtrace. Toto opatøení slouží k tomu, aby se v pøípadì jakýchkoliv nehod rozsah škod omezil
na minimum.
Ještì nìkolik slov k mentalitì Melandra. Je to velmi citlivá ryba. Na druhé stranì však
miluje spoleènost ryb stejného druhu, s nimiž žije v malém prostoru. Potøebuje cítit tìlesný
kontakt se svými druhy. Není to tedy ryba, která si v revíru brání své teritorium. Díky tomu, že
naše chovné kádì jsou dosti veliké a voda z hlubinného vrtu je velmi dobøe provzdušnìna, cítí
se zde naše ryby velmi dobøe. A to má velmi pøíznivý vliv i na chu jejich masa.
Co u Melandrù rovnìž neuniklo mé pozornosti, je i velmi rozvinutá senzibilita tìchto tvorù.
Zdá se, že již na vzdálenost desíti metrù dovedou rozpoznat duševní rozpoložení èlovìka, který
se pøibližuje k chovné kádi. Rozpoznají, zda je tento èlovìk pozitivního èi negativního smýšlení.
Vycítí-li tyto ryby „negativní“ vibrace, které tento èlovìk vysílá, ihned prchnou do rohu chovné
kádì. Nedovedu si vysvìtlit, jak je toto možné, avšak vím, že zde pùsobí jakýsi druh velmi
jemnì vyvinutého instinktu. Je možné, že ryby vycítí velmi jemné otøesy vyvolané chùzí
èlovìka nebo rozliší zabarvení jeho hlasu. Kdo ví?
Melandøi velmi zøetelnì ukazují jejich velmi vyvinutý instinkt, který jim signalizuje, zda
tvor, který se blíží k jejich chovné kádi, má s nimi dobré nebo špatné úmysly úmysly. Toto jejich
chování jsem pozoroval vícekrát. Uvedu jen jeden pøíklad. Jednou mne navštívil èlovìk, který
se zajímal o chovné zaøízení. Já jsem ihned vycítil, že tento muž je skepticky naladìn. Když
jsme se blížili ke kádi s dospìlými Melandry, již ze ve vzdálenosti deseti metrù vypukla mezi
rybami panika a Melandøi se zdìšenì rozprchli do všech smìrù.
Podobnì citlivì reaguje i náš pes, støední kníraè Rex. I on ihned vycítí, zda pøicházející
osoba chová averzi vùèi nám nebo vùèi naší práci. Jen tak mimochodem, i náš Rex si rád
pochutná na kousku masa z Melandra. Zajímavé ovšem je to, že rybami, která byly vychovány
v sárském Quierschildu, pohrdal. Tyto ryby byly chovány v normální vodì z vodovodní sítì.
Zde v Oberrietu však máme životodárnou vodu z hlubin.
Má pozorování živých tvorù mi prozradila, že jejich chovné podmínky zcela urèitì mají
dopad na senzibilitu tìchto zvíøat. Našim Melandrùm zajišujeme optimální chovné podmínky
ve všech stadiích jejich vývoje. Chováme je v podmínkách, které jsou specifické pro daný druh.
U Melandrù jsem se obzvláštì zabýval i tím, aby i jejich usmrcování probíhalo zcela bez
stresu. Když nám již Melander daruje svùj život proto, aby se stal naší potravou, pak bychom
mìli jeho život pøijmout s vdìèností. Když v dávných dobách lovci primitivních národù skolili
zvíøe, vzdali mu dík za to, že jim svou smrtí poskytlo potravu. I my se dnes opìt musíme snažit
mít v úctì život zvíøete, které jsme vychovali k tomu, aby se stalo naší potravou.
Po mnoha rùzných úvahách a konstrukèních návrzích jsme postupnì vyvinuli bezstresový
zpùsob usmrcování a to takový, že nevyvolává odpor ochráncù zvíøat a respektuje i zásady
citlivého zacházení s živými tvory.
V žádném pøípadì bych nechtìl, aby tato ušlechtilá ryba byla prodávána v obchodì pod
cenou. Vy, milí ètenáøi, musíte dostávat absolutnì èerstvou rybu ze atraktivní cenu
a prostøednictvím dodávkové služby, abyste ji mohli konzumovat se skuteèným požitkem.
Všechny objednávky jsou adresovány nám, my na nì ihned reagujeme a okamžitì se
postaráme o dodání rybích produktù spotøebiteli. Chci zcela vylouèit možnost, že by zákazník
dostal nekvalitní zboží. Za to osobnì ruèím svým jménem.
Prostøednictvím Melandra dodávám svým zákazníkùm i svoji životní filozofii. Melander
mùže zcela právem o sobì prohlásit : „Jsem lepší, než biopotraviny“. Nebo Melander vyrùstá
v naprosto bezvadné termální vodì z hlubin Zemì, ve vodì z hloubky 1.360 metrù, bohaté na
stopové prvky a minerály.
Jak získáváme energii
I
systém na výrobu energie musel být v naší rybí farmì jedineèný. V plné míøe si vystaèíme
bez fosilních zdrojù energie. To se nám daøí, protože používáme efektivní kogeneraèní
energetické zaøízení. Elektøinu si vyrábíme sami pomocí zaøízení, ve kterém ekologicky
spalujeme použité potravinážské a fritovací oleje. Kromì toho mùžeme tepelnou energii
rozvádìt pøes výmìník tepla do našeho topného systému. Velkou výhodou je pro nás i to, že
díky naší termální vodì, která má teplotu 31 stupòù, dosahujeme enormních úspor na
nákladech za vytápìní.
Vzájemná kombinace veškerých dnes dostupných technických možností nám umožòuje
nejenom to, že pøi výrobì elektøiny životní prostøedí nezatìžujeme, nýbrž i to, že životnímu
prostøedí prospíváme.
Našim prvním krokem bylo to, že jsme do našeho kogeneraèního zaøízení na výrobu tepla
a elektøiny poøídili filtr na zachycování sazí a speciální katalyzátor k vyvíjení zbytkového
kyslièníku uhlièitého. Látky, které nespotøebujeme, jsou pøemìnìny a navracejí se zpìt do
pøírodního kolobìhu. Díky tomuto zaøízení jsme zcela nezávislí na vnìjších energetických
zdrojích. Používáme takzvaný ostrovní zdroj energie a to nám skýtá naprostou energetickou
sobìstaènost. Elektøinu, kterou nespotøebujeme, dodáváme do veøejné rozvodné sítì jako
ekoenergii.
Celý tento energetický koncept pøedstavuje svìtovou novinku. Tento výše popsaný
propojený systém na výrobu tepla a elektøiny jsme ještì spojili se zaøízením na vyvíjení
bioplynu. V hale, kde se nachází celkem 200 chovných kádí, je za každou z tìchto kádí umístìno
separátní zaøízení na filtrování kalu a trusu. Trus je pak unášen vodou a od každé jednotlivé
kádì se pak dostává do spoleèného lisovacího zaøízení. Filtrací jsou z vody vychytávány
malinké organické èástice o velikosti jedné setiny milimetru. Tyto jsou pak v lisovacím zaøízení
slisovávány do briket. Tyto brikety jsou pak zmraženy a skladovány. V pøípadì potøeby jsou
pak brikety rozmraženy a spoleènì s jemnì rozemletým odpadem z rybích jatek je pak
necháváme zkvasit v zaøízení na výrobu bioplynu. Tím získáváme bioplyn, který je spalován.
Až 30% energie, kterou spotøebovávají naše motory vyrábìjící elektøinu, získáváme
z našeho bioplynu. Zbývajících 70% energie pro tyto motory získáváme spalováním použitých
fritovacích olejù.
Tyto dieselgenerátory jsou tedy pohánìny
spalováním rostlinných olejù, použitých
fritovacích olejù a bioplynu. Fosilní paliva zde
nepoužíváme vùbec. Tyto generátory jsou
schopny vyrobit 2x 320 KWh elektrické energie.
V našem zaøízení máme dvì jednotky, z nichž
každá má šest motorù. Veškerou elektøinu,
kterou u nás spotøebujeme, si tedy vyrábíme
sami, vèetnì elektøiny pro pohon vodních
èerpadel nacházejících se 200 metrù pod zemí.
Zde totiž jímáme vodu, která prýští z podzemí
a pomocí èerpadel ji ženeme nahoru.
Podzemní èerpadlo nacházející se v hloubce
200 metrù má výkon až 55 kubických metrù za
hodinu. Toto èerpadlo je naší vlastní konstrukce
a je možno jej nastavit na rùzné stupnì výkonu.
Máme zde více velikých zásobníkù na vodu.
Jakmile se tyto zásobníky naplní, èerpadlo
v hloubce 200 metrù se vypne samo. Jakmile
voda v zásobnících klesne pod urèitý stav,
èerpadlo se znovu uvede v èinnost.
Voda ve vodních zásobnících nepøichází do Na tomto nákresu je znázornìn energetický
styku s okolním vzduchem, a proto se do ní koncept a biologický systém kolobìhu vody
nemohou dostat rùzné škodlivé zárodky, které rybí farmy v Oberrietu
mohou být ve vzduchu obsaženy.
Voda z hloubky 200 metrù pod zemí je èerpána smìrem nahoru pod maximálním tlakem
3 Atm. Pøi tlaku 3,5 Atm by se již porušil obsah minerálù a stopových prvkù v této vodì a to
nesmíme dopustit.
Teplo používáme k vytápìní rùzných prostor v rybí farmì, napøíklad prostor, ve kterých
Melandry zpracováváme na rùzné produkty.
Pod všemi halami máme systém teplovodních trubek. Tìmito trubkami zahøíváme
prostory. Abychom zachytili teplo z generátorù na výrobu elektøiny, zahøíváme vodu pøes
výmìník tepla na 68 stupòù a tuto shromažïujeme ve velkých nádržích. Tato voda patøí do
topného obìhového systému. Pøívod této teplé vody je pak regulovám pomocí termostatù.
Kdyby dnes všichni lidé využívali energii, která je ukryta ve vodì, byly by energetické
problémy lidstva vyøešeny, o tom jsem pøesvìdèen. Doposud jsme neprozkoumali, jaké druhy
energie je možno z vody získat. V Oberrietu napøíklad vodì z hlubin odnímáme teplo a to pak
èásteènì pøemìòujeme na elektøinu. Avšak kromì toho ještì existuje zcela jiný zdroj energie,
který dosud zùstává bez povšimnutí, a k nìmuž se ještì vrátím. Tímto zdrojem by
pravdìpodobnì bylo možno v plné míøe nahradit fosilní zdroje energie, jako je uhlí, ropa
a zemní plyn, které se v zemi tvoøily po milióny let. Jakmile tyto zásoby spotøebujeme, budou
nenávratnì ztraceny. Kromì toho budou zásoby fosilních paliv na Zemi brzo zcela vyèerpány.
Tyto druhy paliva tedy nemají budoucnost.
Já se však ubírám jinými cestami. Já jsem chtìl vyrábìt potraviny bez použití energií,
které jsou škodlivé našemu prostøedí. Kdo nechce používat elektøinu získanou z jádra nebo
vyrobenou pomocí fosilních paliv, ten si ji musí vyrobit sám. Pøešel jsem tedy na princip
samozásobování elektrickou energií. Díky tomu jsem relativnì sobìstaèný – avšak to funguje
zcela jinak, než si to obvykle pøedstavujeme. Nebo energii, kterou si vyrobíte sami, nemùžete
využít bezprostøednì a ihned. Veškerou energii, kterou si sami vyrobíte, musíte dodávat do
veøejné sítì a pak si ji z této sítì odebrat nazpìt. Tak to vyžadují napøíklad nìmecké zákony.
Pøi této proceduøe jste však i trochu ošizeni. Protože za každou kilowatthodinu, kterou do
sítì dodáte, dostanete ménì penìz, než musíte oficiálnì zaplatit za stejné množství odebrané
energie. Toto nemohu uznat jako korektní. Proto jsem si prosadil, že množství energie, kterou
se sítì odeberu, zaplatím stejným množstvím energie, kterou do sítì dodám. Pokud do sítì
dodám více, než odtamtud odeberu, dostanu za to peníze.
Jak jsem se již zmínil, pøi výrobì elektøiny u nás v Oberrietu používáme organický odpad
z rybí farmy. Celé umìní spoèívá v tom, že rozkládající se organický materiál je beze zbytku
zhodnocen. Spoleèným kvašením trusu ryb a jateèného odpadu vzniklého zpracováním ryb
získáváme bioplyn, jehož spalováním vyrábíme elektøinu. Zbytky organických látek, které po
získání bioplynu zùstanou, je možno využít v zemìdìlství jako vysoce hodnotné organické
hnojivo. Veškeré látky se tedy po jejich pøemìnì opìt vrací nazpátek do pøírodního kolobìhu.
Jsem i toho mínìní, že bychom mìli využít i obrovské množství metanu, který se
v Nìmecku nachází v zemských vrstvách bohatých na uhlí. Tím bychom mohli za výhodných
nákladù pokrýt velkou èást naší spotøeby plynu a nemuseli bychom být tolik závislí na velkých
dodavatelích plynu jako je Gasprom v Rusku.
V budoucnosti však mùže pøi získávání energie hrát rozhodující úlohu síla, která je skryta
ve vodì. Mnoho jsem se ve svých myšlenkách znovu a znovu zabýval vlastnostmi vody – její
elektrickou vodivostí, její schopností být nositelkou života i její mohutnou samoèisticí
schopností.
Mezitím se však stále èastìji v myšlenkách vracím k otázkám získávání energie. To mi
èasto nedá v noci spát. Vìøím však, že i v této oblasti ještì najdu øešení.
Zcela jistì však vím, že pod elektronovým mikroskopem je ve vodì možno zpozorovat
miniaturní „energetické víry“. Pøi tlaku nad hranicí 3,5 Atm jsou tyto víry porušeny a rovnìž
jsou i eliminovány úèinky ve vodì obsažených minerálních látek. Nad touto tlakovou hranicí je
rovnìž narušena i elektrická vodivost vody. Vše je zde navzájem provázáno. Voda by rovnìž
nemìla proudit pøes kameny s ostrými hranami, nýbrž pouze pøes kameny hladkých
a zaoblených tvarù. Mechanickými vlastnostmi vody bychom se mìli zabývat mnohem více.
Nad tìmito otázkami se však dnes sotva nìkdo zamyslí. Já jsem však pøesvìdèen o tom, že
zde stojíme pøed velkou výzvou. Osudem každého vynálezce je být v životì osamocen. To jsem
zakusil již døíve pøi prosazování fyzikálnì – mechanického èištìní a i nyní pøi vývoji Melandra.
Avšak ani døívìjším vynálezcùm a objevitelùm se nevedlo jinak. Jako pøíklad zde mohu
uvést teorii relativity, díky níž se stal Albert Einstein slavným. V Einsteinovì dobì jí rozumìlo
jen velmi málo lidí. Tento objev byl lidstvem plnì docenìn až témìø o sto let pozdìji. Až díky
použití na bázi satelitù založené GPS – technologie bylo objasnìno, že tento objev je platný a že
musí být respektován. Døíve panoval názor, že se vìda bez této teorie obejde. Avšak výsledky v
oblasti urèování místa byly zcela jasné. Souøadnicové údaje se ukázaly jako mnohem ménì
pøesné. Díky použití takzvaného „Einsteinova spínaèe“ je umožnìno pøesné urèení místa
vojensky strategických cílù. Tím se pozdìji potvrdilo to, co døíve nebylo známo.
Einstein tehdy mluvil i o existenci takzvaných „èerných dìr“ ve vesmíru. Mohu vám
potvrdit, že i já jsem mìl bìhem mého asi pùl hodiny trvajícího „posmrtného zážitku“
prožitého na klinice pocit, že takovou èernou dírou procházím. Bylo to nìco na zpùsob tunelu,
kterým jsem pak proplul i nazpátek. Tento zážitek mne ovlivòuje doposud.
Od té doby se intenzívnì v myšlenkách zabývám silou vírù, zejména pak vírù tvoøených
vodou, nebo ony úzce souvisejí s životem, s pøenosem životních informací a s energií. To mne
nutí, abych to probádal. A tak se zabývám vším tím, pro co jsme dosud nenalezli vysvìtlení.
O Einsteinovi i o kvantové fyzice jsem velmi mnoho uvažoval. Vždy právì použitím
kvantové fyziky byl vysvìtlen problém, že nejmenší objekty ve vesmíru není možno
lokalizovat. Malou èástici nelze zjistit ani pøi malých a ani pøi velkých vzdálenostech. Spíše se
jedná o informaèní pole. O nìco podobného by se snad mohlo jednat i u „živé“ vody.
Vìøím, že vznik vírù ve vodì je možno považovat za nositele informací, které jsou možná
spojeny s nìèím jiným, od nás velmi vzdáleným. Od doby, kdy jsem prožil klinickou smrt, která
mi pøipomíná zkušenost podobnou èerné díøe, mne èasto napadají podobné myšlenky.
U èerné díry se vlastnì jedná o støed ve vesmíru, který do sebe vtahuje a následnì pohlcuje
okolní hvìzdy. Má tak mohutnou gravitaci, které není schopno uniknout ani svìtlo. Proto se jí
øíká èerná! Avšak podle tvrzení astrofyzika Stephena Hawkinka pøesto vychází z jejího nitra
zvláštní záøení.
Hmota v okolí èerné díry je nasávána do jejího nitra a pøitom se pohybuje po kruhové dráze,
která se stále více zužuje, takže tvoøí vír. Když se hvìzdy na své dráze „vstøíc své smrti“
pøibližují ke støedu èerné díry, jejich tvar je prodlužován, až se nakonec roztrhnou a zmizí
uvnitø èerné díry. Zajímavé je to, že pohlcená hmota vysílá záøení, které vychází ze støedu èerné
díry a má podobu svìtelného sloupu. Vychází toto záøení z nìjaké jiné dimenze? Je totožné
s tím, které jsem sám vidìl a prožil?
Einstein poznal, že nic není rychlejší než svìtlo, avšak pøesto bylo objeveno nìco, co se zdá
být rychlejší - a sice nekoneènì rychlé – avšak s rychlostí svìtla nemá nic spoleèného. Snad se
zde jedná o jakýsi druh vzájemného pùsobení energií, který ovšem nespoèívá v nìjakém
proudìní energie. Proto zde není žádná diskrepance vùèi teorii relativity, nebo se zde nejedná
o žádný tok energie. Pokud by výmìna mezi dvìma objekty byla rychlejší než svìtlo, mìlo by to
zásadní dùsledky na veškeré naše myšlení a poznání. Avšak pøece jen existuje jedno jediné, co
je rychlejší než svìtlo: Je to samotný vesmír, který nyní zrychlenì expanduje.
Kvantová fyzika popisuje rùzné úžasné jevy: Napøíklad se zjistilo, že jakmile se srazí dva
protony, uvolní se takzvané kvantové èástice. Ty jsou zvláštním zpùsobem jakoby vzájemnì
„spojeny“, protože mají spoleèný pùvod. Pokud nìco vznikne z jednoho bodu, napøíklad
svìtelná kvanta, je to spolu vzájemnì svázáno. Jedno vždycky v sobì vždy má zakódovanou
informaci druhého, nebo na obì je nutno pohlížet jako na jeden systém. Tím je popøena teorie
„lokální reality“. Èástice vzniklé v jednom bodì vždy zùstávají navzájem spojeny, nezávisle na
tom, jak jsou od sebe vzdáleny. Mezi obìma existuje vzájemná vazba.
Einstein popsal toto „vzájemné pùsobení na dálku“ jako porušení principu „lokálního
realizmu“. Einstein tento jev dokonce oznaèil jako „strašidelné“ pùsobení na dálku. Avšak dalo
se to i experimentálnì prokázat – žádné strašidlo v tom není. Jelikož všechno kdysi povstalo
z nejmenší èástice, a to v okamžiku velkého tøesku, nìkteøí vìdci se domnívají, že od okamžiku
velkého tøesku všechno v našem svìtì musí být navzájem spojeno. Všechno je jen pøíliš
provázané, než abychom to v našem svìtì mohli zpozorovat.
Dosud stále ještì nevíme, jak to všechno pøesnì funguje. Já se však domnívám, že je možné,
že víøivá energie, kterou mùžeme pøesnì pozorovat jak v èerných dírách tak i ve zdravé a èisté
vodì, s tím mùže souviset. Je možné, že vedle zcela jednoduchých pozemských jevù paralelnì
existuje ještì i nìjaký jiný, kosmický svìt. Stále znovu si kladu otázku, zda s tím nesouvisí i
mùj posmrtný zážitek.
Více než kdykoliv jindy pracuji na tom, abych energii ukrytou ve vodních vírech odhalil
a jednoho dne ji mohl ve velkém mìøítku pøedat do služeb lidstva. Jen bude-li mi byl dopøán
dostatek èasu, abych se tím mohl hloubìji zabývat!
Avšak i v mnoha jiných oblastech je ještì mnoho vìcí, které dosud nebyly objeveny. Tak
napøíklad takzvané neutriny. Ty prostupují celou Zemìkoulí, pronikají i tìmi nejtvrdšími
a nejžhavìjšími zemskými vrstvami. Mají jen velmi nepatrnou klidovou hmotu, je však docela
možné, že jsou nositeli druhu energie, kterou doposud neznáme.
Jsem pøesvìdèen o tom, že je zde Nìkdo – tøeba jej mùžeme nazývat Bohem - kdo naší Zemi
pøi jejím vzniku a rovnìž i pøírodním zákonùm, které na ní platí, vštípil øád. Našim úkolem je,
toto bohatství užívat zodpovìdnì! To je jedno z mých nejvìtších pøání.
Jsem pøesvìdèen o jednom: Vyøešení problému celosvìtové energetické krize je ukryto
v tajemství vody. Zde v Oberrietu jsme udìlali zaèátek. Je i dokonce možné, že se cítím být
veden zvláštní pozitivní energií tohoto místa. Poskytuje mi motivaci, abych i nadále hledal
všechno to, co podporuje život.
Ke spirálovým galaxiím, které se nacházejí v vesmíru, patøí i naše galaxie, mléèná dráha.
Uprostøed takovýchto galaxií je pøedpokládán výskyt èerných dìr. Zde vyobrazená galaxie
nese název Whirpoolova galaxie (M51). S víry takovýchto tvarù se mùžeme setkat všude
v pøírodì, a již ve struktuøe našich bunìk nebo nebo ve stukturách vody.
Na nehnojených chudých loukách se dodnes vyskytuje velké množství rozmanitých druhù.
Avšak následkem chemického hnojení dochází ke stále vìtšímu úbytku takových rostlin, jako je
tato místní orchidej.
Živoøící a nemocné lesy najdeme i ve zdánlivì škodlivinami nedotèených pøírodních lokalitách.
Stromy jsou postiženy „poruchami výživy“. Lesní pùda je vyèerpána jednodruhovými
smrkovými kulturami. Škodlivé látky v dešové vodì dovršují dílo zkázy.
Energetický koncept naší rybí farmy se v plné míøe obejde bez fosilních paliv. Náš propojený
systém na výrobu tepla a elektøiny, pomocí nìhož si vyrábíme proud, spoèívá na bázi dvou
dvanáctiválcových lodních motorù, které jsou pohánìny obnovitelnými zdroji energie, jako je
použitý rostlinný a fritovací olej. Až 30 % kapacity motorù mùžeme pokrýt vlastním bioplynem
získaným z rybích fekálií a z rybího jateèného odpadu.
Tyto dva lodní motory jsou schopny vyrobit 320 kilowattù proudu za hodinu. Díky tomu jsme
energeticky sobìstaèní. Pøebyteènou energii dodáváme do sítì. Do odvzdušòovacího systému
a do výfukového potrubí tìchto motorù byl poprvé ke katalyzátoru ještì namontován filtr na
zachycování sazí. Voda, kterou jsou tyto motory chlazeny je pøes výmìník tepla používána
k vytápìní chovné farmy.
Gigantický systém trubek vede od generátorù do tohoto speciálního prostoru. Zde stojí nádrže
vysoké asi 3 metry. Do nich zachycujeme vodu z hloubky 1.360 metrù. Ta má teplotu 31 stupòù.
Vedle se nachází výmìník tepla slouèeného systému na výrobu tepla a elektøiny. Toto zaøízení
zásobuje teplem a elektøinou celou chovnou farmu.
Èerpací zaøízení v hloubce 200 metrù pod zemí zachytává termální vodu a žene ji nahoru do
vodních zásobníkù. Tam se nachází další èerpadlo, které v pøípadì potøeby tuto termální vodu
pod tlakem 3 Atm. rozhání do rozvodných potrubí chovných kádí. Tøi veliké uzavírací kohouty
slouží k jištìní zaøízení.
Každá chovná káï je vybavena svým vlastním
filtraèním a èisticím zaøízením. Pod kádìmi
vedou jednotlivé rozvodné trubky pøivádìjící
èerstvou vodu.
Roboty na dávkování krmiva. Zhruba
každou hodinu projedou podél stropu a podle
zadaného programu nad každou chovnou
kádí nadávkují biologicky èisté krmivo
z kukuøice a sóje.
Melandøi milují pospolitost a temnotu.
Dorùstají do hmotnosti až 14 kg a dýchají
žábry.
Mohou však dýchat i kyslík ze
vzduchu.
Samièka vyprodukuje až 2000 jiker. Sameèek
na nì vyleje své sperma. Asi po 24 hodinách se
vylíhnou první malinké rybièky, které mìøí jen
zlomky milimetrù.
Každá chovná káï je vybavena vlastní výstupní rourou pro ryby. Tato roura rybám umožòuje
proplout do jiné kádì. Ryby jsou tøídìny a dávány k sobì podle velikostí. Hala je tak veliká, že
lidé, kteøí v ní pracují, se v ní pohybují pomocí elektrických vozíkù.
Pøi pohledu na horské øetìzy na okraji Sant Gallerského Rýnského údolí jsou nápadné pøíkøe
se svažující horské høbety. Toto zformování krajiny mne podnítilo k tomu, abych zde vrtnými
sondami hledal vodu. V této idylické krajinì jsou pøímo vedle naší chovné farmy nabízeny
produkty z Melandra. Èas od èasu zde osobnì pøivítám i naše zákazníky – viz foto.
Naši vodárnu vedle chovné farmy zdobí velkolepá vodní stìna, ze které padá naše termální
voda získávaná z hloubky 1360 metrù. Je to velkolepá atrakce pro každého návštìvníka.
Obrázek stavebního jeøábu na stranì 83 nahoøe ukazuje intenzivní stavební práce budoucího
zákaznického centra. Krajina, která si uchovala pùvodní ráz má pro mne velkou cenu. Hluboký
vztah mám pøedevším k vodì.
Každý pozemský život sestává hlavnì z vody. U medùz tvoøí voda až 80% jejich tìla. Ve vodì jsou
obsaženy dùležité stopy a otisky života, které bychom mìli zodpovìdnì využít pro náš život a pro
získávání energie.
Voda – zdroj života
V
oda je až do dnešních dnù nejvìtším tajemstvím na Zemi. Lidstvo sice vyvinulo veškeré
možné úsilí, aby dolétlo na Mìsíc nebo na Mars, avšak vodu dosud neznáme.
Voda je pùvodním zdrojem našeho života. Lidské tìlo obsahuje asi 63 procent vody.
Naše potøeba vody je veliká. Pokud rovnováha vody v našem organismu není neustále
vyrovnávána, jsme schopni pøežít jen nìkolik málo dní. Jedovaté látky, které v organismu
vznikají pøi látkové výmìnì, musejí být z tìla vyplavovány, jinak by se jimi organismus otrávil.
Zrovna tak jako v pøírodì, i v lidském tìle existuje kolobìh vody. Prostøednictvím tìlesných
tekutin, které se skládají hlavnì z vody, jsou k našim buòkám transportovány živiny a kyslík,
který pøijímáme dýcháním a kùží. I naše tìlesná teplota je zèásti regulována vodou, kterou
vyluèujeme v podobì potu. Tím se pøi pøehøátí mùže tìlo snadnìji ochladit.
V prùmìru spotøebujeme 2,8 litrù vody za den. Velkou èást tekutin pøijímáme v naší
potravì, protože i naše pevná potrava se skládá pøevážnì z vody.
Podíl vody v tìlech mnoha jiných živoèichù je mnohem vyšší než její podíl v tìle èlovìka.
Tìla medùz jsou z 98 procent tvoøena vodou, podíl vody v zelených listech obnáší asi 80 až 90
procent. Velké množství vody pøijímáme i pøi konzumaci zeleniny, ovoce, masa nebo ryb. Obsah
vody v rostlinách a zvíøatech, které požíváme, je spolurozhodujícím faktorem pro kvalitu naší
potravy. Prostøednictvím potravinového øetìzce však do našeho organizmu zèásti pøijímáme
i vodu, která pro naše tìlo nemá blahodárný vliv, nýbrž která naši vitalitu tlumí. Zdravá
a žijící voda však naproti tomu pro nás pøedstavuje skuteènou životní energii. Ta totiž
obsahuje všechny informace, které k životu potøebujeme.
Úspìšné geologické vrty v Oberrietu mne naplòují nadšením. Chci se pustit do dalšího
bádání ohlednì vody. O vodì toho víme dosud velmi málo. Já to však zmìním. Nemohu se totiž
smíøit s tím, jak s vodou zacházejí politikové. Ti nám nepøedepisují nic jiného než dezinfekci.
Ta však živou vodu zabíjí! Politická moc nám tedy pøedepisuje nìco, co je mrtvé! Ten, kdo
nìkdy pozoroval pohyby, proudy a víøení ve zdravé a žijící vodì to nikdy nemùže akceptovat. Ve
vodì je možno rozpoznat fascinující víøení a spirálové pohyby.
Zdá se, že takovéto formy pohybu existují všude ve vesmíru. Rovnìž i vìtry na naší Zemi
vznikají ve vírech, zpùsobených zemskou rotací, zemským magnetickým polem a kolísáním
atmosférického tlaku, ke kterému dochází v dùsledku rozdílného zahøívání rùzných zemských
oblastí. Mohutná proudìní vìtrù a souèasnì i mraky – to jsou faktory, které urèují klima. Víøivé
a rotaèní pohyby hrají velikou roli. Avšak vìtry i elektrické pole Zemì se mìní pod negativním
vlivem zneèištìného životního prostøedí. O tom by se mìlo mluvit mnohem více. Lidé jsou v této
oblasti velmi málo informováni. To se musí zmìnit. Musíme se nauèit poznávat tvorbu živých
struktur.
Mìli bychom se prostì zamyslet nad tím, v jak veliké míøe jsme ovlivòováni kolobìhem
vody na Zemi. Celkové množství vody na Zemi podle odhadù obnáší 1,40 až 1,60 miliard metrù
krychlových. Voda pokrývá více než 70 procent zemského povrchu. Vìtšinu z toho tvoøí moøe.
Sladká voda, kterou tak nutnì potøebujeme, je zde pøítomna pouze v množství asi 2,6 procent.
Velký díl z toho tvoøí voda ve zmrzlém stavu, zbývající voda se nachází hluboko v podzemí.
Pøi ochlazení pod hranicí teploty 4 stupòù se voda opìt rozpíná. Tím se stává lehèí a stoupá
nahoru. To chladnou vodu udržuje v pohybu. Led se mùže tvoøit pouze na hladinì. Led plave,
protože je lehèí, než teplejší voda vespod. To je dùvod, proè pod ledem mùže pokraèovat život.
Život je všude, dokonce i pod ledem. Všichni víme o tom, jakou sílu má voda, když zamrzá.
Pokud se dostane do pùdy, svým tlakem ji roztrhne. Ve srovnání s ostatními kapalinami voda
vykazuje zcela specifickou vlastnost. Za normálních okolností se pøi ochlazení kapaliny
smršují a pøi teplotì nula stupòù Celsia dosahují své nejvyšší hustoty. Avšak zamrzající voda
se pøi teplotì pod 4 stupni Celsia opìt roztahuje, což je skuteèná zvláštnost. Voda o teplotì pod
4 stupni Celsia se stává lehèí a tedy stoupá nahoru. To udržuje chladnou vodu v pohybu. Voda
o teplotì okolo ètyø stupòù je plná vitality. V proudìních a vírech do sebe mùže vstøebávat
kyslík.
Led je lehèí než ménì chladná voda pod ním – led plave. Vodní masy vždy zamrzají odshora.
Pod ledem mohou vodní živoèichové i rostliny pøeèkat dobu mrazù. Zde poznáváme mimoøádné
vlastnosti vody.
Voda zaujímá – a já to rád opakuji - ústøední postavení v žebøíèku mých životních hodnot.
Vždy i u mého vynálezu fyzikálnì-mechanického èištìní se vlastnì jedná o vodu. Pøi procesu
èištìní nesmí dojít k zatížení vody. Musí se navrátit zpìt do pøírodního kolobìhu. Vždy voda je
život. V ní je obsaženo všechno. Vodou všechno zaèíná, vodou i všechno konèí. Všechny
informace pocházejí z vody. Urèité zájmové skupiny ovšem tyto poznatky nadále zakrývají.
Moøe jsou dnes z velké èásti zamoøena jedovatým odpadem. To, co si chemické koncerny
dovolují napøíklad tím, že nechávají svùj odpad mizet v moøích, je katastrofální. Pøíští
generace zasluhují toho, abychom je litovali.
Vlivem pachových látek obsažených v moøské vodì jsou lososi mnohdy tak zmateni, že
nenajdou svá místa, kde se tøou. Nebo vezmìme si zneèištìní moøí ropou. Ropa, která je vlastnì
pøírodním produktem, je prudce jedovatá již
i v nejmenším množství. A zde jsem vyvinul
prostøedek, který je vysoce cenìn pøedevším
v pobøežních státech. Úèinkem tohoto pøípravku je
ropa v krátké dobì pøemìnìna na neškodné
substance. Jedná se o zcela pøírodní proces, který
je však zde urychlen.
Bohužel zde není vùle a ochota pochopit, že
urèité pøírodní procesy je pouze nutno obrátit, aby
se látky mohly vrátit zpìt do pøírodního kolobìhu.
Jednoduchým postupùm stojí v cestì zájmy velkých
koncernù. Soukromému podnikateli se jen ztìží
podaøí své vynálezy prosadit. Proti nìmu stojí
lobbistické zájmy mocných ropných spoleèností
a chemického prùmyslu, kterým – jak se zdá –
nejde o nic jiného, než o jejich zisky.
Naše voda je ohrožena a spolu s ní i veškerý
kolobìh života na Zemi. Zdá se, že varovné výkøiky
a protesty mnohých lidí jen ztìží zastaví její
pokraèující zneèišování. Ale tím promaròujeme
i dùležitý zdroj energie. Nebo zneèišováním vody
se tato energie vody ztrácí. Zde mám na mysli její
schopnost tvoøit víry, protože tuto schopnost U fyzikálnì – mechanického systému,
mùžeme pozorovat pouze u zdravé vody. který jsem vyvinul, je využívána velká
Mechanické vlastnosti vody - tedy její schopnost èisticí síla vody. Díky mikrovláknùm
tvoøit proudy a víry – jsou ještì velmi málo v oblasti nanovelikosti se použití chemicprozkoumány. Zde se odvolávám na úvahy Viktora kých pøípravkù stává nepotøebným.
Schaubergera, který rovnìž obšírnì popisuje
mnohé z jevù, o kterých se zde zmiòuji i já.
Lesy, pole a louky
P
øírodu bychom mìli bedlivì pozorovat! Avšak kdo se tím dnes ještì zabývá? Kdo dnes
ještì žije podle rytmu roèních dob, kdo se ještì øídí dobou rašení rostlin a dobou žní?
Mnozí lidé mi pøipadají jako slepí. I u mnohých z tìch, kteøí opustili brány univerzit je
zjevné, že již nejsou schopni správnì vnímat. Ti se již zpravidla odnauèili øídit se svou vrozenou
pozorovací schopností a svým instinktem. Mnozí studují biologii. Když se jich zeptáte i na ty
nejjednodušší vìci, jako je tøeba rašení stromù, zjistíte, že o tom nevìdí témìø nic. Mnozí
pøírodovìdci jsou dnes prostì pøíliš „zabednìní“ a již nechápou vzájemnou provázanost
a vzájemné vztahy, které v pøírodì panují.
Když se jen bedlivì podíváme kolem sebe, uvidíme boj o pøežití, kterému jsou dnes
vystaveni všechny rostliny a všichni tvorové. Velmi èasto jsem tento jev studoval u stromù
a dennì vidím, jak tìžko dnes o svùj život bojují. U našich stromù již dnes neuvidíte bujné
rašení; až pøíliš èasto mùžeme pozorovat, že jen živoøí! V našich lesích dnes panuje porucha
jejich vegetaèních a životních funkcí.
Uvedu zde jen jeden pøíklad: V dobách mého dìtství jsme nemìli tolik problémù
s lýkožroutem. Borovice a smrky jsou za normálních okolností bohaté na mízu, která je krví
rostlin. Pokud škùdci strom navrtají, zpravidla se v míze „utopí“ a v lepkavé pryskyøici
jehliènanù se zadusí. Strom se døíve bìhem 24 hodin sám dokázal „obvázat“ a tím
i zregenerovat. Mezitím se však vlivem negativních vlivù prostøedí tvorba pryskyøice znaènì
snížila. Suché døevo pak pøedstavuje pøíznivé podmínky pro škodlivý hmyz, jehož pøièinìním
pak strom odumøe.
Nebo jiný pøíklad: Smrky plodí šišky již ve velmi raném vìku – to je u tìchto stromù jakoby
výkøik o pomoc. Tyto stromy se ve snaze o zachování svého rodu snaží i ve svém raném vìku
„zplodit dìti“. Proto mùžeme vidìt šišky již
i u desetiletých smrkù, což je o dvacet let døíve. Již
nic nefunguje tak, jak by mìlo.
Stále se zhoršující stav našich lesù nás již
nemùže uvádìt v údiv; vždy prostøednictvím dešù
se do pùdy dostávají jedovaté látky a ty na
koøenovém systému stromù pùsobí rozsáhlé škody.
Do stromù se tak dostávají látky, které mají
zhoubný vliv na jejich vývoj.
Biochemikové a botanikové zjistili, že až do
hloubky asi 40 centimetrù pod povrchem pùdy je
všechno jakoby „zakonzervováno“. Zde již
neprobíhají žádné procesy tlení. Listí, které stromy
na podzim shazují, již nemùže setlít a nemùže se
tedy tlením rozložit na látky, které strom ke svému
životu potøebuje.
I roèní doby se již posouvají. Již ani nevíme, jak
vypadá správná zima. Døíve jsme si mohli v naší
zemìpisné šíøce poøádnì zabruslit. Kromì toho jsou
zimní mrazy velmi dùležité i pro pùdu. Mnoho odrùd
osiva potøebuje v pùdì projít mrazem, aby mohlo
zjara vzklíèit.
Vlivem emisí se dešová voda a tím i pùda stává
kyselou. Pøíslušné úøady se tomu snaží èelit
napøíklad velkoplošným vápnìním lesní pùdy. Odumírající a živoøící lesy jsou známkou
Avšak vzhledem ke krátkodobému úèinku vápence hlubokého narušení pøírodního systému
kolobìhu látek.
je toto opatøení nedostaèující.
Døíve se na pole vyvážely fekálie a pak se po poli rozházelo vápno – zøejmì jako katalyzátor.
Když však do pùdy sypeme samotný vápenec a žádné jiné látky, dosáhneme jen krátkodobého
úèinku. Kromì toho fekálie døíve nebyly tak zatíženy chemií jako jsou dnes. Ve vìtšinì
potravin jsou umìlé látky pro zvýraznìní chuti a jiné chemické substance. K tomu ještì rùzné
léky. To všechno prochází naší trávicí soustavou.
Vìdci zjistili, že spodní voda v našich støedoevropských šíøkách je až do hloubky asi
30 metrù zcela mrtvá, protože je silnì zamoøená chemickými látkami. Pøíèina tkví pøedevším
v chemických hnojivech, která používá vìtšina zemìdìlských podnikù, protože jen velmi málo
z nich se zabývá organicko – biologickým zpùsobem pìstování plodin.
Chemické hnojení má vliv i na kvalitu osiva. Avšak závislost zemìdìlství na chemickém
prùmyslu mùžeme pozorovat nejenom na tomto pøíkladu. V sedmdesátých letech byly
vlastnosti osiva upraveny zcela cílenì a to tím zpùsobem, že byl zmìnìn „mozek“ rostliny, tedy
aminokyseliny. Jen tak bylo možno dosáhnout toho, že rostliny se staly zpùsobilé k pøijetí
chemických hnojiv.
Pøitom mùžeme pozorovat zcela jedineèný efekt : nejprve se zdá, že osivo reaguje na
hnojiva velmi pøíznivì, avšak pak u nìho vznikne závislost na tìchto látkách. Pøi povrchním
pozorování vidíme, že osivo velmi dobøe prospívá – avšak to je jen vnìjší dojem. Toxické látky
mají nepøíznivý vliv na vnitøní kvalitu rostlin. A tak v pùdì narùstá obsah toxických látek a ty
se následnì dostávají do spodních vod – a to se dìje v celosvìtovém mìøítku. Nakonec se tyto
látky dostávají do vyšších vrstev atmosféry – tedy do stratosféry a odtud v podobì deštì opìt do
pùdy. Pomysleme jen na slouèeniny rtuti, které jsou vysoce prchavé a do atmosféry se dostávají
v plynném stavu.
A to je podle mého názoru i pøíèinou povodòových katastrof i snìhových kalamit. Rovnìž i
zmìny klimatu s tím souvisejí. Všechno je najednou naruby a spoluvinu na tom mají
i lobbistické skupiny chemického prùmyslu a množství emisí, které se dostává do stratosféry.
A my všichni jen pøihlížíme, jak chemické koncerny shrabují své miliardové zisky a jak nièí
naši Zemi.
Pokud bude používání chemických látek v pøírodì nadále stoupat, vidím budoucnost velmi
èernì. Èlovìk je zcela zjevnì slepý.
Velkoplošné a nadmìrné používání chemických hnojiv zhoubnì pùsobí i na rozmanitost
naší fauny a flóry. Døíve byla naše krajina bohatá na takzvané „hubené louky“. (Poznámka
pøekladatele: Jedná se o louky rozkládající se na neúrodné pùdì, avšak bohaté svou
rozmanitostí rostlinných druhù). Tyto louky sice hospodáøùm nepøinášejí takový užitek jako
louky na úrodných pùdách, zato však na nich rostou rostliny, které se staly vzácnými, jako jsou
orchideje, koniklec luèní nebo arnika. Ty zase poskytují pøíznivé podmínky pro život
ohrožených druhù motýlù a rùzných druhù jiného hmyzu, které jsou již na pokraji zániku. Tyto
takzvané hubené louky však nabízejí vhodné podmínky i pro rùzné druhy ptákù a drobných
savcù, kteøí na tìchto bohužel stále vzácnìjších lokalitách nacházejí svá útoèištì.
Pozorujte napøíklad srny ve vašem okolí. Ty se nikdy nepasou na zemìdìlských plochách,
které byly chemicky hnojeny. Toto je možno pozorovat i u zajícù nebo králíkù.
Následkem hnojení takovýchto pùvodních pøírodních ploch veškerá zvìø ubývá a mizí. Ale
je splnìna hlavní vìc : Zemìdìlci mají vìtší výnosy! Je to ale kuriózní: Zoologové i botanikové
dnes pozorují, že ve velkých mìstech se vyskytuje vìtší rozmanitost druhù rostlin i zvíøat než
na venkovì, v takzvané „pøírodì“.
Pro život v pøírodì je rozhodující vápník a hoøèík. To jsou ostatnì dvì minerální látky, které
jsou hojnì obsaženy v naší kvalitní vodì v Oberrietu. Díky tomu dobøe prospívají naši Melandøi
i lidé, kterým se tyto ryby dostanou na stùl. Avšak vápník a hoøèík potøebují i rostliny.
Podívejme se tøeba na strom. Jedna buòka si napøíklad vzpomene: Právì teï potøebuji ten
nebo onen stopový prvek nebo tu èi onu minerální látku - napøíklad železo nebo zinek. Tato
informace probìhne pøes milióny jiných bunìk až k vlasovým koøínkùm a ty pak potøebnou
látku „vytáhnou“ z pùdy. Úžasné je na tom ovšem to, že tyto vlasové koøínky vytváøejí roztok,
pomocí nìhož se potøebné látky z pùdy uvolní a který tyto látky na sebe naváže. To všechno
funguje „elektrickou cestou“ , ale my lidé dosud pøesnì nevíme, jak to vlastnì probíhá. Díky
Bohu za to, že buòky se dosud nedají øídit takovým zpùsobem, jakým je øízen stát !
V zuøivost mne uvádí když slyším, s jakou lehkomyslností urèitá lobbistická skupina
používá slovo „genová technika“. U genovì upraveného osiva je nám nalháváno, že když jsou
jednotlivá pole vzdálena 800 metrù od sebe, je tím zaruèena jistota, že upravené
a zmanipulované geny se na ostatní pole nerozšíøí.
Nic nelze zaruèit! Anebo naši pøíslušní ministøi a zástupci lidu v parlamentech si snad
opravdu myslí, že geny poskakují po polích metrovými skoky a že tuto osmisetmetrovou
„bezpeènostní vzdálenost“ nejsou schopny pøekonat ? Pitomost! Vždy manipulované geny
budou do okolních zón pøeneseny vìtrem, ptáky a hmyzem a tam se smíchají s pøírodními
geny.
Navzdory mnoha vzneseným pochybnostem je podle pøíslušných zpráv roènì do Evropy
pøivezeno zhruba 15 miliónù tun geneticky upravené sóje a k tomu nìkolik dalších miliónù tun
zbytkù geneticky upravené kukuøice. Tyto plodiny se používají pøi výkrmu zvíøat. Pøedpisy
Evropské unie stanoví, že maso, mléko a vejce od takto krmených zvíøat nemusejí být
oznaèeny. Pouze u bioproduktù platí zákaz používat geneticky zmanipulované krmivo. Avšak
nevíme, jaké dlouhodobé následky to mùže mít!
Tím zanecháváme našim dìtem budoucnost jako z hororového scénáøe. Avšak ani na tom
není dosti; v souèasnosti se uvažuje i nad možností, že by mohlo být ke konzumaci schváleno
i maso klonovaných zvíøat, jako v USA.
Nyní nìkolik slov o mravencích, které tolik obdivuji a kteøí se na celém svìtì pøizpùsobili
nejrùznìjšímu životnímu prostøedí. Tento druh hmyzu má v pøírodì zcela zvláštní funkci.
Mravenci jsou totiž schopni regenerovat a obnovovat místa, kde došlo k poškození životního
prostøedí.
Kromì toho je dùležitá souèinnost rùzných pøírodních látek v pùdì. Mouèka z rozemletých
hornin nesoucí oznaèení „W1“, kterou jsme pøed lety vyvinuli za úèelem ozdravení lesní pùdy
zohledòuje všechny tyto poznatky. Tento pøípravek „W1“ obsahuje osm substancí. Tyto jsou
rozemlety a zkapalnìny. Vyvinuli jsme i vlastní postup, který nám umožòuje úspìšné ošetøení
lesních ploch. Tímto pøípravkem jsme z vrtulníkù postøíkali nìkteré lesy v severním Sársku
a v Lucembursku. Navzdory veškerým oèividným úspìchùm nám lesní úøady neposkytly
žádnou podporu a my jsme byli donuceni k tomu, abychom výrobu tohoto prostøedku opìt
zastavili.
Úèinek námi vyvinutého pøípravku „W1“ spoèívá v tom, že tento pøípravek nastøíkáme na
listí listnatých a na jehlièí jehliènatých stromù. Tím ovlivníme obsah chlorofylu v listech nebo
v jehlièí a to nám pomáhá vyrovnat negativní proces zakonzervování pùdy. Jak již bylo
uvedeno výše, zakonzervování pùdy ( tedy absence baktérií, které zpùsobují tlení ) je patrno
až do hloubky 40 centimetrù pod povrchem. Tomu musíme èelit. V lese musejí opìt probíhat
zdravé procesy tlení, díky nimž se spadané podzimní listí rozloží a tím se promìní ve zdravou
lesní pùdu.
Když jsme v následujících letech porovnali lesy ošetøené našim pøípravkem s neošetøenými
lesními plochami, u ošetøených ploch byl zaznamenán viditelný a výrazný úspìch.
Získávání surovin - šetrným zpùsobem
O
bšírnì jsem se zabýval i problémem získávání døeva. Døevo potøebujeme k výrobì
papíru. I na pùdách chudých na živiny by mìlo být vysazováno to, co na nich mùže
vyrùst. I pùdy chudé na živiny se mohou stát úrodnými, když je osázíme správnými
plodinami. K tomu musíme zvolit nejprve nenároèné rostliny. Ty vyprodukují humus, který
pùdu obohatí. Pak již na tìchto pùdách mùžeme pìstovat i jiné druhy rostlin.
Je lajdáctvím, když pùdu znehodnotíme pìstováním døevin, které z ní vysají živiny nebo ji
znehodnotíme tøeba získáváním bioplynu a tím zpùsobíme, že se tato pùda stane nezpùsobilá
pro pìstování potravináøských plodin. Èetné monokultury napøíklad smrkù èi borovic, které
vidíme na tolika místech, pùdu jen vysávají a nedovolí vzejít ostatním rostlinám. U smíšených
lesù je tomu zcela jinak. Rùzné druhy stromù umožòují, aby v pùdì probíhal rùznorodý proces
tlení.
I v teplých krajinách zemìkoule jsou na úrodné pùdì pìstovány napøíklad palmy, ze
kterých je získáván olej. Ty však vysávají úrodnou pùdu v jejich okolí. Správnìjší by bylo,
kdybychom na neúrodných místech a v pouštích èi stepích pìstovali rostliny, které pùdu
obohacují. V Saudské Arábii jsme pøed nìkolika lety odstartovali pokus. Vybrali jsme si k tomu
pozemek a chtìli jsme ukázat, jakým zpùsobem je možno i pouštní oblast promìnit na úrodnou
pùdu. Semena trávy jsme zabalili do urèitého druhu jílu, který má schopnost na sebe vázat
vlhkost a tuto vlhkost si i udržet. Tento jíl na sebe navázal noèní rosu a tu pøedal pùdì. Semena
trávy zaènou klíèit a vytvoøí vrstvu trávy, která spustí do pohybu pøírodní kolobìh.
Po urèité dobì je pùda schopna udržet vlhkost ve stále vìtší míøe. Díky procesùm tlení se
pùda stane zajímavou i pro jiné druhy rostlin. Tím se pomalu rozbíhá proces, následkem nìhož
se pùda stává stále více úrodnou.
Návrhy jsme rovnìž pøedložili i papírenskému prùmyslu. Pro získávání døeva, které by
bylo možno použít k výrobì papíru jsme navrhli rostliny, které mají schopnost rychle vyhánìt
ratolesti. Po uplynutí dvou let by se tyto ratolesti mohly oøezat a zpracovat na papír a rostliny
by se mohly ponechat, aby rostly dále. To by bylo lepší, než kácet cenné porosty starých stromù.
Budou-li lesy naší planety nièeny i nadále, oteplení klimatu se urychlí. Postižená oblast
zpustne a stane se neúrodnou. Tam, kde jsou ještì lesy, je nutno je zachovat, vždy ony jsou
plícemi Zemì a ony zadržují vodu a díky nim pøicházejí pravidelné deštì a právì lesy chrání
pùdu pøed pøehøátím a vysušením.
Existují døeviny, urèité druhy listnatých stromù, které mají jen skromné nároky na vodu
a kterým se dobøe daøí i v nenároèných pùdách.
Máte-li patøièné vìdomosti a umíte-li pøírodu
správnì pozorovat, pak jste i schopni správnì
rozhodnout, do jakého prostøedí jaký druh
porostù patøí. Základním kritériem pro toto
rozhodování je znalost zemìpisné polohy,
klimatických podmínek a složení pùdy v daném
regionu. Nemùžete sázet cokoliv a kdekoliv se
vám zamane. Musíte umìt rozlišit i velmi jemné
rozdíly. Správná výsadba se obejde bez
chemického hnojení.
Na Zemi je vlastnì dosti mnoho ploch, které
by bylo možno využít, napøíklad v Alžírsku. Je
dosti mnoho chudých oblastí, která je možno
zvelebit, aby se staly úrodnými. Chcete-li však
cokoliv podniknout v cizí zemi, musíte si nejprve
vybudovat styky s místními domorodci, protože
jenom ti vám mohou poskytnout potøebné
znalosti místních podmínek.
Odkud já sám získávám regenerativní
suroviny pro mé Ha-Ra výrobky, je moje
Náš pøípravek Saponella pro praèky
tajemství. Prozradím jen jedno. Pokud si ze zemì a myèky nádobí je založen na bázi pravého
nìco berete, musíte do ní i nìco vrátit.
mýdlového kamene a mýdlového koøene.
Pokud jde o výrobu našeho výrobku Naše Ha – Ra výrobky dodáváme do více
Saponella, pak zdùrazòuji, že v tomto výrobku je než 50 zemí.
obsažen pravý mýdlový kámen a pravý mýdlový koøen. Jednou, když jsme jeli na oslících, jsme
objevili velmi hodnotný mýdlový kámen, který jsme pak vytìžili z hloubky tøí metrù pod zemí.
Musíte si již vypìstovat odhad a cit, abyste vycítili, co je kde pod zemí ukryto. Po vytìžení
mýdlového kamene jsme toto místo opìt zakryli pùvodní zeminou a vysadili jsme tam lískové
oøechy, kterým se tam dobøe daøí.
Pro výrobu našich pøípravkù jsme smíchali mýdlový kámen z Asie a mýdlový koøen
z Austrálie. Pozdìji jsme pak mýdlový kámen dováželi z Turecka, kde jsme ovšem nejprve
museli odkrýt velké nalezištì. Odkrývání naleziš je zèásti velmi namáhavé a je k tomu
potøeba mít hluboké znalosti o pùdách a jejich složení. Naše Zemì v sobì ukrývá veliké
bohatství regenerativních surovin. Vìdomosti o kolobìhu v pøírodì nám umožòují toto
bohatství využít, aniž bychom Zemi drancovali. Právì toto šetrné zacházení je jedinou cestou,
kterou se v budoucnosti musíme ubírat, pokud na naší Zemi chceme pøežít. Aby pøíroda, èlovìk
i zvíøata mìli šanci !
Alternativní ayurveda – co to vlastnì je ?
N
aše výrobky „Aglaia“ s takzvanými „ayurvédickými“ látkami jsou opravdovým
úspìchem. Mnoho lidí sice ví, k èemu jsou tyto látky dobré, ale sotva kdo ví, odkud
pocházejí. Tyto látky pocházejí z indického pralesa. Takovéto úèinné látky jsou
obsaženy napøíklad v urèitých døevinách. Není možno je napodobit, musíte je prostì nìkde
najít.
Mohutné pralesy na naší Zemi jsou pro naše klima nepostradatelné. Tam, kde se pøíroda mùže
volnì vyvíjet, tam ještì mùžeme nalézt pùvodní sílu pøírodních látek, které v ayurvedické
medicínì hrají dùležitou roli.
Slovo „Ayurveda“ pochází z indického sanskrtu a jeho pùvodní význam je „vìda o životì“,
(indické slovo Ayur = život a slovo Veda = vìdìn ). Je to oznaèení pro tradièní indické
léèitelské umìní, které je staré snad i 5000 let a jeho nauka zahrnuje jak fyzické tak i duševní
aspekty života. Tato nauka je ucelenì uspoøádána. Jsou známy spisy, které dokládají, že již
v šestém století pøed Kristem indiètí lékaøi umìli velice pøesnì popsat anatomii lidského tìla.
Mìli rovnìž i hluboké znalosti o lidském metabolismu, trávení i o krevním obìhu.
V Ayurvedickém léèitelském umìní jde o pøedcházení nemocem a o odložení nezdravých
návykù. K posílení obranných sil organismu jsou doporuèovány pøírodní potraviny, voda
a bylinné èaje. V indické filozofii se vìøilo na velmi jemné informace, které jsou nám
zpøístupòovány prostøednictvím zvláštních zážitkù, ale i prostøednictvím potravy. Já si
myslím, že i mùj zážitek z klinické smrti, který jsem prožil, k takovým zážitkùm patøí. Od té
doby mám pocit, že jsem více pøístupný i pro ty nejjemnìjší informace. Nacházel jsem se mimo
svoje tìlo a zpátky jsem se vrátil jako úplnì jiný èlovìk.
Chemickou cestou se nikdy nepodaøí získat látky v té podobì, v jaké se nacházejí v pøírodì.
Nebo tyto pøírodní látky obsahují více než to, co je možno destilovat nebo syntetizovat.
Obsahují životní informace a nesou v sobì zárodky života. Chemickou cestou sice mùžeme
vyrobit urèité jednotlivé substance, které se vyskytují v pøírodì, avšak pøírodní látky pøi tom
mùžeme nanejvýš napodobit. Pøíroda se naproti tomu vyznaèuje vysoce ucelenými vztahy. My
lidé jim v jejich souhrnu rozumíme snad z jednoho procenta. V každém pøípadì je v celku
obsaženo více, než je možno vyjádøit èásticemi celku, o tom jsem pevnì pøesvìdèen. Ayurveda
má celostní povahu, je to celostní medicína a spiritualita.
Naše výrobky Aglája, ke kterým patøí èisticí prostøedky, pøípravky k ošetøení pokožky
a krémy, jsou založeny na pøírodních látkách, tak jak je mùžeme nalézt v pøírodì. Tyto látky
nejsou mìnìny chemickými procesy.
Kromì toho se podaøilo vlákna fyzikálnì-mechanického èištìní sladit s lidskou pokožkou.
K produktùm Aglaia doporuèujeme mycí rukavici.
Podívejme se na mycí lotion z našeho sortimentu „Aglaia“, který se používá na tìlo a vlasy.
V tomto lotionu jsou obsaženy rùzné ayurvedické substance, které vlasùm propùjèují hebkost a
pøirozený lesk. Když se, milé ètenáøky a milí ètenáøi, nìkdy pozornìji zadíváte na lidi, které
potkáváte, pak zjistíte: Mnozí mají vlasy køehké, matné, vybledlé a poškozené - a to
následkem nezdravých chemických pøísad obsažených ve vlasových šampónech.
Zpùsob, jakým tyto na trhu bìžnì prodávané pøípravky úèinkují je takový: Mají za cíl vlasy
rychle odmastit, ale také co nejrychleji vytvoøit novou mastnotu, abyste si co nejdøíve vlasy
znovu museli mýt. Lidé jsou takto vìdomì vedeni k rychlé spotøebì vlasových šampónù, aby
koncerny mìly vìtší obrat.
U našich ayurvédických pøípravkù se vypadávání vlasù ihned zastaví a poklesne tvoøení
lupù. Vlasy opìt zpevní a jsou zdravé.
Koneèky vlasù je možno díky jejich stavbì pøirovnat ke koneèkùm jedlového jehlièí. Každý
jednotlivý vlas se rozvìtvuje jako výhonek jedle. V místech, kde se vlas rozvìtvuje se usazuje
mastnota. Ta se musí mytím odstranit, aniž by se pøitom vlas vysušil. Vlasy nesmí být
rozdrolovány agresivními mycími prostøedky.
Chemický prùmysl má se svými pøípravky na mytí vlasù a na péèi o vlasy tak velký úspìch
z toho dùvodu, že pomocí úèinných látek, které rozpouštìjí mastnotu vlastnì zbavuje vlasy
tuku. Vlasy se tedy vysušují a potøebují další ošetøení jinými produkty. Pøitom je pro dosažení
lesku vlasù mimo jiné používán i silikon.
Úèinkem tìchto mnohých rozdílných produktù jsou dráždìny vlasové koøínky. Tyto pak již
nejsou schopny tvoøit tuk nebo jej zase tvoøí v nadmìrném množství. Buòky se nejprve vùèi
chemickým prostøedkùm brání, pak jim ovšem nejsou schopny odolávat.
Pøi používání produktù ayurvédy si vlasy uchovají hebkost. Tyto pøípravky neodstraòují
z vlasù mastnotu agresívním zpùsobem.
Podle stavu našich vlasù se ostatnì pozná i to, jak kvalitnì se stravujeme. Jedovaté látky se
totiž ukládají ve vlasech a v naší tukové tkáni. K tomu je ještì nutno pøièíst i to, že obecnì jíme
pøíliš mnoho potravin s obsahem tukù podøadné kvality.
Co se týká tukù. Znám osobnì dosti mnoho výrobcù uzenin. Ti až z 80 procent používají tuk,
který pøibarvují potravináøskými barvami K tomu pøidávají aromatické látky na zvýraznìní
chuti, takže spotøebitel má dojem, že jí chutnou a zdravou potravinu. Ale všechna tato chemie
je pro náš organismus zhoubná – jsou to jedy s pomalým a plíživým úèinkem. Já sám jsem po
mnoho let takovouto potravu konzumoval a tím si znièil zdraví.
Spotøebitelé bohužel mají sklony k tomu, aby kupovali takovéto bezcenné a dokonce
i škodlivé potravináøské výrobky, a to jen proto, že jsou levné a že mají pìkný vzhled. Místo
toho by si obèas mìli koupit nìco hodnotnìjšího, aby svému tìlu - a tím i svému zdraví – dopøáli
nìco dobrého. Vždy naše zdraví je to nejcennìjší, co máme! K èemu vlastnì máme
zdravotnické úøady?
Jíme až pøíliš mnoho pokrmù bohatých na tuky, které naše tìlo nemùže zpracovat.
Organismus tuky ukládá do takzvaných tukových polštáøù a v nich jsou usazeny jedovaté
látky v obsažené v potravinách. A totéž platí i pro naše vlasy. Strava pøíliš bohatá na tuky jim
škodí stejnì jako to množství chemických pøípravkù, kterým vlasy musejí odolávat.
Ayurvedické látky jsou dobøe snášeny a schopny se pøírodní cestou odbourávat. Bohužel ze
strany oficiálních míst je jim prokazována malá dùvìra. Radìji sázíme na chemicky vyrobené
látky, které umožòují mnohem vìtší finanèní zisk. Pøedpokladem pro kvalitu ayudvedických
látek je ovšem èistá a nezatížená pøíroda. Je-li voda na naší Zemi zneèištìna, a se již jedná
o vodu dešovou, o vodu v moøích a øekách èi dokonce o zásobárny spodních vod a tím i o zdroje
pitné vody, pak nám bude jen málo platné, když se budeme øídit ayurvédickými radami a pít
mnoho vody a bylinných èajù a jíst pøírodní potraviny.
Mnoho doporuèení v oblasti výživy patøí do sféry ayurvédské nauky, pro každý
charakteristický typ se zde nabízejí specifické rady. Kromì toho existují i urèitá zásadní
pravidla, která mùže dodržovat každý, kdo to se svým zdravím myslí vážnì. Tak bychom
napøíklad mìli jíst jen tehdy, když cítíme hlad, v poledne je nejlepší sníst jen jedno hlavní jídlo
bez rùzných vedlejších chodù. Jíst bychom mìli, když jsme v dobrém duševním rozpoložení,
mezi jídly bychom mìli dodržovat nejménì tøíhodinové intervaly a nejíst až do pocitu úplného
nasycení.
Pokud si ayurvédické rady vezmeme k srdci a budeme jíst nezávadnou potravu a pokud
budeme chránit pøírodu, urèitì nám bude odmìnou dobrý a kvalitní život.
Politika je pøekážkou pro alternativní cesty
U
nás se politici zdají být „vševìdoucí“. Ano, je to tak! Døíve se takto chovala církev. Proè
se církve pøed nìkolika staletími tolik rozmohly? Vrchnost si prostì øekla: „ Budeme
lid držet v poslušnosti a dùležité informace mu zamlèíme“. Katolická církev napøíklad
zavedla zpovìï. To jí umožnilo vìdìt o každém všechno a tím si nad ním i udržet moc. Šlo jí jen
o moc. Já sám jsem katolicky vychován, tedy vím, o èem je øeè.
Dnes si však takovéto poruèníkování nemusíme nechat líbit. Dnes máme možnost dostat se
k informacím, které jsou nám ze strany oficiálních míst èasto zatajovány. To je nakonec
i úèelem této knihy. Vyzývám vás všechny: Nevìøte oficiálním místùm a nenechejte ukolébat
tím, co øíkají!
Vysokými finanèními èástkami, které jsou vìnovány na výzkum, jsou vìdci ovlivòováni ve
své znalecké èinnosti a proti tomu se musíme bránit. Jen si pomysleme, že velké farmaceutické
koncerny nechají roènì protéci zhruba ètyøi miliardy Euro urèené pro výzkum na univerzitách
a ostatních výzkumných zaøízeních. K tomu ještì dostává každý výzkumný ústav na
univerzitách i peníze pøes pøíslušná ministerstva, tedy prostøednictvím politikù.
Jde nám o to, abychom v boji za dobrou vìc nepøistupovali na žádné líné kompromisy.
Chceme–li nìco zmìnit, musíme zaujmout pevný a rozhodný postoj vùèi úøadùm a velkým
koncernùm. Nenechme ze sebe dìlat hlupáky a nenechme se obelhávat sdìlovacími
prostøedky! Pokraèující pustošení našeho životního prostøedí musíme zastavit, aby èlovìk,
zvíøe i pøíroda mìli šanci!
Za takovýchto pomìrù již zde nelze mluvit o nezávislém výzkumu. Vìdci jsou pøímo
kupováni. Každopádnì se o to snaží velkoprùmysl. Na experty a znalce je nutno pohlížet
nanejvýš skepticky!
Když jsme zde v Oberrietu vyprodukovali Melandra jako vysoce kvalitní zdoj výživy, vùbec
jsme nemohli poèítat s tím, že bychom nalezli podporu. Tu jsme nenalezli ani u politikù a ani
u potravináøského prùmyslu. Ba právì naopak. Házeli nám klacky pod nohy. Vìdìli totiž, že
pokud se náš koncept všeobecnì prosadí, bude to znamenat menší obrat pro chemický
prùmysl. A to pøece není v jejich zájmu.
Cožpak se tìmto koncernùm jedná o každého jednotlivého èlovìka a o jeho zdraví? Nikoliv,
jde jim jen o to, aby na nemocech co nejvíce vydìlali. Napøíklad farmaceutický prùmysl
vydìlává na tom, když lidé stonají a ne na tom, když se dìlá všechno možné pro to, aby si udrželi
své zdraví. Bohužel má chemický prùmysl mocné lobbistické skupiny, které mají vliv na
politiku. Kromì toho jsou mnozí z politikù s tìmito odvìtvími prùmyslu spojeni a na
pochybných produktech vydìlávají. Ano, dnes se mnoho zástupcù zájmových skupin angažuje
v politice a tito lidé rozhodují o smìrnicích ohlednì životního prostøedí a ohlednì zpùsobu
zacházení s naší pøírodou. Pak nás neudivuje to, že není uèinìna pøítrž umìlému hnojení a že
neplatí žádný zákaz pro mnoho farmaceutických a chemických výrobkù. Vždy jejich prodejem
se dá vydìlat velmi mnoho penìz.
Naše výrobky z Melandrù nepotøebují být vylepšovány žádnými chemickými pøísadami.
Kdo jí potraviny pøipravené z Melandrù, ten již nemusí užívat rùzné potravinové doplòky, jako
jsou napøíklad stopové prvky, aminokyseliny a vitamíny. Pøi správném stravování jsou tyto
pøípravky zbyteèné.
Problém hájení zájmù ze strany velkých
koncernù se projevil již pøi realizaci mého
konceptu fyzikálnì-mechanického èištìní. Zjevnì
zde není vùle, aby pøi èištìní bylo upuštìno od
používání chemických pøípravkù. Prùmysl se
èasto staví lhostejnì vùèi tìmto snahám. Vìdomí,
že musíme brát ohled i na budoucí generace, zde
naprosto schází.
Nìkteré podniky dnes levným zpùsobem
vyrábìjí optické napodobeniny našich produktù.
Tyto padìlky ovšem nemají dlouhou životnost.
Když se totiž nìkterý výrobek brzy opotøebuje,
musíte si rychle koupit nový a to tìmto firmám
pøináší i vìtší zisky. To není v souladu s mojí
životní filozofií. Mojí snahou je zamezit zbyteèné
výrobì, která je zdrojem dalšího odpadu.
Levnì vyrábìné zboží nemá dlouhou životnost.
Rychle se promìní v odpad. Na tom samozøejmì
vydìlají mnozí, avšak nikoliv naše životní
prostøedí. A to všechno nám naši politici zamlèují.
Avšak tento zcestný pøístup znamená pro naše
životní prostøedí, avšak i pro Vás, milé ètenáøky
a milí ètenáøi jen ztrátu!
My se však s naší produkcí Melandrù ubíráme
zcela jinou cestou. Základem naší rybí farmy je
My, tedy moje žena Pia a já, se neúnavnì filozofie, která je pøínosná pro život. My usilujeme
zasazujeme za nový koncept výživy. o pøirozený kolobìh látek v pøírodì. Naše motto
Dvakrát týdnì jíme pokrmy z Melandra a zní: „Aby èlovìk, zvíøata a pøíroda mìli šanci“.
od té doby se cítíme výteènì.
O kolobìhu života a o jeho narušování
V
eškerá chemická léèiva èlovìk vlastnì „odkoukal“ od pøírody. Avšak molekulární
spojení, na jejichž bázi jsou tyto syntetické látky založeny, se již èasto nejsou schopna
pøírodní cestou odbourat. Jsou to látky získané umìlou cestou, jsou pøírodì cizí a tudíž
ji i zatìžují.
Když se doèítám, že v jednom preparátu je obsaženo tøeba deset nebo dvacet složek, pak by
u každé z nich mìla být i možnost její eliminace a jejího pøirozeného odbourání. Avšak tak tomu
není. Když nìkteré chemické koncerny napøíklad píší, že jejich výrobky jsou z 80% biologicky
odbouratelné, je to jen klam a blábol. Kde zùstává tìch zbývajících 20% ? Všechny látky
musejí mít schopnost se biologickou cestou rozložit, pokud mají být navráceny zpìt do jejich
kolobìhu.
My, lidé od Ha-Ra naproti tomu mùžeme smìle tvrdit, že pomocí mé metody založené na
fyzikálnì-mechanickém úèinku èisticích vláken umíme v nejkratším èase všechno vyèistit
témìø stoprocentnì biologickým zpùsobem. Ale právì to se oficiálnì nesmí øíkat; údajnì prý to
porušuje konkurenèní práva a moc chemických koncernù.
Podívejme se jenom na to množství pracích prostøedkù, které mají i pøíjemnou vùni. Ty
obsahují vonné pøísady i barviva, které se v pøírodì nemohou rozložit. To se nemùže podaøit ani
té sebelepší èisticí stanici, syntetické látky se v ní odbourat nemohou. Nebo vezmìme si tøeba
zamoøení vody substancemi, které jsou obsaženy v pilulkách proti poèetí. To jsou obrovská
množství škodlivin, které se dostávají do odpadních vod a pak nazpìt do kolobìhu pitné vody,
a to nikoliv v homeopatických dávkách. To pak nutnì má i negativní úèinky na mužskou
plodnost. Sníženou plodnost má stále více mladých mužù, dnes se jejich poèet udává až na
30 %.
Avšak naše voda z hloubky až 1.360 metrù je naštìstí tìmito látkami doposud nedotèena.
Vysoká plodnost našich ryb, které v této vodì žijí a plodí èetné potomstvo není náhodná.
Dokonce i odpadní voda, která v naší rybí farmì v Oberrietu vzniká, u nás hraje dùležitou
roli. Prochází pøes filtry, zachycené organické èástice pøicházejí do zaøízení na výrobu bioplynu
a zde získáváme velká množství bioplynu; ten zachytáváme do zásobníkù a následnì jej
využíváme pro výrobu elektøiny.
Oèištìná zbývající voda je svádìna do biologického jezírka a odtud do malého kanálu, který
se nachází 200 metrù za naší firmou a není napojen na veøejnou kanalizaèní sí; tento kanál je
souèástí našeho uzavøeného systému. Voda v nìm je pøíznivì ovlivòována pøítokem naší vody
z hlubin. Jelikož naše voda z hlubin žije, obohacuje i naši mikroflóru a mikrofaunu.
Koncept naší rybí farmy v plné míøe spoèívá na kolobìhu látek v pøírodì, pøièemž toto
chovné zaøízení samotné je èištìno pomocí úèinku pozitivních baktérií. Ve speciálnì
vyvinutých kádích se prùbìžnì zachycují exkrementy ryb a ty jsou spolu s rybím jateèným
odpadem zpracovávány na bioplyn. Odpady ze stanice na výrobu bioplynu se dají využít jako
hnojivo.
Díky využití tepla z hlubin zemì a díky bioplynu je rybí farma schopna si až ze 40% sama
pokrýt svou spotøebu energie. Kromì toho ještì máme náš vlastní provázaný systém na výrobu
tepla a elektøiny, pøièemž pøebyteèná elektøina je dodávána do veøejné sítì. Chov Melandrù
tedy nepøedstavuje žádné nároky pro energetické zdroje. Vezmeme-li v úvahu, že veškerá
moøe i sladkovodní plochy jsou dlouhodobì pøetìžovány nadmìrným lovem a úbytkem stavu
ryb, pak naše chovné zaøízení pøispívá k zachování stavu ryb na naší Zemi. Tím èelíme úbytku
zdrojù této pro lidstvo tak dùležité potravy. Vysíláme dùležitý varovný impuls, aby se ryby
nestaly nedostatkovým, a tedy i stále dražším a vzácnìjším zbožím. Skuteènost je taková, že
oceány i velká sladkovodní jezera jsou stále více drancovány nadmìrným lovem. Stav ryb se
nestaèí obnovovat. Kolobìh a pøirozená rovnováha v našich moøích již nefunguje.
Na pøíkladu naší farmy pro chov Melandrù však chceme ukázat, že existují i jiné cesty.
Pokud naši spotøebu potravin budeme ve stále vìtší
a vìtší míøe pokrývat pomocí ekologicky orientovaných rybích farem podobným naší farmì
v Oberrietu, mohly by se stavy ryb v našich moøích a
jezerech opìt obnovit. Zároveò však by také muselo
skonèit zneèišování vod a používání umìlých hnojiv.
Vždy již všude došlo k vyhynutí vodních
mikroorganismù, které pøírodní kolobìh látek udržují
v chodu. Politikové nám namlouvají, že máme
k dispozici èistou pitnou vodu. Tato voda však již v sobì
nenese žádný otisk a žádnou stopu života.
Dùležité je, aby každý z nás a to na jakémkoliv
místì zapoèal vyvíjet snahy, aby se tìmto fatálním
regulacím pøírody zamezilo. Vždy systémy odvìkého
kolobìhu látek v pøírodì mùžeme ovlivòovat z rùzných
stran. Abychom znovu pozitivnì ovlivnili pøírodní
rovnováhu na Zemi, musíme nasadit síly na mnoha Za Melander farmou teèe malý
místech souèasnì. My zde èiníme první krok. Tím vnitrozemský potok. Je napojen do
urèitì alespoò trochu pøispìjeme k záchranì naší zbytkové filtrované vody z rybí farmy.
Zemì. K nasazení svých schopností pro záchranu Dochází v nìm tak o obohacení mikro
pøírody a èlovìka jste povoláni i Vy. Pak to bude šance flórou a faunou spodní vody z rybí
pro nás pro všechny.
farmy.
Místo doslovu : Jak se to všechno sebìhlo
S
tále znovu a stále více je o mne známo, že disponuji znaènì velikým materiálním
bohatstvím. Skuteènì jsem mìl možnost vydìlat velké množství penìz. Avšak vlastnì
nikdy jsem nemìl èas k tomu, abych své prací zasloužené peníze utratil. Pøesto však není
snadné, své nabyté peníze „uhlídat“. Èasto je to mnohem tìžší, než je vydìlat. Pokud chcete
uskuteènit velké projekty, musíte peníze držet pohromadì a šetøit, jinak se vám to nepodaøí.
Pokud chcete ve svìtì prosadit nìco nového, potøebujete k tomu pøedevším nápady, odvahu
a sílu; avšak bez penìz to sotva dokážete.
Dùležitým pravidlem je plnì se soustøedit na své úkoly. Kromì toho musíte zùstat skromní
a udržet si kázeò.
Mezi lidmi je urèitì dost dobrých nápadù. Politováníhodné je však to, že v dùsledku špatné
politiky jsou peníze rozdìlovány libovolnì a jednostrannì, takže nejsou k užitku tìm, kteøí své
inovativní nápady chtìjí promìnit ve skuteènost.
Vlastnì se mi v mých mladých letech ani nejednalo o to, abych vydìlal mnoho penìz; spíše
jsem chtìl jen realizovat své vynálezy a dát lidem k dispozici mé fyzikálnì-mechanické èištìní.
Po mých prvních úspìších se však mnou používaných výrobkù chtìli zmocnit jiní. Nejprve jsem
získal úspìch pouze jako obyèejný èistiè oken. Do dnešních dnù jsem držitelem dvou svìtových
rekordù; jeden rekord mám z roku 1979, ten druhý je z roku 1984 a získal jsem jej v Basileji.
Tehdy jsem za témìø tøi hodiny perfektnì oèistil 638,3 ètvereèních metrù okenních ploch.
Najednou se však na mých nápadech chtìli podílet všichni.
Jak to jen ten Raab dokázal, ptali se všichni a chtìli kupovat mé výrobky. Tím se mi daøilo
pøicházet k penìzùm a díky tomu jsem mìl štìstí financovat stále nové projekty a nakonec i
rybí farmu. Byl jsem napøíklad pozván na svìtovou výstavu do Amsterodamu. Pøesto, že jsem
byl jako obyèejný èistiè oken dennì ve styku s tou nejhorší špínou, všimli si tam mých vzornì
pìstìných rukou. To mé hostitele pøesvìdèilo a vzbudilo to u nich zájem o mé výrobky.
Po mém pøekvapujícím úspìchu jsem mohl mé èisticí pomùcky prodávat po celém
Holandsku. Ty však bylo potøeba nejprve vyrobit. Z poèátku jsem musel rozjet výrobu ve sklepì
mého obytného domku v Sársku. Chtìl jsem èistit naprosto jiným zpùsobem, než tehdy bylo
bìžné. Špínu je nutno z povrchu „strhnout“ - øíkal jsem si. Špína nese „negativní náboj“.
Nejprve jsem provádìl pokusy s koòskými žínìmi, pak jsem narazil na monofilová vlákna. Pak
následovala mikrovlákna, dnes pracujeme s nanovlákny s úèinky ultrazvuku. Až do té doby se
muselo pøihodit mnoho náhod , øekl bych, že i vnuknutí, než jsem mohl uskuteènit plány, které
jsem mìl pøed oèima. Nikdy by se to neuskuteènilo, kdybych ve správném okamžiku nepotkal
správné lidi.
Když jsem v mladých letech èistil okna na univerzitì v Saarbrückenu, vždycky jsem si
všímal, co vlastnì èistím. Vždy jsem mìl vztah k vìcem, které jsem èistil. Mé oèi ovšem
objevovaly i jiné vìci, než jen špínu. V regálech knihoven jsem vidìl množství knih; vidìl jsem i
zvláštní obrazy, které visely v rámech.
Jednoho dne jsem se zamýšlel nad odstranìním mastnoty bez použití chemie. Nápad, jak
by to mohlo jít jsem dostal, když jsem spatøil obraz, na kterém byl výjev, jak lidé v Amazonii
èistí hrnce. Používali k tomu jíl a øíèní písek. Pomocí toho mastnota rychle mizela. Jak je to
možné? Vždy mastnota se ve vodì nerozpouští! Tu jsem dostal nápad: Na špínu a mastnotu se
musí jinak – pomocí pøírodních prostøedkù, bez použití chemie, bez použití prostøedkù, které
se v pøírodì nevyskytují, nýbrž pomocí toho, co je všude kolem nás.
Zemì nám nabízí všechno, èím mùže odstranit naši neèistotu, a èasto i tu velice odolnou.
My však vyrábíme umìlé látky, které se v pøírodì nevyskytují a pak máme problémy. Takovéto
látky pak mùžeme odstranit jen s pomocí ještì silnìjších chemických pøípravkù.
Pøíroda má nesmírnì velikou regeneraèní schopnost Všechno umí opìt rozložit na pùvodní
látky - jen musíme vìdìt, jak.
Po mých úvahách a prvních pokusech jsem
chtìl vyvinout zvláštní vlákno. Ve stádiu
experimentù jsem jezdil od jedné tkalcovny ke
druhé. Pátral jsem a hledal jsem správné vlákno,
které by neèistotu odstraòovalo tak, že by ji
uvolnilo a že by se tato neèistota sama integrovala
nazpìt do pøírodního kolobìhu.
Mého nápadu se ujala firma Girmes v Krefeldu
a pomocí speciálního postupu vyrobila vlákno
podle mého pøání. Další vývoj ubírající se smìrem
k mikrovláknùm pak pozdìji pøevzaly jiné firmy.
Pak projevila ochotu o spolupráci firma Beyer
a ta vyrobila vestanové vlákno. Špínu a nikotin je
nejprve nutno uvolnit, teprve pak mohou být
odstranìny. K tomu se používají zcela tenká
vlákna, která si ještì uchovávají urèitou tuhost.
Zde se jedná o jedineènou souhru více komponentù,
které dohromady zaruèují èisticí úèinek.
Naše dnešní vlákna pøedstavují další vývoj.
Intenzivní èisticí síla našich produktù, které se
zároveò chovají šetrnì k ošetøovaným povrchùm je
Program èištìní a péèe vyvinutý firmou za prvé dosahována kvalitou používaných
Ha – Ra je založen na ayurvedických materiálù a jejich zvláštním uspoøádáním. Za
látkách. Rukavice, která je souèástí druhé zde praskáním malinkých vodních bublinek
tohoto programu je vyrobena z vláken dochází k ultrazvukovému a kapilárnímu úèinku
fyzikálnì - mechanického èištìní a je a ten umožòuje èištìní až do hloubky tìch
sladìna tak, aby pøíznivì pùsobila na nejmenších pórù. Tato vlákna jsou vyvinuta na
lidskou pokožku.
bázi mých veškerých zkušeností v oblasti èištìní.
Normálnì pøíliš mnoho neètu, jen více
pøemýšlím, pozoruji a zkouším. Pøesnì tak tomu bylo i tehdy, když jsem byl upozornìn na
pøírodní léèitelské umìní ayurvédy. V dobì, kdy moje firma dostala zakázku na provedení
èisticích prací na univerzitì v Saarbrückenu jsem vyvinul èištìní pokožky. Jednoho dne mi
pouhou náhodou v regálu tamìjší univerzitní knihovny padla do oka kniha o léèitelském
umìní starých Indù. Zeptal jsem se, zda si ji mohu vypùjèit. V této knize jsem pak nalezl
potøebné podnìty.
Proè mi padla do oka právì tato kniha? Narazil jsem na ni, jako by mùj pohled byl nìkým
øízen. Tato kniha vzbudila moji pozornost proto, že byla tolik špinavá. Ležela v horním regálu
na ostatních knihách, byla zcela pokryta prachem a pavuèinami. Setøel jsem prach a špínu
a uvidìl jsem nadpis. Tak jsem našel knihu, která mne velmi zaujala. V ní jsem nalezl to, co
jsem hledal.
Pokud se s našimi nápady opravdu ztotožníme a pokud jsme ochotni udìlat všechno pro
jejich uskuteènìní, pak mùžeme cítit, že jsme nìèím vedeni. Jakási síla nás pøivede na správná
místa a ke správným lidem, kteøí nám pomohou a ukáží další cestu. Když se nìco podaøí, je to
vždy souhra vìtšího množství pøíznivých okolností.
Sami nezmùžeme nic. Nejprve se musejí setkat správní lidé, teprve potom se vìci pohnou
kupøedu. Mnohé z nápadù, které jsem v minulosti mìl, jsem bohužel neuskuteènil; do cesty
k jejich uskuteènìní zasáhly jiné vlivy.
A ani není možné, aby èlovìk uskuteènil všechno. A proto se soustøedíme na to a dáme
pøednost tomu, k èemu jsme vedeni a co je nìjakým zpùsobem pro nás výhodnìjší. Nechci a ani
nemohu øíci, èím je zpùsobeno to, že se události sebìhnou právì tak nebo onak, avšak všiml
jsem si, že tomu tak je.
Vím, že se nechávám vést lidmi, s nimiž se setkávám, mými nápady i událostmi, které se mi
pøihodí. Tak tomu bylo i u Melandra. Okolnosti mého onemocnìní byly natolik závažné, že jsem
musel hledat cesty k alternativní výživì. Mùj vnitøní popud byl pøitom tak silný, že jsem se
v myšlenkách stále zabýval rùznými možnostmi.
A pøíležitost byla najednou tady! Zamýšlená možnost se mìní ve skuteènost. To je velmi
obohacující skuteènost, která je dùvodem ke spokojenosti. Chci jen každému poradit:
Zaposlouchejte se do svého nitra a splòte úkol, ke kterému vás nabádá váš vnitøní hlas – by by
to byl i úkol tìžký. Pak se dostaví úspìch i radost. Avšak na zaèátku je mnoho námahy, úspìch
tam však není.Úspìch pak urèitì pøijde, o tom jsem pevnì pøesvìdèen. Jen musíte mít kázeò
a vytrvalost. Tak vznikl i náš Melander, „šastná“ to ryba, které je dopøáno vyrùstat tak, jak
to tento druh živoèicha vyžaduje. V Oberrietu, v termální vodì bohaté na stopové prvky
a minerály, kterou získáváme z hloubky 1.300 metrù. Všechno, co musíme pro melandra dìlat
je uspoøádáno tak, že se to mùže vracet zpátky do pøírodního kolobìhu života.
Nech náš melander promluví sám
a vyslechnìte si jeho filozofii: „Jsem lepší než bio“.
Zpracoval: Dr. Gertrud Schmidt-Gramsch
Foto: www.voltmer.de
Z nìmeckého originálu pøeložil Alois Sobotka
Lichtenštejnsko

Podobné dokumenty

Vlastivědné listy, č. 1, březen 2004, ročník 12

Vlastivědné listy, č. 1, březen 2004, ročník 12 vody, s prokopanou hrází a dnem zarùstajícím bohatou škálou bylin a náletem stromù. - kanál od Markova rybníka po vtok do Bìlé: zde bylo koryto potoka upravováno, místy zahlubováno nebo rozšiøováno...

Více

Randál 2000/5-6

Randál 2000/5-6 kámošky. To vodskoèí vo nìjakej ten kus, a to celý se vopakovalo, dokud tu mašinu nesložil.....Chtìl bych vidìt, co to udìlalo s jeho vidlema..... Nìkdy ve tøi ráno jsme dopili poslední lahváèe, ty...

Více

2/2010 - Hlas mučedníků

2/2010 - Hlas mučedníků Nakonec jako zázrakem nebyl Chin uvìznìn, ale vrátil se ke své manželce. Zanedlouho se vzpamatoval z útrap, které prodìlal ve vyšetøovací vazbì. A stále více musel pøemýšlet o Biblích, které byly n...

Více

ročník lix duben 2004

ročník lix duben 2004 ností z dějin, ale Bohem, který se mu osobně dal poznat v živé víře provázející sladkost na duši a nová veliká radost ze života jako z největšího Božího obdarování. Je mnoho svědectví dnes věřícíc...

Více

Zpěv vznešeného heslo

Zpěv vznešeného heslo 21.  a naléhavì prosí svého vozataje: "Kršno, zajeï mezi obì vojska, 22.  abych si prohlédl bojové øady svých úhlavních nepøátel døíve, nežli se s nimi utkám. 23.  Dovol  mi  spatøit  muže,  kteøí ...

Více

„I zatroubila první polnice…”

„I zatroubila první polnice…” kteøí chrání spoleènost pøed zloèinci v dobì míru a pøed nebezpeèím zvenèí v dobì války. Tøetí, a nejpoèetnìjší, je stav pracujících. Platon sám se øadí do tøetí skupiny. On jí oznaèuje jako skupi...

Více

Zpravodaj 23/2007 - Klub nemocných cystickou fibrózou

Zpravodaj 23/2007 - Klub nemocných cystickou fibrózou nechodí nikdo rád a rodièe a pozdìji i starší dìti se bojí výsledku. Ke všemu ještì píchat inzulín! A když si ještì pøeètou o tom, jak cukrovka zhoršuje prognózu onemocnìní, není k zoufalství dalek...

Více

Pojd-a-nasleduj-me-1

Pojd-a-nasleduj-me-1 øíkáme, že je vìèný a zároveò mùžeme øíci, že není starý ani vteøinu. Otázka po jeho poèátku nemá tedy smysl, protože je Ten, který je.

Více

životopis Hanse Raaba - HA-RA

životopis Hanse Raaba  - HA-RA paží byly na denním poøádku. Horší bylo, když vás opustily síly a podpìra upadla na zem. Pak došlo i k odøeninám a podobným zranìním. To mi nedalo spát. Hloubal jsem a pøemýšlel, až jsem dostal náp...

Více