docEneagram
download 
Stížnost Transkript
Eneagram
Richard Rohr & Andreas Ebert: Eneagram 1 Richard Rohr & Andreas Ebert Eneagram Devět tvářı́ duše Synergie, Praha, 1997 preklad: Alena Pávková • 9 Vidı́m zřetelně nebezpečı́ v tom, že tak vzrušujı́cı́ typologický model, jakým eneagram je, může být zneužit k lacinému a bezduchému zařazovánı́ sebe a druhých do schémat, což právě nevede k růstu, nýbrž k ustrnutı́. • 9 Mnoho lidı́ se obává cesty sebepoznánı́ ze strachu, že by je mohly pohltit jejich vlastnı́ propasti. Křest’ané vědı́ – i když často jen teoreticky – že Kristus všechny propasti lidského bytı́ prožil a provázı́ nás, když se odvážı́me poctivě vyrovnat sami se sebou. Protože nás Bůh miluje bezpodmı́nečně – včetně našich propastı́ a temných stránek – nepotřebujeme se sami sobě vyhýbat. Ve světle této lásky může být bolest sebepoznánı́ zároveň počátkem našeho uzdravenı́ a vykoupenı́. Bůh nás miluje, i když touto cestou nejdeme; jen se tak sami připravujeme o plody Božı́ lásky. • 10 Na to, co lze z mimokřest’anských zkušenostı́ a poznánı́ přijmout a co musı́ být odmı́tnuto, neexistujı́ žádné recepty. Zkoumánı́ (rozlišovánı́) duchů“ (1. Janův 4, 1) je nutné, ale ne vždy jednoduché: Všecko zkoumejte a dobrého se držte.“ ” ” (1. Tesalonickým 5, 21). Pavel tedy předpokládá u své obce schopnost kritického posouzenı́, co si přivlastnit a co ne. V zásadě majı́ křest’ané k dispozici celý svět a vše, co je v něm dobré, pravé a krásné. Všechno je vaše – vy jste však ” Kristovi!“ (1. Korintským 3, 21 a dalšı́). • 11 Pavel a evangelista Jan ve svých spisech převzali bez rozpaků pojmy a ideje řecké náboženské filosofie a pokřtili“ je. ” Tak Jan popisuje Krista jako vtělené Slovo, inkarnovaný Logos (Jan 1). Představa o Logu naznačuje, že existuje druh světového rozumu, stojı́cı́ za všı́m viditelným a všemu vládnoucı́. Logos značuje dosti přesně to, co je dnes esoteriky nazýváno nejvyššı́m vědomı́m“. Jan se nebojı́ tento esotericky zatı́žený výraz převzı́t, použı́t jej nově a vykládat tak ” svým současnı́kům evangelium jejich řečı́. • 10 Přı́lišná identifikace člověka s určitými rolemi, návyky a charakterovými rysy je hlavnı́ překážkou při hledánı́ jeho pravého já“ (Boha, vykoupenı́). ” • 12 Jako zrcadlo duše zůstává eneagram nástrojem, jenž je možno kdykoliv odložit. Eneagram neni tou odpovědı́, nýbrž jednı́m z mnoha ukazatelů. Ukazatelé ukazujı́ cestu; jı́t po nı́ však musı́me sami. • 17 mistryně súfi Rabia al-Adawiyya • Ó Bože, jestli Tě vzývám ze strachu před peklem, spal mě v pekle, a jestli Tě vzývám v naději na ráj, nedávej mi jej, však jestli Tě vzývám kvůli Tobě samému, pak mi svou věčnou nádheru neodpı́rej. • 20 Tradice východnı́ a západnı́ moudrosti a duchovnı́ch vůdců (pravı́ guruové, starci a mistři Východu, Ignác z Loyoly, bez nichž by tato kniha navzikla) (. . .)vždy zdůrazňovaly sounáležitost duševně charakterového a nábožensko-duchovnı́ho zránı́. V těchto tradicı́ch by bylo nemyslitelné, co je u nás naprosto běžné, aby lidé, kteřı́ jsou analyticky zkušenı́ a psychologicky integrovanı́, byli duchovně zakrnělı́, nebo aby náboženštı́ lidé měli očividné charakterové nedostatky a byli psychicky narušenı́. • 24 Žádný člověk nepřipustı́ rád, aby byl navzán hašteřivým a dogmatickým“. Když však řeknu: Jedničky – jako já – ” ” bývajı́ často hašteřivé a dogmatické“, nesu vlastnı́ kůži na trh nejdřı́ve já, a pak mohu své posluchače vyzvat, aby oni udělali totéž. Richard Rohr & Andreas Ebert: Eneagram 2 • 25 Je pokořujı́cı́ a zároveň osvobozujı́cı́ vědět, že Bůh vı́ a že dokonce naše hřı́chy použı́vá pro své cı́le. Kdo objevı́ sı́lu a pravdu eneagramu, dospěje nevyhnutelně k poznánı́: Bůh použı́vá našich hřı́chů! (Vědomě použı́vám slovo hřı́ch, přestože vı́m, že pro mnoho ušı́ znı́ toto slovo jako moralizovánı́ nebo zavrhovánı́. (. . .)) Je zahanbujı́cı́ a zároveň osvobozujı́cı́, nebot’ je to zkušenost bezpodmı́nečné lásky, jak jsme ji pravděpodobně nikdy předtı́m nezažili. Když se nám stane nad slunce jasným, že Bůh miluje něco nedokonalého – totiž mne, je to (. . .) převratný zážitek. Když je Bůh schopen milovat a potřebovat něco nedokonalého – nic jiného Bůh tak jako tak nedostane, nebot’ na tomto světě nic dokonalého nenı́ – pak to otvı́rá obrovský prostor svobody. • 27 (. . .) každý dar, k němuž se přespřı́liš upı́náme, se paradoxně stává našı́m hřı́chem. • 28 (. . .) v duchovnı́m životě jsou nepřátelé našimi nejlepšı́mi přáteli. Proto je přı́kaz Ježı́šův tak důležitý: Milujte své ” nepřátele!“. Když nepřı́teli tam venku přede dveřmi, tomuto ne-já, nedovolı́me vstoupit do našeho světa, nebudeme nikdy schopni pohlédnout svému hřı́chu nebo své temné stránce do tváře. Lidé, kteřı́ mě dráždı́, ohrožujı́ nebo ve mně vyvolávajı́ strach, nemusı́ být sice stůj co stůj mými nejlepšı́mi přáteli, přinášejı́ mi však důležité poselstvı́. • 28 (. . .) Einstein neustále hledal nějakou univerzálnı́ teorii energie. Byl přesvědčen, že vysvětlenı́ světa a jeho přı́čin nakonec musı́ být jednoduché a krásné. Dále mı́nil, že formule světa“, jež nenı́ jednoduchá a krásná, nemůže být pravdivá. ” To je takřka krédo vědce! • 29 V jistém smyslu nenı́ nic těžšı́ho než pracovat s náboženskými lidmi. Majı́ takový sklon k moralizovánı́, že nejsou schopni přijmout skutečnost a čelit jı́ přı́mo. Proto se můžeme tolik naučit z tvůrčı́ spirituality původnı́ch obyvatel amerického kontinentu a z františkánské spirituality v jejı́ch nejlepšı́ch okamžicı́ch. Promlouvajı́ k nám stvořenı́m, přı́rodou, zemı́, tedy všı́m, co je. My, náboženštı́ lidé, máme naproti tomu sklon kráčet životem se svými prefabrikovanými závěry, biblickými citáty a dogmaty, takže realitu a přı́tomný okamžik nemáme už vůbec zapotřebı́ vnı́mat. • 32 Každý z nás má své specifické dilema, základnı́ kořen zla, nejoblı́benějšı́ neřest, dávajı́cı́ všem oblastem našeho života barvu a chut’. Tato jedna past je v našem životě tak všudypřı́tomná, že ji sami nerozeznáme, nebot’ jsme takovı́ odjakživa. Proto se musı́me pokusit přijı́t na ni takřka lstı́. Když se to podařı́, je to zpravidla spojeno s velkým zážitkem Aha!“. Naráz je jasné, proč jsme dělal všechno, co jsem dělal. Vidı́m, že jsem už jako malý kluk jednal podle stejného ” vzorce chovánı́. Táhne se to celým mým životem jako červená nit. Vysvětluje to vše: proč jsem si vybı́ral určité přátele, proč jsem provozoval určitý druh sportu, a tak dále. Vše spojuje ona červená nit. Toto poznat a přiznat je skutečně velmi těžké. • 50 Hledánı́ dokonalosti ovládá náš život a je našı́m vlastnı́m pokušenı́m. • 52 Naši bližnı́ (. . .) poznajı́ naše hřı́chy většinou mnohem dřı́v než my sami. To je také důvod, proč potřebujeme zavazujı́cı́ společenstvı́ s jinými lidmi. Když jsme sami, můžeme snadno podlehnout iluzi, že jsme skutečně svatı́. Bůh nám dal druhé lidi proto, aby nás stále znovu vraceli na půdu reality. • 76 Pocit vyhořenı́ je přı́znakem toho, že se mstı́ falešné motivy. • 83 Podvod, respektive lež chybı́ v klasickém“ seznamu sedmi hlavnı́ch hřı́chů, právě tak jako (. . .) strach. Jejich zařazenı́ ” jako hřı́ch“ pocházı́ z tradice súfi. Je přı́značné, že jsme v našı́ západnı́ tradici nikdy neodhalili a nepojmenovali právě ” tyto dva hřı́chy jako takové. Jedná se o vlastnı́ smrtelné hřı́chy našı́ společnosti, jež jsou o to nebezpečnějšı́, protože je nevidı́me. Súfijci vycházejı́ z toho, že vlastnı́ hřı́chy se nedajı́ poznat. • 119 (. . .) jeden a týž charakterový rys může obsahovat požehnánı́ i prokletı́. • 121 Moudrost je hluboké poznánı́ souvislostı́ světa a života, jež se nedá zı́skat pouhým myšlenı́m, nýbrž skutečnou životnı́ zkušenostı́. Richard Rohr & Andreas Ebert: Eneagram 3 • 121 Křest’anstvı́ se nedá uskutečnit tı́m, že člověk sedı́ v pokoji se svými knihami. • 122 Dělat chyby nenı́ žádnou chybou! • 127 Waczlawikův slavný Přı́běh s kladivem“ (. . .): Jeden muž si chce pověsit obraz, ale nemá kladivo. Chce jı́t k sousedovi, ” aby si kladivo vypůjčil. Tu jej přepadne pochybnost: možná, že mu soused kladivo nepůjčı́? Už včera jej pozdravil jen zběžně. Pravděpodobně proti mně něco má? Přitom jsem mu ale přece nic neudělal?“. Muž v sobě stále vı́c ” vystupňovává zlost vůči svému protivnému sousedovi. Nakonec k němu běžı́, zazvonı́ a křičı́ na něj: Nechte si to ” vaše pitomý kladivo!“. • 128 Thomas Meyer (. . .) chápe četné fundamentalismy našı́ doby jako reakci na ztrátu útěchy“, způsobenou skeptickou, ” zesvětštěnou modernou. Lidé se cı́tı́ být ponecháni sami sobě, nebot’ s osvobozenı́m od cı́rkevnı́ch tabu ztratili oporu, již se jim kdysi dostávalo. Meyer volá po odstráněnı́ ekonomických a ekologických běd, aby tak žádný zelený nebo neonacistický fundamentalismus nemohl prosazovat své kulturnı́ nároky na vedoucı́ úlohu. • 129 Mnohým z nás byla ctnost“ poslušnosti vtloukána již od dětstvı́; ve skutečnosti šlo o to, abychom svým rodičům, ” učitelům, farářům nebo jiným držitelům moci neodporovali. Strach byl oděn do ctnosti poslušnosti, nebo dokonce do cı́rkevnı́ho slibu, zatı́mco to, co se odehrávalo, nemělo s opravdovou poslušnostı́ nic společného. Pravá poslušnost vyrůstá ze svobody poslouchat, to znamená slyšet, učinit svědomité rozhodnutı́ a přı́padně také řı́ct ne!“. Falešná ” poslušnost je shnilým ovocem strachu. • 135 Vı́ra v biblickém smyslu neznamená v prvnı́ řadě přijmout za pravdu nějaké tvrzenı́; jedná se mnohem spı́š o důvěrný vztah mezi člověkem a Bohem a mezi Bohem a člověkem. • 135 Když démonu dáme jméno, zı́skáme nad nı́m moc a můžeme jej překonat. • 147 U charismatiků oblı́bená kognitivnı́ péče o duši“ (. . .) se vzdává pátránı́ po přı́činách problémů (sahajı́cı́ch svými ” kořeny mnohdy až do dětstvı́) a má zato, že změnou způsobu myšlenı́“ je možné dosáhnout u člověka nového ” duševně fyzického stavu. Tedy mı́sto věčného jsem neschopný člověk“, se majı́ vypěstovat nevé návyky v myšlenı́, ” napřı́klad neustálým opakovánı́m věty Ježı́š mě miluje.“. Jak může být tato metoda velmi nápomocná pouze jako ” prostředek, tak se stává velmi nebezpečnou, jestliže celá terapie zůstane jen u toho a minulost nenı́ skutečně přemožena. Pak je tu nebezpečı́, že se jedná o jakýsi druh náboženského vymývánı́ mozků, jež z lidı́ dělá loutky pravých“ ” pravd Evangelia. V takovém přı́padě se Evangelium stává optimistickou ideologiı́ ovládajı́cı́ mozek člověka, zatı́mco hlubšı́ vrstvy zůstavajı́ nepokřtěny“. ” • 163 Passion je latinské slovo, (. . .)v němž je obsa6eno obojı́: životnı́ sı́la i ochota nést utrpenı́. • 170 Je potěšujı́cı́ vědět, že i svaté“ a biblické postavy majı́ své nepřekonané stinné stránky a jsou – tak jako my všichni – ” nedokonalı́, avšak jsou na cestě“. ” • 222 (. . .) Ježı́š Kristus uskutečnil pravé lidstvı́ způsobem, který rušı́ vymezenı́ jednoho typu osobnosti. Skutečně lze v evangeliı́ch nalézt odkazy na to, že se vyrovnával s různými pokušenı́mi a – v různých situacı́ch – svědčil o naplněnı́ devaterého ovoce“ eneagramu. Je dokonalým obrazem člověka, jenž výzvy Boha slyšel, a byl natolik svobodným, ” aby na ně odpověděl. Kdyby tomu bylo jinak, nemohly by se určité typy ve svých specifických situacı́ch na Krista obracet. • 227 Ježı́š (. . .) věděl, že vı́tězstvı́, jehož chtěl dobýt, mělo být paradoxně vı́tězstvı́m skrze porážku. Zvolil cestu, jež vypadala jako selhánı́. A udělat to mohl jen proto, že jeho naděje v Otce, jenž může ze smrti stvořit život, byla většı́ než strach e ztroskotánı́. Richard Rohr & Andreas Ebert: Eneagram 4 • 228 Voda ve studni, hospodyně hledajı́cı́ ztracený groš, spor námezdnı́ch dělnı́ků o mzdu – vše, co Ježı́š vidı́, jej inspiruje k řeči v obrazech a podobenstvı́ch, jimiž vystihuje to, co je jednoduché a nápadné, aby mohl ilustrovat božská tajemstvı́ a pravdy. Vše se může stát Božı́ signaturou. • 228 Přes zamı́tnutı́ svou rodinou, svou vesnicı́ a mocnými Izraele, přes skutečnost, že mu nerozuměli ani jeho vlastnı́ učednı́ci, nepropadl Ježı́š melancholické sebelı́tosti. Přes všechny úzkosti z prohry se neodchýlil z cesty, po které musel jı́t. Své subjektivnı́ úzkosti a potřeby dal do služeb Bohu a lidem, a tı́m je povýšil na všeobecně platnou úroveň. • 230 Na úskočnou otázku, zda odevdávat daně, odpovı́ tajemně: nechá si podat minci s obrazem cı́saře a řekne: Co je ” c9sa+rovo, odevzdejte cı́saři, a co je Božı́, Bohu!“ (Marek 12, 17). Tento výrok, tak často zneužitý k legalizaci křest’anského ducha podřı́zenosti, obsahuje ve skutečnosti obrovské zpochybněnı́ státnı́ autority. Avšak člověk, jenž je nositelem obrazu Boha, patřı́ Bohu. • 232 Poselstvı́ Ježı́še by se dalo shrnout do věty: Bůh by si přál, aby se lidé radovali. • 233 Ježı́š svým protivnı́kům nic nedaroval a v tradici starozákonných proroků je konfrontoval s nekompromisnı́mi požadavky Boha. Krátce před tı́m, než byl zatčen, se jeho provokace vyostřily. Vjede jako zaslı́bený Mesiáš na oslu do Jeruzaléma. Když přijde do chrámu, začne vyhánět prodavače a kupujı́cı́ v nádvořı́, zpřevracı́ stoly směnárnı́ků a vypustı́ obětnı́ holuby na svobodu. Vyprávı́ řadu podobenstvı́, jejichž pointy náboženské vůdce Izraele urážejı́; padajı́ při tom věty jako: Celnı́ci a nevěstky vás předcházejı́ do Božı́ho královstvı́.“, nebo: Vám Božı́ královstvı́ bude odňato a bude dáno ” ” národu, který ponese jeho ovoce.“. O zákonı́cı́ch a farizejı́ch řekl mimo jiné: Všechny své skutky dělajı́ tak, aby je lidé viděli.“; ” Pokrytci! Zavı́ráte lidem královstvı́ nebeské, ami nevcházı́te a zabraňujete těm, kdo chtějı́ vejı́t.“; Běda vám, slepı́ vůdcové!“ ” ” (Matouš 21–23). Nenı́ divu, že byl Ježı́š zatčen. Představa o něžném a sladkém Spasiteli Ježı́ši je v každém přı́padě jednostranná. Když šlo o věc, dokázal být v tónu i akci velmi ostrý. • 236 Gurdjieffův žák J. G. Bennett spojil Otčenáš s dynamikou eneagramu. Na prvnı́ pohled to působı́ jako svévolná hřı́čka, je však s podivem, jak výstižně odpovı́dajı́ jednotlivé prvky této modlitby všem devı́ti typům. Devět: Otče náš. Bod devět je začátkem a koncem eneagramu a představuje souhrn všech typů. Bůh, Otec všech lidı́, je Stvořitelem i cı́lem celého Universa. Biblická naděje vycházı́ z toho, že na konci věků bude Bůh Všechno ve všem“ ” (1. Korinstkým 15, 28). Bůh nenı́ jen mým Otcem, nýbrž Otcem nás všech. Tak jako se devı́tka sama zpochybňuje a poznává jako část celku, tak si nikdo nemůžeme nárokovat Boha pro sebe a okupovat jej pro vlastnı́ účely, nýbrž se o něj musı́me podělit“ se všemi a se všı́m. ” Jedna: jenž jsi na nebesı́ch. Nebe je symbolem dokonalosti a dovršenı́, které ještě nenastalo. Zároveň je – podle učenı́ Ježı́še – uprostřed mezi námi“ nebo v nás“ (Lukáš 17, 21; oba pěklady jsou možné). Ježı́š popisuje nebeskou řı́ši“ jako ” ” ” něco, co nezadržitelně spěje ke svému dovršenı́. Dvě: posvět’ se jméno tvé. Dvojka tı́hne k tomu, že si svými dobrými skutky“ same vytvářı́ jméno“ a ve jménu Boha ” ” potvrzuje sama sebe (komplex svatosti a trpitelstvı́). Tato prosba Otčenáše dvojce připomı́ná, aby své motivy neustále kriticky zkoumala a nezneužı́vala Božı́ho jména (viz druhé přikázánı́: Nevezmeš jména Božı́ho nadarmo“). ” Tři: přijd’ královstvı́ tvé. Trojka se přı́liš zabývá budovánı́m vlastnı́ řı́še a usiluje o vlastnı́ slávu. Prosba o královstvı́ Božı́ zpochybňuje všechny lidské řı́še a osvobozuje nás od zákona činěnı́“ . Dále poukazuje na to, že tato řı́še je ” událostı́ a darem, jenž k nám přijde a jenž se nedá ani urychlit, ani ovlivnit. Svěcenı́ svátečnı́ho dne (třetı́ přikázánı́) trojku upamatovává na to, že smysl života nespočı́vá pouze v činnosti. Čtyři: bud’ vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Vlastnı́ subjektivismus svádı́ čtyřku k elitářským nárokům a svévolné cestě. Zpětná vazba na Božı́ vůli pomáhá čtyřce zpochybnit jejı́ jedinečnost“ i jejı́ narcistnı́ nároky a současně jı́ pomáhá ” podřı́dit se vyššı́ vůliPět: chléb náš vezdejšı́ dej nám dnes. V této prosbě jde o to, abychom obdrželi dnes to, co dnes potřebujeme. Ve starozákonnı́m vyprávěnı́ o putovánı́ Hebrejců pouštı́ Bůh denně sytil lidi manou. Když někteřı́ chtěli uchovat tento pokrm přes noc, zkazil se jim (2. Mojžı́šova 16). Tato prosba chránı́ pětku před jejı́m nutkánı́m shromažd’ovat to, co považuje za životně důležité. Kdo se takto modlı́, důvěřuje v dennı́ zaopatřenı́ Bohem. Šest: a odpust’ nám naše viny, jako i my odpouštı́me našim vinnı́kům. Šestka má sklon ochraňovat zákon a vytýkat sobě i druhým proviněnı́ proti pravidlům. Odpuštěnı́ osvobozuje od útisku zákona: Kristus je konec zákona.“ (Řı́manům ” Richard Rohr & Andreas Ebert: Eneagram 5 10, 4). Tato prosba poukazuje na to, že odpuštěnı́ nenı́ jednostranné. Smı́řenı́ s Bohem a smı́řenı́ s bližnı́mi spolu nerozlučně souvisı́. Sedm: u neuved’ nás v pokušenı́, ale zbav nás ode všeho zlého. Sedmička je vı́c než ostatnı́ typy ohrožena bezprostřenı́mi smyslovými pokušenı́mi. Zkušenost bolsti a zla přemáhá požitky a optimismem. Tato prosba Otčenáše sedmičku vyzývá, aby přenechala osvobozenı́ od zla Bohu, mı́sto aby stále hledala vlastnı́ řešenı́, jež ji osvobozuje jen iluzorně. Osm: nebot’ tvé je královstvı́ i moc i sláva na věky věků. Sı́la moc a sláva“ jsou životnı́ témata osmičky. Poslednı́ věta ” Otčenáše podmiňuje onu falešnou sebadůvěru, opı́rajı́cı́ se pouze o vlastnı́ sı́lu, moc a slávu a vyzývá mocnou a nepoddajnou osmičku sklonit se před Mocnějšı́m a chápat vlastnı́ sı́ly jako vkld na dobu určitou“. ” Devět: Amen (Tak jest!). S amen se vracı́me opět na začátek. Kruh se uzavı́rá, cyklus se opakuje. Starý zvyk opakovat Otčenáš vı́cekrát ukazuje, že lidé tuto dynamiku intuitivně chápali a převáděli do praxe. • 239 Kristus je praobrazem nového osvobozeného člověka. Vı́ra v něho, živý, osobnı́ a důvěryplný přátelský vztah nás ze sevřenı́ tohoto neúprosného zákona uvolňuje. Můžeme si své pasti obranné mechanismy poctivě přiznat, a pak se jich postupně vzdát, nebot’smrt a vzkřı́šenı́ Krista nám řı́kajı́: Válka skončila! Můžete své zbraně hodit do šrotu! Bůh nenı́ ” váš nepřı́tel, nýbrž váš přı́tel. Žádné z těchto ochranných zařı́zenı́ už nepotřebujete.“. Důvěřujeme-li Kristu, nepotřebujeme se již chápat jen jako otroci zákona, jako výsledný produkt svých rodičů, jako oběti svého prostředı́ a jako předurčená kolečka v soukolı́ světa. To vše je sice také pravda, avšak nikoliv konečná pravda. Nejsme již otroci, nýbrž svobodnı́: synové a dcery Boha. Jako děti Božı́ můžeme Boha nazývat Otcem (. . .), aniž bychom se zase museli bát, že nám bude poroučet. (. . .) • 246 ruský duchovnı́ mistr Igumen Nikon • Pros vroucně Pána Boha o největšı́ a nejnezbytnějšı́ ze všech darů: vidět vlastnı́ hřı́chy a plakat nad nimi- Kdo má tento dar, má vše. • 247 Tomáš Kempenský • Dobře je nám, že mı́váme občas nějaké těžkosti a protivenstvı́, nebot’ připomı́najı́ často člověku, aby zde se cı́til být ve vyhnanstvı́ a neskládal svou naději v nějakou věc pozemskou. . . Nebot’ pak lépe hledáme svědka vnitřnı́ho – Boha, když lidé ve světě si nás nevážı́ a nám dobře nevěřı́. • 251 Naše největšı́ chybné postoje a pády nás mohou přivést k nejhlubšı́ zralosti. Stano Krajči, 1. – 18. 3. 2007 typeset by LATEX
Podobné dokumenty
Druh´e mil´enium
všemu, co jest. Jinak řečeno, Tomáš byl přesvědčen, že nejlepšı́ teologie odrážı́ prostotu Boha, jehož poznánı́ sebe
sama zůstává jediným zdrojem veškeré pravé moudrosti.
Do mo...
to get the file
Technické řešenı́ je provedeno jako integrálnı́ kompaktnı́ zařı́zenı́ vybavené 2 plně
motorizovanými polohovacı́mi osami pro polohovánı́ vzorku a 1 plně motorizovanou indentačnı́ osou. N...
Kruh
Bod