Generace ruchovců a lumírovců

Komentáře

Transkript

Generace ruchovců a lumírovců
Generace ruchovců a lumírovců
Ruchovci
• V 60. letech vzniká nová generace autorů
• V r. 1868, při příležitosti položení základního kamene Národního
divadla, je vydán almanach Ruch
• Redaktorem Ruchu byl Josef Václav Sládek
• Autoři kolem tohoto almanachu: ruchovci
• Dávali důraz na vlastenectví a na národní minulost
Ruchovci
• Snažili se spíše o původní a ryze českou tvorbu
• Častá přírodní a intimní lyrika, ale také politicky laděná tvorba
• Ruchovci představují tzv. školu národní: skupinu básníků, kterým jde
hlavně o tvoření původní národní poezie
• Výraznou osobou hnutí byla Eliška Krásnohorská
• Příklon ke slovanské kultuře a slovanským zemím
Lumírovci
• V 70. letech se kolem časopisu Lumír začali seskupovat umělci, kteří
chtěli tvořit spíše nadnárodní literaturu (s hodnotou nejen pro české
publikum, ale i pro zahraniční)
• Lumír vydával Josef Václav Sládek (který se z ruchovce stal lumírovcem)
• Chtěli dohnat proudy světové literatury a vyrovnat se jí
• Jedná se o tzv. školu kosmopolitní
• Typický lumírovec byl Jaroslav Vrchlický
Ruchovci a lumírovci
• Mezi ruchovci a lumírovci probíhal v 60. a 70. letech spor:
• Ruchovci vyčítali lumírovcům nečeskost a kopírování cizích
zahraničních vzorů
• Lumírovci zase vytýkali ruchovcům nízkou uměleckou hodnotu
a neschopnost se vyrovnat světové literatuře
• Spor probíhal hlavně na stránkách časopisů
• Typickým příkladem tohoto sporu je Eliška Krásnohorská, která
kritizovala Jaroslava Vrchlického, kterého nařknula z toho, že pouze
kopíruje zahraniční poezii
• Spor v zásadě ukončil Jan Neruda svým článkem z 80. let
Svatopluk Čech
• 1846-1908
• Novinář, básník a prozaik
• Patřil k ruchovcům
• Velmi se zajímal o českou historii
(psal např. o husitech)
• Propojoval historii s problémy současnosti
• Psal ironickou a také politickou poezii
Svatopluk Čech: Ve stínu lípy
• Sbírka idylicky laděných básnických povídek
• Silně vlastenecky laděné
• Prostředí venkova
• Ironie
• Politická témata: udatnost českého vojáka v cizích službách
• Líčení bitvy
Svatopluk Čech: Lešetínský kovář
• Rozsáhlá epická báseň
• Hlavní hrdina je statný, upřímný a čestný kovář
• Téma Němců skupujících české statky
• Kovář proti ztrátě své kovárny bojuje, nakonec umírá, ale ví, že jeho
boj nebyl veden nadarmo
• Pro Čecha typický patos a sklon k monumentálnosti
Svatopluk Čech: Lešetínský kovář
Lešetínský kovář
chlapík jak se sluší:
Ocel rukou láme,
pěstí kámen kruší,
hračkou zvedne statný strom,
jeho perlík jako hrom
v kovadlinu buší.
Svatopluk Čech: Evropa
• Alegorická politická báseň
• Na lodi Evropa dojde ke vzpouře vězňů, ale ta nakonec způsobí
potopení celého plavidla
Svatopluk Čech: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
• Humoristická a satirická novela, kritizuje soudobé maloměšťáctví,
neschopnost skutečného činu a stání si pevně za svým
• Přízemní pan Brouček, který myslí jen na své peníze a dobré živobytí, se
dostane na Měsíce, kde se potká s Měsíčňany, jež jsou pravým opakem:
důležitá je pro ně fantazie a naopak nedovedou být nohama na zemi
• Čech kritizuje tímto dílem materialistickou současnost, častá parodie
• Humor spočívá i v jazykových prostředcích
Svatopluk Čech: Nový epochální výlet pana Broučka,
tentokrát do XV. století
• Druhý díl
• Tentokrát se Brouček dostane mezi husity (v době bitvy o Vítkov)
• Je konfrontován pohodlný a bezpáteřní Brouček, kterému o žádné
hodnoty nejde, s husity, kteří jsou schopni pro své názory a pro své
kamarády zemřít
• Postavy: Jan Žižka, Zikmund Lucemburský
Svatopluk Čech: Písně otroka
• Alegorické politické básně
• Odehrávají se mezi otroky, kteří vzpomínají na slavnou minulost a
zoufají si ve svém momentálním stavu
• Také motivy vzdoru a odporu, ale také naděje v budoucnost
• Otroci v básni jsou alegorií na současný stav českého národa
Josef Václav Sládek
• 1845-1912
• Nejprve ruchovec, pak lumírovec
• Vydavatel časopisu Lumír
• Psal poměrně jednoduchou a jasnou poezii
• Psal také poezii pro děti
• Navazoval místy na lidovou tvorbu
• Dlouhou dobu působil v Americe; kniha Americké obrázky: mimo jiné
se zde zabývá tragickými osudy Indiánů
• Významný překladatel Shakespeara do češtiny (přeložil 33 jeho děl)
Josef Václav Sládek: Jiskry na moři
• Raná básnická sbírka
• Depresivní lyrika
• Sládek v ní psal pod vlivem osobní tragédie: zemřela mu při porodu
žena i s dítětem
• Místy i politické či vlastenecké verše
Josef Václav Sládek: Jiskry na moři
Je noc a loď má na moři,
té pláni černosklenné;
jen hloub’ když boky zaoří,
na tisíc jisker zahoří
po vodě rozperlené;
ty hasnou — zas je temno.
„Já nejsem žádný divný druh,
mnohý jen bol mi dal pán bůh
a jaký, loď ti nemůž’ dít,
to musíš zpět mi domů jít
a domov můj tak v dáli je —
jak, má panenko, tam ti je?“
Loď letí — ticho; po boku
to sýká jenom v hluboku.
To nesýká, to vyptává
se na mne vlna zvědavá,
to vlna lodi šepce v sluch:
„Jaký to jede divný druh?“
Má milá sedí v komoře
a myslí dálné na moře;
a hledí v nebes pokraji,
jak hvězdy tam až padají.
A když se hvězda svíří v pád,
mne pozdravuje na stokrát
a při každičkém pozdravě
zatřpytí v hvězdy záplavě
se slza v černém oku.
Josef Václav Sládek: Na prahu ráje
• Radostnější sbírka básní
• Jedná se o sbírku sonetů
• Sonet: čtrnáct veršů s ustáleným rozdělením na sloky; nejznámější
dělení je na dvě sloky o čtyřech a dvě o třech verších
• Opět se v ní odráží Sládkův život: znovu se oženil a narodila
se mu dcera
• Vzpomínky na dětství
• Blízké lidové poezii
Josef Václav Sládek: Na prahu ráje
Babička naše jako pampeliška,
tak šedivá, jak sedí podle meze
a celé hejno dětí po ní leze,
jak s mladými když na mez vyjde myška.
A vzpomíná nám dětem na Ježíška,
jak od Prahy už k nám ho liška veze:
— však jí, že už to v hlavě jako v jeze
a umře spíš, než přijede ta liška.
„Jak se to umře?“ — ptá se jedno z dětí.
— „To jako na ten květ když tady foukne
a jenom Bůh ví, kam to pýří letí! —“
A kluk si myslí: „Zkusit to je hříčkou“ —
— a v pampelišky fouká za babičkou
a zvědavě se vždycky po ní koukne!
Josef Václav Sládek: Sluncem a stínem
• Sbírka intimní lyriky
• Motivy rodinného štěstí, ale taky smrti a vzpomínek na první ženu
• Náboženské motivy
Josef Václav Sládek: Selské písně a české znělky
• Básně oslavující českého sedláka z vesnice
• Motivy propojení s přírodou
• Motivy vlasti, vesnice, zemědělství a země, která dává obživu
• Některé z básní sonety (jinak též „znělky“)
Josef Václav Sládek: Selské písně a české znělky
Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!
Nad vámi se nebe klene
jako v květu pole lněné,
nad lesy jen z modrošíra
pára v tichý déšť se sbírá.
Vlavé žito jako břehy,
květná luka plná něhy,
na úhoru, v žírné kráse,
pokojně se stádo pase.
A jak slunce vás tak zhřívá
a jak cvrček v klasech zpívá,
v šíř i v dál, vy rodné lány,
buďte vy nám požehnány!
Josef Václav Sládek: tvorba pro děti
• Sbírky básní Skřivánčí písně či Zvony a zvonky
• Někdy bývá Sládek považován za tvůrce české poezie pro děti
Josef Václav Sládek: Zvony a zvonky
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.
Jaroslav Vrchlický
• 1853-1912
• Básník, předkladatel a dramatik
• Jeden z nejvýznamnějších českých básníků
• Silný zástupce programu lumírovců
• Hodně překládal, při tvorbě vlastní poezie se
inspiroval v moderní světové poezii, např. francouzské
• Zastánce konceptu známého jako „lartpourlartismus“
(z francouzského „l'art pour l'art“ – „umění pro umění): umění nemá
řešit politiku, nemá se zabývat závažnými tématy či poučovat, ale jen
být estetické a potěšit svou krásou člověka
• Také zástupcem literárního směru původem z Francie parnasismu
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně
• Sbírka básní intimní lyriky
• Ekloga: kratší báseň zpracovávající idylické (poklidné a mírumilovné)
téma, často s přírodními či pastýřskými motivy
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně
Pojď, půjdem pod jabloně, kvetou právě,
na větvi pták, a motýl mih' se v trávě;
pojď, žežhulky hlas ozývá se v stráních,
pojď, vonné slzy střemcha na mez roní!
Ó pohleď, jak se staré štěpy kloní,
čím starší jsou, tím víc je květu na nich!
Ty staré stromy, ty znáš tady všecky,
vždyť hlídaly tvé hry, tvůj úsměv dětský,
ba zdá se, že tvá duše jejich sestra;
znáš všecky větve, staré, sukovité,
víš dobře, kde jest jaké hnízdo skryté
i jakých ptáků vajíčka v něm pestrá.
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně
Květ porosen i každá řasa
se leskne novou svěžestí,
dech vánku s větví kapky střásá
a nové šumí pověsti.
I záře slunce z mraků šlehla
jak v přeletu a pospěchu,
a zlato své, jak v listí vběhla,
hned rozsypala po mechu.
Pavouk se vrací v svoje sítě,
ó jak ho ten déšť vyděsil,
neb místo mušek v bílé nitě
mu samé perly zavěsil.
Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně
• Divadelní hra
• Veselá komedie
• Na Karlštejn nesmí ženy, dvě ženy (královna Alžběta a Alena) se vydají
na hrad v převleku
• Motivy lásky
Jaroslav Vrchlický: Zlomky epopeje
• Cyklus sbírek epických básní
• Velká část básní se vztahuje k starověkému Řecku, které básník
obdivuje, protikladem k Řecku je násilnický Řím
• V básních je tematizován také středověk, ten je vnímán spíše
negativně (kritika moci církve)
• Zahrnuty také české dějiny
• Epopej (epos): rozsáhlá epická báseň
Jaroslav Vrchlický: Zlomky epopeje
Sen podivný mi sevřel těsně víčka:
Do výše vyrůstaly klenby dómu,
v jichž pestrých oknech slunce zlatem plálo.
Bouř třásla klenbou jako jásot hromů,
jak vichru kolébavka les kdy hýčká;
a množství, jež kol klečelo a stálo,
to schváceno se zdálo
nejvyšším plesem, závratí a blahem,
neb alleluja, jež mu z úst se dralo,
to přehlušilo trouby, děla, zvony.
Já davy klečet zřel za dómu prahem
a dál a dál, až k horám české země,
ba celé české plémě
své nářky odvěké a kletby, stony
na hymnu změnilo v té svaté chvíli,
co koruna Tvá, Ty náš první kníže,
jak svatovínek blíže
ku skráním krále českého se chýlí.
Jaroslav Vrchlický: Okna v bouři
• Sbírka lyrických básní
• Často pesimistické ladění, pocit zklamání
Jaroslav Vrchlický: Okna v bouři
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Jaroslav Vrchlický: Poutí k Eldorádu
• Pozitivněji laděná lyrická sbírka básní
• Převážně o lásce
• Eldorádo: bájné zlaté město, vysněný ráj na zemi
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu
• Sbírka básní
• Některé básně jsou balady
• Také vlastenecky laděné básně
• Parnass: město ve Francii, od něj název směru parnasismus
• Parnasismus: literární směr, původem z Francie, který se objevil v
druhé půlce 19. století a zaměřuje se zejména na dokonalost literární
formy a který chce umění, které bude dokonale propracované, ale
nebude řešit závažnější otázky (lartpourlartismus)
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu
S bílých svahů Parnassu
přesazeno v naši hlínu,
modním parkům v okrasu
rosteš v dešti, vichru, stínu.
Proč tě přesadily sem?
Naše prosaická zem
dá ti živné mízy dost,
svojich listů bys rozvilo skvost?
Nemáš barvu domácí
listů pestře pruhovaných,
na mdlou žluť se obrací
šedá pleť tvých stvolů tkaných;
nedospěješ ku výši
v domácím jak zátiší,
pouze stejně ostrý hrot
dí nám, jak tu rveš se o život.
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu
Ve vás, děti zlatovlasé,
pod mým oknem na pažitu
hlučně jež se v každém čase
proháníte, usmívá se
vlasti jitro v novém svitu.
Veselé vždy a vždy svěží
jste jak rosný kvítek z rána,
na kterém dech noci leží,
korunka však zlatem tkána
sluncem jest již zulíbána.
Sluncem nové doby příští,
jež nám kyne velkou zoří,
po tom dlouhém českém hoři,
v srdečkách vám jež se blýští
a nám nové jaro stvoří.
Julius Zeyer
•
•
•
•
•
•
1841-1901
Také lumírovec
Psal především prozaickou i veršovanou epiku
Často čerpal témata ze starých mýtů a pověstí různých národů
Je u něj také téma nejvyšší dokonalosti, ke které se může člověk postupně blížit
Postavy v jeho dílech často vznešené, ušlechtilé a odvážné
Julius Zeyer
• Román Ondřej Černyšev: odehrává se na ruském carském dvoře v 18. století
• Román o věrném přátelství Amise a Amila: román o dvou rytířích, odehrává
se ve středověké Francii
• Veršovaná epika: Karolinská epopej: o Karlu Velikém
• Tři legendy o krucifixu: tři povídky, odehrávají se ve Španělsku, v Praze a na
Slovensku, společná je křesťanská tematika
• Povídka Inultus: odehrává se v pobělohorské Praze; o žebrákovi, kterého chce
sochařka za vzor pro sochu Krista, nakonec se on sám začne podobat Kristovi,
sochařka jej zabije
• Divadelní hra Radúz a Mahulena: o nesmrtelné síle lásky; motiv lásky
mladých lidí ze znepřátelených stran (jako Romeo a Julie)
Národní divadlo
• Divadlo v Praze
• Dříve na jeho místě Prozatímní divadlo, po výstavbě Národního
divadla byly budovy spojeny
• 1868 položení základního kamene
• Otevřeno roku 1881 operou Bedřicha Smetany Libuše
• Výtvarná výzdoba divadla: Mikoláš Aleš, František Ženíšek (strop a
opona), Josef Václav Myslbek (sochař)
• 1881 velký požár, který poničil část divadla, mimo jiné shořela
Ženíškova opona (novou dělal Vojtěch Hynais)
• Po veřejné sbírce rekonstrukce a opět otevření se Smetanovou Libuší

Podobné dokumenty