ventil 1/2013 - Mladí sociální demokraté

Komentáře

Transkript

ventil 1/2013 - Mladí sociální demokraté
Časopis Mladých sociálních demokratů
1/2013
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou / Kouzlo a tajemství regionalistiky / Kalouskův důchodový tunel?
/ Státní zakázky jako cesta ke snížení nezaměstnanosti / Neznalost zákona neomlouvá / Komu prospěje důchodová reforma / Svět očima mladého odboráře / Českem obchází strašidlo komunismu /
O volebním systému / Sociální demokracie musí splnit očekávání voličů / V Praze se sešlo vedení
ECOSY / Na Praze 8 zvítězil duch / „MHD zdarma“ / Střípky ze života MSD / Amnestie / a další...
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou
Jsem rád, že mezi delegáty našeho sjezdu bude hodně mladých
lidí. Určitě by bylo dobré, aby hodně mladých lidí nebylo jen mezi
různými delegáty, ale časem i mezi kandidáty. Bohuslav Sobotka,
str. 3
Neznalost zákona neomlouvá
Dnešní vláda vydává tolik pozměňujících ustanovení, že
není možné sledovat jejich kvalitu ani přínos. Marie Nenutilová, str. 8
Dalibor Fadrný: Svět očima mladého odboráře
Nezaměstnanost mladých je kruciálním problémem a časovou bombou dnešní EU. Mít vysokoškolský titul už prostě k jistotě slušného výdělku nestačí. Dalibor Fadrný, str. 10
Sociální demokracie musí splnit očekávání voličů
Supervolební rok bude pro všechny parlamentní strany, včetně ČSSD,
skutečnou výzvou. Již v tuto chvíli je jisté, že minimálně jedna parlamentní
strana, nikým nevolena LIDEM, skončí v propadlišti dějin. Lukáš
Kaucký, str. 14
V Praze se sešlo vedení ECOSY
V průběhu letošního roku plánujeme vytvořit programový
dokument, který bude obsahovat stanoviska Mladých sociálních demokratů k Evropské unii. Stijn Croes, str. 14
Úspěšný projekt ČSSD ve Frýdku – Místku
Na konci března to budou již 2 roky od zavedení „MHD
zdarma“ve Frýdku – Místku. Projekt, který je v naší zemi velmi neobvyklý se svými výsledky bourá zažité představy o fungování a financování veřejné dopravy. Jan Širc, str. 17
V první polovině března jsme
byli svědky historické události. Nejenže po dlouhých deseti letech
opustil pozici hlavy státu Václav
Klaus, ale především byl inaugurován první přímo volený prezident,
Miloš Zeman. Zatímco se na Hradě
uskutečnilo očekávané střídání
stráží, dole v podhradí pokračuje
agónie vládního kabinetu, který je
při životě udržován jen existencí
nejrůznějších finančních závazků
vládních poslanců, kteří mají své
měsíční příjmy vypočítané přesně
do konce legislativního období.
Mnozí z nich přitom správně usoudili, že už možná do poslaneckých
lavic nikdy neusednou a že je tedy
v jejich nejlepším zájmu tento vládní
kabaret udržet nad vodou co
možná nejdéle. Již dnes je přitom
zřejmé, že minimálně jeden koaliční
partner, nikým nezvolená pidistrana
LIDEM, se bude poroučet do propadliště dějin. Že ji budou následovat původně vládní Věci veřejné je
rovněž jisté. Jestli se však někde
řádně zapotí a budou se snažit strhnout kormidlo těsně před útesem,
tak ve straně modrého ptáka. Bylo
by totiž historickým paradoxem,
kdyby její místo zaujala TOP 09,
která byla vymyšlená právě představiteli ODS. Čeká nás zajímavý
rok.
Lukáš
Kaucký
Předseda MSD
Amnestie – historie a současnost
Přeci jen je ČR parlamentní republikou, kde hlava státu plní funkci zejména reprezentativní, a nemyslím si,
že by mu měla být svěřena práva, jakými disponoval panovník. Markéta Pospíšilová, str. 19
Ventil - magazín Mladých sociálních demokratů / Ročník XXI / Číslo 1 / Vydává MSD, Lidový dům,
Hybernská ulice č. 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Jakub Štědroň / Členové redakční rady Lukáš
Kaucký, Tomáš Meisner, Lucie Válová, Monika Hermannová, / Grafická úprava David Gruževský / Tisk Cíl a.s.
v Praze / Články, podněty, připomínky, komentáře zasílejte na [email protected] /
2.
Rozhovor s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou
Pane předsedo, sociální demokracie je favoritem příštích sněmovních voleb. Co v této souvislosti očekáváte od březnového sjezdu?
Sociální demokracie se musí na sjezdu představit jako
dospělá, silná, sjednocená a moderní levicová politická
síla, která je schopna úspěšně vyřešit hlavní problémy,
které stojí před naší zemí po létech dramaticky neúspěšného vládnutí ODS a TOP 09. Ze sjezdu by mělo vzejít výrazné, jednotné a přesvědčivé vedení sociální demokracie,
které se vzápětí s potřebnou energií pustí do personální a
programové přípravy na „supervolební“ rok 2014. V situaci, kdy je většina politických stran v personálním a programovém rozkladu, roste odpovědnost ČSSD za
demokratický vývoj v našem státě doslova každým dnem.
Poslední průzkumy
jasně ukazují, že
jenom ČSSD bude
schopna porazit spojené síly ODS a TOP
09. Komunisté (se
svými agenty Stb v
krajských
radách)
oproti roku 2012
oslabují a těžko říci,
kdo další nakonec
bude mít vůbec sílu
prosadit se do příští
Poslanecké
sněmovny.
Nesmíme
udělat žádné zbytečné chyby. Naše
země nás naléhavě potřebuje.
Výzvy a úkoly tu budou asi vždycky. Které
konkrétní Vás ale teď okamžitě napadnou?
Musíme představit zevrubný, nepopulistický a věrohodný program obnovy země, který bude respektovat
naše tradiční voliče a sympatizanty, ale který bude zároveň natolik atraktivní, že nám přiláká voliče nové. Lidé od
nás očekávají následující:
1. Nastartování ekonomiky a řešení vysoké nezaměstnanosti.
2. Kompetentní vládu, která zajistí řádné fungování
státu.
3. Korekci nespravedlivých reforem Topolánkovy a Nečasovy vlády v sociální oblasti, zdravotnictví a v daních.
Musíme se prezentovat jako moderní levicová strana, která
s pojetím politiky jako byznysu nemá nic společného, která
není propojena, nebo ještě hůř – tvořena – kmotrovskými
pavučinami, nebo alespoň se tvrdě snaží takovou nebýt.
Teď je na to nejvyšší čas, pokud nechceme skončit jako
ODS. Jistá míra atraktivity a důvěryhodnosti přitom pochopitelně hraje roli i v personálním obsazení. Náš program budou prezentovat skuteční lidé. V čele strany, a to
jak v nejužším kruhu, tak v jejím širším vedení, by měli být
lidé, kteří mají nezpochybnitelnou minulost, kteří se těší důvěře a respektu nejen svých spolustraníků, ale i široké veřejnosti. Nerad se odvolávám na průzkumy, protože jejich
vypovídací hodnota je často pochybná, ale objektivně
jsme jediná strana, jejíž čelní představitelé se pravidelně
objevují i na čele žebříčků popularity. Zúročit tuto popularitu ve volbách je ale druhá věc.
A co uděláte pro to, abyste tuto popularitu zúročili?
Především je potřeba vyvarovat se malérů v regionech.
Ty nás na podzim stály vítězství ve dvou krajích – Ústeckém
a Libereckém. Kauzy, které ČSSD vloni poškodily, se nesmí
opakovat. Lidé citlivě reagují na chování představitelů
stran i v místě svého
bydliště.
Pokud
máme třeba někde
starostu za ČSSD,
lidé v místě vnímají
celou stranu mimo
jiné i podle jednání
tohoto
starosty.
Někde se z problémů
dokázali
poučit,
jinde ne. Potom to tak
dopadlo. Upřímně –
copak vy byste podpořili kandidátku, na
jejímž předním místě
straší člověk, který v
době konání voleb
sedí ve vyšetřovací vazbě? Já jsem před krajskými volbami
objel celou republiku, hovořil jsem osobně, a to nepřeháním, se stovkami, možná tisíci lidí. Jejich názory beru
vážně. A je mi jasné, že za nezodpovědnost některých regionálních představitelů by mohla ve volbách do sněmovny
strana klidně zaplatit i na celostátní úrovni. Druhou a neméně důležitou věcí je již zmiňovaný program. Ani sympatický a oblíbený politik nemá šanci přesvědčit voliče,
pokud není schopen předložit jasné a srozumitelné argumenty. Proto na dolaďování našeho programu musíme
klást zejména v příštích měsících obzvláštní důraz. Bude
to samozřejmě klást nároky na naše stínové ministry, kteří
musí tvrdě pracovat, aby za rok z opozičního stínu mohli
vstoupit do Strakovy akademie.
A jak chcete na jednotlivé kraje působit? Zavedete kontroly? Nebo si je budete nějak prověřovat? Vedení strany přece nemůže stát
každému za zády, koukat mu pod prsty.
Kontroly ani razie dělat nebudeme, nejsme na základní
škole. Nechci také zavádět ve straně nějaký demokratický
centralismus, či vůdcovský režim. Všichni, jak se na sjezdu
v Ostravě sejdeme, si musíme uvědomit, že můžeme udě-
3.
lat další krok k posílení sociální demokracie. Regionální
funkcionáři ČSSD musí nést v budoucnu jasnou odpovědnost za volební výsledky ve svých okresech a krajích. Zejména tehdy, pokud navrhují konkrétní personální složení
kandidátních listin. Také lokální skandály musí mít odvahu
řešit naše místní a okresní organizace a nečekat na zásahy politického grémia. Vedení strany naopak může pomoci tam, kde je potřeba potlačit velrybářské praktiky, či
zajistit dodržování našich vnitřních pravidel.
My Vám budeme fandit, pane předsedo. Na
začátku jste zmiňoval výzvy a nelehké úkoly,
toto je určitě jeden z nich. Podařilo se Vám ale už
během těch posledních dvou let něco, o co jste
usiloval před svým zvolením do čela strany?
Jsem rád, že se povedla celá řada dobrých věcí. Jsme
nejsilnější parlamentní stranou v zemi. Vyhráli jsme senátní
a komunální volby v roce 2010 i senátní volby loni na podzim. V Senátu jsme získali nadpoloviční většinu. Uspěli
jsme znovu v krajských volbách a udrželi 11 soc. dem.
hejtmanů. Zavedli
jsme elektronický informační zpravodaj
pro všechny naše
členy, ustavili Klub
starostů a primátorů,
vrátili jsme se do povědomí levicové inteligence,
jejíž
představitelé, přední
čeští sociologové, filozofové, politologové,
ale
i
ekonomičtí experti
nás berou jako seriózní partnery. Máme velmi dobré
vztahy s odboráři. Když se podívám na fungování ústředí
strany a jednotlivých sekretariátů, neshledávám tam zásadní problémy, daří se nám hospodařit v černých číslech
a díky tomu stabilizujeme i mírně umořujeme úvěry, které
měla ČSSD z předchozích období. Nemáme žádné skandály na centrální úrovni. Samozřejmě se nesmíme nechat
ukolébat. Pořád bude co zlepšovat. ČSSD je tu 130 let a
dalších minimálně 130 let tu určitě ještě chce být.
Tak snad vydržíme. Zkusme teď otázku z jiného soudku. Jak hodnotíte průběh a výsledek
prezidentské volby? Čím si třeba vysvětlujete
zájem mladých lidí o tuto volbu?
Mladí lidé mají rádi novinky. Prezidentská volba byla v
našich poměrech novinkou, při třetí a čtvrté v pořadí už to
bude asi nudnější... Co se týče průběhu, za prvé jsem bytostně přesvědčen, že bylo správné postavit do volby sociálnědemokratického kandidáta. ČSSD je nejsilnější
politickou stranou v naší zemi a jako taková má povinnost
nabídnout občanům svého člověka coby kandidáta na prezidentský úřad. Za druhé jsem rád, že do tohoto boje,
4.
který byl zejména v závěru chvílemi hodně vypjatý, Jiří Dienstbier šel. Jednal jsem jako předseda s celou řadou potenciálních kandidátů, mezi nimiž byly i respektované
osobnosti, kterých si velmi vážím, ale nikdo nakonec nabídku kandidovat za ČSSD na prezidenta nepřijal. Až Jiří
Dienstbier. Svého nelehkého úkolu se zhostil výborně, myslím, že lepšího kandidáta jsme si jako sociální demokraté
těžko mohli přát. Jeho výsledek vidím jako úspěch – vždyť
v absolutních číslech získal víc hlasů než celá ČSSD v krajských volbách na podzim. Že to nestačilo na postup do
druhého kola je fakt a je to samozřejmě škoda. Myslím si,
že ve druhém kole by býval svého rivala, ať by jím byl kdokoliv, porazil. Ale víte, co se říká: kdyby – chyby. Do příštích voleb musíme více počítat s tím, že média mají
tendenci si své kandidáty vybrat sama a pak je občanům
prostě servírovat formou reklamy jako nová auta, jogurty,
nebo pěnu na holení. Taky mě mrzelo, že se náš kandidát
nemohl opřít ani o plnou podporu vedení vlastní strany,
což určitě jeho výsledku částečně ublížilo. Z toho všeho se
musíme poučit, to
jsou chyby, které si
nesmíme dovolit opakovat.
A není nic, co
byste kampani Jiřího Dienstbiera
vytknul?
Všechno se dá
dělat lépe. A nikdo
není neomylný. Až
Jiří Dienstbier bude
příště kandidovat na
prezidenta, jistě bude
některé věci dělat jinak :-). Každopádně mě velmi potěšila
podpora a angažovanost Mladých sociálních demokratů
v prezidentské kampani, a ostatně i v kampani před krajskými volbami. Pozoruji, že obecně zájem mladých o politiku narůstá. Když mluvíme o výzvách, pro MSD je právě
toto velkou výzvou.
Ten zájem mladých ale pořád není tak velký
jinde, třeba v severských zemích, ze kterých, jak
jste několikrát tvrdil, by si levice u nás mohla
brát příklad.
Jsem rád, že i mezi delegáty našeho sjezdu bude
hodně mladých lidí. Určitě by bylo dobré, aby hodně mladých lidí nebylo jen mezi různými delegáty, ale časem i
mezi kandidáty. Zároveň však platí, že je potřeba dodržovat jakousi posloupnost, to znamená, že nikdo nemůže
získat funkci ve straně nebo místo na kandidátce jen proto,
že je mladý, a už vůbec ne proto, že si ho koupí, byť třeba
planými sliby. Nejsme ODS. Ani Věci veřejné, či SPOZ.
Tohle se prostě nesmí stávat. Pokud se to někde děje, je
potřeba s tím přestat. Mladým i ženám dáváme šanci,
pokud si to samozřejmě zaslouží. Co se týče srovnání se
severskými zeměmi, máte pravdu, ale ve střední Evropě
nikde nenajdete mládežnické politické organizace, které
by byly aktivnější a viditelnější než u nás. Svou roli hrají
jistě i sdělovací prostředky, kdy mediální scéna v České
republice je stále vychýlená v neprospěch levice. Dokonce
i po té katastrofě, kterou předvedla Nečasova pravicová
vláda.
Daří se tedy podle Vás ČSSD oslovovat mladé
voliče? V čem případně vidíte největší rezervy?
Jak třeba vnímáte činnost Mladých sociálních
demokratů?
Vrátím se k prezidentské kampani. Jiří Dienstbier na poměry ČSSD u mladých relativně bodoval. Ale on má mediální nálepku rebela a bojovníka za rovnost a
spravedlnost. ČSSD se těžko podaří identifikovat se s protestem proti establishmentu, jehož je sama díky vládní historii nebo třeba pozicích na krajích součástí. TOP 09 a
Věci veřejné měli před volbami v roce 2010 nespornou
výhodu v tom, že díky chytrému marketingu představovaly
změnu, rebelii, vzdor proti zavedeným stranám. A kde
jsou véčka teď? TOP 09, kdyby neměla svého předsedu,
bude mít preference někde mezi Suverenitou a SPOZ. My
nemůžeme snaze zalíbit se za každou cenu mladým,
popř. nejmladším voličům obětovat náš tradiční elektorát,
mezi který patří rodiny s dětmi, středně- a nízkopříjmové
skupiny zaměstnanců a senioři. Ti od nás také očekávají
zastání. Jako předseda ČSSD a bývalý člen MSD se snažím mít k mladým blízko a činnost této organizace podporuji. Jsem rád, že MSD pořádají demonstrace, semináře
a akce pro své členy, a kdyby se jim podařilo mladé více
mobilizovat, bylo by to skvělé. Očekával bych, že do příštího supervolebního roku 2014 přijdou MSD třeba s komplexním návrhem vlastní volební kampaně. Myslím, že
mají svým vrstevníkům co nabídnout. Tato vláda a pravice
obecně mladé lidi zradila. Toho byste měli využít. Je to
jako s tím jogurtem – poprvé na rafinovanou, byť hloupou,
reklamu člověk skočí. Možná někteří naletí i podruhé. Ale
pokud je ten výrobek nedobrý, vodnatý a zapáchá, potřetí si ho koupí jen člověk bez chuťových buněk, nebo jen
opravdový blázen.
Děkujeme za podporu a budeme se snažit
něco vymyslet. Poslední věc, na niž bychom
chtěli slyšet Váš názor, je rostoucí nezaměstnanost mladých v celé EU. Ve Španělsku nemá
práci polovina absolventů. Jak by měla sociální
demokracie přispět k řešení tohoto problému?
Evropské vlády v období krize na mladé lidi zapomněly. Tuším, že v polovině ledna ale Evropský parlament
schválil návrh, který má mladým lidem pomoci. Záruky pro
mladé lidi bez práce, které vypracovala Evropská komise,
nabízejí za pomoci prostředků z Evropského sociálního
fondu mladým do 25 let práci nebo rekvalifikaci po ukončení studia, či pracovního poměru. Měl by se tak absolventům zajistit hladký přechod ze školy do pracovního
procesu. Přitom nejde o nějaké nezodpovědné rozhazování financí. Unie poskytne členským státům z Evropského
sociálního fondu 21 miliard eur, což je ve srovnání s tím,
co stojí podpora v nezaměstnanosti, částka mnohonásobně nižší. Nás jen těší, že celý program vzešel z iniciativy evropských sociálních demokratů. Teď je potřeba ho
spustit u nás doma.
Pane předsedo, děkujeme Vám za rozhovor a
přejeme hodně zdaru na sjezdu i v přípravě na
supervolební rok 2014!
Ptaly se Lucie Válová a Marie Nenutilová
Kouzlo a tajemství regionalistiky
Nejčastěji prezentované makroekonomické ukazatele hodnotící ekonomickou výkonnost jsou agregáty
za celou ČR, které popis ekonomické
situace podstatně zjednodušují. Výkonnost všech částí země však není
z různých důvodů stejná a napříč regiony existují výrazné rozdíly. Nejpoužívanějším
ukazatelem
ekonomické výkonnosti je hrubý domácí produkt (HDP), který vyjadřuje
celkovou peněžní hodnotu statků
a služeb vytvořenou za dané období
na určitém území. Pro efektivnější
srovnávání je používán HDP na obyvatele. Regionalistika je tak pro své
studenty královskou multioborovou
vědou. Jejím cílem je řešit regionální
disparity a hledat potenciál růstu jed-
notlivých regionů. Regiony vždy měly
své historické místo v českých zemích, svůj význam mají také v novodobé ČR na úrovni krajů, bývalých
okresů a mikroregionů. Současná
česká statistika používá jako nejnižší
možnou administrativní jednotku pro
srovnávání pomocí HDP jednotlivé
kraje.
Z prvního grafu je patrný velký
rozdíl mezi HDP na obyvatele Prahy
a ostatních krajů. S hlavním městem
je spojena řada aktivit, které zvyšují
jeho HDP, je sídlem řady ministerstev
a dalších úřadů státní správy a zároveň je z pozice hlavního města
atraktivnější pro investory. Podobně
výhodnější pozici má vnitřní část
Středočeského kraje jako zázemí
hlavního města a krajské město Jihomoravského kraje jako centrum Moravy. Z grafu, který znázorňuje
krajské rozdíly v HDP na obyvatele,
je jasně patrné, jak se zvětšily rozdíly mezi jednotlivými kraji v průběhu posledních šestnácti let. V roce
1995, kdy se regionalizované HDP
začalo kalkulovat, byla výkonností
úroveň všech krajů vyjma Prahy
zhruba stejná, o šestnáct let později
se nejméně výkonný region od toho
nejvíce výkonného liší o 80 000 Kč
na obyvatele.
Příčiny rozdílů mezi jednotlivými
kraji jsou nejrůznější, mají ale určité
společné rysy. Jejich vývoj se často
odvíjel od konkrétní odvětvové struktury před rokem 1990. V důsledku
5.
Regionální HDP
350000
325000
300000
Tr a n s f o r m a c e
Regionální HDP na obyvatele bez Prahy
znamenala dopad
900000
také pro sektor zeHlavní ŵĢsto Praha
800000
StƎedoēeský kraj
mědělství,
neboť
700000
Jihoēeský kraj
došlo k poklesu pro600000
PlzeŸský kraj
dukce a tedy i zaKarlovarský kraj
500000
městnanosti,
což
Ústecký kraj
400000
Liberecký kraj
dolehlo především
300000
Královéhradecký kraj
na venkovské obPardubický kraj
200000
lasti. Tento propad
Kraj Vysoēŝna
v množství pracov- 100000
Jihomoravský kraj
0
Olomoucký kraj
ních míst v globálu
částečně kompenzoZdroj: ČSÚ, Regionální účty
val vzestup sektoru
služeb, který byl
před rokem 1990 značně poddimen- podmínky, které jsou pro investice
zován. Terciární sektor služeb se ale ochotny vytvořit lokální samosprávy
alokoval zejména ve velkých městech (pozemky, doprava zaměstnanců),
a také pracovníci zemědělství a upa- svou roli hraje úroveň mezd v daném
dajících průmyslových odvětví měli regionu. Důležitá je i celková „image“
nižší vzdělanostní kvalifikaci, než jakou některých oblastí, která často odrazuje
terciární sektor poptával. Stále však některé potenciální tuzemské, či zahraplatí, že atraktivní a zpravidla také nej- niční investory.
Po více než dvacetiletém vývoji se
lépe placené obory terciárního sektoru
ekonomická
úroveň značně diverzifistahují nejkvalifikovanější pracovní sílu
kuje
a
stále
výrazněji
se vymezují hosdo větších měst a zejména do hlavního
podářsky
slabé
oblasti.
Většinou se
města. Vzdělanostní struktura obyvatelstva je také dnes významným lokali- jedná o venkovské oblasti, které zaozačním kritériem pro investory. stávají a často následně trpí depopuZnačnou výhodu mají regiony, v nichž lačními tendencemi, ale také o velká
historicky sídlí zavedené univerzity a vy- města v lokalitách s nepříznivým životsoké školy v potřebné struktuře oborů. ním prostředím. ČR tak může do buDalším významným faktorem pro zís- doucna přijít o kulturu i kolorit menšího
kání investic je poloha regionu v rámci městského i venkovského osídlení a po
ČR, úroveň infrastruktury a dopravní vzoru USA koncentrovat obyvatelstvo
dostupnost daného regionu, dále pak ve velkých měst se všemi nevýhodami,
které taková struktura osídlení přináší.
Těmto procesům může stát a územní samosprávy zabránit společnou efektivní
na obyvatele
regionální politikou a dostatečným
množstvím financí, která zajistí ve srovStƎedoēeský kraj
natelné kvalitě infrastrukturu, služby,
Jihoēeský kraj
vzdělání, kulturní vyžití, pracovní místa
PlzeŸský kraj
a životní prostředí.
Karlovarský kraj
275000
Ústecký kraj
250000
Liberecký kraj
225000
Královéhradecký kraj
200000
Pardubický kraj
175000
Kraj Vysoēŝna
150000
Jihomoravský kraj
125000
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
100000
Zdroj: ČSÚ, Regionální účty
6.
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
transformace české ekonomiky na
tržní ekonomiku se jednotlivé kraje
rozvíjely s rozdílnou dynamikou
právě na základě výchozích podmínek. Nevýhodnou pozici měly a stále
mají kraje s vysokým zastoupením
odvětví, které byly nuceny restrukturalizovat nekonkurenceschopné, neefektivní nebo nepotřebné výroby,
které v průběhu 90. let procházely
útlumem. Výrazný pokles výroby
a zaměstnanosti nastal zejména
v odvětví těžby paliv, hutnictví a těžkého strojírenství. Výraznou proměnou prošlo také lehké strojírenství
a elektrotechnický průmysl, který se
musel zefektivnit a přeorientovat na
jiný typ výrobků. Značným útlumem
prošel textilní průmysl, který velmi
těžko odolával levnému dovozu.
Regiony, kde byla tato odvětví významně zastoupena ve struktuře ekonomiky, měly automaticky složitější
pozici a často trpěly vysokou mírou nezaměstnanosti. Vyrovnání těchto startovních pozic je složitou otázkou,
protože přeorientovat region s určitým
způsobem kvalifikovanou pracovní
silou a tradicí na jiná odvětví je dlouhodobý úkol. V krajích s minulou a současnou těžkou průmyslovou výrobou
často přetrvává nepříznivé životní prostředí, které přispívá k selektovanému
vylidňování těchto oblastí a vytváření
stigmat, čímž se znesnadňuje nastartování pozitivního vývoje.
Moravskoslezský kraj
Monika Hermannová
je studentkou VŠE a PF UK, pracuje jako asistentka náměstka hejtmana pro
finance a ekonomiku Plzeňského
kraje. Je místopředsedkyní ÚKK
MSD.
Kalouskův důchodový tunel?
V posledních týdnech roku 2012 se především v tištěných médiích roztrhl pytel s články o důchodové reformě.
Už i média si všimla zjevné nevýhodnosti druhého pilíře
důchodového systému pro občany s nižšími, průměrnými
a dokonce i lehce nadprůměrnými příjmy. Ideálním pokusným subjektem (ano, toto laboratorní oslovení se pro
účastníky experimentu s názvem „důchodová reforma“
opravdu hodí) je svobodný muž s měsíčními příjmy nad
50 000 Kč měsíčně. Slovy klasika – kdo z vás to má?
Cílem důchodové reformy má být co největší nezávislost výdajů finančních prostředků ze státního důchodového
účtu na demografickém vývoji české společnosti. Pojďme
se tedy podívat, co bude druhý pilíř znamenat pro bilanci
důchodového účtu.
Podle vyjádření ministra Kalouska ze srpna 2012 se
i přes zjevnou nevýhodnost do systému zapojí přibližně 50
% obyvatel. – Celkový úhrn vyplacených důchodů se pohybuje kolem 380 miliard korun. Pokud budeme brát slova
ministra Kalouska vážně (vím, že jde o těžkou představu),
potom druhý pilíř důchodové reformy ovlivní důchody poloviny pojištěnců – tzn. důchody ve výši 190 miliard korun.
Pro druhý pilíř platí pravidlo, že z dnešního odvodu 28
% na sociální pojištění se část (3 % platu) převede z prvního pilíře do druhého. Vzniká tedy ztráta pro první pilíř ve
výši 11 % (3⁄28) z celého odvodu na sociální pojištění.
Pokud tedy aplikujeme těchto 11 % na důchody pojištěnců,
kteří budou chtít vstoupit do druhého pilíře, dostáváme se
na 21 miliard (11 % ze 190 miliard) dalšího deficitu prvního pilíře ročně!
Stát tedy bude každý rok hledat 21 miliard korun na sanaci současného průběžného systému. Tato sanace potrvá minimálně 35 let, než se současní třicátníci dostanou do důchodu
a začnou reálně využívat druhý pilíř. Celkový náklad vytvořený touto operací je 735 miliard korun! To je přibližně polovina současného státního dluhu České republiky.
Tak pro koho je to tedy výhodné?
Samozřejmě že pro třetího hráče v tomto systému. Penzijní fondy. Dle znění zákona č. 426/2011 Sb. jsou pro
penzijní fondy připraveny odměny za správu penzijních
účtů občanů. Tyto odměny jsou dvě – první je odvislá od
úspěšnosti hospodaření fondu a je pochopitelná. Ale druhá
odměna je vpravdě manou nebeskou. Fond si bude účtovat 0, 3–0, 6 % (dle typu fondu – dluhopisový, konzerva-
tivní, vyvážený, dynamický) z celkového obhospodařovaného majetku. Počítejme s průměrnou odměnou 0, 45 %
a podívejme se, kolik si vydělají naše penzijní fondy v průběhu let:
Roky Kolik spravují fondy? Jakou mají odměnu?
1
21 miliard korun
94,5 milionů korun
2
42 miliard korun
189 milionů korun
…
…
…
35
735 miliard korun
3,3 miliardy korun
Bez toho, aby fondy vyplatili jedinou korunu a garantovaly výnosy, dostanou během následujících 35 let odměnu 60 miliard korun!!! A každý následující rok další 3,
3 miliardy. Samozřejmě z našich kapes.
A proč vůbec reforma?
Akcent na realizaci důchodové reformy přinesla Topolánkova vláda. Jediným jejím relevantním argumentem byl
předpokládaný demografický vývoj české společnosti.
ČSSD před unáhleností a výběrem nevhodného řešení varovala a žádala širší diskusi. Měla totiž v ruce silný argument – státní důchodový účet každý rok končil s přebytkem
několika miliard. Žádný akutní problém nehrozil.
V tu chvíli ale nastoupil Miroslav Kalousek a svou klasickou účetní operací provedl zázrak. Na jedné straně rozpočtu snížil odvod za státního zaměstnance na důchodové
pojištění a na druhé straně mu krásně vyskočil deficit důchodového účtu ve výši 30–40 miliard korun ročně. Od
roku 2009 tedy máme o argument víc, proč je akutně
nutné přijít s důchodovou reformou.
Ať se na danou věc dívám z jakéhokoli úhlu, připadá mi
to jako dlouhodobě připravovaný plán. Již od roku 2008.
A s jediným možným vítězem – penzijními fondy. Motivaci Topolánkovy i Nečasovy
vlády raději nebudu
domýšlet, ale budu Tomáš Meisner
stoprocentně podporovat úmysl ČSSD vystudoval VŠE
na úplné zrušení v Praze a je místotakto nastaveného předsedou MSD
druhého důchodo- pro finance.
vého pilíře.
Státní zakázky jako cesta ke snížení nezaměstnanosti
Jako člověk sledující dění ve svém
okolí se v současné době, kdy
nezaměstnanost přesahuje hranici 8 %
(což pro představu znamená více než
500 tis. osob bez práce), zamýšlím
nad tím, proč se vláda nesnaží s tímto
stavem razantněji bojovat? Současnou
situaci můžeme nazvat cyklickou
nezaměstnaností, která souvisí s ekonomickou recesí. Je však nutné, aby recese a s ní související nezaměstnanost
byly tak vysoké? Že by se ukazovalo,
že volná ruka trhu není všemocná?
Současná vláda by měla vyslyšet ná-
zory levicových ekonomů opírajících se
o myšlenky keynesiánství, potažmo jejího zakladatele Johna Maynarda Keynese. Měla by začít pomocí státních
zakázek realizovat veřejně strategické
projekty, jako jsou například stavby silnic. Právě doba ekonomické recese mi
7.
připadá jako nepříhodnější pro jejich
realizaci. Vždyť všichni víme, v jak špatném stavu je dopravní infrastruktura
a kolik ekologických zátěží je třeba
zlikvidovat! Současná vláda však raději
stavby a projekty zakonzervuje a budoucím generacím je tak značně prodraží.
Jako první argument pro započetí
realizace těchto projektů vidím možnost
vysoutěžit levnější koncovou cenu.
Firmy vzhledem ke své nevytíženosti
budou mít větší motivaci dostat se k zakázkám, a tak ve výběrových řízeních
nabídnou co nejnižší ceny. To se
samozřejmě projeví na možnosti realizovat větší množství projektů a zlepšit
tak prostředí, ve kterém žijeme.
Tím, že firmy budou kvůli zakázkám aktivní, nebude docházet
mimo jiné k zaostávání jejich knowhow, což je všeobecný trend ekonom-
ických krizí, kdy firmy přicházejí
částečně o svou konkurenceschopnost
a následně jsou doslova zlikvidovány
firmami z vnějšího prostředí.
Logicky pak firmy mající zakázky
nabídnou práci mnoha lidem, kteří pak
budou mít k dispozici finanční
prostředky na nákup zboží a služeb.
Tato poptávka umožní zaměstnat další
osoby. Pro stát je výhodnější, když
lidem
nemusí
platit
podporu
v nezaměstnanosti a jiné sociální dávky
a naopak od těchto lidí dostává příjmy
v podobě přímých a nepřímých daní.
Multiplikační efekt je zde myslím
značný.
Je třeba brát v potaz také psychické
a sociální aspekty, které s sebou
nezaměstnanost
nese
a
které
v konečném důsledku mohou vést
u některých jedinců k propuknutí
různých patologických jevů. Mohli by-
chom najít mnoho dalších argumentů
pro to, aby se v maximální možné míře
začaly právě nyní realizovat státem financované strategické projekty.
V konečném důsledku to pro
všechny obyvatele České republiky
může být výhodnější.
Pavel Machala
Vystudoval na Ostravské univerzitě v
Ostravě, obor Sociální geografie a
regionální rozvoj, místopředseda MSD,
zastupitel Statutárního města FrýdekMístek, OSVČ v
oblasti telekomunikací
Neznalost zákona neomlouvá
Jedním ze základních právních pravidel je, že neznalost zákona neomlouvá. Toto pravidlo nenajdete
v žádné zákonné ani podzákonné normě, ale náš stát
se jím řídí, a tím pádem je vyžadováno od všech občanů
naší republiky i lidí pobývající na našem území v rámci
zásady teritoriality, tj. nutnosti řídit se pravidly státního
celku, na jehož území se daná osoba nachází. Za této situace je na místě otázka, zda má člověk nemající právní
vzdělání šanci žít podle všech ustanovení, která obsahuje právní řád našeho státu, tedy nepřekračovat svým
jednáním nevědomě hranice zákona.
V dřívějších dobách byl vymyšlen nespočet způsobů,
pomocí nichž vládnoucí skupina umožnila prostému lidu
poznání zákonů. Například ve starém Římě byli pontifikové, tedy kněžský sbor, přesněji patricové – pro Římskou říši byli ustanoveni tři lidé, kteří měli pravomoc
vysvětlit římským občanům, jak mají postupovat při řešení svých záležitostí. Časem se jejich počet zvyšoval
pro velkou potřebu vykládat zákony a kněžské obřady.
Naproti tomu za komunismu byla ražena myšlenka,
že zákony jsou pro lidi a i prostý rolník by měl pochopit,
co přesně ustanovení v zákoně znamená a jaký na něj
má dopad. Proto byli soudci z lidu, bez právního vzdělání, což se nám částečně dochovalo doposud, kdy při
jednodušších procesech jako přísedící zasedají bezúhonní občané splňující určité podmínky.
Po těchto dvou odstavcích si můžete udělat představu,
jestli by oba systémy mohly být uplatněny i v této době.
Nyní existuje několik modelů, podle nichž by měl zákonodárce postupovat při tvoření kvalitního zákona. Například švýcarský právník Ernest Roguin řekl, že zákon
8.
by se měl obměňovat každých 25 let. Vezmeme-li
v potaz, že za první republiky přes veškeré snahy zákonodárců nebyly dokončeny ani základní kodifikace, tak
se během komunistické dvouletky toho stihlo schválit tolik,
že rozum zůstává stát, jak mohli legislativci vymyslet tolik
zákonů, kdy některé v podstatných novelizacích platí dodnes.
Dnešní vláda vydává tolik pozměňujících ustanovení,
že není možné sledovat jejich kvalitu ani přínos, když
některá ustanovení se zruší dříve, než nabydou účinnosti,
u jiných nabytí účinnost nesmyslně odkládá. Zákony se
„šíjí horkou jehlou“, aby zklidnily napětí ve společnosti,
což je však na úkor kvality jejich znění, které se musí
kvůli nedostatečné pokrytí dané problematiky často novelizovat, a tento proces je mnohdy neúnosně zneprůhledňuje. Jediní, kdo z tohoto uspořádání mohou mít
užitek, jsou odborná nakladatelství, která vydávají úplná
znění zákonů, či k těmto právním textům píší potřebné
pro právní veřejnost tolik potřebné komentáře – kromě
legislativců, kteří zákony vytvářejí, a zákonodárců, jimž
jsou vypracovávány odborné analýzy navrhovaných zákonů, nikdo nemůže kolikrát pochopit zákon tak, jak ho
zamýšleli navrhovatelé.
Například nový občanský zákoník schválený touto
vládou i přes značné protesty odborné veřejnost, obsahuje již tolikrát zmiňovaná slova, která jsou již dávno vyřazená z běžného užívání, ale i další zákony jsou
schváleny bez zamyšlení nad tím, zda s nimi veřejnost
souhlasí, např. nechvalně proslulé církevní restituce.
Tímto činem nám předkladatelé zákonů dávají jasně najevo, že obyčejní lidé jsou jim lhostejní a že je jim jedno,
budou-li pro pochopení mnoha ustanovení muset prosedět mnoho hodin nad předraženou odbornou literaturou, nebo se jít informovat k odborníkům, kteří
samozřejmě nejsou bezplatní.
Zákony by se měly vytvářet tak, aby bylo již od začátku zřejmé, že obsahují současnou problematiku, čímž
je nebude nutné několik let pozměňovat. Dále by se měly
zákony vytvářet způsobem srozumitelným pro všechny
ty, kteří se jimi budou řídit, a také by se měli předkládat
v podobě, jež je přijatelná alespoň pro většinu parlamentních politických stran a hnutí. V posledních letech se
čím dál tím víc ukazuje, že souhlas prosté většiny v Poslanecké sněmovně ještě nesvědčí o kvalitě a perspek-
tivnosti schváleného zákona. Zákony by se neměly předkládat jen pro právě probíhající mandát vlády, resp.
vládní koalice v Poslanecké sněmovně, nýbrž s přesahem, který je časově daleko za
čtyřletým funkčním Marie Nenutilová
obdobím
sněmovny, nebo šesti- je studentkou PF
letým,
resp. ZČU. Pracuje v addvouletým obdo- vokátní kanceláři.
Je místopředsedbím Senátu.
kyně MSD.
Komu prospěje důchodová reforma?
Z důvodů demografických změn
probíhají ve všech vyspělých evropských zemích v současnosti větší či
menší reformy důchodového systému.
V České republice řešení této situace
doposud spočívalo především ve zvyšování věku odchodu do penze.
Vláda Petra Nečase se však rozhodla
přijít s podivnou změnou průběžného
důchodového systému v naší zemi,
kterou nazývá reformou. Od ledna letošního roku tedy došlo k zavedení
nového, tzv. II. pilíře penzijního
systému.
Co nám tato „reforma“ přináší?
Lze říci, že II. pilíř zavádí vlastní individuální spoření na důchod. Možnost vstoupit do druhého pilíře bude
dobrovolná pro lidi mladší 35 let. Do
druhého pilíře budou moci vstoupit i
občané starší 35 let, kteří se budou
muset rozhodnout do konce prvního
pololetí 2013. Toto rozhodnutí však
nebude možné vzít zpět. Všechny
prostředky, které občan bude vkládat
do vybraného penzijního fondu v
rámci dobrovolného penzijního spoření, bude mít na vlastním individuálním účtu. Občan musí každý měsíc
odvést 5 % ze své hrubé mzdy, přičemž 2 % dává občan „ze svého“ a
o 3 % odvede méně na sociálním pojištění. Tyto 3 % pak samozřejmě
budou chybět ve státním rozpočtu (a
průběžném systému). Peníze na účtu
budou zhodnocovány v závislosti na
hospodaření fondu a jeho vybrané investiční strategii. Občan na toto nebude mít vliv.
Nejprve si položme otázku, zda
je současný průběžný důchodový
systém opravdu neudržitelný, jak se
nám snaží namluvit vláda. V ČR tvoří
odvody do průběžného systému přibližně 8 % HDP (na rozdíl od Polska,
kde je to cca 12 %, v Maďarsku je to
10 %), přičemž evropský průmět je
asi 11 % HDP. Odborné modely průběžného systému ukazují, že za 80
let nepřekročí náklady na průběžný
důchodový systém 13 %. Stále tedy
bude průběžný systém udržitelný.
Zavádění II. pilíře v době, kdy
průběžný důchodový systém je schopen vydržet ještě mnoho let, lze považovat za podivné a podezřelé.
Největší problém lze spatřovat v tom,
že peníze občanů ČR budou směřovat do soukromých fondů, které většinou sídlí v zahraničí. Tím dojde k
vyvedení peněz z České republiky.
Spoření je sice dobrovolné, avšak
pokud lidé do nového pilíře vstoupí,
nebudou již moci přestat spořit. Čerpání důchodu bude možné pouze formou penze, a to buď doživotně,
nebo po dobu 20 let. Jednorázové
výběry na rozdíl od současného penzijního připojištění nebudou možné.
Další ze slabin reformy je nepředvídatelnost jejího vývoje. Je těžké odhadnout, jaký bude její ohlas u
občanů. Například na Slovensku se
po zavedení důchodové reformy rozjela obrovská reklamní kampaň a nakonec začalo v dalším pilíři spořit
mnohem více lidí, než vláda předpokládala, což způsobilo mnoho kom-
plikací. Něco podobného se snadno
může stát také u nás, koneckonců
každodenně se setkáváme s mnoha
příklady toho, jak reklama dovede
přesvědčit lidi ke koupi něčeho, co
vůbec nepotřebují. Dalším závažným
nedostatkem reformy je fakt, že výnosy ze soukromých fondů nejsou
vůbec jisté. Státu navíc budou peníze
chybět v průběžném systému, už se
do něj nikdy nevrátí.
I podle expertů se druhý pilíř vyplatí pouze lidem s vysoce nadprůměrnými příjmy. Kolik takových lidí u
nás žije? A nebudou právě jejich peníze chybět v průběžném systému pro
lidi nízkopříjmové? A nepřesvědčí reklamní kampaň i nízkopříjmové občany, aby k nim své peníze uložili, i
když to pro ně nebude výhodné? Kdo
tedy na této reformě opravdu vydělá?
Budou to opravdu poctiví lidé, nebo
pouze soukromé společnosti, kterým
naši občané odevzdají své peníze?
Na tyto otázky nechť si každý zkusí
odpovědět sám.
Michal Škerle,
je doktorandem
na PrF MU, člen
Zastupitelstva Jihomora vského
kraje a předseda
KK MSD Jihomora vského
kraje
9.
Dalibor Fadrný: Svět očima mladého odboráře
Mladí sociální demokraté
uspořádali na konci minulého
roku celorepublikový seminář
Od štemplu k občanovi aneb
Spravuje stát stát správně?, kde
jsme mimo jiné, řešili problematiku odborů. Na jaké pozici
v odborech působíš, v jakém
svazu? Můžeš čtenářům krátce
přiblížit hierarchii v odborech,
členění na jednotlivé svazy atp.?
Coby zaměstnanec České správy
sociálního zabezpečení jsem členem
Odborového svazu státních orgánů
a organizací (OS SOO) sdružujícího
v jednotlivých sekcích zaměstnance institucí veřejného sektoru, např. ministerstev, městských a krajských úřadů,
finančních
úřadů,
úřadů práce atd.
Předsedové sekcí jsou
členy řídících a pracovních orgánů Odborového
svazu.
Chod jednotlivých
sekcí je určován Podnikovým výborem,
který tvoří zvolení
předsedové základních odborových organizací fungujících
na jednotlivých pracovištích. Základní
odborové organizace
představují nejnižší,
ale klíčový stavební
prvek pro zdárnou
existenci odborů. OS
SOO je členem největší odborové centrály Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) v ČR, ta
sdružuje cca 30 odborových svazů pro
jednotlivé sektory (strojírenství, zdravotnictví, školství, doprava atd.). Aby
toho nebylo málo, tak vedle ČMKOS
existují i další, menší, odborové centrály. Organizace odborů je dost poznamenána roztříštěností a zbytečně
vysokým počtem odborových svazů.
Samozřejmě nejefektivnějším způsobem konsolidace odborů by byla existence jedné odborové centrály
sdružující přiměřený počet odborových
svazů.
10.
MSD téma odborů zajímá,
kromě výše zmíněného semináře jsme na letním setkání
uspořádali
workshop,
kde
přednášel problematiku odborů
Jan Horecký, člen mladých odborářů. Ty jsi koordinátorem
skupiny mladých odborářů při
OS SOO – jak tato skupina funguje a jaké jsou její priority
a cíle?
Při vstupu do odborů mě trápilo, že
jsem od svých vrstevníků slyšel na adresu odborů kritiku kvůli jejich staromódnosti. Mnohdy se takto vyjadřovali
jedinci, jejichž sociální postavení neodpovídalo kovanému individualismu,
který prezentovali. Nezájem mladých
zaměstnanců o odbory má v globálu
za následek nízký podíl mladých zaměstnanců (do 35 let) na členské základně OS SOO. Přitom odbory
přestavují na úrovni pracovišť jediný
transparentní, legitimní a realistický způsob, jak měnit pracovní podmínky zaměstnanců k lepšímu a jak s vedením
instituce dohodnout pozitivní změny, či
jak se efektivně bránit negativním opatřením typu propouštění, šikany nebo
diskriminace. S několika angažovanými vrstevníky z jiných sekcí jsme se
za vydatné podpory vedení OS SOO
dohodli na vytvoření iniciativy Mladých
odborářů OS SOO, která se již přes
rok pokouší aktivizovat členskou základnu tak, aby se podařilo mladým zaměstnancům ukázat odbory v jiném
světle. Primárním cílem je posílení členské základny zejména o mladé zaměstnance, kteří přitom mají z mnoha
důvodů (finančních, pracovní poměry
na dobu určitou atd.) nejslabší postavení. V tuto chvíli se soustředíme na vytvoření kompaktní sítě spolupracovníků
Mladých odborářů z jednotlivých krajů
a sekcí OS SOO.
Když se vrátím k názvu MSD
semináře: máš pocit, že současný
stát
spravuje
stát
správně?
Myslím si, že jsme v současnosti
svědky zatím nepoznané eroze státní
správy, a jsem přesvědčen,
že je cílená. To má za následek klientelismus, korupci,
šlendrián a spoustu dalších
negativních jevů. A kdo je
tím vším nejvíce postižen?
Poctivý a slušný občan ČR,
ať už z hlediska nehospodárného nakládání s penězi
daňových poplatníků, které
by mohly být účelně vynaloženy jinak, nebo v podobě
nekvality služeb poskytovaných státní správou. Jen za
poslední rok bychom mohli
vyjmenovat mnoho takových
selhání. Na objektivních datech lze přitom doložit, že
v rámci evropského srovnání
není česká státní správa přebujelá a úřednicí nejsou přeplacení (až
na veřejně známé výjimky). Selhání
vlády při správě státu je trestuhodné
a něco vypovídá o její kompetenci při
řešení klíčových problémů této země.
Bez kvalitního zákona o úřednících
a nastavení maximální transparence
a kontroly se nezlepší ani servis poskytovaný občanům.
Je mezi mladými lidmi o odbory zájem?
Mladí zaměstnanci, ať už absolventi
či ženy v předmateřském či pomateřském věku, jsou nejohroženější skupinou
zaměstnanců. Mají nejnižší platy, nejmenší zkušenosti, mnohdy pracovní
smlouvy na dobu určitou, složitou sociální situaci, proto se logicky mohou nejméně bránit. Mladí lidé by si měli
uvědomit, že právě pro ně je členství
v odborech významnou ochranou a sociální sítí. Mladí lidé jsou konfrontováni
s mediálními a společenskými odsudky
na adresu odborů, musí si však sami vyhodnotit, co více odpovídá jejich osobní
situaci a sociálnímu prostředí, ve kterém
žijí. Mohou uvěřit neoliberálním poučkám o silném jedinci, který si vždy a za
všech okolností najde dobře placenou
práci, nebo si reálně zhodnotit vlastní
možnosti a postavení na trhu práce.
Také mohou realisticky zhodnotit vlastní
postavení a možnosti. Myslím, že pro drtivou většinu mladých zaměstnanců
představují odbory realistickou alternativu poskytující jim větší ochranu, ale
i možnosti seberealizace. Z hlediska
mladých lidí nejsou odbory „in“, proto
je nutné udělat maximum pro zvýšení jejich atraktivity nejen z hlediska obsahu,
ale je nutné zvýšit také jejich vnější přitažlivost a umožnit tak mladým identifikaci s touto značkou.
Jak bys okomentoval médii
opakovaná dogmata o tom, že
odbory jsou komunistický přežitek, že jsou placeny ze státního
rozpočtu, popř. přímo politickými
stranami?
Odbory a soukromá média stojí na
opačné straně barikády. Nemůžeme
očekávat, že kavárenský pisálek z Prahy
placený z peněz mediálních koncernů
bude psát objektivně či fundovaně
o podstatě činnosti odborů nebo obsahu
jejich protestů. Závislost médií ve vztahu
k odborům musíme přijmout jako konstantu a podle toho s tím pracovat. Přiznejme si však, že bychom jako
odboráři měli vystupovat erudovaně, být
pracovití a snažit se aktivně ovlivňovat
mediální prostor přes blogy, sociální sítě,
zkrátka publikační činností a dalšími moderními prostředky propagace a komunikace. Mít pravdu nestačí. Kdo chce,
hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. To je má odpověď na všelijaká
pseudodogmata, jejichž vyvracením se
nemá smysl zabývat. Kdo hledá pravdu,
může se z veřejných zdrojů dozvědět,
jak věci stojí a leží.
Vidíš nějaké možnosti spolupráce mezi odbory a MSD?
Jsem přesvědčen, že spolupráce odborů a MSD by mohla být vzájemně
obohacující, ať už personálně, nebo informačně. Odbory mají ve svých řadách
velké kapacity a odborníky na různé oblasti, kteří by mohli na seminářích či akcích organizovaných MSD přednášet
o zajímavých tématech typu důchodové
reformy, zákona o úřednících, makroekonomických souvislostech a dalších. Na
druhou stranu MSD jsou profesionálně
organizováni a řízeni, disponují velkým
potenciálem mladých, kvalitních lidí.
Právě ti odborům chybí, proto by odbory rádi usilovali o získání jejich sympatií. Občanský aktivismus a aktivita na
různých úrovních je, podle mého názoru, těžištěm fungující demokracie.
Lidem byl po roce 1989 intenzivně indoktrinován
pseudoindividualismus,
v českých podmínkách okořeněný strachem z aktivního, veřejného angažmá.
To je zase dědictvím totalitních režimů.
Jedině kolektivní pojetí hry, ono známé
táhnutí za jeden provaz vede k úspěchu.
To platí pro fotbal i pro efektivně fungující demokratický stát.
Jak hodnotíš médii často kritizovanou účast ČSSD (popř. jiných
politických stran) na odborářských demonstracích?
Nejen média, ale asi ani značná část
společnosti si neuvědomují, že žijeme
v demokratickém, svobodném státě, kde
se může kdokoliv účastnit veřejných, povolených demonstrací. Pokud se ČSSD
rozhodne aktivně podpořit demonstraci
organizovanou odbory, je to její svaté
právo, stejně jako odbory se nezříkají jakýchkoliv příznivců a podporovatelů. Kdo
chce psa být, hůl si vždycky najde. Stotisícová demonstrace z loňského května
byla zářnou ukázkou reprezentativního
zastoupení různých složek společnosti,
a tak to má v demokracii být. U některých
jedinců je bez ohledu na jejich věk, profesi či přesvědčení silně zakořeněno neobolševické vidění světa, to je otázka jejich
charakteru, nikoliv vina odborů a jejich
přívrženců, ať už je to kdokoliv.
Souhlasíš s tezí, že odbory
mají být apolitické?
Odbory jsou ze své podstaty apolitické. Považuji za velmi přínosné, pokud
jsou v odborech příznivci různých politických stran, občanských sdružení či
světonázorů. Odbory jsou otevřené
všem, kterým leží na srdci obhajoba
práv zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců.
Jak se díváš na problém nezaměstnanosti mladých v Evropě? Co říkáš na návrh EK
dotovat pracovní místa absolventů?
Nezaměstnanost mladých je kruciálním problémem a časovanou bombou
dnešní EU. Mít vysokoškolský titul už
prostě k jistotě slušného výdělku nestačí.
Je potřeba na sobě pracovat tak, abych
měl zaměstnavateli co nabídnout. Jazyková kompetence a praxe při studiu je
elementárním základem. Mladí lidé jsou
zejména oběťmi školského systému
s bezprecedentním počtem soukromých,
nekvalitních vysokých škol, které produkují absolventy nepřipravené na pracovní proces. Pak jsou většinou dvě
možnosti: buď se o absolventa postará
klientelistická síť, nebo je vystaven vlastnímu osudu. Rolí odborů je proto tlačit
na transparentnost výběrových řízení,
kdy budou uchazeči postaveni na stejnou startovní čáru. Dále je nutné rozšířit
možnosti
flexibilních
forem
zaměstnávání, stáží atd. Dotace sami
o sobě nejsou samospasitelné, ale
v tomto případě bych s dotování pracovních míst absolventů souhlasil. Neřešení problému nezaměstnanosti
mladých může způsobit dlouhodobé
strukturální potíže.
Ptala se Lucie Válová
Mgr. Bc. Dalibor Fadrný
Koordinátor iniciativy Mladých odborářů a místopředseda Podnikového
výboru sekce správ sociálního zabezpečení Odborového svazu státních orgánů a organizací. Vystudoval
právo a právní vědu a mezinárodní
vztahy-evropská studia na Právnické
fakultě, resp. Fakultě sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje na ústředí České správy sociálního zabezpečení v Praze, kde se
zabývá zejména právem sociálního
zabezpečení s mezinárodním prvkem. Ve volném čase rád sportuje, cestuje a čte zajímavé knihy.
11.
Českem obchází strašidlo komunismu
Každý měsíc naservíruje s téměř železnou pravidelností
vládní pravice české veřejnosti nějakou tu politickou krizi.
Na pokyn svých majitelů pak sloupkaři a komentátoři většiny českých periodik bijí na poplach, aby náhodou nedošlo k rozpadu současné křehké sněmovní většiny a aby
v dolní komoře parlamentu nebyla po případných nových
volbách převaha levicových poslanců. Dá se však očekávat, že brojení proti levici, které se naplno odehrává zatím
pouze regionálně a pod rouškou hrozby návratu starých komunistických pořádků, nabere s blížícími se volbami na síle.
Jistý sloupkař v Hospodářských novinách při poslední
vládní krizi, jež hrozila vyústit v nové volby, označil kabinet
Petra Nečase, Miroslava Kalouska a Karolíny Peake za
volbu menšího zla. Byl k nim sice poměrně kritický, ale
pouze v intencích toho, že skutečnou tragédií by byla teprve
vláda opřená o komunistické hlasy. Mohlo by se sice jednat
o vládu, která by byla složená ze seriózních odborníků
a prosazovala by reformy, jejichž břímě by bylo rozloženo
spravedlivě na všechny obyvatele a nejen na střední vrstvy.
Mohla by zavést reformy, které by měly výhledově pozitivní
dopad na českou ekonomiku. Mohla by nastartovat hospodářský růst, podpořit naše podnikatele, přivést do naší
země zahraniční investory a zvýšit zaměstnanost obyvatel.
Mohla by to být vláda, v níž by nebyli lidé zatížení korupčními skandály. Jeho článek ale vyzněl tak, že ani při
splnění všech těchto podmínek by v jeho očích neměla tato
osvícená vláda právo na existenci, pokud by se opírala
o komunisty. Takový názor skutečně vyžaduje notnou dávku
pravicové zaslepenosti. Nota bene když autor sám nepřichází s žádnou alternativou současného vládního hnusu. Je
ale jasné, proč nepřichází. Na pravici totiž žádná alternativa neexistuje.
Loňské krajské i senátní volby ukázaly, že ani dřívější
podporovatelé pravicových stran jim už nevěří. Buď volit
nešli, protože si na pravici nedokázali vybrat mezi nulou
a ničím, nebo volili alternativně – podle krajů. Tu se dostali
do krajských zastupitelstev nezávislí starostové, tu lidovci,
jinde SPOZ. Vyšlo najevo, že marketingový produkt TOP09
založený na kultu osobnosti svého předsedy, či dokonce
Věci veřejné nemají šanci, pokud nenasadí do boje své
ikony. Radek John lidi dnes už spíš odpuzuje, než láká,
Karla Schwarzenberga pak částečně resuscitovala jeho fanatická prezidentská kampaň.
Média však zřejmě po podzimním debaklu pravice dostala pokyn oprášit staré dobré strašidlo komunismu a hned
s ním pro jistotu začít hlasitě chrastit. Laboratořemi nové
kampaně ve stylu „Přemluv bábu“ se staly Jihočeský a Zlínský kraj, jako marketingový tester posloužila zmiňovaná
prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga. Vůdcové protikomunistické fronty vyhrožují demokraticky zvoleným zastupitelům, kteří pod tlakem odstupují z funkcí, vymýšlejí
poutavé happeningy s klecemi a oběšenci a je otázkou,
zda si neuvědomují, nebo si až moc dobře uvědomují, že
12.
poslední, kdo komunisty (obrazně, či ve skutečnosti) věšel,
byli nacisté.
Některá média pak operují s falešnou myšlenkou, že sociální demokraté jsou nadšení ze spolupráce s komunisty
a snaží se tuto zcestnost opakovaně servírovat čtenářské
veřejnosti. Takovou argumentaci může naprostá neznalost
dějin částečně vysvětlit, nicméně ji neomlouvá. Mediální
paušalizace levice je nebezpečná a účelová. Komunisté nebyli nikdy pro sociální demokraty žádnými „kamarády ve
zbrani“. Vždy šlo o konkurenční politické subjekty. V nešťastném roce 1948 komunisté uzurpovali moc, obsadili Lidový dům a donutili vedení tehdejší sociální demokracie
k násilnému sloučení obou stran. Sociální demokraté, kteří
se komunistům znelíbili, byli perzekuováni stejně jako příslušníci dalších politických stran. Komunisté v padesátých letech z rakouského exilu unesli a ve vězení umučili bývalého
předsedu sociální demokracie Bohumila Laušmana. Ani nejzarputilejší pravicový fanatik na historii nic nezmění. Stejně
jako nezmění fakt, že pravicového guru Václava Klause vynesly dvakrát po sobě na Hrad hlasy komunistických poslanců. Bez nich by prezidentem nebyl…
Ani pravice, ani média proto nemají právo moralizovat
sociální demokracii, že to po krajských koalicích s komunisty „přehání“. ČSSD nevynesla komunisty do krajských zastupitelstev a členové ČSSD velmi pravděpodobně
komunistickou stranu nevolili. KSČM v demokratických volbách získala protestní hlasy lidí, kteří nesouhlasí s vládní
politikou (a není se co divit). ODS, TOP09 a Věci veřejné
přispěly svým diletantstvím k výsledku komunistů větší měrou
než kterýkoliv sociální demokrat. Jediné, nad čím by se
ČSSD měla s ohledem na volební výsledky zamyslet je, proč
protestní hlasy nesesbírala ve větší míře právě ona. Jako
strana, jež má možná potenciál korigovat stávající neutěšené poměry k lepšímu, a přitom je tradičním veskrze demokratickým politickým subjektem, s jehož tradicemi se
žádná jiná velká pravicová ani levicová strana v Česku
nemůže zdaleka měřit. Pokud někdo v očích veřejnosti rehabilituje komunistickou stranu, není to ČSSD, ale naopak
pravicové strany a jejich sdělovací prostředky, kteří si tím
uměle vytvářejí předvolebního strašáka na středové, nerozhodnuté voliče. Před jakým výběrem budou tito voliči za rok
a půl stát? Miroslav Kalousek, nebo Vojtěch Filip? Karolína
Peake, nebo Marta Semelová? Saša „ProMoPro“ Vondra,
nebo Jiří Dolejš? Nebo někdo úplně jiný, nový a ještě horší?
V některých případech skutečný oříšek.
Jak ale nevolit vládní strany a zajistit, aby po příštích volbách, které beztak budou zřejmě až v řádném termínu
za rok a půl, ani v případě vítězství levice komunisté neměli podíl na exekutivě? Středoví voliči, nebo voliči pravice,
které zklamaly ODS, TOP 09 a Věci veřejné a kteří by nepřekousli vládu opřenou o komunisty, alternativy mají. Je to
zcela prosté. Jednak existují koaliční partneři pro soc. dem.,
se kterými by mohla bez velkých problémů spolupracovat
a na komunisty by se spoléhat vůbec nemusela. To by ale
právě od bývalých voličů TOP 09 a ODS museli dostat hlasy
zelení a lidovci. Druhou šancí je výrazné vítězství středolevicové sociální demokracie, která by byla sama schopná sestavit vládu bez podpory kohokoliv. Každý musí uznat, že
v takovém případě by strach z návratu komunistů k moci
byl zcela bezpředmětný.
Takový scénář by však byl možný v případě, že sociální
demokracie posbírá voliče pidistran, jako jsou SPOZ, Věci
veřejné nebo Suverenita. Letos v březnu si ČSSD bude volit
nové vedení, které má tento nelehký úkol splnit a které má
stranu připravit na případnou vládní odpovědnost. ČSSD
musí být jiná, než „levicové“ strany pohříchu tvořené jejími
odpadlíky, bude muset využít veškeré možnosti, jak prezentovat svůj program i středovým voličům, kteří k volbám
často vůbec nechodí, a oslovit i některé bývalé voliče pravice, kteří jsou znechuceni politikou natolik, že by tentokrát
třeba už volit nešli. Každý hlas se bude počítat, zvlášť pokud
pomyslíme na to, že pravicoví ideologové již teď ve svých
podzemních kuchyních vaří smrtící koktejl nenávisti vůči levici postavený na bezzubém antikomunismu, neznalosti
a klipovitém myšlení mládežníků odchovaných pravičáckou
kulturní frontou a zaujatými médii obecně. Zároveň nesmí
ČSSD ztratit žádného ze svých tradičních voličů a přede-
vším si musí zachovat tvář i s ohledem na to, že čím více se
bude zdát, že sociální demokracie ve volbách uspěje, tím
více se kolem ní bude točit smečka hochštaplerů, kteří se
budou snažit získat vliv na rozhodování v případě jejího volebního vítězství.
V posledních měsících se ČSSD obraz moderní levicové
strany daří poměrně úspěšně vytvářet, tak doufejme, že se
tento trend nezvrátí. Jen silná a opravdu (nejen rádoby) moderní a atraktivní
ČSSD
bude
schopná porazit jak Petr Šelepa
pravicové strany, vystudoval filologii na Palackého
které v současnosti univerzitě v Olomouci, pracoval
prožívají krizi dů- jako učitel a zástupce ředitele
věry, jejich přisluho- střední školy. V současnosti působí
vače a nohsledy jako poradce předz řad tzv. celebrit sedy Poslaneckého
a mediální scény, klubu ČSSD a protak zejména své jektový koordinákonkurenty na le- tor pro ČSSD.
vici. Pak budou Je též statutární míobavy z komunistů stopředseda
zcela
bezpřed- MSD.
mětné.
O volebním systému - volební reforma jako klíč k nápravě?
Volební systém, tedy způsob převodu
voličských hlasů na konkrétní mandáty
v zákonodárném sboru, je oprávněně
považován za jednu z nejdůležitějších
proměnných politického systému. Těžko
ale lze označit některý typ volebního sytému za nejlepší a tím univerzálně
vhodný pro všechny státy – záleží totiž
vždy na podmínkách, které jsou dané
zemi vlastní. Přitom z hlediska politologie řeší ústavodárci „sartoriovské“ dilema,
zda
upřednostnit
spíše
reprezentativnost voleného shromáždění
na úkor akceschopnosti vládnutí, či
opačně. Obecně můžeme rozlišit dva
základní typy (rodiny) volebních systémů
– většinový a poměrného zastoupení.
V posledních měsících jsme byli (a
pravděpodobně ještě budeme) svědky
argumentace ve prospěch zavedení většinového systému v rámci voleb do Poslanecké sněmovny (PSP). Jedna
z iniciativ usilující o tuto změnu vystupuje
pod jménem Přímá volba poslanců. To
je sám o sobě nesmysl, jelikož poslanci
jsou ve volbách vybíráni přímo a nikoli
delegováni. Tento název je ovšem apelem pro silnější vazbu poslanec-volič,
resp. malý obvod s jediným reprezen-
tantem, a tedy většinový volební systém.
Esenciální charakteristika většinového
systému spočívá v tom, že „vítěz bere
vše“, a typ tohoto systému obecně přispívá k větší akceschopnosti a odpovědnosti vlády, ale také k personalizaci
voleb.
Systém poměrného zastoupení ve
svých „čističích“ variantách naopak
vede k větší reprezentativnosti, jeho výstupy v podobě počtu mandátů lépe vyjadřují vůli voličů jako celku, přispívá
také ke koaličním vládám na úkor vládní
akceschopnosti. Záleží ovšem na nastavení parametrů tohoto systému – čím
méně se v jednotlivých obvodech rozděluje mandátů, tím jsou jeho výstupy
méně proporční. Pro volby prvního řádu
v Česku, tedy do PSP, je používán právě
tento typ, ačkoli proporcionalita jeho výstupů je snižována většinotvornými
prvky, konkrétně existencí několika malých obvodů. Dalším neduhem používané volební formule je nerovnoměrnost
jednotlivých obvodů – v hlavním městě
se např. v posledních volbách rozdělilo
pětkrát více mandátů než v Karlovarském kraji, ten však jde napravit změnou nastavení obvodů.
Osobně se domnívám, že případná
změna volebního systému do PSP z poměrného na většinový by neblahé poměry české politiky nezlepšila a dost
možná jen zhoršila. Problémy české politiky totiž pramení jinde – v politické kultuře, nedostatečné schopnosti politických
elit ke kompromisnímu vyjednávání.
A dále jako jejich možné příčiny můžeme uvést fenomény antipolitiky a antistranictví, které jsou v českém diskurzu
tradičně přijímané a které v současnosti
ztělesňuje tzv. pravdoláskařství. V neposlední řadě fungování českého politického systému škodí instrumentální využití
antikomunismu, které způsobilo zablokování levého spektra stranického
systému.
Milan Maděra,
Je student politologie Filosofické
fakulty UK, člen
MSD v Praze 8.
Věnuje se dobrovolnictví.
13.
Sociální demokracie musí splnit očekávání voličů
Nadcházející rok a půl bude pro budoucí pozici sociální
demokracie na české politické scéně určující. Ukáže se, zda
voliči kladně ohodnotí kombinaci několika let vládnutí sociálních demokratů na krajích, práci na půdě Senátu a především
opoziční činnost ve Sněmovně a po osmi letech dají zelenou
střídání ve Strakově akademii. Příští rok si navíc nebudeme
moci rozhodně stěžovat na nedostatek příležitostí jít k volebním urnám a dát najevo svůj názor na stav naší země. Prvními
budou přitom nejdůležitější volby, a to do Poslanecké sněmovny, které proběhnou v těsném propojení s opomíjenými,
podceňovanými, ale z hlediska zájmů České republiky extrémně významnými volbami do Evropského parlamentu. Jsou
to právě Evropský parlament a Rada ministrů EU, kteří ovlivňují
náš život a legislativu v řadě aspektů více než český parlament. Na podzim nás budou následně čekat volby komunální,
do třetiny Senátu a v Praze i volby krajské, tedy na pražský
magistrát.
Supervolební rok bude pro všechny parlamentní strany,
včetně sociální demokracie, skutečnou výzvou. Již v tuhle chvíli
je jisté, že minimálně jedna parlamentní strana, nikým nevolené uskupení LIDEM, jehož celá členská základna by se vešla
do zájezdového autobusu, skončí v propadlišti dějin. Následována bude s vysokou pravděpodobností Věcmi veřejnými,
na které měl meteorit jménem ABL stejný dopad jako na vyhynutí dinosaurů, proti jejichž výskytu v politice tato firemní
strana bojovala. Velký otazník nyní visí nad vývojem preferencí strany modrých ptáků, která se usilovně snaží probojovat k nejhoršímu volebnímu výsledku od svého založení. Bylo
by opravdovým historickým paradoxem, kdyby ODS následovala svého bývalého koaličního partnera ODA a její místo
zaujala TOP 09, strana, kterou vymyslely moudré hlavy ve vedení ODS v čele s Mirkem Topolánkem a jeho věrným druhem
Markem Dalíkem. Na levé části politického spektra však není
situace o nic přehlednější. Volební výsledek komunistů, věčně
těžících z pohodlné opozice a sbírajících protestní hlasy, se dá
pouze odhadovat. Je otázkou, do jaké míry se na něm podepíší rétoricky i osobním profilem pozoruhodné osobnosti
KSČM v radách některých krajů, které jsou snem každého pravicového novináře. Ještě obtížnější je predikovat vývoj preferencí u tzv. hradní strany SPOZ. Pokud bychom hledali příklad
pro srovnání v posledních dvaceti letech, či sáhli až do období
první republiky, neměly nikdy podobné strany zvlášť silné postavení. To ovšem neznamená, že by tentokrát nemusela nastat jiná situace.
Velká očekávání jsou však vkládána voliči primárně na
bedra ČSSD, která má v tuto chvíli největší šanci vyhrát sněmovní volby. Z hlediska sociální demokracie je však nezbytné,
aby dokázala zmobilizovat své voliče, kteří vysokou volební
morálkou zrovna neoplývají. Aby však voliči ČSSD nezůstali
ve volební dny sedět doma, či nejeli na chaty a chalupy a přišli k volebním urnám, musí je sociální demokracie přesvědčit,
že jim stojí za to jít volit. Musí svým voličům nabídnout jasnou
vizi a vyslat k nim jednoznačné poselství, že je to právě ČSSD,
která je připravená hájit jejich zájmy na bázi moderního sociálního státu 21. století. V rámci systému, kde má každý poctivě pracující občan právo přístupu ke kvalitním sociálním
službám, k moderní zdravotní péči a vysokoškolskému vzdělání. Jsou to právě sociální demokraté, kteří musejí dát jasně
najevo, že chtějí stát, který nelikviduje, ale naopak podporuje
silnou střední třídu jako oporu společnosti, stát, který pomáhá
mladým absolventům najít své profesní uplatnění a vytváří
vhodné podmínky pro mladé rodiny s dětmi, stát, který si váží
svých seniorů, bez jejichž celoživotní usilovné práce bychom
nyní neměli co spravovat.
Pokud však chtějí sociální demokraté prosadit svoji vizi
a úspěšně projít příštím volebním rokem s maximálním bodovým ziskem, musejí se zejména v kontrastu se současnou největší vládní stranou ODS prezentovat jako
konsolidovaná, vnitřně jednotná politická strana, která
bude oproštěná od malicherných mocenských sporů
a bude dostatečně imunní vůči vnějším vlivům nejrůznějších mocenských skupin a organizací. Zároveň musí být
ČSSD
stranou,
která bude mít odLukáš Kaucký
borně i mediálně
schopné
lídry
vystudoval historii se specializací
s čistým profesním
na světové dějiny 20. století na FF
i morálním profiUK. Poté pracoval na Úřadu vlády
lem. Mezi těmito
ČR a v Evropském
lídry by přitom měli
parlamentu. Byl
být nejen zkušení
radním hl. m.
parlamentní harPrahy pro oblast
covníci, ale i rekultury. Od roku
s p e k t o v a n í
2010 je předsedou
a úspěšní regioMladých sociálnální i komunální
ních demopolitici.
kratů.
V Praze se sešlo vedení ECOSY
Na pozvání zahraniční oddělení
MSD se o víkendu 22. – 24. února
v prostorách Lidového domu konalo
jednání předsednictva Mladých evropských sociálních demokratů
ECOSY. Hlavním bodem jednání
byla příprava na volební sjezd or14.
ganizace, který se uskuteční ve
švédském Bommershviku. Součástí
předsjezdové agendy pražského
setkání bylo projednání programových a politických dokumentů, které
budou prezentovány delegátům
švédského sjezdu ECOSY. Nefor-
málně proběhla jednání o personálním obsazení volených pozic v této
organizaci v mandátu 2013–2015.
Mladí sociální demokraté nominovali v lednu na své Ústřední radě
Josefa Sátoru na pozici kandidáta
na místopředsedu pro mandát
2013–2015 ve vedení ECOSY.
Josef Sátora chce navázat na dosavadní práci Pavla Šíleného,
který působil v předsednictvu
ECOSY v mandátu 2011–2013.
Jeho agenda zahrnuje oblast sociální politiky, která se zaměřuje
na nezaměstnanost mladých v Evropské unii. Hlavní cíl Josefa Sátory pro nadcházející období
bude propagace iniciativy záruk
práce pro mladé v Evropské Unii
(tzv. Youth Guarantee). Tento soubor opatření by mohl efektivně
přispět k vyřešení současné tíživé
situace mnoha mladých lidí v Evropě. Proto společně držme Jožkovi palce, ať úspěšně obhájí
pozici místopředsedy ECOSY pro
MSD na švédském sjezdu.
V sobotu večer v restauraci
Hybernia proběhlo neformální
setkání obou předsednictev MSD,
ECOSY a členů zahraničního klubu.
Večerní setkání bylo ideální příležitostí k vzájemnému poznání a přátelským rozhovorům mezi českou
delegací a zahraničními hosty.
Úspěšná organizace zasedání
předsednictva ECOSY v Praze přispělo k pozitivnímu vnímání Mladých sociálních demokratů v České
republice jako spolehlivého a důvěryhodného partnera pro hnutí Mladých
evropských
sociálních
demokratů ECOSY.
Zasedání
zahraničního
klubu MSD
V sobotu 23. února uspořádalo
zahraniční oddělení MSD první zasedání zahraničního klubu v tomto
volební mandátu předsednictva
MSD, které bylo zvoleno na plzeňském sjezdu. Jednání zahraničního
klubu se konalo v zasedací místnosti
Baroko v Lidovém domě. Společného setkání se zúčastnilo přes dvacet mladých sociálních demokratů
z celé České republiky. Hlavním
bodem jednání byla diskuze nad
programovými dokumenty, které
budou projednávány na sjezdu Mladých evropských sociálních demokratů
ECOSY
ve
švédském
Bommershviku. Další významný bod
programu tvořila diskuze nad programovými prioritami zahraniční
politiky MSD. Na závěr jednání byl
věnován prostor debatě nad přípravou na nadcházející volby do Evropského parlamentu v roce 2014.
Během zasedání zahraničního
klubu proběhla živá diskuze
a věcná výměna názorů mezi členy
zahraničního klubu. Poměrně ostrý
spor se vedl nad budoucí podobou
společné evropské energetické politiky, zejména nad úlohou jaderné
energie a nad pozicí obnovitelných
zdrojů v koncepci. Mezi další projednávané body programu bylo stanovisko MSD k zavedení kvót pro
ženy na kandidátních listinách politických stran formou zipového
systému nebo návrh evropské komise na zavedení kvót na počet žen
ve vedení státních a soukromých
firem. Účastníci zahraničního klubu
také řešili budoucnost
společné zemědělské pol i t i k y
Evropské
unie a možnosti řešení nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě. Debaty
vedly k formulování pozměňovacích
a doplňovacích návrhů pro naše delegáty, kteří budou zastupovat MSD
na sjezdu ve Švédsku.
Zahraniční oddělení MSD plánuje v tomto roce minimálně dvě
další setkání klubu. V průběhu letošního roku plánujeme vytvořit programový dokument, který bude
obsahovat stanoviska Mladých sociálních demokratů k Evropské unii.
Dalším cílem je také vytvoření zahraničně politických stanovisek
MSD, které budou pravidelně předkládány na jednáních BUREAU
ECOSY.
Zahraniční oddělení chce poděkovat všem účastníkům diskuze
a těší se na další společné setkání,
které je plánováno v červu na Moravě.
Stijn Croes
je místopředseda
MSD pro zahraničí.
Pracuje jako tajemník ČSSD v Evropském parlamentu.
15.
Na Praze 8 zvítězil duch aneb Ohlédnutí za loňskými senátními volbami
Rozhodl jsem se napsat blog o loňských senátních volbách s určitým odstupem, abych se mohl s chladnou hlavou zamyslet nad jejich průběhem a výsledkem. Osobně
jsem byl totiž v rámci kampaně angažován jako volební
manažer pana prof. Potůčka a volební výsledek jsem
vzhledem k okolnostem nesl velmi těžce.
Ve volebním obvodu 23 (SO Praha 8, Letňany, Čakovice) kandidovalo v roce 2012 celkem 12 osob, a to
několik reprezentantů politických stran a pár nestraníků.
Prof. Martin Potůček, který je politickým nestraníkem, nakonec kandidoval hned za 3 politické strany, ač se
v první fázi připravoval na kandidaturu pouze za ČSSD,
jejímž je dlouhodobým spolupracovníkem. Jeho výsledná
„širokospektrální kandidatura“ nevznikla proto, že by byl
nějak názorově neukotven, ale naopak chtěl ukázat, že
je možné hledat řešení napříč politickým spektrem. Že je
v dnešní polarizované společnosti potřeba umět sjednocovat, nikoli rozdělovat. Po nelehkých začátcích Martin
Potůček dokázal, že je možné najít převažující shody
nad zásadními tématy u všech tří politických stran, za
které kandidoval, a sice ČSSD, KDU-ČSL a SZ. Tento fakt
potvrdila i tisková konference předsedů všech tří jmenovaných stran, která se uskutečnila na téma kandidatury
prof. Martina Potůčka a jejich možné budoucí spolupráce. Tato do jisté míry přelomová beseda byla uspořádána Sekcí vztahů s veřejností a marketingu ČSSD na
téma „Je možná koalice v opozici?“.
Jádrem předvolební kampaně Martina Potůčka byla
prezentace propracovaného předvolebního programu,
který by prosazoval na půdě senátu. Hlavní problémy soudobé společnosti a možnosti jejich řešení byly obsaženy
již v jeho knize „Cesty z krize“, která vyšla těsně před začátkem volební kampaně a která vznikla z výsledků práce
Centra pro ekonomické a sociální strategie (CESES), který
Martin Potůček založil a dlouhodobě vede. Pan profesor
byl zároveň připraven naslouchat občanům a vnímat problematiku volebního obvodu v celé jeho rozmanitosti.
I z toho důvodu vzniklo celkem 6 mutací předvolebních časopisů, ve kterých byl představen program pro jednotlivé
subobvody. Tento program byl Martin Potůček připraven
realizovat přímo na komunální úrovni jednáním s radou
městské části, zastupiteli, neziskovými organizacemi a občany. V rámci kontaktní fáze strávil pan profesor mnoho
dnů v ulicích, kde se svým týmem debatoval s občany.
Kromě toho, že přes 30 let bydlí v Libni, procestoval
v rámci kampaně podrobně celý volební obvod.
První kolo senátních voleb dopadlo zcela nečekaně.
Hned tři kandidáti získali přes 6 000 hlasů, přičemž
mezi prvním a třetím byl rozdíl pouze 198 hlasů! Naprosto nečekaným vítězem se stal Jiří Dolejš z KSČM,
druhá skončila Daniela Filipiová z ODS, o 98 hlasů za
ní se na třetím místě umístil Martin Potůček (ČSSD, KDUČSL, SZ). Na čtvrtém místě pak s velkým odstupem (3
16.
340 hlasů) skončil Viliam Buchert, který kandidoval za
TOP09.
Výsledek nejen prvního, ale velmi pravděpodobně
i druhého kola ovlivnilo vysoké procento protestních hlasů
ve prospěch Jiřího Dolejše, který v prvním kole naprosto
nečekaně zvítězil, což sice jistě udělalo radost mnoha voličům KSČM a na chvíli také voličům, kteří volbou Jiřího
Dolejše vyjádřili onen „protestní hlas“, nicméně jsem přesvědčen, že u mnoha z nich došlo záhy k vystřízlivění. Celé
to totiž bohužel vedlo ve výsledku pouze k neuvěřitelné eliminaci většiny hlasů nespokojených se současnou vládní
koalicí a celkovým přístupem Daniely Filipiové. Její vítězství
ve druhém kole nad Jiřím Dolejšem nebylo překvapivé.
V zásadě všem bylo jasné, že ve druhém kole bude většina volit proti KSČM. I ve druhém kole si tak paní Filipiová
vystačila s jednoduchým sloganem, tentokrát „Filipiová versus KSČM“.
Volby do Senátu PČR tak nakonec vyhrála ta, která si vítězství dle mého nejhlubšího přesvědčení zasloužila v podstatě nejméně ze všech kandidátů. Paní Daniela Filipiová
z ODS doposud vykonávala senátorský mandát za volební
obvod sestávající z Prahy 2 a Prahy 3. Před volbami v roce
2012 byla delegována na Prahu 8 a okolí nejspíše zcela
arbitrárně s cílem zvítězit, ač nemá k Praze 8 žádné pouto.
Sama reagovala na otázky týkající se jejího bydliště tím,
že se cítí být Pražanem a hranice jednotlivých městských
částí nerozlišuje. Jaký protiklad k údajům obsaženým
v jejím volebním materiálu z roku 2006, kde byly naopak
zdůrazňovány její přednosti spočívající v tom, že na hranici městských částí Prahy 2 a Prahy 3 bydlí a dané oblasti
a jejím občanům dobře rozumí.
Pokud se podíváme na distribuci hlasů jednotlivým kandidátům v prvním kole, vidíme velký posun směrem ke
středo-levým a levicovým hodnotám. Už i na pražském obvodu mnoho lidí negativně vnímá politiku škrtů a rozvratu
veřejných a sociálních služeb prezentovanou touto vládou,
přičemž právě Daniela Filipiová je velkým reprezentantem
této politiky. Bohužel kvůli volebnímu výsledku prvního kola
vyhrála kandidátka, která nejen že reprezentuje výše uvedený styl politiky, ale především vůbec nefungovala v kampani. V ní se chovala velmi podobně jako v posledních
letech na půdě Senátu PČR, kde měla vůbec nejnižší účast
ze všech senátorů (zúčastnila se pouhé třetiny hlasování!).
Její zdůvodnění, že nehlasovala proto, aby měla čas jednat s lidmi, kteří za ní jezdí, je skandální. Stejně tak
v rámci kampaně s občany v zásadě nekomunikovala
a nezúčastnila se ani jedné diskuze protikandidátů s veřejností. Její taktika „Vyvěsím všude mraky billboardů a lidi
mě zvolí“ vinou shody náhod vyšla. Stačilo 100 hlasů a do
druhého kola by se vůbec nedostala. A naopak, pokud by
do něj postoupila s Martinem Potůčkem, jsem přesvědčen,
že by lidé rozeznali kvality a angažovanost obou kandidátů a většinově podpořili právě Martina Potůčka.
Na volebních materiálech paní Filipiové bylo jasně vidět,
že nerozlišuje nejen Prahu 8 od ostatních městských částí,
ale že nerozlišuje ani žádná specifika v rámci volebního obvodu. Přitom Praha 8 a přilehlé oblasti vytváří několik rozmanitých suboblastí, které je třeba chápat v celém kontextu.
Její nic neříkající a neznamenající slogany typu „Jenom řeči
nestačí“, naprostá absence specifického programu a absence jakékoli komunikace s občany, která mimochodem
velmi připomíná chování rady Městské části Praha 8 složené
z ODS, TOP09 a nově i z Volby pro Prahu 8, vedla k bizarní situaci, kdy i bývalá disidentka (!) a protikandidátka
z prvního kola, paní Lenka Procházková, podporovala ve
druhém kole komunistu Jiřího Dolejše.
Tato kampaň naznačila mnohé. Pevně věřím, že se na
našem milovaném obvodu již nikdy nebude opakovat po-
dobná situace, kdy
vyhraje ten, kdo
nemá
připraven
kompetentní program, není ochoten
diskutovat s lidmi
a nemá ani odpovídající znalosti volebního obvodu.
Loni zvítězil duch,
který se neobjevuje
ani na půdě Senátu
PČR, ani mezi občany, které žádá
o podporu.
Vít Céza
vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v
Praze. Od té doby na této katedře
působí jako student
doktorského studia a vědecký
pracovník. Od
konce roku 2012
je místopředsedou KK MSD
Praha.
„MHD zdarma“, to je úspěšný projekt ČSSD ve Frýdku–Místku
Na konci března to budou již 2 roky od zavedení
„MHD zdarma“ ve Frýdku–Místku. Projektu, který je
v naší zemi velmi neobvyklý a svými výsledky bourá zažité představy o fungování a financování veřejné dopravy.
Město Frýdek–Místek již dlouhá desetiletí trpí
nadměrnou tranzitní dopravou, neboť kvůli absenci obchvatu projíždí centrem města 45 tis. aut denně. Když se
dnešní primátor Michal Pobucký před volbami v roce 2010
zamýšlel nad tím, jak situaci ve městě alespoň částečně
zlepšit, přišel s netradičním nápadem zavést MHD
zdarma. Důvodem bylo nejen omezení automobilismu, ale
také
snaha
finančně
ulevit
svým
občanům
v
době,
kdy
Nečasova vláda
začala zdražovat
základní potřeby.
Projekt
se
povedl. Po opatrných začátcích
začal strmý růst
p o č t u
přepravených cestujících,
který
pokračuje i dnes.
V roce 2010, před
zavedením „MHD zdarma“, přepravila frýdeckomístecká
MHD 3, 8 mil. cestujících. V roce 2012 to už bylo skoro
5, 3 mil. cestujících, což je úctyhodný nárůst skoro o 40 %
během dvou let! S nadsázkou lze říct, že zatímco ostatní
města dnes uvažují nad tím, co dělat s prázdnými autobusy, ve Frýdku–Místku se řeší problém úplně opačný.
Samozřejmě že takový úspěch není zadarmo. A to
nejen po finanční stránce. Hlavním otázkou před zave-
dením „MHD zdarma“ bylo, jak zajistit, aby i po zavedení tohoto projektu neztratila MHD svou kvalitu, zejména aby se nesnížila úroveň bezpečnosti a pohodlí
ve vozidlech. Proto byl hned na začátku odmítnut systém nástupu všemi dveřmi, který by do MHD přilákal
nežádoucí osoby. Dále byla přijata opatření, která zajistí přesnou evidenci zdarma přepravovaných cestujících (což je pro budoucí vyhodnocení projektu velmi
důležité). Nakonec bylo přidáno 20 % výkonů tak, aby
byla kvalitně obsloužena každá městská část a posílena
doprava uvnitř města. Díky tomu se předešlo
nepříjemnostem v podobě přeplněných autobusů.
Jak
může
občan
jezdit
zdarma?
Každý občan EU
má možnost využívat tento systém,
pokud
není
dlužníkem města.
Kontrola
bezdlužnosti se provádí
při podání žádosti
o vydání čipové
karty. Tato podmínka je zcela na
místě, neboť proč
by mělo město platit
dopravu zdarma lidem, kteří mu dluží. Za 14 dní po
podání žádosti si cestující vyzvedne novou čipovou kartu.
Za vydání čipové karty zaplatí 299 Kč. Na tuto čipovou
kartu si následně nahraje roční časovou jízdenku, která
stojí 1 Kč. Tuto jízdenku poté každý rok obnovuje – každý
rok tedy zaplatí 1 Kč. Proč 1 Kč? Důvod je jednoduchý.
Předchází se tak diskuzím, jakou daň platit z nulové jízdenky. U jízdenky v ceně 1 Kč je výše daně jasná.
17.
Pro cestující, kteří čipovou kartu nevlastní, zůstal
v platnosti původní tarif. Tento tarif je poměrně levný,
za základní jízdenku u řidiče zaplatí cestující pouhých
10 Kč. Pro 25 % cestujících je i tato cena jízdného
přijatelná (dobře se platí), a proto nevyužívají možnosti
jezdit zdarma. Díky tomu zůstaly příjmy z jízdného stále
vysoké.
Kolik zaplatilo město?
Tržby před zavedením projektu „MHD zdarma“ byly
23 mil. Kč, dnes se díky stále platícím cestujícím pohybují okolo 14 mil. Kč. Projekt tedy stojí pouhých 9
mil. Kč ročně. Těchto 9 mil. Kč ovšem nezmizí někde
ve vzduchoprázdnu. To jsou peníze, které ušetřili
občané za jízdné a které jim zůstaly v peněženkách.
Pro mnohé rodiny to znamená úsporu až 6 tis. Kč
ročně. Rodiny si však tyto peníze nenechají – utratí je.
Nejspíše za služby místních firem. Město tak podporuje
také vyšší spotřebu domácností.
Druhý nárůst dotací do systému MHD znamenalo
navýšení výkonů o 20%. Město za toto zlepšení dopravní obslužnosti vydá ročně asi 10 mil. Kč. Je však
důležité zmínit, že do té doby byly mnohé městské části
bez obsluhy linkami MHD, takže musely vzniknout nové
linky, aby systém „MHD zdarma“ mohli využívat všichni
občané města. Na zvýšení četnosti spojů uvnitř města
šly pouze asi 3 mil. Kč.
Další zvýšení nákladů si vyžádaly stále stoupající
ceny pohonných hmot a také zvýšení DPH. Tyto komplikace ovšem potkaly všechny města v zemi.
Jelikož se město rozhodlo podporovat veřejnou dopravu před individuální, zvýšilo po zavedení „MHD
zdarma“ parkovné více než dvojnásobně. Řidiči jsou
tak ještě více motivování k tomu, aby nechali svá auta
doma a do práce jezdili veřejnou dopravou. Navíc
zvýšené příjmy z parkovného pomáhají dotovat ztrátu
MHD.
Nechali lidé auta doma?
Nikdo nemohl čekat, že lidé okamžitě nechají auta
doma. Tento proces je dlouhodobý, a tak teprve dnes
můžeme říct, že denně ubylo na území města asi 5 tis.
jízd automobilem.
S velkým úspěchem se setkala „MHD zdarma“
u občanů pravidelně dojíždějících do průmyslových
zón v okolí města. Tito občané začali houfně opouštět
od cestování autem a přešli do MHD. Mnohé spoje již
musely být kvůli vysokému zájmu posíleny. Díky přesné
evidenci cestujících však víme, jak jsou jednotlivé spoje
vytíženy. Největší nárůst zájmu o přepravu autobusem
byl zaznamenán u zaměstnanců Dolu Staříč 3. Před
zavedením „MHD zdarma“ dojíždělo autobusem do
práce asi 200 horníků týdně, dnes jich jezdí 200
denně.
Podpora turistického ruchu.
Po úspěšném zavedení „MHD zdarma“ se objevily
další nečekané možnosti, jak tento systém využít ku
prospěchu nejen obyvatel města, ale také turistů. Po
18.
dohodě s krajským úřadem Moravskoslezského kraje
byly loni v červnu prodlouženy linky MHD do turisticky
atraktivních lokalit v okolí města – na Visalaje a na Hukvaldy. Provoz je zajišťován pouze o víkendu a má motivovat občany, aby do hor jezdili veřejnou dopravou.
Zájem cestujících o tyto linky je až nečekaně velký.
Linka na Visalaje přepravila 2× více cestujících než
dříve, linka na Hukvaldy dokonce 3,5× více cestujících.
Důvodem je zejména razantní snížení ceny jízdného.
Zatímco dříve rodina se dvěma dětmi zaplatila za výlet
autobusem na Visalaje a zpět 240 Kč, dnes zaplatí
pouze 60 Kč a v případě, že vlastní čipovou kartu,
mohou jet zcela zdarma. Občané tak mají možnost
trávit svůj volný čas na čerstvém vzduchu na horách
a nejsou při tom limitováni nedostatečnými finančními
prostředky. Město Frýdek – Místek přispívalo na provoz
krajských linek do těchto lokalit i dříve. Po začlenění do
MHD se čekal pokles tržeb, ale díky zvýšenému zájmu
cestujících nakonec nebylo nutné navyšovat dotaci na
provoz těchto linek.
A co dál?
Město Frýdek – Místek si uvědomuje, že velká část
automobilů přijíždí do města z nejbližšího okolí, a že
pokud chce ještě více redukovat počet jízd autem ve
městě, bude nutné začlenit i nejbližší okolí do systému
MHD a zajistit tak levné cestování do města i občanům
okolních obcí. Město již začalo připravovat projekt
rozšíření MHD do okolních obcí, na kterém
spolupracuje
zejména
s
krajským
úřadem
Moravskoslezského kraje, který dopravu v okolí města
dnes financuje. Okolní obce samozřejmě na bezplatnou dopravu svých obyvatel slyší a rády by se do systému zapojily i za cenu vyšších výdajů z obecních
rozpočtů.
Závěrem.
Projekt „MHD zdarma“ ve Frýdku – Místku ukázal,
že to jde. Díky tomuto konceptu jezdí po městě méně
aut, občané města ušetřili peníze a stále se zlepšuje
nejen životní prostředí, ale i spokojenost obyvatel.
Přitom roční dotace na MHD, 60 mil. Kč, je v průměru
mezi obdobně velkými městy v České republice. Tento
systém by mohl být vzorem pro mnohá další města
v České republice, která řeší problém, že za čím dál
vyšší peníze přepravují čím dál méně cestujících. Zejména u malých měst, kde výše tržeb dosahuje s bídou
25%
nákladů,
a
počty
p ř e p r a v e n ý c h Jan Širc
cestujících jsou
nízké, se nabízí dopravní inženýr,
otázka, zda by tvůrce projektu
nebylo lepší vozit „MHD zdarma“,
cestující zdarma. předseda krajského
Je to přece inves- klubu MSD Moravtice do vlastních skoslezského
kraje.
obyvatel.
Střípky ze života MSD aneb fasáda Ventilu má svůj obsah
Během svého působení v různých funkcích v MSD
jsem mnohokrát přemýšlela nad otázkou, zda je důležitější soustředit se na náš vnitřní život, anebo zda je účelnější ovlivňovat život ve veřejném prostoru. Jako
současná místopředsedkyně pro akce a semináře bych
měla tíhnout k prvé možnosti. Mladí sociální demokraté
jsou občanských sdružením, a to má milou povinnost
uspokojovat zájmy svých členů. „Politika je řemeslo,“
učil Vladimír Špidla na Akademii sociální demokracie.
V MSD se pohybují mladí lidé, kteří možná jednou zasednou ve významných funkcích veřejného života. Naše
organizace vyvíjí mimořádnou aktivitu v organizování
vzdělávacích akcí, školení a workshopů, kde se naši členové mohou zdokonalovat v dovednostech a činnostech, které na své budoucí politické dráze uplatní. Od
minulého podzimu se nám podařilo uskutečnit řadu takových setkání.
V listopadu 2012 hostila Praha seminář nazvaný Od
štemplu k občanovi, aneb Spravuje stát stát správně?.
Vedli jej profesor Potůček a pan Vladimír Špidla, a to
za účasti představitelů odborových organizací, s jejichž
mládežnickou odnoží navázalo předsednictvo kontakt.
Ještě před Vánoci se naši členové stihli díky tréninku
se Štěpánkou Duchkovou přesvědčit, že mediální výchovy není nikdy dost a že vystupování před kamerou je
dovednost, která si žádá nácvik.
Tento rok se připravují pro naše členy další vzdělávací akce. Těšit se můžeme do středočeského Kácova
(nejen na exkurzi do pivovaru) a vhled do aktuální problematiky zdravotnictví a průmyslu. O měsíc později nás
přivítají Kouty nad Desnou se svým seminářem Média
a jejich aspekty. V Moravskoslezském kraji se dozvíme
něco o komunální politice, kde bude jistě také příležitost
k výměně zkušeností mladých politiků. Semestr uzavře
Plzeňský kraj se zaměřením na dopravu. Vše vyvrcholí
tradičním letním setkání, jehož příprava je v plném
proudu.
Mladí sociální demokraté jsou ale také sdružením politickým a jako takové mají logickou povinnost vystupovat na veřejnosti a vyjadřovat se k politické situaci. I na
tomto poli MSD nezaháleli. S naším oranžovým stanem
jsme se zúčastnili všech velkých demonstrací. Sami jsme
uspořádali několik happeningů, např. proti církevním
restitucím anebo proti Klausově amnestii. Naši členové
aktivně glosují a komentují veřejné dění na internetu.
Naše politické občanské sdružení nepodceňuje ani
komunitní život, tj. setkávání na bázi obyčejného přátelství. Vazby, které si mezi sebou vytváříme, mnohdy
předčí výhody členství popsané výše. Komunitní život je
nezanedbatelnou součástí naší existence. Co se děje
Lucie Válová
uvnitř je stejně důležité, ne-li důležije místopředsedkyní MSD. Je také
tější než fasáda.
zastupitelkou hlavZa obrazy se totiž
ního města Prahy.
skrývají skuteční
Pracuje jako prolidé, jejich vize či
jektová koordisny a každodenní
nátorka v
práce na udržení
sociálních služněčeho, co má
bách.
smysl.
Amnestie – historie a současnost monarchistického přežitku
V poslední době nevzbudilo u české
veřejnosti téměř nic tolik emocí jako
amnestie vyhlášená prezidentem Václavem Klausem v jeho novoročním projevu. Rázem se zvedla vlna debat, zda
je v demokratickém státě opravdu
možné a vhodné, aby jedna osoba disponovala
takovou
kompetencí.
O otázce vhodnosti lze bezpochyby
dlouhosáhle diskutovat, ovšem nezpochybnitelným faktem je, že institut amnestie není záležitostí nijak novou, neboť
je v české právní úpravě zakotven již od
dob tzv. První republiky. Od roku 1918
bylo uděleno československými a českými prezidenty okolo 44 amnestií, přičemž od vzniku samostatné České
republiky v roce 1993 je amnestie prezidenta Klause třetí v pořadí.
Právem amnestie disponoval prezident již podle prozatímní Ústavy
z roku 1918. V § 10 je psáno, že
„má právo prominouti nebo zmírniti
tresty i právní následky trestného
činu, odsouzení nebo trestu, jakož
i naříditi, aby trestní řízení nebylo
zahájeno, anebo zahájené trestní
řízení aby bylo zastaveno.“ V tomto
ustanovení je více méně obsažena
i definice amnestie, neboť amnestie
spočívá nejen v hromadném prominutí trestu, ale je také spojena se
zahlazením odsouzení pro trestný
čin, pro který byl prominutý trest
uložen, a může jí být i nařízeno,
aby trestní stíhání v amnestovaných
případech
nebylo
zahájeno,
a pokud bylo zahájeno, aby v něm
nebylo pokračováno. Stejně jako
dnes i v době této ústavy vyžadovala amnestie ke své platnosti spolupodpis odpovědného člena vlády.
Obdobnou právní úpravu obsahovala i Ústava z roku 1920, Ústava
9. května z roku 1948, Ústava Československé socialistické republiky
z roku 1960, ústavní zákon o československé federaci z roku 1968
a amnestie je zakotvená také v současné Ústavě České republiky
z roku 1993. Od roku 1918 do
roku 1960 byl k platnosti amnestie
vyžadován spolupodpis odpovědného člena vlády. Od roku 1960 až
do účinnosti současné Ústavy bylo
udělování
amnestie
výhradně
v rukou prezidenta.
19.
Z výše uvedeného výčtu je tedy
zřejmé, že amnestie má v našem
právním řádu téměř stoletou tradici.
Amnestie byla v dobách minulých
také hojně využívána. Často uděloval amnestie již prezident Masaryk,
první udělil již roku 1918, během
roku 1919 následovaly dokonce tři v lednu 1919, červenci 1919 a říjnu
1919. Zajímavou je amnestie z roku
1920, která se vztahovala na přestupky a přečiny spáchané zatajováním zásob obilí a luštěnin ze sklizně
z roku 1920. Z řady vyčnívá i Masarykova amnestie z roku 1924 týkající přečinů proti výrobě, prodeji
a přechovávání radiotelegrafů a radiotelefonů. Amnestie tedy byly v této
době udělované opravdu často
nejen Masarykem, ale i Benešem
a Háchou, a týkaly se širokého
spektra trestných činů. V době První
republiky bylo prezidenty uděleno
celkem 18 amnestií.
Institut amnestie přešel po roce
1948 do rukou komunistických prezidentů počínaje Klementem Gottwaldem, který jako jeden z prvních aktů
v roli prezidenta v roce 1948 udělil
právě amnestii. Největší amnestií
v době komunismu byla amnestie prezidenta Antonína Novotného z 9.
května 1960, která se týkala 7092
osob. Zaujala mě také druhá amnestie prezidenta Novotného, který ve
svém rozhodnutí z roku 1962 prominul „nevykonané tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky osobám,
které byly před vydáním tohoto rozhodnutí pravomocně odsouzeny pro
protistátní trestné činy pobuřování,
zneužívání náboženské funkce, hanobení republiky a jejího představitele,
hanobení
státu
světové
socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, vniknutí na
území republiky, poškozování zájmů
republiky v cizině, násilí proti skupině
obyvatelů a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení, nedovolené ozbrojování nebo šíření
poplašné zprávy.“ Následuje ovšem
dle mého názoru jakýsi protimluv, kterým z amnestie vyloučil ,,sabotéry
naší socialistické výstavby a jejich pomocníky“, čímž nejspíš dopad amne20.
stie na mnoho politických vězňů vyloučil.
Rekordmanem ovšem je, pokud se
týká počtu propuštěných vězňů, prezident Václav Havel, který při svém
nástupu do funkce dne 1.1. 1990
udělil amnestii, která se týkala 23
260 vězňů, což byly v té době asi
2/3 vězňů! Za tuto amnestii byl Havel
často kritizován, neboť vedla nárůstu
kriminality v důsledku páchání trestné
činnosti propuštěnými. Oproti této
amnestii, se zdá být amnestie Václava
Klause s 6 041 propuštěnými vězni
nesrovnatelnou.
Při posuzování aktu Klausovy
amnestie je nutné si ovšem uvědomit,
že při jejím udílení vycházel prezident Klaus z článku 63 Ústavy. Jedná
se tzv. kontrasignovanou pravomoc,
což znamená, že tento akt ke své
platnosti vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného
člena vlády. Nejedná se pouze o jakýsi formální „klikihák“, protože
v následujícím odstavci je stanoveno,
že „za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis
předsedy vlády nebo jím pověřeného
člena vlády, odpovídá vláda.“ Také
předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ve svých vyjádřeních k amnestii odmítá výklad premiéra Nečase,
že podpis na amnestii je pouze pořádkový. Vláda se tedy své odpovědnosti za amnestii zbavit nemůže,
neboť je jí ústavně uložena. Není ani
povinností premiéra nebo pověřeného člena vlády amnestii podepsat,
Ústava ani zákon tak nestanoví,
a pokud použiji slova Listiny základních práv a svobod, tak „každý
může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit,
co zákon neukládá.“ I premiéra lze
dle mého názoru zařadit pod termín
„každý“, nevidím tedy důvod, proč
by spolupodpis amnestie odmítnout
nemohl, přestože se tak v naší historii dosud nestalo. Je ovšem nutno podotknout, že v minulosti také nikdy
nebyla amnestie udělena bez konzultace s vládou. Pokud se podíváme, jakým způsobem byla
připravována amnestie prezidenta
Novotného z 9. května 1960, zjis-
tíme, že návrh amnestie byl rozeslán
ministerstvům k připomínkovému řízení s důvodovou zprávou a k návrhu se vyjadřoval i Legislativní
odbor vlády. Nejednalo se tedy
o žádné překvapení, jakého se dočkal poradce premiéra pro legislativu Petr Bezouška, který uvedl
v rozhovoru pro Českou televizi, že
se o amnestii dozvěděl až z médií.
Podle mého názoru je amnestie
natolik závažným rozhodnutím, že
by nemělo jít o právo v rukou jediného člověka. Byť je v Ústavě podmíněno
aktem
kontrasignace,
nedomnívám se, že takováto kontrola je dostatečná. Myslím si, že
amnestie může mít ve svém důsledku
dopady v šíři jakéhokoli zákona. Byť
jsem si samozřejmě vědoma, že rozhodnutí o amnestii svými definičními
znaky nesplňuje kritéria zákona, domnívám se, že by se rozhodování
o amnestii měl účastnit i zákonodárný sbor. Přece jen je Česká republika parlamentní republikou, kde
hlava státu plní funkci zejména reprezentativní, a nemyslím si, že by
mu měla být svěřena práva, jakými
disponoval panovník v dřívějších dobách. Spíše než amnestie jsem zastáncem institutu milosti, který, slovy
Ústavy, odpouští a zmírňuje tresty
uložené soudem, nařizuje, aby se
trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li
zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, ovšem
v individuálních případech. Pak se
totiž nemůže stát, že si prezident nebude vědom, koho to vlastně z vězení propouští, jako se prezident
Klaus v rozhovoru pro televizi Nova
podivoval nad tím, že bude osvobozen „jakýsi“ soudce Berka, kterého
ovšem vůbec nezná.
Markéta Pospíšilová
studuje pátý ročník
Právnické fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci a
je členkou MSD
Přerov.
Dopravní politika banánové republiky
V posledních letech se stáváme svědky kroků ministerstva dopravy, které lze označit přinejmenším za rozporuplné. Zaprvé rozhodnutí Víta Bárty o pozastavení,
anebo přímo zastavení dopravních staveb. U některých
staveb přitom vyšlo zakonzervování dráž než případná
dostavba, takže za stejné nebo vyšší vynaložené prostředky nulový užitek (pokud někdo neocení kvalitu zakonzervování liniové stavby, např. krásu betonového
torza obchvatu u České Lípy). Dalším takovým rozhodnutím je změna centrálního registru vozidel. Ačkoli původní podoba registru byla plně funkční, změna
způsobila stav, ve kterém stále, po čtyřech měsících provozu, registr stále řádně nefunguje.
Další takový krok plánuje nový ministr dopravy Stanjura, když uvažuje o zrušení Státního fondu dopravní infrastruktury. Fond byl založen především za účelem
zeštíhlení agendy ministerstva dopravy a možnosti převodu nevyčerpaných prostředků z jednoho roku na
druhý. Dalším důvodem k založení fondu byl fakt, že
o tom, co se bude stavět, nerozhodovalo ministerstvo dopravy, ale ministerstvo financí. Zde je ostatně i pravděpodobný důvod tlaku pana ministra Kalouska, který
zrušení tohoto fondu také prosazuje. Oficiálním důvodem pro zrušení fondu je transformace ŘSD na akciovou
společnost (i když je jejím výhradním vlastníkem stát),
kde již důsledná kontrola nebude možná. Fond nicméně
neslouží pouze Ředitelství silnic a dálnic ČR, ale i Správě
železniční dopravní cesty, Státní plavební správě, anebo
třeba i Technické správě komunikací hl. m. Prahy. Dále
jsou z něj financovány například i chodníkové programy
obcí. Zrušením tohoto fondu bychom se připravili
o funkční nástroj k financování rozvoje, údržby a modernizace infrastruktury, a to jak na centrální, tak na regionální úrovni. Nutno podotknout, že díky nastavení
kontrol finančních toků uvnitř fondu a pravidel financování je tento fond i protikorupčním nástrojem.
Z předešlých řádků je jasné, že cesta rušení fungujících orgánů nebo nástrojů ministerstva je mírně řečeno
špatná a ke komplexnímu hospodářskému růstu se musíme ubírat jinudy.
V současné době je jasné, že z národního rozpočtu
nelze financovat rozvoj dopravní infrastruktury v takové
míře, jak by bylo potřeba. Proto ministerstvo dopravy
musí vytvořit jasnou koncepci alternativních možností financování. V prvé řadě musí dojít k výraznému zefektivnění čerpání z fondů Evropské unie, a to bez ohledu
na to, jestli jsou již zařazeny do programu TEN-T (TransEuropean Transport Networks je síť silničních a železničních koridorů, mezinárodních letišť a vodních cest,
Evropským parlamentem byla schválena v roce 1993).
Další možností financování je účast soukromého sektoru, tzv. PPP (Public Private Partnership) projekty, kde
soukromý subjekt dopravní komunikaci financuje a stát
si od něj poté kupuje veřejnou službu. Výhodou projektů PPP je, že rizika zůstávají v soukromém sektoru.
Pokud by došlo např. ke zvlnění dálnice nebo poškození povrchu z důvodu nekvalitního zpracování, soukromý provozovatel by tuto závadu obratem odstranil,
jinak by neobdržel poplatek za veřejnou službu, kterou
u něj stát objednává. Nemalou výhodou systému PPP
projektů je také možnost předvídat náklady na danou
komunikaci. Dalším krokem ministerstva musí být taktéž
snížení nákladů na vybudování a údržbu odpovídající
infrastruktury, nikoliv však na úkor dodané kvality. Výrazné nákladové úspory lze nalézt také ve správném
nastavení systému výkupu pozemků pro liniové stavby.
Doprava a s ní ruku v ruce jdoucí potřebný rozvoj infrastruktury je hnacím motorem každé moderní ekonomiky, který podstatně přispívá k rozvoji regionů
a snižování nezaměstnanosti, a to i v době ekonomické
stagnace. Proto pokud má Česká republika ambici být
moderní konkurenceschopnou zemí, je třeba zajistit
dlouhodobě stabilizované financování nejen z národních zdrojů a efektivní využívání všech druhů dopravy.
Je nezbytně nutné dokončit mnohé projekty, a to jak
v podobě základní dálniční sítě, tak i dostavbou páteřních železničních koridorů.
Další prioritou musí být samozřejmě i minimalizace
negativního vlivu dopravy na životní prostředí, ať už cestou snižování emisí pocházejících ze silniční dopravy,
nebo omezením hlučnosti, např. výstavbou účinných
protihlukových stěn, či využíváním protihlukových asfaltů na obrusných vrstvách povrchů tam, kde je to
možné.
Toto je směr, kterým by se mělo ministerstvo dopravy
ubírat, aby se Česká republika stala ekonomicky stabilní
zemí v rámci trvale udržitelného rozvoje a v neposlední
řadě též příjemným místem pro život obyvatel a oblíbenou destinací pro zahraniční návštěvníky, kteří chtějí poznat celou naši vlast (a kteří mimo jiné znamenají též
příliv financí do regionálních rozpočtů z cestovního
ruchu). Směřujme k rozvoji státu novými myšlenkami
a efektivním využíváním zdrojů namísto
hledání Petr Kyslík
úspor na špatném
místě, či rušení za- je absolventem ekonomické fakulty
vedených institucí, ČZU. V současné
pracuje
které se osvědčily době
jako nástroj k fi- jako vedoucí donancování tak slo- pravy na MČ
žité problematiky, Praha 4. Je čleÚKK
jako je dopravní nem
MSD.
infrastruktura.
21.
Miniinterview s novým předsednictvem MSD
Staronového předsedy Lukáše Kauckého jsme se zeptali
na dvě otázky:
Jsi předsedou MSD druhé funkční
období. Jaké jsou tvé cíle a priority?
Naše organizace urazila za poslední dva roky díky aktivitě nejen vedení, ale celé členské základny
obrovský kus cesty. Prostřednictvím našich akcí, mediálních výstupů a prezentace na sociálních sítích
jsme se dostali do obecného povědomí širší veřejnosti. Pravidelné odborné semináře a volnočasové aktivity směřované
dovnitř organizace lákají nové zájemce o členství v MSD.
V následujícím období je určitě nezbytné zaměřit se na důraznější propagaci našich hlavních programových priorit zacílených na podporu studentů, čerstvých absolventů a mladých
rodin s dětmi. Musíme maximálně využít našeho potenciálu
k oslovení mladé generace, která zklamaná vládními stranami
hledá konstruktivní alternativy.
Co ti dává působnost v předsednictvu MSD? A jakou úlohu
v českém politickém životě dle tebe hraje mládežnická organizace?
Hlavní úlohou mládežnických politických organizací by
mělo být zdůrazňování a prosazování návrhů, opatření a priorit na podporu mladé generace, které mohou být v mnohém
radikálnější, než jsou programové cíle etablovaných mateřských politických stran. Jedná se přitom nejen o předkládání
alternativ k programům či legislativním návrhům, ale i akcentování problémů či představ mladých, které politici kolikrát
vůbec nevnímají. Pro mladé lidi se zájmem o věci veřejné je
pak členství v těchto organizacích skvělou příležitostí poznat
nové přátele se stejnými názory a viděním světa, seznámit se
s politickými a stranickými procedurami a dostat se do těsné
blízkosti reálné politiky.
A nově složenému předsednictvu MSD jsme položili otázek trochu více:
1. V jakou gesci budeš v předsednictvu MSD na starosti?
2. Rozveď, jaké priority ve své gesci máš? Kam chceš svoji gesci směřovat?
3. Jaké jsou tvé programové priority? Jak je ty sám nazíráš? Co považuješ za nejdůležitější bod/y?
4. Co ti dává působnost v přesednictvu MSD?
5. Jakou úlohu v českém politickém životě dle tebe hraje mládežnická organizace?
Petr Šelepa
1. Mým úkolem je monitorovat zájem nových členů, připravuju mediální výstupy za organizaci
a mám na starosti objekt mládežnického klubu ve Vyškově.
2. Nových zájemců o členství si vážíme a chceme je co nejdříve zapojit do dění v organizaci. Také
je potřeba, aby si zástupci médií zvykli dostávat tiskové zprávy a komentáře nejen od ČSSD, ale také
od MSD. Jsem rád, že se jméno MSD objevuje v médiích, i když by to mohlo být daleko častěji.
3. Mezi mé programové priority patří cestovní ruch a zdravotnictví. Podpora a další rozvoj cestovního ruchu vede k vytváření nových pracovních míst, zdravotnictví se během pravicových vlád nijak neposunulo kupředu, a to i navzdory řadě diskutabilních kroků, které měly resort z krize vyvést. Zdraví není
byznys. Cestou ke spokojenosti zdravotnických pracovníků i pacientů je důsledná, několika úrovňová kontrola státu, třeba
i formou zřízení jedné státní zdravotní pojišťovny.
4. Možnost potkávat zajímavé lidi i možnost tvůrčí programové práce. V neposlední řadě je to možnost věnovat
se politické práci i mimo pracovní dobu a ve volném čase.
5. V současné době nepříliš významnou. To se právě jako vedení MSD snažíme změnit.
Lucie Válová
1. Akce a semináře.
2. Akce a semináře jsou pro mě prostředkem, jak odpovídat na potřeby našich členů, mezi něž patří
orientace ve veřejném dění, znalost sociálně-demokratického hnutí a jeho politik v současném světě, ale
také praktické dovednosti jako jsou argumentační nebo mediální dovednosti. Akce a semináře musí být
servisem našim členům k jejich všestrannému, zejména však politickému rozvoji.
3. Mými programovými prioritami jsou gender problematika a afirmativní opatření. Největší problém
vidím v rozdílných platech mužů a žen a také v nízkém zastoupení žen v politických funkcích.
4. Od začátku, kdy jsem do MSD vstoupila, jsem si přála jeho činnost a směřování nějak ovlivňovat. Poměrně vysoká
funkce, kterou nyní zastávám, je pro to skvělým prostředkem, zároveň si ale uvědomuji velkou zodpovědnost. Na organizování akcí a seminářů je nejlepší, že můžu být nejen koordinátorkou, ale i účastnicí.
5. Myslím, že může hrát poměrně významnou roli. MSD musí hájit zájmy svých členů, ale protože jde o mládežnickou
odnož vlivné české politické strany, musí vyvíjet i aktivitu směrem navenek. A abychom byli skutečně vidět a slyšet, k tomu potřebujeme mít členy vzdělané, argumentačně vybavené, připravené na politický život, ale také hrdé na svoji domovskou organizaci.
22.
Stijn Croes
1. Zahraniční politiku, bydlení a nezaměstnanost mladých.
2. a 3. V oblasti zahraniční politiky: Pracovní skupiny (tzv. Zahraniční klub) zabývající se konkrétními otázkami zahraniční politiky ČR - pozicí ČR v EU, lidskými právy, vztahy v rámci skupiny V4
a v neposlední řadě také vztahy s našimi sousedy.
V oblasti bydlení: Cenově dostupné startovní byty pro mladé lidi, popř. sociální stavební pozemky
na venkově. Transformace regulovaného nájemného do tzv. sociálního nájemného.
4. Možnost předávat informace z Bruselu, kde pracuji, přímo mladým v ČR.
5. Mládežnická organizace musí motivovat mladé, aby se zapojili do veřejného života. Předpokládám, že mladí musí být kritičtí vůči establishmentu a mohou díky tomu být radikálnějším hlasem našich politických myšlenek.
Důležité je vytvoření vlastních programových priorit, které budeme moci komunikovat nejen na všech úrovních sociálnědemokratického hnutí, ale i ve společnosti.
Pavel Machala
1. V mé gesci jsou témata týkající se komunální politiky.
2. Co se gesce komunální politika týče, je mým hlavním cílem uspořádání semináře na toto téma
v Moravskoslezském kraji - ten se zde již úspěšně konal v roce 2008.
3. Mojí programovou prioritou je trvale udržitelný rozvoj regionů. Domnívám se, že toto téma je
v dnešní době velice aktuální. Je třeba se zabývat složkami rozvoje z oblasti sociální, ekonomické a environmentální. Problematika regionálního rozvoje je velice široká a zahrnuje v sobě množství subtémat
jako PPP, tvrdé a měkké lokalizační faktory apod.
4. Působnost v předsednictvu MSD mi dává možnost podílet se na řízení celé organizace. Chci zde
využít a podělit se o své zkušenosti z práce pro můj mateřský klub, kde jsme jako kolektiv dosáhli pověsti jednoho z nejaktivnějších a nejpočetnějších klubů.
5. Mladí lidé nejenom v roce 1989 dokázali, že svými činy mohou významně ovlivňovat celostátní politické dění. Je třeba,
aby se mladí aktivně vyjadřovali k celospolečenským tématům, které je možné v rámci mládežnické organizace komunikovat
a se zpracovanými výstupy pak seznámit politické představitele.
Tomáš Meisner
1. V předsednictvu MSD mám na starosti finance a IT.
2. Prioritou v rámci financí je samozřejmě vyrovnaný rozpočet MSD, hledání úspor a co největší směřování peněz do činností, které pomáhají MSD ke zviditelnění, prosazení jejich myšlenek
a vzdělávání jejich členů. V oblasti IT je mým úkolem především zjednodušení a zefektivnění komunikace v rámci MSD.
3. Moje programové priority jsou elektronizace veřejné správy a podpora finanční gramotnosti.
Nejdůležitější je pro mne zjednodušit komunikaci občana s úřady, propojit gesční registry a samozřejmě klást důraz na zabezpečení.
4. Působnost v předsednictvu mi dává možnost vrátit MSD ta skvělá léta, která jsem prožil jako řadový člen.
5. Mládežnická organizace je především místo, kde má mladý člověk šanci získat všeobecné znalosti z veřejného
prostoru, vyprofilovat svou oblast zájmu, naučit se diskutovat a respektovat odlišný názor. Především je ale mládežnická organizace prostor, kde je možné bez větších důsledků dělat politické chyby a poučit se z nich.
Marie Nenutilová
1. Na starosti mám spravování webových stránek a facebooku, dále komunikaci s neziskovými
organizacemi.
2. Rozšířit obecné povědomí o MSD a jejich činností pomocí moderních technologií, kterými
v dnešní době lze levně a efektivně oslovit nejširší spektrum mladých lidí.
3. Mé programové priority jsou životní prostředí a doprava. Životní prostředí a doprava spolu
úzce souvisejí, jelikož doprava je jedním z nejvíce zátěžových faktorů pro životní prostředí, proto
se budu snažit podporovat politiku trvale udržitelného rozvoje dopravního sektoru, který tímto
bude mít i pozitivní vliv na životní prostředí.
4. Možnost účastnit se zajímavých vzdělávacích akcí a seminářů, dále možnost setkávat se zajímavými lidmi
a v neposlední řadě i trávení příjemného času s přáteli.
5. Mládežnické organizace mají nezastupitelnou úlohu v tom, že dávají prostor mladým lidem, které zajímá politika, chtějí se něco dozvědět a v něčem vzdělat, poznat nové přátele a setkávat se s lidmi, kteří již něco dokázali.
23.
Ventil 2013
www.mladi.cz

Podobné dokumenty

zde ke stažení

zde ke stažení zpncoval:lilWlA#' Dne:fi.q"/0,Í3

Více

Kap. 05a - Tvarování I - VOŠ Obalové Techniky A Střední Škola

Kap. 05a - Tvarování I - VOŠ Obalové Techniky A Střední Škola zapotøebí rùznì velkého namáhání. Rýhovatelnost mùže být tedy velmi rùzná. V bìžné praxi se rýhovatelnost zjišuje pomocí speciálních zkušebních pøístrojù pøi rýhování lepenky na rýhovacích strojíc...

Více

Přečtěte si celé číslo - Školská fyzika

Přečtěte si celé číslo - Školská fyzika Upravený piezoelektrický zapalovač může být použitý k nabíjení jiných objektů při fyzikálních pokusech. Úprava spočívá v odstranění jiskřiště odehnutím hrotu a prodloužením střední elektrody plasto...

Více

č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery

č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

Více

Download/Stáhnout - Evropská volební studia

Download/Stáhnout - Evropská volební studia dochází skrze simulaci/modelování výstupů voleb na základě užití minulých volebních výsledků. Je však vůbec objektivně možné vytvořit model volební reformy? Volební výsledky se nikdy neopakují, vol...

Více

Ventil 1/2009 - Jakub Štědroň

Ventil 1/2009 - Jakub Štědroň o nebezpečném levicovém řádění, které s sebou má Lisabonská smlouva přinášet. O čtvrt roku později se tak stále Lisabonskou smlouvou jenom straší občané, aniž by se exvládní politikové snažili přib...

Více