SVÁTOSTI – JAK PŮSOBI BOŽÍ MILOST Biřmování

Existuje nějaký katechumenát pro kandidáty?
Nelze tomu říkat „katechumenát“, to slovo vyjadřuje přípravu nepokřtěného na
svátosti uvedení do křesťanského života. Ovšem je nezbytné zajistit nějakou
přípravu. Její průběh závisí na situaci kandidátů. Může se totiž stát, že se přihlási
kandidát sice pokřtěný, ale který nevyrůstal v křesťanské víře. V knize „Obřadů
biřmování“ je dokonce i poznámka, že katechumenát, s potřebnými úpravami, je
vhodný také pro ty, kteří byli pokřtěni jako děti a přistupují k biřmování teprve
v dospělém věku.
Jestli jsem se rozhodl pro biřmování, co mám udělat?
Nejprve je potřeba se přihlásit u svého faráře. Je-li možná
příprava a příjetí biřmování v příslušné farnosti, kněz vysvětlí
podrobnosti. Není-li plánováno biřmování v nejblížším období
a kandidát nechce čekat, měl by ho kněz poslat tam, kde je
taková příležitost. Stálá pravidelná příprava se koná třeba
v katedrální farnosti v Českých Budějovicích.
Zcela jistě společná příprava není dostatečná. Jestli
kandidát myslí biřmování vážně, je nutné, aby se přípravoval
i soukromě – četl Bibli, modlil se více než dosud, angažoval se
v církevním (farním) životě apod. Chtěl bych doporučit knížku
ze série „Youcat“. Je vhodná nejen pro mladé, i lidé už
biřmovaní tam najdou hodně zajímávostí.
POZOR – TEĎ O BIŘMOVÁNÍ V BLATNÉ
Srdečně zvu ty, kteří z jakéhokoli důvodu nebyli dosud biřmováni, ke společné
přípravě na tuto svátost. Prosím, vezměte si přihlášku (leží vedle časopisů) a
vyplněnou mi odevzdejte do neděle 15. září.
Program:
 so 29. 9. – organizační setkání na faře v Blatné (v 10.00)
 pá 4. 10. – pobožnost, setkání na faře na téma „Co je biřmování?“ (v 18.30)
 so 16. 11. – setkání na faře na téma „Můj patron“ (v 10.00)
 so 14. 12. – setkání na faře na téma „Duch svatý a Církev“ (v 10.00)
 ne 12. 1. – obřad „Efeta“ a složení vyznání víry (o Mši v 8.30)
 ne 9. 2. – obřad zařazení mezi čekatele biřmování (o Mši v 8.30)
 so 1. 3. – předpokládaný termín biřmování (předtím zkoušky v kostele)
Podmínky:
 potvrzení o křtu (křestní list)
 minimální věk – 15 let v době biřmování
 není žádná překážka (nutnost zpovědi)
 pravidelná účast přípravy podle programu
 resp. souhlas aspoň jednoho z rodičů (platí pro nezletilé)
SVÁTOSTI – JAK PŮSOBI BOŽÍ MILOST
Naposledy jste obdrželi přílohu o první svátostí, kterou je křest. Dnes druhá, velmi
podceňovaná a zanedbávaná svátost – biřmování. Je pro nás důležité i kvůli tomu,
že jsem o Letnicích nabídl přípravu k biřmování, která zanedlouho začne.
Biřmování
Když jsem uviděl titul svědectví, které si i vy
přečtete, hned jsem si vzpomněl na knihu Tolkiena
„Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky“. A když jsem
přečetl celý text, zjistil jsem, že to není náhoda.
Hrdina knihy myslel, že má už asi všechno a žádné
dobrodružství nepotřebuje. Rychle ale musel názory
změnit a vlastně se změnil jeho život. Autorka
svědectví také zjistila potřebu změny a biřmování se
tak stává součástí Božího dobrodružství...
Cesta tam a zase zpátky
Do prostředí římskokatolické církve jsem byla „uvržena“ krátce po svém
narození, kdy mě rodiče nechali pokřtít. V dětství mě k víře vedly především moje
maminka a babička. S maminkou jsme se každý večer modlily a s babičkou jsem
zase často jezdívala do kostela na strakonickém Podsrpu. Na základní škole jsem
chodila do kroužku náboženství, zažila první svaté přijímání a první zpověď. Všechno
toto dění jsem ale brala spíše jako součást života, nijak hlouběji jsem se nezaobírala
opravdovým smyslem víry.
To se změnilo někdy kolem čtrnácti, patnácti let. Poslední roky na základní škole
pro mě byly velice těžké, zažívala jsem stupňující se projevy šikany ze strany svých
spolužáků a nakonec už jsem se každé ráno bála, co se ten den stane. Zastání jsem
nenašla ani u učitelů, kteří jako by před celou záležitostí zavírali oči. Byla jsem úplně
sama, doslova na dně. Jednou večer jsem se modlila jako obvykle a potom
přemýšlela, proč se mi toto všechno děje a jak z toho ven. Pak jsem uslyšela tichý
hlas, který mě začal konejšit a říkat mi, že musím být silná a že všechno má svůj
smysl. Tento hlas se vracel každý den a dodával mi naději, že se věci změní. Našla
jsem odvahu o všem říct doma, jít k psycholožce a začít užívat antidepresiva. Po
přijetí na vysněnou střední školu se vše obracelo k dobrému, já se cítila mnohem
lépe, nabývala zpět sebevědomí zadupané hluboko pod zem, nacházela nové
kamarády a díky zapojení se do mnoha školních aktivit a pilnému studiu zažívala i
úspěchy, které mě posouvaly dál. Hlas se vytratil, což mě nejdřív znepokojovalo, ale
pak jsem si uvědomila, že teď už to zvládnu sama. Často o tomto zážitku přemýšlím,
a ač si někdy říkám, že to všechno bylo možná jen v mé hlavě, věřím tomu, že se
jednalo o setkání s Bohem a jsem za tuto zkušenost neskonale vděčná.
Ke konci střední školy už se vše zdálo skvělé. Odmaturovala jsem bez jediného
škobrtnutí, dostala se na vysokou školu, kterou jsem si velmi přála studovat,
seznamovala jsem se s novými lidmi a novým prostředím. Pravda byla trochu jiná.
V posledním ročníku na střední škole jsem začala zažívat úzkostné stavy a nebylo mi
celkově moc dobře. Připisovala jsem to stresu kolem příprav na maturitní ples a
maturitu, ale to nebylo všechno. V poměrně krátkém časovém údobí si dva moji
blízcí přátelé vzali život, odešlo také několik mých příbuzných, připojily se vážné
problémy doma. Měla jsem pocit, že jsem snad prokletá a že všechno neštěstí se
stahuje ke mně. Ptala jsem se: „Bože, kde jsi? Proč to dopouštíš?“ Ale Bůh mlčel a
můj život nabíral jiný směr. Našla jsem si přítele a partu kamarádů, sedávali jsme
v hospodě, popíjeli, Bůh mezi námi neměl své místo … Udělala jsem v té době pár
věcí, na které nejsem moc hrdá.
Po třech letech na vysoké škole jsem měla pocit, že můj život absolutně postrádá
smysl. Rozhodla jsem se v rámci studia odjet na rok do zahraničí a „najít se“. Byla
jsem přijata na univerzitu v dánském Odense a v únoru 2011 odletěla, sama, do
země, o které jsem skoro nic nevěděla. Po příjezdu jsem se poměrně rychle
aklimatizovala a začala se ukazovat správnost mého rozhodnutí. Hodně jsem
přemýšlela o sobě, o svém životě, i o své víře. Tu jsem nikdy neztratila, ale odsunula
jsem ji velmi daleko a teď jsem ji začala pomalu oprašovat. Tři dny před návratem
domů na letní prázdniny jsem se seznámila s Rasmusem. Byla to láska na první
pohled a dnes je již téměř dva roky mým přítelem.
Najednou všechno začalo dávat smysl. Pochopila jsem, že všechno, co jsem
prožila, se muselo stát, abych nyní mohla plně docenit štěstí, kterého se mi dostalo.
A pochopila jsem, že Bůh mě neopustil, přestože jsem ho na dlouhé roky vytěsnila ze
svého života. Začala jsem se znovu modlit, děkovat a prosit Boha o odpuštění a sílu.
Začala jsem znovu chodit do kostela, zpovídat se … Vím, že jsem sešla z cesty, ale
věřím, že Bůh vidí mou snahu dostat se zpět a cítí pravdivost mých slov i jednání.
V nedávné době jsem se rozhodla přijmout biřmování. Můj vztah s Bohem prošel
trnitou cestou a není, dle mého názoru, vhodnějšího způsobu jak stvrdit svůj návrat
k Němu. Lidé do mého života přicházeli a odcházeli, ale On zůstal a já se budu ze
všech sil snažit, abych kontakt s Ním už nikdy neztratila.
(J. K.)
Není biřmování jen výmysl Církve?
Slovo „biřmování“ oproti slovu „křest“ v Bibli nenajdeme. Je v ní ale výrazná
zmínka, že se křest od naplnění Duchem svatým liší. Apoštolové Petr a Jan se
modlili za věřící ze Samařska, aby na ně sestoupil Duch svatý, protože dosud byli
„jen pokřtění ve jménu Pána Ježíše“. Jsou to tedy dvě různé věci.
Kratký komentář – s vírou v našem životě bývá různě. Po křtu není jisté, jak to
bude vypadat. Jeden bude vedený křesťansky a víra se stane samozřejmostí. Druhý
bude v tom zanedbaný a třeba najde správnou cestu až v dospělosti. Ještě jiný
prožije odchod a návrat. V každém případě je vhodné mít možnost potvrzení svého
rozhodnutí. Křest nejde opakovat, platí pro celý život, i když člověk ztratí kontakt
s Bohem. Je tedy možné něco jiného?
Určitě. Právě to je biřmování. Díky této svátosti člověk může říct Bohu: ANO,
JSEM TVŮJ. Ale poněvadž je to samostatná svátost, je nezbytné nejprve o ní vědět
něco víc, dále ocenit, je-li ona pro mne, a potom se přihlásit na příslušnou přípravu.
Teď vysvětlím podrobnosti (pomáhá mi zase knížka „Youcat”).
Má si kandidát vybrat nějaké nové jméno? Je ono libovolné?
Je taková možnost a většina jí využívá. Musí to ale být jméno svatého patrona,
navíc nenáhodné (nejen z důvodu, že se někomu líbí). Vybírá se však ne samotné
jméno, ale právě patron – člověk, který je pro mne vzor víry, kterého znám a ctím.
Je také možné „opakovat“ křestní jméno, což je zdůrazněním souvislosti křtu a
biřmování. Ovšem nelze to udělat, není-li to jméno svatého.
Oč jde v tom „naplnění Duchem“? Je to nějaká metafora?
Není. Duch svatý je skutečný, opravdový dar. Díky němu může člověk vydávat
svědectví o Bohu a víře, má k tomu Boží sílu. Ovšem tenhle Duch nepůsobí
automaticky. Člověk má pořád volnou vůli, tedy se může zase od Boha odvrátit
nebo být prostě lhostejným křesťanem.
Kdo se biřmuje?
Biřmování může přijmout každý pokřtěný katolík. Je ale nutné, aby byl ve stavu
milosti, tedy měl by se předtím vyzpovídat. To znamená, že nemůže být biřmován,
kdo se nemůže zpovídat (více o tom bude v příloze o svátostí smíření). Jak jsem už
vysvětlil, má být biřmování dozrálým rozhodnutím. Je tedy v dnešní době u nás
zvykem, že minimální věk biřmovance je 15 let. Horní hranice věku neexistuje.
V dnešní době? Může tedy být jinak?
Ano. V katolické církvi se toto pravidlo měnilo. Donedávna byly biřmovány děti
ve věku třeba 8-10 let. Ale může být i naopak – biskupové mohou rozhodnout, aby
se věková hranice zvýšila, např. na 18 let, což je i v občanském zákoníku věk
dospělosti. Mimochodem řečeno, v pravoslaví je norma biřmovat spolu s křtem,
i když jde o malé děti, tato svátost není tedy chápaná jako dospělost.
Je pravda, že biřmovat může pouze biskup?
Za normálních okolností biřmuje biskup. Může ale tento úkol přidělit nějakému
knězi, třeba když nemůže přijet nebo dal souhlas na udělení dospělému všech
svátostí uvedení do křesťanského života (bylo o tom v příloze o křtu). V ohrožení
smrtí může biřmovat každý kněz.
A co s biřmovacím kmotrem?
Musí splnit stejné podmínky jako křestní kmotr – věřící a praktikující katolík,
sám pokřtěn a biřmován, bez překážky ke zpovědi, žijící podle víry.