Pracovní verze překladu BREF Spalování odpadů (PDF

Transkript

Pracovní verze překladu BREF Spalování odpadů (PDF
EVROPSKÁ KOMISE
GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ JRC
SPOLEČNÉ VÝZKUMNÉ CENTRUM
Institut perspektivních technologických studií (Seville)
Udržitelnost v průmyslu, energetice a dopravě
Evropská kancelář IPPC
Integrovaná prevence a omezování znečištění
Referenční dokument o nejlepších
dostupných technologiích spalování odpadů
červenec 2005
Edificio Expo, c/ Inca Garcilaso s/n, E-41092 Seville – Spain
Telef.: přímá linka (+34-95) 4488-284, ústředna 4488-318, Fax: 4488-426.
Internet: http://eippcb.jrc.es
E-mail:[email protected]
Tento dokument je jedním z řady předpokládaných níže uvedených dokumentů (v době
zpracování nebyly připraveny návrhy všech dokumentů):
Plný název
Kód BREF
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro intenzívní chov drůbeže a
prasat
Referenční dokument o hlavních zásadách monitoringu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích činění kůží a usní
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích ve sklářském průmyslu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu papíru a celulózy
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích ve výrobě železa a oceli
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu výroby cementu a
vápna
Referenční dokument o uplatňování nejlepších dostupných technologií pro průmyslové
chladící soustavy
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu výroby chlóru a
alkálií
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu zpracování
železných kovů
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu neželezných kovů
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v textilním průmyslu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro rafinérie ropy a plynu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu velkoobjemových
organických chemikálií
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v systémech čištění odpadních
vod a odpadních plynů a hospodaření s nimi v chemickém průmyslu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu potravinářském,
nápojovém a mlékárenském
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v kovárenském a slévárenském
průmyslu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro emise ze skladů
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro ekonomiku a vzájemné
působení médií
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro velké spalovny
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích na jatkách a v průmyslu
zpracovávajícím jejich vedlejší produkty
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro hospodaření s hlušinou a
jalovinou v hornictví
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro povrchové úpravy kovů
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro průmysl zpracování odpadů
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro výrobu velkoobjemových
anorganických chemikálií (čpavku, kyselin a hnojiv)
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro spalování odpadu
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro výrobu polymerů
Referenční dokument o energeticky efektivních technologiích
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro výrobu jemných
organických chemikálií
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro výrobu speciálních
anorganických chemikálií
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro povrchové úpravy
s použitím rozpouštědel
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích pro výrobu velkoobjemových
anorganických chemikálií (pevných látek a ostatních)
Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v průmyslu keramických výrob
ILF
MON
TAN
GLS
PP
I&S
CL
CV
CAK
FMP
NFM
TXT
REF
LVOC
CWW
FM
SF
ESB
ECM
LCP
SA
MTWR
STM
WT
LVIC-AAF
WI
POL
ENE
OFC
SIC
STS
LVIC-S
CER
SOUHRN
Srovnávací dokument BAT (Best Available Techniques – Nejlepší dostupné techniky)
(BREF) s názvem Spalování odpadu (WI) odráží diskusi vedenou na základě článku 16(2)
směrnice Rady č. 96/61/ES (Směrnice IPPC). V tomto souhrnu jsou popsány hlavní zjištění,
souhrn zásadních závěrů BAT a související spotřební a emisní hodnoty. Je třeba jej studovat
ve spojitosti s předmluvou, kde jsou vysvětleny cíle dokumentu, účel použití a legislativní
pojmy. Lze jej studovat a chápat jako samostatný dokument, ale jako souhrn nevyjadřuje
všechny složitosti celého dokumentu. Není proto zamýšlen jako náhražka celého dokumentu
při použití jako nástroj rozhodovacího procesu v BAT.
Působnost dokumentu
Působnost dokumentu vychází z oddílů 5.1 a 5.2 Přílohy č. 1 Směrnice IPPC č. 96/61/ES,
pokud pojednávají o spalování odpadů. Působnost zvolená pro dokument nebyla omezena ani
velikostí zařízení ve Směrnici IPPC ani definicemi odpadu, jeho využitím nebo odstraněním
v nich zahrnutých. Zde zvolená působnost by měla poskytnout pragmatický pohled na odvětví
spalování jako celek, s dílčím zaměřením na ta zařízení a druhy odpadů, která nejsou nejvíce
rozšířena. Při rozhodování o působnosti BREF dokumentu byla též vzata v úvahu jako faktor
působnost Směrnice o spalování odpadu. Konečný obsah dokumentu BREF odráží informace
poskytnuté TWG (Technical Working Group -Technická pracovní skupina) během výměny
infomací.
Dokument pojednává pouze o účelovém spalování odpadu a nikoli o jiných situacích, ve
kterých je odpad tepelně upravován, např. o procesech spoluspalování, jako např.
v cementárnách a velkých spalovnách.
Třebaže ústředním zájmem dokumentu je spalování odpadu, zahrnuje také některé informace
o pyrolýze odpadu a systémech zplyňování.
Tento BREF dokument:
•
•
se nezabývá rozhodnutími o výběru spalování jako způsobu úpravy odpadu
neporovnává spalování odpadu s jinými způsoby úpravy odpadu.
Spalování odpadu (WI)
Spalování se používá jako metoda úpravy pro velmi široký okruh druhů odpadů. Spalování
samo o sobě je obecně pouze částí komplexního systému úpravy odpadů vesměs
provozovaného k souhrnnému nakládání s rozsáhlým sortimentem odpadů vznikajících ve
společnosti.
V odvětví spalování odpadů došlo během posledních 10 až 15 let k rychlému vývoji. Hnací
silou u mnohých z těchto změn byla specifická legislativa pro průmysl, na základě které se
především snížily emise do ovzduší z příslušných zařízení. Nepřetržitý proces vývoje
v odvětví pokračuje vyvíjením technologií, které omezují náklady při současném udržení
nebo zlepšení stávající úrovně dopadů na životní prostředí.
Cíl spalování odpadů je stejný jako u většiny metod úpravy odpadů, a to upravovat odpady
tak, aby se snížil jejich objem a nebezpečnost a současně byly zachyceny (a tím
koncentrovány) nebo zničeny potenciálně škodlivé látky. Prostřednictvím spalovacích
procesů lze též umožnit využití energie, nerostných a/nebo chemických látek obsažených
v odpadu. V zásadě je spalování odpadů oxidací hořlavých materiálů v něm obsažených.
Odpad je obecně vysoce heterogenní materiál složený v podstatě z organických látek,
minerálů, kovů a vody. Během spalování vznikají spaliny, které obsahují převážně energii
k tepelnému využití. Organické látky v odpadu budou hořet, pokud dosáhnou nezbytnou
teplotu vznícení a dostanou se do kontaktu s kyslíkem. Skutečný proces hoření proběhne
v plynné fázi ve zlomku sekundy a současně se uvolňuje energie. Je –li dostačující výhřevnost
odpadu i množství přiváděného kyslíku, může to vést k tepelné řetězové reakci a
samospalování, tzn. že nenastane potřeba přídavku jiných paliv.
Ačkoliv se velice mění přístupy, odvětví spalování lze přibližně rozdělit na následující hlavní
pododvětví:
i. Spalování směsného komunálního odpadu – úprava typických směsných a z velké části
neupravených domovních odpadů a odpadů z domácností, někdy ale může zahrnovat určité
množství průmyslových a živnostenských odpadů (odpady průmyslové a živnostenské jsou
také odděleně spalovány v určených spalovnách průmyslových nebo živnostenských odpadů
neklasifikovaných jako nebezpečné).
ii. Spalování předběžně upravených komunálních nebo jiných odpadů – zařízení, ve kterých
se upravují odděleně sebrané odpady, předběžně upravené nebo připravené takovým
způsobem, že charakteristiky odpadu se liší od směsného odpadu. Spalovny specificky
připraveného paliva z odpadu spadají do tohoto pododvětví.
iii. Spalování nebezpečných odpadů – toto zahrnuje spalování na průmyslových stanovištích a
v obchodních podnicích (tam je obvykle přijímán široký okruh různých druhů odpadů)
iv. Spalování kalů z čistíren odpadních vod – v některých lokalitách jsou kaly z čistíren
odpadních vod spalovány odděleně od ostatních odpadů v určených zařízeních, v jiných
místech jsou takové odpady k účelu spalování kombinovány s ostatními odpady (např.
s komunálním odpadem).
v. Spalování klinických odpadů – zařízení určená k úpravě klinických odpadů, které obvykle
pocházejí z nemocnic a jiných zdravotnických zařízení, jsou v jednotlivých nemocnicích aj.
provozována jako centrální zařízení nebo přímo v místě vzniku odpadu. V některých
případech jsou určité klinické odpady upravovány v jiných zařízeních, např. se směsným
komunálním nebo nebezpečným odpadem.
Údaje v tomto dokumentu v čase, kdy byly sestaveny:
•
•
•
•
Přibližně 20-25 % komunálního tuhého odpadu (KTO) produkovaného v EU-15 je
upraveno spalováním (celková produkce KTO se blíží 200 mil. t/rok)
Procentuální obsah KTO upraveného spalováním se v jednotlivých členských státech
EU-15 pohybuje od 0 do 62 %.
Celkový počet zařízení k úpravě KTO v EU-15 přesahuje 400.
Roční kapacita spalování KTO se v jednotlivých evropských zemích pohybuje od 0 kg
do množství přesahující 550 kg/obyv.
•
•
•
V Evropě je průměrná kapacita spaloven KTO těsně pod 200 000 t/rok.
Průměrná celková kapacita zařízení pro spalování KTO se v jednotlivých členských
státech rovněž liší. Nejmenší zaznamenaná průměrná velikost zařízení je 60 000 t/rok
a největší se blíží 500 000 t/rok.
Přibližně 12 % produkce nebezpečného odpadu v EU-15 je spáleno (celková produkce
se blíží 22 mil. t/rok).
Očekává se, že v Evropě se za 10 až 15 let rozšíří odvětví spalování KTO, neboť se hledají
alternativy nakládání s odpady odkloněnými od skládek uplatňováním Směrnice o skládkách
a jak tradiční, tak i nové členské státy zkoumají a implementují své strategie nakládání
s odpady ve světle této legislativy.
Klíčové environmentální problémy
Odpady a nakládání s nimi představují významné environmentální problémy. Tepelná úprava
odpadu může být proto považována za odpověď na environmentální hrozby v důsledku toho,
že se špatně nakládá s proudy odpadů nebo se s nimi nenakládá vůbec. Cílem tepelné úpravy
je celkové snížení dopadů na životní prostředí jako celek, které by mohl jinak odpad způsobit.
Bohužel v průběhu operace spalování ve spalovacím zařízení dochází ke zvýšení emisních a
spotřebních hodnot a jejich výskyt nebo množství je ovlivněno designem a provozem
zařízení.
Potenciální vliv samotných zařízení ke spalování odpadů spadá do následujících kategorií:
•
•
•
•
•
•
•
Celkové emise z procesu do ovzduší a vody (včetně zápachu)
Celková odpadní produkce z procesu
Hluk a vibrace z procesu
Spotřeba a výroba energie
Spotřeba surovin (reagencií)
Přechodné emise (ze skladování odpadu)
Snížení rizika nebezpečných odpadů při skladování, nakládání a zpracování.
Ostatní vlivy přesahující rámec tohoto BREF dokumentu (které ale mohou významně ovlivnit
celkové dopady celého řetězce nakládání s odpady na životní prostředí) vyplývají
z následujících operací:
•
•
Doprava vstupujícího odpadu a vystupujících zbytků
Extenzivní předběžná úprava (např. příprava paliv z odpadu)
Uplatňováním a prosazováním moderních emisních norem a použitím moderních technologií
pro kontrolu znečištění se snížily emise spaloven odpadů do ovzduší na úroveň obecně
považovanou za velmi nízkou z hlediska rizika znečištění. Nepřetržité a efektivní používání
těchto technologií kontroly emisí do ovzduší je klíčovou environmentální záležitostí.
Kromě toho, že zajišťují efektivní úpravu jinak potenciálně znečišťujících odpadů, se kterými
se nenakládá, mají mnohá zařízení ke spalování odpadů zvláštní roli z hlediska procesu
energetického využití odpadu. Pokud jsou v zařízeních ke spalování odpadů (všeobecně
komunálních) uplatněny politiky zvyšování možností energetického využití hodnoty odpadů,
zvyšuje se hodnota tohoto příspěvku pro životní prostředí. Významnou environmentální
příležitostí pro průmysl je proto zvyšování jeho potenciálu jako dodavatele energie.
Zavedené procesy a technologie
V kapitole 2 tohoto dokumentu jsou popsány procesy a technologie, které jsou zavedeny
v průmyslu spalování odpadů. Kapitola je zaměřena na nejběžněji uplatňovanou tepelnou
úpravu - spalování odpadů, ale rovněž obsahuje informace o zplyňování a pyrolýze.
Následující hlavní činnosti a oblasti jsou popsány víceméně podrobně:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Přijímání vstupujícího odpadu
Skladování odpadu a surovin
Předběžná úprava odpadu (hlavně úprava v místě vzniku odpadu a operace směšování)
Vsádka odpadu do pece
Technologie uplatňované ve fázi tepelné úpravy (design pece atd.)
Fáze využití energie (např. varianty kotlů a dodávek energie)
Technologie čištění spalin (seskupené podle látek)
Nakládání se zbytky z čištění spalin
Kontrola a monitoring emisí
Kontrola a čištění odpadních vod (např. z drenážních stanovišť, z čištění spalin, ze
skladů)
Nakládání s popelem/pecním popelem a jeho úprava (pocházejícího z fáze hoření)
Pokud jsou technologie specifikované pro určité druhy odpadu, jsou odpovídající sekce
rozděleny podle druhu odpadu.
Spotřeba a emise
Emise a spotřeba materiálu a energie spojené se zařízením na spalování odpadu jsou popsány
v kapitole 3. Uvádí dostupné údaje o emisích ze zařízení do ovzduší a vody, o hluku a
zbytkových odpadech. V oddíle zaměřeném na spotřebu energie a výstupy jsou poskytnuty i
informace o spotřebách surovin. Většina údajů pocházejících z průmyslových přehledů se
týká celých zařízení. Jsou zde obsaženy také některé informace o technologiích
uplatňovaných k dosažení těchto emisních hodnot.
I když některá evropská zařízení nejsou dosud modernizována, v průmyslu se obecně dodržují
limitní hodnoty emisí do ovzduší stanovené ve Směrnici 2000/76/ES nebo dosahují podlimitní
hodnoty.
V podmínkách, kdy lze dodávat kombinaci tepla a elektřiny (CHP – Combined Heat and
Power), obdobně i tepla a páry, je možno využívat velkou část energetické hodnoty odpadu (v
některých případech přibližně 80 %).
Technologie zvažované při určování BAT
Každá technologie popsaná kapitole 4 zahrnuje dostupné odpovídající informace o: hodnotách
spotřeby a emisí dosažených při použití technologie; určitou představu o nákladech a o
problémech interakcí médií v souvislosti s technologií a informace o rozsahu použitelnosti
technologie v okruhu zařízení, pro která jsou požadována povolení IPPC – např. pro nová,
stávající, velká nebo malá zařízení a pro určité druhy odpadů. Zahrnuty jsou systémy řízení,
integrované zpracovatelské technologie a opatření typu „end-of-pipe“ prováděná až na konci
procesu.
Zvažované technologie zde zahrnuté mají potenciál stát se příspěvkem ke zvýšení úrovně
ochrany životního prostředí z hlediska průmyslu spalování odpadů. Konečná verze BAT, tak
jak byla odsouhlasena TWG, není obsažena v kapitole 4, ale v kapitole 5. Skutečnost, že
technologie je uvedena v kapitole 4 a není v kapitole 5 neznamená, že technologie není a
nemůže být BAT – příčinou vyloučení technologie z kapitoly 5 může být např. to, že skupina
TWG vnímala technologii jako nedostatečnou k širokému uplatnění z hlediska obecného
popisu BAT. Kromě toho také proto, že technologii nelze popsat důkladně, i vzhledem k
dynamice situace. Kapitolu 4 není možno považovat za úplně vyčerpávající. Jiné technologie
mohou také poskytovat výkonnostní úroveň, která splňuje nebo překračuje kritéria později
stanovená v kapitole 5, a pokud jsou zavedeny místně, mohou přinášet patřičné výhody
v konkrétních situacích, kde jsou použity.
Zahrnuté technologie jsou seskupeny v přibližném pořadí tak, jak se objevovala většina
zařízení ke spalování odpadů. Níže uvedená tabulka obsahuje názvy pododdílů kapitol a
označuje skupiny v seznamu technologií.
Číslo oddílu v kapitole 4
4.1
Název oddílu
Obecné praktické metody uplatňované před tepelnou
úpravou
4.2
Tepelné zpracování
4.3
Využití energie
4.4
Čištění spalin
4.5
Čištění a kontrola užitkové vody
4.6
Technologie úpravy tuhých zbytků
4.7
Hluk
4.8
Nástroje environmentálního řízení
4.9
Dobrá praxe v informování veřejnosti a komunikaci
Tabulka: Schéma uspořádání informací v kapitole 4
Kapitola 4 se zaměřuje na technologie, které poskytují dílčí výhody v každé z hlavních fází
obvyklých v zařízeních ke spalování odpadů. Avšak rozdělení technologií tímto způsobem
znamená, nicméně je to v některých případech zmiňováno, že důležitý aspekt celkové
integrace všech těchto technologií do zařízení (někdy uváděný v BREF jako jejich „proces
vzájemné kompatibility“) je něco, co vyžaduje opatrné zvážení při čtení jednotlivých oddílů
v kapitole 4. Pododdíly o provozních údajích a použitelnosti se obecně vyskytují tam, kde se
tato témata berou v úvahu.
Kapitola 4 nepopisuje obecně v podrobnostech ty technologie, které sice poskytují nebo
přispívají k vysoké úrovni environmentální účinnosti, ale jsou natolik obecné, že jejich použití
může již být považováno za standard. Příkladem jsou vzhledem k relativně dobře
zavedené upotřebitelnosti návrhů základních kotlů pro hlavní proudy odpadů technologie
zvažované v této fázi a soustředěné zejména na:
a) obecnou problematiku zabezpečení vybraného systému spalování s řádným nastavením
odpovídajícím vstupujícím odpadům a
b) na některé aspekty vztahující se ke zlepšení účinnosti spalování, např. na přípravu odpadu,
kontrolu přiváděného vzduchu atd.
BAT pro spalování odpadu
Kapitola BAT (kapitola 5) označuje ty technologie, které jsou v obecném slova smyslu
skupinou TWG považovány za BAT na základě informací v kapitole 4 při zohlednění definice
nejlepších použitelných technologií v článku 2(11) a důvodů uvedených v příloze IV
Směrnice.
Kapitola BAT nestanoví ani nenavrhuje hodnoty emisních limitů, ale předpokládá výrobní
spotřeby a emisní hodnoty vzhledem k použití BAT. Úvod kapitoly 5, který je obsahem
tohoto BREFu, je specificky rozšířen o vysvětlení určitých problémů považovaných za
obzvláště relevantní se zřetelem na průmysl spalování odpadů, a to včetně spojitosti mezi
Směrnicí o spalování odpadů (WID) a směrnicí IPPC. Tyto dodatečné specifické problémy
zahrnují:
•
•
•
rozdíl mezi hodnotami emisních limitů WID a účinností BAT
vztah mezi BAT a výběrem místa k nakládání s odpady
jak rozumět a používat BAT dle popisu v kapitole 5.
Následující odstavce shrnují klíčové závěry BAT, ale pro komplexní pochopení je třeba je
vztahovat ke kapitole BAT jako takové. BAT jsou obecně určeny k uplatnění v celém
odvětví (tj. spalování, zplyňování a pyrolýza jakéhokoliv druhu odpadu). Ostatní uvedené
BAT se uplatňují v pododvětvích, která zpracovávají převážně proud specifických odpadů. Je
tudíž předpokládáno, že by se ve specifických zařízeních uplatňovala kombinace BAT
obecných a specifických pro odpady a že by se v zařízeních pro úpravu směsí odpadů nebo
specificky neoznačených odpadů uplatnily obecné technologie BAT spolu s vhodně
vybranými technologiemi BAT pro specifické odpady. Další připomínky ke kombinování
BAT jsou obsaženy v úvodu ke kapitole 5.
Obecné technologie BAT
Základní BAT zdůrazňuje význam výběru takového návrhu zařízení, které vyhovuje
charakteristikám odpadu přijímaného do zařízení z hlediska fyzikálních i chemických
podmínek. Tato BAT je základem pro zabezpečení toho, aby zařízení mohlo upravovat
přijímané odpady s minimálními poruchami procesu, které by samy o sobě mohly vyvolat
dodatečné dopady na životní prostředí. Z tohoto pohledu se jedná též o BAT minimalizující
plánované i neplánované uzavírky. BAT obsahuje zřízení a provádění kontrol kvality na
vstupu odpadu. Cílem toho je zajistit, aby charakteristiky odpadu zůstaly odpovídající návrhu
zařízení, do kterého jsou odpady přijímány. Takové postupy kontroly kvality jsou
kompatibilní s uplatněným systémem environmentálního managementu, se kterým je rovněž
v BAT uvažováno.
Existuje několik BAT zohledňujících podmínky a nakládání se skladovanými přijímanými
odpady před jejich úpravou tak, aby nezpůsobovaly znečištění nebo uvolňování zápachu. Jsou
zaznamenány některé specifické technologie a podmínky skladování. BAT uvažuje s
přístupem na základě rizikovosti, který bere v úvahu vlastnosti příslušného odpadu.
Posouzení projevené schopnosti u některých návrhů zařízení velmi účinně upravovat vysoce
heterogenní odpad (např. směsný KTO) a posouzení rizik a vlivů interakcí médií v souvislosti
s předběžnou úpravou vedou k závěru, že BAT bude sloužit k úpravě přijímaných odpadů tak,
aby odpovídaly navržené specifikaci přijímacího zařízení, s tím, že upravovat odpad za daný
rámec vyžaduje objektivní zvážení přínosů (možná omezených), provozních faktorů a vlivů
interakcí médií.
Návrh a provoz fáze spalování jsou označeny jako důležitý aspekt prevence primárního
znečištění a tím velmi významný pro dosažení cílů Směrnice IPPC. V kapitole BAT je
uvedeno, že modelování toku ve fázi návrhu může pomoci zabezpečit dobrou informovanost
pro určitá klíčová rozhodnutí o návrhu. V provozu je s BAT uvažováno při použití různých
technologií (např. kontrola dodávek vzduchu a distribuce) k řízení spalování. Patřičnou
důležitost zde má BAT týkající výběru návrhu odpovídajícího přijímanému odpadu.
Obecně je uplatnění provozních podmínek spalování specifikováno v článku 6 Směrnice
2000/76/ES (WID) zvažováno ve shodě s BAT. Nicméně, skupina TWG se vyjádřila, že
překročením těchto podmínek (např. vyšší teploty) by mohlo dojít k celkovému zhoršení
dopadů na životní prostředí a že je známo několik příkladů zařízení k nakládání
s nebezpečnými odpady, ve kterých bylo prokázáno celkové zlepšení environmentální
účinnosti, když byly provozovány při teplotách nižších než 1 100 ºC, což je teplota
specifikována ve Směrnici WID pro určité nebezpečné odpady. U obecných BAT byl učiněn
závěr, že spalovací podmínky by měly být dostatečné k destrukci odpadu, ale omezení
potenciálních dopadů interakcí médií bude při překročení těchto podmínek vcelku
nevýznamné. Za BAT je považována technologie spalování odpadu používající přídavný(é)
hořák(y) k dosažení a udržení provozních podmínek.
Při použití zplyňování nebo pyrolýzy s cílem zabránit vzniku odpadu spojeného
s odstraňováním vedlejších produktů těchto technologií, se BAT uplatní buď pro využití
energetické hodnoty produktů ve fázi hoření nebo pro jejich dodání k použití. Hodnoty emisí
uvolňujících se do ovzduší související s BAT technologií u těchto zařízení ve fázi hoření jsou
stejné, jako hodnoty stanovené pro zařízení ke spalování odpadů.
Využití energetické hodnoty odpadu je klíčovým environmentálním problémem v tomto
odvětví a představuje oblast, ve které může toto odvětví významně pozitivně přispět. Tento
aspekt splňuje několik BAT technologií, které řeší:
•
•
•
•
specifické technologie uvažované pro BAT
předpokládanou účinnost přestupu tepla u kotlů
použití CHP (kombinace tepla a elektřiny), ústřední vytápění, dodávky průmyslové
páry a elektřiny
účinnost využití, která může být odhadnuta
Při uplatnění CHP a dodávek páry/tepla, které jsou největší příležitostí ke zvyšování stupně
využití energie, hrají obecně daleko větší roli v určování účinnosti dosažitelné v zařízení
politiky ovlivňující dostupnost možných zákazníků pro páru/teplo než podrobný návrh
zařízení. V jednotlivých zařízeních jsou z hlavních politických a ekonomických příčin častou
variantou využití energie výroba a dodávky elektřiny. Varianty použití CHP, ústředního
vytápění a dodávek průmyslové páry jsou dobře uplatněny pouze v několika členských státech
– obecně tam, kde jsou vysoké ceny tepla a/nebo jsou přijaty příslušné politiky. Dodávky
energie pro provoz chladících systémů a odsolovacích závodů jsou zajišťovány, ale vcelku
špatně využívány – o takovou variantu může být zvláštní zájem v oblastech s teplým
klimatem; všeobecně jsou rozšířeny varianty dodávek energie z odpadu.
Metody čištění spalin (FGT – Flue Gas Treatment) uplatněné v zařízeních ke spalování
odpadů byly vyvíjeny řadu let s cílem splnit přísně kontrolované standardy a jsou nyní na
vysoce moderní technické úrovni. Jejich návrh a provoz jsou rozhodující pro zajištění toho,
aby všechny emise byly dobře kontrolovány. Příslušné BAT:
•
•
•
zajišťují proces výběru systémů FGT
popisují několik specifických technologií uvažovaných pro BAT
popisují výkonnostní hodnoty očekávané při zavedení BAT.
Výsledkem diskuse široké skupiny TWG o rozsahu výkonnosti byly některé roztříštěné
názory. Pocházely především z jednoho členského státu a nevládní organizace, kde zaujali
stanovisko, že pro účel BAT by mohlo být uvažováno s nižšími emisními hodnotami, než
těmi, které byly odsouhlaseny zbývajícími členy skupiny TWG.
BAT týkající se odpadních vod zahrnuje:
•
•
•
•
•
vnitřní proces recirkulace určitých odpadních vod
oddělený proces odvodňování určitých odpadních vod
čištění odpadních vod z mokrého vypírání v místě vzniku
výkonnostní hodnoty BAT pro emise z čištění odpadních vod vypíráním
použití specifických technologií
Z diskuse široké skupiny TWG o rozsahu výkonnosti vyplynuly nesouhlasné názory jednoho
členského státu a nevládní organizace, kteří prosazovali jako BAT nižší emisní hodnoty oproti
odsouhlaseným hodnotám.
BAT týkající se nakládání se zbytkovými odpady zahrnuje:
•
•
•
•
•
úroveň vyhoření pecního popele s hodnotou emisí celkového organického uhlíku
(TOC) pod 3 %, s běžnými hodnotami mezi 1-2 %
seznam technologií, které při vhodné kombinaci mohou dosáhnout tuto úroveň
vyhoření
oddělené nakládání s pecním popelem a s popílkem a požadavek posuzovat každý
vyrobený proud produktů
extrakce železných a neželezných kovů z popela za účelem jejich využití (proveditelné
tam, kde jsou v popelu přítomny v dostatečné míře)
úprava pecního popela a ostatních zbytkových odpadů pomocí určitých technologií –
v rozsahu požadovaném k dodržení kritérií v místě příjmu k využití nebo odstranění.
Kromě těchto obecných BAT jsou určeny specifičtější BATpro ta pododvětví průmyslu, ve
kterých jsou upravovány hlavně následující odpady:
•
•
•
•
•
komunální odpady
předem upravené nebo vytříděné komunální odpady
nebezpečné odpady
kaly z čistíren odpadních vod
klinické odpady
Specifické BAT poskytují podle možnosti podrobnější úsudky o BAT. Tyto úsudky zahrnují
následující specifické problémy v proudu odpadů:
•
•
•
nakládání se vstupujícími odpady, skladování a předběžná úprava
spalovací technologie
účinnost využití energie
Objevující se technologie
Oddíl objevujících se technologií není úplný. Výčet technologií předložený skupinou TWG a
zahrnutý v předešlých návrzích tohoto dokumentu byl přesunut do tohoto oddílu. Ve většině
případů jsou zahrnuté technologie demonstrovány pouze v pilotním nebo zkušebním měřítku.
Stupeň účinnosti pyrolýzy a zplyňování (měřeno dle celkových výkonů a provozních hodin)
hlavních evropských proudů odpadů je nižší v porovnání se spalováním a z některých zařízení
jsou hlášeny provozní potíže. Nicméně jak zplyňování, tak i pyrolýza jsou v odvětví
uplatněny, a proto nemohou být dle definice BREF považovány za objevující se technologie.
Z tohoto důvodu jsou informace týkající se těchto technik zahrnuty v kapitole 4.
Závěrečné poznámky
Výměna informací
Tento BREF je založen na stovce zdrojů informací a více než 700 konzultačních připomínek
předložených velmi širokou pracovní skupinou. Některé informace se překrývaly, a proto
nejsou všechny dodané dokumenty v BREFu zmíněny. Jak z průmyslu, tak i z členských států
byly poskytnuty důležité informace. Kvalita údajů byla obecně dobrá, především údajů
týkajících se emisí do ovzduší, a umožňovala v některých případech provést odůvodněné
srovnání. To však nebyl běžný případ a data týkající se nákladů bylo obtížné srovnávat
vzhledem k rozporům v sestavování dat a reportingu. Poskytnutá data o spotřebách a o
emisích se spíše než jednotlivých zařízení převážně týkají zařízení jako celků nebo skupin
technologií. To vedlo k některým důležitým závěrům k BAT vyjádřeným v podobě celkových
kvantitativních výkonnostních cílů s určitými technickými variantami, které mohou pomoci
při vhodné kombinaci zvýšit tuto výkonnost.
Úroveň shody
Bylo dosaženo shody na všeobecně dobré úrovni. Ve vztahu k technickým otázkám BAT byla
úplná jednota a žádné rozpory. Obecně dobrý konsensus byl též v kvantitativních parametrech
BAT, i když provozní hodnoty emisí spojené s užitím BAT vedly k některým rozporuplným
názorům, konkrétně u jednoho členského státu a ekologické nevládní organizace byly
zaznamenány nesouhlasné názory ve vztahu k více BAT ohledně emisí uvolňovaných do
ovzduší i do vody.
Doporučení pro budoucí práci a pro projekty výzkumu a vývoje (R & D)
Výměna informací a její výsledky, tj. tento BREF jsou krokem vpřed pro dosažení
integrované prevence a kontroly znečištění ve vztahu ke spalování odpadů. Další práce by
v zájmu pokračování procesu mohly poskytnout:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
informace týkající se používaných technologií, nákladů na ně, modernizace stávajících
zařízení – takové informace mohou vycházet ze zkušeností z implementace WID
v členských státech a měly by být efektivně porovnány s náklady/výkonností nových
zařízení
podrobnější informace o nkladech, které jsou požadovány k provedení přesnějšího
hodnocení variant dostupnosti technologií podle velikosti zařízení a druhu odpadu
informace týkající se menších zařízení – o malých zařízeních bylo poskytnuto velmi
málo informací
informace týkající se zařízení k úpravě průmyslových odpadů neklasifikovaných jako
nebezpečné a vlivu na zařízení zpracovávající směsi odpadů, např. kalů z čistíren
odpadních vod nebo klinických odpadů s komunálním odpadem
podrobnější hodnocení vlivu detailních návrhů prvků spalování, např. návrhu roštů na
prevenci znečištění
další informace o objevujících se technologiích
hodnoty spotřeby a emisí amoniaku (především do ovzduší a vody) pro různé systémy
čištění spalin (hlavně mokré, kombinované mokré/suché a suché) a jejich relativní
účinnost snížení obsahu NOx
vliv rozpětí teploty při odstranění popela na PCDD/F uvolňované do ovzduší a
zbytkové odpady
další zkušenosti s nepřetržitým monitoringem emisí Hg (do ovzduší a vody).
Ostatní důležitá doporučení k další práci v rozsahu tohoto BREF, avšak vyplývající z výměny
informací, jsou následující:
•
•
•
•
•
•
potřeba zvážit celkový vliv konkurenční soutěže na úpravu odpadů, zvláště soutěže ze
strany odvětví spoluspalujících odpady – taková studie by mohla s užitkem zahrnout
úvahy o: relativní spolehlivosti, rizikovosti, dodávkách úplných služeb odpadového
hospodářství, celkových emisích a využití energie podle různých stupňů odklonu
odpadů od skládek a zvážení a označení klíčových rizikových faktorů, např. ověření
kvality paliva.
může být užitečné zhodnocení vlivu stupně integrace energetické politiky a politiky
odpadového hospodářství ve členských státech EU (a jiných zemích) na přijaté
strategie odpadů (např. vyváženost používaných technologií v národním měřítku) a na
dosaženou účinnost zařízení k tepelnému zpracování. Takové studie mohou určit
interakce mezi politikou energetickou a politikou odpadovou a poskytnout příklady,
jak pozitivní, tak i negativní.
potřeba porozumět ve větších podrobnostech vlivu absolutních a relativních cen
energie (elektřiny a tepla) na běžně dosahovanou energetickou účinnost zařízení a roli
a vlivu dotací a daňových schémat.
určení obvyklých překážek vývoje nových zařízení a přístupů, které se osvědčily jalo
úspěšné
vývoj vhodných norem pro použití pecního popela – tyto normy se osvědčily jako
užitečné pro zlepšování odbytu pecního popela
náklady a přínosy snižování dalších emisí z průmyslu spalování odpadů v porovnání
se snížením u ostatních průmyslových a antropogenních zdrojů znečištění.
ES zahajuje a podporuje prostřednictvím svých RTD programů (Research and Technology
Development – Výzkum a vývoj technologií) řadu projektů čistších technologií, které objevují
technologie čištění odpadních vod a recyklační technologie i strategie řízení. Tyto projekty by
potenciálně mohly užitečně přispět budoucím revizím BREF. Čtenáře proto vyzýváme, aby
informovali EIPPCB (European IPPC Bureau – Evropská kancelář IPPC) o každém výsledku
výzkumu v působnosti tohoto dokumentu (viz též předmluva k tomuto dokumentu).
PŘEDMLUVA
1. Status dokumentu
Pokud není určeno jinak, odkazy na „Směrnici“ v tomto dokumentu znamenají směrnici Rady
96/61 ES o integrované prevenci a omezování znečištění. Tento dokument přejímá Směrnici,
aniž by byla dotčena ustanovení Společenství o zdraví a bezpečnosti při práci.
Tento dokument tvoří součást řady dokumentů obsahujících výsledky výměny informací mezi
členskými státy a dotčenými průmyslovými odvětvími o nejlepších dostupných technikách
*
(BAT), souvisejícího monitoringu a vývoje. [je zveřejněn Evropskou komisí podle článku
16(2) Směrnice a musí být proto při určování „nejlepší dostupné technologie“ vzat v úvahu ve
shodě s přílohou IV Směrnice].
*
Poznámka: závorka bude odstraněna, jakmile bude dokončen postup zveřejňování Komisí.
2. Odpovídající legislativní závazky ve směrnici IPPC a definice BAT
S cílem pomoci čtenáři porozumět právnímu kontextu, ve kterém byl dokument navržen, jsou
v téro předmluvě popsána některá nejvíce relevantní ustanovení směrnice IPPC včetně
definice pojmu „nejlepší dostupné technologie“. Tento popis je nevyhnutelně neúplný a slouží
pouze jako informativní. Nemá žádnou právní hodnotu a není v žádném případě alternativou
nebo ku škodě skutečných ustanovení Směrnice.
Cílem Směrnice je dosáhnout integrované prevence a omezení znečištění pocházejícího
z činností uvedených na seznamu v její příloze I a vést k celkově vysoké úrovni ochrany
životního prostředí. Právní základ Směrnice se vztahuje k ochraně životního prostředí. Při
jejím zavádění by měly být zohledněny také ostatní cíle Společenství, jako např. volná
průmyslová soutěž ve Společenství, a tím přispět k udržitelnému rozvoji.
Konkrétněji řečeno, Směrnice stanoví povolovací systém pro určité kategorie průmyslových
zařízení, který požaduje jak od provozovatelů, tak i od řídících orgánů integrovaný ucelený
pohled na potenciál znečišení a spotřeby u zařízení. Všeobecným cílem takového
integrovaného přístupu musí být zlepšení řízení a kontroly průmyslových procesů, aby byla
zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Ústředním principem tohoto
přístupu je obecný princip uvedený v článku 3, který stanoví, že provozovatelé musejí učinit
všechna vhodná preventivní opatření proti znečišťování, zejména využitím nejlepší dostupné
techniky umožňující jim zlepšit jejich environmentální kredit.
Pojem „nejlepší dostupné techniky“ je definován v článku 2(11) Směrnice jako „nejúčinější a
nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou
vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí, jejichž smyslem
je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné alespoň tyto emise omezit a zabránit tak
nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek“. Článek 2(11) pokračuje dále
následujícím objasněním definice:
"technikou" se rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo,
budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti,
"dostupnou" technikou se rozumí technika, která byla vyvinuta v měřítku umožňujícím její
zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných
podmínek s ohledem na náklady a přínosy, ať již tato technika je nebo není v příslušném
členském státě používána či vyráběna, pokud je provozovateli za rozumných podmínek
dostupná,
"nejlepší" technikou se rozumí nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně
ochrany životního prostředí jako celku.
Dále příloha IV Směrnice obsahuje seznam bodů, „které je třeba vzít v úvahu obecně nebo
v určitých případech při určování nejlepší dostupné techniky se zřetelem k očekávaným
nákladům a přínosům plánovaného opatření a se zřetelem k zásadám prevence a předběžné
opatrnosti“. Tyto body zahrnují informace zveřejněné Komisí podle článku 16(2).
Příslušné úřady odpovědné za vydávání povolení musejí při určování podmínek povolení
zohledňovat obecné principy stanovené v článku 3. Tyto podmínky musejí obsahovat mezní
limitní hodnoty, doplněné nebo nahražené v případě nutnosti rovnocennými parametry nebo
technickými opatřeními. Podle článku 9(4) Směrnice tyto emisní mezní hodnoty, rovnocenné
parametry a technická opatření musejí vycházet, aniž by byla dotčena shoda
s environmentálními standardy kvality, z nejlepší dostupné techniky, aniž by však bylo
předepsáno použití jakékoli technologie nebo konkrétní metody, se zřetelem k technickým
charakteristikám příslušného zařízení, jeho zeměpisné poloze a místním podmínkám
životního prostředí. Za všech okolností budou podmínky povolení obsahovat ustanovení o
minimalizaci dálkového přenosu znečištění nebo znečištění přesahujícího hranice států a
zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Členské státy mají povinnost podle článku 11 Směrnice zajistit, aby odpovědné orgány
sledovaly nebo byl informovány o vývoji v oblasti nejlepších dostupných technik.
3. Cíl tohoto dokumentu
Článek 16(2) Směrnice požaduje, aby Komise zorganizovala „mezi členskými státy a
odvětvími průmyslu, které přicházejí v úvahu, výměnu informací o nejlepší dostupné
technice, s ní souvisejícím monitorování a též o vývoji v obou zmíněných oblastech“.
Výsledky této výměny informací Komise zveřejní.
Účel výměny informací je dán v úvodním odstavci 25 Směrnice, kde je stanoveno, že
„získávání a výměna informací o nejlepší dostupné technice na úrovni Společenství pomůže
vyrovnat technologickou nerovnováhu v rámci Společenství, přispěje k celosvětovému
rozšíření mezních hodnot a metod používaných ve Společenství a napomůže členským státům
při účinném provádění této směrnice“.
Komise (Generální ředitelství pro životní prostředí – Environment DG) zřídila Fórum pro
výměnu informací (IEF). Jak IEF, tak i technická pracovní skupina zastupují členské státy i
odvětví průmyslu, jak je požadováno v článku 16(2).
Cílem této řady dokumentů je vyjádřit správně výměnu informací, která se uskutečňuje podle
požadavku článku 16(2) a poskytovat srovnávací informace povolovacím orgánům
k zohlednění při stanovení povolovacích podmínek. Tyto dokumenty by měly na základě
poskytnutých odpovídajících informací působit jako cenné nástroje řízení vlivu na životní
prostředí.
4. Informační zdroje
Tento dokument představuje souhrn informací shromážděných z řady zdrojů, včetně
především expertiz skupin zřízených za účelem pomoci Komisi v její práci, a ověřených
pracovníky Komise. Všechny příspěvky byly přijaty s vděkem.
5. Jak rozumět a jak používat tento dokument
Informace poskytnuté v tomto dokumentu jsou určeny k použití jako vstupy pro určení BAT
ve specifických případech. Při určování BAT a stanovení podmínek povolení BAT je třeba
vzít v úvahu celkový cíl dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Kapitoly 1 a 2 poskytují všeobecné informace o dotčených průmyslových odvětvích a o
průmyslových procesech uplatňovaných uvnitř odvětví.
Kapitola 3 poskytuje údaje a informace týkající se současné úrovně emisí a spotřeb se
zřetelem na situaci ve stávajících zařízeních v čase vypracování dokumentu.
Kapitola 4 popisuje podrobněji snižování emisí a jiné technologie zvažované jako nejvíce
odpovídající pro určování BAT a podmínek povolování BAT. Tyto informace zahrnují
hodnoty spotřeby a hodnoty emisí považované za dosažitelné při použití dané technologie,
některé představy o nákladech a problematice interakcí médií spojených s uplatněním
technologie a o míře použitelnosti technologie u těch zařízení, pro která je požadováno
povolení IPPC, např. nová, stávající nebo malá zařízení. Technologie, které jsou obecně
považovány za zastaralé nejsou zahrnuty.
Kapitola 5 uvádí technologie a hodnoty spotřeb a emisí, uvažované v obecném slova smyslu
jako kompatibilní s BAT. Účelem tedy je poskytnout všeobecné údaje týkající se hodnot
emisí a spotřeby, které mohou být považovány za vhodnou srovnávací základnu pro pomoc
při určování podmínek povolení ohledně BAT nebo pro stanovení obecných závazných
pravidel podle článku 9(8). Nicméně by mělo být zdůrazněno, že tento dokument nenavrhuje
mezní emisní hodnoty. K určení vhodných podmínek povolení se zohlední místní faktory
specifické pro stanoviště, např. technické charakteristiky dotčených zařízení, jejich zeměpisná
poloha a místní podmínky životního prostředí. V případě stávajících zařízení je třeba také vzít
v úvahu ekonomickou a technickou způsobilost k modernizaci. Dokonce samotný cíl zajištění
vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku bude často zahrnovat kompromisní
úsudky o různých typech vlivu na životní prostředí a tyto úsudky budou často ovlivněny
místními názory.
I když je v tomto dokumentu učiněn pokus řešit některé tyto problémy, nelze je posoudit plně.
Technologie a hodnoty uvedené v kapitole(ách) BAT, které mají býd přidány, proto nebudou
nezbytně odpovídat všem zařízením. Na druhé straně povinnost zajistit vysokou úroveň
ochrany životního prostředí včetně minimalizace dálkového přenosu znečištění nebo
znečištění přesahujícího hranice států vede k tomu, že podmínky povolení nemohou být
stanoveny na základě čistě místních názorů. Je proto krajně důležité, aby byly informace
obsažené v tomto dokumentu plně zohledněny úřady udělujícími povolení.
Vzhledem k tomu, že se nejlepší dostupné techniky v průběhu času mění, bude tento
dokument dle potřeby revidován a aktualizován. Všechny připomínky a návrhy by měly být
podány Evropské kanceláři IPPC a Institutu perspektivních technologických studií na
následující adresy:
Edificio Expo, c/Inca Garcilaso, s/n, E-41092 Seville, Španělsko
Telefon: +34 95 4488 284
Fax: +34 95 4488 426
e-mail: [email protected]
Internet: http://eippcb.jrc.es
6. Rozhraní mezi Směrnicí IPPC a Směrnicí o spalování odpadů
Následující oddíl pojednává o problémech spojených s rozhraním mezi Směrnicí 2000/76/ES
ze 4. prosince 2000 o spalování odpadů (WID) a Směrnicí 96/61/ES ze 24. září 1996 o
integrované prevenci a omezování znečištění (Směrnice IPPC).
Mělo by být poznamenáno, že poslední interpretace práva Společenství je projednávána u
Evropského soudního dvora, a proto nemůže být vyloučeno, že soudní interpretace může
přinést v budoucnosti nové otázky.
Směrnice WID obsahuje kromě jiného následující jednoznačné odkazy na Směrnici IPPC:
Úvodní odstavec 13 Směrnice WID stanoví, že „dodržování mezních hodnot emisí
stanovených v této směrnici by mělo být pokládáno za nezbytnou, ale nikoli postačující
podmínku pro splnění požadavků směrnice 96/61/ES. Splnění těchto požadavků může
obsáhnout i přísnější mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky předpokládané touto
směrnicí, mezní hodnoty emisí pro další látky, další složky prostředí a další potřebné
podmínky.“
Tento odstavec objasňuje, že dodržování mezních hodnot emisí stanovených Směrnicí WID
nezbavuje povinnosti jednat ve shodě s ostatními ustanoveními Směrnice IPPC včetně
povolení obsahujícího hodnoty mezních emisí nebo rovnocenné parametry a technická
opatření určená podle ustanovení článku 9(4) nebo článku 9(8) posledně zmíněné směrnice.
Jak je uvedeno ve standardním úvodu k BREF, v ustanoveních článku 9(4) Směrnice IPPC je
zakotvena jistá flexibilita obdobně jako v definici BAT. Nicméně, pokud jsou odpovědnými
orgány nebo prostřednictvím závazných pravidel určeny přísné podmínky pro příslušné
povolení jako nezbytné k plnění požadavků Směrnice IPPC v porovnání s podmínkami
Směrnice WID, musejí být tyto přísné podmínky zavedeny.
Referenční dokument o nejlepších
dostupných technologiích spalování odpadů
SOUHRN ................................................................................................................................... 3
PŘEDMLUVA ......................................................................................................................... 13
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................. 29
SEZNAM TABULEK.............................................................................................................. 33
ROZSAH.................................................................................................................................. 42
1 OBECNÉ INFORMACE O SPALOVÁNÍ ODPADŮ ......................................................... 44
1.1 Účel spalování odpadů a základní teorie........................................................................ 44
1.2 Přehled spalování odpadů v Evropě ............................................................................... 45
1.3 Velikost provozoven ...................................................................................................... 50
1.4 Přehled legislativy .......................................................................................................... 51
1.5 Složení odpadu a návrh procesu..................................................................................... 52
1.6 Klíčové environmentální problémy................................................................................ 54
1.6.1 Průběh emisí do ovzduší a vody.............................................................................. 55
1.6.2 Produkce zbytkových odpadů v zařízení................................................................. 56
1.6.3 Průběh vzniku hluku a vibrací................................................................................. 57
1.6.4 Výroba a spotřeba energie....................................................................................... 58
1.6.5 Spotřeba surovin a energie v zařízeních.................................................................. 59
1.7 Ekonomické informace .................................................................................................. 60
2 POUŽITÉ TECHNOLOGIE ................................................................................................ 65
2.1 Přehled a úvod................................................................................................................ 65
2.2 Předběžná úprava, skladování a způsoby nakládání ...................................................... 67
2.2.1 Komunální tuhé odpady (KTO) .............................................................................. 67
2.2.1.1 Sběr a předběžná úprava mimo prostory spalovny KTO ................................. 67
2.2.1.2 Předběžná úprava komunálních tuhých odpadů ve spalovně odpadů .............. 68
2.2.1.3 Dodávky a skladování odpadů ........................................................................ 69
2.2.1.3.1 Kontrola odpadu........................................................................................ 69
2.2.1.3.2 Bunkr........................................................................................................ 69
2.2.2 Nebezpečné odpady................................................................................................ 69
2.2.2.1 Stručný popis odvětví...................................................................................... 69
2.2.2.2 Přejímka odpadů.............................................................................................. 71
2.2.2.3 Skladování....................................................................................................... 72
2.2.2.4 Vsázka a předběžná úprava ............................................................................. 73
2.2.3 Kaly z čistíren odpadních vod................................................................................ 76
2.2.3.1 Složení kalů z čistíren odpadních vod............................................................. 76
2.2.3.2 Předběžná úprava čistírenských kalů .............................................................. 76
2.2.3.2.1 Fyzikální odvodnění................................................................................. 77
2.2.3.2 Sušení .............................................................................................................. 77
2.2.4 Klinické odpady ..................................................................................................... 79
2.2.4.1 Povaha a složení klinických odpadů ............................................................... 79
2.2.4.2 Nakládání, předběžná úprava a skladování klinických odpadů ...................... 79
2.3 Stupeň tepelné úpravy ................................................................................................... 80
2.3.1 Roštové spalovny .................................................................................................... 83
2.3.1.1 Zařízení k podávání odpadu ......................................................................... 84
2.3.1.2 Spalovací rošty ............................................................................................. 85
2.3.1.2.1 Sklopné rošty.......................................................................................... 86
2.3.1.2.2 Vratné rošty ............................................................................................ 86
2.3.1.2.3 Pohyblivé rošty....................................................................................... 87
2.3.1.2.4 Válcové rošty.......................................................................................... 87
2.3.1.2.5 Chlazené rošty ........................................................................................ 87
2.3.1.3 Výsypka pecního popela .................................................................................. 89
2.3.1.4 Spalovací komora a kotel ................................................................................ 90
2.3.1.5 Přívod spalovacího vzduchu............................................................................ 92
2.3.1.6 Pomocné hořáky.............................................................................................. 93
2.3.1.7 Teplota spalování, čas zdržení odpadu v peci, minimální obsah kyslíku ....... 93
2.3.1.8 Spalování čistírenských kalů ve spalovnách KTO.......................................... 94
2.3.1.9 Přidávání klinických odpadů do spalovny KTO ............................................. 94
2.3.2 Rotační pece ............................................................................................................ 95
2.3.2.1 Pece a dohořívací komory pro spalování nebezpečných odpadů ..................... 96
2.3.2.2 Bubnové pece s dohořívací komorou pro spalování nebezpečných odpadů .... 97
2.3.3 Fluidní lože.............................................................................................................. 99
2.3.3.1 Spalování v pevném (probublávacím) fluidním loži.................................. 102
2.3.3.2 Cirkulující fluidní lože pro čistírenské kaly............................................... 104
2.3.3.3 Pec s pohazovacím roštem ......................................................................... 105
2.3.3.4 Otáčivé fluidní lože .................................................................................... 105
2.3.4 Pyrolýza a zplyňovací systémy ............................................................................. 105
2.3.4.1 Úvod do zplyňování a pyrolýzy ..................................................................... 106
2.3.4.2 Zplyňování ..................................................................................................... 107
2.3.4.2.1 Příklady procesů zplyňování ................................................................... 109
2.3.4.3 Pyrolýza.......................................................................................................... 112
2.3.4.3.1 Příklady procesů pyrolýzy....................................................................... 114
2.3.4.3.2 Příklad pyrolýzy v kombinaci s elektrárnou ........................................... 116
2.3.4.4 Kombinované procesy.................................................................................... 118
2.3.4.4.1 Pyrolýza – spalování ............................................................................... 118
2.3.4.4.2 Pyrolýza – zplyňování............................................................................. 122
2.3.4.4.3 Zplyňování – spalování ........................................................................... 125
2.3.5 Jiné technologie..................................................................................................... 126
2.3.5.1 Stupňové a statické nístějové pece ................................................................. 126
2.3.5.2 Vícekomorové nístějové pece ........................................................................ 126
2.3.5.3 Vícekomorová nístějová pec s fluidním ložem ............................................. 130
2.3.5.4 Modulární systémy......................................................................................... 131
2.3.5.5 Spalovací komory na kapalné a plynné odpady ............................................. 131
2.3.5.6 Cykloidní spalovací komora pro čistírenské kaly .......................................... 132
2.3.5.7 Příklad procesu spalování kapalných a plynných odpadů s obsahem chlóru a
s využitím HCl ........................................................................................................... 133
2.3.5.8 Příklad procesu spalování vysoce chlorovaných kapalných doapdů s recyklací
chlóru.......................................................................................................................... 135
2.3.5.9 Spalování odpadních vod ............................................................................... 137
2.3.5.10 Plazmové technologie .................................................................................. 141
2.3.5.11 Různé techniky spalování čistírenských kalů............................................... 143
2.4 Stupeň energetického využití ...................................................................................... 145
2.4.1 Úvod a obecné principy......................................................................................... 145
2.4.2 Externí faktory ovlivňující energetickou účinnost ................................................ 146
2.4.2.1 Druhy a povaha odpadu.................................................................................. 146
2.4.2.2 Vliv umístění zařízení k využití energie ........................................................ 149
2.4.2.3 Faktory zohledňované při výběru návrhu energetického cyklu ..................... 150
2.4.3 Energetická účinnost spaloven odpadů ................................................................. 151
2.4.3.1 Energetické vstupy do spaloven odpadů ........................................................ 151
2.4.3.2 Výstupy energie ze spaloven odpadů ............................................................. 152
2.4.4 Aplikované technologie ke zlepšení využití energie............................................. 153
2.4.4.1 Předběžná úprava vstupujícího odpadu.......................................................... 153
2.4.4.2 Kotle a přechod tepla...................................................................................... 154
2.4.4.2.1 Koroze kotlů............................................................................................ 158
2.4.4.3 Předehřívání spalovacího vzduchu................................................................. 159
2.4.4.4 Vodou chlazené rošty ..................................................................................... 159
2.4.4.5 Kondenzace spalin.......................................................................................... 160
2.4.4.6 Tepelná čerpadla ............................................................................................ 162
2.4.4.6.1 Tepelná kompresorová čerpadla.............................................................. 162
2.4.4.6.2 Absorpční tepelná čerpadla ..................................................................... 162
2.4.4.6.3 Otevřená tepelná čerpadla ...................................................................... 163
2.4.4.6.4 Příklad údajů o různých tepelných čerpadlech....................................... 163
2.4.4.7 Recirkulace spalin .......................................................................................... 164
2.4.4.8 Opětovné zahřátí spalin na provozní teplotu zařízení k čištění spalin ........... 164
2.4.4.9 Snížení viditelnosti kouře............................................................................... 164
2.4.4.10 Zlepšení cyklu pára-voda: vliv na účinnost a další aspekty ......................... 164
2.4.5 Parní generátory a šokové chlazení ve spalovnách nebezpečných odpadů........... 166
2.4.6 Příklady využití energie ze spaloven odpadů s fluidním ložem............................ 167
2.5 Používané systémy čištění a kontroly spalin................................................................ 167
2.5.1 Souhrn aplikací technologií čištění spalin............................................................. 167
2.5.2 Celkový přehled variant kombinovaných systémů čištění spalin ......................... 170
2.5.3 Technologie snižování emisí částic....................................................................... 171
2.5.3.1 Elektrostatické odlučovače............................................................................. 172
2.5.3.2 Mokré elektrostatické odlučovače.................................................................. 173
2.5.3.3 Kondenzační elektrostatické odlučovače ....................................................... 173
2.5.3.4 Ionizační mokré pračky plynů (skrubry)........................................................ 174
2.5.3.5 Tkaninové filtry.............................................................................................. 175
2.5.4 Technologie snižování obsahu kyselých plynů (např. emisí HCl, HF a SOx) ..... 176
2.5.4.1 Odstraňování oxidu siřičitého a halogenů...................................................... 177
2.5.4.2 Přímé odsíření ................................................................................................ 180
2.5.5 Technologie snižování emisí oxidů dusíku ........................................................... 181
2.5.5.1.1 Dodávky vzduchu, míšení plynů a kontrola teploty................................ 182
2.5.5.1.2 Recirkulace spalin ................................................................................... 182
2.5.5.1.3 Vstřikování kyslíku ................................................................................. 182
2.5.5.1.4 Postupné spalování.................................................................................. 182
2.5.5.1.5 Vstřikování zemního plynu (opětovné hoření)........................................ 183
2.5.5.1.6 Vstřikování vody do pece/plamene ......................................................... 183
2.5.5.2 Sekundární technologie snižování NOx.......................................................... 183
2.5.5.2.1 Selektivní nekatalytická redukce (SNCR).............................................. 183
2.5.5.2.2 Selektivní katalytická redukce (SCR) ..................................................... 186
2.5.6 Technologie snižování emisí rtuti ......................................................................... 187
2.5.6.1 Primární technologie ...................................................................................... 187
2.5.6.2 Sekundární technologie .................................................................................. 187
2.5.7 Technologie snižování ostatních emisí těžkých kovů ........................................... 189
2.5.8 Technologie snižování emisí sloučenin organického uhlíku................................. 189
2.5.8.1 Adsorpce na činidlech s aktivním uhlím v systému unášeného proudu......... 190
2.5.8.2 Systémy SCR.................................................................................................. 190
2.5.8.3 Katalytické rukávové filtry............................................................................. 191
2.5.8.4 Opětovné spalování uhlíkatých adsorbentů.................................................... 191
2.5.8.5 Použití plastů impregnovaných uhlíkem k adsorpci PCDD/F ....................... 191
2.5.8.6 Filtry s pevným ložem.................................................................................... 192
2.5.8.7 Rychlé šokové chlazení spalin ....................................................................... 193
2.5.9 Snížení množství skleníkových plynů (CO2, N2O) ............................................... 193
2.5.9.1 Prevence emisí oxidu dusného ....................................................................... 193
2.5.10 Přehled metod čištění spalin používaných ve spalovnách nebezpečných odpadů
........................................................................................................................................ 194
2.5.11 Čištění spalin ze spaloven kalů ........................................................................... 195
2.6 Technologie čištění a kontroly odpadních vod ............................................................ 195
2.6.1 Potenciální zdroje odpadních vod ......................................................................... 196
2.6.2 Základní principy návrhu kontroly odpadních vod .............................................. 197
2.6.3 Vliv systémů čištění spalin na odpadní vody ........................................................ 198
2.6.4 Zpracování odpadních vod ze systémů mokrého čištění spalin ............................ 199
2.6.4.1 Fyzikálně-chemické čištění ............................................................................ 199
2.6.4.2 Aplikace sulfidů ............................................................................................. 201
2.6.4.3 Použití membránové technologie ................................................................... 201
2.6.4.4 Vytěsňování amoniaku................................................................................... 202
2.6.4.5 Oddělené čištění odpadních vod z prvního a posledního stupně systému
skrubru........................................................................................................................ 202
2.6.4.6 Anerobní biologické čištění (konverze síranů na elementární síru)............... 202
2.6.4.7 Systémy odpařování procesních odpadních vod ............................................ 203
2.6.4.7.1 In line odpařování........................................................................................ 203
2.6.4.7.2 Samostatné odpařování ........................................................................... 205
2.6.4.8 Příklad procesu výroby kyseliny chlorovodíkové při čištění spalin ve směru
jejich proudu............................................................................................................... 206
2.6.5 Čištění odpadních vod ve spalovnách nebezpečných odpadů............................... 207
2.7 Úprava tuhých zbytků a kontrolní metody................................................................... 208
2.7.1 Druhy tuhých zbytků............................................................................................. 208
2.7.2 Úprava a recyklace tuhých zbytků ........................................................................ 211
2.7.3 Úpravy uplatněné na zbytkových odpadech z čištění spalin................................. 212
2.7.3.1 Solidifikace a chemická stabilizace zbytků z čištění spalin........................... 212
2.7.3.2 Tepelná úprava zbytků z čištění spalin .......................................................... 213
2.7.3.3 Extrakce a separace zbytků z čištění spalin ................................................... 214
2.7.3.4 Chemická stabilizace zbytků z čištění spalin ................................................. 214
2.7.3.5 Ostatní metody nebo postupy úpravy zbytků z čištění spalin ........................ 214
2.8 Metody monitoringu a kontroly ................................................................................... 215
2.8.1 Systémy kontroly spalování .................................................................................. 215
2.8.2 Přehled o monitoringu emisí ................................................................................. 216
2.8.3 Zkušenosti s nepřetržitým odběrem vzorků emisí dioxinů ................................... 217
2.8.4 Zkušenosti s kontinuálním měřením emisí rtuti.................................................... 217
2.8.5 Přehled bezpečnostních přístrojů a opatření.......................................................... 218
3
EMISE A SPOTŘEBA................................................................................................... 220
3.1 Úvod ............................................................................................................................. 220
3.1.1 Rozdělení látek při spalování odpadu ................................................................... 222
3.1.2 Příklady dioxinového zůstatku pro spalovnu tuhého komunálního odpadu ......... 223
3.1.3 Složení nezpracovaných spalin ve spalovnách odpadů......................................... 225
3.2 Emise do ovzduší ......................................................................................................... 228
3.2.1 Látky uvolňované do ovzduší ............................................................................... 228
3.2.2. Spalovny komunálního odpadu............................................................................ 234
3.2.2.1 Souhrnné údaje o emisích do ovzduší ze spaloven tuhého komunálního odpadu
.................................................................................................................................... 234
3.2.2.2 Údaje evropského průzkumu emisí do ovzduší pro spalovny tuhého
komunálního odpadu .................................................................................................. 236
3.2.2.3 Emise do ovzduší ze spaloven s fluidním ložem............................................ 241
3.2.3 Spalovny nebezpečného odpadu ........................................................................... 242
3.2.3.1 Souhrnné údaje o emisích do ovzduší ze spaloven nebezpečného odpadu.... 242
3.2.3.2 Výsledky evropského výzkumu vzdušných emisí pro spalovny nebezpečného
odpadu ........................................................................................................................ 243
No abatement technique
- žádná snižovací technika................... 245
Installation
- zařízení .......................................................................................... 245
3.3 Emise do vody.............................................................................................................. 257
3.3.1 Objemy odpadní vody produkované čištěním spalin ............................................ 257
3.3.2 Další možné zdroje odpadní vody ze spaloven odpadů ........................................ 257
3.3.3 Zařízení bez uvolňování vody ............................................................................... 258
3.3.4 Spalovny s fyzikálně-chemickým čištěním odpadní vody.................................... 258
3.3.5 Spalovny nebezpečných odpadů – data evropského výzkumu ............................. 262
3.3.5.1 Obecný přehled emisí do vody z evropských spaloven nebezpečného odpadu
.................................................................................................................................... 262
3.3.5.2 Přehled podle parametrů emisí do vody z evropských spaloven nebezpečného
odpadu ........................................................................................................................ 263
3.4 Pevné zbytky ................................................................................................................ 271
3.4.1 Hmotnostní toky pevných zbytků ve spalovnách tuhého komunálního odpadu... 271
3.4.2 Složení a vyluhovatelnost pecního popelu ............................................................ 273
3.5 Spotřeba a výroba energie ............................................................................................ 278
3.5.1 Výpočty energetické efektivity pro zařízení na spalování odpadů ....................... 279
3.5.2 Výpočet čisté výhřevnosti odpadu ........................................................................ 280
3.5.3 Ekvivalenční faktory ............................................................................................. 280
3.5.4 Údaje týkající se obnovování energie z odpadu.................................................... 281
3.5.4.1 Data týkající se obnovování elektřiny............................................................ 282
3.5.4.2 Data týkající se obnovování tepla .................................................................. 283
3.5.4.3 Kombinované údaje o teplu a energii............................................................. 283
3.5.4.4 Údaje o účinnosti konverze kotle ................................................................... 284
3.5.5 Údaje týkající se vlastní spotřeby energie v samotném procesu........................... 285
3.5.6 Údaje porovnávající požadovaný energetický vstup a energetický výstup zařízení
........................................................................................................................................ 286
3.6 Hluk.............................................................................................................................. 287
3.7 Další provozní zdroje ................................................................................................... 289
3.7.1 Voda ...................................................................................................................... 289
3.7.2 Další provozní zdroje ............................................................................................ 289
3.7.2.1 Neutralizátory................................................................................................. 290
3.7.2.2 Činidla odstraňující NOx ................................................................................ 290
3.7.2.3 Topný olej a zemní plyn................................................................................. 291
3.7.2.4 Výzkumná data týkající se komerčních spaloven nebezpečného odpadu...... 291
4 METODY, KTERÉ MUSÍ BÝT ZOHLEDNĚNY............................................................. 293
PŘI STANOVOVÁNÍ BAT.................................................................................................. 293
4.1.1 Vhodnost návrhu procesu pro přijímaný odpad ................................................... 295
4.1.2 Obecná opatření údržby ....................................................................................... 296
4.1.3 Kontrola kvality příchozího odpadu..................................................................... 296
4.1.3.1 Vstupní omezení nainstalovaného zařízeni a rozpoznání klíčových rizik .... 296
4.1.3.2 Komunikace s dodavateli odpadu pro zlepšení kontroly kvality vstupního
odpadu ........................................................................................................................ 298
4.1.3.3 Kontrolování kvality přijímaného odpadu na straně spalovny....................... 299
4.1.3.4 Ověřování, vzorkování a testování příchozího odpadu.................................. 301
4.1.3.5 Detektory radioaktivních materiálů................................................................ 303
4.1.4 Uskladnění odpadu............................................................................................... 304
4.1.4.1 Nepropustné povrchy, kontrolované odvodňováni a klimatická odolnost.... 304
4.1.4.2 Řízení doby uložení........................................................................................ 306
4.1.4.3 Paketování či jiná ochranná balení pevného odpadu ..................................... 307
4.1.4.4 Extrakce spalovacího vzduchu ze skladovacích míst z důvodu regulace
zápachu, prachu a nežádoucích úniků ........................................................................ 309
4.1.4.5 Oddělování typů odpadu z důvodu bezpečného zpracování .......................... 310
4.1.4.6 Jednotlivé značení obsahu nákladů opadu ..................................................... 312
4.1.4.7 Použití systémů požární detekce a kontroly................................................... 313
4.1.5 Předběžná úprava vstupního odpadu.................................................................... 315
4.1.5.1 Předběžná úprava a míšení odpadu ................................................................ 315
4.1.5.2 Drcení směsných komunálních odpadů.......................................................... 317
4.1.5.3 Drcení bubnového a baleného nebezpečného odpadu.................................... 319
4.1.5.4 Kontrolní sytém rovnoměrného dávkování pevného nebezpečného odpadu. 320
4.1.5.5 Odstraňování recyklovatelných kovů před spalováním ................................. 322
4.1.5.6 Předběžná a cílená příprava pevného odpadu na spalování ........................... 324
4.1.6 Přeprava a nakládání odpadu................................................................................. 324
4.1.6.1 Místo a výhled provozovatele ........................................................................ 325
4.1.6.2 Poskytnutí skladovacího prostoru pro složky odstraněné z odpadu............... 325
4.1.6.3 Přímé vstřikování tekutých a plynných nebezpečných odpadů do rotačních
pecí ............................................................................................................................. 325
4.1.6.4 Omezení přístupu vzduchu do spalovací komory během dodávání.............. 326
4.2 Tepelné zpracování ..................................................................................................... 326
4.2.1 Výběr spalovací technologie ................................................................................ 326
4.2.2 Použití modelování průtoku ................................................................................. 333
4.2.3 Charakteristiky návrhu spalovací komory............................................................ 334
4.2.4 Návrh na zvýšení víření v sekundárních spalovacích komorách ......................... 336
4.2.5 Používání kontinuálních namísto dávkovým procesů.......................................... 338
4.2.6 Výběr a použití vhodných kontrolních systému a parametrů spalování .............. 339
4.2.7 Používání infračervených kamer pro monitorován a kontrolu spalování ............ 341
4.2.8 Optimalizace poměrů dodávek vzduchu .............................................................. 344
4.2.9 Optimalizace dodávek a distribuce primárního vzduchu ..................................... 345
4.2.10 Předběžné ohřívání primárního a sekundárního vzduchu .................................. 347
4.2.11 Vstřikování sekundárního vzduchu, optimalizace a distribuce.......................... 348
4.2.12 Nahrazení částí sekundárního vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami ..... 350
4.2.13 Používání vzduchu obohaceného kyslíkem........................................................ 352
4.2.14 Chlazení roštů..................................................................................................... 354
4.2.15 Chlazení rotačních pecí vodou ........................................................................... 356
4.2.16 Spalování za vyšších teplot (struskování) .......................................................... 358
4.2.17 Zvýšení promíchávání a času zdržení odpadu v peci......................................... 360
4.2.18 Udržení kvalitního hoření a spalovacích podmínek úpravou výkonu............... 362
4.2.19 Optimalizace času, teploty, víření plynů ve spalovací komoře a koncentrace
kyslíku ............................................................................................................................ 363
4.2.20 Používání automaticky řízených pomocných hořáků......................................... 367
4.2.21 Snížení rychlosti propadávání roštem a/nebo návrat ochlazených propadů zpět do
spalovací komory ........................................................................................................... 368
4.2.22 Chránění membránových stěn a kotle při prvním průchodu ohnivzdornými či
jiným materiály .............................................................................................................. 370
4.2.23 Využití nízkých rychlostí plynu v peci a zahrnutí prázdných průchodů před sekcí
konvekce kotle................................................................................................................ 372
4.2.24 Určení hodnoty výhřevnosti odpadu a její využití jako parametru při kontrole
spalování......................................................................................................................... 373
4.2.25 Hořáky s nízkou produkcí NOx pro kapalné odpady.......................................... 374
4.2.26 Zplyňování pomocí fluidních loží ...................................................................... 375
2.4.27 Vysokoteplotní spalování zplyněného syntézního plynu s tavením popela....... 378
4.3 Využití energie ............................................................................................................ 380
4.3.1 Optimalizace celkové energetické účinnosti a využití energie ............................ 380
4.3.2 Snížení energetických ztrát: komínové ztráty ...................................................... 388
4.3.3 Zvyšování vyhoření odpadu ................................................................................. 390
4.3.4 Snížení přebytků objemů vzduchu ....................................................................... 391
4.3.5 Další opatření pro snížení energetických ztrát ..................................................... 391
4.3.6 Celkové snížení energetické spotřeby procesu..................................................... 392
4.3.7 Výběr turbíny ....................................................................................................... 395
4.3.8 Zvýšení parametrů páry a použití speciálních materiálů ke snížení koroze v kotli
........................................................................................................................................ 397
4.3.9 Snížení tlaku kondenzátoru (tj. zlepšení vakua)................................................... 400
4.3.10 Výběr chladícího systému .................................................................................. 402
4.3.11 Optimalizace struktury kotle .............................................................................. 404
4.3.12 Použití integrovaného kotle s pecí ..................................................................... 406
4.3.13 Použití vodních stěn v prvním (prázdném) průchodu ........................................ 407
4.3.14 Použití přehřívače deskového typu .................................................................... 407
4.3.15 Snížení teploty spalin za kotlem......................................................................... 409
4.3.16 Použití spalinových kondenzačních skrubrů ...................................................... 411
4.3.17 Využití tepelných čerpadel ke zvýšení využití tepla.......................................... 413
4.3.18 Speciální konfigurace vodního a parního cyklu s vnějšími elektrárnami .......... 415
4.3.19 Účinné čistění konvekčních trubek .................................................................... 419
4.4 Čištění spalin ............................................................................................................... 420
4.4.1 Faktory, které je nutné zvážit při výběru systému čištění spalin ......................... 420
4.4.1.1 Obecné faktory .............................................................................................. 420
4.4.1.2 Energetická optimalizace .............................................................................. 421
4.4.1.3 Celková optimalizace a přístup k systému jako k celku................................ 421
4.4.1.4 Výběr metod pro stávající či nové zařízení................................................... 422
4.4.2 Snižování emisí prachu ........................................................................................ 422
4.4.2.1 Použití předběžného odstraňování prachu před dalším zpracováním spalin. 422
4.4.2.2 Použití dalších systémů na čištění spalin ...................................................... 427
4.4.2.3 Použití dvojité rukávové filtrace ................................................................... 431
4.4.2.4 Výběr materiálu rukávového filtru................................................................ 433
4.4.3 Snižování emisí kyselých plynů........................................................................... 435
4.4.3.1 Systémy mokrého praní................................................................................. 435
4.4.3.2 Polosuché systémy praní ............................................................................... 439
4.4.3.3 Střední systémy s malým přídavkem vody a s cirkulací zbytků ................... 445
4.4.3.4 Suché systémy zpracování spalin.................................................................. 448
4.4.3.5 Výběr alkalických činidel.............................................................................. 452
4.4.3.6 Přidání mokrého praní jako dočišťovacího systému spalin za jiný proces
čištění spalin............................................................................................................... 455
4.4.3.7 Opětovná cirkulace zbytků po čištění spalin v systému čištění spalin.......... 456
4.4.3.8 Přímé přidávání alkalických činidel do odpadu (přímé odsíření) ................. 458
4.4.3.9 Použití sledování kyselinových par pro optimalizaci procesu čištění spalin . 459
4.4.4 Snižování emisí oxidů dusíku ............................................................................... 461
4.4.4.1. Selektivní katalytická redukce (SCR) ........................................................... 461
4.4.4.2 Selektivní nekatalytická redukce (SNCR)...................................................... 469
4.4.4.3 Optimalizace výběru činidla pro snižování NOX pomocí SNCR................... 474
4.4.4.4 Nahrazení sekundárního vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami.......... 475
4.4.5 Snižování emisí PCDD/F ...................................................................................... 476
4.4.5.1 Primární techniky předcházející PCDD/F...................................................... 476
4.4.5.2 Prevence tvorby PCDD/F v systému čištění spalin........................................ 476
4.4.5.3 Rozklad PCDD/F za použití selektivní katalytické redukce (SCR)............... 479
4.4.5.4 Rozklad PCDD/F za použití katalytických rukávových filtrů ....................... 481
4.4.5.5 Rozklad PCDD/F opětovným spalováním adsorbentů................................... 483
4.4.5.6 Adsorpce PCDD/F vstřikováním aktivního uhlíku nebo jiných činidel ........ 484
4.4.5.7 Adsorpce PCDD/F na pevném loži ................................................................ 486
4.4.5.8 Použití materiálů impregnovaných uhlíkem pro adsorpci PCDD/F v mokrých
skrubrech .................................................................................................................... 489
4.4.5.9 Použití uhlíkatých kalů v mokrých skrubrech................................................ 491
4.4.6 Snižování emisí rtuti.............................................................................................. 492
4.4.6.1 Mokré praní při nízkém pH a přidávání aditiv............................................... 492
4.4.6.2 Vstřikování aktivního uhlíku pro adsorpci Hg............................................... 494
4.4.6.3 Použití kondenzačních praček pro přečištění spalin ...................................... 496
4.4.6.4 Separace rtuti za použití filtru s pryskyřicí .................................................... 498
4.4.6.5 Vstřikování chloritu pro regulaci elementární rtuti........................................ 499
4.4.6.6 Přidávání peroxidu vodíku do mokrých skrubrů............................................ 500
4.4.6.7 Použití pevných filtrů s aktivním uhlíkem nebo s koksem ............................ 501
4.5 Čištění a kontrola odpadních vod................................................................................. 503
4.5.1 Obecně................................................................................................................... 503
4.5.2 Použití optimální spalovací technologie ............................................................... 503
4.5.3 Použití technologie čištění spalin bez vypouštění odpadních vod ........................ 503
4.5.4 Opětovná cirkulace znečištěné odpadní vody v systémech mokrého čištění plynů
........................................................................................................................................ 505
4.5.5 Dodatečné chlazení vody, určené pro systémy mokrého čištění plynů................. 505
4.5.6 Použití vody odváděné z kotle k dodávkám vody do skrubru............................... 506
4.5.7 Čištění laboratorní odpadní vody ve skrubru ........................................................ 506
4.5.8 Opětovná cirkulace odpadních vod do procesu v místě jejich vypouštění ........... 507
4.5.9 Oddělené vypouštění dešťových vod ze střech a jiných čistých povrchů............. 509
4.5.10 Zajištění skladovací/vyrovnávací kapacity pro odpadní vodu ............................ 510
4.5.11 Použití fyzikálně-chemické úpravy odpadních vod z mokrých skrubrů a jiných
znečištěných odpadních vod ze zařízení ........................................................................ 511
4.5.12 Odstraňování amoniaku z odpadních vod ........................................................... 512
4.5.13 Oddělené čištění odpadních vod vznikajících z různých stupňů mokrého praní 513
4.5.14 Odpařování odpadních vod z mokrých skrubrů v procesu spalování ................. 514
4.5.15 Oddělené odpařování odpadní vody z mokrých skrubrů .................................... 515
4.5.16 Využití kyseliny chlorovodíkové z odpadních vod ze skrubrů ........................... 515
4.5.17 Využití sádry z odpadních vod ze skrubrů .......................................................... 516
4.6 Technologie úpravy pevných zbytků ........................................................................... 518
4.6.1 Zlepšování vyhoření pecního popele..................................................................... 518
4.6.2 Oddělení pecního popele ze zbytků z čištění spalin.............................................. 520
4.6.3 Oddělení stupně odlučování prachu od ostatních úprav spalin ............................. 521
4.6.4 Pecní popel – oddělení kovů ................................................................................ 522
4.6.5 Prosévání a drcení pecního popele ........................................................................ 524
4.6.6 Úprava pecního popele pomocí zrání.................................................................... 525
4.6.7 Úprava pecního popele za použití suchých čistících systémů............................... 528
4.6.8 Úprava pecního popele za použití mokrých systémů úpravy................................ 530
4.6.9 Úprava pecního popele za použití teplotních systémů .......................................... 533
4.6.10 Vysokoteplotní (struskovací) rotační pec............................................................ 535
4.6.11 Úpravy zbytků ze čištění spalin .......................................................................... 535
4.6.11.1 Zpevňování zbytků z čištění spalin za použití cementu ............................... 535
4.6.11.2 Zeskelnatění a tavení zbytků z čištění spalin ............................................... 537
4.6.11.4 Úprava zbytků z čištění spalin, vznikajících z procesu čištění spalin se
suchým uhličitanem vápenatým, pro použití v průmyslu s bezvodou sodou............. 542
4.6.11.5 Úprava zbytků z čištění spalin, vznikajících z procesu čištění spalin se
suchým uhličitanem vápenatým, pomocí hydraulických vazačů ............................... 544
4.7 Hluk.............................................................................................................................. 545
4.8 Nástroje environmentálního řízení ............................................................................... 546
4.9 Dobrá praxe v informování veřejnosti a komunikaci................................................... 554
5 NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNOLOGIE ........................................................................ 555
5.1 Všeobecné BAT pro spalování všech druhů odpadů ................................................... 559
5.2 Specifické BAT pro spalování komunálního odpadu .................................................. 578
5.3 Specifické BAT pro spalování předem upravených nebo vytříděných komunálních
odpadů ................................................................................................................................ 579
5.4 Specifické BAT pro spalování nebezpečných odpadů ................................................. 580
5.5 Specifické BAT pro spalování čistírenských kalů ....................................................... 581
5.6 Specifické BAT pro spalování klinických odpadů....................................................... 581
6 NOVĚ SE OBJEVUJÍCÍ TECHNOLOGIE........................................................................ 582
6.1 Použití páry namísto vzduchu jako rozprašovacího prostředku v hořácích dohořívací
komory ............................................................................................................................... 582
6.2 Aplikace zahrnující opětovné zahřívání páry pro turbínu............................................ 582
6.3 Ostatní opatření v prostoru surových spalin pro snižování emisí dioxinů ................... 583
6.4 Olejový skrubr ke snížení obsahu polyhalogenovaných aromatických látek a
polyaromatických uhlovodíků ve spalinách ze spaloven odpadů ...................................... 584
6.5 Použití CO2 ve spalinách k výrobě uhličitanu sodného ............................................... 585
6.6 Zvýšená teplota lože, kontrola spalování a přidávání kyslíku na rošt spalovny .......... 585
6.7 PECK kombinovaný proces úpravy komunálních tuhých odpadů............................... 587
6.8 Stabilizace zbytků z čištění spalin pomocí FeSO4 ....................................................... 592
6.9 Stabilizace zbytků z čištění spalin pomocí CO2 ........................................................... 593
6.10 Přehled některých dalších nově se objevujících technologií úpravy zbytků z čištění
spalin .................................................................................................................................. 594
6.11 Aplikace membránové technologie v čistírnách odpadních vod z mokrých skrubrů 595
6.12 Kombinované systémy čištění spalin suchou cestou s použitím uhličitanu sodného +
SCR + skrubru.................................................................................................................... 596
7 ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY ............................................................................................. 600
7.1 Časový rozvrh dokumentu ........................................................................................... 600
7.2 Zdroje informací a mezery v informacích.................................................................... 600
7.3 Stupeň dosaženého konsensu ....................................................................................... 603
7.4 Ostatní specifické názory a problémy .......................................................................... 603
7.4.1 Existence zařízení s úrovní provozních emisí pod hodnotami schválenými jako
BAT................................................................................................................................ 603
7.4.2 Rozsah tabulky 5.3 vzhledem k výběrovým kritériím systému čištění spalin (BAT
37)................................................................................................................................... 603
7.4.3 Použití suchých systémů čištění spalin v určitých spalovnách nebezpečných odpadů
(BAT 75) ........................................................................................................................ 603
7.4.4 Vlivy cen energie a politik na energetickou účinnost ........................................... 604
7.4.5 Hospodářská soutěž a vlivy předpisů napříč průmyslovými odvětvími zpracování
odpadů ............................................................................................................................ 604
7.4.6 Vývoj a implementace strategií odpadů ................................................................ 605
7.4.7 Trhy a standardy pro pecní popel a jiné zbytky .................................................... 605
7.4.8 Koordinované vzdělávání a vysvětlování vlivů na zdraví a životní prostředí ...... 606
7.5 Navržená témata budoucích projektů výzkumu a vývoje (R&D) ................................ 606
8. ODKAZY NA LITERATURU .......................................................................................... 608
9. SLOVNÍK TERMÍNŮ A ZKRATEK................................................................................ 612
10. PŘÍLOHY......................................................................................................................... 618
10.1 Hospodářský přehled o spalovnách komunálního odpadu – informace z členských
států .................................................................................................................................... 618
10.2 Ekonomický přehled – některé technologické aspekty spalování komunálních odpadů
............................................................................................................................................ 633
10.2.1 Náklady na vykládku a skladování pro spalovny KTO....................................... 635
10.2.2 Náklady spaloven komunálních odpadů na systémy spalování a kotlů .............. 636
10.2.3 Náklady cyklu voda-pára u spaloven KTO ......................................................... 638
10.2.4 Náklady na některé kombinace čištění spalin používané ve spalovnách KTO... 645
10.2.4.1 Čištění spalin suchou cestou ........................................................................ 646
10.2.4.2 Adsorpční a absorpční provozy k oddělení HCl, HF a SO2 ......................... 648
10.2.4.3 NaOH skrubr ................................................................................................ 651
10.2.4.4 Sekundární snižování NOx pomocí SCR nebo SNCR ................................. 652
10.2.4.5 Systémy dočišťování spalin.......................................................................... 653
10.2.5 Odhad nákladů některých úplných zařízení ke spalování KTO .......................... 655
10.2.6 Náklady na spalování KTO ve fluidním loži ...................................................... 661
10.2.7 Náklady systému zplyňování a pyrolýzy KTO ................................................... 664
10.3 Popis příkladů zařízení ............................................................................................... 666
10.3.1 Příklady spalování komunálního odpadu ............................................................ 666
10.3.1.1 Roštová spalovna se systémem SCR a s distribucí páry .............................. 666
10.3.1.2 Roštová spalovna odpadů se SCR a kombinovanou výrobou tepla a elektřiny
.................................................................................................................................... 672
10.3.1.3 Roštová spalovna odpadů se SCR, kombinovanou produkcí tepla a elektřiny a
s úpravou pecního popela........................................................................................... 678
10.3.1.4 Roštová spalovna odpadů se SNCR DENOX v kombinaci s dvojitým filtrem
a mokrým praním spalin............................................................................................. 683
10.3.1.5 Roštová spalovna s polosuchým čištěním spalin, vstřikováním aktivního uhlí,
recirkulací popela, úpravou pecního popela a (především) s produkcí elektřiny....... 685
10.3.1.7 Roštová spalovna se SNCR (NH3), polosuchým čištěním spalin s vápnem,
aktivním uhlím a s produkcí elektřiny........................................................................ 688
10.3.2 Příklady zařízení ke zpracování nebezpečných odpadů ...................................... 690
10.3.2.1 Rotační pec s využitím energie, se SNCR, s elektrostatickým odlučovačem,
mokrým skrubrem a pevným filtrem s koksem.......................................................... 690
10.3.2.2 Rotační pec se SCR, elektrostatickým odlučovačem a statický uhlíkový filtr
.................................................................................................................................... 696
10.3.2.3 Rotační pec se SNCR (močovina), čištění spalin s použitím suchého vápna,
dvojitého rukávového filtru a absorpce dioxinů......................................................... 698
10.3.3 Příklady zařízení určených pro čistírenské kaly.................................................. 699
10.3.3.1 Probublávané fluidní lože s využitím tepla, SNCR, elektrostatický odlučovač,
mokrý skrubr a statický filtr s koksem ....................................................................... 699
10.3.3.2 Probublávané fluidní lože s kombinovanou produkcí tepla a elektřiny, SNCR,
recirkulací spalin, elektrostatickým odlučovačem, mokrým skrubrem a rukávovými
filtry se vstřikováním koksu/vápence......................................................................... 703
10.3.3.3 Spalovna s probublávaným fluidním ložem, s kombinovanou produkcí tepla a
elektřiny, elektrostatickým odlučovačem a mokrým skrubrem ................................. 704
10.3.4 Příklady kombinovaného spalování různých odpadů.......................................... 706
10.3.4.1 Cirkulující fluidní lože pro vybrané/předem upravené odpady, s využití
energie, suchým a mokrým čištěním spalin, SCR a úpravou popela ......................... 706
10.3.4.3 Pec s vodou chlazeným roštem, s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny,
odprášením v cyklónu, SNCR a SCR DENOX pro vysoce prašné spaliny a suchým
textilním filtrem.......................................................................................................... 715
10.3.4.5 Roštová spalovna KTO a průmyslových odpadů, s elektrostatickým
odlučovačem, mokrým skrubrem, odpařováním odpadních vod, SCR a s výrobou
elektřiny s použitím vysokotlaké páry ....................................................................... 720
10.3.4.6 Roštová spalovna pro komunální odpad, průmyslový odpad (WI), čistírenské
kaly a zbytkové směsné odpady, se SNCR, elektrostatickým odlučovačem, mokrým
skrubrem (on-line odpařování odpadních vod), rukávovým filtrem a s kombinovanou
produkcí tepla a elektřiny........................................................................................... 722
10.3.4.7 Roštová spalovna odpadů pro KTO, průmyslové a živnostenské odpady, se
SNCR a polosuchým čištěním spalin a parametry páry 20 barů a 260 C pro síť
ústředního vytápění .................................................................................................... 724
10.3.4.8 Roštová spalovna komunálních tuhých odpadů, průmyslových a klinických
odpadů, se SNCR, suchým čištěním spalin a s produkcí elektřiny ............................ 725
10.3.4.9 Roštová spalovna KTO, zbytků z třídění odpadů a kalů, se SNCR, suchým
systémem čištění spalin a dodávkou tepla do sítě ústředního vytápění a do místní
elektrárny.................................................................................................................... 727
10.4 Metodika výpočtu energie a příklad výpočtu............................................................. 727
10.4.1 Obecné vysvětlení pojmů a systému omezení při energetických výpočtech ...... 728
10.4.2 Příklad výpočtu čistého spalného tepla použitého energetickou podskupinou ... 729
10.4.3 Základné provozní údaje pro tři příklady výpočtu energie ................................. 730
10.4.4 Vzorce pro výpočet energetické účinnosti s použitím základních provozních údajů
na třech příkladech výpočtu energie............................................................................... 734
10.4.5 Rovnice k výpočtu účinnosti zařízení (Pl ef) ...................................................... 741
10.5 Příklad multikriteriálního hodnocení použitého k výběru systémů čištění spalin ..... 743
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1.1: Kapacita spalování komunálního odpadu na jednoho obyvatele.............................. 50
Obr. 1.2: Pecní popel recyklovaný a uložený ze spalování KTO v r. 1999 ............................. 57
Obr. 1.3: Produkce energie ve spalovnách komunálního odpadu v Evropě ............................ 58
Obr. 2.1: Příklad schématu spalovny komunálního tuhého odpadu......................................... 65
Obr. 2.2: Příklad systémů předběžné úpravy některých nebezpečných odpadů, které se
používají v určitých obchodních spalovnách odpadů .............................................................. 75
Obr. 2.3: Rošt, pec a stupně využití tepla na příkladu spalovny komunálních odpadů ........... 84
Obr. 2.4: Různé druhy roštů ..................................................................................................... 86
Obr. 2.5: Příklad druhu výsypky popela používané v roštové spalovně .................................. 90
Obr. 2.6: Příklad spalovací komory ......................................................................................... 91
Obr. 2.7: Návrhy pecí s různými směry toku spalin a odpadu ................................................. 92
Obr. 2.8: Příklady fází systému vsázky klinických odpadů používaných ve spalovně
komunálních odpadů ................................................................................................................ 95
Obr. 2.9: Schema spalovacího systému rotační pece ............................................................... 96
Obr. 2.10: Bubnová pec s dohořívací komorou Zdroj (1, UBA, 2001) ................................... 97
Obr. 2.11: Příklad spalovny s bubnovou pecí pro spalování nebezpečných odpadů ............... 99
Obr. 2.12 Schematický diagram předběžné úpravy KTO před spalováním ve fluidním loži 101
Obr. 2.13: Hlavní složky pevného/probublávaného fluidního lože ....................................... 102
Obr. 2.14: Hlavní složky cirkulujícího fluidního lože ........................................................... 104
Obr. 2.15: Zobrazení pevného lože a průtokového zplyňovače............................................. 108
Obr. 2.16: Zplyňovač s kalovou vanou .................................................................................. 110
Obr. 2.17: Zplyňovač s fluidním ložem s vysokoteplotním tavením strusky ........................ 111
Obr. 2.18: Struktura zařízení k pyrolýze komunálního odpadu ............................................. 113
Obr. 2.19 Schéma procesu v pyrolýzní jednotce ATM.......................................................... 115
Obr. 2.20: Energetická bilance a určování hmotnosti v zařízení ConTherm ......................... 117
Obr. 2.21: Pyrolýza na roštu přímo spojená s vysokoteplotním spalováním......................... 119
Obr. 2.22: Proces RCP (Recycled Clean Products – čistá recyklovatelná produkce)............ 120
Obr. 2.23: Příklad zařízení k pyrolýze klinických odpadů, ZAVIN, Nizozemsko ................ 122
Obr. 2.24: Schematický diagram narážecího pyrolýzního zařízení (ukázka je příklad zařízení
provozovaného firmou Thermoselect) ................................................................................... 124
Obr. 2.25: Kombinace zplyňování ve fluidním loži a vysokoteplotního spalovacího procesu
................................................................................................................................................ 125
Obr. 2.26: Základní funkce vícekomorové nístějové pece..................................................... 127
Obr. 2.27: Příklad spalování čistírenských kalů ve vícekomorové nístějové peci................. 129
Obr. 2.28: Základní funkce vícekomorové nístějové pece s fluidním ložem......................... 130
Obr. 2.29: Princip spalovací komory pro kapalné a plynné odpady ...................................... 132
Obr. 2.30: Znázornění cykloidní pece.................................................................................... 133
Obr. 2.31: Diagram zařízení k extrakci HCl ze zbytkových plynů a kapalných
halogenovaných odpadů......................................................................................................... 134
Obr. 2.32: Procesní schéma jednotky k recyklaci chlóru provozované firmou Akzo Nobel. 136
Obr. 2.33: Příklad spalovny odpadních vod s jednotkou (zahušťovací) k odpařování odpadní
vody........................................................................................................................................ 138
Obr. 2.34: Procesní schéma zařízení k čištění žíravých vod provozovaného firmou AVR ... 140
Obr. 2.35: Graf znázorňující zaznamenané změny čistého spalného tepla ve spalovně KTO
v průběhu 4 let........................................................................................................................ 147
Obr. 2.36: Zobrazení jednotlivých teplených povrchů v parním generátoru ......................... 155
Obr. 2.37: Základní průtočné systémy kotlů .......................................................................... 156
Obr. 2.38: Přehled různých kotelních systémů: horizontální, kombinovaný a vertikální...... 157
Obr. 2.39: Kontrola znečištění a dodatečné využití tepla kondenzací vodní páry ze spalin
v zařízení ve Stockholm/Hogdalenu pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ................ 161
spalováním odpadů................................................................................................................. 161
Obr. 2.40: Přehled potenciálních kombinací systémů čištění spalin...................................... 170
Obr. 2.41: Provozní princip elektrostatického odlučovače .................................................... 172
Obr. 2.42: Kondenzační elektrostatický odlučovač ............................................................... 174
Obr. 2.43: Příklad tkaninového filtru ..................................................................................... 176
Obr. 2.44: Schematický diagram suchého čištění spalin se vstřikováním chemikálií do
spalinovodu a s filtrací na rukávovém filtru........................................................................... 178
Obr. 2.45: Provozní princip rozprašovacího absorbéru.......................................................... 178
Obr. 2.46: Diagram dvoustupňového mokrého čištění spalin ve skrubru s protiproudým
odstraňováním popela ............................................................................................................ 180
Obr. 2.47: Závislost teploty na různých mechanismech tvorby NO při spalování odpadů.... 181
Obr. 2.48: Provozní princip selektivní nekatalytické redukce (SNCR) ................................. 184
Obr. 2.49: Vztah mezi snížením NOx, produkcí NOx, únik čpavku a reakční teplotou
v procesu SNCR ..................................................................................................................... 185
Obr. 2.50: Provozní princip SCR ........................................................................................... 187
Obr. 2.51: Vztah mezi emisemi Hg a obsahem chlóru v nevyčištěném plynu ze spalovny
nebezpečných odpadů ............................................................................................................ 189
Obr. 2.52: Procesní schéma fyzikálně-chemického čištění odpadních vod ze systému mokrého
čištění spalin........................................................................................................................... 200
Obr. 2.53: In line odpařování odpadních vod z mokrého skrubru ......................................... 204
Obr. 2.54: Samostatné odpařování odpadních vod z mokrého skrubru ................................. 205
Obr. 2.55: Přehled používaných systémů čištění odpadních vod v komerčních spalovnách
nebezpečných odpadů ............................................................................................................ 207
Obr. 2.56: Příklad zařízení k čištění odpadních vod v komerčním sektoru spalování
nebezpečných odpadů ............................................................................................................ 208
Obr. 3.1: Graf průměrných ročních vzdušných emisí NOx a použitých metod jejich snižování
v evropských spalovnách nebezpečného odpadu ................................................................... 245
Obr. 3.2: Graf průměrných ročních vzdušných emisí prachu a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu................................................... 246
Obr. 3.3: Graf průměrných ročních vzdušných emisí HCl a použitých metod jejich snižování
v evropských spalovnách nebezpečného odpadu ................................................................... 248
Obr. 3.4: Graf průměrných ročních vzdušných emisí oxidu siřičitého a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu................................................... 249
Obr. 3.5: Graf průměrných ročních vzdušných emisí rtuti a použitých metod jejich snižování
v evropských spalovnách nebezpečného odpadu ................................................................... 251
Obr. 3.6: Graf průměrných ročních vzdušných emisí ostatních kovů a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu................................................... 253
Obr. 3.7: Graf průměrných ročních vzdušných emisí Cd a Tl a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu................................................... 254
Obr. 3.8: Graf průměrných ročních vzdušných emisí PCDD/PCDF a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu................................................... 255
Obr. 3.9: Emise CO dosažené po následujícím zavedení metod předběžných úprav ve
spalovně nebezpečného odpadu ............................................................................................. 256
Obr. 3.10: Graf průměrných ročních množství suspendovaných látek vypouštěných do vody a
metod používaných v evropských spalovnách nebezpečného odpadu na jejich snižování.... 264
Obr. 3.11: Graf průměrných ročních množství rtuti vypuštěných do vody a použitých technik
jejich snižování v evropských spalovnách nebezpečných odpadů......................................... 265
Obr. 3.12: Graf průměrných ročních množství rozdílných kovů vypuštěných do vody
v evropských spalovnách nebezpečných odpadů ................................................................... 267
Obr. 3.13: Graf průměrných ročních množství arsenu vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 268
Obr. 3.14: Graf průměrných ročních množství olova vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 268
Obr. 3.15: Graf průměrných ročních množství kadmia vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 269
Obr. 3.16: Graf průměrných ročních množství chrómu vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 269
Obr. 3.17: Graf průměrných ročních množství mědi vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 270
Obr. 3.18: Graf průměrných ročních množství niklu vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 270
Obr. 3.19: Graf průměrných ročních množství zinku vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů ......................................................................................... 271
Obr. 3.20: Graf nárůstu spotřeby elektřiny v zařízení v souvislosti s růstem čisté výhřevnosti
odpadu .................................................................................................................................... 286
Obr. 4.1 Příklad složení kontrolního systému pece [1, UBA, 2001]..................................... 342
Obr. 4.2: Základní části pece cyklónového vysokoteplotního tavení popela pomocí syntézního
plynu....................................................................................................................................... 378
Obr. 4.3 Schematický diagram „deskového“ typu přehřívače ............................................... 408
Obr.4.4: Spojení spalovny odpadu a elektrárny s plynovou turbínou.................................... 416
Obr. 4.5: Spojení spalovny odpadu a uhelné elektrárny ........................................................ 417
Obr. 4.6: Diagram znázorňující typický návrh polosuchého systému čištění spalin ............. 440
Obr. 4.7: Schéma systému SCR ve směru proudu ne-mokrého čištění spalin, udávající
charakteristickou tepelnou výměnu a teplotní profily............................................................ 463
Obr. 4.8: Schéma systému SCR ve směru proudu mokrého čištění spalin, udávající
charakteristickou tepelnou výměnu a teplotní profily............................................................ 464
Obr. 4.9: Vliv zrání na vyluhovatelnost vybraných kovů: (vlevo) vliv na pH; (vpravo)
vyluhování jako funkce pH .................................................................................................... 527
Obr. 6.1: Příklad opětovného zahřívání páry ......................................................................... 582
Obr. 6.2: Schéma spalovny s olejovým skrubrem k usazování dioxinů ve směru proudu spalin
................................................................................................................................................ 584
Obr. 6.3: Základní složky PECK procesu .............................................................................. 587
Obr. 6.4: Úprava popílku v PECK procesu............................................................................ 588
Obr. 6.5: Úprava pecního popela v procesu PECK................................................................ 589
Obr. 6.6: Porovnání rozdělení kovů mezi procesem PECK a běžným spalováním KTO na
roštu........................................................................................................................................ 590
Obr. 6.7: Bilance toku materiálu v procesu PECK ................................................................ 591
Obr. 10.1: Cyklus voda-pára, varianta 1 ................................................................................ 639
Obr. 10.2: Cyklus voda-pára, varianta 2 a 6........................................................................... 640
Obr. 10.3: Cyklus voda-pára, varianta 3 ................................................................................ 641
Obr. 10.4: Cyklus voda-pára, varianty 4,5,7 a 8 [3, Rakousko, 2002]................................... 642
Obr. 10.5: Vliv velikosti zařízení a využití energie na specifické náklady úpravy odpadu
v nových spalovnách KTO..................................................................................................... 656
Obr. 10.6: Vliv změny systémů čištění spalin a velikosti zařízení na zpracovatelské náklady
nových spaloven KTO při uplatnění téže technologie využití energie .................................. 657
Obr. 10.7: Proudový diagram spalovny Floetzersteig............................................................ 667
Obr. 10.8: Proudový diagram spalovny odpadů Spittelau ..................................................... 673
Obr. 10.9: Proudový diagram spalovny odpadů Wels – linka 1 ............................................ 679
Obr. 10.10: Proudový diagram rotační pece spalovny Simmeringer Haide........................... 692
Obr. 10.11: Proudový diagram reaktorů s fluidním ložem ve spalovně Simmeringer Haide 700
Obr. 10.12: Proudový diagram AVE-Reststoffverwertung Lenzing...................................... 708
Obr. 10.13: Proudový diagram reaktoru s fluidním ložem v Arnoldsteinu............................ 712
Obr. 10.14: souhrnný systém vstupů a výstupů používaných BREF ESG ............................ 728
SEZNAM TABULEK
Tab. 1.1 Účel různých složek zařízení ke spalování odpadů ................................................... 45
Tab. 1.2 Množství komunálního tuhého odpadu (KTO), nebezpečného odpadu a kalů
z čistíren odpadních vod v členských zemích EU-15 a jeho úprava........................................ 46
Tab. 1.3: Roční produkce komunálních a nebezpečných odpadů a počet spaloven odpadů
v některých nových členských zemích EU .............................................................................. 49
Tab. 1.4: Zeměpisné rozdělení spaloven komunálních a nebezpečných odpadů a kalů
z čistíren odpadních vod........................................................................................................... 50
Tab. 1.5: Průměrná kapacita spaloven v jednotlivých zemích ................................................. 51
Tab. 1.6: Typické kapacitní rozsahy technologií teplené úpravy............................................. 51
Tab. 1.7: Typické složení odpadu v Německu ......................................................................... 54
Tab. 1.8: Vstupní poplatky v evropských spalovnách komunálního a nebezpečného odpadu 61
Tab. 1.9: Srovnatelné náklady spalování KTO v různých členských státech EU .................... 62
Tab. 1.10: Specifické investiční náklady nových zařízení ke spalování KTO podle roční
kapacity a určitých způsobů čištění spalin v Německu............................................................ 63
Tab. 1.11: Příklad porovnání jednotlivých složek nákladů spaloven KTO a nebezpečných
odpadů ...................................................................................................................................... 63
Tab. 2.1: Typické reakční podmínky a produkty procesů pyrolýzy, zplyňování a spalování.. 66
Tab. 2.2: Primární vlivy třídění odpadu a předběžné úpravy na zbytkové odpady.................. 67
Tab. 2.3: Souhrn rozdílů mezi provozovateli na trhu spalování nebezpečného odpadu .......... 70
Tab. 2.4: Průměrné složení odvodněných komunálních a průmyslových čistírenských kalů.. 76
Tab. 2.5: Souhrn současných úspěšných aplikací technologií tepelné úpravy pro hlavní druhy
odpadů v určených zařízeních .................................................................................................. 82
Tab. 2.6: Vlastnosti různých frakcí paliva z odpadů upravovaných ve fluidním loži............ 101
Tab. 2.7: Hlavní provozní kritéria pro pevná fluidní lože...................................................... 103
Tab. 2.8: Provozní kritéria pro vícekomorové nístějové pece................................................ 128
Tab. 2.9: Porovnání pecních systémů pro spalování čistírenských kalů................................ 145
Tab. 2.10: Rozpětí a typické hodnoty čistého spalného tepla pro určité druhy odpadu
vstupujícího do spalovny........................................................................................................ 147
Tab. 2.11: Vypočtené hodnoty NCV pro odpady zpracovávané v 50 evropských spalovnách
KTO........................................................................................................................................ 148
Tab. 2.12: Účinnost konveze energetického potenciálu v různých druzích spaloven odpadu150
Tab. 2.13: Faktory zohledněné při výběru návrhu energetického cyklu spaloven odpadů.... 151
Tab. 2.14: Příklad údajů ukazující změny výstupů tepla a elektřiny při použití rozdílných
druhů tepelných čerpadel ....................................................................................................... 163
Tab. 2.15: Zlepšení cyklu pára-voda: vliv na účinnost a jiné aspekty ................................... 166
Tab. 2.16: Souhrn hlavních rozdílů mezi šokovýcm chlazením a využitím tepla ................. 166
Tab. 2.18: Zkušební kontinuální pracovní měřicí přístroje pro měření emisí rtuti ................ 218
Tab. 3.1: Rozdělení různých látek v ukázkové spalovně tuhého komunálního odpadu
(hmotnostní %)....................................................................................................................... 222
Tab. 3.2: Procentuální rozdělení těžkých kovů v procesu spalování nebezpečného odpadu. 223
Tab. 3.3: Průměrné provozní podmínky v průběhu testu rozdělení v zařízení na spalování
nebezpečného odpadu ............................................................................................................ 223
Tab. 3.4: Zůstatky PCDD/PCDF pro spalovnu komunálního odpadu v Německu................ 224
Tab. 3.5: Příklad zaznamenaného zatížení PCDD/F spalovny tuhého komunálního odpadu ve
Francii..................................................................................................................................... 225
Tab. 3.6: Koncentrace spalin po průchodu kotlem (nezpracované spaliny) v různých
spalovnách odpadů (referenční hodnota kyslíku 11 %) ......................................................... 226
Tab. 3.7: Celkové emise významné pro klimatické změny v Německu v roce 1999 ve srovnání
s emisemi pocházejícími ze spalování odpadů....................................................................... 228
Tab. 3.8: Rozpětí emisních hodnot provozu čištění plynů, udávané některými evropskými
spalovnami tuhého komunálního odpadu............................................................................... 235
Tab. 3.9: Provozní hladiny emisí do ovzduší ze spaloven tuhého komunálního odpadu,
vyjádřené na tunu spáleného KTO. ........................................................................................ 236
Tab. 3.10: Výzkum emisí HCl evropských spaloven tuhého komunálního odpadu. ............. 236
Tab. 3. 11: Výzkum emisí HF v evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu........ 237
Tab. 3. 12: Výzkum emisí oxidu siřičitého v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu. ................................................................................................................................... 237
Tab. 3. 13: Výzkum emisí prachu v evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu. . 238
Tab. 3. 14: Výzkum emisí oxidů dusíku v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu. ................................................................................................................................... 239
Tab. 3. 15: Výzkum emisí organického uhlíku v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu. ................................................................................................................................... 239
Tab. 3. 16: Výzkum emisí PCDD/F (TEQ) v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu. ................................................................................................................................... 240
Tab. 3. 17: Výzkum emisí rtuti v evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu. ..... 240
Tab. 3. 18: Výzkum kombinovaných emisí rtuti a kadmia ve vybraných spalovnách tuhého
komunálního odpadu ve Francii............................................................................................. 240
Tab. 3. 19: Výsledné emise a metody používané na regulaci Hg v evropských spalovnách
tuhého komunálního odpadu. ................................................................................................. 241
Tab. 3.20: Charakteristické rozpětí emisí čištěného plynu do ovzduší ze spaloven
nebezpečného odpadu. ........................................................................................................... 243
Tab. 3.21: Výsledky výzkumu průměrných ročních emisí do ovzduší z evropských spaloven
nebezpečného odpadu. ........................................................................................................... 243
Tab. 3.22: Výzkumná data toku hmoty a roční emise do ovzduší z komerčních spaloven
nebezpečného odpadu v Evropě............................................................................................. 244
Tab. 3.23: Typické hodnoty množství odpadní vody vznikající z čištění spalin ve spalovnách
odpadů upravujících odpady s nízkým obsahem chlóru ........................................................ 257
Tab. 3.24: Další možné zdroje odpadní vody ze spaloven odpadů a její přibližná množství 258
Tab. 3.24: Typické znečištění odpadní vody ze zařízení na čištění spalin spaloven odpadů
před úpravou odpadní vody.................................................................................................... 259
Tab. 3.26: Vypouštění do povrchové vody a do kanalizace z holandských spaloven odpadů
v roce 1999 ............................................................................................................................. 260
Tab. 3.27: Kvalita odpadní vody (po čištění trimerkaptotriazinem) – porovnání mezi
nečištěnou a čištěnou odpadní vodou a různými standardy ................................................... 261
Tab. 3.28: Roční průměrné rozpětí koncentrací emisí do vody po čištění z komerčních
spaloven nebezpečných odpadů, vypouštějících odpadní vodu ............................................. 262
Tab. 3.29: Hmotnostní toky emisí do vody ze zkoumaných komerčních spaloven
nebezpečného odpadu v Evropě............................................................................................. 263
Tab. 3.30: Typické údaje o množstvích zbytků, vznikajících ve spalovnách komunálního
odpadu .................................................................................................................................... 272
Tab. 3.31: Hmotnostní toky pevných zbytků ze spaloven tuhého komunálního odpadu,
vyjádřené na tunu spáleného odpadu ..................................................................................... 272
Tab. 3.32: Rozpětí koncentrací organických látek ve pecním , kotlovém a filtrovém popelu
................................................................................................................................................ 273
Tab. 3.33: Koncentrace PCDD/F v různých zbytcích spalování tuhého komunálního odpadu
v Holandsku (údaje z let 2000 – 2004) .................................................................................. 274
Tab. 3.34: Rozpětí koncentrací PCDD/F ve zbytcích ze spalování tuhého komunálního
odpadu (s vyloučením vysokých a nízkých odlehlých hodnot) ............................................. 274
Tab. 3.35: Vyluhovací vlastnosti mechanicky upraveného pecního popelu, měřené za použití
NEN7343................................................................................................................................ 275
Tab. 3.36: Množství hlavních zdrojů odpadu, produkovaných spalováním nebezpečných
odpadů (evropská výzkumná data)......................................................................................... 276
Tab. 3.37: Typické hodnoty vyluhování pro pecní popel ze spaloven nebezpečného odpadu,
měřené za použití DIN-S4...................................................................................................... 276
Tab. 3.38: Některé faktory a jejich vliv na možnosti obnovování energie ............................ 279
Tab. 3.39: Ekvivalenční faktory konverze energie ................................................................ 280
Tab. 3.40: Poměry výroby a vývozu elektřiny na tunu KTO................................................. 282
Tab. 3.41: Výroba a vývoz elektřiny na tunu KTO pro spalovny komunálního tuhého odpadu
ve Francii................................................................................................................................ 283
Tab. 3.42: Poměry výroby a vývozu tepla na tunu KTO ....................................................... 283
Tab. 3.43: Poměry výroby a vývozu tepla na tunu KTO pro spalovny komunálního tuhého
odpadu ve Francii ................................................................................................................... 283
Tab. 3.44: Průměrná efektivita (%) kombinace tepla a energie pro 50 spaloven tuhého
komunálního odpadu .............................................................................................................. 284
Tab. 3.45: Průměrné hodnoty obnovení kombinovaného tepla a energie na tunu KTO ve
spalovnách tuhého komunálního odpadu ve Francii .............................................................. 284
Tab. 3.46: Výzkumná data efektivit kotlů spaloven tuhého komunálního odpadu................ 284
Tab. 3.47: Požadavky na elektřinu, teplo a celkové požadavky 50 zkoumaných evropských
spaloven tuhého komunálního odpadu na tunu upravovaného odpadu.................................. 285
Tab. 3.48: Poměr vyvážené a spotřebované energie pro různé spalovny odpadů.................. 287
Tab. 3.49: Zdroje hluku ve spalovnách odpadů ..................................................................... 288
Tab. 3.50: Stechiometrické výpočty množství vápence použitého pro absorpci v průběhu
čištění spalin (činidla vyjádřená při 100% koncentraci a čistotě).......................................... 290
Tab. 3.51: Množství aditiv používaných komerčními spalovnami nebezpečného odpadu.... 291
Tab. 4.1: Schéma uspořádání informací ve 4. kapitole .......................................................... 293
Tab. 4.2 Rozpis informací pro každou metodu, popsanou ve 4. kapitole .............................. 294
Tab. 4.3: Některé kontrolní a vzorkovací metody používané na různé druhy odpadu. [1, .... 302
Tab. 4.4: Příklady použitelných metod ukládání pro různé druhy odpadů ............................ 305
Tab. 4.5: Hlavní metody omezující nežádoucí úniky zápachu a emise skleníkových plynů . 309
Tab. 4.6. Některé metody oddělování, použité pro různé typy odpadů ................................. 312
Tab. 4.7: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují jejich
použitelnost a provozní stabilitu (tab. 1/3)............................................................................. 329
Tab. 4.8: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují jejich
použitelnost a provozní stabilitu (tab. 2/3)............................................................................. 330
Tab. 4.9: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují jejich
použitelnost a provozní stabilitu (tab. 3/3)............................................................................. 332
Tab. 4.10: Srovnání vlastností některých a různých geometrií pecí ...................................... 335
Tab. 4.11: Měření nevyčištěných spalin v testovacím provozu za normálního spalování a
spalování s IČ kamerami a s přídavkem O2 ........................................................................... 343
Tab. 4.12: Některé spalovací specifikace používané při spalování........................................ 363
Tab. 4.13: Vztah mezi emisemi oxidu dusného a provozní teplotou pro zařízení
s bublinkovým fluidním ložem pro spalování splaškových kalů [22, Mineur, 2002]............ 365
Tab. 4.14: Odhadované dopady na náklady některých změn spalovacích parametrů............ 367
Tab. 4.15: Údaje specifických energetických toků ve vybraných evropských spalovnách
tuhého komunálního odpadu na tunu zpracovaného odpadu, vypracované podskupinou TWG.
................................................................................................................................................ 385
Tab. 4.16: Metody snižování různých energetických ztrát ve spalovnách............................. 392
Tab. 4.17: Výkon zařízení a celková energetická náročnost procesu spalovny tuhého
komunálního odpadu v Německu........................................................................................... 394
Tab. 4.18: Příklady energetického výkonu a příjmů při různých parametrech páry pro
spalovnu komunálního odpadu založenou na společné produkci tepla a elektřiny a používající
zvýšený tlak páry.................................................................................................................... 399
Tab. 4.19: Závislost mezi energetickou účinností a teplotou navracejícího se chladícího média
(ústřední vytápění).................................................................................................................. 412
Tab. 4.20: Vlivy interakce médií spojené s použitím různých systémů na předběžné
odstraňování prachu ............................................................................................................... 424
Tab. 4.21: Provozní údaje spojené s používáním systémů na předběžné odstraňování prachu
................................................................................................................................................ 425
Tab. 4.22: Srovnání systémů na odstraňování prachu............................................................ 426
Tab. 4.23: Hodnocení využitelnosti předběžného odstraňování prachu ................................ 426
Tab. 4.24: Emisní hladiny spojené s použitím čistícího systému rukávových filtrů.............. 428
Tab. 4.25: Vlivy interakce médií spojené s používáním dočištění spalin .............................. 429
Tab. 4.26: Provozní údaje spojené s používáním čištění spalin............................................. 430
Tab. 4.27: Hodnocení použitelnosti čištění spalin ................................................................. 430
Tab. 4.28: Vlivy interakce médií spojené s použitím dvojité rukávové filtrace .................... 431
Tab. 4.29: Provozní údaje spojené s používáním dvojité rukávové filtrace .......................... 432
Tab. 4.30: Hodnocení použitelnosti dvojité filtrace............................................................... 433
Tab. 4.31: Provozní informace pro různé materiály rukávových filtrů.................................. 434
Tab. 4.32: Emisní hladiny spojené s používáním mokrých skrubrů ...................................... 435
Tab. 4.33: Vlivy interakce médií spojené s používání mokrého skrubru při čištění spalin ... 437
Tab. 4.34: Provozní údaje spojené s používáním mokrého čištění spalin.............................. 438
Tab. 4.35: Zhodnocení použitelnosti mokrého čištění spalin................................................. 438
Tab. 4.36: Odhadované investiční náklady u vybraných částí systému mokrého čištění spalin
................................................................................................................................................ 439
Tab. 4.37: Hladiny emisí spojené s používáním polosuchého skrubru.................................. 440
Tab. 4.38: Vlivy interakce médií spojené s používáním polosuchého systému čištění spalin
................................................................................................................................................ 442
Tab. 4.39: Provozní údaje spojené s používáním polosuchých systémů zpracování spalin .. 442
Tab. 4.40: Hodnocení použitelnosti polosuchých systémů zpracování spalin....................... 444
Tab. 4.41: Odhadované investiční náklady vybraných částí polosuchého systému čištění
spalin ...................................................................................................................................... 444
Tab. 4.42: Emisní hladiny spojené s používáním systému flash-dry na zpracování spalin ... 445
Tab. 4.43: Vlivy interakce médií spojené s používáním flash-dry systému .......................... 446
Tab. 4.44: Provozní údaje spojené s používáním flash-dry systému na zpracování spalin ... 447
Tab. 4.45: Zhodnocení použitelnosti flash-dry systému zpracování spalin ........................... 448
Tab. 4.46: Emisní hladiny spojené s používáním suchého systému zpracování spalin s vápnem
................................................................................................................................................ 449
Tab. 4.47: Emisní hladiny spojené s používáním suchého systému zpracování spalin
s hydrouhličitanem sodným. .................................................................................................. 449
Tab. 4.48: Vlivy interakce médií spojené s používáním suchého systému zpracování spalin
................................................................................................................................................ 450
Tab. 4.49: Provozní údaje spojené s používáním suchého zpracování spalin........................ 450
Tab. 4.50: Zhodnocení použitelnosti suchého systému čištění spalin.................................... 451
Tab. 4.51: Srovnání vlastností jednotlivých alkalických činidel ........................................... 453
Tab. 4.52: Zhodnocení použitelnosti různých alkalických činidel......................................... 454
Tab. 4.53: Provozní údaje spojené s používáním opětovné cirkulace zbytků........................ 457
Tab. 4.54: Zhodnocení použitelnosti opětovné cirkulace zbytků........................................... 457
Tab. 4.55: Zhodnocení použitelnosti monitorování surových plynů pro optimalizaci čištění
spalin ...................................................................................................................................... 460
Tab. 4.56: Hladiny emisí spojené s použitím SCR. ............................................................... 462
Tab. 4.57: Vlivy interakce médií spojené s používáním SCR ............................................... 465
Tab. 4.58: Provozní data spojená s používáním SCR ............................................................ 465
Tab. 4.59: Zhodnocení použitelnosti SCR ............................................................................. 467
Tab. 4.60: Odhadované náklady na investice vybraných složek typických polomokrých
systémů na čištění spalin, používajících SCR a SNCR.......................................................... 468
Tab. 4.61: Hladiny emisí dosažené za použití SNCR ............................................................ 470
Tab. 4.62: Vlivy interakcí médií spojené s použitím SNCR.................................................. 471
Tab. 4.63: Provozní údaje spojené s používáním SNCR ....................................................... 471
Tab. 4.64: Zhodnocení použitelnosti SNCR .......................................................................... 473
Tab. 4.65: Výhody a nevýhody použití močoviny a amoniaku pro SNCR............................ 474
Tab. 4.66: Zhodnocení použitelnosti technik zabraňujících tvorbě PCDD/F ........................ 478
Tab. 4.67: Zhodnocení použitelnosti SCR pro odstraňování PCDD/F .................................. 480
Tab. 4.68: Údaje týkající se účinnosti rozkladu pro katalytické rukávové filtry v průběhu 21
měsíců provozu ...................................................................................................................... 482
Tab. 4.69: Zhodnocení použitelnosti katalytických rukávových filtrů .................................. 482
Tab. 4.70: Zhodnocení použitelnosti opětovného spalování absorbentů ............................... 483
Tab. 4.71: Zhodnocení použitelnosti vstřikování uhlíku pro odstraňování PCDD/F............. 485
Tab. 4.72: Vlivy interakce médií spojené s použitím pevných filtrů ..................................... 486
Tab. 4.73: Provozní údaje spojené s použitím pevných filtrů s koksem................................ 487
Tab. 4.74: Zhodnocení použitelnosti pevných filtrů s koksem .............................................. 488
Tab. 4.75: Provozní údaje spojené s použitím materiálů impregnovaných uhlíkem v mokrém
praní........................................................................................................................................ 490
Tab. 4.76: Zhodnocení použitelnosti materiálů impregnovaných uhlíkem do mokrých praček
................................................................................................................................................ 490
Tab. 4.77: Zhodnocení použitelnosti mokrých praček na regulaci Hg .................................. 494
Tab. 4.78: Zhodnocení použitelnosti vstřikování uhlíku pro odstraňování Hg...................... 496
Tab. 4.79: Zhodnocení použitelnosti Na2S2O3 pro odstraňování halogenů ......................... 502
Tab. 4.80: Množství HCl (30%) využité na tunu odpadu ...................................................... 515
Tab. 4.81: Množství sádry využité na tunu odpadu ............................................................... 517
Tab. 4.82: Výstupní koncentrace strusky (mg/kg), údaje zaznamenány pro ilustrativní zařízení
na čištění strusky .................................................................................................................... 529
Tab. 4.83: Údaje týkající se výstupního výluhu ze strusky (ug/l), zaznamenány pro ilustrativní
zařízení čištění strusky ........................................................................................................... 529
Tab. 4.84: Relativní výtěžek různých výstupních frakcí mokré úpravy pecního popele ....... 531
Tab. 4.85: Příklad výsledných vyluhování vyrobených granulátů......................................... 532
Tab. 4.86: Údaje o výstupních koncentracích ve strusce (mg/kg), zaznamenané pro ilustrativní
zařízení na čištění strusky ...................................................................................................... 532
Tab. 4.87: Údaje týkající se výstupního výluhu ze strusky, zaznamenané pro ilustrativní
zařízení na čištění strusky ...................................................................................................... 532
Tab. 4.88: Relativní náklady na některé techniky úpravy popele .......................................... 534
Tab. 4.89: Rozdíly v čištěních zbytků z čištění spalin pomocí zpevňování mezi různými
zeměmi ................................................................................................................................... 537
Tab. 4.90: Metody zeskelnatění zbytků z čištění spalin používané v USA a v Japonsku...... 540
Tab. 4.91: Příklady zařízení používajících proces kyselé extrakce pro úpravu zbytků z čištění
spalin ...................................................................................................................................... 542
Tab. 4.92: Vlastnosti některých procesů kyselé extrakce používaných pro úpravu zbytků
z čištění spalin ........................................................................................................................ 542
Tab. 5.1: Jak kombinovat popsané BAT pro specifický případ ............................................. 559
Tab. 5.2: Rozsah hodnot provozních emisí uvolňovaných do ovzduší ze spaloven odpadů
v souvislosti s použitím BAT ................................................................................................. 567
Tab. 5.3: příklad hodnocení podle některých kritérií IPPC, která lze zohlednit při volbě mezi
variantami mokrého/polosuchého a suchého čištění spali ..................................................... 571
Tab. 5.4: Provozní emisní úroveň BAT vypouštěných odpadních vod z čistírny určené
k čištění odpadních vod z čištění spalin ve skrubru ............................................................... 575
Tab. 6.1: Kvalita zbytků při použití systémů SYNCOM ....................................................... 586
Tab. 6.2: Hodnoty emisí v souvislosti s použitím kombinovaného systému čištění spalin –
suchého s uhličitanem sodným a SCR ................................................................................... 597
Tab. 6.3: Vlivy interakce médií v souvislosti s použitím kombinovaného systému čištění
spalin – suchého s uhličitanem sodným a SCR...................................................................... 597
Tab. 6.4: Provozní údaje spojené s použitím kombinovaného systému čištění spalin – suchého
s uhličitanem sodným a SCR ................................................................................................. 598
Tab. 6.5: Hodnocení použitelnosti kombinovaného systému čištění spalin – suchého systému
s uhličitanem sodným a SCR ................................................................................................. 599
Tab. 9.1: Kódy zemí a měny .................................................................................................. 617
Tab. 10.1: Náklady na úpravu v roštových spalovnách komunálního odpadu o různých
kapacitách............................................................................................................................... 620
Tab. 10.2: Náklady roštové spalovny KTO o kapacitě 200 000 t/rok – Německo ................ 621
Tab. 10.3: Odhad nákladů na výstavbu a provoz hromadné spalovny KTO o kapacitě 200 000
t v Irsku................................................................................................................................... 622
Tab. 10.4: Náklady spalovny v Itálii na základě modelových výpočtů ................................. 625
Tab. 10.5: Poplatky a předpokládané množství spalovaného odpadu v zařízení organizace
SIDOR, Lucemburk, 1999 ..................................................................................................... 626
Tab. 10.6: Specifické provozní náklady spalovny komunálního odpadu organizace SIDOR
v Lucemburku v r. 1998 a 1999 ............................................................................................. 626
Tab. 10.7: Výtah z rozpočtu organizace SIDOR za léta 1998 a 1999.................................... 627
Tab. 10.8: Kapitálové investice a náklady na úpravu odpadů ve spalovnách komunálního
odpadu v Nizozemsku ............................................................................................................ 628
Tab. 10.9: Vyúčtování nákladů různých spaloven ve Švédsku.............................................. 629
Tab. 10.10: UK vstupní poplatky spaloven s různými kapacitami a výstupy energie ........... 630
Tab. 10.11: odhad rozpočtu nákladů spalovny v UK ............................................................. 632
Tab. 10.12: Specifické náklady na zařízení k vypouštění a skladování odpadů jako funkce
výkonnosti při dodávkách sběru odpadů svozovými vozidly [3, Rakousko, 2002]............... 636
Tab. 10.13: Specifické náklady na zařízení k vykládce a skladování jako funkce výkonnosti
při dodávkách odpadů vlaky .................................................................................................. 636
Tab. 10.14: Specifické náklady na roštový spalovací systém a na kotel spaloven odpadů,
vyjádřené jako funkce výkonnosti.......................................................................................... 637
Tab. 10.15: Specifické náklady cyklu voda-pára s úplným oddělením tepla a dodáváním do
systémů ústředního vytápění – funkce výkonnosti vzhledem k odpadu ................................ 639
Tab. 10.16: Specifické náklady cyklu voda-pára s parní odběrovou turbínou – funkce
výkonnosti z hlediska odpadu ................................................................................................ 640
Tab. 10.17: Specifické náklady cyklu voda-pára s odběrovou parní turbínou v kombinaci s
parním systémem přilehlé elektrárny – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu ... 641
Tab. 10.18: Specifické náklady cyklu voda-pára s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny a
nízkými parametry páry – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu........................ 642
Tab. 10.19: Specifické náklady cyklu voda-pára s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny a
vysokými parametry páry – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu ..................... 643
Tab. 10.20: Specifické náklady cyklu voda-pára s parní odběrovou turbínou (normální
parametry páry) – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu, přičemž energie může být
nahrazena................................................................................................................................ 643
Tab. 10.21: Specifické náklady cyklu voda-pára s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny
(normální parametry páry) – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu, přičemž
energie může být nahrazena ................................................................................................... 644
Tab. 10.22: Specifické náklady cyklu voda-pára s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny
(vysoké parametry páry) – funkce výkonnosti vzhledem k množství odpadu, přičemž energie
může být nahrazena................................................................................................................ 644
Tab. 10.23: Přehled specifických příjmů z různých variant cyklu voda-pára - funkce
výkonnosti vzhledem k množství odpadu .............................................................................. 644
Tab. 10.24: Specifické náklady na odprášení v elektrostatickém odlučovači – funkce
výkonnosti s ohledem na množství odpadu............................................................................ 647
Tab. 10.25: Specifické náklady na odprášení mokrou cestou jako funkce výkonnosti dané
množstvím odpadů ................................................................................................................. 648
Tab. 10.26: Specifické náklady systému čištění spalin suchou cestou pomocí textilních filtrů
jako funkce výkonnosti dané množstvím odpadů .................................................................. 648
Tab. 10.27: Specifické náklady systému čištění spalin suchou cestou s adsorpcí jako funkce
výkonnosti dané množstvím odpadů ...................................................................................... 649
Tab. 10.28: Specifické náklady skrubru se sádrou jako funkce výkonnosti dané množstvím
odpadů .................................................................................................................................... 650
Tab. 10.29: Specifické náklady skrubru s odlučovačem jako funkce výkonnosti dané
množstvím odpadů ................................................................................................................. 651
Tab. 10.30: Specifické náklady NaOH skrubru jako funkce výkonnosti dané množstvím
odpadů .................................................................................................................................... 652
Tab. 10.31: Specifické náklady SCR jako funkce výkonnosti vyjádřené množstvím odpadu
................................................................................................................................................ 653
Tab. 10.32: Specifické náklady SNCR jako funkce výkonnosti vyjádřené množstvím odpadu
................................................................................................................................................ 653
Tab. 10.33: Specifické náklady proudového vstřikovacího absorbéru jako funkce výkonnosti
vyjádřené množstvím odpadu................................................................................................. 654
Tab. 10.34: Specifické náklady procesu s aktivním uhlím jako funkce výkonnosti vyjádřené
množstvím odpadu ................................................................................................................. 655
Tab. 10.35: Varianta 1: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
suché, mokré a katalytické čištění spalin a s parním cyklem napojeným na přilehlou
elektrárnu – funkce výkonnosti .............................................................................................. 658
Tab. 10.36: Varianta 2: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
suché, mokré a katalytické čištění spalin a s výrobou páry – funkce výkonnosti.................. 659
Tab. 10.37: Varianta 3: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
suché, mokré a katalytické čištění spalin a s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny – funkce
výkonnosti .............................................................................................................................. 659
Tab. 10.38: Varianta 4: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
elektrostatický odlučovač, NaOH skrubr, proudový vstřikovací absorbér a katalytický proces
a s výrobou elektřiny – funkce výkonnosti ............................................................................ 660
Tab. 10.39: Varianta 5: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
elektrostatický odlučovač, odlučovač, absorbér s aktivním uhlím a katalytický proces a
s výrobou elektřiny – funkce výkonnosti ............................................................................... 660
Tab. 10.40: Varianta 6: Náklady na roštové spalovací systémy zahrnující dodávky vlaky,
suchou adsorpci, absorbér s aktivním uhlím a katalytický proces a s výrobou elektřiny –
funkce výkonnosti .................................................................................................................. 661
Tab. 10.41: Náklady na spalovací systém a na kotel ve spalovně s fluidním ložem jako funkce
výkonnosti (nezahrnuty náklady předběžné úpravy) ............................................................. 663
Tab. 10.42: Specifické náklady cyklu vod-pára zahrnující parní odběrovou turbínu (normální
parametry páry) jako funkce výkonnosti................................................................................ 663
Tab. 10.43: Specifické náklady a příjmy na úpravu odpadů, spalování, kotel a použití energie
................................................................................................................................................ 664
Tab. 10.44: Kapitálové a provozní náklady zplyňovacího zařízení firmy Lahti RDF, Finsko
................................................................................................................................................ 665
Tab. 10.45: Pomyslné vypočtené náklady pyrolýzního zařízení v belgickém regionu Flandry
................................................................................................................................................ 666
Tab. 10.46: Celkové údaje o spalovně odpadů Floetzersteig (srovnávací rok: 2000) ........... 666
Tab. 10.47: Tok vstupů a výstupů spalovny odpadů Floetzersteig (srovnávací rok: 2000)... 668
Tab. 10.48: Emise do ovzduší ze spalovny odpadů Floetzersteig (srovnávací rok: 2000) .... 669
Tab. 10.49: Parametry odpadních vod ze spalovny odpadů Floetzersteig po výstupu z čistírny
odpadních vod (srovnávací rok: 2000)................................................................................... 670
Tab. 10.50: Chemické údaje o odpadech ze spalovny Floetzersteig (srovnávací rok: 2000) 671
Tab. 10.51: Vyluhovací testy: spalovna odpadů Floetzersteig (srovnávací rok: 2000) ......... 672
Tab. 10.52: Celkové údaje o spalovně odpadů Spittelau (srovnávací rok: 2000) .................. 672
Tab. 10.53: Tok vstupů-výstupů spalovny odpadů Spittelau (srovnávací rok: 2000)............ 673
Tab. 10.54: Emise do ovzduší spalovny odpadů Spittelau (srovnávací rok: 2000) ............... 675
Tab. 10.55: Parametry odpadní vody ze spalovny odpadů Spittelau po vyčištění (srovnávací
rok: 2000) ............................................................................................................................... 676
Tab. 10.56: Chemické údaje o frakcích odpadů ze spalovny Spittelau (srovnávací rok: 2000)
................................................................................................................................................ 677
Tab. 10.57: Vyluhovací testy: spalovna odpadů Spittelau (srovnávací rok: 2000)................ 678
Tab. 10.58: Celkové údaje o spalovně odpadů Wels (srovnávací rok: 2000) ........................ 678
Tab. 10.59: Vstupy a výstupy spalovny odpadů Wels (srovnávací rok: 2000)...................... 679
Tab. 10.60: Emise do ovzduší ze spalovny odpadů Wels (srovnávací rok: 2000)................. 681
Tab. 10.61: Parametry vyčištěné odpadní vody spalovny odpadu Wels (srovnávací rok: 2000)
................................................................................................................................................ 682
Tab. 10.62: Průměrné hodnoty naměřené ve vyčištěném plynu (provozní hodnoty) ............ 684
Tab. 10.63: Kvalita škváry ..................................................................................................... 684
Tab. 10.64: Poměr účinnosti energie (předpokládána průměrná výhřevnost ≈ 9 500 kJ/kg). 685
Tab. 10.65: Druhy odpadu a množství odpadů spalovaných v rotačních pecích spalovny
Simmeringer Haide (srovnávací rok: 2000) ........................................................................... 691
Tab. 10.66: Všeobecné údaje o rotačních pecích spalovny Simmeringer Haide (srovnávací
rok: 2000) ............................................................................................................................... 691
Tab. 10.67: Vstupy a výstupy rotačních pecí spalovny Simmeringer Haide (srovnávací rok:
2000)....................................................................................................................................... 692
Tab. 10.68: Emise do ovzduší z rotačních pecí spalovny Simmeringer Haide (srovnávací rok:
2000)....................................................................................................................................... 694
Tab. 10.69: Parametry odpadních vod z rotační pece spalovny Simmeringer Haide po
vyčištění (srovnávací rok: 2000) ............................................................................................ 695
Tab. 10.70: Chemické údaje o odpadech z rotačních pecí (srovnávací rok: 2000)................ 696
Tab. 10.71: vyluhovací testy (podle standardu OENORM S 2115) rotačních pecí spalovny
Simmeringer Haide (srovnávací rok: 2000) ........................................................................... 696
Tab. 10.72: Průměrné koncentrace naměřené v čistém plynu (provozní hodnoty)................ 697
Tab. 10.73: Obecné údaje o reaktorech s fluidním ložem ve spalovně Simmeringer Haide
(2000) ..................................................................................................................................... 699
Tab. 10.74: Tok vstupů a výstupů reaktorů s fluidním ložem spalovny Simmeringer Haide
(srovnávací rok: 2000) ........................................................................................................... 700
Tab. 10.75: Emise do ovzduší z reaktorů s fluidním ložem (srovnávací rok: 2000) ............. 702
Tab. 10.76: Chemické údaje o odpadech z reaktorů s fluidním ložem (srovnávací rok: 2000)
................................................................................................................................................ 703
Tab. 10.77:Vyluhovací testy podle standardu OENORM S 2115 – reaktory s fluidním ložem
(srovnávací rok: 2000) ........................................................................................................... 703
Tab. 10.78: Charakterizace spalovaných materiálů ............................................................... 703
Tab. 10.79: Průměrné hodnoty koncentrace naměřené v čistém plynu (provozní hodnoty) –
BAT5...................................................................................................................................... 704
Tab. 10.80: Charakterizace spalovaného materiálu ............................................................... 705
Tab. 10.81: Průměrné hodnoty koncentrace naměřené v čistém plynu (provozní hodnoty) –
BAT6...................................................................................................................................... 705
Tab. 10.82: Hodnoty emisí odpadních vod ze systému čištění odpadních plynů před míšením
(BAT6) ................................................................................................................................... 706
Tab. 10.83: Druhy odpadu a množství odpadů zpracovaných v zařízení AVE –
Reststoffverwertung Lenzing (srovnávací rok: 2000)............................................................ 706
Tab. 10.84: Obecné údaje o reaktoru s fluidním ložem v zařízení AVE-RVL Lenzing ........ 707
Tab. 10.85: Emise do ovzduší z reaktoru s fluidním ložem zařízení AVE –
Reststoffverwertung Lenzing ................................................................................................. 711
Tab. 10.87: Výstupní toky z reaktorů s fluidním ložem spalovny odpadů Arnoldstein
(srovnávací rok: 2001) ........................................................................................................... 712
Tab. 10.88: Emise do ovzduší ze spalovny odpadů Arnoldstein (srovnávací rok: 2001) ...... 714
Tab. 10.89: Parametry odpadních vod (kompozitní vzorek) spalovny odpadů Arnoldstein po
vyčištění (srovnávací rok: 2001) ............................................................................................ 715
Tab. 10.90: Chemické údaje o popelu ze spalování ve fluidním loži spalovny Arnoldstein
(srovnávací rok: 2001) ........................................................................................................... 715
Tab. 10.91: Koncentrace znečišťujících látek ve výluhu z popela spalovny odpadů
Arnoldstein (srovnávací rok: 2001)........................................................................................ 715
Tab. 10.92: Průměrné hodnoty naměřené v čistém plynu (provozní hodnoty)...................... 716
Tab. 10.93: Měřící přístroje používané k nepřetržitému měření............................................ 717
Tab. 10.94: Depozice v čištěném odpadním plynu ................................................................ 717
Tab. 10.95: Podíle energetické účinnosti (předpokládaná výhřevnost Hu ≈11 500 kJ/kg) ... 718
Tab. 10.96: Kvalita škváry – BAT2 ....................................................................................... 718
Tab. 10.97: Údaje k výpočtu energetické účinnosti – katalog 1 ............................................ 732
Tab. 10.98: Výpočet energetické účinnosti – katalog 2 ......................................................... 733
Tab. 10.99: Výpočet energetické účinnosti – katalog 3 ......................................................... 734
Tab. 10.100: Příklad multikriteriálního hodnocení pro výběr systému čištění spalin............ 744
Tab. 10.101: Příklad multikriteriální nákladové analýzy použité k porovnání variant systémů
čištění spalin........................................................................................................................... 745
ROZSAH
Následující komentáře odpovídají rozsahu tohoto dokumentu:
1. Rozsah dokumentu je především ovlivněn rozsahem poskytnutých informací a rozhodnutí
členů Technické pracovní skupiny (TWG) o spalování odpadů a využitelným časem a zdroji.
2. Příloha 1 Směrnice IPPC (96/61/ES) je počátečním bodem pro rozsah tohoto referenčního
dokumentu BAT, který zahrnuje následující oddíly:
5.1 Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů podle definice uvedené
v čl. 1 odst. 4 směrnice 91/689/EHS, jakož i podle definic v přílohách II A a II B (operace
R1, R5, R6, R8 a R9) ke směrnici 75/442/EHS, dále zařízení uvedená ve směrnici Rady
75/439/EHS ze dne 16. července 1975 o nakládání s odpadními oleji(2), vždy o kapacitě
větší než 10 t za den
5.2 Zařízení na spalování komunálního odpadu podle definic ve směrnici Rady 89/369/EHS
ze dne 8. června 1989 o předcházení znečišťování ovzduší z nových spaloven komunálního
odpadu (3) a ve směrnici Rady 89/429/EHS ze dne 21. června 1989 o snížení znečišťování
ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu (4), vždy o kapacitě nad 3 t za hodinu
Skupina TWG pracující na tomto dokumentu rozhodla v časném stadiu, že dokument by
neměl být omezen velikostními omezeními v těchto oddílech Směrnice IPPC ani definicemi
využití nebo odstranění odpadu v ní zahrnutými. Pro tento případ byl vybrán rozsah
dokumentu takový, aby odrážel pragmatický pohled napříč odvětvím spalování odpadu jako
celkem, se zvláštním zaměřením na ta zařízení a druhy odpadu, které jsou nejběžnější.
Rozsah Směrnice WID 76/2000/ES byl také faktorem vzatým v úvahu skupinou TWG při
rozhodování o rozsahu tohoto dokumentu.
3. Dokument se snaží poskytnout informace ohledně určených zařízení pro spalování
odpadu. Neobsahuje jiné situace, za kterých jsou odpady tepelně zpracovány, např. procesy
spoluspalování, např. v cementárnách a velkých spalovacích zařízeních – tyto situace jsou
(nebo budou) zahrnuty v BREFu pojednávajícím specificky o těchto odvětvích průmyslu. I
když některé ze zde zahrnutých technologií mohou být technicky použitelné v jiných
odvětvích (např. ty, které nejsou určenými spalovnami odpadů), kde se spalují odpady nebo
částečně spalují odpady, nepatří do rozsahu této práce určovat, zda technologie zde
označené nebo výkonnostní úrovně, které dosahují, jsou BAT pro tato odvětví.
4. I když ústředním zájmem tohoto dokumentu je spalování, popisuje i tři hlavní metody
tepelného zpracování, které se obecně vztahují k některým proudům odpadu. Jde o:
•
•
•
spalování odpadů
pyrolýza
zplyňování
Jsou zahrnuty nejrůznější metody spalování odpadů. Spalování se uplatňuje při úpravě velmi
širokého okruhu druhů odpadů. Pyrolýza a zplyňování jsou u odpadů méně používány a
obecně se týkají užšího okruhu odpadů.
Kombinace spalování, pyrolýzy a zplyňování jsou také zmíněny. Každá z technologií a
kombinací technologií je uvedena v tomto dokumentu v souvislosti s jejím použitím k úpravě
různých druhů odpadu (ačkoliv z toho nevyplývá žádná definice významu odpadu – viz také
komentář 5 níže).
5. Kromě fáze tepelné úpravy v zařízení jsou v tomto dokumentu zmíněny také ( v různé
míře):
•
•
•
•
•
•
příjem odpadů, nakládání s nimi a skladování
vliv předběžné úpravy odpadů na výběr a provoz procesu spalování odpadů (v
některých případech se jedná o popis použitých technologií)
použité metody čištění spalin
použité metody úpravy zbytkových odpadů (pro hlavní zbytkové odpady běžně
produkované)
použité metody čištění odpadních vod
některé aspekty využití energie, dosažené výkonnosti a použitých metod (nejsou
zahrnuty podrobnosti o zařízení k výrobě elektřiny atd.).
6. Pokud je v tomto dokumentu zahrnuto nebo zmíněno zařízení, nemá to žádné právní
důsledky. Neznamená to, že zařízení je ze zákona zařazeno jako spalovna odpadů ani z toho
nevyplývá, že zpracovávané materiály jsou podle zákona klasifikovány jako odpad.
7. Při shromažďování informací se nepředpokládalo žádné omezení velikosti procesu.
Nicméně je třeba poznamenat, že doposud byly poskytnuty omezené informace ohledně
malých procesů spalování.
8. Tento dokument nepojednává o rozhodnutích týkajících se výběru spalování jako varianty
úprav odpadu. Ani neporovnává spalování s jinými metodami úpravy odpadu.
9. Existuje jiný BREF, který pojednává o „úpravě odpadů“. Má široký rozsah a zahrnuje
mnoho ostatních zařízení a technologií, používaných k úpravě odpadu.
1 OBECNÉ INFORMACE O SPALOVÁNÍ ODPADŮ
1.1 Účel spalování odpadů a základní teorie
[1, UBA, 2001], [64, připomínky TWG, 2003]
Spalování se používá jako metoda úpravy pro velmi široký okruh odpadů. Spalování samo o
sobě je obecně pouze jednou částí komplexního systému úpravy odpadů, který vesměs slouží
úhrnnému nakládání se širokým okruhem odpadů produkovaných ve společnosti.
Odvětví spalování odpadů prošlo v průběhu posledních 10-15 let rychlým technologickým
vývojem. Hnací silou u mnohých z těchto změn byla specifická legislativa pro průmysl, na
základě které se především snížily emise do ovzduší z příslušných zařízení. Nepřetržitý
proces vývoje v odvětví pokračuje vyvíjením technologií, které omezují náklady při
současném udržení nebo zlepšení stávající úrovně dopadů na životní prostředí.
Cíl spalování odpadů je upravovat odpady tak, aby se snížil jejich objem a nebezpečnost a
současně byly zachyceny (a tím koncentrovány) nebo zničeny potenciálně škodlivé látky,
které se uvolňují nebo mohou uvolnit během spalování. Prostřednictvím spalovacích procesů
lze též umožnit využití energie, nerostných a/nebo chemických látek obsažených v odpadu.
V zásadě je spalování odpadů oxidací hořlavých materiálů v něm obsažených. Odpad je
obecně vysoce heterogenní materiál složený v podstatě z organických látek, minerálů, kovů a
vody. Během spalování vznikají spaliny, které obsahují převážně energii k tepelnému využití.
Organické látky v odpadu budou hořet, pokud dosáhnou nezbytnou teplotu vznícení a
dostanou se do kontaktu s kyslíkem. Skutečný proces hoření proběhne v plynné fázi ve
zlomku sekundy a současně se uvolňuje energie. Je –li dostačující výhřevnost odpadu i
množství přiváděného kyslíku, může to vést k tepelné řetězové reakci a samospalování, tzn.
že nenastane potřeba přídavku jiných paliv.
Hlavní stupně procesu spalování:
1. sušení a odplynění – zde je změněn těkavý obsah (např. uhlovodíky a voda) při teplotách
obvykle mezi 100 a 300 °C. Proces sušení a odplynění nevyžaduje žádná oxidační činidla a je
závislý pouze na dodávkách tepla
2. pyrolýza a zplyňování – pyrolýza je dalším rozkladem organických látek za nepřítomnosti
oxidačního činidla při teplotě asi 250-700 °C. Zplyňování uhlíkatých zbytků je reakce
zbytkových odpadů s vodní parou a CO2 při teplotách obvykle mezi 500 až 1 000 °C, ale
může probíhat při teplotách až do 1 600 °C. Takto jsou tuhé organické materiály převedeny
do plynné fáze. Kromě teploty jsou činiteli reakce voda, pára a kyslík.
3. oxidace – v předchozích stupních vzniklé hořlavé plyny oxidují v závislosti na vybrané
metodě spalování při teplotách spalin obecně mezi 800 až 1 450 °C.
Tyto jednotlivé stupně se obecně překrývají, což znamená, že prostorové a časové oddělení
těchto stupňů během spalování odpadů bude asi možné pouze v omezeném rozsahu.
Samozřejmě procesy částečně probíhají paralelně a navzájem se ovlivňují. Nicméně je možné
pomocí technických opatření uvnitř pecí tyto procesy ovlivnit tak, aby se snížily znečišťující
emise. K takovým opatřením náleží návrhy pecí (design), distribuce vzduchu a inženýring
kontroly.
Při plně oxidačním spalování jsou hlavními složkami spalin: vodní pára, oxid uhličitý a
kyslík. Podle složení spalovaného materiálu a v závislosti na provozních podmínkách vzniká
nebo zbývá malé množství CO, HCl, HF, HBr, HI, NOx, SO2, TOL, PCDD/F, PCB a
sloučenin těžkých kovů (kromě jiných). V závislosti na spalovací teplotě se během hlavních
stupňů spalování úplně nebo částečně odpaří těkavé těžké kovy a anorganické sloučeniny
(např. soli). Tyto látky se přesunou ze vstupního odpadu jak do spalin, tak i do popílku, který
je v nich obsažen. Vzniká minerální zbytkový popílek (prach) a těžší tuhý popel (pecní
popel). Ve spalovnách komunálního odpadu je obsah pecního popela přibližně 10 obj. % a
kolem 20-30 % hmotnostních ze vstupujícího tuhého odpadu. Množství popílku je mnohem
menší, obvykle pouze několik málo % ze vstupu. Poměr tuhého zbytku se velmi liší podle
typu odpadu a konkrétního návrhu procesu.
Pro efektivní oxidační spalování mají zásadní význam dodávky kyslíku. Koeficient „n“
poměru vzduchu dodávaného ke spalování k chemicky požadovanému (stechiometrickému)
spalovacímu vzduchu se obvykle pohybuje v rozmezí od 1,2 do 2,5 v závislosti na tom, zda je
palivo plynné, kapalné nebo tuhé, a v závislosti na pecním systému.
Spalovací stupeň je pouze jediný stupeň v celém spalovacím zařízení. Spalovny obvykle
zahrnují komplexní sestavu interakčních technických složek, které, když jsou posuzovány
společně, ovlivňují celkovou úpravu odpadů.Každá z těchto složek má mírně odlišný hlavní
účel, jak je uvedeno v tab. 1.1 níže:
•
•
•
•
•
•
•
•
Cíl
Rozklad organických látek
Odpařování vody
Odpařování těkavých těžkých kovů a
anorganických solí
Produkce potenciálně výbušné
strusky
Snížení objemu zbytků
Využití použitelné energie
Odstranění a koncentrace těkavých
těžkých kovů a anorganických
materiálů v podobě tuhých zbytků,
např. zbytky z čištění spalin, kaly
z čištění odpadních vod
Minimalizace emisí do všech médií
Odpovědnost
Systém využití energie
Čištění spalin
Tab. 1.1 Účel různých složek zařízení ke spalování odpadů
Zdroj [1, UBA, 2001] , [64, připomínky TWG, 2003]
1.2 Přehled spalování odpadů v Evropě
Rozsah použití spalování jako metody nakládání s odpady se velmi liší od místa k místu.
Např. ve členských státech EU se podíl spalování komunálního odpadu v úpravě odpadu
pohybuje od nuly do 62 %.
[9, VDI, 2002] V 15 původních členských státech je možno s přibližně 200 mil. t odpadu
ročně uvažovat jako s množstvím vhodným pro tepelnou úpravu. Nicméně celková
instalovaná kapacita zařízení k tepelné úpravě odpadů je pouze řádově 50 mil. t.
Tab. 1.2 níže uvedená uvádí odhadované množství upraveného odpadu vznikajícího v každém
členském státě v členění na komunální odpady, nebezpečné odpady a kaly z čistíren
odpadních vod. Vzhledem k možnému významnému podílu na těchto odpadech jsou zahrnuty
i uložené odpady, které budou v budoucí době přesunuty k jiným metodám úpravy včetně
spalování.
Pozn.: vzhledem k odlišným definicím a kategoriím odpadu v jednotlivých státech nemohou
být některé hodnoty přímo porovnatelné.
Tab. 1.2 Množství komunálního tuhého odpadu (KTO), nebezpečného odpadu a kalů
z čistíren odpadních vod v členských zemích EU-15 a jeho úprava
[1, UBA, 2001] , [64, připomínky TWG, 200
Země
Komunální tuhé odpady (KTO)
Celk.
odhad
produkce
KTO
v mil. t
Rok
původu
dat
%
skládkování
(nebo
množství
v mil. t)
Nebezpečné odpady
%
spalování
(nebo
množství
v mil. t)
Celk.
odhad
produkce
v mil. t
Rok
původu
dat
Skládkované Spálené
množství
množství
v mil. t
v mil. t
Rakousko
1,32
1999
51
35
0,97
1999
údaje
nedodány
0,11
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie
4,85
2,77
0,98
48,5
1997
1996
1997
2000
42
15
77
55
35
56
2
26
2,03
0,27
0,57
1997
1996
1997
1997
2001
2000
1993
0,79
0,09
0,28
0,14
0,1
0,1
0,77
údaje
nedodány
Německo
Řecko
45
3,20
2000
1993
30
93
29
0
9,17
Irsko
Itálie
1,80
25,40
1998
1995
100
85
0
8
Lucembursko
0,30
1995
24
48
0,14
1995
Portugalsko
4,6
2002
71
20
0,25
201
Španělsko
17
1997
85
10
2
1997
Švédsko
3,80
38
(1,44)
76
6
1999
10,2
27,20
24
(0,92)
11
85
0,27
Nizozemsko
UK
1999
(pozn. 1)
2002
1999
2,7
2,37
2002
1996
údaje
nedodány
0,23
údaje
nedodány
1995
1995
údaje
nedodány
Kaly z čistíren
odpadních vod
Celk.
Rok
odhad
původu
produkce
dat
v mil. t
suchých
tuhých
kalů
0,39
1999
0,85
0,15
0,14
0,82
1997
1997
1997
1997
(pozn. 5)
2,7
0,85
2,48
1998
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
0,03
0,03
0,39
1997
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
údaje
nedodány
0,24
2000
0,03
údaje
nedodány
údaje
nedodány
0,6
0,86
0,28
0,24
0,1
1997
0,69
1,2
1999
1999
(pozn. 3)
EU-15
celkem
(pozn. 6)
196,92
21,92
5,35
2,72
7,58
Poznámky
1 Švédské odpadové hospodářství 2000 (RVF)
2
3 ENDS Report 312, leden 2001 (údaje zahrnují spoluspalování – 50%/50%)
4 vyrovnání do 100% dle metodiky úpravy je např. kvůli využití a recyklaci
5 nebezpečné odpady spálené v externích určených jednotkách
6 údaje celkem uvedeny jako jednoduchý součet poskytnutých hodnot, a proto se vztahují k různým rokům, procentuální podíl skládkování atd. není průměrem, neboť
hodnoty mají malý význam při absenci skutečných údajů o množství
Tab. 1.3 ukazuje produkci některých odpadů a počet spaloven odpadů v ostatních evropských
zemích:
Země
Rok
původu
dat
Komunální Celkový
odpad
počet
v mil. t
spaloven
KTO
Počet
spaloven
KTO
(> 3
t/hod)
Nebezpečné Celkový
odpady
počet
v mil. t
spaloven
nebezpeč.
odpadu
Bulharsko
ČR
Estonsko
Maďarsko
1998
1999
1999
1998
3,199
4,199
0,569
5
0
3
0
1
0
3
0
1
0,548
3,011
0,06
3,915
0
72
1
7
Lotyšsko
Litva
Polsko
Rumunsko
Slovensko
1998
1999
1999
1999
1999
0,597
1,211
12,317
7,631
3,721
0
0
4
0
2
0
0
1
0
2
0,0411
0,2449
1,34
2,323
1,7376
Slovinsko
Celkem
1995
1,024
39,468
0
10
0
7
0,025
13,2456
0
0
13
3
údaje
nedodány
0
96
Počet
spaloven
nebezpeč.
odpadu
(>10
t/den)
0
14
0
údaje
nedodány
0
0
4
3
1
0
22
Poznámka: Celkové hodnoty jsou jednoduše součty ve sloupcích, a proto obsahují údaje z různých let
Tab. 1.3: Roční produkce komunálních a nebezpečných odpadů a počet spaloven
odpadů v některých nových členských zemích EU
[1, UBA, 2001] , [64, připomínky TWG, 2003]
Tab. 1.4 ukazuje počet a celkovou kapacitu stávajících spaloven (nezahrnuta plánovaná místa)
pro různé druhy odpadu:
Země
Celk. počet
spaloven
KTO
Kapacita
mil. t/rok
Celk. počet
spaloven
nebezpeč.
odpadu
Kapacita
mil. t/rok
Rakousko
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie
Německo
Řecko
Irsko
Itálie
Lucembursko
Portugalsko
Španělsko
5
17
32
1
2101
59
0
0
32
1
3
9
0,5
2,4
2,7
0,07
11,748
13,4
2
3
2
1
203
312
0
11
6
0
0
1
0,1
0,3
0,1
0,1
1,0
1,23
1,71
0,15
1,2
1,13
0,1
0,03
Celk. počet
spaloven
určených
pro
spalování
kalů
z čistíren
odpad. vod
1
1
5
Kapacita
mil. t/rok
(suché tuhé
kaly)
0,02
0,3
0,63
23
Švédsko
Nizozemsko
UK
Norsko
Švýcarsko
Celkem
30
11
17
11
29
467
2,5
5,3
2,97
0,65
3,29
49,7
1
1
3
0,1
0,1
0,12
2
11
0,19
0,42
11
93
2
5,28
14
57
0,1
1,66
1 K 6. lednu 2003 bylo v provozu 123 spaloven KTO s kombinovanou kapacitou 2000t/hod
2 Údaje se týkají zařízení používaných v chemickém průmyslu
3 Pouze určená komerční stanoviště (tj. nezahrnuty spalovny uvnitř závodů)
Tab. 1.4: Zeměpisné rozdělení spaloven komunálních a nebezpečných odpadů a kalů
z čistíren odpadních vod
[1, UBA, 2001] , [64, připomínky TWG, 2003]
Obr. 1.1 ukazuje rozdílné kapacity spalování komunálního odpadu na jednoho obyvatele:
Obr. 1.1: Kapacita spalování komunálního odpadu na jednoho obyvatele
* znamená neúplné údaje [42, ISWA, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
Legenda:
Capacity per capita Kapacita na jednoho obyvatele
Kg/Year/capita
Kg/rok/obyvatel
1.3 Velikost provozoven
Velikost zařízení se v Evropě velmi liší. Rozdíly ve velikosti lze zaznamenat uvnitř a mezi
technologiemi a druhy odpadů. Největší spalovna KTO v Evropě má kapacitu přesahující 1
mil. t odpadu za rok. Tab. 1.5 níže uvedená ukazuje rozdílné průměrné kapacity spalování
v jednotlivých zemích:
Země
Rakousko
Belgie
Průměrná kapacita spaloven
KTO ( v tis. t/rok)
178
141
Dánsko
Francie
Německo
Itálie
Nizozemsko
Portugalsko
Španělsko
Švédsko
UK
Norsko
Švýcarsko
Průměr
114
132
257
91
488
390
166
136
246
60
110
193
Tab. 1.5: Průměrná kapacita spaloven v jednotlivých zemích
[11, Assure, 2001], [64, připomínky TWG, 2003]
Tab. 1.6 níže uvedená ukazuje typický rozsah uplatnění různých základních technologií
spalování:
Technologie
Pohyblivý rošt (hromadné spalování)
Fluidní lože
Rotační pec
Modulární (s nedostatečným přívodem
vzduchu)
Pyrolýza
Zplyňování
Typický rozsah uplatnění (t/den)
Poznámka: hodnoty pro běžně uplatňovaný rozsah – každou lze uplatnit mimo uvedený
rozsah
Tab. 1.6: Typické kapacitní rozsahy technologií teplené úpravy
[10, Juniper, 1997], [64, připomínky TWG, 2003]
1.4 Přehled legislativy
Odvětví spalování odpadů je po řadu let předmětem rozsáhlých legislativních požadavků na
regionální, národní a evropské úrovni.
Kromě požadavků směrnice IPPC jsou na odvětví spalování (a související odvětví) také
kladeny požadavky specifické legislativy. V současné době platí pro spalovny odpadů
následující směrnice EU:
•
•
•
•
•
89/369/EHS pro nové spalovny odpadů
89/429/EHS pro stávající spalovny komunálního odpadu
94/67/ES pro spalování nebezpečných odpadů (včetně spoluspalování)
2000/76/ES pro spalování odpadů (včetně spoluspalování)
Nařízení (ES) č. 1774/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. října 2002 o
veterinárních a hygienických pravidlech pro vedlejší výrobky živočišného původu,
které nejsou určeny k lidské spotřebě
Je třeba upozornit, že Směrnice 2000/76/ES postupně ruší první tři uvedené směrnice. Tato
směrnice stanoví minimální požadavky ohledně povolených emisí, monitoringu a určitých
provozních podmínek. Rozsah Směrnice 2000/76/ES je široký (určité výjimky jsou konkrétně
uvedeny v článku 2) a nemá kapacitní omezení.
Směrnice 2000/76/ES požaduje, aby byla její ustanovení přijata:
•
•
pro nové spalovny odpadů od 28. prosince 2002
pro stávající spalovny odpadů nejpozději od 28. prosince 2005.
Mezitím platí pro stávající spalovny odpadů ustanovení směrnic 89/369/EHS, 89/429/EHS a
94/67/ES. [2, infomil, 2002]
1.5 Složení odpadu a návrh procesu
Přesný návrh spalovny odpadu se změní podle druhu upravovaného odpadu. Klíčovou hnací
silou jsou následující parametry a jejich variabilita:
•
•
•
chemické složení odpadu
fyzikální složení odpadu, např. velikost částic
tepelné charakteristiky odpadu, např. výhřevnost, hodnoty vlhkosti atd.
Procesy navržené pro úzký okruh specifických vstupů lze obvykle optimalizovat lépe, než
procesy, do kterých jsou přijímány odpady s větší variabilitou. Tak je postupně možno
zlepšovat stabilitu procesu a kvalitu ochrany životního prostředí i zjednodušovat koncové
operace jako např. čištění spalin. Protože je čištění spalin často významným příspěvkem
k celkovým nákladům na spalování (tj. asi 15-35 % z celkových kapitálových investic),
mohou být takto potom sníženy náklady zpracování ve spalovacím zařízení. Předběžná úprava
nebo oddělený sběr určitých odpadů vyvolávají externí náklady (tj. ty náklady, které obecně
překračují hranice pro získání povolení IPPC) a v důsledku toho se však mohou významně
navýšit celkové náklady nakládání s odpady i emise z celého systému nakládání s odpady.
Často je k rozhodování týkajícím se širšího rozsahu nakládání s odpady (tj. úplné produkce
odpadu,sběru, dopravy, úpravy, odstranění atd.) pořebné zohlednit velké množství faktorů.
Výběr spalovacího procesu může být součástí tohoto širšího procesu.
Používané systémy sběru odpadu a předběžné úpravy mohou mít velký vliv na povahu
odpadu, který bude nakonec přijímán do spalovny (např. směsný komunální odpad nebo
palivo z odpadu) a tudíž i na typ spalovny, která nejlépe odpovídá tomuto odpadu. Ustanovení
o odděleném sběru různých frakcí domovního odpadu mohou mít velký vliv na průměrné
složení odpadu přijímaného do spalovny komunálního odpadu. Např. oddělený sběr některých
baterií a dentálního amalgámu může výrazně snížit vstupy rtuti do spalovny odpadu. [64,
připomínky TWG, 2003]
Náklady procesů používaných k nakládání se zbytky vznikajícími ve spalovně a k distribuci a
použití obnovené energie také hrají roli v celkovém procesu výběru.
V mnoha případech mohou spalovny odpadu pouze v omezené míře kontrolovat přesný obsah
odpadů, které přijímají. To potom vede k potřebě navrhovat některá zařízení tak, aby byla
dostatečně flexibilní pro zpracování širokého okruhu vstupů odpadů, které by mohly přijímat.
Taková zařízení jsou uplatňována jak ve stupni spalování, tak v následných stupních čištění
spalin.
Hlavní druhy odpadu, pro které je jako metoda úpravy uplatňováno spalování jsou:
•
•
•
•
•
•
komunální odpady (zbytkové odpady – neupravené)
předem upravené komunální odpady (např. vybrané frakce nebo palivo z odpadu)
průmyslové odpady neklasifikované jako nebezpečné a obaly
nebezpečné odpady
kaly z čistíren odpadních vod
klinické odpady
[64, připomínky TWG, 2003] Mnoho spaloven přijímá několik těchto druhů odpadů. Odpad
samotný je všeobecně klasifikován mnoha různými způsoby:
•
•
•
podle původu, např. domovní, živnostenské, průmyslové atd.
podle povahy, např. hnijící, nebezpečné atd.
podle metody používané k nakládání s nimi, např. oddělený sběr, využitý materiál atd.
Tyto různé třídy odpadu se překrývají. Např. odpady různého původu mohou obsahovat
hnilobné nebo nebezpečné frakce.
Tab. 1.7 níže obsahuje údaje týkající se obsahu odpadu produkovaného v Německu. Pojem
nebezpečné odpady se vztahuje k těm materiálům, které jsou zařazeny jako nebezpečné podle
Směrnice 91/689/ES. Čistírenské kaly zahrnují kaly z čistíren odpadních vod v obcích a
v průmyslu:
Parametr
Komunální
odpady
Nebezpečné
odpady
Čistírenské kaly
Výhřevnost (horní mez)
(MJ/kg)
Voda (%)
Popel
Uhlík (% suché substance)
Vodík (% suché substance)
Dusík (% suché substance)
Kyslík (% suché substance)
Síra (% suché substance)
Fluor (% suché substance)
Chlor (% suché substance)
Brom (% suché substance)
Jod (% suché substance)
Olovo (mg/kg suché
substance)
Kadmium (mg/kg suché
substance)
Měď (mg/kg suché substance)
Zinek (mg/kg suché substance)
Rtuť (mg/kg suché substance)
Thalium (mg/kg suché
substance)
7-15
1-42
2-14
15-40
20-35
18-40
1-5
0,2-1,5
15-22
0,1-0,5
0,01-0,035
0,1-1
údaj nedodán
100-2000
0-100
0-100
5-99
1-20
0-15
údaj nedodán
údaj nedodán
0-50
0-80
0-80
0-50
0-200 000
3-97
1-60
30-35
2-5
1-4
10-25
0,2-1,5
0,1-1
0,05-4
žádné údaje
žádné údaje
4-1 000
1-15
0-10 000
0,1-50
200-700
400-1400
1-5
< 0,1
údaj nedodán
údaj nedodán
0-40 000
údaj nedodán
10-1 800
10-5 700
0,05-10
0,1-5
Mangan (mg/kg suché
substance)
Vanad (mg/kg suché
substance)
Nikl (mg/kg suché substance)
Kobalt (mg/kg suché
substance)
Arsen (mg/kg suché substance)
Chrom (mg/kg suché
substance)
Selen (mg/kg suché substance)
PCB (mg/kg suché substance)
PCDD/PCDF (ng I-TE/kg)
250
údaj nedodán
300-1 800
4-11
údaj nedodán
10-150
30-50
3-10
údaj nedodán
údaj nedodán
3-500
8-35
2-5
40-200
údaj nedodán
údaj nedodán
1-35
1-800
0,21-15
0,2-0,4
50-250
údaj nedodán
až 60 %
10-10 000
0,1-8
0,01-0,13
8,5-73
Poznámky:
Výhřevnost u čistírenských kalů se vztahuje na surové kaly s podílem suché substance > 97%
Frakce nebezpečného odpadu mohou mimo toto rozpětí vykazovat rozdíly
Tab. 1.7: Typické složení odpadu v Německu
[1, UBA, 2001], [64, připomínky TWG, 2003]
Rozsah návrhů zařízení je téměř tak široký jako rozsah složení odpadu.
Nové provozovny mají tu výhodu, že specifické technologické řešení lze navrhnout tak, aby
odpovídalo příslušné povaze odpadu zpracovávanému v provozovně. Další jejich výhodou
jsou léta průmyslového vývoje a znalostí v praktickém uplatňování technologií, a tudíž mohou
být navrženy podle vysokých environmentálních standardů, což je ovšem spojeno s náklady.
Stávající provozovny mají oproti vybraným moderním variantám výrazně menší flexibilitu.
Jejich návrhy mohou být výsledkem deseti až dvacetiletého vývoje. V Evropě byly často
motivovány požadavky na snížení emisí do ovzduší. Příští etapa procesu vývoje proto bude
potom často velmi (nebo dokonce úplně) záviset na stávajících návrzích. V odvětví existuje
mnoho místně specifických řešení zařízení. Mnohá z nich by zřejmě byla konstruována jiným
způsobem, pokud by měla být modernizována [6, EGTEI, 2002].
1.6 Klíčové environmentální problémy
Samotné odpady a nakládání s nimi je samo o sobě významným problémem pro životní
prostředí. Tepelná úprava odpadů může proto vypadat jako odpověď na ohrožení životního
prostředí způsobeného špatným nakládáním s proudy odpadů.
Cílem tepelné úpravy (viz také oddíl 1.1) je celkové snížení dopadů na životní prostředí, které
by mohly jinak odpady způsobit. Nicméně, během provozu zařízení ke spalování odpadů
vznikají emise, jejichž existence a množství jsou ovlivněny návrhy a provozem zařízení.
Tento oddíl proto obsahuje stručný souhrn hlavních problémů žívotního prostředí
souvisejících přímo se zařízeními ke spalování odpadů (tj. nezahrnuje širší dopady ani přínosy
spalování). V podstatě spadají tyto přímé vlivy do následujících hlavních kategorií:
•
•
•
•
Celkový průběh emisí do ovzduší a vody (včetně zápachu)
Celkový průběh produkce zbytkových odpadů
Průběh vzniku hluku a vibrací
Spotřeba a produkce energie
•
•
•
Spotřeba surovin (reagencií)
Přechodné emise – především ze skladování odpadů
Snížení
rizik
nebezpečných
odpadů
skladování/nakládání/zpracování
vyplývajících
z
jejich
Ostatní vlivy přesahující rozsah dokumentu BREF (které ovšem mohou významně působit
na celkový vliv celého projektu na životní prostředí) vyplývají z následujících operací:
•
•
doprava vstupujícího odpadu a vystupujících zbytků
rozsáhlá předběžná úprava odpadu (např, příprava paliva z odpadu a související
úprava odpadu).
1.6.1 Průběh emisí do ovzduší a vody
Emise do ovzduší jsou po dlouhou dobu v centru pozornosti ve spalovnách odpadů. Výrazný
pokrok především v technologiích čištění spalin vedl k největšímu omezení emisí do ovzduší.
Avšak kontrola emisí do ovzduší zůstává důležitým problémem odvětví. Protože celý proces
spalování je běžně pod mírným negativním tlakem (vzhledem k všeobecnému zapojování
odsávacích spalinových ventilátorů), běžné emise do ovzduší se všeobecně umisťují výlučně
za komín. [2, infomil, 2002]
Souhrn hlavních emisí do ovzduší uvolňovaných z komína (podrobněji popsáno v oddíle
3.2.1):
•
•
•
•
částice o různé velikosti
kyselé a ostatní plyny včetně kromě jiného HCl, HF, HBr, HI, SO2, NOx, NH3
těžké kovy včetně kromě jiného Hg, Cd, Tl, As, Ni, Pb
sloučeniny uhlíku (nikoliv skleníkové plyny) včetně a kromě jiného CO, uhlovodíků
(TOL), PCDD/F, PCB
Ostatní emise uvoněné do ovzduší mohou obsahovat, pokud nejsou učiněna opatření k jejich
omezení:
•
•
•
zápachové látky (z nakládání a skladovaní neupravených odpadů)
skleníkové plyny (z rozkladu skaldovaných odpadů, např. methan, CO2
popel (z nakládání se suchými reagenciemi a ze skladovacích prostor pro odpady)
Základní potenciální zdroje emisí uvolňovaných do vody (v závislosti na procesu) jsou:
•
•
•
•
•
•
•
odpadní vody ze zařízení ke kontrole znečištění ovzduší – např. soli, těžké kovy
koncové odpadní vody z čistíren odpadních vod – např. soli, těžké kovy
kotelní vody – vypuštěné z odkalování – např. soli
chladící vody – z mokrých chladících systémů – např. soli, biocidy
odvodňování silnic a jiných povrchů – např.zředěné průsaky odpadů
skladování vstupujících odpadů, prostory pro nakládání s nimi a skladování – např.
zředěné průsaky vstupních odpadů
prostory pro skladování surovin – např. chemikálie z úprav
•
nakládání se zbytky, prostory pro jejich skladování a úpravu – např. soli, těžké kovy,
organické látky.
Odpadní vody vznikající v zařízení mohou obsahovat široké rozpětí potenciálně
znešišťujících látek v závislosti na jejich skutečném zdroji. Skutečně vypouštěné vody velmi
závisejí na uplatněném systému čištění a kontroly odpadních vod.
1.6.2 Produkce zbytkových odpadů v zařízení
Povaha a množství vznikajících zbytků je klíčovým problémem odvětví. Důvodem je, že (1)
jsou činěna opatření k úplnosti spalovacího procesu, (2) obecně představují největší potenciál
produkce odpadů v zařízení.
[64, připomínky TWG, 2003], [1, UBA, 2001] Třebaže druhy a množství vznikajících
zbytkových odpadů se velmi mění podle návrhu zařízení, jejich provozu a vstupů odpadu, lze
označit následující hlavní proudy odpadu obecně produkované během spalování:
•
•
•
•
•
popel a/nebo škvára
kotelní popel
prach z filtrů
jiné zbytky z čištění spalin (např. chloridy vápenaté nebo sodné)
kaly z čištění odpadních vod
V některých případech se oddělují shora uvedené odpadní proudy, v jiných případech se
kombinují uvnitř procesu nebo mimo proces.
Některé zbytky z tepelné úpravy (nejčastěji vitrifikovaná škvára z procesů probíhajících za
velmi vysokých teplot) lze použít přímo bez úpravy. Látky, které mohou být získány z úpravy
pecního popela, jsou:
•
•
•
stavební materiály
železné kovy
neželezné kovy.
Kromě jiného některé spalovny, ve kteých se používají procesy čištění spalin s přídavným
specifickým vybavením, produkují:
•
•
•
•
síran vápenatý (sádra)
kyselina chlorovodíková
uhličitan sodný
chlorid sodný.
Z těchto výstupů, ačkoliv jsou velmi závislé na druhu odpadů, je v největším množství
produkován pecní popel. V mnoha lokalitách, často v závislosti na místní legislativě a praxi,
je pecní popel upravován k recyklaci jako alternativa agregátů.
Obr. 1.2: Pecní popel recyklovaný a uložený ze spalování KTO v r. 1999
* znamená neúplné údaje [42, ISWA, 2002]
Legenda:
Recycled recyklováno
Deposited uloženo
Zbytky vznikající při čištění spalin jsou důležitým zdrojem odpadů. Jejich množství a povaha
se mění, hlavně podle druhu spalovaných odpadů a podle použité technologie.
1.6.3 Průběh vzniku hluku a vibrací
[2, infomil, 2002] Aspekty hluku při spalování odpadu jsou srovnatelné s jinými odvětvími
těžkého průmyslu a s elektrárnami. Běžnou praxí při výstavbě nových spaloven komunálního
odpadu je instalování zařízení pokud možno do úplně uzavřených budov. Toto zařízení
normálně zahrnuje operace, jako např. nakládku odpadů, mechanickou předúpravu, čištění
spalin a úpravu zbytků. Obvykle pouze některé části systému čištění spalin (potrubí, roury,
SCR – selektivní katalytická redukce, tepelné výměníky atd.), chladící zařízení a dlouhodobé
skladování pecního popela jsou provozovány přímo ve volném prostoru.
Nejdůležitější zdroje venkovního hluku jsou:
•
•
•
•
•
dopravní prostředky pro dopravu odpadu, chemikálie a zbytky
mechanická předúprava odpadu, např. šrédrování, balíkování atd.
sací ventilátory, sání spalin z procesu spalování a hluk na výstupu z komína
hluk v souvislosti s chladícím systémem (z chlazení odpařováním, především
vzduchového chlazení)
hluk z turbinových generátorů (vysoké hodnoty, proto se umísťují do zvláštních budov
zvukově izolovaných)
•
•
•
pojistné tlakové ventily k odkalování kotlů (z bezpečnostních důvodů pro kotle nutné
přímé uvolňování do atmosféry)
kompresory se stlačeným vzduchem
hluk související s dopravou a úpravou pecního popela (pokud probíhá na stejném
místě).
Systémy SCR a spalinovody způsobují rovněž menší hluk a jsou často umístěny mimo
budovy. Ostatní části zařízení nezpůsobují obvykle výrazný venkovní hluk, ale mohou
přispívat k celkové venkovní hlučnosti budov zařízení.
1.6.4 Výroba a spotřeba energie
Spalovny odpadů energii jak vyrábějí, tak i spotřebovávají. Ve velké většině případů
přesahuje energetická hodnota odpadu požadavky procesu. To může mít za následek čistý
vývoz energie. Tento případ se týká především spaloven komunálního odpadu.
Vzhledem k celkovému množství produkce odpadu a jejímu růstu v průběhu mnoha let lze na
spalování odpadů pohlížet tak, že nabízí velký zdrojový potenciál energie. V některých
členských státech je tento zdroj energie již velmi využíván. Jde především o případy spojené
s použitím kombinovanéhe tepla a elektřiny. Energetické otázky jsou blíže probrány dále
v dokumentu (viz oddíly 3.5 a 4.3).
[64, připomínky TWG, 2003]
Obr. 1.3 níže ukazuje produkci tepla a elektřiny ze spaloven komunálních odpadů v různých
zemích v r. 1999:
Obr. 1.3: Produkce energie ve spalovnách komunálního odpadu v Evropě
* znamená neúplné údaje [42, ISWA, 2002]
Legenda:
TJ Terajouly
Energy production Výroba energie
Heat Teplo
Electricity Elektřina
Většina odpadů obsahuje biomasu (v různých stupních). V těchto případech lze energii
získanou z frakce biomasy považovat za náhražku fosilních paliv, tudíž je využití energie
z této frakce příspěvkem ke snížení celkových emisí oxidu uhličitého z vyrobené energie.
V některých zemích je tato situace přitažlivá pro dotace a daňové úlevy.
Vstupy energie do procesu spalování odpadu mohou zahrnovat:
•
•
odpady
přídavná paliva (např. nafta, zemní plyn):
- pro najíždění a odstávku
- udržení požadované teploty při použití méně výhřevných paliv
- pro znovuzahřátí spalin před úpravou nebo vypuštěním
• dovozová elektřina:
- pro fázi najíždění a odstávky v případě zastavení všech linek a pro provozy
nevyrábějící elektřinu.
(Poznámka: některé ze shora uvedených vstupů energie přispívají k výrobě páry/tepla tam,
kde jsou používány kotle a tudíž je v procesu především využívána energie).
Výroba energie, vlastní spotřeba a vývoz mohou obsahovat:
•
•
•
produkci elektřiny
produkci tepla (v podobě páry nebo horké vody)
produkci syntézního plynu (pro pyrolýzní a zplyňovací provozy, které nespalují
syntézní plyn v místě produkce)
Účinné využití energetického obsahu je všeobecně považováno za klíčový problém pro
průmysl.
[74, připomínky TWG, 2004]
1.6.5 Spotřeba surovin a energie v zařízeních
Spalovny odpadu (podle druhu procesu) mohou spotřebovávat:
•
•
•
•
•
elektřinu, pro provoz zařízení
teplo, pro zvláštní potřeby procesu
paliva, přídavná paliva (např. plyn, lehký olej, uhlí, dřevěné uhlí)
vodu, pro čištění spalin, chlazení a provoz kotlů
reagencie k čištění spalin, např. sodný louh, vápno, uhličitan sodný, siřičitan sodný,
peroxid vodíku, aktivní uhlí, čpavek a močovina)
•
•
reagencie k čištění vody, např. kyseliny, alkálie, trimerkapto-triazin, siřičitan sodný
atd.
vysokotlaký vzduch pro kompresory.
[74, připomínky TWG, 2004]
1.7 Ekonomické informace
[43, Eunomia, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Ekonomické aspekty spalování se v jednotlivýc regionech a zemích velmi liší, nejen
z technických hledisek, ale také v závislosti na politikách hospodaření s odpady. Studie [43,
Eunomia, 2001] o těchto aspektech, poskytnutá TWG, podává informace o situaci v členských
státech – některé informace z této studie byly zahrnuty do přílohy tohoto dokumentu.
Náklady spalování jsou obecně ovlivněny následujícími faktory:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
náklady na získání půdy
rozsah (často jsou velmi nevýhodné operace malého rozsahu)
stupeň využití provozu
aktuální požadavky na úpravu spalin/odpadních vod, např. uložené mezní hodnoty
emisí mohou být hnací silou při výběru příslušných technologií, které za určitých
okolností vyvolávají významné dodatečné kapitálové a provozní náklady
úprava a odstranění/využití zbytků popela, např. pecní popel může být často použit ke
stavebním účelům, přičemž jsou vyloučeny náklady na skládkování. Náklady na
úpravu popílku se výrazně liší vlivem různých přístupů a pravidel uplatňovaných
vzhledem k potřebě předběžné úpravy před využitím nebo odstraněním, a vlivem
povahy místa odstraňování
účinnost využití energie a zisk z prodané energie. Jednotková cena dodávek energie a
to, zda jsou příjmy pouze z tepla nebo i z elektřiny, jsou dva důležité a určující faktory
pro čisté náklady
využití kovů a příjmy z tohoto využití
daně nebo dotace související se spalováním a/nebo uložené za emise – přímé nebo
nepřímé dotace mohou ovlivnit výrazně vstupní poplatky, tzn. v rozpětí od 10-75%
požadavky architektů
vývoj v okolních oblastech z hlediska přístupu dodávek odpadu a vývoj ostatní
infrastruktury
požadavky použitelnosti, např. použitelnost může být zvýšena zdvojnásobením počtu
čerpadel, ovšem s dodatečnými kapitálovými náklady
plánovací a stavební náklady/amortizační období, daně a dotace, efektivnost
kapitálového trhu
náklady na pojištění
administrativní, osobní a mzdové náklady.
Vlastníky a provozovateli spaloven odpadů mohou být obecní orgány, jakož i soukromé
firmy. Partnerství stát/soukromá firma je také obvyklé. Finanční náklady kapitálových
investic se mohou u jednotlivých vlastníků lišit.
Spalovny odpadů získávají poplatky za zpracování odpadů. Mohou také vyrábět a prodávat
elektřinu, páru, teplo a využívat jiné produkty, např. pecní popel k použití jako civilní
stavební materiál, železný šrot a šrot z barevných kovů k použití v kovoprůmyslu, k výrobě
HCl, solí nebo sádry. Cena placená za tyto komodity a požadované investice k jejich výrobě
mají významný dopad na provozní náklady zařízení. Může být také rozhodující při zvažování
specifických technických investic a návrhů procesu (např. při rozhodování, zda prodat teplo
za cenu odpovídající požadovaným investicím na dodávky tepla). Ceny těchto komodit se liší
nejen v jednotlivých členských státech, ale i v jednotlivých lokalitách.
Kromě toho se vyskytují značné rozdíly v důsledku změn v požadavcích na emise, ve
mzdových nákladech a amortizačním období atd. Proto lze vstupní poplatky v tab. 1.8
porovnávat jen v omezené míře.
Členské státy
Belgie
Dánsko
Francie
Německo
Itálie
Nizozemsko
Švédsko
UK
Vstupní poplatky spaloven v EUR/t
Komunální odpad
Nebezpečný odpad
56-130
100-1500
40-70
100-1500
50-120
100-1500
100-350
50-1500
40-80
100-1000
90-180
50-5000
20-50
50-2500
20-40
Údaj není k dispozici
Tab. 1.8: Vstupní poplatky v evropských spalovnách komunálního a nebezpečného
odpadu
[1, UBA, 2001]
Je důležité nezaměňovat skutečnou hodnotu vstupních poplatků potřebnou k financování
investic a provozu a tržní cenu přijatou po dohodě s konkurencí. Konkurence alternativních
metod odpadového hospodářství (např. skládky, výroba paliva atd.), jakož i investiční náklady
a provozní výdaje mají vliv na konečnou výši vstupních poplatků spaloven. Konkurenční ceny
se v různých státech EU nebo v různých lokalitách velmi liší.
Tab. 1.9 ukazuje (s výjimkou poznámek) rozdílné náklady na spalování komunálních odpadů
v členských státech EU. Upozorňujeme, že náklady uvedené v tab. 1.9 jsou rozdílné od údajů
v tab. 1.8 výše (která uvádí údaje o vstupních poplatcích):
Náklady před
zdaněním2 očištěné od
příjmů v EUR/t
vstupujícího odpadu
Rakousko
Belgie
326 @ 60 kt/rok
159 @ 150 kt/rok
97 @ 300 kt/rok
72 průměr
Dánsko
30-45
Finsko
Žádné
Daň (pro
spalovny
s využitím
energie)
Příjmy z dodávek
energie
EUR/kWh
Elektřina: 0,036
Teplo: 0,018
12,7
EUR/t
(Flandry)
44 EUR/t
Elektřina: 0,025
Elektřina: 0,05
Ke zplyňování,
Elektřina: 0,034
Náklady na
úpravu popela
(EUR/t popela,
není –li stanoveno
jinak)
Pecní popel: 63
Zbytky z čištění
spalin: 363
Údaj není k
dispozici
Pecní popel: 34
Zbytky z čištění
spalin: 80
Francie
Německo
Řecko
Irsko
Itálie
Teplo: 0,017
Elektřina: 0,033-0,046
Teplo: 0,0076-0,023
86-101 @ 37,5 kt/rok
80-90 @ 75 kt/rok
67-80 @ 150 kt/rok
250 (50 kt/rok a méně)1
105 (200 kt/rok)1
65 @ 600 kt/rok1
Elektřina: 0,015-0,025
Žádné
Žádné
41,3-93
(350 kt v závislosti na
příjmech z využití
energie a obalů)
Není známo
Není známo
Elektřina: 0,14 (starý
údaj)
0,04 (trh)
0,05 (zelený certifikát)
Lucemburs. 97 (120 kt)
Nizozem.
Portugal.
Španělsko
Švédsko
UK
Elektřina: 0,025
(odhad)
71 - 1101
70 - 1341
46 – 76 (odhad)
34 – 56
21 – 53
Pecní popel: 13-18
EUR/1 t vstupu
Pecní popel: 25-30
Zbytky z úpravy
popílku a kontroly
znečištění ovzduší:
100-250
Není známo
Není známo
Pecní popel: 75
Zbytky z úpravy
popílku a kontroly
znečištění ovzduší:
29
Pecní popel: 16
EUR/t vstupního
odpadu
Zbytky z čištění
spalin: 8 EUR/t
vstupního odpadu
Elektřina: 0,027 – 0,04
(odhad)
Žádné údaje
Elektřina: 0,036
Elektřina: 0,03
Teplo: 0,02
Elektřina: 0,032
69 @100 kt/rok
47 @ 200 kt/rok
Pecní popel se
recykluje (čisté
náklady
provozovatele)
Popílek cca 90
Poznámka:
1. Tyto údaje jsou vstupní poplatky, nikoliv náklady
2. Náklady před zdaněním představují hrubé náklady bez jakékoliv daně
Tab. 1.9: Srovnatelné náklady spalování KTO v různých členských státech EU
[43, Eunomia, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Následující tabulka znázorňuje, jak se mohou lišit kapitálové náklady celého nového zařízení
ke spalování KTO závislosti na uplatněném způsobu čištění spalin a úpravy zbytkových
odpadů:
Způsob čištění
spalin
Suchý
Kombinace suchý
a mokrý
Suchý plus mokrý
s úpravou
zbytkových
Specifické investiční náklady (EUR/t vstupního odpadu/rok)
100 kt/rok
200 kt/rok
300 kt/rok
600 kt/rok
670
532
442
347
745
596
501
394
902
701
587
457
odpadů
Tab. 1.10: Specifické investiční náklady nových zařízení ke spalování KTO podle roční
kapacity a určitých způsobů čištění spalin v Německu
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Tab. 1.11 ukazuje některé příklady průměrných specifických nákladů spalování (1999)
komunálních odpadů a nebezpečných odpadů (všechna zařízení jsou nová). Údaje svědčí o
tom, že specifické náklady spalování jsou velmi závislé na finančních nákladech
kapitálových, a proto i na investičních nákladech a kapacitě provozovny. Mohou se
vyskytnout výrazné rozdíly v nákladech, které souvisejí s dobou najíždění a odstávek, s výdaji
na úroky atd. Na náklady na spalování může mít také významný vliv využití zařízení.
Struktura nákladů
Plánování/schvalování
Strojní součásti
Ostatní součásti
Elektrické vybavení
Práce související s
infrastrukturou
Doba výstavby
Investiční náklady celkem
Kapitálové finanční náklady
Osobní náklady
Náklady na údržbu
Náklady na administrativu
Provozní zdroje/energie
Odstranění odpadů
Ostatní
Provozní náklady celkem
Specifické náklady na
spalování (bez příjmů)
Spalovna
komunálních odpadů
nebezpečných odpadů
s kapacitou 250 kt/rok v mil.
s kapacitou 70 kt/rok v mil.
EUR
EUR
3,5
6
70
32
28
28
20
18
14
13
7
140
14
4
3
0,5
3
3,5
1
29
Průměr 115 EUR/t
7
105
10
6
8
0,5
2,5
1,5
0,5
12,5
Průměr 350 EUR/t
Poznámka: údaje poskytují příklad znázorňující rozdíly mezi spalováním KTO a
nebezpečných odpadů. Náklady každého zařízení a rozdíl mezi nimi se mění
Tab. 1.11: Příklad porovnání jednotlivých složek nákladů spaloven KTO a
nebezpečných odpadů
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Ceny energie:
[43, Eunomia, 2001] Příjmy pocházejí z prodeje energie. Úroveň dotací na 1 kWh vyrobené
elektřiny a/nebo tepla se velmi liší. Např. ve Švédsku a Dánsku jsou vstupní poplatky nižší,
přinejmenším alespoň z části vzhledem k příjmům z prodeje tepla i elektřiny. Samozřejmě ve
Švédsku výroba elektřiny často není realizována, zatímco jsou dosahovány značné příjmy
z prodeje tepla.
V některých zemích vede podpora produkce elektřiny k přednostnímu využití elektřiny před
využitím tepla. UK, Itálie a Španělsko mezi jinými podporují do určité míry spalování
prostřednictvím zvýšených cen elektřiny vyrobené ve spalovnách.V některých členských
státech může struktura dostupných pobídek pro obnovitelné energie rovněž ovlivňovat
relativní ceny alternativních úprav odpadů a tudíž konkurenční ceny. Potenciální příjmy
z prodeje energie v zařízeních ke spalování odpadů představují pobídku pro všechny
zúčastněné subjekty, aby zahrnuli výstupy energie do plánovací fáze spalovacího zařízení
[64, připomínky TWG, 2003].
Příjmy získané za využití obalů:
[43, Eunomia, 2001] Tyto příjmy rovněž ovlivňují relativní ceny. Např. v Itálii a v UK
spalovny získaly příjmy z využití obalů.
Je třeba poznamenat, že soudní rozsudky ve věci využití a odstranění odpadů mohou mít vliv
na to, že spalovny mají legální prospěch z těchto příjmů. [64, připomínky TWG, 2003]
Daně ze spalování
[43, Eunomia, 2001] V Dánsku je daň ze spalování odpadů obzvláště vysoká. Tudíž třebaže
základní náklady mají tendenci se snižovat (díky především rozsahu a příjmům za energii),
čisté náklady bez daní jsou stejného řádu jako v několika dalších zemích, kde není uvalena
žádná daň. Tato daň spolu s daní ze skládkování byla stanovena v Dánsku k podpoře úpravy
odpadu ve shodě s hierarchií odpadů. To vedlo k velkému posunu od skládkování k recyklaci,
ale při konstantním procentuálním podílu spalovaného odpadu [64, připomínky TWG, 2003].
2 POUŽITÉ TECHNOLOGIE
2.1 Přehled a úvod
Základní lineární struktura spalovny odpadů může zahrnovat následující operace. Informace
k popisu těchto stupňů jsou uvedeny dále v této kapitole:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Příjem vstupujícího odpadu
Skladování odpadu a surovin
Předběžná úprava odpadu (pokud je nutná, v místě nebo mimo místo provozu)
Nakládka odpadu do procesu
Tepelná úprava odpadu
Využití energie (např. v kotli) a konverze
Čištění spalin
Nakládání se zbytky z čištění spalin
Vypouštění spalin
Monitoring a kontrola emisí
Čištění a kontrola odpadních vod (např. z odvodňování v místě provozu, z čištění
spalin a ze skladování)
Nakládání a úprava popela/pecního popela (ze spalovacího stupně)
Vypouštění/odstranění tuhých zbytků.
Každý z těchto stupňů je obvykle přizpůsobený svým navržením druhu(ům) odpadu, který je
v zařízení upravován.
Mnohá zařízení jsou provozována 24 hod/den a téměř 365 dní v roce. Kontrolní systémy a
programy údržby hrají důležitou roli v zabezpečování existence zařízení.
[74, připomínky TWG, 2004]
Obr. 2.1: Příklad schématu spalovny komunálního tuhého odpadu
[1, UBA, 2001]
Legenda:
Delivery vykládka
Bunker bunkr
Incineration/steam generator spalovací pec/výroba páry
Waste gas cleaning čištění odpadních plynů
Chimney komín
Na příkladu shora (obr. 2.1) skladování vstupujícího odpadu a provozní stupně jsou na levé
straně diagramu před stupněm spalování. Systém čištění spalin zde znázorněný napravo od
pece a kotle se označuje jako čištění odpadních plynů. V tomto případě jde o mokrý způsob
čištění spalin, který se skládá z několika jednotkových operací. V jiných moderních
zařízeních se používají systémy čištění spalin s menším počtem provozních jednotek. I když
spalování je zdaleka nejrozšířenější, existují tři hlavní typy tepelné úpravy odpadů
odpovídající tomuto BREFu:
•
•
•
Pyrolýza – tepelný rozklad organického materiálu za nepřítomnosti kyslíku
Zplyňování – částečná oxidace
Spalování – úplné oxidační spalování.
Reakční podmínky pro tyto tepelné úpravy jsou různé, ale je možno je přibližně rozlišit takto:
Pyrolýza
250-700
1
inertní/dusík
Zplyňování
500-1600
1-45
Zplyňovací činidlo:
O2, voda
Spalování
800-1450
1
Stechiometric.
poměr
Produkty procesu:
0
<1
>1
Fáze plynná
H2, CO,
uhlovodíky,
voda, N2
H2, CO, CO2, CH4,
voda, N2
CO2, H2O, O2, N2
Fáze pevná
popel, koks
Škvára, popel
Popel, škvára
Fáze kapalná
pyrolýzní olej a
voda
Reakční teplota (ºC)
Tlak (bar)
Atmosféra
Tab. 2.1: Typické reakční podmínky a produkty procesů pyrolýzy, zplyňování a
spalování
Přizpůsobeno dle [9, VDI, 2002]
Provozovny pyrolýzy a zplyňování mají podobnou základní strukturu jako zařízení ke
spalování odpadů, ale liší se významně v detailech. Hlavní rozdíly jsou následující:
•
•
•
•
Předběžná úprava může být rozsáhlejší, aby poskytla úzký surovinový profil. Pro
nakládání/úpravu/skladování odmítnutých materiálů jsou nutná přídavná zařízení
Nakládka – větší pozornost vyžaduje izolace
Tepelný reaktor – nahrazuje nebo doplňuje stupeň spalování
Nakládání s produktem – plynné nebo tuhé produkty vyžadují nakládání, skladování
a možná další úpravu
•
Spalování produktu – může být v odděleném stupni a zahrnuje využití energie
spálením produktu a následnou úpravu a nakládání s plynem/vodou/tuhou látkou.
2.2 Předběžná úprava, skladování a způsoby nakládání
Ke spalování rozdílných druhů odpadu mohou být potřebné různé druhy operací předběžné
úpravy, skladování a nakládání. Tento oddíl je sestaven takovým způsobem, že popisuje
cíleně nejvhodnější tyto operace pro každý druh odpadu, především pro:
•
•
•
•
Komunální tuhé odpady
Nebezpečné odpady
Čistírenské kaly
Klinické odpady.
2.2.1 Komunální tuhé odpady (KTO)
2.2.1.1 Sběr a předběžná úprava mimo prostory spalovny KTO
I když je to mimo přímý rámec tohoto BREF dokumentu, je důležité uznat, že místní sběr a
předběžná úprava uplatňované při spalování KTO mohou ovlivnit povahu materiálu
přijímaného do spalovny. Požadavky týkající se předběžné úpravy a ostatních operací by
proto měly být v souladu s místním systémem sběru odpadů.
Recyklační schémata mohou znamenat, že některé frakce byly odstraněny. Jejich účinek bude
přibližně následující:
Odstraněné frakce
Sklo a kovy
•
•
Papír,lepenka a plasty
•
•
Organické odpady, např.
potravinářské a zahradní odpady
•
Velkoobjemové odpady
•
•
Nebezpečné odpady
•
•
Primární vlivy na zbytkové odpady
Zvýšení výhřevnosti
Snížení množství využitelných kovů ve
strusce
Snížení výhřevnosti
Možné snížení zátěže chloru, pokud
převažuje PVC
Snížení vlhkosti vsádky (hlavně v horní
části vsádky)
Zvýšení výhřevnosti
Snížení potřeby odstraňovat/šrédrovat
tento odpad
Snížení obsahu nebezpečných kovů ve
vsádce
Snížení obsahu některých dalších látek,
např. Cl, Br, Hg
Tab. 2.2: Primární vlivy třídění odpadu a předběžné úpravy na zbytkové odpady
[74, připomínky TWG, 2004]
Jedna studie hodnotící vliv třídění odpadu na zbytkové domovní (tzv. „šedý odpad“) uvádí
následující závěry:
•
•
•
•
•
Sběr skla snížil kapacitu (-13 %) a zvýšil výhřevnost (+15 %) zbytkového „šedého
odpadu“)
Sběr obalů a papíru snížil kapacitu (-21 %) a snížil výhřevnost (-16 %) „šedého
odpadu“
Obecně se kapacita a výhřevnost „šedého odpadu“ snížila, když se zvýšila účinnost
odděleného sběru. Maximální vliv odděleného sběru byl -42 % u kapacity a -3 % u
výhřevnosti „šedého odpadu“
Oddělený sběr měl vliv na kvalitu „šedého odpadu“ – to se projevilo výrazným
zvýšením obsahu jemných složek, které mohou být obzvláště bohaté na těžké kovy
(obsah jemných částic se zvýšil ze 16 % na 33 %)
Podíl pecního popela se v důsledku odděleného sběru snížil (- 3 %).
[74, připomínky TWG, 2004]
Míra vlivu rozsahu odděleného sběru a podobných schémat na konečný odpad dodávaný do
zařízení závisí na efektivnosti zavedených systémů třídění a přeběžné úpravy. Ta se velmi
mění. Některé zbytkové frakce v dodávkách odpadů vždy spíše přetrvávají.
V dodávkách odpadu lze také nalézt odmítnuté materiály z recyklačních zařízení, monofrakce
odpadu, živnostenské a průmyslové odpady a některé nebezpečné odpady.
2.2.1.2 Předběžná úprava komunálních tuhých odpadů ve spalovně odpadů
V bunkru se ke smísení odpadů obecně používá míchání. To obvykle sestává z použití
jeřábového drapáku, který se současně používá k nakládce do výsypky. Nejčastěji se
předběžná úprava komunálního odpadu omezuje na šrédrování stlačených balíků,
veloobjemového odpadu atd, i když někdy se v širší míře používá šrédrování. Používá se
následující vybavení:
•
•
•
•
Nůžky crocodile
Šrédr
Drtič
Kotoučové nůžky
Z důvodu protipožární bezpečnosti může být použito následující uspořádání:
•
•
•
•
Oddělení prostor vykládky a prostor skladovacích v bunkru
Oddělení hydraulických zařízení (dodávky oleje, čerpací a přiváděcí zařízení) od
řezacích nástrojů
Sběrné zařízení pro prosakující oleje
Dekompresní ventily v budovách ke snížení následků výbuchu.
Je obecně nezbytné předem upravovat (tj. drtit) velkoobjemové odpady, pokud jejich velikost
přesahuje rozměry vstupní násypky do pece. Dalším důvodem pro předběžnou úpravu je
homogenizace odpadu, aby se zlepšily spalovací charakteristiky (např. u některých odpadů
s vysokou výhřevností). Lze toho dosáhnout mícháním, drcením nebo šrédrováním odpadů.
Další předúprava odpadů není obvyklá v zařízeních s roštovou pecí, ale může být nezbytná u
jiných návrhů pecí.
2.2.1.3 Dodávky a skladování odpadů
2.2.1.3.1 Kontrola odpadu
Prostor pro dodávky odpadů je místo, kam přijíždějí nákladní automobily, vlaky nebo
kontejnery za účelem ukládat odpady do bunkru, obvykle po vizuální kontrole a vážení.
Ukládání se provádí po otevření vsypových vrat mezi dodávacím místem a bunkrem. Na
pomoc přesunu odpadu do bunkru mohou být použity vyklápěcí a skluzové podavače.
Vsypová vrata lze uzavřít a tím se zabezpečí těsnost a zabrání se průchodu zápachu, jakož i
zajistí prevenci požáru a ochranu před havárií. Uzavření prostoru pro dodávky odpadů může
být účinným prostředkem, jak se vyhnout zápachu, hluku a promlémům s emuisemi z odpadu.
2.2.1.3.2 Bunkr
Bunkr je obvykle vodotěsná, betonová stavba. Odpad je v něm ukládán na hromadu a míchán
za použití jeřábů vybavených drapáky. Míchání odpadů pomáhá k dosažení rovnovážné
teploty, velikosti, struktury, složení atd. materiálu vykládaného do násypek spalovny.
V bunkru je protipožární zařízení a dávkovací zařízení. Např.:
•
•
•
•
Ohnivzdorné kabely jeřábů
Chráněné kabiny jeřábů
Detektory ohně
Automatická vodní děla pěnová nebo bez použití pěny.
Kabiny jeřábů jsou navrženy takovým způsobem, aby obsluha jeřábu měla dobrý přehled po
celém bunkru. Kabina má svůj vlastní ventilační systém nezávislý na ventilaci v bunkru.
Aby se zabránilo vzniku přílišného množství prachu a vytváření plynu (např. methanu)
z fermentačních procesů, jakož i nahromadění zápachu a prachových emisí, je často primární
spalovací vzduch v zařízeních s pecemi odváděn z prostoru bunkru. Se zřetelem na
výhřevnost odpadu i na návrh a koncepci zařízení se nejčastěji upřednostňuje přívod vzduchu
z bunkru buď k primárnímu nebo sekundárnímu vzduchu.
[74, připomínky TWG, 2004]
2.2.2 Nebezpečné odpady
2.2.2.1 Stručný popis odvětví
Odvětví spalování nebezpečných odpadů sestává ze dvou hlavních pododvětví:
•
•
Komerční zařízení ke spalování nebezpečných odpadů
Určená zařízení ke spalování nebezpečných odpadů
Hlavní rozdíly mezi nimi jsou shrnuty v níže uvedené tab.:
Kritéria
Vlastnictví
Komerční spalovny
Soukromé firmy, obce nebo
partnerství
Charakteristiky
upravovaných odpadů
•
•
velmi široký rozsah druhů
odpadů
znalost skutečného složení
odpadu může být
v některých případech
omezená
Použité způsoby spalování
•
•
převážně rotační pece
některé určené technologie
pro určené nebo omezeně
specifikované odpady
Provozní a konstrukční
pokyny
•
Čištění spalin
•
Pokyny k nákladům/odbytu
•
flexibilita a široké rozpětí
výkonnosti požadované
k zajištění správného řízení
procesu
mokré praní často
používáno k dosažení
flexibility výkonnosti, jakož
i rozsahu technologií čištění
spalin používaných v
kombinaci
provozovatelé obvykle
soutěží na otevřeném
(globálním) trhu podniků
některé spalovny mají
prospěch
z národní/regionální
politiky s ohledem na
určení odpadů vznikajících
v této zemi/regionu
pohyb nebezpečných
odpadů v EU je řízen
nařízeními o přeshraničních
zásilkách odpadů, která
omezují rozsah otevřeného
globálního trhu
•
•
Určené spalovny
Obvykle soukromé firmy
(používají pro své vlastní
odpady)
• široký rozsah odpadů
• často pouze odpady
vznikající ve firmě nebo
dokonce jen v jediném
procesu
• znalost složení odpadu je
obecně větší
• rotační pece plus
• široký rozsah specifických
technologií pro určené nebo
omezeně specifikované
odpady
• proces může být důkladněji
navržen pro užší
specifikace vsázky
v některých případech
• mokré praní často
používáno k dosažení
flexibility výkonnosti, jakož
i rozsahu technologií čištění
spalin používaných
v kombinaci
• konkurence je více
omezena nebo v některých
případech neexistuje
• vyšší náklady na odstranění
tolerovány uživateli
v některých případech
z důvodů politiky původců
odpadu při odstraňování
uvnitř zařízení
Tab. 2.3: Souhrn rozdílů mezi provozovateli na trhu spalování nebezpečného odpadu
Zdroj: diskuse s TWG
[EURITS, 2002 #41]. Roční spalovací kapacita jednotlivých rotačních pecí používaných
v obchodním sektoru se pohybuje mezi 30 000 a 100 000 tunami. Hmotnostní kapacita
jednotlivých návrhů se značně liší podle průměrné výhřevnosti – základního faktoru tepelné
kapacity.
V následujících oddílech je pojednáno především o dodávkách, skladování a předběžné
úpravě nebezpečných odpadů pro obchodní odvětví.
2.2.2.2 Přejímka odpadů
Vzhledem k velmi širokému rozpětí druhů vznikajících odpadů, k jejich potenciálnímu
nebezpečí a zvýšeným nejistotách ve znalosti přesného složení odpadu, vyžaduje hodnocení,
charakterizace a sledování vstupujících odpadů v celém procesu značné úsilí. Přijaté systémy
potřebují průhledné záznamy auditů, které umožňují sledování každé nehody a jejich příčin.
Skutečné postupy požadované pro přejímku a skladování odpadů závisejí na chemických a
fyzikálních charakteristikách odpadu.
Určování a analýza odpadů:
[1, UBA, 2001] Pro každý druh nebezpečného odpadu se předkládá identifikační list o povaze
odpadu vypracovaný původcem odpadu tak, aby odpadový hospodář mohl rozhodnout o
možné úpravě každého druhu zvláštních odpadů. Takové prohlášení může obsahovat:
•
•
•
•
•
•
•
•
údaje o původci odpadu a oprávněných osobách
údaje o kódech odpadu a dalších označeních odpadu
údaje o původu odpadu
analytické údaje o příslušných toxických materiálech
obecné charakteristiky obsahující parametry spalování, např. obsah chloru, síry,
výhřevnost, vlhkost atd.
jiné bezpečnostní/ekologické informace
právně závazné podpisy
dodatečné údaje podle žádosti o souhlas s provozem.
Některé druhy odpadů vyžadují další opatření. Homogenní produkce zvláštních odpadů může
být často odpovídajícím způsobem popsána v obecných pojmech. Dodatečná opatření jsou
obvykle potřebná pro odpady méně známého složení (např. odpady ze skládek odpadů nebo
ze sběru nebzepčného domovního odpadu), včetně šetření o každém jednotlivém kontejneru
na odpad.
Pokud nelze složení odpadu podrobně popsat (např. malé množství pesticidů nebo
laboratorních chemikálií), může se firma, která nakládá s odpady, dohodnout s původcem
odpadu o specifických požadavcích na obaly, aby se ujistila, že odpady nebudou reagovat
během dopravy ke spalování nebo uvnitř kontejnerů. Příklady rizik, která mohou vzniknout:
•
•
•
•
•
odpady s obsahem fosfidů
odpady s obsahem izokyanátů
odpady s obsahem alkalických kovů (nebo jiných reaktivních kovů)
kyanid s kyselinami
odpady uvolňující během spalování kyselé plyny
• odpady s obsahem rtuti
[74, připomínky TWG, 2004]
Dodané odpady obvykle podléhají zvláštní vstupní kontrole, pro kterou je počátečním bodem
předem získaný identifikační list od původce odpadu. Po porovnání údajů v identifikačním
listu prostřednictvím vizuálního a analytického šetření je odpad buď přijat a umístěn do
příslušného skladovacího prostoru, anebo odmítnut v případě výrazných odchylek.
2.2.2.3 Skladování
Obecné principy skladování jsou popsány v BREF dokumentu o emisích ze skladů. Nicméně,
tento oddíl poskytuje nástin některých problémů, které jsou specifické pro průmysl
nebezpečných odpadů.
Vcelku vyžaduje skladování odpadů vzít dodatečně v úvahu neznámou povahu a složení
odpadů, neboť hrozí další riziko a nejistota. V mnoha případech vede tato nejistota k tomu, že
jsou zaváděny více specifikované skladovací systémy pro odpady než pro suroviny s dobře
známými charakteristikami.
Všeobecnou praxí je zajistit pokud možno, aby byly nebezpečné odpady skladovány ve
stejných kontejnerech (sudech), které se používají pro dopravu; a tak se vyhnout potřebě
dalšího nakládání a přepravy. Dobrá komunikace mezi původcem odpadu a odpadovým
hospodářem pomáhá zabezpečit takové skladování, přepravu atd., že rizika celého řetězce
jsou dobře zvládnuta. Je také důležité, aby se v cisternách nebo bunkrech skladovaly pouze
dobře charakterizované a kompatibilní odpady.
Při spalování nebezpečných odpadů může být potřebné, aby uspořádání skladů pro některé
látky bylo v souladu s požadavky COMAH/(Seveso II), jakož i BAT podle popisu v BREF
dokumentu o skladování. Mohou nastat okolnosti, kdy mají přednost opatření k
prevenci/zmírnění rizik závažné havárie.
[EURITS, 2002 #41] Odpovídající hodnocení odpadu je podstatným prvkem ve výběru
varianty skladování a nakládky. Je vhodné uvést některé poznatky:
•
•
•
•
Pro skladování tuhých nebezpečných odpadů je mnoho spaloven vybaveno bunkry
(500 až 2 000 m3), odkud odpad vstupuje do zařízení pomocí jeřábů nebo násypek
Kapalné nebezpečné odpady a kaly, které se obvykle skladují v cisternových
skladech. V některých cisternách se skladuje v inertní atmosféře (např. dusíkové).
Kapalný odpad je čerpán potrubím k hořákům a veden do rotační pece a/nebo do
sekundární spalovací komory. Kaly mohou být přiváděny do rotačních pecí pomocí
speciálních čerpadel na viskózní materiály.
Některé spalovny odpadů používají pro vsázky určitých látek, např. toxických,
zapáchajících, reaktivních a korozivních kapalin, zařízení s přímým vstřikováním,
přímo z dopravního kontejneru buď do pece nebo do sekundární spalovací komory
Téměř polovina obchodních spaloven odpadu v Evropě je vybavena dopravníky a
zdvihači k dopravě a přísunu sudů a/nebo malých balíků (např. laboratorní balíky)
přímo do rotačních pecí. Může jít o vzduchotěsné systémy a použití systémů umělého
osvětlení s inertními plyny.
2.2.2.3.1 Skladování tuhých nebezpečných odpadů
[1, UBA, 2001] Tuhé a nečerpatelné pastovité nebezpečné odpady, které nejsou odplyněné a
nezapáchají, se skladují přechodně v bunkrech. Skladovací a míchací prostory mohou být
v bunkru odděleny. Toho lze dosáhnout pomocí několika navržených segmentů. Jeřáby
nakládají jak tuhém, tak i pastovité odpadní produkty. Bunkr musí být navržen tak, aby se
mohlo zabránit emisím na podlaze.
2.2.2.3.2 Skladování čerpatelných nebezpečných odpadů
[1, UBA, 2001] Větší množství tekutých a čerpatelných pastovitých odpadů se přechodně
skladuje v cisternách, které musí být k dispozici v dostatečném množství a velikostech, aby
byly odděleny reagující kapalné látky (nebezpečí exploze, polymerizace).
Cisterny, potrubí, ventily a pečetě musejí být přizpůsobeny charakteristikám odpadu
z hlediska konstrukce, výběru materiálu a designu. Musejí být dostatečně chráněny proti
korozi a umožňovat variantu čištění a odebírání vzorků. Cisterny s plochým dnem jsou
obvykle rozmisťovány pouze pro větší náklady.
Zřejmě bude nezbytné homogenizovat obsah cisterny mechanickými nebo hydraulickými
míchadly. Se zřetelem na charakteristiky odpadů musejí být cisterny zahřívány nepřímo a
izolovány. Cisterny jsou umístěny v lapačích splavenin, které musejí být pro skladovaný
materiál navrženy ohražené, aby mohly udržet kapalné odpady v případě průsaků.
2.2.2.3.3 Sklady pro kontejnery a cisternové kontejnery
[1, UBA, 2001] Z bezpečnostních důvodů jsou nebezpečné odpady nejčastěji shromažďovány
ve zvláštních kontejnerech. Tyto kontejnery jsou potom dodávány do spaloven. Dodávají se i
velkoobjemové odpady.
Dodané kontejnery mohou být skladovány nebo přepravovány s příslušným obsahem.
V některých případech se zřetelem na hodnocení rizik může být odpad přímo vstřikován ze
samostatného potrubí do pece. Zahřáté přepravní potrubí lze použít pouze pro odpady
s vyššími teplotami.
Skladovací prostory pro kontejnery a cisternové kontejnery se obvykle umisťují venku a
bývají zastřešené i nezastřešené. Obecně se kontroluje voda z drenáží v těchto prostorách, aby
nedošlo ke kontaminaci.
2.2.2.4 Vsázka a předběžná úprava
Vzhledem k širokému okruhu chemických a fyzikálních specifikací některých nebezpečných
odpadů může docházet k potížím při spalovacím procesu. Určitý stupeň mísení odpadů nebo
specifická předběžná úprava jsou tedy často prováděny s cílem dosáhnout větší homogenity
nákladů.
[2, infomil, 2002] Je také nezbytné, aby byla navržena pro každé zařízení kritéria přijímání
odpadů. Takový předpis bude popisovat rozmezí koncentrací, které by měly být udržovány se
zřetelem na klíčové spalovací a chemické charakteristiky odpadů, aby byl zabezpečen
předvídatelný běh procesu a zamezeno překročení zpracovatelské kapacity, čímž budou
dodrženy provozní a environmentální (např. podmínky povolení) požadavky.
Faktory, které takové rozmezí nastavují:
•
•
•
•
•
Technologická kapacita čištění spalin pro jednotlivé znečišťující látky (např.
průtokové rychlosti ve vypíracím zařízení atd.)
Existence nebo absence příslušných technologií čištění spalin
Požadované mezní emisní hodnoty
Propustnost tepla v peci
Návrh mechanismu podavače odpadu a fyzikální použitelnost přijímaného odpadu.
[EURITS, 2002 #41] Některé spalovny jsou určenými a integrovanými homogenizačními
zařízeními pro předběžnou úpravu odpadu. Zahrnují:
•
•
•
Šrédr pro objemné tuhé odpady (např. kontaminované balíky) [74, připomínky TWG,
2004]
Šrédr určený výhradně pro sudy. V závislosti na zařízení mohou být zpracovávány
sudy obsahující tuhé a/nebo kapalné odpady. Zbytky ze šrédru potom vstupují do
zařízení přes bunkr nebo cisterny
Šrédr kombinovaný s mechanickým míchacím zařízením. Výsledkem je homogenní
frakce čerpaná přímo do pece pomocí čerpadla na husté materiály. Některé šrédry
mohou zpracovávat jak sudy, tak i tuhé odpady v balících do hmotnosti až 1 t.
V závislosti na složení odpadu a individuálních charakteristikách spalovny odpadů i podle
možnosti jiných způsobů úpravy každého produkovaného odpadu, může být také uplatněn
jiný způsob předběžné úpravy. Např. [1, UBA, 2001]:
•
•
•
Neutralizace (běžná hodnota pH u přijímaných odpadů je od 4-12)
Odvodňování kalů
Solidifikace kalů pomocí pojidel.
Obr. 2.2: Příklad systémů předběžné úpravy některých nebezpečných odpadů, které se
používají v určitých obchodních spalovnách odpadů
[25, Kommunikemi, 2002]
Legenda:
1 nitrogen sluice
přívod dusíku
2 shredder
šrédr
3 mixing tanks
míchací nádrže
4 sieve
síto
5 liquid discharge
vypouštění kapalin
6 separation of metal and plastic oddělování kovů a plastů
1 sluice for crane waste vsázka odpadu z jeřábu
2 sluice for drums
vsázka odpadu v bubnech
3 crushing chamber
drtící komora
4 discharge screws
vypouštěcí šrouby
5 waste pump
čerpadlo odpadu
2.2.3 Kaly z čistíren odpadních vod
2.2.3.1 Složení kalů z čistíren odpadních vod
Složení čistírenských kalů se liší v závislosti na mnoha faktorech, včetně:
•
•
•
•
Zákazníci systému, např. průmyslové vstupy mohou způsobit vyšší podíl těžkých kovů
ve vsázkách
Pobřežní lokality, např. obsah slané vody
Úpravy prováděné ve zpracovatelských závodech, např. pouze hrubá síta, anaerobní
vyhnívání kalů, aerobní vyhnívání kalů, přídavek chemikálií
Počasí/roční sezóna, např. v období dešťů se mohou kaly zředit.
Složení čistírenských kalů se velmi liší. Běžné rozpětí koncentrací složek v odvodněných
komunálních a průmyslových čistírenských kalech je uvedeno v tabulce níže:
Složka
Sušina (%)
Organické látky (% sušiny)
Těžké kovy (mg/kg sušiny):
Cr
Cu
Pb
Ni
Sb
Zn
As
Hg
Cd
Mo
Komunální čistírenské
kaly
10-45
45-85
20-77
200-600
100-700
15-50
1-5
500-1500
5-20
0,5-4,6
1-5
4-20
Průmyslové čistírenské
kaly
170
1 800
40
170
< 10
280
< 10
1
<1
-
Tab. 2.4: Průměrné složení odvodněných komunálních a průmyslových čistírenských
kalů
[2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
Obzvláště důležité faktory, které je třeba zohlednit při spalování čistírenských kalů:
•
•
•
•
•
Obsah sušiny (běžně od 10 do 45 % - může mít hlavní vliv na spalovací proces)
Zda jsou kaly vyhnilé nebo nejsou
Vápno, vápenec a ostatní složky k úpravě kalů
Složení primárních, sekundárních a biologických kalů atd.
Problémy se zápachem, obzvláště v průběhu vstupu kalů do skladu.
[64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
2.2.3.2 Předběžná úprava čistírenských kalů
2.2.3.2.1 Fyzikální odvodnění
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2004]
Mechanické odvodňování před spalováním snižuje objem směsi kalů snížením obsahu vody.
S tímto procesem souvisí zvýšení spalného tepla, což též umožňuje nezávislé a hospodárné
spalování. Úspěch mechanického odvodňování závisí na výběru strojů, na způsobu úpravy a
na složení kalu.
Pomocí mechanického odvodňování čistírenských kalů v usazovacích nádržích,
odstředivkách, pásových filtrech a filtračních komorách lze dosáhnout hodnoty sušiny mezi
10 až 45 %.
Často jsou kaly před mechanickým odvodněním upravovány, aby se zvýšila účinnost
odvodnění. To se provádí za pomoci přídavných látek, které obsahují chemikálie k vyloučení
vloček. Je nezbytné rozlišovat mezi anorganickými flotačními činidly (soli železa a hliníku,
vápno, uhlí atd.) a organickými flotačními činidly (organické polymery). Anorganické látky
působí nejen jako flotační činidla, ale také jako stavební materiály, tzn. zvyšují podstatně
anorganický obsah a tudíž i nespalitelný podíl čistírenských kalů (popel). Z tohoto důvodu se
k úpravě čistírenských kalů většinou používají organické látky.
2.2.3.2 Sušení
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Často je materiál vysušený mechanickým odvodňováním ještě nedostatečně suchý
k samotnému procesu spalování. V tomto případě může být použito před vstupem do
spalovací pece tepelné sušící zařízení k dalšímu vysušení. V tomto případě se dále sníží objem
čistírenských kalů a zvýší se spalné teplo.
Sušení/odvodňování čistírenských kalů je prováděno v samostatných nebo připojených
sušárnách. Používají se následující sušárny:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Diskové sušárny
Bubnové sušárny
Vířivé sušárny (ve fluidním loži)
Pásové sušárny
Tenkovrstvé sušárny/diskové sušárny
Proudové sušárny s chladným vzduchem
Tenkovrstvé sušárny
Odstředivé sušárny
Solární sušárny
Kombinace různých druhů sušáren
Sušící procesy lze v zásadě rozdělit do dvou skupin:
•
•
Částečné sušení, přibližně až do 60-80 % sušiny
Úplné sušení, přibližně až do 80-90 % sušiny
[74, připomínky TWG, 2004]
Alternativou k externímu sušení je sušení kalů in situ spalováním společně s vysoce
výhřevným odpadem. V takových případech je voda z odvodněných kalů prevencí možného
přehřátí, ke kterému může docházet pouze když se spalují vysoce výhřevné odpady.
K samospalování jednodruhových čistírenských kalů je všeobecně postačující, když jsou
surové kaly odvodněny na 35 % sušiny. Toho lze dosáhnout mechanickým odvodněním a
pravděpodobně nebude potřebné tepelné sušení.
Požadovaný obsah sušiny pro samospalování v příslušném zařízení bude záviset na složení
kalu (energetický obsah sušiny, značně závisí na obsahu organických materiál). Toto je
ovlivněno povahou samotného kalu, ale rovněž použitým způsobem předběžné úpravy, např.
vyhníváním kalu nebo použitím organických či anorganických zlepšovacích přípravků.
Pro souběžné spalování čistírenských kalů s jinými proudy odpadů ve spalovnách
komunálního odpadu (obvykle ve směsi odvodněných čistírenských kalů s komunálním
odpadem v podílu max. 10 % (hmotn.) odvodněných čistírenských kalů (tj. suchost 20-30 %),
pravděpodobně bude potřebné dodatečné sušení kalů [74, připomínky TWG, 2004]
Teplo požadované k sušícímu procesu je obvykle odvedeno z procesu spalování. V některých
sušících procesech přicházejí čistírenské kaly určené k sušení do přímého styku s tepelným
nosičem, např. v konvekčních sušárnách nebo v přímých sušárnách (např. v pásových,
patrových, vířivých). V průběhu sušení vzniká pára jako směs vodní páry, vzduchu a plynů
uvolněných z kalů a v přímém spalovacím procesu vznikají horké plyny. Pára a směs plynů
musí být vyčištěny. Obvykle je vodní pára z procesu sušení vstřikována do pece. Přímé
sušárny lze použít nepřímo v systému při recirkulaci zplodin odpařování. Tento systém má
nesporné výhody a je často používán (avšak stěží nebo nikoliv v kombinaci se spalováním
kalů).
V nepřímých sušících systémech (např. šnekových, diskových, tenkovrstvých sušárnách) je
teplo dodáváno parními generátory nebo tepelnými olejovými čerpadly a tepelné médium není
v kontaktu s kaly. Mezi kalem a stěnami zařízení nastává výměna tepla.
Kontaktní sušárny obecně dosahují hodnotu sušiny 35-40 %. Voda vypařená při sušení je však
kontaminovaná uniklým vzduchem a malým množstvím těkavých plynů. Vodní pára může
z uvolněných par téměř zcela kondenzovat a zbytkové inertní plyny mohou být odstraněny
v parním kotli. Úprava kondenzátu může být složitá vzhledem k obsahu NH4OH, těkavých
organických látel (TOL) atd.
2.2.3.2.3 Vyhnívání kalů
Vyhnívání kalů snižuje obsah organického materiálu v kalu a vede ke vzniku bioplynu
(přinejmenším v případě anaerobního vyhnívání. Vyhnilé kaly lze obecně odvodnit snadněji
než nevyhnilé kaly a tak dosáhnout po mechanickém odvodnění mírně vyšší obsah sušiny.
[64, připomínky TWG, 2003]
2.2.4 Klinické odpady
2.2.4.1 Povaha a složení klinických odpadů
Při nakládání s klinickými odpady si vyžadují zvláštní pozornost specifická rizika těchto
odpadů (např. infekční kontaminace, jehly apod.), estetické standardy (zbytkové odpady
z operací atd.) a jejich chování při spalování (velmi rozdílná výhřevnost a vlhkost).
Zvláštní klinické odpady často obsahují materiály o velmi vysoké výhřevnosti (plasty atd.),
ale také velmi vlhké odpady (např. krev atd.). Klinické odpady proto obvykle vyžadují
dlouhou dobu spalování, aby bylo zajištěno úplné vyhoření a dobrá kvalita zbytkového
odpadu.
Obdobně jako u nebezpečných odpadů se složení zvláštních klinických odpadů velmi liší.
Klinické odpady mohou obsahovat (v různém poměru):
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Infekční látky
Kontaminované oděvy/hadry a tampóny
Farmaceutika
Ostré materiály, např. jehly pro podkožní injekce
Veterinární odpady
Části těl
Použité lékařské nástroje
Obaly
Laboratorní odpady
Radioaktivní kontaminované materiály.
V některých případech se používají rozdílné způsoby spalování pro patologické odpady
(potenciálně infekční odpady) a pro odpady, které nejsou patologické. Úprava patologických
odpadů je někdy omezena na určené spalovny, zatímco odpady, které nejsou patologické, se
v některých případech spalují s ostatními odpady v běžných spalovnách, např. spalovnách
KTO.
2.2.4.2 Nakládání, předběžná úprava a skladování klinických odpadů
Rizika spojená s nakládáním s klinickým odpadem lze obecně snížit zamezením kontaktu
s odpady a zajištěním správného skladování, např. s použitím:
•
•
•
•
•
určených kontejnerů a zařízení k praní/dezinfekci
zapečetěných a objemných kontejnerů, např. pro ostré a biologické nebezpečné
materiály
automatických systémů vsázky do pece, např. příslušných zvedacích zařízení na
nádoby s odpady
oddělených skladovacích a přepravních prostor (obzvláště pokud jsou klinické odpady
spoluspalovány s jinými odpady)
chladících nebo mrazících zařízení v případě potřeby.
Předběžná úprava může být prováděna s použitím:
•
•
dezinfekce parou, např. v autoklávu při vyšší teplotě a tlaku
varem ve vodě
Každý ze způsobů umožní, aby byl odpad dostatečně sterilizován před povolením
k následnému nakládání obdobným způsobem jako s komunálním odpadem. Pracovní a
skladovací prostory se obvykle navrhují tak, aby byla usnadněna dezinfekce.
K čištění vratných kontejnerů je obvykle instalováno patřičné zařízení k čištění a dezinfekci.
Tuhé odpady z dezinfekce se shromažďují a poté recyklují ve spalovacích procesech (např. při
čištění spalin nebo se vstupujícími odpady) nebo upravují a vypouštějí. [74, připomínky
TWG, 2004]
Předběžná úprava může být prováděna s cílem zlepšit homogenitu odpadu, např. šrédrováním
nebo macerováním, i když u některých klinických odpadů je nutné dodržet bezpečnostní
hlediska.
Klinické odpady jsou také spalovány ve spalovnách nebezpečných odpadů i v jiných
spalovnách s ostatními druhy odpadů. Pokud nejsou odpady spáleny ihned, je třeba je
přechodně skladovat. V některých případech, kdy je nezbytné skladovat klinické odpady delší
dobu než 48 hod, jsou odpady udržovány v chladírnách s omezenou maximální teplotou (např.
+ 10 ºC).
2.3 Stupeň tepelné úpravy
U určitých druhů odpadů se uplatňují odlišné druhy tepelných úprav, nicméně ne všechny
tepelné úpravy jsou vhodné pro všechny odpady. V této kapitole a v tabulce 2.5 je podáván
přehled návrhů a aplikací nejvíce používaných technologií, obzvláště:
•
•
•
•
roštové spalovny odpadů
rotační pece
pece s fluidním ložem
systémy pyrolýzy a zplyňování.
Kromě toho jsou zde uvedeny některé specifičtější technologie [EGTEI, 2002 #6]
Komunální tuhé odpady – mohou být spalovány v několika spalovacích systémech včetně
pohyblivých roštů, rotačních pecí a fluidního lože. Technologie fluidního lože vyžaduje, aby
KTO obsahovaly určitáé rozpětí velikosti částic – to obvykle vyžaduje určitý stupeň
předběžné úpravy a/nebo oddělený sběr odpadů.
Spalování čistírenských kalů – se děje v rotačních pecích, nístějových pecích a v pecích
s fluidním ložem. Uplatňuje se také spoluspalování ve spalovacích systémech roštových,
spalujících uhlí a v průmyslových procesech. Čistírenské kaly mají často vysoký obsah vody,
a proto obvykle vyžadují sušení nebo přidávání přídavných paliv k zabezpečení stabilního a
účinného spalování.
Spalování nebezpečných a zdravotnických odpadů - nejvíce jsou používány rotační pece,
ale někdy se používají pro tuhé odpady také roštové spalovny (včetně spoluspalování s jinými
odpady) a pro některé předem upravené materiály spalovny s fluidním ložem. V chemických
zařízeních v místě vzniku odpadů (on-site) jsou také velmi rozšířené statické pece.
Ostatní procesy byly vyvinuty na základě rozdvojení fází, které také probíhají ve spalovně:
sušení, vypařování, pyrolýza, karbonizace a oxidace odpadu. Při zplyňování se používají
zplyňovací prostředky, např. pára, vzduch, oxidy uhlíku nebo kyslík. Tyto procesy jsou
určeny ke snižování objemu spalin a souvisejících nákladů na čištění spalin. U některých
z těchto vyvinutých procesů se vyskytly technické a ekonomické problémy, pokud došlo ke
zvýšení parametrů na komerční průmyslové rozměry a nebyly proto dále provozovány.
Některé jsou používány na komerčním základě (např. v Japonsku) a jiné jsou zkoušeny
v pilotních provozech v Evropě, ale dosud pouze v malém podílu celkové kapacity úpravy
v porovnání se spalováním.
Technologie
Předem uprav. KTO a
palivo z odpadu
Široké použití
Nebezpečné odpady
Čistírenské kaly
Klinické odpady
Rošt – vratný
Neupravené komunální
odpady
Široké použití
Není používáno běžně
Není používáno běžně
Používáno
Rošt – pohyblivý
Používáno
Používáno
Vzácně používáno
Není používáno běžně
Používáno
Rošt – naklápěcí
Používáno
Používáno
Vzácně používáno
Není používáno běžně
Používáno
Rošt – posuvný
Používáno
Široké použití
Vzácně používáno
Není používáno běžně
Používáno
Rošt – vodou chlazený
Používáno
Používáno
Vzácně používáno
Není používáno běžně
Používáno
Rošt a rotační pec
Používáno
Není používáno běžně
Vzácně používáno
Není používáno běžně
Používáno
Rotační pec
Není používáno běžně
Používáno
Široké použití
Používáno
Široké použití
Rotační pec vodou
chlazená
Statická nístějová pec
Není používáno běžně
Používáno
Používáno
Používáno
Používáno
Není používáno běžně
Není používáno běžně
Používáno
Není používáno běžně
Široké použití
Statická pec
Není používáno běžně
Není používáno běžně
Široké použití
Není používáno běžně
Používáno
Fluidní lože –
probublávací
Fluidní lože – s cirkulací
Fluidní lože – rotační
Vzácně používáno
Používáno
Není používáno běžně
Používáno
Není používáno běžně
Vzácně používáno
Používáno
Používáno
Používáno
Není používáno běžně
Není používáno běžně
Široké použití
Není používáno běžně
Používáno
Pyrolýza
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Zplyňování
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Vzácně používáno
Poznámka: Tato tabulka uvádí aplikace technologií popsaných pro určená zařízení. Nezahrnuje tudíž podrobnosti o situacích, kdy je zpracováváno více než jeden druh
odpadu.
Tab. 2.5: Souhrn současných úspěšných aplikací technologií tepelné úpravy pro hlavní druhy odpadů v určených zařízeních
[64, připomínky TWG, 2003]
2.3.1 Roštové spalovny
Roštové spalovny jsou velmi rozšířeny pro spalování směsného komunálního odpadu.
V Evropě se v asi 90 % spaloven používají k úpravě KTO rošty. Ostatní odpady běžně
upravované v roštových spalovnách, často spolu s KTO, obsahují: živnostenské a průmyslové
odpady neklasifikované jako nebezpečné, čistírenské kaly a některé klinické odpady.
Roštové spalovny obvykle obsahují následující součásti:
•
•
•
•
•
•
podávací zařízení
spalovací rošt
vyprazdňovač pecního popela
systém přívodu vzduchu ke spalování
spalovací komora
pomocné hořáky
Obr. 2.3 ukazuje příklad roštové spalovny s kotlem na využití tepla
Legenda:
1 waste feed chute
násypka podávacího zařízení
2 waste feeder
podávací zařízení
3 incineration zone
zóna spalování
4 main incineration zone
hlavní zóna spalování
5 separator for large kernels
separátor pro velkoobjemové materiály
6 bottom ash discharger
výsypka pecního popela
7 riddlings
propady
8 boiler ash remover
výsypka popela z kotle
9 primary air supply
dodávky primárního vzduchu
10 secondary air supply
dodávky sekundárního vzduchu
Obr. 2.3: Rošt, pec a stupně využití tepla na příkladu spalovny komunálních odpadů
Zdroj [1, UBA, 2001]
2.3.1.1 Zařízení k podávání odpadu
Odpad je vypouštěn ze skladovacího bunkru do násypky podávacího zařízení pomocí
mostového jeřábu a poté na roštový systém pomocí hydraulické rampy nebo jiného
dopravníku. Rošt přesunuje odpady přes různé zóny spalovací komory pomocí převalování.
Plnící násypka se používá pro nepřetržité dodávky odpadu. Ten je dodáván v dávkách
mostovým jeřábem. Jelikož je plnící násypka vystavena velkému napětí, používají se
materiály s vysokým koeficientem tření (např. plátování kotle nebo otěruvzdorná litina).
Materiál musí odolat případnému neškodnému ohni v násypce.
Násypka odpadu může být někdy plněna pomocí dopravníku. V tomto případě mostový jeřáb
vypouští odpady do pomocné násypky určené pro dopravník [74, připomínky TWG, 2004]
Pokud není dodaný odpad předem upraven, bývá obvykle velmi nehomogenní, a to jak z
hlediska velikosti, tak i svou povahou. Plnící násypka je proto rozměrově navržena tak, aby
objemné materiály propadaly soustavou mostů a zabránilo se zablokování. Takovým
blokádám je třeba se vyhnout proto, že mohou způsobit nestejnoměrné plnění pece a neřízený
přístup vzduchu do pece.
Stěny násypky podávacího zařízení lze chránit před užitým teplem pomocí:
•
•
•
•
vodou chlazené konstrukce s dvojitým pláštěm
konstrukce s membránovými stěnami
vodou chlazených uzavíracích ventilů
žáruvzdornou cihlovou vyzdívkou.
Když je násypka podávacího zařízení prázdná, lze využít výbavy s uzavíracími ventily (např.
těsnění dveří) k zabránění zpětného vzplanutí a neřízené infiltrace vzduchu do pece. Aby bylo
dosaženo rovnoměrného plnění pece, doporučuje se plnit násypku stálým množstvím odpadu.
Spojení mezi spodním koncem násypky podávacího zařízení a pecí obsahuje dávkovací
mechanismy. Dávkovací mechanismus lze řídit buď mechanicky nebo hydraulicky. Stupeň
naplnění je všeobecně nastavitelný. Pro různé typy plnících systémů byly vyvinuty odlišné
konstrukční metody, např.:
•
•
•
•
•
•
řetězové rošty/pásové
přiváděcí rošty
měnitelné kuželovité násypky podávacího zařízení
pěchovací přivaděče
hydraulické rampy
šnekové podávače
[74, připomínky TWG, 2004]
2.3.1.2 Spalovací rošty
Spalovací rošt splňuje následující funkce:
•
•
•
doprava materiálu ke spálení v peci
prohrabování a kypření materiálů určených ke spálení
umístění hlavní zóny spalování do spalovací komory, zřejmě v kombinaci s opatřeními
ke kontrole výkonu pece.
Účelem spalovacího roštu je dobrá distribuce spalovacího vzduchu do pece dle požadavků na
spalování. Primární vzduch je z dmychadla vytlačován přes vrstvy malých otvorů v roštu.
Obvykle se k dokončení procesu hoření přivádí více vzduchu do prostoru nad lože s odpadem.
Některé jemné materiály (někdy zvané propady či prosívky) propadají roštem. Tyto materiály
jsou využívány v zařízení k odstraňování pecního popela. Někdy se využívají odděleně a lze
je recyklovat na roštu při popakovaném spalování nebo přímo odstraňovat. V případě
recirkulace propadů v podávacím zařízení je třeba věnovat pozornost tomu, aby materiály
nevzplanuly v podávacím zařízení. [74, připomínky TWG, 2004]
Běžně doba zdržení odpadů na roštu nepřekročí 60 minut [74, připomínky TWG, 2004].
Vcelku lze rozlišovat mezi principy kontinuálního (válcové a řetězové rošty) a přerušovaného
(posuvné rošty) přísunu materiálu. Obr. 2.4 ukazuje některé druhy roštů:
Obr. 2.4: Různé druhy roštů
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
Roller grate
Forward feed grate
Reverse feed grate
Waste
Incineration gases
Primary air
Slag
válcový rošt
rošt s posuvem materiálu vpřed
rošt s reverzním posuvem materiálu
odpady
spalné plyny
primární vzduch
škvára
Různé roštové systémy lze odlišit podle způsobu přivádění odpadu do jednotlivých zón ve
spalovací komoře. Každý má splňovat požadavky pro přívod primárního vzduchu, požadavky
na rychlost posunu a prohrabování, jakož i na míchání odpadů. Další hlediska mohou
zahrnovat následnou kontrolu nebo pevnější konstrukci k odolávání náročným podmínkám ve
spalovací komoře.
2.3.1.2.1
Sklopné rošty
[4, IAWG, 1997] Roštové sekce jsou umístěny napříč pece. Řady roštů se střídavě
mechanicky otáčejí nebo sklápějí a pohybem vpřed a vzad odpad urychlují a protřepávají.
2.3.1.2.2
Vratné rošty
[4, IAWG, 1997] Mnoho moderních zařízení (pro spalování komunálních odpadů) využívá
vratné rošty. Dosažená kvalita vyhoření je všeobecně dobrá.
Tento návrh sestává ze sekcí, které přemosťují šířku pece a jsou umístěny jedna nad druhou.
Střídající se sekce klouzají vpřed a vzad, zatímco sousední sekce zůstávají bez pohybu. Odpad
se odvaluje z nehybné hromady a při pohybu roštu je prokypřován a promícháván. Existují
početné varianty tohoto druhu odpadu, některé mají sekce střídavě nehybné a střídavě se
pobybující, jiné jsou kombinací několika pohyblivých sekcí ke každé nehybné sekci.
V posledním případě se sekce mohou buď pobybovat společně nebo v různých časových
cyklech.
V podstatě existují dvě varianty vratných roštů:
1. reverzní vratné rošty:
Roštové mříže oscilují vpřed a vzad v opačném směru k toku odpadu. Rošt se svažuje od
násypného konce k výsypce popela a jeho pohyb sestává z nehybných pohyblivých fází.
2.rošty s posuvem vpřed:
Roštové mříže se pohybují v sérii kroků s horizontálním posunem odpadu ve směru k výsypce
popela.
2.3.1.2.3
Pohyblivé rošty
Sestávají z nepřetržitě se posunujících kovových pásů dopravníku nebo do sebe zapadajících,
článků, které se pohybují po délce pece. Snížená možnost provětrávání odpadu (je pouze
promícháván při přesunu z jednoho pásu na druhý) způsobuje, že jsou v moderních zařízeních
používány jen zřídka.
[4, IAWG, 1997]
2.3.1.2.4
Válcové rošty
Sestávají z proděravělých válců, které jsou umístěny napříč v prostoru roštu. Některé
válcové rošty jsou instalovány v sériích a míchání probíhá, když se materiál odvaluje z válců
[4, IAWG, 1997]
2.3.1.2.5
Chlazené rošty
Většina roštů je chlazena, především vzduchem. V některých případech prochází kapalné
chladící médium (obvykle voda) vnitřkem roštu. Chladící médium protéká směrem
z chladnější zóny postupně k teplejším, aby se maximalizoval přestup tepla. Teplo
absorbované chladícím médiem může být dopraveno k užití v procesu nebo využito v podobě
externích dodávek.
Chlazení vodou je nejčastěji používáno tam, kde je výhřevnost odpadu vyšší, např. větší než
12-15 MJ/kg KTO. Návrh systému vodního chlazení je mírně komplexnější oproti systémům
vzduchového chlazení.
Přídavek vodního chlazení může umožnit kontrolu teploty kovového roštu a okamžitou
teplotu spalování více nezávisle na dodávkách primárního vzduchu (běžně mezi mřížemi
roštu). Tím je poté umožněno optimalizovat teplotu a dodávky vzduchu (kyslíku) podle
specifických požadavků pro spalování na roštu a tím zdokonalit účinnost spalování. Větší
kontrola teploty roštu může dovolit spalování odpadů s větší výhřevností, aniž by došlo
k obvyklým větším problémům s provozem a údržbou.
2.3.1.3 Výsypka pecního popela
Výsypka pecního popela se používá k chlazení a odstraňování tuhých zbytků, které se
shromažďují na roštu. Slouží též jako vzduchový uzávěr pece a k chlazení a zvlhčení popela.
K odstranění pecního popela se běžně používají konstrukce vodou plněných tlakových válců a
zarážek. Kromě toho jsou také obecně používány jiné výsypkypecního popela, např. pásové
dopravníky. Takto jsou odstraňovány popel z roštů a velké kusy popela.
Voda používaná k chlazení se na výstupu odděluje od roštového popela a může recirkulovat
do výsypky popela. Obvykle se vyžaduje svrchní napájení vodou, aby se udržela přiměřená
hladina vody ve výsypce. Svrchní napájení vodou nahražuje ztráty z odstrańování popela a
z vypařování. Kromě toho může odtékající voda sloužit k prevenci tvorby solí – takto
prosakující systém může snižovat obsah solí ve zbytkových odpadech, pokud je rychlost toku
nastavena specificky pro tento účel. Šachta k odstraňování pecního popela bývá ohnivzdorná
a je konstruována tak, aby nedošlo ke spečení pecního popela.
Obr. 2.5: Příklad druhu výsypky popela používané v roštové spalovně
Zdroj [1, UBA, 2001]
2.3.1.4 Spalovací komora a kotel
Spalování probíhá nad roštem spalovací komory (viz obr. 2.6). Obvykle spalovací komora
obsahuje rošt umístěný na dně, chlazené a nechlazené stěny po stranách pece a vyhřívání
stropem nebo z povrchu kotle u stropu. Vzhledem k tomu, že komunální odpady obecně
obsahují vysoce těkavé látky, z pece odcházejí těkavé plyny a vlastní spalování se pouze
z malé části odehrává v blízkosti roštu.
Návrh spalovací komory ovlivňují následující požadavky:
•
•
•
•
tvar a velikost spalovacího roštu – velikost roštu určuje velikost průřezové sekce
spalovací komory
protřepávání a homogenita toku spalin – úplné promíchání spalin je podstatné
k dobrému prohoření spalin
dostatečná doba zdržení spalin v horké peci – k úplnému vyhoření je třeba zajistit
dostatečný čas k reakci při vyšších teplotách
částečné chlazení spalin – aby se zamezilo fúzi horkého popílku do kotle, nesmí
teplota spalin přesáhnout horní mez na výstupu ze spalovací komory.
Obr. 2.6: Příklad spalovací komory
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Waste feeding
zařízení k podávání odpadu
Feeder table
válečkový dopravník k podávání odpadu
Sewage sludge feeder
násypka k podávání čistírenských kalů
Secondary air
sekundární vzduch
Flue gas
spaliny
Waste
odpady
Drying
sušení
Primary air
primární vzduch
De-gassing
odplyňování
Exhaust
odvod exhalací
Incineration
spalování
Slag discharge
vypouštění strusky
Podrobný návrh spalovací komory je obvykle spojen s druhem roštu. Jeho přesný návrh si
vyžaduje určité kompromisy, neboť požadavky na proces se mění s palivovými
charakteristikami. Každý dodavatel má svou vlastní kombinaci roštu a spalovací komory,
jejichž přesný návrh spočívá v jednotlivých výkonnostních charakteristikách systému a
specifických zkušenostech. Evropští provozovatelé zařízení ke spalování KTO neshledávají
žádné zvláštní výhody nebo nevýhody u jednotlivých návrhů spalovacích komor.
Vcelku mohou být rozlišeny tři návrhy. Terminologie je odvozena od směru toku spalin ve
vztahu k toku odpadu: jednosměrný proud, protiproud a střední proud (viz Obr. 2.7).
Pece s jednosměrným, souběžným nebo paralelním tokem spalin a odpadu:
V souběžném uspořádání spalování jsou spalovací vzduch a odpady vedeny spalovací
komorou v souběžném proudu. Podle toho je výstup spalon umístěn na konec roštu. Mezi
odpadními plyny a odpadem se na roštu vymění pouze relativně malé množství energie.
Výhodou jednosměrné koncepce toku je, že spaliny setrvávají nejdelší dobu v zážehovém
prostoru a musejí procházet při maximální teplotě. K usnadnění vznícení je postačující jen
velmi malé předehřátí primárního vzduchu.
Protiproud a protiproudé pece:
V tomto případě jsou primární spalovací vzduch a odpady vedeny spalovací komorou
v protiproudém uspořádání a výstup spalin je umístěn na přední straně roštu. Horké spaliny
usnadňují sušení a vznícení odpadu.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat zabránění průchodu proudu nespálených plynů. Je
pravidlem, že koncepce protiproudého toku vyžaduje přidávání většího přebytku vzduchu
nebo sekundárního vzduchu.
Střední proud a pece s centrálním tokem:
Složení komunálního tuhého odpadu se značně liší a koncepce středního proudu je
kompromisem pro široké spektrum vstupujících odpadů. Dobré smíchání všech dílčích proudů
spalin je umožněno vhodnými profily odpadů podporujícími mísení a/nebo vstřikováním
sekundárního vzduchu. V tomto případě je výstup spalin umístěn ve středu roštu.
Obr. 2.7: Návrhy pecí s různými směry toku spalin a odpadu
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Uni-directional current furnace
pec s jednosměrným tokem
Counter-flow current furnace
pec s protiproudým tokem
Medium current furnace
pec se středním proudem
2.3.1.5 Přívod spalovacího vzduchu
Spalovací vzduch plní následující účel:
•
•
•
•
poskytuje kyslík
působí jako chladící médium
brání vzniku škváry v peci
promíchává spaliny
Vzduch je přidáván do různých míst spalovací komory. Obvykle je označován jako primární a
sekundární, i když se také používá termín terciární vzduch a recirkulované spaliny.
Primární vzduch je obvykle veden z bunkru na odpady. Snižuje se tak tlak vzduchu v bunkru
a eliminuje většina zápachových emisí z prostoru bunkru. Primární vzduch je vyfukován
ventilátory do prostoru pod roštem, odkud může být jeho distribuce přesně řízena pomocí
početných dmychadel a distribučních ventilů.
Pokud kvalita odpadu poklesne na takovou úroveň, že je potřebné odpad předem vysušit,
může být vzduch předehříván. Primární vzduch bude protlačen přes vrstvu roštů do
palivového lože. Tento vzduch ochlazuje mříže roštu a přivádí do spalovacího lože kyslík.
Druhotně je vzduch velkou rychlostí foukán do spalovací komory, např. pomocí vstřikování
nebo z vnitřních struktur. To se provádí tak, aby bylo zabezpečeno kompletní spalování a
intenzivní míchání spalin včetně prevence volného průchodu proudu nespálených plynů.
2.3.1.6 Pomocné hořáky
Při najíždění spalovny se pomocné hořáky běžně používají k zahřátí pece na specifickou
teplotu, při které mohou procházet spaliny. To je hlavní účel pomocných hořáků. Obvykle se
spouštějí automaticky, pokud teplota klesne během provozu pod určenou teplotu. V průběhu
odstávky se často pomocné hořáky používají pouze, pokud je odpad v peci.
[74, připomínky TWG, 2004]
2.3.1.7 Teplota spalování, čas zdržení odpadu v peci, minimální obsah kyslíku
Aby bylo dosaženo dobrého vyhoření spalovacích plynů, je stanovena legislativně minimální
spalovací teplota v plynné fázi 850 ºC (1 100 ºC pro některé nebezpečné odpady) a minimální
doba zdržení spalin od dosažení této teploty po dobu dvou sekund po poslední dodávce
spalovacího vzduchu (směrnice 2000/76/ES a předchozí legislativa). Porušení těchto
podmínek umožňuje legislativa tehdy, je –li zabezpečena podobná úroveň ochrany životního
prostředí.
[74, připomínky TWG, 2004]
Minimální obsah kyslíku 6 % byl požadován dřívější legislativou, ale tento požadavek byl
zrušen v nedávno vydané směrnici ES o spalování odpadů.
Zkušenosti z provozu v některých případech ukázaly, že nižší teploty, kratší doby zdržení a
nižší obsah kyslíku v některých situacích ještě stále postačují k dobrému spalování a mohou
vést k celkovému zlepšení dopadu na životní prostředí. Nicméně, nízký obsah kyslíku
způsobuje významné riziko koroze, a proto vyžaduje specifickou ochranu materiálu. [74,
připomínky TWG, 2004]
Oxid uhelnatý obsažený ve spalinách je klíčovým indikátorem kvality spalování.
2.3.1.8 Spalování čistírenských kalů ve spalovnách KTO
Čistírenské kaly se někdy spalují spolu s ostatními odpady ve spalovnách komunálních
odpadů (viz informace o použití fluidního lože a jiných technologií v oddíle 2.3.3)
Pokud jsou čistírenské kaly dodávány do spaloven komunálního odpadu, pak často
technologie podávacích zařízení významně navyšují náklady v podobě dodatečných
investičních nákladů.
Používány jsou následující tři technologie pro přísun kalů do spalovny:
•
•
•
suché čistírenské kaly (cca 90 % sušiny) jsou vyfukovány v podobě prachu do pece
odvodněné čistírenské kaly (cca 20-30 % sušiny) jsou dodávány odděleně pomocí
trysek do spalovací komory a distribuovány na rošt. Kal se integruje do materiálu
v loži při obracení odpadu na roštu. Podle provozních zkušeností je podíl kalů
(hmotn.) až 20 % (při 25 % sušiny). Ostatní zkušenosti ukázaly, že pokud je poměr
kalu příliš vysoký (npř. vyšší než 10 %), může dojít k výskytu vysokého obsahu
popílku nebo nespáleného materiálu v pecním popelu.
odvodněné, suché nebo polosuché (cca 50-60 % sušiny) kaly se smísí se zbytkovým
odpadem nebo jsou přiváděny společně do spalovací komory. To může nastat
v bunkru při cíleném dávkování obsluhou jeřábu nebo při řízeném plnění násypky
podávacího zařízení čerpáním odvodněných kalů do násypky nebo rozprašováním do
bunkru. [74, připomínky TWG, 2004]
2.3.1.9 Přidávání klinických odpadů do spalovny KTO
(Dánsko, 2002) Klinické odpady se někdy přidávají k odpadu spalovanému ve spalovnách
komunálního odpadu. Někdy je tento odpad plněn ze stejné násypky jako KTO.
Používají se také oddělené plnící systémy se vzduchovým uzávěrem. Vzduchový uzávěr
napomáhá prevenci vstupu neřízeného spalovacího vzduchu a zabrání možnosti prchavých
emisí v prostoru plnění. Spalování probíhá v téže peci jako KTO.
Kombinované spalování klinických odpadů s komunálními tuhými odpady může také
probíhat bez odděleného plnění. Automatické systémy plnění jsou např. zavedeny tak, že
klinické odpady se vkládají do násypky přímo spolu s KTO.
Národní předpisy někdy omezují podíl klinických odpadů, který může být zpracováván při
kombinovaném spalování (např. ve Francii <10 % nakládky k tepelnému zpracování)
Je nutno poznamenat, že článek 6.7 směrnice o spalování odpadů vyžaduje, aby infekční
klinické odpady byly vkládány přímo do pece, aniž by došlo ke smíchání s ostatními
kategoriemi odpadu a k přímému nakládání s klinickými odpady. [74, připomínky TWG,
2004]
Spaliny z různých druhů odpadu jsou pak čištěny ve společných systémech čištění spalin.
Na obr. 2.8 dole jsou zobrazeny postupné fáze odděleného systému plnění:
Obr. 2.8: Příklady fází systému vsázky klinických odpadů používaných ve spalovně
komunálních odpadů
Zdroj: [49, Dánsko, 2002]
2.3.2 Rotační pece
Rotační pece jsou velmi masivní a lze v nich spalovat téměř všechny odpady bez ohledu na
druh či složení. Rotační pece mají velmi široké uplatnění především při spalování
nebezpečných odpadů. Technologie je také všeobecně používána pro spalování klinických
odpadů (většina nebezpečných klinických odpadů se spaluje v rotačních pecích spaloven při
vysokých teplotách [64, připomínky TWG, 2003], ale v menší míře pak komunální odpady).
Provozní teploty dosahované v rotačních pecích při spalování odpadů se pohybují v rozmezí
od 500 °C (např. zplyňování) do 1450 °C (např.vysokoteplotní tavení popela). Někdy se
vyskytují vyšší teploty, ale obvykle nikoliv v aplikacích odpadových.
Při běžném oxidačním spalování jsou obvykle teploty vyšší než 850 °C. Teploty v rozpětí
900-1 200 °C jsou běžné pro spalování nebezpečných odpadů.
Všeobecně platí v závislosti na vstupujícím odpadu, že čím vyšší je provozní teplota, tím větší
je riziko poškození žáruvzdorného obložení pece vlivem usazenin a teploty. Některé pece
mají tepelně izolační vrstvy (vzduchové nebo vodní), které pomáhají prodlužovat životnost
vyzdívky, a tím dobu mezi odstávkami za účelem údržby.
Níže je znázorněn schematický nákres spalovacího systému rotační pece.
Obr. 2.9: Schema spalovacího systému rotační pece
Zdroj [EGTEI, 2002 # 6]
Legenda:
Solid & Sludge
tuhé odpady a kaly
Rotary kiln
rotační pec
Drums
sudy
Pumpable waste
čerpatelné odpady
Ash
popel
To air pollution control device
k měření čistoty ovzduší
Secondary combustion chamber
sekundární spalovací komora
Rotační pec je tvořena válcovou nádobou nakloněné podél vodorovné osy. Nádoba je obvykle
umístěna na válečcích, které umožňují, aby se pec otáčela nebo oscilovala podél této osy
(vratný pohyb). Odpad prochází pecí působením gravitace při rotaci. Přímé vstřikování se
uplatňuje především u kapalných, plynných nebo kašovitých (čerpatelných) odpadů –
obzvláště pokud existují bezpečnostní rizika a pokud vyžadují zvláštní péči, aby se zamezilo
ohrožení obsluhy.
Doba zdržení tuhého materiálu v peci je určena úhlem nádoby a rychlostí rotace: doba zdržení
mezi 30 až 90 minutami běžně postačuje k dosažení dobrého vyhoření odpadu.
Tuhé odpady, kapalné odpady, plynné odpady a kaly lze spalovat v rotačních pecích. Tuhé
materiály jsou obvykle podávány přes násypku, která se neotáčí; kapalné odpady lze do pece
vstřikovat přes trysky hořáku; čerpatelné odpady a kaly mohou být vstřikovány do pece přes
vodou chlazenou trubici.
Aby se zvýšilo odbourávání jedovatých sloučenin, zařazuje se obvykle dohořívací komora.
Přídavné spalování s použitím kapalných odpadů nebo přídavného paliva lze provádět, je –li
třeba udržet teplotu potřebnou k odbourání spalovaného odpadu.
2.3.2.1 Pece a dohořívací komory pro spalování nebezpečných odpadů
Provozní teplota v peci ve spalovacím zařízení se obvykle pohybuje od 850 do 1 300 °C.
Teplotu je možno udržovat spalováním vysoce výhřevného odpadu (např. kapalného),
odpadních olejů, topných olejů nebo plynu. Vysokoteplotní pece lze vybavit chladícímí
vodními systémy, které jsou upřednostňovány v provozech s vysokými teplotami. Provoz při
vysoké teplotě může vést k roztavení (vitrifikaci) pecního popela (škváry); při teplotách
nižších dochází ke spékání pecního popela.
Teploty v dohořívací komoře se běžně pohybují mezi 900-1 200 °C podle typu zařízení a
způsobu podávání odpadů. Většina zařízení je uzpůsobena ke vstřikování sekundárního
vzduchu do dohořívací komory. V důsledku vysokých teplot a zavádění sekundárního
vzduchu je vyhoření spalin úplné a organické sloučeniny (např. polyaromatické uhlovodíky,
PCB a dioxiny) včetně uhlovodíků s nízkou molekulovou hmotností jsou zcela odbourány. V
několika zemích jsou uplatněny výjimky z pravidla optimální teploty 1 100 °C, a to na
základě studií dokazujících, že snižování teplot v dohořívací komoře neovlivňuje kvalitu
emisí do ovzduší.
2.3.2.2 Bubnové pece s dohořívací komorou pro spalování nebezpečných odpadů
Pro spalování nebezpečných odpadů se úspěšně osvědčily kombinace bubnových pecí
s dohořívacími komorami, neboť v nich lze společně zpracovávat tuhé, kašovité, kapalné a
plynné odpady (viz. obr. 2.10).
Obr. 2.10: Bubnová pec s dohořívací komorou Zdroj (1, UBA, 2001)
Legenda:
Hazardous waste
nebezpečný odpad
Liquid waste
kapalný odpad
Drum-type kiln
bubnová pec
Waste gas for gas cleaning odpadní plyny k čištění
Crude ash/slag
neupravený popel/škvára
Boiler ash
kotelní popel
Pro spalování nebezpečných odpadů se běžně užívají bubnové pece o délce mezi 10-15 m, o
poměru průměrů obvykle v rozmezí od 3 do 6 a o vnitřním průměru v rozmezí 1-5 m.
Některé druhy bubnových pecí mají výkony až 70 000 t/rok. V korelaci s průměrnou
výhřevností odpadu, kdy dochází k využití tepla, se úměrně zvyšuje produkce páry.
Spalovny s bubnovými pecemi jsou velmi flexibilní zařízení z hlediska charakteristik
vstupujícího odpadu. Typické rozpětí složení vstupujícího odpadu:
•
•
•
•
tuhé odpady
kapalné odpady
kašovité odpady
sudy
•
Bubnové pece jsou chráněny žáruvzdornou vyzdívkou před působením teplot
dosahujících až 1 200 ºC. Zde jsou používány cihly ohsahující vysoký podíl Al2O3 a
SiO2. Při rozhodování o výběru cihel vhodných pro danou aplikaci záleží na složení
odpadu. Cihly mohou být porušovány působením jak sloučenin alkalických kovů
(tvorba nízkotavitelných eutektických slitin), tak i fluorovodíkem (vznik fluoridu
křemičitého SiF4). Jako ochrana žáruvzdorné vyzdívky před působením chemikálií a
před mechanickými vlivy při padání sudů působí ztvrdlá vrstva strusky vytvořená na
začátku provozu s použitím struskotvorných odpadů nebo materiálů, např. směsí skla
nebo písku a skla. Později se obvykle v peci udržuje taková teplota, aby se zachovala
tato vrstva strusky tvořená minerálními látkami z odpadů a pravděpodobně i
přídavnými látkami, např. pískem . [74, připomínky TWG, 2004]
10-70 %
25-70 %
5-30 %
až 15 %
Byly provedeny zkoušky s jinými povrchovými systémy, avšak ani vstřikované ani lisované
žáruvzdorné hmoty neměly úspěch. Obkládání bubnových pecí speciálními slitinami oceli
mělo úspěch pouze u některých speciálních aplikací. Trvanlivost žáruvzdorných povrchů stále
závisí na vstupujícím odpadu. Běžná je provozní doba 4000 až 16 000 hodin.
Chlazení bubnových pecí je prostředkem k prodloužení jejich životnosti. Tak je spolu
s pomocí pomalé rotace (přibližně 3-40 otáček/hod) usnadněna doprava tuhých nebezpečných
odpadů podávaných z přední části a také pecního popela produkovaného v průběhu spalování
směrem k dohořívací komoře. Tyto produkty jsou potom odstraňovány společně s popelem
z dohořívací komory mokrou cestou přes výsypku pecního popela. Běžná doba zdržení pro
tuhé odpady je více než 30 min.
Dohořívací komora prodlužuje dobu zdržení jednak spalováním plynných produktů spalování
a dále spalováním přímo vstřikovaných kapalných a plyných odpadů. Minimální doby zdržení
přesahující 2 sec jsou základním požadavkem směrnice 2000/76/ES. Velikost dohořívací
komory a objem toku plynů určují dosaženou skutečnou dobu zdržení. Snižování doby
zdržení může zvyšovat nebezpečí neúplného vyhoření plynů.
Zkušenosti z provozu v některých případech ukázaly, že nižší teploty, kratší doby zdržení a
menší dodávky kyslíku mohou v některých situacích stále ještě postačovat k dobrému
spalování a mohou vést ke snížení celkových emisí do ovzduší.
[74, připomínky TWG, 2004]
Spalovna s bubnovou pecí o kapacitě spalování 45 000 t/rok je zobrazena na obr. 2.11.
Zařízení se skládá ze třech hlavních částí:
• Bubnová pec s dohořívací komorou
• Kotel na odpadní teplo k výrobě páry
• Několikastupňové čištění spalin.
Je zde přídavná infrastruktura určená pro skladování, systém podávání vsázky a odstraňování
odpadů a odpadních vod (z mokré vypírky plynů) produkovaných během spalování.
Obr. 2.11: Příklad spalovny s bubnovou pecí pro spalování nebezpečných odpadů
Legenda:
Bunker
bunkr
Drum-type kiln
bubnová pec
After-burner chamber
dohořívací komora
Slag remover
výsypka škváry
Process gas cooler
chladič odpadních plynů
Rotation washer
rotační pračka
Ash remover
zhášecí výsypka popela
Condensation EGR (Exhaust Gas Recirculation) recirkulace spalin v režimu kondenzace
SCR (Selective Catalytic Reactor)-plant suction draft (for VA 1 and VA 2)
selektivní katalytický reaktor- zařízení k odtahu sáním (pro VA 1 a VA 2)
Suction draft
odtah spalin sáním
Chimney
komín
2.3.3 Fluidní lože
Spalovny s fluidním ložem jsou široce používané ke spalování rozptýlených odpadů, např.
paliva z odpadů a čistírenských kalů. Používají se již celé desítky let, především ke spalování
homogenních paliv. Patří k nim uhlí, surový lignit, čistírenské kaly a biomasa (např. dřevo).
Spalovna s fluidním ložem je izolovaná spalovací komora ve tvaru vertikálního válce. Ve
spodní sekci je na roštu nebo rozdělovací desce vzduchem fluidizované lože z inertního
materiálu (např. písek nebo popel). Odpad ke spalování je nepřetržitě z vrchu nebo ze strany
přiváděn na fluidní pískové lože [66, Ullmans Encyclopaedia, 2001].
Předehřátý vzduch je veden do spalovací komory otvory v desce lože a vytváří fluidní lože
spolu s pískem obsaženým ve spalovací komoře. Odpad je čerpán do reaktoru pomocí
čerpadel, hvězdicového podavače nebo šnekového trubkového dopravníku.
Ve fluidním loži probíhá sušení, odpařování, vznícení a hoření. Teplota ve volném prostoru
nad ložem (volný okraj) dosahuje běžně 850-950 °C. Nad materiálem fluidního lože je
navržen volný okraj tak, aby bylo umožněno zdržení plynů ve spalovací zóně. V samotném
loži je teplota nižší, může být asi 650 °C nebo vyšší.
Vzhledem k dobrému složení výbavy reaktoru, mají systémy spalování s fluidním ložem
obecně rovnoměrné rozložení teplot a kyslíku, což zajišťuje stabilitu provozu. Spalování
heterogenních odpadů ve fluidním loži vyžaduje v procesu přípravný stupeň, aby se velikost
odpadů přizpůsobila specifikacím. U některých odpadů toho lze dosáhnout kombinací
odděleného sběru a/nebo předběžnou úpravou, např. šrédrováním. Některé druhy fluidních
loží (např. otáčivé fluidní lože) mohou přijímat odpady obsahující částice větších rozměrů než
ostatní. V těchto případech je potřebné jen hrubé snížení velikosti odpadu. [64, připomínky
TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004].
Předběžná úprava se běžně skládá z třídění a drcení velkých inertních částic a šrédrování. Lze
také požadovat odstranění železných a neželezných materiálů. Velikost částic odpadu musí
být malá, často s maximálním průměrem 50 mm. Nicméně je známo, že průměrný průměr
odpadů přijímaných na otáčivé fluidní lože je 200-300 mm. [74, připomínky TWG, 2004].
Níže uvedený schematický diagram ukazuje zařízení k předběžné úpravě komunálního
odpadu před spalováním ve spalovně s fluidním ložem. Je zobrazeno několik stupňů
předběžné úpravy včetně mechanického drcení a pneumatického třídění spolu s koncovými
fázemi spalování, čištění spalin a skladování zbytků.
Obr. 2.12 Schematický diagram předběžné úpravy KTO před spalováním ve fluidním
loži
Fluidní lože obsahuje během spalování nespálené odpady a produkovaný popel. Přebytečný
popel je obvykle odstraňován ze dna pece.
[1, UBA, 2001, 33, Finsko, 2002]
Teplo produkované při spalování lze využít v zařízeních, která jsou buď integrována uvnitř
fluidního lože anebo na výstupu odpadních plynů či v kombinovaném uspořádání.
Relativně vysoké náklady procesů předběžné úpravy u některých odpadů limitují hospodářské
využití těchto systémů ve větším měřítku. Toto omezení bylo v některých případech
překonáno pomocí třídění některých odpadů a vypracování norem kvality pro paliva
z odpadů. Takove systémy kvality jsou prostředkem k zajištění produkce mnohem vhodnější
suroviny pro tuto technologii. Kombinace řízeného odpadu s připravenou kvalitou (namísto
směsného neupraveného odpadu) a spalování ve fluidním loži může vést k lepší kontrole
procesu spalování a umožní zjednodušení procesu a tím i snížení nákladů na čištění spalin.
Následující tabulka znázorňuje vlastnosti různých frakcí odpadů upravovaných ve fluidním
loži [33, Finsko, 2002]:
Živnostenské
Předběžně
Tříděný a
odpady
upravené stavební předběžně
odpady
upravený
domovní odpad
Méně výhřevný MJ/kg
16-20
14-15
13-16
přijímaný odpad MWh/t
4,4-5,6
3,8-4,2
3,6-4,4
Vlhkost
hmot. %
10-20
15-25
25-35
Popel
hmot. %
5-7
1-5
5-10
Síra
hmot. %
< 0,1
< 0,1
0,1-0,2
Chlór
hmot. %
< 0,1-0,2
< 0,1
0,3-1,0
Skladovací
hmot. %
dobré
dobré
dobré jako pelety
vlastnosti
Tab. 2.6: Vlastnosti různých frakcí paliva z odpadů upravovaných ve fluidním loži.
[33, Finsko, 2002]
Podle rychlosti toku plynu a návrhu desky s trykami lze rozdělit technologie pecí s fluidním
ložem takto:
•
•
•
Pevné (nebo probublávací) fluidní lože (za normálního tlaku nebo vyššího tlaku,
atmosférické nebo tlakové): inertní materiál se smísí, ale nedochází k výraznému
pohybu tuhých odpadů v protisměru (viz obr. 2.13)
Verzí probublávacího fluidního lože je otáčivé fluidní lože: v tomto případě se fluidní
lože ve spalovací komoře otáčí. Výsledkem je delší doba zdržení ve spalovací komoře.
Spalovny s otáčivým fluidním ložem se používají pro spalování směsných
komunálních odpadů přibližně deset let.
Cirkulující fluidní lože: vyšší teplota plynu ve spalovací komoře způsobuje úbytek
paliva a materiálu lože, které jsou vraceny nazpět do spalovací komory
prostřednictvím recirkulačního spalinovodu (viz diagram na obr. 2.14).
K zahájení spalovacího procesu musí být fluidní lože zahřáto na minimální teplotu vznícení
přidávaného odpadu (nebo vyšší, požaduje –li to legislativa). Toto lze uskutečnit předehřátím
vzduchu olejovými nebo plynovými hořáky, které zůstávají v provozu, dokud nedojde
k nezávislému hoření. Odpad propadává do fluidního lože, kde je drcen v procesu abraze a
spalování. Obvykle je největší podíl popela veden spolu s tokem spalin a vyžaduje oddělení
v zařízení k čištění spalin, nicméně, skutečný podíl pecního popela (odstraňovaného ze
základny lože) a popílku závisí na technologii fluidního lože a odpadu samotném [1, UBA,
2001].
Problémy s usazeninami, běžně se vyskytující v kotlích spaloven, lze řešit sledováním kvality
odpadu (nejčastěji udržováním nízkého obsahu Cl, K, Na a Al) a provedením návrhů kotle a
pece. Některé návrhy kotlů a pecí lze použít s fluidním ložem (ale nikoliv v roštových kotlích
na spalování směsných odpadů) s ohledem na stabilnější teploty a přítomnost materiálu lože.
2.3.3.1 Spalování v pevném (probublávacím) fluidním loži
Tento druh fluidního lože se běžně uplatňuje při spalování čistírenských kalů, jakož i
ostatních průmyslových kalů, např. z petrochemického a chemického průmyslu.
Pevné nebo probublávací fluidní lože (viz obr. 2.13) sestává ze spalovací komory ve tvaru
válce nebo kvádru, z lože s tryskami a z palivového hořáku umístěného ve spodní části.
Obr. 2.13: Hlavní složky pevného/probublávaného fluidního lože
[1, UBA, 2001].
Legenda:
1 sludge feed with disintegration/spraying
2 additional fuel
3 atmospheric oxygen
4 waste gas
5 fluidized bed
6 after-burner chamber
7 start-up incineration chamber
8 inspection glass
podávání kalů rozložených /rozprašovaných
přídavné palivo
atmosférický kyslík
odpadní plyn
fluidní lože
dohořívací komora
najížděcí spalovací komora
inspekční okénko
9 air preheater
předehřívač vzduchu
Předehřátý proud vzduchu prochází přes rozdělovací desku a zkapalňuje materiál lože.
S ohledem na aplikaci je možno použít pro lože různé materiály (křemičitý písek, čedič,
keramika atd.) o různé velikosti částic.
[2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003].
Odpady lze plnit vrchem, ze strany pomocí pásových podavačů nebo přímo vstřikovat do
fluidního lože. V loži jsou odpady drceny a míseny s jiným materiálem, sušeny a částečně
spalovány. Zbývající frakce (těkavé a jemné částice) jsou spalovány nad fluidním ložem ve
volném prostoru. Zbytkový popel je spolu se spalinami odstraňován z vrchní části pece.
Předběžné stupně procesu - odvodňování a sušení - lze uplatnit k tomu, aby odpady vyhořely
bez potřeby přídavného paliva. Využité teplo ze spalovacího procesu může poskytnout energii
k sušení odpadu.
Ve fázi najíždění nebo v případě nízké kvality odpadu (např., když jde o staré kaly nebo
vysoký podíl druhotných kalů) může být použito přídavné palivo (olej, plyn anebo palivo
z odpadu), aby bylo v peci dosaženo předepsané teploty (obvykle 850 ºC). K regulaci teploty
lze do pece vstřikovat vodu.
Pec je před zahájením podávání odpadu obvykle předehřáta na svou provozní teplotu.
K tomuto účelu bývá pod ložem s tryskami umístěna najížděcí spalovací komora (viz obr.
2.13). Ta je výhodnější oproti shora umístěnému hořáku, neboť teplo je vedeno přímo do
fluidního lože. Přídavné předehřátí může být zajišťováno pomocí palivových trysek, které
vyčnívají z tryskového lože do pískového lože. Čistírenské kaly jsou přiváděny v okamžiku,
kdy teplota v peci dosáhne provozní teplotu, např. 850 ºC.
Velikost pece je nejčastěji určována požadovaným stupněm vypařování (průřez pece),
tepelným výkonem pece (objem pece) a požadovaným množstvím vzduchu.
Příklad provozních parametrů zařízení ke spalování čistírenských kalů ve fluidním loži je
znázorněn v tabulce 2.7:
Parametr
Parní výkon
Jednotky
kg/m2h
Hodnota
300-600
Množství přiváděného
vzduchu
Tepelný výkon
N m3/ m2h
1000-1600
GJ/ m3h
3-5
Konečná teplota spalování
ºC
850-950
Doba zdržení, volný prostor,
dohořívací zóna
Předehřátí atmosférického
kyslíku
sec.
min. 2
ºC
400-600
Tab. 2.7: Hlavní provozní kritéria pro pevná fluidní lože
Zdroj [1, UBA, 2001]
Předehřívání vzduchu je možno se zcela vyhnout při použití vysoce výhřevného paliva (např.
sušené čistírenské kaly, dřevo, živočišné vedlejší produkty). Teplo lze odvádět přes
membránové stěny a/nebo ponořené stěny tepelných výměníků.
Některé procesy zahrnují v první fázi sušení. Páru k sušení lze vyrábět v kotli a poté využívat
jako tepelné médium s nepřímým kontaktem mezi párou a kalem. Páry z kalů mohou být
odváděny z procesu sušení a poté kondenzují. Kondenzovaná voda má obvykle vysokou
hodnotu CHSK (přibližně 2000 mg/l) a vysoký obsahu dusíku (přibližně 600-2000 mg/l),
může obsahovat i jiné znečišťující látky (např. těžké kovy) z čistírenských kalů, a proto je
často před konečným vypouštěním nutné čištění. Zbytkové látky, které nemají charakter
kondenzátu, mohou být spáleny. Po spálení mohou být spaliny ochlazeny v tepelném
výměníku, aby se ohřál vzduch ke spalování na teplotu přibližně 300 ºC a v některých
případech ne teplotu přes 500 ºC. Zbytkové teplo v parním kotli lze obnovit a využít k výrobě
nasycené páry (tlak asi 10 barů), která se postupně použije k částečnému předsušení kalů. [64,
připomínky TWG, 2003]
2.3.3.2 Cirkulující fluidní lože pro čistírenské kaly
Cirkulující fluidní lože (viz obr. 2.14 níže) je obzvláště vhodné ke spalování sušených
čistírenských kalů o vysoké výhřevnosti. Na lože se zde používají jemné materiály a při
vysoké rychlosti plynů odchází většina částic tuhých materiálů fluidního lože z komory spolu
se spalinami. Částice jsou potom odděleny v proudovém vírovém odlučovači a vráceny zpět
do spalovací komory.
Obr. 2.14: Hlavní složky cirkulujícího fluidního lože
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
sewage sludge
čistírenské kaly
lime bunker
bunkr s vápnem
secondary air
sekundární vzduch
fluidized bed incineration chamber
primary air
recycling cyclone
coarse ash
air
fluidized bed condenser
flue gas to the boiler
spalovací komora s fluidním ložem
primární vzduch
recyklační odlučovač
hrubý popel
vzduch
kondenzátor fluidního lože
spaliny do kotle
Výhodou tohoto procesu je to, že lze při malém reakčním objemu dosáhnout velkého
tepelného výkonu a vyrovnanějších teplot podél výšky pece. Rozměry zařízení jsou obvykle
větší než v případě BFB (Bubbling Fluidized Bed – probublávané fluidní lože) a je zde možno
zpracovávat větší rozsah druhů odpadů. Odpad je vstřikován ze strany do spalovací komory,
spalování probíhá při teplotě 850-950 °C. Přebytečné teplo odchází přes membránové stěny
tepelné výměníky. Kondenzátor fluidního lože je umístěn mezi recyklační odlučovače a
cirkulující fluidní lože a slouží k ochlazování vraceného popela. Použitím této metody je
možno regulovat odvádění tepla.
2.3.3.3 Pec s pohazovacím roštem
[64, připomínky TWG, 2003]
Tento systém je možno pokládat za mezičlánek mezi spalováním na roštu a spalováním ve
fluidním loži.
Odpad (např. palivo z odpadu, kaly atd.) je do výšky několika metrů pneumaticky vháněn do
pece. Jemné částice se přímo účastní spalovacího procesu, zatímco větší částice padají na
pohyblivý rošt, který se posunuje v opačném směru než je vstřikován dopad. Při rozprašování
větších částic na velkou vzdálenost dochází k jejich co nejdelšímu zdržení na roštu a tak je
umožněno dokončení jejich spálení. Sekundární vzduch je vstřikován proto, aby se zajistilo
potřebné promíchání spalin ve spalovací zóně.
V porovnání se spalováním na roštu je tato konstrukce méně složitá vzhledem k relativně
malému tepelnému a mechanickému zatížení. Když porovnáme tuto metodu se systémy
fluidního lože, je zde méně podstatná homogenita částic z hlediska velikosti a nižší riziko
zanášení.
2.3.3.4 Otáčivé fluidní lože
[74, připomínky TWG, 2004]
Tento systém je variantou spalování v probublávaném loži. Nakloněné desky s tryskami,
široké lože se skluzavkami na odtah popela, zrychlené plnění a extrakční šrouby jsou
specifické znaky spolehlivého nakládání s tuhými odpady. Recirkulací spalin dochází k
regulaci teploty žáruvzdorného obložení spalovací pece (lože a volný okraj). To dovoluje
široké rozpětí výhřevnosti paliv, a např. i společné spalování s kaly a předem upravenými
odpady.
2.3.4 Pyrolýza a zplyňovací systémy
2.3.4.1 Úvod do zplyňování a pyrolýzy
[9, VDI, 2002] Od sedmdesátých let jsou vyvíjeny alternativní technologie tepelné úpravy
odpadů. Vcelku jsou používány pro oddělené proudy odpadů a v menším měřítku než
spalování.
Tyto technologie jsou zaměřeny na oddělování reakčních složek, které vznikají v běžných
spalovnách odpadů při regulovaných teplotách a tlacích ve speciálně navržených reaktorech.
(viz tab. 2.1).
Obdobně jako specificky navržené technologie pyrolýzy/zplyňování mohou být přizpůsobeny
provozu v podmínkách pyrolýzy či zplyňování standardní technologie spalování (např.
roštové, ve fluidním loži, otáčivé pece atd.), tzn. podmínkám s omezeným přístupem kyslíku
(sub-stechiometrické) nebo při nižších teplotách. Často jsou systémy pyrolýzy a zplyňování
kombinovány s proudovým spalováním s výrobou syntézního plynu (viz oddíl 2.3.4.4 o
kombinovaných procesech).
Vedle běžných cílů spalování (tzn. efektivní úprava odpadů) existují přídavné cíle procesů
zplyňování a pyrolýzy:
•
•
konverze určitých frakcí odpadu na plyn (zvaný syntézní plyn)
zmírnění požadavků na čištění plynů snížením objemů spalin.
Obojí, jak pyrolýza, tak i zplyňování, se odlišují od spalování v tom, že mohou být použity
k obnově chemické hodnoty odpadu (spíše než energetické hodnoty). Odvozené chemické
produkty mohou být potom v některých případech využity jako surovina pro jiné procesy.
Nicméně, pokud se jedná o odpady, je toto více obvyklé u základních procesů pyrolýzy,
zplyňování a spalování, které jsou kombinovány, často na jednom místě jako součást
integrovaného procesu. V tomto případě je zařízení celkově zaměřené spíše na využití energie
spíše než na využití chemické hodnoty odpadu, jak bývá běžné u normální spalovny.
V některých případech obsahují pevné zbytky z takových procesů škodlivé látky, které by
mohly být ve spalovacím systému převedeny do plynné fáze a následně v procesu účinného
čištění spalin odstraněny jako zbytky z čištění spalin. [64, připomínky TWG, 2003]
Byly vyvinuty následující systémy a návrhy (do různé míry osvědčené a úspěšné
v průmyslovém měřítku):
Pyrolýza – systémy spalování odpadů:
Systém č. 1 Pyrolýza v rotační peci – oddělení koksu a anorganické hmoty – spálení
pyrolýzního plynu
Systém č. 2 Pyrolýza v rotační peci – oddělení inertních materiálů – spálení frakcí bohatých
na pevný uhlík a pyrolýzní plyn
Systém č. 3 Pyrolýza v rotační peci – kondenzace složek pyrolýzního plynu – spálení
plynu, oleje a koksu
Systém č. 4
Pyrolýza na roštu – přímo vedené spalování
Systém č. 5 Pyrolýza na roštu (s následným tavením v peci s produkcí roztaveného pecního
popela o nízkém obsahu kovů) – cirkulující fluidní lože (vyhoření částic a plynu).
Systémy zplyňování odpadů:
Systém č. 1
sušením
Pevné zplyňovací lože – pro beztvaré materiály potřebná předběžná úprava
Systém č. 2 Zplyňovač s kalovou vanou - jako pevné lože, ovšem s vypouštěním
roztaveného pecního popela
Systém č. 3 Zplyňování v proudu unášených částic – pro kapalné, kašovité a jemně
granulované materiály, které lze vstřikovat do reaktoru tryskami
Systém č. 4 Zplyňování ve fluidním loži – cirkulující fluidní lože pro předem upravené
komunální odpady, odvodněné čistírenské kaly a některé nebezpečné odpady
Systém č. 5 Zplyňování v probublávaném loži – obdoba spaloven s probublávaným
fluidním ložem, ovšem funguje při nižších teplotách a jako zplynovač.
Pyrolýza – systémy zplyňování odpadů:
Systém č. 1 Konverzní proces – pyrolýza v rotační peci – odebírání a zpracování tuhé fáze
– kondenzace plynné fáze – následuje zplynovač unášeného pyrolýzního plynu, oleje a koksu
Systém č. 2 Kombinace zplyňování-pyrolýza a tavení – částečná pyrolýza v narážecí peci
s přímým zplyňováním v reaktoru v pevném loži s přídavkem kyslíku (např. Thermoselect).
Za účelem předběžné úpravy odpadů poté spalovaných v jiných průmyslových zařízeních
byly vyvinuty další systémy. Tyto spoluspalovací procesy nespadají do působnosti tohoto
BREFu.
2.3.4.2 Zplyňování
[ 64, připomínky TWG, 2003] Zplyňování je částečné spalování organických látek za vzniku
plynů, které lze použít jako surovinu (pomocí reformních procesů) nebo jako palivo.
[1, UBA, 2001] Existuje nebo je v návrhu několik různých zplyňovacích procesů, které jsou
v zásadě vhodné k úpravě komunálních odpadů, určitých nebezpečných odpadů a sušených
čistírenských kalů.
Důležité je, aby povaha (velikost, konzistence) vstupujícího odpadu vyhovovala určitým
předem definovaným limitům. To často znamená specifickou předběžnou úpravu
komunálních odpadů, např.
pro zplyňovací proces platí tyto speciální charakteristiky:
•
•
menší objem plynu v porovnání s objemem spalin při spalování (při použití čistého
kyslíku až desetinásobek)
Převažující tvorba CO nad CO2
•
•
•
•
•
Vysoké provozní tlaky (u některých procesů)
Akumulace tuhých zbytků ve formě škváry (při vysokých teplotách zplyňování
strusky)
Malé a kompaktní agregáty (obzvláště při tlakovém zplyňování)
Materiálové a energetické zužitkování syntézního plynu
Menší toky odpadních vod z čištění syntézního plynu.
Přehled používaných zplyňovacích reaktorů:
•
•
•
•
Zplyňovač ve fluidním loži (viz obr. 2.17)
Průtokový zplyňovač
Cyklónový (vířivý) zplyňovač
Zplyňovač v pevném loži.
Obr. 2.15: Zobrazení pevného lože a průtokového zplyňovače
Zdroj [ 1, UBA, 2001]
Legenda:
Bunker
bunkr
Steam washing
parní praní
Entry lock
vstupní uzávěr
Dust-tar injection
vstřikování dehtového prachu
Water cooling jacket
vodou chlazený plášť
Preheating zone
předehřívací zóna
Drying
sušení
Degasification
odplynění
Gasification
Incineration zone
Ash zone
Water
Rotary grate
Rotary grate drive
Slag lock
Steam collector
Lock gas
Wash water
Wash cooler
Gas water/Tar dust
Oxygen
Steam
Natural gas (oxygen)
Tar oil fraction
Slurry
Cooling water
Burner
Reactor
Quench water
Quencher
Cracked gas
Soot water
Lock
Slag
zplyňování
spalovací zóna
zóna popela
voda
otáčivý rošt
pohon otáčivého roštu
uzávěr strusky
parní kolektor
uzávěr plynu
promývací voda
chladič promývací vody
voda s obsahem plynu/dehtový prach
kyslík
pára
zemní plyn
frakce dehtového oleje
odpadní kaly
chladicí voda
hořák
reaktor
zhášecí voda
zhášedlo
krakovaný plyn
znečištěná voda
uzávěr
kal
K využití v unášeném proudu, ve zplyňovačích s fluidním ložem nebo v cyklónových
zplyňovačích musí být vstupující materiál jemně granulovaný. K tomu je nezbytná předběžná
úprava, zvláště u komunálních odpadů. Na druhé straně, nebezpečné odpady, jsou –li kapalné,
kašovité nebo jemně granulované, lze zplyňovat přímo.
2.3.4.2.1 Příklady procesů zplyňování
[ 1, UBA, 2001]
V Německu je v současné době v zařízení Sekundaerrohstoffverwerungszentrum (SVZ,
Centrum pro využití druhotných surovin) ve Schwarze Pumpe používán ke zplyňování
tekutých nebezpečných odpadů tzv. zplyňovač s proudem unášených částic.
Tekuté odpady vstupují do reaktoru přes systém hořáků a jsou při teplotách 1600-1800 ºC
transformovány na syntézní plyn. Od r. 1995 bylo v tomto zařízení odstraněno asi 31 000 t
odpadních olejů.
Pro zplyňování v pevném fluidním loži je určena vsázka beztvarého materiálu, který je ale
třeba předběžně vysušit. V zařízení SVZ Schwarze Pumpe GmbH je provozováno šest
zplyňovačů s pevným ložem, určených ke zplyňování směsí odpadu s uhlím. Podíl odpadu ve
vsázce je až 85 %. V reaktorech, z nichž každý má kapacitu 8-14 t/hod, se většinou
zpracovávají tuhé plastové odpady, odvodněné čistírenské kaly a kontaminovaná zemina.
Odpady vstupují do reaktoru přes vstupní uzávěr a jsou při teplotách 500-1300 °C a tlaku 25
barů transformovány s použitím páry a kyslíku (zplyňovací činidlo) na syntézní plyn.
Jedním z vyvíjených zplyňovačů s pevným ložem je zařízení na zplyňování v kalové vaně na
obr. 2.16 níže. Takové zařízení je v současné době zkušebně provozováno, přijímá až 70 %
odpadů při výkonu 30 t/hod. Zplyňovač pracuje při teplotách dosahujících až 1600 °C a kal
je vypouštěn v tekuté formě.
Obr. 2.16: Zplyňovač s kalovou vanou
Zdroj [ 1, UBA, 2001]
Legenda:
waste
waste lock
waste bunker
entry system
gas discharge
wash cooler
gasification zone, appr. 3600 °C
gasification agent
slag tapping appr. 1400 °C
slag quench vessel
ring burner
slag lock
odpad
uzávěr odpadu
bunkr na odpad
plnicí systém
odtah plynu
chladič promývací vody
zóna zplyňování, asi 3600 °C
zplyňovací činidlo
výpusť kalu, asi 1400 °C
nádoba na šokové chlazení kalu
prstencový hořák
uzávěr kalu
slag
kal
V Japonsku je používán proces zplyňování odpadu založený na fluidním loži v kombinaci
s proudovým zplyňováním. (viz obr. 2.17 níže)
Obr. 2.17: Zplyňovač s fluidním ložem s vysokoteplotním tavením strusky
Zdroj [ 68, Ebara, 2003]
Tento proces je navržen k produkci syntézního plynu z plastových obalových odpadů nebo
jiných vysoce výhřevných odpadních materiálů. K hlavním složkám procesu patří zplyňovač
s fluidním ložem a dvoustupňový vysokoteplotní zplyňovač. Fluidní lože umožňuje rychlé
zplynění poměrně různorodého materiálu, peletizovaného k hladkému podávání do zařízení.
Akceptovat je možno několik málo procent nespalitelných složek, dokonce kousky kovu,
neboť popel je z fluidního lože plynule odváděn. Vysokoteplotní zplyňovač je navržen jako
cyklón, který shromažďuje jemné prachové částice na stěnách. Po vitrifikaci jsou kaly
odvedeny, i když s vrstvou vody na povrchu. Oba reaktory jsou provozovány za zvýšeného
tlaku, běžně 8 barů.
V r. 2001 bylo uvedeno do provozu první komerční zařízení s touto technologií
zpracovávající plastové obalové odpady. Kapacita tohoto ukázkového zařízení je 30 t/den.
V r. 2002 zahájilo provoz další zařízení s kapacitou 56 t/den. Vyrobený syntézní plyn se
používá v přilehlé výrobě čpavku. Ve výstavbě jsou další obdobná zařízení.
Byly provedeny pokusy s jinými variantami zplyňovacích procesů a některé procesy pro
různé proudy odpadu byly vyvinuty.
2.3.4.3 Pyrolýza
[ 1, UBA, 2001] Pyrolýza je odplyňování odpadů za nepřítomnosti kyslíku. Během procesu
vzniká pyrolýzní plyn a tuhý koks. Tepelný výkon pyrolýzního plynu je běžně mezi 5 až 15
MJ/m3 pro komunální odpady a mezi 15 až 30 MJ/m3 pro palivo z odpadu. V širším smyslu je
„pyrolýza“ všeobecný pojem zahrnující řadu různých kombinací technologií, které vcelku
sestávají z následujících technologických stupňů:
•
•
•
•
proces doutnání: tvorba plynu z těkavých částic odpadů při teplotách mezi 400-600
°C
pyrolýza: tepelný rozklad organických molekul odpadu mez 500 a 800 °C za vzniku
plynné a tuhé frakce
zplyňování: konverze uhlíkatého podílu zbylého v pyrolýzním koksu při 800 až 1000
°C s použitím zplyňovacích látek (např. vzduchu nebo páry) na procesní plyn (CO,
H2)
spalování: spalování plynu a pyrolýzního koksu (závisí na kombinaci technologií) ve
spalovací komoře.
Pyrolýzní zařízení k úpravě komunálních odpadů je provozováno v Německu, a další zařízení
bylo spuštěno do provozu na konci r. 2003 ve Francii. V Evropě a jinde na světě (především
v Japonsku) existují také projekty pyrolýzy odpadů, zpracovávající určité specifické frakce
dopadů, často po předběžné úpravě.
Zařízení pro pyrolýzu odpadů obvykle zahrnují následující základní výrobní stupně:
1
příprava a mletí: mlýn zlepšuje a normalizuje kvalitu odpadu určeného ke zpracování,
čímž je usnadněn přestup tepla
2
sušení (v závislosti na druhu procesu): oddělená fáze sušení zlepšuje kvalitu surového
procesního plynu s nízkou výhřevností (LHV – lower heating value) a zvyšuje účinnost
interakce mezi tuhou a plynnou fází v rotační peci
3
pyrolýza odpadů, při které se kromě pyrolýzního plynu akumuluje tuhý uhlíkatý
zbytek s obsahem minerálů a organických podílů
4
druhotná úprava pyrolýzního plynu a pyrolýzního koksu kondenzací plynů vedoucí
k extrakci energeticky využitelných olejových směsí a/nebo spalování plynu a koksu
k destrukci organických složek a současnému využití energie.
Obr. 2.18: Struktura zařízení k pyrolýze komunálního odpadu
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
crane system
waste feed
shears
shredded waste
fan
air
pyrolyse gas
hot gas filter
inert materials
metals
water
indirect cooler
pyrolyse coke
reaction products
steam turbine
generator
natural gas
condense
spray scrubber
tissue filter
chimney
jeřábový systém
podavač odpadu
nůžky
drcený odpad
ventilátor
vzduch
pyrolýzní plyn
filtrace horkých plynů
inertní materiály
kovy
voda
nepřímé chlazení
pyrolýzní koks
reakční produkty
parní turbina
generátor
zemní plyn
kondenzace
vypírání s rozprašováním
textilní filtr
komín
Obecně se teplota ve stupni pyrolýzy pohybuje mezi 400 a 700 ° C. Při nižších teplotách (asi
250 ° C) se mohou vyskytnou v určité míře i jiné reakce. Tento proces se někdy nazývá
konverze (např. konverze čistírenských kalů).
Kromě tepelné úpravy některých komunálních odpadů a čistírenských kalů lze pyrolýzy také
využít k:
•
•
•
dekontaminaci půd
úpravě syntézního plynu a použitých pneumatik
úpravě pro látkové využití kabelových odpadů, jakož i kovových a plastických
materiálů.
K potenciálním výhodám procesů pyrolýzy může náležet:
•
•
•
•
možnost využití hodnoty materiálů organických frakcí, např. metanolu
možnost zvýšení výroby elektřiny pomocí plynových motorů nebo plynových turbin
(namísto parních kotlů)
snížení objemu spalin po spalování, čímž lze redukovat do určité míry náklady na
čištění spalin
možnost dodržet, prostřednictvím praní, specifikace pro externí použití vyrobených
uhlíků (např. obsah chlóru)
[64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
2.3.4.3.1 Příklady procesů pyrolýzy
[2, infomil, 2002]
Tento příklad uvádí úpravu tuhých průmyslových kalů a drcených odpadních obalů
barev/chemických látek.
Pyrolýzní jednotka je kombinovaná se zařízením k tepelné úpravě kontaminované zeminy,
kde se syntézní plyn z pyrolýzy používá jako palivo. Pyrolýzní jednotka se skládá ze dvou
paralelních reaktorů. Oba jsou vybaveny šnekovými podavači materiálu. Podávané materiály
obsahují filtrační koláče a sedimenty z jiných místních procesů čištění odpadních vod, jakož i
odpady barev. Průměrný obsah organických materiálů se mění od 25 do 58 % a průměrná
vlhkost je přibližně 25 %.
Při najíždění jsou reaktory zahřívány zemním plynem o teplotě asi 500 ºC. Potom následuje
plnění a zastaví se přívod zemního plynu. Množství přiváděného vzduchu se udržuje pod
stechiometrickou potřebou, a tak dochází ke zplyňování. Zplyňovací teplota je přibližně 9001200 ºC. Kapacita reaktoru dosahuje asi 2x4 t/hod.
Syntézní plyn se šokově zchlazuje v chladicím kondenzátoru. Zbylý syntézní plyn (minimální
výhřevnost přibližně 7 MJ/Nm3) se používá jako palivo v jiné jednotce tepelné úpravy
kontaminované zeminy. Spalování a čištění spalin probíhají podle nizozemských emisních
standardů. Kondenzovaná voda z šokového chlazení je upravována v dekantéru pro
odstraňování uhlíku. Ke zvlhčování reakčních zbytků se používá voda.
Zbytky z reaktoru (teplota asi 500 ºC) procházejí systémem magnetického třídění, kde se
odstraňuje železo z odpadních barev a z obalů. Zbývající frakce se ochlazuje a zvlhčuje
kondenzovanou vodou a ukládá na skládku.
Celkové schéma procesu včetně hlavních hmotnostních toků je znázorněno na obrázku níže:
Obr. 2.19 Schéma procesu v pyrolýzní jednotce ATM
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
Decanter
dekantér
Waste water
odpadní voda
Quench
šokové chlazení (zhášedlo)
Decanter residue
zbytky z dekantéru
Overflow tank
přetoková nádžr
Kiln TRI
Pec TRI
Afterburner TRI
přídavný hořák
Water
voda
Natural gas
zemní plyn
Air
vzduch
Waste input
vstupující odpad
Shredder
šrédr
Mixer
míchadlo
Dryer
sušička
Magnet
magnet
Cooler mixer
chlazení mícháním
Cooler
chladič
Residue
zbytky
Metal scrap
kovový šrot
Start-up burne r
najížděcí hořák
Pyrogas
pyrolýzní plyn
Hlavní výhodou této pyrolýzní jednotky je to, že přebytečná tepelná kapacita obsažená
v upraveném filtračním koláči, sedimentech a odpadech barev může být přímo využita v
jednotce pro tepelnou úpravu znečištěné zeminy. Energetická účinnost je proto přinejmenším
srovnatelná se spalováním odpadu. Dále pak je odstraněna k recyklaci frakce železného šrotu
(15 %), zatímco objem upraveného objemu se sníží o přibližně 50 %. Zbylé zbytky lze
částečně upravovat v samotném zařízení ATM. Režijní náklady se snižují, neboť jsou
společné pro spalovnu velkého množství kontaminované zeminya a kalů z čistírny odpadních
vod a pro čištění spalin.
2.3.4.3.2 Příklad pyrolýzy v kombinaci s elektrárnou
[1, UBA, 2001]
Tento příklad pyrolýzní jednotky je navržen jako přídavné zařízení ke stávající elektrárně.
Skládá se ze dvou linek bubnových pecí, z nichž každá má plánovanou kapacitu 50 000 t
komunálního odpadu/rok. Stávající kotelní jednotka bude doplněna na plnou kapacitu až 10ti
procenty výstupního produktu z pyrolýzních alternativních paliv.
Specifikace zařízení ConTherm:
Při zahřívání za nepřítomnosti kyslíku na teplotu asi 500 °C v zařízení s nepřímo vytápěnou
bubnovou pecí dochází k tepelnému rozkladu připraveného paliva z odpadu. Organické
složky jsou odbourány na plynné uhlovodany. Vzniká koks, pyrolýzní plyn, kovy a inertní
materiály.
Kovy obsažené v přiváděném odpadu jsou přítomny v jejich kovové struktuře a mohou být
odděleny ve vysoce čisté formě. K tomuto účelu je na konci jednotky s bubnovými pecemi
provozována recyklační jednotka, ve které se z tuhých zbytků oddělují jednotlivé frakce.
Zbytek je vytříděn do hrubé (kovy, inertní materiál) a jemné frakce. 99 % uhlíku je obsaženo
v koksu v jemné frakci. Po prosetí je hrubá frakce dopravena do mokré výsypky popela,
ochlazena a ve zpracovatelském závodě roztříděna na železné a neželezné kovy.
Tepelná energie prostupuje v podobě záření a v menší míře konvekcí pláštěm zařízení do
odpadu v bubnové peci. Pyrolýzní bubnová pec je navržena pro ohřev odpadu na teplotu
v přibližném rozmezí 450-550 °C a jeho zplynění v průběhu jedné hodiny. Výsledný
pyrolýzní plyn je složen z:
•
•
•
•
•
vodní páry
oxidu uhelnatého
vodíku
methanu
uhlovodanů vyšších řádů.
Pyrolýzní plyn je odprášen v cyklónu. Usazené částice prachu a uhlíku jsou přidávány
k pyrolýznímu koksu.
Integrace zařízení Con Therm do elektrárny
Elektrárna má maximální tepelný výkon pece 790 MW. Kromě běžných paliv jsou zde také
používána další paliva, např. uhlí, koks, petrolejový koks, pyrolýzní koks a pyrolýzní plyn.
Koks je nejprve plněn do bunkru na uhlí a potom v rozemletém stavu spolu s uhlím
vyfukován do pece s práškovými hořáky. Spalování pyrolýzního produktu probíhá při
teplotách kolem 1600 °C. Během spalování se organická činidla transformují na oxid uhličitý
a vodu. Vzhledem k vysokému poměru obsahu síry k chlóru v neupravených spalinách a
vzhledem ke chlazení (na přibližnou teplotu 120 °C) je zabráněno vzniku nových sloučenin
dioxinů. Všechna jedovatá činidla, která nepřešla do plynného skupenství, zůstávají vázaná
v roztaveném granulátu spolu s recyklovaným vzdušným prachem a mletým inertním
materiálem.
Energetická bilance a určování hmotnost:
Energetická a hmotnostní bilance zařízení ConTherm je znázorněna na následujícím
diagramu:
Obr. 2.20: Energetická bilance a určování hmotnosti v zařízení ConTherm
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
substitute fuel mixture (waste material rich in calorific value)
alternativní palivová
směs(odpadní materiál o velké výhřevnosti)
shredder light fraction
lehká frakce ze šrédrování
BRAM (Brennstoff aus Muell)
palivo z odpadu
DSD (Duales System Deutschland)
německý duální systém recyklace
Industrial waste
průmyslový odpad
natural gas
zemní plyn
combustion air
spalovací vzduch
sum total
celkové množství
pyrolyse drum-type kiln
bubnová pyrolýzní pec
air preheating
předehřívání vzduchu
pyrolyse gas to boiler firing system
pyrolýzní plyn do topného systému kotle
cyclone
cyklón
heat loss
ztráta tepla
inert materials (stones, glass)to reprocessing
inertní materiály (kameny, sklo)
metals to reprocessing
kovy k úpravě
pyrolyse coke to boiler firing system
pyrolýzní koks do topného systému kotle
waste gas drum-type kiln heating odpadní plyn z vytápění v bubnové peci do komína
to chimney
V závislosti na výhřevnosti paliva z odpadu (např. 15-30 MJ/m3) lze snižovat dodávku
primárního paliva, např. uhlí, v rozsahu od 0,5 do 1,0 t černého uhlí na 1 t paliva z odpadu.
Údaje o emisích do ovzduší nebyly dodány.
Náklady:
Kvůli propojení pyrolýzní jednotky s uhelnou elektrárnou a využití pyrolýzních produktů
v elektrárně jsou nová zařízení (a tudíž i kapitálové náklady) závislá na:
•
•
•
příjmu odpadů a skladování (bunkr)
systému bubnové pece s příslušným vytápěním, a
na systému úpravy cenných (zhodnotitelných) látek.
Elektrárna sdílí spalovací jednotku, systém využití odpadního tepla, systém čištění spalin a
komín. Použití výrobního zařízení, strojů a infrastruktury elektrárny vede ke snížení
investičních nákladů a tudíž i úroků. Vedle toho se také snižují náklady na zaměstnance,
provoz a údržbu. Tím dochází i ke snížení nákladů na odstranění 1 t odpadu, které tak mohou
být nižší, než u samostatné spalovny.
[1, UBA, 2001]
2.3.4.4 Kombinované procesy
Tento termín se používá pro procesy, které jsou kombinací různých tepelných procesů
(pyrolýza, spalování, zplyňování).
2.3.4.4.1 Pyrolýza – spalování
[1, UBA, 2001]
Techniky níže uvedené jsou v různém stupni vývoje:
1.
Pyrolýza v bubnové peci s následným vysokoteplotním spalováním pyrolýzního plynu
a pyrolýzního koksu. V Německu nebylo toto zařízení ještě uvedeno do plného provozu.
2
Pyrolýza v bubnové peci s následnou kondenzací plynných dehtů a olejů a
doprovázená spalováním pyrolýzního plynu, pyrolýzního oleje a pyrolýzního koksu při
vysokých teplotách.
3
Pyrolýza na roštu s přímo vedeným spalováním při vysoké teplotě.
Tuhé zbytky z těchto procesů jsou granulovány, což je výhodné pro další zužitkování nebo
odstranění. Čistírenské kaly (odvodněné nebo sušené) mohou být zpracovávány současně
s frakcemi komunálního odpadu.
Proces č. 2 (shora) je v zásadě podobný procesu č. 1, liší se pouze ve dvou hlavních
aspektech:
•
•
pyrolýzní plyny jsou ochlazeny na výstupu z bubnové pece, přičemž se usazují olej,
prach a voda.
po procesu následuje oxidační tepelná úprava při vysokých teplotách ve zvláštní
agregátové peci, kde jsou spáleny pyrolýzní produkty, směs olej-voda-prachová směs,
pyrolýzní koks a pyrolýzní plyn, zatímco tuhé zbytky se transformují na kapalnou
taveninu.
Obr. 2.21: Pyrolýza na roštu přímo spojená s vysokoteplotním spalováním
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Municipal waste
komunální odpad
Bunker
bunkr
Grate system
roštový systém
Incineration air (preheated in the drum-type kiln) spalovací vzduch (předehřátý v bubnové
peci)
Drum-type kiln
bubnová pec
Pyrolyse
pyrolýza
Incineration
spalování
Waste gas
odpadní plyn
Wet declinker
zařízení k odstraňování škváry mokrou cestou
Waste gas to heat utilisation and waste gas cleaning
odpadní plyn k využití tepla a k
čištění odpadních plynů
Slag
škvára
Pyrolýza na roštu přímo spojená se spalováním při vysoké teplotě (viz. obr. 2.21) byla
vyvinuta z běžného roštového spalování s cílem vyprodukovat kapalnou taveninu. Odpady
jsou nejprve pyrolyzovány na roštu přímým ohřevem. Teplo k ohřevu pochází z neúplného
spalování pyrolýzních plynů v čistém kyslíku. Ve druhé fázi produkty pyrolýzy – pyrolýzní
plyn, koks a inertní látky - shoří nebo jsou při vysoké teplotě roztaveny v přímo navazující
bubnové peci. Nashromážděné roztavené zbytky obsahují sklo, kameny, kovy a jiné inertní
materiály a liší se od odpovídajících produktů v procesu č. 1 nahoře.
Obr. 2.22: Proces RCP (Recycled Clean Products – čistá recyklovatelná produkce)
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Charge
dávka
Lock
uzávěr
Dosing apparatus
dávkovací zařízení
Secondary incineration chamber
sekundární spalovací komora
Pyrolyse chamber
pyrolýzní komora
Melting furnace
tavicí pec
Circulating fluidized bed
cirkulující fluidní lože
Oxygen lance
kyslíkový řezací hořák
Fluid bed condenser
kondenzátor fluidního lože
Transformer
transformátor
HSR slag treatment (High Temperature Smelt Redox) úprava kalů vysokoteplotním tavením
pomocí technologie HSR
Granulation
granulace
Crude gas to waste gas cleaning
neupravený odpadní plyn k čištění plynů
Waste heat boiler
kotel na odpadní teplo
Cyclone
cyklón
Metal discharge
odstraňování kovů
Cement grinding addition
přidávání do mletého cementu
Proces RCP (viz obr. 2.22) je obdoba pyrolýzy na roštu s přímým spojením se spalováním při
vysoké teplotě. Roztavený pecní popel je zbaven kovových složek a obohacen ve speciálním
sekundárním stupni úpravy na přísadu do cementu. V Německu je koncepce procesu RCP
v průmyslovém měřítku realizována poprvé zařízení o kapacitě 90 000 t/rok (investiční
náklady asi 88 mil. EUR) napojeném na stávající spalovnu komunálních odpadů
v Bremerhavenu.
Technologie čištění spalin aplikované u třech shora popsaných kombinovaných procesů
pyrolýzy se v zásadě neliší od systémů používaných ve spalovnýách komunálních odpadů.
V zařízení se shromažďují stejné zbytky a reakční produkty. Jejich povaha a složení závisejí
hlavně na zvoleném systému čištění spalin. Nicméně, v kontrastu ke spalování komunálních
odpadů lze prach z filtrů recyklovat v tavicí komoře.
Příklady pyrolýzy – zařízení ke spalování klinických odpadů v Nizozemsku
[2, infomil, 2002]
Nespecifikované klinické odpady jsou pravidelně sbírány z nemocnic a ostatních zařízení
zdravotnické péče včetně lékařských ordinací praktických lékařů, dentistů a veterinářů. Odpad
je sbírán do speciálních 30 neb 60 litrových nádob, které jsou naplněny v příslušných
zařízeních a dále se již neotevírají. Odpad je potom spálen i s nádobami, které současně slouží
jako přídavné palivo. Odpady z nemocnic a zařízení zdravotní péče, které nejsou
specifikované jako klinické, se sbírají a upravují jako běžný komunální odpad.
Sebrané odpady se v místě vzniku skladují v uzavřených dopravních kontejnerech. Nádoby na
odpad se sbírají a přepravují poloautomatickým zůsobem do spalovací jednotky umístěné
v uzavřené budově. Odpad je přiváděn do spalovny přes vzduchovou uzávěru, aby se
zabránilo přívodu falešného spalovacího vzduchu.
Spalování probíhá ve dvoustupňovém procesu (viz obr. 2.23). Ve spodní spalovací komoře
probíhá řízená pyrolýza a následně je odpad, jak postupuje dále, spalování s primárním
vzduchem. Nakonec odpad propadává do vodou plněné výsypky popela, ze které je odebírán
řetězovým dopravníkem.
Spaliny jsou spalovány sekundárním vzduchem a pokud je třeba, také za pomoci přídavného
paliva při teplotách přibližně 1000 ºC. Následně se ochlazují v kotli s nasycenou parou
(teplota páry 225 ºC, tlak 10 bar), v tepelném výměníku a v pračce plynu. Pára je dodávána do
sousední spalovny komunálních odpadů k použití, odkud se vrací v podobě vody určené pro
kotle.
Myčka plynu je dvoustupňový systém k odstraňování kyselých sloučenin. Vyčištěné spaliny
jsou zahřívány (v tepelném výměníku a ve výměníku pára-spaliny předtím, než jsou zavedeny
do rukávového prachového filtru se vstřikovaním adsorbentu (aktivní uhlí a vápno) za účelem
odstranění dioxinů a dále vstupují do denitrifikační jednotky DENOX s technologií SCR.
Koncentrace emisí ze spalin odpovídá nizozemským standardům. Spaliny odcházejí 55 m
vysokým komínem.
Obr. 2.23: Příklad zařízení k pyrolýze klinických odpadů, ZAVIN, Nizozemsko
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
Incineration air and natural gas
spalovací vzduch a zemní plyn
Input clinical waste
vstup klinických odpadů
After burner room
dohořívací komora
Pyrolysis room
pyrolýzní komora
Deslagger
odstruskovač
Boiler
kotel
Ash and slag container
zásobník popela a škváry
To wastewater treatment
k čištění odpadních vod
NaOH
hydroxid sodný
Residue
zbytek
Dust bag filter
prachový rukávový filtr
Acid scrubber
kyselá myčka plynu
Caustic scrubber
vypírání žíravinami
Injection of adsorbents
vstřikování adsorbentu
Natural gas
zemní plyn
SCR-DENOX-reactor
reaktor s technologií SCR-DENOX
Heat exchanger
tepelný výměník
Injection of ammonia
vstřikování čpavku
2.3.4.4.2 Pyrolýza – zplyňování
[1, UBA, 2001]
Můžeme rozlišit dva různé druhy procesů pyrolýzy-zplyňování:
•
•
nespojité (pyrolýza s následným zplyňováním = proces konverze) a
přímo propojené procesy.
Proces konverze:
V procesu konverze mohou být po fázi pyrolýzy odstraněny kovy a případně inertní materiály.
Pyrolýzní plyn a pyrolýzní koks vyžadují v procesu zplyňování opětovné zahřátí, technické a
energetické požadavky jsou náročnější, než je tomu u spojených procesů. Kondenzované
odpadní páry se čistí jako odpadní vody a jsou vypouštěny.
V konverzním procesu je třeba odpad drtit šrédrováním a sušit předtím než jej lze použít pro
první fázi tepelné úpravy. Tato fáze více či méně odpovídá procesu nedokonalého spalování
(doutnání). Následující kroky jsou:
•
•
•
•
pyrolýza v bubnu
odebírání tuhých zbytků
oddělení jemné frakce obohacené uhlíkem
vytřídění kovů a inertní frakce.
Pyrolýzní plyn se zchlazuje, přičemž kondenzují odpadní páry a pyrolýzní olej. Je potom
veden spolu s pyrolýzním olejem. Proudící olej a jemná frakce se zplyňují při vysokém tlaku
a teplotě 1300 °C. Výsledný syntézní plyn se čistí a poté spaluje s využitím energie. Tuhé
zbytky jsou odebírány jako roztavený granulát ve vodní lázni. Z hlediska povahy a množství
se podobají zbytkům z procesů nedokonalého spalování.
Konverzní zařízení k úpravě 100 000 t/rok komunálního odpadu a 16 000 t/rok odvodněných
čistírenských kalů bylo schváleno do provozu v Northeimu v Dolním Sasku (Německo).
Přímým spojením lze dosáhnout vyšší produkce elektřiny, ale kovy a inertní materiály jsou
roztaveny, přičemž pro taveninu není v současné době žádné použití.
Kombinace procesů zplyňování-pyrolýza a tavení:
U takových procesů (viz obr. 2.24) se nedrcené odpady suší v narážecí peci a jsou částečně
pyrolyzovány. Z této pece jsou přímo bez přerušení přesunuty do statického zplynovače
s pevným ložem. Zde jsou zplyňovány (ve spodní části) s přídavkem kyslíku při teplotách
dosahujících až 2000 °C. Čistý kyslík se také přidává do horní části zplyňovacího reaktoru,
aby se oxidací, zplyněním a krakováním zničily zbylé organické látky ve vyrobeném
syntézním plynu.
Je také známo, že v tomto procesu lze upravovat široký okruh druhů odpadů, ale hlavní
použití je pro komunální odpady a průmyslové odpady neklasifikované jako nebezpečné. Je
možno upravovat odpady s nižší výhřevností (6-18 MJ/kg) a s vlhkostí až 60 %. Šrédrované
zbytky autovraků s obsahem chlóru až 3,5 % se zpracovávají v přibližně stejném poměru ke
komunálním odpadům
[69, Thermoselect, 2003].
Syntézní plyn je upravován v procesu čištění odpadních plynů a potom spalován s využitím
energie. Původně tuhé zbytky opouštějí reaktor v tavenině. V průběhu zkušebního provozu se
nashromáždí asi 200 kg pecního popela s přibližně 30 kg kovu/1 t vstupujícího odpadu.
Obr. 2.24: Schematický diagram narážecího pyrolýzního zařízení (ukázka je příklad
zařízení provozovaného firmou Thermoselect)
Zdroj [1, UBA, 2001].
Legenda:
pyrolyse
gasification
synthesis gas cleaning
municipal wastes
synthesis gas
quench/scrubber
melted mass
solid pyrolyse residues
heating
pressure
dedusting
desulphurisation
cooling
secondary gas cleaning
waste gas
synthesis gas utilization
gas engine
incineration
synthesis
loaded absorbents
oxygen
solid pyrolyse residue
fuel gas
ferrous alloys
melt granulate
pyrolýza
zplyňování
čištění syntézního plynu
komunální odpady
syntézní plyn
šokové chlazení/myčka plynu
tavenina
tuhé pyrolýzní zbytky
zahřívání
tlak
odprášení
odsíření
chlazení
čištění sekundárních plynů
odpadní plyn
využití syntézního plynu
plynový motor
spalování odpadů
syntéza
plnění adsorbentů
kyslík
tuhý pyrolýzní zbytek
spaliny
železné slitiny
tavený granulát
Zařízení tohoto typu s kapacitou 108 000 t komunálních odpadů za rok je v současné době
provozováno v Anschbachu. Další zařízení s kapacitou 225 000 t/rok je postaveno
v Karlsruhe v Německu, avšak dosud nedosahuje plánované kapacity. Dvě zařízení tohoto
typu jsou v provozu v Japonsku (2003).
2.3.4.4.3 Zplyňování – spalování
Příklad kombinace zplyňování se spalováním taveného popela ukazuje obr. 2.25 níže:
Obr. 2.25: Kombinace zplyňování ve fluidním loži a vysokoteplotního spalovacího
procesu
Zdroj [68, Ebara, 2003].
Legenda:
fluidised bed gasification
zplyňování ve fluidním loži
ash melting chamber
komora k tavení popela
wash feed
dodávka prací vody
internally circulated fluidised bed
vnitřní cirkulující fluidní lože
fluidising air
fluidizační vzduch
ash discharge
odstraňování popela
slag discharge
odstraňování strusky
Zbytky ze šrédru, plastové odpady nebo drcený komunální odpad se zplynují ve
vnitřním probublávaném fluidním loži při provozní teplotě 580 ºC. Větší inertní částice a
kovy se oddělují od fluidního lože a padají ke dnu. Materiál lože se vracído zplyňovače.
Jemný popel, malé částice zuhelnatělých zbytků a spalitelný plyn je přepravován do
cyklónové komory k tavení popela, kam je přiváděn vzduch, aby se docílilo požadované
teploty k tavení popela (běžně 1350-1450 ºC).
Komora k tavení popela je integrovanou částí parního kotle k využití energie.
Produkty z tohoto procesu jsou kromě elektřiny nebo páry kousky kovů, vitrifikovaná struska
(stabilní s nižší průsakovostí) a koncentrované kovy pocházející ze sekundárního popela.
Na rozdíl od jiných zplyňovacích procesů je tento proces provozován za atmosférického tlaku
a spíše s přívodem vzduchu než kyslíku. Předběžná úprava komunálních tuhých odpadů
(KTO) formou šrédrování je nezbytná ke zmenšení velikosti částic do průměru 300 mm.
Odpady odpovídající této specifikaci je možno již upravovat bez šrédrování. V různých
provozovaných zařízeních se upravují kromě KTO i jiné odpady, jako čistírenské kaly, kostní
moučka, klinické odpady a průmyslová struska a kaly. [68, Ebara, 2003]
2.3.5 Jiné technologie
2.3.5.1 Stupňové a statické nístějové pece
Statické nístějové pece sestávají z nádoby obložené žáruvzdorným materiálem, ve které jsou
odpady spáleny způsobem na pricipu ohniště, často se vstřikováním podpůrných paliv nad
hořící odpady, aby se udržela vhodná teplota. V některých případech slouží jako mechanismy
plnění odpadů jednoduše vstupní vrata (ale tento způsob není běžný v moderních zařízeních
vzhledem k nestabilitě spalovacího procesu zapřičiněné neřízeným vstupem vzduchu) anebo
hydraulické mechanismy, které také slouží k promíchání odpadů. Takové procesy jsou často
provozovány na principu dávkování s odstraňováním popela mezi jednotlivými dávkami.
Mechanismus odstraňování popela je obvykle velmi jednoduchý odtahový systém – ve
starších menších provozech se odstraňování popela provádělo manuálně pomocí škrabáků,
kde však vznikaly problémy se vzduchem vnikajícím do pece. Taková zcela základní
technologie je velmi rozšířena, převážně v podobě malých spalovacích jednotek (< 250
kg/hod), ale dalšímu rozšiřování brání nová legislativa se zřetelem na emise do ovzduší,
vyhoření popela atd. Nové legislativní požadavky nemůžou tyto systémy splňovat ve většině
parametrů. Tyto systémy se používají v některých případech k odstraňování mrtvých těl
zvířat, jejich částí, obalových odpadů a některých klinických odpadů – avšak obecně jen při
nízkých výkonech shora zmíněných.
Stupňové nístějové systémy se vyvinuly ze statických nístějových pecí. Skládají se obvykle ze
dvou až 4 statických nístějových pecí sestavených do sériových stupňů. Odpad je obvykle
protlačován pecí v postupných krocích s použitím hydraulických mechanismů. Protlačováním
a propadáváním odpadů dochází k promíchání a lepšímu spálení. Tyto systémy se stále
uplatňují, a to především v provozech s kapacitou nižší než 1 t/hod. Plnící mechanismy jsou
obvykle zastoupeny uzavíratelnými násypkami nebo hydraulickými dávkovači. Odstraňování
popela je obvykle nepřetržité a může s dávkami vody vytvářet vzduchovou uzávěru a tak
působit jako prevence pronikání vzduchu do pece. Tyto sytémy mohou u některých odpadů
splňovat požadavky moderní legislativy. Stupeň vyhoření odpadů se může lišit a velmi závisí
na druhu odpadu – předběžná úprava šrédrováním běžně pomáhá ke splnění požadovaných
standardů vyhoření.
2.3.5.2 Vícekomorové nístějové pece
Vícekomorové nístějové spalovny se hlavně uplatňují při spalování kalů (např. čistírenských
kalů).
Vícekomorová nístějová pec (viz obr. 2.26) se skládá z válcového izolačního ocelového
pláště, horizontálních vrstev a otáčivé rukávovité šachty s připojenými míchacími rameny.
Pec je obložena žáruvzdornými cihlami. Počet sekcí pro sušení, spalování a chlazení je
určován podle charakteristik zbytkového materiálu. Vícekomorová nístějová pec je také
vybavena spouštěcím hořákem, mechanismem k dávkování kalů a dmychadly (cirkulační,
rukávová šachta a čerstvý vzduch).
Čistírenské kaly jsou podávány k vrcholu pece a klesají dolů přes různé nístěje proti proudu
spalovacího vzduchu, který je přiváděn ode dne pece. Horní nístěj pece poskytuje sušící zónu,
ve které se kaly zbavují vlhkosti, zatímco spaliny se ochlazují.
Obr. 2.26: Základní funkce vícekomorové nístějové pece
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
1 dodávka kalů
2 přídavné palivo
3 atmosférický kyslík
4 odpadní plyn
5 vzduch k ochlazování popela
6 chladicí vzduch
7 popel
8 vícekomorová nístějová pec
9 dohořívací komora
10 najížděcí komora
11 cirkulující dmychadlo
Materiál (kaly) určený ke spalování je dodáván do nejvyšší vrstvy pece. Je zachycován
lopatkami míchadla, rozdělován a protlačován při neustálé rotaci vrstvami pece. V opačném
směru proti kalům jsou vedeny horké spaliny z nejvyšší spalovací vrstvy přes sušící vrstvy.
Kaly se suší spalinami a ohřívají na teplotu vznícení. Cirkulující vzduch je během sušícího
procesu obohacován párou a těkavými částicemi. Poté je veden do nejnižší spalovací vrstvy.
Spalování se především odehrává uprostřed nístěje. Spalovací teplota je omezena 980 ºC,
neboť při teplotách vyšších se popel taví a spéká. Za účelem zabránění průsakům horkých
toxických spalin jsou vícekomorové nístějové pece vždy provozovány v mírném vakuu.
Konverze organických částic kalu na CO2 a H2O nastává při teplotách mezi 850 a 950 ºC.
Pokud nelze dosáhnout požadované spalovací teploty v běžném procesu, používá se
k podpoře spalování spouštěcí hořák. Jako alternativu lze ke kalu přidávat pevné přídavné
palivo. Popel je ve spodní části pece ochlazován protiproudem studeného vzduchu na teplotu
přibližně 150 ºC a poté je odstraňován ve speciálním zařízení. Produkované spaliny jsou
vedeny do dohořívací komory, kde je dodržena doba zdržení 2 sec. Zde dochází k oxidaci
uhlíkatých sloučenin, které nebyly konvertovány.
Vícekomorové nístějové pece mohou být provozovány tak, že spaliny se odstraňují v nejvyšší
sušící vrstvě a odtud jdou do dohořívací komory (např. ve spalovací komoře). Tento postup je
výhodný u takových provozů, kde jsou již k dispozici kotelny, a je tak usnadněna doprava
spalin do těchto kotelen.
Základní provozní parametry jsou uvedeny v následující tabulce:
provozní parametry
Odpařovací kapacita
Konverze tepla ve
spalovacích vrstvách
Konečná teplota spalování
Doba zdržení, volný prostor
a dohořívací zóna
Předehřátí atmosférickým
kyslíkem
jednotky
Kg/m2h
GJ/ m2h
hodnoty
25-45
0,4-0,6
ºC
Sec.
850-950
Min. 2
ºC
Max. 600
Tab. 2.8: Provozní kritéria pro vícekomorové nístějové pece
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Na obr. 2.27 níže je znázorněn praktický příklad spalovny čistírenských kalů o kapacitě
80 000 t/rok.
Obr. 2.27: Příklad spalování čistírenských kalů ve vícekomorové nístějové peci
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
Process cooler
procesní chladič
Quench
šokové chlazení
Rotation washer
rotační pračka
Flow absorber
proudový absorbér
Jet washer
trysková pračka
Chimney
komín
Suction draft
odtah spalin sáním
Sludge bunker
kalový bunkr
Sludge transport
doprava kalů
Liquid residues
kapalné zbytky
Doubledeck furnace
dvoupatrová pec
After-burner chamber
dohořívací komora
Dust discharge
odtah popela
Zařízení na obrázku shora se skládá z následujících částí:
•
•
•
•
Vícekomorová nístějová pec
Dohořívací komora
Kotel na odpadní vodu k využití tepla
Vícestupňové čištění spalin.
Nahromaděné čistírenské kaly se kondicionují, což znamená konverzi do podoby vhodné
k filtrování za použití aditiv nebo jiných prostředků. Kaly se co možná nejvíce vysuší
v komorových filtračních lisech a potom přechodně uskladňují v bunkru. Odtud se kaly
přepravují k uložení v korečkách pomocí korečkových nakladačů. Tyto korečky mají každý
kapacitu přibližně 1,5 t. Kaly se nakládají z korečků do plnicího kontejneru v nejvyšší vrstvě
spalovny a jsou nepřetržitě nakládány do pece. Za 1 hod. může být zpracováno až 12 t
čistírenských kalů. To představuje obsah osmi korečků.
2.3.5.3 Vícekomorová nístějová pec s fluidním ložem
Několik vrstev je instalováno do volného prostoru stacionárního fluidního lože tak, aby byly
kaly předsušeny spalinami. Při použití tohoto procesu předběžného sušení se ve skutečném
fluidním loži odpaří pouze malé množství vody, což znamená, že povrch roštu a celé pece
může být omezen.
Rovnoměrné spalování je ve vícekomorové nístějové peci s fluidním ložem podporováno
optimalizací dodávek vzduchu, přidáváním písku a odpařováním ve vrstvách a ve fluidním
loži. Lze se vyhnout vyšším teplotám (rozdíly teplot na vrcholu a u dna pece) a tím dosáhnout
snížené tvorby oxidů dusíku.
Obr. 2.28: Základní funkce vícekomorové nístějové pece s fluidním ložem
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
1 dodávka kalů
2 přídavné palivo
3 atmosférický kyslík
4 odpadní plyn
5 chladicí vzduch
6 předsušovací zóna
7 spalovací zóna
8 fluidní lože
9 dohořívací komora
10 startovací spalovací komora
11 cirkulující dmychadlo
12 inspekční okénko
13 předehřívač vzduchu
2.3.5.4 Modulární systémy
[Bontoux, 1999 #7]
Spalování odpadů se může provádět podle potřeby v menších zařízeních určených pro:
•
•
specifické druhy odpadů nebo
specificky upravené odpady.
Tyto specializované způsoby spalování odpadů jsou často uskutečňovány v komerčních nebo
průmyslových zařízeních, která jsou přizpůsobena určitým zakázkám a která obvykle přijímají
konzistentní proudy odpadů. Vzhledem k tomu obvykle mají tato zařízení užitek
z optimalizovaných provozních podmínek a zpracovávají mnohem menší množství odpadu
v tunách než hromadné spalovny.
Jedním z návrhů používaných při nedostatečném přístupu vzduchu je dvoustupňová spalovna,
ve které jsou odpady částečně spalovány a pyrolyzovány na předním konci nístěje za vzniku
zuhelnatělých zbytků, které plně vyhoří na zadním konci nístěje.
V takových systémech se zpracovávají nejrůznější odpady v závislosti na tom, jak je pec
navržena. (Energos 2002) Kromě použití při zpracování proudu specifických průmyslových
odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné (např. odpady papíru a obalů, odpady z ryb) se
modulární polo-pyrolyzní procesy také úspěšně uplatňují u předběžně upravených
(šrédrovaných) komunálních odpadů. V Evropě jsou provozována zařízení s kapacitou
v rozmezí od 35 000 do 70 000 t ročně. Je známo, že tato zařízení udržují emise NOx pod
hodnotou 100 mg/m3, nikoli na základě specifických opatření ke snížení emisí, ale především
vlivem pečlivé pozornosti věnované návrhu a kontrole procesu spalování. Zatímco náklady na
jednotku odstraňovaných odpadů u hromadných spalovacích zařízení této velikosti jsou
vcelku velmi vysoké, náklady v systémech, kde jsou upravovány specifické proudy odpadů,
jsou výrazně nižší v důsledku kombinace následujících faktorů:
•
•
lze použít jednoduchých systémů čištění odpadních plynů v malém měřítku, neboť je
zde menší obměna druhů spalin
umístění provozů v blízkosti uživatelů tepla zvýší dodávky energie a příjmy, které
mohou potom kompenzovat vstupní náklady na odstranění odpadů.
2.3.5.5 Spalovací komory na kapalné a plynné odpady
Spalovací komory jsou navrženy specificky pro spalování kapalných a plynných odpadů,
jakož i odpadů rozptýlených v kapalinách (viz obr. 2.29). Obecná aplikace spalovacích komor
je v chemickém průmyslu, kde jsou spalovány kapaliny a procesní plyny. Z odpadů
obsahujících chlór může být k dalšímu použití regenerována kyselina chlorovodíová.
Všechny dohořívací komory ve spalovnách nebezpečných odpadů jsou v podstatě spalovací
komory. V jednom zařízení (Ravenna, Itálie) je dohořívací komora tak velká, že v ní může
docházet k úplnému tepelnému procesu.
Provozní teploty se obvykle volí tak, aby byla zabezpečena potřebná destrukce odpadů
přiváděných do komory. V některých případech se pro specifické proudy odpadů používají
katalytické systémy, které jsou provozovány při snížených teplotách 400-600 ºC. U
nekatalytických systémů jsou obecně voleny teploty přesahující 850 ºC. Podpůrná paliva se ve
velké míře používají k tomu, aby se udržely stálé spalovací podmínky. Využité teplo lze
uplatnit při dodávkách horké vody/páry prostřednictvím kotelen.
Obr. 2.29: Princip spalovací komory pro kapalné a plynné odpady
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
Vapor vents
Incineration air (secondary)
Liquids, vapors, support fuel
Atomizing media
Sight port
Pilot fuel
Air
Igniter aspirator
Incineration air (primary)
Burner
Windbox
Air purge
Camera
To boiler or quench
Refractory
parní ventily
spalovací vzduch (sekundární)
kapaliny, páry, podpůrné palivo
rozprašování médií
průhledová kontrola
kontrolní plamen
vzduch
zapalovací sací hořák
spalovací vzduch (primární)
hořák
větrák
čištěný vzduch
kamera
ke kotli nebo šokovému chlazení
žáruvzdorná vyzdívka
2.3.5.6 Cykloidní spalovací komora pro čistírenské kaly
Cykloidní spalovací komora byla původně vyvinuta ke spalování starého koksu pocházejícího
z čištění spalin ze zařízení ke spalování odpadů, ale v současné době se též používá k tepelné
úpravě čistírenských kalů. Optimální velikost částic potřebná ke vznícení paliva se pohybuje
mezi 1 a 5 mm. Proto lze používat pouze suché granule čistírenských kalů.
Granule paliva propadávají působením gravitace radiální skluzavkou, navrženou jako kovová
vzduchem chlazená násypka, do spodní části spalovací komory. Atmosférický kyslík je
vháněn do spalovací komory v různých hladinách vzduchu: primární vzduch vstupuje do pece
ze směru pod spodní částí násypky a sekundární vzduch je vstřikován tangenciálními tryskami
nad podávané palivo. Poměr primárního a sekundárního vzduchu se liší podle specifických
charakteristik paliva.
Spalování čistírenských kalů vyžaduje rovnoměrné rozdělení teplot mezi 900-1000 ºC v
prostoru celé spalovací komory. Při použití této metody se udržuje teplota popela pod bodem
jeho tání. Popílek se ze spalovací komory odstraňuje spolu se spalinami. Hrubá zrna materiálu
cirkulují v tangenciálním proudu, dokud nejsou spálena do bodu, kdy mohou být odstraněna
jako jemná zrna. Neupravený popel, zbylý koks nebo kovové části jsou odstraňovány
v sestupném směru pomocí systému uzávěr.
Obr. 2.30: Znázornění cykloidní pece
Zdroj [1, UBA, 2001]
2.3.5.7 Příklad procesu spalování kapalných a plynných odpadů s obsahem chlóru a
s využitím HCl
[1, UBA, 2001] Proces zahrnuje:
•
•
•
•
Spalovací komoru
Parní generátor
Čištění spalin kombinované s využitím HCl
Spalinový komín (viz obr. 2.3.1)
Zařízení upravuje kapalné a plynné chlorované odpady s využitím odpadního tepla a produkcí
kyseliny chlorovodíkové.
Teplo se převádí na páru v parním generátoru (212 ºC, 20 barů) a přepravuje k distribuci.
Určitý podíl spalin produkovaných během spalování se oddělí k produkci co
nejkoncentrovanější kyseliny chlorovodíkové v zařízení k čištění spalin. Odstranění a využití
kyseliny chlorovodíkové probíhá v zařízení běžně.
Plynné zbytkové sloučeniny (spaliny) se plní do regeneračního zařízení přepravním potrubím.
Každý tok spalin je před spálením veden přes samostaný usazovací kontejner. Kapalné částice
se od toku spalin oddělují v tomto usazovacím kontejneru. Přísunové dráhy jsou vybaveny
příslušnými zpětnými bezpečnostními kontrolami se zřetelem na druh spalin. Počet
přísunových cest závisí na kontrolních mechanismech. Při měření objemu protékajících spalin
je zohledněn tlak a teplota. Spaliny jsou plněny do spalovací komory pomocí tlakového
regulátoru s kontrolou maximálního tlakového limitu. Kromě toho jsou všechny dráhy spalin
do spalovací komory vybaveny automatickými ventily, které se uzavírají v případě nebezpečí.
Obr. 2.31: Diagram zařízení k extrakci HCl ze zbytkových plynů a kapalných
halogenovaných odpadů
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
Burner
hořák
Waste gas
odpadní plyn
Liquid
kapalné odpady
Natural gas
zemní plyn
Incineration chamber
spalovací komora
Furnace pipe boiler
vytápěcí trubkový kotel
Acid washer
kyselé praní
Alkaline washer
alkalické praní
Suction draft
odtah spalin sáním
Chimney
komín
Steam
pára
HCl
kyselina chlorovodíková
Wastewater
odpadní vody
Přepravní potrubí pro kapalné odpady je také vybaveno automatickými bezpečnostními
ventily. Všechny kapalné odpady jsou vedeny do hořáku určeného pro více materiálů
situovaného v přední části spalovací komory. Vypařování těchto kapalin probíhá působením
tlaku a/nebo páry, které jsou vháněny do hořáku ze směru pod samostatným měřícím
zařízením ke kontrole množství plynu. Kromě toho jsou různé proudy spalin vedeny
připojenými bodci do vícemateriálových hořáků. Každý z těcho bodců obsahuje soustředné
trubky. Několik proudů spalin lze tak samostatně přivádět do spalovací komory. Za účelem
chlazení a prevence koroze jsou bodce nepřetržitě sprejovány vzduchem z vnějšího kruhového
otvoru.
K najíždění zařízení a k udržení požadované teploty ve spalovací komoře je nutná primární
energie (zemní plyn). Ta je také dodávána do vícemateriálového hořáku prostřednictvím
samostatného dmychadla. Proud zemního plynu je usměrňován kontrolním kvantitativním
měřením a je veden do hořáků pomocí tlakového regulátoru s ohledem na teplotu ve spalovací
komoře. Zemní plyn je také potřebný k zažehnutí plamene, který zapálí multimateriálový
hořák. Na přívodu zemního plynu k vícemateriálovému hořáku a k zažehnutí plamene se
nacházejí dva automatické bezpečnostní ventily s automatickým uzavíráním i otevíráním.
K monitorování plamene hořáku jsou nainstalovány dva nezávislé výstražné systémy (UV a
IČ). Kromě toho lze plamen hořáku kontrolovat v inspekčním okénku a pomocí televizní
kamery instalované na zadní stěně kotle na odpadní teplo. Množství vzduchu se zaznamenává
na příslušných měřidlech podobně jako tlak pocházející z dmychadla.
Válcová spalovací komora ja navržena tak, aby odpady měly dostatečnou dobu zdržení a tím
bylo zaručeno dokonalé spálení s ohledem na provozní teplotu normálního provozu vyšší než
1 100 ºC. Spalovací komora je navržena pro teplotu 1 600 ºC. Provozní teplota se nepřetržitě
monitoruje pomocí termickýchprvků. Vzhledem k této vysoké teplotě je celá spalovací
komora až ke vstupu do parního kotle obložena žáruvzdornými cihlami. Plášť spalovací
komory je z kotlového plechu. Mokré praní spalin probíhá ve dvou pracích věžích se
současnou regenerací technicky opětovně použitelné kyseliny chlorovodíkové o nejvyšší
koncentraci. Rozmístění chlorovaných odpadů usnadňuje využití přibližně 5-20 % kyseliny
chlorovodíkové.
2.3.5.8 Příklad procesu spalování vysoce chlorovaných kapalných doapdů s recyklací
chlóru
[2, infomil, 2002]
Tato spalovací jednotka pro vysoce chlorované kapalné odpady (chlorované uhlovodíky) je
situována v průmyslové zóně. Celková kapacita zařízení je asi 36 000 t/rok. Zpracovávané
odpady pocházejí jednak z místa produkce a jednak od externích zákazníků. Odpady jsou
omezeny se zřetelem na jejich obsah tuhé složky (< 10 g/kg), fluoru, síry a těžkých kovů.
Zpracovávány jsou i PCB.
Spalování probíhá ve dvou pecích při teplotě 1450-1550 ºC (doba zdržení plynů 0,2-0,3 sec.).
Tato teplota může být normálně udržována bez přídavného paliva. Aby se potlačila tvorba
chlóru, je do zařízení vstřikována voda. Po opuštění pece procházejí spaliny sekcí šokového
chlazení, ve které se teplota sníží na přibližně 100 ºC. Nerozpuštěná hmota a soli těžkých
kovů se odstraňují z cirkulující kapaliny v cisterně šokového chladiče. Spaliny pokračují při
stejné teplotě přes adiabatický (tepelně neprostupný) absorbér. Recyklovaná kyselina
chlorovodíková se destiluje při zvýšeném tlaku a teplotě, načež dojde k ochlazení plynu na 15 ºC a tím snížení obsahu vody prakticky na nulu. Recyklovaná odvodněná HCl je znovu
zpracována v závodě na výrobu monomeru vinylchloridu.
Spaliny dále procházejí alkalickou pračkou plynů a přes filtr s aktivním uhlím (absorpce
dioxinů). Nepřetržitě se analyzují těkavé organické látky, HCl, NOx, O2, CO a prach.
Koncentrace dioxinů a PCB v emisích je pod 0,1 ng TEQ/Nm3 (ekvivalent toxicity). Ostatní
emise do ovzduší jsou ve shodě s holandskými limity emisí.
Odpadní voda ze šokových chladičů a prací jednotky se čistí ve fyzikálně-chemické jednotce
a v čistírně biologických odpadních vod. Obsah dioxinů je < 0,006 ng TEQ/l. Obsah PCB je
pod limitem detekce (< 10 ng/l).
Schéma procesu je znázorněno na obr. 2.32.
Obr. 2.32: Procesní schéma jednotky k recyklaci chlóru provozované firmou Akzo
Nobel
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
water
natural gas
comb. air
CHC byproduct
byproduct acceptance and storage
combustion and quenching
isothermal and adiabatic absorption
C.W. (cooling water)
flue gas scrubber
anhydrous HCl to VCM- plant
steam
UREA
to biotreatment
distillation
drying and compression
waste water pretreatment
voda
zemní plyn
spalovací vzduch
vedlejší produkty chlorovaných uhlovodíků
příjem a skladování vedlejších produktů
spalování a šokové chlazení
izotermická a adiabatická absorpce
chladicí voda
myčka spalin
odvodněná kyselina chlorovodíková do provozu
VCM
pára
močovina
k biologické úpravě
destilace
sušení a komprese
předběžná úprava odpadních vod
Hlavní výhodou této určené spalovací jednotky je to, že v ní lze recyklovat chlór. Také
v tomto případě se snižují režijní náklady v důsledku toho, že jednotka je součástí většího
chemického provozu.
2.3.5.9 Spalování odpadních vod
[1, UBA, 2001]
Odpadní vody lze čistit při spalování materiálů obsahujících organickou složku. Jde o
speciální technologii předběžné úpravy průmyslových odpadních vod, kdy organické a někdy
anorganické materiály v odpadních vodách chemicky oxidují pomocí atmosférického kyslíku,
přičemž se za vysokých teplot odpařuje voda. Pojem „oxidace v plynné fázi“ je používán
k odlišení tohoto způsobu spalování od jiných technologií, např. mokré oxidace. Proces
oxidace v plynné fázi se používá, když nelze opětovně použít organické složky obsažené ve
vodě, nebo když jejich využití není ekonomické či nelze aplikovat nějakou jinou technologii.
Spalování odpadních vod je exotermický proces. Nezávislé spalování může probíhat jen
pokud je organické zatížení dostatečné k tomu, aby došlo k nezávislému odpařování vodního
podílu a k přehřátí. Proto se v zařízeních ke spalování odpadních vod běžně vyžaduje použití
podpůrných paliv pro odpady s nízkým podílem organické složky. Požadavky na přídavnou
energii mohou být menší, pokud se sníží obsah vody v odpadu. Toho lze dosáhnout
umístěním představné nebo vícestupňové kondenzační jednotky. Kromě toho lze instalovat
jednotku pro využití tepla (kotel), určenou k využití páry ke kondenzaci z produkovaného
tepla v peci.
V závislosti na konkrétním podílu organické a anorganické složky v odpadní vodě a na
měnících se místních podmínkách jsou navržené provozy velmi odlišné.
Odpadní voda a palivo jsou vstřikovány pomocí hořáků nebo bodců do několika míst ve
spalovací komoře. Do několika míst je také dodáván atmosférický kyslík (primární vzduch =
atmosférický kyslík v kombinaci s palivem, sekundární vzduch = smíšený vzduch).
Příklad spalovny odpadních vod s odpařováním odpadní vody (zahušťování) je uveden níže
na následujícím obrázku [74, připomínky TWG, 2004]
Obr. 2.33: Příklad spalovny odpadních vod s jednotkou (zahušťovací) k odpařování
odpadní vody
Zdroj: [1, UBA, 2001]
Legenda:
tank storage
neutralisation
vapour compressor
condensation
molten salt
container for concentrates
wet extraction concentration
waste water boiler
quench
suction draft
chimney
incineration chamber
salt removal
condensation electrical filter
waste water collection container
zásobní cisterna
neutralizace
parní kompresor
kondenzace
tavení soli
kontejner na koncentrát
zahušťování extrakcí mokrou cestou
kotel s odpadní vodou
šokové chlazení
odtah sáním
komín
spalovací komora
odstranění solí
kondenzace v elektrostatickém odlučovači
kontejner ke shromaždování odpadní vody
Příklad zařízení ke spalování žíravých odpadních vod
[2, infomil, 2002]
Žíravé vody jsou specifickým proudem odpadních vod z výroby mono-styren propylenoxidu.
Tyto vody jsou produkovány v několika pracích stupních procesu. Obsahují asi 10-20 %
organických složek a jsou vysoce zatíženy sodíkem (především NaCl).
Jak vysoce organická frakce, tak i sodík způsobují potíže nebo dokonce znemožňují
biologické čištění odpadních vod. Energetická hodnota těchto vod je příliš nízká pro použití
spalování bez podpůrných paliv, a proto je nutno aplikovat spoluspalování s podpůrným
palivem. Vysoký obsah sodíku a velký objem vod mohou být příčinou potíží při
spoluspalování ve spalovnách komunálního odpadu.
Použitelnými technologiemi úpravy jsou oxidace mokrou cestou a spalování. K tomuto účelu
se používají čtyři statické vertikální spalovny v systému plnění shora dolů. Odpad s nízkou
výhřevností (žíravé vody s 10-20 % organických látek) může být veden přes odparku s
„padajícím filmem“. Tato odparka pracuje při extrémně nízkém tlaku páry přicházející
z ochlazované stěny spalovny a spalovna tak spotřebovává méně paliva.
Zbytkové kapalné odpady a vyrobená pára se spalují se zemním plynem a/nebo vysoce
výhřevným kapalným palivem (odpadní nebo palivové oleje). Výsledné spaliny jsou částečně
chlazeny na membránové stěně za vzniku páry o tlaku 27 barů. Následně jsou spaliny šokově
zchlazovány, přičemž se vyčistí od solí sodíku a jiných ve vodě rozpustných nečistot.
V sekci využití tepla je do spalin rozprašována recirkulující voda. Tato voda
v odlučovači par za vzniku asi 30 t páry za hodinu na provozní jednotku.
vzplane
Po využití tepla procházejí spaliny proudovým Venturi odlučovačem a přes elektrostatický
filtr k vypírání mokrou cestou, kde se odstraní aerosoly a prach.
Spalovna je provozována při teplotách 930-950 °C při mírně obohaceném vzduchu (3-4 %
O2). Podle koncentrace organické složky je průtok žíravé vody 10-15 t/h na provozní
jednotku.
Voda ze zařízení k šokovému chlazení je čištěna v ionexovém loži. Zde se odstraňují těžké
kovy. Na speciálním ionexovém loži se koncentruje molybden (katalyzátor v procesu výroby
mono-styren propylenoxidu) v podobě vhodné k opětovnému použití.
Hlavní výhodou spaloven je možnost spalovat velká množství nízko výhřevného odpadu
s vysokým obsahem solí.
Následující diagram ukazuje příklad zařízení pro tento proces:
Obr. 2.34: Procesní schéma zařízení k čištění žíravých vod provozovaného firmou AVR
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
natural gas
fuel
cushion tank
preheater
boiler feed water
27 bar steam
incinerator
centrifugal separators
vacuum steam
flash chamber
molybdenum and heavy metal recovery
wet electrostatic precipitator
combustion air blower
heat recovery column
solids
blowdown
sump
draft water
scrubber
destilled water
Venturi pompen
stack
high voltage unit
zemní plyn
palivo
nízkotlaková cisterna
předehřívač
dodávka vody do kotle
tlaková pára 27 barů
spalovna
odstředivé odlučovače
podtlaková pára
odlučovač par
recyklace a těžkých kovů
mokrý elektrostatický odlučovač
dmychadlo spalovacího vzduchu
kolona pro využití tepla
tuhé látky
odkalování
odpadní nádrž
přívod vody sacím potrubím
pračka plynu
destilovaná voda
Venturi čerpadlo
komín
generátor vysokého napětí
2.3.5.10 Plazmové technologie
Plazma je směs elektronů, iontů a neutrálních částic (atomů a molekul). Tento ionizovaný,
vodivý plyn s vysokou teplotou může vzniknout interakcí plynu a elektrického nebo
magnetického pole. Plazma je zdrojem reaktivity, přičemž rychlé chemické reakce jsou
podpořeny vysokými teplotami.
Plazmové procesy vyžadují vysoké teploty ( 5000-15000 °C), které doprovázejí konverzi
elektrické energie na teplo za vzniku plazmy. Náleží k nim průchod silného elektrického pole
proudem inertního plynu.
V těchto podmínkách se nebezpečné znečišťující látky, jako např. PCB, dioxiny, furany,
pesticidy atd., při vstřikování do plazmy rozbíjejí na atomické složky. Proces je využíván
k úpravě organických látek, PCB (včetně vybavení v malém měřítku) a HCB
(hexachlorbenzen). V mnohých případech může být potřebná předběžná úprava.
Je nutný systém úpravy zbytkových plynů v závislosti na druhu odpadu a zbytkové odpady ve
formě tuhých látek nebo popela se vitrifikují. Účinnost destrukce u této technologie je
poměrně vysoká, > 99,99 %. Plazmová technologie je oficiální komerční technologie,
nicméně zřejmě velice komplexní proces je drahý a provozně náročný.
Horké plazma lze vytvořit průchodem DC nebo AC elektrického proudu plynem mezi
elektrodami, pomocí radiomagnetického pole bez elektrod nebo pomocí mikrovln. Níže jsou
představeny různé druhy plazmových technologií:
1. plazmový elektrický oblouk v argonu
Jedná se o „létající“ plazmový proces, což znamená, že odpady se mísí přímo se
vstřikovaným argonovým plazmatem. Argon byl vybrán jako plazmový plyn, protože je
inertní a nereaguje se složkami plamene.
Účinnost destrukce a odstranění (DRE) sloučenin poškozujících ozónovou vrstvu přesahuje
99,998 % (120 kg/h) při elektrickém příkonu 150 kW.
Výhodou této technologie oproti některým jiným plazmovým systémům je to, že vykazuje
vysokou účinnost destrukce jak chlorofluorouhlovodíků (CFCs) tak i halonů v komerčním
měřítku pro víceleté období. Dále vykazuje nízké emise polychlorovaných dioxinů a furanů.
Celkové zatížení emisemi znečišťujících látek je též nízké vzhledem k relativně malému
objemu spalin v tomto procesu. Také velmi vysoká hustota energie vede k velmi kompaktním
procesu, který lze snadno přemisťovat.
2. indukčně vázané plazma radiových vln (ICRF)
V aplikacích ICRF se používá plamen indukčně vázaného plazmatu a energetické propojení
plazmatu se uskutečňuje prostřednictvím elektromagnetického pole indukční cívky.
Skutečnost, že nejsou použity elektrody, umožňuje aplikaci velkého rozsahu druhů plynů
včetně inertních, atmosféry redukční nebo oxidační a větší spolehlivost než plazmové procesy
v elektrickém oblouku.
ICRF plazmový proces vykazuje extrémní účinnost DRE (99,99 %), přičemž
chlorofluorouhlovodíky odbourává s účinností 50-80 kg/h.
Proces zavedený v komerčním měřítku dosahuje vysoké hodnoty destrukce CFC a nízké
hodnoty emisí znečišťujících látek. ICRF plazmový proces nevyžaduje použití argonu a může
proto být levnější než jiné obdobné systémy. kromě toho nízký objem produkovaných plynů
znamená i nižší celkové emise znečišťujících látek.
3. AC plazma
AC (alternating current –střídavý proud) plazma se přímo vytváří pouze zavedením střídavého
proudu o frekvenci 60 Hz, ale v jiném ohledu je obdobou indukčně vázaného RF plazmatu.
Systém je z hlediska elektrických a mechanických charakteristik jednoduchý a tudíž žádaný a
velice spolehlivý. Proces nevyžaduje argon a je vhodný pro široký okruh pracovních
plazmových plynů včetně vzduchu nebo páry, přičemž odolává kontaminaci olejem v látkách
poškozujících ozónovou vrstvu.
4. plazmový elektrický oblouk v oxidu uhličitém
Plazma vznikající při vysoké teplotě pomocí silného elektrického výboje v inertním
atmosférickém plynu, např. v argonu. Když už je plazma vytvořeno, udržuje se v
prostředí normálního stlačeného vzduchu nebo určitých atmosférických plynů podle typu
požadovaných výstupů z procesu.
Teplota plazmatu značně převyšuje 5000 °C v okamžiku vzniku, kdy započne přímé
vstřikování kapalného nebo plynného odpadu. Teplota v horním reaktoru je kolem 3500 °C a
klesá postupně v reakční zóně až k přesně řízené teplotě kolem 1300 °C.
Zvláštní rysem tohoto plazmového procesu je použití oxidu uhličitého, vznikajícího při
oxidační reakci k udržení stavu plazmatu.
Proces má vysokou účinnost DRE pro sloučeniny obsažené v žáruvzdorných materiálech.
Hodnoty celkových emisí sledovaných znečišťujících látek jsou nízké, především z důvodu
malého objemu spalin produkovaných při procesu.
5. mikrovlnné plazma
Proces vstřebává mikrovlnnou energii o frekvenci 2,45 GHz ve speciálně navržené koaxiální
dutině za vzniku tepelného plazmatu při atmosférickém tlaku. K iniciaci plazmatu se používá
argon, avšak jinak proces žádný plyn k udržení plazmatu nevyžaduje.
Koeficient DRE pro proces mikrovlnného plazmatu převyšuje 99,99 %, přičemž jsou
v procesu ničeny chlorofluorouhlovodíky CFC-12 rychlostí 2 kg/hod.
Proces má vysokou destrukční účinnost a jsou v něm ve velmi krátkém čase dosaženy vysoké
provozní teploty, čímž poskytuje provozní flexibilitu a zkrácení doby potřebné k odstávce
z důvodu údržby.
V procesu nevzniká potřeba použití inertního plynu a tím se zvyšuje energetická účinnost,
snižují provozní náklady i objem produkovaných spalin. Kromě toho je proces velice
kompaktní.
6. plazmový elektrický oblouk v dusíku
Tento proces využívá nepřenosného plazmového plamene při stejnosměrném proudu mezi
vodou chlazenými elektrodami a v atmosféře dusíku jako pracovního plynu vytvářejícího
tepelné plazma. Proces byl vyvinut v r. 1995 a v současné době jsou zavedeny komerční
systémy.
Účinnost destrukce je 99,99 %, přičemž se týká chlorofluorouhlovodíků (CFC),
hydrochlorofluorouhlovodíků (HCFC) a hydrofluorouhlovodíků (HFC) a její rychlost je10
kg/h.
Hlavní výhodou této technologie je velmi kompaktní vybavení z hlediska velikosti.
Systém vyžaduje prostor pouze 9 m x 4,25 m k instalaci zařízení včetně prostoru pro
odlučovače a odvodňování vedlejších produktů (CaCl2 a CaCO3). Proto je systém možno
provozovat v nákladních vozidlech cestou k místu vzniku odpadu, tj. v mobilních jednotkách
(úprava on-site).
2.3.5.11 Různé techniky spalování čistírenských kalů
Typické procesní podmínky spalování čistírenských kalů:
Kromě čistírenských kalů jsou často spalovány jiné odpady z procesů čištění odpadních vod,
např. pěna, nadsítné a extrahované tuky.
Provozy přijímající částečně vysušené kaly vyžadují méně přídavných paliv než provozy
určené pro surové kaly. Hodnoty tepelné energie kalů pro samospalování jsou mezi 4,8 MJ/kg
až 6,5 MJ/kg. Surové kaly dosahují hodnot od 2,2 do 4,8 MJ/kg. Přibližná mezní hodnota pro
samospalování je 3,5 MJ/kg. Potřebu přídavného paliva je možno omezit zavedením systémů
s účinným využitím vnitřní energie, např. využitím tepla spalin k ohřátí spalovacího vzduchu
a/nebo použitím odpadního tepla k sušení kalů.
Použité oleje jsou hlavním používaným přídavným palivem ve spalovnách jednodruhových
kalů. Rovněž se používají topné oleje, zemní plyn, uhlí, rozpouštědla, kapalné a tuhé odpady a
kontaminovaný vzduch. Kontaminované plyny se upřednostňují při spalování aktivovaných
kalů.
Zásadní vliv na požadavky přídavné energie má předehřívání vzduchu a stupeň odvodnění.
Vliv zlepšovacích přípravků je relativně malý.
Spalovny určené pro spalování čistírenských kalů jsou obecně navrženy a provozovány při
teplotách od 850 do 950 °C. Teploty nižší než 850 °C mohou způsobovat emise zápachu,
zatímco teploty nad 950 °C vedou k tavení popela. Doba zdržení plynů obvykle přesahuje 2
sec.
Teplotní hodnoty dosažené během spalování závisí hlavně na energetickém obsahu a na
množství čistírenských kalů ke spalování a na podílu atmosférického kyslíku.
Uvádíme několik příkladů spaloven čistírenských kalů (často jde o procesy spalování ve
fluidním loži) provozovaných při teplotách blížících se 820 °C, kdy nedochází
k nedokonalému spalování nebo zvýšení emisí.
Srovnání pecních systémů pro spalování čistírenských kalů:
Popsané funkce pecních systémů jsou rozlišeny podle zpracovatelských technologií. Struktura
pece, navržení a provozní technologie spalovny, následné připojené zařízení k čištění výstupů,
jakož i doprava různých materiálových toků, toto všechno má významný vliv na výsledné
emise. Následující tabulka znázorňuje charakteristiky různých pecí:
Hlavní technické
charakteristiky
Provozní hlediska
Možné provozní
problémy
Hlavní
charakteristiky
spalovacího stupně
Pec s fluidním
ložem
Vícekomorová
nístějová pec
Žádné mechanické
pohyblivé části a
nízké opotřebení
•
Rychlá fáze
startovací i
zastavení provozu
s krátkou dobou
ohřevu a chlazení,
možné přerušení
provozu
Shlukování, defluidizace
Střední doba ohřevu
a chlazení
Vysoký
Nízký
V proudu spalin a
pomocí písku
Přímo z nejnižší
vrstvy
V proudu spalin a
pomocí písku
•
Požadován
malý přebytek
vzduchu
Dokonalé
spalování
pouze nad
fluidním ložem
Cykloidní pec
•
•
•
•
Možné emise
organických látek,
pohyblivé díly pece
• Potřebný malý
přebytek
vzduchu
• Dobrá kontrola
spalování
• Dokonalé
spalování ve
fluidním loži
• Větší odolnost
vůči výkyvům
v kvalitě kalu
než u pecí
s fluidním
ložem
Vysoký
•
Obsah popela ve
spalinách
Odstraňování
popela
Není nutné
žádné
samostatné
předběžné
sušení
• Extenzivní
pecní struktura
s pohyblivými
částmi
• Chlazená dutá
šachta
Nezbytná dlouhá
doba ohřevu,
kontinuální provoz
Vícekomorová
nístějová pec
s fluidním ložem
• Není nutné
žádné
samostatné
předběžné
sušení
• Pohyblivá dutá
šachta
• Malý objem
fluidního lože
•
•
Obtížná
kontrola
spalování
Odolná
změnám
zatížení i vůči
hrubým
materiálům
Žádné
mechanické
pohyblivé části
a nízké
opotřebení
Žádný materiál
fluidního lože
Porovnatelné
s fluidním
ložem
Možnost
aplikace široké
škály odpadů
Udržení potřebné
teploty
•
•
•
•
Obsah tuhých
materiálů
Obsah
plynných látek
Krátká doba
zdržení
Různé dodávky
primárního a
sekundárního
vzduchu na
několika
úrovních
Vysoký
•
•
V proudu
spalin
Surový popel u
dna pece
Zbytky
•
•
Popel
Materiál
fluidního lože
Popel
•
•
Popel
Materiál
fluidního lože
•
•
Popel
Případně hrubý
popel
Tab. 2.9: Porovnání pecních systémů pro spalování čistírenských kalů
Zdroj [1, UBA, 2001]
2.4 Stupeň energetického využití
2.4.1 Úvod a obecné principy
[28, FEAD, 2002]
Spalování je exotermický (teplo produkující) proces. Většina produkované energie během
spalování přechází do spalin. Chlazení spalin dovoluje:
•
•
využití energie z horkých spalin a
čištění spalin před jejich uvolněním do ovzduší.
V zařízeních bez využití tepla jsou plyny běžně chlazeny vstřikováním vody, vzduchu nebo
obojího. Ve většině případů se používá kotel. Ve spalovnách odpadů má kotel dvě spolu
související funkce:
•
•
ochlazuje spaliny
převádí teplo ze spalin do jiného média, obvykle vody, která nejčastěji uvnitř kotle
přechází v páru.
Charakteristiky páry (tlak a teplota) nebo horké vody jsou určeny místními energetickými
požadavky a provozními omezeními.
Návrh kotle bude především záviset na:
•
•
charakteristikách páry
charakteristikách spalin (koroze, eroze a usazovací potenciál).
Charakteristiky spalin jsou samy o sobě vysoce závislé na složení odpadu. Např. nebezpečné
odpady mají široké rozpětí složení a někdy vysoké koncentrace korozivních látek (např.
chloridů) v surovém plynu. Toto má výrazný vliv na metody možného využití energie.
Především kotel může podléhat výrazně korozi a pravděpodobně bude potřebné snížit tlaky
páry při zpracování těchto odpadů.
Obdobně tepelný cyklus (cyklus pára-voda) bude záviset na stanovených cílech, např.:
•
•
nejvyšší výstupy elektrické energie vyžadují co nejvíce sofistikované cykly, ale
jednodušší cykly vyhovují jiným situacím, např. dodávkám tepla.
Vodní stěny (stěny spalovací komory jsou tvořeny trubkovým výměníkem tepla – obvykle
s ochranným pláštěm) jsou široce používané ke chlazení odpadních plynů ze spalování
procházejících prázdným kotlem (tj. tepelné výměníky). Při prvním průchodu je obvykle
potřebné, aby byl kotel prázdný, neboť horké plyny jsou příliš korozivní a částice příliš vlhké
k tomu, aby byly efektivně využity trubky tepelného výměníku v této oblasti.
V závislosti na povaze spalovaného odpadu a navrženého typu spalovacího zařízení lze
vyrobit dostatečné množství tepla k podpoře procesu samospalování (tzn., že není nutno
používat externí paliva).
Základní užití energie přenášené do kotle je:
Základní užití energie přenášené do kotle je:
•
•
•
výroba a dodávky tepla (v podobě páry nebo horké vody)
výroba a dodávky elektřiny
kombinace obojího.
Převedená energie může být použita v místě vzniku (on-site) jako alternativa dovážené
energie a/nebo off-site. Dodaná energie může mít nejrůznější uplatnění v jiných procesech.
Obecně se teplo a pára používají k vytápění průmyslových nebo obytných objektů,
v průmyslových procesech využívajících teplo a páru a příležitostně jako hnací síla pro
chladicí a klimatizační systémy. Elektřina se často dodává do národních distribučních sítí
a/nebo používá uvnitř zařízení.
2.4.2 Externí faktory ovlivňující energetickou účinnost
2.4.2.1 Druhy a povaha odpadu
Charakteristiky odpadu dodávaného do zařízení budou určovat druh použité technologie a
stupeň využití energie. Při výběru procesu jsou zvažovány jak chemické, tak i fyzikální
charakteristiky.
Chemické a fyzikální charakteristiky odpadu,který je skutečně přijat do zařízení nebo plněn
do spalovny, mohou být ovlivněny mnoha místními faktory včetně:
•
•
•
kontraktů s dodavateli odpadu (např. průmyslových odpadů přidávaných do
komunálních tuhých odpadů)
on-site nebo off-site úpravami odpadů nebo ržimy sběr/třídění
odbytovými faktory, které způsobují oddělení určitých proudů do nebo z jiných
technologií úpravy odpadů.
V některých případech bude provozovatel mít velmi omezené možnosti k tomu, aby ovlivnil
charakteristiky dodaného odapdu, zatímco v jiných případek naopak značné.
Následující tabulka udává typické rozpětí hodnot čistého spalného tepla (NCV) u některých
druhů odpadu:
Druh vstupujícího
odpadu
Poznámky a příklady
Směsný komunální tuhý
odpad (KTO)
Směsný domovní odpad
Čisté spalné teplo v původních
látkách (včetně vlhkosti)
Rozpětí GJ/t
Průměr GJ/t
6,3 – 10,5
9
Velkoobjemový odpad
Odpad podobný KTO
Zbytkový KTO po
vytřídění recyklací
Živnostenský odpad
Obalový odpad
Palivo z odpadu (RDF)
Zvláštní průmyslový
odpad
Nebezpečný odpad
Čistírenské kaly
Např. nábytek apod. přidávaný do spaloven
KTO
Domovní odpady nebo odpad podobné
povahy, avšak pocházející z obchodů,
kanceláří apod.
Podsítná frakce z kompostování a materiály
z procesů materiálového využití
Frakce odděleného sběru z obchodů,
kanceláří apod.
Oddělený sběr obalů
Pelety nebo vločkované materiály vyrobené
z komunálního a podobného odpadu
neklasifikovaného jako nebezpečný
Např. zbytky z průmyslu výroby plasů nebo
papíru
Též tzv. chemické nebo zvláštní odpady
Pocházející z čistíren odpadních vod
Surové kaly (odvodněné na 25 % sušiny)
Aktivované (odvodněné na 25 % sušiny)
10,5-16,8
13
7,6-12,6
11
6,3-11,5
10
10-15
12,5
17-25
11-26
20
18
18-23
20
0,5-20
Viz níže
1,7-2,5
0,5-1,2
9,75
Viz níže
2,1
0,8
Tab. 2.10: Rozpětí a typické hodnoty čistého spalného tepla pro určité druhy odpadu
vstupujícího do spalovny
Zdroj (Energy sub-group 2003 – Podskupina energetiky 2003)
Obr. 2.35: Graf znázorňující zaznamenané změny čistého spalného tepla ve spalovně
KTO v průběhu 4 let
Legenda:
Net calorific value
čisté spalné teplo
Jan (January)
leden
Mar (March)
březen
May
květen
Jul (July)
červenec
Sep (September)
září
Nov (November)
listopad
Výpočet hodnot čistého spalného tepla:
Když hovoříme o účinnosti jakéhokoliv spalovacího procesu, je důležité vzít v úvahu toky
energie v systému. U zařízení ke spalování odpadu může být správné vyhodnocení účinnosti
obtížné vzhledem k nejistým hodnotám výhřevnosti hlavního energetického vstupu, tzn.
odpadu.
Existuje několik způsobů výpočtu výhřevnosti. Při použití ukázkové metody výpočtu popsané
níže byly získány následující výsledné hodnoty čistého spalného tepla (NCV) v 50 převážně
německých sledovaných zařízeních ke zpracování KTO (údaje r. 2001):
Jednotky čistého
Minimum
Průměr
Maximum
spalného tepla
8
10,4
12,6
MJ/kg
2,2
2,9
3,5
MWh/t
Tab. 2.11: Vypočtené hodnoty NCV pro odpady zpracovávané v 50 evropských
spalovnách KTO
Zdroj [Energetická podskupina, 2002 #29]
Příklad metody výpočtu:
Metoda, která umožňuje velmi jednoduchý, avšak spolehlivý výpočet (± 5 %) čistého
spalného tepla odpadu, spočívá v následující rovnici. Zohledněny jsou zde ztráty tepla apod.
Údaje potřebné k výpočtu jsou obecně dostupné ve spalovnách anebo se naměří či vypočtou
ze stanovených rozměrů, např. parametrů páry.
NCV = (1,133 x (mst w/m) x cst x + 0,008 x Tb/1,085 (GJ/t)
NCV = NCV nízkovýhřevného spalovaného odpadu při poměru mst w/m ≥ 1 (GJ/t)
Přičemž mst w = mst x - (mf x (cf /cst x) x ηb)
mst w
= množství páry vyrobené z odpadu v témž období jako mst, např. za rok (t/rok)
mst x
= celkové množství vyrobené páry v určeném časovém období, např. za rok
(t/rok)
mx
= množství přídavného paliva použitého v odpovídajícím časovém období,
např. za rok (t/tok)
m
= hmotnost spalovaného odpadu v určeném časovém období, např. za rok (t/r)
cst x
= čistá entalpie páry, tj. entalpie páry minus entalpie kotelní vody (GJ/t)
cf
= čisté spalné teplo přídavného paliva, které se připočítává k produkci páry
Tb
= teplota spalin za kotlem při obsahu 4-12 % kyslíku ve spalinách (ºC)
0,008
= specifická energie spalin (GJ/t x ºC).
1,133 a 1,085 = konstanty odvozené z regresních rovnic
ηb
= účinnost tepelné výměny kotle (asi 0,80)
Poznámka: Tento výpočet čistého spalného tepla se uplatní pouze u současných zařízení,
avšak nikoliv k účelům navrhování rozměrů nových zařízení. Je nutno také připomenout, že
vzorec může být použit v provozním rozsahu 4-12 % kyslíku, přičemž původní návrh byl 7-9
% O2. Zařízení navržená pro venkovní koncentraci O2 v rozpětí 7-9 % by vyžadovala použití
modifikovaných koeficientů, aby se dosáhlo požadované přesnosti.
2.4.2.2 Vliv umístění zařízení k využití energie
Předpokládaná účinost spalovacího procesu je do značné míry ovlivněna vedle kvality odpadu
a technických hledisek také volbou výstupů pro produkovanou energii. V procesech, u
kterých byly zvoleny dodávky elektřiny, páry nebo tepla, bude možno k tomu účelu využít
během spalování více produkovaného tepla a nebude nutné chlazení, aby se odvádělo teplo,
čímž se jinak snižuje účinnost.
Největší účinnost využití odpadní energie lze obvykle dosáhnout, když může být teplo
regenerované ze spalovacího procesu nepřetržitě dodáváno do ústředního vytápění, jako
procesní pára apod. nebo v kombinaci s dodávkami elektřiny. Nicméně, přijetí takových
systémů velmi závisí na umístění provozů, především na dostupnosti spolehlivého uživatele
dodávek energie.
Samotná produkce elektřiny (tzn. bez dodávek tepla) je běžná a obvykle se stává prostředkem
využití energie z odpadu, který příliš nezávisí na místních okolnostech. Níže uvedená tabulka
udádí přibližné rozpětí potenciální účinnosti spaloven v různých situacích. Skutečné hodnoty
v jednotlivých spalovnách budou velmi specifické podle lokality. Účelem tabulky proto je
poskytnout prostředek srovnání možností dosažitelných v příznivých podmínkách.
Pochybnosti o metodách výpočtu způsobují, že číselné hodnoty se těžko porovnávají –
v tomto případě číselné údaje nezohledňují účinnost kotle (běžně ztráty 20 %) a tím se
vysvětluje to, že údaje se za některých okolností blíží 100 % (v některých případech je nutno
počítat i s hodnotami přesahujícími 100 %).
Typ zařízení
pouze výroba elektřiny
Kombinovaná výroba tepla a elektřiny (CHP)
Teplárny s prodejem páry nebo horké vody
Prodej páry velkým chemickým závodům
CHP a teplárny s kondenzací vlhkosti ze
spalin
CHP a teplárny s kondenzací a tepelnými
čerpadly
Hlášený údaj o tepelné účinnosti v %
(teplo+elektřina)/ výstup energie z kotle)
17-30
70-85
80-90
90-100
85-95
90-100
Poznámka: v tabulce uvedená čísla vycházejí z jednoduchého součtu produkovaných MWh tepla a MWh
elektřiny a vydělením hodnotou energetického výstupu z kotle. Nijak zvlášť se nezohledňují jiné důležité
faktory, např.: požadavky na procesní energii (podpůrná paliva, vstupy elektřiny), relativní hodnota oxidu
uhličitého v dodávkách elektřiny a tepla (např. odstraněná produkce).
Tab. 2.12: Účinnost konveze energetického potenciálu v různých druzích spaloven
odpadu
Zdroj [RVF, 2002 # 5]
Potenciální účinnost závisí na spotřebě tepla a elektřiny uvnitř zařízení. Pokud se tato vnitřní
spotřeba nezohlední, může dojít k tomu, že vypočtené hodnoty účinnosti některých zařízení
přesahují 100 %. Zkreslé údaje o účinnosti jsou také obvyklé v případech, kdy jsou
podhodnoceny ztráty tepelnou výměnou v kotli (tj. účinnost kotle 80 % znamená, že 20 %
tepla ze spalin není převedeno na páru, mnohdy je účinnost vztažena k převedenému teplu na
páru spíše než k teplu z odpadu).
Pokud neexistuje externí požadavek na energii, je poměrná část energie často použita on-site
k dodávkám do samotného spalovacího procesu, čímž se snižuje množství dovezené energie
na velmi malou míru. U spaloven komunálního odpadu mohou tvořit takové vnitřní dodávky
řádově 10 % energie spalovaného odpadu.
Chladicí systémy slouží ke kondenzaci kotelní vody, která se zpětně vrací do kotle.
Procesy, které jsou obvykle lokalizovány tak, aby byly přístupné síti dodávek energie (nebo
jednotlivým součinným uživatelům energie), zvyšují u spalovny možnost dosažení vyšší
celkové účinnosti.
2.4.2.3 Faktory zohledňované při výběru návrhu energetického cyklu
Při stanovení návrhu umístění nové spalovny odpadu je třeb zohlednit následující faktory [51,
CNIM, 2003]:
Zohledněný faktor
Přisunovaný odpad
Možnosti prodeje energie
Podrobně zvažovaná hlediska
• Kvantita a kvalita
• Dostupnost, pravidelnost, sezónní změny dodávek
• Vyhlídky změny v povaze i množství odpadu
• Vlivy třídění a recyklace odpadu
Teplo
• Obcím, např. ústřední vytápění
• Soukromým průmyslovým podnikům
• Použití tepla, např. pro procesy, pro vytápění
• Geografické překážky, umožnění dostupnosti potrubí
• Trvání požadavku, trvání kontraktu na dodávku
• Stupeň závaznosti dodávek, tj. existuje –li nějaký jiný zdroj tepla,
když se spalovna odstaví
• Charakteristiky páry/horké vody: tlak (normální/minimální),
teplota, průtok, vracení kondenzátu ano či ne?
• Sezónní graf požadavků
• Výrazný vliv hospodářských dotací
• Podíl zákazníků pro dodávky tepla na financování provozovny, tj.
zajištění dodavatelských kontraktů.
Elektřina
• Národní nebo průmyslová síť (vzácně), samotná spotřeba
v provozovně, samotná spotřeba u zákazníka (tj. úprava
čistírenských kalů)
• Cena elektřiny výrazně ovlivňuje investice
• Dotace nebo půjčky se sníženými sazbami mohou zvýšit investice
• Technické požadavky: napětí, příkon, dostupnost distribuční sítě
Místní podmínky
•
•
•
•
Kombinace tepla a elektřiny
Jiné
•
•
•
•
•
•
Výběr chladicího média: ovzduší nebo voda
Meteorologické podmínky v daném čase: teplota, hygrometrie,
(min., průměr, max., grafy)
Přijatelnost „oblaku“ vodní páry (chladicí věže)
Dostupnost zdroje studené vody: řeka nebo moře
o Teplota, kvalita vody
o Průtok, kterého lze dosáhnout v daném období
o Povolené zvýšení teploty
Poměr podle sezóny
Vývoj poměru do budoucnosti
Volba mezi: zvýšení energetických vstupů, snížení investičních
nákladů, komplexnost provozu, požadavky dostupnosti atd.
Přijatelná úroveň hluku (vzduchové chladiče)
Potřebný prostor
Architektonické omezení
Tab. 2.13: Faktory zohledněné při výběru návrhu energetického cyklu spaloven odpadů
Zdroj [51, CNIM, 2003]
2.4.3 Energetická účinnost spaloven odpadů
[Energetická podskupina, 2002 # 29]
Za účelem umožnění porovnání energetického výkonu spaloven odpadů je nezbytné zajistit,
aby se tato porovnání prováděla konzistentním způsobem. Především je nutná standardizace
v následujících bodech:
•
•
•
Omezení pro hodnocení, tj. které části procesu zahrnout/vyloučit?
Metody výpočtu
Způsob zqacházení s různými energetickými vstupy a výstupy, např. teplem, parou,
elektřinou, primárními palivy, recirkulací v procesu vyrobené energie atd.
V oddílech, které následují, jsou popsány typické vstupy a výstupy v mnohých spalovnách
odpadů.
Informace ohledně výpočtu energetické účinnosti jsou uvedeny v příloze 10.4.
2.4.3.1 Energetické vstupy do spaloven odpadů
[Energetická podskupina, 2002 # 29]
Kromě energie obsažené v odpadu existují i jiné vstupy do spalovny, které je třeba
rozeznávat, máme –li zvažovat energetickou účinnost zařízení jako celku.
Vstupy elektřiny:
Spotřeba elektřiny se dá obvykle snadno vypočítat. V situacích, kdy jsou poskytovány
ekonomické pobídky na podporu produkce elektrické energie ze spaloven odpadů (např. jako
zdroj obnovitelné energie) se mohou vyskytnout cenové rozdíly mezi nakupovanou a
vyváženou elektrickou energií. Spalovny mohou potom zvolit (z ekonomických důvodů)
export veškeré vyrobené elektřiny a dovoz ze sítě toho podílu elektřiny, který je potřebný
k chodu samotného spalovacího procesu. V tomto případě bude spalovna často mít odlišné
toky elektřiny pro vstup a výstup.
Vstupy páry/tepla/horké vody:
V procesu může být použita pára (teplo nebo horká voda). Zdroj může být externí nebo
cirkulační.
Paliva:
Jsou požadována pro několik účelů. Např. konvenční paliva jsou spotřebována
k následujícímu účelu:
i. zajistit, aby byly udržovány požadované teploty ve spalovací komoře (to potom
přispívá k produkci páry)
ii. zvýšit teplotu ve spalovací komoře na požadovanou úroveň předtím, než se naplní
odpadem (to přispívá částečně k produkci páry)
iii. zvýšit teplotu spalin (např. po mokrém praní plynu) kvůli vyloučení rukávového filtru
a koroze komínu a potlačení viditelnosti kouře
iv. předehřátí spalovacího vzduchu
v. ohřát spaliny k úpravě ve specifických přístrojích, jako jsou přístroje pro selektivní
katalytickou redukci (SCR) nebo tkaninové filtry.
Při úvahách o celkové účinnosti využití energie z odpadu je důležité zmínit to, že některá tato
užití primárních paliv přispívají k výrobě páry a jiná nikoliv. Nezohlední –li se to, může dojít
k chybným výpočtům účinnosti vzhledem k nesprávnému započítání energie pocházející ze
spalování primární paliv. Například:
•
Paliva používaná v přídavných hořácích i) (plně) nebo ii) (částečně) budou přispívat
k produkci páry (běžně kolem 50-70 % dodatečného užití paliv), zatímco
•
Paliva použitá v bodech shora uvedených ii) (zbývajících 30-50 % dodatečného užití
paliv), iii) a v) nebudou přispívat k produkci páry. Vstupy paliva (např. uhlí/koks)
(přídavna paliva k odpadu) lze také používat ve zplyňovacích zařízeních k produkci
syntézního plynu o požadovaném chemickém složení a výhřevnosti.
2.4.3.2 Výstupy energie ze spaloven odpadů
Elektřina:
Produkci elektřiny lze snadno vypočítat. V samotném spalovacím procesu lze použít některý
z výstupů produkce elektřiny.
Paliva:
Palivo (syntézní plyn) je vyrobeno v zařízeních ke zplyňování/pyrolýze a může být vyváženo
nebo spalovnáno na místě (obvyklé) nebo bez využití energie.
Pára/horká voda:
Teplo uvolněné při spalování odpadu je často využito k prospěšným účelům, např. k produkci
páry nebo horké vody pro průmyslové uživatele nebo domácnosti, k externí produkci
elektřiny či dokonce jako hnací síla chladicích systémů.
Zařízení ke kombinované produkci tepla a elektřiny (CHP) poskytují jako teplo, tak elektřinu.
Pára/horká voda, které se nepoužijí ve spalovně, mohou být vyvezeny.
2.4.4 Aplikované technologie ke zlepšení využití energie
2.4.4.1 Předběžná úprava vstupujícího odpadu
Existují dvě hlavní kategorie technologií předběžné úpravy se zřetelem na využití energie:
•
•
Homogenizace
Extrakce/oddělování.
Homogenizace odpadové suroviny zanmená mísení přijímaných odpadů v zařízení, ve kterém
se používají fyzikální metody (např. míchání v bunkru a někdy šrédrování) popsané na
několika místech v tomto dokumentu, za účelem dodávek přisunovaného materiálu o
konzistentní kvalitě jako paliva.
Hlavní prospěch spočívá ve zlepšení konečné stability procesu, v důsledku které je umožněn
hladký postupný procesní provoz. Rovnoměrnější parametry kotelní páry umožňují zvýšenou
produkci elektřiny. Celkový prospěch z vyšší energetické účinnosti je omezený, ale úspory
nákladů a jiné provozní výhody mohou vzrůst.
Extrakce/oddělování zahrnuje odstranění určitých frakcí z odpadu předtím, než jsou přisunty
do spalovací komory.
Rozsah technologií splňujících specifická kvlaitativní kritéria počínaje extenzivními
fyzikálními procesy výroby paliv z odpadu (RDF) a mísení kapalných odpadů a
konče jednoduchým přemisťováním a odstraňováním velkých kusů, které nejsou vhodné pro
spalování (např. betonové bloky nebo velké kovové předměty), obsluhou jeřábu.
Hlavní dosažené výhody:
•
•
•
Zvýšená homogenita, především tam, kde byl odpad předběžně pracnějším způsobem
upraven (viz komentáře shora týkající se výhod homogenizace)
Odstranění velmi objemných kusů – tudíž rizika ucpání a tím i neplánovaných
odstávek zařízení
Možné použití fluidního lože nebo jiných technologií, které by mohly zlepšit účinnost
spalování.
Extrakce, oddělení a homogenizace odpadu mohou výrazně zvýšit energetickou účinnost
samotné spalovny. Důvodem je skutečnost, že tyto procesy mohou významně změnit povahu
odpadu nakonec dodaného do spalovacího procesu, čímž je poté umožněno navrhnout
spalovací proces bližší specifickému vstupu a optimalizovat výkon (ale s menší flexibilitou).
Nicméně, pro účely širšího posouzení (za rámec tohoto dokumentu) je důležité poznamenat,
že technologie použité při přípravě tohoto odlišného paliva samy o sobě vyžadují energii a
vedou k dalším emisím.
(Poznámka: Rámec tohoto BREF dokumentu se nerozšiřuje až k doporučení upstream
systémů (pozn. překladatele: proti toku materiálu, tj. před fází konečné úpravy a spotřeby),
které mohou ovlivnit spalovací charakteristiky a energetický obsah přijímaného odpadu.
Avšak připouští se, že tyto upstream problémy mají klíčový vliv na charakteristiky odpadu
nakonce přijímaného do zařízení a tudíž rozhodují o tom, co je dosažitelné.)
2.4.4.2 Kotle a přechod tepla
Trubkové horkovodní kotel se obvykle používají k výrobě páry a horké vodyz potenciální
energie horkých spalin. Pára nebo horká voda obecně vzniká ve svazcích trubek v proudu
spalin. Obal pece, následné prázdné průchody a prostor kde jsou umístěny svazky trubek
vypařovače a přehřívače jsou obecně navrženy s vodou chlazenými membránovými stěnami.
Při výrobě páry lze ovykle rozlišit tři teplené povrchy, jak ukazuje obr. 2.36:
Obr. 2.36: Zobrazení jednotlivých teplených povrchů v parním generátoru
Zdroj [1, UBA, 2001]
Klíč k některým údajům na obr. 2.36 (shora):
7
předehřívač napájecí vody (ekonomizér)
V tomto prostoru se ohřívá spalinami napájecí voda na teplotu blízkou bodu varu (navrženo
jako trubkový tepelný povrch.)
6
odpařování:
V tomto prostoru se ohřívá voda přicházející z ekonomizéru až na teplotu nasycené páry
(navrženo jako svazkový tepelný povrch,obalová stěna spalovací komory).
5
přehřívání:
V tomto prostoru je nasycená pára přicházející z odpařovače přehřáta na konečnou teplotu
(jako pravidlo, svazkové nebo přepážkové tepelné povrchy).
Je možno rozlišovat následující tradiční odpařovací systémy (viz obr. 2.37):
Obr. 2.37: Základní průtočné systémy kotlů
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Natural circulation
přirozený oběh
Forced circulation
nucený oběh
Forced continuous flow
nucený kontinuální průtok
Downpipes
svislé trubky (odpadní potrubí)
Circulaton pump
oběhové čerpadlo
Feed pump
napájecí čerpadlo
Rising pipe
stoupací trubka
Drum
kotel
Superheater
přehřívač
•
•
•
Přirozený oběh: hmotnostní tok vody/páry v odpařovači je udržován vlivem rozdílné
hustoty média v ohřívaných a neohřívaných trubkách. Směs voda/pára vstupuje do
kotle a v něm se oddělují. Nasycená pára potom postupuje do dále připojeného
přehřívače.
Nucený oběh: Tento princip odpovídá přirozenému oběhu, ale je rozšířen o oběhové
čerpadlo, které podporuje cirkulaci v odpařovači.
Nucený kontinuální průtok (průtlačný kotel – Bensonův): V tomto systému je
napájecí voda tlačena v kontinuálním toku do ekonomizéru, odpařovače a přehřívače.
Sprejové a povrchové chladiče se používají v oběhových kotlích k tomu, aby se udržela
skutečně požadovaná teplota páry. Jejich funkcí je zajistit rovnováhu změn teplot páry, ke
kterým dochází v důsledku výkyvů u vsázky, změn kvality odpadu, přebytku vzduchu, jakož i
v důsledku kontaminace tepelných povrchů.
Příprava napájecí kotelní vody a vody na dolití je podstatná pro účinný provoz a snížení
koroze (uvnitř trubek) nebo rizika poškození turbin. Kvalita kotelní vody musí být vyšší,
pokud má být používána pára o vyšších parametrech.
Při určování parametrů páry pocházející z kotlů vytápěných odpadem je nutný kompromis.
Důvodem je skutečnost, že zatímco volba vysokých teplot a tlaků vede k vyššímu využití
energie obsažené v odpadu, může taková pára o vyšších parametrech výrazně zvyšovat
korozi, především na površích přehřívačů a odpařovačů. Ve spalovnách odpadů se běžně
používá pára o tlaku 40 barů a teplotě 400 ºC, a když se zde vyrábí elektřina, použijí se i vyšší
hodnoty, především u předem upravených komunálních tuhých odpadů a připraveného paliva
z odpadu (60 barů a 520 ºC se používá, když jsou uplatněna speciální opatření k prevenci
koroze). V případě produkce tepla je možno vyrábět páru při nižších tlacích a teplotách anebo
vyrábět přehřátou vodu. Na základě těchto spíše nižších parametrů páry (v porovnání
s elektrárnami využívajícími převážně primární palivo) se téměř výlučně vybírají parní kotle
s přirozeným oběhem.
Pro spalování odpadů je charakteristické vysoké zatížení prachem obsaženým ve spalinách.
Opatření, která mohou pomoci odstraňování prachu z prostoru kotlů, spočívají v oddělování
popílku usazováním:
•
•
při nízké rychlosti spalin a
s obráceným tokem spalin
Vysoký podíl popela ve spalinách způsobuje riziko odpovídající vysoké kontaminace povrchů
pro převod tepla. Vede to ke snížení přestupu tepla a ke ztrátám na výkonu. Tady má
důležitou úlohu čištění tepelných povrchů. Čištění musí být prováděno manuálně nebo
automaticky pomocí bodců (trysky se stlačeným vzduchem nebo vodou), míchadel,
dmychadel sazí s použitím páry, pomocí peletového otryskávání (někdy nazýváno čištění
otryskáváním), pomocí zvukových vln a rázů nebo pomocí přístrojů na čištění nádrží.
Ve spalovnách lze používat různě navržené kotle. Jsou znázorněny zleva doprava na obr.
2.38:
• horizontální kotle
• kombinované vertikální a horizontální kotle
• vertikální kotle
Obr. 2.38: Přehled různých kotelních systémů: horizontální, kombinovaný a vertikální
Zdroj [1, UBA, 2001]
V horizontálních a vertikálních systémech je obvykle řada prázdných průchodů
v odpařovacích stěnách a dále sestava svazků tepelných povrchů, tzn. odpařovače, přehřívače
a ekonomizéru. Volba systému k instalaci závisí na daném stavebním návrhu, na vybraných
parametrech páry a na zákaznických specifikacích.
2.4.4.2.1 Koroze kotlů
[1, UBA, 2001] Se zavedením požadavků na dobu zdržení při minimální teplotě a obsah
kyslíku se koroze v parních generátorech spaloven odpadů zvýšila.
Koroze je způsobena chemickým působením spalin a prachových částic z pece. Spalovací
komora, vodní stěny prvních slepých (prázdných) průchodů a přehřívač jsou kotelní složky
nejvíce ohrožené korozí.
Eroze, která znamená obrušování povrchových materiálů vlivem opotřebení a ošoupání
vertikálních ploch, je hlavně způsobena prachovými částicemi obsaženými ve spalinách.
K erozi dochází hlavně v místech, kde se mění směr plynů.
Opotřebení trubek je způsobeno kombinací koroze a obrušování. Koroze se objevuje na
čistých kovových površích. Pokud se samotné korozivní produkty ukládají jako povlak na
trubky (vrstva oxidu), fungují jako ochranná vrstva a zpolmalují korozi. Pokud se tato
ochranná vrstva opotřebuje erozí a pokud se znovu objeví kovový povrch, začíná celý proces
znovu.
Souvislá úvaha o korozních procesech je obtížná vzhledem k interakci fyzikálních,
chemických, technických spalovacích, metalurgických a krystalografických parametrů.
Existují různé typy koroze způsobené spalinami:
•
Ze zápalného procesu: koroze při vysoké teplotě
•
Počáteční koroze: časově omezená tvorba chloridu železa předtím, než se vytvoří
první vrstva oxidu ve „slepých“ ocelových průchodech během najíždění pece. Reakce
probíhá nepřetržitě po odstranění povlaku erozí.
•
Koroze vlivem nedostatku kyslíku: způsobená vznikajícícím chloridem železnatým
v atmosféře odkysličených spalin, např. pod povlaky ( např. oxidů, kontaminace nebo
ohnivzdorných materiálů) a v prostoru pece. Chlorid železnatý je při teplotách
vyskytujících se při spalování odpadů těkavý a tudíž mobilní. Indikátorem takové
koroze je výskyt CO (tím se vysvětluje často nesprávně používaný termín „ CO
koroze“). Rozhodující je ale mikroskopická struktura na hranici mezi materiálem a
povlakem. Koroze se v jednotlivých případech objevuje při tlaku páry nad 30 barů, ale
mnohem častěji při tlaku nad 40 barů. Rychlost koroze se zvyšuje s teplotou kovu.
Produkty koroze se vyskytují ve vrstvách vloček.
•
Koroze vlivem chloridu při vysoké teplotě: koroze vlivem chloridu, která vzniká
během sulfatace alkalických chloridů a agresivním působením hydroxidů železnatého
a olovnatého. Tyto korozivní mechanismy jsou zjišťovány ve spalovnách odpadů
s produkcí spalin o teplotě větší než 700 ºC a při teplotách stěn trubek nad 400 ºC.
Korozní produkty lze rozlišit jako černé pevně spojené pohárky obsahující silné
hygroskopické červené vrstvy chloridu železitého.
•
Koroze vlivem tavení solí: Spaliny obsahují alkalické a podobné složky, které mohou
vytvářet eutektické struktury. Eutektické sloučeniny mají nižší bod tání oproti
jednotlivým složkám eutektického systému. Tyto systémy tavenin jsou vysoce
reaktivní a mohou působit vážnou korozi oceli. Mohou reagovat se žáruvzdorným
obložením pecí a vedou k vytváření sloučenin podobných kalsilitu, leucitu a sanidinu
uvnitř pece, které ničí obložení mechanickou cestou. Může také vést k formování
tavenin o nízké viskozitě na povrchu sestávající z usazeného materiálu a materiálu
žáruvzdorné vyzdívky (koroze žáruvzdorného materiálu).
[64, připomínky TWG,2003] [74, připomínky TWG, 2004]
•
•
•
Elektrochemická koroze: Je založena na vyrovnávacím elektrickém potenciálu
rozdílných kovů. Vodič může být v kapalném nebo tuhém skupenství a vykazuje
dostatečnou elektrickou vodivost při daných teplotách. Vodivost se může zvyšovat od
rosného bodu vody přes rosný bod kyseliny sírové až k roztavené soli.
Stálá koroze: Založena na vysokém obsahu chloridu (především chloridu vápenatého),
přičemž usazeniny jsou hygroskopické. Vlhkost vzduchu rozpouští tyto sloučeniny a
způsobuje úkazy chemického rozpouštění v materiálu.
Koroze rosného bodu: Když poklesne teplota pod rosný bod kyseliny, vyskytne se na
studených površích mokrá chemická koroze. Tomuto poškození je možno se vyhnout,
když se zvýší teplota nebo vybere vhodný materiál.
Ve skutečnosti je z pohledu termodynamiky určitý stupeňkoroze nevyhnutelný. Ochranná
opatření pomáhají pouze snížit na přijatelnou úroveň škody způsobené korozí. Příčiny koroze
vyžadují konstruktivní a operativní protiopatření. Možnosti zlepšení se nacházejí hleavně u
parního generátoru. Nízké parametry páry, dlouhé reakční časy před vstupem na tepelné
povrchy, snižování rychlosti spalin a vyrovnávání profilu rychlostí by všechny mohly být
úspěšné. Ochranné pláště, obrábění, lisování a deflektory je možno také použít k zabezpečení
tepelných povrchů.
Při určování intenzity čištění kotle musí být nalezen kompromis mezi nejlepším možným
přestupem tepla (kovové povrchy trubek) a optimální protikorozivní ochranou.
2.4.4.3 Předehřívání spalovacího vzduchu
Předehřívání spalovacího vzduchu je především prospěšné na pomoc spalování vysoce
vlhkých odpadů. Dodávaný předehřátý vzduch vysušuje odpady a tak usnadňuje vznícení.
Dodávky tepla prostřednictvím systémů tepelné výměny mohou pocházet přímo ze spalování
odpadu.
Předehřátí primárního spalovacího vzduchu v případě produkce elektřiny může mít pozitivní
vliv na celkovou energetickou účinnost.
2.4.4.4 Vodou chlazené rošty
K ochraně roštů se uplatňuje vodní chlazení. Voda se používá jako chladicí médium, které
zachycuje teplo z odpadu spalovaného v loži a toto se používá kdekoliv v procesu. Je obvyklé,
že odstraněné teplo se vrací zpět do procesu k předehřátí spalovacího vzduchu ( primární
a/nebo sekundární vzduch) nebo ohřívání kondenzátu. Jinou variantou je přímá integrace
vodního chlazení do oběhu kotle, který je provozován jako odpadřovač.
Tyto rošty jsou aplikovány, pokud je čisté spalné teplo odpadu vyšší, obvykle nad 10 MJ/kg.
Při nižších hodnotách výhřevnosti je jeich aplikace více omezená. Zvýšení výhřevnosti
komunálního odpadu, které bylo v Evropě zaznamenáno, je ovlivněno uplatněním této
technologie.
Existují i jiné důvody pro použití vodou chlazených roštů a ty jsou uvedeny v oddíle 2.3.1.2.5.
2.4.4.5 Kondenzace spalin
[5, RVF, 2002]
Voda ve spalinách ze spalování odpadu obsahuje odpařenou volnou vodu z paliva a reakční
vodu z oxidace vodíku, jakož i vodní páry ze spalovacího vzduchu. Když je spalován odpad,
obsah vody ve spalinách za kotlem a ekonomizérem se obvykle mění v rozsahu mezi 10 a 20
obj. %, odpovídající rosnému bodu vody 50-60 ºC. Během čištění kotle parou se obsah vody
ve spalinách zvyšuje na přibližně 25 %.
Minimální možná teplota suchého plynu je v tomto bodě 130-140 ºC při použití běžného
stavebního materiálu kotle. Tato teplota je převážně určena tak, aby se pohybovala nad
rosným bodem kyseliny se zřetelem na obsah SO3 a vody ve spalinách.
Nižší teploty vedou ke korozi. Tepelná účinnost kotle (pára nebo horká voda z odpadu) bude
za těchto podmínek přibližně 85 %, tak jak je vypočtena na základě výhřevnosti vstupujícího
odpadu. Nicméně, pokud je ve spalinách více použitelné energie, vzniká vodní pára s latentní
specifickou energií asi 2500 kJ/kg a suchý plyn s měrným teplem asi 1 kJ/(kg ºC).
Recirkulovaná voda z ústředního vytápění o teplotě 40-70 ºC (závislá konfigurace systému)
může být použita přímo k chlazení a kondenzaci vodních par ze spalin. Tento systém je
obvyklý v zařízeních, kde se spaluje biopalivo, které je běžně velmi vlhké a určuje rosné body
ve spalinách 60-70 ºC.
Příklad: Stockholm/Hogdalen (Švédsko):
V zařízení ve Stockholm/Hogdalenu (Švédsko) je uplatněn tento systém v podobě třech
konvenčních roštů vytápěných parními kotli a jednoho cirkulujícího fluidního lože. Spaliny
z konvenčního kotle se spalovacím roštem se chladí otryskáváním v kotlích na odpadní teplo
na zhruba 140 ºC. Recirkulovaná voda z ústředního vytápění se používá jako chladicí
médium.
Čištění spalin (FGT) začíná v každém kotli v systému suchého čištění, kdy je do reaktoru
vstřikováno hydratované vápno, které se mísí se spalinami. Kyselé nečistoty reagují s vápnem
za vzniku tuhých solí, které se na tkaninovém filtru odstraňují spolu s popílkem a přebytkem
vápna. Koncová reakce probíhá v prachovém koláči v rukávech filtru. Kotel s fluidním ložem
má mírně odlišný reaktor, kdy je mírně zvlhčován recirkulující prach z tkaninového filtru
předtím, než se smísí s čerstvým vápnem a je vstřikován do spalin.
Druhý stupeň čištění zahrnuje mokré praní plynu, při kterém se nasycují spaliny a odstraňuje
zbytek kyselých plynů, především chlorovodík a oxid siřičitý. Nasycený plyn opouštějící
mokrou pračku plynů má teplotu asi 60 ºC. Je nasáván do trubkového kondenzátoru, kde se
ochlazuje recirkulovanou vodou z ústředního vytápění na teplotu 40-50 ºC. Jeden mokrý
systém se používá pro všechny tři roštové kotle, i když CFB-kotel (coal fired boiler – kotel na
uhlí) má svůj vlastní systém.
Recirkulovaná voda má teplotu 40 ºC (v normálním podnebí je to pro toto zařízení velmi
nízká teplota v porovnání s klimatickými podmínkami většiny evropských zemí). 14 %
dodatečné energie se obnoví v kondenzátoru. Na druhé straně, pokud je teplota recirkulované
vody 50 ºC, obnoví se pouze 7 % dodatečné energie. V extrémních případech, když je teplota
recirkulované vody 60 ºC, nevyužije se žádné dodatečné teplo.
V případě Stockholm/Hogdalenu jsou spaliny znovu ohřívány předtím, než vstupují do sacího
ventilátoru a komína a k tomuto znovuohřátí některé spalovny komunálního odpadu nízko
tlakové páry se spotřebovává. Je také možno provozovat zařízení bez tohoto opětovného
zahřátí spalin, ale s mokrým sacím ventilátorem a komínem.
Obr. 2.39: Kontrola znečištění a dodatečné využití tepla kondenzací vodní páry ze spalin
v zařízení ve Stockholm/Hogdalenu pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny
spalováním odpadů
Legenda:
Delivery border
hranice vykládky
Coal
uhlí
Lime
vápno
To deposit
k uložení
Residue
zbytky
Bag house filter
rukávový filtr
Reactor
reaktor
Neutral scrubber
neutrální pračka plynů
Acid scrubber
kyselá pračka plynů
Demister
zařízení k odstranění zamlžení
Condenser
kondenzátor
District heat water
voda ústředního vytápění
Pressurised air, cooling water etc. tlakový vzduch, chladicí voda atd.
Steam
pára
Samples for testing
zkušební vzorky
Water treatment
čistírna vody
Recovered water to be used in the plant
recirkulovaná voda k použití v zařízení
Sewage
čistírenské kaly
Zjednodušený příklad ukazuje, že kondenzace může být účinná pouze tehdy, když existuje
odpovídající velký rozdíl teplot mezi rosným bodem vody ve spalinách a chladicí vodou
(běžně jde o recirkulvoanou vodu z ústředního vytápění). Pokud není tato podmínka splněna,
je třeba instalovat tepelná čerpadla. (viz níže).
Je nutno poznamenat, že v tomto případě je energetickou hnací silou pro kondenzaci
spalinových plynů recirkulovaná studená voda z ústředního vytápění. Takový případ existuje
pouze v regionech s nižšími teplotami vzduchu, především v Severní Evropě.
2.4.4.6 Tepelná čerpadla
[RVF,2002 #5]
Hlavním účelem tepelných čerpadel je přesun energie z jedné teplotní úrovně na vyšší úroveň.
Existují tři druhy tepelných čerpadel provozovaných ve spalovnách odpadů. Jsou popsána
níže na příkladech.
2.4.4.6.1 Tepelná kompresorová čerpadla
Jde o nejlépe známé tepelné čerpadlo. Instaluje se např. v mrazicích zařízeních,
v klimatizačních zařízeních, chladničkách, vysoušečích a v tepelných čerpadlech používaných
k vyhřívání pomocí energie z kamene, půdy, vody a vzduchu. Čerpadlo obvykle pohání
elektrický motor, ale pro větší zařízení lze použít kompresory poháněné parní turbinou.
V uzavřeném oběhu cirkuluje mrazicí látka (např- R134a), prochází kondenzátorm,
expandérem, odpařovačem a kompresorem. Kompresor stlačuje látku, která kondenzuje při
vyšší teplotě a dodává teplo vodě ústředního vytápění. Zde je látka nucena expandovat při
nižším tlaku, čímž dojde k odpařování a absorbci tepla vody ze spalin kondenzující při nižší
teplotě. Tak se energie při nižší teplotě ve vodě z kondenzace spalin transformuje do systému
ústředního vytápění na vyšší teplotní hladině. V běžných spalovacích podmínkách je možno
dosáhnout poměru mezi vystupujícím teplem a energií kompresoru (poměr tepla k elektřině)
přibližně 5:1. Kompresorem poháněné tepelné čerpadlo může zužitkovat velké množství
energie ze spalin.
2.4.4.6.2 Absorpční tepelná čerpadla
Obdobně jako kompresorové typy čerpadel byla absorpční tepelná čerpadla původně vyvinuta
k účelu chlazení. Komerční tepelná čerpadla pracují s vodou v uzavřeném cyklu
prostřednictvím generátoru, kondenzátoru, vypařovače a absorbéru. Namísto kompresí je
cirkulace udržována pomocí absorpce vody v solném roztoku, obvykle bromidu lithia, v
absorbéru. Zředěná voda s rozpuštěnou solí se čerpá do generátoru. Zde se voda odpařuje
pomocí horké vody nebo nízkotlakové páry a poté kondenzuje při vysoké teplotě
v kondenzátoru. Teplo se převádí do vody k ústřednímu vytápění. Koncentrovaný roztok soli
cirkuluje zpět do absorbéru. Proces je kontrolován podle tlaku systému se zřetelem na tlak par
kapalin, vody a bromidu lithia.
Spotřeba elektrické energie je velmi nízká, limitovaná malými čerpadly mezi absorbérem a
generátorem, a je zde málo pohyblivých součástí. Poměr mezi výstupem tepla a výkonem
absorbéru je běžně asi 1,6.
2.4.4.6.3 Otevřená tepelná čerpadla
Třetím druhem tepelných čerpadel jsou tzv. otevřená tepelná čerpadla. Jejich princip spočívá
ve snížení obsahu vody v kondenzátoru pomocí vzduchu proudícího v opačném směru proti
proudu spalin a působícího jako nosné médium tepelné výměny tepla a vlhkosti.
2.4.4.6.4 Příklad údajů o různých tepelných čerpadlech
Následující tabulka byla uspořádána z údajů ze třech různých zařízení ve Švédsku, z nichž
každé používá jiný druh tepelného čerpadla, jak jsou popsána shora.
Jak je zřejmé z tabulky, použití tepelných čerpadel je spojeno se spotřebou lektřiny a tím se
snižuje čistý elektrický výkon. Avšak výstup tepelného výkonu se zvyšuje.
Druh tepelného
čerpadla
Čistý tepelný výkon
při použití tepelného
čerpadla
Čistý tepelný výkon
bez použití tepelného
čerpadla
Variabilita
tepelného výkonu
Čistý elektrický
výkon při použití
tepelného čerpadla
Čistý elektrický
výkon bez použití
tepelného čerpadla
Variabilita
v produkci
elektřiny
Příklad 1
Kompresorový
pohon
82
Příklad 2
Absorpční tepelné
čerpadlo
80
Příklad 3
Otevřená tepelná
čerpadla
81
60
63
70
+ 37 %
+ 28 %
+ 16 %
15
15
0
20
19
0
- 25 %
- 21 %
0
Údaje se vztahují k energetickému vstupu 100, proto jsou všechna čísla v %.
V příkladu 3 není produkována elektřina
Zdroj: údaje jsou sestaveny ze 3 příkladů zařízení ze Švédska.
Tab. 2.14: Příklad údajů ukazující změny výstupů tepla a elektřiny při použití
rozdílných druhů tepelných čerpadel
Zdroj [5, RVF, 2002]
2.4.4.7 Recirkulace spalin
Určitý podíl (přibližně 10-20 obj. %) spalin (obvykle vyčištěných) se recirkuluje, běžně po
předchozím odstranění popela, za účelem nahrazení sekundárního vzduchu ve spalovací
komoře.
Tato technologie snižuje ztráty tepla ve spalinách a zvyšuje energetickou účinnost procesu asi
o 0,75-2 %. Jsou také hlášeny další přínosy ve snížení primárního NOx.
Je známo, že účinným prostředkem proti korozi je izolace recirkulačních průduchů v této
oblasti.
2.4.4.8 Opětovné zahřátí spalin na provozní teplotu zařízení k čištění spalin
Některá zařízení pro kontrolu znečištění ovzduší vyžadují, aby byly spaliny k účinnému
nakládání s nimi zahřáty. V příkladech jsou zahrnuty systémy selektivní katalytické redukce a
rukávové filtry, které obvykle vyžadují určitou místní teplotu (250 ºC pro systémy SCR a 120
ºC pro rukávové filtry).
Energii pro ohřátí plynů je možno získat:
•
•
Z externích zdrojů energie (např. elektrické topení, plynové nebo olejové hořáky)
Použitím procesního tepla nebo elektřiny (např. pára vypouštěná z turbin).
Použití tepelných výměníků k opětovnému získání tepla na konci zařízení snižuje potřebu
externího vstupu energie. To se provádí, když proces v příštím stupni nevyžaduje, aby teplota
spalin byla tak vysoká, jako v předchozím stupni.
2.4.4.9 Snížení viditelnosti kouře
V některých lokalitách je vysoká citlivost na viditelnost kouře. Také některé technologie
(např. mokré praní) zvyšují vlhkost spalin a zvyšují viditelnost kouře. Nižší teplota vzduchu a
jeho vyšší vlhkost zvyšují riziko kondenzace oblak páry a tudíž zvyšují viditelnost kouře.
Zvyšování teploty spalin je jedním ze způsobů, jak snížit viditelnost kouře a současně zlepšit
disperzní charakteristiky. V závislosti na vlhkosti spalin a na atmosférických podmínkách se
viditelnost kouře při výstupu z komína podstatně zmenší při teplotě 140 ºC.
Snížení obsahu vlhkosti ve spalinách také zmenšuje viditelnost kouře. Toho lze dosáhnout
výběrem alternativního čištění spalin (např. vyloučením mokrých metod) nebo použitím
kondenzačních praček plynu pro odstranění vody ze spalin (viz oddíl 2.4.4.5).
2.4.4.10 Zlepšení cyklu pára-voda: vliv na účinnost a další aspekty
Výběr cyklu pára-voda bude mít všeobecně mnohem větší vliv na energetickou účinnost
zařízení než zlepšení jednotlivých prvků systému, a proto poskytuje větší příležitost
k vyššímu využití energie z odpadu.
Následující tabulka poskytuje jako příklad informace týkající se technických činností
používaných ke zlepšení využití energie v komunálním odpadu ve spalovně odpadů spolu
s odhadem jejich „váhy“ (závažnosti). Uvedené číselné údaje byly vypočteny na příkladu
jednoho zařízení vyrábějícího pouze elektřinu [50, CNIM, 2003]:
Metoda
Zvýšení tlaku páry
Snížení podtlaku u výstupu
z turbiny (např. hydro-kondenzátor
lze použít ke zlepšení vakua)
Ohřátí sekundárního vzduchu
Ohřívač vzduchu ve 2 stupních
(např. 2 vývody na turbině)
Zvýšení teploty odvzdušňovače
Přidání ohřívače kondenzátu
Zvýšení čistého výstupního
výkonu elektřiny (přibližně) a
jiné výhody
3 % při 60 barech namísto 40 barů
1-2 % pro snížení o 20 mbarů
0,7-1,2 %
1-1,5 %
0,9 % při 140 ºC
namísto 130 ºC
0,5-1,2 %
Recyklace části spalin
0,75-2 % při snížení o 1 % suchého
kyslíku
Snížení úrovně NOx o přibližně
100 mg/Nm3
Snížení teploty spalin na výstupu
z kotle
0,4-0,7 %
Při snížení o 10 ºC v rozmezí mezi
190 ºC a 140 ºC
3-6 %
Podle použitého procesu
Použití SNCR DENOX namísto
SCR
Optimalizace výběru
turbogenerátorové jednotky
1-2 % okamžitě
Ale mnohem větší rozdíl během
dlouhého času, je –li nižší
dostupnost
Nevýhody
Vyšší investiční náklady, mírně
vyšší riziko koroze
Výrazně vyšší investiční náklady
(oblast kondenzace vzduchu: + 10
% mezi 120 a 110 mbary při
teplotě vzduchu 15 ºC)
Zvýšení velikosti a úrovně hluku
Nejistoty v přispění dodavatelů
k velmi nízkým tlakům
Komplexnost a vyšší náklady,
pokud jsou připojeny 2 vzduchové
ventilátory
Vyšší náklady
Vyšší požadavky na prostor
Větší rozměry a vyšší náklady na
ekonomizér
Náklady na vybavení a potrubí
Není potřebné použít u menších
turbogenerátorových jednotek
V některých případech, především
během přechodných fází
(najíždění, odstávka atd) se mohou
vyskytovat problémy s korozí
Zvýšení investičních nákladů
Klesající potřeba kyslíku kromě
jiného snižuje zájem o recyklaci
spalin
Problémy s korozí se mohou
vyskytnout především během
přechodných fází (najíždění,
odstávka atd)
Výstupní teplota kotle se určuje
podle druhu systému čištění spalin
Viz diskuse o SCR a SNCR
DENOX
Některé turbogenerátorové
jednotky mají vyšší účinost za
standardních podmínek, ale jsou
méně spolehlivé
Dostupnost a/nebo flexibilita při
částečném zatížení
Snížení obsahu kyslíku ve
spalinách z 1 % (v rozpětí 6-10 %)
1-2 % zvýšení
S nižším obsahem kyslíku může
růst obsah CO
Nižší obsah kyslíku může zvýšit
riziko koroze
Tab. 2.15: Zlepšení cyklu pára-voda: vliv na účinnost a jiné aspekty
Zdroj [50, CNIM, 2003]
2.4.5 Parní generátory a šokové chlazení ve spalovnách nebezpečných odpadů
V Evropě byly přijaty dva hlvní přístupy k chlazení spalovacích plynů ze spaloven
nebezpečných odpadů. Jejich zásadní výhody a nevýhody popisuje tabulka níže:
Systém chlazení plynů
Kotel k využití tepla
•
•
•
•
Nevýhody
Možné vyšší riziko
opětovné tvorby dioxinů
v kotli
Dodatečné kapitálové
náklady a náklady na
údržbu systému kotle.
Velmi omezené využití
energie
Možnost vyšší spotřeby
vody
Možnost větších objemů
vody k čištění
Snížené riziko opětovné
•
tvorby dioxinů
• Snížená nutnost dalších
•
kontrol dioxinů v emisích do
ovzduší
•
• Možnost upravovat odpady
mnohem varabilnějšího
rozsahu druhů a vyšší zátěže
halogeny a solemi, pokud je
použita tato metoda.
Tab. 2.16: Souhrn hlavních rozdílů mezi šokovýcm chlazením a využitím tepla
Zdroj upraven z [Cleanaway, 2002 #46] [EURITS, 2002 #41]
Šokové chlazení
•
Výhody
Možná vysoká účinnost
využití energie (70-80 %
může být převedeno na páru)
Nižší spotřeba vody a menší
objem vody k čištění
Kotle k využití tepla ve spalovnách nebezpečných dopadů:
[EURITS, 2002 #41]
Horké spalovací plyny jsou ochlazovány v parním generátoru (nebo kotli) o kapacitě mezi
16 MW a 35 MW v závislosti na druhu zařízení. Vyráběná pára má tlak od 13 do 40 barů a
teplotu 207-385 ºC. Podle předpisů plně vybavené zařízení normálně produkuje v průměru 45 tun páry na 1 tunu spalovaného odpadu, a tak dosahuje tepelné účinnsoti 70-80 % (energie
páry vztažená k energii odpadu). Většina zařízení, pokud vyrábějí elektřinu, je vybavena
přístroji ekonomizéru a přehřívačem. Účinnost parních generátorů používaných ve
spalovnách nebezpečných odpadů je ovlivněna řadou faktorů včetně složení plynu a
potenciálu usazování na površích tepelné výměny. To má výraznýdopad na stavební materiály
použité v návrhu, jakož i na životnost a výkon zařízení.
U některých zařízení se pára používá k pohonu turbin k výrobě elektřiny. Elektřinu používají
spalovny odpadů pro své vlastní účely nebo ji exportují. Alternativní páru lze přepravovat
k přímému použití v průmyslových procesech, např. k výrobě chemikálií, nebo v jiných
procesech úpravy odpadů či plnit do systémů ústředního vytápění. Uplaňují se také
kombinace těchto užití.
Rychlé šokové chlazení:
Některá zařízení nejsou vybavena kotli, ale dochází v nich ke snížení teploty spalovacích
plynů pomocí velmi rychlého šokového zchlazení (např. z 1100 ºC na 100 ºC v čase pod 1
sekundu). To se provádí za účelem zabránění tvorby dioxinů a vyloučení instalace přídavné
techniky k odstranění dioxinů na konci linky. Tato chladicí zařízení se označují jako „šokové
chladiče“ (quenchers) a jsou přijímána v takových zařízeních, kde se zpracovává velmi široký
okruh vysoce halogenovaných vstupů odpadů. Tím je omezen potenciál možností výběru
energetického využití.
2.4.6 Příklady využití energie ze spaloven odpadů s fluidním ložem
Rozličné návrhy a velikosti spaloven odpadů s fluidním ložem ovlivňují chování kotle a
množství i druh vyrobené energie [33, Finsko, 2002]. Následující dva příklady poskytují
přibližné číselné hodnoty různých rozměrů spaloven:
1.
15-30 MW kotle na výrobu tepla a nízkotlaké páry:
Tento kotel s fluidním ložem použije přibližně 35 000 – 40 000 t pohotově vyrobeného
obnoveného paliva za rok. Pokud je palivo vyrobeno ze živnostenských odpadů, demoličních
odpadů a odděleného sběru v balících z domácností, může být v kotli plně využit všechen
tento materiál produkovaný městem s přibližným počtem obyvatel 150 000. Produkce tepla je
asi 150 GWh a může být využito v průmyslu nebo v ústředním vytápění.
Kotle této velikosti jsou provozovány obdobně jako běžné kotle v elektrárnách o výkonu 50100 MW. Jejich fungování je stálé a rovnoměrné, protože spalují pohotově vyrobené
kontrolované palivo z vybraného odpadu a v mohutném loži.
Pokud je dostupný vhodný uživatel energie, lze dosáhnout energetické účinnosti 70-90 %.
Spalovny s otáčivým fluidním ložem byly navrženy pro tepelné kapacity od 10 do 55 MW a
pro odpovídající průtok odpadu 22 000 – 167 000 t/rok na 1 linku. Energie je využívána
parními genrátory k produkci elektřiny a/nebo k účelu vytápění v závislosti na místních
podmínkách. Tepelná účinnost může být asi 80 % a účinnost elektrického výkonu je běžně
kolem 25 %.[64, připomínky TWG, 2003].
2.
50-100 MW elektrárny:
Pokud je kapacita kotle k využití energie z odpadu větší než 30 MW, je mnohem obtížnější
najít vhodného zákazníka pro takové množství tepelné energie. Protože je také vyráběna
elektřina, ekonomika kotle k využití energie z odpadu převážně závisí na cenách elektřiny a
nikoliv na cenách tepla.
Elektrická účinnost s ohledem na velmi dobře definovanou a kontrolovanou kvalitu
vstupujícího odpadu může být relativně vysoká a může dosáhnout až 30-35 % při běžných
teplotách páry od 450 do 500 ºC.
2.5 Používané systémy čištění a kontroly spalin
2.5.1 Souhrn aplikací technologií čištění spalin
Systémy čištění spalin jsou sestaveny jako kombinace jednotlivých procesních jednotek, které
společně vytvářejí úplný systém čištění spalin. Tato kapitola dává popis jednotlivých
procesních jednotek se zřetelem na látky, které mají zásadní vliv.
Tab. 2.17 níže uvádí přehled aplikací některých systémů v odvětví spalován komunálních
odpadů. Rovnováha uplatněných systémů se liší podle měnících se proudů odpadu. Popis
každé technologie uvedené v tabulce je uveden dále v tomto oddíle:
Suché
s tkaninovým
filtrem
Počet spaloven komunálních tuhých odpadů s různými systémy čištění spalin
Polosuché
Mokré
Kombinace
Sprejové
Pouze
Pouze
s tkaninovým
suché a
sušení a
elektrostatický
tkaninový
filtrem
mokré
mokré praní
odlučovač
filtr
2
9
8
1
17
6
1
1
25
45
19
16
30
2
5
1
9
SNCR deNOx
aplikace
Rakousko
2
aplikace
Belgie
7
aplikace
Dánsko
13
aplikace
Francie
5
17
Německo
1
aplikace
Velká
Británie
1
Maďarsko
26
6
3
8
4
Itálie
1
5
4
3
Nizozemsko
4
1
3
Norsko
3
3
Portugalsko
1
7
Španělsko
5
1
7
2
2
aplikace
Švédsko
1
29
Švýcarsko
Zařízení
64
95
138
12
14
21
4
23
celkem
Poznámky:
1. všechny údaje (kromě údajů SCR) pocházejí od pracovní skupiny TWG [42, ISWA, 2002] – tabulky 1 a 2 a připomínky TWG
2. uplatněny jsou i jiné kombinace provozních jednotek čištění spalin, ale nejsou zahrnuty v tabulce
3. údaje předané EIPPCB od FEAD předpokládají, že asi 43 spaloven z 200 sledovaných zařízení ke spalování komunálních tuhých odpadů používá SCR
4. údaje z Belgie se týkají pouze regionu Flandry a Bruselu
5. aplikace znamená, že technologie se používá – prázdná okénka znamenají, že nebyly poskytnuty údaje
SCR de-NOx
aplikace
aplikace
42
aplikace
aplikace
aplikace
43 (z 200)3
Některé technologie čištění spalin jsou také podrobně vysvětleny v horizontálním BREF
dokumentu „Reference Document on Best Available Techniques in the Waste Water and
Waste Gas Treatment/Management Systems in the Chemical Sector (CWW)“ – „Referenční
dokument o nejlepších dostupných technologiích v systémech čištění odpadních vod a
odpadních plynů a hospodaření s nimi v chemickém průmyslu“.
2.5.2 Celkový přehled variant kombinovaných systémů čištění spalin
Jednotlivé složky systému čištění spalin se kombinují tak, aby vznikl úplný systém k čištění
znečišťujících látek nacházejících se ve spalinách. Existuje řada příslušných složek a
návrhů,které je možno kombinovat mnoha způsoby. Diagram dole ukazuje příklady variant a
jejich možných kombinací. Je patrné, že podle tohoto hodnocení existuje 408 různě
kombinovaných systémů:
Obr. 2.40: Přehled potenciálních kombinací systémů čištění spalin
Legenda:
Wet processes
mokré praní
With liquid effluents
s kapalnými odpadními vodami
Combined or without liquid effluents
kombinovaně nebo bez kapalných odpadů
Evapo-cristallisation
odpařování-krystalizace
Condensation
kondenzqce
1 stage with soda (NaOH), tray plate, packed or spray column
1 stupeň se sodou (NaOH),
poklice, náplňová nebo
rozprašovací kolona
2 stages, 1 water + 1 soda, tray plate,packed or spray column
2 stupně, 1 voda + 1 soda,
poklice, náplňová nebo
rozprašovací kolona
2 stages, 1 lime + 1 soda, spray columns
2 stupně, 1 vápno + 1 soda, rozprašovací
kolony
Raw gas (low dust)
surový plyn (nevyčištěný, nízká prašnost)
Clean gas (tall end)
vyčištěný plyn (nejvyšší bod pece)
Ammonia sollution
roztok amoniaku
(Dry or wet) adsorption (de-diox etc)
(suchá nebo mokrá) adsorpce (de-diox atd)
catalytic baghouse(de-diox etc)
katalytický rukávový filtr (de-diox atd)
Urea sollution
roztok močoviny
Solid urea
tuhá močovina
SCR de-diox
selektivní katalytická redukce de-diox
Dry adsorption
suchá adsorpce
Semi-wet processes with lime milk
polosuché procesy s použitím vápenného mléka
Compressed air spraying
sprejování stlačeným vzduchem
Mechanical atomization
mechanická atomizace
Circulation fluidised bed
cirkulující fluidní lože
Without fly ash recirculation
bez recirkulace popílku
% dry G.S.S. lime injection(Gas Solid Separation)
% sušiny, vstřikování vápna
(oddělení plynů a pevných látek)
fly ash recirculation
recirkulace popílku
Dry processes with baghouse filter
suché procesy s rukávovými filtry
Water spray
sprejování vodou
Heat exchanger
tepelný výměník
Air dilution
ředění vzduchu
Lime without recirculation
vápno bez recirkulace
Lime with recirculation
vápno s recirkulací
Sodium bicarbonate with wimple filtration uhličitan sodný s rouškovou filtrací
Sodium bicarbonate with double filtration uhličitan sodný s dvojitou filtrací
SCR DENOX
selektivní katalytická redukce s denitrifikací
Reburning
opětovné spalování
SNCR DENOX
selektivní nekatalytická redukce s denitrifikací
2.5.3 Technologie snižování emisí částic
[1, UBA, 2001] Výběr zařízení k čištění spalin se zaměřením na odstraňování částic ze spalin
je hlavně určeno:
•
•
•
•
•
•
•
konkrétním zatížením proudu plynu částicemi
průměrnou velikostí částic
rozdělením velikosti částic
rychlostí toku olynu
teplotou spalin
kompatibilitou s jinými složkami celého systému čištění spalin (tzn. celkovou
optimalizací)
požadovanou koncentrací ve výstupu
Některé parametry jsou velmi málo známy (např. rozdělení velikosti částic nebo jejich
průměrná velikost) a jsou zastoupeny empirickými hodnotami. Dostupné varianty čištění nebo
odstraňování usazených látek mohou také ovlivnit výběr systému čištění spalin, tzn. že pokud
existuje odbyt pro čištění a použití popílku, může být odděleně shromažďován spíše než
ponechán ve zbytcích z čištění spalin.
[74, připomínky TWG, 2004]
2.5.3.1 Elektrostatické odlučovače
[1, UBA, 2001]
Elektrostatické odlučovače se někdy také nazývají elektrostatické filtry. Účinnost odstranění
popela v elektrostatických odlučovačích je v největší míře ovlivněna elektrickým odporem
popela. Pokud elektrický odpor vrstvy popela stoupá k hodnotám asi nad 1011 – 1012 Ωcm,
snižuje se účinnost odstraňování. Odpor vrstvy popela je ovlivněn složením odpadu. Může se
tedy měnit rychle a výrazně spolu se změnami složení odpadu, především při spalování
nebezpečných odpadů. Síra obsažená v odpadu a ve spalinách v podobě SO2 (SO3) (a obsah
vody při provozních teplotách pod 200 ºC [64, připomínky TWG, 2003]) často snižuje odpor
vrstvy popela a tím usnadňuje jeho usazování v elektrickém poli.
Obr. 2.41: Provozní princip elektrostatického odlučovače
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Collecting plate
Discharge electrodes
Sběrná deska (elektroda)
sršící elektrody
Vzhledem k tomu, že v nich dochází k usazování jemného popela a aerosolů, mohou zařízení,
která udržují působení elektrického pole tvorbou kapek ve spalinách (předem zapojená
kondenzační jednotka a mokré elektrostatické odlučovače, elektrodynamické Venturiho
pračky plynů, ionizační sprejové chladiče) zvýšit účinnost odstranění.
Běžné provozní teploty v elektrostatických odlučovačích jsou 160-260 ºC. Provoz při vyšších
teplotách (např. nad 250 ºC) je obvykle vyloučen, neboť by se mohlo zvýšit riziko tvorby
PCDD/F (a tudíž emisí).
2.5.3.2 Mokré elektrostatické odlučovače
[1, UBA, 2001] Mokré elektrostatické odlučovače jsou založeny na stejném technologickém
funkčním principu jako ostatní elektrostatické odlučovače. Nicméně, u tohoto typu návrhu se
popel odloučený na sběrných deskách propírá kaplinou, obvykle vodou. To lze provádět
nepřetržitě nebo periodicky. Tato technologie funguje výhodně v případech, kdy do
elektrostatického odlučovače vstupuje vlhkost nebo ochlazené spaliny.
2.5.3.3 Kondenzační elektrostatické odlučovače
[1, UBA, 2001] Kondenzační elektrostatický odlučovač je používán k usazování velmi
jemných, tuhých, kapalných nebo vlhkých částic, např. ze spalin ze spaloven nebezpečných
odpadů. Na rozdíl od konvenčních mokrých elektrostatických odlučovačů jsou sběrné
povrchy kondenzačních elektrostatických odlučovačů tvořeny vertikálními plastovými
trubkami sestavenými do svazků, které se zevně chladí vodou.
Spaliny obsahující prach se nejprve zchladí na teplotu rosného bodu v šokovém chladiči, a to
pomocí přímého vstřikování vody, a poté se nasytí parou. Dalším ochlazením plynů ve
sběrných trubkách se vlivem kondenzace par vytvoří tenká hladká tekutá vrstva na vnitřním
povrchu trubek. Ta je elektricky uzemněna a potom slouží jako pasivní elektroda.
Částice se usazují vlivem elektrického pole mezi jiskřícími elektrodami jako suspenze v osách
trubic a kondenzační vrstvě v plynulém toku. Kondenzační vrstva současně způsobuje plynulé
odstraňování usazených částic z usazovacího prostoru. Dokonce se vypírají i ve vodě
nerozpustný prach a špatně smáčitelné saze. Konstantně obnovované vlhčení zabraňuje tvorbě
suchých míst a lepení, v důsledku čehož může docházet k jiskření (elektrické výboje mezi
elektrodami). Vyloučí –li se jiskření, je možno aplikovat k usazování vyšší napětí, které na
druhé straně vede k lepšímu a konzistentnímu výkonu při usazování (viz obr. 2.42).
Obr. 2.42: Kondenzační elektrostatický odlučovač
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
High voltage generator
generátor vysokého napětí
Spray electrode
rozprašovací elektroda
Collecting surface (tube)
sběrný povrch (trubky)
Crude gas (saturated vapour)
surový plyn (nasycená pára)
Condensate discharge
vypouštění kondenzátu
Cooling water
chladicí voda
Continually rinsing condensate layer nepřetržitě kapající vrstva kondenzátu
as passive electrode
jako pasivní elektroda
clean gas
vyčištěný plyn
2.5.3.4 Ionizační mokré pračky plynů (skrubry)
[1, UBA, 2001] Účelem ionizačního mokrého skrubru je odstranění různých znečišťujících
látek z toku spalin. Ionizační mokrý skrubr je kombinací následujících principů:
•
•
•
elektrostatické nabíjení částic, elektrostatická přitažlivost a usazování aerosolových částic
(menších než 5 µm)
vertikální usazování hrubých, kapalných a pevných částic (menších než 5 µm) a
absorpce nebezpečných, korozivních a zapáchajících plynů.
Systém je kombinací elektrostatického filtru a náplňového skrubru. Vyžaduje málo energie a
má vysokou účinnost usazování částic v měřítku menším než mikrony, jakož i v řádu
mikronů.
Zóna vysokého napětí je instalována před každým stupněm náplňové věže. Funkcí zóny
vysokého napětí je ionizace částic (prach, aerosol, částice menší než 1 µm) obsažených ve
spalinách. Záporně nabité částice indukují opačné náboje na neutrálním povrchu mokrého
materiálu náplně a padajících kapek vody. Vzhledem k tomu jsou přitahovány a vymývány
v náplňovém oddíle. Tento jev se nazývá tzv. Image/Force přitažlivost (IF přitažlivost), tzn.
přitažlivost daná pohybem elektronů. Nebezpečné, korozivní a zapáchající plyny se také
absorbují v témž médiu skrubru a chemicky zkombinované jsou vypouštěny spolu
s odpadními vodami ze skrubru.
Jiným druhem ionizačního mokrého skrubru je Venturi skrubr. Tlakové změny, které
nastávají ve Venturiho trubici umožňují narůstání jemných částic a jejich nabití na
elektrodách. Potom jsou sbírány v husté vrstvě vodních kapek vytvářené pomocí trysek a
fungující jako elektroda. [74, připomínky TWG, 2004]
2.5.3.5 Tkaninové filtry
Tkaninové filtry, také nazývané rukávové filtry, jsou velmi široce používány v zařízeních ke
spalování odpadů. Účinnost filtrace je velmi vysoká pro široké rozpětí velikosti částic. U
částic o velikosti menší než 0,1 mikronu je účinnost nižší, ale takové frakce jsou v toku spalin
ze spaloven odpadů relativně málo zastoupeny. Pomocí této technologie se dosahuje nízkých
hodnot emisí prachu. Technologie může být použita následně po použití ESP (electrostatic
precipitator – elektrostatický odlučovač) a mokrých skrubrů. [74, připomínky TWG, 2004]
Kompatibilita filtračního média s charakteristikami spalin a popela a procesní teplota filtru
jsou důležité pro efektivní výkon. Filtrační médium musí mít vhodné vlastnosti se zřetelem na
tepelnou, fyzikální a chemickou odolnost (např. hydrolýza, kyselina, alkálie, oxidace).
Rychlost toku plynu určuje vhodný filtrační povrch, tj. rychlost filtrace.
Mechanické a tepelné působení na filtrační materiál určuje životnost, požadavky na energii a
údržbu.
V kontinuálním provozu se postupně ztrácí tlak filtračního média vzhledem k usazování
částic. Když jsou použity suché sorpční systémy, pomáhá tvorba koláče na médiu při
odstraňování kyselin. Vcelku je potřeba čištění monitorována na základě diferenciálního tlaku
napříč filtrem. Pravidelná výměna filtru je požadována tehdy, když je dosaženo zbytkové
životnosti nebo v případě neodstranitelného poškození (např. neodstranitelné usazeniny
jemného prachu na materiálu filtru zvyšují ztrátu tlaku). Ke kontrole životnosti filtračního
materiálu rukávového filtru slouží několik parametrů: odchylka poklesu tlaku, vizuální
kontrola, mikroskopická analýza atd. Možné průsaky v rukávovém filtru mohou být také
zjištěny podle zvýšených emisí nebo některé poruchy procesu. [64, připomínky TWG, 2003]
Uplatnění suchého usazování je omezeno na prach, který je při vysokých teplotách (300 – 600
ºC) hygroskopický a lepkavý. Tento druh prachu vytváří v usazovacím zařízení usazeniny,
které nelze v dostatečné míře extrahovat pomocí běžných metod čištění během provozu, ale
bude zřejmě nutné je odstaňovat pomocí ultrazvuku. Může se jednat o prach z komplexů solí,
např. z odpadů obsahujících fosfor, síru nebo silikon.
Obr. 2.43: Příklad tkaninového filtru
Zdroj [1, UBA, 2001]
2.5.3.6 Cyklony a multicyklony
[64, připomínky TWG, 2003]
Cyklony a multicyklony využívají k oddělení materiálu částic z proudu plynu odstředivé síly.
Multicyklony se od samostatných cyklonů liší v tom, že sestávají z velkého počtu malých
cyklonových jednotek. Proud plynu vstupuje kolmo do separátoru a vystupuje uprostřed.
Tuhé látky jsou tlačeny vně cyklonu a sbírány po stranách k odstranění.
Všeobecně cyklony samy o sobě nemohou dosáhnout hodnot emisí nyní dosahovaných
v moderních spalovnách odpadů. Mohou však plnit důležitou úlohu, když jsou použity
k předběžnému odstranění prachu před vstupem do ostatních stupňů systému čištění spalin.
Požadavky na energii jsou u nich obvykle nízké, protože napříč cyklonem nedochází
k žádnému poklesu tlaku.
Výhody cyklonů spočívají v širokém rozpětí provozních teplot a v masivní konstrukci.
Problémem cyklonů může být eroze, především v místech nárazů znečištěných spalin, neboť
spaliny jsou velmi zatíženy částicemi, a zvláště v zařízeních s fluidním ložem, když materiál
lože opouští zařízení. Cirkulující fluidní lože obvykle zahrnují cyklon k odstraňování a
recirkulaci materiálu lože do pece.
2.5.4 Technologie snižování obsahu kyselých plynů (např. emisí HCl, HF a SOx)
Tyto látky se obvykle odstraňují ze spalin pomocí alkalických činidel. K tomuto účelu se
používají následující postupy čištění spalin:
•
suché procesy: do proudu spalin se přidává suchý sorpční prostředek (např. vápno,
uhličitan sodný). Reakční produkt je také suchý.
•
polomokré procesy:
také nazývány polosuché, do proudu spalin se přidává sorpční
prostředek v kapalném roztoku (např. vápenné mléko) nebo v suspenzi (např. jako kal).
Voda se z roztoku odpařuje a reakční produkty jsou suché. Zbytek lze recirkulovat, aby se
zlepšilo využití činidla. Podjednotkou této technologie jsou flash-dry procesy, které
spočívají ve vstřikování vody (k rychlému zchlazení plynů) a reakčního činidla do přívodu
k filtru.
•
mokré procesy: do proudu spalin je čerpána voda, peroxid vodíku a/nebo prací roztok
obsahující část reakčního činidla (např. roztok hydroxidu sodného). Reakční produkt je
kapalný.
2.5.4.1 Odstraňování oxidu siřičitého a halogenů
[1, UBA, 2001] Oxid siřičitý a planné halogeny jsou odstraňovány ze spalin vstřikováním
chemických nebo fyzikálních sorpčních činidel, které se dostávají do kontaktu se spalinami.
Podle použité technologie jsou reakční produkty v roztoku nebo v podobě suchých solí.
Suché systémy:
V procesech suché sorpce je absorpční činidlo (obvykle vápno nebo uhličitan sodný) plněno
do reaktoru v podobě suchého prášku. Dávkovací poměr činidla může záviset na teplotě a
zrovna tak i na druhu činidla. Při použití vápna je tento poměr obvykle dvojnásobek až
trojnásobek stechiometrického množství se zřetelem na usazovanou látku, zatímco při použití
uhličitanu soudného je poměr nižší. Je to požadováno za účelem splnění požadavků na emisní
limity v rozsahu vstupních koncentrací. Reakční produkty jsou tuhé a je nutno je odstranit ze
spalin v podobě popela v následném stupni, obvykle na rukávovém filtru.
Předávkování vápna (nebo jiného činidla) vede k odpovídajícímu zvýšení množství
zbytkového odpadu, pokud není prováděna recirkulace použitých činidel, kdy může
nezreagovaná frakce recirkulovat a stechiometrický poměr se podle toho sníží.
Pokud není provozován žádný předstupeň před usazením částic (např. elektrostatický
odlučovač), částice se odstraňují s použitým reakčním činidlem a reakčními produkty. Koláč
reakčního činidla, který se utváří na tkaninovém filtru poskytuje účinný kontakt mezi
spalinami a absorbentem.
Zamlžení viditelnosti je u této technologie vzácné.
Obr. 2.44: Schematický diagram suchého čištění spalin se vstřikováním chemikálií do
spalinovodu a s filtrací na rukávovém filtru
Polomokré systémy:
Tyto procesy jsou nazývány také polosuché. Při rozprašovací absorpci se absorpční činidlo
vstřikuje buď v suspenzi nebo jako roztok do proudu horkých spalin v rozprašovacím reaktoru
(viz obr. 2.45).
Tento typ procesu využívá teplo ze spalin k odpařování rozpouštědla (vody). Vzniklé reakční
produkty jsou pevné a je nutno je ve formě prachu ze spalin odstranit v následujícím stupni,
např. na rukávovém filtru. Tyto procesy obvykle vyžadují předávkování sorpčního činidla
v poměru 1,5 až 2,5.
Na následujícím obrázku je znázorněn tkaninový filtr jako rovněž důležitá součást procesu. U
této technologie se opět pouze vzácně vyskytuje snížení viditelnosti zamlžením.
Obr. 2.45: Provozní princip rozprašovacího absorbéru
[1, UBA, 2001]
Legenda:
1 surový (nečištěný) plyn
2 rozprašovací absorbér
3 přidávání sorpčního činidla
4 tkaninový filtr
6 vyčištěný plyn
Také je používán systém, který patří mezi normální suché a polosuché procesy. Někdy je
nazýván předsoušením (flash-dry) (Alstom 2003). V těchto systémech se opětovně vstřikuje
do vystupujících spalin část pevných látek zachycených na rukávovém filtru. K zachycenému
popílku a reakčnímu činidlu se přidává voda ve stanoveném poměru, aby se zabezpečil volný
průtok a nedocházelo k lepení a drolení. Není potřebná kontaktní věž nebo nakládání s kaly
(viz polomokré systémy) a nejsou produkovány žádné odpadní vody (viz mokré systémy).
mokré systémy:
Procesy mokrého čištění spalin používají odlišné typy návrhů skrubrů, viz. např.:
•
•
•
•
•
•
tryskové skrubry
otáčivé skrubry
Venturi skrubry
suché věžové skrubry
rozprašovací skrubry
náplňové věžové skrubry
Proces skrubru je (v případě vstřikování pouze vody) je silně kyselý (běžné pH 0-1) vzhledem
k tvorbě kyselin při usazování. V prvním stupni mokrého skrubru jsou především
odstraňovány HCl a HF. Odpadní vody z prvního stupně jsou mnohokrát recyklovány
s přidáním malého množství pitné vody a odpouštěním ze skrubru k udržení potřebné
účinnosti odstranění kyselého plynu. V tomto kyselém médiu se málo usazuje SO2, a proto je
k jeho odstranění nutný druhý stupeň skrubru.
Odstranění oxidu siřičitého se dosáhne v pracím stupni při řízeném pH na alkalické nebo
těsně neutrální hodnotě (obvykle 6-7), kdy se přidává roztok žíravé sody nebo vápenného
mléka. Z technických důvodů probíhá tento proces v samostatném pracím stupni, ve kterém
se dodatečně odstraňuje další podíl HCl a HF.
Při spalování odpadů obsahujících bróm a jód, se tyto prvky mohou odstranit z proudu spalin,
pokud je spalován současně odpad s obsahem síry. Reakcí se sirnými sloučeninami se tvoří ve
vodě rozpustné soli brómu a jódu, které je možno odstranit pomocí mokrých procesů čištění
spalin obsahujících SO2. Kromě toho lze zlepšit účinnost odstranění elementárního brómu a
jódu instalováním speciálního pracího redukčního stupně (sulfitový nebo bisulfitový proces).
V každém případě je důležité, aby byla obsluha zařízení informována o tom, které odpady
obsahují bróm nebo jód.
Když se v mokrém procesu čištění spalin používá vápenné mléko nebo vápenec jako
neutralizační činidlo, dochází k akumulaci síranů ( např. sádry), uhličitanů a fluoridů
v podobě ve vodě nerozpustných zbytků. Tyto sloučeniny se odstraňují, aby se snížila
koncentrace soli v odpadních vodách a tudíž i riziko inkrustace v systému skrubru. Zbytky
z procesu čištění (např. sádra) mohou být recyklovány. Použije –li se roztok žíravé sody,
nenastane žádné takové riziko, protože reakční produkty jsou rozpustné ve vodě. Když je
použit hydroxid sodný, může vzniknout uhličitan vápenatý (v závislosti na tvrdosti vody),
který opět způsobuje usazeniny ve skrubru. Tyto usazeniny je třeba pravidelně odstraňovat
okyselováním.
Níže znázorněný diagram obsahuje typické 2 stupně systému mokrého praní plynů. Počet
pracích stupňů se obvykle mění od 1 do 4 s vícestupňovou strukturou vestavěnou do
jednotlivých nádob:
Obr. 2.46: Diagram dvoustupňového mokrého čištění spalin ve skrubru s protiproudým
odstraňováním popela
Odpadní vody z mokrých skrubrů:
Aby se udržela potřebná účinnost praní plynů a zabránilo se ucpání systému skrubru, je nutno
část výluhu ze skrubru odstraňovat z oběhu v podobě odpadní vody. Tyto odpadní vody se
musí před vypuštěním nebo vnitřním použitím speciálním způsobem čistit (neutralizace,
srážení těžkých kovů). Zvláštní pozornost se věnuje odstranění rtuti. Těkavé sloučeniny Hg,
např. chlorid rtuťnatý (HgCl2) kondenzují při ochlazení spalin a zůstávají rozpuštěny ve
vypouštěných odpadních vodách ze skrubru. Přidání specifických reakčních činidel k
odstranění Hg umožní odstranění Hg z procesu.
V některých spalovnách se vznikající odpadní vody odpařují při jejich zpětném rozprašování
do spalin v zařízení k šokovému chlazení v kombinaci s prachovým filtrem.
2.5.4.2 Přímé odsíření
[1, UBA, 2001] Procesy odsíření ve fluidním loži mohou probíhat tak, že se přímo do
spalovací komory přidávají absorbenty (např. sloučeniny vápníku nebo vápníku/hořčíku).
Dále se používají přídavné látky jako např. mletý vápenec, vápenný hydrát a práškový
dolomit. systém může být použit v kombinaci s odsířením v proudu spalin.
Rozdělení absorbentu a tím i stupeň odsíření jsou ovlivněny uspořádáním trysek a rychlostí
vstřikování. Část výsledných reakčních produktů se odstraní na filtru instalovaném ve směru
proudu spalin. Nicméně, významný podíl zbytků zůstává v pecním popelu. Z toho důvodu
může přímé odsíření ovlivňovat kvalitu pecního popela [64, připomínky TWG, 2003].
Ideální podmínky pro přímé odsiřování jsou vytvořeny v cykloidní peci, protože je tam
konstantní teplota.
Je známo, že technologie sama o sobě není ve shodě s požadavky směrnice 2000/76/ES o
spalování odpadů. [1, UBA, 2001]. Množství zbytků z vlastního systému čištění spalin je
možno snížit a tím i náklady na jejich odstraňování.
Absorpci (a adsorpci) znečišťujících látek lze provádět v reaktoru s fluidním (cirkulujícím)
ložem, kdy zbytky a chemikálie v peci recirkulují velkou rychlostí. recirkulací spalin se
udržuje tok plynu nad minimální úrovní potřebnou k zachování fluidního chování lože.
Materiál lože se odděluje v rukávovém filtru. Vstřikování vody snižuje významně spotřebu
absorbentů (a tudíž tvorbu zbytků). [74, připomínky TWG, 2004]
2.5.5 Technologie snižování emisí oxidů dusíku
[3, Rakousko, 2002]
Oxidy dusíku (NOx) mohou vznikat třemi způsoby:
•
•
•
termické NOx : během spalování část vzdušného dusíku oxiduje na oxidy dusíku. Tato
reakce probíhá výrazněji pouze při teplotách nad 1 300 °C. Rychlost reakce má
exponenciální závislost na teplotě a je přímo úměrná koncentraci kyslíku.
palivové NOx: během spalování část dusíku obsaženého v palivu oxiduje na oxidy
dusíku.
tvorba NOx reakcí radikálů (rychlé NOx): atmosférický dusík může také oxidovat při
reakci s CH radikály za vzniku HCN. Tento reakční mechanismus má při spalování
odpadů poměrně malý význam.
Obr. 2.47: Závislost teploty na různých mechanismech tvorby NO při spalování odpadů
Zdroj [3, Rakousko, 2002]
Legenda:
mg/m3 NOx in the form of NO2
thermal NOx
fuel NOx
prompt NOx
mg/m3 NOx ve formě NO2
termické NOx
palivové NOx
rychlé NOx
[1, UBA, 2001] Tvorbu NOx lze snížit pomocí kontrolních opatření v peci:
•
•
zabráněním nadměrných dodávek vzduchu (tj. prevencí dodávek nadbytečného
dusíku)
zabráněním zbytečnému použití vysokých teplot v peci (včetně lokálních horkých
míst)
2.5.5.1.1 Dodávky vzduchu, míšení plynů a kontrola teploty
Primárním široce používaným a důležitým opatřením ke snižování produkce NOx je dobré
rozdělení dodávek primárního a sekundárního vzduchu, které zabraňuje nerovnoměrnému
gradientu teplot a tím vytváření vysokoteplotních zón, což vede k vyšší produkci NOx.
Třebaže k zabezpečení oxidace organických materiálů (za účelem dosažení nižších emisí CO
a těkavých organických látek) je požadováno dostatečné množství kyslíku, na druhé straně
nadměrné dodávky vzduchu mohou vést k dodatečné oxidaci atmosférického dusíku a tím i
k produkci dalších NOx.
Důležité je dosáhnout efektivního smíšení plynů a provádět kontrolu teplot.
2.5.5.1.2 Recirkulace spalin
Tato technologie zahrnuje nahrazení asi 10-20 % sekundárního spalovacího vzduchu
recirkulovanými spalinami. Snížení NOx je dosaženo vzhledem k tomu, že recirkulované
spaliny mají nižší obsah kyslíku a tím i nižší teplotu, což vede ke snížení tvorby oxidů dusíku.
[74, připomínky TWG, 2004].
2.5.5.1.3 Vstřikování kyslíku
Vstřikování buď čistého kyslíku nebo kyslíkem obohaceného vzduchu umožňuje dodávky
kyslíku potřebného ke spalování, přičemž se současně snižují dodávky dalšího dusíku, které
by mohly přispět k vyšší produkci NOx.
2.5.5.1.4 Postupné spalování
V některých případech se uplatňuje postupné spalování. Zahrnuje snížení dodávek kyslíku
v primárních reakčních zónách a poté zvýšení dodávek vzduchu (a tím i kyslíku) v pozdějších
spalovacích zónách, kde se oxidují vzniklé plyny. Takové technologie vyžadují efektivní
míšení vzduchu/plynu v sekundární zóně, aby se tvorba CO (a jiných produktů nedokonalého
spalování) udržela na minimální úrovni.
2.5.5.1.5 Vstřikování zemního plynu (opětovné hoření)
[7, ESEPA, 1994]
Vstřikování zemního plynu do prostoru pece nad roštem lze použít ke kontrole emisí NOx ze
spalování. Pro spalovny komunálních tuhých odpadů byly vyvinuty dva odlišné postupy
použití zemního plynu:
•
•
opětovné hoření – třístupňový proces konverze NOx na N2 je založený na vstřikování
zemního plynu do samostatné zóny pro opětovné spalování umístěné nad primární
spalovací zónou
methanová denitrifikace (Methan DENOX) – tato technologie zahrnuje vstřikování
zemního plynu přímo do primární spalovací jednotky, aby se zabránilo vzniku NOx.
2.5.5.1.6 Vstřikování vody do pece/plamene
Řádně navržené a provedené vstřikování vody buď do pece nebo přímo do plamene lze použít
ke snížení teploty horkých míst v primární spalovací zóně. Tento pokles vrcholové teploty
může vést ke snížení tvorby termického NOx.
[74, připomínky TWG, 2004]
2.5.5.2 Sekundární technologie snižování NOx
[1, UBA, 2001] Směrnice 2000/76/ES požaduje denní průměrné koncentrace NOx (vyjádřeno
jako NO2) v čistém plynu 200 mg/Nm3. K tomu, aby byly dodrženy tyto mezní koncentrace,
je třeba všeobecně zavést druhotná opatření. Ve většině procesů se úspěšně osvědčilo použití
amoniaku nebo jeho derivátů (např. močovina) jako prostředků snížení koncentrace NOx.
Oxidy dusíku ve spalinách především obsahují NO a NO2 a redukují se pomocí redukčních
činidel na N2 a vodní páry.
Rovnice reakcí:
4 NO + 4 NH3 + O2 => 4 N2 + 6 H2O
2 NO2 + 4 NH3 + O2 => 3 N2 + 6 H2O
Tyto dva procesy jsou důležité při odstraňování dusíku ze spalin – Selektivní nekatalytická
redukce (SNCR) a selektivní katalytická redukce (SCR).
Jak amoniak, tak i močovina, se uplatňují ve vodných roztocích. Amoniak se obvykle
z bezpečnostních důvodů dodává ve formě 25 % roztoku.
2.5.5.2.1 Selektivní nekatalytická redukce (SNCR)
V procesu SNCR jsou oxidy dusíku (NO + NO2) odstraňovány selektivní nekatalytickou
redukcí. V tomto procesu se redukční činidlo (obvykle čpavek nebo močovina) vstřikuje do
pece a reaguje s oxidy dusíku. Reakce probíhá při teplotách mezi 850 a 1 000 °C v zónách
s větší a menší reakční rychlostí v tomto rozpětí.
Obr. 2.48: Provozní princip selektivní nekatalytické redukce (SNCR)
[1, UBA, 2001]
Legenda:
SNCR
ammonia water
vacuum mixer
tissue filter
selektivní nekatalytická redukce
čpavková voda
vakuové míchadlo
textilní filtr
Redukce oxidů dusíku pomocí SNCR ve více než 60-80 % případů vyžaduje větší množství
redukčního činidla. To způsobuje emise čpavku, také nazývané únik čpavku. Vztah mezi
snížením oxidů dusíku, únikem čpavku a reakční teplotou je znázorněn níže na obr. 2.49:
Obr. 2.49: Vztah mezi snížením NOx, produkcí NOx, únik čpavku a reakční teplotou
v procesu SNCR
[Rakousko, 2002 #3] [64, připomínky TWG, 2003]
Legenda:
NH3 slip
NOx reduction
NOx production
temperature
únik čpavku
snížení NOx
produkce NOx
teplota
Na obr. 2.49 je znázorněno, že při reakční teplotě např. 1000 °C je snížení NOx asi 85 % a
únik amoniaku asi 15 %. Kromě toho jsou při této teplotě produkovány oxidy dusíku při
spalování asi 25 % vstřikovaného amoniaku.
Obr. 2.49 také znázorňuje, že při vyšších teplotách (s amoniakem) je podíl snížení NOx vyšší
a zatímco únik amoniaku se snižuje, množství oxidů dusíku pocházejících ze čpavku roste. Při
vysokých teplotách (> 1200 °C) samotný amoniak oxiduje a vznikají oxidy dusíku. Při nižších
provozních teplotách je snížení NOx méně efektivní a únik amoniaku větší.
Použití močoviny v SNCR namísto amoniaku způsobuje relativně větší emise N2O
v porovnání se snížením emisí amoniaku. [64, připomínky TWG, 2003]
K zajištění optimálního využití amoniaku při měnících se stupních zatížení vlivem změn
teplot ve spalovací komoře, se amoniak vstřikuje v několika vrstvách.
Při použití v systému mokrého čištění spalin lze přebytečný amoniak odstranit v mokrém
skrubru. Amoniak z odpadních vod ze skrubru lze potom získat s pomocí stěrky na
Ammoniak a zpětně plnit do systému SNCR.
Pro optimalizaci procesu SNCR je důležité efektivní míchání spalin a činidla k redukci oxidů
dusíku a dostatečná doba zdržení plynů, aby proběhly potřebné redukční reakce.
V případě procesů pyrolýzy a zplyňování se dosáhne optimalizace SNCR vstřikováním
reakčních činidel do syntézního plynu ve spalovací zóně při velmi dobře kontrolované teplotě
a efektivním míchání plynu.
2.5.5.2.2 Selektivní katalytická redukce (SCR)
Selektivní katalytická redukce (SCR) je katalytický proces, během kterého se amoniak ve
směsi se vzduchem (redukční činidlo) přidává do spalin a prochází přes katalyzátor, obvykle
jde o kovovou konstrukci s kanály (např. z platiny, rhodia, TiO2, zeolitů). [74, připomínky
TWG, 2004] Při průchodu katalyzátorem reaguje amoniak s oxidy dusíku za vzniku dusíku a
vodní páry.
K tomu, aby byl katalyzátor účinný, je obvykle potřebná teplota v rozmezí 180
-450 °C. Většina systémů používaných ve spalovnách běžně pracuje při teplotách 230-300 °C.
Pod 250 °C je nutný větší objem katalyzátoru a je zde větší riziko usazenin a znečištění
katalyzátoru. V některých případech je teplota katalyzátoru řízena pomocí obchvatů, aby se
zamezilo poškození jednotky SCR. [74, připomínky TWG, 2004]
Proces SCR umožňuje velké snížení NOx (běžně 90 %) v podmínkách téměř
stechiometrického dávkování redukčního činidla. Při spalování odpadů se SCR uplatňuje
hlavně v prostoru vyčištěného plynu, tzn. za stupněm odprášení a odstranění kyselého plynu.
Z tohoto důvodu spaliny všeobecně vyžadují opětovné zahřátí k tomu, aby bylo dosaženo
efektivní reakční teploty v SCR systému.Tím se zvyšuje energetická náročnost systému
čištění spalin. Nicméně, když jsou již hodnoty SOx ve spalinách vstupujících do SCR sekce
sníženy na velmi nízkou úroveň, opětovným ohřátím se jejich obsah sníží podstatně nebo jsou
oxidy síry odstraněny dokonce úplně. Za účelem snížení dalších energetických požadavků
jsou použity tepelné výměníky.
Za mokrým systémem čištění spalin následuje odlučovač kapek jako prevence usazování solí
uvnitř katalyzátoru. Vzhledem k riziku vznícení je důležité provádět bezpečnostní opatření,
např. kontrolu CO ve spalinovodu atd. [74, připomínky TWG, 2004]
Nízkoteplotní SCR vyžaduje regeneraci katalyzátoru se zřetelem na tvorbu solí (především
chloridu amonného nebo síranu amonného). Regenerace může být rozhodujícím řešením,
neboť sublimované soli vedou k překročení mezních hodnot daných směrnicí o vozidlech
s ukončenou životností pro emise některých znečišťujících látek (např. HCl, SO2, NOx) do
ovzduší.
SCR se někdy umisťuje přímo za ESP (electrostatic precipitator – elektrostatický odlučovač)
s cílem snížit nebo vyloučit potřebu opětovného zahřívání spalin. Je –li použita tato varianta,
musí se zvážit další riziko tvorby PCDD/F v ESP (obvykle když je ESP provozován při
teplotách nad 220-250 °C. Tento proces může vést ke zvýšeným emisím PCDD/F ve zbytcích
z ESP a vyšším koncentracím v proudu plynu opouštějícím ESP a postupujícím do jednotky
SCR. Jednotka SCR může být také použita k destrukci PCDD/F. Ke společné kontrole NOx a
PCDD/F se používají vícevrstvé systémy SCR.
Obr. 2.50: Provozní princip SCR
[3, Rakousko, 2002]
Spaliny vypouštěné z reaktoru mohou být vedeny přímo do tepelného výměníku plyn-plyn,
kde se použijí k předehřátí vstupujících plynů, aby se udržela provozní teplota katalyzátoru a
ušetřila část dovážené energie (viz diagram v oddíle 4.4.4.1).
2.5.6 Technologie snižování emisí rtuti
2.5.6.1 Primární technologie
Rtuť je vysoce těkavá, a proto téměř výlučně vstupuje do proudu spalin. Mezní hodnota
stanovená směrnicí o spalování odpadů je 0,05 mg/m3. V některých členských státech EU
byly stanoveny mezní hodnoty 0,03 mg/m3 jako denní průměry (při nepřetržitém
monitoringu) [1, UBA, 2001]. Nepřetržité měření je také uloženo v některých národních
legislativách spalování odpadů (např. v Rakousku, Německu). Většina zařízení nemůže tyto
emisní limity splňovat, především při maximálním zatížení a bez dodatečných zvláštních
opatření k čištění Hg.
K prevenci emisí rtuti do ovzduší jsou vhodné pouze následující primární technologie, které
zabezpečují pokud možno prevenci i kontrolu, co se týče vniknutí rtuti do odpadu:
•
•
•
•
účinný oddělený sběr odpadu, který může obsahovat těžké kovy, např. bateriové
články, baterie, dentální amalgám atd.
hlášení původců odpadu o potřebě oddělit rtuť
určení a/nebo omezení přijímaného odpadu, který je potenciálně kontaminován rtutí
o odběrem vzorků nebo rozbory odpadů, pokud je to možné
o účelovými kampaněmi odběru vzorků/testování
pokud jsou takové přijímané odpady známy – kontrola vsázky s cílem vyhnout se
přetížení systému se zřetelem na kapacitu v odstraňování odpadů.
2.5.6.2 Sekundární technologie
[1, UBA, 2001] Rtuť se zcela vypaří při teplotě 357 °C a zůstává v plynném skupenství ve
spalinách po jejich průchodu pecí a kotlem. Anorganická rtuť (především dvojmocná Hg2+
v podobě chloridu) a elementární rtuť jsou v systémech čištění spalin ovlivněny různým
způsobem. Je třeba provést důkladné zvážení chování obou forem.
Volba procesu k odstranění rtuti závisí na velikosti vsázky odpadu a na obsahu chlóru ve
spalovaném materiálu. Při vyšším obsahu chlóru se rtuť vyskytuje v nevyčištěných spalinách
ve větší míře v iontové podobě a může se tak usazovat v mokrých skrubrech. To připadá
v úvahu především v zařízeních ke spalování čistírenských kalů, ve kterých mohou být
poměrně nízké koncentrace chlóru v surovém plynu. Když je však obsah chlóru v (suchých)
čistírenských kalech 0,3 hmot. % nebo vyšší, pouze 10 % rtuti v čistém plynu bude
v elementární formě a odstraněním pouze iontové rtuti můžeme dosáhnout celkové úrovně
emisí 0,3 mg/Nm3 [74, připomínky TWG, 2004]
Kovová rtuť může být odstraněna v proudu spalin pomocí:
•
•
transformace na iontovou rtuť přidáním oxidačních činidel a poté odstraněním ve
skrubru – odpadní vody mohou být potom dodány do čistíren odpadních vod se
zařízením k odstraňování těžkých kovů, ve kterých se rtuť převádí na stabilnější formu
(např. HgS), tedy vhodnější ke konečnému odstranění [74, připomínky TWG, 2004]
přímé odstraňování na aktivním uhlí obohaceném sírou, na koksu z nístějové pece
nebo na zeolitech.
Zkoušky ukázaly, že neutralizace oxidem siřičitým v peci po přidání vápence může snížit
podíl kovové rtuti a tím zefektivnit celkové odstranění rtuti z proudu plynu.
Ve spalovnách komunálních a nebezpečných odpadů je za normálních provozních podmínek
obsah chlóru vždy velmi vysoký, než aby se dalo zajistit, aby rtuť byla přítomna především
v iontové formě. Nicméně, specifické vstupy některých odpadů mohou situaci změnit a může
nastat potřeba odstraňovat kovovou rtuť, jak je uvedeno shora.
Odpady s vysokým podílem rtuti
Při spalování odpadu s vysokým podílem rtuti ve spalovnách nebezpečných odpadů lze
zajistit stupeň odstranění rtuti 99,9 % pouze tehdy, když se spalují v přiměřeném poměru také
vysoce chlorované odpady. Vysoký podíl iontové rtuti (např. > 99,9 %) v nevyčištěných
spalinách v kotli před vstupem do mokrého čištění plynů je způsoben přítomností vysoce
chlorovaných odpadů. To napomáhá úplnému odstranění rtuti ze spalin.
Vsázky s velkým obsahem chlóru (např. 4 % hmot./hmot. na vstupu) a tudíž s vysokou
přechodnou koncentrací chlóru vedou k vysokému stupni chlorace rtuti a tím k téměř 100 %
účinnosti odstranění rtuti. S nižším obsahem chlóru ve vsázce se stupeň odstranění rtuti
výrazně snižuje.
Obr. 2.51: Vztah mezi emisemi Hg a obsahem chlóru v nevyčištěném plynu ze spalovny
nebezpečných odpadů
Zdroj [1, UBA, 2001]
Legenda:
Hg met. species portion
chloride content in the boiler crude gas
podíl kovové rtuti
obsah chlóru v nevyčištěném plynu v kotli
2.5.7 Technologie snižování ostatních emisí těžkých kovů
[1, UBA, 2001] Ostatní těžké kovy při spalování konvertují především na netěkavé oxidy a
odstraňují se spolu s popílkem. Proto jsou hlavními vhodnými technologiemi ty, které se
uplatňují při odstraňování prachu (viz oddíl 2.5.3).
Je známo, že ke snižování emisí těžkých kovů je také používáno aktivní uhlí. [74, připomínky
TWG, 2004]
2.5.8 Technologie snižování emisí sloučenin organického uhlíku
Efektivní spalování je důležitým prostředkem snižování emisí sloučenin organického uhlíku
do ovzduší.
[1, UBA, 2001] Spaliny ze spaloven odpadů mohou obsahovat stopové množství velmi
širokého rozsahu druhů organických látek, např.:
•
•
•
•
halogenované aromatické zühlovodíky
polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH)
benzen, toluen a xylen (BTX)
polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/F)
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF) mohou vznikat za pecí
ze sloučenin prekursorů. Sloučeninami prekursorů jsou např. polychlorované bifenyly (PCB),
polychlorované difenylmethany (PCDM), chlorbenzeny a chlorohydroxybenzeny.
PCDD a PCDF mohou také vznikat katalytickou reakcí mezi uhlíkem a uhlíkatými
sloučeninami a sloučeninami anorganického chlóru, při které působí jako katalyzátory oxidy
kovů, např. mědi. Tyto reakce se vyskytnou především v popílku nebo filtračním prachu při
teplotách mezi 200 a 450 °C.
Uvádí se, že ke vzniku dioxinů/furanů při spalování odpadu vedou následující tři
mechanismy:
1. tvorba PCDD/F z chlorovaných uhlovodíků již vzniklých nebo vznikajících v peci (např.
chlorohydrobenzen nebo chlorbenzen),
2. syntéza de-novo v rozsahu nízkých teplot (obvyklé v kotlích, v zařízeních ESP suchou
cestou)
3. neúplná destrukce PCDD/F dodaných spolu s odpadem
Optimální hoření spalin ve velkém rozsahu zničí prekurzory. Tvorba PCDD/PCDF z
prekurzorů je proto potlačena.
Mezní hodnota limitu pro celkový obsah dioxinů a furanů podle směrnice 2000/76/ES je 0,1
ng TEQ/Nm3. K dosažení těchto limitů jsou dostupné kromě jiného i adsorpční procesy a
katalyzátory oxidace. Je známo, že katalyzátory oxidace také snižují emise NH3 a CO. [74,
připomínky TWG, 2004]
Emise sloučenin organických uhlovodíků lze také snížit dalším odstraňováním popela a
aerosolů, neboť tyto znečišťující látky přednostně adsorbují jemnou frakci popela, a dále
pomocí silného chlazení spalin (kondenzací).
2.5.8.1 Adsorpce na činidlech s aktivním uhlím v systému unášeného proudu
Aktivní uhlí je vstřikováno do proudu spalin. Uhlík se přefiltruje z proudu plynu na
rukávovém filtru. Aktivní uhlí projevuje vysokou účinnost absorpce pro rtuť i pro PCDD/F.
Různé druhy aktivního uhlí mají odlišnou účinnost adsorpce. Zdá se, že to souvisí se
specifickou povahou částic uhlíku, které jsou ovlivněny během procesu.
2.5.8.2 Systémy SCR
Systémy SCR se používají ke snižování množství NOx (viz popis v oddíle 2.5.5.2.2).
Odbourávají také plynné PCDD/F (nikoliv vázané částice) pomocí katalytické oxidace, avšak
v tomto případě musí být systém SCR navržen vyhovujícím způsobem, tedy jako větší
vícevrstvý systém k zabezpečení denitrifikační funkce DENOX. Účinnost odbourávání
PCDD/F je 98-99,9 %.
Hlavní probíhající reakce: [74, připomínky TWG, 2004]
C12HnC18 nO2 + (9 + 0,5 n) O2 => 12CO2 + (n-4)H2O + (8-n)HCl a
C12HnC18 nO + (9,5 + 0,5 n) O2 => 12CO2 + (n-4)H2O + (8-n)HCl
2.5.8.3 Katalytické rukávové filtry
(Belgie, 2002) Rukávy filtrů jsou buď impregnované katalyzátorem nebo se katalyzátor přímo
smísí s organickým materiálem při výrobě vlákna. Takové filtry se používají ke snižování
emisí PCDD/F.
Plynné PCDD/F mohou být zničeny na katalyzátoru spíše než adsorpcí na aktivním uhlí (v
systémech vstřikování aktivního uhlí). Frakce částic s vázanými PCDD/F může být
odstraněna filtrací. katalyzátor nemá žádný vliv na rtuť, a tudíž je všeobecně potřebné
uplatňovat k odstraňování rtuti přídavné technologie (jako je např. aktivní uhlí nebo sirné
činidlo atd), aby bylo dosaženo splnění moderních limitů emisí do ovzduší. [74, připomínky
TWG, 2004]
Teplota plynu vstupujícího do rukávového filtru by měla dosahovat hodnoty nad 190 °C
k zajištění účinného odbourání PCDD/F a k prevenci adsorpce PCDD/F na médiu [74,
připomínky TWG, 2004]
2.5.8.4 Opětovné spalování uhlíkatých adsorbentů
[55, EIPPCB sitevisits, 2002] Uhlík se používá k adsorpci dioxinů (a rtuti) v mnoha
spalovnách odpadů. Když mají procesy samostatný výstup pro rtuť, který poskytuje
odpovídající stupeň odbourání (tj. vyšší stupeň než na vstupu, aby se zamezilo cirkulaci a
tudíž prudkému zvýšení emisí) je možné snížit hodnoty emisí čistého dioxinu ze zařízení
opětovným spalováním adsorbovaných PCDD/F pomocí znovuvstřikování do pece.
K dalšímu odstranění rtuti obvykle dochází při nízkém pH v systému mokrého skrubru. Pokud
se zde nevyskytují proudy plynu s nízkou koncentrací HCl, stupeň odstranění rtuti je při
použití tohoto procesu dostatečný.
Příklady aplikace této technologie zahrnující opětovné spalování:
•
•
•
pevné lože adsorbentu s koksem
adsorbenty s unášeným proudem aktivního uhlí
vložky impregnované uhlíkem použité k adsorpci dioxinů v mokrých skrubrech a
k prevenci paměťového efektu
V některých členských státech nedovolují místní předpisy opětovné spalování.
2.5.8.5 Použití plastů impregnovaných uhlíkem k adsorpci PCDD/F
[58, Anderson, 2002] Plasty jsou široce používané při stavbách zařízení k čištění spalin
vzhledem k jejich výborné odolnosti vůči korozi. PCDD/F jsou adsorbovány na těchto
plastech v mokrých skrubrech při běžných provozních teplotách 60-70 °C. Pokud je teplota
vyšší i o pouhých několik málo stupňů, nebo pokud je koncentrace dioxinů v plynu snížena ,
absorbované PCDD/F se mohou desorbovat do plynné fáze a zvýšit emise do ovzduší. Nižší
chlorace u PCDD/F způsobuje nejvyšší stupeň růstu desorpce v závislosti na růstu teploty. To
vede ke zvýšeným hodnotám TEQ ve směru proudu plynu v mokrých skrubrech.
Přidání náplňové kolony do skrubru, který obsahuje zabudovaný polypropylen s uhlíkem je
prostředkem selektivní absorpce PCDD/F (Hg se v náplni neabsorbuje).
Tento materiál se po určité době nasytí. Proto lze nabitý materiál pravidelně odstraňovat nebo
spalovat v peci, je –li to povoleno. [74, připomínky TWG, 2004]
Při vstupní koncentraci 6-10 ng TEQ/Nm3 je v celém prostoru mokrého skrubru dosaženo
účinnosti odstranění plynné fáze v rozmezí 60-75 %. V porovnání s tím je účinnost bez
použití náplňového materiálu 0-4 %. Efektivnost absorpce po dobu 1 roku testování neklesla.
[58, Anderson, 2002] [74, připomínky TWG, 2004]
V zařízení, tak jak je shora popsáno, jsou vstupní koncentrace 2-3 ng TEQ/Nm3, které ve své
podstatě nesplňují požadavek směrnice 2000/76/ES – 0,1 ng/Nm3. Technologie může být také
použita v extenzivnější zařízení s náplňovou kolonou a/nebo v kombinaci s následným
systémem čištění spalin – odstraňováním dioxinů v proudu spalin nebo proti proudu spalin,
s cílem dodržet mezní hodnoty pro PCDD/F (také pro fázi najíždění a s obchvatným
zařízením k čištění spalin). [74, připomínky TWG, 2004]
2.5.8.6 Filtry s pevným ložem
[1, UBA, 2001] Filtry s pohyblivým ložem aktivního koksu se používají v sekundárních
procesech čištění spalin ze spalování komunálních a nebezpečných odpadů. Při použití tohoto
adsorpčního systému je možné s vysokou účinností odstranit látky obsažené ve spalinách
v extrémně nízkých koncentracích. Jako materiál pohyblivého lože absorbéru se používá
lignitový koks produkovaný v koksovacím procesu v nístějové peci.
Při spalování odpadů se uplatňují mokrá a suchá lože s koksem. Do mokrých loží se přidává
protiproud vody, kterým je koks promýván. Tímto způsobem dochází ke snížení teploty
reaktoru a některé nashromážděné znečišťující látky jsou z filtru vymývány. když se namíst
koksu/uhlí použije aktivní lignit, proces nevyžaduje předehřátí spalin na teplotu převyšující
rosný bod kyseliny a může být dokonce účinně provozován s „mokrými“ nebo vodou
nasycenými spalinami. Z tohoto důvodu lze absorbér s aktivním lignitem umístit přímo za
mokrý skrubr. [64, připomínky TWG, 2003]
Spaliny procházejí zrnitou výplní koksu z nístějové pece (HFC – jemný koks o velikosti zrn
od 1,25 do 5 mm). Čistící efekt HFC je velmi závislý na mechanismech adsorpce a filtrace. Je
tak možno odstraňovat téměř veškeré emisní složky spalin, především zbytkový obsah HCl,
oxidů síry, těžkých kovů (např. rtuť) až na hodnotu pod mezí detekce.
Podstatným rysem systému pohyblivého lože je vysoká účinnost snížení všech emisí, a to
v důsledku velkého objemu aktivního koksu, čímž je zajištěno, že různé procesy spalování i
protiproudého čištění spalin nebudou mít nevhodné následky.
Spaliny jsou vedeny do výplně s aktivním koksem přes rozdělovací lože vybavené
mnohačetnými nebo dvojicemi trychtýřů. Plyn jimi prochází odspodu nahoru, zatímco HFC
(nístějový koks) prochází absorbérem opačným směrem, tzn. od vrcholu ke dnu. Tím je
dosaženo ideálního rozdělení spalin v celém průřezu absorbéru a optimálního využití kapacity
absorbéru s minimální spotřebou aktivního koksu.
Provozní výsledky zařízení v průmyslovém měřítku (spalování komunálních a nebezpečných
odpadů) ukázaly, že emisní hodnoty, především dioxinů/furanů se nacházejí hluboko pod
mezními hodnotami danými směrnicí ES 2000/76.
Těmto procesům je třeba věnovat péči se zřetelem zajištění monitoringu a kontroly teplot a
obsahu CO, aby se zabránilo hoření koksových filtrů. Tyto filtry se po určité době nasytí a
pak by měly být odstraněny a vyměněny.
2.5.8.7 Rychlé šokové chlazení spalin
Tato technologie zahrnuje použití vodních skrubrů k chlazení spalin přímo z jejich spalovací
teploty na 100 °C. Technologie se uplatňuje v některých spalovnách nebezpečných odpadů.
Rychlé šokové zchlazení zkracuje dobu zdržení spalin v tepelných zónách což může působit
větší výskyt dodatečné de –novo syntézy PCDD/F.
Skrubr musí být navržen v souladu s nejvyšším zatížením částicemi (a jinými znečišťujícími
látkami), které budou převedeny do vody skrubru.
Používané skrubry jsou samostatné nebo vícestupňové, někdy s pozdějšími chlazenými
stupni, aby se snížily ztráty vody odparem ve spalinách.
K přestupu tepla z horkých výluhů skrubru se nepoužívá kotel a využití této energie je
omezené.
2.5.9 Snížení množství skleníkových plynů (CO2, N2O)
[1, UBA, 2001] Existují v podstatě dva způsoby snižování emisí skleníkových plynů:
•
•
zvýšit účinnost využití a dodávek energie (viz oddíly 2.4 a 4.3)
regulovat emise CO2 čištěním spalin.
Reakcí CO2 ve spalinách s NaOH je možno produkovat uhličitan sodný. Tato technologie je
zmíněna dále v oddíle 6.5 o nově se objevujících technologiích.
2.5.9.1 Prevence emisí oxidu dusného
Emise oxidu dusného ze spalování odpadů mohou pocházet z:
•
•
uplatnění nižších spalovacích teplot –běžně se jedná o teploty pod 850 °C
použití SNCR ke snížení NOx (především v případě výběru močoviny jako reakčního
činidla).
[71, JRC(IoE), 2003] Optimální teplota pro současnou minimalizaci NOx a produkci N2O je
v rozpětí 850-900 °C. Emise N2O jsou nižší za podmínek, kdy je v dohořívací komoře
dosaženo teplot nad 900 °C. Použije –li se SCR, jsou emise N2O také nízké. Tedy v
podmínkách spalovacích teplot nad 850 °C je všeobecně SNCR v moderních spalovnách
jediným významným zdrojem emisí N2O.
SNCR, pokud není řádně řízena, může znamenat riziko zvýšených emisí oxidu dusného,
především při použití močoviny. Obdobně lze emitovat oxid dusný z procesů s nedostatečným
přívodem kyslíku (pod stechiometrickou úrovní), např. ze zplyňovacích procesů a z pyrolýzy,
ale také ze spalovacích procesů v pecích s fluidním ložem probíhajících za určitých
podmínek. [74, připomínky TWG, 2004]
K prevenci emisí oxidu dusného se používají následující metody:
•
•
•
•
•
•
snížení dávkování reakčního činidla – optimalizací SNCR
volba optimální teploty okénka pro injektáž činidel SNCR
použití metod modelování toku k optimalizaci umístění trysek pro injektáž
účinný návrh míchání plynu/reakčního činidla ve vhodných teplotních zónách
navržení spalovacích zón s vyššími dodávkami kyslíku (než stechiometrický poměr),
aby proběhla oxidace oxidu dusného
použití amoniaku namísto močoviny v SNCR.
2.5.10 Přehled metod čištění spalin používaných ve spalovnách nebezpečných odpadů
Tento oddíl podává přehled o technologiích čištění spalin uplatňovaných v odvětví
komerčního spalování nebezpečných odpadů v Evropě. Podrobnější popis samotných metod
čištění spalin naleznete v dřívějších oddílech této kapitoly.
[EURITS, 2002 #41] Poté, co spaliny opustí parní generátor nebo šokové chlazení, vcházejí
do sekce čištění spalin. U téměř 40 % zařízení začíná tato sekce rozprašovacím sušením
nebo podobným zařízením, kde se plyny dále ochladí a odpaří odpadní páru ( v těchto
zařízeních se nevypouští odpadní voda). Jiná zařízení mají pomocný chladič ke snížení
teploty spalin před další úpravou (např. z 250 na 60 °C).
Níže jsou popsány jiné metody, které se používají ke snížení koncentrací znečišťujících
složek spalin:
systémy skrubrů se používají ke snížení obsahu kyselých složek (např., jak je níže uvedeno –
Cl, S) ve spalinách. Téměř 80 % zařízení je vybaveno kyselými a alkalickými systémy
mokrých skrubrů, z nichž 30 % má přídavné systémy k odstraňování specifických složek
(např. brómu, jódu, rtuti). Zbývajících 20 % používá suché skrubry se vstřikováním vápna
nebo uhličitanu sodného.
Ke snižování množství prachu a těžkých kovů ve spalinách jsou používány elektrostatické
odlučovače (ESP) a rukávové filtry:
•
•
•
•
54 % zařízení je vybaveno suchými ESP (jedno zařízení s mokrým ESP)
70 % zařízení je vybaveno rukávovými filtry
25 % zařízení má kombinaci obou postupů
jedno zařízení je vybaveno dvěma rukávovými filtry.
Systémy ESP se běžně instalují v přední části skrubru, aby se snížily vstupy tuhých látek do
pracích kapalin, ale nejsou obvykle používány tam, kde jsou v systémech suchého nebo
polosuchého praní instalovány rukávové filtry. Rukávové filtry samy o sobě umožňují
kontrolu prašnosti systému.
K omezení uvolňování dioxinů do ovzduší se používají následující metody:
•
•
•
aktivní uhlí (nebo alternativní reakční činidlo, např. hnědouhelný koks) vstřikováno
před rukávový filtr (67 % zařízení)
filtr s pevným ložem aktivního uhlí (17 % zařízení), který může být buď v suchém
nebo mokrém systému a alternativní hnědouhelný koks
jedno zařízení uplatňuje selektivní katalytickou redukci (SCR) specificky k omezení
dioxinů a rovněž jiných organických látek a NOx.
Zařízení s velmi rychlým šokovým chlazením a bez systému kotle nepoužívají přídavná
opatření k destrukci dioxinů (8%). Množství dioxinů ve spalinách je vzhledem k šokovému
ochlazení velmi nízké. Ve spalinách, které jsou vedeny do ESP následně po šokovém
ochlazení, musí být teplota nižší než 220 °C, aby se zabránilo opětovné tvorbě dioxinů.
Za účelem snížení emisí NOx:
•
•
•
používá 29 % zařízení selektivní katalytickou redukci (SCR) nebo selektivní
nekatalytickou redukci (SNCR) – většinou jsou všechna v Německu
používají tři zařízení SNCR a
čtyři zařízení SCR.
58 % zařízení již splňuje požadavky směrnice 2000/76/ES o spalování odpadů na mezní
hodnotu 200 mg/Nm3 bez uplatnění specifických metod destrukce NOx. Zbývajících 42 %
zařízení není v současné době vybaveno speciálním systémem k odstranění a dosud nesplňují
požadavky směrnice o spalování odpadů.
2.5.11 Čištění spalin ze spaloven kalů
[2, infomil, 2002] Druhy používaných systémů čištění spalin závisejí ve velké míře na složení
odpadu a jsou často podobné těm, které používají spalovny komunálních odpadů. Nicméně,
zvláštní pozornost by měla být věnována odstraňování oxidů dusíku (NOx) a rtuti.
Ve dvou nizozemských spalovnách s fluidním ložem jsou emise NOx snižovány pomocí
vstřikování amoniaku během spalování (SNCR). Při použití tohoto systému je možné snížit
normální koncentraci emisí 100-200 mg/Nm3 na méně než 70 mg/ Nm3.
Během procesu spalování kalů se především uvolňuje rtuť v kovové podobě. Při spalování
komunálních odpadů vzhledem k velké koncentraci chloridu v komunální odpadu je rtuť
hlavně v iontové podobě (především chlorid). Kovovou rtuť je mnohem obtížnější ze spalin
odstranit oproti rtuti v iontové formě. Metody odstranění emisí rtuti jsou popsány v oddíle
2.5.6.
2.6 Technologie čištění a kontroly odpadních vod
2.6.1 Potenciální zdroje odpadních vod
[2, infomil, 2002]
Potenciální emise ze spaloven odpadů do vody jsou následující:
•
procesní odpadní vody
Procesní odpadní vody ve velkém rozsahu pocházejí obvykle pouze ze systémů mokrého
čištění spalin. Z jiných typů systémů čištění spalin (suché a polosuché) obvykle nevznikají
žádné odpadní vody. U mokrých systémů mohou být také přijata taková opatření, že se z nich
odpadní vody (viz později).
•
odpadní vody ze shromažďování, úpravy a skladování (pod širým nebem)
pecního popela
Tento druh odpadních vod může být dodáván do mokrých odstruskovačů, a tudíž není nutné
vypouštění těchto vod. Je nicméně důležité mít dostatečnou skladovací kapacitu (i kapacitu
k úpravě) pro případ výkyvů skladovacích kapacit zapříčiněných srážkovou činností. Obecně
jsou varianty čištění v případě přebytku vody tyto: vypouštění do vhodného systému čištění
procesních vod; vypouštění do místního kanalizačního systému; a/nebo speciální způsob
odstranění. Tento druh odpadních vod může být znovu využit v systému čištění spalin, pokud
má potřebnou kvalitu, obvykle po úpravě sedimentací, filtrací apod.
•
jiné méně specifické proudy procesních vod
Např. odpadní vody z cyklu voda/pára (vznikající při přípravě vody k plnění do kotlů,
vypouštění kotle a chlazení vypouštěné vody). V praxi mohou být tyto toky vody v mnoha
situacích opětovně použity v procesech spalování a čištění spalin (např. jako voda na dolití) a
tak nezpůsobují emise v životním prostředí. Avšak recyklace odpadní vody v systému čištění
spalin je možná pouze v případě, že jde o systémy polosuché anebo mokré, aby bylo dosaženo
potřebné kvality odpadní vody; jinak se odpadní vody vypouštějí (především z důvodu vysoké
koncentrace solí).
•
sanitární odpadní vody
Ty pocházejí z toalet, kuchyní a čistíren. Běžně se vypouštějí do kanalizačního systému, ze
kterého jdou k čištění do komunálních čistíren odpadních vod. Pokud není jiná možnost, lze
použít k jejich odstranění vyhnívacích nádrží. Tyto kategorie odpadních vod nejsou specifické
pro odvětví spalování odpadů, a proto nejsou v tomto dokumentu zmiňovány.
•
čistá dešťová voda
Pochází z dešťových srážek na neznečištěných površích, jako jsou střechy, udržovaných
silnic, parkovacích míst atd. Běžně se tyto vody vypouštějí v systému jímání „čisté“ vody
přímo do místních povrchových vod nebo do vsakovacích studní. Předběžná úprava může být
požadovaná v případě dešťových srážek ze silnic nebo parkovišť.
•
znečištěná dešťová voda
Pochází z dešťových srážek na znečištěných površích (vykládkové činnosti atd). Obvykle se
odděluje od čisté vody a může být před použitím nebo vypuštěním čištěna.
•
použitá chladicí voda
Zdaleka největší chladicí kapacita je požadována v případě chlazení vodním kondenzátorem,
tzn. při výrobě elektřiny parní turbinou. Podle druhu návrhu zařízení jsou používány tyto
různé typy proudu chladicí vody:
•
•
•
chladicí voda z konvekčního chlazení v kondenzátoru, který je spojen s parní turbinou
chladicí voda odváděná z chladicích systémů s odpařováním vody používaných při
kondenzátorovém chlazení
chladicí voda z různých částí zařízení, které vyžadují chlazení (skluzavky odpadu,
hydraulické systémy, stěrače atd.).
Protože tyto proudy chladicí vody nejsou specifické pro spalování odpadů, je o nich
diskutováno v jiném BREF dokumentu – „Referenční dokument o uplatňování nejlepších
dostupných technologií pro průmyslové chladící soustavy“.
•
kondenzované odpadní vody z částečného předsušení čistírenských kalů
Tento druh odpadních vod je specifický pro spalování čistírenských kalů, i když nevzniká ve
všech případech, neboť pára produkovaná během sušení se někdy namísto kondenzace odpaří
ve spalinách ze spalovny. Tyto odpadní vody mají všeobecně vysoké hodnoty CHSK
(chemická spotřeba kyslíku) a obsahují značné koncentrace dusíku (převevším v podobě
čpavku), ale rovněž i jiných znečišťujících látek původně přítomných v upravovaných kalech.
Vysoká koncentrace dusíku může způsobovat zúžení profilu průtoku systémem čištění;
v tomto případě se může dusík oddělit, ale vzniká riziko zablokování a k této operaci je nutná
přídavná energie. Řešením v tomto případě může být zpětné plnění do pece, kdy recyklovaný
roztok amoniaku (přibližně koncentrace 10 %) lze použít jako náplně pro SNCR DENOX.
2.6.2 Základní principy návrhu kontroly odpadních vod
[2, infomil, 2002]
Řízené spalování odpadních vod se provádí podle následujících principů:
1. použití optimální technologie spalování
Optimální průběh spalování, který je důležitý z hlediska stability spalovacího procesu, je také
prostředkem efektivní kontroly emisí do vody při použití mokrých procesů čištění (netýká se
jiných než mokrých procesů produkujících odpadní vody, protože v suchých procesech
obvykle nedochází k vypouštění vod). Nedokonalé spalování má negativní vliv na složení
spalin popílku vzhledem k vyššímu výskytu organických sloučenin znečišťujícího nebo
toxického charakteru. Na druhou stranu může nedokonalé spalování také ovlivnit obsah vod
vypouštěných ze skrubru.
2. Snížení spotřeby vody a množství vypouštěných odpadních vod
K dosažení tohoto cíle mohou být použita některá opatření, např.:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
maximalizace recirkulace znečištěných odpadních vod v systémech mokrého čištění
spalin (skrubrech) nebo polosuchých systémech čištění spalin včetně účinné kontroly
procesních parametrů s cílem snížit množství vypouštěných odpadních vod
dodatečné chlazení znečištěných odpadních vod ze systémů mokrého čištění spalin
(viz také kondenzační skrubry v oddíle 2.4.4.5) s efektem snížení ztrát vody ve
spalinách a tím snížením spotřeby vody. Tento návrh může vyloučit spotřebu chladicí
vody.
uplatnění technologie čištění spalin bez vypouštění odpadních vod (např. polosuché
nebo suché sorpční systémy)
použití vody odváděné z kotle k dodávkám vody do skrubru
čištění laboratorní vody ve skrubru
uplatnění odstruskovačů bez vypouštění odpadních vod
použití výluhů z pecního popela skladovaného pod širým nebem k dodávkám vody do
odstruskovačů
přímé použití čisté dešťové vody ze střech a jiných čistých povrchů
oddělené odvodňování a zmenšování zatížené plochy používané ke skladování odpadů
a nakládáním s ním (např. zastřešené ohrady).
3. Shoda s příslušnými standardy emisí do vody
Některé procesní varianty budou velmi ovlivněny místními faktory. Příkladem je vypouštění
slaných odpadních vod ze skrubrů. Zatímco tyto vypouštěné odpadní vody mohou být
přijatelné pro mořské životní prostředí, jejich vypouštění do sladkovodních toků vyžaduje
zvážit potřebu jejich ředění atd. Taková rozhodnutí mohou proto způsobit zásadní změny
v návrzích spalovacích procesů, především systémů čištění spalin a volby metod čištění
odpadních výluhů z čištění.
4. Optimální provoz systémů čištění vody
Množství vypouštěné vody lze snižovat pouze v optimálních čistících procesech.
Pokud je dostatečná skladovací kapacita, aby byl vyrovnaný stav skladované odpadní vody,
mají provozovatelé dostatek času k reakci na případné poruchy v procesních podmínkách.
2.6.3 Vliv systémů čištění spalin na odpadní vody
[2, infomil, 2002]
Produkce odpadních vod závisí na vybraném druhu systému čištění spalin. Používány jsou
následující varianty čištění spalin:
1. suché čištění spalin
2. polosuché čištění spalin
3. mokré čištění spalin:
a) s fyzikálně/chemickým čištěním odpadních vod ve skrubru
b) s odpařováním odpadních vod v in line skrubru
c) se samostatným odpařováním odpadních vod ve skrubru.
Z těchto variant pouze varianta 3 (a) má proud odpadních vod určený k vypouštění. Varianty
čištění výluhu ze skrubru v systému 3 (a) je diskutována v následujících oddílech spolu
s technologiemi používanými k odpařování výluhu (varianty 3b a 3c).
2.6.4 Zpracování odpadních vod ze systémů mokrého čištění spalin
Proces úpravy odpadních vod vystupujících z mokrého čištění spalin zahrnuje širokou škálu
znečišťujících složek. Množství odpadních vod a jejich koncentrace závisejí na složení
odpadů a na navrženém systému mokrého čištění spalin. Recirkulace odpadních vod
v systémech mokrého čištění spalin může vést k podstatnému snížení množství odpadních vod
a následně k vyšší koncentraci znečišťujících látek.
K čištění odpadních vod se používají ze systémů mokrého čištění spalin se používají tři hlavní
metody:
•
•
•
fyzikálně-chemické čištění založené na úpravě pH a na usazování. V tomto systému
je produkován proud odpadní vody s rozpuštěnými solemi a pokud se neodpaří (viz
níže), je potřebné tyto odpadní vody vypouštět
odpařování v průběhu procesu spalování prostřednictvím rozprašovacích sušicích
zařízení a vedení do polosuchého systému čištění spalin nebo jiného systému, který
využívá rukávové filtry. V tomto případě se rozpuštěné soli shromažďují ve zbytku ze
systému čištění spalin. Nevznikají žádné emise odpadních vod kromě těch odpařených
ve spalinách (bližší podrobnosti o vypařování in line jsou v oddíle 2.6.4.7.1)
samostatné odpařování odpadních vod. V tomto případě odpařované vody
kondenzují, ale protože bývají obvykle velmi čisté, mohou být často vypouštěny (nebo
opětovně použity) bez speciálních opatření (bližší podrobnosti o samostatném
odpařování jsou uvedeny v oddíle 2.6.4.7.2).
Tyto technologie jsou probrány v následujících oddílech. některé z nich jsou také popsány
v CWW BREF dokumentu „Referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích v
systémech čištění odpadních vod a odpadních plynů a hospodaření s nimi v chemickém
průmyslu“.
Pokud se k řízení emisí NOx použije SNCR s mokrým čištěním ve směru proudu spalin, může
dojít k oddělení čpavku [74, připomínky TWG, 2004].
2.6.4.1 Fyzikálně-chemické čištění
Typická jednotka sestavená k fyzikálně-chemickému čištění odpadních procesních vod je
znázorněna na obr. 2.52 níže:
Obr. 2.52: Procesní schéma fyzikálně-chemického čištění odpadních vod ze systému
mokrého čištění spalin
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
from scrubber
polyelectrolytes sulfures
complex builders
waste water storage
neutralisation
flocculation
precipitation
end-filtration
discharge
filter-press
filter cake (landfill)
ze skrubru
sirné polyelektrolyty
komplexotvorná činidla
skladování odpadní vody
neutralizace
flokulace (vločkování)
srážení (odlučování)
koncová filtrace
vypouštění
tlakový filtr
filtrační koláč (na skládku)
Znázorněný proces se skládá z následujících kroků, z nichž téměř všechny se v praxi
uplatňují:
•
•
•
•
•
neutralizace znečištěných odpadních vod
flokulace znečišťujících látek
usazování vzniklého kalu
odvodňování kalu
filtrace odpadních vod („leštění“).
Lze zahrnout i jiné kroky:
•
•
•
srážení (např. těžkých kovů)
koagulace
kontrola a regulace pH a teploty.
Tyto metody se často používají k neutralizaci vápna. Spočívají ve srážení siřičitanů a síranů
(sádra). Když je povoleno vypouštění siřičitanů/síranů do povrchových vod (např. v některých
mořských životních prostředích), může být namísto vápna použita žíravá soda (NaOH),
přičemž se podstatně sníží produkce filtračního koláče.
Odstraňování sloučenin těžkých kovů se zakládá na vločkování, které následuje za srážením.
Sloučeniny těžkých kovů mají velmi malou rozpustnost v rozmezí pH 9-11. Nad hodnotou pH
11 se kovy mohou opěr rozpouštět. Optimální pH se liší u různých sloučenin těžkých kovů.
především optimální pH niklu a kadmia má velkou odchylku ve srovnání s jinými těžkými
kovy.
Dvoustupňová (nebo vícestupňová) neutralizace zlepšuje stabilitu a kontrolu kyselosti
vypouštěných vod (pH). V prvním stupni jde o slabou neutralizaci, především v případech
odpadních vod z prvního kyselého stupně systému skrubru. Druhý krok je důkladná
neutralizace. Dostatečná skladovací kapacita pro odpadní vodu se zajištěnou vyrovnávací
kapacitou je prospěšná pro zamezení procesních výkyvů v čase.
Vločkování hydroxidů těžkých kovů probíhá za působení flokulačních činidel
(polyelektrolytů) a FeCl3. Dodatečné odstraňování rtuti a jiných těžkých kovů může být
zajištěno pomocí přidaných komplexotvorných činidel.
Srážení všeobecně probíhá v usazovacích nádržích nebo v lamelárních odlučovačích.
Výsledný kal se běžně odvodňuje na tlakových filtrech. Obsah sušiny může být 40-60 %
podle použitých chemikálií nebo jiných podmínek.
V případě nutnosti mohou být k filtraci zbytkových odpadních vod (dočišťování) použity
pískové filtry a/nebo filtry s aktivním uhlím. Přímý účinek pískových filtrů spočívá především
ve snížené tvorbě suspenze pevných látek, ale rovněž ve snížení koncentrace těžkých kovů.
Filtrace s aktivním uhlím je zvláště účinná při snižování množství sloučenin PCDD/F,
polyaromatických uhlovodíků atd. Aktivní uhlí vyžaduje pravidelnou výměnu. používají se i
jiné filtrační systémy (např. diskové filtry).
Zařízení k fyzikálně-chemickému čištění odpadních vod vyžadují zvláštní provozní péči,
neboť jde o poměrně citlivé systémy.
2.6.4.2 Aplikace sulfidů
K provádění flokulace se běžně používají organická činidla (např. polyelektrolyty). Přidávání
komplexotvorných činidel a sulfidů (např. Na2S, tri-merkaptan – TMT atd.) umožní další
snížení množství rtuti a dalších vypouštěných těžkých kovů.
2.6.4.3 Použití membránové technologie
Jednou z variant čištění odpadních vod znečištěných solemi a mikropolutanty je membránová
filtrace. Tato technologie je obzvláště účinná pro velké proudy vody o relativně malé
koncentraci solí. Při vyšších koncentracích solí stoupá rychle spotřeba energie.
Obsah soli v procesu úpravy odpadních vod ze spalování odpadů je vysoký (až 10 hmot. %)
Proto tato varianta obvykle vyžaduje značné množství přídavné energie.
Zbytkové vody s vysokou koncentrací solí v roztoku je třeba odstraňovat v příslušném
výstupním proudu. ). [74, připomínky TWG, 2004]
2.6.4.4 Vytěsňování amoniaku
Při aplikaci SNCR DENOX obsahují odpadní vody z mokrého skrubru sloučeniny amoniaku.
Skutečná koncentrace amoniaku závisí na procesních podmínkách v SNCR DENOX jednotce.
Podle skutečné koncentrace amoniaku lze uplatnit jako variantu metodu vytěsňování
amoniaku z odpadních vod.
Jednotka k vytěsňování amoniaku je tvořena především zahřívanou destilační kolonou. Páry
kondenzují za vzniku roztoku amoniaku. I když je koncentrace amoniaku běžně nižší, než
koncentrace původního obchodního produktu, roztok lze opětovně používat v procesu SNCR.
Vytěsňování amoniaku vyžaduje vyšší pH (11-12,5) a použití páry. Riziko usazenin bylo
zaznamenáno při aplikaci spolu s neutralizací vápnem.
2.6.4.5 Oddělené čištění odpadních vod z prvního a posledního stupně systému skrubru
Pro první stupeň (stupně) systémů s mokrým skrubrem je běžně charakteristický provoz při
velmi nízkém pH. Při nižších hodnotách těchto procesních podmínek se z proudu spalin
odstraňuje především HCl. V posledním stupni se při neutrální hodnotě pH odstraňuje oxid
siřičitý.
Pokud se tyto dva proudy odpadních vod čistí v navzájem oddělených procesech, lze čistící
proces pro každý proud odpadních vod ze skrubru optimalizovat a z oxidu siřičitého vzniká
recyklovatelná sádra.
Odpadní vody z prvního stupně skrubru jsou neutralizovány vápnem, následuje odstranění
sloučenin těžkých kovů pomocí flokulace a srážení. Čištěná odpadní voda obsahuje
především CaCl2, který se v posledním stupni mísí s odpadními vodami převážně
obsahujícími Na2SO3/4. Takto se vytváří sádra a kapalné odpady, které jsou hlavně tvořeny
solí NaCl.
V závislosti na místních podmínkách, jsou slané odpadní vody buď vypouštěny anebo se
odpaří. Odpařením se produkuje NaCl, potravinářská sůl.
Protože se sůl odděluje od ostatních zbytků obsažených v odpadních vodách vypouštěných
z čištění spalin, dochází tím k podstatnému snížení hmotnosti zbytků – jediným zbytkem jsou
potom vysrážené kaly ze sloučenin těžkých kovů.
2.6.4.6 Anerobní biologické čištění (konverze síranů na elementární síru)
Určitým problémem při vypouštění vyčištěných odpadních vod může být zbytková
koncentrace síranů. Sírany mohou negativně působit na beton v kanalizačních systémech.
K vyřešení tohoto problému byl vyvinut systém anaerobní biologické úpravy odpadních vod
ze spalování odpadů.
Sírany v odpadních vodách lze redukovat na sulfidy působením anaerobních bakterií
v reaktoru. Vypouštěné odpadní vody z tohoto reaktoru, které mají vysoký obsah sulfidů, se
zpracovávají ve druhém reaktoru. Zde jsou biologicky oxidovány v aerobní atmosféře na
elementární síru. Do aerobního stupně je třeba pečlivě zabezpečit dostatečný přísun kyslíku,
jinak vznikají namísto elementární síry thiosírany, jejichž přítomnost ve vypouštěných vodách
je nepřípustná.
Následně se z odpadní vody odstraňuje v laminačním separátoru síra. Sebrané kaly se
odvodňují v dekantéru za vzniku sírového koláče, který lze využít. Zbývající odpadní vody
mohou být opětovně použity ve skrubru a/nebo vypuštěny.
Je známo, že tato technologie může být obtížně uplatnitelná v oblasti nebezpečných odpadů
[64, připomínky TWG, 2003].
2.6.4.7 Systémy odpařování procesních odpadních vod
Pokud není přijatelné vypouštění slaných roztoků (chloridů), je třeba procesní odpadní vody
odpadřovat. K tomuto účelu existují dvě hlavní varianty:
•
•
in line odpařování
oddělené odpařování
2.6.4.7.1 In line odpařování
V tétokonfiguraci se odpadní vody v procesu recyklují prostřednictvím rozprašovacího
sušicího zařízení. Obr. 2.53 níže znázorňuje přehled konfigurace takového procesu:
Obr. 2.53: In line odpařování odpadních vod z mokrého skrubru
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
Filter cake (optional) (to landfill)
Wastewater treatment
Waste water
Incineration
Pre-removal of dust
Spray-dryer
Absorbents removal
Scrubber systems
Flue gas polishing
Solid residue (landfill)
filtrační koláč (alternativní) (skládka)
čištění odpadních vod
odpadní voda
spalování odpadů
předběžné odprášení
rozprašovací sušicí zařízení
odstraňování absorbentů
systémy skrubrů
leštění spalin
tuhé zbytky (skládka)
Rozprašovací sušicí zařízení je srovnatelné se sprejovým absorbérem, používaným
v polosuchých systémech čištění spalin. Rozdíl je v tom, že v případě polosuchého čištění je
vstřikováno vápno a k účelu in line odpařování jsou ke vstřikování použity odpadní vody ze
skrubru za neutralizačním stupněm. Tento neutralizační stupeň může být kombinován
s flokulací a usazováním nečistot, vytvářejících oddělený zbytek (filtrační koláč). V některých
aplikacích je do sprejového absorbéru vstřikováno vápno, aby se plyny předem
neutralizovaly.
Neutralizované odpadní vody s obsahem rozpuštěných solí jsou vstřikovány do proudu spalin.
Odpařuje se voda a zbývající soli a ostatní znečišťující látky jsou odstraňovány v
odprašovacím stupni (např. v ESP nebo v rukávovém filtru). Tyto zbytky z čištění spalin jsou
směsí popílku, solí a těžkých kovů.
Vzhledem k aplikacím mokrého systému skrubru je spotřeba chemikálií přibližně
stechiometrická a následná produkce zbytkového odpadu je nižší než u systémů polosuchého
čištění spalin.
2.6.4.7.2 Samostatné odpařování
Samostatné odpařování je založeno na systémech s odpařováním parou. Obr. 2.54 níže
ukazuje příklad procesního schématu:
Obr. 2.54: Samostatné odpařování odpadních vod z mokrého skrubru
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
Waste water feed
Cooling
w.w. vapour
Evaporator
Steam
Heat exchanger
Steam condensate
Waste water condensate
Storage tank
Decanter
Salt
vstupující odpadní voda
chlazení
vodní pára
odpařovač
pára
tepelný výměník
kondenzát páry
kondenzát odpadních vod
skladovací nádrž
dekantér
sůl
Odpadní vody obsahující rozpuštěné soli jsou přiváděny do skladovacích nádrží, ve kterých je
směs odpadních vod a již částečně odpařené tekutiny. Následně se voda částečně odpaří pod
nízkým tlakem v reaktoru. Požadované teplo je dodáváno v podobě (nízkotlaké) páry a
převáděno do kapaliny v tepelném výměníku. Přebytečná kapalina proudí zpět do
skladovacích nádrží. Páry se ochlazují za vzniku čistého kondenzátu, který se potom vypouští.
Vzhledem k rostoucí koncentraci solí v kapalině dochází ke krystalizaci solí. Následně jsou
krystaly soli oddělovány v dekantéru a shromažďovány v zásobníku. Obr. 2.54 znázorňuje
dvoustupňový proces s dvěma instalovanými odpařovači. Teplo vstupující z prvního do
druhého odpařovače tedy znamená snížení specifické spotřeby energie. Kromě toho, pokud
není použito k některým jiným účelům (např. ústřední vytápění), může být efektivní spotřeba
energie snižována využitím nízkotlaké páry.
Tato technologie spotřebovává energii a může u ní nastat riziko ucpání vlivem krystalizace.
[64, připomínky TWG, 2003]
2.6.4.8 Příklad procesu výroby kyseliny chlorovodíkové při čištění spalin ve směru jejich
proudu
[1, UBA, 2001]
Pokud se spalují odpady obsahující chlór, vzniká chlorovodík. Chlorovodík se absorbuje ve
vodě za vzniku kyseliny chlorovodíkové. Takto vyrobená kyselina chlorovodíková je
bezbarvá kapalina, která se čištěním zbaví nečistot. Její koncentrace je asi 19 hmot. % a lze ji
použít jako surovinu v různých spotřebitelských zařízeních, např. ke kontrole pH v závodech
na výrobu chlóru.
Při vzniku kyseliny chlorovodíkové se spaliny opouštějící kotel nejprve rozprašují do zařízení
určeného k šokovému chlazení. V obložení této chladicí jednotky jsou umístěny trysky,
kterými je kyselina chlorovodíková o průchodu prací kolonou ve směru proudu spalin
rozprašována do spalin. Část kyseliny chlorovodíkové se potom odpaří a tím dochází ke
zchlazení spalin.
Kyselina chlorovodíková přechází z chladiče do prací kolony společně s ochlazenými
spalinami. V prací koloně se absorbují chlorovodík a jiné kyselé plyny obsažené ve spalinách.
Kyselina chlorovodíková je potom přepravena do zásobní nádrže. Spaliny, nyní zbavené
chlorovodíku, opouštějí kyselou prací kolonu přes odmlžovací zařízení instalované na vrcholu
kolony a vstupují do ionizačního mokrého skrubru.
Kyselina chlorovodíková vyrobená v prací koloně systému praní plynů se v odpařovacím
systému zbavuje rozpuštěných a tuhých látek. Tento čistící stupeň může umožnit použití
kyseliny chlorovodíkové jako suroviny v různých výrobních provozech.
Z přechodného skladování ve skladovací nádrži se kyselina chlorovodíková čerpá do
odpařovače. Zde je surová kyselina zušlechtěna ve vakuu a stává se azeotropní směsí.
Přebytečná voda a malé množství chlorovodíku procházejí v plynné fázi a kondenzují
působením vody v adsorpční věži.
Z vakuové jednotky se procesní kapalina čerpá do zařízení k úpravě odpadních vod spolu
s přebytkem vody. Surová kyselina zušlechtěná do azeotropní formy se odpařuje a potom
znovu kondenzuje. Zbývající kyselina obsahující tuhé látky a těžké kovy je vedena
z odpařovače a čerpána k neutralizaci do míchacího zařízení.
[64, připomínky TWG, 2003]
2.6.5 Čištění odpadních vod ve spalovnách nebezpečných odpadů
55 % evropských zařízení ke spalování nebezpečných odpadů nevypouští odpadní vody,
neboť používá buď systémy, ve kterých odpadní voda nevzniká (např. suché nebo polosuché
systémy čištění spalin) anebo odpařuje vodu v komíně pomocí rozprašovacího sušicího
zařízení nebo v samostatnémodpařovacím zaařízení, někdy po úpravě odpadní vody
odstraňováním Hg [74, připomínky TWG, 2004]
Zbývajících 45 % zařízení ke spalování nebezpečných odpadů má čistírnu odpadních vod.
Současnou situaci popisuje obr. 2.55 dole a lze ji shrnou následovně:
•
•
Lze rozlišit všeobecný rozdíl mezi spalovnami vybavenými kotlem a jinými
zařízeními ke spalování nebezpečných odpadů, které jsou vybaveny systémem
rychlého šokového chlazení s větším množstvím vypouštěných odpadních vod
v důsledku technických příčin. (Poznámka: některé spalovny nebezpečných odpadů
jsou vybaveny obojím, jak kotlem, tak i šokovým chlazením) [74, připomínky TWG,
2004]. Zařízení vybavená kotlem vypouštějí 1 až 5 l odpadních vod na 1 kg
spalovaného odpadu. Zařízení vybavená pouze systémy šokového chlazení vypouštějí
10 až 20 l/kg spalovaného odpadu, nicméně zde lze snížit tok odpadních vod na 5 l/kg
recirkulací odpadních vod z čistírny odpadních vod nebo recyklací v samotné jednotce
šokového chlazení.
Odpadní vody z kyselé sekce procesu mokrého praní plynů (obsahující NaCl, CaCl2,
Hg, CaF2 a SO3) se běžně mísí s odpadními vodami alkalické sekce (obsahující
Na2SO4) s cílem vysrážet částečně sádru (a snížit obsah síranů v odpadních vodách na
méně než 2 g/l, což je koncentrace odpovídající koeficientu rozpustnosti sádry) před
dalším čištěním. Existuje nicméně jedno zařízení, ve kterém jsou odpadní vody
z kyselých nebo alkalických skrubrů čištěny odděleně.
Obr. 2.55: Přehled používaných systémů čištění odpadních vod v komerčních
spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Waste treatment
úprava odpadů
Quench cooling
šokové chlazení
Boiler
kotel
Combined treatment acidic/basic (gypsum precip.) kombinovaná kyselá/alkalická úprava
Separate treatment of acidic/basic water streams samostatné čištění proudu
kyselých/alkalických odpadních vod
Single discharge to fresh water
oddělené vypouštění do sladkých vod
Single discharge to the sea
oddělené vypouštění do moří
Zda bude mít zařízení on site čištění odpadních vod nebo přesune odpadní vody do externího
zařízení k čištění odpadních vod, záleží na jeho umístění.
Obr. 2.56 dole ukazuje běžné uspořádání čistírny odpadních vod k čištění odpadních vod ze
sekce mokrého praní spalin ze spalování nebezpečných odpadů.
Hlavní složky těchto zařízení jsou:
•
•
•
Neutralizace (např. přidávání vápna, NaOH/HCl)
Přidávání reakčních činidel specifických pro srážení kovů ve formě např. hydroxidů
nebo kovových sulfidů (např. flokulačních činidel, tri-merkapto-tri-azinu, sulfidů,
poyelektrolytů)
Odstranění usazenin: např. použití usazování na základě gravitace a dekantace nebo
použití mechanických technologií, jako jsou tlakové filtry, odstředivky.
V některých čistírnách odpadních vod jsou odpadní vody dočištěny pomocí pískových filtrů,
a následně filtrů s aktivním uhlím.
Obr. 2.56: Příklad zařízení k čištění odpadních vod v komerčním sektoru spalování
nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
2.7 Úprava tuhých zbytků a kontrolní metody
2.7.1 Druhy tuhých zbytků
Spalování odpadů přináší různé druhy tuhých zbytků, některé z nich mají použití v různých
zemích v odlišné míře. Je možno vidět rozdíl mezi těmito zbytky přímo vystupujícími
z procesu spalování a těmi ze systému čištění spalin. Zbytky z čištění spalin může být jemný
popílek a/nebo reakční produkty a nezreagovaná reakční činidla přidávaná do systému čištění
spalin (nebo souvisejících systémů čištění odpadních vod). Druhá zmíněná kategorie je často
nazývána zbytky z čištění spalin nebo z kontroly znečištění ovzduší. Pevné zbytky z čištění
odpadních vod v mokrých skrubrech jsou často stlačené do tuhé formy zvané filtrační koláč
nebo jsou ve směsi s popílkem, aby byl minimalizován objem, nebo za účelem lepšího
odvodnění se sádrou ze zařízení. [74, připomínky TWG, 2004] Kromě toho může být
v čistírnách spalin v systému mokrého praní využita sádra a sůl, pokud se uplatní příslušné
procesy (viz níže v oddíle 2.6). [64, připomínky TWG, 2003]
Zbytky vyplývající ze spalovacího stupně spalovny jsou:
Spalování komunálního odpadu:
•
Pecní popel z roštu zařízení spalujícícho komunální odpady. Vzhledem k tomuto
velkému objemu jde o významný druh zbytkového odpadu a varianty jeho použití jsou
diskutovány v oddílu 3.4.2
• Kotelní popel se shromažďuje v kotli spalovny komunálního odpadu a část se
upravuje společně s popílkem [74, připomínky TWG, 2004]
Popílek se shromažďuje při spalování komunálního odpadu ve stupni odstraňování popela a
hovoří se o něm dále ve spojitosti se zbytky z čištění spalin. Tento druh odpadu se obvykle
odstraňuje, a to často po předběžné úpravě, ale je používán i jako plnicí materiál do aplikací,
ve kterých je vázán s asfaltem pro účely veřejných staveb, a to v zemích, kde je tato praxe
povolena. [74, připomínky TWG, 2004] Úprava a odstraňování jsou diskutovány dále níže.
Nebezpečné odpady a specifické klinické odpady:
•
•
Škvára vzniká v rotačních pecích spalujících nebezpečné odpady. Obecně je tento
druh zbytkového odpadu ukládán na skládku bez další úpravy nebo může být
recyklován, pokud je to povoleno
Ostatní popel se podobá tomu, který je produkován spalovnami komunálních odpadů,
ale vzhledem k tomu, že v něm může být obsažen vyšší podíl znečišťujícících látek, je
nejběžnější praxí jejich odstraňování.
Čistírenské kaly:
•
•
Popílek pochází ze spalování čistírenských kalů ve fluidním loži. Tento druh odpadů
může být v zemích, kde je to povoleno, použit jako plnicí materiál ve vázaných
aplikacích u veřejných staveb. V Německu se obě aplikace bez další úpravy používají
také jako materiál, kterým se vyplňují vytěžené důlní prostory. Popílek, který se
nevyužije, je ukládán na skládky.
Popel z použitého lože pochází ze spalování čistírenských kalů ve fluidním loži. Jde o
relativně svým rozsahem malou kategorii odpadu. Část se přidává k popílku nebo
skládkuje bez další úpravy.
RDF – palivo z odpadu:
•
Popel z použitého lože pochází ze spalování paliva z odpadů ve fluidním loži.
V závislosti na specifických charakteristikách materiálu může být množství popela
•
z fluidního lože podstatně vyšší než v případě spalování čistírenských kalů.
S opětovným použitím tohoto popela jsou malé zkušenosti.
Popel pochází ze spalování odpadního dřeva ve velkém a malém rozsahu. Jedná se o
relativně malá množství a dokument se dále o něm nezmiňuje.
Některá zařízení jsou provozována za obzvláště vysokých teplot (např. > 1 400 ºC) se
specifickým cílem roztavení popela a produkce strusky. Taková struska přináší více možností
využití vzhledem k nižší průsakovosti atd. Příkladem takových systémů jsou rotační pece
pracující při vysokých struskotvorných teplotách a kombinované procesy zplyňování a
spalování. Posledně zmiňované procesy se používají v Japonsku, kde jsou přísná kritéria na
průsaky ze zbytkových odpadů spaloven komunálních odpadů, se specifickým zaměřením na
zvýšení opětovného použití zbytků a snížení potřeby skládkování.
Jak v Evropě, tak i v širším rámci, existují změny v politice a postupech, co se týká
opětovného použití zbytků ze spaloven. [74, připomínky TWG, 2004]
Druhou kategorií zbytkových odpadů jsou zbytky z čistíren spalin:
Zbytky z čistíren spalin obsahují koncentrované množství znečišťujících látek (např.
nebezpečných složek a solí), a proto nejsou obvykle považovány za vhodné k recyklaci.
Hlavním cílem je potom nalézt bezpečnou variantu konečného uložení, která je rovněž šetrná
k životnímu prostředí. Lze rozlišit následující druhy zbytků z čištění spalin:
•
•
•
•
Zbytky ze suchého a polosuchého čištění spalin. Tyto zbytky tvoří směs solí vápníku
a/nebo sodíku, především chloridů a sulfitů/síranů. Vyskytují se zde také některé
fluoridy a nezreagované chemikálie (např. vápno nebo uhličitan sodný). V této směsi
bývá také obsažený popílek neodstraněný v některém z předchozích odprašovacích
stupních. Může proto také obsahovat znečišťující těžké kovy a PCDD/F. Běžným
způsobem odstranění je uložení na skládkách nebezpečných odpadů (např. ve velkých
pytlích). Průsakovost zbytků je důležitým hlediskem pro následné uložení na skládku a
úprava za účelem snížení průsakovosti těchto zbytkových odpadů před skládkováním
se běžně v Evropě provádí (např. v Rakousku, Nizozemsku, Portugalsku a Francii).
Zbytky z čištění spalin pocházející ze suchého procesu s přídavkem uhličitanu
sodného mohou být čištěny a recyklovány v průmyslových procesech, např. jako
suroviny v chemickém průmyslu, přičemž v tomto případě je nutno oddělit popílek a
slané zbytky (např. pomocí dvoustupňové filtrace spalin), aby se snížil obsah inertních
látek. Doprava ke konečnému uživateli může být kritickým faktorem pro ekonomiku
[74, připomínky TWG, 2004]
Zlepšení vlastností pro účely skládkování pomocí studené solidifikace
Filtrační koláč z fyzikálně-chemického čištění odpadních vod z mokrého čištění
spalin. Pro tento materiál je charakteristický vysoký obsah těžkých kovů, ale může
také obsahovat soli s omezenou rozpustností, jako je např. sádra. Obvyklý způsob
odstranění je skládkování (na skládkách nebezpečného odpadu). Zbytky mohou
obsahovat koncentrované PCDD/F, a proto jsou někdy před uložením na skládku
upravovány.
Sádra. Sádra může být také využita, a to buď vyčištěná nebo nevyčištěná v závislosti
na parametrech procesu a na kvalitativních požadavcích. Využití sádry je možné,
pokud se použije vápenec nebo vápenné mléko ve dvoustupňovém mokrém skrubru
vybaveném účinným odlučovačem kapek. [74, připomínky TWG, 2004]. Recyklovaná
sádra může být za určitých okolností využita.
•
•
•
•
Soli, vznikající při in-line odpařování odpadních vod. Tento zbytek je podobný zbytku
z polo (suchého) čištění spalin
Soli, vznikající při samostatném odpařování odpadních vod. Použití solí nebo
odstranění záleží na složení zbytku. Obvykle je čistší než zbytek z odpařování in-line
Zbytky z dočištění spalin. Varianty použití závisejí na použitém adsorbentu (aktivní
uhlí, koks, vápno, uhličitan sodný, zeolit). Zbytky z (aktivního) uhlí z reaktorů
s pevným ložem je někdy povolena spalovat přímo ve spalovnách odpadů, pokud jsou
splněny příslušné procesní podmínky. Zbytky ze systému unášených loží lze také
spalovat, jen pokud se jako adsorbent použije aktivní uhlí nebo pecní koks. Když se
použije směs jiných rekačních činidel s aktivním uhlím, posílá se zbytek obvykle
k externí úpravě nebo odstranění, neboť hrozí riziko koroze. Použije –li se zeolit,
obvykle lze v zásadě recyklovat rtuť, ale tyto technologie nejsou dosud v praxi
dostupné. [2, infomil, 2002] [64, připomínky TWG, 2003].
Použití jako filtrační materiál v solných dolech – v některých členských státech jsou
zbytky z různých způsobů čištění spalin použity jako materiál k zasypávání
vytěžených dolů.
2.7.2 Úprava a recyklace tuhých zbytků
Vysoká koncentrace minerálů ve zbytkovém popelu ze spaloven odpadů vede k možnému
použití tohoto popela při stavbě silnic nebo jako jiný stavební materiál. Skutečné použití je
možné, pokud materiál splňuje stanovená ekologická a technická kritéria. Proto je nutná
optimalizace kvality popela prostřednictvím primárních nebo sekundárních opatření.
Všeobecně řešené parametry jsou:
•
•
•
•
•
Vyhoření
Reaktivita minerálů
Průsaky kovů
Obsah soli
Velikost a rozdělení částic
Zbytky z mnoha moderních spaloven odpadů splňují environmentální a technické požadavky
pro tyto kvalitativní parametry. Legislativní a politické překážky někdy vytvářejí hlavní
bariéry použití (především) pecního popela ve vhodně navržených/provozovaných zařízeních.
Metody úpravy zbytků obecně směřují k optimalizaci jednoho nebo více těchto parametrů
s cílem přiblížit se kvalitě primárních stavebních materiálů. Vzhledem k velkému objemu
produkce zbytků, menší nebezpečnosti a průsakovosti se pecní popel ze spalování
komunálních odpadů převážně recykluje. Použití pecního popela je upřednostňováno
v Nizozemsku (použito více než 90 %), Dánsku (90 %), Německu (80 %), Francii (více než
70 %), Belgii a UK (21 %).
[Vehlow, 2002 # 34], [Vrancken, 2001 # 39] [56, UK – Agentura ŽP, 2002] [64, připomínky
TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004].
Úprava popela z filtru a pecního popela se provádí pouze v několika zařízeních v Evropě.
V Nizozemsku se popílek ze spaloven komunálního odpadu a provozů SSI používá jako
plnicí materiál při stavbě silnic (asfalt) bez jakékoliv předchozí úpravy ve spalovnách
komunálních odpadů nebo čistírenských kalů (SSI). Tímto způsobem se použije asi jedna
třetina celkového popílku ze spaloven komunálních odpadů a 80 % popílku ze spaloven
čistírenských kalů (přibližně 80 000 tun celkem za rok). [74, připomínky TWG, 2004]
Primární opatření pro kontrolu zbytkových odpadů zahrnují kontrolu účinnosti spalování
s cílem [Vehlow, 2002 # 38]:
•
•
•
Zaručit dokonalé vyhoření uhlíkatých sloučenin
Podpořit odpaření těžkých kovů, např. rtuti a kadmia z palivového lože, a
Stabilizovat litofilní prvky v pecním popelu, tzn. snížit jejich prosakování.
Systémy sekundární úpravy zahrnují jednu nebo více z následujících činností:
•
•
•
•
•
•
Snížení velikosti částic – umožňuje oddělení kovů a zlepšení technické kvality
Oddělení železných a neželezných kovů, které lze recyklovat v kovoprůmyslu
Praní s cílem odstranit rozpuštěné soli
Zrání ke stabilizaci struktury matrice a snížení reaktivity
Úprava přidáním hydraulických nebo uhlovodíkových pojiv k opětovnému použití do
stavebních materiálů pro stavbu silnic
Tepelná úprava za vzniku nebo přidání inertních materiálů do skleněné matrice.
Obojí, jak primární, tak i sekundární opatření, budou podrobněji probrána v oddíle 4.6.
2.7.3 Úpravy uplatněné na zbytkových odpadech z čištění spalin
Informace obsažené v tomto oddíle byly převzaty z [48, ISWA, 2003]. Další podrobnosti o
technologiích, které spadají do jednotlivých kategorií úpravy uvedených níže lze nalézt
v oddíle 4.6.
2.7.3.1 Solidifikace a chemická stabilizace zbytků z čištění spalin
Hlavní účel solidifikace je vyrobit materiál s fyzikálními a mechanickými vlastnostmi, které
přispívají ke snížení množství kontaminantů uvolňujících se ze zbytkové matrice. Přidání do
cementu např. obecně snižuje hydraulickou vodivost a porozitu zbytkových odpadů, a na
druhé straně zvyšuje trvanlivost, pevnost a objem. Kromě toho se obvykle zvyšuje alkalita
směsi, protože se zlepšují průsakové charakteristiky produktu, i když může dojít k vyšší
rozpustnosti amfoterních kovů, jako je např. olovo a zinek.
Solidifikované produkty se obvykle odlévají do bloků (např. 1 m3) nebo se přímo ukládají na
skládky. Hlavním účelem je snížit interakci mezi vodou a zbytkem. Podle švýcarských studií
toto pouze ovlivňuje průsakovost skládkovaných produktů během prvních několika let
skládkování.
Metody solidifikace běžně zahrnují použití několika převážně anorganických pojiv: cement,
vápno a ostatní materiály vulkanického charakteru, jako je např. uhelný popílek, vysokopecní
popel nebo prach z cementáren, i když mohou být použita některá organická pojiva, jako např.
bitumen/asfalt nebo parafin a polyethylen. Stejně tak se používají kombinace pojiv různého
typu značkových i neznačkových aditiv. Zdaleka nejčastěji používanou technologií
solidifikace je stabilizace v cementu.
Hlavním principem chemické stabilizace je vázání těžkých kovů do rozpustnějších forem, než
jsou ty, které jsou přítomné v původních neupravených zbytkových odpadech. Tyto metody
stabilizace vedou k použití při srážení kovů v nových minerálech a stejně tak i při vázání
kovů do minerálů sorpcí. Tento proces zahrnuje rozpuštění těžkých kovů ve zbytcích a
následné srážení nebo sorpci do nových minerálů.
Některé metody stabilizace obsahují počáteční prací stupeň, ve kterém se většina rozpustných
solí a v určité míře i kovů extrahuje předtím, než se chemicky naváže na zbývající kovy. Tyto
metody mohou být doplněny stupněm odvodnění stabilizovaných produktů a odstraněním
organických sloučenin.
[74, připomínky TWG, 2004]
2.7.3.2 Tepelná úprava zbytků z čištění spalin
Tepelná úprava zbytků ze spalování odpadů (někdy jsou spaliny čištěny spolu s pecním
popelem) je široce používána v několika málo zemích především s cílem snížit objem
zbytkových odpadů, ale také ke snížení koncentrace organických látek a těžkých kovů a
zlepšení průsakových charakteristik před skládkováním. [74, připomínky TWG, 2004]
Tepelnou úpravu je možno rozdělit do třech kategorií: vitrifikace, tavení a spékání. Rozdíly
mezi těmito procesy jsou v největší míře spojeny s charakteristikami a vlastnostmi konečného
produktu:
•
Vitrifikace je proces, ve kterém jsou zbytkové odpady upravovány při vysoké teplotě
(běžně od 1300 do 1500 °C) a poté rychle ochlazeny (vzduchem nebo vodou), aby se
vytvořila amorfní skleněná matrice. Zchlazením taveniny vzniká jednofázový produkt
zvaný vitrifikát. Vitrifikát může mít charakter skla nebo kamene podle toho, jaké
složení má tavenina. K usnadnění tvorby skleněné matrice se někdy do zbytkových
odpadů přidávají aditiva. [64, připomínky TWG, 2003]
•
Tavení je obdobou vitrifikace, ale ve fázi šokového chlazení se kontroluje teplota tak,
aby docházelo pokud možno v největší míře ke krystalizaci. Výsledkem je vícefázový
produkt. Teploty a možnost oddělení specifických kovových fází jsou obdobné jako
při vitrifikaci. Je také možné přidávat aditiva k usnadnění krystalizace matrice [64,
připomínky TWG, 2003]
•
Spékání zahrnuje zahřívání zbytkových odpadů do stavu, kdy se začnou vázat
částice, zatímco chemické fáze ve zbytcích mění konfiguraci. Tak vzniká hustší
produkt s menší porozitou a větší pevností oproti původnímu produktu. Běžné teploty
se pohybují kolem 900 °C. Když se spaluje komunální odpad, dochází v peci vždy
v určité míře ke spékání. Konkrétně se jedná především o případ, kdy je součástí
spalovacího zařízení rotační pec.
Bez ohledu na skutečné procesy by tepelná úprava zbytkových odpadů měla ve většině
případů vést k produkci více homogenních hustších produktů s lepšími průsakovými
charakteristikami. Vitrifikace také přináší výhodu fyzikálního uzavření znečišťujících látek
v matrici.
Spotřeba energie u samostatně instalovaných zařízení tohoto typu je obecně velmi vysoká.
Hlavním problémem je přívod tepla do tavicího reaktoru. [74, připomínky TWG, 2004]
V některých případech dochází k tavení zbytkových odpadů uvnitř zařízení (nikoliv
v odděleném tavicím procesu) za vysokých teplot ve spalovacím stupni (viz 2.3.4.4.3).
V těchto případech jsou požadavky na energii částečně naplněny použitím tepelné energie
spalin, čímž lze snížit nároky na externí energii.
Spaliny pocházející z tepelné úpravy pevných zbytků mohou obsahovat velké množství
znečišťujících látek, jako např. NOx, celkový organický uhlík, SOx, popel a těžké kovy atd.
Proto je nutno spaliny vhodným způsobem čistit. Někdy jsou produkované spaliny plněny do
zařízení k čištění spalin přímo ve spalovně, je –li poblíž. [74, připomínky TWG, 2004]
Vysoká koncentrace solí ve zbytcích z čištění spalin může způsobovat při čištění spalin
problémy s korozí. Spékání není určeno jako metoda úpravy zbytků z čištění spalin, třebaže je
v některých kombinovaných postupech zahrnuto.
2.7.3.3 Extrakce a separace zbytků z čištění spalin
Varianty úpravy používající procesy extrakce a separace mohou v zásadě zahrnovat všechny
druhy procesů extrakce specifických složek ze zbytkových odpadů. Nicméně největší důraz je
kladen na procesy zahrnující extrakci těžkých kovů a solí kyselinami.
Několik technologií bylo navrženo jak v Evropě, tak i v Japonsku. Většina z nich využívá
kyselého roztoku z prvního skrubru v mokrých systémech čištění spalin.
2.7.3.4 Chemická stabilizace zbytků z čištění spalin
Hlavním principem chemické stabilizace je vázání těžkých kovů do více nerozpustných
forem, než v jaké byly v původních neupravených zbytkových odpadech. Tyto stabilizační
metody zahrnují jak srážení kovů v nové minerály, tak i vázání kovů na minerály sorpcí. Dále
zahrnují rozpouštění těžkých kovů ve zbytkových dopadech a následné vysrážení nových
minerálů anebo sorpci na minerály.
Několik stabilizačních metod je sdruženo v prvním pracím stupni, ve kterém jsou většinou
zastoupeny rozpuštěné soli a v určité míře se extrahují kovy předtím, než se chemicky váží na
zbylé kovy. Tyto metody bývají doplněny odvodněním stabilizovaného produktu.
2.7.3.5 Ostatní metody nebo postupy úpravy zbytků z čištění spalin
Běžně používanou variantou nakládání s odpady ve spalovnách s mokrými systémy čištění
spalin je kombinace popílku s kaly z čištění ve skrubru. Výsledný produkt se nazývá
Bambergův koláč. Sulfidy obsažené v kalu, které se v čistírně odpadních vod používají ke
srážení těžkých kovů, mohou na skládkách dále pomáhat při snižování průsaků těžkých kovů
z Bambergova koláče. Tato metoda se používá již více než deset let ke zlepšení vlastností
zbytkových odpadů před uložením na skládku.
Je také možné nechat zreagovat popílek s kyselými vodami skrubru. Je známo, že takto lze
dosáhnout výrazného stupně extrakce těžkých kovů a organických složek. [74, připomínky
TWG, 2004]
2.8 Metody monitoringu a kontroly
2.8.1 Systémy kontroly spalování
[2, infomil, 2002]
Jeden z hlavních problémů při spalování odpadu vyplývá z častých a rozsáhlých změn ve
složení odpadu včetně rozdílů v některých vlastnostech, které mají významný vliv na
spalovací proces. Vzhledem k těmto značným rozdílům byly spalovací procesy vyvinuty tak,
aby vyhovovaly velkým změnám podmínek procesu. Nicméně, v případě nepříznivých
podmínek jsou ještě nutné zásahy do provozu.
Zavedení sofistikovaných systémů kontroly je proto důležitým prvkem vývoje. Tyto systémy
vedou ke spalovacímu procesu, který je v čase (lepší stabilita procesu) i v prostoru (větší
homogenita) méně proměnný. Zlepšení kontroly procesu přináší mnoho potenciálních výhod
spočívajících např. (poznámka: hlavní projev(y) zlepšení jsou v závorkách):
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
lepší kvalita pecního popela (vzhledem k dostatečnému rozdělení vzduchu a lepšímu
umístění spalovacího procesu na roštu)
menší produkce popílku (vzhledem k v menším výkyvům v dodávkách primárního
spalovacího vzduchu)
lepší kvalita popílku (menší množství nespáleného materiálu díky stabilnějším
procesním podmínkám v peci)
menší tvorba CO a CxHy (vzhledem ke stabilnějším podmínkám v peci, tj. neexistují
žádná „studená“ místa)
menší tvorba NOx (vzhledem ke stabilnějším podmínkám v peci, tj. neexistují žádná
„horká“ místa)
lepší využití kapacity (vzhledem k menším ztrátám tepelné kapacity při změnách)
vyšší energetická účinnost (vzhledem ke snížení průměrného množství spalovacího
vzduchu)
lepší provoz kotle (vzhledem ke stabilnější teplotě, menšímu výskytu teplotních
„maxim“ a tím menšímu riziku koroze a ucpání vlivem vznikajícího popílku)
lepší provoz systému čištění spalin (vzhledem k větší stabilitě množství a složení
spalin)
projevující se výhody také přinášejí menší potřebu údržby a lepší provozuschopnost
zařízení.
K tomu, aby byla umožněna kontrola spalovacího procesu, jsou potřebné podrobné informace
o procesu, na základě kterých je navržen („filosofie“) systém kontroly, a to tak, aby bylo
možné zasahovat do procesu. Návrh celkového kontrolního systému závisí na specifických
návrzích roštu a pece od každého dodavatele. Proto je v tomto oddíle uveden pouze přehled
potenciálních procesních informací, filosofie kontrolních systémů a zásahů do procesu.
Procesní informace mohou obsahovat:
•
teploty roštu v různých místech
•
•
•
•
•
•
tloušťku vrstvy odpadu na roštu
pokles tlaku na roštu
teploty v peci a teploty spalin na různých místech
určení rozdělení teplot na povrchu roštu pomocí optických nebo infračervených
měřících systémů
CO-, O2-, CO2– a/nebo H2O měření (v různých místech)
produkce páry
Filosofie kontroly může spočívat v klasickém kontrolním systému, který je součástí procesní
kontroly počítačem. Kromě toho se uplatňují fuzzy kontrolní systémy.
Kontrolní zásahy zahrnují:
•
•
•
•
•
systém dávkování odpadu
frekvenci a rychlost pohybu roštu v jeho různých částech
množství a rozdělení primárního vzduchu v různých sekcích roštu
teplotu primárního vzduchu (jsou –li dostupná zařízení k předehřívání)
množství a rozdělení sekundárního vzduchu v peci (a případně recirkulovaných
spalin).
2.8.2 Přehled o monitoringu emisí
Obecné informace o monitoringu emisí jsou uvedeny v BREF dokumentu „Reference
Document on the General Principles of Monitoring“ (Referenční dokument o hlavních
zásadách monitoringu - kód MON).
[1, UBA, 2001]
Poslední směrnice EU (2000/76/ES) o spalování odpadů obsahuje požadavky na měření
emisí.
Nepřetržitě je nutno měřit emise následujících sloučenin:
•
•
•
•
•
•
•
prach
HCl
SO2
CO
CxHy
NOx (pokud jsou zavedeny emisní standardy)
HF (ale ne, pokud je v procesu zabezpečeno přiměřené odstranění HCl).
Nepřetržitá měření nejsou závazná pro HCl, HF a SO2, když jde o proces, kde není možno
překročit emisní standardy (čl. 11 (6) směrnice EU 2000/76/ES).
Kromě toho je nutné nepřetržitě monitorovat následující procesní parametry:
•
•
•
Teplotu v peci
Kyslík
Tlak
•
•
Teplotu spalin a výstupu
Obsah vodních par (pokud jsou měření emisí prováděna v suchých spalinách).
Ostatní emisní sloučeniny se měří v pravidelných intervalech (minimálně 2-4 krát ročně):
•
•
Těžké kovy
PCDD/F.
Metody měření rtuti jsou složitější oproti měření ostatních těžkých kovů, neboť podstatná část
emisí rtuti je v plynném stavu. Některé přístroje měří jen elementární rtuť, jiné mohou měřit
celkovou rtuť (tzn. iontovou a elementární formu). V posledních deseti letech se systémy
měření rtuti staly více sofistikovanými. Starší měření byla často nespolehlivá, protože se
přehlížela plynná část emisí rtuti. Nepřetržitá měření rtuti se osvědčila v určitém rámci jako
spolehlivá a jsou povinná podle některých národních legislativních předpisů (např.
v Německu a Rakousku).
Dosud není uplatněn žádný systém nepřetržitého měření dioxinů. Nicméně je dostupný
systém kontinuálního odběru vzorků. Tento systém je provozován v některých spalovnách
odpadu v Rakousku a Belgii a byl také po dobu šesti měsíců v provozu v nizozemské
spalovně nebezpečných odpadů. Vzorky lze analyzovat s frekvencí dle potřeby nebo na
vyžádání.
V některých případech mohou být posuzovány skutečné dopady emisí pomocí biomonitoringu
(např. na lišejnících). I když přiřazení vlivů k jednotlivým zdrojům může být obtížné, může
takový monitoring znamenat užitečný příspěvek vzhledem k posuzování kombinovaných
vlivů v případě vícečetných zdrojů. [74, připomínky TWG, 2004]
2.8.3 Zkušenosti s nepřetržitým odběrem vzorků emisí dioxinů
(Belgie, 2002)
Podle standardu EN1948 se vzorky emisí dioxinů ze spaloven odpadů odebírají po dobu 6 až
8 hodin. Toto měření se obvykle provádí jednou nebo dvakrát v roce a v některých případech
i v mnohem častější frekvenci.
Nepřetržité odebírání vzorků se osvědčilo jako užitečné při hodnocení emisí dioxinů při
nepříznivých procesních podmínkách. Postup se používal k prokazování nízkých emisí
PCDD/F v celém rozsahu provozních podmínek. Výsledky je možno také použít jako návod
ke zlepšení technologie, revizi poždavků monitoringu nebo k jiným změnám.
Údaje o nákladech na kontinuální odběr vzorků dioxinů (z Indaveru):
Investice:
Zkoušení systému
Analýza (26 vzorků/rok)
Údržba u dodavatele (preventivní)
110 000 – 140 000 EUR
4 900 EUR (odhad)
20 000 EUR/rok
2 500 EUR/rok
2.8.4 Zkušenosti s kontinuálním měřením emisí rtuti
Od r. 1999 požadoval v Německu zákon o spalovnách odpadů kontinuální měření a
zaznamenávání emisí rtuti a jejích sloučenin s výjimkou těch spaloven, kde je spolehlivě
prokázána nižší úroveň emisí než 20 % stanovených limitů.
Nepřetržitý monitoring spaloven nebezpečných odpadů byl prováděn od r. 1992 pomocí
redukční jednotky a studeného výparníku.
Standardní referenční metodou pro srovnávací měření během kalibrace je metoda
s manganistanem draselným ve shodě s normou EN 13211. Je třeba poznamenat, že tato
metoda určuje obsah celkové rtuti (např. kovové/elementární Hg + iontové Hg), zatímco jiné
analyzátory rtuti pouze zjišťují podíl kovové Hg.
Během testu se přístroj kalibruje pomocí testovacích plynů. Testovací plyny musejí být
vyrobeny těsně před použitím (např. nastavením požadovaného tlaku plynu v plynné fázi nad
rtuťovým reaktorem). Když se použije testovací plyn, bude pravděpodobně nezbytné vzít v
úvahu cyklus měřícího přístroje. Stejným způsobem musí být interval odběru vzorků pro
srovnávací měření přepočten u měřících přístrojů podle obohacovací fáze.
Příklady zkušebních testů vhodnosti měřicích přístrojů pro kontinuální měření emisí rtuti jsou
uvedeny v tabulce níže:
Vhodné měřicí
přístroje
Druh
OPSIS AR 602 Z
Výrobce/distribuce
OPSIS AB
Oznámení v GMBI (Věstník
ministerstva)
Rok
Č.
stránka
1994
289
869
1996
42
882
1995
7
101
1998
20
418
1996
28
592
1996
28
592
1996
28
592
1999
33
720
HG MAT II
Seefelder Messtechnik
HGMAT 2.1
Seefelder Messtechnik
HM 1400
VEREWA
HG 2000
SEMTECH AB
MERCEM
Bodenseewerk Perkin-Elmer
SM 3
Mercury Instrument und IMT
Rtuťový monitor
Innovative Messtechnik
Hg 2010
SEMTECH AB
2000
60
1193
Hg-CEM
Seefelder Messtechnik
2000
60
1193
Hg 1400 TR
VEREWA
2001
19
386
MERCEM
SICK UPA
2001
19
386
Tab. 2.18: Zkušební kontinuální pracovní měřicí přístroje pro měření emisí rtuti
[64, připomínky TWG, 2003]
Údaje o nákladech na kontinuální měření rtuti (odhad):
Investice:
30 000 EUR
Zkoušení systému:
5 000 EUR
2.8.5 Přehled bezpečnostních přístrojů a opatření
Tento oddíl pojednává o bezpečnosti ve smyslu prevence havárií, které by mohly nastat
vlivem emisí znečišťujících látek.
[64, připomínky TWG, 2003]
Bezpečnost zařízení je důležitým hlediskem při plánování a zřizování provozu spalovny
odpadu. Zajištění vysoké úrovně bezpečnosti zařízení a jeho provozu vyžaduje vybavení
příslušnými bezpečnostními a ochrannými systémy. Ta slouží k co možná nejlepší prevenci
výskytu poruch nebo havárií, které by mohly mít negativní dopady na životní prostředí
v blízkosti zařízení, nebo k omezení takových dopadů při výskytu poruch nebo havárií.
Příslušné bezpečnostní prvky ve spalovně odpadu slouží proto k tomu, aby pokryly
potenciální zdroje nebezpečí, především v oblastech, kde jsou přítomny nebo mohou
vzniknout určité látky, tak aby množství těchto látek byla v bezpečná.
Jde především o:
•
•
•
bunkr s odpadem a ostatní prostory pro skladování potenciálně nebezpečných odpadů
zařízení ke spalování odpadů a čištění spalin a
skladovací zařízení pro potřebné pomocné materiály (např. čpavek, aktivní uhlí atd.).
Ochranné systémy používané k odstraňování rizik zahrnují:
•
•
•
•
•
•
•
•
systémy kontroly uvolňovaných znečišťujících látek, jako jsou např. systémy
zadržování vody pro případné hašení požáru, zabezpečování nádrží s látkami
představujícími nebezpečí kontaminace vody
protipožární systémy a zařízení, např. protipožární stěny, hlásiče požáru, hasicí
systémy
ochranné systémy proti explozi, např. přetlakové pojistné ventily, obtokové objekty,
uspořádání zabezpečené proti možnosti vznícení, systémy inertních plynů,
uzemňovací systémy atd.
systémy ochrany před sabotáží (bezpečnostní služby v budovách, kontrola přístupu a
opatření dozoru)
systémy ochrany před údery blesku
protipožární zdi oddělující transformátory a retenční zařízení
detektory požáru a ochrana před požárem v místech, kde jsou nízkonapěťové rozvodné
panely
zjišťování znečištění (čpavkem, plyny atd.) v blízkosti příslušných skladů, distribuce
atd.
Ostatní složky zařízení potřebné k zajištění bezpečnosti provozu:
•
•
•
stroje a vybavení navržené k zabezpečení vstupu a výstupu energie (např. nouzový
generátor elektřiny)
složky určené k vypouštění látek, k odstranění nebo zadržení nebezpečných látek
nebo směsí nebezpečných látek, např. v zadržovacích cisternách a v systémech
nouzového vypouštění a vyprazdňování
varovné a bezpečnostní systémy, které spouštějí poplach při poruchách provozu,
zajišťují prevenci narušení normálního provozu nebo obnovují normální provoz. Tyto
systémy zahrnují veškeré přístrojové a kontrolní vybavení ve spalovně. Především
zahrnují na jedné straně všechny přístroje a kontrolní přístroje sledující různé procesní
parametry, které jsou významné pro zabezpečení normálního provozu, a na druhé
straně takové systémy, které v případě poruchy negativně ovlivňující složky provozu
zabezpečí podmínky a informují personál včas o poruše.
Jako odezva ochranných prostředků na poruchy funkce nebo havárie může nastat přechodné
zvýšení emisí. Cílem všech bezpečnostních opatření musí být zkrácení tohoto přechodného
období na minimum a znovuobnovení bezpečnosti zařízení.
[64, připomínky TWG, 2003]
3
EMISE A SPOTŘEBA
3.1 Úvod
Emise a spotřeba spalovacích pecí jsou ovlivněny především:
•
•
•
Složením a obsahem odpadu
Technickými opatřeními vysoké pece (konstrukcí a činností)
Konstrukcí a činností zařízení na čištění spalin
Emise do ovzduší:
Emise HCl, HF, SO2, NOx a těžkých kovů závisejí především na skladbě odpadu a na kvalitě
zařízení na čištění spalin. Emise CO a těkavých organických látek jsou určeny zejména
technickými parametry vysoké pece a stupněm heterogenity odpadu v okamžiku, kdy vstupuje
do stádia spalování. Konstrukce a činnost vysoké pece také do značné míry ovlivňují NOx.
Emise prachu velmi závisí na výkonu čističky spalin. Emise PCDD nebo PCDF do ovzduší
závisí na složení odpadu, teplotě a době zdržení ve vysoké peci a na provozních podmínkách
zařízení (za určitých podmínek jsou možné reformace a syntéza de-novo) a na výkonu
zařízení na čištění spalin.
Spalovny komunálního odpadu obecně vytvářejí množství spalin (při 11 % kyslíku) o objemu
mezi 4 500 a 6 000 m3 na tunu odpadu. Pro spalovny nebezpečného odpadu je tato hodnota
(při 11 % kyslíku) obecně mezi 6 500 a 10 000 m3, v závislosti především na průměrné
výhřevnosti odpadu. Zařízení používající pyrolýzu, zplyňování nebo kyslíkem obohacený
vzduch podávají výsledky s menšími objemy spalin na tunu spalovaného odpadu.
Stupně emisí do ovzduší uvedené v tomto dokumentu jsou zaznamenávány po přesných
průměrovacích obdobích – obvykle roční, denní a půlhodinové průměry. Některá zařízení,
zvláště ty, které upravují vysoce heterogenní odpady, mohou procházet krátkodobými
podmínkami, které dávají vznik okamžitým koncentracím emisí, nacházejícím se vně
číselného rozmezí zprůměrňovaných úrovní. [64, připomínky TWG, 2003]
Emise do vody:
V závislosti na použitém typu čištění spalin se mohou objevit také emise do středních vod.
Mokré čištění spalin je hlavním zdrojem průmyslových odpadních vod, ačkoli v některých
případech je množství těchto vod snižováno výparem.
Některé další zdroje odpadní vody mohou vznikat ze skladování, z kotlů apod. Tyto byly již
dříve popisovány v kapitole 2.6.1.
Pevné zbytky:
Pevné zbytky, které se mohou objevit, jsou:
•
•
•
Pecní popel nebo struska – hlavně nespalitelná frakce odpadu
Popel z kotlů – popel, který se hromadí, a je z kotle odstraňován
Popílek - lehký popel, který se šíří se spalinami a je poté odstraňován zařízením na
čištění spalin
• Zbytky z čištění odpadních vod
[64, připomínky TWG, 2003]
Produkce a složení těchto pevných zbytků jsou ovlivněny:
•
•
•
obsahem a složením odpadu, např. složení popelu se liší v množství pecního popelu, který
z nich vzniká
konstrukcí a provozem vysoké pece, např. pyrolýzní zařízení záměrně vytvářejí uhlí místo
popele a vysoké pece s vyšší teplotou mohou spékat nebo zeskelnatět popel a uvolňovat
některé frakce
konstrukcí a provozem zařízení na čištění spalin, např. některé systémy odlučují prach
od chemických zbytků, mokré systémy produkují odpadní vody pro extrakci pevných
látek
Energetický výkon zařízení:
Dosaženou hladinu odstraňování ovlivňují především:
•
•
dostupnost uživatele energie (hlavně pro přívod tepla a páry)
konstrukce zařízení (především pro elektrický výkon, kde značný vliv na hodnoty výroby
elektřiny mají parametry vybrané pro výrobu elektřiny)
Použitá konstrukce systému na výrobu elektřiny je často silně ovlivněna příjmem, který má
být získán z prodeje dodané elektřiny. Relativní a absolutní ceny tepla, páry a elektřiny mají
vliv na konečnou konstrukci a tudíž i na energetický výkon a efektivitu dosažené hladiny.
Spotřeba energie samotným zařízením:
Hlavní vlivy jsou:
•
•
složení odpadu – některé odpady vyžadují přidání paliv, které napomáhají jejich čištění,
jiné jsou autotermální, tj. vytvářejí dostatečné teplo podporující spalování bez přidání
dodatečných paliv
konstrukce zařízení, např. rozdílné energetické požadavky různých konstrukcí zařízení na
čištění spalin. Obecně platí, že čím nižší jsou požadované emise do ovzduší, tím vyšší je
energetická spotřeba na čištění spalin.
Další spotřeby:
Spotřeba chemických činidel je spojená hlavně s konstrukcí a provozem zařízení na čištění
spalin – které je do značné míry závislé na typu odpadu a na požadované hladině emisí – nižší
emise do ovzduší obecně vyžadují vyšší dávkovací poměr činidel.
3.1.1 Rozdělení látek při spalování odpadu
[1, UBA, 2001]
Na základě svých rozdílných chemických vlastností jsou různé prvky obsažené v odpadu
rozděleny ve spalovacím procesu rozdílně. Tab. 3.1 dává příklad této distribuce na základě
výzkumu rakouské spalovny odpadů Spittelau ve Vídni.
Distribuce prvků se v každé spalovně liší, v závislosti na použité metodě čištění spalin, typu
odpadu a dalších faktorech, tato čísla však poskytují vodítko pro procentuální rozdělení
rozdílných látek ve spalovnách tuhého komunálního odpadu. Spalovna ve Spittelau používá
před čištěním spalin jako předběžný odstraňovač prachu suchý elektrostatický odlučovač
(ESP) spolu s čističkou odpadních vod (ETP), která čistí odpadní vodu z praček plynu:
Látka
Uhlík %
Chlór %
Fluor %
Síra %
Fosfor %
Železo1 %
Měď %
Olovo %
Zinek %
Kadmium %
Rtuť %
Vypuštěné
vyčištěné
spaliny
ESP prach
Odpadní voda
Filtrační koláč
z čištění
odpadních vod
Pecní popel 2, 3
98 (+/-2)
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
35
15 (+/-1)
38 (+/-6)
17 (+/-1)
1 (+/-0,5)
6 (+/-1)
28 (+/-5)
54 (+/-3)
90 (+/-2)
30 (+/-3)
<1
54
<1
8 (+/-1)
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
<1
6 (+/-1)
<1
<1
<1
<1
<1
<1
65 (+/-5)
1,5 (+/-0,2)
11
84 (+/-1)
47 (+/-7)
83 (+/-1)
18 (+/-2)
94 (+/-1)
72 (+/-5)
46 (+/-3)
9 (+/-1)
5 (+/-1)
Poznámky:
1. zbylých asi 80 % je vyřazeno jako odpad
2. biologická použitelnost materiálů, které zůstávají ve pecním popelu, závisí na vyluhovatelnosti in-situ
v průběhu následného používání nebo likvidace
3. riziko spojené s opětovným používáním pecního popelu není nezbytně určeno přítomností nebo
absencí indikovaných látek – důležitá je také chemická a fyzikální forma látek, stejně jako charakter
prostředí, kde bude materiál používán. [64, TWG Připomínky, 2003]
Tab. 3.1: Rozdělení různých látek v ukázkové spalovně tuhého komunálního odpadu
(hmotnostní %)
[1, UBA, 2001, 64, TWGPřipomínky, 2003]
Další rozdíly vyplývají z různého složení odpadu, zvláště v případě spalovacích zařízení pro
nebezpečný odpad.
Tab. 3.2 ukazuje procentuální rozdělení šesti těžkých kovů, Hg, Cd, As, Pb, Cu a Zn,
zprůměrňované přes testovací periodu ve spalovnách nebezpečného odpadu. Tabulka dále
ukazuje hmotnostní frakci následujících pevných zbytků: struska, popílek a filtrační koláč, ve
vztahu k množství odpadu spáleného během testu.
Těžké
kovy
Pevné zbytky na odstranění
Uvolnění do prostředí
Struska
Popílek
Filtrační
koláč
30
<0.01
1.3
14.6
41.2
75.9
41.9
3
<0.01
94.2
80.0
56.0
22.4
56.9
4
99.88
4.49
5.39
2.75
1.69
1.17
%
hmot.
frakce
Hg
Cd
As
Pb
Cu
Zn
Celkem
Aktivní
uhlík
Do
ovzduší
Odpad.
voda
Skládko
vání
kapalný
ch
odpadů
Do
země
99.88
99.99
99.99
99.95
99.99
99.97
0.05
<0.01
<0.01
<0.01
<0.01
<0.01
<0.01
<0.01
<0.01
0.03
<0.01
0.01
0.07
<0.01
<0.01
0.02
0.01
0.02
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Tab. 3.2: Procentuální rozdělení těžkých kovů v procesu spalování nebezpečného
odpadu
[41, EURITS, 2002]
Nejdůležitější parametry, které ovlivňují chování kovů, jsou:
•
•
•
•
teplota pece
nadbytek kyslíku v peci
obsah chlóru a síry v odpadu
hromadný přenos jemných částic do spalin
Průměrné podmínky v průběhu testování na spalování nebezpečného odpadu, které daly vznik
údajům uvedeným v tabulce 3.2, jsou uvedeny v tabulce 3.3.
Parametr
Teplota pece
Teplota dohořívací komory
Obsah kyslíku (v peci)
Obsah chlóru (v odpadu)
Obsah síry (v odpadu)
Testový údaj
1120 ± 40 °C
1100 ± 20 °C
11,9 ±1,3 %
5,1 ± 1,0 %
1,0 ± 0,2 %
Tab. 3.3: Průměrné provozní podmínky v průběhu testu rozdělení v zařízení na
spalování nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Z tabulky 3.2 mohou být vyvozena následující pozorování, týkající se kovů:
• Zhruba 99,6 % nečistot je koncentrováno v pevných zbytcích
• Zhruba 70 – 80 % nečistot je koncentrováno a imobilizováno v popílku a ve frakci
filtračního koláče; oba zbytky činí na hmotnost přibližně 7 % původního vloženého
odpadu
• Odstranění Hg ze spalin je (v tomto případě) hlavně důsledkem nízkého pH prvního
stupně čištění plynu
3.1.2 Příklady dioxinového zůstatku pro spalovnu tuhého komunálního odpadu
[1, UBA, 2001]
C
PCDD/PCDF jsou obsaženy ve vstupu (komunální odpad), stejně jako ve výstupu
(odcházející vzduch, odpadní voda a zbytky) spaloven komunálního odpadu. Většina z
vstupujících látek PCDD/PCDF je během spalovacího procesu zničena, mohou však být také
znovu vytvořeny.
Níže jsou uvedeny zůstatky typické pro spalovnu v Německu, která pracuje bez uvolňování
vody a odpovídá německým limitům emisí:
Výstupní toky
Množství na kg
vstupního odpadu
Měrné zatížení
Spaliny
6,0 m3
0,08 ng/m3
Popílek
0,25 kg
7,0 ng/kg
Odpadní voda
0
není k dispozici
Filtrační prach a další
0,07 kg
220 ng/kg
zbytky z čištění spalin
Celkový tok do všech prostředí: 17,6 ng TEQ/kg odpadu
Zvlášť sledovaný
proud na kg
vstupního odpadu
0,48 ng/kg
1,75 ng/kg
0
15,40 ng/kg
Poznámka: odhadnutý vstup s odpadem: 50 ng TEQ/kg odpadu
Tab. 3.4: Zůstatky PCDD/PCDF pro spalovnu komunálního odpadu v Německu
[1, UBA, 2001], [64, TWGPřipomínky, 2003]
Z výše uvedené tabulky 3.4 lze vyčíst, že pro tento daný příklad činí odhadovaný výstup
uvolněný do ovzduší přibližně 1 % vstupu (0,48 ng TEQ/kg z 50 ng TEQ/kg). Odhadovaný
výstup do všech prostředí je 17,63 ng TEQ/kg z vstupního odpadu. To odpovídá 35,3 %
odhadovaného vstupu (tj. čistý rozklad 64,7 % PCDD/F původně obsažených v odpadu).
Z toho lze usuzovat, že v tomto případě funguje zařízení jako čistý sink pro PCDD/F. [64,
TWGPřipomínky, 2003]
Jiné údaje ze studie z roku 1997 (francouzské Ministerstvo životního prostředí/TIRU) osmi
spaloven tuhého komunálního odpadu a dvou spaloven nebezpečného odpadu ukazují značné
kolísání obsahu PCDD/F ve zbytcích:
•
•
•
•
•
Pecní popel:
0,3 – 300 ng I-TEQ/kg
Popel z kotlů:
40 – 700 ng I-TEQ/kg
Popílek:
60 - 5000 ng I-TEQ/kg
Filtrační koláč (mokré čištění spalin): 600 – 30000 ng I-TEQ/kg
Zbytky polomokrého čištění spalin:
800 ng I-TEQ/kg (přibližně)
Tam, kde data vykazují takovouto variabilitu, je složitější vyvozovat závěry týkající se
celkového zůstatku PCDD/F.
[64, TWGPřipomínky, 2003]
Následující údaje jsou příkladem spalovny tuhého komunálního odpadu (ve Francii), pracující
za uvolňování vody:
Výstupní tok
Spaliny
Pecní popel
Zbytky z ČIŠTĚNÍ SPALIN
Odpadní voda
Měrné zatížení
0,1 ng I-TEQ/Nm3
7 I-TEQ/kg
5200 I-TEQ/kg
<0.3 I-TEQ/l
Poznámka: daný příklad platí pro spalovnu tuhého komunálního odpadu s čištěním spalin suchým
elektrostatickým odlučovačem + mokrá struska (2 stádia) + selektivní katalytická redukce
Tab. 3.5: Příklad zaznamenaného zatížení PCDD/F spalovny tuhého komunálního
odpadu ve Francii
[64, TWGPřipomínky, 2003]
3.1.3 Složení nezpracovaných spalin ve spalovnách odpadů
Složení nezpracovaných spalin ve spalovnách odpadů závisí na struktuře odpadu a na
technických parametrech pece.
Tab. 3.6 poskytuje přehled typických koncentrací nezpracovaných spalin po průchodu kotlem
a před čištěním spalin.
Složky
Prach
Oxid uhelnatý
(CO)
Celkový
organický uhlík
(TOC)
PCDD/PCDF
Rtuť
Kadmium +
Thalium
Další těžké kovy
(Pb, Sb, As, Cr,
Co, Cu, Mn, Ni,
V, Sn)
Anorganické
složky s obsahem
Cl (jako HCl)
Anorganické
složky s obsahem
F (jako HF)
Složky s obsahem
S, celkové
množství
SO2/SO3,
vyjádřeno jako
SO2
Oxidy dusíku,
vyjádřeno jako
NO2
Oxid dusný
CO2
Vodní pára (H2O)
Jednotky
Komunální
odpad
Spalovna pro
Nebezpečný
odpad
mg/Nm3
mg/Nm3
1000 – 5000
5 – 50
1000 - 10000
<30
Průmyslové
čistírenské kaly
(fluidní lože)
30000 – 200000
5 – 50
mg/Nm3
1 – 10
1 – 10
1 – 10
ngTEQ/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
0,5 – 10
0,05 – 0,5
<3
0,5 – 10
0,05 – 3
<5
0,1 – 10
0,2
2,5
mg/Nm3
<50
<100
800
mg/Nm3
500 - 2000
3000 – 100000
mg/Nm3
5 - 20
50 – 550
mg/Nm3
200 - 1000
1500 – 50000
mg/Nm3
250 - 500
100 – 1500
<200
mg/Nm3
%
%
<40
5 – 10
10 - 20
<20
5–8
6 – 20
10 – 150
Poznámky:
1. Spalovny čistírenského kalu spalují průmyslový čistírenský kal.
2. Informace obsažené v tabulce se vztahují k německým spalovnám. Hodnoty nacházené u starších
spaloven mohou být značně vyšší, zvláště v případě emisí ovlivněných technickými parametry , např.
CO, TOC atd.
3. Hodnoty pro nebezpečný odpad se vztahují ke komerčním spalovnám smíšeného nebezpečného
odpadu, ne ke specializovaným proudovým spalovnám.
Tab. 3.6: Koncentrace spalin po průchodu kotlem (nezpracované spaliny) v různých
spalovnách odpadů (referenční hodnota kyslíku 11 %)
[1, UBA, 2001], [64, TWGPřipomínky, 2003]
Komunální odpad:
V případě komunálního odpadu závisí struktura, mimo jiné, na systému sběru různých frakcí
odpadu a na tom, zda je používána předběžná úprava. Například oddělený sběr různých frakcí
komunálního odpadu může následujícím způsobem ovlivnit výhřevnost komunálního odpadu:
•
•
•
•
Sklo a kov
- snížení obsahu popelu a následný vzrůst výhřevnosti
Papír
- snížení výhřevnosti
Lehké obaly
- snížení výhřevnosti
Klinický a nemocniční odpad - vzrůst výhřevnosti
Další parametry, jako například obsah chlóru a těžkých kovů, jsou také ovlivněny, změny
však zůstávají v rozmezí běžného rozpětí variability. Zajištění oddělených sběrů rozdílných
frakcí domovního odpadu může mít značný vliv na průměrné složení odpadu přijatého do
spalovny tuhého komunálního odpadu. Například oddělený sběr některých baterií a zubního
amalgamu může znatelně snížit vstup rtuti do spalovny. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Živnostenský odpad nekvalifikovaný jako nebezpečný
V případě odpadu z komerčních podniků, který není kvalifikovaný jako nebezpečný, může
být rozpětí rozdílů podstatně větší než u KTO. Pokud je spalován s ostatním KTO, může být
snížení těchto rozdílů dosaženo za použití míšení v zásobníku a drcení.
Nebezpečný odpad
Složení nebezpečného odpadu se může lišit ve značně širším rozpětí. V případě nebezpečného
odpadu může být významný obsah fluoru, brómu, iodu a silikonu. Na rozdíl od komunálního
odpadu je však struktura nebezpečného odpadu obvykle ověřována ve spalovnách pomocí
kontrolních analýz všech základních parametrů. Kvůli možným variacím je spalovna
nebezpečného odpadu konstruována s ohledem na průměrné složení odpadu, v některých
případech se značnými dodatečnými rezervami pro čištění spalin.
Takové složení odpadu určeného ke spalování může být vytvořeno záměrným smíšením
přicházejícího odpadu ve sběrných nádržích nebo v zásobnících, nebo jednotlivým dodáváním
odpadů do pece oddělenými potrubími v hodinových množstvích odpovídajících konstrukci
spalovny. To je také bráno v úvahu, pokud je odpad uložen v barelech, které mohou být
využity pro neočekávané náklady. Spalovny, speciálně navržené pro znovuzískávání HCl a
SO2 z toků odpadů obsahujících chlór nebo síru, mohou mít velmi odlišná složení nečištěných
spalin.
Čistírenské kaly
[64, TWGPřipomínky, 2003]
Rozdíly v nečištěných plynech ve spalovnách čistírenských kalů odpovídají změnám složení
spalovaného odpadu. Ten je naopak ovlivněn přítomností nebo absencí předběžné úpravy a
složením přijatého čistírenského kalu. Složení čistírenského kalu je značně závislé na
charakteru zachycování vody drenáží, která je poskytována zařízením na úpravu kalů tam, kde
kal vzniká, a použitými metodami úpravy.
Pokud je čistírenský kal spalován s ostatními odpady, mohou mít díky vyrovnávacímu účinku
ostatních odpadů rozdíly kvality kalu méně zřetelný vliv na kvalitu nečištěných plynů. Obsah
vody v čistírenském kalu může skutečně poskytovat výhody některým zařízením na spalování
komunálního tuhého odpadu, jelikož její rozprášení speciálními tryskami ve vybraných
místech nad vrstvou odpadu (obvykle v zóně vyhoření plynu) poskytuje dodatečné prostředky
kontroly teploty a může napomáhat regulaci oxidů dusíku.
Klinický odpad:
[64, TWGPřipomínky, 2003]
Rozdíly v nečištěných spalinách ve spalovnách klinického odpadu odpovídají především
změnám ve složení spalovaného odpadu. Předběžná fyzikální úprava, která může snížit
rozpětí změn složení nečištěných plynů, není pro klinický odpad často používána z důvodu
obav týkajících se infikování odpadu.
Kategorizace příchozích toků odpadů podle jejich zdroje a možných spalovacích
charakteristik (hlavně ve vztahu k výhřevnosti, obsahu vlhkosti a tepelnému výkonu) a jejich
přísun do spalovacího procesu tak, aby vyhovoval příslušným vstupním předpisům, mohou
být použity na snížení rozpětí rozdílů ve složení nečištěných spalin souvisejících se
spalováním.
Emise plynů významných pro klimatické změny
Zdroje a celkové emise významné pro klimatické změny
Celkové emise významné pro klimatické změny v Německu v roce 1999 a emise ze spalování
odpadů (související s fosilní částí odpadu, která je považována za významnou vzhledem ke
klimatickým změnám v Německu) jsou shrnuty v tab. 3.7:
Znečišťující látka
Oxid uhličitý (CO2)
Oxid dusičitý (NO2)
Metan (CH4)
Fluorované uhlovodíky
CF4 (perfluorované
uhlovodíky)
C2F6 (perfluorované
uhlovodíky)
C3F8 (perfluorované
uhlovodíky)
SF6 (fluorid sírový)
Celkový GWP
Celkové emise
(kt/rok)
858511
141
3271
3284
0,186
Potenciál globálního
oteplování (GWP)
rovnající se CO2
(kt/rok)
858511
43710
68691
4290
1209
0,046
423
0,011
77
5473
982384
Nepřímo působící skleníkové plyny
Spalování odpadů
(fosilní část)
z celkových emisí
(kt/rok)
8685
0,81 (252)*
není k dispozici
0,229
(c. 9000)*
Oxidy dusíku (NOx
jako NO2)
Oxid uhelnatý (CO)
NMVOC (nemetanové
těkavé organické látky)
Amoniak (NH3)
1637
15,2 (122,24)*
4952
1651
3,82 (11,46)*
0,76 (8,36)*
624
0,3
Původce aerosolů
Oxid siřičitý (SO2)
831
není k dispozici
(..)* v závorkách: převrácená emisní hodnota pro ekvivalenty CO2 pro porovnání s GWP
Tab. 3.7: Celkové emise významné pro klimatické změny v Německu v roce 1999 ve
srovnání s emisemi pocházejícími ze spalování odpadů
[1, UBA, 2001]
Tato tabulka ukazuje, že v roce 1999 se v Německu spalování odpadů podílelo na vzniku
přibližně 1 % emisí skleníkových plynů.
3.2 Emise do ovzduší
3.2.1 Látky uvolňované do ovzduší
[1, UBA, 2001], [64, TWGPřipomínky, 2003]
Oxid uhelnatý
CO je toxický plyn bez zápachu. Oxid uhelnatý (CO) obsažený ve spalinách spaloven je
produktem nedokonalého hoření látek na bázi uhlíku. CO je produkován za lokálního
nedostatku kyslíku a/nebo teploty spalování, která není dostatečně vysoká na to, aby se
uskutečnila plná oxidace na oxid uhličitý. K tomu může dojít zejména pokud dochází ke
spontánními výparu nebo pokud jsou přítomny rychle hořící složky, případně pokud dochází
k nedokonalému smíchání zplodin hoření s dodávaným kyslíkem. Pro kontrolu účinnosti
spalovacího procesu může být použito kontinuální měření hladiny CO. Obsah CO je mírou
kvality spalování. Pokud jsou emise CO velmi nízké, potom je kvalita hoření plynu velmi
vysoká a emise celkového uhlíku jsou nízké (a naopak).
[74, TWGPřipomínky, 2004]
Po svém uvolnění do atmosféry je CO za nějakou dobu oxidován na CO2. Zvláště je nutné se
vyvarovat vysokých koncentrací CO (>dolní mez výbušnosti), jelikož mohou ve zplodinách
vytvářet explozivní směsi. Zvýšené emise CO se mohou objevit především ve spalovnách
nebezpečného odpadu.
CO je ve spalovnách měřen kontinuálně. Obvykle je dosahováno denních průměrů pod 50
mg/Nm3, v některých spalovnách jsou denní průměry značně pod touto hodnotou. [64,
TWGPřipomínky, 2003]
Je známo, že úprava NOx pomocí selektivní katalytické redukce může zvýšit hladiny emisí
CO. [74, TWGPřipomínky, 2004]
Celkový organický uhlík (TOC)
Tento parametr zahrnuje řadu plynných organických látek, jejichž individuální detekce je
obvykle komplexní nebo není možná. V průběhu spalování organického odpadu probíhá
obrovské množství chemických reakcí, z nichž některé jsou neúplné. To vede k mimořádně
komplexnímu charakteru složek o stopových množstvích. Úplný výčet všech látek v rámci
parametru TOC není k dispozici, ačkoli spalování zajišťuje obvykle pro organické látky
vysokou účinnost rozkladu.
TOC mohou být ve spalinách kontinuálně měřeny. Nízké hladiny TOC jsou klíčovým
ukazatelem kvality spalování ve spalovacím procesu. Jsou nacházeny emise v rozmezí od 0,1
mg/Nm3 do 10 mg/Nm3. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Chlorovodík
Mnoho odpadů obsahuje chlorované organické látky nebo chloridy. V komunálním odpadu
pochází obvykle přibližně 50 % chloridů z PVC [64, TWGPřipomínky, 2003]. Ve spalovacím
procesu jsou organické složky těchto látek rozloženy a chlór je převeden na HCl. Část HCl
může dále reagovat na chloridy kovů na anorganických složkách, které jsou v odpadu také
obsaženy.
HCl je vysoce rozpustný ve vodě a ovlivňuje růst rostlin. Je kontinuálně měřen a jeho emise
se pohybují v rozmezí od 0,1 do 10 mg/Nm3. [74, TWGPřipomínky, 2004]
Tvorba a emise Cl2 jsou za normálních spalovacích podmínek méně důležité. Pro tvorbu
usazenin a pro korozi jsou však nezbytné. Je tedy užitečné regulovat jeho tvorbu tak, aby
zmíněný proces probíhal v plynné fázi a ne po depozici do kotlových trubek. [74,
TWGPřipomínky, 2004]
Fluorovodík
Mechanismus tvorby HF ve spalovnách odpovídá mechanismu tvorby HCl. Hlavním zdrojem
emisí HF ve spalovnách komunálního odpadu jsou zřejmě fluorované plasty nebo textilie a
v jednotlivých případech i rozklad CaF2 v průběhu spalování kalů.
HF je vysoce rozpustný ve vodě a ovlivňuje růst rostlin. Je kontinuálně měřen a jeho emise se
pohybují v rozmezí od 0,1 do 10 mg/Nm3. [74, TWGPřipomínky, 2004]
Různé typy fluorovaného odpadu jsou upravovány ve spalovnách nebezpečného odpadu.
Jodovodík a jód, bromovodík a bróm
Komunální odpad obvykle obsahuje velmi malá množství brómovaných nebo jódovaných
složek. Emise brómu nebo jódu jsou tudíž pro spalovnu komunálního odpadu méně důležité.
Ve spalovnách nebezpečného odpadu je organický a anorganický odpad obsahující bróm nebo
jód někdy také upravován. Například brómové složky mohou být nacházeny v některých
elektronických zařízeních, kde slouží jako činidla zabraňující hoření. Jód může být obsažen
v lécích nebo může být používán pro úpravu povrchů kovů. Celkem vzato je však jejich
množství oproti chlorovaným sloučeninám malé. Bróm a jód pomáhají oxidovat rtuť a
snižovat obsah rtuti v čistém plynu zvyšováním zadržovací kapacity mokrého čištění plynů.
[74, TWGPřipomínky, 2004]
Tam, kde jsou přítomny elementární bróm a jód, mohou jejich chemické vlastnosti způsobit
zabarvení komínového kouře. Aby se zabránilo vytváření a uvolňování elementárního brómu
nebo jódu, mohou být pro spalování takového odpadu zavedena speciální opatření. Tyto látky
mohou také způsobovat otravy a podráždění. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Oxidy síry
Pokud odpad obsahuje sirnaté sloučeniny, bude v průběhu jeho spalování vytvářen především
SO2. Za určitých reakčních podmínek může být vytvářen také SO3. Pro tuhý komunální odpad
může být podíl SO3 kolem 5 % při vstupu do systému na čištění spalin (poznámka: obsah SO3
je důležitý pro určení kyselého rosného bodu). Běžnými zdroji síry v některých odpadních
tocích jsou: odpadní papír, sádrokarton (sádra) a čistírenské kaly. [64, TWGPřipomínky,
2003]
SO2 způsobuje okyselování a může být kontinuálně měřen s emisemi v rozmezí od 1 do 50
mg/Nm3 (při normální teplotě a tlaku; 11 % O2). [74, TWGPřipomínky, 2004]
Oxidy dusíku
Ze spaloven jsou emitovány různé oxidy dusíku. V závislosti na příslušném oxidu mohou mít
toxické a kyselé účinky a mohou ovlivňovat globální oteplování. V mnoha případech jsou
měřeny za použití kontinuálních kontrol emisí.
NO a NO2, vypuštěné ze spaloven odpadu, pocházejí z přeměny dusíku obsaženého v odpadu
(takzvaný palivový NOx) a z přeměny atmosférického dusíku ze spalovacího vzduchu na
oxidy dusíku (termální NOx). Ve spalovnách komunálního odpadu je obvykle podíl
termálního NOx velmi nízký, díky nižším teplotám v dohořívací komoře . Produkce
termálního NOx obecně se stává významnější při teplotách nad 1 000 °C. Ve spalovnách
tuhého komunálního odpadu může množství termálního NOx rozhodujícím způsobem záviset
také na množství a způsobu vstřikování sekundárního vzduchu do dohořívací komory – s tím,
že více NOx je nacházeno při vyšších teplotách trysky (tj. nad 1 400 °C).
Mechanismy vytváření NOx z dusíku obsaženého v odpadu jsou velmi komplikované. Mezi
jinými důvody je to způsobeno tím, že dusík může být obsažen v odpadu v mnoha rozdílných
formách, které mohou, v závislosti na chemickém prostředí, reagovat buď na NOx nebo na
elementární dusík. Obvykle se předpokládá přeměna přibližně 10 – 20 % palivového dusíku,
v závislosti na typu odpadu. Značný vliv mohou mít vysoké koncentrace chlóru a síry, obsah
kyslíku a teplota. Podíl NO/NO2 v celkovém množství emisí NOx, uvolněných do ovzduší
z komínu, je obvykle přibližně 95 % NO a 5 % NO2.
Oxid dusný obvykle není měřen jako část odhadu NOx. Oxid dusný (N2O) může být
uvolňován, pokud je pro spalovací proces používána nedostatečně vysoká teplota (tj. méně
než 850 °C) a pokud je zde nedostatečné množství kyslíku. Emise N2O ze spalovacího
procesu jsou tudíž korelovány s emisemi CO.
Tam, kde je pro odstraňování NOx používána selektivní nekatalytická redukce (SNCR), se
může koncentrace N2O zvýšit, v závislosti na intenzitách dávek činidel a na teplotě. Byly
naměřeny hodnoty od 20 do 60 mg/m3, ale především tam, kde jsou pozorovány nízké
hodnoty NOx (tj. N2O může vzrůst, pokud jsou na zajištění nižších cílových emisí NOx
použity vyšší intenzity dávek SNCR). To nastává především při použití močoviny
(alternativním činidlem je amoniak).
Ve spalovnách komunálního odpadu jsou pozorovány emise N2O mezi 1 a 12 mg/Nm3 (pro
jednotlivá měření) a průměry mezi 1 a 2 mg/Nm3. Pro spalování tuhého komunálního odpadu
ve spalovnách s fluidním ložem jsou naměřené hodnoty emisí N2O (pro jednotlivá měření)
obvykle vyšší.
Výsledkem jednotlivých měření ve spalovnách nebezpečného odpadu jsou hodnoty emisí N2O
mezi 30 a 32 mg/Nm3. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Běžné hladiny emisí N2O pro spalování kalu s fluidním ložem mohou činit pouze 10
mg/Nm3, s některými zaznamenanými hodnotami až 500 mg/Nm3.
Přestože spalování přispívá k vypouštění emisí oxidu dusného jen minimálně (v rámci
člověkem způsobených emisí), přidávají tyto emise ke globálnímu oteplování vliv uvolňování
z procesu spalování.
NOx jsou příčinou okyselování a eutrofizace a mohou být měřeny kontinuálně. Emise
moderních spaloven jsou zaznamenávány obecně v rozmezí od 30 do 200 mg/Nm3 (denní
průměr, při normální teplotě a tlaku, 11 % O2). [74, TWGPřipomínky, 2004] Některá zařízení
mohou způsobovat, že denní průměry vzrostou až na 400 mg/Nm3 – tato jsou obvykle už
v procesu ukončování činnosti nebo modernizace na hladinu denních průměrů 200 mg/Nm3,
požadovanou směrnicí 2000/76/EC.
Prach
Emise prachu ze spaloven odpadu sestávají zejména z popílku ze spalovacího procesu, který
je unášen proudem plynů. Další prvky a sloučeniny jsou koncentrovány v tomto vzdušném
prachu v závislosti na reakční rovnováze. Oddělení prachu od spalin za použití zařízení na
kontrolu znečištění ovzduší odstraní většinu prachu a unášených anorganických a organických
látek (např. chloridy kovů, PCDD/F, atd.).
Prach je obvykle měřen kontinuálně, s udávanými emisemi mezi < 0,05 a 15 mg/Nm3 (při
normální teplotě a tlaku, 11 % O2). [74, TWGPřipomínky, 2004]
Rtuť a sloučeniny rtuti
Rtuť může být v současné době stále nacházena v komunálním odpadu ve formě baterií,
teploměrů, zubního amalgamu, zářivek nebo rtuťových spínačů. Oddělený sběr těchto
předmětů může napomáhat snižování celkových množství smíšeného komunálního tuhého
odpadu, ale v praxi není dosahováno 100% míry třídění.
Rtuť je vysoce jedovatý kov. Bez odpovídajících regulací znečištění ovzduší by spalování
odpadu obsahujícího rtuť mohlo vést ke značnému znečištění.
Emise, které mohou být kontinuálně měřeny, se pohybují v rozmezí od 0,0014 do 0,05
mg/Nm3, přičemž hladina znečištění rtutí slábne (11 % O2). [74, TWGPřipomínky, 2004]
Krátkodobá zvýšení emisí jsou zaznamenávána, pokud se vstupní koncentrace značně mění.
Ve spalovnách nebezpečného odpadu existuje několik specifických toků, které mohou
obsahovat zvýšená množství rtuti v přijatém odpadu:
•
•
•
•
Dehet z koksovny
Odpad z chlór-alkalické elektrolýzy (amalgámový proces)
Žíravý olejový kal z rafinérií
Chemikálie obsahující rtuť
Tyto formy emisí rtuti silně závisí na chemickém prostředí ve spalinách. Obvykle se vytvoří
rovnováha mezi kovovou rtutí (Hg0) a HgCl2. Tam, kde je dostatečně vysoká koncentrace
HCl ve spalinách (ve vztahu k redukčnímu činidlu SO2), bude rtuť ve spalinách obsažena
hlavně jako HgCl2. Tato forma může být ze spalin odloučena mnohem jednodušeji než
kovová rtuť. Pokud však je HCl obsažena ve spalinách v nižších koncentracích (tj. ve
spalovnách čistírenského kalu), vyskytuje se rtuť ve spalinách hlavně v kovové formě a je
potom složitěji regulovatelná.
Tvorbu HgCl2 také ovlivňuje teplota spalování.
V mokrých pračkách plynů (pouze) může být odstraněný HgCl2 redukován za přítomnosti
SO2 (odloučení těchto látek je jedním z důvodů, proč na odstranění HgCl2 a SO2 pracují různé
stupně mokrého čištění plynů). Hg2Cl2, vytvořený tímto způsobem, se může rozložit na HgCl2
a Hg. Těmto reakcím lze zabránit přizpůsobením pH v mokrých pračkách a stahováním Hg
z odpadních vod praček.
Kovová rtuť je prakticky nerozpustná ve vodě (59 µg/l při 25°C). Chlorid rtuťnatý je při 73
g/l mnohem lépe rozpustný. Chlorid rtuťnatý může tedy být odloučen v mokrých pračkách,
zatímco odloučení kovové rtuti vyžaduje další stádia úpravy spalin (další podrobnosti viz.
kapitola 2.5.6). [64, TWGPřipomínky, 2003]
Sloučeniny kadmia a thalia
Běžnými zdroji kadmia ve spalovnách komunálního odpadu jsou elektronická zařízení (včetně
akumulátorů), baterie, některé barvy a kadmiem stabilizované plasty. Thalium se
v komunálním odpadu prakticky nevyskytuje.
Nebezpečný odpad může obsahovat vysoké koncentrace sloučenin Cd a Tl. Významným
zdrojem mohou být čistírenské kaly a bubnový odpad z pokovování a čištění.
Kadmium je vysoce toxické a může se hromadit v půdě. Udávané rozpětí emisí se pohybuje
mezi 0,0002 a 0,2 mg/Nm3 (11 % O2). [74, TWGPřipomínky, 2004]
Sloučeniny dalších těžkých kovů
Tento termín shrnuje těžké kovy antimon, arzen, olovo, chrom, kobalt, měď, mangan, nikl,
vanad, cín a jejich příslušné sloučeniny. Evropské a mnoho státních nařízení je tedy pro účely
měření emisí seskupují dohromady. Tato skupina obsahuje karcinogenní kovy a sloučeniny
kovů, jako jsou sloučeniny arzenu a chrómu (VI), stejně jako potenciálně toxické kovy.
Zadržení těchto kovů závisí velkou měrou na efektivitě separace prachu, jelikož jsou v prachu
navázány díky tlakům par jejich sloučenin obsažených ve spalinách (především oxidů a
chloridů).
Polychlorované bifenyly
V tocích komunálního odpadu, stejně jako v průmyslovém odpadu, jsou nacházena malá
množství polychlorovaných bifenylů (PCB). Odpady s velkým podílem PCB však obecně
vznikají pouze ze speciálních sběrů PCB a destrukčních programů, kde mohou být
koncentrace PCB v takovém odpadu velmi vysoké.
Ve spalovnách nebezpečného odpadu jsou spalovány odpady s obsahem PCB dosahujícím až
60 – 100 %. Totéž platí pro speciální spalovny pro spalování vysoce chlorovaných
uhlovodíků. PCB jsou efektivněji zneškodňovány za vyšších teplot spalování (např. nad
1 200 °C), avšak nižší teploty (např. 950 °C), společně s odpovídajícími podmínkami
turbulence a dobou zdržení, byly také shledány vhodnými pro efektivní spalování PCB. [74,
TWGPřipomínky, 2004] PCB, obsažené v karbonizačních spalinách spaloven odpadů, mohou
být výsledkem nedokonalého rozkladu.
PCB jsou některými mezinárodními organizacemi (např. Světovou zdravotnickou organizací)
klasifikovány jako potenciálně jedovaté. Potenciál toxicity (podobný, jako u dioxinů a furanů)
je připisován některým PCB (koplanárním PCB).
Polyaromatické uhlovodíky
Polyaromatické uhlovodíky jsou dobře známy jako produkty nedokonalého spalování. Jsou
toxické a mají karcinogenní a mutagenní vlastnosti. [74, TWGPřipomínky, 2004]
Polychlorované dibenzo-dioxiny a furany (PCDD/F)
Dioxiny a furany jsou skupinou sloučenin, z nichž některé jsou mimořádně jedovaté a jsou
považovány za karcinogeny. Dioxiny a furany hrají již řadu let hlavní roli v debatě
o spalování odpadů. Jejich produkce a uvolňování není specifické pro spalování, ale za
určitých podmínek se objevují při všech termálních procesech. [64, TWGPřipomínky, 2003]
V nedávných letech bylo dosaženo značných pokroků v regulaci emisí PCDD/F v oblasti
spalování odpadů. Zlepšování konstrukcí a činnosti spaloven a systémů na úpravu spalin
vyústila v systémy, které umí spolehlivě dosáhnout velmi nízkých limitních hodnot emisí.
Státní [44, RVF, 2001] a místní výzkumy emisí potvrzují, že tam, kde je zajištěno dodržování
Směrnice 2000/76/EC, přispívá spalování k celkovým emisím dioxinů a furanů do ovzduší jen
nízkou měrou [45, FEAD, 2002].
[64, TWGPřipomínky, 2003] V dobře navržených a pracujících spalovnách ukazuje hmotná
rovnováha, že spalování efektivně odstraňuje dioxiny z prostředí (viz. kapitola 3.1.2). Tato
rovnováha je velmi příznivá, protože zajišťuje:
•
Efektivní zničení přicházejících dioxinů a jejich prekurzorů za použití vhodných
podmínek spalování.
•
Menší používání podmínek, které mohou způsobit tvorbu a reformaci PCDD/F včetně
syntézy de-novo.
Pokud jsou použity vysoké teploty spalování a odpovídající podmínky procesu, jsou dioxiny a
furany, vstupující do procesu s odpadem, zničeny velmi efektivně. Standardy pro podmínky
činnosti jsou uvedeny v současné evropské legislativě o spalování (např. Směrnice
2000/76/EC). Dioxiny a furany, nacházené v karbonizačních spalinách spaloven odpadů,
pocházejí z rekombinace reakce uhlíku, kyslíku a chlóru. Odpovídající prekurzorové látky
(např. z chlorofenolů) mohou také reagovat a vytvářet dioxiny a furany. Při tvorbě těchto
látek hrají také významnou roli určité katalyzátory ve formě přechodných sloučenin kovů
(např. měď).
Amoniak
Amoniak má významný vliv na eutrofizaci a okyselování prostředí. Emise amoniaku mohou
vznikat z předávkování nebo slabé kontroly redukčních činidel NOx, které jsou používány pro
regulaci NOx. Emise se obvykle pohybují v rozmezí od 1 do 10 mg/Nm3, s průměrem 4
mg/Nm3.
[64, TWGPřipomínky, 2003]
Oxid uhličitý (CO2)
Pokud je spálena jedna tuna komunálního odpadu, vytvoří se přibližně 0,7 až 1,7 tuny CO2.
Tento CO2 je uvolněn přímo do atmosféry a výsledkem je, že klimaticky významný podíl CO2
(mající fosilní původ) přispívá ke skleníkovému efektu. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Jelikož komunální odpad je heterogenní směs biomasy a fosilních materiálů, podíl CO2
fosilního původu (např. plasty) ze spaloven tuhého komunálního odpadu, který je považován
za významný ve vztahu ke klimatickým změnám, činí obecně 33 až 50 %.
Metan CH4
Lze předpokládat, že pokud spalování probíhá za oxidačních podmínek, budou hodnoty
metanu ve spalinách téměř nulové a následně nebude metan vypuštěn do ovzduší. Metan je
měřen se složkou těkavých organických látek. [64, TWGPřipomínky, 2003]
Metan může být vytvářen také v zásobníku odpadu, pokud je zde nízký obsah kyslíku a
následně zde tedy probíhá anaerobní proces. To se může stát pouze pokud jsou odpady
skladovány po dlouhou dobu bez důkladného promíchávání. Pokud jsou plyny skladovacího
prostoru dodávány do spalovací komory, budou spáleny a emise sníženy na bezvýznamnou
úroveň.
3.2.2. Spalovny komunálního odpadu
3.2.2.1 Souhrnné údaje o emisích do ovzduší ze spaloven tuhého komunálního odpadu
Tab. 3.8 udává rozpětí hodnot emisí do ovzduší některých evropských spaloven komunálních
odpadů. Jsou zde uvedeny třicetiminutové, denní a roční průměry. Je důležité poznamenat, že
údaje, které jsou výsledkem přetržitého (nebo bodového) měření, jsou v tabulce uvedeny také.
Jsou označeny (N) ve sloupci typ měření. Navíc, tam, kde se přetržitá měření objevují ve
sloupci průměr, nejsou hodnoty uvedené pro přetržitá měření sbírány po celou uvedenou
průměrovací dobu sloupce a měly by být interpretovány pouze jako přetržitéí měření:
Parametr
Typ měření
K: kontinuální
N: nekont.
Prach
HCl
HF
SO2
NOx
K
K
K/N
K
K
NH3
K
N2O
Těkavé
organické
látky (jako
K
Denní průměry (za
použití kontinuálního
měření) v mg/m3
Limity
uvedené
Rozpětí
ve
hodnot
2000/76/
EC
10
0,1 – 10
10
0,1 – 10
1
0,1 – 1
50
0,5 – 50
200
30 – 200
není k
< 0.1 - 3
dispozici
není k
dispozici
10
0.1 - 10
Půlhodinové průměry
(za použití kontinuálního
měření) v mg/m3
Roční
průměry
v mg/m3
Limity
uvedené ve
2000/76/E
C
Rozpětí
hodnot
Rozpětí
hodnot
20
60
4
200
400
< 0,05 – 15
< 0,1 – 80
< 0,02 – 1
0,1 – 250
20 – 450
0,1 – 4
0,1 – 6
0,01 – 0,1
0,2 – 20
20 – 180
0,55 – 3,55
20
0,1 – 25
0,1 – 5
TOC)
CO
K
50
Hg
K/N
0,05
Cd
N
As
N
Pb
N
Cr
N
Co
N
Ni
N
Cd a Tl
N
0,05
N
0,5
Σ ostatní
kovy 1
Σ ostatní
kovy 2
N
Benzpyren
N
Σ PCB
N
Σ PAH
N
PCDD/F
(ng
TEQ/m3)
N
1.
2.
3.
4.
5.
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
0,1(ng
TEQ/m3)
1 - 100
0,0005 –
0,05
0,0003 –
0,003
< 0,0001 –
0,001
< 0,002 –
0,044
0,0004 –
0,002
< 0,002
0,0003 –
0,002
0,01 – 0,1
100
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
1 – 150
0,0014 –
0,036
2 – 45
0,0002 –
0,05
0,0002 –
0,03
0,0002 –
0,05
< 0,0001
< 0,005
< 0,01
0,0002 –
0,08 (ng
TEQ/m3)
V některých případech neexistují platné hodnoty emisních limitů pro NOx. Pro taková zařízení je
obvyklé rozpětí hodnot mezi 250 a 550 mg/m3 (nekontinuální měření).
Ostatní kovy 1 = Sb, As, Pb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V
Ostatní kovy 2 = Sb, Pb, Cr, Cu, Mn, V, Co, Ni, Se a Te
Tam, kde je označeno nekontinuální měření (N), není uplatňována průměrovací doba. Vzorkovací
období pro taková měření jsou obvykle v řádu 4 – 8 hodin.
Data jsou standardizována při 11 %O2, suchém plynu, 273 K a 101,3 kPa.
Tab. 3.8: Rozpětí emisních hodnot provozu čištění plynů, udávané některými
evropskými spalovnami tuhého komunálního odpadu.
[1, UBA, 2001], [2, infomil, 2002], [3, Austria, 2002], [64, TWGPřipomínky, 2003]
Tab. 3.9 udává emise do ovzduší pro různé látky na tunu spáleného tuhého komunálního
odpadu. Data jsou průměrnými údaji pro 12 spaloven tuhého komunálního odpadu v regionu
Flandry v Belgii v roce 1999 a tří spaloven tuhého komunálního odpadu v Rakousku [3,
Austria, 2002]:
Parametr
Prach
HCl
HF
SO2
Průměrná hodnota (g/t spáleného)
12 belgických spaloven
3 rakouské spalovny
165
7
70
4
2,2
0,36
129
24,8
NOx
CO
TOC
Hg
Cd + Tl
Sb, As, Pb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V, Sn
PCDD/F
2141
126
19
0,048
0,095
1,737
250 ng TEQ/t spáleného
189
101
0,1
44,4 ng TEQ/t spáleného
Tab. 3.9: Provozní hladiny emisí do ovzduší ze spaloven tuhého komunálního odpadu,
vyjádřené na tunu spáleného KTO.
[64, TWGPřipomínky, 2003], [3, Austria, 2002], [74, TWGPřipomínky, 2004]
3.2.2.2 Údaje evropského průzkumu emisí do ovzduší pro spalovny tuhého komunálního
odpadu
Prezentovaná data jsou založena na výsledcích výzkumu 142 evropských spaloven odpadu
nekvalifikovaného jako nebezpečný, předložených TWG [45, FEAD, 2002], s dodatečnými
informacemi z komentářů provedených TWG [64, TWGPřipomínky, 2003].
Informace se vztahují k typu technologické linky, spíše než k jednotlivým spalovnám.
Množství údajů může tedy v některých případech přesahovat počet zkoumaných spaloven.
Soubor dat není kompletním výzkumem evropských spaloven tuhého komunálního odpadu –
většina spaloven , které vyhovovaly pouze dřívějším směrnicím o spalování odpadů z roku
1999, byla z této studie vyloučena.
Chlorovodík a fluorovodík
Jsou použity různé státní hodnoty emisních limitů.
Většina z prezentovaných dat je založena na kontinuálních měřeních.
Hladina ročních průměrů
>50 mg/Nm3
> 30 < 50 mg/Nm3
> 10 < 30 mg/Nm3
> 5 < 10 mg/Nm3
> 5 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
0
10
24
35
73
Poznámka: Pro německé spalovny byly zohledněny pouze některé reprezentativní příklady. Všechny ostatní
spalovny (kolem 50 zařízení), které zde nejsou zmíněny, také pracují pod 10 mg/Nm3.
Tab. 3.10: Výzkum emisí HCl evropských spaloven tuhého komunálního odpadu.
Zdroj [45, FEAD, 2002]
V zásadě se používají tři typy systémů na čištění spalin:
1.
2.
3.
mokré systémy používající různé typy mokrých praček , kde je HCl odstraňován
vodou, obecně pracující při pH < 1
polomokré systémy, které používají vápenec ve vodě
suché systémy, které používají vápenec nebo uhličitan sodný (obvykle s aktivním
uhlíkem), často v kombinaci s rukávovým filtrem
[74, TWGPřipomínky, 2004]
Emise budou záviset, mezi jinými faktory, také na množství použitých aditiv a na
nastavených provozních a konstrukčních hodnotách spalovny.
Údaje o fluorovodíku (HF) jsou založeny hlavně na nekontinuálním měření. HF je snižován
stejnými opatřeními jako HCl, což znamená, že efektivní systém čištění spalin pro HCl
funguje také na HF. Chemické chování HF není úplně stejné jako chování HCl, takže
efektivita odstraňování HF se bude systém od systému poněkud lišit.
Hladina ročních průměrů
> 5 <10 mg/Nm3
> 2 < 5 mg/Nm3
> 1 < 2 mg/Nm3
< 1 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
0
1
1
53
Tab. 3. 11: Výzkum emisí HF v evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu.
[45, FEAD, 2002]
Oxid siřičitý
Jsou použity různé státní hodnoty emisních limitů.
Většina dat pochází z kontinuálních měření.
Hladina ročních průměrů
> 200 mg/Nm3
> 100 < 200 mg/Nm3
> 50 < 100 mg/Nm3
> 25 < 50 mg/Nm3
< 25 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
3
5
16
25
123
Tab. 3. 12: Výzkum emisí oxidu siřičitého v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu.
[45, FEAD, 2002]
Typy používaného čištění spalin jsou stejné jako výše zmíněné pro HCl, s tím hlavním
rozdílem, že pro mokré pračky pracují v mírně zásaditém prostředí (pH obvykle mezi 7 a 8).
Prach
Většina údajů pochází z kontinuálního měření. Udávají hodnoty celkového prachu.
Pro prach se využívají hlavně tři typy čištění spalin:
1. suchý elektrostatický odlučovač ( suchý ESP)
2. mokrý elektrostatický odlučovač ( mokrý ESP) (pozn.: mokrý ESP není obvykle
používán ve spalovnách tuhého komunálního odpadu)
3. rukávový filtr (BF)
V některých případech (především v Německu a v Holandsku) byly zkombinovány dva ze tří
těchto nástrojů, například suchý elektrostatický odlučovač okamžitě po kotli s rukávovým
filtrem, okamžitě před komínem.
Současné nové spalovny jsou vybaveny pouze rukávovým filtrem.
Mokré pračky mohou také značně přispět k odstraňování prachu. Pro odstraňování prachu
(s dodatečným odlučováním těžkých kovů) je obvykle udávána 50% účinnost.
Je nutno poznamenat, že všechny nástroje jsou propojené a obecně se navzájem ovlivňují.
V případě suchých a polomokrých procesů fungují jako reaktor pro snižování kyselosti také
textilní filtry. Navíc dokáží odstraňovat PCDD/F a kovy (včetně rtuti a kadmia), pokud je
použito vhodné činidlo, např. aktivní uhlík.
Hladina ročních průměrů
> 50 mg/Nm3
> 30 < 50 mg/Nm3
> 10 < 30 mg/Nm3
> 5 < 10 mg/Nm3
< 5 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
3
1
8
29
103
Tab. 3. 13: Výzkum emisí prachu v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu.
[45, FEAD, 2002]
Oxidy dusíku
Většina z prezentovaných údajů pochází z kontinuálních měření. V některých zemích
v současnosti neexistují limitní hodnoty pro NOx ze spaloven komunálního odpadu.
Mnoho spaloven již dosáhlo výsledků pod 200 mg/Nm3. V některých případech je
dosahováno emisí nižších než 70 mg/Nm3.
Pro snižování tvorby NOx jsou používány různé techniky kontroly spalování. Pro další
omezení emisí NOx jsou hlavními technikami selektivní katalytická redukce (SCR) a
selektivní nekatalytická redukce (SNCR). Emisní hodnoty pod 100 mg/Nm3 obvykle vyžadují
použití SCR. Použití SNCR může také vést k emisím pod 150 mg/Nm3 a výhledově i pod 100
mg/Nm3 (např. když jsou použita také opatření k redukci primárních NOx). [74,
TWGPřipomínky, 2004]
Hladina ročních průměrů
> 400 mg/Nm3
> 300 < 400 mg/Nm3
> 200 < 300 mg/Nm3
> 100 < 200 mg/Nm3
< 100 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
9
35
22
48
11
Poznámka: 11 spaloven (ne linek) s emisemi pod 100 mg/Nm3 je v Nizozemsku –
všechny vyhovují použitým limitním hodnotám emisí o 70 mg/Nm3. V Evropě se
nacházejí i další spalovny pracující pod 100 mg/Nm3 (obvykle v Německu,
Rakousku a Belgii).
Tab. 3. 14: Výzkum emisí oxidů dusíku v evropských spalovnách tuhého komunálního
odpadu.
Zdroj [45, FEAD, 2002], [64, TWGPřipomínky, 2003]
TOC (celkový organický uhlík)
TOC je dobrým ukazatelem efektivity spalování. Dosažené hladiny emisí TOC vyplývají
především z konstrukce spalovacího systému a dohořívací komory, jelikož možnosti snižovat
tyto emise čištěním spalin jsou omezené. Pevné organické částečky jsou odstraňovány
stejným zařízením, jaké je používáno na snižování množství prachu. Některé organické
sloučeniny lze redukovat za použití aktivního uhlíku.
Hladina ročních průměrů
> 10 mg/Nm3
> 5 < 10 mg/Nm3
< 5 mg/Nm3
Počet spaloven/linek
4
7
79
Tab. 3. 15: Výzkum emisí organického uhlíku v evropských spalovnách tuhého
komunálního odpadu.
[45, FEAD, 2002]
PCDD/PCDF
Údaje o emisích PCDD/PCDF ze spaloven tuhého komunálního odpadu nereprezentují celý
rozsah spaloven, které jsou v současné době v činnosti. Data z Dánska a Itálie nebyla
přístupná. Data z Francie jsou také zahrnuta, ačkoli v mnoha případech vykazovala emise nad
0,1 ng/Nm3.
Udávané emise PCDD/PCDF jsou všechny založeny na přetržitých měřeních, obvykle
dvakrát ročně. Zvláště ve Flandrech (Belgie) a v Rakousku mají zkušenost také
s kontinuálním měřením dioxinů.
Pro dosažení nízkých hladin emisí PCDD/PCDF jsou důležitá primární i sekundární opatření.
Ve spalovacím systému zlepšuje rozklad PCDD/PCDF a podobných látek přítomných
v odpadu efektivní míšení plynů (vysoká turbulence). Vyvarování se teplotního okna pro
rekombinaci PCDD/PCDF a podobných látek v kotli a v systému na čištění spalin zabrání
vytvoření nových PCDD/F.
Pro další redukci se používají hlavně tři typy čištění spalin:
1.
2.
3.
statický filtr s aktivním uhlím
rukávový filtr s vstřikováním aktivního uhlíku (obvykle ve směsi s dalšími činidly)
zničení PCDD/F pomocí katalyzátoru
Oba systémy využívající aktivní uhlík mají tu výhodu, že také snižují emise rtuti.
Katalyzátorové systémy jsou užívány ke snižování množství NOx a PCDD/F.
Hladina ročních průměrů
> 2 ng/Nm3
> 1 < 2 ng/Nm3
> 0,5 < 1 ng/Nm3
Počet spaloven/linek
3
11
4
> 0,1 < 0,5 ng/Nm3
> 0.05 < 0.1 ng/Nm3
< 0.05 ng/Nm3
7
22
72
Tab. 3. 16: Výzkum emisí PCDD/F (TEQ) v evropských spalovnách tuhého
komunálního odpadu.
[45, FEAD, 2002], [64, TWGPřipomínky, 2003]
Rtuť
Údaje obsahují výsledky z kontinuálních měření (používaných v Německu přes dva roky a
v Rakousku přes rok) a z přetržitých měření (minimálně dvakrát ročně). Porovnatelnost dat
z těchto dvou typů měření není tedy příliš vysoká. Kontinuální měření také zahrnují události
se zvýšenými emisemi způsobenými většími množstvími dodávaného odpadu, které
zaznamenaly některé spalovny.
Hladina ročních průměrů
> 200 µg/Nm3
> 100 < 200 µg/Nm3
> 50 < 100 µg/Nm3
> 30 < 50 µg/Nm3
< 30 µg/Nm3
Počet spaloven/linek
0
1
3
7
83
Tab. 3. 17: Výzkum emisí rtuti v evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu.
[45, FEAD, 2002]
Pro některé spalovny ve Francii nejsou dodaná měření emisí rtuti samotné, ale v kombinaci
s Cd (limitní hodnoty emisí dané jako součet obou). Jelikož distribuce těchto prvků není nutně
předvídatelná, jsou tyto výsledky uvedeny v následující dodatečné tabulce:
Hladina ročních průměrů
> 200 µg/Nm3
> 100 < 200 µg/Nm3
> 50 < 100 µg/Nm3
> 30 < 50 µg/Nm3
Počet spaloven/linek
0
1
5
8
< 30 µg/Nm3
18
Tab. 3. 18: Výzkum kombinovaných emisí rtuti a kadmia ve vybraných spalovnách
tuhého komunálního odpadu ve Francii.
[45, FEAD, 2002]
Spalovny, z nichž pocházejí data zahrnutá v této zprávě, jsou vybavené, mimo jinými,
následujícími typy čištění spalin. Uvedeny jsou dále také emisní hladiny Hg:
Název
systému
Suchý
ESP
1
2
1
3
Mokrá
kyselá
pračka
1
1
Mokrý
ESP
Rukávový
filtr
1
1
1
1
Vstřikování
Filtr
aktivního s aktivním
uhlí
uhlíkem
1
1
Emise
Hg
(µg/Nm3)
0,1
0,1
1,77 a
1,93 a
4
5
6
7
1
1
1
1
1
1
1
1
1
3,16
3
3a6
2 a 7,3 a
10
22 a 50
Tab. 3. 19: Výsledné emise a metody používané na regulaci Hg v evropských spalovnách
tuhého komunálního odpadu.
[45, FEAD, 2002]
Nejnižší výsledky jsou nacházeny za použití aktivního uhlíku, buďto jako systému pevného
lože nebo v systému vstřikování aktivního uhlí v unášeném proudu s textilním filtrem. Tempo
spotřeby, stejně jako kvalita aktivního uhlíku (např. sírová impregnace), přímo ovlivňuje
hladiny emisí. Metody v tabulce 3.19 odpovídají různým požadavkům limitních hodnot emisí
a rozdílným nákladům.
Za určitých podmínek (např. vysoká rychlost vstupu rtuti) mohou být překročeny limity
odstraňovací kapacity systémů na čištění spalin, což vede k dočasně zvýšeným emisím Hg.
KTO obvykle obsahuje malá množství Hg. Byly však zaznamenány krátkodobě zvýšené
dávky rtuti. Ty jsou obvykle spojené se zařazením baterií, elektrických spínačů, teploměrů,
laboratorního odpadu a dalšího do KTO.
Mokrá kyselá pračka může sloužit jako sink pro rtuť, pokud je rtuť přítomna jako Hg(II) ve
formě chloridu. Rtuť, která byla přepravena z toku spalin do tekutin pračky, může být poté
odloučena čističkou odpadních vod nebo zachycena sušením odpadní vody rozprašováním ve
spalinách. Ve druhém případě se může recyklovat rtuť, pokud není provozován odpovídající
stupeň na odlučování rtuti.
Pokud je rtuť přítomna ve formě kovu (viz. techniky na odstraňování rtuti), mohou být
požadovány dodatečné úpravy.
[74, TWGPřipomínky, 2004]
3.2.2.3 Emise do ovzduší ze spaloven s fluidním ložem
Efektivní přenos tepla a hmoty dovoluje činnost při nižších teplotách než jiné systémy
spalování, stále zde však existuje dolní mez. Nižší teploty jsou často používány ve spojení
s rovnoměrnějším rozložením teplot, které eliminuje žhavá místa a zóny vysoké koncentrace
kyslíku. Tak může být snížena teplotní produkce NOx, a stejně tak přeměna palivového
dusíku na NOx může být velmi nízká. Nižší teploty spalování, společně s nedostatkem
vzduchu, mohou někdy vést ke tvorbě oxidu dusného (N2O). Běžné hladiny emisí N2O pro
spalovny kalů s fluidním ložem jsou obvykle přibližně 10 mg/Nm3, s některými
zaznamenanými hodnotami až 100 mg/Nm3 a více. Tyto hodnoty jsou vyšší, než jakých
dosahují jiné systémy spalování.
Obecně nižší produkce NOx, která je výsledkem kombinace připravených nebo tříděných
odpadů se spalováním s fluidním ložem, může vést k podobným nebo nižším hladinám emisí,
než za použití jednodušších systémů na čištění spalin, než spalovací systémy s neodmyslitelně
vyšším NOx.
Díky relativně nižší teplotě spalování s fluidním ložem mohou být podíly těžkých kovů
v nečištěných spalinách (a tudíž ve zbytcích z čištění spalin) nižší, než z roštového spalování
směsného odpadu. Skutečné emise do ovzduší závisí na odpadu a na vybraném systému
čištění spalin.
V holandských spalovnách kalů je zaznamenáno snížení emisí NOx na méně než 70 mg/Nm3
za použití kombinace spalování s fluidním ložem při 850 – 950 °C a selektivní nekatalytické
redukce (amoniak).
[2, infomil, 2002]
3.2.3 Spalovny nebezpečného odpadu
3.2.3.1 Souhrnné údaje o emisích do ovzduší ze spaloven nebezpečného odpadu
Tab. 3.20 udává výsledky výzkumu evropských (hlavně německých a nizozemských)
provozovatelů spaloven, pokud se týče charakteristických emisí ze spaloven. Jsou ukázány
třicetiminutové, denní a roční průměry. Je důležité poznamenat, že v tabulce jsou také
zahrnuty údaje, které jsou výsledkem přetržitých měření, a jsou označeny (N) ve sloupci „typ
měření“. Dále tam, kde se přetržitá měření objevují ve sloupci průměrů, nejsou hodnoty pro
přetržitá měření sbírány v průběhu dané průměrovací periody pro sloupec, a měly by být
interpretovány pouze jako přetržitá měření:
Parametr
Typ měření
K: kontinuální
N: nekont.
Prach
HCl
HF
SO2
NOx
TOC
CO
K
K
K/N
K
K
K
K
Hg
K/N
Cd a Tl
N
Σ ostatní
kovy
PCDD/F
(ng
TEQ/m3)
1.
2.
N
N
Denní průměry (za
použití kontinuálního
měření) v mg/m3
Limity
uvedené
Rozpětí
ve
hodnot
2000/76/
EC
10
0,1 – 10
10
0,1 – 10
1
00,04 – 1
50
0,1 – 50
200
40 – 200
10
0.1 - 10
50
5 - 50
0,0003 –
0,05
0,03
0,0005 –
0,05
0,005
0,0013 –
0,5
0,5
0,1
0,002 – 0,1
Půlhodinové průměry
(za použití kontinuálního
měření) v mg/m3
Roční
průměry
v mg/m3
Limity
uvedené ve
2000/76/E
C
Rozpětí
hodnot
Rozpětí
hodnot
0,1 – 15
0,1 – 60
0,1 – 2
0,1 – 150
50 – 400
0,1 – 20
5 – 100
0,1 – 2
0,3 – 5
0,05 – 1
0,1 – 30
70 – 180
0,01 – 5
5 – 50
0,0003 – 1
0,0004 – 0,05
20
60
4
200
400
20
100
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
není k
dispozici
Ostatní kovy = Sb, As, Pb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V
Data jsou standardizována při 11 %O2, suchém plynu, 273 K a 101,3 kPa.
0,0005 – 0,05
0,004 – 0,4
0,0003 – 0,08
Tab. 3.20: Charakteristické rozpětí emisí čištěného plynu do ovzduší ze spaloven
nebezpečného odpadu.
[1, UBA, 2001], [2, infomil, 2002], [64, TWGPřipomínky, 2003], [74, TWGPřipomínky,
2004]
3.2.3.2 Výsledky evropského výzkumu vzdušných emisí pro spalovny nebezpečného
odpadu
[41, UERITS, 2002]
Tato kapitola podává přehled o komerčním sektoru spalování nebezpečného odpadu v EU.
Jsou zde podané informace o 24 evropských komerčních rotačních pecích, které dohromady
mají celkovou roční kapacitu 1 500 000 tun odpadu (70 % celkové kapacity specializovaných
spaloven odpadu v EU, které jsou komerčně přístupné třetím stranám). Technologie k výrobě
plynů přímo na místě spotřeby (zařízení on-site), jako například v chemickém průmyslu,
nejsou v tomto přehledu uvažovány. Referenční rok pro sběr dat je rok 1999 – 2000. Některá
specifická data jsou pozdější a vztahují se k roku 2001 – 2002.
Odpadní toky, upravované v těchto zařízeních, jsou velmi rozmanité. Skladba a fyzikální
složení se mohou velmi lišit mezi jednotlivými pecemi nebo v rámci jedné pece v průběhu
času. Z tohoto důvodu jsou pece vybaveny sofistikovanými systémy na čištění spalin.
Obecný přehled
Díky účinnému čištění spalin dosahují již vzdušné emise různých zařízení, zahrnutých v
tomto výzkumu, emisních standardů Směrnice 2000/76/EC o spalování odpadů.
V tabulce 3.21 je podán přehled emisí spaloven odpadů jako průměrných ročních koncentrací.
Dále jsou zaznamenány minimální a maximální hodnoty jednotlivých zařízení a průměr všech
zařízení.
Parametr mg/Nm3
(pokud není udáno
jinak)
HF
TOC
O2 (%)
NOx
Prach
HCl
SO2
Hg
Cd + Tl
Kovy celkem
PCDD/PCDF (ng
TEQ/Nm3)
CO
Roční průměry
Minimum
Maximum
Průměr
0,01
0,01
8
44,4
0,075
0,25
0,1
0,0004
0,00014
< 0,004
<1
6
13,66
< 300
9,7
8,07
22,7
0,06
0,046
0,84
0,3
1,5
11,0
139
1,69
1,56
7,8
0,01
0,01
0,2
0,0003
< 0,1
0,038
3
26
12,9
Tab. 3.21: Výsledky výzkumu průměrných ročních emisí do ovzduší z evropských
spaloven nebezpečného odpadu.
[41, EURITS, 2002]
V tabulce 3.22 jsou udány průměrné toky hmoty (v kg/t spáleného odpadu) pro některé látky
společně s celkovým množstvím všech zařízení (pokud jsou zaznamenána). Sloupec „celkové
zaznamenané množství“ ukazuje výstup odvětví, jako výsledek čištění zhruba 1,3 až 1,5
milionu tun odpadu za rok.
Parametr
Prach
SO2
NOx
Hg
Kovy celkem
CO
HCl
Průměrný tok hmoty (kg/t
spáleného odpadu)
0,0098
0,047
0,87
0,000056
0,0013
0,07
0,0097
Celkové zaznamenané
množství (t/rok)
16,2
60,6
1191
0,083
1,3
76,2
16,8
Tab. 3.22: Výzkumná data toku hmoty a roční emise do ovzduší z komerčních spaloven
nebezpečného odpadu v Evropě.
[41, EURITS, 2002]
Přehled podle každého z parametrů
V následujících odstavcích jsou podrobněji diskutovány emise pro každý z parametrů. Kde to
bylo možné, je popsán vztah mezi těmito emisemi a instalovanou technologií.
Počty dané na ose x následujících grafů nemají vztah ke specifickým zařízením. V grafech
jsou stejně tak udány koncentrace (sloupce, vztahující se k levé ose y) a toky hmoty
(kosočtverce, vztahující se k pravé ose y). Toky hmoty, založené na neabsolutních hodnotách
(např. hodnoty nižší než hladina zjistitelnosti), jsou vyjádřeny jako prázdné kosočtverce.
HF není podrobně popsán, protože všechna data sesbíraná pro těchto 24 zařízení, která jsou
většinou získávána jako výsledky kontinuálního sledování, jsou pod 1 mg/Nm3, což je spodní
analytická hladina determinace (LDL) této monitorovací metody. Dodatečná data získaná
přetržitými měřeními, metodou s nižším limitem detekce, tyto závěry potvrdila.
TOC není popsán podrobně, protože 95 % sebraných údajů, které jsou opět většinou
získávány jako výsledky kontinuálního monitorování, je pod 1 – 2 mg/Nm3. Dvě zařízení mají
vyšší roční průměrné emise, a sice od 4 do 6 mg/Nm3.
O2 data jsou udána, aby bylo ukázáno, že průměrná hladina koncentrací je blízko standardní
referenční hodnotě 11 %, pro kterou jsou počítána všechna hrubá data.
Oxidy dusíku
V grafu jsou udány průměrné roční hodnoty NOx pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace NOx vyjádřené jako NO2 v mg/Nm3 při 11 % O2, v suché,
plynu a standardních podmínkách
Průměrný tok hmoty NOx vyjádřený jako NO2 v g/t spáleného odpadu
Data jsou výsledkem kontinuálních měření tohoto parametru ve spalinách. Jednotlivá měření
jsou obecně integrovaná přes půl hodiny a poté jsou v tomto pořadí spočítány denní, měsíční a
roční průměry. Spodní analytická hladina determinace pro kontinuální sledování tohoto
parametru je obvykle 5 – 10 mg/Nm3.
Pro každé zařízení je zaznamenána metoda snižování NOx, což může být:
•
•
•
Použití selektivní nekatalytické redukce (označeno jako SNCR)
Použití selektivní katalytické redukce (označeno jako SCR)
Žádná specifická metoda snižování
Obr. 3.1: Graf průměrných ročních vzdušných emisí NOx a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
No abatement technique
- žádná snižovací technika
Installation
- zařízení
Temp
- teplota
NOX (g/tonne inc. waste)/Temp PCC (°C) - NOX (g/tunu spál. odpadu)/teplota PCC (°C)
obecné závěry z grafu:
•
•
•
90 % zařízení pracuje pod 200 mg/Nm3
50 % zařízení pracuje mezi 50 a 150 mg/Nm3. Pro tato zařízení neexistuje jasný přímý
vztah mezi emisemi a použitou snižovací metodou (poznámka: některá zařízení
pracují při nastavené hodnotě, která není technicky nejnižší možnou dosažitelnou
hladinou, např. č. 5 (SCR) pracuje při 180 mg/Nm3).
Pro čtyři zařízení, vybavená SCR, jsou hodnoty emisí 180, 120, 72 a 59 mg/Nm3.
Nastavené hodnoty pro všechna tato zařízení jsou rozdílné a neodráží nezbytně
nejnižší hladinu, která je technicky dosažitelná. Navíc vliv podmínek, které určují
tvorbu NOx v průběhu spalování nemůže být z dostupných údajů vyvozen.
•
•
•
Pro tři zařízení, vybavená SNCR, jsou hodnoty emisí 157, 118 a 93 mg/Nm3. Pro tyto
výsledky platí stejná poznámka, jako u předchozího bodu.
Pro další zařízení, nevybavená SCR ani SNCR. existuje široké rozpětí emisí, hlavně
v důsledku rozdílných podmínek pro tvorbu NOx v jednotlivých zařízeních.
Několik zařízení bez SCR nebo SNCR, avšak s nízkými emisemi NOx (< 120
mg/Nm3), pracuje v porovnání s ostatními zařízeními, pracujícími při 1 100 – 1 200
°C, při nižších teplotách v dohořívací komoře (PCC), tedy při 950 – 1 000 °C.
Prach
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty prachu pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace prachu v mg/Nm3 při 11 % O2, suchém plynu a standardních
podmínkách
Průměrný tok hmoty prachu v g/t spáleného odpadu
Data jsou výsledkem kontinuálních měření tohoto parametru ve spalinách. Jednotlivá měření
jsou obecně integrovaná přes půl hodiny a poté jsou v tomto pořadí vypočteny denní, měsíční
a roční průměry. Spodní analytická hladina determinace pro kontinuální sledování tohoto
parametru se pohybuje kolem 1 – 2 mg/Nm3.
Pro každé zařízení je určena metoda snižování emisí prachu. V tomto případě se jedná o:
•
•
•
Použití elektrostatických odlučovačů (ESP), suchého nebo mokrého
Použití rukávového filtru
Použití kombinace těchto dvou metod
Obr. 3.2: Graf průměrných ročních vzdušných emisí prachu a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
Dust (mg/Nm3)
Installation
ESP-dry
ESP-wet
Bag house filter
ESP & baghouse filter
Dust (g/tonne)
Dust (g/tonne, value <)
Dust (g/tonne incinerated waste)
- prach (mg/Nm3)
- zařízení
- suchý elektrostatický odlučovač
- mokrý elektrostatický odlučovač
- rukávový filtr
- elektrostatický odlučovač + rukávový filtr
- prach (g/tunu)
- prach (g/tunu, hodnota <)
- prach (g/tunu spáleného odpadu)
obecné závěry z grafu:
• 96 % zařízení pracuje pod 5 mg/Nm3
• jedno zařízení má emise prachu mezi 5 a 10 mg/Nm3
HCl
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty HCl pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace HCl a těkavých sloučenin Cl v mg/Nm3 při 11 % O2, suchu a
standardních podmínkách
Průměrný tok hmoty HCl v g/t spáleného odpadu
Data jsou výsledkem kontinuálních měření tohoto parametru ve spalinách. Jednotlivá měření
jsou obecně integrovaná přes půl hodiny a poté jsou v tomto pořadí spočítány denní, měsíční a
roční průměry. Spodní analytická hladina determinace pro kontinuální sledování tohoto
parametru se pohybuje kolem 1 – 2 mg/Nm3.
Pro každé zařízení je určena metoda snižování emisí HCl. Použité metody jsou:
•
•
•
•
•
Počáteční šokové chlazení spalin
Použití mokré pračky (vstřikování sloučenin na bázi vápence do vody) s následným
výparem vody z pračky
Použití mokré pračky s následným vypuštěním čištěné vody z pračky
Použití suché nebo polomokré pračky s vstřikováním sloučenin na bázi vápence do
vody
Vstřikování NaHCO3
Většina HCl v nečištěných spalinách ze spalování nebezpečného odpadu pochází
z organických látek obsahujících chlór, některý však také vzniká z anorganických solí, jako
např. NaCl.
Při teplotách, dosahovaných v průběhu spalování, je důležité mít na mysli Deaconovu rovnici:
4 HCl + O2 <=> 2 H2O + 2 Cl2 (+ 114,5 kJ)
V průběhu spalování odpadů obsahujících uhlovodíky je rovnováha posunuta na levou stranu
rovnice, díky tomu, že během spalování se tvoří nadbytek H2O a výsledkem je, že ve
spalinách je chlór přítomen ve formě HCl. Pokud je například spalován odpad s nízkým
obsahem uhlovodíků tj. PCB (polychlorované bifenyly), tento případ nenastává a rovnováha
je posunuta k pravé straně rovnice, což znamená, že se bude tvořit směs HCl a Cl2. V tomto
případě musí být upraven systém na čištění spalin pro dechlorinaci zplodin hoření.
Obr. 3.3: Graf průměrných ročních vzdušných emisí HCl a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
Installation
Wet scrubber & evap. of water
Cooling & injection of NaHCO3
HCl (g/tonne value <)
Wet scrubber (or quench) & water treatment
čištění vody
Dry scrubber
HCl (g/tonne incinerated waste)
- zařízení
- mokrý skrubr & výpar vody
- chlazení & vstřikování NaHCO3
- HCl (g/tunu hodnota <)
- mokrý skrubr (nebo šokové chlazení) &
- suchý skrubr
- HCl (g/tunu spáleného odpadu)
obecné závěry z grafu:
•
•
•
90 % zařízení pracuje pod 2 mg/Nm3
údaje neodhalují žádný jasný vztah mezi použitou metodou a hladinami ročních
průměrných emisí
emise ostatních tři zařízení činí 8, 4 a 3 mg/Nm3
SO2
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty SO2 pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace SO2 v mg/Nm3 při 11 % O2, suchu a standardních podmínkách
Průměrný tok hmoty SO2 v g/t spáleného odpadu
Data jsou výsledkem kontinuálních měření tohoto parametru ve spalinách. Jednotlivá měření
jsou obecně integrovaná přes půl hodiny a poté jsou v tomto pořadí spočítány denní, měsíční a
roční průměry. Spodní analytická hladina determinace pro kontinuální sledování tohoto
parametru se pohybuje kolem 1 – 5 mg/Nm3.
Pro každé zařízení je určena metoda snižování emisí HCl. V tomto případě se jedná o:
•
•
•
•
•
Počáteční šokové chlazení spalin
Použití mokré pračky (vstřikování sloučenin na bázi vápence do vody) s následným
výparem vody z pračky
Použití mokré pračky s následným vypuštěním čištěné vody z pračky
Použití suché nebo polomokré pračky (vstřikování sloučenin na bázi vápence do vody)
Vstřikování NaHCO3 do spalinovodu
Tvorba SO2 v procesu spalování pochází z S-sloučenin v odpadu, např.
CxHyS + z O2 <=> CO2 + SO2 + H2O
Existuje přímý lineární vztah mezi množstvím SO2 v nečištěných spalinách a množstvím síry
v odpadu. Většina sloučenin obsahujících síru, včetně anorganických, se rozkládá během
spalování a končí v nečištěných spalinách jako SO2.
Obr. 3.4: Graf průměrných ročních vzdušných emisí oxidu siřičitého a použitých metod
jejich snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
Installation
Wet scrubber & evap. of water
Cooling & injection of NaHCO3
SO2 (g/tonne value <)
- zařízení
- mokrý skrubr & výpar vody
- chlazení & vstřikování NaHCO3
- HCl (g/tunu hodnota <)
Wet scrubber (or quench) & water treatment
čištění vody
Dry scrubber
SO2 (g/tonne incinerated waste)
- mokrý skrubr (nebo šokové chlazení) &
- suchý skrubr
- HCl (g/tunu spáleného odpadu)
obecné závěry z grafu:
•
•
•
•
•
90 % zařízení pracuje pod 20 mg/Nm3
suché systémy dávají výsledky v rozmezí 5 – 23 mg/Nm3 , s mediánovou hodnotou
přibližně 12 mg/Nm3. Je zaznamenáno zlepšení snižování SO2 suchým uhličitanem
sodným oproti suchému vápencovému systému [74, TWGPřipomínky, 2004]
mokré systémy dávají výsledky v rozmezí 2 – 22 mg/Nm3, s hodnotou mediánu
přibližně 4 mg/Nm3
kolem 50 % zařízení pracuje pod 5 mg/Nm3 , což je blízko analytické nižší hladině
determinace pro kontinuální sledování tohoto parametru
emise dvou ostatních zařízení činí 23 a 21 mg/Nm3
Rtuť
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty rtuti pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace rtuti v mg/Nm3 při 11 % O2, suchu a standardních podmínkách
Průměrný tok hmoty rtuti v g/t spáleného odpadu
Data jsou výsledkem kontinuálních měření tohoto parametru ve spalinách. Jednotlivá měření
jsou obecně integrovaná přes půl hodiny a poté jsou v tomto pořadí spočítány denní, měsíční a
roční průměry. Spodní analytická hladina determinace pro kontinuální sledování tohoto
parametru se pohybuje kolem 1 – 2 µg/Nm3.
Všechna tato kontinuálně monitorovaná zřízení mají hladiny průměrných ročních emisí pod
5 µg/Nm3.
Údaje z ostatních zařízení jsou získány pomocí periodických přetržitých měření Hg,
v rozmezí od dvakrát měsíčně po dvakrát ročně. Spodní analytická hladina determinace pro
tuto metodu je 1 µg/Nm3.
Pro každé zařízení je určena metoda snižování emisí rtuti. V tomto případě se jedná o:
•
•
•
Použití mokré pračky (čím nižší je pH vody v pračce, tím vyšší je účinnost odlučování
Hg)
Vstřikování aktivního uhlíku (nebo jiného činidla, např. koksovaného hnědého uhlí)
Použití statického filtru s aktivním uhlíkem (nebo jiného činidla, např. koksovaného
hnědého uhlí)
V grafu není zaznamenáno používání aktivního uhlíku nebo přítomnost filtru s aktivním
uhlíkem, protože těmito nástroji jsou vybavena všechna zařízení, kromě zařízení č. 5, 6 a 11.
Rtuť ve spalinách pochází z odpadu obsahujícího rtuť. Existuje přímý lineární vztah mezi
množstvím rtuti v nečištěných spalinách a množstvím rtuti v odpadu. Pro zařízení vybavená
mokrými pračkami a filtrem s aktivním uhlíkem je vypočítán celkový vstup rtuti
prostřednictvím odpadu na 1 000 kg/rok u zařízení se spalovací kapacitou 50 000 t/rok. Pokud
počítáme s maximálním ročně vypuštěným tokem rtuti prostřednictvím spalin menším než
1,25 kg/rok, znamená to, že celková efektivita odlučování rtuti je 99,99 %.
Zařízení s průběžně nebo dočasně vysokým vstupem rtuti dokážou do systému mokrých
praček přidat činidla obsahující síru, aby byla zvýšena účinnost odstraňování Hg. Je proto
důležité prověřovat odpadní vstup Hg.
Obr. 3.5: Graf průměrných ročních vzdušných emisí rtuti a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
Zdroj [41, EURITS, 2002]
Legenda:
All installations have injection of AC or AC filter except number 5, 6 and 11. – Všechna
zařízení, kromě 5, 6 a 11, mají vstřikování aktivního uhlíku nebo filtr s aktivním uhlíkem.
Installation
- zařízení
Wet scrubber
- mokrý skrubr
Cooling & injection of NaHCO3
- chlazení & vstřikování NaHCO3
Hg (g/tonne value <)
- HCl (g/tunu hodnota <)
Hg (g/tonne incinerated waste)
- HCl (g/tunu spáleného odpadu)
obecné závěry z grafu:
•
•
90 % zařízení pracuje pod 0,01 mg/Nm3
emise tří ostatních zařízení činí 0,06, 0,04 a 0,013 mg/Nm3
Ačkoli to není ve výsledcích ukázáno, praktická zkušenost je ta, že na efektivitu odstraňování
Hg má vliv typ použitého aktivního uhlíku (fyzikální vlastnosti a impregnace uhlíku).
Ostatní kovy: součet As, Sb, Pb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V, Sn
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty emisí pro všechny instalace jako:
•
•
Průměrné koncentrace součtu kovů v mg/Nm3 při 11 % O2, suchu a standardních
podmínkách
Průměrný tok hmoty součtu kovů v g/t spáleného odpadu
Pro většinu zařízení je průměrná koncentrace ukázána pomocí dvou až osmi přetržitých
měření za rok. Tato měření jsou provedena na základě Metody 29 americké Agentury ochrany
životního prostředí.
Přes 60 % zařízení pracuje pod 0,2 mg/Nm3
Hladina detekce udávající rozdíly
Hlavní možný rozdíl mezi zaznamenanými hodnotami je částečně výsledkem způsobu
zaznamenávání nedetekovaných kovů. V některých zemích jsou tyto kovy počítány jako
nulové, v jiných jsou zaznamenány limitní hodnoty detekce těchto kovů.
Hladina detekce analyzovaných kovů závisí na celkovém množství odebraného vzorku a na
typu analyzovaného kovu (pro některé kovy jsou zaznamenány hladiny detekce až 0,018
mg/Nm3). V dalších zemích je zaznamenána jedna limitní hodnota detekce pro všechny kovy
(0,001 nebo 0,005 mg/Nm3), nezávisle na typu kovu nebo velikosti odebraného vzorku.
Pokud počítáme s limitními hodnotami detekce nedetekovaných kovů, zaznamenáme
mnohem vyšší celkovou hodnotu těchto deseti sledovaných kovů.
Z tohoto důvodu jsou v grafu ukázány pouze údaje rovnající se nebo vyšší než 0,05 mg/Nm3 a
výsledky pod 0,05 mg/Nm3 jsou označeny jako méně než 0,05 mg/Nm3.
Obr. 3.6: Graf průměrných ročních vzdušných emisí ostatních kovů a použitých metod
jejich snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
Zdroj [41, EURITS, 2002]
Legenda:
- součet kovů (mg/Nm3)
Sum metals (mg/Nm3)
Installation
- zařízení
ESP-dry
- suchý elektrostatický odlučovač
ESP-wet
- mokrý elektrostatický odlučovač
Bag house filter
- rukávový filtr
ESP & baghouse filter
- elektrostatický odlučovač + rukávový filtr
Sum metals < 0.05 mg/Nm3
- součet kovů < 0,05 mg/Nm3
Sum metals (g/tonne)
- součet kovů (g/tunu)
Sum metals (g/tonne, value <)
- součet kovů (g/tunu, hodnota <)
Sum metals (g/tonne incinerated waste)
- součet kovů (g/tunu spáleného odpadu)
Obecné závěry z grafu:
•
•
63 % zařízení pracuje pod 0,2 mg/Nm3 a pro tato zařízení neexistuje přímý vztah mezi
emisemi a použitou metodou jejich snižování
ostatních pět zařízení je vybaveno rukávovým filtrem a mají vyšší emise kovů
Kadmium a thalium
V následujícím grafu jsou udány průměrné roční hodnoty emisí pro všechny instalace jako:
•
Průměrné koncentrace součtu Cd a Tl v mg/Nm3 při 11 % O2, suchu a standardních
podmínkách
Pro většinu zařízení je průměrná koncentrace ukázána pomocí dvou až osmi přetržitých
měření za rok. Tato měření jsou provedena na základě Metody 29 americké Agentury ochrany
životního prostředí.
75 % zařízení pracuje pod 0,2 mg/Nm3. Hlavní možný rozdíl mezi zaznamenanými
hodnotami je částečně výsledkem rozdílného způsobu nakládání s nedetekovanými kovy, jak
bylo výše řečeno v odstavci o ostatních kovech. Použití limitních hodnot detekce
nedetekovaných kovů má za následek zaznamenání vyšší celkové hodnoty těchto sledovaných
kovů. Z tohoto důvodu jsou v grafu ukázány pouze údaje rovnající se nebo vyšší než 0,01
mg/Nm3 a výsledky pod 0,01 mg/Nm3 jsou označeny jako méně než 0,01 mg/Nm3.
Obr. 3.7: Graf průměrných ročních vzdušných emisí Cd a Tl a použitých metod jejich
snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
Installation
ESP-dry
ESP-wet
Bag house filter
ESP & baghouse filter
Cd + Tl < 0.01 mg/Nm3
- zařízení
- suchý elektrostatický odlučovač
- mokrý elektrostatický odlučovač
- rukávový filtr
- elektrostatický odlučovač + rukávový filtr
- Cd + Tl < 0,01 mg/Nm3
Dioxiny a furany
Následující graf udává data pro polychlorované dibenzo-dioxiny (PCDD) a polychlorované
dibenzofurany (PCDF) pro všechna zkoumaná zařízení. Údaje jsou zaznamenány jako
průměrné koncentrace vyjádřené v TEQ ng/Nm3 při 11 % O2, suchu a standardních
podmínkách. Pro většinu zařízení je ukázán průměr dvou nekontinuálních měření za rok
(založeno na CEN:EN1948).
Rozdíly v hladině detekce
Oficiální laboratoře, které mají certifikát na určování dioxinů, se velmi liší v udávané
dosažitelné limitní hodnotě detekce analytické metody. Pohybuje se od 0,01 do méně než
0,001 ng TEQ/ Nm3, navzdory tomu, že používají srovnatelné vzorkovací metody (např.
vzorkovací periodu 6 – 8 hodin). Nejnižší limitní hodnoty detekce jsou zaznamenávány
německými laboratořemi.
V grafu jsou proto ukázány pouze údaje rovnající se nebo vyšší než 0,01 ng TEQ/Nm3 a
výsledky pod 0,01 ng TEQ/Nm3 jsou označeny jako méně než 0,01 ng TEQ/Nm3.
Možný klíčový rozdíl v zaznamenaných hodnotách je zřejmě způsoben nestejným nakládáním
s nedetekovanými PCDD/PCDF izomery, přičemž některé jsou vypočteny ve standardu LOD
(EN 1948 pt 3 refrs), jiné jsou počítány jako nulové. Relativní vliv těchto rozdílů je funkcí
pouze vzájemně přiřazených mezinárodních faktorů toxicity (TEF) pro tento izomer.
Z grafu nelze vyvodit žádný specifický závěr týkající se činnosti rozdílných metod, jelikož
výsledek nemá přímý vztah k používané metodě snižování emisí. Dalšími matoucími
proměnnými jsou nízké emisní hodnoty a proměnlivá přesnost analytických měření při této
hladině. Výsledky monitorování ze spaloven používajících kontinuální vzorkování ukazují
podobné hladiny, jako měření po krátkých periodách.
Obr. 3.8: Graf průměrných ročních vzdušných emisí PCDD/PCDF a použitých metod
jejich snižování v evropských spalovnách nebezpečného odpadu
[41, EURITS, 2002]
Legenda:
Installation
AC injection
AC filter
Quench
No dioxin abatement technique
Dioxin emission < 0,01 ng TEQ/Nm3
AC inject. + SCR dediox
pomocí SCR
PCDD/PCDF (µg/tonne value <)
Dioxin (µg/tonne incinerated waste)
PCB a PAH
- zařízení
- vstřikování aktivního uhlíku
- filtr s aktivního uhlíku
- šokové chlazení
- žádná metoda snižování dioxinů
- emise dioxinů < 0,01 ng TEQ/Nm3
- vstřikování aktivního uhlíku + snižování dioxinů
- PCDD/PCDF (µg/tunu hodnota <)
- dioxiny (µg/tunu spáleného odpadu)
Emise polychlorovaných bifenylů (PCB) nejsou vždy sledovány. Dostupné údaje ukazují
většinou hodnoty nižší, než je hladina detekce, a pohybující se od < 1 µg/Nm3 do < 2 ng/Nm3.
Zde opět musí být učiněna důležitá analytická poznámka ohledně variability udávaných
limitních hladin detekce měřících metod.
Emise polyaromatických uhlovodíků (PAH) také nejsou sledovány vždy. Dostupná data
udávají hodnoty od < 1 µg/Nm3 do < 0,1 µg/Nm3. Zde také musí být upozorněno na variabilitu
udávaných limitních hladin detekce měřících metod.
Oxid uhelnatý
Efektivita spalování je částečně popsatelná hodnotami CO, které také určují tvorbu produktů
nedokonalého hoření (PIC).
Průměrné roční hodnoty pro všechna zkoumaná zařízení jsou získány jako výsledky
kontinuálních měření a pohybují se od 3 do 26 mg/Nm3.
CO je typický parametr s nízkými základními emisemi, které však v důsledku náhlých rozdílů
lokálních podmínek spalování (např. rozdíly v teplotě v různých částech pece) periodicky
vykazují ostrý vrchol,. Sledování a regulace těchto emisí jsou důležitou stránkou každodenní
činnosti spalovny. Pomocí předběžné úpravy bubnového odpadu a rovnoměrného dávkování
odpadů je možné snižovat vrcholy CO.
Následující obrázek ukazuje snižování emisí CO ve spalovně nebezpečného odpadu po
zavedení drcení sudů ve šrédru a dalších metod míchání vstupního odpadu (techniky popsány
v kapitole 2.2.2.4 a na obrázku 2.2):
Obr. 3.9: Emise CO dosažené po následujícím zavedení metod předběžných úprav ve
spalovně nebezpečného odpadu
[20, EKOKEM, 2002]
Legenda:
CO-concentration post combustion chamber
komoře
- koncentrace CO po spalovací
Incineration
1988 – 1989 without pre-treatment and feed equalization
úpravy a vyrovnávání dávkování
1990 – 2000 with pre-treatment and feed equalization
úpravou a vyrovnáváním dávkování
- spalování
- 1988 – 1989 bez předběžné
- 1990 – 2000 s předběžnou
3.3 Emise do vody
3.3.1 Objemy odpadní vody produkované čištěním spalin
[1, UBA, 2001]
Voda je ve spalování odpadů používána k mnoha účelům. Mokré systémy čištění spalin dávají
vznik odpadní vodě, kdežto polomokré a suché systémy obvykle ne. V některých případech je
odpadní voda z mokrých systémů vypařována, v jiných případech je čištěna a vypouštěna.
Tab. 3.23 ukazuje příklady typických množství vod z praček pocházejících z čištění spalin
spaloven odpadů.
Typ čištění spalin
Přibližné množství odpadní
vody (m3/t odpadu)
2 stádia, s vápenným mlékem
0,15 (hodnota v návrhu)
2 stádia, s hydroxidem sodným
(před zařízením na kondenzaci)
0,3 (hodnota provozu)
2 stádia, s vápenným mlékem
0,15 (roční průměr)
2 stádia, s hydroxidem sodným
0,2 (roční průměr)
Typ spalovny a její kapacita
Spalovna tuhého komunálního
odpadu s kapacitou 250 000
t/rok
Spalovna tuhého komunálního
odpadu s kapacitou 250 000
t/rok
Spalovna nebezpečného odpadu
s kapacitou 60 000 t/rok
Spalovna nebezpečného odpadu
s kapacitou 60 000 t/rok
Tab. 3.23: Typické hodnoty množství odpadní vody vznikající z čištění spalin ve
spalovnách odpadů upravujících odpady s nízkým obsahem chlóru
[1, UBA, 2001]
3.3.2 Další možné zdroje odpadní vody ze spaloven odpadů
[1, UBA, 2001]
Kromě odpadní vody z čištění spalin může odpadní voda vznikat z řady dalších zdrojů. Velký
vliv mohou mít místní rozdíly srážek. Vzhledem především k rozdílům v konstrukcích
spaloven nemají všechny spalovny všechny tyto zdroje odpadních vod a níže jsou uvedeny ty,
které mohou vznikat.
Odpadní voda
Komínové kondenzáty po
mokrém praní plynů
Odstraňování/snižování popela
mokrou cestou
Reverzibilní tok vody
•
•
•
•
•
Přibližné množství
20 m3/den
6600 m3/rok
5 m3/den
1650 m3/rok
1 m3/den
Výskyt
(K) kontinuální
K
(N) nekontinuální
z iontového výměníku
Voda z kotle
Voda z čištění skladovacích
kontejnerů
Ostatní čistící voda
Kontaminovaná srážková voda
Laboratorní voda
•
•
120 m3/rok
500 m3/rok
N
•
800 m3/rok
N
•
•
•
300 m3/rok
200 m3/rok (Německo)
200 m3/rok
N
N
N
Data jsou spočítaná na základě 330 pracovních dní za rok
Tab. 3.24: Další možné zdroje odpadní vody ze spaloven odpadů a její přibližná
množství
[1, UBA, 2001]
3.3.3 Zařízení bez uvolňování vody
[1, UBA, 2001]
V některých spalovnách odpadů se odpadní voda vznikající při mokrém praní plynů
v průběhu spalování vypařuje za použití rozprašovací sušárny. Díky tomu nemusí být nutné
uvolňovat vodu z procesu.
V takových případech je odpadní voda obvykle předběžně upravena v čističce odpadních vod
(ETP), dříve než je dávkována do rozprašovací sušárny. Úprava v čističce odpadních vod
může napomoci zabránit zpětné cirkulaci a akumulaci některých látek. Zpětná cirkulace Hg je
zvláště důležitá, a jsou proto dodávána specifická činidla, která poskytují prostředky
odlučování Hg ze systému.
Sůl (NaCl) může být z čištěné odpadní vody znovu získávána pro možné průmyslové využití
nebo může být sbírána ve zbytcích z čištění spalin.
3.3.4 Spalovny s fyzikálně-chemickým čištěním odpadní vody
[1, UBA, 2001]
Úprava odpadní vody z čištění spalin ve spalovnách odpadů není v zásadě odlišná od úpravy
odpadních vod pocházejících z jiných průmyslových postupů.
Odpadní voda ze spaloven komunálního odpadu obsahuje především následující látky, které
vyžadují čištění vody:
•
•
•
Těžké kovy, včetně rtuti
Anorganické soli (chloridy, sírany atd.)
Organické sloučeniny (fenoly, PCDD/PCDF)
Následující tabulka udává charakteristické hladiny parametrů odpadní vody ze zařízení na
čištění spalin spaloven komunálního a nebezpečného odpadu před čištěním odpadní vody.
Parametr
Spalování komunálního odpadu
Spalování nebezpečného odpadu pro
Minimum
Hodnota pH
Vodivost
(µS)
COD (mg/l)
TOC (mg/l)
Sírany (mg/l)
Chloridy
(mg/l)
Fluoridy
(mg/l)
Hg (µg/l)
Pb (mg/l)
Cu (mg/l)
Zn (mg/l)
Cr (mg/l)
Ni (mg/l)
Cd (mg/l)
PCDD/PCDF
(ng/l)
Maximum
<1
Průměr
není k
dispozici
> 20000
běžné komerční spalovny
Minimum
Maximum
Průměr
není k
Žádné údaje Žádné údaje
dispozici
Žádné údaje Žádné údaje
140
47
1200
390
105
20000
260
73
4547
Žádné údaje Žádné údaje
Žádné údaje Žádné údaje
615
4056
85000
180000
115000
Žádné údaje Žádné údaje
6
170
25
7
48
1030
0,05
0,39
< 0,05
0,05
< 0,005
19025
0,92
0,20
2,01
0,73
0,54
0,020
6167
0,25
0,10
0,69
0,17
0,24
0,008
Žádné
údaje
0,6
0,01
0,002
0,03
0,1
0,04
0,0009
10
0,68
0,5
3,7
0,5
0,5
0,5
Žádné údaje Žádné údaje
Žádné údaje Žádné údaje
22
Žádné
údaje
Tab. 3.24: Typické znečištění odpadní vody ze zařízení na čištění spalin spaloven odpadů
před úpravou odpadní vody
[1, UBA, 2001]
Dvě následující tabulky udávají:
•
•
Tab. 3.26 udává roční specifické emise do povrchových vod a/nebo do kanalizace
z různých spaloven odpadů v Nizozemsku v roce 1999.
Tab. 3.27 udává vliv čištění odpadní vody na vodu vypouštěnou ze spaloven tuhého
komunálního odpadu a poskytuje porovnání tohoto výkonu s různými standardy.
Místo
Spáleno
As
Cd
Cr
Cu
Hg
Pb
Ni
Zn
(kt/rok) (mg/t) (mg/t) (mg/t) (mg/t) (mg/t) (mg/t) (mg/t) (mg/t)
Spalování komunálního odpadu
Gevudo
171
23,2
9,1
17
115
3,04
72
39,9
552
AVR
386
0,5
0,3
5
6
0,10
9
8,6
4
Rotterdam
AVR1106
0,6
2,7
2
4
0,72
5
2,1
20
Botlek
AVR
301
0,0
2,0
2
6
0,07
2
1,6
26
AVIRA
AVI
55
4,4
0,1
7
62
0,02
16
4,9
45
Roosendaal
ARN
250
3,7
1,3
43
25
0,71
23
44,4
181
AVI
789
0,0
0,0
0
0
0
0
0
0
Amsterdam
AVI
452
0,1
0,1
1
3
0,02
4
0,4
27
NoordAVI
433
23,1
0,0
30
58
0,16
53
36,9
226
Wijster
AZN
603
0,2
0,2
0
2
0,17
0
0,3
23
AVI
285
n/a
0,0
0
0
n/a
0
0,0
1
Twente
Spalování nebezpečného odpadu
AVRChemie
44
4,6
4,6
14
25
6,84
23
18,3
228
DTs
Spalování klinického opadu16
ZAVIN
7
191,51 632,1
658
2694 4391,27 11676 459,0 72832
Spalování kalů
DRSH
368
21,4
3,5
5
79
5,97
15
3,0
92
SNB
406
5,8
0,6
18
17
1,23
8
12,3
51
V.I.T.
89
1,9
1,5
3
14
0,51
19
6,0
56
Tab. 3.26: Vypouštění do povrchové vody a do kanalizace z holandských spaloven
odpadů v roce 1999
[2, infomil, 2002]
Chloridy Sírany
(g/t)
(g/t)
4990
2070
n/a
n/a
n/a
n/a
0
0
0
708
111
0
1
n/a
335
84
4602
254
2
n/a
n/a
n/a
n/a
n/a
1561
725
n/a
4560
31
56083
Limitní hodnoty
Nečistota
Německý
33 Abw
mg/l
pH
Susp.
látky
Hg
Cd
Tl
As
Pb
Cr
Cu
Ni
Zn
Dioxin
Dioxin
95 %
100 %
Směr.
EU
2000/7
6
mg/l
30
45
0,03
0,05
0,05
0,15
0,1
0,5
0,5
0,5
1,0
30
45
0,03
0,05
0,05
0,15
0,2
0,5
0,5
0,5
1,5
0,3
0,3
ng/l
ng/l
Odpadní voda
Čištěná odpadní voda
Vstup
(trimerkaptotriazin
přidáno 150 ml/m3)
První stupeň mokrého praní, 289 l/t vstupního odpadu
Rozpětí
Rozpětí
Průměr
Průměr
Min.
Max.
Min.
Max.
Druhý stupe
Rozpětí
Min.
Max
mg/l
0,3
Vstu
mg/l
0,6
mg/l
0,5
mg/l
6,7
mg/l
8,3
mg/l
7,6
mg/l
7,4
mg/l
8,4
1,8
5,7
< 0,01
0,76
< 0,01
0,03
< 0,03
0,1
1,2
24
0,46
1,3
1,9
29
1,9
4,5
4,1
67
V kapalinách
V pevných
látkách
3,6
0,45
0,028
0,05
8,8
0,7
8,6
2,5
24
0,01
< 0,001
< 0,01
< 0,01
< 0,05
0,03
< 0,02
0,1
0,23
0,17
0,013
< 0,01
0,013
< 0,05
1,2
< 0,02
0,32
0,64
0,25
0,01
< 0,01
0,01
< 0,05
0,13
< 0,02
0,23
0,41
0,22
0,01
0,04
0,1
< 0,01
< 0,05
0,7
0,02
0,81
0,02
6,9
1,42
0,62
0,02
0,02
9,2
0,14
3,1
0,13
36
11,7
0,25
Poznámky:
1. 1 více než 24 měření v roce 2001
2. 5 více než 104 měření 0,18 – 0,27 (1 x 1,4) mg/l v roce 2001
3. 2 více než 104 měření 0,66 a 0,79 mg/l v roce 2001
4. 3 více než 104 měření 0,57 – 0,83 (1 x 1,4) mg/l v roce 2001
5. 1 více než 104 měření v roce 2001
Tab. 3.27: Kvalita odpadní vody (po čištění trimerkaptotriazinem) – porovnání mezi
nečištěnou a čištěnou odpadní vodou a různými standardy
3.3.5 Spalovny nebezpečných odpadů – data evropského výzkumu
[EURITS, 2002 #41]
Data v této části udávají emise do vody, vznikající ze zdrojů odpadních vod z čištění spalin.
Data jsou převzata z výzkumu evropských komerčních spaloven nebezpečného odpadu tak,
jak byla zaznamenána. [EURITS, 2002 #41]
3.3.5.1 Obecný přehled emisí do vody z evropských spaloven nebezpečného odpadu
V tabulce 3.28 je dán přehled ročních průměrných minimálních a maximálních koncentrací
pro různá zařízení.
Koncentrace většiny parametrů je mezi různými zařízeními velmi proměnlivá, stejně jako tok
vody (vyjádřený v litrech na kilogram spáleného odpadu).
Roční průměr
Parametr (mg/l, pokud není
udáno jinak)
Suspendované látky
COD
Cd
Tl
Hg
Sb
As
Pb
Cr
Co
Cu
Mn
Ni
V
Sn
Zn
ClSO42Dioxiny (ng TEQ/l)
Tok vody (l/kg odpadu)
Minimum
Maximum
3
< 50
0,0008
0,01
0,0004
0,005
0,0012
0,001
0,001
< 0,005
0,01
0,02
0,004
< 0,03
< 0,02
< 0,02
3000
300
0,0002
0,2
60
< 250
0,02
0,05
0,009
0,85
0,05
0,1
0,1
< 0,05
0,21
0,2
0,11
0,5
< 0,5
0,3
72000
1404
< 0,05
20
Tab. 3.28: Roční průměrné rozpětí koncentrací emisí do vody po čištění z komerčních
spaloven nebezpečných odpadů, vypouštějících odpadní vodu
[EURITS, 2002 #41]
Následující Tab. 3.29 ukazuje emise do vody jako hmotnostní tok těchto sloučenin v mg/kg
vstupního odpadu:
Parametr
mg/kg spáleného odpadu
Minimum
Maximum
262
Suspendované látky
COD
Cd
Hg
Sb
As
Pb
Cr
Co
Cu
Mn
Ni
V
Sn
Zn
Cl
SO42-
2,4
76,5
0,001
0,00048
0,0325
0,001
0,0084
0,0024
0,045
0,0085
0,023
0,0042
0,0325
0,09
0,0226
4520
240
325
1040
0,16
0,112
0,72
0,325
0,65
2
0,325
4,2
1
2
0,6
0,565
1,95
60000
6572
Tab. 3.29: Hmotnostní toky emisí do vody ze zkoumaných komerčních spaloven
nebezpečného odpadu v Evropě
[EURITS, 2002 #41]
3.3.5.2 Přehled podle parametrů emisí do vody z evropských spaloven nebezpečného
odpadu
Suspendované látky
V následujícím grafu jsou zaznamenány roční průměrné hodnoty uvolněných suspendovaných
látek pro všechna zkoumaná zařízení, jako „suspendované látky“ v mg/l odpadních vod.
Pro každé zařízení je zaznamenána metoda čištění odpadních vod, účinná pro suspendované
látky. Tyto metody jsou:
•
•
•
použití pískového filtru
oddělená úprava kyselých a zásaditých vod z praček – v tomto případě neprobíhá
nucené srážení ani následné srážení CaSO4 a jsou vypouštěna větší množství síranů
žádný dodatečný krok čištění vody
Z grafu těžkých kovů (Obr. 3.6) lze vypozorovat, že dotyčné těžké kovy jsou pouze
menšinovou složkou suspendovaných látek.
Pro původ zbytkových suspendovaných látek ve vypouštěných odpadních vodách se nabízejí
tři scénáře:
•
•
zbytkové frakce sražených sloučenin, které nejsou odstraňovány dekantací ani filtrací
pokud je spodní voda obsahující Fe (II) používána na mokré čištění spalin, může
nastat pomalá oxidace Fe (II) na Fe (III) a následné srážení Fe (OH)3
v suspendovaných látkách, kdy doba zdržení v čističce odpadních vod je kratší než
doba potřebná k dokončení reakce
263
•
v ostatních případech mohou suspendované látky pocházet z reakcí následného srážení
síranů a uhličitanů s Ca2+, přítomného v odpadních vodách nebo v jiných zdrojích
vody, které přicházejí do kontaktu s odpadními vodami před vypouštěním, nebo pokud
je doba zdržení kratší než doba nutná k proběhnutí reakce
Obr. 3.10: Graf průměrných ročních množství suspendovaných látek vypouštěných do
vody a metod používaných v evropských spalovnách nebezpečného odpadu na jejich
snižování
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Suspended solids (mg/l)
- suspendované pevné látky
Installation
- zařízení
No abatement technique
- žádná metoda snižování
Separate treatment acidic/alcalic water + sand filter - oddělená úprava kyselých/zásaditých
vod + filtr s pískem
Quench + sand filter
- šokové chlazení + filtr s pískem
Obecné závěry z grafu:
•
•
všechna zařízení pracují pod 60 mg/l
zařízení, která mají oddělenou úpravu kyselých a zásaditých vod z praček, dosahují
nejnižších emisí suspendovaných látek (3 mg/l)
Rtuť
V následujícím grafu jsou zaznamenány roční průměrné hodnoty emisí rtuti pro všechna
zkoumaná zařízení jako:
264
•
•
•
průměrná koncentrace v mg/l, pro 24h reprezentativní vzorky pro kontinuální
vypouštění (90 % zařízení) nebo pro dávkový reprezentativní vzorek u přetržitého
vypouštění (10 % zařízení)
95 percentil v mg/l, pokud jsou dostupné denní hodnoty nebo několik hodnot týdně
99 percentil v mg/l, pokud jsou dostupné denní hodnoty nebo několik hodnot týdně
Pro pět zdrojů odpadních vod je Hg měřena denně (nebo několikrát týdně) a pro čtyři zařízení
jsou data získávána jednou týdně nebo měsíčně. Údaje v grafu tedy reprezentují celý pracovní
rok.
Pro každé zařízení je uveden typ metody na čištění odpadní vody, pokud má vliv na emise
rtuti. V tomto případě se jedná o:
•
•
•
srážení rtuti jako součásti M-síranu nebo M- trimerkaptotriazinu
srážení jako součásti M-síranu a následné použití filtru s aktivním uhlíkem
žádný dodatečný krok čištění vod
Rtuť v odpadních vodách pochází samozřejmě ze rtuti obsažené v odpadu. Je obvyklou praxí,
že spalovny používají vstupní limity rtuti v průběhu určité časové periody.
Pro jedno zařízení vybavené mokrým praním spalin je spočítáno, že celkový vstup rtuti
prostřednictvím odpadu činí až 2000 kg/rok pro zařízení se spalovací kapacitou 100 000 t/rok.
Pokud počítáme s maximálními ročními emisemi Hg, vypuštěnými s odpadní vodou, menšími
než 4 kg/rok, může být pomocí srážení M-trimerkaptotriazinu a následného efektivního
odstranění sraženin dosažena odlučovací efektivita vyšší než 99,8 %.
Obr. 3.11: Graf průměrných ročních množství rtuti vypuštěných do vody a použitých
technik jejich snižování v evropských spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
265
Legenda:
M-sulphide or TMT
No abatement technique
M-sulphide or TMT + AC filter
95 Percentile
99 Percentile
M-sulfid nebo TMT
Žádná metoda snižování
M-sulfid nebo TMT + filtr s aktivním uhlíkem
95 percentil
99 percentil
Obecné závěry z grafu:
•
•
všechna zařízení pracují pod 0,01 mg/l
hodnoty 95 a 99 percentilu se liší zařízení od zařízení
ve třech se objevují občasné extrémní hodnoty Hg (průměr <P95 <P99), které mohou
činit až 50 µg/l a více; důvodem těchto jevů jsou neočekávané situace, například
nečekaně vysoký vstup nebo poruchy zařízení na čištění
ve dvou případech se neobjevují žádné extrémní hodnoty (P99 = P95 = průměr);
důvodem je v jednom případě periodické a nikoli kontinuální vypouštění vod, ve
druhém fakt, že v zásadité vodě z praček není přítomna žádná rtuť
• není patrný žádný přímý vztah mezi metodou na snižování emisí rtuti a ročními
průměrnými emisemi rtuti
Emise kovů
V následujícím grafu jsou zaznamenány roční průměrné hodnoty emisí kovů pro všechna
zkoumaná zařízení jako:
•
•
•
průměrné koncentrace v mg/l pro 24h reprezentativní vzorky v případě kontinuálního
vypouštění (90 % zařízení) nebo u přetržitého vypouštění (10 % zařízení)
95 percentil v mg/l pokud jsou dostupné denní hodnoty nebo několik hodnot týdně
99 percentil v mg/l pokud jsou dostupné denní hodnoty nebo několik hodnot týdně
Metoda čištění odpadních vod, používaná ke snižování emisí kovů, sestává ze srážení kovů
jako hydroxidů a/nebo jako součástí sulfidů s obsahem kovu. Pro optimalizaci srážení jsou
přidávána flokulační činidla.
266
Obr. 3.12: Graf průměrných ročních množství rozdílných kovů vypuštěných do vody
v evropských spalovnách nebezpečných odpadů
Legenda:
Metals (mg/l)
Installation
kovy (mg/l)
zařízení
Obecné závěry z grafu:
•
•
téměř všechny emise jednotlivých kovů jsou pod 0,1 mg/l
jediné vyšší hodnoty jsou zaznamenány ve zvláštních případech pro Zn a Cu
V následujícím grafu je podán podrobnější přehled podle parametrů s hodnotami 95 a 99
percentilu. Z těchto grafů může být vypozorováno, že v některých případech jsou
zaznamenávány vyšší hodnoty.
267
Obr. 3.13: Graf průměrných ročních množství arsenu vypouštěných do vod
v evropských spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
Obr. 3.14: Graf průměrných ročních množství olova vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
268
Obr. 3.15: Graf průměrných ročních množství kadmia vypouštěných do vod
v evropských spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
Obr. 3.16: Graf průměrných ročních množství chrómu vypouštěných do vod
v evropských spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
269
Obr. 3.17: Graf průměrných ročních množství mědi vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
Obr. 3.18: Graf průměrných ročních množství niklu vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
270
99 Percentile
99 percentil
Obr. 3.19: Graf průměrných ročních množství zinku vypouštěných do vod v evropských
spalovnách nebezpečných odpadů
[EURITS, 2002 #41]
Legenda:
Metal (mg/l)
Installation
95 Percentile
99 Percentile
kov (mg/l)
zařízení
95 percentil
99 percentil
Obsah chloridů a síranů
[EURITS, 2002 #41] Množství chloridů v odpadní vodě vykazuje lineární vztah k množství
chlóru v odpadu vstupujícím do spalovny. Většina spaloven vypouští odpadní vodu do moře
nebo do jeho okolí. Je uváděna koncentrace 3 – 72 g/l odpadní vody.
Jedno zkoumané zařízení vypouští odpadní vodu obsahující sůl do sladké říční vody.
Obsah síranů v odpadní vodě je ve většině zařízení regulován částečným srážením sádrovce,
takže vypouštěné koncentrace SO42- se pohybují mezi 1 a 2 g/l.
Jedno zařízení upravuje kyselou a zásaditou vodu z praček odděleně, bez srážení sádrovce,
což vede k vyšším dávkám síranů vypouštěných v tomto případě do moře.
3.4 Pevné zbytky
3.4.1 Hmotnostní toky pevných zbytků ve spalovnách tuhého komunálního odpadu
V tab. 3.30 jsou shrnuta některá typická data týkající se zbytků ze spaloven komunálního
odpadu:
271
Typy odpadu
Struska / popel (včetně propadu roštem)
Prach z kotle a z odlučování prachu
Zbytky z čištění spalin, pouze produkty reakcí:
mokrá sorpce
polomokrá sorpce
suchá sorpce
Produkty reakcí a filtrový prach z:
mokré sorpce
polomokré sorpce
suché sorpce
Dodávaný aktivní uhlík
Specifické množství (suché) (kg/t odpadu)
200 – 350
20 – 40
8 – 15
15 – 35
7 - 45
30 – 50
40 – 65
32 – 80
0,5 - 1
Poznámka: zbytky mokré sorpce mají specifickou suchost (např. 40 – 50 % d.s.) [74, TWGPřipomínky, 2004]
Tab. 3.30: Typické údaje o množstvích zbytků, vznikajících ve spalovnách komunálního
odpadu
[1, UBA, 2001]
Moderní spalovny tuhého komunálního odpadu obvykle vytvářejí mezi 200 a 350 kg pecního
popele na tunu upravovaného odpadu. Většina publikovaných čísel zahrnuje propad roštěm ,
který je až v poslední době (a pouze v některých zemích) držen odděleně od pecního popele.
Hmotnostní tok propadu roštem závisí na typu roštu a na době jeho provozu. Propad může
zvyšovat množství nespálené hmoty v pecním popelu a může přispívat k vyluhování mědi.
Pokud počítáme se znovupoužitím pecního popelu, měly by být oddělovány železné a
neželezné materiály (např. Al). Větší význam však má množství kovového Al, který propadne
skrz rošt (může například zablokovat rošt). [74, TWGPřipomínky, 2004]
Produkce kotlového popelu závisí na typu kotle a na množství prachu původně uvolněného z
roštu.
[Vehlow, 2002, #38] Hmotnostní tok zbytků z čištění spalin vykazuje nejvyšší variabilitu
všech zbytků. Pro mokré systémy, které pracují v blízkosti stechiometrického poměru, je
průměrná hodnota 10 – 12 kg/t. Toto číslo zahrnuje suchou neutrální strusku (2 – 3 kg/t) a
rozpustné soli (8 – 9 kg/t). U polomokrých nebo suchých vápencových systémů je toto
množství zvýšeno díky nezreagovaným aditivům, zatímco nejnižší hodnoty vykazuje suchý
proces s uhličitanem sodným [64, TWGPřipomínky, 2003].
Tab. 3.31, uvedená níže, udává hmotnostní zdroje pevných zbytků pro různé látky na tunu
spáleného KTO. Data jsou průměrnými údaji pro 12 spaloven tuhého komunálního odpadu ve
Flandrech v Belgii, v roce 1999.
Typ pevného zbytku
Pecní popel
Popílek + zbytky z čištění plynů + kal z mokrých
praček
Šrot zpětně získaný z pecního popelu
Procento (%)
21
4,2
1,2
Tab. 3.31: Hmotnostní toky pevných zbytků ze spaloven tuhého komunálního odpadu,
vyjádřené na tunu spáleného odpadu
[64, TWGPřipomínky, 2003]
272
3.4.2 Složení a vyluhovatelnost pecního popelu
Požadavky týkající se kvality zbytků z procesu spalování jsou zahrnuty v evropské legislativě
o spalování. Směrnice 2000/76/EC (článek 6.1) zahrnuje provozní podmínky požadující, že
spalovny musí dosahovat takové úrovně spalování, aby ve strusce a pecním popelu byla ztráta
při zapalování menší nebo rovna 5 % nebo aby celkový obsah uhlíku (TOC) byl menší nebo
roven 3 %. V moderních, dobře řízených spalovnách komunálního tuhého odpadu je obsah
TOC ve pecním popelu pod 1 hmot.%. Zkoušky spalování prokázaly, že zvýšení výhřevnosti
dodávaného odpadu a výsledné vyšší teploty zlepšily vyhoření pecního popelu [Vehlow,
2002, #38].
Charakteristické koncentrace organických složek v různých pevných zbytcích jsou shrnuty
v tabulce 3.32. Do tabulky byla použita pouze data z moderních zařízení. Určení TOC podle
standardu EN 13137 také detekuje jako TOC elemetární uhlík, který nezpůsobuje žádné
problémy při zavážkách . TOC ve pecním popelu obsahuje hlavně elementární uhlík, ale do
určité míry jsou zde nacházeny také organické látky (pocházející např. z prosévání plastů. Ty
pokrývají spektrum od sloučenin s krátkým řetězcem po málo těkavé typy látek, jako jsou
PAH nebo PCDD/PCDF. Hladiny I-TEQ, detekované ve pecním popelu moderních spaloven,
jsou stejného řádu důležitosti, jako ty, které jsou nacházeny v některých městských a
průmyslových půdách.
Parametr
PCDD/F (I-TEQ)
PCB
PCBz
PCPh
PAH
Pecní popel
< 0,001 – 0,01
< 5 – 50
< 2 – 20
< 2 – 50
< 5 – 10
Kotlový popel
0,02 – 0,5
4 – 50
200 – 1000
20 – 500
10 - 300
Filtrový popel
0,2 – 10
10 – 250
100 – 4000
50 – 10000
50 – 2000
Všechny hodnoty jsou v ng/g
Tab. 3.32: Rozpětí koncentrací organických látek ve pecním , kotlovém a filtrovém
popelu
[Vehlow, 2002, #38]
Níže uvedená tab. 3.33 udává data pro PCDD/F pro 10 spaloven komunálního tuhého odpadu
v Holandsku v průběhu pěti let (2000 – 2004):
Zbytek
Pecní popel
Popílek
Kotlový popel
Soli z mokrého
čištění spalin
Filtrační koláč
Průměrná
hodnota v ng/kg
I-TEQ
46
2946
42
Maximální
hodnota v ng/kg
I-TEQ
46
16900*
86
1
34
3
Celkové množství
v roce 2003
v tunách
1100000
82200
2900
636
5400
16
25500
17412
66000*
30
8300
Počet vzorků
* Toto je relativně staré zařízení s moderním vybavením na čištění spalin, které zabraňuje vypouštění emisí
dioxinů do ovzduší. Zbytky jsou zaváženy na skládky nebezpečného odpadu.
273
Tab. 3.33: Koncentrace PCDD/F v různých zbytcích spalování tuhého komunálního
odpadu v Holandsku (údaje z let 2000 – 2004)
Níže uvedená tab. 3.34 udává výzkumná data týkající se přehledu obsahu PCDD/F ve
zbytcích ze spaloven tuhého komunálního odpadu. Data neobsahují vysoké extrémní hodnoty
a nízké hodnoty:
Zbytek
Pecní popel
Kotlový popel
Popílek (elektrostatický
odlučovač)/filtrový prach
Rozpětí hodnot
1 – 68
< 40 – 600
Jednotky
ng TEQ/kg suchého tuhého
ng TEQ/kg suchého tuhého
140 - 5720
ng TEQ/kg suchého tuhého
Poznámka: z této tabulky byly odstraněny extrémní vysoké a nízké hodnoty
Tab. 3.34: Rozpětí koncentrací PCDD/F ve zbytcích ze spalování tuhého komunálního
odpadu (s vyloučením vysokých a nízkých odlehlých hodnot)
Relativní štěpení částic ve pecním popelu závisí především na složení KTO, dodávaného do
spalovny, těkavosti obsažených prvků, typu spalovny, na použitém roštovém systému a na
činnosti spalovacího systému. [4, IAWG, 1997]
Snižování objemu a hmotnosti spalování odpadu způsobuje obohacení o řadu těžkých kovů ve
pecním popelu v porovnání s jejich koncentrací v dodávaném odpadu. Některé těžké kovy,
např. As, Cd nebo Hg do značné míry unikají z palivové vrstvy. Je evidentní, že s výjimkou
především lipofilní Cu, jsou všechny vybrané těžké kovy ve filtrovém popelu vysoce
obohacené.
Poznámka: je důležité poznamenat, že riziko spojené se pecním popelem není určeno pouze
přítomností nebo nepřítomností látek – pro zabránění emisí z popelů do prostředí je také
důležitá jejich chemická a fyzikální povaha, stejně jako charakter prostředí, kde bude materiál
použit. [64, TWGPřipomínky, 2003] Důležité tedy není to, zda pecní popel obsahuje
nečistoty, ale to, aby byly kontrolovány případné emise z popelů do prostředí.
Téměř všechna nařízení k nakládání nebo využívání produktů odpadu jsou založena na
standardizovaných testech vyluhování. V různých zemích jsou však používány rozdílné testy.
Evropská komise pro standardizaci TC 292 (CEN) nyní vyvíjí harmonizaci a standardizaci
testovacích postupů. Z tohoto důvodu jsou testy prováděny za specifických podmínek té které
země a interpretace výsledků různých testů tento fakt musí brát na vědomíTab. 3.35 udává průměrné hodnoty pro pecní popel po mechanické úpravě z nizozemské
spalovny KTO, jak byly naměřeny v letech 1993 až 1997. Data byla získávána z pravidelných
kontrol kvality, prováděných národní organizací odpadového hospodářství (VVAV) na všech
spalovnách KTO a z holandského ústavu pro zdraví a životní prostředí (RIVM).
Látka
Sb
As
Ba
Cd
Vyluhovací
hodnota
(mg/kg)
0,22
0,022
0,6
0,003
274
Cr
Co
Cu
Hg
Pb
Mo
Ni
Se
Sn
V
Zn
BrClCN- (volný)
CN- (celkový)
F(SO4)2-
0,08
0,05
3
0,001
0,07
1,52
0,13
0,01
0,04
0,23
0,09
7,6
2615
0,01
0,048
14,1
5058
Tab. 3.35: Vyluhovací vlastnosti mechanicky upraveného pecního popelu, měřené za
použití NEN7343
Vyluhování pecních popelů může velmi podstatně záviset na typu odpadu. Nedávné hodnoty
ze širokého souboru KTO ukazují hodnoty průměrného vyluhování pro měď 5,79 mg/kg
v roce 2001 a 6,21 mg/kg v roce 2002. [74, TWGPřipomínky, 2004]
V porovnání s nerostnými nebo inertními látkami mohou být pro pecní popel KTO
považovány za kritické následující složky: Cu, Zn, Sb, Mo, Cl a sírany. Různé metody úpravy
se snaží snižovat vyluhovatelnost těchto klíčových látek.
Zbytky ze spaloven nebezpečného odpadu:
Zbytky ze spaloven nebezpečného odpadu se v zásadě neliší od zbytků ze spaloven tuhého
komunálního odpadu. Mohou však být zaznamenány následující rozdíly:
•
•
•
v případě popelu a strusky: spalování nebezpečných odpadů v bubnech obvykle
probíhá při teplotách vyšších než spalování komunálního odpadu. To může způsobit
jiné štěpení kovů.
Vzhledem k rozdílům v typu odpadu a v jeho složení může určité množství pecního
popelu podléhat mnohem větším změnám než jaké jsou pozorovány ve spalovnách
komunálního odpadu. Tyto změny lze pozorovat v rámci jedné spalovny v závislosti
na dodávaném odpadu, stejně jako mezi různými spalovnami a technologiemi.
Co se týká filtrového prachu nebo zbytků z čištění spalin, mohou vytvářené pevné
zbytky, díky vyšší koncentraci těžkých kovů v nebezpečném odpadu oproti
komunálnímu odpadu, obsahovat také mnohem vyšší koncentrace těžkých kovů.
Níže uvedená tab. 3.36 udává data z evropského výzkumu provozovatelů komerčních
spaloven nebezpečného odpadu, týkající se celkové produkce různých zbytků:
Produkce zbytků (kg/t vstupního odpadu)
Minimum
Maximum
Průměr
(tuny)
Celkové roční
množství
275
Pecní popel
Kotlový popel +
popílek + pevné
zbytky z čištění
spalin
Filtrační koláč z
ESP
83
246
140
(zaznamenáno)
193 372
32
177
74
79 060
9
83
30
16 896
Tab. 3.36: Množství hlavních zdrojů odpadu, produkovaných spalováním nebezpečných
odpadů (evropská výzkumná data)
[EURITS, 2002 #41]
Typické hodnoty vyluhování pro zbytkové popely ze spaloven nebezpečného odpadu jsou
zaznamenány v tabulce 3.37. Je nutné poznamenat, že byl použit německý test vyluhování
DIN-S4 a výsledky jsou tedy udány v mg/l. Pro porovnání s údaji z tabulky 3.35 mohou být
získány přibližné hodnoty v mg/kg vynásobením deseti.
Složka
Cr (VI)
Cr (celkem)
As
Pb
Cu
Hg
Zn
Cd
Ni
ClF(SO4)2-
Minimum (mg/l)
< 0,03
< 0,001
< 0,01
< 0,01
< 0,01
0,00
< 0,01
< 0,001
< 0,01
2
0,8
5
Maximum (mg/l)
2,87
2,87
0,08
0,18
1,50
< 0,01
0,3
0,001
0,02
450
13
300
Tab. 3.37: Typické hodnoty vyluhování pro pecní popel ze spaloven nebezpečného
odpadu, měřené za použití DIN-S4
[1, UBA, 2001]
Zbytky ze spaloven kalů:
Chemická struktura popelu ze spaloven kalů je značně ovlivněna počasím, především
množstvím srážek. V případě deštivého počasí vstupují do kanalizačního systému vyšší
množství jílů a jemného písku, procházejí lapákem písku, jsou sráženy v přípravné
sedimentační nádrži a dorazí ke spalování kalů s primárními kaly. Následkem toho je značně
zvýšen obsah křemičitanů v popelu a obsahy dalších složek jsou rozpuštěny v obdobích
deštivého počasí.
Navíc má na kvalitu kalů obrovský vliv vykonávaný typ zachycování a úpravy. Oblasti
s vysokým zastoupením těžkého průmyslu mohou mít za následek vyšší koncentrace těžkých
kovů (a dalších), dodávané do spalovny, a tyto látky se pak mohou akumulovat ve pecním
popelu. Venkovské oblasti s málo zastoupeným průmyslem mohou mít za následek čistší kaly
a tudíž i nižší znečištění zbytků ze spalování.
276
Jiným momentem s velkým vlivem je typ úpravy, který je použit k čištění odpadní vody (a
tudíž charakter činidel: minerální, polymerní atd.).
[74, TWGPřipomínky, 2004]
Problémy týkající se ostatních typů odpadu:
Klinické odpady:
•
•
•
Aby bylo zajištěno zničení infekčních agens a odstraněny rozpoznatelné části těl, musí
být vyhoření důkladné
Štěpení radioaktivních izotopů používaných v lécích, které dávají vznik odpadům,
může probíhat i ve pecním popelu a popílku – to může vyústit v dodatečné problémy
s nakládáním s odpady nebo s jejich recyklací
Injekční stříkačky a další ostré materiály ve pecním popelu mohou způsobovat další
rizika spojená s nakládáním s odpady
Kvalita tuhých zbytků z fluidních vrstev:
Díky rozdílům v procesu, vlastnostem odpadu a teplotách spalování je kvalita popelů velmi
rozdílná od popelů z roštových spaloven. Obecně nižší (avšak vyrovnanější) provozní teploty,
povaha paliva a procesu ve fluidním loži znamenají, že:
Větší část nestálých těžkých kovů zůstává ve pecním popelu:
•
•
•
Následné koncentrace těžkých kovů ve zbytcích spalin jsou sníženy. Někdy však
nastávají problémy s hladinami CrVI v rozpustné části pecního popelu.
Stupeň zeskelnatění popele může být snížen.
Vyhoření může být zlepšeno.
Pokud je pro kotle s fluidním ložem produkováno obnovené palivo, je obsah popele obvykle
mezi 1 a 10 %, a se stavebním a demoličním odpadem je obvykle 1 až 7 %. [33, Finsko,
2002]. Domovní odpad, spalovaný v rotačních fluidních vrstvách, má obsah popele až 30 % a
s palivem z odpadu až 15 %.
Většina tuhých zbytků ze spalování s fluidním ložem je popílek, který může v závislosti na
podmínkách a použité technologii fluidního lože tvořit až 90 % celkových zbytků popele.
Pecní popel je také míchán s materiálem fluidního lože (např. písek, aditiva pro odsiřování
atd.). Pokud je odpad z RDF spalován v rotačním fluidním loži, je poměr pecního popele a
popílku kolem 50:50.
Pokud je používán odpad ze staveb a demoliční odpad, může být zaznamenán mírný nárůst
obsahu těžkých kovů ve pecním popelu i popílku v porovnání se spalováním dřeva. Pokud je
z domovního odpadu vyráběno obnovené palivo, nastává vyšší nárůst těžkých kovů. Velikost
nárůstu závisí na použitém typu domovního odpadu. Pokud je spálen veškerý domovní odpad,
je nárůst vysoký. Pokud je použita separace zdrojů a spálen je pouze spalitelný obalový
materiál, je nárůst těžkých kovů nižší. Obnovená paliva, vyrobená z průmyslových odpadů,
mohou být velmi rozdílná a dávají tedy vznik širokému spektru kvalit popele.
277
3.5 Spotřeba a výroba energie
Energetické vklady do spalovacího procesu mohou zahrnovat:
•
•
•
odpad (především)
podpůrná paliva (obvykle velmi málo)
dodávanou elektřinu (pokud nějaká dodávaná je)
Výroba a export mohou zahrnovat:
•
•
teplo (jako pára nebo horká voda)
elektřinu
Procesy pyrolýzy a zplyňování mohou s odváděnými látkami, např syntézní plyn, dřevěné
uhlí a oleje exportovat některé z energetických hodnot příchozího odpadu. V mnoha
případech jsou tyto produkty buďto přímo nebo následně spáleny jako paliva, aby byla
využita jejich energetická hodnota, ačkoli mohou být také po předběžné úpravě (pokud je
nutná) využity pro svou chemickou hodnotu jako surový materiál.
V Evropě existuje značný počet spaloven, které vyvážejí jak elektřinu, tak teplo.
Kombinace vývozů, která je vybrána, závisí na řadě faktorů. Pro rozhodnutí týkající se
dodávky tepla nebo páry je často rozhodující existence místní poptávky po těchto produktech.
Obecně jsou za klíčové faktory pro určení příjmu považovány relativní ceny pro dodávku
vyrobené energie a doba trvání prodejních smluv. Příjmy jsou naopak rozhodujícím faktorem
pro technologická rozhodnutí týkající se designu procesu. Některé z těchto faktorů jsou
popsány v následující tabulce 3.38:
Faktor
Vysoká cena dodávek elektřiny nebo spolehlivá
poptávka
Vyšší ceny dovážené než vyráběné elektřiny
Vyšší ceny placené za teplo a vyšší spolehlivost
poptávky
Chladnější klima
Smlouva se základní elektrárnou
Vliv
• podpora investic do výroby elektřiny
• může být zakoupeno obkládání kotle, aby
byl umožněn vyšší tlak páry a větší výdaje
elektřiny
• méně tepla bude pro dodávky
• spalovna může dovážet elektřinu, aby
zajistila maximální vývoz vlastní elektřiny
• podpora využívání vlastní vyráběné
elektřiny pro provoz spalovacího procesu
• spalovny produkující pouze teplo se
mohou rozhodnout přesměrovat nějakou
energii na podporu vlastních požadavků
elektřiny
• investice do distribučních sítí se stanou
schůdnější
• celková efektivita spalovny naroste, díky
schopnosti dodávat více obnovené energie
• může umožňovat dodávku tepla v průběhu
více měsíců za rok
• zvýšení spolehlivosti prodejních smluv a
podpora investic do technik pro využívání
dostupné energie (tepla a elektřiny)
278
Velmi nízké povolené emise do ovzduší
Nedovolení vypouštění čištěné odpadní vody
z mokrých praček
Požadované zeskelnatění popele
Vyšší požadovaná teplota spalování
• dodatečný požadavek energie pro zařízení
na čištění spalin
• snížení množství dostupného tepla pro
vývoz v důsledku potřeby dodávat energii na
výpar
• vyšší požadavky energie spalovny mají za
následek zvýšenou vlastní spotřebu a snížené
příjmy
• možná potřeba dodatečných paliv pro
dosažení odpovídající teploty
Tab. 3.38: Některé faktory a jejich vliv na možnosti obnovování energie
3.5.1 Výpočty energetické efektivity pro zařízení na spalování odpadů
Energetická účinnost zařízení na spalování odpadů je často vyjádřena v procentech. Pokud
uvažujeme o takových údajích, je důležité zajistit, aby výpočty, které data podkládají, byly
vytvořeny takovým způsobem, který dovoluje srovnávání. Zanedbání tohoto bodu může
vyústit ve vyvození nesprávných závěrů.
Některé kroky, které jsou požadovány pro vyvarování se problémů s těmito výpočty, jsou:
1. definování hranic systému/výpočtů
Pokud vstupní odpad vyžaduje značné předběžné úpravy (např. drcení, šrédrování, sušení
atd.), může to vyústit ve velmi značné dodatečné energetické požadavky.
2. zahrnutí všech energetických vstupů
Některá zařízení používají dodatečná paliva, aby byla udržena teplota spalování. Energie
obnovená v těchto zařízeních bude částečně odvozena z odpadu a částečně z dodatečných
paliv.
3. zahrnutí zpětných cirkulačních toků energie
V některých případech je elektřina a/nebo teplo, obnovené z odpadu, poté použito v rámci
zařízení. Pokud toto probíhá, je čistým výsledkem snížení vyvážené energie a stejné snížení
dovážené energie.
4. rozhodnutí, zda jednoduše přidat energetické výstupy nebo použít ekvivalenční
faktory, aby byla doložena jejich relativní hodnota
Jednoduché přidání elektrických a tepelných výstupů může vytvořit problémy, pokud
uvažujeme o relativní účinnosti zařízení, která produkují různá množství těchto energetických
toků. Použití ekvivalenčních faktorů může umožnit uvažování o relativní hodnotě těchto
komodit, tj. může umožnit uvažovat hodnotu produkce energie, kterou nahradila obnovená
energie. Přiřazené ekvivalenční faktory budou závislé na směsi energií, která nahradila energii
obnovenou ve spalovacím zařízení.
279
Tam, kde byl v tomto dokumentu použit ekvivalenční faktor, je zahrnuta poznámka o tomto
faktoru (viz. také kapitola 3.5.3, týkající se ekvivalenčních faktorů).
Příklad výpočtu energetické účinnosti je dán v příloze 10.4. Tato metoda byla vyvinuta členy
podskupiny TWG a byla použita pro poskytnutí některých souhrnných výzkumných dat,
podávaných v této kapitole.
3.5.2 Výpočet čisté výhřevnosti odpadu
Informace týkající se charakteristických rozpětí výhřevností vykazovaných různými typy
odpadů, výzkum čisté výhřevnosti, údaje o rozdílech a příklad metody pro výpočet čisté
výhřevnosti jsou zahrnuty v kapitole 2.4.2.
3.5.3 Ekvivalenční faktory
[Energysubgroup, 2002 #29]
Když porovnáváme různé spalovny, potřebujeme společnou jednotku pro množství energie.
Energie může být kvantifikovatelná řadou způsobů, v závislosti na energetickém typu zdroje.
Paliva jsou obvykle kvantifikovaná buďto svým tepelným obsahem (jouly) nebo palivovou
ekvivalenční hodnotou (obvykle ekvivalenty ropy nebo antracitu).
Joule (J) je běžnou jednotkou, používanou v tomto dokumentu na převedení měrných
jednotek různých forem energie na společnou jednotku. Pro výpočet a vyjádření energetické
efektivity ve spalovnách odpadů je nezbytné mít na mysli formu spotřebované i produkované
energie.
Zohlednění formy energie vyžaduje porovnání rozdílných jednotek měření, tj. MWh, MWhe
(elektřina), MWhth (energie tepla). Následující tabulka udává faktory konverze (pro externě
vytvořené zdroje) předpokládající průměrně 38 % pro účinnost elektrické konverze (tj. 1
MWh = 0,38 Mwhe) a 91 % pro externí výrobu energie (tj. 1 MWh = 0,91 MWhth):
Z:
Na:
GJ
MWh
MWhe
MWhth
Gkal
Vynásobeno:
GJ
1
3,6
9,4737
3,9560
4,1868
MWh
MWhe
MWhth
0,2778
1
2,6316
1,0989
1,163
0,1056
0,3800
1
0,4421
0,2528
0,9100
1
1,0583
Tab. 3.39: Ekvivalenční faktory konverze energie
[29, Energysubgroup, 2002, 64, TWGPřipomínky, 2003]
Je důležité porozumět tomu, že ekvivalenční hodnoty nejsou přesnými koeficienty nebo
faktory konverze. Poskytují odhad energie, která je požadována pro externí výrobu energie.
280
3.5.4 Údaje týkající se obnovování energie z odpadu
[1, UBA, 2001]
Výroba elektřiny je omezována:
• vysokoteplotní korozí, která se může objevit v oblasti teplotní přeměny (kotel, spořič
atd.) díky obsahu určitých látek, včetně chlóru, v odpadu
• zanesení kotle – přibližně od 600 do 800 °C se popele stávají lepkavými díky
přítomnosti některých tavících látek
Parametry páry (a tudíž i elektrické účinnosti) spaloven jsou tedy omezené. V současnosti je
za maximální považován tlak páry 60 barů a teplota 520 °C, a to jen tehdy, pokud jsou
zavedena speciální opatření na omezení koroze.
Pro výrobu elektřiny ve spalovnách komunálního odpadu jsou charakteristické podmínky pro
přehřátou páru 40 až 45 barů a 380 až 400 °C. [64, TWGPřipomínky, 2003] Nižší hodnoty,
obvykle méně než 30 barů a 300 °C, jsou používány v případě, že je elektřina vyráběna
z nebezpečného odpadu , vzhledem ke zvýšenému riziku koroze (vedoucí k provozním
problémům a k vyšším nákladům) s kyselými spalinami při vyšších parametrech páry.
Tam, kde je dodáváno pouze teplo nebo pára, používají obvykle provozovatelé nižší tlak kotle
a nižší teplotu, aby se vyhnuli potřebě dodatečných investic s udržování a komplexnějším
provozním podmínkám spojeným s vyššími parametry. Pokud je upřednostňována dodávka
tepla, není použití vyššího tlaku a teploty odůvodněné. Pro dodávku tepla bude pára vyráběna
typicky při nižších hodnotách, např. okolo 25 až 30 barů a 250 až 350 °C.
Většina větších spaloven odpadů v Evropě obnovuje z odpadu energii. Některé spalovny
nevyužívají teplo, týká se to zejména spaloven se specifickým designem nebo menších či
starších zařízení. Například:
•
•
spalovny nebezpečného odpadu používající chlazení spalin, aby byla snížena rizika
vytváření PCDD/F (např. Velká Británie, Francie). V těchto případech může být stále
nějaké teplo obnovováno z horké chladící vody, která je produkována v chladící
pračce.
relativně malé spalovny komunálního odpadu (především ve Francii, ale také některé
v Itálii a v Belgii)
Je udáváno, že se dosahuje následujících výkonností kotlů:
•
kotle s fluidním ložem s teplotou spalin okolo 160°C mohou dosahovat účinnosti
kolem 90 %
• vysoké pece s roštovým ohřevem mají efektivitu kolem 80 %
[74, TWGPřipomínky, 2004]
S takovými výkonnostmi kotlů (80 – 90 %) a vyššími než normálními parametry páry
(poznámka: současné použití závisí zejména na typu odpadu v závislosti na zvýšené
korozivitě spalin s některými typy odpadů) se mohou objevit následující přibližné elektrické
výkonnosti:
281
•
při použití parametrů páry 60 barů a 420 °C může být jako elektrická energie
obnoveno kolem 25 % přeměněné energie v generátoru páry (tj. celková elektrická
účinnost 20 % v případě roštového ohřevu a 22,5 % v případě reaktoru s fluidním
ložem
• pokud jsou parametry páry dále zvyšovány na 80 barů a 500 °C, může být dosaženo
elektrické efektivity kolem 30 % (tj. celková elektrická účinnost je 27 % v případě
reaktoru s fluidním ložem.
[74, TWGPřipomínky, 2004]
Pokud existuje možnost propojit parní cyklus spalovny odpadů s parním cyklem sousední
elektrárny, může celková elektrická efektivita dosahovat až 35 %. [74, TWGPřipomínky,
2004]
3.5.4.1 Data týkající se obnovování elektřiny
[1, UBA, 2001]
Ačkoli existují značné místní rozdíly, může být obvykle vyráběno přibližně 400 až 700 kWh
elektřiny na jednu tunu komunálního odpadu ve spalovně komunálního odpadu. Závisí to na
velikosti zařízení, parametrech páry, stupni využití páry a hlavně na výhřevnosti odpadu.
Množství dostupné energie pro vývoz obvykle závisí na množství vyráběné energie a na
stupni samospotřeby zařízení – která samotná může být velmi rozdílná. Spotřeba systému na
čištění spalin je často značná a liší se podle typu použitého systému (a požadované hladině
emisí). V některých případech je energie potřebná na provoz zařízení dovážená z externího
zdroje s tím, že veškerá energie vyrobená zařízením je exportována – místní rovnováha
obvykle odráží místní ceny vyrobené elektřiny v porovnání s běžnými cenami elektřiny z
rozvodné sítě.
Průzkum osmi zkoumaných spaloven KTO (údaje z roku 2001) provedený energetickou
podskupinou TWG, má následující výsledky:
Elektřina
Jednotky
Výroba
Mwhe/t odpadu
Vývoz
Mwhe/t odpadu
1.
2.
3.
4.
5.
GJe/t odpadu
GJe/t odpadu
Minimum
0,415 (12,5 %)
1,494
0,279 (8,7 %)
1,004
Průměr
0,546 (18 %)
1,966
0,396 (13 %)
1,426
Maximum
0,644 (22 %)
2,319
0,458 (18 %)
1,649
hodnoty jsou udány tak, jak byly naměřeny (tj. nefaktorové ekvivalenty)
procentuální efektivity jsou uvedeny v závorkách (také nejsou faktorovány) a počítají s energií
získanou z dovezeného paliva, stejně jako z odpadu
hodnoty výroby zahrnují všechnu vyrobenou elektřinu
hodnoty vývozu nezahrnují elektřinu vyrobenou procesem, ale spotřebovanou zařízením
průměrná čistá výhřevnost byla 2,9 MWh/t
Tab. 3.40: Poměry výroby a vývozu elektřiny na tunu KTO
Zdroj [Energysubgroup, 2002 #29]
Jiná data, týkající se francouzských zařízení, vykazují následující výsledky:
Pro jednotky > 3 t/h
Nové
282
Elektřina
Výroba
Vývoz
Jednotky
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Minimum
0,148 (4,6 %)
0,5328
Průměr
0,368 (11,4 %)
1,389
0,285 (8,8 %)
1,026
jednotky
Maximum
Průměr
0,572 (17,8 %) 0,528 (16,4 %)
1,897
1,900
0,430
1,548
Tab. 3.41: Výroba a vývoz elektřiny na tunu KTO pro spalovny komunálního tuhého
odpadu ve Francii
[64, TWGPřipomínky, 2003]
3.5.4.2 Data týkající se obnovování tepla
Výzkum šestnácti zkoumaných spaloven KTO (data z roku 2001) provedený energetickou
podskupinou TWG, má následující výsledky:
Elektřina
Jednotky
Výroba
Mwhe/t odpadu
Vývoz
Mwhe/t odpadu
1.
2.
3.
4.
GJe/t odpadu
GJe/t odpadu
Minimum
1,376 (45,9 %)
4,953
0,952 (29,9 %)
3,427
Průměr
1,992 (65,8 %)
7,172
1,786 (58,8 %)
6,600
Maximum
2,511 (74,3 %)
9,040
2,339 (72,7 %)
9,259
hodnoty jsou udány tak, jak byly naměřeny (tj. nefaktorové ekvivalenty)
procentuální efektivity jsou uvedeny v závorkách (také nejsou faktorovány) a počítají s energií
získanou z dovezeného paliva, stejně jako z odpadu
hodnoty pro výrobu zahrnují všechno teplo vyrobené kotlem
hodnoty pro vývoz nezahrnují teplo vyrobenou procesem, ale spotřebovanou zařízením
Tab. 3.42: Poměry výroby a vývozu tepla na tunu KTO
[Energysubgroup, 2002 #29]
Další data, dodaná z Francie, ukazují následující výsledky:
Elektřina
Výroba
Vývoz
Jednotky
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Pro jednotky > 3 t/h
Minimum
Průměr
0,292 (9 %)
0,978 (9 %)
1,051
3,502
0,902 (28 %)
3,247
Maximum
1,595 (49,6 %)
5,742
Tab. 3.43: Poměry výroby a vývozu tepla na tunu KTO pro spalovny komunálního
tuhého odpadu ve Francii
[64, TWGPřipomínky, 2003]
3.5.4.3 Kombinované údaje o teplu a energii
[1, UBA, 2001]
V případě kombinované výroby elektřiny a tepla může být použito přibližně 1250 kWh
dodatečného tepla na tunu odpadu při plném zatížení.
283
V případě základního zatížení může být hrubý stupeň využití zvýšen ze 75 na 76 % vložené
energie (výhřevnost).
Průzkum 50 zkoumaných spaloven KTO (data z roku 2001) provedený podskupinou pro
energii TWG udává následující procentuální výkonnosti pro kombinaci tepla a energie:
Kombinace tepla a energie
Výroba
Vývoz
Průměrná efektivita
59,4 %
49,3 %
Poznámka: Aby bylo umožněno přidání tepla a elektřiny pro zajištění měření jednotlivých efektivit, je
elektrická výkonnost násobena faktorem 2,6316. Tento faktor bere v úvahu nevyhnutelné ztráty výroby
elektrické energie a umožňuje smysluplnější porovnání (a tedy zprůměrňování) procesů vyrábějících různé
poměry tepla a energie
Tab. 3.44: Průměrná efektivita (%) kombinace tepla a energie pro 50 spaloven tuhého
komunálního odpadu
Zdroj [Energysubgroup, 2002 #29]
Poznámka: tvrzení ohledně minimálních a maximálních výkonností pro kombinovanou
výrobu (vývoz) tepla a energie není možné a není tedy zahrnuto v tabulce 3.44. Je to
způsobeno tím, že souhrn minimálních, stejně jako maximálních, hodnot elektřiny a tepla
vede k chybným závěrům.
Další údaje, poskytnuté Francií, jsou ukázány dále. Čísla vyjadřují průměrné hodnoty:
Výroba elektřiny
Výroba tepla
Vývoz elektřiny
Vývoz tepla
Jednotky
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Mwhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Pro zařízení > 3 t/h
0,168
0,604
0,647
2,329
0,107
0,385
0,546
1,965
Nová zařízení
0,382
1,375
0,944
3,398
0,300
1,08
0,578
2,08
Tab. 3.45: Průměrné hodnoty obnovení kombinovaného tepla a energie na tunu KTO ve
spalovnách tuhého komunálního odpadu ve Francii
[64, TWGPřipomínky, 2003]
3.5.4.4 Údaje o účinnosti konverze kotle
Průzkum 50 zkoumaných spaloven KTO (data z roku 2001) provedený podskupinou pro
energii TWG zjistil následující údaje:
Efektivita kotle
1.
2.
3.
Minimum
Průměr
Maximum
75,2 %
81,2 %
84,2 %
procenta ukazují efektivitu přenosu energie z horkých spalin do kotlové páry
NVC odpadu je vypočítáno za použití metody objasněné v kapitole 2.3.2.1
efektivita kotle může být pro menší jednotky nižší [74, TWGPřipomínky, 2004]
Tab. 3.46: Výzkumná data efektivit kotlů spaloven tuhého komunálního odpadu
[64, TWGPřipomínky, 2003]
284
3.5.5 Údaje týkající se vlastní spotřeby energie v samotném procesu
[1, UBA, 2001]
Spalovací proces samotný vyžaduje energii pro svůj provoz, např. pro provoz čerpadel a
větráků. Požadavky jsou značně rozmanité, v závislosti na konstrukci spalovny [1, UBA,
2001]. Energetické nároky procesu mohou být zvýšeny především:
•
Mechanickými systémy předběžné úpravy, např. šrédry a zařízení k čerpání a další
příprava odpadu
• Předehříváním spalovacího vzduchu
• Opětovným ohříváním spalin /např. pro potřeby čištění spalin nebo )
• Činností zařízení na odpařování odpadní vody nebo podobného zařízení
• Systémy na čištění spalin s vysokými poklesy tlaků (např. filtrační systémy), které
požadují větráky poháněné větší silou
• Poklesy čisté výhřevnosti odpadu – to může vyústit v potřebu přidávat dodatečná
paliva, aby byly udrženy požadované minimální teploty spalování
• Úpravou kalů, např. sušením
[64, TWGComents, 2003]
V některých případech lze těchto požadavků částečně nebo i zcela dosáhnout skrze tepelnou
výměnu s horkými spalovacími plyny.
Starší zařízení, dodatečně vybavené systémy na čištění spalin, mohou spotřebovávat více
elektřiny v porovnání s moderními spalovnami s integrovanými systémy. Pro průmyslové
spalovny nebezpečného odpadu je zaznamenáno rozpětí od 132 do 476 kWh/t odpadu [1,
UBA, 2001]
Níže uvedená tab. 3.47 ukazuje specifické energetické požadavky 50 zkoumaných spaloven
KTO (data z roku 2001), jak byla zaznamenána podskupinou pro energii TWG. Tabulka
ukazuje požadavky na elektřinu, na teplo a celkové (jako ekvivalenty) požadavky pro celou
spalovnu, vyjádřené na tunu upravovaného odpadu:
Typ požadované
energie
Elektřina
(celková)
Teplo (celkové)
Celkové
požadavky
(ekvivalenty)
Jednotky
MWhe/t odpadu
GJe/t odpadu
MWhe/t odpadu
GJe/t odpadu
MWhe/t odpadu
GJe/t odpadu
Minimum
Průměr
Maximum
0,062
0,223
0,021
0,076
0,155
0,558
0,142
0,511
0,433
1,559
0,575
2,070
0,257
0,925
0,923
3,366
1,116
4,018
Tab. 3.47: Požadavky na elektřinu, teplo a celkové požadavky 50 zkoumaných
evropských spaloven tuhého komunálního odpadu na tunu upravovaného odpadu
[Energysubgroup, 2002 # 29]
285
Spotřeba energie zařízením se liší také podle výhřevnosti odpadu. To je způsobeno zvláště
díky zvýšeným objemům odpadu s vyšší čistou výhřevností požadujících větší kapacitu
zařízení na čištění spalin. Vztah je ukázán v následujícím grafu:
Legenda:
Electric consumption - spotřeba elektřiny
Obr. 3.20: Graf nárůstu spotřeby elektřiny v zařízení v souvislosti s růstem čisté
výhřevnosti odpadu
3.5.6 Údaje porovnávající požadovaný energetický vstup a energetický výstup zařízení
Pro srovnání spotřeby zařízení s celkovou mírou obnovy energie lze použít řadu různých
metodik . V tomto případě, vyvinutém podskupinou pro energii BREF TWG je porovnávána
energie požadovaná pro úpravu odpadu s energií z odpadu obnovenou. Pro porovnání poměru
vstupní a výstupní energie jsou používány i jiné ukazatele.
Potenciál efektivity zařízení (Plef) poskytuje číslo, které porovnává energii exportovanou
z procesu, s energií, kterou samotné zařízení vyžaduje pro svůj provoz:
Plef = (Oexp – (Er + Eimp))/(Er + Eimp + Ecirc)
Kde:
Er = roční energetický vstup do zařízenív podobě neodpadních paliv, která navyšují produkci páry
(GJ/rok)
Eimp = roční dovážená energie (poznámka: energie z upravovaného odpadu (Ew) není zahrnuta)
Ecirc = roční cirkulující energie (tj. vyrobená, ale zároveň spotřebovaná, zařízením)
Oexp = roční vyvezená energie (kombinované celkové teplo plus elektřina jako ekvivalenty)
Poznámka: jelikož jsou přidávány rozdílné typy energie (elektřina a teplo), jsou všechny údaje
vypočítávány jako ekvivalenty spotřeby.
Vyvezená (např. prodaná) energie mínus dovezená energie je dělena celkovým energetickým
požadavkem spalovacího procesu, včetně čištění spalin, výroby tepla a elektřiny. Jelikož
286
výpočet nebere v úvahu obsah energie v odpadu, umožňuje pouze porovnání efektivit
spaloven upravujících podobný odpad.
Následující tab. 3.48 ukazuje výsledky výzkumu podskupiny pro energii TWG:
Typ procesu
CHP
kombinovaná
produkce tepla a
elektřiny
Počet
zkoumaných
spaloven
Minimum
Průměr
Maximum
50
0,6
2,0
7,1
8
0,6
1,2
1,6
15
1,0
2,8
7,1
Plef (CHP)
Pouze elektřina
Plef (elektřina)
Pouze teplo
Plef (teplo)
Poznámka:
Jelikož výpočet nebere v úvahu obsah energie v odpadu, umožňuje pouze porovnání efektivit spaloven
upravujících podobný odpad (s podobnou výhřevností).
Tab. 3.48: Poměr vyvážené a spotřebované energie pro různé spalovny odpadů
Zdroj [Energysubgroup, 2002 # 29]
Tam, kde je výsledek vyšší, než 1, spalovna vyváží více energie získané z odpadu, než
vyžaduje na provoz spalování odpadů.
Tam, kde je výsledek nižší než 1, používá spalovna více energie na proces spalování odpadů,
než kolik energie z odpadů obnoví. Takovou situaci si můžeme představit u spalovny
upravující odpad s velmi malou výhřevností.
Tento výpočet nevyžaduje znalost energetického obsahu odpadu. Výsledky však budou
ovlivněny obsahem energie v odpadu a lze předpokládat, že odpady s vyšším obsahem
energie budou mít za následek větší export energie, a tedy vyšší hodnoty Plef.
3.6 Hluk
Tab. 3.49 popisuje zdroje a hladiny hluku, vytvářeného spalovacím zařízením, spolu
s některými zařízeními používanými na snižování hluku:
Oblast týkající se hluku /
hlavní emitory
Dodávání odpadu, např. hluk
nákladních automobilů atd.
Šrédrování
Bunkr odpadu
Budova s kotlem
Hladina hluku
LWA v dB(A)
Opatření na snižování hluku
Vyklápěcí hala ze všech stran
uzavřená
Nůžky ve vyklápěcí hale
Hluková izolace budovy
plynobetonem, vraty s těsnou
konstrukcí
Ohrazení svazkovou
konstrukcínebo plynobetonem,
ventilační kanály
104 – 109
95 – 99
79 – 81
78 – 91
287
Strojovna
Čištění spalin:
− suchý odlučovač prachu
− pračka plynů
− sací ventily
− komín
− celkový systém čištění
spalin
Nakládání se zbytky:
− vypouštění pecního
popele
− nakládka zbytků
− odvoz ze spalovny
− celkový management
zbytků z odpadu
Chladič vzduchu
Zařízení na přeměnu energie
s propojovacími tlumiči, těsnící
vrata
Použití nehlučných ventilů,
protihlukově izolovaného
potrubí, protihlukové izolace
budovy, jak bylo popsáno výše
Protihluková izolace, ohrazení
zařízení např. pomocí plátů
s lichoběžníkovým zvrásněním,
použití zvukotěsných krytů pro
sací ventily a tlumiče komínu
82 – 85
82 – 85
82 – 85
82 – 84
84 – 85
89 – 95
71 – 72
73 – 78 (den)
Ohrazení, nakládání v zásobníku
92 – 96 (den)
92 – 96 (den)
71 – 72 (den)
Tlumiče na stranách sání a tlaku
(viz. také BREF o chladicích
systémech pro další informace)
Nízkohlučný design, se
speciálně konstruovanou
protihlučně zajištěnou budovou
Celková hladina LWA spalovny
den
noc
90 – 97
71 – 80
105 – 110
93 - 99
Poznámka: den/noc ukazuje, že provoz obvykle probíhá v průběhu noci nebo dne
Tab. 3.49: Zdroje hluku ve spalovnách odpadů
[1, UBA, 2001]
Za použití výše popsaných opatření na snižování hluku mohou být bezpečně dosaženy emisní
limity hluku, dané pro jednotlivé projekty podle místních podmínek za dne i v noci.
Hluk je také vytvářen v průběhu konstrukční fáze. Ta může způsobit značné vystavení hluku
okolních obytných oblastí, v závislosti především na umístění. Tři hlavní fáze stavby jsou
obvykle stejně významnými zdroji hluku:
•
•
•
hloubení jámy
pokládání základů (včetně beranění) a
vztyčování vnějšího pláště budovy.
Lze použít patřičná opatření, jako například omezení provozních hodin, zvláště v noci, použití
nízkohlučných stavebních strojů a dočasná stavební opatření izolace proti hluku. V některých
členských státech pro tento účel již existuje konkrétní legislativa.
[1, UBA, 2001], [2, infomil, 2002], [64, TWGComents, 2003]
288
3.7 Další provozní zdroje
Tato část popisuje některé další látky spotřebovávané spalovacím procesem a podává
dostupné údaje. Tab. 3.51 na konci této části poskytuje data týkající se množství různých
látek spotřebovávaných spalovnami nebezpečného odpadu.
3.7.1 Voda
Voda je ve spalovnách odpadů spotřebovávána především na čištění spalin. Suché systémy
spotřebovávají nejméně vody a mokré systémy obvykle nejvíce. Polomokré systémy spadají
mezi ně.
Typická množství odpadní vody ze spaloven tuhého komunálního odpadu se pohybují okolo
250 kg/t upravovaného odpadu (mokré praní plynů a další technologie na čištění spalin
poskytují jiná čísla).
Pro mokré systémy je možné snižovat spotřebu zvláště opětovnou cirkulací čištěné odpadní
vody, jako vody pro praní plynů. To se může dít jen do určité míry, jelikož v opětovně
cirkulující vodě se může vytvářet určité množství solí.
Použití skrubrů s kondenzačním chlazením je další prostředek, kterým může být voda
odstraněna z proudu spalin, a po čištění může opětovně cirkulovat do praček. Problémem
však zůstává tvorba solí.
Procesy bez kotlů schopných obnovovat energii mohou mít mnohem vyšší spotřebu vody. Je
to způsobeno tím, že požadované chlazení spalin je prováděno pomocí vstřikování vody.
V takových případech je pozorována míra spotřeby vyšší než 3,5 tun vody/tunu odpadu
(Belgie 2002). zařízení s rychlým chladícím systémem (např. spalovny nebezpečného odpadu
ve Velké Británii) mohou používat až 20 tun vody na tunu spáleného odpadu.
Spotřeba vody systémů na čištění spalin ze spalování nebezpečného odpadu je kolem 1 – 6 m3
na tunu odpadu; a pro kaly je kolem 15,5 m3 na tunu odpadu.
[74, připomínky TWG, 2004]
3.7.2 Další provozní zdroje
[1, UBA, 2001]
Následující stupně spotřeby (a zbytkových produktů) mohou být vypočítány z jejich
stechiometrických reakcí v průběhu čištění spalin:
Nečistota
kg
1
1
1
HCl
HF
SO2
Nečistota
Ca(OH)2
kg
1,014
1,850
1,156
NaOH
Zbytkový produkt
kg
CaCl2
1,521
CaF2
1,950
CaSO4
2,125
Zbytkový produkt
289
HCl
HF
SO2
1
1
1
Nečistota
HCl
HF
SO2
1
1
1
Nečistota
NO
NO2
1
1
Nečistota
NO
NO2
1
1
1,097
2,000
1,249
Uhličitan sodný
2,301
4,200
2,625
Amoniak
0,370
0,739
Močovina
0,652
1,304
NaCl
1,600
NaF
2,100
Na2SO4
2,217
Zbytkový produkt
NaCl
1,603
NaF
2,100
Na2SO4
2,219
Zbytkový produkt
nepoužitelné
Zbytkový produkt
nepoužitelné
Poznámka:
1. pro určení přesných poměrů činidel je nezbytné vzít v úvahu počáteční hladinu emisí a cílovou hladinu
emisí
2. činidla mohou být dodávána v různých koncentracích, což může tudíž ovlivnit celkové poměry spotřeby
směsi činidel
Tab. 3.50: Stechiometrické výpočty množství vápence použitého pro absorpci v průběhu
čištění spalin (činidla vyjádřená při 100% koncentraci a čistotě)
[1, UBA, 2001], [74, připomínky TWG, 2004]
3.7.2.1 Neutralizátory
[1, UBA, 2001]
K neutralizaci kyselin obsažených ve spalinách jsou používány NaOH, hydratované vápenné
mléko. Vápenec nebo uhličitan sodný. Jejich spotřeba závisí na specifické struktuře odpadu (a
tudíž na obsahu surových plynů), stejně jako na použitém technickém vybavení (spojení,
míšení atd.).
Co se týče hydratovaného vápence, je spotřebováváno 6 až 22 kg/t odpadu, v závislosti na
typu čištění spalin a na dalších faktorech. Pokud je používán NaOH, je spotřebováváno 7,5 až
33 kg/t odpadu.
[74, připomínky TWG, 2004]
3.7.2.2 Činidla odstraňující NOx
Typickými činidly na odstraňování NOx ze spalin jsou amoniak, čpavková voda (25% NH3) a
roztok močoviny. Posledně jmenované závisí především na výrobci, a je často nahrazováno
dodatečnými aditivy.
Znalost počátečních koncentrací NOx napomáhá dobře regulovatelnému procesu. [74,
připomínky TWG, 2004]
Použití těchto látek musí probíhat cíleným způsobem a musí být dobře řízeno, aby bylo
zabráněno nadměrné tvorbě amoniaku nebo přímému úniku amoniaku.
290
Pro čpavkovou vodu je citována míra spotřeby 2,5 kg/t odpadu. Výzkumy ukázaly rozpětí od
0,5 do 5 kg/t odpadu.
3.7.2.3 Topný olej a zemní plyn
Lehký topný olej (diesel), těžký topný olej (kolem 0,03 – 0,06 m3 na tunu odpadu) a zemní
plyn (v rakouských spalovnách mezi 4,5 a 20 m3 na tunu odpadu) jsou používány pro
zahřívání procesu a podporu hoření. [74, připomínky TWG, 2004]
Jako podpůrná paliva jsou v některých spalovnách používána také odpadní rozpouštědla
(obvykle s výhřevností > 25 MJ/kg).
Vysoce výhřevné odpady (např. oleje, rozpouštědla, obvykle s výhřevností > 15 MJ/kg) jsou
běžně používány jako podpůrná paliva ve spalovnách nebezpečného odpadu s rotační pecí.
Pokud jsou spaliny znovu ohřívány pro jednotlivé kroky procesu (např. selektivní
katalytickou redukci), obvykle je to prováděno zemním plynem.
3.7.2.4 Výzkumná data týkající se komerčních spaloven nebezpečného odpadu
[EURITS, 2002, # 41]
Níže je uveden přehled minimálních a maximálních množství aditiv v kilogramech na tunu
spáleného odpadu pro zkoumané komerční spalovny nebezpečného odpadu:
Aditiva
CaO + Ca(OH)2
(100%), jako CaO
Na(OH) (50%)
CaCO3
HCl (33%)
TMT-15 nebo jiný
sulfid
Na2S
Na2S2O3
FeCl3
FeClSO4
Fe Al chlorid
PE
Aktivní uhlík
Močovina (45%)
NH4OH
CaCl2
Minimum
Kg/t odpadu
Maximum
Průměr
1,33
97
28,6
0,40
11,9
0,14
41,67
23,76
10
15,5
17,4
1,5
0,0085
0,98
0,23
0,008
0,08
0,049
0,15
1,75
0,01
0,3
3,1
0,50
2,36
0,83
4,2
0,50
0,96
1,75
1,30
19,31
3,1
3,33
2,36
0,44
1,7
0,27
0,55
1,75
0,3
3,7
3,1
2,1
2,36
Poznámka: Tato tabulka udává pouze některé referenční hodnoty a nemusí být reprezentativní pro specifická
zařízení nebo metody.
Tab. 3.51: Množství aditiv používaných komerčními spalovnami nebezpečného odpadu
Zdroj [EURITS, 2002, # 41]
291
292
4 METODY, KTERÉ MUSÍ BÝT ZOHLEDNĚNY
PŘI STANOVOVÁNÍ BAT
Tato kapitola popisuje metody, které jsou obecně považovány za důležité pro dosažení
vysokého stupně ochrany životního prostředí v průmyslových odvětvích. Jsou zde zahrnuty
systémy řízení, procesně integrační metody a koncová měření. Dále jsou zohledněny metody
prevence, kontroly, návrhu, řízení a recyklace a taktéž metody opětovného využití materiálů a
energie.
Metody mohou být prezentovány samostatně či společně, tak aby bylo dosaženo cílů IPPC. V
dodatku IV ke směrnici je vyjmenováno několik obecných faktorů, které musejí být
zohledněny při stanovování BAT, a metody v rámci této kapitoly se týkají jednoho nebo více
z těchto faktorů. Vždy, když je to možné, je pro nastínění jednotlivých metod používána
standardní struktura, která umožňuje jejich srovnání a srovnání s definicí BAT, která je daná
směrnicí.
Jelikož není možné pokrýt všechny oblasti, a díky dynamickému charakteru průmyslu a
krátkodobé povaze tohoto dokumentu nelze vyloučit existenci dalších, nepopsaných, metod,
které by mohly být také považovány za BAT. To budou pravděpodobně metody, které splňují
či přesahují kritéria BAT, zavedené zde a v kapitole 5, které jsou používány lokálně, a tudíž
poskytují konkrétní výhody v situacích, kdy se používají.
Uspořádání 4. kapitoly:
Tato kapitola sdružuje metody v přibližně stejném pořadí, v jakém by se objevily ve většině
zařízení na spalování odpadu. Vyzdvihuje tudíž konkrétní metody, které mohou být
používány v každé fázi spalovacího procesu, a které mohou vést ke zlepšení ochrany
životního prostředí nebo k jiným vybodám, přímo souvisejícím se stanovováním BAT.
Tab. 4.1 obsahuje názvy jednotlivých oddílů a označuje metody, tak jak byly rozděleny pro
účely BREF.
Číslo oddílu ve 4. kapitole
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
4.6
4.7
4.8
4.9
Název oddílu
Obecné praktické metody uplatňované před tepelnou
úpravou
Tepelné zpracování
Využití energie
Čištění spalin
Čištění a kontrola odpadních vod
Technologie úpravy tuhých zbytků
Hluk
Nástroje environmentálního řízení
Dobrá praxe v informování veřejnosti a komunikaci
Tab. 4.1: Schéma uspořádání informací ve 4. kapitole
Popis:
293
Každá popsaná metoda zahrnuje důležité informace zpřístupněné TWG, týkající se
spotřebních a hladin emisí, považovaných danou metodou za dosažitelné, určitou představu o
nákladech a vlivech interakce médií spojených s danou metodou a informace v rozsahu
umožňujícím použít metody pro zařízení, která vyžadují povolení IPPC, např. nové, stávající,
velká nebo malá zařízeni a pro různé typy opadu.
Pokud je to možné, je pro nastínění každé techniky používána standardní struktura, jak je
ukázáno v následující tabulce, aby bylo možné srovnání metod a objektivní srovnání s definici
BAT, danou směrnicí. Samotné stanoveni BAT není zahrnuto v této kapitole, ale v kapitole 5.
Tab. 4.2 obsahuje strukturu informací, která je použita v této kapitole, kdekoliv je to možné:
Uvažovaný typ informace
Popis
Dosažené zisky pro životní prostředí
Vlivy interakce médií
Provozní údaje
Použitelnost
Ekonomika
Hnací síla realizace
Příklady zařízení
Reference
Zahrnutý typ informace
Technický popis metody
Hlavní dopad(y) na životní prostření jsou
popsány u každé metody (proces či snížení),
včetně dosažených hodnot emisí a efektivity
výkonu (viz.směrnice IPPC v dodatku IV).
Zisky pro životní prostředí metody v porovnání
s jinými metodami.
Jakékoliv vedlejší účinky a nevýhody způsobené
implementací metody. Detaily problémů pro
životní prostředí dané metody oproti jiným
metodám.
Emisní/odpadní a spotřební
(suroviny,aditiva,voda a energie) výkonnostní
hodnoty. Jakékoliv užitečné provozní informace,
údržba a kontrola metody, včetně
bezpečnostních aspektů, provozních omezení,
kvality výstupu atd.
Zvážení faktorů spojených se zavedením metody
a se zlepšováním provozu touto metodou (např.
použitelnost z hlediska prostoru, provozní
specifikace).
Informace o nákladech (investice a provoz) a
jakýchkoli možných úsporách (např. snížení
spotřeby surovin, poplatky za odpad) také ve
vztahu ke kapacitě metody.
Důvody pro zavedení metody (např. jiná
legislativa, zlepšení kvality produkce).
Příklady závodů, kde je známo, že je metoda
využívána
Další podrobné informace o metodě v literatuře.
Tab. 4.2 Rozpis informací pro každou metodu, popsanou ve 4. kapitole
Kdykoliv je to možné, poskytuje tato kapitola informace o současných aktivitách, které jsou
nebo mohou být implementovány tímto sektorem, včetně aktuálních přidružených nákladů.
Tam, kde je to možné, obsahuje poskytnutá informace také kontext, ve kterém je využití
metody optimální.
4.1 Obecné postupy uplatňované před tepelnou úpravou
294
4.1.1 Vhodnost návrhu procesu pro přijímaný odpad
Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí provozovatele spalovny se vztahuje k výběru spalovacího
(či tepelného) stupně, který bude technicky vhodný pro daný materiál, dodávaný do procesu.
Jakmile je vybrán návrh, stává se provozním cílem zpracování příchozího odpadu, takovým
způsobem, aby jeho vlastnosti zůstaly v rámci navrženého procesu (viz. metody popsané v
oddíle 4.1.3).
Stávající technologie byly obvykle navrženy tak, aby vyhověly specifickým požadavkům na
zpracovaní odpadu konkrétních odpadních toků. Použití technologie navržené pro jiný typ
odpadu, možná s nevhodnými vlastnostmi, může vest k velmi malému a nespolehlivému
výkonu. Některá zařízení jsou navržená pro „hromadné spalování“ (tj. pro zpracování odpadu
o různém složení), jiná zařízení zpracování vybraných odpadních toků s velmi úzkou
specifikací. Požadovaný návrh závisí na přijímaném odpadu, který má být ve spalovně
zpracováván. V případě zpracování odpadu v chybně navrženém zařízení mohou nastat
významné provozní, bezpečnostní a environmentální následky.
Kromě cílového výkonu (např. likvidace odpadu, energetický výkon, hladiny emisí) je obecně
potřeba zohlednit při výběru metody tepelného zpracování následující technická kriteria:
•
•
•
•
•
•
•
•
chemické složení a proměnlivost odpadu
fyzikální složení odpadu, např. velikost částic a variabilita
tepelné vlastnosti odpadu, např. výhřevnost, hladinu vlhkosti
výkon a požadavky na dostupnost procesu
požadavky na pecní popel a na kvalitu a složení dalších zbytků
možnosti využití produktů částečné oxidace, jako je syntézní plyn či koks
normy hladin emisí a vybrané systémy jejich snižování
typ obnovované energie (např. teplo, elektrická energie, společná obnova tepla a
elektrické energie)
Kromě těchto technických kriterií je potřeba vzít v úvahu i následující kritéria, která mohou
významně ovlivnit výběr konečného návrhu:
•
•
•
stupeň technického rizika
provozní zkušenosti a použitelné schopnosti
rozpočet.
Zařízení, která jsou navržená na zpracovaní úzkého rozsahu specifického odpadu (nebo
vysoce tříděného, a tudíž homogennějšího odpadu), pracují v užším rozsahu výkonnostních
limitů než zařízení, která zpracovávají proměnlivější odpad. Homogennější odpad umožňuje
zlepšení stability procesu a stabilnější a snáze předvídatelné složení spalin. Pokud je kvality
odpadu dobře kontrolována, může být do určité míry zúžena kapacita systému čištění spalin,
bez zvýšeni rizika překročení kapacity systému čištění spalin koncentracemi nečištěných
plynů.
Mnoho spaloven má pouze omezenou kontrolu nad přesným složením obdrženého odpadu.
Provozovatelé, kteří obdržují tento druh odpadu, tudíž potřebují navrhnout procesy jako
dostatečně flexibilní, aby se vypořádali s rozsahem vstupních odpadů, které mohou být do
procesu dodávány.
295
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.2 Obecná opatření údržby
Obecný pořádek a čistota přispívají k lepšímu pracovnímu prostředí a umožňují rozpoznání
možných provozních problémů v předstihu.
Hlavními prvky dobré údržby jsou:
•
využití systému k rozpoznávání a umístění/uložení obdržených odpadů v závislosti na
jejich rizikovosti
• prevence emisí prachu z provozních zařízeních
• efektivní řízení odpadni vody
• efektivní preventivní údržba.
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.3 Kontrola kvality příchozího odpadu
4.1.3.1 Vstupní omezení nainstalovaného zařízeni a rozpoznání klíčových rizik
Popis
Každé zařízení má omezení, týkající se vlastností odpadu, který může být dodáván do
samotné spalovny. Ze znalosti omezení spalovacího procesu je možné získat specifikaci
vstupního odpadu, který poukáže na maximální a žádoucí vstupní rychlosti . Potom je možné
rozpoznat klíčová rizika, a také požadované kontroly postupu k prevenci či omezení provozu
mimo tato omezeni.
Faktory nastavující tato omezení jsou:
•
•
•
•
návrh mechanismu na dodávání odpadu a fyzikální vhodnost obdrženého odpadu
rychlost toku odpadu a ohodnocení tepelného výkonu spalovací pece
dosažení požadovaných limitních hodnot emisí (např. požadované snížení nečistot)
kapacita metody čištění spalin pro odstraňování jednotlivých nečistot (např. snížení
rychlosti průtoku spalin, množství nečistot atd. ).
Příklady rozpoznaných klíčových rizik mohou být:
•
•
•
•
•
•
•
vysoký vstup rtuti, který vede k její vysoké koncentraci ve spalinách
vysoký vstup jódu či brómu, které vedou k jejich vysokým koncentracím ve spalinách
velká proměnlivost obsahu vlhkosti či výhřevnosti, které vedou k nepravidelnostem v
průběhu spalovacího procesu
vysoká nakládka chlóru přesahující kapacitu systému čištění spalin
vysoká nakládka síry přesahující kapacitu systému čištění spalin
náhlá změna v chemickém složení spalin, která ovlivňuje funkci systému čištění spalin
fyzicky objemné součásti blokují systém dodávání odpadu a přerušují obvyklý provoz
296
•
přílišné tvoření strusky/usazenin v částech kotle při dodávání určitého typu odpadu,
např. je zaznamenáno, že vysoké koncentrace Zn v odpadu (kontaminovaný dřevěný
odpad) způsobují při prvním průchodu kotlem mimořádnou tvorbu strusky.
Jakmile jsou zavedena teoretická a skutečná rizika (tj.rizika vyskytující se v provozu), může
provozovatel vyvinout cílenou strategii kontroly k omezeni rizik, např. pokud jeho zkušenost
naznačuje, že zařízení může překročit hodnoty emisí HCl, může se pokusit regulovat zdroje s
nejvyšší koncentrací Cl v odpadu dodávaného do spalovací fáze, a/nebo navrhnout provozní
rysy použitého čištění kyselých plynů v rámci systému čištění spalin.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Používání této metody pomáhá zajišťovat hladký a stabilní provoz spalovny a omezuje
nutnost reaktivních a nouzových provozních zásahů.
Vlivy interakce médií
Zavedení postupů vstupních procesních omezeni vede k odstraňovaní odpadu, který nezapadá
do zavedené specifikace. Tyto odpady jsou tudíž odkloněny ze spalovacího procesu na jiný
typ zpracování odpadu. Výsledný typ a velikost vlivů interakce médií závisejí na typu a
výkonu alternativního zpracování.
Provozní údaje
Viz. výše uvedený popis.
Použitelnost
Použitelné pro všechny spalovny odpadu, zejména pro ty, které odebírají odpad z různých
zdrojů, nebo kde je široká specifikace odpadu, případně kde je náročné kontrolovat
specifikaci odpadu (např. obchodní spalovny nebezpečného odpadu).
Stávající zařízení mají výhodu zkušeností a znalostí situací se kterými se střetly během svého
provozu. Nová zařízení se mohou poučit z provozních znalostí podobných stávajících zařízení
a následně si upravit a vyvinout vlastní provozní postupy, které budou založené na jejich
konkrétních provozních zkušenostech.
Zařízeni s rozsáhlým skladováním a vybavením na předběžnou úpravu odpadu mohou
přijímat odpad, který je původně mimo specifikaci spalovací komory, a poté si jej upravit tak,
aby těmto požadavkům vyhověl.
Zatímco obchodní spalovny nebezpečného odpadu jsou často stavěny tak, aby mohly přijímat
jakýkoliv druh nebezpečného odpadu, to samé neplatí pro mnoho jiných zařízení, včetně
spaloven tuhého komunálního odpadu. Některé druhy odpadu, které jsou povahově blízké
KTO, jsou zpracovávány v některých spalovnách tuhého komunálního odpadu, např.
komerční odpad, některé nemocniční odpady a splaškové kaly. Zařízení může vyžadovat
některé úpravy, aby bylo vhodně vybaveno pro zpracování odpadu odlišného od hlavního
přijímaného odpadu. To by obvykle zahrnovalo poskytnutí adekvátního příjmu, uskladnění a
systému obsluhy. Pokud se odpad podstatně liší, mohou být požadovány vetší úpravy, např.
typ spalovací pece, čištění spalin, systém zpracování odpadní vody, specifická bezpečnostní
opatření a laboratorní/testovací vybavení. [64, připomínky TWG, 2003]
Ekonomika
Náklady nejsou přesně kvantifikovatelné.
297
Vyčlenění některých toků/druhů odpadu může snížit příjem. Navíc mohou být požadovány
určité investice na zavedeni metod, které jsou schopny takový odpad rozpoznat a řídit, např.
analýza, předběžná úprava.
Hnací síla realizace
Požadována je dobrá znalost provozních omezení, aby bylo možné zhodnotit a vybrat vstupní
kontrolní postupy, a tudíž odhadnout celkový výkon provozu.
Příklady zařízení
Zavedená praxe, zejména ve spalovnách nebezpečného odpadu.
Tato metoda je také používána v mnoha evropských spalovnách tuhého komunálního odpadu
k rozpoznání a možnému vyřazení nežádoucích typů odpadu.
Reference
[55, návštěvy EIPPCB v zařízeních,2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.3.2 Komunikace s dodavateli odpadu pro zlepšení kontroly kvality vstupního odpadu
Popis
Odpady jsou obvykle přijímány z mnoha zdrojů, které může provozovatel jen omezeně
kontrolovat. Pokud provozovatel rozpozná určité odpady, látky, vlastnosti odpadu nebo
jednotlivé zdroje, které mohou způsobovat nebo způsobují provozní problémy, může sdělení
zájmů provozovatele lidem, kteří produkují a dodávají tento odpad napomoci celému řetězci
zpracování odpadu. Příkladem může být oddělené sbírání odpadu obsahujícího Hg, jako jsou
baterie nebo zubní amalgám, snižující množství rtuti v KTO.
Typ použité metody a stupeň jejího využití závisí na stupni rizika a frekvenci a povaze
provozních potíží. Obecně čím větší variabilita druhu, složení a toků odpadu, tím větší úsilí je
nutné při vstupní kontrole odpadu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Předcházení příjmu nevhodného odpadu nebo kontrola dodávek odpadu, který se těžko
zpracovává nebo vyžaduje speciální zacházení, mohou snížit provozní problémy a předcházejí
tedy zvýšeným emisím.
Vlivy interakce médií
Některé odpady budou muset být odkloněny ze spalovacího procesu k jinému způsobu
zpracování odpadu.
Provozní údaje
Použitelnost
Tato metoda může být použita ve všech spalovnách odpadu, největší využití má však
v zařízeních, která přijímají odpad z různých zdrojů a s širokou, či těžko kontrolovatelnou
specifikací (např. obchodní spalovny nebezpečného odpadu).
Procesy, které jsou navrženy na příjem odpadu v úzkém, dobře definovaném rozsahu,
potřebují zajistit dostatečnou kontrolu klíčových látek dodávaných do procesu.
298
Stávající provozy mají výhodu poučení reálných situací, které nastaly během provozu.
Ekonomika
Možné úspory díky prevenci provozních problémů.
Hnací síla realizace
Postupy kontrolující vstupy mohou snížit rizika provozních potíží a s tím spojených úniků.
Příklady zařízení
Zavedená praxe, zejména ve spalovnách nebezpečného odpadu.
SELCHP (jihovýchod Londýna, Velká Británie) spalovna tuhého komunálního odpadu
rozpoznala zdroje sádry (síranu vápenatého), která narušovala proces.
V Cann (Francie) proběhla úspěšná informační kampaň ke snížení obsahu Hg v KTO.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.3.3 Kontrolování kvality přijímaného odpadu na straně spalovny
Popis
Prostředkem kontroly kvality přijímaného odpadu, a tudíž stabilizace spalovacího procesu v
rámci navržených parametrů, může být sada jakostních požadavků, určených pro odpad
dodávaný do spalovací komory. Požadavky na kvalitu odpadu mohou být odvozeny z
porozumění provozních omezení procesu, jako jsou:
•
•
•
•
•
•
kapacita výkonu spalovny
fyzické požadavky podavače (velikost částic)
kontroly využívané ve spalovacím procesu (např. využití čisté výhřevnosti, produkce
páry, obsah O2 atd.)
kapacita systému zpracování spalin a odvozené maximální vstupní
koncentrace/rychlosti nezpracovaných plynů
limitní hodnoty emisí, které je nutné splnit
požadavky na kvalitu pecního popela.
Odpady mohou být uloženy, smíšeny nebo namíchány (což je v některých zemích omezeno
legislativou), aby bylo zajištěno, že konečný odpad, dodávaný do spalovací komory, spadá do
odvozených jakostních požadavků.
Klíčové látky/vlastnosti, které budou obvykle pro zpracování vyžadovat umístění zvláštních
postupů, souvisejí s rozdíly v koncentraci a distribuci následujících položek v odpadu:
•
•
•
•
rtuti, alkalických a těžkých kovů
jódu a brómu
chlóru a síry
rozdílech ve výhřevnosti/obsahu vlhkosti
299
•
•
•
kritických organické nečistot, např. PCB
fyzikální konzistence odpadu, např. splaškových kalů
mísitelnosti různých typů odpadu
Výsledky CEN/TC 292 a CEN/TC 343 mohou být významné z hlediska provádění
vzorkování těchto látek v odpadu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení emisí do spalin díky:
•
•
•
•
hladkému průběhu procesu
účinnému spalováni
zlepšení obnovy energie
vyrovnanějším koncentracím nezpracovaných plynů, a tudíž zlepšenému provozu
zařízení na čištění spalin snížením prášivosti a nánosů v kotli.
Vlivy interakce médií
Příprava a uskladnění odpadů může vést k nechtěným emisím, které budou vyžadovat
zpracování
Provozní údaje
Žádné informace.
Použitelnost
Všechna zařízeni si musejí odvodit vlastni sady klíčových vstupních omezeni, zavést vhodná
přijímací omezení a případně předběžnou úpravu odpadu pro zajištění dodržování těchto
omezení.
Tento požadavek bude nutný především tam, kde se pracuje s vysoce různorodým složením
odpadu (např. obchodní spalovny nebezpečného odpadu) a v provozech s menší kapacitou
z důvodu nižší nárazové provozní kapacity.
[64, připomínky TWG, 2003] Hlavní výhody a uplatnění nachází tato metoda ve spalovnách
nebezpečného odpadu, ačkoli v některých zemích (např. v Rakousku) je zavedena ve všech
spalovnách.
Ekonomie
Žádné dodané informace.
Hnací síla realizace
Pomáhá zajišťovat vhodnost materiálu dodávaného do procesu, a tedy umožňuje regulaci
emisí a spotřeby v rámci požadovaných parametrů.
Příklady zařízení
Používáno hlavně ve spalovnách nebezpečného odpadu v Evropě.
Reference
[25, Kommunikemi, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
300
4.1.3.4 Ověřování, vzorkování a testování příchozího odpadu
Popis
Tato metoda zahrnuje využití vhodného režimu pro hodnocení příchozího odpadu. Prováděná
hodnocení jsou vybrána tak, aby zajišťovala:
•
•
•
vhodný rozsah přijímaného odpadu pro dané zařízení
zda je třeba speciální nakládání/uskladnění/čištění/odstranění odpadu pro přepravu na
jiné místo
zda odpady odpovídají popisu dodavatele (ze smluvních, provozních či zákonných
důvodů)
Použité metody se pohybují od jednoduchého vizuálního hodnocení až k úplné chemické
analýze. Rozsah zavedených procedur bude záviset na:
•
•
•
•
•
•
•
povaze a složení odpadu
heterogenitě odpadu
známých potížích s odpady (určitého druhu či z určitého zdroje)
specifických vlastnostech daného zařízeni (např. o určitých látkách je známo, že
způsobují provozní problémy)
tom, zda je odpad známého či neznámého původu
existenci či absenci jakostní specifikace odpadu
tom, zda byl odpad již zpracováván a na předchozích zkušenostech s ním.
Níže (v provozních údajích) jsou uvedeny příklady postupů.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Rozpoznání nevhodného odpadu, látky či vlastnosti v předstihu může snížit provozní
problémy, a tudíž předejít dalším únikům.
Vlivy interakce médií
Žádné důležité negativní vlivy interakce médií.
Provozní údaje
Druh odpadu
Příklad použitých metod
Poznámky
• vizuální kontrola v zásobníku
Průmyslové a komerční
• bodová kontrola jednotlivých dodavatelů
náklady mohou zvyšovat
Smíšený komunální
pomocí oddělené vykládky
riziko a vyžadují vetší
odpad
• vážení přijímaného odpadu
pozornost
• detekce radioaktivity
• vizuální kontrola
Přetříděný
komunální odpad a • pravidelné vzorkování a analýza
palivo z odpadu
klíčových vlastností/látek
• vizuální kontrola
V tomto sektoru jsou zvláště
důležité rozsáhlé a účinné
• kontrola korespondence informací
z průvodních papírů v porovnání s obdrženým postupy.
Nebezpečný odpad
Zařízení přijímající jeden
odpadem
tok
odpadu mohou zavést
• vzorkování/analýza všech zásobníků a
zjednodušené postupy.
náhodná kontrola bubnových nákladů
301
Druh odpadu
Čistírenské kaly
Klinický odpad
Vedlejší živočišné
produkty
Příklad použitých metod
Poznámky
• rozbalení a kontrola zabalených nákladů
• hodnocení spalovacích parametrů
• směšovací testy kapalných odpadů před
jejich uskladněním
• kontrola bodu vznícení odpadů
v zásobníku
• prověřování vstupního odpadu na
prvkové složení např. použitím EDXRF
• pravidelné vzorkování a analýza
klíčových vlastností a látek
Vhodnost metody je závislá
na druhu splaškového kalu,
• kontrola tvrdosti materiálu, např.
např. nezpracovaný kal,
kameny/kovy/dřevo/plasty před čerpáním,
vyhnilý kal, zoxidovaný kal
odvodňováním a sušením
• kontrola provozu, aby byl přizpůsoben atd.
rozdílným kalům
• kontrola korespondence informací
Vzorkování se nedoporučuje
z průvodních papírů v porovnání s obdrženým z důvodu rizika infekce.
odpadem
Kontrola je vyžadována na
dodavateli odpadu
• prověřování radioaktivity
• kontrola korespondence informací
Vzorkování se u vysoce
z průvodních papírů v porovnání s obdrženým
rizikových materiálů
odpadem
nedoporučuje
• vzorkování/testování málo rizikového
z bezpečnostních důvodů.
materiálu na obsah tuku a vlhkosti
Tab. 4.3: Některé kontrolní a vzorkovací metody používané na různé druhy odpadu. [1,
UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 41, EURITS, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Nejrozsáhlejší vzorkovací a analytické postupy jsou vhodné, pokud jsou složení a toky
odpadu velmi proměnlivé (např. obchodní spalovny nebezpečného odpadu), nebo tam, kde
jsou známy nějaké problémy, např. s určitým druhem či tokem odpadu.
Ekonomika
Při používání těchto metod náklady prudce rostou s rozsahem a komplexitou použitých
postupů.
Náklady na vzorkování, analýzu, uskladnění a požadovaný čas na další zpracování mohou
představovat důležitý podíl provozních nákladů, zájmena ve spalovnách nebezpečného
odpadu, kde je potřeba zavést rozsáhlé vzorkovací a analytické režimy.
Hnací síla realizace
Lepší kontrola procesu umožňuje lepší ochranu provozu.
Příklady zařízení
Velmi používané po celé Evropě.
Reference
[40, EURITS, 2003] a pojednání v tomto oddíle. [64 připomínky TWG, 2003]
302
4.1.3.5 Detektory radioaktivních materiálů
Popis
Ačkoli radioaktivní materiály nejsou v IPPC vysloveně regulovány, mohlo by zahrnutí
radioaktivních zdrojů nebo látek do odpadu vést k provozním a bezpečnostním problémům. V
přirozeném prostředí se vyskytují velmi nízké stupně radioaktivity na “pozadí”, a tudíž je
radioaktivita obsažena i v odpadu, avšak tato množství nemusejí být speciálně detekována a
regulována. Některé odpady však obsahují zvýšené riziko radioaktivity, a to zejména u
materiálů, které jsou radioaktivitě vystaveny. Některé nemocniční a průmyslové odpady
mohou tudíž běžně či příležitostně obsahovat určité radioaktivní toky nebo mohou být
kontaminované, ačkoli zahrnutí těchto toků do komunálního odpadu a problematická kontrola
směsného odpadu mohou vést k radioaktivitě i u dalších odpadů.
Radioaktivní materiály mohou být detekovány pomocí speciálních detektorů, umístěných
například u vstupu do zařízení. Také mohou být prováděny testy nákladů odpadu s vyšším
rizikem kontaminace. Tyto testy jsou speciálně prováděny, pokud je přijímán náklad na bázi
maximální hladiny kontaminace. Tyto maximální stupně jsou odvozené ze znalosti životnosti
zpracovávaných izotopů a konkrétního procesu, který je obdržuje, a ze zvážení limitních
hodnot kontaminace, povolených k vypouštění do půdy, ovzduší a vody.
Jedním z používaných typů detektorů jsou plastické scintilační detektory, používané na fotony
z gama radionuklidů a v menším rozsahu i z beta radionuklidů. Radionuklidy jsou běžně
naměřeny v klinickém a laboratorním odpadu a v odpadu, kde je technicky zvýšený poddíl
výskytu přírodního radioaktivního materiálu. Důležité jsou také kontroly na místech, kde
hrozí smíšení radioaktivního opadu a běžného odpadu (někdy je to prováděno pro zabránění
vysokým nákladům spojených se zpracováním radioaktivního odpadu).
Dosažené zisky pro životní prostředí
Prevence kontaminace provozu a prevence vypouštění radioaktivních látek. Kontaminace
zařízení může vést ke zdlouhavému a nákladnému odstavení provozu z důvodu provedení
dekontaminace.
Vlivy interakce médií
Hlavním problémem je management odpadu, který je rozpoznán jako radioaktivní, ale není u
něj povolený transport a ani další zpracování. Aby se předešlo takovýmto situacím, je
výhodné navrhnout plány a postupy na zpracování jakéhokoliv radioaktivního materiálu.
Provozní údaje
Dobré zkušenosti byly zaznamenány v provozech s kontrolními bránami pro detekci
radioaktivního materiálu, poté, co tyto brány rozpoznaly, že obdržený KTO příležitostně
obsahoval radioaktinii materiál. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Použitelné ve spalovnách, kde je přijímán heterogenní odpad od mnoha dodavatelů. Méně
použitelné, pokud jsou toky a variabilita dobře známé a regulované, nebo pokud je příjem
radioaktivního materiálu ohodnocen jako nízký.
Ekonomika
Investiční náklady na instalaci detektoru jsou přibližně 25 000 - 50 000 EUR.
303
Hnací síla realizace
Snížení tolerovaných hodnot nízkých stupňů radioaktivity podporuje využití této metody.
Tyto limitní hodnoty se mohou v různých spalovnách lišit podle legislativních požadavků.
V některých členských státech, např. ve Francii, podporuje směrnice o spalovnách tuhého
komunálního odpadu instalaci detektoru radioaktivního materiálu (s několika málo
výjimkami).
Příklady zařízení
Používáno u nebezpečných odpadů a v některých zařízeních komunálního odpadu.
Reference
[40, EURITS, 2003] a pojednání v tomto oddíle. [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.4 Uskladnění odpadu
Základní principy uskladnění odpadu jsou načrtnuty v BREF o uskladnění, jsou použitelné
pro uskladnění odpadu a mělo by na ně být odkazováno jako na obecný průvodce k metodě.
Jelikož však odpady často mají špatně definované či neznámé složení, je pro omezení těchto
neznámých rizik často nutné zavést další metody zlepšující bezpečnost uskladnění. Tato část
BREF se tudíž soustředí na specifické metody, které se přímo týkají odpadu, spíše než na
obecnější aspekty uskladnění odpadu.
4.1.4.1 Nepropustné povrchy, kontrolované odvodňováni a klimatická odolnost
Popis
Ukládaní odpadu v prostorách, které mají nepropustné a odolné povrchy a kontrolovatelné
odvodňováni, zabraňuje uvolňováni látek, buďto přímo z odpadu nebo vyluhování z odpadu.
Zavedené metody se liší podle druhu odpadu, složení odpadu a náchylnosti či rizik spojených
s uvolňováním látek z odpadu. Následující metody jsou vhodné k uskladnění odpadu:
Druh odpadu
•
•
Obecné problémy, •
použitelné na
všechny odpady
•
•
•
Metoda ukládání
zapáchající materiály jsou uskladněny uvnitř,
s kontrolovanou vzduchotechnikou a používají vypouštěný
vzduch jako spalovací vzduch (viz.4.1.4.4)
vyhrazené prostory nakládání/vykládání s kontrolovaným
odvodňováním
jasně označené oblasti (např. barevné značky) odvodňování
z potencionálně kontaminovaných oblastí
(sklad/nakládka/transport)
uskladnění časově omezené podle druhu odpadu a rizika
adekvátní kapacita skladů
pro dočasné uložení některých odpadů je možné použití
balíků či ochranných kontejnerů, v závislosti na odpadu a
rizikových faktorech daného umístění
304
Druh odpadu
•
Pevný komunální •
odpad a průmyslový
odpad
•
neklasifikovaný jako •
nebezpečný
•
•
Pevný přetříděný
KTO a palivo z •
odpadu
•
•
Objemné kapalné •
odpady a kaly •
•
Sudové kapalné •
odpady a kaly •
•
•
Nebezpečný odpad
•
•
•
•
Klinický/biologicky •
nebezpečný odpad •
•
•
Metoda ukládání
požární opatření, např. ohnivzdorné stěny mezi zásobníkem
a spalovací halou.
nepropustné podlahy zásobníků nebo nepropustné úrovně
skladovacích prostor
kryté budovy obehnané zdí
některé objemné složky s nízkým potenciálem znečišťování
mohou být uložené bez speciálních opatření
uzavřené násypníky
nepropustné podlahy zásobníků nebo úrovní skladovacích
prostor
kryté budovy obehnané zdí
zabalené či v kontejnerech mohou být vhodné
k venkovnímu uskladnění bez speciálních opatření, avšak
závisí to na povaze odpadu
objemné hrazené tanky odolné proti útoku
obruby a ventily uvnitř oddělených oblastí
potrubí vedoucí z tanku do spalovny těkavé látky
vybavení kontrolující exploze v potrubí, atd.
skladování v uzavřených oblastech
hrazené a odolné povrchy
oddělené sklady podle zhodnocených rizik
zvláštní pozornost vyžaduje délka úložného času
automatické manipulační a nakládací zařízení
čistící příslušenství na povrchy a kontejnery
oddělené skladování
chlazené či mrazící sklady pro biologicky nebezpečné
odpady
zvláštní pozornost věnovaná omezení časů skladování
automatické manipulační a nakládací zařízení
desinfekční vybavení kontejnerů
mrazící sklady, pokud uskladnění překročí určitý časový
limit, např. 48 hodin
Tab. 4.4: Příklady použitelných metod ukládání pro různé druhy odpadů
[64, připomínky TWG, 2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Správné ukládání odpadu má mnoho výhod:
•
•
•
•
•
omezeni rizika úniku skrze bezpečné skladování
prevence průsaku dešťové vody do uloženého odpadu (a tudíž omezení výhřevnosti a
problémů se spalováním)
prevence rozptylu větrem
omezeni produkce filtrátu z výluhu odpadu (a tudíž omezení dodatečných požadavků
na zpracování)
omezení shlukování nečistot
305
•
•
•
•
omezeni zhoršování kvality kontejnerů (koroze a sluneční záření)
omezení teplotní expanze a kontrakce uzavřených kontejnerů
omezení uvolňování zápachu a možnost jeho řízení
umožňuje zpracování prchavých úniků
Vlivy interakce médií
Požadovány další budovy a infrastruktura.
Provozní údaje
Nejsou poskytnuty žádné specifické informace.
Použitelnost
Obecné principy hodnocení typů obdrženého odpadu a poskytnutí vhodného a bezpečného
úložiště jsou využitelná pro všechna zařízení (např. omezení rizika rozšíření kontaminace a
omezení rizik úniků při ukládání a manipulačních).
Stupeň a přesnost použitých metod závisí na obdrženém odpadu a tyto metody jsou
naznačeny výše. Kapalné a nebezpečné odpady vyžadují obecně nejvíce pozornosti.
Ekonomika
Nejsou poskytnuty žádné specifické údaje.
Hnací síla realizace
Použití bezpečného ukládání odpadu je jednou ze zásadních metod účinného zpracování
odpadu a prevence úniků.
Příklady zařízení
Používáno po celé Evropě. Příklady pozorovány v Belgii, Německu, Dánsku, Francii a
Finsku.
Reference
Diskuse během exkurzí v zařízeních. [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.4.2 Řízení doby uložení
Omezení doby uložení může být užitečné z důvodu:
•
•
•
předcházení zhoršování kvality kontejnerů (zvětrávání, stárnutí, koroze)
předcházení rozpadu organického odpadu (což jinak může vést k uvolňování zápachu,
provozním a manipulačním problémům, či rizikům vzniku požáru nebo výbuchu)
omezení rizika uvolnění štítků.
Doby uložení mohou být omezeny:
•
•
přecházením příliš velkým objemům uloženého odpadu
regulací a řízením dodávek (kdykoliv je to možné) skrze komunikaci s dodavateli
odpadu atd.
306
KTO je uložen v uzavřených budovách po dobu 4 - 10 dní, ačkoli tato doba je velmi silně
ovlivněna vzorem sběru/dodávek. Protože je žádoucí, aby zařízení pracovalo kontinuálně,
jsou maximální úložná kapacita, a tudíž i maximální doby uložení, určovány z maximální
doby, kdy s největší pravděpodobností nebude dodán do zařízení žádný odpad. Především
prázdninové termíny mohou vyústit v řadu dní, kdy není dodáván žádný odpad.
[64, připomínky TWG, 2003]
Omezený čas zrání odpadu v zásobníku může mít pozitivní účinky na homogenitu odpadu.
Přivádět nový odpad okamžitě poté, co byl dodán, může vést k procesním fluktuacím. [74,
připomínky TWG, 2004]
Pokud je dodáván odpad různých typů a z různých zdrojů a je přidáván do spalovací pece tak,
aby splňoval určité složení (např. v zařízeních nebezpečného odpadu), mohou být prospěšné
delší časy uložení pro určité látky v konkrétních případech i několik měsíců. To umožňuje,
aby byl těžko zpracovatelný odpad dodáván do systému pomalu, pokud je zároveň dostupný
dostatek kompatibilního materiálu. Takováto praxe přípustná, pokud jsou látky uskladněny
takovým způsobem, který zajišťuje ošetření rizika zhoršení kvality látek a kontejnerů.
4.1.4.3 Paketování či jiná ochranná balení pevného odpadu
Popis
Pokud je nejvyšší rychlost přijímání odpadu větší než kapacita zařízení, je odpad zabalen do
plastových obalů a uložen. Stejně tak může být uložen odpad, který je dodán během údržby či
v časech, kdy je zařízení mimo provoz. Díky této metodě je dlouhodobější uskladnění snazší a
tato metoda dále rozšiřuje kapacitu skladů daného zařízení.
Uložený odpad může být znovu zaveden do hlavního toku odpadu zařízení, když se sníží
rychlost přijmu odpadu, když je vyšší poptávka po teple, nebo když stoupnou ceny energie
(elektřina či teplo).
Stroje a materiály, které se používají pro paketování, jsou podobné těm, které jsou používány
v některých oblastech balení zvířecího krmiva. Odpad je stlačen a zabalen plastovou folií do
velkých válců, které mají obvykle kolem 1 m výšky a 1 m v průměru. Kyslík uvnitř je rychle
pohlcen a žádný další není dostupný, protože atmosférický vzduch se dovnitř nedostane,
dokonce i když je folie potrhaná, a to z důvodu dobrého napěchování balíku.
Hlavní výhodou paketování, a tudíž dlouhodobějšího skladování odpadu, je možnost umístění
odpadu dodávaného rozdílnými rychlostmi a stabilní rychlost provozu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Třemi hlavními výhodami jsou:
•
•
•
Minimalizace množství odpadu, který je posílán během zastavení provozu či linky
jinam, odpad může být zabalen a spálen později, když už je zařízení/linka opět
v provozu
Optimalizace návrhu zařízení. Zařízení může fungovat po celý rok se stabilními
podmínkami nakládky.
Vylepšené zhodnocení obnovené energie – uložený odpad může být spálen, když je
vyšší poptávka po dodání energie či cena za dodání energie.
307
Vlivy interakce médií
Je potřeba zavést vhodná opatření, aby se předcházelo následujícím rizikům, spojených
s uskladněním:
•
•
•
•
•
Zápach
Škůdci
Nepořádek
Nebezpečí požáru
Louhování, které vzniká při průniku deště do zabaleného odpadu.
Provozní údaje
Umístění v centru města či v místech, která jsou přilehlá k citlivým receptorům, mohou
znamenat, že se některé aspekty uskladnění (např. zápach) mohou stát problematickými nebo
drahými na to, aby byly ošetřeny odpovídajícím způsobem.
Tato metoda bude s menší pravděpodobností upotřebena tam, kde existuje více spalovacích
linek. Toto uspořádání samo o sobě poskytuje dostatečnou úroveň provozní flexibility, tak
aby naplánovaná údržba nenarušila dostupnou kapacitu spalovny.
Použitelnost
Použitelné, pokud dochází k ukládání odpadu a pokud mohou být zajištěna zvláštní opatření,
tykající se vlivů interakcí médií (viz. výše). Použitelné na odpad neklasifikovaný jako
nebezpečný, pevné průmyslové odpady a také na předběžně tříděný či smíšený KTO, ačkoli
tento postup není příliš rozšířený.
Není vhodné pro vysoce nebezpečné odpady, kde rizika dlouhodobého uskladnění (přímá či
nepřímá) převažují nad možnými výhodami.
Ekonomika
Možný je vyšší příjem z většího prodeje energie během doby zvýšené poptávky/ceny.
Cílem této metody je zajistit, že během určité doby, např. jednoho roku, dojde k omezení
nákladů z důvodu nárůstu příjmů, které jsou zajištěny spalováním odpadu v době, ve které by
jinak možná nebyly dodávky, nebo zajištění spalování odpadu za vyšší poptávky po
dodávkách energie(a tudíž i za vyšší ceny). Tato metoda má tedy nejpravděpodobnější
ekonomický užitek tam kde je a) prodáváno teplo b) kolísavý trh s energií.
Hnací síla realizace
Proměnlivá cena energie vytváří situaci, kdy může být žádoucí spuštění další kapacity
spalovny, aby byly pokryta tato poptávka – uložený odpad může být použit během této doby.
Místa se sezónním osídlením (např. prázdninové oblasti) mohou produkovat velmi rozdílná
množství spalitelného odpadu v závislosti na období. Ukládání odpadu umožňuje dostatečnou
flexibilitu, takže odpad může být využit, když je volná spalovací kapacita či pokud je
dodatečná poptávka po energii.
Příklady zařízení
Metoda je používaná v různých evropských spalovnách komunálního odpadu, např. ve
Švédsku a Francii.
308
Reference
[28,FEAD,2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.4.4 Extrakce spalovacího vzduchu ze skladovacích míst z důvodu regulace zápachu,
prachu a nežádoucích úniků
Popis
Dodávky vzduchu (primární či sekundární) spalovny mohou být brány ze skladovacích
prostor odpadu (nebo chemikálií). Kvalitním uzavřením a omezením velikosti vstupů
skladovacího prostoru se může dosáhnout toho, že celý skladovací prostor bude pod mírným
negativním tlakem.
Omezení rizika úniků zápachu a zajištění likvidace nežádoucích úniků přímo ve spalovně.
Je také možné ventilovat plyny ze skladů nezpracovaného materiálu přímo do spalovací
komory či do zařízení na čistění spalin, závisí to však na povaze ventilovaného plynu.
Hlavní používané metody jsou:
Metoda
Pevný odpad v uzavřených budovách, ze
kterých je odebírán spalovací vzduch
Cisterna se sacím ventilem k dodávkám
spalovacího vzduchu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Použití
Komunální odpad
Neskladný pevný odpad a kašovitý
nebezpečný odpad
Palivo z odpadu
Splaškové kaly
Klinický odpad
Další zapáchající odpad
Zapáchající a těkavé nebezpečné
odpady, např. odpadní rozpouštědla
Zapáchající kaly, např. splaškové
kaly
Další zapáchající či těkavý odpad
Tab. 4.5: Hlavní metody omezující nežádoucí úniky zápachu a emise skleníkových plynů
[2, infomil, 2002] p 150, [1, UBA, 2001] p 36, [40, EURITS, 2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Obecně snížení nežádoucích úniků, zápachu, emisí skleníkových plynů a hygienických rizik.
Vlivy interakce médií
Alternativní opatření pro nakládání a zpracování vzduchu (např. pro zápach, TOL či jiné látky
dle druhu odpadu) mohou být požadována v době zastavení provozu spalovny. Dokonce i pro
spalovny s více linkami, kde je obvyklé, že alespoň jedna linka stále běží, je nutné zajistit
alternativní způsoby řešení a zpracování vzduchu, protože se může stát, že všechny linky
budou muset zastavit provoz (např. v případě havárie, údržby jedné linky a současnému
selhání jiné linky, skončení údržby, když byl odpad již dodán).[74, připomínky TWG, 2004]
309
Provozní údaje
Typické požadavky na přísun vzduchu do spalovacího procesu jsou 3 000 - 10 000 m3/tunu
zpracovaného odpadu, což závisí hlavně na výhřevnosti.
Pokud jsou přívody vzduchu (např. dveře, atd.) do skladovacích prostorů menší (ve smyslu
příčného řezu plochy), potom je vstupní rychlost vzduchu skrze tuto plochu vyšší a
důsledkem bude i nižší riziko nežádoucích úniků těmito cestami.
Při dodávkách ze skladů nebezpečného odpadu (především hořlavé/těkavé materiály) je nutná
opatrnost, aby se zabránilo riziku výbuchu.
V případě požáru v zásobníku se musí vzdušné kanály automaticky uzavřít, aby se předešlo
přeskoku požáru ze zásobníku na budovu spalovny.
Použitelnost
Pro všechny spalovny, kde je riziko zápachu nebo úniku jiných látek ze skladovacích prostor.
Zařízení, která ukládají těkavé rozpouštědla, mohou touto metodou výrazně snížit svoje emise
TOL.
V některých zařízeních je tato metoda používána pouze z důvodů regulace zápachu.
V místech, která jsou citlivá na zápach, je potřeba použití této metody vyšší.
Ekonomika
U vylepšování stávajících zařízení další náklady na potrubí.
Zajištění záložního systému, v případě, že je spalovna mimo provoz, má za následek zvýšení
nákladů na tento systém.
Hnací síla realizace
Regulace nežádoucích úniků včetně zápachu.
Blízkost míst citlivých na zápach zvyšuje potřebu této metody, včetně potřeby na zavedení
alternativních opatření v případě nedostupnosti spalovacího procesu.
Příklady zařízení
Široce používáno ve spalovnách odpadu po celé Evropě.
V Německu má s tímto opatřením dlouhou zkušenost až 60 spaloven nebezpečného odpadu.
Reference
[2, infomil, 2002] str. 150, [1, UBA, 2001] str. 36, [40, EURITS, 2003] [64, připomínky
TWG, 2003]
4.1.4.5 Oddělování typů odpadu z důvodu bezpečného zpracování
Popis
Postupy přijímání a uskladňování odpadu závisejí na chemických a fyzikálních vlastnostech
odpadu. Vhodné zhodnocení odpadu je zásadním prvkem výběru skladování odpadu a
vstupních operací.
310
Tato metoda je silně spojená s kontrolou, vzorkováním a hodnocením vstupního odpadu, jak
bylo popsáno v oddíle 4.1.3.4.
Použité metody dělení se liší podle typů odpadů dodávaných do zařízení, schopnosti zařízení
tyto odpady zpracovávat, a podle dostupnosti alternativních metod zpracování nebo úpravy
před spalováním. V některých případech, především pro některé reaktivní směsi
nebezpečných odpadů je z důvodu bezpečného balení, přepravy, vykládání, skladování a
nakládání oddělování vyžadováno, pokud jsou materiály baleny v místě své produkce.
V těchto případech je oddělení těchto materiálů pouze udržováním jejich separace, aby se
předešlo tvorbě nebezpečných směsí. [64, připomínky TWG, 2003].
Typ opadu
Dělící metoda
•
Oddělení není obvykle používáno
pokud odpad, obdržený z různých
toků, může být smíšen v zásobníku
•
Objemné složky, vyžadující
předběžné zpracování, mohou být
odděleny
Směs komunálních odpadů
•
Oddělené nouzové prostory pro
nevhodný odpad
•
Pro fluidní lože může být zapotřebí
odstranění kovů k usnadnění
šrédrování a zabránění ucpání
•
Oddělování není obvykle používáno
Předběžně zpracovaný komunální odpad
•
Oddělené nouzové prostory pro
a palivo z odpadu
nevhodný odpad
•
Pro separaci chemicky
nekompatibilních materiálů jsou
zapotřebí rozsáhlé postupy
(příklady jsou následující)
•
Voda od fosfidů
•
Voda od isokyanatanů
Nebezpečný odpad
•
Voda od alkalických kovů
•
Kyanidy od kyselin
•
Hořlavé materiály od oxidačních
činidel
•
Udržet separaci předem oddělených
zabalených dodaných odpadů
•
Odpady obecně dobře smíšeny před
dodáním do zařízení
Splaškové kaly
•
Některé průmyslové toky mohou
být dodávány odděleně a vyžadují
dělení z důvodu míšení
•
Obsah vlhkosti a výhřevnost se
mohou v závislosti na zdroji velmi
lišit
Klinický odpad
•
Oddělení rozdílných kontejnerů
umožní vhodné uskladnění a
311
kontrolované dodávky do procesu
Tab. 4.6. Některé metody oddělování, použité pro různé typy odpadů
[2, infomil, 2002] p 150, [1, UBA, 2001] p 36, [40, EURITS, 2003] [64, připomínky TWG
2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Oddělování nekompatibilních odpadů snižuje riziko emisí pomocí:
•
•
Snížení rizik nehod (které by mohly vést k únikům mající dopad na životní prostředí,
zdraví a bezpečnost.
Umožnění vyrovnaného dodávání látek do procesu, čímž je zabráněno přetížení a
selhání systému, a tudíž zastavení provozu.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané.
Provozní údaje
Ve Francii požaduje legislativa ukládání čistých kontejnerů do oddělených prostor od
znečištěných.
Použitelnost
Není použitelné tam, kde je již odpad sebrán a dodán, takže další dělení už není zapotřebí.
Ekonomika
Nejsou dodány žádné informace.
Hnací síla realizace
Regulace nebezpečí, které by mohlo nastat z důvodu smíšení nekompatibilních materiálů, a
ochrana zařízení zajištěním, že odpad dodávaný do spalovacího procesu je v rozsahu, pro něž
bylo dané zařízení navrženo.
Příklady zařízení
Nejsou dodány žádné informace.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.4.6 Jednotlivé značení obsahu nákladů opadu
Správné značení odpadů (v souladu s Evropským katalogem odpadů), dodávaných
v kontejnerech, napomáhá jejich následné identifikaci a možnosti zjištění původu.
Identifikace odpadů a jejich zdrojů má následující výhody:
•
•
•
Znalost obsahu odpadu je zapotřebí pro výběr postupů zacházení/zpracování
Zvyšuje provozovateli možnosti vystopování problematických zdrojů a poté mu
umožňuje tyto zdroje eliminovat či kontrolovat
Možnost vyhovět omezením týkajícím se typům a množství
dodávaného/zpracovávaného odpadu [64, připomínky TWG, 2003]
312
Systémy čárových kódů a skenování čtečkami mohou být použity pro zabalený a kapalný
odpad. Náklady na takovýto systém jsou ve srovnání s jeho výhodami nízké.
Obecně jsou dodávky odpadu spojeny s vhodným popisem odpadu; příslušné stanovení tohoto
popisu a samotný odpad tvoří základní část kontroly kvality odpadu. Existence těchto popisů
je předepsána evropskou či jinou legislativou.
Seznam nejdůležitějších parametrů značení zahrnuje:
•
•
•
•
•
•
Jméno a adresu dodavatele
Původ odpadu
Objem
Obsah vody a popelu
Výhřevnost
Koncentraci chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů.
Příklad vhodného popisu odpadu byl vyvinut v CEN/TC 343 na “Pevná využitá paliva”.
Použitelnost
Hlavní využití v zařízeních na zpracování nebezpečného a klinického odpadu nebo v dalších
situacích, kde je odpad skladován v kontejnerech a má různé/odlišné složení.
Příklady zařízení
Značení je velmi využíváno, zejména ve spalovnách nebezpečného odpadu.
Reference
Diskuse během exkurzí v zařízeních [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.4.7 Použití systémů požární detekce a kontroly
Popis
Systémy automatické požární detekce jsou používány ve skladovacích prostorách odpadu,
stejně jako pro tkaninové filtry a filtry z koksového lože, elektrické a kontrolní místnosti a
další rizikové oblasti.
Systémy automatické požární kontroly jsou využívány v některých případech, nejčastěji
pokud jsou skladované hořlavé kapalné látky, ačkoli v některých případech je kontrolní
systém nainstalován i v jiných rizikových oblastech.
Pěnové kontrolní systémy a kontrolní systémy založené na oxidu uhličitém poskytují za
určitých okolností výhody, např. při skladování hořlavých kapalin. Pěnové trysky jsou běžné
využívané ve spalovacích zařízeních na KTO, a to v zásobníku skladu odpadu. Vodní systémy
s monitory, vodní děla s možností použití vody či pěny a práškové systémy jsou také
používány. Na stálých koksových filtrech, tkaninových filtrech, skladištích ropy, nebo
v zařízeních nebezpečného odpadu při předběžné úpravě a nakládání do pece může být
používána dusíková clona. [74, připomínky TWG, 2004]
313
Mohou být prováděna kontinuální automatická měření teploty na povrchu odpadu uloženém
v zásobníku.
Existují další bezpečnostní zařízení, jako jsou:
•
•
•
Trysky nad podávacím zásobníkem odpadu,
Ohnivzdorné zdi oddělující transformátory a zařízení pod transformátory
Plynová detekce nad jednotkou rozvodu plyn.
Když je používán čpavek, vyžaduje jeho uložení specifická bezpečností opatření: detekci NH3
a zařízení na rozprašování vody k absorpci případných úniků. [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Omezení rizik náhodných nežádoucích úniků z důvodu požáru a výbuchu.
Vlivy interakce médií
Spotřeba dusíku na clonu.
Je nutné zabránění nekontrolovatelnému úniku vody nebo chemikálií na hašení ohně.
Provozní údaje
Použití dusíkové clony vyžaduje účinné provozní postupy a omezené, aby se předešlo
vystavení pracovníků škodlivým vlivům. Zadušení se může objevit vně uzavřených oblastí,
stejně jako uvnitř.
Doplňující vizuální kontrola provozovateli může být účinným opatřením požární detekce. [74,
připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
Výběr vhodných požárních opatření, detekčních a kontrolních systémů je použitelný ve všech
zařízeních.
Ekonomika
Náklady na instalaci a údržbu. Náklady na dusík, pokud je používán.
Podstatným nákladům může zabránit prevence před poškozením požárem. Zařízení
s požárními bezpečnostními opatřeními mohou snížit pojistné poplatky.
Hnací síla realizace
Bezpečnost je důležitým faktorem.
Podle dnešních evropských směrnic by vybavení umístěné v explozivní atmosféře nemělo být
výbušné (elektricky + mechanicky) [74, připomínky TWG, 2004]
Příklady zařízení
Mnoho zařízení v Evropě. [74, připomínky TWG, 2004]
Reference
[40, EURITS, 2003], [64, připomínky TWG, 2003]
314
4.1.5 Předběžná úprava vstupního odpadu
4.1.5.1 Předběžná úprava a míšení odpadu
Popis
Metody používané při předběžné úpravě odpadu mají široký rozsah a mohou zahrnovat:
•
•
•
•
•
Míšení nebezpečného kapalného odpadu, aby byly splněny vstupní požadavky zařízení
Řezání, drcení, a stříhání baleného odpadu a objemných spalitelných odpadů
Míšení odpadů v zásobníku pomocí drapáku či jiných zařízení (např. sprelling zařízení
na splaškové kaly)
Od různých stupňů nařezání KTO
Produkce paliva z odpadu – obvykle produkováno z odděleného zdroje odpadu a/nebo
dalšího odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný. [74, připomínky TWG, 2004]
Míšení odpadu může napomoci zlepšení podávání odpadu a reakce při spalování.
Míšení nebezpečného odpadu může zahrnovat rizika. Míšení různých typů odpadu může být
prováděno podle předpisu [74, připomínky TWG, 2004]
Tuhým heterogenním odpadům (např. komunálním odpadům a baleným nebezpečným
odpadům) může prospět stupeň míšení v zásobníku, který předchází podávacímu
mechanismu.
V zásobnících zahrnuje směšování míšení odpadu pomocí jeřábů. Pracovníci na jeřábu mohou
rozeznat potenciálně problematické náklady (např. zabalený odpad, rozdělené položky, které
nemohou být smíšeny a nebo by zapříčinily problémy při nakládání/podávání) a zajistit
odstranění, rozřezání nebo přímo smíšení (pokud je vhodné) s dalším odpadem těchto
nákladů. Tato metoda je běžně používána v komunálních zařízeních a dalších spalovnách, kde
jsou dodávány dávkové nakládky odpadu na uskladnění ve společném zásobníku před
spálením. Jeřáb musí mít kapacitu umožňující dostatečné nakládání a míšení při vhodné
rychlosti. Obvykle jsou přítomny dva jeřáby, kdy každý z nich je schopný pokrýt míšení a
podávání pro všechny spalovací linky.
Pokud je spalován zvláštní odpad spolu s KTO, může vyžadovat speciální předběžnou úpravu.
Klinický odpad může být dodáván ve speciálním balení. Splaškové kaly, pokud jich není
malý objem, mohou na začátku vyžadovat částečné nebo úplně vysušení a obvykle speciální
podávací systém, např. do násypníku, do skluzného žlabu, přímo do pece skrze boční stěny
nebo nad podavačem. [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Homogenizací odpadu se zlepšuje jeho spalitelnost, a tudíž omezují a stabilizují emise ze
spalovací pece a homogenizace dále vede ke stabilnějšímu produkci páry/horké vody
v kotlích. Ačkoli větší homogenita odpadu obecně zlepšuje plynulost provozu, stupeň
vhodného zacházení pro daný typ odpadu závisí na povaze odpadu a na navržení daného
zařízení (tj. Povede určitý stupeň heterogenity v odpadu ke konkrétním problémům v zařízení
a poskytnou další metody předběžné úpravy dostatečné výhody, které převáží vlivy interakce
médií a náklady?).
315
Vyrovnanější složení nezpracovaných plynů umožňuje lepší optimalizaci zpracování spalin.
Vlivy interakce médií
Spotřeba energie a emise z provozního zařízení na předběžnou úpravu mají široký rozsah,
který závisí na povaze odpadu, používané metodě a požadované kvalitě podávaného odpadu.
Například výroba lisovaného paliva z netříděného KTO vyžaduje vysoké energetické nároky
(a tudíž další náklady na předběžnou úpravu), zatímco jednodušší šrédrování a míšení
vybraných toků odpadu může znamenat relativné malou zátěž.
Provozní údaje
Bezpečnost při míšení odpadu a drtících činnostech musí být při navrhování systémů a
postupů zohledněna. Především je to případ hořlavých, toxických, zapáchajících a infekčních
balených odpadů v bubnech. Dusíková clona a vzduchové uzávěry na vybavení předběžné
úpravy efektivně snižují rizika.
Oheň a exploze jsou důležitými riziky při mechanickém třídění a míšení. Míšení KTO
v zásobníku však není za normálních okolností rizikové. [74, připomínky TWG, 2004]
Stroje požadované na třídění a řezaní heterogenního odpadu jsou dimenzovány na velké
zatížení. Aby se předešlo selháním a ztrátě dostupnosti, je zapotřebí efektivní správa a údržba.
Pro tepelné procesy pracující s KTO, který vyžaduje více než míšení, musí být pozorně
zkontrolována předběžná úprava (řezání, stříhání, drcení apod.), protože ta je často slabým
místem. Zvláštní kontroly by měly být při výstupu z řezačky, a to z důvodu rizika požáru
šrédrovaného odpadu. [74, připomínky TWG, 2004]
Míšení odpadu s cílem vyhovět stávajícím emisním normám je v některých případech
zakázáno (např. Rakousko).
Použitelnost
Tuto metodu je možné v principu použít pro všechna zařízení, která dostávají pevné
heterogenní odpady (např. netříděný komunální odpad a balené nebezpečné odpady).
Podstatná a odpovídající předběžná úprava tuhého komunálního odpadu je předpokladem pro
některé tepelné postupy. Šrédrování není ve spalovnách pevného komunálního odpadu příliš
používáno, s výjimkou specifických spalovacích návrhů, jako je fluidní lože; někdy může být
nutné dvojité šrédrování (v řadě) (např. v zařízeních na pyrolýzu v Arrasu ve Francii).
Pro roštové spalovny KTO je míšení KTO v zásobníku pomocí jeřábu a drapáku považováno
za základní a hojně používané. Objemné objekty však mohou vyžadovat odstranění nebo,
pokud mají být spáleny, tak rozřezání. Komerční odpady a průmyslové odpady
neklasifikované jako nebezpečné mohou vyžadovat zmenšení velikosti, aby byl odpad
dostatečně homogenizovaný. [74, připomínky TWG, 2004]
Podstatné výhody předběžné úpravy jsou nejlépe použitelné v nových zařízeních, kde může
být celý spalovací proces navržen pro protříděný odpad.
Výhody jednoduché předběžné úpravy jsou patrné i u stávajících zařízení, která byla speciálně
navržena, tak aby umožňovala velkou flexibilitu výchozích látek a která už dosahují nízkých
emisí a celkově dobrých výkonnostních stupňů. Efektivní zavedení metod předběžné úpravy,
které vyžadují rozsáhlé změny ve sběru odpadu a v řetězci předběžné úpravy přecházející
316
spalovacímu procesu, budou pravděpodobně zahrnovat podstatné investice do infrastruktury a
logistiky. Taková rozhodnutí budou pravděpodobně mimo rozsah jednoho zařízení a budou
vyžadovat zvážení celého řetězce managementu odpadu v oblasti, ze které je odpad dodáván.
Ekonomika
Náklady se velmi liší v závislosti na povaze odpadu, použitých metodách a požadované
kvalitě dodávaného odpadu.
Viz. také komentáře v použitelnosti výše.
Hnací síla realizace
Lepší homogenita spalovaného odpadu umožňuje lepší stabilitu procesu, podmínky spalování
a optimalizaci provozu. Emise mohou být sníženy či lépe regulovány.
Spojení s místní politikou zpracování odpadu je důležité pro stanovení rozsahu opatření
předběžné úpravy.
Příklady zařízení
Všechny spalovny tuhého komunálního odpadu v Evropě mísí KTO v zásobníku. Mnoho
zařízení je vybaveno nůžkami, řezačkami nebo drtiči na objemné objekty, např. v Toulon.
Sušení splaškových kalů před jejich smíšením s komunálním odpadem, je prováděno v řadě
zařízení v Evropě, např. v Nice - Ariane a Bourg St. Maurice. Pokud se splaškové kaly nesuší,
jsou podávány násypným žlabem spolu s KTO, např. v Thiverval, Thumaide, případně jsou
do spalovací pece podávány odděleně, např. v Monaku, Bordeaux, Begles, Bordeaux Cenon.
[74, připomínky TWG, 2004]
Reference
[40, EURITS, 2003] a osobní sdělení. [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.5.2 Drcení směsných komunálních odpadů
Popis
Netříděný směsný komunální odpad může být šrédrován částečně (tj. ne na jemno)
průchodem dodávaného odpadu skrze:
•
•
•
•
•
Nůžky Crocodile
Řezačky
Mlýny
Rotační nůžky
Drtiče.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zlepšená homogenita odpadu, což způsobí stabilnější spalování, omezení emisí a stabilnější
emise ze spalovací pece. Při vyrovnaném složení nezpracovaných plynů je umožněna lepší
optimalizace systému zpracování spalin. Stejně tak může být omezeno blokování podavače do
spalovací komory, extrakce pecního popela a také zlepšení transportních systémů, a tedy se
celkové omezení prostojů a odstávek zařízení.
Bylo zaznamenáno, že řezání objemných odpadů a jejich přidání ke komunálnímu odpadu
zlepšuje chod a hladiny vyhoření z 3 % TOC blíže k 1 % TOC.
317
Vlivy interakce médií
Šrédrovací vybavení je mechanicky značně robustní a má následující následky:
•
•
•
•
•
Zvýšenou spotřebu energie na šrédrovací činnosti
Potencionální hluk – je zapotřebí izolace vybavení
Produkci prachu a zápachu – může být použita metoda řízeného vedení vzduchu
z tohoto prostoru pro dodávky do spalovny.
Další rizika nehody, ohně a výbuchu
Zablokování šrédrovacího procesu může způsobit další zahajování či odstávky
provozu a tím podstatně zvýšit dobu nedostupnosti provozu.
Hluk, zápach a další úniky při šrédrování objemných odpadů ve spalovnách tuhého
komunálního odpadu mohou být sníženy umístěním šrédrovacích zařízení do haly pro příjem
odpadu. V některých případech jsou šrédrovací zařízení přímo v zásobníku, takže šrédrovaný
odpad padá přímo do něj.
Provozní údaje
Šrédrovací systémy jsou náchylné k zablokování a fyzickému poškození, pokud nejsou
odstraněny určité materiály.
Pracovníci, kteří nakládají šrédrovací systémy, musí být speciálně vyškoleni, aby rozpoznali
materiály a náklady způsobující potíže.
Pokud jsou používány roštovací systémy, je nutné, aby šrédrovaný odpad měl dostatečnou
velikost, pro zabránění nadměrnému propadání roštem. Pro rotační pece a fluidní lože obecně
neexistuje požadavek minimální velikosti. Fluidní lože mají sklon k potížím při použití příliš
velkých materiálů, a to obvykle z důvodu zablokování odběru pecního popela nebo podavače,
někteří výrobci doporučují jako maximální velikost zhruba 50 mm. U rotačních pecí závisí
velikost podávaného odpadu na velikosti otvoru bubnového podavače.
Použitelnost
Použitelné pro všechna zařízení, do kterých je dodáván pevný heterogenní odpad, např.
netříděný komunální odpad a balený nebezpečný odpad.
Možné výhody pro životní prostředí z produkce více homogenního odpadu jsou
koncentrovány ve spalovacím procesu a v následujících procesech (např. čištění spalin), a
proto je potřeba zvážit i případné nevýhody dalších metod zpracování opadu (viz. vlivy
interakce médií výše). I když je zaznamenáno celkové zlepšení, je velmi závislé na povaze
obdrženého odpadu a na zavedené spalovací technologii. Existence další předběžné úpravy
odpadu v zařízení nemusí přinést žádné provozní či environmentální výhody. Roštovací
spalovny s nejmenší pravděpodobností dosáhnou zásadních zlepšení pomocí intenzivního
šrédrování směsného KTO, kromě hrubého šrédrování zvláště objemných součástí odpadu.
Ekonomika
Při hrubém šrédrování byly zaznamenány náklady v oblasti 10 EUR/tunu odpadu [16,
Energos, 2002]. Citovány jsou také vyšší ceny, 30 EUR/t [64, připomínky TWG, 2003]
318
Úspory mohou být nastat díky optimalizaci provozů na čištění spalin. Tyto úspory jsou
nejpravděpodobnější v nových zařízeních, kde je umožněn výběr menších provozů na
zpracování spalin.
Hnací síla realizace
Zlepšená stabilita spalovacího procesu.
Příklady zařízení
Několik menších komunálních zařízení (35 000 tun/rok) v Norsku (např. Energos).
Reference
[8, Energos, 2002], [1, UBA, 2001], [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.5.3 Drcení bubnového a baleného nebezpečného odpadu
Popis
Může být prováděna předběžná úprava baleného tekutého odpadu a baleného či objemného
pevného odpadu tak, aby byla vytvořena směs ke kontinuálnímu podávání do spalovací pece.
Vhodné odpady mohou být zpracovány do čerpatelného stavu, aby se daly čerpadlem
vstříknout do sušárny či drtiče, nebo šrédrovány pro dodávání ke skladovému hořáku, kde
jsou odděleny pevné a kapalné látky, a poté odděleně dodávat do pece pomocí drapáků a
čerpadel.
Palety obsahující balený tekutý odpad o nízké až středně vysoké viskozitě jsou rozdrceny na 5
až 10 cm. Takto šrédrovaný odpad může být před transportem do nádrží roztříděn. Oddělené
plasty jsou dále přeposlány ke spálení, magnetické materiály jsou kvůli umytí a recyklaci
odstraněny pomocí magnetů. V jiných případech není odpad dále tříděn a je rovnou čerpán
jako směs tekutin a rozdrcených pevných látek do pece s ředící kapalinou, např. s odpadními
oleji.
Tekutý odpad je čerpán do úpravných nádrží, kde může být míšen s odpadními rozpouštědly z
objemných dávek, aby vyhověl požadavkům na viskozitu před konečným čerpáním do
spalovací pece.
Balený a objemný pevný odpad je drcen na oddělené lince pomocí velké řezačky. Pokud je
vysoká spotřeba energie drtiče, znamená to, že se konzistence směsi stává příliš pevnou na
čerpání, a proto je skrze potrubí přiveden odpadní olej. Pokud je směs málo viskózní, je
možné přidat pevný odpad. Pístová čerpadla jsou používána k přesunu směsi do pece.
Všechno vybavení je uzavřeno pod dusíkatou clonou, aby se předešlo rizikům požáru a
výbuchu. Při nakládce odpadu jsou používány vzduchotěsně uzavřené dveře.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Používání kontinuálního podávání odpadu má následující výhody:
•
•
•
•
Zlepšení spalovacího výkonu a snížení emisí CO a TOL
Průměrné zvýšení obnovy tepla díky stabilnímu proud vzduchu k boilerům
Stabilizuje podmínky pro provoz zařízení na čistění spalin
Prevence exploze v peci
319
•
Omezení prostojů díky žáruvzdornosti, např. omezení poškození
Kovy odstraněné před spálením (viz. sekce 4.1.5.5) mohou mít lepší kvalitu než ty, které jsou
odstraněny po spalovaní z pecního popele. To je především případ kovů odstraněných
z vysokoteplotních operací díky většímu znehodnocení kvality kovů upravovaných v
postupech po spalování.
V jednom případě bylo dosaženo omezení spotřeby paliva spalovací pece o 85 %. [25,
Kommunikemi, 2002]
Vlivy interakce médií
Spotřeba energie drtiči a čerpadly.
Provozní údaje
Nevýhodami jsou potřeba lepší kontroly a vyšší požadavky na kvalitu odpadu, aby bylo
zabráněno poškození a prostojům drtičů. Tyto prostoje jsou kompenzovány omezením
požadavků údržby spalovací pece kvůli riziku výbuchu.
Použitelnost
Použitelné pro spalovny, které dostávají balený nebezpečný odpad. Obecný princip zvyšování
homogenity odpadu skrze přípravu odpadu může být použitelný pro všechny spalovny, kde se
podstatně liší složení nezpracovaných spalin.
Ekonomika
Jedním příkladem může být recyklace balené oceli ze zařízení o velikosti 35 t/den, kde byl
tímto způsobem vytvořen příjem 35 000 EUR/rok. Počet pracovníků, kterých je zapotřebí pro
ovládání balíků s odpadem, byl snížen ze 6 na 3.
Zaznamenané náklady na stavbu dvou linek:
•
•
35 t/d linka pro tekutý balený odpad
1990)
74 t/d linka pro pevný balený a objemný odpad
1996).
= 2,9 milionu EUR (ceny z roku
= 5,4 milionu EUR (ceny z roku
Hnací síla realizace
Zlepšené spalovací podmínky vedou ke snížení emisí. Metoda snižuje manuální zacházení
s baleným odpadem, poškození a údržbu pece.
Příklady zařízení
Kommunikemi, Dánsko, Ekokem, Finsko
Reference
[25, Kommunikemi, 2002], [20, EKOKEM, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.1.5.4 Kontrolní sytém rovnoměrného dávkování pevného nebezpečného odpadu
Popis
320
Samotný systém se skládá ze dvou robustních šroubových dopravníků schopných drtit a
podávat pevný odpad a z uzpůsobeného podávacího zásobníku pro příjem různých typů
odpadu. Bezpečností opatření jsou navržena podle požadavků zařízení.
Pevný odpad je dodán do podávacího zásobníku pomocí speciálního jeřábu skrze horizontální
plnící vstupy. Tyto vstupy jsou normálně zavřené, aby se zabránilo úniku plynu do okolního
ovzduší.
Na spodu podávacího zásobníku jsou dva hydraulicky řízené plnící šrouby, které kontinuálně
dodávají odpad do výsypného žlabu skrze ohnivzdorné dveře. Ohnivzdorné dveře zabraňují
zpětnému tahu v případu ohně v podávacím zásobníku.
Podávací zásobník je vybaven měřením hladiny radioaktivních zdrojů horního a dolního
limitu naplnění výsypky. Při horní limitu je zaslán signál k zastavení plnění podavače.
Signály při nižších hodnotách zpomalí funkci šroubů, takže vždy zůstane část odpadu
v izolačním pásu výsypky, kde působí jako bariéra mezi šroubem a podávacím zásobníkem.
Podávací zásobník působí jako izolační pásmo, které zabraňuje:
•
•
Úniku dusíku do pece
Zpětnému tahu ohně v podávacím zásobníku
Pokud není potřeba dodávat barely, může tento systém podávat odpad přímo skrze stěnu
rotační pece bez použití podávacího zásobníku.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Tento systém poskytuje bezpečné a spolehlivé řešení pro kontrolované a kontinuální dodávání
pevného nebezpečného odpadu a snižuje hodnoty CO tím, že v rotační peci a poté i v
sekundární spalovací komoře zajistí jednotné a stabilní podmínky spalování.
Obecně jsou hlavními výhodami pro životní prostředí:
•
•
•
•
•
Kontinuální dávkování pevného nebezpečného odpadu zlepšuje kontrolovatelnost
dávkování a snižuje hodnoty CO ve srovnání s hromadným dávkováním.
Optimální využití spalovací kapacity rotační pece pro málo výhřevný nebezpečný
odpad.
Za vysokých teplot se v rotačních pecích tvoří homogenní tok roztaveného
zbytkového popílku.
Požární bezpečnost je v oblasti bunkru s nebezpečným odpadem zlepšena díky
používání automatického hasícího systému.
Zavedení kamerového monitorovacího systému umožňuje stálé sledování dodávek
odpadu do rotační pece.
Vlivy interakce médií
Spotřeba energie šrouby podavače.
Použitelnost
Použitelné pro spalovny nebezpečného odpadu, které dostávají heterogenní pevný odpad.
Ekonomika
321
Žádná data nebyla dodána.
Kontrolované kontinuální dávkování pevného nebezpečného odpadu do rotační pece přispívá
k efektivnímu využívání maximální kapacity zařízení.
Hnací síla realizace
Viz. environmentální výhody výše.
Příklady zařízení
Kontrolní systém rovnoměrného dávkování úspěšně fungoval v Ekokemu v Riihmäki ve
Finsku od roku 1989, v Sakabu v Kumle ve Švédsku od roku 1993 a také v A.V.R - Chemie
v Rotterdamu v Nizozemsku od roku 1996.
Reference
[20, EKOKEM, 2002]
4.1.5.5 Odstraňování recyklovatelných kovů před spalováním
Popis
Mnoho odpadů obsahuje znatelné množství železných a barevných kovů. Tyto kovy mohou
být základní složkou samotného odpadu (např. nádoby na jídlo a pití v KTO) nebo je vznikají
v důsledku balícího procesu odpadu do bubnů (např. nebezpečný odpad) nebo jiných
kovových kontejnerů.
Kde je příchozí odpad drcen, tam mohou být kovy odstraněny ještě před spalováním. Tímto je
umožněna jejich recyklace.
Separace kovů je dosaženo pomocí:
•
•
•
Magnetických odlučovačů pro velké magnetické materiály, např. drcené bubny
Bubnové magnety pro malé a těžké magnetické položky, jako jsou baterie, hřebíky,
mince apod.
Proudově vířivé děličky pro nemagnetické kovy – hlavně měď a hliník, používané pro
balení, a elektrické komponenty
Promytí takto odstraněných kovů může být nezbytné, aby bylo odstraněno znečištění
odpadem, s kterým byly v kontaktu. Nezbytnost promytí závisí na druhu znečištění,
následujícím uskladnění, transportu a požadavcích recyklačních postupů.
U kovů s nižším oxidačním číslem je možná jejich separace ve zplyňovacích zařízeních
fluidních loží, které zpracovávají drcený směsný KTO. Zplyňovací teplota je od 500 - 600 oC
a společně s fluidním ložem je umožněno objemné odstraňovaní neoxidovaných kovů
z fluidního materiálu (např. písku) za využití stejné separační technologie, popsané výše.
Vyčištěný materiál fluidního lože je vrácen do fluidní komory.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Hlavní dosažené zisky pro životní prostředí jsou:
•
Obnova recyklovatelných kovových zdrojů
322
•
•
•
Zlepšená hodnota kovů, které nebyly částečné zoxidovány při vysokých teplotách ve
spalovací komoře
Snížení obsahu těkavých kovů v zařízeních na zpracování spalin, což vede ke
sníženému znečištění zbytků v těchto zařízeních
Zlepšení kvality zbytkového popílku snížením obsahu kovu (netěkavá frakce)
Vlivy interakce médií
Požadované energetické nároky drtičů a separačních zařízení.
Vznik eventuální spotřeby a odpadní vody z promývacího procesu (pokud je používán). Je
možné, že tato kontaminovaná odpadní voda by mohla být dodávána do spalovacího procesu.
Provozní údaje
Provozní informace týkající se drtičů jsou podány v oddílech 4.1.5.3 a 4.1.5.2.
Odstranění kovů může být pro určité tepelné procesy zásadní. Tento postup může pomoci
zabránit znečistění fluidního lože a ucpávání vytékajících kovů v důsledku jejich tavení.
V některých případech je pro obnovu lepší oddělit kov až po tepleném zpracování, jelikož
jsou odstraněny kovy s nízkým bodem tání.
Použitelnost
Především pro KTO, kde efektivní sbírání těchto položek může značně snížit množství
obnovitelných kovů v odpadu – provádění kroků k odstraňování těchto kovů po spalovacím
procesu se nevyplatí.
Ekonomika
Investiční a provozní náklady spojené s drtícím a separačním vybavením.
Pokud se používají spalovací komory s fluidními loži, může být drcení základní částí zařízení
na zpracování různých typů odpadu (např.KTO).
Ceny na místním trhu určují příjmy z recyklovaných kovů.
Hnací síla realizace
Požadavky a vyšší ceny za zvýšenou kvalitu produkovaného kovu zlepšují ekonomiku
systému. Tam, kde existuje odbytiště pro recyklované kovy, které prošly spalováním, je menší
tendence k zavádění této metody.
Příklady zařízení
Nebezpečný odpad: drcení a odstraňování železných bubnů – Kommunikemi, Dánsko
KTO: drcení a odstraňování Fe, a dalších kovů – provozy v Rakousku
KTO: příklady fluidních loží s předchozím drcením, vypuzováním kovů a separací – Asahi
Clean Centre, Kawaguchi City, Tokyo, Japonsko
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
323
4.1.5.6 Předběžná a cílená příprava pevného odpadu na spalování
Popis
Odpad je přijímán v různých frakcích a je speciálně připraven na spalování. Příslušné drcení a
odstranění hodnotných materiálů (především kovů) a sloučení jednotlivých frakcí pomocí
dopravníků umožňuje produkovat standardizovaný a homogenní odpad jako paliva.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zlepšené spalování díky homogenizaci odpadu. Snížení nakládek nečistot, snížení fluktuací
výhřevností a snížení emisí a spotřeby díky hladkému průběhu provozu.
Intenzivní míšení odpadu před jeho dodáním do bunkru může zlepši jeho kvalitu jako paliva.
Vlivy interakce médií
Zápach, hluk a prachové emise z prostor předběžné úpravy a jednotlivých stupňů uskladnění.
Vyšší spotřeba energie spojená s použitým zařízením.
Provozní údaje
Zlepšené provozní postupy mají potenciál zajistit delší životnost komponent provozu,
především spalovny. Stabilnější produkce energie.
Použitelnost
Hlavní využití tam, kde je odpad dodáván v různých frakcích, nebo kde je efektivně upraven
do požadovaných frakcí.
Metoda může být užitečná především pro zařízení s úzkými vstupními specifikacemi, např.
pro fluidní lože. Výhody použití této metody mohou být omezeny, pokud je zařízení navrženo
jako „hromadné spalování“, např. rošty a rotační pece.
Ekonomika
Náklady na separaci směsného odpadu mohou být značné. Náklady mohou být sníženy
zavedením účinných schémat dělení odpadu, někdy spojených s jednoduchou předběžnou
úpravou, která jsou již k dispozici, což umožňuje uskladnění a míšení přímo ve spalovacím
zařízení.
Hnací síla realizace
Dostupnost předběžně tříděných odpadních toků, např. dělením odpadu před dodáním do
zařízení, které potom nemusí tento odpad dělit, a může ho taktéž oddělené uskladnit.
Příklady zařízení
RMVA Cologne, Německo
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.6 Přeprava a nakládání odpadu
324
4.1.6.1 Místo a výhled provozovatele
Pracovníci odpadního podávacího systému potřebují mít dobrý výhled na sklad odpadu, na
nakládací prostory a na mechanismy jejich monitorování. Toho může být dosaženo umístěním
řídící místnosti na dohled spalovacích nakládacích prostor a využitím kamerového systému
nebo jiného detekčního systému. Kamerový systém je preferován, pokud jej nevylučují
konkrétní bezpečností či jiné technické důvody.
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.6.2 Poskytnutí skladovacího prostoru pro složky odstraněné z odpadu
Některé odpadní toky běžně vyžadují odstraňování určitých položek z odpadu. Většinou je
tento odpad nevhodný pro zpracování v daném zařízení. Pro tyto položky jsou potřeba vhodné
skladovací prostory. Viz. sekce 4.1.3.
4.1.6.3 Přímé vstřikování tekutých a plynných nebezpečných odpadů do rotačních pecí
Popis
Tekuté, mazlavé a plynné odpady mohou být přímo dodávány do rotačních pecí přes několik
přímých linek. V roce 2002 bylo skrze linky přímého vstřikování dodáno téměř 8,5 % odpadu
na tekuté bázi, spáleného v rotačních pecích. Každá rotační pec má několik přímých
podávacích linek.
Obecně je provoz přímého vstřikování zajištěn propojením odpadního kontejneru a podávací
linky a dále je kontejner vyprázdněn natlakováním dusíkem nebo, pokud se jedná o tekutiny o
nízké viskozitě, čerpadlem. Tímto způsobem je tekutý odpad dodán do procesní linky.
V závislosti na výhřevnosti tekutého odpadu je tekutina vstřikována buďto do přední části
rotační pece nebo do sekundární spalovací komory. Po dokončení procesu může být linka
vyčištěna dusíkem, palivem, odpadním olejem či párou, což závisí na tom, která linka
přímého vstřikování je používána.
Jsou používány víceúčelové a jednoúčelové vstřikovací linky, především v závislosti na
látkách, které mají být spalovány.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Prevence difúzních emisi do ovzduší díky tomu, že je odpad dodáván plně uzavřeným
systémem.
Vlivy interakce médií
Použití dusíku a páry.
Provozní údaje
Pro podávací linky jsou požadovány vhodné materiály/izolace. V některých případech je
vyžadováno vyhřívání těchto linek.
Kapacita rychlosti podávání závisí na faktorech spalovacího procesu (např. na tepelné
kapacitě a na kapacitě systému čistění spalin), ale může být v rozsahu od 50 - 1 500 kg/h.
325
Vstřikování může probíhat přes jednoúčelovou přívodní trubku nebo přes vícepalivový hořák.
Použitelnost
Použitelné pro tekuté nebezpečné odpady, zejména pro ty, které představují zdravotní a
bezpečností rizika při manipulaci, a kde je tudíž zapotřebí, aby pracovníci byli těmto látkám
vystaveni minimálně.
Ekonomika
Průměrné investiční náklady na jednoúčelovou linku jsou 100 000 – 200 000 EUR.
Hnací síla realizace
Potřeba bezpečného zpracování toxických, zapáchajících, reaktivních a korozívních tekutin a
plynů.
Příklady zařízení
Indaver, Antverpy (Belgie)
HIM, Biebesheim (Německo) a GSB, Ebenhausen (Německo)
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.1.6.4 Omezení přístupu vzduchu do spalovací komory během dodávání
Používání systému, který brání přístupu vzduchu do spalovací komory, pomáhá udržovat
procesní stabilitu a snižuje emise.
Takový systém zahrnuje:
•
•
•
•
udržování plné výsypky na tuhý odpad
používání uzavíracích podávacích šroubů
používání uzavíracích dvojitých dveří při dávkovém nakládání
používání čerpadel k přímému vstřikování tekutin a mazlavých odpadů.
4.2 Tepelné zpracování
4.2.1 Výběr spalovací technologie
Popis
Je požadován stupeň (či tepelného zpracování), který je technicky vhodný pro materiál
dodávaný do procesu. Používání technologie navržené pro odpad s nevhodnými vlastnostmi
může mít za následek velmi slabý a nespolehlivý výkon. Viz. poznámky v sekci 4.1.1, které
se zabývají potřebou výběru vhodného procesu pro typ dodávaného odpadu.
Tabulky 4.7, 4.8 a 4.9 poskytují srovnání hlavních používaných spalovacích technologií a
faktorů, které ovlivňují jejich použitelnost a provozní vhodnost. je důležité poznamenat, že
ačkoli jsou v odvětví používány, stupeň předvádění vypsaných technologií je různý, stejně
jako povaha odpadu, na který byly úspěšně použity.
326
327
Provozní/environmentální
Kvalita
informace
pecního
Nevýhody/limity
popele
Výhody
použití
• široce
prokázány ve
velkém
měřítku
• robustní –
nízké náklady Obecně nevhodná
pro prášky,
na údržbu
• TOC
tekutiny
nebo
0,5 % až
• dlouhá
materiály,
které
3%
provozní
se taví skrze rošt
historie
• může brát
heterogenní
odpad bez
speciální
přípravy
Stejné jako u
Stejné jako u
vzduchem
vzduchem
chlazených roštů,
chlazených roštů,
ale:
ale:
• TOC
• vyšší tepelné
• riziko úniku
0,5 % až
hodnoty
díky
3%
odpadu
poničeného
• možná je
roštu
lepší kontrola
• vyšší složitost
spalování
Metody
Klíčové charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon na
linku
Pohyblivé
rošty – se
vzduchovýmchlazením
• nízké až střední
tepelný hodnoty
(výhřevnost 5 - 16,5
GJ/t)
• komunální a jiné tuhé
odpady
• může přijímat podíl
splaškových kalů
a/nebo zdravotnického
odpadu s komunálním
odpadem
• používáno ve většině
moderních zařízeních
na úpravu KTO
1 až 50 t/h
s většinou
projektů
mezi 5 a
30 t/h.
Většina
průmyslových
použití ne
méně než
2,5 či 3
t/h.
Pohyblivý
rošt –
s kapalný
m
chlazením
Stejné jako u vzduchem
chlazeného roštu kromě:
• výhřevnost 10-20 GJ/t
1 až 50 t/h
s většinou
projektů 5
až 30 t/h.
Většina
průmyslových
použití ne
méně 2,5
či 3 t/h.
Metody
Klíčové charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon na
linku
Provozní/environmentální
informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
Rošty a
rotační
pece
Stejné jako předchozí
rošty kromě toho, že:
• může přijímat velmi
heterogenní opad a
stále dosahovat
efektivního spalování
• není příliš používaná
1 až 10 t/h
• možné
zlepšení
spalování
pecního
popele
Obecně
nízká
< 1 t/h
• pouze pro
vybraný/
předběžně tříděný
• menší údržba• <3%
odpad
žádné
s předběžně
• nižší výkon
pohyblivé
připraveným
• některé
části
odpadem
statické rošty
potřebují
podpůrné
Statické
rošty
s mechanis
mem
přepravy
popele/odp
adu
• komunální odpad
vyžaduje výběr či
šrédrování
• méně problémů
s prášky např. než u
pohyblivých roštů
• výkon nižší
než se
samostatným
roštem
• údržba
rotačních pecí
Objem
4 000 až
Nm3/t v
odpadu.
na výhř
výhřevn
Obvykl
Nm3/t.
4 000 až
Nm3/t v
odpadu.
na výhř
Obvykl
Nm3/t.
Kvalita pecního
popele
• TOC 0,5 %
až 3 %
328
O
400
Nm
odp
výh
Obv
Nm
Tro
u jin
rošt
syst
pou
stup
spal
pok
pož
pod
palivo
Tab. 4.7: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují
jejich použitelnost a provozní stabilitu (tab. 1/3)
[24, CEFIC, 2002] [2, infomil, 2002] [10, Juniper, 1997] [8, Energos, 2002] [1, UBA,
2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Metody
Klíčové charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon na
linku
Rotační
pece
• mohou přijímat tekuté
a mazlavé odpady
• dodávky pevného
odpadu jsou
omezenější než u roštů
(díky poškození
používáním)
• často používané pro
nebezpečný odpad
< 10 t/h
Rotační
pece
(chladící
plášť)
Jako rotační ale:
• díky vyšší teplotní
toleranci možno
použít odpady s vyšší
výhřevností
< 10 t/h
Metody
Klíčové charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon
na linku
Fluidní
bublinkov
á vrstva
• pouze konečně
rozdělený konzistentní
odpad. Omezené
použití pro
nezpracovaný KTO
1 až 10
t/h
Provozní/environmentální
informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
• dobře
zavedené
• široké
spektrum
Výkon nižší než
odpadů
u roštů
• dobré spálení
– dokonce i
nebezpečných
odpadů
• dobře
zavedené
• mohou použít
vyšší
spalovací
Výkon nižší než
teplotu
(pokud nutné) u roštů
• delší
životnost než
u
nechlazených
pecí.
Provozní/environmentální informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
• dobré míšení
-opatrný provoz,
aby se předešlo
• popílek o
vzniku vrstvy
dobré
nánosu
vyluhovací
-vyšší množství
kvalitě
Kvalita
pecního
popele
Objem
• TOC
<3%
6-10 00
vstupníh
odpadu
• nízké
úniky
sklovité
taveniny
6-10 00
vstupníh
odpadu
Kvalita
pecního
popele
Objem
• TOC
<3%
329
Relativn
než rošt
• často aplikované na
kaly
popílku
Rotační
fluidní
vrstva
• velký rozsah
tepelných hodnot (7 18 MJ/kg)
• může být zpracován
nahrubo nadrcený
KTO
• kombinované
spalování kalů
3 až 22
t/h
Cirkulační
fluidní
lože
• pouze konečně
rozdělený konzistentní
odpad. Omezené
použití pro
nezpracovaný KTO
• často použité na
kaly/frakce z paliva
1 až 20
t/h
nejvíce
používané nad
10 t/h
• dobré
míšení/vysoká
vířivost
• široký rozsah
výhřevnosti
• vysoké
spalování,
suchý pecní
popel
• dobré míšení
• větší variabilita
paliva než u
probublávanéh
o fluidního
lože
• popílek o dobré
vyluhovací
kvalitě
• požadované
drcení KTO
• vyšší
množství
popílku než u
roštů
• TOC
<3%
4000 až
Nm3/t
• často
0,5 – 1 %
• vírový
odprašovač
k ochraně
materiálu lože
• vyšší
množství
popílku
• TOC
<3%
Relativn
než rošt
Tab. 4.8: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují
jejich použitelnost a provozní stabilitu (tab. 2/3)
[24, CEFIC, 2002] [2, infomil, 2002] [10, Juniper, 1997] [8, Energos, 2002] [1, UBA,
2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Metody
Klíčové charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon na
linku
Oscilující
pec
• KTO
• heterogenní odpad
1 - 10 t/h
Pulsující
nístějová
pec
Stupňové
a statické
nístějové
pece
Spalovací
komora
s pohazovacím
• pouze odpad s vyšší
výhřevností
(výhřevnost > 20 GJ/t)
• hlavní využití
u klinického odpadu
• pouze odpad s vyšší
výhřevností
(výhřevnost >20GJ/t)
• hlavní využití
u klinického odpadu
• palivo z odpadu a
další částice
• drůbeží mrva
• dřevěné odpady
Provozní/environmentální
informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
• silná – nízká
údržba
• vyšší tepelné
• dlouhá
historie
ztráty než u
roštové pece
• nízké NOx
• výhřevnost
• nízká ztráta
pod 15 G/t
žíháním LOI
pecního
popele
Kvalita pecního
popele
• TOC 0,5 – 3 %
Ž
in
< 7 t/h
• může
pracovat
s tekutinami a
prachy
• pohyb lože
může být nižší
• závisí na typu
odpadu
Ž
in
Žádné
informace
• může
pracovat
s tekutinami a
prachy
• pohyb vrstvy
může být nižší
• závisí na typu
odpadu
Ž
in
Žádné
informace
• jednoduchá
konstrukce
roštu
• méně citlivé
• pro dobře
definované
jednotné toky
Žádné informace
Ž
in
330
na velikost
částic než
fluidní vrstva
roštem
Metody
Klíčové
charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon
na linku
Zplyňovací
pevné lože
• směsný plastový
odpad
• další, složením
podobné toky
• zplyňování je méně
používáno/prokázá
no než spalování
Zplyňování
v proudu
unášených
částic
• směsný plastový
odpad
• další, složením
podobné toky
• nevhodné pro
netříděný KTO
• zplyňování je méně
používáno/prokázá
no než spalování
Do 10 t/h
Klíčové
charakteristiky
odpadu a vhodnost
Výkon
na linku
Metody
Zplyňovací
fluidní lože
• směsný plastový
odpad
• nadrcený KTO
• zbytky po drcení
• kaly
• odpady bohaté na
kovy
• další, složením
podobné toky
• zplyňování není
používané/prokáza
né jako spalování
Do 20 t/h
5 - 20 t/h
Provozní/environmentální informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
• omezené
• málo vyluhované
dodávaní
zbytky
odpadu
• dobré spalování
• neúplné
při vhánění
spalovaní
kyslíku
• vysoký stupeň
• dostupnost
odbornosti
syntézního plynu
• dehet
• snížení oxidace
v nezpracovaný
recyklovatelných
ch plynech
kovů
• méně prokázané
• málo vyluhovaná
struska
• snížení oxidace
recyklovatelných
kovů
• omezené
dodávaní
odpadu
• neúplné
spalovaní
• vysoký stupeň
odbornosti
• méně prokázané
Provozní/environmentální informace
Nevýhody/limity
Výhody
použití
• může použít
• omezená
nízké teploty
velikost odpadu
v reaktoru např.
(< 30 cm)
pro recyklaci Al
• dehet
• oddělení
v nezpraco
hlavních
vaných plynech
nespalitelných
• vyšší UHV
složek
(výhřevnost
• efektivně
suché hmoty)
kombinovatelné
v nezpracovaný
s tavením
ch plynech
popílku
• méně prokázané
• snížení oxidace
Kvalita pecního
popele
• málo
vyluhovaný
zbytkový
popílek
• dobré spalování
s kyslíkem
• málo
vyluhovaná
struska
Kvalita pecního
popele
• pokud je
použito
společně s
tavením
popílku, pak je
zeskelnatěn
komorový
popílek
• kvalita popílku
bez komory na
popílek –
žádné
informace
331
Pyrolitický
krátký
buben
Pyrolitický
střední
buben
• předběžně tříděný
KTO
• toky s vysokým
obsahem kovů
• zbytky/plasty po
drcení
• pyrolýza je méně
používána/prokázá
na než spalování
•
~ 5 t/h
•
5 - 10 t/h
•
•
recyklovatelných
kovů
žádná oxidace
kovů
žádná energie
spalování pro
kovy/inertní
látky
možná kyselá
neutralizace
v reaktoru
dostupný
syntézní plyn
• omezené
odpady
• kritická je
procesní
kontrola a stroje
• požadován
vysoká
odbornost a
• méně prokázané
• potřeba trhu pro
syntézní plyn
• závisí na
provozní
teplotě
• produkované
zbytky
vyžadují další
zpracování
někdy spálení
Tab. 4.9: Srovnání technologií spalování a tepelné úpravy a faktorů, které ovlivňují
jejich použitelnost a provozní stabilitu (tab. 3/3)
[24, CEFIC, 2002] [2, infomil, 2002] [10, Juniper, 1997] [8, Energos, 2002] [1, UBA,
2001] [64, připomínky TWG, 2003]
332
4.2.2 Použití modelování průtoku
Popis
Pro vyzkoušení následků navržených vlastností mohou být využívány fyzické a/nebo
počítačové modely. Mohou být zkoušeny různé parametry, včetně rychlostí plynů a teploty
uvnitř pece a kotle. Také průtok plynu skrz sytém čištění spalin může být studován
s výhledem na zlepšení efektivity např. jednotky SCR.
Příkladem modelovacího nástroje, který může předpovídat průtok plynu, je Počítačová
Fluidní Dynamika (PFD). Používání těchto modelů může pomoci při výběru návrhu, který
umožní optimalizaci průtoku plynů, a tím podpoří podmínky efektního spalování a zároveň
zabrání dlouhému setrvání plynu v takových teplotních zónách, kde je zvýšené riziko
formování PCDD/F. Použití této metody při návrhu systému čištění spalin může zvýšit výkon
tohoto systému např. zajištěním stabilního průtoku pře síť katalyzátorů SCR.
Modelování bylo úspěšné použito jak u nových tak u stávajících zařízení k:
•
•
•
•
optimalizaci geometrie pece a kotle
optimalizaci umístění sekundárního vzduchu a/nebo vzduchu pro cirkulaci spalin
(pokud je používána)
optimalizace míst pro vstřikování činidel pro snižování NOx pomocí SNCR .
optimalizace průtoku plynu přes jednotky SCR.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Optimalizace návrhu pece může zvýšit výkon spalování, a tudíž omezit tvorbu CO, TOC,
PCDD/F a/nebo NOx (tj. látek spojených se spalováním). Žádné účinky na další znečisťující
látky v odpadu. [64, připomínky TWG, 2003]
Snižování usazování v důsledku lokálně vyšších rychlostí spalin, pomocí modelování CFD
(počítačové fluidní dynamiky) je možné zvýšit dostupnost zařízení a zlepšit obnovu energie.
Zlepšení výkonu systémů snižování.
Vlivy interakce médií
Zlepšení výkonu ve spalovací fázi může umožnit výběr vybavení na čištění plynů se
sníženými emisemi a spotřebou.
Provozní údaje
Zlepšení distribuce průtoku spalin podél kotle pomáhá snížit odírání a nánosy, které vedou ke
korozi.
Použitelnost
Metoda je použitelná na:
•
•
•
nové projekty spaloven – k optimalizaci jejich návrhu
stávající zařízení, kde existují obavy týkající se spalování a návrhu kotle– umožňuje to
provozovateli prozkoumat a určit priority optimalizačních možností.
stávající zařízení, kde se provádí změna pece/kotle
333
•
•
nová a stávající zařízení k prozkoumání umístění zařízení na vstřikování
sekundárního/spalinového vzduchu pro opětovnou cirkulaci.
provoz instalující nebo používající SCR – k optimalizaci samotných jednotek SCR.
Ekonomika
Optimalizační počítačová studie stojí v dané oblasti obvykle 10 000 až 30 000 EUR,
v závislosti na zaměření studie a na počtu vyžadovaných simulačních běhů.
Úspory v investicích a provozních nákladech mohou pocházet z:
•
•
•
výběru alternativních možností technologií systémů snižování
menších/méně složitých systémů snižování
nižší spotřeby systémů snižování
Výše zmíněné úspory budou realizovány s menší pravděpodobností u systémů, kde je
klíčovým problémem návrhu a výběru snižovacího systému přítomnost těžkých kovů nebo
halogenů, např. u spaloven nebezpečného odpadu. Důvodem je, že se systém čistění spalin je
v těchto případech řízen nakládkou těchto problémových látek spíše než látek
bezproblémových.
Značné náklady mohou být spojené s úpravou návrhu pece či kotle ve stávajícím zařízení.
Hnací síla implementace
Optimalizace návrhu spalovací komory pro nízké koncentrace plynných znečisťujících látek a
možné snížení emisí a spotřeby.
Příklady zařízení
Metoda je používána:
•
•
•
•
ve vývojovém stádiu ve Velké Británii k demonstraci efektivního spalování
navrženého zařízení
k optimalizaci navrženého spalovacího stupně v malých komunálních zařízeních
v Norsku
v některých nových a stávajících komunálních zařízeních v Belgii
francouzská zařízení: St. Ouen (1989) – Nancy (1995) – Toulouse – St. Germain.
Reference
[15, Segers, 2002], [16, Energos, 2002], [17, ONYX, 2000], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.3 Charakteristiky návrhu spalovací komory
Popis
Pro některé typy pecí, včetně roštů a statických pecí, existují varianty umístění a tvaru
výstupu z primární spalovací komory do sekundárních spalovacích zón. Špatný návrh by
mohl vést k nevhodnému zdržení spalitelných plynů ve spalovacích zónách, a tudíž k slabému
spálení plynné fáze a k vyšším emisím.
334
Návrh výstupu z první fáze spalování do plynového spalování a spalovacích zón (hrdlo) by
měl vybrán podle složení odpadu a dalších částí pece, například podle typu roštu. Viz. text
v oddíle 2.3.1.4 a Obr. 2.7.
Při spalovaní na roštu je návrh spalovací komory těsně propojen s dodavatelem roštu.
Dodavatel může optimalizovat kombinaci roštu a spalovací komory na základě zkušenosti a
výkonu jejich systému. Obecně se neliší výhody či nevýhody jednoho návrhu spalovací
komory od druhého – všechny jsou použitelné. Návrh spalovací komory nemůže být navíc
obvykle vybrán nezávisle na výběru roštu. Společně tak tvoří jasnou a neoddělitelnou
jednotku. [64, připomínky TWG, 2003]
Modelování CFD (viz. 4.2.2) může být nápomocné při návrhu spalovací komory.
Typ
Navržené
charakteristiky
Souběžný či paralelní
průtok
• výstup do spalovací
komory na konci pece
• průtok plynu ve
stejném směru jako
odpad
Protiběžný průtok
• výstup do spalovací
komory na začátku
pece
• průtok plynu
v opačném směru než
odpad
Středový průtok
• výstup do spalovací
komory ve středu pece
Oddělený průtok
• výstup ze spalovací
komory ve středu, ale
je rozdělen ve střední
sekci
Komentáře
• vhodné pro odpady s vyšší čistou
výhřevností
• všechny vznikající plyny musí projít
skrze zóny o maximální teplotě a mají
dlouhou dobu zdržení
• v zážehové zóně je zapotřebí primární
zahřívání vzduchu
• vhodné pro odpad s nižší čistou
výhřevností/vyšší vlhkostí/s vysokým
obsahem popílku (jak horké plyny
z nestabilních zón jdou skrze sušící
zóny)
• vyšší požadavky na sekundární
vzduchová zařízení, aby zajištěno spálení
plynu
• kompromis mezi výše zmíněnými pro
široké spektrum odpadu
• nastavení pece a sekundární vzduch jsou
důležité k zajištění spálení plynů
• středová oddíl pomáhá zdržení plynů a
umožňuje vstřikování sekundárního
vzduchu z pomocných míst
• používané především pro velmi objemné
pece
Tab. 4.10: Srovnání vlastností některých a různých geometrií pecí
[1,UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 4, IAWG, 1997, 15, Segers, 2002]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zlepšené výsledky spalovacího procesu za nižších emisí pro všechna média a snížení
spotřeby.
Vlivy interakce médií
Nebyly rozpoznány žádné podstatné negativní vlivy.
Provozní údaje
335
Spalovací komora je obvykle dodána s roštem a optimalizována pro tento konkrétní typ roštu.
Návrh spalovací komory je tudíž závislý na vybraném roštu. Každý ze systémů popsaných
v tab. 4.10 může mít za následek provozní zlepšení, pokud je vhodně používán.
Použitelnost
Tato metoda je obecně použitelná pro většinu navržených spaloven, kromě rotačních
vysokých pecí, kde je výstup do sekundární spalovací komory vždy umístěn na konci vysoké
pece. Avšak v rotačních vysokých pecích, kde by měly být velikost a tvar spojení se
sekundární spalovací komorou a umístění sekundárního vstřikovaného vzduchu t takové, aby
umožňovaly dostatečné zdržení a míšení plynů, a tím podpořili jejich spálení (vyjádřené
nízkými a vyrovnanými koncentracemi produkty nekompletního spalování).
Systémy odděleného průtoku jsou použitelné především pro objemněji dimenzované pece,
z důvodu přidávání sekundárního míšení vzduchu, které je umožněno ve středové části pece.
V menších pecích může být vhodné míšení zajištěno vstřikováním sekundárního vzduchu ze
stran pece.
Celkově vyrovnaný návrh spalovací komory zajišťuje, že jsou plyny uvolněné z odpadu dobře
promíchané a zadržené ve spalovací komoře o dostatečné teplotě, aby byl spalovací proces
úplně kompletní. Tento princip je použitelný na všechny spalovací procesy.
Ekonomika
U nových zařízení se může návrh spalovací komory optimalizovat hned na začátku. Další
náklady při úpravách tohoto návrhu jsou ve srovnání s celkovými náklady na projekt malé.
U stávajících zařízení jsou náklady na úpravu (obvykle nahrazení) pece velmi vysoké a často
převáží nad výhodami, které by byly dosaženy. Výjimkou jsou případy, kdy pokud dochází
k velmi vážným potížím ve spalovací fázi nebo pokud má být z jiných důvodů vyměněno
důležité vybavení.
Hnací síla realizace
Efektivní spalování vede ke snížení emisí.
Příklady zařízení
Všechny provozy si vybraly jednu z těchto možností.
Oddělený průtok byl použit v: Indaver, BE, AZN (Afvalverbranding Zuid-Nizozemí, Moerdij,
Nizozemí) a také v zařízení v Bonnu (Německo) a Mke-linka MVV (Mannheim, Německo)
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 4, IAWG, 1997, 15, Segers, 2002, 64, připomínky TWG,
2003]
4.2.4 Návrh na zvýšení víření v sekundárních spalovacích komorách
Popis
Viz. také tyto příbuzné oddíly:
4.2.11 Vstřikování sekundárního vzduchu, optimalizace a distribuce
336
4.2.12 Nahrazení částí sekundárních vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami
4.2.19 Časová optimalizace, teplota, víření plynů ve spalovací zóně a koncentrace kyslíku
Tato metoda se vztahuje k těm rysům provozu, které zvyšují víření a tudíž míšení
spalovaných plynů v zóně po primárním spalování, ale předtím nebo na začátku hlavní části
obnovy tepla, kdy teplota plynů většinou stále přesahuje teplotu 850oC. Poté, co plyny
projdou výše zmíněnou zónou, mohou pokračovat skrze hlavní oblasti obnovy tepla, kde jsou
požadovány stabilní a vyrovnaná rychlost a průtok plynů, aby se předešlo zpětnému toku a
cirkulaci plynů, které by mohly vést k problémům s výměnou tepla a produkcí znečisťujících
látek.
V některých případech může být ke zvýšení vířivosti v sekundární spalovací komoře použita
speciální sekundární spalovací oblast. Příklady návrhů zahrnují:
•
•
•
•
•
vířivé komory
zahrnutí usměrňovačů toku (vyžaduje chlazení)
několik průchodů a obrátek v komoře
tangenciální vstup sekundárního vzduchu
umístění sekundárního systému vstřikování vzduchu (trysky, …).
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zlepšené spalování má za následek nižší koncentrace nečištěného plynu spojené se
spalovacími parametry.
Tato metoda může snížit objem požadovaného sekundárního vzduchu, a tudíž celkové snížit
objemy spalin a produkci NOx. Efektivní víření bude mít za následek zlepšené spalování
spalitelných plynů se snížením hladin TOL a CO.
Vlivy interakce médií
Žádné zjištěné.
Provozní údaje
Žádné informace
Použitelnost
Sekundární spalovací komora je navržena dodavatelem ve fázi plánování. Pro některé pece či
typy odpadu mohu být nezbytné další vlastnosti se ukážou nezbytné. [74, připomínky TWG,
2004]
Používání dalších fyzikálních vlastností ke zvýšení míšení je dnes používáno především
v průmyslu spaloven nebezpečného odpadu.
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Žádné informace
Příklady zařízení
Nebezpečné odpady – Cleanaway UK.
337
Reference
[40, EURITS, 2003] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.5 Používání kontinuálních namísto dávkovým procesů
Popis
Emise ve spalovnách se snadněji kontrolují během běžného provozu než při najíždění a
odstávkách. Snížení nutného počtu zahájení a zastavení provozu je tudíž důležitou provozní
strategií, která může snížit celkové emise a spotřebu. Řízení sběru/dodávek odpadu a výkyvů
v sezónní produkci odpadu mohu zapříčinit zastavení provozu z důvodu jeho nedostatku, i
když provozy se tomu snaží vyhnout částečnou vykládkou, a vyrovnat se tak s těmito výkyvy.
Provoz s částečnou vykládkou normálně neznamená pro moderní spalovací komory žádné
problémy. [74, připomínky TWG, 2004]
Faktory, které ovlivňují kontinuální výkon, zahrnují:
•
•
•
•
•
rychlost výkonu navrženého procesu je podobná jako rychlost dodávání odpadu
při pomalých obdobích může pomoci uskladnění odpadu (kde je to možné)
organizace zásobovacího řetězce může zabránit slabým obdobím
dodávky odpadu s přidávaným palivem
používání čištění během provozu
Pro maximalizaci kontinuálního provozu jsou tudíž důležité stanovení rozměrů a údržba
provozu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Konzistentní provoz zařízení zlepšuje energetickou efektivnost.
Vlivy interakce médií
Energetická efektivita může být snížena kontinuálním provozem při nižších nakládkách,
protože efektivita turbín je nižší.
Provozní údaje
Důležité je předpovídání a kontrola průtoku odpadu zařízením.
Dobrá údržba je důležitá, aby se předešlo či omezilo počtu uzavření provozu. Programy
údržby během provozu mohou být navrženy tak, že se maximalizuje dostupnost provozu.
Použitelnost
Plánování a dosažení sníženého počtu uzavření provozu pravděpodobně sníží každoroční
emisní hladiny jakéhokoliv zařízení.
Ekonomika
Předcházení uzavírání provozu může snížit náklady spalovny:
•
•
•
umožněním nepřetržitého výkonu a tudíž většího využití spalovny
snížením údržby pece v důsledku nižšího tepelného tlaku procesu
předcházením kapitálovým nákladům nadbytečných objemných procesů
338
Kde je kapacita zařízení větší než množství přijímaného odpadu a bylo učiněno rozhodnutí, že
se bude podporovat výkon dalším odpadem či palivem, tam mohou vyvstat náklady spojené
se zakoupením těchto odpadů či paliv.
Hnací síla realizace
Hlavní hnací silou jsou provozní důvody.
Příklady zařízení
Obecně všechna velká zařízení pracují nepřetržitě. Komunální spalovny tuhého odpadu
průmyslových rozměrů (nad 2 t/h) mohou fungovat nepřetržitě s minimálním počtem
uzavření.
Reference
[28, FEAD, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.6 Výběr a použití vhodných kontrolních systému a parametrů spalování
Popis
[2, infomil, 2002]
Spalování odpadu s rozdílným složením vyžaduje proces, který si s takovými velkým rozdíly
v procesních podmínkách dokáže poradit. Někdy je nutný zásah do procesu, a to když
nastanou nevhodné procesní podmínky.
Aby bylo možné kontrolovat proces, jsou zapotřebí podrobné procesní informace a musí být
návrh kontrolního systému („filosofie“) a je nutné, aby bylo možné do procesu zasahovat.
Detaily používaných systémů se liší podle zařízení. Následující řádky poskytují přehled
procesních informací, kontrolní filosofie systémů a procesní zásahy, které je možné použít.
Procesní informace mohou zahrnovat:
•
•
•
•
•
teploty roštu na různých místech
tloušťku odpadní vrstvy na roštu (vizuální kontrola)
pokles tlaku nad roštem
teplotu pece a spalin na různých místech
určení teplotní distribuce přes celý povrch roštu pomocí optických a infračervených
měřících zařízení
• měření CO, O2, CO2 a/nebo H2O (na různých místech)
• informace o výrobě páry (např. teplota, tlak)
• otvory ve stěně spalovací komory k vizuální kontrole člověkem či kamerou
• délka a umístění ohně v peci
• emisní informace pro látky spojené se spalováním (nesnížené hladiny)
[74, připomínky TWG, 2004]
Kontrolní filosofií může být klasický kontrolní systém, který už může být zahrnut v počítači
kontrolujícím proces. Další fuzzy kontrolní systémy jsou použitelné.
Kontrolní zásahy zahrnují úpravu:
339
•
•
•
dávkovacího systému odpadu
frekvencí a rychlosti pohybu roštu v různých částech roštu
množství a distribuce primárního vzduchu (pokud je k dispozici předehřívací
vybavení)
• množství a distribuci sekundárního vzduchu v peci (a pokud je dostupný opětovně
cirkulující vzduch)
• poměru primárního a sekundárního vzduchu
[74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Používání náročných kontrolních systémů ve spalovacím procesu může mít za následek menší
rozdíly ve spalovacím procesu v čase (např. zlepšená stabilita) a místě (např. více
homogenní), a tudíž umožňuje celkové zlepšení výkonu spalování a snížení emisí pro všechny
látky.
Zlepšená procesní kontrola má následující zvláštní výhody:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
lepší kvalitu pecního popele (díky dostatečné distribuci primárního vzduchu a lepšímu
umístění spalovacího procesu na roštu)
menší produkci popílku (díky menším změnám v množství primárního vzduchu)
lepší kvalitu popílku (méně nespáleného materiálu díky stabilnějším procesním
podmínkám v peci)
nižší tvorbu CO a TOL (díky stabilnějším procesním podmínkám v peci nejsou např.
žádná „studená místa“)
nižší tvorbu NOx (díky stabilnějším procesním podmínkám v peci např. žádná „horká“
místa)
nižší riziko tvorby dioxinů (a prekurzorů) díky stabilnějšímu procesu v peci
lepší využití kapacity (díky snížení ztrát v tepelné kapacitě v důsledku procesních
variací)
nárůst energetické efektivity (protože průměrné množství spáleného vzduchu je nižší)
lepší provoz kotle (protože teplota je stabilnější a je méně teplotních výkyvů, a tudíž i
nižší riziko koroze a tvorby blokujícího popílku)
lepší funkci systémů čištění spalin (protože množství a složení spalin je stabilnější)
vyšší potenciál rozkladu, spojený s vyšší efektivitou spalování odpadu [74,
připomínky TWG, 2004]
Uvedené výhody mají taktéž za následek nižší údržbu a tudíž lepší dostupnost zařízení.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané.
Provozní údaje
Teplota tyčí roštu může být měřena pomocí termočlánků. Teplota spalin je obtížněji měřitelná
díky několika faktorům – vysoké hladině prachu, riziku tavení kovů atd. Měření u výstupu
z pece jsou obtížně realizovatelná kvůli provozním podmínkám (prach, kyselina, atd),
zejména měření CO a CO2. Pro kontrolní účely je požadováno rychlé měření. Je velmi obtížné
měřit přesně H2O. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
340
Výběr a použití vhodných kontrolních systému a parametrů spalování je použitelné pro
všechny spalovny odpadu. Podrobné složení takovýchto systémů se bude lišit.Většina výše
popsaných specializovaných metod je použitelná na roštovací systémy, spíše než na jiné typy
spalování.
Tato metoda je zejména výhodná tam, kde je do pece dodáván vysoce heterogenní odpad,
např. variabilní ve složení, nebo je složité předpovědět či mít jistotou o jeho kvalitě.
Ekonomika
Uvedené výhody mají za následek menší údržbu, a tudíž lepší dostupnost zařízení.
Hnací síla realizace
Zlepšený výkon spalování ve výsledku celkově zlepšuje výkon ochrany životního prostředí.
Příklady zařízení
Velmi rozšířené po celé Evropě, zvláště v moderních zařízeních.
Reference
[2, infomil, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.7 Používání infračervených kamer pro monitorován a kontrolu spalování
Popis
Neustálé přizpůsobování distribuce a množství spalovaného vzduchu, který by přesně
odpovídal požadavkům reakce v jednotlivých zónách pece, může zlepšit spalovací proces.
Infračervená kamera je jedním z příkladů metod, které mohou být použity k vytváření
tepelných obrazů spalovaných vrstev odpadu. Ultrazvukové a optické kamery jsou také
používány. Teplotní distribuce na roštu se objeví na obrazovce jako izotermické pole,
odstupňované barevnými oblastmi.
Pro následnou kontrolu výkonu pece mohu být určeny charakteristické teploty jednotlivých
roštových zón a ty mohou být dále poslány k dozorci nad výkonem pece a použity jako
vstupní parametry pro proměnné pece. Používáním fuzzy logiky mohou být určeny proměnné
(např. teplota, obsah CO a CO2) a další pravidla a proces je možné udržet v rozsahu tohoto
nastavení. Navíc mohou být kontrolovány opětovné cirkulace spalin a terciárního vzduchu.
341
Obr. 4.1 Příklad složení kontrolního systému pece [1, UBA, 2001]
Legenda:
steam quality
gas temperature (IR pyrometer)
incineration bed temperature
O2 content (dry)
primary air (total)
set point for steam (boiler load)
O2 value
- kvalita páry
- teplota plynu (infračervený pyrometr)
- teplota spalovacího lože
- obsah O2 (suchý)
- primární vzduch (celkem)
- nastavená hodnota pro páru (dodávka do kotle)
- hodnota O2
Kontrolovaným zpracováním obrazů pomocí počítače mohou být obrazy pořízené IČ kamerou
přeměněny v signály, které jsou spojeny s kontrolním systémem pece, a stejně tak
s parametry, jako je obsah kyslíku ve spalinách a množství páry.
Vypouštění ze spalovací komory může být kontrolováno zaznamenáváním průměrné teploty
vrstvy odpadu na nejpřednější části roštu a vyhodnocením hodnot O2 na konci kotle.
S pomocí kamerové kontroly spalování se zaznamenávají teploty vrstev ve třech zónách roštu,
a primární vzduch může být tudíž přidáván podle potřeby (množství vzduchu a distribuce),
což stabilizuje spalovací proces v hlavní spalovací zóně. V roštové zóně 2 (zážehová zóna)
jsou požadavky na vzduch kontrolovány jako funkce povrchové teploty ve spalovací vrstvě a
je možné dosáhnout stálejšího teplotního profilu. Přizpůsobení množství vzduchu v roštových
zónách 3 a 4 a teploty spalovaného povrchu vede ke stabilnímu spalování a účinnému
vyhoření pecního popele.
V projektu byl proveden spalovací test s přídavkem kyslíkem v primárním a sekundárním
vzduchu a dusíku v sekundárním vzduchu. Byl zaznamenán příznivý vliv na koncentrace
342
prachu, CO a celkové TOL ve spalinách za generátorem páry, zvláště s primárním vzduchem
obohaceným o kyslík (množství O2 dodávaného v primárním vzduchu bylo mezi 25 a 28
objemovými %). Navíc bylo pomocí přidání dusíku do sekundárního vzduchu možné snížit
množství NOx ve spalinách.
Výsledky těchto výzkumů vedly k vývoji systémů, které spojují následující provozní kroky:
•
•
•
plně automatizovanou kontrolu spalování skrze infračervené kamery a fuzzy logiku
opětovnou cirkulaci spalin do pece skrze systém sekundárního vzduchu a
obohacení primárního spalovacího vzduchu kyslíkem v hlavní spalovací zóně.
Opatření, která byla zavedena ve stávajícím zařízení s roštem, zahrnují:
•
•
•
•
postupné přidávání vzduchu do spalovacího procesu
konstantní dávkování odpadu a výškovou kontrolu vrstvy
monitorování spalovacího procesu optickými senzory (tzv. senzory spalování)
v různých místech roštu
opětovnou cirkulaci spalin
V porovnání s konvenčním zařízením došlo ke snížení znečisťujících látek spojených se
spalovacím procesem.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Celkové zlepšení výkonu spalování a snížení emisí všech látek.
Vlivy interakce médií
Žádné vlivy interakce médií rozpoznané v souvislosti s infračervenými kamerami.
Používání kyslíku a energie pro jeho výrobu – pokud je používán.
Provozní údaje
Výsledky testů z normálního spalování a z kontrolovaného spalování pomocí IČ kamer a
s přídavkem kyslíku jsou ukázány v následující tab. 4.11:
Složka spalin
(nezpracované spaliny za
generátorem páry)
Množství kyslíku (objemové
%)
Oxid uhelnatý (mg/m3)
Prach (g/m3)
Celkový uhlík (mg/m3)
Dioxiny/furany (ng I-TE/m3)
Normální
spalování
IČ kamera + fuzzy
logika
O2 přídavek
9,1 - 9,3
8,9 - 9,3
6,2 - 10,9
12 - 32
0,7 - 1,7
1,1 - 2,4
1,5 - 2,7
9 - 26
0,6 - 1,0
0,9 - 1,0
1,0 - 1,3
20 - 27
0,5 - 1,0
1,0 - 1,2
2,0 - 3,5
Připomínky TWG: ukázané zvýšení hodnot PCDD/F s přídavkem kyslíku není teoreticky očekávaný
výsledek.
Tab. 4.11: Měření nevyčištěných spalin v testovacím provozu za normálního spalování a
spalování s IČ kamerami a s přídavkem O2
Použitelnost
343
Hlavní využití u roštových spaloven. Metoda je použitelná v rámci návrhu pece (především
hrdla) takového, že kamery sledují důležité oblasti roštu. Navíc je obecně omezena velikostí
pece, která může mít několik roštových linek (např. > 10 t/h). [74, připomínky TWG, 2004]
Ekonomika
Jedna kamera (která není nainstalována a je nezávislá, tj. není zapojená do kontrolního
obvodu) stojí přibližně 50 000 EUR. Avšak jeden dodavatel nabízí cenu 300 000 EUR na
linku (z této informace není jasné, zda je zahrnuto i propojení s celým systémem IČ plus
kontrola O2 atd.) [74, připomínky TWG, 2004].
Hnací síla realizace
Zlepšený výkon spalování má za následek celkové zlepšení ochrany životního prostředí.
Příklady zařízení
Coburg, Německo
Ingolstadt, Fribourg, Brescia, Arnoldstein a další.
Reference
[1, UBA, 2001], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.8 Optimalizace poměrů dodávek vzduchu
Popis
Aby bylo zajištěno úplné spálení, musí být do spalovacího systému dodáno dostatečné
množství kyslíku (obvykle ze vzduchu).
Navíc k tomu, co bylo řečeno, dodávky vzduchu mají následující funkci:
•
•
•
•
chlazení
předcházení tvorbě strusky ve spalovací komoře/v kotli
míšení plynů pro zlepšení účinnosti
ovlivnění kvality spalování
Potíže jsou zapříčiněny malými dodávkami vzduchu a nebo naopak dodávkami příliš velkými.
Přesné množství požadovaného vzduchu závisí na:
•
•
•
typu odpadu a jeho vlastnostech (výhřevnost, vlhkost, heterogenita)
typu spalovací komory (fluidní vrstvy mají celkově nižší nároky na vzduch díky
zvýšenému míšení odpadu, který je takto vzduchu více vystaven)
zajištění dodávek vzduchu na správném místě a ve správném množství
Obecně by se mělo předcházet nadbytečným dodávkám vzduchu, je však důležité, aby ho
bylo dostatečné množství k zajištění účinného spalování (což může být potvrzeno nízkými a
stabilními koncentracemi CO v toku plynů z pece). Nadbytečné dávkování vzduchu bude mít
za následek vyšší objemy spalin, a tudíž zvýšené nároky a s tím spojené náklady na systém
jejich zpracování.
Dosažené zisky pro životní prostředí
344
Snížení objemů spalin (a tudíž požadavků na jejich zpracování), zatímco účelem optimalizace
je dosažení účinného spálení vzduchu.
Vlivy interakce médií
Žádné informace.
Provozní údaje
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Optimalizace spalovacího procesu.
Příklady zařízení
Většina spaloven v EU.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.2.9 Optimalizace dodávek a distribuce primárního vzduchu
Popis
Primární vzduch, který je dodáván do nebo přímo nad vrstvu odpadu, poskytuje kyslík
nezbytný pro spalování. Primární vzduch pomáhá také při vysoušení, zplyňování a chlazení
některého spalovacího vybavení.
Způsob dodávek primárního vzduchu je přímo propojen se spalovací technologií.
V roštových systémech je dodáván skrze rošt přímo do vrstvy odpadu, aby:
•
•
byl dodán potřebný vzduch do různých míst roštu, kde dochází k reakci (sušení,
zplyňování, vypařování) a aby byla zajištěna homogenní a dostatečná distribuce uvnitř
vrstvy odpadu, která zlepšuje spálení pecního popele
byly chlazeny tyče roštu, čímž se předchází struskování a korozi. Fluidní chlazení
roštů je obvykle zajištěno odděleným okruhem s vodou a účinnost chlazení primárním
vzduchem je tudíž irelevantní. [74, připomínky TWG, 2004]
Na roštech ve spalovnách tuhého komunálního odpadu je primární tok vzduchu určen na
základě požadavku kyslíku (funkce množství) a není určen požadavky na chlazení[74,
připomínky TWG, 2004]. V rotačních vysokých pecích, stupňovitých a statických jádrech je
primární vzduch dodáván nad vrstvu odpadu. V některých návrzích stupňovitých jader je
možné zavádět primární vzduch pod vrstvu odpadu.
V systémech fluidních vrstev je primární vzduch zaváděn přímo do fluidního materiálu a
slouží zároveň jako samotná fluidní vrstva. Primární vzduch je „foukán“ skrze trysky zespodu
spalovací komory do vrstvy odpadu.
Rovnováha primárního a sekundárního vzduchu závisí na vlastnostech odpadu a na návrhu
používané spalovací technologie. Optimalizace této rovnováhy je výhodná pro provozní
postupy a pro emise. Vyšší hodnoty výhřevnosti odpadu obvykle umožňují nižší poměry
primárního vzduchu.
345
Oddělení dodávek primárního vzduchu (používáním jednotlivých průduchů a, pokud je to
vhodné, vícenásobných či rozdělených větráku) do různých míst uvnitř roštové spalovny
umožňuje oddělené zásobování těchto míst vzduchem. To umožňuje optimalizovat dodávky
vzduch pro každý proces, který probíhá na roštu
(sušení/pyrolýza/zplyňování/vypařování/tvorba popílku).
Nedostatečné dodávky primárního vzduchu do poslední fáze (tvorba popílku) mohou mít
za následek špatné spálení popílku, pokud by čas strávený ve spalovací komoře byl příliš
krátký.
Pokud je vzduch na spalovací proces brán ze skladovacích prostor, pomůže to snížení rizika
zápachu z těchto prostor.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Optimalizace dodávek a distribuce vzduchu je výhodná pro optimalizaci spalovací fáze
spalovacího procesu a celkové snížení emisí.
Zlepšené spálení pecního popele.
Snížení požadavků na primární paliva, která podporují spalování [74, připomínky TWG,
2004].
Vlivy interakce médií
Žádné podstatné vlivy.
Provozní údaje
Jednoduchá instalace. Dodávky primárního vzduchu jsou nezbytné pro spalovací proces. Jeho
optimalizace se liší v závislosti na spalovací metodě.
Použitelnost
Použitelné v každém zařízení.
Ekonomika
Je vhodné skytnutí počátečního návrhu, které poskytuje systémy a vybavení pro kontrolu
systému primárního vzduchu. Další vybavení a náklady nejsou obvykle zapotřebí. Pokud je
zapotřebí upravit stávající zařízení, je možné přidat další větráky a rozvody ke kontrole a
distribuci dodávek vzduchu.
Hnací síla realizace
Zlepšené spalování a snížení emisí pro všechny látky a především zlepšení spálení pecního
popele.
Příklady zařízení
Všechny spalovny odpadů.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
346
4.2.10 Předběžné ohřívání primárního a sekundárního vzduchu
Popis
Ohřev dodávaného primárního vzduchu může zlepšit spalovací proces vysoušením odpadu.
Toto je důležité především pokud jsou spalovány odpady s nízkou výhřevností a s vysokým
obsahem vlhkosti. Tyto odpady mohou vyžadovat další sušení [2, infomil, 2002, 64,
připomínky TWG, 2003].
Ohřev dodávaného sekundárního vzduchu může zlepši účinnost a v případě odpadů s nízkou
výhřevností napomáhá spalovacímu procesu tím, že zajišťuje adekvátní a rovnoměrnou
distribuci plynů ve spalovacích zónách.
Předběžné ohřívání vzduchu na spalování v roštových spalovnách komunálního odpadu je
obvykle prováděno pomocí páry o nízkém tlaku a není prováděno přes tepelnou výměnu se
spalinami (komplikované vzduchové rozvody a korozní problémy).
Předběžné ohřívání vzduchu pronikajícího do fluidních vrstev je obvykle prováděno pomocí
spalin pomocí tepelné výměny, někdy je však také prováděno pomocí páry či podpůrného
paliva [64, připomínky TWG, 2003].
V některých zařízeních je teplo bráno z chladícího vzduchu za ohnivzdorným materiálem.
Teplo dodávané vzduchem není ztracené, protože se dá později obnovit v kotli [74,
připomínky TWG, 2004].
Dosažené zisky pro životní prostředí
Stabilnější spalování má za následek nižší emise do ovzduší.
Je možné zlepšení hodnot toku páry/energie.
Vlivy interakce médií
Pokud je teplo bráno ze spalovacího procesu, jsou vlivy interakce médií minimální. Pokud
jsou používána externí paliva, jsou dalšími faktory navýšení spotřeby energie a zvýšení emisí
(např. NOx, částice).
Provozní údaje
Primární vzduch je zahříván na 150 oC míšením primárního vzduchu s chladným vzduchem
za ohnivzdorným materiálem v peci. [74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
Ohřev primárního a eventuálně sekundárního vzduchu je výhodný především pokud jsou
spalovány odpady s nízkou hodnotou výhřevnosti. V případě primárního vzduchu je to proto,
že je podporováno sušení a zážeh odpadu a v případě sekundárního vzduch to pomáhá udržet
teplotu v zónách spalování.
Zařízení, která spalují odpad o vysoké výhřevnosti, potřebují chladící vlastnosti dodávaného
vzduchu a z této metody tudíž nebudou mít prospěch.
Ekonomika
347
Při návrhu systému nového zařízení se přidávají náklady za tepelný výměník plus
parní/kondenzační obvod. Dopady navýšených nákladů závisí na velikost zařízení.
Úprava stávajících zařízení vyžaduje další investice.
Kapitálové náklady na zařízení tepelného výměníku mohou vyvažovat úspory za nákup
dodatečných paliv.
Hnací síla realizace
Zlepšený výkon spalování zvláště pokud je dodává odpad o nízké LHV (výhřevnost hmoty
včetně obsažené vlhkosti).
Příklady zařízení
Používáno v zařízeních po celé Evropě.
Reference
[2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.11 Vstřikování sekundárního vzduchu, optimalizace a distribuce
Popis
Během sušení, zplyňování, spalování a hoření jsou spalitelné odpadní materiály převáděny na
plynnou fázi. Tyto plyny jsou směsí mnoha těkavých složek, které musejí být dále oxidovány.
Pro tento účel je do pece zaváděn další vzduch (takzvaný sekundární vzduch).
Spalovací teplota může být zvýšena předběžným ohříváním spalovacího vzduchu a snížena
připuštěním většího množství spalovacího vzduchu (poznámka: dostatečný čas zdržení plynu
závisí především na rozměrech pece). V některých případech může tedy sekundární vzduch
poskytovat taktéž chlazení.
Další hlavní funkcí sekundárního vzduchu je promíchávání horkých spalin. Pro tento účel je
vzduch vháněn z mnoha trysek, což zajišťuje dostatečné pokrytí celkového průřezu pece.
Jelikož promíchávání horkých plynů vyžaduje dostatečnou mísící energii, je vzduch vháněn
relativně velkou rychlostí. Další prostory v peci jsou vybrány tak, aby zajistily adekvátní vzor
toku spalin a jejich dostatečné časy zdržení. Ve spalovnách tuhého komunálního odpadu je
rychlost průtoku určována z požadavků míšení.
Umístění, směr a pozice vstřikování mohou být studovány a optimalizovány pro různé typy
geometrií pece například používáním počítačových modelů toku.
Teplota na konci trysek může značně přispívat k produkci NOx. Obvyklý rozsah teplot je od
1 300 do 1 400 oC. Používání speciálně navržených trysek a opětovné cirkulace spalin
k nahrazení určitého množství dusíku může snížit koncovou teplotu trysek a dávky dusíku,
které vedou v vyšší produkci NOx.
Dosažené zisky pro životní prostředí
•
nízké a vyrovnané emise látek spojených se spalováním
348
•
•
zlepšení oxidace spalovaných plynů, které jsou produkovány během počáteční fáze
spalování
snížení přenosu produktů neúplného spalování a popílku do fází čištění plynů
Výhodami jsou snížení množství látek spojených se spalováním (např. NOx, CO a/nebo
TOL). Hladiny CO a TOL nejsou zpracovávány systémem čištění spalin.
Vlivy interakce médií
Pokud je sekundární vzduch s normálním obsahem kyslíku vstřikován do zóny dohořívání,
může dojít k termální syntéze NOx na rozhraní konce trysky a této zóny, kde může být
naměřena teplota sekundárních plynů nad 1 400o C. [74, připomínky TWG, 2004]
Provozní údaje
Množství sekundárního vzduchu závisí na výhřevnosti.[74, připomínky TWG, 2004]
Pro technologie založené na roštech je množství sekundárního vzduchu mezi 20 a 40 %
celkového množství spalovacího vzduchu. Zbytek je vzduch primární.
Pokud je množství sekundárního vzduchu nízké, existuje zde riziko rychlé koroze vodních
stěn přídavné spalovací komory a kotle, jelikož dochází k pulzování mezi oxidujícími a
redukujícími podmínkami hladin CO/CO2.
Použitelnost
Všechny spalovny odpadů.
Ekonomika
Náklady na optimalizaci sekundárního vzduchu v jednotlivých stávajících zařízeních se velmi
liší v závislosti na vlastnostech návrhu daného zařízení. Tyto náklady jsou zahrnuty v návrhu
procesu nových zařízení. [74, připomínky TWG, 2004]
Pokud dojde ke snížení hladin NOx, může dojít ke snížení nákladů na jejich odpovídající
zpracování a ke zlepšení dosažitelnosti snižování hladin NOx v souvislosti s metodou SNCR.
Optimalizace sekundárního vzduchu může snížit objemy spalin, a tudíž i velikost systému
jejich zpracování. Průtok znečisťujících látek však zůstane podobný. [64, připomínky TWG,
2003]
Hnací síla realizace
Zlepšení spalovací fáze má za následek snížení emisí všech látek.
Příklady zařízení
Zahrnuto v návrhu většiny nových zařízení
Příklady stávajících provozů, kde došlo ke změně této vlastnosti: Toulon (F), linky 1 & 2 (2 x
12 t/h), po výměně vstřikujících trysek a větráků.
Reference
[2, infomil, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
349
4.2.12 Nahrazení částí sekundárního vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami
Popis
Jedním z důvodů zavádění sekundárního vzduchu (kromě oxidujících účinků na látky ve
spalinách) je zlepšení promíšení a homogenity spalin. Používání většího množství
sekundárních spalin než je nutné má však za následek větší objemy spalin. To vede ke snížení
energetické účinnosti zařízení a dále k objemnějším jednotkám zpracování spalin, a tudíž
celkově k vyšším nákladům.
Nahrazení části sekundárního vzduchu spalinami vede ke snížení objemu spalin v místě jejich
odsávání a v místě emisí.
Nahrazením části sekundárního vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami je snížen objem
spalin ve směru proudu od místa extrakce a v místě emisí. Omezení množství dodávaného
dusíku (ze vzduchu) do pece může napomoci ke snížení emisí NOx.
Obvykle jsou takto opětovně cirkulované spaliny brány až za systémem čištění spalin, a to
z důvodu omezení koroze a provozních problémů, zapříčiněných nezpracovaným plynem.
Tyto důvody vedou k určitým ztrátám energie a systém zpracování spalin musí být navržen
pro vyšší průtok.
Pokud jsou však spaliny opětovně cirkulovány před systémem čištění spalin, může být
velikost tohoto systému zmenšena, [64, připomínky TWG, 2003] ačkoli tento systém musí být
nastaven na zpracování více znečištěných spalin o vyšší koncentrace a existuje zde vyšší
riziko rozleptání, koroze a nánosů. [74, připomínky TWG, 2004]
Viz. oddíl 4.2.11 o optimalizaci sekundárního vzduchu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
• snížení objemů spalin, a tudíž snížení množství spalin v místě jejich odsávaní ve
směru proudu od místa extrakce spalin (tj. obvykle tam, kde je opětovně cirkulován
„špinavý“ plyn)
• zlepšená energetická účinnost (zařízení na společnou výrobu tepla a elektřiny
zaznamenalo vzrůst přibližně o 0,75 %)
• snížení produkce NOx o 10 % až 30 % (pokud jsou vysoké hladiny NOx
v nezpracovaném plynu)
• snížení spotřeby činidel pro kontrolu NOx
Při vysokých podílech vzduchu může být přibližné 50 % požadovaného množství
sekundárního vzduchu nahrazeno opětovně cirkulovanými spalinami. Pokud jsou opětovně
cirkulovány nezpracované plyny, může dojít ke snížení celkového spalovacího vzduchu a
spalin o 10 – 15 %. Množství spalin vstupujících do systému jejich čištění může být úměrně
sníženo, pokud koncentrace znečisťujících látek v takto zmenšeném objemu umožní stejný
způsob čištění (má za následek taktéž snížení emisních hodnot a zvýšení tepelné účinnosti o 1
– 3 %).
Vlivy interakce médií
Závisí na přesném návrhu pece, při vysokých poměrech nahrazení dochází ke snížení
množství kyslíku, což může mít za následek zvýšení hladin CO (či jiných produktů
nekompletního spalování). Proto musí být zajištěn optimální poměr nahrazení sekundárního
vzduchu spalinami.
350
V některých případech mohou v rotačních vysokých pecích nastat negativní chladící účinky, a
to především u odpadů s nízkou hodnotou výhřevnosti. Potom je pro udržení teploty rotační
vysoké pece nutné přidávat další palivo.
Provozní údaje
Byla zaznamenána koroze v rozvodech opětovně cirkulovaného vzduchu. Dále bylo
zaznamenáno, že korozi lze překonat odstraněním spojů a používáním účinné izolace
rozvodů, čímž budou odstraněna chladná místa, kde může docházet k rychlé korozi
v důsledku kondenzace spalin. Ke korozi může v důsledku nižších hladin kyslíku ve spalinách
docházet také v kotli.
[21, FNDADE, 2002] Pokud není provozovatel pozorný, může být koroze velmi rychlá.
V těchto případech se očekávané provozní úspory rychle obracejí ve vyšší provozní výdaje na
opravu a ztrátu dostupnosti zařízení. Riziko koroze je sníženo pokud jsou teplejší části kotle
pokryté speciálním vnějším pláštěm. Poté, co je tento plášť namontován, je však možné snížit
přebytečnou koncentraci O2 na výstupu z kotle i bez opětovné cirkulace spalin. Toto tudíž
snižuje výhody opětovné cirkulace spalin.
V některých německých spalovnách tuhého komunálního odpadu s nainstalovaným systémem
opětovná cirkulace spalin bylo nahlášeno uzavření či ukončení opětovná cirkulace
z provozních důvodů. Při stanovení rozměru zařízení na čištění spalin není ve většině případů
uvažováno snížení průtoku spalin; mnoho provozovatelů vybírá velikost systému čištění
spalin bez opětovná cirkulace, aby byly pokryty všechny možné provozní podmínky.
[74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
Tato metoda je používána u nových spaloven odpadu. Některá stávající zařízení si
nainstalovala tuto metodu, u které je vyžadován prostor pro rozvody.
Tato metoda má u spaloven nebezpečného odpadu omezené využití. V případě spalování
nebezpečného odpadu pomocí rotačních vysokých pecí je požadavek vyšší koncentrace O2 a
opětovná cirkulace vzduchu má zde tedy omezené využití. [74, připomínky TWG, 2004]
Ekonomika
Tato metoda zahrnuje další investice do nových zařízení a podstatné náklady při zavádění do
stávajících zařízení. [74, připomínky TWG, 2004]
Hnací síla realizace
Snížení NOx za použití základní metody.
Stabilní s opětovnou cirkulací spalin, pro dosažení hladiny 200 mg/Nm3 za jakýchkoliv
provozních podmínek je zapotřebí zařízení na snížení NOx. [21, FNADE, 2002]
Příklady zařízení
Používáno v některých nových a stávajících provozech v Evropě.
Reference
[2, infomil, 2002], [21, FNADE, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
351
4.2.13 Používání vzduchu obohaceného kyslíkem
Popis
Nahrazení dodávek vzduchu (techniky) čistým kyslíkem či vzduchem o kyslík obohaceným.
Tato metoda je používána v některých zplyňovacích či pyrolýzních zařízeních při spalování
plynů, které produkují, často jako součást systémů, které jsou navrženy pro zvýšení spalovací
teploty, aby byly roztaveny popele ze spalovny. V těchto případech je počáteční pyrolýzní či
zplyňovací reaktor často fyzicky oddělenou jednotkou od další spalovacích komor. Na palivo
bohatý syntézní plyn vstupuje do spalovacího prostoru, kam je pro dosažení žádoucích
podmínek vzduch obohacený o kyslík přidáván kontrolovanou rychlostí. V závislosti na
rychlosti přidávání vzduchu a na jeho vzduchu jsou obecně teploty ve spalovací komoře mezi
850 až 1 500oC, ačkoli v některých speciálních případech jsou používány teploty až do
2 000oC či vyšší. Při teplotě kolem 1 250oC dochází k tání unášeného popílku.
Tato metoda byla používána zkušebně ve stávajících velkých spalovacích zařízeních pro
zlepšení procesního výkonu a v malých zařízení se speciálně navrženou technologií, obvykle
zaměřenou na likvidaci jednotlivých (často nebezpečných) odpadních toků. V těchto malých
zařízeních může být používán proces na bázi dávkování v uzavřeném reaktoru se zvýšeným
tlakem (8 barů) a teplotou (např. v rozsahu 2 000 až 8 000oC).
Dosažené zisky pro životní prostředí
Rychlé a účinné spalování může mít za následek nízké a kontrolovatelné hladiny CO a dalších
emisí spojených se spalováním.
Nahrazení dusíku ve vzduchu kyslíkem může snížit potenciál tepelné tvorby NOx. Produkce
NOx však také závisí na teplotě plamene, a proto je nutné zajistit dostatečného nahrazení
dusíku, aby bylo zabráněno kombinaci dusíku a vyšší teploty, která by mohla vést
k celkovému zvýšení NOx.
Ve srovnání se spalovacími technologiemi na bázi dodávek vzduchu jsou uvolňovány menší
objemy odpadních plynů. Teplota nad 1 500oC však může tuto výhodu snižovat v důsledku
expanze spalin. Znečisťující látky o vyšších koncentracích, které jsou důsledkem menšího
objemu spalin, mohou být zachyceny kompaktní linkou na zpracování spalin. Stávající
zařízení by však vyžadovala speciální úpravu jejich systémů na zpracování spalin. Zmenšení
velikosti systémů čištění spalin může do určitého stupně (např. pro NOx) snížit spotřebu, je to
však úzce spojené s množstvím (spíše než s koncentrací) znečisťující látky, a snížení může
tudíž být pro odpady s vysokým obsahem znečisťujících látek zanedbatelné. Je zaznamenáno,
že touto metodou je možné zmenšit velikost kotle. [74, připomínky TWG, 2004]
Vlivy interakce médií
Výroba čistého kyslíku či vzduchu obohaceného o kyslík je energeticky náročná.
Přítomnost CO během přechodné fáze: začátek a ukončení provozu a nouzová přerušení.
Problém snížené odolnosti ohnivzdorných materiálů a zvýšené koroze.
Provozní údaje
352
Při zkoušení v roštové komunální spalovně v Nizozemsku byla problémem lokálně zvýšená
teplotou a koroze. Bylo zaznamenáno, že tyto potíže mohou být odstraněny lepším míšením
odpadu a optimalizovaným vstřikováním.
Za vyšších teplot (nad 1 000 oC) je značně zvýšená údržba pece a ohnivzdorných látek.
Používání vyšších teplot může přivodit vyšší nároky na výběr materiálů a potíže při jejich
používání.
Navíc je potřeba intenzivní chlazení spalin na teplotu vhodnou pro vstup do systému jejich
zpracování.
Je nutné zajistit odstraňování roztaveného popílku ze systému (např. protřepáváním toku
spalin), aby nepřišel do kontaktu s po směru proudu umístěnými výměníky tepla, kde by
zapříčinil ucpávání/erozi.
S výrobou, uskladněním a používáním kyslíku jsou spojena další bezpečností rizika.
Použitelnost
Obecně jsou potřeba speciální úpravy v návrhu zařízení, aby bylo možné používat tuto
metodu. Je potřeba věnovat pozornost většině detailů návrhu zařízení včetně konkrétních
úprav spalovací komory, oblastí s výměníky tepla, a velikosti systému zpracování spalin. Při
přidávání nižších hladin kyslíku mohou být změny v návrzích omezenější. Tato omezení
mohou převážit potenciální používání této metody.
Tato metoda je použitelná jako možnost dodatečného vybavení stávajících zařízení, kde:
•
•
jsou vysoké nebo problematicky kontrolovatelné emise látek spojených se spalováním
jsou vysoké objemy dodávek vzduchu
Vysoká účinnost spalování činí z této metody možnost pro spalování materiálů s vysokou
odolností vůči spálení, např. PCB (polychlorovaných bifenylů).
Díky vyšším nákladů a dopadům vlivu interakce médií spojených s výrobou kyslíku není
obohacování kyslíkem při výrobě kyslíku praxi příliš používáno, stejně jako kvůli dalším
provozním problémům (např. mohou vzniknout vyšší teploty způsobující problémy s tavením
popele) a díky schopnosti metod založených na vzduchu dosáhnou dobrých výkonnostních
stupňů.
Ekonomika
Čistý kyslík je drahý, vzduch obohacený o kyslík je levnější, ale stále způsobuje oproti
normálnímu vzduchu navýšené náklady. Tyto náklady mohou být sníženy, pokud se spalovna
nachází v místě, kde je kyslík už dostupný, např. v průmyslové zóně. Nároky na elektrickou
energii pro výrobu kyslíku na místě jsou značné. Tento nárok se liší podle velikosti zařízení,
teploty a čistoty kyslíku, ale obecně je v řádu 0,5 – 2 MW.
Používání této metody může značně přispívat ke kapitálovým a provozním nákladům.
Zmenšení objemů spalin může snížit velikost požadovaného systému na jejich zpracování.
Hnací síla realizace
353
Bylo zaznamenáno, používání této metody při zpracování některých typů nebezpečných
odpadů, které se jinak draze likvidují.
Bylo zaznamenáno, použití této metody jako dodatečného vybavení stávajícího zařízení, které
mělo potíže při spalování.
Příklady zařízení
V Rakousku byla schválena spalovna komunálního odpadu, využívající metodu obohacování
vzduchu kyslíkem na začátku roku 2004. Každoroční výkon je kolem 80 000 t/r, průměrný
obsah kyslíku je 26 %, teplota roštu je kolem 1 100 – 1 200 oC, kdežto teplota ve spalovací
komoře je snížena v souvislosti s opětovnou cirkulací spalin. Provozovatel dosud
nezaznamenal žádné problémy. [74, připomínky TWG, 2004]
Obohacení kyslíkem je používáno ve zplyňovacích a pyrolýzních procesech komunálních a
průmyslových odpadů v Japonsku jako součást systému, který je navržen k tavení spalovacích
popelů (např. Asahi Clean Centre, Kawaguchi City, Tokyo).
První úplná jednotka pro nebezpečný odpad nyní funguje v SEABO (Samosprávná oblast
Bologna). Dosud byla používána na zpracování materiálů jako jsou: tvrzené barvy,
rozpouštědla obsahující halogeny, inkousty, rafinérské kaly, plastové obaly, znečištěný textil,
olej obsahující PCB, pesticidy, prošlé léky a další.
Reference
[18, Italy, 2002], [2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.14 Chlazení roštů
Popis
[19, Babcock, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
Pro regulaci teploty kovu roštu se provádí jeho chlazení, čímž je prodlužována jeho životnost.
Chladícím médiem může být vzduch nebo voda (stejně tak mohou být použity jiné kapaliny
jako olej nebo jiná tekutina dobře vedoucí teplo).
Vzduch je dodáván ze spodu roštu a prochází mezi jeho mezerami; hlavní funkcí tohoto
vzduchu je poskytovat kyslík nutný k oxidaci a jeho průtok je navržen podle této potřeby.
Zároveň tento vzduch poskytuje chlazení roštu a je zdrojovým vzduchem pro chlazení roštů.
Se zavedením nadbytku vzduchu dochází k dalšímu chlazení roštu, ale zároveň dochází
k vyšší produkci spalin.
Kapalinou chlazené rošty zahrnují obvod uvnitř roštu, kterým prochází chladící kapalina.
Z důvodu vyšší tepelné kapacity jsou kapalinou chlazené rošty vhodnější v situacích, kdy má
chlazení vzduchem svoje omezení, a to zejména pokud je spalován odpad o vysoké
výhřevnosti (např. > 10 MG/kg)
Kapalina teče z chladnějších částí roštu do teplejších částí díky zachování teplotního
gradientu. Teplota kapaliny může být využita jako monitorovací prostředek ke sledování
reakcí (některé jsou endotermické a některé exotermické, a to do různých stupňů), které
probíhají ve vrstvě odpadu nad roštem. Tyto reakce mohou být regulovány změnami množství
354
dodávaného vzduchu do odpadu skrze mezery roštu. Toto oddělení funkcí chlazení a dodávek
vzduchu může zvýšit kontrolu procesu.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Jak vzduchem tak kapalinou chlazené rošty mohou poskytnou účinné spalování odpadu.
Pro odpady s vysokou výhřevností umožňují kapalinou chlazené rošty poněkud lepší kontrolu
spalovacího procesu, jelikož další potřebná chladící kapacita pro tyto odpady může být
poskytnuta z chladící kapaliny namísto z většího množství dodávaného vzduchu. Kapalinou
chlazené rošty mohou tedy snížit množství dodávaného primárního vzduchu a tudíž i celkové
objemy spalin.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané negativní interakce.
Provozní údaje
Rošty chlazené vzduchem jsou velmi používaná a osvědčená technologie pro komunální
odpady a další, především tuhé odpady. Bylo zaznamenáno, že tato technologie je vysoce
spolehlivá a poskytuje účinný výkon a dlouhé provozní použití. Složitost vzduchem
chlazených systémů je poněkud nižší než u systému chlazených kapalinou, což může být
provozní výhodou. Používání vzduchem chlazených roštů je velmi běžné v Evropě, přibližně
90 % spáleného KTO je zpracováno v zařízeních s rošty chlazenými vzduchem.
Kapalinou chlazené rošty zvyšují chladící účinek tím, jak kapalina přímo cirkuluje uvnitř
roštu. Může být sníženo riziko poškození teplem, a to i v případě odpadů o vysoké
výhřevnosti. Je možné zajistit funkční životnost po čtyři roky. Aby se předešlo prasklinám a
únikům kapaliny a následnému vlivu na dostupnost zařízení, je zapotřebí účinná konstrukce
kapalinou chlazených roštových tyčí. V rámci zvýšení kontroly teploty roštu je nutné použití
složitého kapalinou chladícího okruhu, aby bylo možné dodávat kapalinu do jednotlivých
tyčí. Alternativní možnost umožňuje teplotní kontrolu zón a zároveň systému roštu jako
celku.
Při podmínkách o vysokých teplotách, které mohou nastat při spalování odpadu o vysoké
výhřevnosti, mohou mít kapalinou chlazené rošty delší životnost díky nižší korozi, ale
zároveň mají vyšší riziko poškození roštu díky možným únikům chladící kapaliny, než
systémy chlazené vzduchem.
Provozní zkušenosti ukázaly, že prakticky ke všem únikům u vodou chlazených roštů dochází
na spojích mezi tvárnicemi nebo na spojích mezi tvárnicí a kolektorem chladícího okruhu.
Riziko selhání chladícího obvodu může být tedy minimalizováno snížením počtu těchto spojů.
Je preferován návrh tekutinou chlazeného roštu s malým počtem těchto spojů. Životnost
obkladu u vodou chlazeného roštu může být více než 35 000 - 40 000 provozních hodin.
Použitelnost
Speciální vlastností roštů je, že jsou samotné vysoce masivní a mohou být použity téměř ke
každému hlavnímu typu tuhého odpadu, včetně vysoce heterogenního odpadu. Oba typy, jak
kapalinou, tak vzduchem chlazené rošty jsou používány pro komunální odpady, z čehož
přibližně 90 % spaloven tuhého komunálního odpadu používá vzduchem chlazený typ.
355
Kapalinou chlazené rošty jsou obvykle používány pokud je nutné další chlazení roštu, tj. kde
se spaluje odpad o vyšší výhřevnosti (např. nad ~10 - 13 MJ/kg, v závislosti na typu roštu).
Vzduchem chlazené systémy mohou být také používány za těchto okolností, někdy s dalšími
chladícími vlastnostmi, jako například vodou napuštěné stěny pece.
Ekonomika
Vzduchem chlazené rošty lze nakoupit levněji než kapalinou chlazené rošty.
Riziko poškození roštu, a tudíž i vyšší náklady na opravu a prostoj provozu, je vyšší
u systémů nechlazených vzduchem, protože úniky kapaliny mohou způsobit škodu (ale viz.
také provozní údaje výše).
Hnací síla realizace
Systémy chlazení roštu jsou vybírány tak, aby byly vyváženy provozní výhody a nevýhody.
Výhody a nevýhody výběru závisí na hodnotě výhřevnosti a složení odpadu, který bude
zpracováván. V závislosti na konkrétních okolnostech (tj. zvláště na typu roštu a odpadu) je
možné zpracovávat odpad o vysoké hodnotě výhřevnosti na roštech s kapalným chlazením.
Tato možnost může být preferována před chlazením roštu vzduchem.
Příklady zařízení
Chlazení roštů je v Evropě i ve světě široce používáno. Vodou chlazené systémy jsou méně
rozšířené, ale jejich použití je zaznamenáno alespoň v Dánsku a Německu.
Reference
[19, Babcock, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.15 Chlazení rotačních pecí vodou
Popis
[20, EKOKEM, 2002]
Tato metoda je používána většinou s vyššími teplotami v peci (viz. oddíl 4.2.16). Systém
chlazení pece se skládá ze dvou chladících okruhů. Primární chladící okruh dodává primární
na vrchol rotační pece chladící vodu a rovnoměrně ji rozvádí, čímž zajišťuje rovnoměrný
chladící účinek na plášť pece. Voda je potom svedena do čtyř nádrží umístěných pod pecí a
dále volně teče do zásobníku vody. Poté cirkuluje zpět skrze filtr a výměník tepla pomocí
čerpadla. Výpar je kompenzován přídavkem další vody, která je automaticky přidána i
s NaOH, aby se předešlo korozi.
Sekundární okruh bere teplo z primárního okruhu přes tepelné výměníky a předává ho
k dalšímu využití. Pokud není potřeba obnovovat energii, je možné pro odstraňování tepla ze
systému použít multisekční systém chlazení vzduchem. Aby bylo zabráněno zamrzání, je
směs vody a glykolu cirkulována přes tepelné výměníky na rozhraní mezi vodou a vzduchem.
Systém dodává chladící vodu prostřednictvím stovek rozprašovacích trysek umístěných po
celém plášti pece, takže je udržována teplota pláště mezi 80 a 100 oC, zatímco při chlazení
vzduchem má ocelový plášť teplotu o několik set stupňů vyšší. Chlazení rotační pece zvyšuje
tepelný tok přes ohnivzdorný materiál dostatečně na to, aby byla snížena rychlost chemické
eroze na minimum. Vyšší teploty mohou být používány v peci.
356
Dosažené zisky pro životní prostředí
Hlavní výhodou chlazení vodou u rotačních pecí je, možnost dosáhnout vyšších teplot
spalování, pokud je to zapotřebí (viz. oddíl 4.2.16).
Rychlost toku tepla skrze pec do primární chladící kapaliny je zvýšená. Podle teoretických
výpočtů a praktických měření na modelovém zařízení se tok tepla skrze pec do chladící vody
pohybuje mezi 0,5 MW a 3,0 MW, v závislosti na velikosti rotační pece a tloušťce
ohnivzdorného materiálu. Tloušťka ohnivzdorného materiálu také zahrnuje zbývající cihlové
obložení a zpevněnou vrstvu zbytkového popele. Například v roce 1995 bylo v
Kommunikemi (DK) zaznamenáno průměrné vužití tepla pece 2,2 MW.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané negativní aspekty.
Provozní údaje
Provozními výhodami jsou:
•
•
•
delší životnost ohnivzdorného materiálu při provozu za vyšších teplot – menší údržba
možnost dosažení zvýšené výkonnosti – zvláště pro odpady o vysoké výhřevnosti
lepší pracovní prostředí – nižší teploty v okolí pece
Použitelnost
Tato metoda je použitelná u rotačních pecí s vyššími vstupy odpadu o nižší výhřevnosti. Je
používána především v zařízeních na zpracování nebezpečného odpadu, ale může mít také
širší uplatnění při pálení jiných odpadů v rotačních pecích. Tato metoda je zvláště použitelná
pro zařízení, která pro likvidaci určitých typů odpadů vyžadují vyšší teploty.
Vodou chlazené pece nabízejí především prodloužení životnosti ohnivzdorných materiálů pro
odpady s obsahem minerálních látek s nízkým bodem tání.
Pokud systém pracuje společně s vysokoteplotní pecí, musí být k dosažení dostatečných
rychlostí odstraňování tepla tok vody velký. To bude mít za následek velké množství teplé
vody spíše než menších množství vařící vody. Tato metoda je tudíž vhodnější u procesů, které
mají požadavek/využití pro takto vyprodukovanou horkou vodu.
Ekonomika
Jak Ekokem ve Finsku tak Kommunikemi v Dánsku zaznamenaly kapacitu přes 100 000 tun
spáleného nebezpečného odpadu (odpadní voda není zahrnutá) za vysokých teplot stejným
cihlovým obložením. To se rovná celkové životnosti 2 až 3 roky. Obě zařízení standardně
ukončují spalovaní odpadu jednou za rok z důvodu plánované dvoutýdenní údržbě a pouze
dvakrát za rok kvůli kratším prohlídkám.
Hnací síla realizace
Někteří provozovatelé byli nuceni pracovat z vysokoteplotními pecemi na tvorbu strusky a
proto vyvinuli systém chlazení vodou, který umožnil ekonomičtější funkci za těchto
podmínek. Kde nebyly k dispozici odvody (např. nahrazení agregátu recyklací) pro
produkovaný napůl zeskelnatělý zbytkový popel, tam bylo možné snížit náklady na
odstraňování, a tudíž zvýšit zájem o metodu nebo vyvážit náklady na metodu.
Zájem o metodu je zvyšován dostatkem zákazníků pro teplou vodu.
357
Dostupnost odpadů o nižší výhřevnosti (např. rozpouštědla či oleje) umožňuje vyšší provozní
teploty, které následně vyžadují další chlazení, jak zde bylo zmíněno. Pokud jsou takovéto
odpady odvedeny na jiný typ zpracování, může být jejich dostupnost snížena a provoz za
vyšších teplot může být možný pouze s přídavnými palivy nebo za dalších nákladů.
Příklady zařízení
Ekokem, Finsko. Kommunikemi, Dánsko.
Reference
[20, EKOKEM, 2002], [40, EURITS, 2003] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.16 Spalování za vyšších teplot (struskování)
Popis
Tato metoda je nejčastěji používána v Evropě u pecí, které zpracovávají nebezpečný odpady.
V principu je však provoz za zvýšených teplot do určitého míry použitelný i pro jiné typy
pecí. Vysoké teploty jsou například někdy používány ve směru proudu fluidních loží, které
dostávají odpad neklasifikovaný jako nebezpečný (viz. oddíl 4.2.26 a 4.2.27).
Nebezpečné odpady, jak pevné tak kapalné, jsou dodávány do procesu skrze přední stěnu
rotační pece. Pouze sekundární vzduch a odpadní voda jsou vstřikovány do sekundární
spalovací komory.
Spalovací teplota roste na 1 100 až 14 000 oC za několik sekund, s tím, jak je odpad o vysoké
výhřevnosti dodán do rotační pece skrze přední stěnu. To znamená, že teplota spalin zůstává
vyšší než 1 050 oC dokud neprojdou vývodem ze sekundární spalovací komory. Poté spaliny
vstoupí do odpadního tepelného bojleru a nakonec proudí do systému jejich čištění.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Bylo zaznamenáno, že vysokoteplotní spalování při 1 100 – 1 400 oC poskytuje ve srovnání
nízkoteplotním spalováním (850 - 900 oC) následující výhody:
•
•
•
•
veškerý organický materiál je zcela spálen, obsah organické hmoty ve zbytkovém
popílku je standardně nižší než 1 %
nižší obsah uhlovodíků a CO ve spalinách
vyšší schopnost likvidace molekul PCB
v peci je tvořen roztavený zbytkový popílek
Konečná granulovaná a zeskelnatěná struska s nízkými vlastnostmi vyluhování je připravena
šokovým chlazením s vodou. Může být využita nebo skládkována.
Za používání vysokých teplot tvoří železo, sklo, hliník, a další anorganické materiály
v rotační peci roztavenou směs pecního popele. Zkapalnělý popel potom pomalu teče směrem
k výstupu z pece, kde padá do zhášecí nádrže, umístěné pod sekundární spalovací komorou.
Popel v nádrži rychle ztuhne, čímž je kvalitně granulován a zeskelnatěn. Díky vlivu granulace
je celkový objem produkovaného pecního popele menší než u konvenčního spalování.
358
V závislosti na testech vyluhovatelnosti nebo jiných používaných standardech může být
produkovaný vysokoteplotní pecní popel klasifikován jako materiál neklasifikovaný jako
nebezpečný. To může snižovat náklady jeho odstraňování, jelikož pecní popel může být (za
určitých podmínek) odvezen na normální skládku, nebo může být dokonce prodán jako
materiál pro stavbu silnic. Pokud je používán pro stavbu silnic, pak musí být celkový obsah
těžkých kovů v pecním popelu nízký a jeho dopad může být posouzen ve srovnání s jinými
materiály, které se pro tyto účely standardně používají. [74, připomínky TWG, 2004]
Vlivy interakce médií
Vyšší teploty mohou mít za následek další produkci NOx a požadavky na další kontrolní
opatření.
Pokud není výhřevnost odpadu dostatečná, mohou být zapotřebí přídavná paliva.
Může být zapotřebí upravený systém čištění plynů, který by umožnil zpracování vyšších
hladin vypařených těžkých kovů. [40, EURITS, 2003]
Provozní údaje
Vyšší teploty vyžadují kvalitní ohnivzdorné vložky. Během procesu by navíc měla být
udržována konstantní vrstva strusky.
Navíc:
•
•
•
•
spalovací vzduch může vyžadovat předběžný ohřev
množství spalovacího vzduchu je nutné snížit
membránové zdi bojleru je potřeba odstranit či chránit ohnivzdorným materiálem
roztavená struska může zapříčinit provozní problémy v peci a v oblastech tepelných
výměníků
Malé zbytky uhlovodíků a CO závisejí na kombinaci míšení (víření) spalin, času zdržení a
teploty. Bylo zaznamenáno, že teploty kolem 900 - 1000 oC dosahují velmi vysokých
destrukčních stupňů, podobných těm, kterých je dosahováno za teplost probíraných v této
oddíle. Za důležitý činitel jsou také považovány dodávky homogenního odpadu. Velmi
vysoké teploty nejsou tedy samy o sobě zárukou vyššího vyhoření plynů (tj. nízkých CO a
TOL). Za vyšších teplot jsou také vyšší rychlosti plynů a čas zdržení je tedy nižší, a proto je
důležité celkové nastavení parametrů.
Použitelnost
Využitelné především v rotačních pecích na spalování nebezpečného odpadu o vysokých
hodnotách výhřevnosti, např. odpadů, které obsahují různá rozpouštědla a odpadní oleje.
Ekonomika
Navýšení nákladů pochází z:
•
•
•
•
•
potřeby používat vodou chlazenou pec, aby se předešlo vysokým nákladům na údržbu
možné potřeby podpůrných paliv k udržení vysoké teploty
možných potřebných úprav pece k udržení tepla
přídavků anorganického materiálu (sklo, písek) produkujících více pecního popele
mokrého čištění těžkých kovů, které se více vypařují za vyšších teplot
359
V některých případech bylo používání vyšších teplot ukončeno z důvodu přidružených
nákladů na údržbou ohnivzdorných materiálů.
Hnací síla realizace
Metoda byla použita tam, kde:
•
•
je potřeba zajistit vysoký účinek destrukce
je vyžadován zeskelnatěný pecní popel
Používáno především v zařízeních, kde je výhřevnost odpadů dostatečné vysoká (celkové
průměry obvykle nad 15 MG/kg), aby se předešlo potřebě přídavných paliv.
Příklady zařízení
Ekokem, Finsko. Kommunikemi, Dánsko.
Reference
[20, EKOKEM, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.17 Zvýšení promíchávání a času zdržení odpadu v peci
Popis
Odpad dodávaný do pece by měl být dobře promíchán a měl by zde zůstávat po dostatečně
dlouhou dobu k reakci a mělo by být zajištěno jeho účinné spálení, to znamená, že zbytek po
spálení by měl obsahovat nízké hodnoty organického uhlíku. Při procesu navíc , pomáhají
dodávky dostatečného množství dobře distribuovaného primárního vzduchu, který nezpůsobí
přílišné chlazení.
Delší doby vystavení odpadu vyšším teplotám ve spalovací komoře, vyšší teplota lože odpadu
a fyzické promíchávání odpadu, to vše dohromady zajišťuje, že produkovaný popel bude
obsahovat nízké hodnoty organický látek.
Lepší účinnosti hoření může být dosaženo pomocí:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
pecí, které účinně otáčejí a mísí odpad
používání rotačních pecí
předběžné úpravy odpadu a následného použití fluidních loží (pokud je odpad pro tuto
technologii vhodný)
delších časů zdržení v zónách spalování pece
návrhu pece, která by odrážela vyzářené teplo a zvýšila hoření
optimalizace dodávek a distribuce primárního vzduchu
přídavku dalšího odpadu/paliva k podpoře účinného spalování
rozkladu velkých kusů v odpadu
prosívání (propadání) zpět pro opakované spalování.
Používáním této metody lze dosáhnout hladin organického uhlíku v popelu pod 1 %.
Stupeň vyhoření dosažitelný touto metodou závisí na vlastnostech spalovaného odpadu. Na
praktičnost dodávání různých typů odpadu do různě navržených spalovacích komor budou
360
mít také značný vliv fyzické vlastnosti odpadu, např. směsný komunální odpad nemůže být
zpracováván na fluidní loži bez předchozího předběžného třídění.
Obvykle je dosahováno lepšího hoření pokud byl odpad rozdrcen a homogenizován (např.
mícháním). Předběžné třídění vysoce heterogenních odpadů může zlepšit jejich hoření.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Účinné hoření odpadu má za následek:
•
•
•
účinnou likvidaci odpadu
zlepšení vlastností pevných zbytků pro možné využití
zvýšení hodnot odběru energie z odpadu
Vlivy interakce médií
Přílišné fyzické míchání odpadu může mít za následek vyšší množství nespáleného materiálu,
který je převáděn do sekundárních spalovacích komor. To může způsobit zvýšení obsahu
prachu a dalších nečistot ve snižovacích procesech umístěných ve směru proudu. Přílišné
míchání může mít také za následek větší propad, tj. nespálený materiál procházející mezerami
v roštu. [74, připomínky TWG, 2004]
Provozní údaje
Mělo by být poznamenáno, že některé technologie zahrnují větší míchání, které ve výsledku
přináší lepší hoření, a tudíž menší množství nespáleného materiálu ve zbytcích. Tyto
technologie nejsou obecně vybírány z těchto důvodů, ale na základě toho, jak mechanicky
vyhovují fyzickým vlastnostem přijímaného odpadu, tj. homogenitě odpadu atd. [64,
připomínky TWG, 2003]
Zaznamenané hladiny dosažené v rakouských spalovnách odpadů při stabilním provozu jsou
1 % TOC (suchý materiál) a kolem 3 % TOC (suchý materiál) při startu a ukončení procesu.
Použitelnost
Povaha přijímaného odpadu může omezit výběr spalovací technologie (např. fluidní lože nebo
rošt, atd.) a tudíž omezuje možnost provozovatele vybírat mezi technologiemi. Principy
zvýšeného míchání a dostatečných časů zdržení odpadu v peci jsou však použitelné ve všech
případech. Pro každou vybranou technologii je možné posoudit zde popsané možnosti
vedoucí ke zlepšení hoření.
Ekonomika
Nové projekty mohou zohlednit potřebu zajištění účinného hoření bez zásadního navýšení
nákladů.
Ve stávajících zařízeních jsou zásadní rekonstrukce spalovacích komor nákladné. Dodatečné
vybavení je tudíž možné, pokud je plánována celková rekonstrukce (pokud není dosaženo
zákonného standardu 3 % TOC, je povinnost splnění tohoto standardu zajistit).
Hnací síla realizace
Hlavní silou je:
•
•
zlepšení rozkladu odpadu
zlepšení možností využití zbytků
361
•
plný odběr hodnoty energie odpadu.
Článek 6 z EC směrnice 2000/76/EC vyžaduje, obsah Celkového Organického Uhlíku (TOC)
ve strusce a v pecní popelu nižší než 3 % nebo že ztráty při zážehu jsou nižší než 5 % suché
celkové hmotnosti materiálu.
Příklady zařízení
Po celé Evropě.
Reference
[4, IAWG, 1997] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.18 Udržení kvalitního hoření a spalovacích podmínek úpravou výkonu
Popis
Dosažený stupeň vyhoření zbytků pecního popele je parametrem, který je nutné brát v úvahu
při určování výkonnostních omezení procesu s určitým vstupním odpadem.
Hladiny TOC nad 3 % (5% ztráty při zážehu) jsou zakázané evropskou legislativou. Hladiny
pod 1 % jsou dosahovány za určitých okolností (viz. oddíl 4.2.17 výše)
Pro daný rozsah vlastností odpadu je omezujícím faktorem tepelná kapacita spalovací komory
spíše než hmotnostní výkon. Překročení tepelné kapacity zařízení vede ke zhoršení
spalovacího výkonu a ke zhoršení kvality produkovaných zbytků.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Udržení procesu v rozsahu kapacity tepelného výkonu zajišťuje správnou likvidaci odpadu a
lepší kvalitu zbytků, které mají zvýšenou možnost dalšího využití.
Vlivy interakce médií
Použití této metody předchází negativním dopadům.
Provozní údaje
Vyšší doba zdržení v peci může sníženy stupně vyhoření. To má za následek snížení výkonu
zařízení.
Použitelnost
Použitelné pro všechny spalovny odpadu.
Ekonomika
Omezení výkonu může způsobit nižší příjmy z odstraňování odpadu.
Hnací síla realizace
•
•
zajištění úplné likvidace odpadu
zlepšení kvality popela.
Příklady zařízení
Běžná praxe používaná v průmyslu.
362
Reference
Diskuze v této oddíle. [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.19 Optimalizace času, teploty, víření plynů ve spalovací komoře a koncentrace
kyslíku
Popis
K dosažení účinného spalování produkovaných plynů během spalovacího procesu je potřeba,
aby byl plyn dobře promícháván s dostatečným množstvím kyslíku, za dostatečně vysoké
teploty a po dostatečně dlouhou dobu. Na základě těchto principů a praktické zkušenosti
spalovacích zařízení průmyslového měřítka byla navržena minimální kritéria v různých
evropských a národních legislativách. Účelem těchto kritérií je zajistit navržení a provoz
procesů způsobem, který zajišťuje dostatečnou oxidaci vyprodukovaných plynů a zničení
organických znečisťujících látek, a tudíž snižuje škodlivé emise těchto látek.
Tab. 4.12 níže poskytuje krátký přehled některých specifikací, které byly použity při
spalování plynů vyprodukovaných během spalovacího procesu:
Parametr
Minimální
spalovací teplota
během doby
zdržení plynu
Minimální doba
zdržení plynu
Specifikace
• alespoň 850 oC, nebo
• alespoň 1 100 oC pro nebezpečné
odpady s vyšším než 1% obsahem
halogenovaných organických látek
(jako Cl)
• 2 sekundy po posledním vstřiku
spalovacího vzduchu
Víření
• dostatečné k zajištění účinného
míšení plynu a spalovací reakce
Koncentrace
kyslíku (přebytek)
• vyšší než 6 % (poznámka: přesné
množství požadovaného kyslíku bylo
z většiny legislativ v EU odstraněno)
Účel
• vhodná teplota k umožnění
oxidace
• dostatečná doba zdržení při
dostatečně vysokých
teplotách a v přítomnosti
dostatečného množství
kyslíku pro reakci a oxidaci
• míšení plynu umožňuje
pokračování reakce během
celého toku plynu
• aby byla umožněná oxidace
musí být dodané dostatečné
množství kyslíku
Tab. 4.12: Některé spalovací specifikace používané při spalování
Provozní zkušenosti ukázaly, že jsou tato kritéria vhodná a že dosahují dobrých likvidačních
stupňů. Mnoho stávajících zařízení však pracuje při snížených teplotách, dobách zdržení a
koncentracích kyslíku a stále dosahuje účinného spalování a nízkých emisí pro všechna
životní prostředí. V některých zařízeních bylo skutečně dosaženo snížení (především) emisí
NOx bez podstatného zhoršení jiných výkonnostních parametrů či korozních problémů.
Za určitých okolností a pro určité typy odpadu je tudíž možné tyto základní kritéria, která
reprezentují optimální výstup do životního prostředí, opustit. Pokud by měla být takováto
výjimka povolena, pak by měly být pro zajištění celkově účinného výkonu prošetřeny
následující aspekty:
363
•
•
•
•
•
nízké a stabilní koncentrace CO v emisích do ovzduší (< 50 mg/m3 denní průměr)
kvalitní vyhoření pecního popele (TOC < 3 %)
výhody převažují nad riziky (např. podstatné snížení emisí NOx)
Je odpad (pro dodávky do pece) dostatečně homogenní, konzistentní a kvalitní pro
zajištění dostatečné likvidace škodlivin v celém spektru provozu?
Je stupeň víření ve spalovací zóně dostatečný, aby umožnil snížení teploty či dobu
zdržení?
Doba zdržení je vysoce závislá na velikosti pece, a tudíž existuje málo možností jejího
prodloužení poté, co byla celá pec již postavena, pokud není naplánována její zásadní
přestavba, která může být velmi nákladná. Nová zařízení jsou obvykle navržená tak, aby
zajistila dobu zdržení dvou sekund nebo více, pokud není spalován zvláště specializovaný a
vysoce regulovatelný a homogenní odpadní tok.. Tímto je umožněna vyšší jistota ohledně
dosažených emisních hladin. [64, připomínky TWG, 2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Potenciální výhody snížení minimální koncentrace kyslíku a minimálních teplotních stupňů
jsou:
•
•
•
snížení tvorby NOx, a tudíž požadavků na jejich zpracování a/nebo vypouštění
snížení objemů spalin může mít za následek snížení požadavků na systém jejich
čištění
zlepšení energetické účinnosti
Obecně samotné snížení doby zdržení plynu nebude mít žádné zvláštní výhody pro životní
prostředí, ty budou důsledkem menší spalovací komory.
Zvýšení vířivosti plynu obecně zlepšuje míšení, a rychlost oxidační reakce poté tedy vede
k účinnému spalování. Pokud je však víření dosahováno především vstřikováním
sekundárního vzduchu, je zapotřebí rovnováha, jelikož je zároveň nutné vyhnout se přílišným
dodávkám vzduchu, které mohou vést k: nadměrnému chlazení nebo přílišnému dodávání
dusíku se vzduchem, které mohou zvýšit produkci NOx.
Vlivy interakce médií
Snížení doby zdržení, teploty, koncentrace kyslíku a vířivosti mohou vést ke zvýšeným
emisím produktů nekompletního spalování, pokud jsou podmínky sníženy natolik, že
spalování není úplné. Tato rizika jsou větší v případě, že je dodáván (do pece) vysoce
heterogenní odpad o různém složení nebo pokud je složité zajistit kvalitu odpadu.
Emisní koncentrace N2O (oxidu dusného) (a tudíž celkového dopadu na globální oteplování)
jsou za nižších spalovacích teplot zvýšeny. Za nižších teplot mohou být také zvýšeny hladiny
CO.
Používání vyšších teplot, které jsou nutné pro likvidaci určitých typů spalovaného odpadu,
obecně přináší pouze malé snížení množství produktů nekompletního spalování
v nezpracovaných spalinách a po průtoku čistícím systémem plynů je relativní výhoda ještě
menší. Na druhou stranu používání vyšších teplot může vést k podstatnému nárůstu
v produkci NOx. Dokud není hledána jiná výhoda pro životní prostředí (např. zlepšení kvality
zbytků využitím struskování nebo zajištění vysoké destrukce molekul PCB), pak může být
364
snížení emisí do ovzduší převážené negativními aspekty spalován za vyšších teplot, jako je
spotřeba přídavných paliv, produkce NOx atd. [64, připomínky TWG, 2003]
Příklad: bublinkové fluidního lože na spalování splaškových kalů:
Níže uvedená tab. 4.13 popisuje nalezené závislosti mezi emisemi oxidu dusného a procesní
teplotou zařízení s bublinkovou fluidním ložem na spalování splaškových kalů. Je nutné
poznamenat, že spalování na fluidních ložích se značně liší od spalování na roštech, a emise
oxidu dusného v roštových spalovnách tuhého komunálního odpadu jsou tudíž při teplotě 900
o
C v sekundární spalovací komoře obecně zanedbatelné. [64, připomínky TWG, 2003]:
o
Rozsah teplot lože ( C)
o
930 C
70
100
180
820 - 845
795 - 820
730 - 795
Teplota ve volném prostoru
910 oC
Emise oxidu dusného
120
170
250
890 oC
200
270
350
Data pro koncentrace oxidu dusného jsou mg/m3
Tab. 4.13: Vztah mezi emisemi oxidu dusného a provozní teplotou pro zařízení
s bublinkovým fluidním ložem pro spalování splaškových kalů [22, Mineur, 2002]
Provozní údaje
Existuje několik různých metod pro stanovení časových a teplotních parametrů daných
zařízení, která používají různá zařízení na měření teploty, umístěná na různých místech
bojleru s různými vlastnostmi přenosu tepla: tato měření jsou prováděna se zařízením za
procentuálně rozdílných nakládek a různých časů, s ohledem na čištění zařízení. S těmito
metodami jsou spojené různé stupně přesnosti. Navzdory těmto nejistotám splňují moderní
zařízení obvykle ochranu životního prostředí v souladu se směrnicí EU 2000/76. [64,
připomínky TWG, 2003]
Přiklad:
VERA spalovna splaškových kalů, Hamburg, Německo
Studie byla prováděna na tomto zařízení s fluidním ložem, aby byl ukázán vliv na emise při
používání nižší teploty a kyslíku ve spalovací fázi. U fluidních loží jsou obě teploty, jak
fluidního lože, tak volného prostoru, důležité pro účinné spalování.
Typ odpadu:
Velikost zařízení:
Typ spalovací komory:
Spalovací teplota (T min.):
Koncentrace kyslíku (min.):
Systém snižování:
filtry
Splaškové kaly a čistírenské produkty
79 000 t/r
bublinková fluidní lože
810 oC (ve volném prostoru spalovací komory)
4%
elektrostatický odlučovač/HCl a SO2 skrubr/tkaninové
Na výsledcích z tohoto zařízení byly zaregistrovány následující data/závěry:
•
•
snížení teploty fluidního lože z 924 oC na 810 oC neovlivnilo podstatně změny
v emisích PCDD/F (zaznamenaná čísla se změnily z 0,0005 ng/m3 na 0,0008 ng/m3)
snížení koncentrace kyslíku z 6,8 % na 4 % vedlo ke snížení emisí PCDD/F (z 0,0015
na 0,0005 ng/m3)
365
•
•
•
•
•
při teplotě ve volném prostoru pod 890 oC byly emise NOx mezi 30 a 40 mg/Nm3 a
nezávisely na změnách teploty fluidního lože mezi 730 oC a 845 oC
zvýšení teploty volného prostoru nad 890 oC zvýšilo emise NOx – tento vliv byl
výraznější při vyšších teplotách fluidního lože
při teplotách pod 900 oC mělo SNCR na emise NOx malý vliv
emise N2O jsou vyšší při nižších teplotách volného prostoru a fluidního lože (viz.
údaje o vlivu interakce médií výše)
emise N2O jsou téměř neovlivněné použitím SNCR.
Bylo zaznamenáno, že snížení hladin kyslíku může mít za následek zvýšenou rychlost koroze,
která vyžaduje speciální protiopatření. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Hlavní využití při vývoji nových zařízeních a ve stávajících zařízeních, která podstupují či
plánují podstatnou rekonstrukci spalovací komory.
Použitelné tam, kde dostupný prostor omezuje velikost spalovací komory. Méně vhodné,
pokud je (do pece) dodáván vysoce heterogenní odpad různého složení nebo kde je těžké
zajistit kvalitu odpadu.
Stávající zařízení mohou mít doby zdržení pod dvě sekundy. To může být upraveno
dodatečným sběrem a porovnáním reálných výkonnostních údajů týkající se hladin produktů
nekompletního spalování v nezpracovaném odpadu a zařízení se tedy nemusí draze dodatečně
vybavovat.
Ekonomika
V následující tabulce jsou uvedeny odhadované vlivy na náklady spojené se změnami těchto
spalovacích parametrů ve srovnání s hodnotami standardního návrhu:
Parametr
Zvýšení či snížení
parametru
Zvýšení
Spalovací teplota
Snížení
Zvýšení
Doba zdržení plynu
Snížení
Zvýšení
Víření
Snížení
Koncentrace kyslíku
(přebytek)
Zvýšení
Odhadnuté dopady na náklady
Zvýšení nákladů na přídavná paliva, zvýšení
nákladů na údržbu pece, možné snížení
nákladů na odstraňovaní struskového popela,
pokud je prodejný
Snižuje potřebu podpůrných paliv, může
omezit typy spalitelných odpadů
Objemnější pec = vyšší náklady mohou
zvýšit rozsah přijímaných odpadů, změna
návrhu spalovací pece je nákladná
Menší proces znamená nižší náklady, může
dojít k omezení odpadů, které mohou být
spalovány
Změna návrhu spalovací komory je nákladná,
zvyšování množství vstřikovaného vzduchu
zvyšuje objem spalin a náklady na jejich
čištění
Není z technických důvodů
doporučitelné/vhodné
Vyšší přebytek kyslíku umožňuje spalování
širšího rozsahu odpadu bez problémů
s emisemi
366
Snížení
Snížení objemů spalin znamená snížení
nákladů na jejich čištění, může dojít
k omezení odpadů, které mohou být
spalovány
Tab. 4.14: Odhadované dopady na náklady některých změn spalovacích parametrů
Nejpodstatnější položkou nákladů, které budou u stávajících zařízení (které by již splňovaly
výkon emisních limitů) velmi vysoké, jsou obvykle náklady na přestavbu/rekonstrukci, která
by splňovala standardní požadavky na teplotu a doby zdržení.
Hnací síla realizace
Snížení produkce NOx, což umožňuje dosáhnout snížení požadovaných opatření pro
zpracování spalin. S velmi konzistentním odpadem je možné dosáhnout hladin NOx, které
vyhovují požadavkům EC směrnice bez nebo s minimální potřebou zvláštní kontroly NOx
(např. SNCR nebo SCR).
Nižší doby zdržení plynu a objemy spalin (omezené snížením dodávek vzduchu) znamenají,
že mohou být použity menší spalovací komory a zařízení pro zpracování spalin, což vede ke
snížení nákladů.
Příklady zařízení
VERA, spalovna splaškových kalů, Hamburg, Německo
Reference
[22, Mineur, 2002]. UBA dodala informace v této oddíle k VERA. [64, připomínky TWG,
2003]
4.2.20 Používání automaticky řízených pomocných hořáků
Popis
Pomocné hořáky jsou používány během zahájení pro vytvoření zóny o vyšší teplotě, než je
požadované teplotní minimum, skrze kterou jsou spaliny dodávány ze zóny pece do
sekundárního spalování. Toto je převládající provozní využití pro návrh hořáku.
Aby byla zajištěna dostatečná teplota i za extrémních podmínek, jsou instalovány pomocné
hořáky. Jsou používány, když teplota klesne pod vyžadované teplotní minimum.
Když je zastaven chod spalovny, jsou pomocné hořáky použity pokud teplota poklesla pod
limit návrhu pece a nebo pokud teplota klesne pod vyžadované teplotní minimum. Fungují do
té doby, dokud ve spalovací komoře nezbude žádný odpad.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Automaticky řízené hořáky zajišťují dostatečnou spalovací teplotu a řádné spálení všech
vyprodukovaných plynů a stejně tak snížení koncentrací produktů nekompletního spalování
nezpracovaných plynů na výstupu z pece, a tudíž emise všech látek.
Vlivy interakce médií
Spotřeba paliv hořáky (obvykle lehké oleje či zemní plyn).
367
Pomocné hořáky musí být optimalizovány pro nízké emise CO, jinak může dojít k velkým
emisím během ukončování či zahajování spalování.
Provozní údaje
Zahájení spalování bez pomocných hořáků je možné, ale s pomocí hořáků je dosaženo
hladšího zahájení se sníženým množstvím sazí a s lépe regulovatelnou teplotou. Zahájení bez
pomocných hořáků ve spalovnách tuhého komunálního odpadu může zvýšit riziko koroze
vznikající díky obsahu chlóru v odpadu. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Použitelné pro všechny spalovny, především pro spalovny přijímající odpady o nízké
výhřevnosti a/nebo odpady s nestálou kvalitou.
Ekonomika
Náklady na dodatečné vybavení mohou být značné z důvodu potíží s umístěním hořáků.
Náklady budou podstatně vyšší u procesů, které fungují na dávkovacím základě, ačkoli to
může být srovnatelné s dodatečným rizikem rizikem úniků, které doprovází takovýto způsob
provozu.
Hnací síla realizace
Zajištění snížení emisí do všech prostředí a regulovatelného průběhu zahájení a ukončení
provozu bez vzniku dalších emisí nečistot kromě těch, které vznikají z hoření plynového oleje
či jiných paliv.
Legálně vyžadováno směrnicí 2000/76/EC, ačkoli tato legislativa za určitých okolností
povoluje při používání zahajovacího hořáku výjimky (2000/76/EC článek 6 odstavec 4).
Příklady zařízení
Používané v moderních zařízeních po celé Evropě.
Reference
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.21 Snížení rychlosti propadávání roštem a/nebo návrat ochlazených propadů zpět
do spalovací komory
Popis
V roštových spalovnách může část odpadu propadnout roštem a být částečně spálena. Tyto
části jsou nazývány propady. Tyto účinky může snížit pozorný návrh roštu, zvláště zmenšení
mezer. Množství a kvalita těchto propadů závisejí na návrhu roštu a na rozhraní mezi společně
pohybujícími se částmi a mezi zdmi a na mechanismu, který je udržuje těsné. [74, připomínky
TWG, 2004]
Pro snížení propadů skrze rošt jsou dostupné, následující možnosti:
•
návrh a údržba roštů, které zajišťují zmenšené mezery mezi tyčemi a další faktory,
způsobující vyšší propadávání
368
•
pokud jsou rychlost a typ propadu takové, že způsobují znepokojení ohledně kvality
popela, pak zde existuje možnost opětovného spálení ve spalovací komoře
Ke sběru propadů jsou používány automatické dopravníkové systémy. Takto sebraný materiál
je obvykle před opětovným uložením v odpadním bunkru (aby bylo předcházeno riziku
požáru) uskladněn z důvodu chlazení. Část těchto opětovně uložených propadů je vypouštěna
s pecním popelem. Poté budou vystaveny úplnému spalovacímu procesu a ve své podstatě
budou tudíž více sterilní.
To může být zvláště problematické, pokud je spolu s dalším odpadem spalován klinický či
jinak infekční odpad. Především se jedná o odpad rozdrcený či obsahující diskrétní částice,
které by mohly propadnout skrze rošt (např. injekční stříkačky).
Propady, které vznikly na počátku průchodu odpadu spalovací komorou, mají vyšší riziko
uchování infekce nebo jsou málo vyhořelé a měly by být důkladně prozkoumány. Propady,
které vzniknou v pozdějších fázích spalování mohou být dobře zpracovány a s menší
pravděpodobností potřebují opětovné spálení.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Hlavními výhodami jsou:
•
•
zlepšení vyhoření odpadu
zlepšení kvality popela
Roztavené propady, žhavé kapky některých běžných plastů (nacházených v KTO), jako jsou
PE či PET, mohou podstatně přispívat k celkovému obsahu uhlíku v popelu a také k vyššímu
CHSK pecního popela a k značné vyluhovatelnosti mědi. Všechny tyto parametry jsou
zlepšeny používáním této metody. [64, připomínky TWG, 2003]
Vlivy interakce médií
Riziko požáru, pokud je propad v kontaktu s odpadem.
Provozní údaje
Uskladnění propadů předchází jeho opětovnému zavedení do hlavního toku odpadu. To je
velmi důležité z hlediska prevence rizika požáru. Aby bylo zajištěno úplné zchlazení propadů,
může být přidávána voda.
Pravidelné pozorování předcházející ucpávání ve sběrných oblastech propadů pod rošty je
nutně spojené s bezpečnostními riziky pro provozovatele a personál. [74, připomínky TWG,
2004]
Ve Francii jsou směrnicemi stanoveny požadavky na vyhoření pecního popela pro spalovny
tuhého komunálního odpadu, spalující klinické odpady s 3% ztrátou při zážehu, kterého je bez
opakovaného spalování propadů běžně dosahováno. [74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
V principu použitelné pro všechny roštové spalovny, především však pro spalovny s rošty,
kde:
•
existují konkrétní problémy nebo požadavky, které vyžadují zlepšené vyhoření
369
•
•
jsou spolu spalovány klinické či jiné infekční odpady, které mohou propadat skrze rošt
mají rošty větší mezery mezi tyčemi, a tudíž dochází k většímu propadu nebo v jiném
systému, kde jsou relativně vyšší hladiny propadů.
Ekonomika
Zlepšení kvality vyhoření popela může snížit náklady na jeho odstranění pokud současné
vyhoření popela nesplňovalo bez této metody požadavky pro opětovné využití či odstranění.
[74, připomínky TWG, 2004]
Pro stávající zařízení může dodatečné vybavení touto metodou zapříčinit podstatné investiční
náklady a také navýšené provozní náklady. [74, připomínky TWG, 2004]
Hnací síla realizace
• zlepšené a důkladné zničení odpadu
• zlepšení kvality pecního popela
Tato metoda byla použita u roštových spaloven v oblasti Flander v Belgii pro účely zajištění
vyhoření a zlepšení kvality popela.
Příklady zařízení
Indaver GF, Beveren, Belgie.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.2.22 Chránění membránových stěn a kotle při prvním průchodu ohnivzdornými či
jiným materiály
Popis
[2, infomil, 2002] Pec je tvořena membránovými stěnami (nazývané také „vodní stěny“),
které se skládají z řad vertikálních trubek, spojených ocelovými pruhy a svařených
dohromady tak, aby tvořily uzavřenou (membránovou) stěnu, která je součástí vypařovacího
úseku kotle. Především v nižších úsecích musejí být membránové stěny chráněny před
korozívními a brusnými vlastnostmi spalin, které na tomto místě nejsou úplně spáleny. Pro
tento účel jsou stěny pece v nižším úseku pokryty vrstvou ohnivzdorné keramiky či jiným
ochranným materiálem. Další výhodou této ochrany u odpadů s nízkou výhřevností je snížení
tepelné výměny kotle, což je výhodné, pokud je potřeba udržet teplotu.
Ve většině moderních spalovnách odpadů je celý kotel, kromě ekonomizéru, tvořen stěnou
z vodních trubek. U parních kotlů jsou tyto trubky součástí výparníku.
Pokud nejsou v zařízení vodní stěny, provádí se chlazení cirkulací vzduchu za ohnivzdorným
materiálem. Tento teplý vzduch se často používá pro ohřívání primárního vzduchu.
Funkcí ohnivzdorného materiálu je snižovat tepelnou výměnu a chránit trubky od
nadměrného zahřátí a koroze. Ohnivzdorný materiál je vestavěn dovnitř pece/kotle a z venku
pece/kotle je umístěna tepelná izolace. [74, připomínky TWG, 2004]
Při spalování odpadů o vysoké výhřevnosti je bez problémů dosahováno běžných spalovacích
teplot. Hlavním účelem keramické ohnivzdorné vrstvy je tudíž ochrana stěn pece před
370
vysokoteplotní korozí a ochrana před náhlým poklesem teploty. Za používání většího
množství páry či odpadů o vyšší výhřevnosti musí být ohnivzdorným materiálem pokryta
větší část stěn pece. Alternativním řešením je použití plátování ze speciálních nekorodujících
slitin, jako jsou nikl/chróm, na ochranu trubek před korozí – mají vyšší koeficient tepelné
výměny (viz. oddíl 4.3.8), než alternativní keramické ohnivzdorné materiály.
Metoda byla vyvinuta k předcházení tvorbě nánosů tuhnoucího popela na peci. To zahrnuje:
•
•
chlazení bočních stěn pece – které sníží teplotu popela, což způsobí ztuhnutí popela
před dosažením stěn pece
návrh pece s nižší specifickou tepelnou nakládkou (větší objem pro tutéž tepelnou
kapacitu)
Dosažené zisky pro životní prostředí
Vyšší dostupnost zařízení způsobuje, že jsou sníženy další rizika emisí, spojená se
zahajováním a ukončováním provozu.
Udržení tepla, vyprodukovaného během spalování v peci, sníží u odpadů s nižší výhřevností
potřebu přídavných paliv.
Vysoká tepelná kapacita ohnivzdorného izolačního materiálu pece pomáhá snižovat teplotní
fluktuace, které mohou nastat u odpadů o rozdílných výhřevnostech, a tudíž podporuje
stabilnější spalování a snižuje emise ze spalovací fáze.
Používání vodních a vzduchem chlazených stěn umožňuje:
•
•
•
využití tepla
snížení teploty plynů, která snižuje lepivost popílku, a tudíž zlepšuje dostupnost kotle
a účinnost tepelné výměny
snížení přidávání sekundárního vzduchu (pokud měl být přidáván z důvodu chlazení)
vede k nižším objemům spalin, a tudíž ke zmenšení požadavků na kapacitu systému
jejich čištění, a k možnému snížení NOx v nezpracovaném plynu.
Podobných účinků může být dosaženo pomocí vzduchem chlazených stěn.
Vlivy interakce médií
Pokud je dostatečná hodnota výhřevnosti odpadu k udržení spalovací teploty, může pokrytí
ohnivzdorným materiálem přes velkou oblast snížit výměnu tepla směrem ke kotli a tudíž
snížit míru využití energie.
Pokud je nutné používat podpůrná paliva, protože vodní stěny odebírají příliš mnoho tepla,
což má za následek pokles spalovací teploty pod hodnotu účinného spalovacího výkonu, pak
by ohnivzdorné stěny měly být použity.
Provozní údaje
Zlepšení dostupnosti zařízení díky snížené korozi a navršení pecního popela.
Zvýšení pokrytí ohnivzdorným materiálem pomáhá udržet spalovací teplotu odpadů o nižší
výhřevnosti.
371
Použitelnost
Tato metoda je použitelná hlavně pro roštové komunální spalovny. [64, připomínky TWG,
2003]
Zvýšení ochrany trubek kotle blízko primární spalovací zóny za použití ohnivzdorných vložek
je použitelné především u:
•
•
•
odpadů o nízké výhřevnosti, které vyžadují zvýšené zdržení tepla v primární spalovací
zóně
dodávání vysokého množství chlóru, kde existuje zvýšené riziko koroze
vysokých spalovacích teplot, kde je zvýšené riziko koroze.
Ekonomika
Zlepšení dostupnosti zařízení má za následek snížení provozních nákladů.
Změna nastavení pece u stávajícího zařízení nemusí být praktická z důvodu vysokých
nákladů.
Hnací síla realizace
Provozní výhody a výhody pro životní prostředí. Především zlepšení spalovacího procesu,
snížení koroze pece, zmenšení údržby, delší životnost kotle.
Příklady zařízení
Velmi rozšířené u spaloven tuhého komunálního odpadu po celé Evropě.
Reference
[2, infomil, 2002, 64, připomínky TWG, 2003] [28, FEAD, 2002]
4.2.23 Využití nízkých rychlostí plynu v peci a zahrnutí prázdných průchodů před sekcí
konvekce kotle
Popis
Pece ve spalovnách odpadu jsou obvykle navrženy jako dostatečně objemné, aby umožnily
nízké rychlosti plynů a dlouhé doby zdržení. To umožňuje důkladné spálení plynů, a zároveň
to předchází zanášení trubek kotle:
•
•
snížením obsahu popílku ve spalinách
umožněním snížení teploty spalin dříve, než přijde do kontaktu výměníky tepla.
Zanášení výměníků tepla může být sníženo zahrnutím prázdných průchodů (např. vodních
stěn bez překážek v cestě plynu) mezi hlavní oblastí pece a výměníků tepla, jelikož to
umožňuje snížit teplotu plynů a tudíž lepivost popílku. Teploty pod 650 oC jsou používané
před konvektivním přehřívačem ke snížení adheze popílku k trubkám kotle, a tudíž přecházejí
korozi. [2, infomil, 2002, 64, připomínky TWG, 2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení emisí organických látek ze spalovací fáze.
372
Zvýšení tepelné výměny kotle z důvodu snížení nánosů na trubkách kotle. To může mít za
následek zvýšené využití energie.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané specifické aspekty, ale při zajištění sekundárního vzduchu či jiného
mechanismu k podpoře adekvátního míšení plynů v objemných pecích je nutná opatrnost.
Provozní údaje
Snížení nánosů na trubkách kotle zvyšuje procesní dostupnost a lepší tepelnou výměnu.
Použitelnost
Hlavní využití u návrhů nových zařízení a tam, kde probíhají velké rekonstrukce stávajících
pecí a kotlů.
Použitelné téměř pro všechny typy spaloven.
Ekonomika
Objemnější pece jsou nákladnější.
Hnací síla realizace
Provozními výhodami zlepšení spalovacího procesu jsou snížená eroze,snížení popílku a
údržby a delší životnost kotle.
Příklady zařízení
Běžně používáno ve spalovnách tuhého komunálního odpadu v Evropě.
Reference
[2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.24 Určení hodnoty výhřevnosti odpadu a její využití jako parametru při kontrole
spalování
Popis
Fluktuace ve vlastnostech odpadu jsou více znatelné u některých typů opadu (např. netříděný
KTO, některé nebezpečné odpady). To znamená, že hmotnost a objem jsou méně
spolehlivými kontrolními parametry. Určení hodnoty výhřevnosti během provozu může
pomoci k optimalizaci procesních podmínek a ke zlepšené spalování těchto heterogenních
vstupů.
Metoda je založena na:
• zpětné analýze parametrů provozního výkonu (není prediktivní metoda)
• výpočtech hmotností rovnováhy založené na koncentracích CO2, O2 a H2O ve
spalinách (tj. není prediktivní metoda, protože je založená na pozdějších měřeních) a
na množství vstupního odpadu (průměrné hodnoty, měřítkem je např. jeřáb) nebo další
menší odhady tepelného toku
• používání mikrovlnného zařízení k ohodnocení obsahu vlhkosti v násypce
• barvě odpadu a objemech spojených s výstupními signály ze zařízení pomocí fuzzy
logiky.
373
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zvýšení kontroly spalování má za následek snížení emisí ze spalovací fáze.
Vlivy interakce médií
Žádné rozpoznané.
Provozní údaje
Znalost hodnoty výhřevnosti vstupního paliva je užitečná, jelikož umožňuje optimalizaci
dodávek vzduchu a dalších kritických parametrů, které regulují účinnost spalování.
S heterogenními palivy může být rychlost vstupu hmoty a objemu paliva použita jako další
kontrolní parametr.
Kontrola kvality odpadu může částí smlouvy o dodávání.
Použitelnost
Tato metoda může být použita jako diagnostický nástroj nebo (s dalšími provozními
metodami) pro provozní kontrolu, např. ve spalovně tuhého komunálního odpadu spalující
heterogenní odpad.
Ekonomika
Žádné údaje.
Hnací síla realizace
Zlepšení spalování a míry využití energie ve spalovnách tuhého komunálního odpadu.
Příklady zařízení
Tato metoda je používána během provozu v komunálních zařízeních v Nizozemsku.
Reference
[23, VanKessel, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.2.25 Hořáky s nízkou produkcí NOx pro kapalné odpady
Hořáky s nízkou produkcí NOx poskytují prostředek k zavedení spalitelných kapalných
odpadů do spalovací komory a to způsobem, kterým dochází ke snížení teploty hlavy trysky, a
tudíž ke snížení tepelné produkce NOx. Popis konvenčně používaných hořáků s nízkou
produkcí NOx je poskytnut v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technologiích pro
velké spalovny (poznámka: ty mohou vyžadovat specifické úpravy pro používání s odpady).
Existuje relativně málo příkladů, kde jsou hořáky s nízkou produkcí NOx úspěšně používány.
Zvláštní pozornost vyžaduje zajištění adekvátní účinnosti spalování (s odpadem). Tato
metoda je použitelná jen pro specifické toky kapalných odpadů, případně může být vhodná
pro některé kapalné nebezpečné odpady.
Instalace hořáků s nízkou produkcí NOx během stavby zařízení může napomoci snížení
produkce NOx za přidání malých kapitálových nákladů. Náklady na dodatečné vybavení
těmito hořáky mohou být vysoké u stávajících zařízení.
[64, připomínky TWG, 2003]
374
4.2.26 Zplyňování pomocí fluidních loží
Popis
Tato metoda zahrnuje používání fluidních loží (viz. 2.3.3) za zplyňujících podmínek (viz.
2.3.4).
Ve fluidních ložích je inertní materiál, jako písek, zahřátý na reakční teplotu a držen ve
fluidním stavu proudícím plynem (tj. obvykle vzduchem nebo párou). V cirkulujících
fluidních ložích je materiál lože odnášen z reaktoru v důsledku vysokých rychlostí plynu a je
sbírán cyklónem a vracen. V bublinkových fluidních ložích je rychlost plynu nižší, takže
materiál lože se pohybuje pouze uvnitř reaktoru. Základní operační principy vnitřně
cirkulujících/bublinkových fluidních loží jsou ukázány na obr.2.25 a ve stejné oddíle je i více
podrobností.
Zplyňovací proces může být proveden za vysokých či nízkých teplot. Za nízkoteplotního
zplyňování je odpad na fluidním loži zahříván na reakční teplotu obvykle mezi 500 a 600 oC a
u vysokoteplotních systémů na teplotu 800 až 1000 oC. Při zplyňování je odpadu dodávána
nižší než stechiometrická hladina kyslíku. Syntetické plyny, vyprodukované během
zplyňovací fáze, jsou dále předány do spalovací fáze, za určitých okolností však mohou být
vyčištěny pro použití jako výchozí chemikálie.
V některých případech je syntézní plyn před spalováním čištěn, v jiných nikoli. Závisí to na
obsahu odpadu a na vybraných alternativách spalování/výroby. Většina odpadních materiálů
však obsahuje chlór nebo jinou znečisťující látku, která musí být před spalováním z plynu
odstraněna. Navržené systémy na čištění syntézního plynu jsou založeny na skrubru a na
rukávových filtrech.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Ve srovnání se spalováním má zplyňování následující vlastnosti:
•
•
•
•
•
•
při nižších reakčních teplotách nejsou kovy, obsažené v odpadu (např. ocel, měď,
hliník, nebo mosaz), sintrovány, oxidovány či taveny, takže při oddělování kovů
z popela/materiálu lože mají vyšší hodnotu pro recyklaci
je produkován plyn s teplotní hodnotou a chemickým potenciálem, což může být
využito pro různé možnosti recyklace a využití energie
spalitelný plyn může být spalován samotný a vytvořená energie může být použita pro
využití energie
kombinace plynu za speciálních spalovacích podmínek bylo využito při tavení popela
(zeskelnatění) a produkci produktů s nízkou vyluhovatelností (viz. 4.2.27)
oddělení zplyňovací a spalovací fáze umožňuje zlepšení provozní kontroly a má za
následek celkovou stabilizaci spalovacího procesu
z používání nižších poměrů vzduchu plyne snížení objemů spalin, a tudíž zlepšení
systému jejich zpracování
Vlivy interakce médií
Ve srovnání s roštovými systémy je velikost částic omezena na 300 mm, což obvykle
vyžaduje energii pro drcení a může ovlivnit dostupnost zařízení. Zatímco fluidní lože
produkují méně pecního popela s menším obsahem částic, je zároveň produkováno více
popílku, který vyžaduje speciální pozornost, pokud není zeskelnatěn.
375
Dehet a další škodliviny, odstraněné při všech stupních čištění syntézního plynu, vyžadují
řízení. Mokré systémy skrubru vytvářejí odpadní vodu, která po zpracování zanechává
dehtový zbytek, který vyžaduje odstranění. Zpracování suchého syntézního plynu má za
následek akumulaci odstraněných nečistot. V některých případech jsou dehtové zbytky s
výhřevnou hodnotou dodávány do jiných průmyslů jako odpadní palivo (informace, týkající
se přijetí kontrolních kritérií/emisí, používaných pro tyto externí průmysly, nebyly dodány).
Provozní údaje
Pokud jsou k přípravě odpadu vyžadovány drtiče, mohou nastat potíže s blokací systému atd.
viz. připomínky v oddíle 4.1.5.2.
Fluidní lože obvykle dosahují dobrého promísení odpadu a velmi homogenního rozložení
teplot v reaktoru. Díky velmi vířivé zóně reakce a velkému obsahu tepla materiálu lože jsou
fluidní lože méně citlivá na změny fyzikálních a tepelných vlastností odpadů.
Bublinkové fluidní pece nabízejí výhodu velmi rozsáhlých reakčních objemů bez pohyblivých
částí, takže mohou být zplyněny poměrně velké kusy odpadu (až 30 cm v průměru).
Skupina BREF TWG vytvořila následující provozní připomínky:
•
•
•
pokud jsou v odpadu části kovu, mohou vychýlit systém z rovnováhy a mohou se
hromadit – následkem jsou provozní potíže
potíže mohou nastat při hledání trhu pro vyprodukovaný syntézní plyn, což omezuje
možnosti chemické obnovy
nemusí existovat trh pro vyprodukovaný popel, případně lepší trh pro kvalitnější popel
(zlepšení kvality popela může vznikat s homogenizací odpadu při drtící fázi a/nebo se
zapojením metody o vysoké teplotě po zplyňující fázi spalování).
Použitelnost
Hlavní omezení zplyňování na fluidních ložích vzniká z potřeby vhodného nebo snadno
zpracovatelného odpadu, který by byl vhodný pro dodávky do fluidního lože. Odpady, které
jsou dodávány do takovýchto systému, zahrnují: předběžně upravovaný (drcený) KTO,
rozdrcené zbytky, odpadní plasty a další průmyslové odpady o vhodné velikosti nebo odpady,
které je možné na vhodnou velikost rozdrtit. Oleje a jiné tekutiny, masokostní moučka, kaly a
struska jsou vhodné odpady ve směsi s dalšími.
V Evropě používáno pro vybrané odpadní toky, tato metoda nebyla v praxi předvedena
(v čase psaní tohoto dokumentu) v úplném provozním měřítku pro zpracování mnoha
odpadních toků.
Ekonomika
Zaznamenané investiční náklady jsou vyšší u konvenčních roštových spaloven např. 20
miliard JPY (přibližně 160 milionů EUR) v roce 2002 pro zařízení zpracovávající 120 000 t
KTO/r. Náklady zahrnují stavbu a celkové náklady na zařízení včetně: šesti odpadních drtičů,
tavení popílku (viz. 4.2.27), systému čistění spalin a přilehlé integrované kanceláře,
plaveckého bazénu a lázeňského komplexu. Náklady nezahrnují koupi pozemku.
Zplyňovací fluidní lože pracují se vzduchem za atmosférického tlaku při vhodných teplotách
a jejich stavba a provozní náklady jsou ekonomičtější než u jiných odpadních zplyňovacích
technologií.
376
Jsou očekávány příjmy z výnosů z materiálů odvedených k recyklaci. Kovy využité ze
zplyňování budou dezinfikovány a nevyžadují čistění (v porovnání s odstraňováním z drtící
fáze) a, díky snížené hladině fúze a oxidace (pokud jsou odstraňovány při nižších teplotách),
mohou být prodány za vyšší cenu než kovy obnovené z popela u roštových spaloven. Trh pro
využití zeskelnatěného popela může být lepší než u pecních popelů roštových spaloven díky
zlepšené kvalitě produkovaného materiálu – toto je případ Japonska, ale často to není případ
Evropy.
Výnosy z elektřiny mohou být sníženy z důvodu vyšší provozní spotřeby, pokud je vyráběn
kyslík, tj. pokud je metoda spojená s kyslíkovým obohacením.
Byly zaznamenány potíže s fázemi drcení, potřebných k přípravě komunálního odpadu
u fluidních loží. Toto riziko drahé ztráty dostupnosti může být sníženo poskytnutím
vícenásobných drtících linek, ale vybavení těmito dodatečnými zařízeními podstatně zvyšuje
náklady.
Hnací síla realizace
Následující faktory podporují zavedení této metody:
•
•
•
•
•
odpad v rozsahu velikosti požadované pro fluidní lože nebo odpad, který může být
jednoduše zpracován, aby splnil tyto požadavky
odpad s vyšší hodnotou výhřevnosti
požadavky na velmi nízké vyluhovatelnosti zbytků (takovéto zbytky jsou
produkované, pokud je metoda spojená se sekundární fází tavení popela – viz. oddíl
4.2.27), buďto skrze dostupnost trhů s recyklovanými surovinami nebo omezeními
týkajícími se odstraňování
může být dosažena vyšší recyklační hodnota kovů odstraněných po zplynění
existence vhodného trhu pro využití syntézního plynu jako výchozí chemikálie
Příklady zařízení
Existuje několik příkladů v Japonsko pro KTO, splaškové kaly, rozdrcené zbytky, plastové
odpady a vybrané průmyslové odpady.
Existuje příklad provozu v Evropě (Španělsko), zpracovávající vybrané komerční a
průmyslové plastové odpady. Toto zařízení používá zplyňovací fluidní lože splečně s čištěním
syntézního plyn, před jeho spalováním v plynových motorech vyrábějících elektřinu. Dehty a
jiné škodliviny jsou odstraněny v čistící fázi pomocí čištění syntézního plynu.
Zkušenosti z Německa (KWU – Schwelbrennverfahren, Thermoselect, Novell –
Konversionsverfahren) s používáním pyrolýzy/zplyňování zaznamenaly obtíže s dosažením
výkonnostní kapacity návrhu a následné reálné náklady na zpracování se tudíž vystupňovaly.
Bylo zaznamenáno, že v některých případech to vedlo k uzavření provozu.
[74, připomínky TWG, 2004]
50 - 60 MW zplyňovač s cirkulujícím fluidním ložem úspěšně funguje od roku 1998 na
palivech odvozených z odpadu v Lahti, Finsko. Zplyňovací plyn je spalován společně
s antracitem v 350 MW kombinované výrobě tepla a elektřiny teplem černého uhlí, čímž
elektrárna nahrazuje okolo 15 % primárních fosilních paliv. 50 MW zplyňovač
s bublinkovým fluidním ložem pro vyřazené plastické hmoty obsahující 10-15 % hliníkových
folií funguje ve Varkaus ve Finsku od roku 2001. Část plastového odpadu je vyřazena
377
z rozmělňovacího procesu, který recykluje vlákna použitých plastových obalů. Kovový hliník
je obnoven z plynných produktů určených k recyklaci materiálu. Plyn je spalován v kotli
poháněném plynem, kde jsou produkovány provozní teplo a pára k využití energie.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
2.4.27 Vysokoteplotní spalování zplyněného syntézního plynu s tavením popela
Popis
Tato metoda je rozšíření ke zplyňování s fluidními loži. Syntézní plyn ze zplyňovacího
procesu a na uhlík bohaté částice popílku jsou spáleny ve spodním toku tavící komory.
Vzduch a/nebo vzduch obohacený o kyslík jsou zaváděny tak, že je indukován cyklónový tok,
který žene částice popela ke stěnám.
Obr. 4.2: Základní části pece cyklónového vysokoteplotního tavení popela pomocí
syntézního plynu
Zdroj [68, Ebara, 2003]
Legenda:
Start-up burner
Slag outlet to quench
Syngas, char, fly ash
- palivový hořák
- výstup struky k šokovému chlazení
- syntézní plyn, dřevěné uhlí, létavý popílek
378
volatile compounds
air
cooled walls (boiler tubes)
- těkavé látky
- vzduch
- chlazené stěny (trubky kotle)
Teplota je stanovena na teplotu, při které je popel zeskelnatěn (kolem 1400 oC) a postupuje
směrem k výstupu strusky. V důsledku vysoké teplotní hladiny jsou vypařeny halogeny a
těkavé kovy jako olovo zinek.
Stěny komory pro tavení popela jsou ohnivzdorné a chlazené výparnými trubkami kotle.
Touto cestou je ohnivzdorný materiál pokryt ochrannou vrstvou strusky a je dosaženo využití
tepla.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Byly zaznamenány následující výhody:
•
•
•
•
velmi účinné zničení organických látek za použití vysokých teplot
zeskelnatění popílku vytváří stabilní granulát s nízkou vyluhovatelností s dalšími (ve
srovnání s .roštovým popelem) možnostmi recyklace
množství popílku, který dojde k systému čištění spalinových zbytků je sníženo, a proto
jsou také sníženy objemy systému čištění spalinových zbytků
nižší kontaminace systému na čištění spalinových zbytků popílkem může zvýšit
možnosti jejich zpracování
Ve srovnání s odděleným tavením popela mimo proces má integrované tavení popela
mnohem vyšší energetickou účinnost, jelikož je integrovanou součástí primárního tepelného
procesu, kde jsou požadované vysoké teploty pro zeskelnatění stále dostupné pro produkci
páry.
Vlivy interakce médií
Zeskelnatění vyžaduje vysokou teplotu, a tudíž dostatečnou energii pro její vytváření.
S palivy o nízké výhřevnosti se teplota může udržet s podpůrnými palivy (např. zemní plyn
nebo palivové oleje) a/nebo zvýšením dodávek kyslíku do spalovací komory. Využití
kyslíkového generátoru klade vyšší požadavky na elektřinu, přibližné o 0,5 – 1 MW,
v závislosti na potřebě kyslíku.
Provozní údaje
Zařízení, používající tuto technologii při plném komerčním využití, existují v Japonsku od
roku 2000.
Chlazení ohnivzdorných stěn prokázalo, že jsou možné delší životnosti ohnivzdorných
materiálů. Při dnešních zkušenostech jsou dostatečné dvě inspekce ohnivzdorného materiálu
za rok.
Některé popílky jsou znovu vypařovány a stále vyžadují zvláštní pozornost.
Spaliny mohou být vysoce korozívní a jejich další zpracování je nutné k odstranění těchto
nečistot. Využití energie může být těmito korozívními účinky ztíženo. [74, připomínky TWG,
2004]
Použitelnost
379
Tato metoda je použitelná u zplyňovacích zařízení, kombinovaná s produkcí syntézního
plynu, pokud je požadováno zeskelnatění popele. Omezení použitelnosti této metody na různé
typy odpadů jsou tudíž stejná, jako u metod se kterými je tato metoda spojená, tj. tam, kde
jsou používána fluidní lože, je pro řadu odpadů požadována před zpracováním jejich úprava.
I když je tato metoda používána v Japonsku, v Evropě ještě nebyla předvedena v úplném
provozním měřítku.
Ekonomika
Zeskelnatění popela, i v případě, že je již integrováno do procesu, zvyšuje náklady na
zpracování odpadů díky navýšení investic a namáhavému provozu. Celková výsledná
ekonomika velmi závisí na úsporách, které vyplývají z recyklace zeskelnatěného popela.
Tento produkt je používán jako stavební materiál a často nevytváří vyšší výnosy než
mechanicky zpracovaný pecní popel. [39, Vrancken, 2001]
Hnací síla realizace
Následující faktory podporují používání této metody pro zeskelnatění popela:
•
•
•
vysoké náklady na zpracování/odstranění popílku či zbytků ze systému čištění spalin
vysoké náklady na zpracování/odstranění pecního popela
požadavky na zbytky s nízkou vyluhovatelností před opětovným povolení využití
Příklady zařízení
Příklady v provozu v Japonsku.
Zkušenosti z Německa (KWU – Schwelbrennverfahren, Thermoselect, Novell –
Konversionsverfahren) s používáním pyrolýzy/zplyňování zaznamenaly obtíže s dosažením
výkonnostní kapacity návrhu a následné reálné náklady na zpracování se tudíž vystupňovaly.
Bylo zaznamenáno, že v některých případech to vedlo k uzavření provozu.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.3 Využití energie
4.3.1 Optimalizace celkové energetické účinnosti a využití energie
Popis
Spalovny mohou uvolňovat energetickou hodnotu opadu a mohou dodávat elektřinu, páru a
horkou vodu. Vhodné umístění zařízení umožňuje maximalizaci těchto výstupů a dodávek, a
tudíž lepší využití energetické hodnoty odpadu.
Energetické vstupy spalovny jsou především výhřevné odpady, ale mohou také pocházet
s přídavných paliv k podpoře spalovacího procesu a také z přijímané energie (elektřiny).
Vyprodukovanou energii může využít samotné zařízení. Rozdíl mezi vstupy a (využitelnými)
výstupy jsou ztráty. Část této (využitelné) obnovené energie může být zhodnocena (využita).
Obvykle je všechna vyprodukovaná elektrická energie zhodnocena, avšak pokud jde o páru či
horkou vodu, závisí to na potřebách uživatelů. Situace je nejpříznivější, pokud jsou potřeby
380
uživatelů po celý rok vyšší než výstup zařízení (např. průmyslové využití páry nebo
teplárenská síť rozlehlého obvodu). [74, připomínky TWG, 2004]
Optimalizace účinnosti zařízení sestává z optimalizace celého procesu. Ta zahrnuje snížení
ztrát a omezení provozní spotřeby. Zvýšení energetického výstupu zařízení tudíž nelze
ztotožnit s účinností přeměny energie. Je nutné zahrnout energetickou náročnost samotného
procesu a možnosti zhodnocení.
Optimální energetická účinnost metody závisí na rozsahu, konkrétním umístění a na
provozních faktorech. Příklady faktorů, které je nutné zohlednit při stanovení optimální
energetické účinnosti, jsou:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
umístění. Je přítomna energetická uživatelská/distribuční síť nebo může být
poskytnuta?
poptávka po využité energii. Nemá smysl využívat energii, pokud pro ni nebude
použití. To se týká především tepla, méně však elektřiny.
variabilita poptávky. Například v létě/zimě bude poptávka po teple různá. Zařízení,
která dodávají primárně páru, mohou dosáhnout vyšších ročních dodávek, a tudíž
dodávají více využitého tepla než zařízení, která mají různé možnosti výstupů a u
kterých je potřeba se zbavit určité části tepla během období nízké poptávky.
klima. Teplo bude mít obvykle vyšší hodnotu ve studenějším klimatu (ačkoli využití
tepla k řízení mrazících jednotek může poskytovat možnost v místech, kde je poptávka
po chlazení či klimatizaci).
spolehlivost dodávek paliv/energie. Izolovaná zařízení se mohou potýkat s
nespolehlivými dodávkami odpadu (v souvislosti s dobou uskladnění a kapacitou),
nebo dokonce s výpadky dodávek energie, které mohou způsobit ukončení provozu
nebo vyšší závislost na vlastní produkci energie
ceny vyprodukovaného tepla či elektřiny na místním trhu. Nízké ceny za teplo vedou
k posunu k produkci elektřiny a naopak
složení odpadu. Vyšší koncentrace látek způsobující korozi (např. chloridů) vede ke
zvýšeným rizikům koroze, tudíž k omezení parametrů v produkci páry (a tudíž
možností pro výrobu elektřiny), pokud má být zachována provozní dostupnost.
Složení se také může měnit v závislosti na období, včetně například prázdnin, které
jsou příčinou populačních změn v některých oblastech
variabilita odpadu. Náhlé a značné fluktuace ve složení odpadu mohou zvýšit nánosy a
korozní problémy, které omezují tlak páry, a tudíž produkci elektřiny. Při častých
změnách ve složení odpadu (samy o sobě ovlivňované mnoha faktory) během
provozního života je upřednostňováno používání designu se širokým spektrem oproti
jemně optimalizovanému návrhu.
zařízení s vysokou účinností přeměny elektrické energie mohou být atraktivní, pokud
jsou ceny elektrické energie vysoké, avšak většinou je nutné zavést náročnější
technologie, které může mít negativní dopady na dostupnost zařízení.[74, připomínky
TWG, 2004]
[28, FEAD, 2002] Optimalizace metod pro využití energie vyžaduje takový návrh zařízení,
který pokrývá uživatelskou poptávku. Zařízení, která mohou dodávat pouze elektřinu, budou
navržena odlišně od zařízení, která mají možnost dodávat teplo, nebo než zařízení, která
společně dodávají teplo i elektřinu.
Využití pouze tepla jako horké vody či páry:
381
Využitá energie může být dodávána jako horká voda či pára (o různém tlaku). Možnými
odběrateli jsou:
•
•
síť ústředního vytápění či chladící síť(méně běžné)
průmyslová, např. chemická zařízení, elektrárny, odsolovací zařízení1
Většina těchto spotřebitelů požaduje páru, s výjimkou ústředního vytápění, kde je možno
využívat jak páru, tak horkou vodu. Pokud není připojen k ústřednímu vytápění žádný
spotřebitel páry, pak je možné využít energii v podobě horké vody. Při využití vody mají
trubky větší průměr a čerpání vyžaduje více energie, ale provoz teplárny a bezpečnostní
opatření jsou jednodušší.
Většina moderních teplárenských sítí využívá horkou vodu2. V takovém případě může kotel
spalovny produkovat buď páru či horkou vodu. Pokud zařízení produkuje elektřinu, pak to
bude (viz.společná výroba tepla a energie) pára. Pokud ne, bude obvykle preferována horká
voda.
Horká voda bude často přehřátá3, pod tlakem a o vyšší teplotě (např. 200 oC) kvůli usnadnění
výměny tepla mezi výměníky zvýšením teplotního gradientu mezi teplým a chladným
prostředím.
Pokud teplárna používá páru, pak musí být její parametry (tlak a teplota) na výstupu z kotle
vyšší než nejvyšší hladina požadovaná pro teplárnu. V tomto případě zařízení dodává pouze
teplo. Tlak páry je obvykle o 2 nebo 3 bary (1bar = 105 Pa) vyšší než tlak v teplárně a pára je
přehřátá o 2 bary či 30 oC.
___________________________________________________________________________
1) Existuje jeden příklad spojení spalovny tuhého komunálního odpadu a zařízení na odsolování v Evropě (AVR
Rotterdam). To je zajímavé, jelikož teplotní odsolovací zařízení potřebují páru o nízkém nebo středním tlaku (3 bary
v multi-flash a 20 barů při teplotní kompresi) a obvykle pracují po celý rok.
2) V některých případech, jako v Basileji (Švýcarsko), jsou přítomny dvě sítě, kdy jedna teplárenská síť je na teplovou vodu
a druhá na páru.
3) Přehřátá voda je voda s teplotou nad 100 oC.
Výhradně elektřina:
Dva faktory přispívají ke zvyšování množství elektrického výstupu turbogenerátoru.
1. vysoká entalpie páry, tj. její vysoký tlak a teplota
2. nízká entalpie na výstupu z turbíny, která vede ke kondenzaci páry z důvodu nízké teploty
Nízká teplota závisí na teplotě chladného zdroje (vzduch či voda) a z rozdílu mezi teplotou
chladného zdroje a teplotou při výstupu z turbíny.
Navíc využitím tepelných výměníků za turbínou může být produkována horká voda. [74,
připomínky TWG, 2004]
Společná výroba tepla a elektřiny:
Zaměření na společnou výrobu tepla a elektřiny snižuje ztráty energie, pokud je nízká
poptávka po teple, např. v létě v teplárnách. Elektřina je produkována za nejvhodnějších
podmínek, pokud je vypouštěné teplo dobře umístěno v tepelném cyklu, např. nízkotlaková
pára je používána pro dodávky tepla, zatímco vysokotlaká pára je používána pro produkci
elektřiny.
382
Pokud je se společnou výrobou tepla a energie poptávka po teple vysoká, je tlak na výstupu
nízkotlaké části konstantní. Tlak závisí pouze na teplotě studené teplárenské vody (nebo
jiného návratového zdroje) a změny poptávky po teple mohou být vyváženy akumulátorovým
zásobníkem či chlazením vzduchem. [64, připomínky TWG, 2003]
Pokud poptávka po teple není vysoká, pak musí být nízkotlaká sekce turbíny velmi flexibilní,
jelikož množství páry, které teče dovnitř, se liší v závislosti na poptávce po teple. Například:
• od maximální hodnoty (100 % produkované elektřiny, žádná poptávka po teple), kdy je
100 % toku páry předáno do nízkotlaké sekce turbíny
• do minimální hodnoty: maximální poptávka po teple, pouze minimální tok páry vyžadován
k ochraně turbíny. [74, připomínky TWG, 2004]
V případě společné výroby tepla a energie jsou teplota a tlak páry, která je dodávána
odběrateli tepla, určeny umístěním odběrů páry na turbíně4. Tyto odběry jsou umístěny tak, že
rozdíl mezi saturační teplotou v místě odběru a teplotou teplárenského zdroje je okolo 10 oC.
Tyto odběry, které zásobují teplárnu, jsou obvykle regulované. To znamená, že tlak je
udržován konstantní.
Prioritní jsou obvykle dodávky tepla, ale mohou jí být také dodávky elektřiny. Často to závisí
na uzavřených smlouvách.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zvýšení obnovy energie a účinnosti využití energetické hodnoty odpadu nahrazuje potřebu
externí produkce této energie. To má za následek jak úspory zdrojů, tak předcházení emisím a
spotřeby takto vyprodukované energie v externím zařízení. Množství energie, kterou je možné
obnovit z odpadu, závisí na výhřevnosti odpadu. [74, připomínky TWG, 2004]
[30, UBA, 2002] Obvykle může být ve spalovnách tuhého komunálního odpadu
vyprodukováno kolem 0,3 až 0,7 MWh elektrické energie z tuny KTO, v závislosti na kvalitě
páry jako funkci výhřevnosti odpadu, na velikosti zařízení, na parametrech páry a na účinnosti
využití páry.
___________________________________________________________________________
4) V případě zpětně tlakových turbín (bez nízkotlaké sekce) jsou hodnotami teploty a tlaku hodnoty na výstupu z turbíny
Při společné výrobě tepla a energie může být navíc (v hodinách plného zatížení) dodáváno
1,25 až 1,5 MWh tepla, v závislosti na výhřevnosti odpadu, může však dojít ke snížení
produkce elektřiny. Možnosti výběru dodávek tepla v závislosti na umístění jsou v těchto
případech velmi důležité. Ty zahrnují:
• geografickou polohu
• běžná období využití tepla (např. v Německu je to pouze 1 300-1 500 h/r z možných 8 760
h/r, avšak v Dánsku, kde velké teplárenské sítě umožňují odběr celé produkce tepla, je to
mezi 4 000 – 8 760 h/r z možných 8760 h/r).
Pokud je teplo produkováno za vhodných podmínek, může být energie dodávaná za kotlem
(jako horká voda či pára) zvýšena přibližně na 90 % celkové vstupní energie kotle
(nezahrnuje vnitřní spotřebu) u spaloven pracujících v základním zatížení. Pokud jsou
umožněny vysoká účinnost přeměny a požadavek základního zatížení (tj. kde jsou učiněna
383
speciální opatření pro vytvoření takovýchto podmínky) se speciálně přetříděným odpadem
o vysoké hodnotě výhřevnosti (více než 20 MJ/kg), pak je možné obnovit 4 - 5,5 MWh tepla
na tunu odpadu [45, FEAD, 2002]. Takovéto výstupy nejsou možné s odpadem o nižších
hodnotách výhřevnosti, např. s netříděným KTO, který má hodnoty výhřevnosti mezi 8 - 12
MJ/kg.
Maximalizace dostupných výhod z energetické hodnoty odpadu je s největší
pravděpodobnostní dosažitelná využitím společné výroby tepla a energie, jelikož umožňuje
maximalizaci energie. Je tomu tak proto, že umožňuje využití páry o vyšším tlaku při výrobě
elektřiny, zatímco zbylá pára (nižší tlaky) může být stále dodávána a využita jako teplo.
V jednotlivých případech, kdy není možná společná výroba tepla a energie, mohou být
optimální řešení poskytnuty dalšími možnostmi. [64, připomínky TWG, 2003]
Vlivy interakce médií
Obnova energie by neměla bránit bezpečné a účinné likvidaci odpadu. Například podmínky s
velkým množstvím páry mohou ohrozit použitelnost zařízení, pokud nejsou zajištěna
dostatečná bezpečností opatření. Vyšší energetická účinnost vede k vyšším investicím a
nákladům na údržbu a může také vést k nižší dostupnosti zařízení. [74, připomínky TWG,
2004]
Velká pozornost musí být věnována návrhu kotle v teplotním rozsahu 450 - 200 oC, aby byla
zajištěna minimalizace tvorby dioxinů, např. zabráněním zdržení prachu v těchto zónách (viz.
4.3.19).
Určité zařízení a metody pro regulaci nečistot mohou mít vyšší energetické nároky, zatímco
odstranění určitých částí systému čištění spalin může zvýšit možnosti obnovy energie (skrze
snížení spotřeby procesu), což však může mít za následek nepřijatelně vysoké emise, a proto
je nutná rovnováha. Některé příklady metod s podstatnými energetickým nároky jsou:
•
•
•
•
•
rukávové filtry - snižují prach a jiné emise, vícenásobné filtry v sérii dále zvyšují
energetické nároky
SCR – snižuje emise NOx a plynných PCDD/F, ale jako koncový systém čištění spalin
vyžaduje energii pro jejich zahřátí
obnovování HCl nebo NaCl – externí odpařování odpadní vody
opětovné zahřátí kouře – ke snížení tmavosti koře
tavení popela – zlepšení kvality popela
V Rakousku jsou energetické nároky samotné spalovny (také známo jako „parazitické
náklady“) v rozsahu 2 - 3 % tepelného výstupu (u roštového spalování a rotačních vysokých
pecí) a 3 - 4 % v případě reaktoru s fluidním ložem. [74, připomínky TWG, 2004]
Provozní údaje
Následující údaje shrnují výsledky podskupiny TWG. Údaje ukazují rozsah hodnot a
průměrné hodnoty pro výrobu tepla a elektřiny a nároky na tunu zpracovaného odpadu. Jedná
se o roční průměry pro zařízení ve střední Evropě během roku 2001:
Parametr
Elektřina
Produkce
Hodnota v MWh/t zpracovaného
odpadu
Rozsah
Průměr
0,415-0,644
0,546
Počet
prozkoumaných
zařízení
8
384
Teplo
Energetické
nároky zařízení
Export
Produkce
Export
Celková
0,279-0,458
1,376-2,511
0,952-2,339
0,155-1,116
0,396
1,922
1,786
0,575
Elektřina
0,062-0,257
0,142
15
50
Poznámky
1. Všechna čísla jsou absolutní, tj. nebyly použity žádné faktory konverzní/ekvivalenční
2. Provedené výpočty jsou konzistentní s metodologií vyvinout podskupinou TWG
Tab. 4.15: Údaje specifických energetických toků ve vybraných evropských spalovnách
tuhého komunálního odpadu na tunu zpracovaného odpadu, vypracované podskupinou
TWG.
Zdroj [64, připomínky TWG, 2003], [29, Energysubgroup, 2002]
Použitelnost
Rozsah účinnosti, kterého může být dosaženo, závisí na chemické a fyzikální povaze
spalovaného odpadu (např. KTO, nebezpečný odpad, splaškové kaly), a stejně tak na jeho
výhřevnosti. Obvykle může být dosaženo vyšší účinnosti produkce elektřiny v místech, kde
odpad obsahuje nižší a/nebo méně variabilní koncentrace látek, které mohou zvyšovat korozi
v kotli. Jelikož se vysokoteplotní koroze stává při vyšších parametrech páry problematickou,
může se omezujícím faktorem stát vysoká potřeba použitelnosti zařízení.
[29, Energysubgroup, 2002] V případě, kdy je obnovená energie používána jako teplo, velmi
často se stává, že není využito všechno dodané teplo. V některých případech jsou ztráty ze
systému, do kterého je teplo dodáváno, velmi podstatné, jelikož nároky nejsou při plném
zatížení konstantní. Obvykle je možné maximalizovat obnovené teplo v situacích, kde:
•
•
•
odběratelem je průmysl s potřebou veškeré obnovené energie
odpad může být uskladněn a poté spálen při poptávce po teple (předchází plýtvání
energií paliv)
jsou potřeby teplárenské sítě vyšší než množství spalovnou dodávané energie
Poslední případ se nejčastěji objevuje ve městech či oblastech s rozsáhlou teplárenskou sítí.
Pokud není dostupná vhodná distribuce tepla a uživatelská siť, dochází k omezení možností a
rozumných důvodů k dosažení vysokých stupňů obnovy tepla, a tudíž k omezení schopnosti
procesu vyvážet dostupnou energii a dále ke ztížení dosažení nejvyšších možných stupňů
účinnosti obnovy tepla.
Pokud porovnáme dosažené (a dosažitelné) účinnosti stávajících zařízení, je proto důležité
vzít v úvahu umístění zařízení.
Možnosti zvýšení celkové obnovy energie u nových spaloven mohou být tedy nejvyšší v čase
výběru umístění zařízení. Rozhodnutí o umístění zařízení, které bude ekonomicky propojeno
s vhodnou energetickou distribuční sítí, bude mít obvykle mnohem větší vliv na celkovou
obnovu energie, než výběr technologie provozu.
Snížení energetických nároků zařízení může zahrnovat rozhodnutí týkající se typu a rozsahu
používaného systému čištění spalin. Je vhodný vyvážený přístup k takovému rozhodnutí,
který zohledňuje obecnou snahu snížit energetické nároky zařízení a stupeň požadovaného
snížení množství nečistot.
385
Ekonomika
Relativně vyšší náklady na zpracování u malých zařízení a nedostatek úspor vede k nižší
dostupnosti kapitálu pro investice do nejpokročilejších technologií obnovy energie. To
znamená, že je očekávána nižší účinnost v menších zařízeních, např. ve spalovnách
komunálního odpadu pod 100 kt/ročního výkonu.
Ceny, placené za dodávanou elektřinu a teplo, mají hlavní vliv na ekonomiku investic do
zvyšování těchto výstupů. V některých případech jsou vyplacené subvence, které poskytují
atraktivní ceny pro výrobu elektřiny. V jiných případech může vysoká poptávka po teple vést
k výhodným cenám tepla. V takových případech může příjem pocházející z těchto zdrojů
zajistit kapitálové investice ke zvýšení výstupu vhodnější energie.
Pro zařízení, která dodávají pouze elektřinu, zajišťuje zvýšená účinnost výroby elektřiny vyšší
příjmy z další vyrobené či prodané elektrické energie, ale zároveň zahrnuje vyšší investiční
náklady a často vyšší náklady na údržbu. Ceny za (prodanou) KWh budou tedy hrát roli ve
výběru řešení. [74, připomínky TWG, 2004]
Pro zařízení se společnou výrobou tepla a elektřiny platí, že čím více energie je exportováno
jako teplo, tím menší výhody plynou ze zlepšení účinnosti výroby elektřiny. [74, připomínky
TWG, 2004]
Hnací síla realizace
Hlavní hnací silou po zvýšení energetické účinnosti jsou výhodné ekonomické podmínky. Je
to ovlivněno faktory, jako jsou:
•
•
•
klima
umístění
ceny tepla a energie.
Vyšší příjmy z prodeje energie umožňují především:
•
•
•
zvýšení účinnosti vývozu elektrické energie na 20 až 30 % (např. 0,6 - 0,9 MWh na
tunu netříděného směsného KTO z 2,9 MWh/t). Vyšší hodnoty jsou dosaženy
prostřednictvím používání systému předběžné úpravy (poznámka: fáze předběžné
úpravy vyžaduje energii a může spotřebovat všechnu energii získanou zvýšenou
účinností spalování, a nebo dokonce i více), včetně produkce paliv z odpadu pro
spalování na fluidní vrstvě a zvýšených parametrů páry nad 40 barů a 400 oC.
investice do sítí dodávek tepla či páry ke zvýšení schopnosti využívat dostupnou
energii, dostupná účinnost je v řádu 80 až 90 % (např. > 2,3 MWh na tunu netříděného
směsného KTO z 2,9 MWh/t) v místech, kde existuje celoroční poptávka po teple
investice do metody k zachycování tepla z nízkoteplotních zdrojů, které by jinak
nemusely být ekonomicky výhodné, např. kondenzační skrubry a tepelná čerpadla
(viz. pozdější oddíly)
Z pohledu optimalizace obnovy energie, snížení technického rizika a snížení nákladů je
vhodnější dodávat teplo, kdekoli je to možné. To však stále závisí na místních podmínkách a
zejména na prodejních cenách elektřiny a tepla. Pokud nemůže být využita (podstatná) část
tepla, může být možným řešením společná výroba tepla a elektrické energie. Pokud nemůže
386
být prodáno žádné teplo, potom je obecnou praxí využití dostupné energie na výrobu
elektřiny.
Teplo:
Klíčovou hnací silou je požadavek klientů. Velmi důležité je tudíž místění.
Důležitým faktorem je doba trvání smlouvy na dodávky tepla. Průmysloví odběratelé se často
nemohou zavázat na dobu delší než jeden či dva roky. To není pro spalovny příliš výhodné,
jelikož projekt může vyžadovat několik let předtím, než se vůbec začne realizovat, a také
financování a provoz spalovny jsou obvykle dlouhodobé záležitosti (15 - 25 let).
Nejvýhodnější je situace tehdy, pokud se veškeré obnovené teplo dá prodat na jeho využití.
To situace může nastat v případě průmyslových zákazníků, tepláren v chladnějších podnebích
nebo tepláren se základním zatížením vyšším, než je výstup ze spalovny.5
V místech, kde nemůže být prodáno veškeré obnovené teplo, je snaha zbylou energii využít
pro výrobu elektřiny. Rozhodnutí závisí na množství zbývající energie a na kapitálových
investicích a příjmech z prodeje elektřiny.
Společná výroba tepla a elektřiny:
Společná výroba tepla a elektřiny obvykle poskytuje řešení pro celkové zvýšení energetického
výstupu, pokud může být prodána pouze část tepla. Společná výroba tepla a elektřiny je
zvláště účinná, pokud je teplotní hladina požadovaného tepla nízká.
Elektřina:
Pokud není zákazník pro vyrobené teplo, pak je jedinou možností produkce elektřiny. Zvýšení
elektrického výkonu může být dosaženo zvýšením parametrů páry (viz. sekce 4.3.8). Výběr
parametrů páry (vysoké či nízké) je běžně založen na ekonomických základech. Dalším
faktorem jsou technologická rizika, která rostou v místech, kde jsou používány vyšší
parametry páry (např. nad 40 bar a 400 oC pro směsný komunální odpad), a pokud nejsou tyto
parametry dobře řízeny a udržovány, pak se zařízení může ocitnout mimo provoz.
Příklady zařízení
Spalovny komunálního odpadu:
•
•
•
Remova, Gothenburg a Dyvamuren (Umea), Švédsko – vysoké hladiny integrace
vnitřní energie za účelem maximalizace dodávek tepla do místní sítích
Odense, Dánsko – používání speciálních plátů v kotli, umožňujících vyšší parametry
páry a vyšší elektrický výstup
Indaver, Beveren, Belgie – přímé dodávky provozní páry do sousedícího průmyslu.
Příklady spaloven tuhého komunálního odpadu, produkujících horkou vodu pro teplárny:
•
•
•
•
•
Rungis (jižní Paříž, Francie)
Villejust (jižní Paříž, Francie)
Caen (Francie)
Thiverval-Grignon (západní Paříž, Francie)
Nantes Východ (Francie).
Příklady zařízení poskytujících páru pro teplárny:
387
Tři zařízení ve Francii dodávají páru pro místní teplárny, které dodávají teplo pro více než
200 000 domácností v Paříži:
•
•
•
Issy-les-Moulineaux (jihozápad Paříže, Francie)
Ivry (jihovýchod Paříže, Francie)
St. Ouen (severovýchod Paříže, Francie)
___________________________________________________________________________
5) Některá zařízení zaznamenala 100% export obnoveného tepla, které dodávají do jiných společností, kde je přeměňováno
na elektřinu, např. Brussels, Belgie ; Metz, Francie ; Vancouver, Kananda. 8 německých zařízení prodává výhradně teplo,
všechna tato zařízení, která prodávají vysoce kvalitní teplo na tunu odpadu, jej dodávají přímo do elektrárny a obvykle
výhradně jako provozní páru.
Příklady zařízení poskytující páru průmyslu:
•
•
Nantes (Francie)
Rambervilliers (Francie).
Příklady zařízení, produkujících pouze elektřinu:
•
•
Mataro (Španělsko)
Chineham (Velká Británie)
Příklady spaloven tuhého komunálního odpadu, poskytujících páru zařízením na výrobu
elektřiny:
• Brussels (Belgie)
• AZN Moerdijk (Nizozemsko)
• Několik příkladů v Německu
• Vancouver (Kanada)
[74, připomínky TWG, 2004]
Příklady spaloven nebezpečného odpadu:
•
•
•
•
Ekokem (Finsko) – výroba elektřiny a dodávky tepla
Indaver, Antverpy, (Belgie) – na místě využívají páru k dalším procesům
HIM, Biebesheim (Dánsko) – na místě využívají páru pro vypařovaní
olejových/vodních odpadů
Německý chemický průmysl (19 zařízení, kapacita > 500 000 t/r) využívá páru v místě
pro další procesy, elektřinu (4 zařízení) a další teplárny.
Reference
[29, Energysubgroup, 2002], [28, FEAD, 2002], [30, UBA, 2002], [5, RVF, 2002], [64,
připomínky TWG, 2003]
4.3.2 Snížení energetických ztrát: komínové ztráty
Popis
388
[28, FEAD, 2002]
Komínové ztráty odpovídají teplu, které opouští zařízení (obvykle myšleno na úrovni kotle)
se spalinami. Skutečná ztráta závisí na toku spalin a na jejich teplotě (entalpii).
Některé možnosti snížení těchto ztrát jsou:
•
•
•
•
•
•
snížení toku spalin; pro snížení toku spalin je možné několik způsobů:
snížení nadbytku vzduchu, např. zlepšením distribuce primárního a/nebo sekundárního
vzduchu
recyklace spalin, tj. nahrazení části sekundárního vzduchu spalinami
obohacení spalovacího vzduchu o O2, tj. zvýšení podílu O2 a snížení podílu N2
vstřikováním kyslíku (používáno pouze ve speciálních případech, viz. oddíl 4.2.13)
snížení teploty spalin, např. použitím kondenzace spalin nebo snížením teploty na
výstupu z kotle – viz. metody popsané dále
vybrání systému čištění spalin se snižující se teplotou od kotle ke komínu, pokud je to
možné. [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Použití metod ke snížení komínových ztrát vytváří další energii, kterou je možné využít.
Vlivy interakce médií
Snížení toku plynů snížením nadbytku vzduchu a opětovná cirkulace spalin mohou zvýšit
riziko koroze, a tudíž mohou vyžadovat další technická opatření. Pokud jsou hladiny sníženy
příliš, může dojít k ohrožení kvality spálení plynů, a ve spalinách mohou zůstat produkty
nekompletního spalování.
Vstřikování kyslíku může zvýšit spalovací teplotu. Pokud tato teplota není pečlivě
regulována, může docházet k zanášení a zvyšuje se riziko zničení ohnivzdorných a želených
materiálů. [74, připomínky TWG, 2004]
Podstatná energetická spotřeba výroby požadovaného O2 je vyšší, než dosažené snížení
energetických ztrát při realizaci této metody, pokud je jediným kritériem energetická
rovnováha – další výhody obohaceného vzduchu kyslíkem (např. zlepšené spalování) však
mohou poskytnout celkové ospravedlnění této metody.
Snížení teploty plynů na výstupu z kotle pod požadovanou provozní teplotu následujícího
zařízení systému čištění spalin, může vést k další spotřebě energie na opětovné zahřátí spalin,
pro správné fungování těchto zařízení, a také ke zvýšenému riziku koroze ekonomizéru. Toto
je problémem především rukávových filtrů a jednotek SCR.
Nižší teploty spalin na výstupu z komína vedou k:
•
•
•
vysoce viditelnému kouři (méně problematické, pokud jsou použity kondenzační
skrubry, které snižují obsah vody ve spalinách)
snížení vznosné síly kouře, a tudíž snížení jeho disperze
korozi v komínech (je nutné pokrytí například skelnou vatou)
Provozní údaje
U spaloven komunálních odpadů jsou energetické ztráty přes spaliny běžně v rozsahu 13 –
16 % vstupní energie z odpadu.
389
Použitelnost
Optimalizace teploty na výstupu z kotle může být provedena u každého zařízení. Rozsah
možného snížení teploty je třeba uvážit v závislosti na energetických požadavcích vybavení,
navazujícího systému čištění spalin, a na rosném bodu kyselin ve spalinách.
Nová zařízení mají nejlepší příležitost navrhnout metody pro snížení komínových ztrát.
Zařízení, která mají odbytiště pro dodávky tepla s relativně nízkou teplotou (nejčastěji
v chladnějších klimatech), jsou nejlépe umístěny pro využití dalšího tepla, odstraněného ze
spalin. V místech, kde toto teplo nemůže být dodáváno nebo použito uvnitř zařízení, může být
lepší použít toto teplo s nízkou kvalitou uvnitř spalin, např. pro usnadnění kouřové disperze,
atd.
Při návrhu metod navazujícího systému čistění spalin musejí být zohledněny změny v návrhu
ve výstupní teplotě kotle. Odstranění tepla, které musí být následně opět dodáno z jiného
zdroje, bude pravděpodobně z pohledu energetické účinnosti kontraproduktivní, jelikož
dochází k dalším ztrátám při procesu tepelné výměny.
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Snížení celkové spotřeby energie provozu a zvýšení zhodnocení energetických produktů.
[74, připomínky TWG, 2004]
Příklady zařízení
Mnoho zařízení v Evropě, např. Brescia Italie.
Reference
[28, FEAD, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.3 Zvyšování vyhoření odpadu
Popis
Dobré vyhoření má za následek vysokou přeměnu paliva na energii. Techniky, které zajišťují
účinné vyhoření a současně nízké TOC hladiny v popelu, mohou tedy do určitého stupně
přispívat ke zvýšení energetické účinnosti. Spalovací techniky, které dobře promísí odpad a
udrží ho uvnitř spalovací zóny, umožňují nespálenému uhlíku v pecním popelu přejít to
plynné fáze a napomoci tak jeho spálení.
Metody ke zvýšení vyhoření jsou popsány v oddíle 4.2.17.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Extrakce energetické hodnoty z odpadu pro možnou obnovu či využití.
Zlepšení kvality zbytků snížením podílu nespáleného materiálu, který je ve zbytcích
zanechán.
Pro další informace viz. oddíl 4.2.17.
390
Je pozorována snižující se energetická návratnost s tím, jak je odpad spalován ve větší míry.
Je tomu tak proto, že při přiměřeně dobrém spalování je množství zbylé energie nízké. Hlavní
výhodou zvýšeného vyhoření je tudíž zlepšení kvality zbytků a již méně obnova energie.
4.3.4 Snížení přebytků objemů vzduchu
Pro více informaci viz. připomínky v oddíle 4.3.2.
4.3.5 Další opatření pro snížení energetických ztrát
Popis
Kromě metod popsaných v tomto dokumentu (viz. oddíl 4.3.2, 4.3.3, 4.3.12) mohou být
použity následující metody ke snížení ztrát:
Popis ztráty energie
Metoda snižování ztrát
Tepelná radiace a konvekce –
hlavně z pece a kotle
• izolace
• zařízení postavené uvnitř
budovy
Ztráty z pevných zbytků
(pecní popel a popílek)
• dobré vyhoření odpadu
• využití tepla z tavné lázně
Odkalování bojleru a odpadní
voda
Zanášení bojleru snižuje
účinnost výměny tepla
• opětovné využití energie
z vody pro navyšování
tepla zařízení
• návrh snižující rychlosti
zanášení bojleru
• účinné čištění bojleru – viz.
oddíl 4.3.12
Procesy zahajování a
ukončování provozu
Přecházení spouštění a
odstávkám návrhem a postupy
pro kontinuální provoz a
dobrou údržbou
Rychlé změny vlastností
odpadu nebo poptávky po
teple
• míšení odpadu a kontrola či
zajištění kvality odpadu
• dodávání tepla do sběrné
sítě
Selhání/výpadek zařízení
Postupy údržby k prevenci
selhání
Snížení/změny poptávky po
energii
• zabezpečené kontrakty
s uživatelem zvyšují
Připomínky
U komunálních zařízení
mohou být ztráty sníženy
přibližně na 1 % vstupní
energie
U komunálních zařízení jsou
ztráty v řádu 0,5 – 1 % nejvíce z pecního popela
Uzavřená smyčka pro chladící
účely
Přiklad: návrh bojleru se
sníženým zanášením může
snížit frekvenci zahajování a
odstávek a zlepšit
provozuschopnost
Metody, které zvyšují stabilitu
vstupu a výstupu, napomáhají
schopnosti optimalizace
místních okolností
Některé výpadky mohou být
důsledkem částečného selhání
zařízení na obnovu energie
(např. sady turbogenerátoru).
Jiné mohou vyžadovat
odklonění odpadu ze zařízení,
a tudíž ztrátu výkonu, pokud
není možné uskladnění
Poptávka po obnovené energii
má hlavní dopad na schopnosti
391
Ztráty měřícími zařízeními a
přístroji
možnosti maximalizace
dodávek obnovené energie
• dodávky tepla do sběrné
sítě
• používání měřících
systémů s nízkotlakým
spádem a přesnými
výsledky
zařízení dodávat energii. To se
obvykle týká více páry než
elektřiny.
Nová zařízení umožňují např.
pro měření páry téměř nulové
ztráty s velkou přesností
Tab. 4.16: Metody snižování různých energetických ztrát ve spalovnách
Zdroj převzatý z [28, FEAD, 2002], [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Možné využití další obnovené energie.
Vlivy interakce médií
Žádné informace
Provozní údaje
Pece, kotle a některé trubky jsou běžně kryty izolací z minerální plstě či jiným izolačním
materiálem k omezení tepelných ztrát a k omezení vnějších teplot z důvodu bezpečnosti
obsluhy.[74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
Metody zde popsané mohou pomoci snižovat ztráty všech zařízení. Místní faktory však
mohou způsobit, že některé metody nebudou lokálně dostupné nebo vhodné (např. obnova
tepla z výpusti strusky, odkalování či dodávky do sběrné sítě jsou brány v úvahu pouze
v místech, kde může být teplo s nízkými vlastnostmi prodáváno po celý rok) [74, připomínky
TWG, 2004]
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Žádné informace.
Reference
[28, FEAD, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.6 Celkové snížení energetické spotřeby procesu
Popis
Provozní zařízení samotného spalovacího procesu vyžadují energii. Tato energie může být
obnovena z odpadu. Množství požadované energie závisí na typu spalovaného odpadu a na
návrhu zařízení.
Snížení energetických požadavků zařízení musí být v rovnováze s potřebou zajištění účinného
spalování, zpracování odpadu a regulace emisí (především do ovzduší).
392
Běžnými zdroji podstatné energetické spotřeby procesu:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Spalinové a tlakové ventilátory k překonání poklesů tlaku a pro spalovací vzduch
vybavení na přepravu či nakládání odpadu (např. čerpadla/jeřáby a drapáky/šnekové
podavače)
vzduchem chlazené kondenzátory
předběžná úprava odpadu (drtiče atd.)
zahřívání spalin pro speciální zařízení regulující znečištění vzduchu
opětovné zahřívání spalin ke snížení viditelnosti kouře
podpůrná paliva pro spalování a zahajování a odstávky zařízení (nejčastěji pro odpady
s nízkou výhřevností)
mokré čištění spalin, které ochlazuje spaliny více než polomokré a suché systémy
poptávka po elektřině od dalších zařízeních
V mnoha případech, především pokud je požadována změna v technologii systému čištění
spalin platí, že čím nižší jsou limitní hladiny emisí, tím větší je spotřeba energie systému
čištění spalin - při hledání řešení snižování emisních hladin je tudíž důležité zvážit negativní
aspekt zvýšení spotřeby energie.
Následující metody a opatření mohou snížit energetické nároky procesu:
•
•
•
•
•
•
nepoužívání nepotřebného vybavení
raději využit integrovaného přístupu k celkové energetické optimalizaci zařízení než
optimalizovat každou provozní jednotku odděleně
umístění vybavení s vysokou teplotou proti směru proudu od nižší teploty nebo od
zařízení s vysokým poklesem teploty
využití výměníků tepla ke snížení energetických vstupů, např. pro systémy jednotek
SCR
využití vyprodukované energie, která by jinak nebyla využita či exportována, ve
spalovně, jako náhrady za energii dováženou z externích zdrojů
využití rotačního vybavení s kontrolovanou frekvencí pro části vybavení, které fungují
při různých rychlostech, jako jsou ventilátory a čerpadla, která často účinně fungují při
snížených nákladech. To podstatně sníží jejich průměrnou spotřebu energie, protože
rozdíly v tlaku budou uskutečněny pomocí různých rychlostí a ne pomocí ventilů.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení energetických nároků provozu snižuje potřebu vnější produkce energie nebo
umožňuje vývoz větších množství energie. Další obnovená energie může být dodávána pro
využití.
Vlivy interakce médií
Snížení spotřeby energie systémem čištění spalin může vést ke zvýšeným emisím od ovzduší.
Provozní údaje
[28, FEAD, 2002]
Pro spalovny komunálního odpadu je typická spotřeba elektřiny mezi 60 a 90 kWh/t odpadu,
v závislosti na výhřevnosti odpadu.
393
Průměrná hodnota spotřeby elektřiny 75 kWh/t byla zaznamenána u: spaloven tuhého
komunálního odpadu spalujících odpad o výhřevnosti 9200 kJ/kg ; produkujících pouze
elektřinu (ne teplo); vyhovující limitním hladinám emisí podle EC/2000/76, používající
polomokré čistící systémy a jednotek SNCR pro odstranění NOx; žádné vybavení na
odstranění kouře. V takovéto spalovně tuhého komunálního odpadu bez předběžné úpravy,
opětovného zahřívání spalin nebo zařízení na snižování či zahřívání kouře, je hlavní spotřeba
elektrické energie přibližně:
• spalinové ventilátory: 30 %
• tlakové ventilátory: 20 %
• napájecí čerpadla a jiná vodní čerpadla: 20 %
• vzduchem chlazené kondenzátory: 10 %
• další 20 %
[74, připomínky TWG, 2004]
Zařízení o větším výkonu mají ekonomiku tomuto výkonu odpovídající, což způsobuje nižší
energetickou spotřebu na jednotku zpracovaného odpadu. To je ukázáno v následující tab.
4.17:
Rozsah velikosti spalovny tuhého
komunálního odpadu (t/r)
Do 150 000
150 000 - 250 000
Více než 250 000
Energetická náročnost procesu (kWh/t
vstupního odpadu)
300 - 700
150 - 500
60 - 200
Tab. 4.17: Výkon zařízení a celková energetická náročnost procesu spalovny tuhého
komunálního odpadu v Německu
Zdroj [31, Energetická pod skupina, 2003]
Velikosti těchto úspor ze zvýšené výroby mohou být méně dramatické než naznačují údaje
uvedené výše. Vyšší hodnoty energetických nároků v tabulce mohou být s největší
pravděpodobností vysvětleny souhrnným použitím komplexního dodatečně vybaveného
systému čištění spalin, který je často používán v Německu, zajišťující emisní hladiny někdy
hodně pod hodnotami 2000/76/EC. [74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
Většina další spotřebované energie vzniká z používání dalších metod systému čištění spalin,
který tuto energii spotřebovává. Snížení spotřeby energie provozu odstraněním těchto
komponent je méně vhodné v místech, kde existují důvody k ochraně životního prostředí,
které ospravedlňují další snižování emisí.
Možnosti optimalizace jsou největší v nových zařízeních – tam je možné vyzkoušet a vybrat
z různých celkových návrhů, aby bylo dosaženo řešení, které vyváží snižování emisí a
energickou náročnost.
Ve stávajících zařízeních mohou být možnosti více omezené z důvodu výdajů (a technických
rizik) spojených s celkovým přepracováním stávajícího návrhu. Zařízení, která byla
zrekonstruována, aby dosáhla zvláštních limitních hodnot emisí, obvykle musela upravit
koncová čistící zařízení, a mají tudíž vyšší energetickou spotřebu.
394
Ekonomika
Provozní úspory mohou plynout ze snížení potřeby externí energie. Kde je možné takto
ušetřenou energii vyvážet, může to mít za následek zvýšení příjmů.
Kapitálové náklady na přepracování stávajícího návrhu stávajících zařízeních mohou být ve
srovnání s dosaženými výhodami vysoké.
Hnací síla realizace
Zvýšený příjem z prodeje energie nebo snížení provozních nákladů díky snížení požadované
energie.
Příklady zařízení
Žádné informace
Reference
[28, FEAD, 2002], [31, Energysubgroup, 2003], [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.7 Výběr turbíny
Popis
Hlavní typy turbín v běžných spalovacích zařízeních jsou:
•
•
•
•
protitlakové turbíny
kondenzační turbíny
extrakční kondenzační turbíny
dvoufázové kondenzační turbíny
Protitlakové turbíny jsou používány, pokud může být zákazníkům dodáváno podstatné a
případně konstantní množství tepla. Stupeň protitlaku závisí na požadované teplotní hladině
dodávaného tepla. Výfukový tlak protitlakové turbíny je vyšší než atmosféra (např. 4 bary).
[74, připomínky TWG, 2004]
Kondenzační turbíny jsou požívány pokud existuje málo nebo žádné možnosti dodávání tepla
zákazníkům, a obnovená energie má být tudíž přeměna v elektrickou energii. Účinnost
produkce elektřiny je ovlivněna použitým chladícím systémem (viz. také 4.3.9). Výfukový
tlak kondenzační turbíny je pod vakuem (např. 0,2 bar) a v nízkotlaké části kondenzační
turbíny je mnohem vyšší. [74, připomínky TWG, 2004]
Extrakční kondenzační turbíny jsou kondenzační turbíny se značným odběrem páry
o středním tlaku pro některé účely. Téměř vždy existuje určitý odběr(y) pro provozní
používání kondenzační turbíny. Extrakční kondenzační turbíny jsou používány, pokud je
možné dodávat zákazníkům podstatné a proměnné množství tepla nebo páry. Požadované
množství (nízkotlaké) páry je odebráno z turbíny a zbylá pára je zkondenzována.
Dvoufázové kondenzační turbíny zahřívají páru mezi dvěma stupni za použití některé vstupní
páry na přehřátí páry ve druhém stupni, aby bylo dosaženo vyšší energetické produkce při
nižších teplotách kondenzace bez poškození turbíny. [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
395
Vybraný typ ovlivňuje produkci elektřiny a energetický výstup.
Způsob vypuštění páry vede k optimálnímu využití energie. Úspory fosilních paliv, nižší
znečištění a emise skleníkových plynů jsou důsledkem snížení požadavku externí energie.
Vlivy interakce médií
Nižší kondenzační teploty na konci turbíny mohou způsobit korozi díky vysoké vlhkosti páry.
[74, připomínky TWG, 2004]
Provozní údaje
Turbíny ve spalovnách tuhého komunální odpadu nejsou obvykle velké, standardně 10 MW
(rozsah od 1MW do 60MW). Počet vývodů je obvykle omezen na 3 nebo 4 (rozdíl oproti
elektrárně, kde mají turbíny více vývodů)
Nízkotlaká část turbíny vyžaduje pouze minimální tok páry pro chlazení lopatek, zabránění
vibrací a kondenzace.
Pokud je zbývající tok páry při určitých provozních podmínkách příliš malý, pak je možné
namísto jednoho turbogenerátoru s vysokotlakou částí a s nízkotlakou částí mít dvě turbíny
(jednu vysokotlakou a druhou nízkotlakou). Učiněné rozhodnutí je otázkou lokálních
podmínek a optimální výběr se může s časem měnit. [74, připomínky TWG, 2004]
Aby došlo ke zlepšení výstupu elektrické produkce z kondenzační turbíny, je pára
vyžadovaná spalovacím procesem (pro odvzdušňování, zahřívání vzduchu, ofukování trubek)
obvykle brána po expanzi ve vysokotlaké části turbíny. Je tak učiněno pomocí „výpusti“ (také
nazýváno „extrakce“ nebo „vypouštění“). Tyto výpusti jsou označovány za
nekontrolovatelné, jelikož tlak závisí na množství páry (tlak může být rozdělen do dvou
výpustí, kde je tok páry snížen o 50 %). Výpusti jsou umístěné tak, aby byl tlak dost vysoký
pro pokrytí požadavků procesu pro jakýkoli náklad turbíny.
Použitelnost
Výběr turbíny musí být proveden ve stejnou dobu, jako zbytek vlastností parního cyklu a více
než spalovací proces závisí na vnějších aspektech. [74, připomínky TWG, 2004]
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Žádné informace.
Příklady zařízení
1. RMVA Kolín, Německo
Vypouštěním páry z kondenzační turbíny jsou nacházeny nejrůznější způsoby využití energie
a celkové použití energie může být optimalizováno. Pára je předávána do turbíny při teplotě
400 oC a tlaku 40 barů. Vypouštění páry o přibližně 300 oC a 16 barech pro lokální a vzdálené
využití a 200 oC a 4,8 barech pro čistě lokální využití znamená, že energie je zužitkována na
nejvyšší možnou míru.
Pára je lokálně využívána pro předehřívání vzduchu a vody pro místní systémy a budovy, zde
především jako provozní teplo pro výrobu páry a také pro čištění odpadního vzduchu. Pára
396
pro vzdálené využití je používána především pro podporu výrobních procesů, ale také jako
vzdálený zdroj pro ohřev. [64, připomínky TWG, 2003]
2. zařízení Rennes – po rekonstrukci
2 linky s kapacitou 5 t zpracovaného odpadu/h, každá z nich produkuje pro teplárnu páru o 26
barech a 228 oC (saturováno). V roce 1995 přidána 3. linka s kapacitou 8 t zpracovaného
odpadu/h a s produkcí páry o stejném tlaku a teplotě 380 oC (přehřáta o 150 oC).
Sada turbogenerátoru o 9,5 MVA získává smíšenou páru ze všech 3 linek se středním
přehřátím. Turbogenerátor však může fungovat i pokud je odstavena jakákoliv ze 3 linek. To
znamená, že může fungovat s přehřátím 150 oC, pokud jsou zastaveny 2 linky o 5 t/h, ale také
se saturovanou parou pokud je odstavena linka s 8 t/h. Turbína používá pouze saturovanou
páru.
3. tři zařízení v Paříži
Tato zařízení spalují celkem 1 800 000 t/r a dodávají do pařížské teplárenské sítě 4 000 000 t
páry/rok (290 000 MWhth/r), což odpovídá 45 % potřeby, a dále produkují 290 000 MWh/r
elektřiny, ze které je 160 000 MWh/r dodáváno do národní sítě.
Pára je dodávána při tlaku upraveném ventily mezi 12 až 21 bary podle požadavků teplárny a
je dodávána přímo do teplárenské sítě bez tepelných výměníků. Různá část páry se vrátí jako
kondenzát. Demineralizační zařízení jsou schopna produkovat 2/3 rychlosti toku páry.
Vysoké požadavky teplárny ve srovnání s množstvím vyprodukované páry a fakt, že 3
zařízení zásobující teplárenskou síť, jsou vlastněny stejným majitelem a provozovány toutéž
společností, má za následek specifická rozhodnutí ohledně vybavení zařízení. [74, připomínky
TWG, 2004]
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.3.8 Zvýšení parametrů páry a použití speciálních materiálů ke snížení koroze v kotli
Popis
Vyšší parametry páry zvyšují účinnost turbíny a vedou k vyšší produkci elektřiny na tunu
spáleného odpadu. Jelikož plyny uvolněné z odpadu při spalování mají korozívní povahu,
nemohou spalovny využívat stejné teploty a tlaky jako jiná zařízení, která produkují elektřinu
(např. 100 - 300 barů a 620 oC). Například v uhelné elektrárně je normální maximální teplota
540 oC.
Existuje rozdíl mezi:
•
tlakem páry, který určuje teplotu (saturační tlak) ve vodních stěnách (které mohou být
chráněny obkladem) a v tepelných výměnících
• teplotou páry (přehřátá pára), která určuje teplotu přehřívačů.
[64, připomínky TWG, 2003]
397
Dokud nejsou zavedena speciální opatření k předcházení korozi (která vede ke snížené
provozuschopnosti a zvýšeným nákladům), jsou spalovny tuhého komunálního odpadu
obvykle omezeny na 40 - 45 barů a 380-400 oC. Nad těmito hodnotami se jedná o kompromis
mezi:
•
•
•
náklady na speciální opatření, např. na speciální materiály ke snížení koroze
náklady při ztrátě provozuschopnosti, kdy je požadována zvýšená údržba
hodnotou vyprodukované elektrické energie
Pro snížení koroze mohou být použity obklady ze slitiny niklu a chrómu (hlavní složky) či
z jiných speciálních materiálů, které chrání vystavený povrch tepelných výměníků před
spalinami. Obklad obvykle začíná až za ohnivzdorným materiálem a pokrývá první průchod a
začátek druhého průchodu kotle. Stěny z ohnivzdorného materiálu mohou být také chlazeny
vzduchem (mírný přetlak), aby byla snížena koroze trubek za nimi. K ochraně trubek kotle
jsou také využívány keramické krytiny.
Vysokoteplotní koroze membránových stěn a tepelných výměníků může být snížena snížením
teploty spalin pod 650 oC před tepelnými výměníky a/nebo ochranou povrchů tepelných
výměníků keramickými krytinami či speciálními slitinami.
Hlavní výhoda speciálních slitin oproti keramickým krytinám na stěnách pece je lepší výměna
tepla s kotlem, která vede ke snížení teploty spalin před první konvekcí.
Alternativou k obkladům je instalace kompozitních trubek kotle. Kompozitní trubka se skládá
ze dvou trubek, vnitřní a vnější, metalurgicky spojených dohromady. Skládají se s různých
kombinací slitin. Jejich instalace v kotli spalovny se objevila už v sedmdesátých letech. [64,
připomínky TWG, 2003]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zvýšením tlaku a/nebo teploty páry může být dosaženo vyššího výstupu elektrické energie na
tunu spáleného odpadu. Tato vyšší účinnost snižuje externí (např. v elektrárně) spotřebu
fosilních paliv (úspory zdrojů), a s tím spojené emise CO2 (skleníkový plyn). [74, připomínky
TWG, 2004]
Vlivy interakce médií
Zvýšení parametrů páry bez instalace speciálních protikorozivních opatření zvyšuje riziko
koroze a s tím spojených nákladů na údržbu a ztrátu provozuschopnosti.
Provozní údaje
Metoda zahrnuje zvýšená technologická rizika a vyžaduje zkušenost při hodnocení a údržbě.
Použitelnost
Použití vyšších parametrů páry ke zvýšení výstupů elektřiny je možné pro všechny spalovny,
které obnovují pouze elektřinu, nebo pokud je poměr tepla ve společné výrobě tepla a
elektřiny nízký.
Metoda má omezené použití u procesů, které mají vhodné možnosti dodávek páry nebo tepla,
jelikož nepotřebují zvyšovat výstup elektřiny, který je spojen s technickými riziky a
s náklady.
398
Ke snížení koroze jsou použity obklady a další speciální materiály, pokud jsou používány
zvýšené parametry páry a/nebo se zpracovává odpad s vysoce korozívními účinky.
Stávající zařízení, která mají zkušenost s růstem výhřevnosti dodávaného odpadu, mohou mít
užitek z využití speciálních materiálů či obkladů, jelikož mohou snížit náklady na údržbu a
zvýšit výstup elektrické energie.
Ekonomika
Náklady na obklady mohou být sníženy oproti sníženým nákladům na údržbu, příjmu
z prodeje elektřiny a zlepšené provozuschopnosti zařízení.
Zaznamenané náklady na obklady jsou přibližně 3 000 EUR/m2
Rozsah zvýšení přijmu závisí na cenách energie.
[32, Dánsko, 2003] Tabulka uvedená níže poskytuje údaje o aktuálních cenách elektřiny a
tepla v Dánsku a reálné provozní údaje moderní spalovny tuhého komunálního odpadu
o kapacitě 34 t/h, založené na společné výrobě tepla a energie. Tabulka dále ukazuje výkon a
příjem při různých parametrech páry:
Hodnota páry
Výkon generátoru
Produkce tepla
Změna elektrického
výkonu
Změna tepelného
výkonu
Ekonomika
Provozuschopnost
Cena elektřiny
Cena tepla
Změna v ročním
přijmu
MW
MJ/s
bar
50
19,6
71,2
40
18,6
72,2
30
17,3
73,5
MW
0
-1
-2,3
MJ/s
0
1
2,3
8 000
47
18
8 000
47
18
8 000
47
18
0.0
-0,25
-0,54
h/r
EUR/MWh
EUR/MWh
Milion EUR/r
Tab. 4.18: Příklady energetického výkonu a příjmů při různých parametrech páry pro
spalovnu komunálního odpadu založenou na společné produkci tepla a elektřiny a
používající zvýšený tlak páry.
[32, Dánsko, 2003]
Když, podle uvedeného příkladu, uvažujeme ceny energií v Dánsku a zvyšující se tlak páry ze
40 na 50 barů, je výsledkem navýšení ročního přijmu přibližně o 250 000 EUR. Pokud to
spočítáme přes provozní období 15 let (při rychlosti inflace z roku 2002), je příjem navýšen
přibližně o 2,5 milionu EUR.
Tato čísla nezahrnují navýšené kapitálové náklady, které jsou vyžadovány při přechodu ze 40
na 50 barů. V tomto případě nebyly tyto navýšené náklady považovány za důležité (období
15ti let) oproti přijmu, získanému za stejné období.
Změna tlaku může znamenat úplnou výměnu potrubí a ventilů u nádrží a také výměnu parního
bubnu, u kterého je třeba požádat o nové povolení podle směrnice 97/23/EC o tlakových
zařízeních. [74, připomínky TWG, 2004]
399
Hnací síla realizace
Vyšší ceny elektrické energie podporují zavedení této metody, jelikož bude urychlena
návratnost počátečních investic.
Příklady zařízení
Vysoké parametry páry:
Odense (Dánsko) 50 barů, 520 oC s obkladem
Avi Amsterdam, AVR Botlek, AVR AVIRA a AVI Wijster, všechny v Nizozemsku
AVE-RVL Lenzing, Rakousko: cirkulující fluidní lože zpracovávající různé frakce odpadů,
včetně přibližně 60 % plastů a produkující páru o 78 barech a 500 oC.
Ivry, Francie (75 barů, 475 oC)
Mataró, Španělsko (60 barů, 380 oC)
Lasse Siver Est Anjou, Francie (60 barů, 400 oC).
Zlepšení vybavení :
Rennes, Francie, 26 barů, 228 oC (saturační stav); po přidání 3. linky došlo ke zvýšení na 26
barů, 380 oC; jsou smíšeny 2 typy páry, které jsou posílány k turbogenerátoru.
Využití speciálních materiálů:
Zlepšení po rekonstrukci: Toulon, Thiverval (Francie), Mataro (Španělsko), Stoke on Trent
(Velká Británie);
nové zařízení: Lasse Est Anjou (Francie)
[74, připomínky TWG, 2004]
Reference
[32, Dánsko, 2003], [28, FEAD, 2002], [2, infomil, 2002], [3, Rakousko, 2002], [64,
připomínky TWG, 2003]
4.3.9 Snížení tlaku kondenzátoru (tj. zlepšení vakua)
Popis
Po opuštění nízkotlaké části parní turbíny je pára zkondenzována v kondenzátorech a teplo je
předáno do chladící kapaliny. Zkondenzovaná pára je obvykle opětovně cirkulována a použita
jako dodávka vody do kotle. [74, připomínky TWG, 2004]
Pro produkci turbíny je důležitá teplota chladného zdroje na výstupu z turbíny. Čím studenější
je chladný zdroj, tím větší je pokles entalpie, a tudíž vyšší výroba energie. Z důvodů
klimatických poměrů je jasné, že je snazší dosáhnout těchto nízkých tlaků ve studenějších
klimatech. To je jeden z důvodů, proč mají severněji položená zařízení lepší účinnost než
zařízení v jižních zemích. [64, připomínky TWG, 2003]
Nejnižší teploty jsou získány kondenzací páry za použití vzduchu nebo vody jako chladící
tekutiny. Tyto teploty odpovídají tlakům nižším, než je tlak atmosférický (tj. vakuum).
V místech, kde velké teplárenské sítě využijí celoroční produkci spalovny tuhého
komunálního odpadu, jako je tomu ve Švédku nebo v Dánsku, je možné využít jako studený
zdroj vodu vracenou teplárnou, která může být někdy velmi chladná (např. 40 nebo 60 oC,
viz. tab. 4.19 v oddíle 4.3.16).
400
Vakuum není „neomezené“. Jakmile pára překročí saturační křivku „Mollierova“ diagramu,
začne být vlhko a procento vlhkosti vzrůstá s expanzí páry v turbíně. Aby se předcházelo
poškození koncových částí turbíny (eroze vodními kapkami), musí být omezeno množství
vlhkosti (často kolem 10 %). [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zvyšováním vakua je možná zvýšená produkce elektrické energie.
Vlivy interakce médií
Předpokládáme-li v otevřeném obvodu, tj. v průtlačném chladícím vodním kondenzátoru,
zvýšení teploty vody o 10 oC, bude potřebný tok vody okolo 180 m3 na vyprodukovanou
MWh.
V uzavřeném obvodu s chladící věží je spotřeba vody (vypařená voda) přibližně 2 až 3 m3 na
vyprodukovanou MWh.
Oba systémy, jak otevřený, tak uzavřený, mohou požadovat dodávání chemikálií nebo další
metody ke snížení zanášení systémů na výměnu tepla, stejně jako případnou úpravu procesní
vody. Vlivy vypouštění páry jsou mnohem větší na otevřený systém.
Nižší kondenzační tlaky zvyšují vlhkost páry, což může zvýšit opotřebování turbíny. [74,
připomínky TWG, 2004]
Vzduchové kondenzátory způsobují hluk. Podrobný návrh (např. stínění, frekvenční konvertor
zvukových hladin, atd.) je tudíž důležitý.
Čištění povrchů kondenzátorů je velmi důležité kvůli účinnosti a mělo by být prováděno za
nízkých teplot. [74, připomínky TWG, 2004]
Provozní údaje
Tlak kondenzátoru a typy kondenzátorů:
V závislosti na povrchu kondenzátoru může být se vzduchem chlazenými filtry a teplotě
vzduchu 10 oC dosaženo tlaku 100 až 85 mbarů. Při pokojové teplotě 20 oC bude tlak ve
stejném, vzduchem chlazeném, kondenzátoru 200 až 120 mbarů. Návrh je kompromisem
mezi rozumnou povrchovou výměnou tepla a nízkým kondenzačním tlakem. [74, připomínky
TWG, 2004]
S hydrokondenzátorem (průtlačný chladící kondenzátor, otevřená smyčka) při používání vody
z řeky o teplotě 10 oC bude tlak v kondenzátoru kolem 40 - 80 mbarů, jelikož tepelná výměna
vodou je snazší.
S atmosférickou chladící věží6 je teplota vody vázána na teplotu a hygrometrii vzduchu
(teplota vlhkého vzduchu). Pokud je teplota vlhkého teploměru 10 oC, bude kondenzační tlak
kolem 60 mbarů. Oblak páry nad věží může být zmenšen (ne však úplně eliminován) návrhem
věže, přičemž dojde k mírnému zvýšení kondenzačního tlaku. Tento typ chladiče zahrnuje
rizika týkající se bakterie legionella z důvodu vypařování vody a přímého kontaktu. Je
používán především při nízkých požadavcích na chlazení (jako jsou pomocné turbíny). [74,
připomínky TWG, 2004]
401
Podle výpočtů se zvýší produkce elektrické energie z 24,1 % na 25,8 % (+ 7 %), pokud se
zlepší vakuum ze 100 mbarů na 40 mbarů. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Tlak na výstupu z turbíny může být nad atmosférickým tlakem v místech, kde má výroba
elektrické energii nižší prioritu (např. kde jsou možné dodávky tepla). V tomto případě se
říká, že turbína funguje ve zpětném tlaku a zbývající pára je zkondenzována v samotném
kondenzátoru.
Vzduchem chlazené kondenzátory jsou často jedinou použitelnou možností. [74, připomínky
TWG, 2004]
Hydrokondenzátory s otevřeným obvodem jsou vhodné pouze v místech, kde je nadbytečné
množství vody, která toleruje vliv ohřívání následného vypuštění.
Přírůstky elektrického výkonu jsou vyšší se snižováním tlaku kondenzátoru a tyto metody
jsou tudíž výhodnější pro kondenzační turbíny. [64, připomínky TWG, 2003]
Ekonomika
Využití metod, které snižují vyšší tlaky, je nejvýhodnější v místech, kde jsou vysoké ceny
elektrické energie.
U vzduchem chlazených kondenzátorů jsou při vyšším tlakovém skoku požadována zařízení
s většími povrchy a vyšším výkonem motorů ventilátorů, což následně zvyšuje náklady.
Hnací síla realizace
Klíčovým faktorem jsou ceny elektřiny. Snadnější synchronizace sady turbogenerátorů,
pokud je vysoká okolní teplota. [74, připomínky TWG, 2004]
Příklady zařízení
Většina evropských zařízení má vzduchem chlazené kondenzátory, např. zařízení Issy a Ivry,
poblíž Paříže, a Bellegarde (Francie) ; Southampton, Velká Británie (v rekonstrukci). Obě
zařízení mají hydrokondenzátory s otevřenou smyčkou.
________________________________________________________________________
6) Chladící či mrazící věž. Chladící tekutinou parního kondenzátoru je voda. Tato voda je v uzavřeném obvodu a sama
chlazena kontaktem s okolním vzduchem v chladící věži. Ve věži je část vody odpařena, což způsobuje oblak páry nad
věží.
Reference
[28, FEAD, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.10 Výběr chladícího systému
Popis
Výběr chladícího systému, který nejlépe vyhovuje místním podmínkám, napomáhá snižovat
celkové dopady na životní prostředí.
Existují tři hlavní chladící systémy:
402
1. Chlazení vodou pomocí konvekce:
Systém používá povrchovou vodu, která je znovu vypuštěna až po zahřátí o několik stupňů.
Tento chladící systém vyžaduje hodně vody a odevzdává velké dávky tepla do lokálních
povrchových vod. Toto chlazení je využíváno především pokud je dostupná tekoucí řeka nebo
na pobřeží. Hladina hluku je nízká. Obvykle je nezbytný sytém čištění vody, který však může
způsobovat zranění ryb a jiných živočichů během filtrace či kontroly vody. V návrhu by tudíž
měly být pečlivě zvážena opatření pro příjem vody, aby byla tato rizika snížena. [74,
připomínky TWG, 2004]
2.Chlazení odpařováním vody:
Voda je použita pro chlazení kondenzátoru. Tato voda není vypouštěna, ale po průchodu
odpařovací chladící věží, kde dojde k ochlazení vypařením malé části vody, je recyklována.
Aby byla zajištěna kontrola kvality uvnitř systému, musí být vypuštěn malý proud vody.
Existují tři hlavní technické varianty chlazení odpařováním:
•
•
•
tlakové chladící věže, kde je vzduch, požadovaný pro odpaření vody, poskytován
prostřednictvím ventilátorů s následnou elektrickou spotřebou
chladící věže s přirozenou konvekcí, kde je tah vzduchu způsoben (malým) vzrůstem
teploty vzduchu (velké betonové chladící věže vysoké 100 m)
hybridní chladící věže, kde je část obsaženého tepla ve vodě přenesena do vzduchu
pomocí svazkového chlazení („chlazení vzduchem“), a tudíž dochází ke snížení
oblaku páry.
Hladina hluku je vysoká u tlakových systémů a střední u systémů s přirozenou konvekcí.
Typ chladiče může zahrnovat rizika týkající se bakterie legionella z důvodu odpařování vody
a přímého kontaktu. [74, připomínky TWG, 2004]
3. Chlazení vzduchem:
V tomto systému je pára zkondenzována se vzduchem ve standardně navrženém tepelném
výměníku (např. „model táborového stanu“). Tyto kondenzátory mají vysokou spotřebu
elektřiny, jelikož požadovaný pohyb vzduchu je zajišťován velkými ventilátory.
Hladiny hluku jsou vyšší. Povrch kondenzátoru vyžaduje pravidelné čištění. [74, připomínky
TWG, 2004]
Vliv účinnosti výroby elektřiny závisí na teplotách vody a na teplotách a vlhkosti vzduchu
(teplota vlhkého teploměru), obvykle je však nejlepší chlazení pomocí konvekce vody,
následované chlazením odpařováním a poté chlazením vzduchem. Rozdíl v účinnosti mezi
chlazením konvekcí a chlazením vzduchem je obvykle v rozsahu 2 - 3 %.
Viz. také BREF „Referenční dokument na aplikaci nejlepší dostupné metody u průmyslových
chladících systémů“ . [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
V závislosti na výběru chladící metody (viz. popis výše) je možné:
•
•
snížit energetické požadavky zařízení
snížit tepelné dopady vypouštěné teplé vody
403
•
•
snížit dopady hluku
snížit viditelné dopady.
Vlivy interakce médií
Popsané výše.
Provozní údaje
Žádné informace.
Použitelnost
Výběr chladícího sytému závisí hlavně na místních podmínkách a na hygienických a
zdravotních otázkách a na relativní důležitosti vlivů interakce médií spojených s každým
systémem.
Chlazení konvekcí (typ 1 výše) není použitelné v suchých oblastech.
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Vyšší ceny elektrické energie mohou zvyšovat zájem o chlazení konvekcí.
Příklady zařízení
Zařízení Issy a Ivry poblíž Paříže, Francie ; Southampton, Velká Británie (v rekonstrukci).
Obě mají otevřené obvody s hydro-kondenzátory.
Strasbourg a Rouen, Francie – obě mají hydrokondenzátory s uzavřeným obvodem a
s chladícími věžemi.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.3.11 Optimalizace struktury kotle
Popis
[28, FEAD, 2002]
Obnovené teplo je energie přenesená ze spalin na páru (či horkou vodu). Energie, která
spalinám zůstane na výstupu z kotle, je většinou ztracena (pokud nejsou používány další
výměníky tepla dále). Obvykle je na výstupu z kotle výhodné snížit teplotu spalin, aby byla
maximalizována obnova energie.
Zanášení bojleru má dva významy pro obnovu energie. Prvním je snížení koeficientů tepelné
výměny, a tudíž snížení množství obnoveného tepla. Druhým, a důležitějším, je zablokování
svazků tepelných výměníků, což vede k odstávce zařízení. Další nechtěný jev provázející
zanášení je zvýšené riziko koroze pod vrstvou nánosu. Obvykle je bojler navržen tak, aby byl
jednou roka manuálně vyčištěn, což je maximum pro zabránění zanášení kotle (viz. oddíl
4.3.19).
404
Dobrý kotel musí mít dostatečný povrch pro výměnu tepla, ale také dobře navrženou
geometrii, která by omezovala zanášení. Toho může být dosaženo buďto pomocí vertikálního,
horizontálního, nebo kombinovaného vertikálně horizontálního návrhu kotle (viz. oddíl
2.4.4.2) [74, připomínky TWG, 2004] Následující příklady jsou dobrými návrhy z praxe:
•
rychlosti plynů musí být nízké (prevence eroze) a homogenní (prevence oblastí
vysokých rychlostí a prevence nepohyblivých oblastí, které mohou být příčinou
zanášení) skrze celý průměr (prostor) kotle.
• k udržení nízkých rychlostí plynu je nutné, aby průchody měly široký průřez a aby
jejich geometrie byla „aerodynamická“
• první průchod/y kotle by neměl obsahovat tepelné výměníky a měl by být dostatečně
prostorný (hlavně vysoký), aby byl umožněn průchod spalin o teplotě nižší než 650 700 oC. Mohou však být chlazeny vodními stěnami (fungují na principu konvekce).
(Tyto stěny z trubek prakticky zakrývají celý kotel kromě ekonomizéru. Obvykle jsou
u parních kotlů součástí výparníku). Při vyšších teplotách mohou být v otevřených
průchodech umístěny tepelné výměníky na vyzářené teplo.
• první svazky trubek nesmí být umístěny v místech, kde je popílek stále lepivý, tj. kde
je teplota příliš vysoká
• mezery mezi svazky trubek musí být dostatečně široké, aby mezi nimi nemohlo
docházet k nánosům
• cirkulace vody-páry v membránové stěně a konvektivní výměníky by měly být
optimální, aby bylo předcházeno vzniku horkých míst, málo účinnému chlazení spalin,
atd.
• horizontální bojler by měl být navržen tak, aby zabránil preferované trase spalin, která
by vedla k teplotnímu rozvrstvení a k málo účinné tepelné výměně
• mělo by být poskytnuto vhodné zařízení na čištění kotle od nánosů
• optimalizace návrhu konvektivního výměníku (protiproud, souběžný tok, atd.)
z důvodu optimalizace povrchu podle teploty stěn trubek a zabránění korozi
[74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Větší provozuschopnost a lepší tepelná výměna umožňují celkově zvýšenou obnovu energie.
Návrhy ke snížení zanášení kotle také snižují čas zdržení prachu v teplotních zónách se
zvýšeným rizikem tvorby dioxinů.
Vlivy interakce médií
Žádné zaznamenané.
Provozní údaje
Žádné informace.
Použitelnost
Použitelné ve fázi vývoje návrhu pro všechny spalovny s kotli na obnovu energie a, pokud
existují důvody, tak ke zvýšení účinnosti a životnosti zařízení.
Ekonomika
V novém zařízení je možné odůvodnit zavedení těchto metod možnou velmi rychlou
návratností nákladů díky provozním úsporám prostřednictvím snížení údržby a celkovému
zvýšení prodeje energie.
405
Stávající zařízení, která se chystají nahradit kotel nebo kde je velmi nízká účinnost (obvykle
méně než 75 % účinnosti tepelné výměny u komunálních zařízení), mohou vzít tyto faktory
v úvahu při návrhu nového systému.
Hnací síla realizace
Snížená údržba, zvýšená obnova energie a možné zisky z prodeje energie.
Příklady zařízení
Velmi používáno v Evropě
Reference
[28, FEAD, 2002], [2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2004]
4.3.12 Použití integrovaného kotle s pecí
Popis
Přeprava velmi horkých plynů může být velmi komplexní, pokud jsou přenášeny vedením,
které je obloženo ohnivzdorným materiálem. Teplota plynů je někdy snižována zvýšením
objemu vzduchu, aby se předešlo této složité přepravě, což však může mít za následek snížení
účinnosti.
V integrovaném celku pece a kotle pokrývá kotel pec přímo, bez prostředního potrubí. Trubky
kotle tudíž mohou chladit stěny pece. Trubky jsou chráněny ohnivzdorným materiálem a
chladí jej (dvojstranná výhoda). Vhodný návrh trubek a ohnivzdorného materiálu umožňuje
dobrou kontrolu chlazení pece. Účinné chlazení pece je nezbytné k prevenci zanášení pece,
zvláště s odpadem o vyšší výhřevnosti.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Vyšší obnova tepla snížením vyzářených tepelných ztrát na výstupu z pece (k doplnění vlivu
vnější tepelné izolace).
Možná instalace systému SNCR k omezování emisí NOx.
Snížení požadavků na přebytek vzduchu, a tudíž snížení objemu spalin.
Vlivy interakce médií
Žádné zaznamenané.
Provozní údaje
Předcházení zanášení pece snižuje potřebu odstávky pro její manuální vyčištění (např.
pneumatickou sbíječkou).
Použitelnost
Vhodné pro všechny typy roštů. Není možné použít u rotačních a oscilačních vysokých pecí.
Nezbytné pro pece s kapacitou odpadu nad 10 t/h.
406
Není znám dolní limit kapacity pro integrované kotle v průmyslových spalovnách, tj.
s kapacitou nad 2,5 t/h.
Ekonomika
U zařízení s velmi malou kapacitou pece (1 nebo 2 t/h) obvykle méně nákladné než oddělený
kotel.
Hnací síla realizace
Běžná praxe dnešních projektantů.
Příklady zařízení
Většina moderních spaloven má integrovaný kotel s pecí. (kromě rotačních a oscilačních
vysokých pecí).
Reference
[28, FEAD, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.13 Použití vodních stěn v prvním (prázdném) průchodu
Tato metoda byla popsána v oddíle 4.2.22 v kontextu její výhody jako metody spojené se
spalováním.
4.3.14 Použití přehřívače deskového typu
Popis
Přehřívače deskového typu jsou rovné panely paralelně uspořádaných trubek s mezerami mezi
nimi a paralelních k proudu plynu. Vsup je chráněn obalem vyrobeným z nerezové oceli a na
místě je držen speciálním cementem.
Tepelná výměna je prováděna zářením namísto konvekce, jelikož tyto přehřívače mohou být
umístěny v místech o vyšší teplotě než svazky trubek (u spalin z komunálního odpadu až do
800 oC) s omezeným zanášením a snížením eroze a koroze.
Na těchto deskových přehřívačích je možné stabilizovat zanášení, pokud je jeho tloušťka
okolo 2 cm. Nedochází k zablokování, a tudíž je značně omezeno manuální čistění a s ním
spojené odstávky zařízení.
V důsledku výměny zářením může teplota páry zůstat konstantní po dobu jednoho roku
provozu. Eroze a koroze jsou podstatně opožděny.
407
Obr. 4.3 Schematický diagram „deskového“ typu přehřívače
Legenda:
„Platten type superheater
- přehřívače deskového typu
Dosažené zisky pro životní prostředí
Tyto přehřívače deskového typu dovolují vysoké teploty přehřáté páry s dobrou dostupností a
stabilitou.
Vlivy interakce médií
Žádné zaznamenané.
Provozní údaje
408
Žádné informace.
Použitelnost
Může být instalováno v jakémkoliv kotli s dvěmi či třemi otevřenými průchody.
Ekonomika
Méně nákladné než svazky trubek pro poslední stupeň přehřívání (ty teplejší), pokud je
nainstalováno v oblastech s vyššími teplotami spalin (druhý nebo třetí průchod).
Použití může zvýšit stavební náklady, což je nutné zvážit oproti delší době života tohoto
výměníku.
Hnací síla realizace
Delší provozní doba s vysokou teplotou přehřáté páry.
Příklady zařízení
• Francie: Toulon 3, Thiverval 3, Lons le saunier, Cergy St. Ouen l’ Aumône, Rennes 3,
Monthyon, Chaumont, Nice 4, Belfort, Villefranche sur Saône, Toulouse-Mirail 1 a 2,
Lasse (Saumur)
• Belgie: Thumaide
• Velká Británie: Londýn SELCHP, Stoke-on-Trent, Dudley, Wolverhampton,
Chineham, Marchwood
• Španělsko: Mataró
• Portugalsko: Maia, Loures a Santa Cruz (Madeira)
• Itálie: Piacenza
• Rusko: Moskva
Reference
[28, FEAD, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.15 Snížení teploty spalin za kotlem
Popis
[2, infomil, 2002]
Zvýšená kapacita tepelné výměny kotle zlepšuje možnosti využití tohoto tepla na jiných
místech a celkově přispívá ke zvýšení energetické účinnosti. Velikost možného snížení4
teploty spalin na konci kotle závisí na:
•
•
•
teplotní hladině pod 180 oC, kde je zvýšení riziko koroze (blíží se rosnému bodu
některých kyselin)
zda je teplo obsažené ve spalinách požadováno pro další funkci následujícího zařízení
na čištění spalin
zda existuje výhodné využití dodatečného tepla, obnoveného při nízkých teplotách.
Se spalinami z KTO (a dalšími spalinami obsahující tyto látky) nevzniká riziko koroze pouze
z HCl, ale také z SOx, které nejprve napadají ocel. Rosný bod závisí na koncentraci kyselých
plynů ve spalinách. V čistém plynu muže být kolem 100 oC, v nezpracovaném plynu kolem
130 oC nebo i více.
409
Klíčovou teplotou, kterou je nutné sledovat z důvodu rizika koroze, není teplota spalin, ale
(nižší) povrchová teplota (chlazených) kovových trubek výměníku (které jsou nutně
chladnější než spaliny). [74, připomínky TWG, 2004]
Tepelné výměníky, vyrobené ze speciálních materiálů (smalt, uhlík), snižují problémy
s korozí při nízkých teplotách. Příkladem je AVI Amsterdam, kde je tepelný výměník umístěn
za systémem rozprašovacího absorbéru a s ním spojeným elektrostatickým odlučovačem.
Další výhodou tohoto návrhu je související snížení teploty skrubru, což zvyšuje účinnost
skrubrového systému.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Obnovené teplo (teplotní hladina např. 120 oC) může být využito pro ohřívací účely a/nebo
lokálně pro předběžný ohřev vody dodávané do kotle, atd.
Vlivy interakce médií
U systémů čištění spalin, které vyžadují teplotu spalin nad určitou provozní teplotou (např.
rukávové filtry, jednotky SCR), je později v procesu potřeba odstraněné teplo znovu dodávat
určitými prostředky. Toto opětovné ohřátí bude mít pravděpodobně za následek zvýšenou
spotřebu primárních paliv či vnější energie.
Nízká výstupní teplota spalin na výstupu z kotle zahrnuje rizika koroze (vnitřní a vnější). Poté
může být vyžadován specifický materiál na ochranu atd. Prostorová omezení mohou
omezovat implementaci do stávajících zařízeních.
Provozní údaje
[28, FEAD, 2002]
Snižování teploty spalin na výstupu z kotle je omezené rosným bodem kyselin, který je velmi
důležitým limitním faktorem mnoha systémů čištění spalin. Navíc je možné, že systém čištění
spalin může vyžadovat pracovní teplotu nebo teplotní rozdíl, např.:
•
u polosuchých systémů čištění spalin je minimální teplota spalin při vstupu určována
faktem, že vstřikování vody snižuje teplotu plynů. Standardně je 190 oC nebo 200 oC a
může být vyšší.
• procesy suchých systémů čištění spalin mohou přijímat spaliny o teplotním rozsahu
130 - 300 oC. Se suchým hydrouhličitanem sodným (jedlá soda) je minimální
požadovaná teplota 170 oC, aby docházelo k rychlé transformaci hydrouhličitanu na
účinnější uhličitan sodný (nazýváno „pop-corn“ či „diatomatický“ efekt) v oblastech o
větším povrchu. Spotřeba činidel je různá, v závislosti na teplotě.
• mokrý systém čištění spalin nemá minimální teoretickou vstupní teplotu – čím nižší je
teplota při vstupu do scrubru, tím nižší je spotřeba vody ve skrubru.
[74, připomínky TWG, 2004]
Je možné navrhnou cyklus takovým způsobem, aby se předcházelo korozívním podmínkám.
Například ve Švédsku je docela běžné instalovat oddělený „spalinový kotel“ za hlavním
kotlem nebo za elektrostatickým odlučovačem. Je často chlazen odděleným obvodem
s horkou vodou a tepelným výměníkem vedoucím do teplárenské distribuční sítě. Výstupní
teplota spalin je obvykle mezi 130 a 140 oC a vstupní teplota vody by neměla být pod 115 120 oC, aby se předcházelo korozi. Při těchto teplotních hladinách mohou být použity běžné
trubky z uhlíkové oceli bez problémů s korozí. [64, připomínky TWG, 2003]
410
Použitelnost
Snižování teploty spalin za kotlem je použitelné pouze v místech, kde:
•
•
může být dodáváno odebrané teplo a využito nějakým užitečným způsobem
není nepříznivě ovlivněn následující systém čištění spalin.
Je nutné pečlivé zvážení kompatibility metody s následným systémem čištění spalin. Zejména
v místech, kde jsou používány rukávové filtry, jednotky SCR nebo jiné systémy vyžadující
specifické provozní teploty či podmínky.
Ekonomika
Systém je s největší pravděpodobností ekonomicky realizovatelný v místech, kde jsou za další
obnovené teplo placeny vysoké ceny/hodnoty.
Hnací síla realizace
Dodávky dalšího obnoveného tepla.
Příklady zařízení
• AVI Amsterdam, Nizozemsko
• Brescia, Itálie
• Mnoho zařízení ve Švédku a v Dánsku
• Sheffield (Velká Británie)
• Rennes, Nice, St. Ouen (Francie)
• Monako
Reference
[2, infomil, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.16 Použití spalinových kondenzačních skrubrů
Popis
Metoda byla popsána v oddíle 2.4.4.5
V krátkosti, metoda zahrnuje použití chlazených skrubrů, které kondenzují vodní páru ze
spalin z mokrého, polosuchého a suchého systému čištění, jako koncové řešení. Chlazení
může být prováděno pomocí tepelné výměny (použitím systému tepelných čerpadel)
s navrácenou vodou z teplárny.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Využití kondenzačních skrubrů umožňuje získání další energie ze spalin pro její možné
využití nebo dodávání.
Množství obnovené energie závisí na teplotě navrácené vody z teplárny:
Teplota navrácené vody z teplárny
(oC)
40
Energetická účinnost
14 %
411
50
60
7%
0%
Tab. 4.19: Závislost mezi energetickou účinností a teplotou navracejícího se chladícího
média (ústřední vytápění)
[5, RVF, 2002]
Důsledkem sušení spalin je snížená viditelnost kouře. V místech, kde je používáno opětovné
zahřátí kouře, je množství požadované energie na dosažení daného snížení viditelnosti kouře
nižší.
Emise amoniaku do ovzduší (např. z jednotek SNCR) mohou být sníženy. Amoniak je
zachycen ve vodě skrubru. Využitím oddělovače amoniaku v zařízení na zpracování vody je
možné obnovit amoniak pro vyžití jako redukčního činidla NOx – a tedy nahradit potřebu
nákupu nového amoniaku, ačkoli bylo zaznamenáno, že oddělující systémy jsou velmi složité
a drahé.
Kondenzovaná voda může být poskytnuta jako voda dodávaná do skrubru, což snižuje
spotřebu vody.
Vlivy interakce médií
Zkondenzovaná voda obsahuje nečistoty (odstraněné ze spalin), které před jejím vypuštěním
vyžadují zpracování v zařízení na zpracování vody. Pokud je používán mokrý systém skrubru
proti proudu,je možné zpracovat odpadní vodu ve stejném zařízení. Nízká teplota při
vypouštění z komína snižuje tepelnou vzplývavost kouře, a tudíž snižuje jeho disperzi. To
může být překonáno použitím většího a/nebo nižšího průměru komína.
Provozní údaje
Nízká teplota spalin může vést ke kondenzaci, a tudíž ke korozi v komíně, pokud není
obložený nebo není použit dvojitý systém trubek.
Použitelnost
Nejlépe použitelné v místech, kde:
•
•
•
teplárna spolehlivě vrací vodu o nízké teplotě (to je zásadní a obvykle dostupné pouze
v chladnějších klimatech)
je problémem viditelnost kouře
ceny, zaplacené za zvýšenou obnovu energie, vyrovnají navýšené kapitálové investice
Tato metoda je méně použitelná v místech, kde:
•
•
není zákazník pro zvýšenou obnovu energie
je méně spolehlivý (teplejší klima) zdroj (vrácená voda z teplárny)
Typy odpadů:
Metoda je používána za fází čištění spalin, a proto je v principu použitelná na jakýkoliv typ
odpadu.
Velikost zařízení:
412
Je známo, že metoda je používána v komunálních zařízeních o výkonu 370 00 (Dánsko),
175 000 (Švédsko), a 400 000 (Švédsko) tun za rok.
Nové/stávající:
Metoda je používána na konci nebo poblíž konce systému čištění spalin, a může být tedy
podobně použita jak v nových, tak ve stávajících provozech.
Ekonomika
Celkové investice do kondenzační fáze jsou přibližně 3 milióny EUR pro čtyři kotle, fungující
ve spalovně tuhého komunálního odpadu se společnou výrobou tepla a elektřiny a s kapacitou
zařízení 400 kt/r.
Hnací síla realizace
Zvýšený prodej tepla. Zachování vody v suchých oblastech. [74, připomínky TWG, 2004]
Příklady zařízení
Existuje několik příkladů ve Švédku (viz. příklady v oddíle 2.4.4.5). V teplejších klimatech je
z důvodu snížené dostupnosti chladné vrácené vody z teplárny možností méně.
Reference
[5, RVF, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.17 Využití tepelných čerpadel ke zvýšení využití tepla
Popis
Tato metoda již byla popsána do určité míry v oddíle 2.4.4.6. Zde jsou také popsány tři hlavní
typy tepelných čerpadel.
V krátkosti, tepelná čerpadla jsou prostředkem ke spojení mnoha relativně nízkoteplotních
tepel a chladících zdrojů, aby poskytla proud na vyšší teplotní hladině. Je tím například
umožněna funkce kondenzačních skrubrů (viz. 4.3.16) a dodávky dodatečného tepla
uživatelům.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Využití kondenzačních skrubrů umožňuje využití dodatečného tepla.
Při použití společné výroby tepelných čerpadel s kondenzačními skrubry bylo zaznamenáno
zvýšení množství obnovené energie o 23 %. [35, Renova, 2002]
Následující odhady energetické rovnováhy jsou založeny na příkladu zařízení Umea
v severním Švédsku:
Energetická bilance včetně kondenzačních a kompresorových tepelných čerpadel:
Tepelná vstupní energie, okolo
Elektrický výkon generátoru
Vnitřní spotřeba elektřiny
Elektrický výkon, síť
65 MW
15,1 MW
5,4 MW
9,7 MW
413
Produkce teplé vody, včetně konden. a tepelných čerpadel
Vlastní spotřeba pro opětovné zahřátí
Horká voda pro teplárnu
Celková energie a teplo na prodej
54 MW
0,5 MW
53,5 MW
63 MW
Bez kondenzace spalin a tepelných čerpadel je energetická bilance odhadována následovně:
Tepelná vstupní energie, přibližně
Elektrický výkon, čistý
Horká voda do sítě ústř. vytápění, čistá hodnota
Celková energie a teplo na prodej
65 MW
13 MW
39 MW
52 MW
Vlivy interakce médií
Samotná tepelná čerpadla vyžadují energii pro svoji funkci.
U kompresorem řízených tepelných čerpadel může být za mokrých podmínek poměr mezi
výstupním teplem a spotřebou kompresoru (poměr teplo ku energii) kolem pěti. [5, RVF,
2002]
Provozní údaje
Viz. detailní informace v oddíle 2.4.4.6.
Použitelnost
Nejlépe použitelné v místech, kde:
• teplárna spolehlivě vrací nízkoteplotní vodu
• teplárna využije většinu dodatečného tepla
• ceny zaplacené za dodatečné teplo ospravedlňují navýšené kapitálové investice
• je používáno mokré čištění
• je problémem viditelnost kouře
[74, připomínky TWG, 2004]
Metoda je méně využitelná v místech, kde není odběratel pro dodatečně využitou energii.
Typy odpadů:
Metoda je používána za fází čištění spalin, a proto je v principu použitelná na jakýkoliv typ
odpadu.
Velikost zařízení:
Je známo, že je metoda používána v komunálních zařízeních o výkonu 175 000 a 400 000 tun
za rok.
Nové/stávající:
Metoda je používána na konci nebo poblíž konce systému čištění spalin, a může tedy být
podobně použita jak v nových, tak ve stávajících provozech.
Ekonomika
Příklad tepelných čerpadel ze spalovny tuhého komunálního odpadu ve Švédsku [35, Renova,
2002]:
•
instalace v roce 1988, 4,5 miliónu EUR
414
•
•
instalace v roce 2002, 5,5 miliónu EUR (12 MW kapacita)
příjem od roku 1998 = 24,5 miliónu EUR.
Navýšené náklady na kondenzační fázi + elektricky poháněný kompresor tepelného čerpadla
+ větší zpracování vody jsou odhadovány na 4 milióny EUR v zařízení Umea. Časová
návratnost této investice je podle zisků v tab. 10.9 2,4 roku (žádné financování zvýšené
údržby či spotřeby).
Hnací síla realizace
Navýšený prodej tepla a příjmy.
Příklady zařízení
Několik příkladů v Švédku – viz. oddíl 2.4.4.6
Reference
[5, RVF, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.3.18 Speciální konfigurace vodního a parního cyklu s vnějšími elektrárnami
Popis
[2, infomil, 2002]
Z důvodu korozívní povahy spalin je účinnost výroby elektřiny ve spalovnách komunálního
odpadu omezena maximální přijatelnou teplotou materiálů trubek kotle a s tím spojenou
maximální teplotou páry.
Bez použití speciálních materiálů k ochraně před korozí jsou běžné parametry páry ve
spalovnách tuhého komunálního odpadu menší nebo rovny 40 barům a 400 oC. Ve spalovnách
nebezpečného odpadu (kde je větší obsah chloridů apod. v nezpracovaných spalinách) jsou
používány nižší teploty a tlaky (např. 30 barů a 280 oC), aby se předešlo nadměrné rychlosti
koroze a následným vyšším nákladům na údržbu. Zavedení vyšších parametrů páry umožňuje
větší tepelnou výměnu s médii o vyšší teplotě. Termodynamická účinnost je zvýšena, stejně
jako elektrický výkon na tunu odpadu. Ceny materiálů, požadovaných k ochraně trubek kotle,
jsou však, ve srovnání s příjmem dosaženého prodejem dodatečné elektřiny, značné. (viz.
oddíl 4.3.8)
Možností, která umožňuje vyhnout se vyšším teplotám materiálů trubek kotle, je přehřívání
páry za použití vyčištěných spalin, které obsahují mnohem méně chlóru a nebo jej neobsahují
vůbec. To je možné, pokud je spalovna komunálního odpadu spojena s elektrárnou
o dostatečné kapacitě.
Příklad: spalovna komunálního odpadu, AZN, Moerdijk, Nizozemsko
415
Obr.4.4: Spojení spalovny odpadu a elektrárny s plynovou turbínou
[2, infomil, 2002]
Legenda:
Elektricity
Flue-gas boiler
Superheated high pressure steam
Steam turbine
Discharged middle pressure steam
Flue-gas turbine
Cooling
Condenser
Superheater
Evaporator
Economizer
Natural gas
Natural gas suppletion
Slightly superheated steam
flue-gas treatment
Waste fturnace
Flue-gas waste incineration
Boiler
- elektřina
- spalinový kotel
- vysokotlaká přehřátá pára
- parní turbína
- vypouštění páry o středním tlaku
- spalinová turbína
- chlazení
- kondenzátor
- přehřívač
- odpařovač
- ekonomizér
- zemní plyn
- dodávky zemního plynu
- mírně přehřátá pára
- čištění spalin
- pec na odpad
- spalování spalin z odpadu
- kotel
416
Tato spalovna je spojena s přilehlou elektrárnou s kombinovaným cyklem zemního plynu, jak
je naznačeno výše. Do spalinového kotle plynové turbíny elektrárny je dodávána mírně
přehřátá pára o 400 oC a 100 barech, kde je přehřáta přibližně na 545 oC.
Jak komunální spalovna odpadu, tak elektrárna mají tři oddělené linky. Návrh spojených
procesních schémat obou provozů umožňuje nezávislý provoz celého spalování a linky
plynové turbíny, ačkoli za těchto okolností mají nižší energetickou účinnost.
Příklad:
Podobná konfigurace může být použita ve spojení spalovny odpadů s uhelnou elektrárnou.
Uhelná elektrárna přehřívá páru ze spalovny komunálního odpadu. Tlak páry, vyrobené ve
spalovně komunálního odpadu, musí být vyšší než obvykle, aby to bylo možné.
Obr. 4.5: Spojení spalovny odpadu a uhelné elektrárny
Zdroj [2, infomil, 2002]
Legenda:
Coal power plant
Municipal waste incineration plant
Flue-gas treatment
Cooling
Condenser
Coal
Evaporator
- uhelná elektrárna
- spalovna komunálního odpadu
- čištění spalin
- chlazení
- kondenzátor
- uhlí
- odpařovač
417
Slightly superheated steam
- mírně přehřátá pára
Tato konfigurace byla použita v 70. letech spojením komunální spalovny odpadu v Mnichově
s velkou uhelnou elektrárnou. Jelikož elektrárna pracovala efektivně pouze když uhelný kotel
a spalovna odpadu fungovaly zároveň, nebylo toto spojení v tehdejší době považováno za
výhodné vzhledem k nákladům.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Celkově zvýšená účinnost pomocí dodávek tepla synergistickému odběrateli.
Vlivy interakce médií
Žádné zaznamenané.
Provozní údaje
S tímto druhem nastavení není potřeba ve spalovně odpadu zavádět vysoké teploty páry, a
tudíž se předchází korozi a problémům s provozuschopností. Někdy však může být tlak
zvýšen, aby byly dále zvýšeny výhody integrace. Vyšší parametry páry ve výparníky mohou
vést v těchto případech k navýšeným nákladům na údržbu. Například při 40 barech je
saturační teplota 250 oC a při 100 barech 311 oC, což je rozdíl 61 oC. Je nutné si uvědomit, že
mechanismus koroze roste exponenciálně s vnější teplotou na stěnách trubek kotle, když
přicházejí do styku ze spalinami.
Použitelnost
Použitelné pouze na místech, kde je synergistický provoz vhodně umístěn, a kde jsou
přiměřené obchodní dohody.
Použitelné především v místech, kde je hlavním zaměřením výroba elektřiny. Méně
využitelné u zařízení, která dodávají páru či teplo přímo odběrateli.
Energetická účinnost bude zvýšena v místech, kde má odběratel stálé požadavky a dostatečně
využije dodávanou energii.
Ekonomika
Vysoké ceny elektřiny podporují zavádění této metody ke zvýšení účinnosti výroby elektřiny.
V tomto případě to má dopad na zvýšení relativní hodnoty páry/tepla, dodávaných spalovnou
do přilehlé elektrárny.
Hnací síla realizace
Integrace dodávek energie s vnějším odběratelem zvyšuje možnosti využití energie odvozené
z odpadu.
Příklady zařízení
Viz. text výše. Také Bilbao, Zabalgarbi, Španělsko.
Další spalovny odpadu, kde je pára zaváděna do parovodního cyklu přilehlé elektrárny, jsou
umístěny v Rakousku. [74, připomínky TWG, 2004]
418
4.3.19 Účinné čistění konvekčních trubek
Popis
[2, infomil, 2002]
Lepší tepelné výměně napomáhají čisté trubky kotle a další povrchy tepelných výměníků. To
může také snížit riziko tvorby dioxinů v kotli. Čistění může být prováděno za provozu (během
provozu kotle) a nebo mimo provoz (během odstávky kotle a během údržby). Rozměry kotle
a návrh tepelných výměníků (např. mezery mezi trubkami) ovlivňují čistící režim.
Provozní metody čištění zahrnují:
• mechanické oklepávání
• ofukování trubek vstřikováním páry
• vysko- či nízkotlaké ostřikování vodou (hlavně na stěnách prázdných průchodů kotle)
• ultra-/infrazvukové čištění
• čistění otryskáváním nebo mechanické peletové obrušování
• výbušné čistění
• vysokotlaké vstřikování vzduchu (od 10 do 12 barů) s pohyblivým násadcem
[74, připomínky TWG, 2004]
Metody čištění mimo provoz zahrnují:
•
pravidelné manuální čištění (obvykle jednou za rok ve spalovnách tuhého
komunálního odpadu)
• chemické čištění
[74, připomínky TWG, 2004]
Kromě těchto metod je vhodné předcházet vyšším teplotám (nad 650 oC) plynů (kdy je
popílek lepkavější, a tudíž s větší pravděpodobností přilne k povrchu, se kterým je kontaktu),
které přicházejí do kontaktu se svazky konvektivních tepelných výměníků, pomocí:
•
•
zařazení volných průchodů pouze s vodními stěnami
použití velkých rozměrů pece, a tudíž nižších rychlostí plynů před svazky výměníků
apod.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zlepšená tepelná výměna zvyšuje obnovu energie.
Ačkoli je pro absorpci či destrukci PCDD/F používán systém čištění spalin, je riziko opětovné
tvorby PCDD/F snižováno také účinným čištěním. Účinné čištění totiž zkracuje dobu, po
kterou je prach (a jiné materiály, které napomáhají jeho tvorbě) přítomen při teplotách 450 až
250 oC, kdy jsou reakční rychlosti největší.
Pomocí ofukování trubek vstřikováním páry vlastní výroby je většina energie obnovena
samotným kotlem. (80 - 90 %). [74, připomínky TWG, 2004]
Vlivy interakce médií
Spotřeba činidel na ofukování trubek, např. voda o vysokém tlaku, voda o nízkém tlaku, páry
(pouze částečně).
419
U určitých metod, např. u výbušného čištění, mechanického oklepávání, může být problém
hluk.
Provozní údaje
Metody, které umožňují kontinuální čištění trubek za provozu (běžně prováděno jednou za
8hodinou směnu), mají obvykle kratší prostoje způsobené údržbou kotle čistícími procesy.
[74, připomínky TWG, 2004]
Manuální čištění je obvykle prováděno, pokud zanášení vyvolalo vzrůst teploty z 20 na 50 oC,
tj. snížení energetické účinnosti o 1,5 až 3 %.
Potenciální mechanické poškození může nastat, zejména při výbušném čištění a mechanickém
oklepávání.
Eroze trubky může vést ke snížené energetické účinnosti a případně k nutnosti její náhrady.
Použitelnost
Pro všechny spalovny odpadu, které mají kotel.
Ekonomika
Žádné informace.
Hnací síla realizace
Zvýšení provozuschopnosti a obnovy tepla, snížení koroze, emisí a spotřeby energie. [74,
připomínky TWG, 2004]
Příklady zařízení
Všechny provozy od odpadních až k energetickým. [74, připomínky TWG, 2004]
Specifický čistící systém v několika zařízeních v Nizozemsku a Dánsku, např. AVI ARN
Beuningen (výbušné čistění plynem), AVI Amsterdam a AVI Wijster (výbušné čištění
dynamitem). [74, připomínky TWG, 2004]
Reference
[2, infomil, 2002] str. 51-52, [1, UBA, 2001] str. 119, [64, připomínky TWG, 2003]
4.4 Čištění spalin
4.4.1 Faktory, které je nutné zvážit při výběru systému čištění spalin
4.4.1.1 Obecné faktory
[54, dechefdebien, 2003]
Při výběru systému čištění spalin je nutné zvážit obecné faktory, uvedené v následujícím
seznamu (není vyčerpávající):
•
•
typ odpadu a jeho složení a různorodost
typ spalovací procesu a jeho rozsah
420
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
teplotu a tok spalin
složení spalin a velikost a rychlost fluktuací v jejich složení
limitní hodnoty cílových emisí
omezení vypouštění odpadní vody
požadavky týkající se viditelnosti kouře
dostupnost prostoru a půdy
dostupnost a cenu výpustí pro nahromaděné či obnovené zbytky
kompatibilitu s již existujícími částmi procesu (u stávajících zařízení)
dostupnost a cenu vody a dalších činidel
možnosti energetických dodávek (např. dodávky tepla z kondenzačních skrubrů)
možnost subvencí pro exportovanou energii
přijatelné poplatky za odstranění vstupního odpadu (existují jak politické, tak tržní
faktory)
• snížení emisí pomocí primárních metod
• vydávání hluku
• uspořádání různých zařízení na čištění spalin, pokud možno sestupně podle teploty
spalin od kotle po komín.
[74, připomínky TWG, 2004]
4.4.1.2 Energetická optimalizace
Celkové energetické nároky spalovacího procesu mohou být podstatně zvýšeny používáním
některých metod čištění spalin. Při uložení nižších hodnot emisních limitů je nutné zvážit
zvýšené energetické nároky. Mohou být provedena následující klíčová pozorování:
•
snižování prachových emisí včetně kotlového popele (a kovů filtrovaných s prachem)
vyžaduje další filtraci a zvyšuje energetickou spotřebu
• snižování emisí NOx pod 100 mg/m3 je nejčastěji dosahováno použitím jednotek SCR
- které jsou umístěny na konci systému čištění spalin, jelikož jsou používány jako
systém spalovacího procesu o nízkém obsahu prachu. Obvykle je tudíž požadována
další energie na opětovné zahřátí spalin. Pokud jsou v nezpracovaných spalinách nízké
hladiny SOx, je možné používat jednotky SCR bez opětovného zahřátí (viz. 2.5.5.2.2).
Pokud je energie, požadovaná na provoz dalších systémů čištění spalin (ke splnění
nízkých hodnot emisních limitů), vyrobena v samotné spalovně, vede to ke snížení
energie dostupné pro export.
• výstupní teplota z kotle má klíčový vliv na požadavky systému čištění spalin – pokud
je pod rosným bodem kyselin, bude požadován dodatečný vstup energie na zahřátí
spalin
• umístnění částí systému čištění spalin, které vyžadují nejvyšší provozní teploty před
částmi, pracujícími při nižších teplotách, má obvykle za následek celkové snížení
energetických nároků systému čištění spalin (v některých případech to však není
realizovatelné, např. jednotky SCR vyžadují čištěný plyn, a proto musejí být umístěny
až za nízkoteplotními fázemi čištění spalin).
[64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
4.4.1.3 Celková optimalizace a přístup k systému jako k celku
421
Stejně jako zvážení energetických aspektů (viz. oddíl o energii výše), může být vhodné zvážit
jako celek systém čištění spalin. To je důležité zejména u odstraňování některých nečistot,
protože jednotky spolu často reagují, přičemž poskytují primární snížení pro některé nečistoty
a zároveň ovlivňují jiné nečistoty. Při různém pořadí čistících jednotek jsou získávány různé
hodnoty účinnosti čištění. Zařízení s více funkcemi jsou běžná, například:
•
pokud je rukávový filtr použit ve směru proudu od vstřikování činidel, působí kromě
odstraňování prachu jako doplňkový reaktor. Pokles tlaku skrze tkaninový materiál
rozděluje spaliny na přilnavém koláči, který obsahuje některá odložená činidla, a díky
nízké rychlosti plynů je doba zdržení dlouhá. Rukávový filtr může tudíž přispívat ke
zpracování kyselých plynů, plynných kovů jako jsou Hg a Cd a trvanlivé organické
nečistoty(POP), například PAH, PCB, dioxiny a furany.
• kromě zpracování kyselých plynů mohou mokré skrubry pomáhat se zachycováním
jemných pevných či kapalných částic a, pokud je dostatečně nízké pH nebo za použití
skrubrových činidel, se zachycováním rtuti
• jednotka SCR na snižování emisí NOx má likvidační účinky na dioxiny, pokud je
k tomu navržena (přizpůsobena), jelikož adsorpce na aktivním uhlí a hnědouhelném
koksu účinkuje jak na dioxiny, tak na Hg a další látky
[64, připomínky TWG, 2003] [54, dechefdebien, 2003]
4.4.1.4 Výběr metod pro stávající či nové zařízení
Celková optimalizace a rozhraní mezi jednotlivými částmi systému čištění spalin (stejně tak
jako se zbytkem spalovacího procesu) je důležité pro stávající i nová zařízení. U stávajících
zařízení může být počet možností velmi omezený než u nových zařízení. Komentáře týkající
se vnitřní procesní kompatibility mohou být nalezeny v oddílech, které se zabývají
jednotlivými metodami zpracován spalin.
4.4.2 Snižování emisí prachu
Používání systému na odstraňování prachu ze spalin je obvykle považováno za nutné ve všech
spalovnách. Tento oddíl uvažuje umístění fáze odstraňování prachu před systém následného
čištění spalin nebo za jiný systém čištění spalin, jako konečného čistícího systému spalin.
4.4.2.1 Použití předběžného odstraňování prachu před dalším zpracováním spalin
Popis
Tento oddíl zvažuje umístění fáze odstraňování prachu obvykle za předběžným
odstraňováním prachu ve stupni kotlem, ale před dalšími následujícími stupni čištění spalin.
Na předběžné odstraňování prachu ve spalovnách se dají použít následující systémy:
•
•
•
vírový odlučovač a mnohonásobné vírové odlučovače
elektrostatický odlučovač (ESP)
rukávové filtry
422
Jednotlivé metody již byly popsány v oddíle 2.5.3.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení emisí proudu spalin pomocí snížení množství jemných kapalných a pevných částic
v pozdějším čištění spalin.
Oddělení popílku ze zbytků z čištění spalin umožňuje:
•
•
snížení množství vyprodukovaných zbytků z čištění spalin
oddělené zpracování popílku pro možnou recyklaci
Oddělený sběr částí spalin nebude mít žádnou výhodu pro životní prostředí, pokud budou
oddělené zbytky později opět smíšeny. Zvážení aspektů pozdějšího zpracování je tudíž
zapotřebí pro zhodnocení reálných zisků pro životní prostředí. [64, připomínky TWG, 2003]
Samotné ESP a vírové odlučovače mohou mít problémy s dosažením nižšího z obecně
používaných emisních standardů prachu. Jsou však užitečné při předběžném odstraňování
prachu a spolu s dalšími metodami přispívají ke splnění nejnižších emisních hladin.
[2, infomil, 2002] Účinnost sběru prachu pomocí vírového odlučovače roste přímo jako
funkce množství prachu, rychlosti toku spalin a velikosti a hustoty částic. Jelikož jsou částice
popílku jemné, je nízká hustota a množství prachu a rychlost toku spalin se mění, což vede k
omezené účinnosti vírových odlučovačů. Za normálních okolností nejsou dosažené hodnoty
nižší než 200 - 300 mg/m3. Mnohonásobné vírové odlučovače, založené na stejném dělícím
principu, mohou dosáhnout nižších hodnot, hodnoty pod 100 - 150 mg/m3 jsou však těžko
dosažitelné.
[2, infomil, 2002] ESP může dosáhnout podstatně nižších hodnot koncentrací než
(mnohonásobné) vírové odlučovače. V závislosti na návrhu a umístění v systému čištění
spalin (předběžné nebo koncové) a na množství polí mohou být běžně dosahovány hodnoty
emisních koncentrací 5 až 25 mg/m3. S větším množství polí (2 či 3) a se zvýšeným
povrchem ESP (a tudíž s většími náklady a požadavky na prostor při implementaci) je možné
dosažení hodnot pod 5 mg/m3.
Speciální variantou ESP je mokrý ESP. Obvykle není používán u předběžného odstraňování
prachu, z důvodu teploty spalin v této oblasti. [64, připomínky TWG, 2003] obvykle je více
používán pro přečištění po výstupu spalin ze skrubru. [74, připomínky TWG, 2004]
Rukávové filtry jsou obvykle pro odstraňování prachu velmi účinné. Tam, kde jsou
používány, jsou také nejčastěji vstřikována činidla (i když tomu tak není vždy), aby se
vytvořila vrstva přes rukávové filtry chránící před korozí a napomáhající filtraci (zvláště
u hloubkové filtrace). [74, připomínky TWG, 2004] Nejčastěji používaná činidla jsou hnědý
koks a aktivní uhlí. Přítomnost aktivního uhlí snižuje množství dioxinů, které procházejí do
následující fáze čištění. U mokrých systému to pomáhá snižovat „paměťový“ vliv tvorby
dioxinů v materiálech skrubru.
Vlivy interakce médií
Vlivy interakce médií jsou popsány i s dostupnými údaji v níže uvedené tabulce:
Kritérium
Jednotky
Hodnota
Komentáře
423
Energetické
požadavky:
Vířivé odlučovač
Nízká
Mnohonásobný
vířivý odlučovač
Suchý ESP
Nízká
kWh/tunu vstupního
odpadu
Mokrý ESP
Rukávové filtry
Popílek
Zbytky - typ
Množství zbytků
Vyšší (elektrostatické
zpracování)
Vyšší (pokles tlaku)
Nejvyšší pomocí
poklesu tlaku a
pomocí pulzního
čištění vzduchem
kg/t vstupního odpadu
Spotřeba vody
l/t vstupního odpadu
Produkce odpadní
vody
l/t vstupního odpadu
Viditelnost kouře
ano/ne
12 - 20 (<50)
Ano
Nižší účinnost
u odstraňování částic
menších než 5
mikrometrů
Běžná technologie
Běžná technologie
Je možný oddělený
sběr popílku od
hlavních chemických
nečistot, pokud není
zpracováváno
s činidly
Bez činidel (s činidly)
• u mokrého ESP
• pro chlazení
vzduchu před
rukávovou filtrací
• odpadní voda
z mokrého ESP
• u mokrého ESP
nejvyšší viditelnost
kouře
Tab. 4.20: Vlivy interakce médií spojené s použitím různých systémů na předběžné
odstraňování prachu
[74, připomínky TWG, 2004]
U těchto metod jsou nejpodstatnějšími negativními aspekty:
•
•
•
•
•
spotřeba energie rukávových filtrů je vyšší než u dalších systémů z důvodu vyšší
ztráty tlaku
potřeba elektrické energie pro provoz ESP
produkce popílku z čištění plynů
koncentrace PCDD/F ve spalinách se mohou zvýšit během doby zdržení v ESP,
zejména pokud pracuje při teplotách nad 200 do 450 oC
zbytky z čištění spalin a popílek mohou být odděleny použitím předběžné metody na
odstraňování prachu
Provozní údaje
Předběžné odstraňování prachu snižuje množství prachu v následujících systémech čištění
spalin. Ty mohou mít následně nižší kapacitu a nižší riziko ucpávání, a tudíž mohou být
navrženy menší a do určitého stupně i s nižšími náklady.
Je nutná opatrnost týkající se hladin popela v násypce a přítomnosti žhavých uhlíků (zvláště
pokud jsou rukávové filtry přímo za kotlem) z důvodu prevence rizika požáru.
424
[2, infomil, 2002] Vírové odlučovače mají jednoduchý design bez pohyblivých částí (kromě
transportního systému používaného pro odstraňování popílku ze dna), a tudíž jsou dostupné
za relativně nízkou cenu. Pokles tlaku spalin je poměrně vysoký, což má za následek vyšší
energetické požadavky spalinového ventilátoru, a vírové odlučovače tudíž vedou ke zvýšené
energetické spotřebě.
[2, infomil, 2002] Pro správnou funkci ESP je důležité, aby byl tok spalin rovnoměrně
rozložen přes celý povrch ESP. Pokles tlaku spalin v průběhu ESP je nízký, což snižuje
energetickou spotřebu. Některá zařízení na předběžné odstraňování prachu (např. ESP, filtry)
však vyžadují elektřinu pro svoji funkci. [74, připomínky TWG, 2004] Další informace
o systémech ESP jsou uvedeny v kapitole 2.5.3.
ESP může být rozdělen do více částí (obvykle 1 - 4 následná pole), kde každá z nich má
vlastní elektrický systém. Výhodou je, že při výpadku jedné z nich (např. při zkratu
způsobeném prachovým ucpáním nebo přerušením vysokonapěťových kabelů) je stále
provozuschopná poměrně velká část kapacity odstraňování prachu.
Rukávové filtry jsou často rozděleny do částí, které mohou být pro účely údržby odděleny, a
pro optimální výkon je důležitá rovnoměrná distribuce spalin.
Kritérium
Faktory, které
ovlivňují kritéria
Složitost
• požadovány další
provozní jednotky
• kritické provozní
aspekty
Flexibilita
Požadavky na
odbornost
Další požadavky
Zhodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
S
Komentář
Zvláštní provozní
jednotka zvyšuje
složitost, ale
zjednodušuje další
postupy
Každý ze systémů
• schopnost metody V
může být použit pro
fungovat za
různé složení a tok
různých vstupních
spalin
podmínek
V/S
Rukávové filtry
• důležité jsou
vyžadují nejvíce
zvláštní školení
pozornosti, vírové
nebo požadavky
odlučovače nejméně
na obsluhu
a ESP je středně
náročný
• u rukávových filtrů jsou vyžadována činidla pro ochranu před korozí a
požárem
Tab. 4.21: Provozní údaje spojené s používáním systémů na předběžné odstraňování
prachu
V níže uvedené tabulce jsou srovnány údaje různých systémů na odstraňování prachu
(používaných jako předběžné či koncové stupně odstraňování prachu):
Systém na
odstraňování prachu
Vírové odlučovače a
mnohonásobné vírové
Typické emisní
koncentrace
- vírové odlučovače:
200 - 300 mg/m3
Výhody
Nevýhody
- důkladný, poměrně
jednoduchý a
- pouze pro předběžné
odstraňování prachu
425
odlučovače
ESP – suchý
- mnohonásobné
vírové odlučovače:
100 - 150 mg/m3
< 5 - 25 mg/m3
ESP – mokrý
< 5 - 25 mg/m3
Rukávové filtry
< 5 mg/m3
spolehlivý
- používaný ve
spalovnách odpadu
- poměrně nízké
energetické
požadavky
- může využívat teplot
plynů v rozsahu 150 300 oC
- velmi používaný ve
spalovnách odpadu
- možné dosažení
nízkých koncentrací
emisí – někdy
používáno ve
spalovnách odpadu
- velmi využíváno ve
spalovnách odpadu
- vrstva zbytků
funguje jako další filtr
a jako adsorpční
reaktor
- poměrně vysoká
spotřeba energie (ve
srovnání s ESP)
- riziko tvorby
PCDD/F, pokud je
používán v rozsahu
450 - 200 oC
- málo zkušeností
s tímto systémem ve
spalovnách odpadu
- používán především
jako koncová fáze
odstraňování prachu
- produkce procesní
odpadní vody
- zvyšování
viditelnosti kouře
- poměrně vysoká
spotřeba energie (ve
srovnání s ESP)
- citlivé na kondenzaci
vody a na korozi
Tab. 4.22: Srovnání systémů na odstraňování prachu
[2, infomil, 2002]
Použitelnost
Použitelnost metod na předběžné odstraňování prachu je ohodnocena v níže uvedené tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Klíčové faktory umístění
Zhodnocení/Komentář
• použitelné u všech typů odpadu
• nemusí být vyžadováno u nízkých
koncentrací prachu v nezpracovaném plynu
• žádné omezení
• u stávajících zařízení může hrát roli prostor
• u rukávových filtrů je zapotřebí vyšší
kontrola teploty
• nutný prostor pro provozní jednotku
Tab. 4.23: Hodnocení využitelnosti předběžného odstraňování prachu
Ekonomika
Klíčovými aspekty této metody jsou:
•
•
zvýšené kapitálové a investiční náklady – pro další jednotku procesu
zvýšené energetické náklady, zejména u rukávové filtrace
426
•
•
možné snížení nákladů na odstraňování popílku, pokud jsou v provozu výpusti na
oddělený popílek
možné zvýšení nákladů na zpracování dalších zbytků (buď na obnovu nebo na
odstranění)
Přibližné investiční náklady jsou u spalovny tuhého komunálního odpadu o dvou linkách a
celkové kapacitě 200 000 t/r [12, Achternbosch, 2002]:
•
•
•
ESP (3 pole)
ESP (2 pole)
tkaninový filtr
chladič spalin)
2,2 miliónu EUR
1,6 miliónu EUR
2,2 miliónu EUR (není jasné, jestli je zahrnut výše umístněný
Náklady provozní jednotky rukávových filtrů pro předběžné odstraňování prachu mohou být
vyšší z důvodu vyšší energetické spotřeby spojené s poklesem tlaku a se vstřikováním činidel.
Větší kapacita rukávových filtrů při odstraňování prachu a dalších nečistot (zejména pokud
jsou používány se vstřikováním činidel) však může vést ke snížení nákladů následných částí
systému čištění spalin.
Hnací síla realizace
Metoda byla zavedena v místech, kde:
•
•
•
•
odstraněný popílek může být zpracována a recyklován
je zapotřebí menší kapacita následného vybavení na čištění spalin (snížení požadavků
na odstraňování prachu)
zlepšení provozu sytému čištění spalin ve směru proudu
existuje preference odstranění PCDD/F oproti mokrému praní pro snížení
„paměťových“ efektů.
Příklady zařízení
Velmi používaná metoda v mnoha spalovnách odpadu.
Reference
[2, infomil, 2002], [55, návštěvy EIPPCB v zařízeních, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.2.2 Použití dalších systémů na čištění spalin
Popis
Metoda se vztahuje k použití systémů na dočištění spalin pro konečné snížení prachových
emisí po použití jiných metod čištění spalin, avšak před konečným vypuštěním kouřových
plynů do atmosféry. Hlavními používanými systémy jsou:
• rukávové filtry
• mokrý ESP
• elektrodynamický Ventura odlučovač
• moduly hromadné filtrace
• ionizující mokré skrubry
[74, připomínky TWG, 2004]
427
Také přidání koncového mokrého čištění spalin za jiné systémy, které zpracovávají kyselé
plyny , je možné považovat za dočišťovací techniku. Toto přidání je obvykle realizováno pro
kontrolu emisí HCl, které jsou vysoce proměnné. Toto přídavné zpracování je popsáno
v oddíle 4.4.3.6. [64, připomínky TWG, 2003]
Hlavní technické části byly popsány v oddíle 2.5.3.
Čistící systémy jsou také zaváděny pro odstraňování kapek (zejména těch jemných). Obvykle
jsou implementované pro prevenci zanášení systémů ve směru proudu, jako je SCR. [74,
připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Další snižování emisní do ovzduší za emise již dosažené jinými částmi systému čištění spalin,
jsou následující:
Látka
Rozsah
účinnosti
snižování
Prach
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
< 30
Dosažené emisní rozsahy
Denní
Roční
průměr
průměr
(mg/Nm3)
(mg/Nm3)
0,04 - 5
Specifické
emise
(g/tunu
vstupního
odpadu)
Komentář
< 0,5
Poznámka: přesné celkové emisní hladiny budou záviset na vstupní hladině do konečné fáze odstraňování prachu (tato
fáze závisí na výkonu předchozích použitých fázích) a na účinnosti použité konečné fáze odstraňování prachu. Tato
poskytnutá čísla poskytují vysvětlení emisních hodnot, které jsou běžně pozorované při přidání dočišťující fáze.
Tab. 4.24: Emisní hladiny spojené s použitím čistícího systému rukávových filtrů.
[2, infomil, 2002], [1, UBA, 2001]
Kromě snížení emisí prachu do ovzduší mohou být také sníženy emise dalších látek:
•
•
•
těžké kovy – jejich emisní koncentrace jsou obvykle spojené s účinností odstraňování
prachu
rtuť a PCDD/F – pokud je přidáván uhlík (obvykle s alkalickým činidlem) jako
absorbent na rukávových filtrech
kyselé plyny – pokud jsou přidávaná alkalická činidla k ochraně rukávových filtrů
Výhody těchto snížení mohou být malé, pokud již byly proti směru proudu použity metody,
které již snížily koncentrace ve spalinách na nízkou hladinu.
Vlivy interakce médií
Vlivy interakce médií jsou uvedené v následující tabulce:
Kritérium
Energetické
požadavky
Spotřeba vody
Jednotky
kWh/t vstupního
odpadu
Rozsah dosažených
hodnot
Komentář
Zvýšené v důsledku
poklesu tlaku
v provozní jednotce
Mokrý ESP vede
k vypouštění vody,
která může být
428
v procesu recyklována
Popílek a/nebo další
látky, odstraněné při
čištění filtrací, se
stávají dalším zdrojem
pevného odpadu
Mění se v závislosti
na množství vstupních
dodávek a metodách
použitých proti směru
proudu od čištění
spalin, ale obecně
bude nízké
Nesuché mohou
zvyšovat viditelnost
kouře
Zbytky - typ
Množství zbytků
kg/t vstupního odpadu
Viditelnost kouře
+/0/-
+/0
Tab. 4.25: Vlivy interakce médií spojené s používáním dočištění spalin
[74, připomínky TWG, 2004]
U této metody jsou nejdůležitějšími vlivy interakce médií:
•
•
spotřeba energie z důvodu poklesu tlaku při průchodu rukávovými filtry
produkce pevných zbytků (zanedbatelná v případě účelu přečištění).
Provozní údaje
K zajištění účinného provozu rukávových filtrů, a tedy k zajištění nízkých emisí je velmi
důležitá jejich účinná údržba. Pokles tlaku přes rukávové filtry je monitorován, aby byl
udržen koláč na filtru. Může být také používán k detekci poškození rukávového filtru (jako je
nevratné zanesení). Prachové emise mohou být obvykle regulovány do velmi nízkých hladin
jednoduše bližším pozorováním poklesu tlaku a zavedením přísnějších kritérií pro výměnu
rukávového filtru (tj. menší rozsah před provedením údržby). Analýza filtrátu může být
použita k posouzení rychlosti dávkování činidel a k odhadu zbývající životnosti.
Vícenásobné komorové systémy, které jsou nezávisle monitorovány na pokles tlaku, a
rukávové filtry s dostatečnou nadbytečnou kapacitou, která umožňuje uzavřít poškozené
oblasti z důvodu jejich výměny, zlepšují schopnost vyhovět nejnižším hodnotám emisních
limitů.
Rukávové filtry jsou často rozdělené na části, které mohou být z důvodů údržby separovány.
Pro optimální výkon je důležitá rovnoměrná distribuce spalin.
Kritérium
Faktory, které
ovlivňují kritéria
Složitost
• požadována další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
Flexibilita
Hodnocení
Komentář
(Vysoké/Nízké/Střední
nebo údaje)
V
Další provozní
jednotka přidává na
složitosti systému
S
Proces bude méně
podléhat změnám,
jelikož se jedná
429
Zkušenosti
podmínek
• důležitá jsou
zvláštní školení
nebo požadavky na
obsluhu
V
o koncový proces
Rukávové filtry
vyžadují pečlivou
údržbu
Tab. 4.26: Provozní údaje spojené s používáním čištění spalin
Použitelnost
Využitelnost metody je zhodnocená v níže uvedené tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Rozsah velikostí zařízení
Nové/stávající provozy
Vnitřní procesní kompatibilita
Klíčové faktory umístění
Hodnocení/Komentář
• dodatečné snižování těžkých kovů (ze spalin) zvyšuje
vhodnost použití těchto metod v místech, kde je
zapotřebí jejich další snižování
• větší zařízení s vyšším tokem spalin mohou dosáhnout
většího snížení místních emisních příspěvků použitím
těchto metod
• použitelné u nových a stávajících provozů
• jakožto koncová metoda – je vhodná v místech, kde je
potřeba snížit prachové emise
• pro stávající provozy, které dosahují nízkých emisních
hladin jinými metodami (< 10 mg/Nm3 denní průměr),
nemusí být výhodné zavádět tuto metodu
• je třeba zvážit teploty a rosné body kyselin
• poskytuje účinný krok v čištění plynu před vstupem do
jednotky SCR
• dostupný prostor může být omezením (dodatečná
provozní jednotka)
Tab. 4.27: Hodnocení použitelnosti čištění spalin
Ekonomika
Informace o nákladech na tuto metodu jsou uvedeny v oddíle 10.2.4
Klíčové aspekty nákladů na tuto metodu jsou:
•
•
navýšené kapitálové investice do další provozní jednotky
zvýšené provozní náklady – hlavně z důvodu energetických požadavků při poklesu
tlaku, poskytnutí stlačeného vzduchu na zpáteční pulsy rukávových filtrů (pokud jsou
používány) a navýšených nákladů na údržbu.
Hnací síla realizace
Metoda byla zavedena v místech, kde:
•
•
•
legislativa vyžaduje nízké hodnoty povolených emisních limitů prachu, těžkých kovů
(s prachem spojených), nebo kde je požadován vyšší potenciál snižování dioxinů a
kyselých plynů
existuje obava týkající se kvality vzduchu v daném místě, kterou lze procesem ovlivnit
tato metoda funguje jako předběžný systém na odstraňování prachu pro následný
proces SCR
430
Příklady zařízení
Příklady v Německu, Rakousku a Nizozemsku.
Další příklady ve Francii:
Toulouse: hromadný filtrační modul za mokrým zpracováním spalin
Tronville: koncový rukávový filtr s vápnem + vstřikování aktivního uhlí (při mokrém čištění
spalin)
Ocreal: koncový rukávový filtr se vstřikováním aktivního uhlí na zpracování PCDD/F
[74, připomínky TWG, 2004]
Reference
[3, Rakousko, 2002], [2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.2.3 Použití dvojité rukávové filtrace
Popis
Metoda se týká použití dvou rukávových filtrů v řadě v systému čištění spalin. Dva rukávové
filtry nemusí být okamžitě za sebou (tj. mezi nimi mohou být další části systému čištění
spalin). Tato metoda se nevztahuje k situaci, kdy je rukávový filtr spojen s jinou filtrací, např.
s ESP, vírovým odlučovačem, či mokrým skrubrem atd.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Další snížení emisí prachu do ovzduší. Ve všech situacích mohou být dosaženy hladiny
24hodinových průměrů pod 1 mg/m3.
Je možná separace zbytků z čištění spalin tj. oddělení popílku z neutralizačních zbytků spalin.
To umožňuje obnovu jedné nebo více frakcí, pokud existuje vhodný výstup.
Vlivy interakce médií
Vlivy interakce médií jsou v následující tabulce:
Kritérium
Jednotky
Rozsah dosažených
hodnot
Vysoké
Energetické
požadavky
kWh/t vstupního
odpadu
Spotřeba činidel
Typ zbytků
Množství zbytků
kg/t vstupního odpadu
kg/t vstupního odpadu
3 - 15
suché
15 - 25
Viditelnost kouře
+/0/-
+/0
Komentář
Zvýšené z důvodu
poklesu tlaku
v provozní jednotce
Závisí na typu činidla
Popílek a zbyty solí
Mění se v závislosti
na množství nákladu a
naproti směru proudu
použitých metodách
čištění spalin
Sprejové suché
systémy mohou zvýšit
viditelnost kouře
Tab. 4.28: Vlivy interakce médií spojené s použitím dvojité rukávové filtrace
[74, připomínky TWG, 2004]
431
U této metody jsou nejpodstatnějšími negativními aspekty:
•
•
spotřeba energie bude podstatě vyšší z důvodu poklesu tlaku v celém systému čištění
spalin
produkce pevných zbytků (obvykle oddělených od dalších zbytků čištění spalin)
Je zaznamenáno, že další spotřeba energie při používání dvou rukávových filtrů v řadě
(dokonce i když jsou oddělené), které poskytují možné výhody z pohledu zvýšené regulace
škodlivých látek, vyžaduje používání vysoce výkonných ventilátorů, které by překonaly
pokles tlaku.
Provozní údaje
Kritérium
Složitost
Flexibilita
Zkušenost
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• nutná další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
• důležité jsou
zvláštní školení
nebo požadavky
na obsluhu
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
V
V
V
Komentář
Další provozní
jednotka přidává na
složitosti systému
Vstup do první fáze
se může být velmi
různý, a to i bez
velkých rozdílů ve
výstupu emisí z fáze
druhé
Rukávové filtry
vyžadují důkladnou
údržbu. Ta je zvýšena
díky zvláštní
jednotce.
Tab. 4.29: Provozní údaje spojené s používáním dvojité rukávové filtrace
Rukávové filtry jsou často rozdělené na části, které mohou být z důvodů údržby separovány.
Pro optimální výkon je důležitá rovnoměrná distribuce spalin.
Použitelnost
Metoda je použitelná ve všech spalovacích procesech, ale největší využití má v místech, kde
jsou požadovány velmi nízké limitní hodnoty prachových emisí, nebo pokud je nutné
oddělování zbytků z čištění spalin.
Použitelnost této metody je zhodnocena v níže uvedené tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Rozsah velikostí zařízení
Nové/stávající provozy
Hodnocení/Komentář
• jakýkoliv
• větší zařízení s vyšším tokem spalin mohou dosáhnout
většího snížení místních emisních příspěvků použitím
těchto metod
• použitelné u nových a stávajících provozů
• pokud je další filtrace přidána jako koncová metoda, je
vhodná i pro dodatečné vybavení ve stávajících
432
Vnitřní procesní kompatibilita
Klíčové faktory umístění
zařízeních
• pro stávající provozy, které dosahují nízkých emisních
hladin jinými metodami (denní průměr < 10 mg/Nm3),
nemusí být zavádění této metody výhodné
• je potřeba zvážit teploty a rosné body kyselin
• poskytuje účinný krok čištění plynu před vstupem do
SCR
• pro realizaci je zapotřebí větší prostor
• umístění průmyslového zařízení, které může recyklovat
soli
Tab. 4.30: Hodnocení použitelnosti dvojité filtrace
[74, připomínky TWG, 2004]
Ekonomika
Dodatečné náklady na jednu provozní jednotku navíc. Zvýšené náklady na energii a údržbu.
Hnací síla realizace
Nejčastěji používané, pokud jsou požadovány nízké emise prachu (např. hodnoty pod 2
mg/Nm3).
Možnost recyklovat soli.
Příklady zařízení
Několik příkladů v Belgii, Německu, Francii a dalších zemích.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.4.2.4 Výběr materiálu rukávového filtru
Popis
Vybraný materiál musí být vhodný pro fyzikální a chemické podmínky, ve kterých bude
fungovat.
Klíčové charakteristiky tkanin, které jsou používány v plynové filtraci, zahrnují: maximální
provozní teplotu a odolnost vůči kyselinám, zásadám a ohebnost (z důvodu čištění
rukávového filtru). Také vlhkost vzduchu může z důvodu hydrolýzy ovlivnit sílu a
prostorovou stabilitu tkaniny. Několik základních vlastností vláken je shrnuto dále, některé
tkaniny mohou být potažené nebo chemicky naimpregnované (např. sírou). [74, připomínky
TWG, 2004]
Tkanina
Bavlna
Polypropylen
Vlna
Polyester
Nylon
Maximální
teplota (oC)
80
95
100
135
205
Odolnost
Kyselina
Zásada
Špatná
Výborná
Uspokojivá
Dobrá
Špatná až
uspokojivá
Dobrá
Výborná
Špatná
Dobrá
Výborná
Fyzická
ohebnost
Velmi dobrá
Velmi dobrá
Velmi dobrá
Velmi dobrá
Výborná
433
PTFE
Polyamid
Skelná vata
235
260
260
Výborná
Dobrá
Uspokojivá až
dobrá
Výborná
Dobrá
Uspokojivá až
dobrá
Uspokojivá
Velmi dobrá
Uspokojivá
Poznámky:
1. ne všechny uvedené materiály jsou ve spalovnách běžně používány – viz. provozní údaje
2. Provozní zkušenosti naznačují, že běžná maximální provozní teplota je do 200 oC
Tab. 4.31: Provozní informace pro různé materiály rukávových filtrů
[2, infomil, 2002] [67, Inspec, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Vhodný spolehlivý filtrační materiál poskytuje spolehlivé snižování emisí.
Vlivy interakcí médií
Pokud materiál není vhodný, může se zvýšit pokles tlaku a může dojít k omezení výkonu.
Pokud je na čištění rukávového filtru zapotřebí vysokotlaký vzduch, může dojít ke snížení
životnosti rukávového filtru.
Provozní údaje
Viz. výše uvedené informace.
Zvyšování teploty může vést k tavení plastových součástí materiálu tkaniny a potenciálně
k požáru. Vysoká vlhkost spalin může zapříčinit přilepení filtračních materiálů, a tudíž
následnou odstávku. [74, připomínky TWG, 2004] PTFE pokrývající povlak/fólie může být
použit k zlepšení odstraňování lepivých solí a pevných částic z materiálu filtru. Provozních
zlepšení bylo dosaženo u polosuchých systémů (viz. 4.4.3.2) využitím PTFE ve spalovně
tuhého komunálního odpadu v Praze (Česká republika) a ve Schwandorfu (Německo).
Zbývající životnost materiálu filtru může být odhadnuta na základě pravidelných kontrol. [74,
připomínky TWG, 2004]
Několik filtračních médií není běžně používáno ve spalovnách tuhého komunálního odpadu,
např. bavlna, vlna, propylen. Ve spalovnách tuhého komunálního odpadu jsou hlavními
médii: polyimid (známý jako P84), PPS (zřídka), PTFE, skelná vata (s nebo bez potažení
PTFE). Některá vlákna mohou být kombinována (např. P84+PTFE pro větší teplotní
odolnost).
Chemické reakce na povrchu média mohou ovlivnit provozní teplotu. Také kvalita hustoty
vláken je důležitá, stejně jako kvalita samotných vláken.
Použitelnost
Výběr správného materiálu rukávového filtru je důležitý pro všechna zařízení, která jej
používají.
Ekonomika
Ceny rukávových filtrů jsou různé.
Hnací síla realizace
Hlavní hnací silou je výkon snižování emisí a technologická vhodnost.
434
Příklady zařízení
Kdekoliv, kde jsou používány rukávové filtry, tj. velmi používané.
Reference
[2, infomil, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3 Snižování emisí kyselých plynů
Tento oddíl se zabývá následujícími otázkami:
• popisem a hodnocením výkonu, který je obecně dosažitelný hlavními používanými
metodami pro snižování kyselých plynů – včetně zvážení využití v různých situacích
• popisem a hodnocením dalších technologií a možností postupů, které jsou důležité pro
odstraňování kyselých plynů.
4.4.3.1 Systémy mokrého praní
Popis
Tato metoda je popsána v oddíle 2.5.4.
Mokré skrubry mají obecně alespoň dvě fáze. Při první se při nízkých pH odstraňuje HCl a
HF a při druhé jsou při pH 6 - 8 dodávány vápno či hydroxid sodný, především z důvodu
odstraňování SO2. Skrubry mají někdy tři a více fází – další fáze jsou obvykle podsekcí první
fáze se speciálním účelem.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení následujících emisí do ovzduší:
Rozsah
účinnosti
snížení
(%)
Dosažené emise
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
Denní
průměr
(mg/Nm3)
Roční
průměr
(mg/Nm3)
Specifické
emise (g/t
vstupního
odpadu)
HCl
0,1 - 10
<5
0,1 - 1
1 - 10
HF
<1
< 0,5
< 0,1 - 0,5
< 0,05 - 2
SO2
< 50
< 20
< 10
< 50
Látka
Komentář
Velmi stabilní
výstupní
koncentrace
Velmi stabilní
výstupní
koncentrace
Je zapotřebí
reakční fáze a
absorbent (vápno
či NaOH).
Půlhodinové
průměry SO2
mohou fluktuovat
Tab. 4.32: Emisní hladiny spojené s používáním mokrých skrubrů
435
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 12, Achternbosch, 2002]
Mokrý systém čištění spalin poskytuje nejvyšší účinnost při odstraňování (rozpustných
kyselých plynů) ze všech systémů čištění spalin a s nejnižšími stechiometrickými přebytky.
[74, připomínky TWG, 2004]
Systémy čištění spalin založené na jednofázové filtraci (např. polosuchý, suchý) spojují a
sbírají zbytky z čištění dohromady, v případě mokrého systému tomu tak obvykle není.
Mokrý systém může zpracovávat HCl, HF a SO2 odděleně od zbytku jemných pevných částic
atd., které jsou často odstraňovány před mokrým čištěním. Mokré systémy poskytují další
snižování emisí následujících látek:
•
•
•
•
prachu - pokud je dostatečná kapacita skrubru, aby bylo zabráněno zanášení (obvykle
je před skrubrem použita předběžná fáze odstraňování prachu, která snižuje množství
vstupního prachu až o 50 % a předchází provozním problémům) [74, připomínky
TWG, 2004]
PCDD/F - pokud jsou použity materiály naimpregnované uhlíkem, je pozorováno
snížení o 70 % v průběhu skrubru, v jiných případech je rychlost odstraňování
zanedbatelná. Aktivní uhlí nebo koks mohou být přidané do skrubru z podobných
důvodů s vyššími zaznamenanými účinnostmi odstranění [74, připomínky TWG,
2004]
Hg2+ - pokud je použita první fáze skrubru o nízkém pH (~1) a koncentrace HCl
v odpadu způsobuje okyselování této fáze, pak je možné odstranit HgCl2, avšak
kovová Hg není ovlivněna. [64, připomínky TWG, 2003]
další nečistoty - pokud jsou v nezpracovaném plynu přítomny další rozpustné
nečistoty, jako bromidy či jodidy, pak mohou být za nízké teploty ve skrubru
zkondenzovány, a tím převedeny do odpadní vody skrubru.
Vlivy interakce médií
V následující tab. 4.33 jsou uvedeny vlivy interakce médií:
Kritérium
Jednotky
Rozsah dosažených
hodnot
Komentář
Energetické
požadavky
kWh/t vstupního
odpadu
19
Čerpadla zvyšují
nároky
Spotřeba činidel
kg/t vstupního odpadu
2 - 3 (NaOH) nebo ~
10(CaO) nebo 5 - 10
(vápna/vápence)
Nejnižší ze všech
systémů
Stechiometrie činidel
Poměr
1,0 - 1,2
Kg (mokrého)/t
vstupního odpadu
Kg (suchého)/t
vstupního odpadu
10 - 15
3-5
Typ zbytků
Množství zbytků
Nejnižší ze všech
systémů
Zpracování odpadních
kalů; v některých
případech mohou být
obnoveny HCl nebo
sádra
Nejnižší ze všech
systémů. Tato čísla
nezahrnují odděleně
odstraněný popílek,
přibližně 16 kg/t
vstupního odpadu
436
Spotřeba vody
l/t vstupního odpadu
100 - 500
Produkce odpadní
vody
l/t vstupního odpadu
250 - 500
Viditelnost kouře
+/0/-
+
Nejvyšší ze všech
systémů, ale je možné
její snížení čištěním a
opětovnou
cirkulací/kondenzací a
nízkou teplotou před
vstupem do skrubru
Před vypuštěním či
opětovným využitím
vyžaduje zpracování
Vysoký obsah
vlhkosti může být
snížen opětovným
zahřátím či
kondenzací
Poznámka: údaje v této tabulce se snaží poskytovat běžné rozpětí provozu. Přesná množství zbytků a
odpadní vody budou záviset na mnoha faktorech, včetně koncentrací nečištěných plynů (vztahujících se k
odpadu), rychlosti toku, koncentracích činidel atd.
Tab. 4.33: Vlivy interakce médií spojené s používání mokrého skrubru při čištění spalin
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 12, Achternbosch, 2002]
Nevýznamnější vlivy interakce médií této metody ve srovnání s jinými metodami jsou:
•
•
•
•
•
•
•
nejnižší spotřeba činidel
nejnižší produkce pevných zbytků
vyšší spotřeba vody
produkce odpadní vody, která vyžaduje zpracování
zvýšená viditelnost kouře
hromadění („paměťový efekt“) PCDD/F na plastových částech skrubru vyžaduje
pozornost
pokud je vstupní teplota příliš vysoká, může být poškozen materiál používaný
v mokrých skrubrech. [74, připomínky TWG, 2004]
Produkce odpadní vody je odhadována na 300 kg/t vstupního KTO, předpokládaná spotřeba
vody je 1000 kg/t vstupního KTO. Tato čísla jsou vyšší než ta uváděná ve výše uvedené
tabulce. [64, připomínky TWG, 2003]
Provozní údaje
Kritérium
Složitost
Flexibilita
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• nutná další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
V
V
Komentář
Počet provozních jednotek
je vyšší než u jiných
systémů
Velmi robustní – vysoká
schopnost všech systémů
dosáhnout snížení emisí
HCl/HF i za fluktuací ve
vstupních koncentracích
437
Zkušenost
• důležitá jsou
zvláštní školení
nebo požadavky na
obsluhu
V
Související zařízení na
zpracování odpadní vody
vyžaduje vysoké vstupní
schopnosti
Tab. 4.34: Provozní údaje spojené s používáním mokrého čištění spalin
Hlavními problémy jsou:
Hromadění PCDD/F v mokrém skrubru může být problém ,a to zejména během údržby a
zahajování provozu a může vyžadovat speciální opatření.
Zpracování odpadní vody vyžaduje vysoce kvalifikovaný provoz, aby bylo dosaženo nízkých
emisních hladin.
Mokré skrubry vyžadují pro účinný provoz spaliny, které již byly zbaveny prachu použitím
ESP nebo rukávového filtru. [64, připomínky TWG, 2003]
Flexibilita mokrého praní s ohledem na rozdíly ve vstupních koncentracích se týká hlavně
HCl a HF. Někdy je nutné další zpracování, aby byly splněny hodnoty emisních limitů rtuti,
např.: vstřikováním komplexotvorné látky; vstřikováním oxidačního činidla nebo
odstraňováním v plynné fázi pomocí adsorbentu. [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního
procesu
Klíčové faktory umístění
Hodnocení/Komentář
• v principu použitelné na jakýkoliv typ odpadu
• zejména vhodné pro opady s vysoce proměnlivým vstupním
složením plynů (např. nebezpečné odpady)
• není omezeno, ale obecně je využíváno ve středních až
větších zařízeních, kde je to velmi výhodné
• velmi využíváno v mnoha stávajících zařízeních
• nízká výstupní teplota spalin (přibližně 70 oC) vyžaduje
opětovné ohřátí v následné jednotce systému čištění spalin
např. rukávový filtr či SCR
• možný oddělený sběr popílku
• zvýšená viditelnost kouře (pokud nejsou protiopatření)
• je nutné vypouštět (nebo odpařit, což vyžaduje
energii)odpadní vody s obsahem solí (po zpracování)
• umožňuje obnovu HCl, solí a sádry
Tab. 4.35: Zhodnocení použitelnosti mokrého čištění spalin
Ekonomika
V níže uvedené tabulce jsou kapitálové náklady týkající se této metody:
Část sytému čištění spalin
Dvoufázový mokrý skrubr
Odhadované investice
(v miliónech EUR)
5
Komentář
Včetně zpracování odpadní
vody
438
Třífázový mokrý skrubr
7
Včetně zpracování odpadní
vody
1,5 - 2
Vnější skrubr
s odpařováním odpadní vody
1,5
Odhadovaná cena je ta
Sprejový absorbér pro
z nižších
vnitřní odpařování odpadní
vody
Odhadované náklady se vztahují ke spalovně tuhého komunálního odpadu o dvou linkách a
celkovou kapacitou 200 kt/r
Tab. 4.36: Odhadované investiční náklady u vybraných částí systému mokrého čištění
spalin
[12, Achternbosch, 2002], [74, připomínky TWG, 2004]
Klíčové aspekty této metody ve srovnání s alternativními metodami jsou:
•
•
•
vyšší kapitálové náklady než u jiných systémů, a to hlavně z důvodu zpracování
odpadní vody a vyššímu množství provozních jednotek
provozní náklady spojené s odstraňováním zbytků mohou být díky nižší produkci
zbytků nižší a tyto zbytky jsou obvykle mokré. [74, připomínky TWG, 2004]
náklady na práci jsou vyšší z důvodu zvýšené složitosti systému.
Hnací síla realizace
Tato metoda byla implementována pokud:
•
•
•
•
•
jsou hodnoty emisních limitů nastaveny na hodnoty stanovené směrnicí 2000/76/EC
nebo níže
jsou vysoké náklady na odstraňování zbytků po čištění spalin
je vstupní odpad těžko kontrolovatelný/předvídatelný
vstupní odpad obsahuje vysoké či proměnlivé množství kyselých plynů či těžkých
kovů (tj. iontovou rtuť) [74, připomínky TWG, 2004]
může být vypuštěna (např. do moře) odpadní voda s obsahem solí.
Příklady zařízení
Mokré praní spalin je široce používáno v Evropě pro velký rozsah typů odpadů.
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 12, Achternbosch, 2002] [64,
připomínky TWG, 2003]
4.4.3.2 Polosuché systémy praní
Popis
Tato metoda již byla popsána v oddíle 2.5.4.
Níže uvedený diagram ukazuje typický polosuchý systém čištění spalin s kontaktní věží
nalevo a s proudovým odstraňováním prachu:
439
Obr. 4.6: Diagram znázorňující typický návrh polosuchého systému čištění spalin
Legenda:
Typical semi-wet process with downstream de-duster
s pozdějším proudovým odstraňováním prachu
- typický polosuchý proces
Dosažené zisky pro životní prostředí
Následující snížení emisní do ovzduší:
Rozsah
účinnosti
snížení
(%)
Dosažené emise
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
Denní
průměr
(mg/Nm3)
Roční
průměr
(mg/Nm3)
Specifické
emise (g/t
vstupního
odpadu)
HCl
< 50
3 - 10
2
4 - 10
HF
<2
<1
< 0,5
<2
SO2
< 50
< 20
< 10
5 - 50
Látka
Komentář
Nenižších hodnot je
dosaženo s vyšším
dávkováním činidel a
kontrolou regulace.
Výkyvy mohou být
ošetřeny pomocí
analyzéru HCl.
Polosuchý proces
může zachytit SO2 ve
stejném čase jako HCl
a HF a ve stejném
skrubru
Tab. 4.37: Hladiny emisí spojené s používáním polosuchého skrubru
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 12, Achternbosch, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
[74, připomínky TWG, 2004]
440
V polosuchých skrubrech není žádné vypouštění odpadní vody, jelikož množství používané
vody je obecně nižší než u mokrých systémů a použitá voda je potom odpařena se spalinami.
Pokud má vhodnou kvalitu může být systémem zpracování spalin použita jiná odpadní voda,
nacházející se v místě (např. déšť). [74, připomínky TWG, 2004]
Polosuchý systém čištění spalin poskytuje vysoké účinnosti odstranění (pro rozpustné kyselé
plyny). Nízké hodnoty limitů emisí mohou být splněny přizpůsobením dávkování činidel a
návrhem systému, ale obecně na účet zvýšených nákladů, spotřeby činidel a produkce více
zbytků.
Polosuché systémy používají k odstranění přidaných činidel a jejich reakčních produktů
tkaninový filtr. Další činidla mimo alkalických mohou být také přidávána pro adsorbci další
částí spalin (např. aktivní uhlí na odstranění Hg, a PCDD/F).
Nejčastěji jsou používané jako jednofázový reaktor/filtr pro společné snižování emisí:
• prachu - filtrován pomocí tkaninového filtru
• PCDD/F - adsorbovány, pokud je vstřikováno aktivní uhlí a alkalická činidla
• Hg - adsorbována, pokud je vstřikováno aktivní uhlí a alkalická činidla
Vlivy interakce médií
V níže uvedené tabulce jsou rozpoznané vlivy interakce médií:
Kritérium
Jednotky
Rozsah dosažených
hodnot
Energetické
požadavky
kWh/t vstupního
odpadu
6 - 13
Spotřeba činidel
kg/t vstupního odpadu
2 - 20 (vápno)
Stechiometrie činidel
Poměr
1,4 - 2,5
Žádné informace
Typ zbytků
Množství zbytků
kg/t vstupního odpadu
25 - 50
Spotřeba vody
l/t vstupního odpadu
Žádné informace
Produkce odpadní
vody
l/t vstupního odpadu
Žádné informace
Viditelnost kouře
+/0/-
0
Komentář
Pokles tlaku přes
rukávový filtr vytváří
požadavek energie.
Střední rozsah
z možných
použitelných systémů
Nejnižší hodnoty
dosažené pomocí
opětovné
cirkulace/s odpady
o nízkém množství
nečistot
Společné čištění
spalin a popílku
Společné čištění
spalin a popílku
Nejnižší, pokud je
vstupní teplota spalin
do systému jejich
zpracování nízká,
jinak je zapotřebí
chlazení
Středního rozsahu
z možných
použitelných systému
441
Poznámka: údaje uvedené v tabulce poskytují typické provozní rozsahy. Přesná množství zbytků a odpadní vody závisí
na mnoha faktorech, včetně koncentrace nezpracovaných plynů (spojených s odpadem), rychlosti toku plynů,
koncentraci činidel atd.
Tab. 4.38: Vlivy interakce médií spojené s používáním polosuchého systému čištění
spalin
Zdroj [3, Rakousko, 2002, 12, Achternbosch, 2002], [64, připomínky TWG, 2003] [74,
připomínky TWG, 2004]
Největším negativním aspektem používání této metody je:
•
vyšší produkce zbytků než u mokrého systému
Oddělený sběr popílku je množný, pokud systému předchází ESP. Toto nastavení zvyšuje
oddělení popílku a zbytků z čištění spalin, což může být výhodné, pokud existují možnosti
zpracování či recyklace těchto zbytků.
Polosuchý systém čištění spalin je často používán jako jednofázový mnohonásobný reaktor.
Tyto systémy mají nižší energetické požadavky než složitější vícefázové systémy čištění
spalin.
Provozní údaje
Kritérium
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• požadována další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
S
Složitost
Flexibilita
Zkušenost
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
S
• důležitá jsou
zvláštní školení
nebo požadavky na
obsluhu
S
Komentář
• Počet provozních
jednotek je nižší než
u mokrého systému, ale
větší než u suchého a
předběžného sušícího
procesu
• nutné regulovat vstupní
teplotu
• předběžné odstranění
prachu může ulehčit
funkci polosuchých
systémů
• je možné dosáhnou
nízkých emisí za většiny
podmínek
• rychlé změny ve
vstupních množstvích
mohou být
problematické
• žádné zpracování
odpadní vody
• nutná opatrnost při
dávkování činidel
Tab. 4.39: Provozní údaje spojené s používáním polosuchých systémů zpracování spalin
442
Většina systémů se skládá jednotky, která mísí činidla (činidlo plus voda), rozprašovací věže
a rukávového filtru – složitost je tudíž nižší než u jiných systém zpracování spalin.
Zacházení s činidly a jejich dávkování vyžaduje dobrou správu, aby byl zajištěný účinný a
optimalizovaný provoz, zejména pokud jsou zpracovávány heterogenní odpady, např.
v komerčních spalovnách nebezpečného odpadu. Zlepšená optimalizace dávkování činidel
v těchto systémech pomocí monitorování HCl (viz. oddíl 4.4.3.9) umožňuje lepší správu
výkyvů HCl, HF a SO2 bez vysokého dávkování činidel.
Některá zařízení vyrábí Ca(OH)2 pro systém zpracování spalin přímo na místě hašením CaO.
Účinná výroba vápna může být pro provoz rozhodující, stejně jako kontrola rizika zanášení
vstřikovacího zařízení. Navržení a umístění vstřikovačů musí být takové, aby byly snadno
udržovány a/nebo nahrazovány pro čištění. [74, připomínky TWG, 2004]
Rukávové filtry vyžadují pozorné monitorování a řízení, předcházející poškozením
rukávového filtru a následným únikům. K indikaci poškození a obecně k monitorování
rukávového filtru jsou běžně používané diferenciální tlakové monitory.
Kritické jsou požadavky na teplotu. Je nutné zajistit prevenci rosných bodů, které způsobují
korozi rukávových filtrů – obvykle je používána vstupní teplota plynů nad 130 - 140 oC. Při
teplotách nižších než 130 oC mohou nastat problémy s hygroskopickou povahou vytvořeného
CaCl2. Činidla vyžadují specifické teploty pro jejich optimální reakční podmínky.
Je zaznamenáno, že mohou nastat provozní problémy, pokud jsou polosuché systémy
zpracování spalin používány s vysoce kyselým nezpracovaným plynem, což může vést ke
zvýšenému riziku zanášení filtru.
Provozní složitost reaktoru a rukávového filtru, které se používají v polosuchých systémech,
může být dále snížena využitím předběžného odstraňování prachu např. použitím
jednofázového ESP, nebo použitím nelepivých materiálů rukávových filtrů (viz. oddíl
4.4.2.4). Tím se předchází následujícím problémům:
• přilnutí zinku (a podobných solí s nízkou teplotou tání) a
• tvorby lepivých vrstev na povrchu reaktoru z hygroskopických solí
[64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Ohodnocení/Komentář
• vhodné pro většinu typů odpadu
• obecně méně schopné zpracovat vysoce
proměnlivé vstupní koncentrace než mokré
skrubry
• použitelné u zařízení všech velikostí
• použitelné v nových zařízeních i jako dodatečné
vybavení ve stávajících zařízeních
• výstupní teplota spalin (120 - 170 oC) vyžaduje
opětovné zahřátí v následné jednotce systému
zpracování spalin např. v SCR
• je možný oddělený sběr popílku
443
Klíčové faktory umístění
• rukávové filtry poskytují účinný krok čištění
plynu pro následné jednotky SCR nebo pro mokrý
systém (pokud jsou používány jako jednotka
předběžného odstraňování prachu)
• není produkována žádná odpadní voda, a tudíž
není zapotřebí ji vypouštět
• dostupnost/náklady pevných zbytků na výstupu
Tab. 4.40: Hodnocení použitelnosti polosuchých systémů zpracování spalin
Ekonomika
V níže uvedené tabulce jsou informace o nákladech na tuto metodu:
Části systému zpracování
Odhadované investiční
Komentář
spalin
náklady (v miliónech EUR)
2
Tkaninový filtr
1 - 1,5
Sušení rozprašováním
Odhadované náklady se vztahují ke spalovně tuhého komunálního odpadu o dvou linkách a
celkové kapacitě 200 kt/r
Tab. 4.41: Odhadované investiční náklady vybraných částí polosuchého systému čištění
spalin
Zdroj [12, Achternbosch, 2002]
Klíčovými provozními faktory této metody jsou:
•
•
•
•
nižší investiční náklady než u mokrých systémů zpracování spalin, především pro
relativně malé kapacity [2, infomil, 2002] str. 119
možné vyšší náklady na odstraňování větších množství zbytků (než u mokrých
systémů)
snížené náklady na práci (oproti mokrému systému) z důvodu snížené složitosti,
především proto, že je předcházeno nákladům na zpracování odpadní vody.
zvýšené náklady na alkalická činidla z důvodu vyšších stechiometrických poměrů.
Hnací síla realizace
Tato metoda je zavedena, pokud:
•
•
•
•
•
•
•
jsou hodnoty emisních limitů nastaveny směrnicí 2000/76/EC
zpracované odpady nevedou k příliš vysokým a proměnlivým vstupním množstvím
spalin
existuje výstup pro produkované pevné zbytky
není vhodná produkce odpadní vody
jsou omezené dodávky vody, a proto je důležitá nižší spotřeba vody
infrastruktura na zpracování odpadní vody není k dispozici nebo je omezená, např.
odlehlé venkovské oblasti v suchých klimatech nepotřebují zpracování odpadní vody
nižší viditelnost kouře využitím nemokrých systémů může být výhodou, pokud je
zařízení v oblasti citlivé na vizuální dopady. [64, připomínky TWG, 2003]
Příklady provozů
444
Velmi používané v Evropě, např. ve Velké Británii, v Německu, Francii a Dánsku.
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 12, Achternbosch 2002, 26, RSP, 1999,
54, dechefdebien 2003], [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.3 Střední systémy s malým přídavkem vody a s cirkulací zbytků
(flash-dry systémy)
Popis
Tato metoda již byla popsána v oddíle 2.5.4. Obsahuje prvky jak polosuchých, tak suchých
systémů, a její hlavním rysem je malý přídavek vody a vysoká rychlost opětovné cirkulace
zbytků.
Je zaznamenáno používání této metody pouze s vápnem, jako činidlem. [74, připomínky
TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení emisní do ovzduší je následující:
Látka
HCl
HF
Rozsah
účinnosti
snížení
(%)
> 99
> 99,5
SO2
> 99
Dosažené emise
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
< 10
<2
< 50
Denní
průměr
(mg/Nm3)
<6
<1
<5
Roční
průměr
(mg/Nm3)
2,9
< 0,5
<1
Specifické
emise (g/t
vstupního
odpadu)
Komentář
10 - 30
Stabilní díky
vysokým
rychlostem
cirkulace
1-5
Stabilní díky
vysokým
rychlostem
cirkulace
5 - 50
Stabilní díky
vysokým
rychlostem
cirkulace
Tab. 4.42: Emisní hladiny spojené s používáním systému flash-dry na zpracování spalin
[57, Alston, 2003] [64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
Pokud je proces spojen s rukávovým filtrem a s přídavkem činidel, snižuje také emise
následujících látek:
•
•
•
prachu a těžkých kovů (na 0,4 - 2 mg/Nm3)
Hg (se vstřikováním aktivního uhlí na 0,002 – 0,015 mg/Nm3)
PCCD/F (se vstřikováním aktivního uhlí na 0,005 - 0,1 mg/Nm3)
445
Opětovná cirkulace činidel v tomto systému má ve srovnání s jinými systémy zpracování
spalin následující výhody:
•
•
•
snížená spotřeba činidel (oproti suchému a polosuchému systému)
snížená produkce pevných zbytků (obsahuje méně nezreagovaných činidel)
snížená spotřeba vody a žádná produkce odpadní vody (oproti mokrému sytému)
Vlivy interakce médií
V následující tabulce jsou uvedeny vlivy interakce médií:
Kritérium
Energetické
požadavky
Spotřeba činidel
Stechiometrie činidel
Jednotky
Rozsah dosažených
hodnot
• pokles tlaku
v rukávovém filtru
vyžaduje nejvíce
energie
• cirkulační systém
vyžaduje energii
kWh/t vstupního
odpadu
kg/t vstupního odpadu
Poměr
7 - 15 (vápno)
1,2 - 1,8
• společné
zpracování spalin a
popílku (pokud
není předběžný
sběrač)
• nižší hladiny
nezreagovaných
činidel
Typ zbytků
Množství zbytků
Komentář
kg/t vstupního odpadu
12-25
Závisí na chlazení
vstupních spalin, aby
bylo dosaženo
provozní teploty
Spotřeba vody
l/t vstupního odpadu
Produkce odpadní
vody
l/t vstupního odpadu
0
Viditelnost kouře
+/0/-
0
• minimální přídavky
vody pro úpravu
Poznámka: údaje uvedené v tabulce poskytují typické provozní rozsahy. Přesná množství zbytků a odpadní vody závisí
na mnoha faktorech, včetně koncentrace nezpracovaných plynů (spojených s odpadem), rychlosti toku plynů,
koncentraci činidel atd.
Tab. 4.43: Vlivy interakce médií spojené s používáním flash-dry systému
[3, Rakousku, 2002, 12, Achternbosch, 2002, 57, Alston, 2003] [74, připomínky TWG,
2004]
Nevýznamnějšími vlivy interakce médií u této metody jsou:
•
•
produkce pevných zbytků
energetická spotřeba v důsledku poklesu tlaku spojeného s rukávovým filtrem.
Provozní údaje
446
Kritérium
Složitost
Flexibilita
Zkušenost
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• nutná další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
S
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
V/S
• důležitá jsou
zvláštní školení
nebo požadavky na
obsluhu
S
Komentář
• velmi málo provozních
částí
• nutná péče o zajištění
účinné cirkulace činidel
a regulaci vlhkosti
• velký vyrovnávací
objem cirkulujících
činidel zvyšuje
flexibilitu
• není tak flexibilní jako
mokrý systém
• jednoduchý systém
Tab. 4.44: Provozní údaje spojené s používáním flash-dry systému na zpracování spalin
[57, Alston, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
Vstřikování činidel a rychlost jejich průsaku vyžaduje optimalizaci, aby se předešlo přetížení
abosrbentu, a tedy případnému úniku látek (např. Hg a PCDD/F absorbované na uhlík)
Je třeba sledovat hladiny vlhkosti a kontrolovat účinnost absorpce kyselých plynů.
Monitorování HCl proti směru proudu je používáno k optimalizaci rychlosti dávkování
alkalických činidel/ vody.
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Klíčové faktory umístění
Ohodnocení/Komentář
• pro všechny typy odpadu, kromě odpadů, u nichž
se prudce mění vstupní koncentrace, např.
komerční nebezpečné odpady
• nyní se využívá u: KTO, paliva z odpadu,
dřevěných odpadů
• využíváno především u zařízení malého až
středního rozsahu z důvodu zvýšených požadavků
filtru (je potřeba pojmout zbytky k opětovné
cirkulaci)
• žádná specifická omezení
• filtry musejí být větší než u jiných systémů,
z důvodu umístění zbytků k opětovné cirkulaci
• může poskytovat předběžné odstraňování prachu
pro jednotku SCR
• může fungovat s jednotkou SNCR
• menší vliv na životní prostředí
• méně vhodné, pokud již existují výstupy pro
447
zpracování/obnovu odděleného popílku
Tab. 4.45: Zhodnocení použitelnosti flash-dry systému zpracování spalin
[57, Alston, 2003]
Ekonomika
Je známo, že díky snížení počtu částí provozu a následné menší ekologické stopy jsou
kapitálové náklady o něco nižší než u mokrých a polosuchých systémů. O něco větší
kapitálové náklady než u suchých systémů čištění. Je zaznamenáno zvýšení nákladů, pokud
jsou zbytky opětovně cirkulovány, a to z důvodu , že se zvětšuje velikost rukávového filtru, je
požadována větší kapacita, a je nutné další specifické vybavení na opětovnou cirkulaci. [74,
připomínky TWG, 2004]
Provozní náklady spojené se spotřebou činidel a s produkcí zbytků se budou při stejném
stupni opětovné cirkulace nacházet mezi polosuchými a suchými systémy. Jsou zaznamenány
nižší náklady na chod systému, pokud je používána opětovná cirkulace (obecná vlastnost
těchto systémů), jelikož je nižší spotřeba činidel (zlepšení stechiometrických poměrů oproti
suchému a polosuchému systému a oproti mokrým systémům není zapotřebí zpracovávat
vodu) a náklady na odstraňování zbytků.
Hnací síla realizace
Metoda je zaváděna, pokud:
•
•
•
•
je potřeba specifické snížení spotřeby činidel
je třeba snížit množství zbytků
je omezený prostor
je problémem složitost systému
Příklady zařízení
Existují příklady procesů/provozů ve Švédsku, Norsku, Německu a Dánsku.
Reference
[57, Alston, 2003] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.4 Suché systémy zpracování spalin
Popis
Metoda již byla popsána v oddíle 2.5.4.
Vápno (např. hašené vápno, vápno s velkým specifickým povrchem) a hydrouhličitan sodný
jsou běžně používaná alkalická činidla. Přídavek aktivního uhlí poskytuje snížení množství
Hg a PCDD/F pomocí absorpce.
Pokud je do horkých plynů vstřikován hydrouhličitan sodný (nad 140 oC), mění se na
vysokoporézní uhličitan sodný, a je tudíž účinný pro absorpci kyselých plynů. [59, CEFIC,
2002]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení emisí je následující:
448
Rozsah
účinnosti
snížení
(%)
Dosažené emise
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
Denní
průměr
(mg/Nm3)
HCl
< 60
< 10
HF
<4
<1
SO2
< 200
< 50
Látka
Roční
průměr
(mg/Nm3)
Specifické
emise (g/t
vstupního
odpadu)
Komentář
Dodané informace
jsou v souladu se
stanovenými
hodnotami
emisních limitů
v EC/2000/76.
Tab. 4.46: Emisní hladiny spojené s používáním suchého systému zpracování spalin s
vápnem
Rozsah
účinnosti
snížení
(%)
Dosažené emise
½hodinový
průměr
(mg/Nm3)
Denní
průměr
(mg/Nm3)
HCl
< 20
<5
HF
<1
<1
SO2
< 30
< 20
Látka
Roční
průměr
(mg/Nm3)
Specifické
emise (g/t
vstupního
odpadu)
Komentář
Tab. 4.47: Emisní hladiny spojené s používáním suchého systému zpracování spalin
s hydrouhličitanem sodným.
[59, CEFIC, 2002] [74, připomínky TWG, 2004]
V dané situaci není možné dosáhnout velmi nízkých emisních limitů jako s jinými systémy
zpracování spalin bez zvýšeného dávkování činidel a následné zvýšené produkce zbytků , ale
tato metoda dosahuje souladu se směrnicí EC/2000/76. Je možné snížit do určitého stupně
tento negativní aspekt recyklací činidel, ale na druhou stranu to může také vést k provozním
problémům s ohledem na dávkovací systém činidel.
Vlivy interakce médií
Kritérium
Energetické
požadavky
Spotřeba činidel
Stechiometrie
činidel
Jednotky
Rozsah dosažených
hodnot
kWh/t vstupního
odpadu
kg/t vstupního
odpadu
10 - 15
1,25 (NaHCO3)
Poměr
Komentář
Pocházejí hlavně z poklesu
tlaku na rukávovém filtru.
Vyšší provozní teplota
může vést k úsporám na
opětovném ohřevu spalin
Čísla se vztahují ke
spotřebě hydrouhličitanu
sodného ve spalovně tuhého
komunálního odpadu.
Typický přebytek 25 %
s hydrouhličitanem sodným
Nižší hodnoty vápna jsou
449
1,5 - 2,5 (CaOH)
Typ zbytků
kg/t vstupního
odpadu
Množství zbytků
Spotřeba vody
Produkce odpadní
vody
Viditelnost kouře
l/t vstupního
odpadu
l/t vstupního
odpadu
+/0/-
7 - 25
dosaženy pomocí opětovné
cirkulace
Zbytky z čištění spalin a
popílek dohromady nebo
odděleně, pokud je
používáno předběžné
odstraňování prachu
Z jedné tuny KTO
0
Není zapotřebí
0
Žádná
-
Nejnižší ze všech systémů
Poznámka: místní provozní hodnoty se budou lišit v závislosti na rozdílných typech odpadů atd.
Tab. 4.48: Vlivy interakce médií spojené s používáním suchého systému zpracování
spalin
[64, připomínky TWG, 2003]
Nejvýznamnějším vlivem interakce médií je produkce pevných zbytků, která je obecně větší
než u jiných systémů (všechno stejné), ačkoli přebytky mohou být poněkud sníženy
opětovnou cirkulací zbytků (poznámka: provozní specifikace)
Při používání hydrouhličitanu sodného jsou pevné zbytky rozpustnější než při používání
vápna, ale je jich podstatně méně, než při používání suchého systému s vápnem. Zbytky po
zpracování hydrouhličitanem sodným mohou být v některých případech zpracovány a
recyklovány v chemickém průmyslu. [74, připomínky TWG, 2004].
Provozní údaje
Kritérium
Složitost
Flexibilita
Zkušenost
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• nutná další
procesní jednotka
• kritické provozní
aspekty
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
• důležitá jsou další
školení nebo
požadavky na
obsluhu
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
N
S/N
S/N
Komentář
• jednoduchý proces
s malým počtem
provozních částí
• stačí na vysoká
množství kyselin
• široký rozsah
provozních teplot
(s hydrouhličitanem
sodným 140 - 300 oC)
• jednoduchý systém
• rukávové filtry vyžadují
účinné řízení
Tab. 4.49: Provozní údaje spojené s používáním suchého zpracování spalin
[59, CEFIC, 2002]
450
Se suchými činidly je nutné zacházet způsobem, který předchází emisím prachu, např. při
nakládání skrz ventilátory sila.
Je zaznamenáno, že používání provozní teploty nad přibližně 180 oC může zhoršit adsorpci
PCDD/F a Hg při vstřikování uhlíkatých činidel.
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Klíčové faktory umístění
Ohodnocení/Komentář
• použitelné v plném rozsahu
• moderní suché systémy jsou používány pro široký
rozsah zařízení
• žádná omezení
• vyšší provozní teploty činí provoz vhodnějším ve
spojení s následující jednotkou SCR
• nižší viditelnost kouře
• není produkována žádná odpadní voda
• potřeba rozvážit zpracování a odstraňování zbytků
Tab. 4.50: Zhodnocení použitelnosti suchého systému čištění spalin
[59, CEFIC, 2002], [64, připomínky TWG, 2003]
Ekonomika
Náklady na provozní jednotku jsou podobné, jako u polosuchých systémů, kromě:
•
•
•
relativně většího zásobníku rukávových filtrů u suchých systémů
vyšších provozních teplot, které mohou vést k úsporám na opětovném ohřevu spalin,
např. pro jednotku SCR
není třeba manipulovat s a zpracovávat splašky činidel.
Provozní náklady
•
•
•
zvýšená spotřeba činidel oproti mokrému systému čištění spalin
zvýšené náklady na odstraňování zbytků oproti jiným systémům čištění spalin
úspory vyvstávají z důvodu zrušení potřeby zpracování či odstraňování odpadní vody.
Hnací síla realizace
Jednoduchost systému je hlavním důvodem jeho použití.
Metoda byla zavedena v místech, kde byly stanoveny stejné hodnoty emisních limitůn jako ve
směrnici 2000/76/EC.
Omezení dodávek a výstupů vody mohou učinit suchý systém čištění spalin výhodnějším.
V některých případech nastavily povolující úřady takové podmínky, které zakazují vypouštění
vody – jsou preferovány suché (a polosuché) systémy.
Příklady zařízení
451
Velmi používáno v Evropě. Přes 110 zařízení v provozu ve více než deseti evropských
zemích, Japonsku a USA.
Ve Francii jsou příklady komerčních spaloven nebezpečného odpadu používající suchý
systém.
Rychlost růstu je přibližně 10 až 15 zařízení ročně.
Reference
[59, CEFIC, 2002] [2, infomil, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.5 Výběr alkalických činidel
Popis a dosažené zisky pro životní prostředí
Různá alkalická činidla (a jejich kombinace) jsou používána v systémech čištění spalin
spaloven. Různá možnosti mají svoje výhody a nevýhody a jsou většinou velmi ovlivněny
celkovým výběrem technologie.
Vápno je používáno ve všech systémech čištění spalin, ačkoli nejčastěji v mokrých a
polosuchých systémech. Jako hydratované vápno je používáno v suchých systémech, jako
hašené vápno v polosuchých systémech a dále je požíváno jako vápno o velkém specifickém
povrchu. [74, připomínky TWG, 2004] Hydrouhličitan sodný je používán hlavně u suchých
systémů. Hydroxid sodný a vápenec jsou obecně používány pouze u mokrých systémů.
Výhody a nevýhody činidel jsou shrnuty v následující tabulce:
Činidlo
Výhody
Hydroxid
sodný
• vysoce reaktivní
s kyselými plyny
• nízká spotřeba
• malá produkce pevného
odpadu
Nevýhody
• vyšší náklady/kg činidla
• proměnlivé náklady
(čtvrtletně)
• tvorba rozpustných solí
• vysoce korozívní materiál
• zápach, pokud je
v kontaktu s vlhkostí
• používán pouze
u mokrých systémů
Vápno
• střední reaktivita (vyšší
s vápnem o velkém
specifickém povrchu)
• možný provoz za vyšších
teplot s vápnem o velkém
specifickém povrchu
• nižší náklady/kg činidla
• nižší rozpustnost zbytků
• umožňuje obnovu sádry
z mokrých skrubrů
• manipulace může být
problematická a recyklace
obtížná
• zbytky ze suchých,
polosuchých a
středních systémů
založených na vápně
jsou vysoce alkalické
• uvolňování CO2, které
musí být odstraněno ze
skrubru s HCl
• Není příliš používáno
ve spalovnách tuhého
komunálního odpadu
• používáno především
v mokrých systémech
• někdy používáno
v systému fluidních
Vápenec
•
•
•
•
střední reaktivita
nižší náklady/kg činidla
nižší rozpustnost zbytků
umožňuje obnovu sádry
z mokrých skrubrů
Komentář/další údaje
452
loží
Hydrouhličitan
sodný
• vysoce reaktivní, jak
s SO2 tak s Hcl
• nižší spotřeba
(stechiometrický poměr
~ 1,25)
• nízká produkce zbytků
závisí na stechiometrii
• je možné čištění a
opětovné použití zbytků
• účinné ve velkém
rozsahu teplot systému
čištění spalin (140 300 oC, viz. komentář
v níže uvedených
provozních údajích)
• vyšší rozsah provozních
teplot a vysoká účinnost
na SO2 může zvýšit
kompatibilitu s jednotkou
SCR
• žádné vstřikování vody a
není nutná kontrola
vlhkosti
• větší část zbytků je
rozpustná
• odstraňování rozpustných
pevných zbytků může být
problematické (je však
možné jejich využití
v chemické průmyslu)
• vyšší náklady/kg činidla
než u vápna
• potřebné zmenšení
zařízení a to může
způsobit problémy
s provozuschopností
z důvodu zanášení
• 10 - 15 kg/t spáleného
KTO bez popílku a
kotlového popele
Tab. 4.51: Srovnání vlastností jednotlivých alkalických činidel
[64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
Vlivy interakce médií
Nejvýznamnějšími faktory vlivů interakce médií, které je nutné zohlednit jsou:
•
•
•
•
množství vyprodukovaných zbytků
možnosti recyklace vyprodukovaných zbytků (mimo provoz)
povaha/složení zbytků a dopady při jejich následném odstraňování či recyklaci atd.
produkce a řízení odpadní vody obsahující rozpustné soli.
Zbytky chloridů z odstraňování chlorovodíku zůstávají jsou vysoce rozpustné.
Provozní údaje
Viz. komentář v tab. 4.51. Teplotní rozsah, který je vhodný pro suché procesy s
hydrouhličitanem sodným, je spojen s transformací hydrouhličitanu sodného na uhličitan
sodný; tento jev zvětšuje povrch a poréznost činidla, a tudíž i jeho reaktivitu. Tento jev je
pozorovatelný od 100 oC, avšak pro zajištění přijatelné reakční kinetika jsou zapotřebí vyšší
teploty. Od 140 oC je kinetika obecně dostatečně rychlá a další zvyšování reaktivity nastává
při teplotách 160 - 180 oC. V některých případech se používají smíšené systémy čištění
spalin; mohou fungovat buď s vápnem o velkém specifickém povrchu nebo
s hydrouhličitanem sodným. Přestože je proces méně provozně optimalizovaný, mohou být
náklady na činidla lépe kontrolovány. [74, připomínky TWG, 2004]
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
453
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Klíčové faktory umístění
Ohodnocení/Komentář
• NaOH je vhodný pro proměnlivé vstupní
koncentrace, např. ve spalovnách nebezpečného
odpadu
• z důvodu nákladů je pro větší zařízení NaOH
méně atraktivní než CaCO3
• možnost použití jak u nových, tak u stávajících
zařízení
• NaOH se používá jen u mokrých systémů
• možný vliv recyklace a odstraňování zbytků
• faktorem mohou být lokální náklady a dostupnost
činidel
Tab. 4.52: Zhodnocení použitelnosti různých alkalických činidel
Zdroj [64, připomínky TWG, 2003] [74, připomínky TWG, 2004]
Ekonomika
Náklady spojené s činidly jsou součástí celkového systému čištění spalin a samotné nemusejí
být rozhodující.
U celkové ceny činidla je faktorem jednotková cena za kilogram činidla a požadované
množství (stechiometrický poměr), stejně jako dostupnost a cena zpracování či odstraňování
zbytků. Například u suchého systému má vápno nejnižší cenu na kilogram činidla, ale nižší
dávkování (kg činidla na tunu zpracovaného odpadu) má hydrouhličitan sodný, což znamená,
že cena těchto dvou činidel na jednotku zpracovaného odpadu bude podobná. Relativní ceny a
možnosti zpracování/odstraňování zbytků mohou být rozhodujícím faktorem.
Další informace o nákladech a odhady jsou podány v dodatku tohoto dokumentu (viz. oddíl
10.2.4)
Je zaznamenáno, že ceny NaOH jsou proměnlivé.
Hnací síla realizace
Klíčovými hnacími silami výběru činidel jsou:
•
•
•
•
schopnost upravit spaliny z daného odpadu
kompatibilita se zbytkem zařízení/systému čištění spalin
cena činidla na tunu zpracovaného odpadu
dostupnost a cena zpracování/odstranění zbytků.
Příklady zařízení
Vápno, hydroxid sodný a vápenec jsou používány v širokém rozsahu spaloven po celé Evropě
a jinde. Celkový počet spaloven v Evropě, které používají tato činidla, přesahuje 100.
Suché čištění spalin hydrouhličitanem sodným je používáno ve více než 130 zařízeních ve
více než 10 evropských zemích a také v Japonsku (je také zmiňován v USA).
[64, připomínky TWG, 2003]
V těchto 130 zařízeních je 75 spaloven:
454
•
•
36 komunálních spaloven (přibližně 2 Mt/r komunálního odpadu)
speciální spalovny (více než 500 kt/r speciálního odpadu).
Další spalovny využívají suchý hydrouhličitan sodný pro použité pneumatiky, splaškové kaly
a nemocniční odpad:
•
•
•
přibližně 35 ve Francii
44 v Itálii
další v Německu, Belgii, Portugalsku a Velké Británii.
Rychlost růstu používání suchého hydrouhličitanu sodného je 10 - 15 nových zařízen ročně.
Reference
[59, CEFIC, 2002, 64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.6 Přidání mokrého praní jako dočišťovacího systému spalin za jiný proces čištění
spalin
Popis
Je možné zvážit přidání konečného systému mokrého praní spalin k dočištění za jiný systém,
zpracovávající kyselé plyny atd. Obecně se tento systém přidává z důvodu regulace emisí HCl
a SO2, pokud jsou tyto emise vysoké či proměnlivé. [74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Zvýšená spolehlivost snižování emisí kyselých plynů (HCl, HF a SO2) do ovzduší na hladiny
na dolním konci rozmezí, ukázaném v 4.4.31.
Vlivy interakce médií
Viz. oddíl 4.4.3.1
Provozní údaje
Viz. oddíl 4.4.3.1
Použitelnost
Viz. oddíl 4.4.3.1
Používáno především ve stávajících zařízeních, pokud jsou emise kyselých plynů vysoké či
proměnlivé a pokud existuje potřeba regulovat tyto emise k nižším hladinám. Nejvhodnější
u odpadů s vysokou a proměnlivou koncentraci chlóru a dalších kyselinotvorných látek (např.
nebezpečných odpadů nebo komunálního odpadu, obsahujícího průmyslové odpady).
Ekonomika
Viz. oddíl 4.4.3.1. Je třeba zvážit přidání další dočišťovací fáze, dodatečné náklady budou
značné.
Hnací síla realizace
Viz. oddíl 4.4.3.1, kde jsou popsány hnací síly realizace v obecném kontextu čištění spalin.
Příklady zařízení
455
Žádné informace.
Reference
[64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.7 Opětovná cirkulace zbytků po čištění spalin v systému čištění spalin
Popis
Sesbírané zbytky v rukávových filtrech, které jsou používány v suchých, polosuchých a
podobných (ne mokrých) systémech (viz. oddíl 4.4.3.2, 4.4.3.3, 4.4.3.4), obvykle obsahují
nemalou část nezreagovaných činidel, popílek a další nečistoty odstraněné z plynu. Část
těchto uložených zbytků může být opětovně cirkulována v rámci systému čištění spalin.
Z důvodu opětovné cirkulace je velikost systému čištění spalin obecně větší, aby bylo možné
uložit objem opětovně cirkulovaných materiálů.
Dosažené zisky pro životní prostředí
Opětovná cirkulace činidel v rámci systému má následující výhody:
•
•
snížení spotřeby činidel (oproti suchému a polosuchému systému)
snížení produkce pevných zbytků (obsahuje méně nezreagovaných činidel)
Snížení emisí do ovzduší je podobné již uvedenému v oddíle 4.4.3.3.
Vlivy interakce médií
U této metody jsou nevýznamnějšími vlivy interakce médií:
•
•
produkce pevných zbytků (ačkoli méně než bez opětovné cirkulace)
energetická spotřeba rukávového filtru
V některých případech zaznamenáno zvýšené uvolňování Hg. Zvážení rychlostí vstupu Hg a
poskytnutí dostatečné odstranění Hg může být tudíž zapotřebí, aby byl tento jev pod
kontrolou.
Provozní údaje
Kritérium
Složitost
Flexibilita
Faktory, které
ovlivňují kritéria
• nutná další
provozní jednotka
• kritické provozní
aspekty
• schopnost metody
fungovat za
různých vstupních
podmínek
Hodnocení
(Vysoké/Střední/Nízké
nebo údaje)
V/S
V/S
Komentář
• nutná opatrnost při
zajišťování účinné
cirkulace činidel a
regulace vlhkosti
• velký vyrovnávací
objem cirkulujících
činidel zvyšuje
flexibilitu
• není tak flexibilní
s ohledem na vstupní
koncentrace
456
Zkušenost
• důležitá jsou další
školení nebo
požadavky na
obsluhu
S/N
Tab. 4.53: Provozní údaje spojené s používáním opětovné cirkulace zbytků
[57, Alston, 2003] [64, připomínky TWG, 2003]
Vstřikování činidel a rychlost průsaku činidel vyžaduje optimalizaci, aby bylo předcházeno
přetížení adsorbentu a případnému uvolnění nežádoucích látek (např. Hg a PCDD/F
neadsorbované na uhlíku).
Hladiny vlhkosti musí být sledovány a regulovány, aby byla udržena účinnost adsorpce plynů.
Monitorování HCl může být použito k optimalizaci dávkování činidel a vody.
Některé části systému čištění spalin musejí být z důvodu uložení materiálu na opětovnou
cirkulaci objemnější.
Použitelnost
V níže uvedené tabulce je zhodnocena použitelnost této metody:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost zařízení
Nové/Stávající zařízení
Kompatibilita vnitřního procesu
Klíčové faktory umístění
Ohodnocení/Komentář
• pro všechny typy odpadu kromě odpadů, u nichž
se prudce mění vstupní koncentrace, např.
komerční nebezpečné odpady
• nyní se využívá u: KTO, paliva z odpadu,
dřevěných odpadů
• žádné omezení
• žádná specifická omezení
• díky umístění zbytků k opětovné cirkulaci musí
být filtry větší než u jiných systémů
• kromě mokrých systémů kompatibilní s dalšími
systémy čištění spalin
• potřeba prostoru z důvodu většího reaktoru
Tab. 4.54: Zhodnocení použitelnosti opětovné cirkulace zbytků
[57, Alston, 2003] [64, připomínky TWG, 2003]
Alternativou k této metodě, která také snižuje spotřebu činidel a produkci zbytků, je použití
účinných jednocestných systémů. To znamená, že v takto navrženém zařízení a provozu jsou
používána činidla již velmi zreagovaná (tj. zbývá malé množství nezreagované látky), bez
potřeby opětovné cirkulace. Aby byla určena množství zreagovaných a nezreagovaných
činidel, může být provedena analýza zbytků z čištění spalin.
Ekonomika
Náklady na rukávové filtry jsou zvýšeny z důvodu větší kapacity, nutné pro opětovnou
cirkulaci zbytků.
Náklady jsou sníženy díky menší spotřebě činidel (zlepšená stechiometrie oproti suchým
systémům) a snížení nákladů na odstraňování zbytků.
457
Hnací síla realizace
Metoda je používána, pokud:
•
•
je potřeba specificky snížit spotřebu činidel
je potřeba snížit produkci zbytků
Příklady zařízení
Stávající provozy ve: Švédku, Norsku, Německu, Dánsku a Španělsku
Reference
[57, Alston, 2003], [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.8 Přímé přidávání alkalických činidel do odpadu (přímé odsíření)
Popis
Tato metoda již byla popsána v oddíle 2.5.4.2. Obecně je použitelná pouze u pecí s fluidním
ložem.
Alkalické činidlo reaguje v peci s kyselými plyny a snižuje tak množství kyselých plynů,
které procházejí následnými fázemi čištění plynů.
Adsorpce v peci při vysokých teplotách je mnohem účinnější pro SO2 než pro HCl; hlavní
využití je tudíž u procesů, které mají vysoký obsah SO2, např. spalování kalů.
[74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené zisky pro životní prostředí
Snížení některých látek v nezpracovaném plynu a snížení emisí a spotřeby spojené
s pozdějším čištěním spalin.
Vlivy interakce médií
U této metody jsou nevýznamnějšími vlivy interakce médií:
•
•
•
spotřeba činidel v peci
vliv na kvalitu pecního popela, jelikož jsou s ním smíšeny soli a přebytek činidla
změna složení spalin (poměr SO2/HCl) může ovlivnit výkon následného systému
čištění spalin, změnit profil PCDD/F a způsobit problémy s korozí v systému čištění
spalin.
Přídavek vápna ovlivní nejen kvalitu pecního popela, ale také složení a naředění popílku (tj.
bude zde více Ca a sloučenin síry a vyšší naředění nečistot v rostoucím množství zbytků
z čištění spalin). [64, připomínky TWG, 2003]
Použitelnost
Použitelné pouze u systémů s fluidními loži.
Ekonomika
Snížení nákladů na zpracování spalin je nutné porovnat s náklady na přidávání činidel
v dřívější fázi.
458
Další kapitálové investice pro zavedení vstřikování do pece/odpadu.
Hnací síla realizace
Zavedení jako dodatečného vybavení ve stávajících zařízeních, kde je pouze omezená
možnost zvýšení kapacity systému čištění kyselých plynů.
Příklady zařízení
Žádné informace.
Reference
[1, UBA, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.3.9 Použití sledování kyselinových par pro optimalizaci procesu čištění spalin
Popis
Použitím dynamického monitoringu plynného HCl ve směru nebo proti směru proudu
suchých a polomokrých systémů na čištění spalin je možné přizpůsobit činnost systému
čištění spalin tak, aby bylo optimalizováno množství použitého zásaditého činidla pro
nastavenou hodnotu emisí procesu. Tato technika je obvykle využívána jako dodatečná
metoda regulace extrémních koncentrací, s nahromaděnou vrstvou činidla na textilních
filtrech, což má také důležitý pufrovací vliv (tlumící) na kolísání koncentrace činidla.
Tato technika se netýká mokrých praček, jelikož pracím médiem je voda a dodávka vody do
skrubru je regulována rychlostí výparu a vsakování, a ne koncentrací surového HCl. [64,
Připomínky TWG, 2003]
Někdy je prováděno také měření SO2. [64, připomínky TWG, 2003] Pouhé zabránění úniku
HCl může podporovat zajištění dostatečného množství vhodného činidla, které se také podílí
na regulaci SO2, a tudíž redukuje extrémní emise.
Dosažený přínos pro životní prostředí
• extrémní dávky surových plynů jsou očekávány, a proto se neprojeví zvýšenými
emisemi do vzduchu
• spotřeba neutralizačních činidel může být snížena přizpůsobením požadavkům
• snížení množství nepoužitého činidla ve zbytcích
Vliv interakcí médií
Žádné významné vlivy.
Údaje týkající se provozu
Aby byl kontrolní signál doručen do zařízení pro dávkování činidla včas a aby byla zajištěna
efektivní odpověď musí být reakční čas detektoru krátký.
Jelikož jsou detektory umístěny v extrémně agresivním prostředí, je jejich odolnost vůči
korozi zásadní. Dalším problémem může být znečištění.
459
Změny v dávkováni absorpční kapacity v zařízení na čištění spalin mohou být prováděny
pomocí:
• změny rychlosti toku pomocí rychlostních čepadel nebo dávkovacích ventilů
s měnitelnou rychlostí
• změny koncentrace činidla v polomokrých systémech – kdy menší objem mísící
nádoby zlepší rychlost změny koncentrace
Použitelnost
Použitelnost této metody je zhodnocena v následující tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Rozsah velikosti zařízení
Nové/stávající
Kompatibilita mezi procesy
Klíčové faktory umístění
Zhodnocení/komentář
Zvláště vhodné pro suché, polomokré a přechodné
procesy čištění spalin s vysokou variabilitou
vstupních koncentrací kyselinových par.
Menší spalovny mohou mít největší přínosy,
jelikož vstupy nebezpečného odpadu mohou mít
větší vliv na systémy s menší výkonností.
Vhodné pro nové i již existující procesy, avšak
zvláště vhodné pro modernizace, kde by měla být
dále optimalizována regulace kyselinových par.
Použitelné především pro suché a polomokré
systémy.
Žádné podstatné problémy.
Tab. 4.55: Zhodnocení použitelnosti monitorování surových plynů pro optimalizaci
čištění spalin
Tato technika není obvykle nezbytná pro procesy s mokrými skrubry, díky jejich vyšší
flexibilitě, týkající se vstupních koncentrací HCl.
Méně použitelná je v případě, že jsou odpady homogenizovány a kvalita je podrobně
kontrolována prostřednictvím selekce, míšení nebo předběžných úprav. Nejlépe je metoda
použitelná pokud je omezena kontrola kvality odpadu při vstupu do pece.
Ekonomika
Informace nejsou k dispozici.
Hnací síla pro realizaci
Metoda byla použita jako zdokonalení stávajících spaloven tam, kde se objevovala překročení
krátkodobých emisních limitů.
Metoda je také zahrnuta v návrzích pro nové procesy.
Příklady spaloven
Použito v některých spalovnách ve Velké Británii a ve Francii.
Odkazy na literaturu
[17, ONYX, 2000], [64, Připomínky TWG, 2003]
460
4.4.4 Snižování emisí oxidů dusíku
Pro snižování tvorby NOx na stupni spalování jsou obecně velmi důležitá primární opatření.
Tato opatření byla v tomto dokumentu již popsána (viz. 4.1 a 4.2). Týkají se především
managementu a přípravy odpadů a zejména použitých teplotních technik úpravy. Tato část
referenčního dokumentu se zabývá metodami, které jsou používány ke snižování emisí NOx
za použití sekundárních (dodatečných) technik. Obvykle jsou využívány kombinace
primárních a sekundárních metod.
4.4.4.1. Selektivní katalytická redukce (SCR)
Popis
Technika již byla popsána v oddíle 2.5.5.
Nejběžnější katalyzované reakce SCR jsou:
4 NO + 4 NH3 + O2 → 4 N2 + 6 H2O
NO + NO2 + 2 NH3 → 2 N2 + 3 H2O
2 NO2 + 4 NH3 + O2 → 3 N2 + 6 H2O
6 NO2 + 8 NH3 → 7 N2 + 12 H2O
Ve spalování odpadů je SCR obvykle používána po odstraňování prachu a po čištění
kyselinových par (příklady použití této techniky pro vysoké obsahy prachu/nečištěných plynů
jsou vzácné). Aby bylo dosaženo provozní teploty pro systém SCR (viz. dále), vyžaduje
čištění spalin obvykle po prvních stupních opětovné zahřátí (obvyklé výstupní teploty u
čištění spalin jsou 70 °C pro mokré systémy a 120 až 180 °C pro většinu rukávových filtrů).
Umístění SCR přímo za horký systém na odstraňování prachu není obvyklé, je však
v některých zařízeních v Evropě používáno a může odstranit potřebu jakéhokoli opětovného
ohřívání spalin v průběhu linky na čištění spalin. [74, připomínky TWG, 2004]
Rozsah provozních teplot systému SCR je zaznamenán [64, Připomínky TWG, 2003] mezi
180 a 450 °C. Pro systémy je však zdaleka nejběžnější provoz v rozpětí teplot od 230 do 320
°C. Nejnižší provozní teploty obvykle vyžadují čistší spaliny při vstupu do SCR. Koncentrace
SO2 může být rozhodující a může způsobit jedovatost katalyzátoru.
Látky účastnící se katalýzy se obvykle skládají z nosiče (TiO2) s přidanými aktivními látkami
(V2O5 a WO3).
Dosažený přínos pro životní prostředí
Snižování emisí do vzduchu, obvykle následujícím způsobem:
Látka/y
NOx
NH3
N2O
Rozsah
efektivity
snižování
emisí (%)
> 80 %
n/a
n/a
Dosažené rozpětí emisí
Půlhodinový
průměr
(mg/Nm3)
Denní
průměr
(mg/Nm3)
Roční
průměr
(mg/Nm3)
15 - 22
15 – 100
< 10
15 - 100
Komentáře
Specifické
emise (kg/t
vstupního
odpadu)
0,15 – 0,60
nedodáno
461
Tab. 4.56: Hladiny emisí spojené s použitím SCR.
Zdroj [1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 13, JRC(IoE), 2001, 60, Reimann, 2002]
Navíc, pokud je SCR speciálně navržena (zvláštní katalytická vrstva, vyšší provozní teplota),
může také katalyticky ničit PCDD/F (viz. 4.4.5.3). Efektivity rozkladu jsou zaznamenány
mezi 98 a 99,9 %, což zaručuje rozpětí emisí PCDD/F mezi 0,05 a 0,002 ng/Nm3 TEQ.
Použití SCR má obvykle za následek nižší emise NOX než jiné techniky. Hlavními
nevýhodami jsou vyšší kapitálové náklady a spotřeba energie požadované pro podporu
opětovného ohřívání spalin na teplotu katalytické reakce (obvykle zemní plyn, lehký olej
nebo pára o vysokém tlaku). Požadavek přidávání energie snižuje výběr systémů, které
pracují efektivně při dolní hranici tohoto teplotního rozpětí, a použití tepelné výměny.
Vliv interakcí médií
Co se týká této techniky, je nejdůležitějším vlivem interakce médií požadavek dodávání
energie pro ohřev spalin. Velikost tohoto vlivu však může být snížena, pokud je provozní
teplota katalýzy nízká. V takovýchto případech je však poté potřeba dodatečné energie pro
regeneraci katalyzátoru (která obvykle probíhá na jiném místě) sublimací vytvořené soli. [74,
připomínky TWG, 2004]
Energetický požadavek (a náklady) na opětovné ohřívání je obvykle značně snížen za použití
tepelného výměníku, který na ohřev vstupu do SCR využívá teplo z ukončené selektivní
katalytické redukce. Energetické ztráty, a tudíž i dodatečné požadavky, jsou poté sníženy na
výměnu tepla a ztráty zářením. V případech, kdy existuje požadavek na středně horkou vodu,
mohou být další úspory učiněny instalací dodatečného tepelného výměníku pro opětovné
získání energie vystupující ze SCR. Takový systém byl použit v SYSAV v Malmö ve
Švédsku. [64, připomínky TWG, 2003]
Dvě následující schémata ukazují aplikaci SCR ve směru proudu ne-mokrých (tzn. suchých
nebo polosuchých) a mokrých systémů na čištění spalin. Jsou zde udány teplotní profily.
Můžeme vidět, že druhý systém (s mokrým čištěním spalin) v tomto případě zahrnuje
dodatečný krok výměny tepla. Takovéto nastavení snižuje požadavek vkládání dodatečné
energie, ale způsobuje, že vypouštěné konečné spaliny jsou chladnější.
462
Legenda:
flue gas heating on a SCR de-NOX downstream from a non-wet FGT
ohřívání
spalin pomocí SCR odstraňující NOX ve směru proudu od ne-mokrého čištění spalin
from scrubber
- ze skrubru
heat exchanger flue gas/flue gas
- teplotní výměník spaliny/spaliny
energy input + 20 °C
- vstup energie 20 °C
flue gas heater
- ohřívač spalin
ammonia solution storage
- skladování roztoku amoniaku
mixing
- míšení
SCR de-NOX tower
- věž pro SCR na odstraňování NOX
catalyst
- katalyzátor
fan
- větrák
stack
- komín
Obr. 4.7: Schéma systému SCR ve směru proudu ne-mokrého čištění spalin, udávající
charakteristickou tepelnou výměnu a teplotní profily
463
Legenda:
flue gas heating on a SCR de-NOX downstream to a wet FGT
- ohřívání spalin pomocí
SCR odstraňující NOX ve směru proudu mokrého čištění spalin
from scrubber
- ze skrubru
heat exchanger flue gas/flue gas
- teplotní výměník spaliny/spaliny
energy input + 20 °C
- vstup energie 20 °C
flue gas heater
- ohřívač spalin
ammonia solution storage
- skladování roztoku amoniaku
mixing
- míšení
SCR de-NOX tower
- věž pro SCR na odstraňování NOX
catalyst
- katalyzátor
heat exchanger and desaturator
- teplotní výměník a desaturační zařízení
fan
- větrák
stack
- komín
Obr. 4.8: Schéma systému SCR ve směru proudu mokrého čištění spalin, udávající
charakteristickou tepelnou výměnu a teplotní profily
Tempo spotřeby činidla (obvykle roztok amoniaku) je s touto technikou obvykle nižší než se
SNCR.
Vlivy interakcí médií jsou udány v následující tabulce:
Kritérium
Požadavky energie
Jednotky
kWh/t vstupního
Rozpětí hodnot
65 – 100 tepelná
Připomínky
Tepelná se vztahuje k
464
Spotřeba činidla
Stechiometrie činidla
odpadu
10 – 15 elektrická
kg/t vstupního odpadu
Poměr
3,2 (3,61)
1 – 1,1
kg/t vstupního odpadu
l/t vstupního odpadu
l/t vstupního odpadu
0,01
+/0/-
-
Zbytek – typ
Zbytek – množství
Spotřeba vody
Produkce odpadních
vod
Vliv na viditelnost
kouře
opětovnému ohřívání,
elektrická
k dodatečnému
poklesu tlaku
v průběhu katalýzy
25% roztok amoniaku
Čísla se vztahují
k vstupní koncentraci
nečistot
Použitý katalyzátor,
pokud je měněn
Nesignifikantní
Žádné
Díky opětovnému
ohřívání, používaného
se SCR, je viditelnost
snížená
Poznámka: údaje v této tabulce se snaží poskytnout charakteristické rozpětí činnosti. Přesná množství
zbytků a odpadních vod budou záviset na mnoha faktorech včetně koncentrace nečištěných kovů (ve vztahu
k odpadu), rychlosti toku, koncentracích činidla atd.
Tab. 4.57: Vlivy interakce médií spojené s používáním SCR
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 13, JCR(IoE), 2001, 60, Reimann, 2002] [74, připomínky
TWG, 2004]
Provozní údaje
Kritérium
Komplexita
Flexibilita
Požadavky na
schopnosti
Popis faktorů
ovlivňujících kritéria
• Potřeba přídatných
provozních
jednotek
• Kritické aspekty
provozu
• Schopnost
techniky působit
za rozsahu
vstupních
podmínek
• Důležité
požadavky
zvláštního školení
Zhodnocení údajů
Připomínky
(vysoké/střední/nízké)
V
Požadovány přídavné
provozní jednotky
V
Obvykle je
dosahována vysoká
míra snižování.
Citlivé na vstupní
koncentrace SO2, SO3
a P.
Multifunkční
snižování NOx a
PCDD/F.
V/S
Tab. 4.58: Provozní data spojená s používáním SCR
Teplota katalyzátoru má důležitý vliv na relativní rychlost reakcí. Optimální rozpětí teplot pro
katalytickou redukci závisí na typu použitém katalyzátoru, ale obvykle se pohybuje mezi 200
465
a 350 °C. Ostatní typy katalyzátorů mají nižší optimální teploty. [2, infomil, 2002] [64,
připomínky TWG, 2003]
Obecně, nižší provozní teplota má za výsledek pomalejší tempo reakce (tempo reakce
snižování NO je nižšími teplotami sníženo relativně více než tempo snižování NO2) a možný
únik amoniaku. Vyšší teploty mají za následek zkrácení životnosti katalyzátoru a mohou vést
k oxidaci NH3 a produkci nadbytečného NOx [2, infomil, 2002].
Systémy SCR s nižší teplotou jsou pro rozklad PCDD/F obvykle méně efektivní, což může
vyvolat potřebu dodatečných vrstev katalyzátoru. Systémy s nižší teplotou vyžadují čistší
vstupní spaliny – zvláště s nižšími hodnotami SO2. [64, připomínky TWG, 2003]
Nízká provozní teplota SCR vyžaduje automatické zařízení na čištění spalin (např. ventilátor
vzdušných sazí ). Pro zajištění odstranění amonných solí je nezbytná pravidelná regenerace.
Frekvence regenerací systémů s nižší teplotou může být až jednou za 1000 hodin. Takováto
frekvence může být provozně kritickou, jelikož může vést ke zvýšeným hladinám znečištění
konečných spalin co se týče HCl a SO2.
[74, připomínky TWG, 2004]
Dosažené přínosy pro životní prostředí mohou záviset na umístění daného stupně v celkovém
systému čištění spalin. Pokud SCR probíhá před praním, může být snížena efektivita
snižování NOX, což vede k vyšším emisním hodnotám NOX, než jaké jsou uvedeny v tab.
4.47.
[74, připomínky TWG, 2004]
Katalyzátory:
[2, infomil, 2002] Používaná kritéria určení typu katalyzátoru jsou:
• teplota spalin
• požadované snížení NOX
• povolený únik amoniaku
• povolená oxidace oxidu siřičitého
• koncentrace nečistot
• životnost katalyzátoru
• požadavky na dodatečný rozklad plynných PCDD/F
• koncentrace prachu ve spalinách.
[74, připomínky TWG, 2004]
Životnost katalyzátorů omezují následující typy rozkladů:
• otrava:
pokud kde je aktivní místo katalyzátoru blokováno silně vázanou látkou
• zanesení: pokud jsou póry blokovány malými částečkami kondenzovaných solí, jako je
hydrosíran amonný (NH4HSO4) – to může být omezeno snižováním vstupního SOX a
proces může být částečně vratný opětovným zahřátím katalyzátoru
• sintrace: pokud je mikrostruktura katalyzátoru zničena při příliš vysokých teplotách
• eroze:
díky fyzickému zničení způsobenému pevnými částečkami.
Pro katalyzátory je udávána životnost mezi třemi a pěti lety.
466
Za kritický faktor, který zvyšuje tempo degradace katalyzátoru, jsou považovány kapičky při
výstupu ze systému praní, které způsobují ukládání soli.
Poznámka: Životnost katalyzátoru je počet hodin, po které katalýza poskytuje požadované
snižování NOX bez přesažení povoleného maxima úniku amoniaku. A proto pokud se
rozhoduje o použití techniky SCR, musí být zajištěny limitní hodnoty emisí NOX i NH3.
Použitelnost
Použitelnost této techniky je zhodnocena v následující tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
•
Rozpětí velikosti zařízení
•
Nové / stávající
•
Kompatibilita mezi procesy
•
•
•
•
Klíčové faktory umístění
•
Zhodnocení / komentář
může být použito na jakýkoli typ
odpadu
může být použito pro zařízení všech
velikostí, ale z ekonomických důvodů
je nejčastěji používáno pro střední až
velká zařízení
často závěrečný proces, který může být
použit jak pro nové, tak pro stávající
provozy
nejčastěji vyžaduje předběžné
odstranění prachu ze spalin a může
také vyžadovat odstraňování SO2/SO3,
a dále HCl
činnost vyžaduje minimální vstupní
teploty
použití SCR může dovolovat snižování
emisí NOX bez dodatečných technik,
pokud je použita mezní hodnota emisí.
umístěni s vysokou citlivostí na NOX
může mít prospěch z dodatečného
snížení NOX, dosaženého touto
technikou
pro přídavné provozní jednotky je
nutný další prostor v místě zařízení
Tab. 4.59: Zhodnocení použitelnosti SCR
Ekonomika
Informace týkající se nákladů na techniku jsou ukázány v následující tabulce:
Složka(y) čištění spalin
Odhadované náklady na
investice (miliony EUR)
2
1 – 1,5
7
Připomínky
Textilní filtr
Sušení rozprašováním
Příklad typické kombinace
SNCR / chlazení odparem /
vstřikování činidla / textilní
filtr
10
Příklad typické kombinace
Chlazení odparem /
vstřikování činidla / textilní
filtr / SCR
Odhadované náklady se vztahují na spalovnu komunálního tuhého odpadu s celkovou kapacitou
467
200 kt/rok
Tab. 4.60: Odhadované náklady na investice vybraných složek typických polomokrých
systémů na čištění spalin, používajících SCR a SNCR
[12, Achternbosch, 2002]
Výše uvedená tab. 4.60 ukazuje, zvýšené náklady na investice pro popsané zařízení
(používající polomokrou technologii), pokud je místo SNCR použita SCR, a to v řádu 3
milionů EUR.
Náklady na investice do SCR pro spalovnu tuhého komunálního odpadu se dvěma linkami a
kapacitou 200 000 t/rok jsou odhadovány na 4 miliony EUR. Ve srovnání s tímto činí náklady
na investice do SCR 1 milion EUR. [12, Achternbosch, 2002]
Nedávná německá studie NOX ukázala, že kapitálové náklady na jednotku SCR pro zařízení
s kapacitou 15 t/h (tj. 100 000 t/rok) se pohybují v rozpětí od 7,5 do 9,5 milionů EUR. [74,
připomínky TWG, 2004]
[2, infomil, 2002] Provozní náklady na odstranění jedné tuny NOX se pohybují mezi 1000 a
4500 EUR, přičemž mají tendenci klesat. Pokud jsou tyto náklady přiřazeny k provozním
nákladům na tunu odpadu, odpovídá to 5 až 7,7 EUR. Provozní náklady SNCR jsou obecně o
25 – 40 % nižší než na SCR (v závislosti na činidle pro SNCR, teplotě SCR, předběžném
zahřívání atd.). [13, JCR(IoE), 2001] [74, připomínky TWG, 2004]
Velká zařízení s vyššími rychlostmi toku plynů a s mimořádnými úsporami lépe podporují
dodatečné náklady na SCR, jelikož budou rozloženy na větší množství odpadu.
K opětovné ohřívání SCR může být použita pára o vysokém tlaku. V zařízeních, kde z této
energie (buďto ve formě tepla nebo převedené do elektřiny) plynou jen malé zisky, zahrnuje
její využití pro opětovné ohřívání nižší ztráty zisků (tj. náklady), než pokud jsou výnosy
vyšší. Z toho tedy vyplývá, že provozní náklady na SCR mohou být de fakto nižší u zařízení,
kde jsou obdržovány nižší platby za frakce energie se středním a vysokým tlakem.
Příklad: Nová linka spalovny tuhého komunálního odpadu v jižním Švédsku 2002/03:
Kapitálové náklady na SCR pro novou linku spalovny tuhého komunálního odpadu (cena
2002) o kapacitě 25 t/h (tok plynu přibližně 150 000 m3/h) byly odhadnuty na 5 – 7 milionů
EUR. Tyto náklady obsahují určitou míru nejistoty, jelikož SCR byla zakoupena jako součást
celého komplexu stupňů čištění spalin.
Pro tento příklad byla struktura nákladů pro rozhodování, zda používat SCR, odvozena
z následujících výpočtů:
Odstraněné výdaje
Prostřednictvím snížení emisí se lze vyhnout placení daně za NOX (takovéto poplatky jsou
používány ve Švédsku v poměru přibližně 4500 EUR/t NOX).
Rozklad plynných PCDD/F může vést k úsporám týkajícím se dalších opatření na regulaci
PCDD/F (viz. oddíl 4.4.5.3). [74, připomínky TWG, 2004]
Přivozené náklady:
468
Financování vyšších nákladů na SCR + ztráta příjmu z tepla / páry použitých pro SCR, které
by jinak byly prodány + jakékoli dodatečné náklady na spotřebu činidla nebo výměnu
katalyzátoru.
Hnací síla pro realizaci
Tato technika byla realizována tam, kde:
•
•
•
•
jsou povolené hodnoty pro NOX nastaveny pod 100 mg/Nm3
byla velká zařízení určena jako hlavní přispěvatelé k místním emisím NOX
jsou daně na NOX určeny na úrovni, která zajišťuje ekonomickou výhodnost této
techniky
je pro opětovné ohřívání dostupná pára o vysokém tlaku (což snižuje provozní
náklady, pokud jsou za vyrobenou energii získány nízké příjmy)
Příklady zařízení
SCR je ve spalovacím průmyslu široce využívána. Například v Německu, Rakousku,
Nizozemsku, Belgii, Japonsku a jinde.
Údaje poskytnuté FEAD ukazují, že nejméně 43 z přibližně 200 zkoumaných evropských
spaloven tuhého komunálního odpadu používají SCR.
SCR je také používána v komerčních a průmyslových spalovnách nebezpečného odpadu,
zvláště v Německu.
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 13, JCR(IoE), 2001, 60, Reimann, 2002,
61, SYSAV, 2000] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.4.2 Selektivní nekatalytická redukce (SNCR)
Popis
Tato technika již byla popsána v oddíle 2.5.5.2.1.
[2, infomil, 2002] V procesu SNCR jsou pro snižování emisí NOX vstřikovány do pece
amoniak (NH3) nebo močovina (CO(NH2)2). NH3 reaguje s NOX efektivněji mezi 850 a 950
°C, kdežto v případě použití močoviny jsou efektivní teploty až kolem 1050 °C. Pokud je
teplota příliš vysoká, vytváří konkurenční oxidační reakce nechtěný NOX. Pokud je teplota
příliš nízká, nebo doba zdržení pro reakci mezi NH3 a NOX nedostatečná, snižuje se efektivita
redukce NOX a emise zbytkového amoniaku se mohou zvyšovat. Tento jev je znám jako únik
NH3. Díky chemii reakce se určitý únik amoniaku objevuje vždy. Dodatečný únik amoniaku
může být způsoben jeho nadbytkem nebo špatným vstřikováním činidla. [74, připomínky
TWG, 2004]
Dosažené přínosy pro životní prostředí
Snižování emisí do ovzduší je následující:
Látka/y
Dosažené rozpětí emisí
Komentáře
469
NOX
Rozpětí
efektivity
snižování
(%)
30 – 75 %
NH3
není
k dispozici
N2O
není
k dispozici
1/2hodinové 24hodinové
roční
specifické
průměry
průměry
průměry emise (g/t
(mg/Nm3)
(mg/Nm3) (mg/Nm3) vstupního
odpadu)
150 - 400
80 – 180
70 - 180 0,4 – 1,2 Liší se podle rychlosti
dávkování, typu
odpadu a typu
spalovací komory.
5 – 30
Nejnižší za použití
mokrých praček. Viz.
poznámky k této
tabulce.
10 - 30
Viz. poznámky k této
tabulce.
Poznámky:
Při použití vyšších dávek činidel, požadovaných k dosažení obsahu NOX pod 120 mg/Nm3
se emise N2O rychle zvyšují. Emise N2O závisejí na teplotě reakce (spalování) a na činidle.
Obecně jsou dosahovány vyšší emise N2O za použití močoviny než za použití amoniaku.
Aby bylo dosaženo vyšších procentuálních efektivit snižování NOX, je nutné použít vyšší
rychlost dávkování činidla, která může vést k vyššímu úniku NH3 – s mokrým čištěním
spalin ve směru proudu může být poté NH3 absorbováno, jsou však nutná opatření týkající
se jeho přítomnosti v odpadní vodě, např. vytěsňování NH3.
Tab. 4.61: Hladiny emisí dosažené za použití SNCR
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 12, Achternbosch, 2002, 60,
Reimann, 2002]
Hlavním zdrojem emisí N2O v SNCR je používání močoviny namísto amoniaku (což vede k 2
– 2,5krát vyšším emisím N2O, než v případě snižování za pomocí amoniaku). Pro snižování
tvorby N2O je tudíž důležité optimalizovat výběr činidla (močoviny nebo amoniaku) a
regulovat podmínky procesu (zvláště míšení plynů, teplotu a únik amoniaku) [64, připomínky
TWG, 2003].
Udává se, že použití SNCR může také snižovat tvorbu PCDD/F (ačkoli kvantitativní důkazy
pro to zatím nebyly předloženy) [64, připomínky TWG, 2003].
Vlivy interakcí médií
Vlivy interakcí médií jsou udány v následující tabulce:
Kritérium
Energetické
požadavky
Spotřeba činidla
Stechiometrie činidla
Typ zbytku
Množství zbytku
Spotřeba vody
Produkce odpadní
vody
Jednotky
kWh/t přijímaného
odpadu
kg/t přijímaného
odpadu
poměr
kg/t přijímaného
odpadu
l/t přijímaného odpadu
l/t přijímaného odpadu
Rozpětí
Připomínky
dosahovaných hodnot
45 – 50 teplotní
chladící efekt
vstřikování do pece
8,5 (9,51)
25% roztok amoniaku
2–3
Žádný
Žádný
Nepodstatný
Žádná
470
+/0/-
Viditelnost kouře
O
žádný podstatný vliv
Tab. 4.62: Vlivy interakcí médií spojené s použitím SNCR
[60, Reimann, 2002]
Pro tuto techniku jsou nejdůležitějšími aspekty interakce médií:
•
•
spotřeba energie (nižší než u SCR)
možná produkce N2O (vyšší celkový potenciál oteplování) a v případě, že proces SNCR
není dobře regulován únik amoniaku
• spotřeba činidla (vyšší než u SCR)
• únik amoniaku může kontaminovat zbytky a odpadní vodu; je možná regenerace
amoniaku.
V polosuchých, přechodných a suchých systémech čištění spalin, založených na vápenci, je
únik amoniaku absorbován CaCl2, vytvořeným při odstraňování HCl. Pokud je tento zbytek
následně vystaven vodě, bude uvolněno NH3. To může mít následky pro čištění zbytků ve
směru proudu nebo stabilizaci cementu.
Aby bylo vyhověno místním standardům týkajícím se vypouštění odpadní vody nebo aby bylo
zajištěno optimální srážení, např. Cd a Ni z odpadní vody procesu může být u mokrých
systémů vyžadováno zařízení k vytěsňování amoniaku. Přidáním tohoto procesu vzroste
komplexita provozu a náklady.
Provozní údaje
Popis faktorů
ovlivňujících kritéria
Kritérium
Komplexita
•
požadovány přídatné
provozní jednotky
• kritické provozní
aspekty
Zhodnocení
(vysoké/střední
/nízké) údajů
S
•
•
Flexibilita
•
schopnost techniky
fungovat za rozpětí
vstupních podmínek
S
•
Požadavky na
schopnosti
•
důležité je zvláštní
školení nebo
požadavky na obsluhu
S
•
•
Připomínky
požadováno zařízení na
vstřikování činidla, ne
však samostatný reaktor
(v porovnání se SCR)
důležitá je optimalizace
teploty a vstřikování
činidla
dobré snižování NOX
napříč rozpětím vstupních
koncentrací
kritická je teplota
je nezbytné věnovat
pozornost regulaci a
optimalizaci rychlosti
vstřikování
Tab. 4.63: Provozní údaje spojené s používáním SNCR
[64, připomínky TWG, 2003]
Hlavní faktory ovlivňující výkon jsou:
•
míšení činidel se spalinami
471
•
•
teplota a
doba zdržení v příslušném teplotním okně.
Zvyšování rychlosti dávkování činidla má obecně za následek snížení emisí NOX. To však
může zvýšit únik amoniaku a emise N2O (zvláště s močovinou).
Únik amoniaku je absorbován, pokud jsou používány mokré skrubry. Může také být
odstraňován z proudu odpadní vody za použití zařízení k vytěsňování amoniaku – ačkoli toto
přidává procesu na složitosti a zvyšuje kapitálové a provozní náklady [74, připomínky TWG,
2004]. Obnovený amoniak může být poté použit jako výchozí surovina pro proces SNCR
(viz. také připomínky u vlivu interakce médií týkajícího se vypouštění odpadních vod, pokud
je prováděno).
Koncentrace N2O obecně vzrůstají s tím, jak klesají koncentrace NOX. Za nepříznivých
podmínek mohou být dosaženy až hladiny přes 50 mg/m3, zatímco za příznivých podmínek
mohou být emise pod 10 mg/m3. Aby byla snížena torba N2O, je tedy důležité optimalizovat a
regulovat podmínky procesu.
Množství vstřikovaného NH3 závisí na koncentraci nečištěných plynů NOX, stejně jako na
požadovaném snížení NOX. NH3 je vpraven do spalin vstřikováním vodného roztoku
amoniaku. Nejčastěji používanými roztoky jsou (koncentrované nebo zředěné) žíravý
amoniak (NH4OH) nebo močovina (CO(NH2)2). Použití močoviny je efektivní pro relativně
malé jednotky, jelikož močovina může být skladována v pevném stavu (v pytlích) a
skladování amoniaku (včetně příslušných bezpečnostních opatření) není tedy nutné. Pro větší
jednotky je obvykle efektivnější použití amoniaku.
Pro dosažení vysoké efektivity odstraňování NOX je nezbytné efektivnější míšení činidel a
NOX ve spalinách při optimální teplotě. Aby bylo dosaženo optimální teploty a
kompenzovány její fluktuace, může být instalováno několik sad vstřikovacích trysek na
různých úrovních pece, obvykle při prvním průchodu.
V principu může být SNCR použito tam, kde je dostupné teplotní okno v rozpětí 850 až 1050
°C. Ve většině spaloven se toto okno nachází v horní části pece.
Systémy SNCR pracují nejlépe za stálých provozních podmínek (rovnoměrná distribuce
amoniaku a koncentrace NOX). Pokud provozní podmínky stabilní nejsou, mohou se objevit
únik amoniaku (nadměrné emise amoniaku), nevhodná úprava NOX nebo tvorba N2O.
Použitelnost
Použitelnost této technikayje zhodnocena v následující tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Velikost spalovny
Nová/stávající
Kompatibilita mezi procesy
Zhodnocení/připomínka
jakýkoli
jakákoli
V některých stávajících spalovnách může být
problematické umístění vstřikovacích míst.
Bez úniku amoniaku mohou být použity vyšší
rychlosti dávkování (a tudíž nižší emise NOX),
v případě, že je použito mokré praní ve směru
proudu (které absorbuje nadbytečný amoniak).
V takových případech může být pro snížení
472
hladin NH3 v odpadní vodě požadováno
zařízení k vytěsňování amoniaku – vytěsněný
amoniak může být znovu vstřikován do SNCR.
Tab. 4.64: Zhodnocení použitelnosti SNCR
Normální maximální efektivita redukce této techniky je přibližně 75 %. Pokud je vyžadováno
vyšší procentuální snížení, není proto běžné použití SNCR, což se může týkat emisních
hodnot NOX pod 100 mg/Nm3 (denní průměry). Vyšší rychlosti dávkování činidla
vyžadované pro dosažení rychlosti snižování vyšší než 75 % způsobují, že dosažení úniku
amoniaku < 10 mg/Nm3 může vyžadovat přídatná opatření, jako použití mokrého praní ve
směru proudu, a stejně tak mohou být vyžadovány techniky na regulaci hladiny amoniaku
v odpadní vodě, např. vytěsňovací metody [74, připomínky TWG, 2004].
Ekonomika
Klíčové aspekty této techniky jsou:
•
•
značně nižší kapitálové náklady než u SCR (viz. tab. 4.60)
pokud je dodáváno zařízení k vytěsňování amoniaku, jsou kapitálové náklady stále o 10 až
30 % nižší než u SCR
• náklady na spotřebu činidla jsou vyšší než u SCR
• provozní náklady jsou nižší než u SCR, především díky sníženým energetickým
požadavkům pro opětovné ohřívání spalin.
Investiční náklady na SNCR pro spalovnu komunálního tuhého odpadu se dvěma linkami
s kapacitou 200 000 t/rok jsou odhadovány na 1 milion EUR. V porovnání s tímto činí
náklady na SCR 4 miliony EUR. [12, Achternbosch, 2002]
Hnací síla pro realizaci
Tato technika byla zavedena tam, kde:
•
•
•
jsou povolené mezní hladiny emisí nastaveny mezi 100 a 200 mg/Nm3 (denní průměry)
není dostatek místa pro SCR
jsou dostupná vhodná místa pro vstřikování činidla (včetně teplotních požadavků).
Pokud je dovoleno vypouštění odpadní vody bohaté na amoniak, bude použití této techniky
se systémem na mokré čištění spalin ekonomičtější, jelikož zde nebudou žádné požadavky na
zařízení k vytěsňování amoniaku. To se netýká ostatních systémů na čištění spalin, které
neprodukují odpadní vody.
Příklady zařízení
Široce používáno v celé Evropě.
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 12, Achternbosch, 2002, 60, Reimann,
2002] [64, připomínky TWG, 2003]
473
4.4.4.3 Optimalizace výběru činidla pro snižování NOX pomocí SNCR
Popis
Činidla používaná v SNCR jsou amoniak a močovina. Výhody a nevýhody jejich výběru jsou
nastíněny v následující tabulce. Aby byl zajištěn optimální výběr pro dané zařízení musí být
při výběru činidla brána v úvahu řada faktorů týkajících se provozu procesu, nákladů a
výkonu.
Výhody
Činidlo
Amoniak
•
•
Močovina
•
• vyšší potenciál snižování
extrémních koncentrací NOX (za
dobré optimalizace)
nižší emise N2O (10 – 15 mg/Nm3)
•
•
širší efektivní teplotní rozpětí (540 –
1000 °C), regulace teploty je tedy
méně kritická
• nižší riziko při skladování a
•
nakládání
• nižší náklady na tunu odpadu
•
Nevýhody
užší efektivní rozpětí teplot (850 –
950 °C), požadována tudíž větší
optimalizace
• vyšší riziko při nakládání a
skladování
• vyšší náklady na tunu odpadu
únik amoniaku přibližně 10 mg/Nm3
• zapáchající zbytky, pokud se
dostanou do kontaktu s vlhkostí
nižší potenciál snižování extrémních
koncentrací NOX (v porovnání
s optimalizovaným použitím
amoniaku)
vyšší emise N2O (25 – 35 mg/Nm3)
a tudíž celkový potenciál oteplování
(GWP)
únik amoniaku přibližně 1 mg/Nm3
Poznámky: Nižší náklady na močovinu jsou významnější u relativně malých zařízení. Pro
větší zařízení mohou být vyšší náklady na skladování amoniaku plně kompenzovány
nižšími chemickými náklady.
Tab. 4.65: Výhody a nevýhody použití močoviny a amoniaku pro SNCR
[62, Tyseley, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
Nové procesy mohou být navržené specificky pro dosažení stabilních a předvídatelných
podmínek spalování a vybrání optimálního umístění vstřikování činidla, což poté zajistí
využití výhod amoniaku (např. největší snižování extrémních koncentrací NOX a nejnižší
emise N2O). Stávající procesy, které mají stabilní a dobře regulované spalování a teplotní
profily v peci, budou také schopny maximalizovat tento zisk.
Stávající procesy, které se potýkají s problémy se stabilizováním podmínek spalování (např.
z důvodů návrhu, regulace nebo typu odpadu), mohou s menší pravděpodobností
optimalizovat vstřikování činidla (umístění, teplotu, míšení) a mohou tudíž profitovat
z použití močoviny. Pokud jsou však očekávatelné teploty kolem 1000 °C, bude produkce
N2O za použití močoviny významnější.
V případech, kdy jsou výhody a nevýhody jemně vyvážené, mohou mít na konečný výběr
činidla větší dopad rizika spojená se skladováním a nakládáním.
Dosažené zisky pro životní prostředí
474
Obě činidla způsobují snížení emisí NOX. Výběr činidla, které se nejlépe hodí ke spalovacím
charakteristikám pece bude mít za následek nejefektivnější snížení emisí, tj. efektivní snížení
NOX s minimálním únikem amoniaku a produkcí N2O.
Vlivy interakce médií
Optimalizace výběru činidla může vyústit v optimální snižování NOX s minimálním únikem
amoniaku a uvolňováním N2O.
Provozní údaje
Základním předpokladem výběru činidla je dobré porozumění teplotním profilům ve
spalovací komoře.
Reakce močoviny s N2O velmi závisí na teplotě, při 1000 °C se až 18 % odstraněného NOX
objevuje jako N2O (při 780 °C je toto množství zanedbatelné).
Použitelnost
Všude, kde dochází ke snižování NOX pomocí SNCR, je vhodné zvážit, jaké činidlo bude
použito.
Ekonomika
Udává se, že amoniak je poněkud dražší než močovina. Požadavky na nakládání a skladování
kapalného a plynného amoniaku a roztoku amoniaku jsou obecně přísné a tudíž nákladnější,
než u močoviny, která může být skladována jako pevná látka, což přispívá k rozdílům
v nákladech na tato dvě činidla.
Skladování více než 50 tun plynného amoniaku je omezováno podle směrnice COMAH
(Seveso II). To může způsobit další výdaje díky požadavkům místních úřadů a postupu při
žádosti o povolení. Ve většině případů je amoniak používán jako roztok. Stále zde existují
bezpečnostní požadavky, ale méně přísné, než u plynného nebo zkapalněného amoniaku.
Nižší náklady na močovinu platí pouze pro relativně malá zařízení. Pro větší zařízení mohou
být vyšší náklady na skladování plně kompenzovány nižšími chemickými náklady.
Hnací síla pro realizaci
Požadavky na efektivní snižování NOX bez zvýšeného uvolňování N2O, který má vysoký
potenciál jako skleníkový plyn (310krát vyšší než CO2).
Příklady zařízení
SNCR je v Evropě široce využíváno.
Reference
[62, Tyseley, 2001] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.4.4 Nahrazení sekundárního vzduchu opětovně cirkulovanými spalinami
Viz. oddíl 4.2.12
475
4.4.5 Snižování emisí PCDD/F
U většiny odpadů není pro spalovny odpadů možné vyhovět mezním hodnotám emisí
uvedených v EC 2000/76 (0,1 ng/Nm3) jen za použití primárních opatření (tj. těch, které se
vztahují ke spalování). Sekundární (tj. snižovací) opatření jsou tudíž nezbytná. Dosažení
takových hladin emisí obvykle zahrnuje použití kombinace primárních technik na snižování
produkce PCDD/F a sekundárních opatření pro další snížení hladin emisí. [64, připomínky
TWG, 2003]
4.4.5.1 Primární techniky předcházející PCDD/F
Tato sekce (týkající se aspektů čištění spalin) se nezabývá primárními technikami, které jsou
popsány jinde, jak bude uvedeno dále.
Hlavní prevencí vzniku PCDD/F ve spalovnách odpadů je dobře regulovaný proces spalování,
zabraňující vzniku prekurzorů. Techniky, které jsou použitelné pro zlepšení aspektů týkajících
se spalování, a povedou k obecně lepšímu výkonu, včetně snížení rizika tvorby PCDD/F, jsou
probírány v předchozích částech této kapitoly. Jedná se především o následující části:
4.1 Obecné praktické metody uplatňované před tepelnou úpravou
Tato kapitola je významná z hlediska regulace a přípravy odpadu před jeho spalováním.
Zlepšené vlastnosti spalování a znalosti o odpadu, které vyplývají z použití těchto technik,
přispívají ke zlepšení následné regulace spalování, a tudíž snižují riziko tvorby PCDD/F.
4.2 Tepelné zpracování
Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, dobře regulované spalování přispívá k rozkladu
PCDD/F a jejich prekurzorů, které mohou být již v odpadu, a zabraňuje tvorbě prekurzorů.
Techniky uvedené v této části jako použitelné pro dotyčný odpad nebo zařízení, mají klíčovou
důležitost pro primární snižování uvolňování PCDD/F do všech prostředí.
4.3 Využití energie
V zónách využívání energie spalovacího zařízení je nejdůležitějším zájmem vzhledem
k PCDD/F prevence jejich tvorby. Zvláště důležité je přítomnost látek a detailní návrh
v teplotních zónách, které mohou zvyšovat riziko tvorby PCDD/F. Techniky zahrnuté v sekci
této kapitol, týkající se využití energie, zahrnují zvážení aspektů týkajících se PCDD/F.
Následující části (tj. uvedené v oddíle 4.4.5) se zabývají pouze aspekty týkajícími se PCDD/F,
které jsou relevantní s ohledem na systém čištění spalin, zatímco primární opatření jsou, jak
již bylo zmíněno, pojednávány jinde.
[64, připomínky TWG, 2003]
4.4.5.2 Prevence tvorby PCDD/F v systému čištění spalin
Popis
Omezování doby zdržení plynů zatížených prachem v teplotní zóně 450 až 200 °C snižuje
riziko tvorby PCDD/F a podobných sloučenin.
476
Pokud jsou použity stupně odstraňování prachu v tomto teplotním rozpětí, je doba zdržení
popílku v tomto rozpětí prodloužena, což zvyšuje riziko tvorby PCDD/F. Zařízení na
odstraňování prachu v zónách s vysokým obsahem prachu (obvykle elektrostatický odlučovač
a některé rukávové filtry), pracující při teplotách nad 200 °C, zvyšují riziko tvorby PCDD/F.
Teploty při vstupu do stupně odlučování prachu by tedy měly být udržovány pod 200 °C.
Toho může být dosaženo:
• dodatečným ochlazováním kotle (kotle navrhované pro rozpětí 450 – 200 °C by měly
samy regulovat přítomnost prachu, aby se zabránilo prostému přenosu problému po směru
proudu)
• dodatečná rozprašovací kolona pro snížení teploty pod 200 °C při výstupu z kotle pro
následující stupně odlučování prachu
• celkové ochlazení ze spalovacích teplot na přibližně 70 °C – toto se děje v zařízeních, kde
není žádné chlazení kotle, a obvykle pouze kde je zvýšené riziko dioxinů díky typu
spalovaného odpadu (např. vysoký příjem PCB). Snižování teploty na 70 °C je běžné ve
spalovnách nebezpečného odpadu, provozovaných chemickým průmyslem
• dále může být zavedena tepelná výměna mezi plyny (plyn ze vstupu do skrubru / plyn
z výstupu ze skrubru).
[74, připomínky TWG, 2004]
Dosažený přínos pro životní prostředí
Snížené riziko produkce PCDD/F v procesu a tudíž i snížení následných emisí.
Vlivy interakce médií
Stávající zařízení s vysokoteplotními stádii odlučování prachu mohou využívat takové
systémy, aby zachovala teplo ve spalinách, tak, že toto teplo může být následně použito pro
nějaký další účel, např. přenos výměnou tepla do pozdějších systémů na úpravu spalin. Pokud
jsou plyny chlazeny na teplotu pod 200 °C, může to vést k potřebě dodatečného dodávání
tepla do spalin, aby byl udržen požadovaný teplotní profil pro tyto systémy provozované ve
směru proudu spalin. Ztráty mohou být sníženy tím, že teplo, odebrané před stupněm
odlučování prachu, bude použito pro opětovné ohřívání za použití systémů na výměnu tepla.
Systémy plně aplikující šokové chlazení mají obvykle za následek omezené možnosti
obnovení energie (kotle obecně nejsou nacházeny tam, kde je používáno celkové šokové
chlazení). Vytvářejí také zamlžení s velmi vysokým obsahem vlhkosti, což zvyšuje viditelnost
kouře a kondenzaci, a pro zajištění dostatečného chlazení horkých spalin vyžadují velkou
rychlost vstřikování vody. Produkovaná odpadní voda může do určité míry opětovně
cirkulovat, avšak vypouštění a čištění vody je obvykle nezbytné. Aby se zabránilo ztrátám
v komínu a aby byl udržen provoz čištění spalin může opětovně cirkulovaná voda vyžadovat
chlazení.
Provozní údaje
Je udáváno, že chladící systémy, používané v některých spalovnách nebezpečného odpadu,
efektivně snižují tvorbu PCDD/F. [46, Cleanaway, 2002]
Pokud jsou používány kotle na využití energie, ale je znemožněno odstraňování prachu
v rozpětí 450 až 200 °C, jsou před odstraňováním/rozkladem dioxinů nacházeny koncentrace
neupravovaných plynů v rozpětí 1 – 30 ng/Nm3 (TEQ). Pokud odstraňování prachu probíhá
v rozpětí 450 až 200 °C, mohou plyny ve směru proudu obsahovat od 10 až >100 ng/Nm3
PCDD/F (TEQ).
477
Použitelnost
Použitelnost této techniky je zhodnocena v následující tabulce:
Kritérium
Typ odpadu
Rozsah velikosti zařízení
Nové/stávající
Kompatibilita mezi procesy
Klíčové faktory umístění
Zhodnocení/připomínky
Zvláště problematický, pokud se jedná o PCB
nebo jiný odpad, kde je vyšší riziko tvorby
PCDD/F.
Technika je vhodná pro zařízení o všech
velikostech.
Složitější je upravit stávající proces.
Zvláště problematické, co se týká teploty.
Tab. 4.66: Zhodnocení použitelnosti technik zabraňujících tvorbě PCDD/F
Ve stávajících zařízeních mohou takové změny vyžadovat detailní přehodnocení procesu
úpravy spalin, se zvláštním ohledem na distribuci a využití tepla.
Ve stávajících zařízeních, kde již pevný odpad a spaliny procházejí následnou úpravou, která
efektivně ničí vytvořené dioxiny (např. SCR pro plyn, plus tepelná úprava pro popílek), jsou
výhody dosažitelné použitím této techniky sníženy.
Ekonomika
Pro nové procesy nemá tato technika žádný zásadní dopad, co se týče nákladů.
U některých stávajících procesů mohou být na vyměnění kotle a systémů na čištění spalin
požadovány velmi značné kapitálové investice. Pro takové změny mohou být nutné investice
v řádu 10 – 20 milionů EUR.
Snížení provozních nákladů může být pozorováno z:
•
•
prodeje nadbytečné energie (tepla) využité v kotlích
snížení nákladů díky odstraňování menšího množství pevných zbytků obsahujících
PCDD/F (pokud je použita adsorpce)
• sníženého obsahu dioxinů, který může mít pozitivní dopad na čištění spalin ve směru
proudu: nižší rychlost aktivního uhlíku/menší objem katalyzátoru.
[74, připomínky TWG, 2004]
Hnací síla pro realizaci
Tato technologie byla zavedena pokud:
•
•
existují obavy týkající se možné produkce PCDD/F v procesu
existují obavy týkající se koncentrace PCDD/F v absorbentech čištění spalin, vyžadujících
likvidaci
• typy spalovaných odpadů představují vysoké riziko pro produkci PCDD/F
Příklady zařízení
Chladící systémy jsou používány ve dvou spalovnách nebezpečného odpadu ve Velké
Británii.
478
Kotle s nízkou výstupní teplotou a chlazení plynů následující po kotli je široce využíváno
v celé Evropě.
Reference
[46, Cleanaway, 2002], [64, připomínky TWG, 2003], [74, připomínky TWG, 2004]
4.4.5.3 Rozklad PCDD/F za použití selektivní katalytické redukce (SCR)
Popis
Systémy SCR jsou používány především pro snižování NOX (viz. popis v oddíle 2.5.5.2.2 a
4.4.4.1). Prostřednictvím katalytické oxidace, pokud je dostatečně účinná, však mohou také
ničit PCDD/F v plynné fázi. Aby bylo zajištěno společné snižování NOX a PCDD/F, jsou
obvykle požadovány 2 až 3 vrstvy katalyzátoru.
Je důležité poznamenat, že při spalování odpadů je většina PCDD/F ve vzduchu navázána na
prach, s rovnovážným stavem v plynné fáze PCDD/F. Techniky odstraňující prach budou tedy
odstraňovat i prachem unášené PCDD/F, zatímco SCR (a další katalytické metody) pouze
rozkládají menší část v plynné fázi. Společné odstraňování prachu a rozklad obvykle dávají
nejnižší celkové emise PCDD/F do ovzduší.
Dosažený přínos pro životní prostředí
Účinnost rozkladu pro plynnou fázi PCDD/F je udávána mezi 98 a 99,9 %, což dává
(v kombinaci s dalšími technikami na čištění spalin) emise PCDD/F pod 0,1 ng/Nm3 TEQ,
nařízené Směrnicí 2000/76/ES, častěji však v rozmezí 0,05 – 0,02 ng/Nm3 TEQ.
Obvykle je SCR používána po počátečním odlučování prachu. Prach, který je odstraněn ve
stupni předběžného odlučování prachu, stále unáší PCDD/F (což může být většina). Zbytky ze
stupně předběžného odlučování prachu budou tedy kontaminovány PCDD/F stejně, bez
ohledu na to, zda SCR je nebo není použita. Výhoda rozkladu pomocí SCR, vzhledem
k snižování znečištění spalin, které zajišťuje, je tudíž omezena na případy, kde je použito také
další přečištění od prachu ve směru proudu.
Pokud bývají tyto zbytky z přečištění spalin vedeny na jiné místo, dojde k celkovému snížení
vypouštění dioxinů ze zařízení do všech prostředí. Pokud jsou dioxinové zbytky sbírány
odděleně (např. za použití uhlíku) od ostatních zbytků čištění spalin, a jsou, pokud je to
dovoleno, v zařízení znovu spáleny, může být snížení všech výstupů získané za použití SCR
jako dodatečné rozkladné metody méně významné.
Aby bylo dosaženo velmi nízkých vypouštění NOX, je NOX v SCR upravováno společně
s PCDD/F (viz. oddíl 4.4.4.1).
Musí být poznamenáno, že v několika málo případech, kdy je SCR používáno před čištěním
spalin, nemůže být v jednotce SCR upravována neplynná fáze PCDD/F (vázaná na prach), a
pro její snížení je tudíž třeba následné odlučování prachu.
Vlivy interakce médií
Vlivy interakce médií jsou podrobně probrány v oddíle 4.4.4.1.
Nejdůležitějšími aspekty, týkajícími se vlivů interakcí médií, jsou:
479
•
•
spotřeba energie na opětovné ohřívání spalin pro dosažení reakční teploty systému SCR
jelikož se jedná o rozkladnou techniku, nejsou PCDD/F přenášeny do pevných zbytků
(jako u některých adsorpčních procesů)
Obecně je vhodné přenést rozklad do jiného prostředí. Rozsah výhod interakcí médií spojený
s rozkladem, bude na rozdíl od adsorpce PCDD/F, záviset na zabránění riziku spojenému
s následným vedením zbytků obsahujících PCDD/F ve směru proudu.
Provozní údaje
Provozní údaje jsou podány v oddíle 4.4.4.1.
Jelikož většina PCDD/F je obvykle navázána na částečky pevné látky, je pro celkové snížení
PCDD/F obvykle důležité, aby byly použito jak SCR, tak techniky na odlučování prachu. To
zajistí, že PCDD/F vázané na prach, které by jinak nebylo v jednotce SCR rozloženo, bude ze
spalin odstraněno.
Zatímco jediná vrstva katalyzátoru může mít dramatický dopad na NOX, pro zajištění
efektivního rozkladu PCDD/F je vyžadován větší rozsah. Čím více je vrstev katalyzátoru, tím
větší vliv mají na rozklad PCDD/F.
Použitelnost
Použitelnost této techniky je zhodnocena v následující tab. 4.68:
Kritérium
Typ odpadu
Rozsah velikosti zařízení
•
•
Nové/stávající
•
•
Kompatibilita mezi procesy
•
•
Klíčové faktory umístění
•
Zhodnocení/připomínky
může být použito na jakýkoli typ odpadu
může být použito pro zařízení o jakékoli
velikosti, ale s ohledem na náklady je
nejvýhodnější pro velká zařízení
pokud je použito jako koncová metoda
(nejčastěji), může být systém přidán
k jakémukoli procesu
složitější je použití jako metody
zlepšovací, která není koncová
výhodné zejména pokud jsou současně
požadována značná snížení NOX
obvykle je pro dosažení provozního
rozpětí SCR nutné opětovné zahřívání
spalin
pro reaktor SCR je nutný prostor
Tab. 4.67: Zhodnocení použitelnosti SCR pro odstraňování PCDD/F
Ekonomika
Náklady na techniku jsou uvedeny v oddíle 4.4.4.1.
Hnací síla pro realizaci
Zavádění této techniky je výhodné pokud je požadována kombinace vysokého snížení NOX a
další snížení PCDD/F pomocí SCR.
Příklady zařízení
480
SCR je ve spalovacím průmyslu široce využívána. Příklady spaloven jsou nacházeny
v Německu, Rakousku, Nizozemsku, Belgii, Francii, Japonsku i jinde.
Údaje, které EIPPCB získal od FEAD, ukazují, že nejméně 43 z přibližně 200 zkoumaných
evropských spaloven komunálního tuhého odpadu používá SCR, ačkoli není jasné, které
z nich používají tuto techniku jak pro rozklad PCDD/F, tak pro snížení NOX.
SCR je, zvláště v Německu, používána také v komerčních spalovnách nebezpečného odpadu,.
Reference
[1, UBA, 2001, 2, infomil, 2002, 3, Rakousko, 2002, 13, JRC(IoE), 2001, 27, Belgie, 2002,
61, SYSAV, 2002] [64, připomínky TWG, 2003]
4.4.5.4 Rozklad PCDD/F za použití katalytických rukávových filtrů
Popis
Tato technika je popsána v oddíle 2.5.8.3.
Dosažený přínos pro životní prostředí
Účinnosti rozkladu PCDD/F zavedením katalytických rukávových filtrů ve spalovnách
komunálního tuhého odpadu jsou zaznamenávány kolem 99 %. Koncentrace emisí PCDD/F
se z počátečních koncentrací kolem 1,9 ng/Nm3 sníží na 0,02 ng/Nm3 TEQ. [27, Belgie, 2002]
Filtry zajišťují také odstraňován

Podobné dokumenty

BREF WTI-CAST E

BREF WTI-CAST E Následující část popisuje techniky používané v sektoru čištění odpadních toků ke snížení, omezení a prevenci emisí do ovzduší. Důraz je nutné klást na prevenci vzniku a substituci znečišťujících lá...

Více

Azbest - docs.szw.nl

Azbest - docs.szw.nl Azbestová vlákna mohou mít závažný dopad na zdravotní stav po jejich vdechnutí. • Pevně vázaný azbest: jedná se o azbest, kdy jsou azbestová vlákna spojena s pevnými materiály. Je-li materiál v dob...

Více

1. Všeobecné informace ........................................................

1. Všeobecné informace ........................................................ ochrany ţivotního prostředí. Ty jsou všeobecně součástí vývoje a zlepšení celého procesu. Investice do ochrany ţivotního prostředí a na zlepšení operace musí být obecně konkurenční i v globální och...

Více

souhrn

souhrn EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ SPOLEČNÉ VÝZKUMNÉ STŘEDISKO Institut pro perspektivní technologické studie (Sevilla) Technologie pro udržitelný rozvoj Evropský úřad IPPC

Více

Lascaux barvy a restaurátorské materiály, Beva produkty

Lascaux barvy a restaurátorské materiály, Beva produkty v omezeném rozsahu i pro zvýšení pevnosti podkladů,např u narušených,zpráškovatělých omítek.Při zpevňování starých,zkřídujících minerálních barev nebo nátěru vápennými barvami nutno pracovat velmi ...

Více