Česká Třebová 2015

ČeskáTřebová2015
Modlitba a zpěv Ritodgáty: Óm, óm,…. * * * Teď jsem použil zpěv z Indie, abych přivolal Božskou vůli. V té modlitbě zní, ať v nás vzplane oheň, který odstraní všechny temnoty, aby se spojily do sebe naše všechny vnitřní energie a ať Božská vůle pracuje v souladu s naší osobní vnitřní vůlí. A pak do nás zve Božskou vůli, aby do nás vstoupila jako host, jako Božský host. Božský host, který navštěvuje člověka. A nakonec žádáme toho Božského hosta, aby v nás nastolil říši světla. Přemýšlel jsem jak začít, ale to slovo „host“ mi dalo nápovědu. A teď se v Indii říká, že Božství má být přivítáno jako host, abychom ho do sebe uvítali a uvedli jako hosta. A taky se v Indii říká, že jakýkoliv host, který přijde nečekán, nezván, má být přivítán jako Božství. A jsou různé formy, různí lidé, které bychom měli respektovat a vážit si jich jako Božství. První je naše matka. Toto pravidlo říká, ať je tvá matka tvým Bohem. Další v pořadí je, ať je tvůj otec tvým Bohem. Pak přichází na řadu guru, váš učitel. A hned za ním jsou lidé, kteří k nám přicházejí bez pozvání. Ve starých časech pocestní mohli jít navečer do jakéhokoliv domu, jen to pravidlo bylo, že museli ten dům opustit, než tam strávili celý den, že jsou to lidé, kteří zůstanou jen část dne. A takoví hosté by měli být přivítání jako Bůh, božská návštěva našeho domu. Protože toho, koho pozveme, nejsou ve skutečnosti hosté, to jsou vaši přátelé. To je někdo, koho očekáváme. Oni mají nějakou roli, kterou hrají, a my očekáváme, že budou nějací, že se budou nějak chovat. Ale ti, co přijdou bez ohlášení, si vezmou jen to, co vy jim nabídnete, oni přijmou roli, jakou vy jim určíte. A podobně i v našem životě musíme nabízet různé oblasti svého života tomu Božství. Záleží jen na nás, kolik různých oblastí nabídneme. A kolik toho nabídneme, tolik dostaneme, tolik bude proměněno. A meditace je otevírání dveří pocestným, kteří procházejí kolem nás. A to Božství je na takové pochůzce a hledá, které dveře jsou otevřené. A tento koncept není cizí ani křesťanství. Jedna kamarádka mi před několika lety řekla, že i v bibli je, že Ježíš chodí kolem a klepe na dveře, a kdokoliv mu dveře otevře, tak Ježíš do toho domu vejde a povečeří. Předtím jsem jen znal: „kdo hledá, ten najde“, nebo „kdo tluče na dveře, tomu bude otevřeno“. (pozn: Zjevení 3, 20 Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Lukáš 11,9 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.) A tak tyhle dny budeme meditovat, a budeme zvát Božství, aby přišlo dovnitř, otevřenými dveřmi. A taky ho budeme to Božství – To, Jeho, Ji ‐ přesvědčovat, aby zůstalo/zůstal/zůstala ‐ déle než jeden den. Ten symbol, co tu vidíte, tu lampu, je v ní pět plamenů. Tělo lampy je symbol lidského těla a pět plamenů je symbolem pěti pránických energií. Proto je zde zapálených pět plamenů. Kdykoliv děláme nějaký rituál, při kterém vzýváme Božství, tak používáme pět plamenů. A ten jeden plamen je naše oddanost k Božství. Takže si dáme meditaci, protože jsem to Božství už pozval, vysvětlil jsem symboliku. Pomodlíme se k Matce Zemi, aby nám při naší v meditaci pomohla. modlitba A teď se pomodlete ke svým vnitřním energiím, prostě energii, která je uvnitř vás. Ti, kteří něco vědí o principech kundaliní nebo jógy nebo čaker, mohou tuto modlitbu směřovat k energii ve své první čakře, kořenové. K božstvu, které v ní sídlí. modlitba A teď k mistrům všem tradic, aby požehnali naše cvičení. modlitba A teď modlitba k Absolutnu, aby bylo našim průvodcem k našemu dalšímu růstu a vývoji. modlitba Máte‐li ve zvyku říkat si další své osobní modlitby, tak to teď udělejte. Máte‐li svého osobního mistra, nebo věříte v anděly strážné či nějaké další energie, tak vyšlete modlitbu k nim. vlastní modlitba A teď máte zavřené oči a prociťujete Božství v prostoru přímo před vámi. A je třeba to Božství, které jsme pozvali do lampy, pozvat aby vstoupilo do nás, dovnitř nás. Ritodgatův zpěv Teď začněte pomalu zhluboka nadechovat a vydechovat, oči máte stále zavřené. Božská přítomnost, která je vaším vnitřním prostorem, nadechuje energii, a při výdechu rozptylte tu energii do celého svého těla. Vydechujte a nadechujte tak pomalu, jak jen dokážete. **** Nadechujeme energii a při výdechu ji rozvádíme do celého těla. **** Pomalu nechte svůj dech, aby byl přirozený, ale stále pociťujte proud energie, její proudění. **** Jen buďte tiší a vše pozorujte. Vše přijímejte úplně stejně, ať je to příjemné, či nepříjemné. Můžete mít různé vjemy, různé pocity uvnitř těla, vše přijímejte. A když potřebujete pohnout svým tělem, tak si to uvědomte, hýbejte pomalu s plným vědomím. **** A když se cítíte příliš rozptylováni, sestupte do srdce. A ze svého srdce pozorujte své dýchání. **** Můžete se pokoušet cítit tok energie v srdci s každým dechem. **** Pomalu můžete vyjít z meditace. Aby se vám z ní snadněji vycházelo, pomůže vám pár hlubokých dechů. (pozn. celá meditace trvala asi 30 minut) **** Ve skutečnosti není úplně nejlepší vycházet ven z meditace přímo ze srdce. Ale udělal jsem to proto, že zde jsou noví lidé, nevím, jak oni jsou obeznámeni s meditací. Když jsme v tom srdci, tak bychom se měli podívat na náš život a vidět ho teď, jaký je teď, a pak bychom si měli představit změny, jaké si přejeme. Když tohle neuděláme, tak výsledek meditace bude, že získáme jen energii a jakýsi klid. Ale to není plným cílem meditace. S meditací musíte cílit na to, abychom transformovali náš život, proměnili způsob, jakým přijímáme věci, jak na ně nazíráme. Ale je třeba se naučit používat meditaci nejenom na to, abychom načerpali energii, abychom se uklidnili, ale hlavně na to, abychom se proměnili. A na tu transformaci je třeba, abychom viděli svůj život jako z nadhledu, s odpoutáním. Je třeba navrhnout si sami sobě v různých oblastech života změny, navrhnout si, jak změnit určité věci, které děláme. Většinou při hypnoterapii (terapii hypnózou) používají techniku zvanou posthypnotická sugesce. To znamená, že během té hypnózy se naprogramujeme, co budeme dělat a po vystoupení z hypnózy to skutečně děláme. A podobně v životě, když jste v meditaci, tak si uvědomíte nějaké své slabosti nebo úzkosti, tak dáte sami sobě sugesci nebo záměr jak budete ve stejné situaci reagovat jiným způsobem. Jde to udělat formou modlitbou, nebo si dáte záměr, nebo si to vizualizujete. Nebo všechny tři způsoby. přestávka Vrátíme se nyní zpět k tématu meditace. Mluvili jsme o tom, jak vyjít z meditace, když jsme v srdci. Máme mít takový nezaujatý pohled na náš život a udělat nějaký záměr. A pak v našem denním životě se snažit ten náš záměr praktikovat. A když to budeme praktikovat, tak se něco změní. Změní se jednak naše osobnost a jednak náhled ostatních lidí na nás a tím se změní náš život. Říká se, že nežijeme moc vědomě. Po většinu času mechanicky opakujeme naše zvyky. A tyto zvyky do nás natlačil systém. Tím systémem myslím naše rodina, naši přátelé, společnost, škola. Jako děti jsme dělali vše, co nám řekli, a když jsme se dostali do puberty, tak jsme začali protestovat. A ta vzpoura, když jsme ‐náctiletí, tak nás postupně unaví. A když se unavíme, tak znovu spadneme do toho systému a vlastně ho pak udržujeme, podporujeme i rozvíjíme ten systém, proti kterému jsme kdysi protestovali. Ale když budeme meditovat a budeme mít jasný náhled na náš život, tak nemusíme slepě následovat ten systém. Takže meditace je vlastně způsobem, jak se vrátit do věku, kdy jsme byli ‐náctiletí. Ale místo toho abychom jen slepě protestovali, tak můžeme dělat něco tvořivého s naším životem. Minimálně ten vnitřní pocit, že je nám dobře, tak ten se může změnit, vylepšit, může se naplnit světlem. Takže meditace by měla být součástí školních osnov. Poznámka z publika: Já myslím, že meditace by měla být součástí výchovy rodičů, ale ne školních osnov. Ritodgata: Já s tebou souhlasím, ale ty bys měla se mnou také souhlasit. Je lehké, když se něco vyučuje ve škole, ale když se to má učit v rodině, tak by měli být v tom dobře proškoleni rodiče, což dnes není lehké. A také meditace by měla být taková odmystifikovaná. Jakože byla vždy chápána dříve jakoby taková tajemná, ale to by mělo být odkryto. Ono tam vždy to tajemství zůstane, ale mělo by se to víc vyjasnit. Ale když se to bude zavádět na školách (on to už zkoušel), tak to může kolidovat s náboženstvím. Paradoxem je, že původním cílem náboženství bylo, pomoci lidem, aby meditovali. Protože když to bude zavánět náboženstvím, tak mohou být námitky. V Kerale v mnoha školách je jóga velmi často součástí školních osnov. Ale proti tomu protestují muslimové. Protože z jejich úhlu pohledu je jóga součástí kultury hinduismu. Ale hinduismus není vlastně nějaké jasné náboženství, vždyť ve filozofii jógy neslyšíte zmínku o Bohu. Třeba v józe je „pozdrav slunci“. Vy víte, že je to sestava cviků, která se jmenuje „pozdrav slunci“. Ale muslimové proti tomu protestují, říkají, že oni slunce zdravit nebudou. V širším měřítku mohou nějaké problémy být. Když jde o náboženství, tak jsme na nejisté půdě, každé slovo může být vykládáno různě. Musíme být velice opatrní. A taky, když dojdeme na různá náboženství, tak jedno s druhým už nevychází přátelsky. Různá náboženství hlásají lásku, ale když přijde na srovnávání mezi náboženstvími, tak už tam najednou láska není. Ty modlitby, které jsem použil na úvod meditace, tak vycházejí ze starších dob. Jsou starší než hinduismus. To co označujeme jako hinduismus, není úplně náboženství v tom smyslu, jak chápeme jiná náboženství. Spíš bychom hinduismus mohli nazvat skupinou náboženství. Jsou tam čtyři hlavní filosofie: advaita neboli monismus, dvaita – což je dualismus, pak je dvaita‐advaita čili dualismus a nedualismus a pak ještě kvalifikovaný dualismus. Všechny koncepty Boha pochází z dualismu. V monismu není žádný koncept Boha. A taky ta pravidla, podle kterých bychom měli žít, ta nejsou odvozené čistě z filozofie. Například jak jsem vám říkal, že vaše matka má být pro vás Bohem, stejně jako otec. První pravidlo říká: „Říkej jen pravdu“ A druhý zákon říká: “Všechno, co děláš, má být podle dharmy.“ Dharma je vesmírný zákon a princip věcí. A ten třetí nejdůležitější: „Nezapomeň se denně učit.“ Musíš se denně vzdělávat. V tom není žádná úleva. To nejdůležitější pravidlo zní: musíš se denně něco učit, aktualizovat se. A až po těchto pravidlech jsou ty následující, jak byste se měli dívat na svou matku, otce, svého učitele, na ostatní lidi. A v těchto pravidlech nemáte název žádného Boha. To je způsob žití. A o tomhle je hinduismus, způsob, jak žít. Ale nemyslete si o hinduismu, že je tam vše jen růžové. Pod tím hezkým, co hinduismus propaguje, je i něco prohnilého. V jižní Indii je chrám, patří větvi hinduismu, které se říká vaišnava – je spojena s uctíváním boha Višnu. Samotné slovo Višnu znamená, to, co je všude. Ale Višnu je známý i jako božství, které má na starosti udržování světa. Podle hinduistického pojetí jsou tři funkce, které náleží Bohu. První je vytvářet, druhé je udržovat a ochraňovat a třetí je rozpouštět. A po tom rozpuštění znovu přijde nové tvoření. A ten druhý, který má na starosti udržování a ochranu, ten se nazývá Višnu. A tak ten chrám v jižní Indii náleží Višnuovi. Ale v hinduismu je ještě další proud a ten patří Šivovi, který má na starosti rozpouštět. A ti říkají, že Šiva je ten nejvyšší. Ti, kteří uctívají Višnu, se dělí ještě na dvě větve, na jižní a severní. Přiznám se, že i když žiji v Indii, tak nevím v čem se liší. Ale stalo se, že tyto dvě větve se nepohodly a šly k soudu. A to bylo tehdy velké sousto, i pro noviny. O co šlo? Je tam prostě ten chrám a v chrámu je slon. A tomuto slonu se na čelo kreslí příznivé znamení. A jedna skupina jako příznivé znamení kreslí tři čáry, ale ta druhá skupina chce jen jednu čáru. A nemohli se dohodnout, tak šli k soudu a stala se z toho velká událost. To jsem jen chtěl říci, že i v rámci hinduismu, který je tak mnohotvárný a hodně otevřený, existují skupiny, které se nemohou dohodnout, a pak se stane, že ho lidé zkazí. A taky praktikovat náboženství je dělat spíš různé rituály, modlitby, uctívání, zpěvy a podobně. Oni jsou spíš vzdáleni od meditace. Takže musíme znovu objevit náboženství skrz meditaci. Potřebujeme spoustu různých společenských rituálů, abychom spolu mohli žít, vycházet. A ono by se všechno mělo spojit, propojit skrz meditaci. Při slavnostech, svatbách, pohřbech potřebujeme nějaký rituál. Nebo když se narodí dítě. A tak se vlastně rodí náboženství. Jsou tam ty sociální zvyklosti, princip meditace a pak je tam ještě to tajemství existence. A my to teď musíme znovu celé vynalézt. Anebo můžeme akceptovat i světová náboženství, ale musíme sami praktikovat něco, co je založeno na meditaci. * * * neděle dopoledne * * * V Indii se všeobecně věří, že mantry, které obsahují jméno božství Šiva, vedou naše vědomí nahoru, směrem k míru a odpoutání. Ale aby člověk byl dynamický a zářil v životě, tak se předepisuje jméno Višnu. Šiva způsobuje, že jste víc a víc odpoutaní, ale Višnu vás drží pevně tady, s božskou slávou. Jsou tři tradice. Když máme v životě těžkosti, uctíváme Božskou Matku. Pro odpoutání uctíváme Šivu, pro to abychom maximálně zvládali náš život a učinili ho šťastným, uctíváme Višnua. A vlastně při našich meditacích by měli být přítomní všichni tři. Něco s uctíváním Božské Matky, aby nás vyvedla pryč z těžkostí našeho života. A pak něco, abychom se dostali do velkých výšin vědomí, abychom se odpoutali, odtáhli od komplikací tohoto běžného života. A pak s tím mistrovstvím, s tou energií, kterou načerpáme v nejvyšším Vědomí, se musíme vrátit dolů, abychom dokončili naše poslání. To je smyslem lidského života. Ale obvykle duchovní vědy mluví jen o té cestě směrem nahoru, k odpoutanosti, a své učení ukončí u samádhi. Jen jedna škola, které se říká bhakti jóga, která mluví o tom, že po dosažení samádhi se vrátíte zpátky dolů do života a budete zde žít s oddaností. A dnešní trend je kombinace všech tří způsobů. A všechny tři způsoby je třeba dělat současně, ale zároveň s velkou oddaností. Takže oddaně uctívat Božskou Matku, oddaně uctívat Šivu. Protože bez toho prvku oddanosti, lásky, se to stává jenom mechanickou technikou, může vám dát jen dočasnou úlevu. Ten dnešní trend je, abychom dosáhli mistrovství integrací všech tří. Otázka: Jaké jména dávají v Indii Božské Matce? Většinou se říkají jména Šiva, Višnu a Božská Matka, ale to jméno se málo používá. Ritodgata: Je jich hodně. Třeba Lakšmí, Durga, Kálí. Lidi nemají rádi Kálí. Z publika: To je ta zlá, že? Ritodgata: Pokud člověk chce mít rychlé výsledky, pak má se modlit ke Kálí. Ona je sveřepá nepřítelkyně temnoty a nevědomosti. Kálí je specifická. Říká se, že když slepě uctíváte Lakšmí, ta ona to přijme. Ale když Kálí uctíváte slepě, ona půjde a zničí tu slepotu. Takže dělat cokoliv slepě není dobré, ani uctívání. Takže, kdo je soucitnější? Lakšmí vás nechá žít s vaší slepotou, ale Kálí vaši slepotu zničí. Když Kálí něco zničí, tak je to nevratné. Může to být trochu bolestné, ale je to rychlý posun dopředu. Takže mi říkáme, že Kálí uctívají jen hrdinové nebo odvážlivci. Durga je o něco přátelštější než Kálí. My obvykle nedoporučujeme uctívat Kálí, ani nedáváme lidem její mantry, protože to může vyvolat hodně neklidu, který se nemusí dát snadno zvládnout. Ale ve skutečnosti je Kálí nejsoucitnější. Ta její divoká zuřivá forma, ta je jen na odvedení pozornosti. Protože když se maminky rozzlobí na své děti, tak proč se rozzlobí? Aby je chránily. A na rozezlenou matku není hezký pohled. Jenže máma, když se zlobí, aby chránila své dítě, nepřemýšlí u toho, jestli je u toho krásná. Jméno Kálí má dva významy ‐ černá, nebo ta, která se pohybuje s časem. Kálí tančí a čas je rytmus toho tance. Tančí na hřbitově, o půlnoci. Takže nejlepší meditace na Kálí je o půlnoci na hřbitově. A sami. Otázka: A která je v chrámu Mookambika v Kolluru? Ritodgata: Všechny tři – ráno je to Sarasvatí, v poledne Lakšmí a večer je Kálí. Ale ta jména, to rozlišení na Sarasvatí, Lakšmí, Kálí, to neberte příliš vážně. Jen když citujete mantry ke Kálí, tak ty výsledky mohou přicházet tak rychle, a s takovou razancí, že to nemusíte unést. A proč někdo má rád Kálí, někdo je připoutaný k Lakší nebo někoho to táhne k Sarasvátí. To vychází z toho, koho jsme uctívali kdysi dávno v minulosti, z meditací v minulých životech a proto cítíme spřízněnost s určitou metodou. A pak je nejlepší následovat onu metodu. Důvěřujte svému srdci, důvěřujte svým pocitům a cvičte dobře, cvičte upřímně, a pokud bude třeba to změnit, tak Matka vás k ní navede. Otázka: Něco o Šakti, o energii Šakti? Ritodgata: Šakti a energie je totéž, jen řečeno dvěma různými slovy. To je totéž. Energie má ženský rod, proto i Šakti je ženského rodu. Cokoliv vidíme ve světě, tak to je spojením Šakti a Šivy. Šiva je nejvyšší Vědomí a Šakti je energie. V ženách převážně vnímáme energii, v mužích převážně vnímáme vědomí, rozum, logiku. Ale tento svět řídí Šakti. Tak si personifikujeme Šakti jako Matku a vědomí si personifikujeme jako ty hlavní božstva: Šiva, Višnu,… Ale nepovažujte je za rozdílné věci. Jeden světec říká, že Šiva a Šakti jsou neoddělitelné jako slovo a jeho význam. Dá se rozdělit slovo od svého významu? Slovo vyslovíte, ale hned tam nějaký význam ve vašem vědomí. Vždy jsou spolu, vždy když se vysloví slovo, nějaký význam ve vás žije. * * * neděle odpoledne * * * Ritodgata: Když se mne na něco zeptáte, tak vám něco odpovím. Otázka: Mám takový pocit z několika rozhovorů tady i na Slovensku, že téma během letošního programu je strach obecně, ale hlavně strach ze smrti. Ritodgata: Když budeme příliš přemýšlet o nejistotách života z pesimistického hlediska, tak ten strach může být bez konce. A také ten strach může mít mnoho podob. Vzpomínka na něco špatného, co se nám stalo dřív v našem životě, v nás může vyvolat strach, který cítíme teď. A také, když se podíváme na svou přítomnost, která může být nerůžová, neveselá, a budeme podle toho promítat své představy do budoucnosti, tak to v nás může také vzbuzovat strach. Další strach může být i vyvolaný tím, že my máme před sebou nějaké rozhodnutí a my se musíme rozhodnout tak nebo tak a my máme v sobě úzkost z důsledků, zda se rozhodneme správně nebo špatně. A tím si ten strach v sobě vytvoříme. Pokuste se porozumět tomu, co nám chce ten strach sdělit. Strach je způsob, jak s námi komunikuje naše podvědomí. Podvědomí nemá žádná slova, to jsou jen pocity a obrazy. Pokuste se také porozumět, z jaké kategorie ten váš strach přichází. Nejuniverzálnější lék je modlitba a důvěra ve Vesmír, v Božství. Protože neexistuje způsob, jak vypadnout z boží náruče. Vždy si můžete říci, že přežil jsem to, ale ne díky svým zásluhám, ale díky boží milosti. A je třeba ujistit sebe sama, že není důvod, proč by ta boží milost měla najednou ustat. A můžete dělat cokoliv, abyste v sobě upevnili tuto důvěru v Božství. Můžete si promluvit s Mistry, nebo se modlit přímo k různým aspektům Božství. A také když máte záchvat strachu, tak se zaměřte na své dýchání do břicha. A také si můžete promlouvat sami k sobě: už jsem toho tolik prožil, přežil, a vždy mi nějaký přežívací instinkt pomohl jít dál, tak proč ne teď. Strach je i známkou slabosti. Tak udělejte sami sebe silnými, buď modlitbami, mantrami, nebo promluvit si sami se sebou. Můžete si buď promlouvat sami se sebou, nebo strach sdílet s některým z přátel, ale ta osoba musí být silná a optimistická, aby ve vás mohla vyvolat to pozitivní upevnění víry. Můžete použít kteroukoliv s uvedených metod, nebo můžete kombinovat všechny dohromady. Taky, čím víc se pokoušíme našemu strachu vyhnout, utéct před ním, tak tím víc a víc sílí. Nejlepší je posadit se a přímo mu čelit, postavit se. Anebo můžete inicializovat negativní myšlenku: tak dobře, to bude velmi špatný. Můžete si i vizualizovat, jak to může nejhůř dopadnout. A pak budete překvapeni, že vaše vnitřní mysl vám bude sama nabízet řešení i pro ty nejhorší případy. A kterou praktickou metodu si vyberete, to bude záviset na vaší vnitřní přirozenosti. Každá zvolená metoda bude fungovat lépe, když do řešení zapojíte i své tělo, protože strach vyvolává i hormonální změny v našem těle. Proto je dobré dělat nějaké rituály nebo cvičení, protože, když zapojíte své tělo, tak ty negativní hormonální změny mohou být neutralizované. Třeba i poutní cesty, půst, pozdravy slunci. V Indii, když lidé trpí strachy, tak jim radíme, ať po dobu 41 dní dělají 12 pozdravů slunci každé ráno. Nemusí to být jen u strachů, ale i jiných nepřekonatelných problémů ‐ když s ním za námi lidé přijdou, tak my jim radíme nějaká rituály. My jim třeba řekneme denně 12 pozdravů slunci a 108x mantru. Funguje to nepřímo, protože no to zvyšuje vaši sílu. Taky čím víc na ten strach myslíme, tak tím ho posilujeme, protože ho živíme svou vlastní energií. Ale když uděláme něco, abychom si od toho strachu pomohli, tak ta naše energie se od toho strachu odpoutá. Psychologové tomu říkají, nějak se rozptýlit, nebo pozitivní myšlení. Ale někdy je těžké myslet pozitivně, když jste sami. Tak běžte za přítelem, který je spolehlivý a optimistický. V duchovní oblasti se jim říká guruové, ale oni hrají roli přítele. Otázka: Když někdo odchází, a je mu někdo blízký, třeba i dítě. Má mít možnost se rozloučit? V naší společnosti je to často tak, že dítě se chrání před něčím takovým. A pak to dítě je postaveno před hroznou zprávu a už se to nedá vzít zpátky. Ritodgata: Musí se to posuzovat podle individuálních okolností. Pokud to dítě je hodně připoutané k dané osobě, tak je lepší ho vzít s sebou. Setkal jsem se s několika případy, kdy umírající osoba čeká, než za ní přijde nějaká osoba, aby se rozloučila. Protože ta duše kvůli připoutanosti k určitým žijícím lidem může pak váhat s odchodem. Obecně radím lidem, aby umírající osobu navštívili. V Indii je to zase jinak. Tam, když je konec blízko, tak příbuzní ho vezmou z nemocnice domů, aby mohl v klidu odejít. A pak se nejbližší rodina shromáždí kolem toho umírajícího a my jim radíme, aby říkali: My budeme žít dál, tak jak jsi nás učil, takže vše je v pořádku a ty můžeš jít svou cestou. Pokud je osoba v bezvědomí, tak můžete jí mluvit do uší. Protože poslední kontakt před odchodem z tohoto světa je skrz sluch, ucho. Abychom viděli, zda je osoba při vědomí, tak potřebujeme, aby něčím hýbala. Ale když přichází smrt, tak jako první ustávají motorické funkce. Ale i poté, co odešly motorické funkce, tak smysly stále fungují. A smysly odcházejí jeden po druhém a poslední odchází sluch. Takže se může stát, že ta osoba se může jevit jako bezvědomá, ale ještě může slyšet, jenom nemá jak odpovídat, reagovat. Tak my když té osobě řekneme: běž svou cestou, přijmi všechno, loučíme se s ní, tak mi jí dáme najevo, že umírá, že tu smrt má přijmout a má jí následovat. Nevím přesně, jak to funguje, ale lidé umírají s nadějí, když jim nejbližší rodina řekne: Běž, už je čas jít. Vlastně povinnost vůči dětem je, připravit je na život, nejen se o ně postarat. A i smrt je součást života. A tak ta příprava na život zahrnuje také učit je o smrti. A v Kérale jsou i nějaké písně, které se mají recitovat a ty žádají duši, aby odešla a aby následovala světlo. Ta píseň říká: zrak ti nebude nefungovat, hmat ti nebude fungovat, nefunguje ti čich, přichází smrt a tak mysli na Šivu. Takže popisují proces smrti. A také komunita od komunity, ty rituály jsou různé. V některých komunitách nebude osoba umírat v posteli. Oni před tou smrtí to tělo položí na zem, na podlahu a pak recitují tyto písně. Ti, kteří neznají tyto písně, tak recitují mantry. A taky v různých komunitách 10 až 15 dní ta rodina dělá nějaké rituály. Obvykle to tělo se po té smrti pohřbí nebo spálí do dvaceti čtyř hodin. Otázka: Jestli Indům neusnadňuje tu smrt to, že oni věří v reinkarnaci a návrat do dalšího života. Což tady tolik lidí nevěří a mají strach z nebe nebo z pekla. Nebo nevědí, kam jdou. Reinkarnace je pocit, že se někam navrátí. Ritodgata: Zase, když si člověk myslí, že půjde do nebe, tak tu smrt může vítat. Otázka: On to neví, kam jde. Ritodgata: Ale je to tak, jako když se člověk bojí zkoušky. Když se dobře připravoval, tak projde. Já osobně se nemůžu podepsat pod myšlenku věčného pekla nebo věčného nebe. To by bylo horší než lidská spravedlnost. Člověk může spáchat i ty nejhorší zločiny, ale vždy ten trest, ke kterému je odsouzen, je limitovaný. Takže máte jen jeden život a pak jste odsouzen na věčnost, pokud jste udělal něco špatného. To je příliš zjednodušený pohled. A také, abychom se posílili, můžeme si říct: tak to jsem udělal toto a toto a tak ponesu důsledky. A s tím pak může člověk kráčet vstříc smrti. A také blízko smrti naše vědomí prodělá změnu. To, co se teď může našemu vědomí zdát být kruté, tak tomu vědomí zvýšenému před smrtí, může připadat normální. Protože než duše dokončí všechny kroky vystupování z těla, tak tam bude okamžik, kdy duše bude napůl v těle a napůl už pryč. A v tom bodě nám bude zobrazeno to, co jsme udělali během života. A my učiníme rozhodnutí pro následující. V upanišádách je speciální mantra: Toto tělo bude zničeno a v čase odchodu z něho pamatuj na to, co jsi vykonal. Protože teď už nelze udělat nic. A to, co bylo uděláno, to nás bude následovat. Takže platí to co u strachu ‐ postavit se tomu čelem a nesnažit se skrýt nebo brát nějaké protiléky nebo utéct. ‐‐‐ zpěv (k Šivovi) ‐‐‐ A než začali zpívat, tak jsem jim jen zašeptal: a teď něco, co by nás to odpoutalo od smrti. Ale Šiva je pán smrti. A každé ráno v Káší Višvanáth (chrám v Benáres), první obětina Šivovi je popel z pohřební hranice. Každý, kdo je spálen v Káší (nový název Benáres neboli Váránasí), se považuje za obětinu Šivovi. Lidé převážejí těla svých blízkých, aby je pohřbili v Káší. Vezou je tam i ze stovky kilometrů míst, jen aby tam byla spálená. A když přijedete do Káší, tak váš strach ze smrti zmizí. Rozpustí se. Jsou tam dvě místa, kde neustále hoří těla na pohřební hranici, dvacet čtyři hodin, jedno po druhém. Takže ti, co navštíví Indii, pokuste se tam jet aspoň jednou. Je to jedno z nejstarších historických duchovních center Indie. Je takové mystické, tajemné, magické a je tam něco z jiného světa. Naposledy jsem navštívil Káši v roce 2013. A poprvé v roce 1985, a už si ani nepamatuji, kolikrát jsem tam byl. **** Ty mantry zpívané předtím, to všechno jsou pozdravy Šivovy a jmenují Šivovy vlastnosti, popisují formu Šivy: Šiva je všude, neustále se rozšiřuje, zvětšuje, je ztělesněním moudrosti, to, co je pravda, co je Absolutno, nemá žádné vlastnosti, nemění se, nepohybuje se, je mimo veškerou naši představivost. Na Toho, který žije na obloze našeho vědomí, na toho neustále myslím, neustále ho zdravím. Nemá žádný tvar. A on je zdroj nebo kořen zvuku óm, a on je čtyři úrovně vědomí, a je za všemi světy, za veškerou moudrostí, za vším světlem, a je to pán hory Kailás, je velmi černý, a je pánem věčného času a je tak milostiplný, a z něho pochází všechny vlastnosti, a on je za světem a jemu se klaním. Je to velmi hezký rytmus veršů, je to jako had, který se vlní. Má stále stejný vlnivý rytmus. Toto napsal Šankara, veliký, trochu sucharský filosof Indie. On vzdělával v Káší a byl tam osvícen. A on patřil k bráhmanské kastě. A kdo je v nižší kastě, tak by neměli překážet bráhmanům v cestě. Jednou světec Šankara kráčel k chrámu a viděl muže z nízké kasty, jak mu stojí v cestě. A on mu řekl: „Prosím, ustup stranou, já musím projít.“ A ten muž se ho zeptal: „A má uhnout mé tělo nebo můj duch? Tak se Šankara podíval pořádně a uviděl Šivu uvnitř toho muže z nízké kasty. A to byla jeho poslední lekce. Protože když dosáhnete vyšší úrovně vědomí, tak máte žít způsobem, který je nad společenskými zvyky. Rozdělování do sociálních skupin je pro lidi, kteří žijí na nižší úrovni vědomí. A to má poselství i pro nás. Když nás trápí situace ve společnosti, ve světě, tak jediný trvalý způsob, jak tomu pomoci, je pozvednout své vědomí na vyšší úroveň. Ale každá úroveň má své vlastní pravidla. Nemůžete si změnit ty pravidla, musíte změnit svou úroveň a pak se ty pravidla změní automaticky s ní. ***** Otázka: Proč jsou v Indii kasty? Ritodgata: Ono to původně bylo jen rozdělení práce, ale pak ten systém byl zkorumpován. Jako každý systém. Kasta byla kvalifikována podle profesí: kováři, tesaři… atd. Každá profese měla svou kastu. V tom původním systému kdokoliv mohl být v jakékoliv kastě podle toho, co se naučil a co praktikoval. Ale ti, kteří byli při moci, tak to zkorumpovali, protože chtěli, aby jejich děti automaticky příslušely ke stejné kastě jako oni. To se děje i v politickém systému i dnes, když političtí vůdcové chtějí, aby jejich děti se také zabývaly politikou a aby zdědily jejich moc. Ale v Indii je to teď neuvěřitelně špatné. Místo aby to mizelo, tak to víc a víc zakořeňuje. Proč? Kvůli egu lidí, kteří se chtějí prezentovat: já jsem lepší než někdo jiný. Ti bohatí obnovují své domy, místo toho, aby si koupili nové. Protože se chtějí chlubit, že mají velmi starý dům. Že jejich historie rodinná sahá velmi hluboko do minulosti a tím jsou vážení, protože je to starobylý rod. Nám to přijde někdy až skoro takové směšné. Ale jsou lidé, kteří o tomto hovoří s velkou hrdostí.