U3V_sylabus_LS_05 - Petra Marikova Vlckova

Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – ak. rok 2014/2015
Úvod do egyptské historie – Druhé přechodné období a počátek Nové říše
Petr Charvát, Petra Maříková Vlčková
24.03.2015
Druhé přechodné období (SIP): cca 1650-1550 př. n. l. Vláda 14. – 17. dynastie
Konec: dobytí Avaridy ve V Deltě Ahmosem I. – asi mezi 18. a 22. rokem vlády
14. dynastie – drobná knížectví v Deltě, Nehesej
15. dynastie – vláda Hyksósů, sídelní město Avaris
16. dynastie – možnou rezidencí Théby, otázka existence
17. dynastie – sídelním městem Théby
Hyksós: odvozeno od termínu heka chasut (vládci cizích zemí, pořečtěním termínu Hyksós)
Historie SIP = 3 fáze vývoje
1. fáze = někdy chápáno ještě jako součást závěrečné Střední říše.
Koexistence dvou paralelních politických entit: Ictaueje (13. dynastie) a
oblasti Delty (14. dynastie). Panovníci z Delty (14. dynastie) ještě
formálně uznávali královské postavení Ictaueje – nejde o jednotnou linii
králů spojených rodinnými vztahy a vládnoucích z jednoho místa.
Nejdůležitější panovník: Nehesej (14. dynastie) – správce Avaridy, podle
jména Núbijec) přijímá základ královské titulatury
2. fáze = Opuštění Ictaueje (konec 13. dynastie) a přenos královské
rezidence i tradice do Théb (16., 17. dynastie) = skutečný počátek
Druhého přechodného období. Územní roztříštěnost – paralelní vláda
několika dynastií – 15., 16., 17. Dynastie
Dualita prostředí – jih: Théby X sever: Avaris – hranice poblíž
Hermopole v Kusai
V Avaridě: nová vládní elita – Hyksósové (15. dynastie – tzv. velcí
Hyksósové). Konec: dobytí Avaridy Ahmosem I. Vládci: Šeši, Jakohber,
Chaian, Iensen, Apopi, Chamudi. Převažuje obchod s Kanaánem a
Kyprem.
Lokalita: Tell ed-Daba (Avaris) – hlavní centrum Hyksósů v Egyptě.
Nejstarší osídlení – FIP – součást
obranného systému V delty. Místo
kontaktu pozemních a námořních
cest – kontaktní bod mezi Levantou
a nilským údolím.
Přinášení tradic spojených s
Předním východem (typ
representativní architektury – tzv.
Mittelsaalhaus; pohřby zemřelých v
areálu sídliště či přímo pod domy;
pohřbívání oslů = používání karavan; typy zbraní; typy keramik; ústřední role Sutecha
v panteonu). Palác: zlomky minojských fresek
3. fáze: ozbrojený konflikt mezi panovníky 17. (thébské, Antef,
Sekenenre/Senachtenre Tao, Kamose) a 15. (avaridské, Apopi a
Chamudi) dynastie. Spor propukl někdy kol. 1555 př. n. l. – Théby.
Generace: Sekenenre/Senachtenre Tao – Kamose – Ahmose (I.)
Pohřebiště: Dra Abú en-Naga - Z břeh Nilu proti Karnaku
Sekenenre Tao I. - mumie - doklady smrtelných zásahů zbraněmi
hyksóské provenience
Kamose - nejisté rodinné zázemí, snad starší bratr Ahmoseho
- max. 3 roky vlády: do té doby výprava do Núbie (získal Buhén). Pak
Obrat na S - dobyl pevnost Nefrúsy, napadl Avaridu, oblehl ji, ale
nedobyl - jmenoval Ahmoseho spoluvládcem - výrazný podíl matky
Ahhotepy (I.) na politickém dění v Egyptě - transfer moci - písemné prameny: 2 stély
Kamoseho vztyčené po návratu do Karnaku
NOVÁ ŘÍŠE: absolutní datování: asi 1569-1070 př.n.l.
Dynastie: 18.-20. dynastie: 18. dynastie: asi 1569-1215 BC; 19. dynastie: asi 1315-1201
BC; 20. dynastie: asi 1200-1081 BC
Vrcholné období staroegyptských dějin. Geopolitické postavení Egypta v rámci
V Středomoří. Kulturní rozmach: hmotná kultura, umění, literatura. Kulturní odkaz Egypta
18. DYNASTIE: Panovníci: Ahmose I., Amenhotep I., Thutmose I., Thutmose II.,
Hatšepsut, Thutmose III., Amenhotep II., Thutmose IV., Amenhotep III., Amenthotep IV.
(Achnaton), Tutanchamon, Aj, Haremheb
Ahmose I.: syn Sanachtenrea Taa (17. dyn.) a
jeho sestry-manželky Ahhotepy. Ahmose
osvobodil Memfidu a dobyl Avaridu (18.-22. rok
vlády). Konec válek – 3 roky obléhal a poté
dobyl opevněné město v JZ Palestině –
Šaruhen – otevřel cestu pro SV expanzi
egyptského politického vlivu. Hrobka: pyramida
v Abydu
Amenhotep I. posun J hranice do Sais v Núbii
(mezi 2 a 3 kataraktem). Matka: Ahmose
Nefertari – titul “Božská manželka Amonova“–
velká náboženská a politická moc +
ekonomické bohatství v podobě
majetku/nemovitosti, domácího zboží a
zaměstnanců
Ahmose Nefertari a Amenhotep I. byli uctíváni
jako patroni thébské nekropole
Thutmose I.: vztah k předchozí královské rodině není zřejmý. Rodina: otec Thutmose II.
a Hatšepsuty
Hrobka: Údolí králů – nejstarší památník na této lokalitě: definitivní oddělení místa
pohřbu a místa zádušního kultu.
Dobytí Núbie dokončeno (2 tažení) – posunutí egyptského vlivu na J k 3. kataraktu +
zničení Kermy (hlavní město Kuše) + do administrativy Núbie zapojena domorodá
knížata = krok k egyptianizaci Núbie
1 vojenské tažení do oblasti Karchemiše (poblíž Eufratu) – vztyčení stély – první střet s
churritskou sílou Mitanni s centrem v severní Mezopotámii
Thutmose II.: Rodina: manželka Hatšepsut – dcera Nefrure; syn Thutmose III. Jen jedno
vojenské tažení ve svém 1. roce – potlačení povstání v Dolní Núbii.
Hatšepsut: sestra a manželka Thutmose II. –
nastoupila jako regentka v době nezletilosti
Thutmose III. do 7. roku vlády Thutmose III. – pak
korunována na krále. Před nástupem na trůn:
“Božská manželka Amona”. Opírala se o skupinu
důležitých hodnostářů – z nich nejvýznamnější:
Senenmut. Dér el-Bahrí: Hatšepsutin zádušní
chrám –výprava do Puntu, koncept tzv. božského
zrození – jejím otcem byl bůh Amon. Hrobka:
Údolí králů.
Thutmose III.: syn Thutmose II. Vojenská výchova
v době regenství. Samostatná vláda: odstraňování
památky Hatšepsuty. Mezi lety 22–42: 16
vojenských tažení do oblasti Předního východu –
3 hlavní cíle: opětovně získat strategicky
významnou Levantu – bitva o Megiddo; zabezpečit
Egyptu přístup k pobřeží a jeho přístavům a omezit vliv a moc Mitanni (od 33. roku
vlády).
Amenhotep II.: zdůrazňování sportovní a vojenské zdatnosti – vychováván v Memfidě.
Syropalestina: střet s Mitannci u Megidda - vzpoury v regionu. Počátek nárůstu moci
Chetitů = mírová smlouva mezi Mitannci a Egypťany (9. rok vlády)
Thutmose IV.: syn Amenhotepa II. a otec
Amenhotepa III; manželka: mitannská princezna
s neznámým jménem. Syropalestina: vojenské
akce proti rebelujícím mitannským vazalům –
obnovení smlouvy uzavřené Amenhotepem II.
Gíza – tzv. stéla snu mezi tlapami sfingy
Amenhotep III.: 39 let vlády (celkem tři svátky
sed). Rodina: manželka Teje (nekrálovský původ,
silný vliv na svého syna Achnatona) – syn
Amenhotep IV. (Achnaton). Za svého života –
zbožštěn. Vrchol mocenského postavení Egypta –
spíše diplomatická jednání (sňatek s 2
mitannskými princeznami: Giluchepa a
Taduchepa) než válečné střety – královský palác v Malkatě – centrum. Kommemorativní
skaraby: proklamace královské vůle (podobné věstníkům: královské sňatky, lov lvů
apod.)
Rozsáhlá stavební činnost: palác Malkata, chrám v Luxoru a Karnaku, zádušní chrám
(Memnonovy kolosy), Núbie (opevněný chrám v Solebu).
Shrnutí předamarnského období: transformace společenské struktury země. Změna v
distribuci kontroly bohatství - válečná kořist – platba pro vojsko; jako královská obětina do
chrámů. Část orné půdy – do správy chrámů – základem chrámové ekonomiky.
3 hlavní centra: Théby: původ dynastie, expandující kult boha Amona = centrum politického a
ekonomického vlivu; Memfida: severní rezidence, hlavní přístav, centrum vojska; Héliopolis:
tradiční teologické centrum.
Výrazný podíl královských žen na výkonu královské moci – obraz bohyně Hathory. Výrazně
stoupá význam solárních kultů
Kontrolní otázky
Jak se projevilo sžívání egyptského a předovýchodního etnika?
Jak postupovaly boje, které vedly k vyhnání Hyksósů z Egypta?
Jak se formovala imperiální politika panovníků Nové říše?
Doporučená studijní literatura
Baines, J. – Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996.
Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri 2009.
Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003.
Trigger, B.G. – Kemp, B.J. – O’Connor, D.O. – Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny společnosti.
Praha: Vox Globator 2004.
Verner, M.: Chrám světa. Svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. Praha: Academia
2010. Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri
2007. (mapa a jednotlivá hesla).