PF 2015 - Sokolská župa Jana Podlipného

VZLET
VĚSTNÍK
JANA
ROK
2014
SOKOLSKÉ
ŽUPY
PODLIPNÉHO
4
PF 2015
R O Č N Í K P K 20
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
OBSAH:
ČLÁNKY: Na konec jedné etapy (V.Šilhán),
Zamyšlení nad jedním výročím (V.Šilhán),
Československé legie ve Francii, Italii a dalších
zemích Dohody (převzaté), Trubači (Vladimír
Richter, Vratislav Richter)
RŮZNÉ: Odešel významný sokol (V.Šilhán),
28. říjen na Blaníku (L. Brandová), Župní seminář cvičitelek a cvičitelů Sokolské župy Jana
Podlipného (Ivo Antušek ml., Dagmar Fischerová, Petr Čížkovský), Ze života jednot
(S.Hostivař, S.Kbely, S.Libeň, S.Vršovice),
Župní náčelnictvo informuje: Sokolské Brno
2015, Zrcadlo župy, Z kroniky české a sokolské
SOKOLÍK: Oddílový výlet se sokolskou tématikou, Hrajeme sportovní hry - Spikebal,
Na pomoc oddílovým vedoucím - Hry v místnosti (Výprava na severní pól, Utíkající místo) převzato z Internetu
Obrázek na čelní straně časopisu:
župní náčelník br. Petr Čížkovský a župní
náčelnice sestra Dana Fischerová s župním
praporem při župní akademii, konané k 100.
výročí úmrtí Jana Podlipného, jehož jméno naše
župa nese
Sokolská župa Jana Podlipného,
Vršovické nám. 111/2,
101 00 Praha 10-Vršovice
telefon: 271 742 775
e-mail: [email protected]
http://www.zupajanapodlipneho.cz
Redakční rada: V. Šilhán - předseda, I. Antušek
ml., A. Hogenová, Z. Kubín, O. Mach, Š. Škapík,
Dopisující členové: J. Čajová.
TISK: Tiskařské služby - Rudolf Valenta, tel.:
296 555 402
VZLET č. 4 / 2014
Na konec jedné etapy
Tak už tomu bude skoro 20 let. Na podzim
roku 1995 jsem se zabýval myšlenkou obnovit
vydávání časopisu tehdejší Středočeské župy
Jana Podlipného. Na sekretariátu župy se
objevil svázaný ročník župního časopisu
VZLET ročník 1910 (zřejmě ho věnoval některý
ze starých sokolů). Důkaz, že župní časopis
existoval, i když následné ročníky jsem
nedohledal. S výjimkou několika čísel prvorepublikových, které tehdejší starosta Sokola
Královské Vinohrady br. Luděk Jirsák objevil
v archivu jednoty.
Tehdy jsem působil na pracovišti, které připravovalo pro tisk
jistý celostátní časopis. Technika jeho přípravy pomocí počítače
mne zajímala už i pro výše zmíněnou myšlenku vydávání sokolských regionálních časopisů. Na jejich pořízení nebylo
(a ani nyní není) možno počítat s finančními prostředky, srovnatelnými s jinými tehdy vydávanými časopisy včetně ústřední
sokolské tiskoviny, kterou byl tehdy Sokolský věstník – předchůdce
časopisu Sokol.
Na župním předsednictvu a následně i výboru byl nápad přijat
s pochopením, u některých sokolů dokonce i s potěšením. Hned
od počátku mi však bylo jasné, že ode mne bude žádána nejen
příprava časopisu pro tisk, ale i příprava redakční . Je pravdou, že
několik nadšenců slíbilo spolupracovat autorsky, ale na většinu
příspěvků jsem někdy dlouho, někdy marně čekal. Takže první
2 čísla na konci roku 1995 vyšla (1. ročník), ale s minimem stránek
(4x A4). Trvalo ještě několik let než se ustálil dnešní formát,
počítajíc v to i dnešní počet stránek.
I když jsem zprvu uvažoval o možnosti pravidelného měsíčního
vydávání, minimální počet dodaných příspěvků ať již od spolupracovníků, kteří pomoc slíbili nebo od očekávaných dopisovatelů
externích způsobil , že se v prvých letech roční počet čísel časopisu
ustálil na čísle 6. Znamenalo to, že se z časopisu stal dvouměsíčník. Pokud nepočítám výdaje na provoz župního počítače, byly
vždy jedinými náklady časopisu finanční prostředky na tisk.
Původní záměr tisknout časopis prostřednictvím kopírky se ukázal
být neschůdný. Tento způsob byl totiž nákladnější, než tisk profesionální tiskárnou. Protože hospodaření naší župy bylo od
prvopočátku velmi úsporné, nebyl většinou problém i tento náklad do župního rozpočtu zahrnout. Slušná úroveň obsahová
i grafická časem dovolila žádat i o určitý příspěvek Vzdělavatelský
odbor ČOS, který částečně pokryl i pozdější rozšíření počtu stránek.
S pocitem snad dobře vykonané téměř 20leté práce, ale
i s vědomím, že každá činnost potřebuje „novou krev“, aby
„nezkostnatěla”, jsem se rozhodl před časem hledat někoho, kdo
by v této činnosti pokračoval. Ač se to zdá skoro jako zázrak, tak
se mi to podařilo. Požádal jsem o převzetí této činnosti hlavního
redaktora časopisu Sokol bratra Kubína, který s laskavostí souhlasil,
přesto, že s vydáváním centrálního sokolského časopisu i dalších
tiskovin ČOS má jistě starostí a práce „nad hlavu“. Oslovit právě
bratra Kubína mi pomohla skutečnost, že je členem Sokola Hostivař,
tedy i naší župy.
Pomoci s tvorbou časopisu se však nevzdávám, a zavazuji se
k ní, dokud mi to zdraví a věk dovolí.
V. Šilhán
Předsednictvo Sokolské župy Jana Podlipného
a redakce časopisu Vzlet
přejí všem čtenářům tohoto župního časopisu
mnoho zdraví, úspěchů v sokolské práci
i spokojenosti v osobním životě
2
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Ročník PK20
31. 12. 2014
ČLÁNKY
Odešel významný sokol
Těsně před koncem roku, 29. prosince
2014, nás opustil po
krátké nemoci sokol
tělem i duší, bratr ing.
Milan Volek. Byl
jedním z prvních,
kteří praktickými činy
zahájili polistopadovou obnovu Sokola za
podmínek, které nedávaly mnoho příležitostí k úspěchu v této činnosti. Stal se členem prvního výboru i předsednictva
ČOS po listopadu 1989. Pracoval i v předsednictvu
vzdělavatelského sboru. I když se vedení Sokola podařilo prosadit schválení restitučního zákona k navrácení
sokolského nemovitého majetku (sokoloven i pozemků) původnímu sokolskému účelu, k vrácení
obnovovaným sokolským jednotám nebyla vůle ze
strany současných uživatelů, kterým byl svěřen do
správy i užívání předcházejícím totalitním státním
režimem. V mnoha případech bylo nutno použít
soudního řešení, které nebylo vůbec jednoduché. Ale
i tam, kde jednání byla vstřícnější, vyžadoval akt
navrácení nesmírně mnoho administrativních i jiných
organizačních úkonů. Nikdo nespočítá, kolik stovek
hodin tehdy bratr Volek tomuto úkolu věnoval.
Br. Milan Volek však nebyl jen činovníkem
vrcholového vedení Sokola, věnoval všechny své síly
obnově své domovské jednoty Sokola Strašnice a
později i obnově župy, do které před únorem 1948
tato jednota patřila. Sokol Strašnice byl jeho zásluhou
jednou z prvních obnovených sokolských jednot,
i když v té době nebyly ještě zdaleka vyjasněné ani
legislativní podmínky pro tuto obnovu. Se stejným
3
Číslo 4.
úsilím se začal věnovat i obnově župní sokolské
struktury v Praze. Je dnes již málo známé, že na
podzim roku 1990 při dosti liknavé snaze sokolského
vedení o obnovu žup, se pokusil spolu s několika
podobně nadšenými sokoly vytvořit pražskou župu,
která byla (a možná dosud ještě je) na Ministerstvu
vnitra registrována pod názvem Župa Marie Provazníkové. Ovšem v okamžiku, kdy se začaly obnovovat mimopražské tradiční župy, inicioval sám
v lednu 1991 valnou hromadu zástupců obnovených
jednot bývalé Středočeské župy Jana Podlipného. Na
této valné hromadě bylo rozhodnuto župu pod
historickým názvem zaregistrovat na Ministerstvu
vnitra. Bratr Volek na ní také byl zvolen jejím prvním
starostou. V této funkci pak pracoval ještě mnoho
let a vybudoval organizační základy, kterými se řídí
župa dodnes, i když nesmyslnou reorganizací na zač.
21. století byla její činnost omezena pouze na Prahu
a ztratila svůj původní přívlastek Středočeská.
Br. Milan Volek se nikdy nesmířil s násilnými organizačními zásahy do struktury Sokola, proběhlými na
přelomu tisíciletí, což částečně utlumilo od této doby
jeho činovnickou aktivitu. Zůstal však stále aktivním
cvičencem, účastnil se všech Všesokolských sletů,
které se po listopadových událostech uskutečnily.
Zůstal věrný i své mateřské jednotě Sokolu Strašnice.
Pokud jsem dosud uvedl přínos bratra Milana
Volka Sokolu v polistopadovém období, nesmím
opomenout ani jeho spoluúčast na úsilí o obnovu
Sokola v krátkém období pražského jara roku 1968.
Bratr Volek se účastnil snad všech aktivit, které tehdy
k tomuto cíli proběhly a to nejen jako prostý člen.
Byl povolán do hospodářsko-právní komise tehdejšího
prozatímního vedení. Žel, zásah tzv. spřátelených
armád učinilo tehdy konec nejen nadějím národa, ale
i veškerým pokusům sokolským.
Br. Milan Volek svými činy zůstane zapsán zlatým
písmem v historii Sokola, ale i v srdcích a myslích
nás všech, kdo s ním měli možnost spolupracovat.
Vladimír Šilhán
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Zamyšlení nad jedním výročím
V lednu příštího roku uplyne čtvrt století od
obnovení jednoho z nejstarších českých spolků Sokola. Stalo se tak spontánním shromážděním jeho
ctitelů v lednu 1990, těch kteří znali náplň, ideový
základ i praktický život Sokola před nástupem
režimu, který jeho aktivity ba i vzpomínky na něj
tlumil, jak jen mohl. Neboť Sokol byl spolek
demokratický a svobodomyslný a tudíž pro totalitní
vládnoucí systém krajně nebezpečný.
Ono lednové shromáždění, konané v levém křídle tehdejšího Sjezdového paláce v holešovickém
Parku kultury a oddechu bylo organizované jen co
do místa a času konání. Přišel každý, kdo se o jeho
konání dozvěděl a kdo toužil po obnově svého
milovaného spolku. Přesto – nebo právě proto pozdější řádný sjezd Sokola prohlásil toto shromáždění sjezdem prvním. Dlužno při tom připomenout, že předúnorový Sokol pravidelné sjezdy
ve svých stanovách neměl. Uskutečňovaly se pouze
nepravidelně sjezdy Valné a to vždy, kdy si situace
spolku vyžadovala k řešení vzniklých problémů
širší členské shromáždění než poskytoval pravidelně
konaný výbor – tehdy nejvyšší orgán spolku.
Od vzpomínané události uběhne tedy zanedlouho 25 let a žel musím konstatovat, že očekávání
většiny účastníků shromáždění k návratu k předúnorové podobě spolku co do počtu členstva i co
do celospolečenského uznání – se nenaplnily. Příčin
současného stavu je mnoho, vzpomenu jen některé,
které považuji za určující.
Základem předúnorového sokolského programu
byl všeobecný tělocvik, umožňující rozvíjet všestrannou tělesnou zdatnost jednotlivců. Zároveň
však Sokol propagoval a vedl cvičence i k naplňování
hesla:“až na nejvyšší metu“, při čemž touto metou
rozuměn byl vrchol individuálních možností
každého jednotlivce, jak před mnoha lety na stránkách našeho časopisu osvětlil filozof profesor
Machovec. Tato filozofie sokolského tělocviku zplodila i řadu vrcholových sokolských sportovců a
kolektivů a to i bez finanční podpory státu, na kterou
spoléhají současní vrcholoví sportovci. Naprostá
většina členstva však za jedinou konfrontaci své
výkonnosti považovala úspěchy v sokolských
soutěžích, konaných v jednotách, župách až po
přebory ČOS. Pro ně, ale i pro ty, kteří nedosahovali
soutěžní výkonnosti, pak byla vrcholem celoročního
snažení účast na hromadných skladbách Všesokolských sletů. Nebylo tedy žádným zázrakem,
pakliže se na Strahovském stadionu představili sta
tisíce sokolských cvičenců.
Poúnorové postihy mnoha sokolských činovníků
v důsledku jejich nesouhlasu s totalitním režimem
jistě mnohde narušily standardní činnost sokolských
jednot, tehdy všelijak přejmenovaných, aby se na
Sokol zapomnělo. Řadoví cvičitelé však zůstali,
cvičení je těšilo a proto i činnost, převážně konaná
v sokolském duchu, probíhala v sokolovnách dále.
Pro režim potom nebylo problémem, aby zneužil
slávy Všesokolských sletů ke své propagaci tím, že
nabídl cvičícím náhradu sletů ve formě Spartakiád.
Přesto, že k dosažení žádaného efektu bylo mnoho
účastníků k účasti nuceno různými pohrůžkami, je
VZLET č. 4 / 2014
nutno konstatovat, že převážnou většinu cvičenců
tvořili, zvláště na prvních Spartakiádách, bývalí (a v
té době i duchem stále jsoucí) členové Sokola, milující tyto slavnosti, byť pod jiným názvem.
Jednou z příčin současného postavení Sokola byl
tedy dle mého názoru negativní postoj jeho
polistopadového vedení k realizaci tehdy již organizačně i cvičebně připravené Spartakiády roku 1990
(Spartakiády se s určitými absencemi konaly vždy
v letech s 0 nebo 5 na konci letopočtu). To popudilo
zvláště lidí mladší, kteří již nezažili předúnorový
Sokol tak, že mnozí z nich členství v Sokole odmítli.
Sokolský tělocvik aktivně provozovali před listopadem a tak vytvořili novou organizaci – Asociaci
sportu pro všechny. Ta se rovněž hlásí k myšlenkám Tyršovým a proto nebyla nikdy svými členy
chápána jako opozice Sokola, ale pouze jako výraz
nespokojenosti s některými činy jeho vedení.
Troufám si říci, že by dnešní postavení Sokola ve
společnosti bez tohoto nesmyslného rozkolu bylo
podstatně silnější.
Za další negativní vliv na současné postavení
Sokola ve společnosti považují organizační
rozdělení jeho členstva na ty, co svojí činností patří
do odboru sportů a ty, kteří tvoří klasický základ
sokolské činnosti, patřící pod dnešní Odbor
všestrannosti, řízený náčelnictvem. Aniž bych chtěl
snižovat mnohé úspěchy sokolských sportovců,
vyplývající jistě z tvrdé tréninkové práce jak
samotných sportovců, tak jejich trenérů, domnívám
se, že toto rozdělení zapříčiňuje řadu problémů
dnešního Sokola. A upřímně řečeno – ani z propagačního hlediska, které je činovníky tohoto odboru často zdůrazňováno, není veřejností u veleúspěšných sportovců nijak vnímána skutečnost, že jsou a
byli vychováni právě Sokolem. Za negativa tohoto
rozdělení Sokola považuji především skutečnost, že
s cílem vychovat co nejvíce úspěšných sportovců se
snaží sportovní oddíly získat do svých řad co nejvíce
mládeže od nejútlejšího věku, které pak často
vychovává převážně jednostranně (jistě jsou i výjimky) k co nejrychlejším úspěchům v daném
sportovním odvětví. Za ještě horší však považuji
skutečnost, že pokud se to nedaří a dítě neprojeví
dostatečný talent nebo vytrvalost, oddíl se s ním
rozloučí, aby mohl připravovat další vhodné jedince.
Je ověřenou skutečností, že naprostá většina takto
„odložených“ dětí se k pravidelné všestranné tělesné
činnosti nevrací. Při tom z předúnorové sokolské
praxe víme, že právě mnohé z dětí se schopnostmi
pro výkonnostní sport, které z různých důvodů nemohly nebo nechtěly podstupovat náročnou
výchovu pro vrcholový sport, tvořily základ
cvičitelských sborů sokolské všestrannosti. I v tom
tedy vidím dnešní příčinu neustále se snižujícího
počtu cvičitelů, který je potažmo i příčinou
ubývajícího počtu cvičící mládeže. V tomto stavu
již velmi těžko získáváme cvičitele nové. To už není
jen začarovaný kruh, ale spirála, která neúprosně
spěje ke svému nejužšímu konci, znamenajícímu
zánik pravidelného sokolského tělocviku v mnoha
jednotách.
Ovšem pravděpodobně nejpodstatnější vliv na
neutěšený stav sokolské perspektivy jsou obecné
4
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
podmínky současného občanského života společnosti, která Sokolu své členstvo poskytuje. Oproti
předúnorové době se mnohé změnilo. Začněme
životní úrovní. Netvrdím, že průměrná životní
úroveň je oproti poválečnému období horší. Žel
okolní svět na západ od nás nám od té doby hodně
utekl a vidina možného nutí mnoho lidí upřednostňovat ve stupnici životních hodnot blahobyt
před zdravím a životem v přátelském kolektivu,
které poskytoval a i dnes by mohl poskytovat Sokol.
Obrovským tempem postoupil od předúnorové
doby technický pokrok. Vznikají konkurenční
tělocvičná centra pod různými názvy, ale také lépe
technicky vybavená, která dávají klientům pocit
pohodlnějšího dosažení požadovaného tělesného
účinku, byť za něj musí víc zaplatit. Obce poskytují
mládeži stále více prostředků k nezávaznému,
časově neomezenému vyžití, včetně větší pestrosti
činností (hříště, lezecké stěny, specializované
prostory pro jízdu na „prknech“ nebo kolečkových
bruslích, specializovaných bicyklech atd.) než může
svými omezenými finančními prostředky nabídnout
Sokol. Snad každá škola má tělocvičnu, o jejichž
využití v mimoučební době pečuje - většinou i s placeným dozorem. Ten konají učitelé, kteří v minulosti
byli „zásobárnou“ sokolských cvičitelských sborů.
Pravidelná sokolská cvičení, vedená k dodržování
kázně, dříve tolik veřejností ceněná, jsou mezi
mládeži a kupodivu i mezi jejich rodiči stále méně
populární.
Všeobecný technický pokrok však také poskytuje
obyvatelstvu cenově dostupnou příležitost k zábavě
(televize, rozhlas, počítače apod.), která značně
přetlačuje v myslích obyvatelstva vůli k péči o své
zdraví formou tělocviku. Je to většinou i příčinou
toho, že ani pro zdraví dětí nejsou rodiče ochotni
vodit je do (a později je přesvědčovat o účelnosti)
pravidelného tělocvičného cvičení.
V neposlední řadě je příčinou neutěšeného stavu
současného, ale pravděpodobně i budoucího stavu
Sokola jeho finanční zabezpečení. Sokol ztratil svůj
morální kredit, pro který byl v minulosti kdejaký
podnikatel, počínaje těmi nejmenšími živnostníky
až po renomované továrníky, ochoten se stát Sokolu
mecenášem. Členské příspěvky členů, ani případný
státní příspěvek převážně nestačí na zabezpečení
provozu sokoloven, natož na jejich údržbu, která se
většinou omezuje jen na více méně havarijní případy.
Zvyšování členských příspěvků je dvojsečnou zbraní,
protože může vést ke ztrátě členstva, která očekávaný zisk z členských příspěvků vyruší. Jediným
potenciálním zdrojem finančního zabezpečení se tak
zdají být granty z městských částí. Ne každé městské
zastupitelstvo však bývá sokolům nakloněno. A co
se stane se sokolovnou, pokud nedosáhne na jiné
zdroje nebo pokud odejdou do ústraní ti, kteří se
o její chod a financování doposud starají? Je nutné
zastupitelstva přesvědčit, že dobře fungující sokolská
jednota, ve které se scházejí občané všech kategorií
a všeho věku, je vizitkou obce, že obohacuje její
společenský život. V tom spočívá politický význam
Sokola.
Za tohoto, s hlediska původního sokolského
programu, poměrně neutěšeného stavu stoupá 5
vzhledem k budoucnosti Sokola - význam oblasti
sokolského programu známé jako vzdělavatelská
činnost. Jejím úkolem je péče o původní sokolské
ideje, zahrnující vzdělávání a výchovu k mravním
a etickým hodnotám členstva i lidí mimo spolek.
Během mnoha let své existence umožnil Sokol na
svém „území“ vznik aktivit, které tyto úkoly jsou
schopny při správném programovém a ideovém
vedení vykonávat. Je to například činnost kulturních
souborů: divadelních, hudebních, pěveckých ale
i loutkohereckých, oslovujících i ty nejmenší sokolíky. Ze své zkušenosti vím, že tato tělesa vznikají
a udržují se z vlastní iniciativy, vedeny láskou k danému odvětví, s finančním zabezpečením převážně
z vlastních prostředků svých členů, které mnohdy
mnohonásobně převyšují výši oddílových příspěvků
ostatních sokolských oddílů. Další oblastí vzdělavatelského odboru je činnost společenská, všestranně využitelná nejen ke sbližování svých členů,
ale i k propagaci Sokola a jeho myšlenek. Osvětlování i propagaci sokolských idejí umožňuje i klubová
činnost s různým zaměřením, přirozeně pokud je
vhodně programově vedená. Konečně i přednáškové
a vzdělávací pořady uskutečněné v rámci programu
Tyršova klubu mohou přispět k dalšímu životu
sokolských myšlenek.
Aby byl Sokol věrný ideálům svých zakladatelů
není jistě nutné, aby každý sokol uměl základní
myšlenky spolku citovat, je však nutné hledat cesty
k jejich nenásilnému osvojení a uplatnění
v každodenním konání - ideálně každým členem.
Pokud se to podaří, můžeme přes všechna negativa
současnosti, o kterých článek hovoří, věřit v jarou
budoucnost Sokola.
Československé legie ve Francii, Italii a
dalších zemích Dohody
Česká krajanská kolonie ve Francii před první
světovou válkou čítala až 10000 osob a to převážně
dělníků, řemeslníků, číšníků, kuchařů, zahradníků
a příslušníků svobodných povolání. Krátce po
vypuknutí války se 22. srpna na 300 českých sokolů
přihlásilo v Paříži dobrovolně ke službě ve
francouzské armádě. Jako cizinci však nemohli
sloužit ve francouzské armádě a tak byli v Bayonne
zařazeni do 1.roty praporu C 2 pochodového pluku
Cizinecká legie. Díky svému sokolskému pozdravu
byli brzy nazýváni „Compagnie Nazdar!. Po ukončení
výcviku složila rota „Nazdar“ v Bayonne 12. října
1914 slavnostní přísahu na červenou korouhev
s českým, stříbrně vyšívaným lvem.
Na frontu do Champagne dojela rota „Nazdar“
23. října a v sestavě Marocké divize prožila v zákopech celkem klidné období až do dubna 1915,
kdy byla divize přesunuta k Arrasu. Zde 9. května
zaútočila na kótu 140 na hřebenu Falais de Vimy.
Rota „Nazdar“ byla nasazena v první linii na pravém
křídle celého armádního sboru a utrpěla těžké ztráty.
Padlo 42 dobrovolníků a kolem 100 jich bylo zraněnoZbylí Čechoslováci byli postupně soustředěni do
2. čety 1. roty praporu A a byli nasazeni v Champagni a poté na Sommě, kde četa utrpěla další těžké
ztráty a zanikla. V polovině války bojovalo v různých
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
jednotkách Cizinecké legie ve Francii 130 Čechů, 29
jich působilo jako tlumočníci, 30 jich bojovalo na
soluňské frontě v Řecku a více než 150 se ocitlo
v africkém Alžírsku a Maroku. Štefánikem vybraných 9 dobrovolníků prodělalo letecký výcvik a
sloužilo u stíhacích, bombardovacích i zvědných
jednotek. Do roku 1918 prošlo Cizineckou legií
přibližně 600 čs. dobrovolníků, z nichž zhruba 200
padlo a na 300 bylo zraněno.
Koncem roku 1917 se podařilo ve Francii
soustředit na 10 000 čs. dobrovolníků z celého světa.
Přes 2 500 jich připlulo z USA, převoz 1 600 legionářů z Ruska projednal s ruskou vládou T.G. Masaryk, přijela rota zajatců z Rumunska, přišli čeští
důstojníci ze srbské armády a rakousko-uherští
zajatci ze Srbska a Itálie. Dekretem z 19. prosince
1917 francouzská vláda povolila organizaci autonomní čs. armády a zabezpečila její výstroj, výzbroj
a činnost. V Cognaku byl 12. ledna 1918 vytvořen
21. čs. střelecký pluk a v Jamacu v květnu 22. čs.
střelecký pluk, čímž vznikla Československá střelecká
brigáda ve Francii, Čs. dobrovolníci obdrželi francouzské světlomodré stejnokroje doplněné stojatým
límcem s tmavomodrými výložkami s číslem pluku,
písmeny ČS na náramenících a tmavomodré barety.
Na závěr výcviku se 30. června 1918 konala v Damey
před francouzským prezidentem Poincaré slavnostní
přísaha a předání praporu.
Dle francouzských zvyklostí byla brigáda nejprve
odeslána na klidnější úsek fronty v Alsasku. V září
byla brigáda odvelena do Champagně a počátkem
října do Argonne u Vouziers na řece Aisne. Zde se
21. čs. střelecký pluk zapojil od 20. října do těžkých
obranných bojů o vesnici Terron, 22. čs. střelecký
pluk byl zasazen do protiútoků s cílem dobýt
nevysokou kótu 153 severně od vesnice Chestres.
Po těžkých bojích byly vyčerpané československé
jednotky v noci na 31. října vystřídány francouzskými pluky a brigáda odešla na odpočinek.
Po ukončení války byl v Cognacu ještě postaven
23. a 24. čs. střelecký pluk a od 19. prosince 1918
začaly jednotky nově zformované 5. čs. střelecké
divize odjíždět přes Itálii v 18 vlakových soupravách
do Československa. Velkolepé uvítání však nebylo
zakončením jejich válečné činnosti, neboť jednotky
byly přesunuty do bojů na Těšínsku a na Slovensku
Československé legie v Itálii,
Československý vojenský odboj v Itálii vznikl
nejpozději a jeho rozvoj byl poměrně pomalý.
V Itálii nebyly větší skupiny krajanů, kteří by akci
podpořili, a Itálie sama do války vstoupila až
v květnu 1915. V italských zajateckých táborech se
poté sice nalézalo množství českých a slovenských
zajatců, ale byli rozptýleni po mnoha táborech.
Teprve na počátku roku 1917 byli soustředěni
v táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Tam
byl 17. ledna 1917 založen Čs. dobrovolnický sbor,
v jehož čele stál sokolský náčelník J. Čapek, který
vedl tělovýchovný a vojenský výcvik. V létě byli Češi
a Slováci přesunuti do Paduly u Salerma a v říjnu
měl sbor již na 4 000 mužů.
Jednotlivci české a slovenské národnosti z řad
přeběhlíků sloužili u zpravodajské služby italské
armády již v letech 1916-1917. Jejich nasazení bylo
VZLET č. 4 / 2014
vždy vázáno na iniciativy a rozvahu příslušných
italských zpravodajských důstojníků. Od září 1917
vznikaly při štábech italských armád z dobrovolníků
z řad zajatců čs. výzvědné oddíly, jejichž riskantních
výzvědných, sabotážních a agitačních akcí si italské
vedení vysoce cenilo. V polovině roku 1918 již na
celé italské frontě působilo v devíti výzvědných
rotách kolem 1 600 vyzvědčíků, kteří byli 25. září
1918 formálně včleněni do 39. čs. pluku – výzvědného.
Dlouhou dobu se italská vláda bránila vzniku
jednotek tvořených bývalými vojáky habsburské
monarchie, a teprve po porážce Italů u Caporetta
v říjnu 1917 učinila italská politická elita ústupek a
rozhodla o využití zajatých Čechů a Slováků v pracovních oddílech mimo válečné operace. Jednalo se
o 9 500 mužů v italských stejnokrojích beze zbraní,
soustředěných v 7 praporech. Zvýšená aktivita gen.
M. R. Štefánika přiměla 21.dubna 1918 italskou vládu
k podepsání dohody o zřízení samostatného čs. Vojska v Itálii, jehož velitelem byl jmenován gen. A.
Graziani. Díky okamžitému přílivu tisíců dobrovolníků
z řad zajatců, vznikla ve Folignu 6. čs. Střelecká divize
o dvou střeleckých brigádách, složená z 31.,32.,33.,
a 34. čs. Střeleckého pluku. Divize obdržela uniformy
alpských střelců s kloboukem se sokolím perem.
Včetně italských velitelů rot, praporů, brigád, štábních důstojníků a příslušníků týlových jednotek čítala
kolem 12 000 lidí. Před pomníkem krále Viktora Emanuela II. v Římě složili legionáři 24. května přísahu a
z rukou italského předsedy vlády V. E. Organda
obdrželi bojový prapor.
Jako první zasáhl v červnu 1918 do bojů na Piavě
1. prapor 33. čs. Střeleckého pluku, který v důsledku
chyb sousedních italských velitelů utrpěl značné
ztráty u Santa Dony a Fossalta. Po dokončení výcviku
se divize v polovině srpna přesunula na Monte
Alttisimo, kde obsadila úsek od Gardského jezera
k městečku Brentonico. Svůj největší boj svedla 21.
září 1918 o kótu Doss Alto.
Italští legionáři drží smutné prvenství v počtu
popravených. Pokud byl některý legionář zajat a poznán, neunikl rychlému vojenskému soudu a poté
šibenici nebo zastřelení. V průběhu války takto
přišlo o život přinejmenším 47 italských legionářů,
většinou z výzvědných rot.
Po skončení první světové války byla 17. listopadu 1918 v Padově divize reorganizována na
Československý armádní sbor o 20 000 mužích,
složený ze 6. a 7. čs. střelecké divize, jehož velení
převzal gen. L. Piccione. Všechny pluky dostaly
8. prosince v Padově své prapory a složily přísahu.
Od 15. prosince do 26. prosince byl sbor přepravován
v 73 transportech do vlasti. Bojová cesta však pro
legionáře nekončila, neboť před sebou měli boje o
celistvost Československé republiky na Těšínsku
proti Polsku a na Slovensku proti maďarské armádě.
Čeští dobrovolníci v dalších zemích Dohody.
Srbsko. Před válkou žilo a pracovalo na území
Srbska množství Čechů. Někteří z nich po vypuknutí
války vstoupili do srbské armády a zúčastnili se
těžkých bojů s postupující rakousko-uherskou
armádou. V létě 1915 vstoupily desítky čs. zajatců
do srbského 1. dobrovolnického pluku, ale pokusy
6
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
o vytvoření samostatných čs. jednotek na území
Srbska se nezdařily.
Velká Británie. Zde vytvořili Češi a Slováci v srpnu
1914 v rámci krajanských spolků Českou legii pro
službu v britské armádě. Žádost 105 Čechů, ochotných
vstoupit do britské armády, však byla zamítnuta a
proto část z nich se rozhodla vstoupit do české
jednotky francouzské Cizinecké legie. Teprve v srpnu
1916 byli první čs. dobrovolníci přijati ke službě
v pracovních praporech a od října téhož roku i v pozemních bojových jednotkách britské armády.
Převzato z publikace Československé obce legionářské, nazvané
Československé legie 1914-1920, vydané v r. 2013
Župní seminář cvičitelek a cvičitelů
Sokolské župy Jana Podlipného
V neděli 9. 11. 2014 se v T. J. Sokol Hostivař uskutečnil župní seminář cvičitelek a cvičitelů Sokolské
župy Jana Podlipného. Po přátelském uvítání
starostou župy a hostivařského Sokola bratrem
Bartákem, župním náčelníkem bratrem Čížkovským
a župní náčelnicí sestrou Fischerovou byl v 9:00 hodin
seminář zahájen rozcvičkou pod vedením sestry
Libichové. Cvičitelky a cvičitelé naší župy se během
dopoledního programu seznámili s regeneračním
28. říjen na Blaníku
28. říjen oslavují sokolové nejen ve svých městech,
ale i na různých místech České republiky. Netradiční,
ale velmi emotivní je oslava zrodu první samostatné
republiky na památném Blaníku. Nejinak tomu bylo
i letos, kdy se opět společně sešli členové Sokola z celé
republiky právě na této hoře. Setkání zorganizovala
tradičně župa Blanická spolu s komisí turistiky České
obce sokolské. Všichni účastníci jako odměnu za
výstup obdrželi pamětní list a drobný dárek.
Na místo samé pod Velký Blaník jsme se dopravili
společně 2 autobusy – členové pražského třížupí a
župy Barákovy, téměř všichni ve středním a seniorském věku. Počasí bylo přívětivé i když z rána bylo
mlhavo. Všichni jsme se těšili na výstup lesní cestou
pod korunami podzimem zbarvených stromů. Před
polednem nás počasí mile překvapilo, a proto byl
výhled z rozhledny, kam všichni postupně vystoupali,
do všech světových stran velmi pěkný.
Slavnostní zahájení a celé setkání na vrcholu
Blaníku bylo dobře připravené a vítaným zpestřením
bylo již tradiční vystoupení sokolek z Dobříše, které
přímo na prostranství před rozhlednou zacvičily pod
vedením sestry Jany Pinkové vtipnou parodii na
skladbu „Poupata“ a byli odměněni bouřlivým
potleskem. Výstup na Blaník byl nejen turistickým
výšlapem o svátečním dnu, ale také přátelským
setkáním sokolů, kteří se sem již tradičně každým
rokem vracejí. Naše výprava za odměnu poobědvala
ve vyhlášené restau-raci v nedaleké Kondraci a
zakončila tento den v pivovaru v Kácově. Opět jsme
strávili pohodový den v přátelské atmosféře a
obohaceni o sokolská přátelská setkání jsme se vraceli
do svých domovů.
Lenka Brandová
7
cvičením ZdrTV (ses. Libichová), s teorií a praxí
sebeobrany (br. Petrásek a br. Kyba), s Roppeskippingem - cvičení se švihadly (cvičitelé Sokola Libeň),
s automasáží (ses. Míková) a s netradiční kolektivní
hrou Indiaka (br. Čížkovský) – jejíž pravidla najdete v
třetím čísle Vzletu roku 2013. Po polední pauze
následovaly informace ze župy a ČOS (ses. Fischerová a br. Čížkovský) a odpolední program.
Odpoledne se cvičitelky a cvičitelé seznámili s teorií
i praxí SMS - spirálním mobilizačním systémem - pod
vedením sester Procházkové a Šarochové. Většinu
také zaujalo cvičení RD a PD zejména s ohledem na
jejich věkové zvláštnosti pod vedením ses. Otáhalové,
která mj. také v této lektorské hodině seznámila
přítomné cvičitele s technikou řeči a zpěvem v Sokole
v uvedených věkových kategoriích. Ocenění za
dlouholetou cvičitelskou práci obdržely sestry Víchová
z T.J. Sokol Praha Vršovice, Peštová z T. J. Sokol Kr.
Vinohrady a Blahunková z T. J. Sokol Libeň, která
ze zdravotních důvodů ukončila práci náčelnice
jednoty a bratr Mirek Pešta z Královských Vinohrad.
Všechny cvičitelky a cvičitelé dostali na závěr
osvědčení, které bude využito při prodlužování
cvičitelských průkazů. Župní sraz byl župním
náčelnictvem hodnocen jako velmi zdařilý.
Poděkování patří rovněž hostivařskému Sokolu, který
se již po několikáté výborně osvědčil v roli pořadatelské jednoty.
Petr Čížkovský - náčelník
vlajkonoš
župy J. Podlipného
Ivo Antušek ml.,aDagmar
Fischerová,
Petr Čížkovský
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Trubači
Čím to začalo? Vinohradská sokolovna se v roce
1946 otevřela cvičencům. A bratr Beda Papež dal
dohromady skupinu deseti, jedenáctiletých kluků,
které začal učit hrát na fanfárky. Prohlédněme si
archiv jednoho z trubačů - Vráti Richtera. Z té doby
je skupina devíti trubačů ve cvičebních krojích.
S bratrem Papežem stojí na střeše nad dorostovým
sálem.
Zvuk trubky provázel žáky vinohradského Sokola
na výletech. Z roku 1947 je fotografie skupinky
mladších žáků u vstupu do vinohradské sokolovny.
Někteří v battle dresech, Vráťa Richter s polnicí, což
je menší obdoba fanfárky. Jdou na výlet do Břežan.
Jiná fotografie z osobního alba. Letní sokolský
tábor v Plané nad Lužnicí, na Soukeníku, rok 1947.
Malá postavička u stožáru, Vráťa upřesňuje: trubač,
nastoupené družstvo a vztyčování státní vlajky. Byla
to snad znělka ze zpěvníku sokolského táborníka se
slovy : „ Vlaj a duj prapore náš, věrnou stráž v nás
vlasti máš…“ ? To už si nepamatuje.
Stejně tak se trubkou ohlašoval budíček. Kdo
chtěl, mohl si při tom s melodií zazpívat: “Vstávej,
vstávej, lenochu ospalý, vstávej, vstávej, už je ráno“.
A trubkou končil denní program. Snímání vlajky a
nakonec i večerka: „Zapad den, slunce svit vymizel
z údolí, z temen hor….“. Táž melodie a tatáž slova,
která znějí na skautských táborech dodnes. Znějí
dodnes i sokolům?
Při slavnostních příležitostech fanfárky trubačů
měly navázány praporce. Na jedné straně nápis Žáci
Sokol Vinohrady, letící sokol na straně druhé. A
trubači měli bílé praporečnické rukavice.
Repertoár pro čtyřhlasé fanfáry? Byly převzaty
z materiálů prvorepublikové československé armády. Při jakých příležitostech vinohradští trubači
vystupovali? Při zahájení chodeckých závodů na
Žižkově vystoupilo 10 trubačů. Při žákovské besídce
vystoupilo 8 trubačů.
Některá jména uvízlá v paměti: Řehák, Šťastný,
Smejkal, Mrázek, Havel, Navrátil, Ševčík, Zeman. Další
fotografie jsou z roku 1948. Lze je snadno datovat:
tři ze skupiny osmi trubačů mají nad domovenkou
trojúhelník slibu dorostu. Vráťa Richter slib dorostu
skládal 18. ledna 1948. Tento rok znamenal výrazné
navýšení počtu trubačů. Při mistrovství ČSR nováčků
ve vzpírání jich bylo již 15.
Pak přišel XI. Všesokolský slet. „Vysoko nad
stadionem rozepjal svá mohutná křídla sokolí. A nad
Strahovským stadionem zazněla sletová znělka, ohlašující,
že největší svátek Sokolstva a celého národa zahájil… “
Těmi tečkami končí popisek v novinách pod
fotografií trubače, žáka tělocvičné organisace Sokol
na Královských Vinohradech, jenž fanfárou zahájil
XI. Všesokolský slet, dny sletu sokolského žactva.
Bylo to odpoledne v sobotu 19. června 1948.
„Na programu toho dne bylo po vztyčení státní vlajky
cvičení nižšího stupně žactva, hry žákyň, společné cvičení
žáků a žákyň středního stupně, vystoupení táborníků,
prostná žákyň, prostná starších žáků vyššího stupně.“
Oficiální fotografie trubače Vráti Richtera, která se
objevila v denním tisku, byla uložena v archivu
Československé obce sokolské pod číslem 672/MZ.
A Vráťa na památku dostal stříbrný prsten se sedícím
sokolem, pod ním číslice XI.
Z trubačského sboru Sokola Vinohrady se stal
po sletu trubačský sbor Československé obce
sokolské. Změnila se vlaječka na fanfárkách.
Změnil se ale i politický systém, změnila se rétorika sokolského tisku. Změnil se i úbor, již neměli
na sobě sokolské červené košile a garibaldiovské
čepičky. Sokolský žákovský trubačský sbor fanfárami zahájil mistrovství světa v odbíjené mužů a
VZLET č. 4 / 2014
8
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
mistrovství Evropy žen. Jak uvádí týdeník československé obce sokolské Ruch, č.36, ročník IV ze září
1949, vedoucího sovětské delegace uvítal ministr
Kopecký spolu se starostou ČOS dr. Truhlářem.
Vzorný pochod sovětské delegace je dáván za příklad
našim representantům.
Ruch číslo 50 z prosince 1949 přináší informace
z II. Všeodborového sjezdu. Cituji z tisku: „…přišla jej
pozdravit stočlenná delegace Československé obce sokolské v čele
s náčelníkem dr. Truhlářem. Předseda vlády a ÚRO bratr
Antonín Zápotocký se s bratrem Truhlářem ve zřejmém
pohnutí dlouze objali. A za jásavých zvuků trubek žákovského
sboru trubačů ČOS vystoupil bratr Truhlář na řečnickou
tribunu. Mimo jiné sdělil, že socialismus je práce. Tak chtěl
Lenin, chce generalissimus Stalin a dobrý náš bratr president
Gottwald.“ Informace pro ty mladší: Antonín Zápotocký
i Klement Gottwald byli po roce 1948 nejen vrcholnými
stranickými a státními představiteli, ale zároveň i členy
Československé obce sokolské. Komunisté měli po
roce 1945 vnitrostranický příkaz infiltrovat organisaci
Sokol, takže po únoru 1948 mohli mezi členy Sokola
jako sokolové dělat kádrové čistky.
Na oplátku odboráři navštívili vinohradskou
sokolovnu. Promluvil k nim ve funkci generálního
tajemníka ČOS bratr Josef Špirk. Oblečen v civilu. Jak
je patrno, tradiční sokolský kroj už nebyl in. Za
zaznamenání stojí i slavnostní večer ve Smetanově
síni. Vzdělavatel ČOS bratr dr. Julius Dolanský,
v civilu, připomenul sedmdesáté narozeniny velkého
učitele národů soudruha Josefa Vissarionoviče Stalina.
Julius Dolanský, původním jménem do roku 1945
Julius Heidenreich, byl do roku 1952, to je do roku
zrušení organisace Sokol, jeho členem. Byl ale rovněž
členem ČSSD, později KSČ, poslancem Národního
shromáždění za KSČ, nositelem Řádu Vítězného
února, Řádu práce a Řádu republiky. Zde asi končí
historie vinohradských trubačů. Na tomto
shromáždění ti, kteří troubili fanfáry, tvoří na podiu
s řadou dalších cvičenců pouhou stafáž. Bratr Beda
Papež opustil řady Sokola, jednu z vlaječek dal do
opatrování rodičům Vráti Richtera, ze Sokola po sletu
při “čistkách” vyhozených. A Vráťa Richter v Sokole
rovněž skončil. A jeho nejbližší budoucnost? Jako
synovi z živnostenské rodiny mu hrozilo, že jej
soudruzi umístí do dolů.
Fanfárky, fanfáry a truba
Předchozí text se týkal trubačského sboru. Je však
na místě dodat trochu teorie.
Fanfárka, ale rovněž polnice, je nátrubkový žesťový
nástroj vydávající alikvotní tóny. Abychom byli
v informaci úplní, do skupiny nástrojů vydávajících
pouze alikvotní tóny patří i nástroje ze zvířecích rohů:
z dlouhorohého skotu, z antilopy, sloního klu
(olifant), ze dřeva: alpský roh, pastýřská trumpeta,
z bronzu: salpinx, buccina, z mosazi: lovecké rohy,
přirozené lesní rohy, poštovské trubky,klariny.
Alikvotní tóny: teoreticky nejhlubší tón nástroje,
který se povětšině vůbec neozve, pak oktáva, následují
kvinta,kvarta, tercie, tercie, malá tercie, další tóny jdou
po sekundách. Notový zápis bývá v C Dur, takže jde
o tóny(G), g,c1,e1,g1,b1, c2,d2,e2,fis2,g2. Skutečně
znějící tóny jsou samozřejmě odvislé od délky
nástroje. V jakém rozsahu hráč může hrát závisí na
jeho kvalitách, na nátrubku i na mensuře nástroje, to
9
je na průměru trubek. Nicméně signály a fanfáry končí
nejvyšším tónem c2.
Fanfárka je nástroj pro slavnostní příležitosti.
Pochody při přehlídkách, vítání státníků apod. Hraje
sólo, více nástrojů hraje unisono či ve vícehlasu,
obvykle ve čtyřhlasu. Na fanfárce bývá připevněna
vlaječka se znakem, erbem, symbolem s nápisem,
s ozdobným lemem a střapci.
Polnice může zahrát totéž, co fanfárka. Ovšem
používá se, či používala se, především k předávání
povelů jednotlivým složkám vojska. Cvičební řád pro
pěchotu P-I-1 z roku 1934 obsahuje povely-signály.
Signál určí, pro jakou jednotku je určen a jaký úkon je
požadován. Obrat vpravo, vlevo, vpřed, vzad, palba,
ústup apod. A také budíček, večerka, nástup k jídlu,
ke krmení koní.
Skladby pro fanfárové trubky prvorepublikové
armády jsou obsaženy v příloze 6 k čl. 141 Sm70,
autorské právo vyhrazeno MNO. Tyto fanfáry hrál
i trubačský sbor žáků Sokola Královské Vinohrady.
Jsou to čtyřhlasy, při větším počtu hráčů hraje jeden
hlas vždy skupina několika hráčů.
Část alikvotních tónů tvoří tóny kvintakordu: g,
c1,e1,g1, c2. A tyto tóny tvoří melodii a doprovodné
hlasy uvedených fanfár. Pokud hráč ujede nátiskem a
zahraje jiný tón, neruší to, pokud ovšem nezahraje
tón b1.
Poštovský panáček je skladba složená z alikvotních
tónů, které tvoří zároveň kvintakord: g,c1,e1,g1.
Durový kvintakord v C Dur je c,e,g,c. Máme-li
k disposici trubače schopného zatroubit poštovského
panáčka, lze jeho melodii začínající tónem e1
doprovodit zpěvem. Já do lesa nepojedu začíná notou
c1. A píseň Neviděli jste tu dvě panenky začíná notou
g1. Takže c-e-g. Samozřejmě, že obě písničky je nutné
zazpívat, či zahrát na nástroj s možností hrát v celém
rozsahu všech tónů oktávy. Nikoliv jen s alikvotními
tóny.
A nakonec malý exkurs do historie. Zvuk trubky
je slyšet na velkou vzdálenost. Cid, hrdina španělských
bájí, žádal o pomoc byv napaden přesilou Maurů.
Zadul na olifant. Olifant krále Jana Sobieského byl
ve sbírce Českého muzea hudby do té doby, než byl
ukraden. Byl to nádherně vyřezávaný sloní kel.
Maďarský král Matyáš Korvín ve svém vojsku měl
jednotku hrajících na pastýřské trouby. Byly to
trumpety zhotovené z podélně rozštípnuté větve,
vydlabané uvnitř tak, aby se konicky rozšiřovaly. Obě
poloviny se pak slepily k sobě a ovinuly kůží či kůrou.
Signály těchto trumpet bylo prý slyšet na vzdálenost
až 15 km.
Fanfáry v době renesance a baroka se hrály na
klariny. Byly to nástroje s tepaným a gravírovaným
roztrubem, měly užší mensuru než dnešní fanfárky a
bylo na ně možno hrát všechny tóny oktávy, neboť
na to hráli trubači špičkových kvalit, kteří zahráli
i alikvotní tóny jsoucí po sekundách. Dnešní hráč
k tomu potřebuje trubku s ventily. A pokud lovci na
koních pronásledovali zvěř, byli svoláváni zvukem
parforsního rohu. I dnes ukončení lovu se předává
zvukem borlice, slavnostní výhřad zvěře je provázen
zvukem konsorcia borlic.
Vladimír Richter, Vratislav Richter
Sokol Praha Král. Vinohrady
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z našich jednot
V T.J. Sokol Kbely se konala oslava 60 let Jiřího Kačmaříka
V sobotu 4. října 2014 se uskutečnila na hřišti v hospodě velká a mimořádná oslava k příležitosti životního jubilea 60 let Jiřího Kačmaříka, předsedy oddílu, hráče a organizátora mnoha turnajů mládeže.
Slavnostní večer byl oficiálně zahájen powerpointovou prezentací s mnoha historickými i dobovými
fotografiemi a pokračoval předáním dortu, dárku a zazpíváním oslavného chorálu na počest předsedy
v provedení mládežnického ansámblu.
Součástí příjemného večera bylo oficiální předání funkce, nebo lépe řečeno předsednické pochodně,
dobrovolnému hasiči ze Záryb, dlouholetému aktivnímu hráči (prakticky odchovanci Kbel) Vaškovi
Podskalskému. Jirka ve výboru zůstává i nadále jako organizační pracovník, ale starosti předal na
mladší bedra! V zástupu gratulantů byli jak současní, tak i bývalí hráči Sokola Kbely, rodiče mládeže
i mládež samotná, ve velkolepém, avšak stále komorním prostředí. Kdo se nemohl dostavit osobně,
poslal alespoň gratulaci na dálku. Poté následovala volná zábava, při které se jedlo, pilo, hodovalo
a tancovalo. I zpívalo.
převzato z:http://www.phkbely.cz/index.php/ze-zivota-klubu/97-60-let-jiriho-kacmarika
V T.J. Sokol Kbely se konal Memoriál Jany Vudmaskové
Oddíl pozemního hokeje Sokola Kbely uspořádal v sobotu 11. 10.
třetí ročník turnaje přípravek o putovní pohár "MemoriáluJany Vudmaskové". Turnaje se zúčastnilo
rekordních 14 družstev
rozdělených do 4 skupin.
Hrálo se 12 minut za příjemného hokejového počasí. Všechna družstva
dostala nějakou tu sladkost, vyhlášení hráči jednotlivých družstev sportovní láhev s logem pořadatele, první tři medaile
a poháry. Poháru se zúčastnila tato družstva:
Hostivař chlapci, Bohemians mix, Sokol Kbely
B, Litice modří, Hradec B,
Bohemians dívky, Mnichovice A, Hostivař dívky, Bohemians chlapci,
Sokol Kbely A, Litice žlutí, Mnichovice B, Hradec A a RSC. Druhé místo v turnaji získalo družstvo Sokola Kbely B a vyhlášeným hráčem se stal Š. Škarda. Sokol Kbely A obsadil 13. místo a vyhlášenou hráčkou se stala
K. Pazlerová.
http://www.phkbely.cz/index.php/tymy/pripravka-a-benjaminci/98-memorial-jany-vudmaskove
VZLET č. 4 / 2014
10
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
T.J. Sokol Libeň uspořádal 34. ročník dobrodružné výzvědné hry Vyzvědači
Oddíly Jilm a Veverky uspořádaly 8. 11. 2014 34. ročník dobrodružné výzvědné hry Vyzvědači ve staroměstských uličkách. Hra spočívá v tom, že na území vašich protivníků leží odpovědi na otázky, které je
třeba vypátrat – od lehkých (kolik lamp je ve Stříbrné uličce?) až po obtížné (Pan Vozobule chodil každý
den na procházku se svými psy...). Samozřejmě vás nikdo nesmí na cizím území chytit. Kromě toho je
třeba vypátrat soupeřovu vlajku a uhájit před nalezením vlastní.
Hra trvala 3 hodiny a začínalo se ve 14:00 u kostela sv. Martina ve zdi na Praze 1. Tradiční hry ve staroměstských uličkách se zúčastnilo celkem 28 hráčů, rozdělených do 3 družin. Zvítězila družina Modrá (433
bodů) před Zelenou (267 bodů) a Žlutou (247 bodů).
Převzato z: http://www.sokol-liben.cz/akce/2383-xxxiv-vyzvedaci/ a z: http://www.sokol-liben.cz/dokument/7059-12-vysledky-34-vyzvedacu/
V T.J. Sokol Hostivař se 11. 11. 2014 konal Martinský lampiónový průvod
V úterý 11. listopadu, na den Svatého Martina se před Švehlovou Sokolovnou v Hostivaři konal tradiční
Lampionový průvod. Zúčastnilo se ho přes 230 dětí a přiližně stejně tolik rodičů. Pro účastníky byl připraven
ohňostroj, krátký průvod v okolí sokolovny se spoustou strašidel a lesních bytostí a navštívil nás i Sv. Martin se svou bílou kobylkou.
Převzato z: http://www.sokolhostivar.cz/2014/10/lampionovy-pruvod-11-11-2014/
11
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Mistrovství ČR ve sportovní gymnastice kategorie juniorky „C“ a ženy „C“
Prémiéra Mistrovství ČR ve sportovní gymnastice kategorie juniorky „C“ a ženy „C“ proběhla v
Praze v gymnastické tělocvičně Na Balkáně, patřící T.J. Sokol Žižkov II v sobotu 1. 11. 2014.
V kategorii juniorky „C“ závodilo 26 gymnastek. V kategorii ženy “C” závodila také jediná vršovická
závodnice Monika Vojáčková. Její výsledek byl velmi příjemným překvapením, protože to byl Monči
první závod, který absolvovala od velmi vážného zranění kolene. S druhou nejvyšší známku na
kladině (9,10 b.) a třetí nejvyšší známkou na prostných (9.80 b.), poukázala na své gymnastikcé
kvality. Bohužel však známka na bradlech Moniku posunula na celkové 5. místo. s počem 37.20
body. Moc gratulujeme ke krásnému úspěchu!
Převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/1-mcr-jednotlivkyn-juniorky-c-zeny-c/
T.J. Sokol Vršovice získal první místo na XXXIII. mezinárodní veteraniádě
ve sportovní gymnastice15. 11. 2014 v Liberci
Mužská sportovní gymnastika měla opět svůj svátek. Ve specializované tělocvičně ve Sportparku
v Liberci se uskutečnil společný krajský přebor Libereckého kraje, Ústeckého kraje a Královéhradeckého
kraje v povinných sestavách a odpoledne patřilo Mezinárodní veteraniádě.
Na mezinárodní veteraniádu přijelo 17 borců z Německa (5), Slovenska (1), Chorvatska (1) , Ruska (1) a
Česka (9). Nejstarším účastníkem byl Luboš Kopecký ročník 1934.
Je úžasné sledovat výkony veteránů, jejich nasazení a elán. Chorvat jel 800 km autem na tento závod
a Rus přiletěl až z Jekatěrinburgu.
Veteráni jsou rozděleni do kategorií dle věku. Od toho se odvíjí počet cviků a počet nářadí, které musí
absolvovat. Některé výkony byly velmi obtížné. Objevovala se salta, veletoče, přemety, štaldry a další
hodnotné cviky.
Velké gratulace patří Josefu Biňovcovi z oddílu sportovní gymnastiky T.J. Sokol Praha Vršovice, který
vybojoval úžasné první místo v kategorii 55 – 59 let.
převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/vysledky-krajsky-prebor-xxxiii-mezinarodni-veteraniada/
VZLET č. 4 / 2014
12
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Cvičenky a cvičenci oddílu sportovní gymnastiky z T.J. Sokol Vršovice
byli úspěšní na závodu Písecký Šplhavec 2014
V sobotu 25.10. proběhla v Písku Velká cena Olympijského šplhu na laně bez přírazu nohou. A jako každý
rok byl tento závod opět ve znamení rekordů. Závodu
se účastnila početná skupina z oddílu sportovní gymnastiky T.J. Sokol Praha Vršovice.
V kategorii mužů na 8 m se umístil nejlépe 5. Filip
Šmejkal s nejlepším časem 7,63 s, dále pak 15. Michal
Vopelka, kterému se příprava na závod vydařila a
překonal v Písku svůj osobní rekord v čase 11,56 s.
A s časem 14,19 s se na 23. místě umístil vršovický závodník Jan Čermák.
V kategorii žen se na 4,5 m umístila jako druhá Marcela Moláčková s časem 7,62 s, za nepřekonatelnou
závodnicí Veronikou Szábovou ze Sokola Poděbrady.
Jako 4. se časem 7,9 s umístila Monika Bohmová, která
si splnila potřebnou kvalifikaci na MČR.
Podrobnější reportáž ze závodů i s výslednými časy
všech závodníků naleznete na http://www.svetsplhu.cz/
news/pisecky-splhavec-2014/, kde mimo jiné naleznete
i podrobné informace o tomto sportu.
převzato z: http://gymnastikavrsovice.cz/vysledkyzavodu-pisecky-splhavec-2014/
Judistky a judisti z T.J. Sokol Praha Vršovice
na MČR mužů a žen v Jičíně 8. 11. 2014
Týden po dorostenecké republice
následoval pro většinu závodníků vrchol
sezóny: Mistrovství České republiky mužů a
žen. Konalo se ve známé hale v Jičíně, naproti
vyhlášené jičínské aleji. Hned ze začátku to
bylo zajímavé, neboť oba bratři Polívkové
museli vyběhávat, aby měli váhu. Přesný opak
čekal Ježka, který startoval v hmotnostní
kategorii do 90 kg - také se musel snažit, aby
navážil, ale z druhé strany.
Nejprve muži. V hmotnostní kategorii do
66 kilogramů startovali Zava a Polí-vkáči. Do
73 kilogramů jsme měli také tři zástupce:
Davida Moravce, Káju Musila a Štěpána Vaněčka. David to měl rozjeté nadějně, nicméně
zápas nedotáhl do vítězného konce a skončil
v prvním kole, stejně jako Štěpán. Kája první
dvě kola s přehledem vyhrál, pak ho ale čekal
David Volek z USK. Zápas byl vyrovnaný,
rozhodčí však přiřkli - dle vršovických nespravedlivě - vítězství borci z USK. V hmotnostní kategorie do 81
kilogramů startoval Jaroušek Musil. Tři utkání, tři boje o každý bod, ale nakonec tři vítězství na ippon
vynesly Jarouška na stupínek nejvyšší pro mistrovský titul. V "devadesátce" nastoupil Honza Kučera a
překvapení Jaromír Ježek.
Ženská část týmu. Hned v nejlehčí hmotnostní kategorii do 48 kilogramů se prala vršovická Vendulka
Čistá. Měla pouze jednu soupeřku, se kterou se utkala na dva vítězné zápasy. Nebylo však třeba třetího
utkání, oba dva zvládla Vendy na jedničku (nebo spíš na ippon) a získala tak titul Mistryně ČR. Dokonce
čtyři závodnice starovaly ve váze do 52 kg, včetně naší Lízy Gerasimenko. Ta potvrdila svou suverenitu,
předvedla i krásnou učimatu. Dohromady tři ippony jí přinesly další titul. Lucka Chytrá měla v hmotnostní kategorii do 57 kilogramů také tři soupeřky. První zápas vyhrála suverénně, ale ten druhý proti Elee De
Gansové byl oříšek. Lucka dostala nejen diplom za druhé místo na MČR, ale i zvláštní ocenění "za
heroický výkon a příkladnou morálku". První místo tak získaly naše judistky Elizaveta Gerasimenko,
Tereza Patočková, Vendula Čistá a a náš judista Jaromír Musil.
převzato z: http://www.judovrsovice.cz/clanky/ctyri_tituly_a_jeden_heroicky_vykon_z_mcr_muzu_a_zen.html
upraveno redakcí
13
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
éUPNÕ N¡»ELNICTVO INFORMUJE
Sokolské Brno 2015
Milé sestry, vážení bratři!
Sokolská župa Jana Máchala si Vás dovoluje pozvat na setkání malých i velkých sportovců a přátel pohybu.
Stalo se tradicí, že v období mezi slety připravujeme sportovní sokolské setkání pro všechny věkové
kategorie našich členů – Sokolské Brno. Bude tomu tak i v následujícím roce v termínu 5. – 7. června 2015.
Současně oslavíme 25 let od znovuobnovení České obce sokolské.
Potěší nás váš zájem zúčastnit se s vlastními pódiovými nebo stadiónovými skladbami. Přivítáme
všechny, kteří se s chutí zapojí do nácviku nových skladeb vytvořených pro Sokolské Brno 2015.
Vzdělavatelský odbor župy připraví pro účastníky kulturní část programu, odbory sportu brněnských žup
zorganizují soutěže. Součástí akce bude také Olympijský šplh v Olympii spolu s doprovodným programem.
Neméně srdečně zveme i ty, kteří se jako diváci zúčastní programů připravených pro zábavu a potěšení, jakož
i pro důstojnou prezentaci Sokola.
NAZDAR! Za přípravný výbor
Lída Ryšavá, starostka župy Jana Máchala
Přehled skladeb
* Předškolní děti: skladba: „Cukrárna“, autorka: Dana Uzlová, hudba: Inka Rybářová , náčiní: žlutá vařečka
* Mladší žactvo 6-8 let: skladba: „Autíčko“, autorka: Eliška Šrubařová, hudba: dětský aerobic
* Žáci 8-12 let: skladba: „Indiáni“, autorka: Daniela Kurečková, hudba: střihová, náčiní: tyč „oštěp“
* Žákyně 9-15 let: skladba: „S úsměvem“, autorky: Květa a Radka Daňkovi, hudba: střihová, náčiní: fandítka
* Dorostenky a mladší ženy: skladba: „Jsme kočky“, autorka: Jana Sklenářová, hudba: střihová, skupina Elán,
náčiní: pompóny
* Ženy: skladba: „Pro radost“: autorka: Marie Frantová , hudba: střihová, náčiní: stuhy
* Muži: skladba: „Sportuj s námi“, autoři: Zdena a Petr Šafářovi, hudba: střihová, náčiní: stuhy
* Věrná garda skladba: „Waldemariána“, autorka: Jarina Žitná, hudba: střihová, náčiní: „treková“ hůl
* WG 2015: skladba: „Zimní sen“, autoři: Hana Bučková, Jiří Pracný, Dagmara a Tomáš Kratochvílovi,
hudba: světové swingové melodie, náčiní: šála
* WG 2015: skladba: „Společně v pohybu“, autoři: Helena Peerová, Anna Jurčíčková, hudba: skladby skupiny
Queen
ZRCADLO éUPY
Na podzimním zasedání župního výboru konstatoval ve svém
projevu starosta br. Barták, že úroveň župy klesá. Snižuje se
počet jejích členů a neroste nábor nových. V r. 2012 jsme měli
8 215 členů, 2013 8 079 členů, 2014 už jen 7 996 členů.
Pokles je trvalý a varovný. Je nutné zaměřit se na předškolní
děti, připravit vhodné programy pro oblíbená cvičení rodičů a
dětí a motivovat je tak, aby pokračovali v žactvu i v dospělých.
Musí se začít v jednotách lákavou nabídkou, změnit organizační
i finanční zvyklosti, pak se zvýší i členská základna.
- Magistrát HMP zvýšil v rozpočtu částku na dotace na 2 %.
Dotací z MŠMT Sokol moc nezískal. Náš problém jsou zejména
opravy budov. Cestou je spolupráce s místními zastupitelstvy
městských částí.
- Letos končí předsednictví naší župy v pražském třížupí, lze říci,
že se vedení župy úkolu zhostilo se ctí
- Registrace jednot podle nového Občanského zákoníku je
nezbytná! Pokud jednota registraci nemá jakoby neexistovala,
nemůže vůbec žádat např. o dotace
- Jak se pozná Sokol? Těžko, jen pokud má na sobě historický
kroj. Mnohaletá diskuse dosud nedospěla k žádnému zřetelnému
označení člena ČOS na veřejnosti.
- Pojištění majetku Sokola je centrální a platilo do 9. září 2014.
5. srpna 2014 byl vypracován dodatek ke smlouvě, která tak
platí do 31. prosince 2014.
-- Župní rozpočet na letošní rok se plní dle předpokladů a zřejmě
i v závěru se od plánu neodchýlí.
- MŠMT požaduje jako podmínku žádostí o dotace navýšení
členského příspěvku dospělých na 500,-Kč/rok. Bude na
programu podzimního výboru ČOS.
Náčelníci župy se pravidelně scházejí, bohužel některé jednoty
nespolupracují. Pořádají se župní přebory, soutěže, např. v plavání
o pohár starostů, v ročním hodnocení žup jsme na předních místech.
- Na školení nových cvičitelů přišlo 40 účastníků
VZLET č. 4 / 2014
- Problém nedostatku cvičitelů i cvičenců ve všech jednotách je
časový. Cvičitel se odpoledne obtížně uvolňuje ze svých
povinností, děti mají dlouho školu + další kroužky.
- Proběhly vzpomínkové akce, pořádané náčelnictvem: k výročí
úmrtí Jana Podlipného a ke 120. výročí založení župy
Středočeské, jejíž je župa Jana Podlipného pokračovatelem
Také Vzdělavatelský odbor župy se pravidelně schází 1x za měsíc
- 8. října župa připomněla Památný den sokolstva pietním
shromážděním u hrobu sokolů před strašnickým krematoriem
- Každé poslední pondělí v měsíci pořádá VO župy večer Klubu
pražských sokolských seniorů v libeňské sokolovně, vždy se
zajímavou přednáškou. Druhé dvě pražské župy zatím nejeví
zájem, spíše se zúčastňuje a na organizaci podílí župa Barákova.
- Podobně jako v náčelnictvu ani v oblasti vzdělavatelské některé
jednoty nespolupracují.
Návrh rozpočtu na r. 2015 představil hospodář br. Müller
- informoval, že podle nového Občanského zákoníku nemůže
neregistrovaná jednota mít vlastní účet
- očekávané dotace teď budou směrovány na opravy a provoz
sokoloven, ne na nářadí a vybavení
- jednoty se příště budou zřejmě pojišťovat samy, pojistka se
obvykle vyplatí
- důležité jsou odměny pro cvičitele, nutno počítat v rozpočtu
Z diskuse:
- br. Richter se připojuje ke kritice prezentace sokolů, zvláště
mládeže na veřejnosti, stačila by třeba vtipná kšiltovka a pod.
- ses. Fischerová - propagaci musí dělat jednota na konkrétní akce
- br. Šplíchal kritizuje nejasnost pojmu „branná příprava“
v zákoně, což souvisí i s možným uplatněním v sokolském cvičení
(přitáhlo by dospívající mládež)
- br. Syrový konstatoval, že propagace a marketing ČOS není
na úrovni, není stanovena žádná strategie Sokola
14
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z kroniky ËeskÈ a sokolskÈ
1. 1. 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů ČR
6. 1. 1850 narodil se dramatický spisovatel Ladislav Stroupežnický (napsal např. hry:
Naši furianti, Zvíkovský rarášek, Paní
mincmistrová)
7. 1. 1990 počátek obnovy Sokola - shromáždění
sokolů v bývalém Veletržním paláci
9. 1. 1820 narodil se hudební skladatel Pavel Křižkovský
9. 1. 1890 narodil se spisovatel a novinář Karel
Čapek (divad. hry Matka, RUR atd.)
10. 1. 1055 v Chrudimi zemřel kníže Břetislav I.
11. 1. 1875 narodila se herečka Terezie Brzková
představitelka první filmové babičky
ve filmovém zpracování “Babičky” B.
Němcové
26. 1. 1600 vstoupil poprvé do Prahy velký německý
astronom Jan Kepler
28. 1. 1890 narodil se Dr. Juráj Slávik, významný
představiel předválečného i exilového
Sokola
28. 1. 1930 zemřela operní pěvkyně Ema Destinová
5. 2. 1820 narodila se ve Vídni spisovatelkaBožena Němcová (Babička, pohádky aj.)
10. 2. 1860 narodil se Karel Vaníček, sokolský písmák
10. 2. 1975 v Praze uveden do provozu tehdejší
největší obchodní dům v Československu – OD Kotva
14. 2. 1140 zemřel kníže Soběslav I.
15. 2. 1865 konaly se první šibřinky Sokola Pražského
21. 2. 1860 narodil se spisovatel Karel Matěj Čapek
- Chod
22. 2. 1900 zemřel Dr. Tomáš Černý, jeden ze starostů Sokola Pražského
24. 2. 1830 v Praze se narodila spisovatelka Karolina Světlá
24. 2. 1925 Byla Národním shromážděním vyhlášena ústavní listina, rámcový zákon budoucího státního zřízení ČSR
1. 3. 1925 narodil se Emanuel Vlček, český paleoantropolog
4. 3. 1820 se narodil Dr. Eduard Grégr, jeden ze
zakladatelů Sokola
4. 3. 1880 zemřel v Praze význačný český politik
Karel Sladkovský
7. 3. 1850 se v Hodoníně narodil Tomáš Garrigue
Masaryk, český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník, zakladatel a první prezident Československé republiky
12. 3. 1930 zemřel v Praze spisovatel Alois Jirásek
15. 3. 1940 vyvrcholila povodeň na českých řekách;
v Praze stoupla voda až k vrcholům
mostních oblouků
19. 3. 1845 se narodila Klemeňa Hanušová, první
sokolská cvičitelka
19. 3. 1940 zemřel v Praze spisovatel Adolf Wenig
25. 3. 1420 bitva u Sudoměře - první větší vítězné
střetnutí husitů s panským vojskem
29. 3. 1900 se v Prostějově narodil básník Jiří Wolker
29. 3. 1990 Československá socialistická republika
se transformovala v ČSFR
31. 3. 1980 zemřel básník a překladatel Vladimír
Holan
Božena Němcová
Božena Němcová, vl. jménem Barbora Panklová se narodila 4.2.1820 ve
Vídni. Byla spolu s K.H.Borovským,
J.K.Tylem a K.J.Erbenem v popředí
české literatury ve 40. a 50. letech
19.století. Byla dcerou české služky a
panského kočího, rakouského Němce.
Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici.V dětství na ní
měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která
byla tkadlenou. Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem
své matky provdána za Josefa Němce, který byl
úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než
Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali.
Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti.
Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často
unavený a nepříjemný. Když rodina konečně zakotvila
v Praze, začala se Němcová scházet s představiteli
tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně
v časopisech. Vlastenectví manželům Němcovým
přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále
sledovala. V roce 1850 byl její manžel přeložen do
Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke
shromažďování materiálů, ze kterých potom psala
pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost
se jí i dětem žilo bídně. Božena Němcová zemřela
v lednu 1862.
Stěžejní díla: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky, Babička, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan
učitel, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí.
Klemeňa Hanušová (19. 3. 1845 – 7. 10. 1918)
Klementýna (Klemeňa) Hanušová,
byla česká učitelka tělocviku a odborná
spisovatelka. Cvičila se v mládí v ústavu Jana Malypetra v Praze a v ústavu
Miroslava Tyrše. Roku 1869 se podílela
s pomocí M. Tyrše na zřízení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských.
Tento spolek vedla a mimo to řídila opakovací běhy
pro učitelky tělesné výchovy na obecných školách.
Roku 1877 převzala vyučování tělocviku na ústavu
vzdělání učitelek u sv. Anny v Praze. Roku 1885
zařídila cvičení ortopedická pro dívky, 1887 cvičení
útlých dítek, 1889 zavedla hry na volném vzduchu.
Byla to také první sokolská cvičitelka. Je autorkou
děl Cvičení prostná, Dětský tělocvik, Hry míčem,
Cvičení nářaďová, Domácí tělocvik pro dívky
chybného vzrůstu, Hry tělocvičné.
15
VZLET č. 4 / 2014
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Záběry z župní akademie
Záběry z župního semináře cvičitelek a cvičitelů
Vzpomínka na bratra Milana Volka
VZLET č. 4 / 2014
Vzpomínka na bratra Milana Volka
16
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
S O K O L Õ K
Župy Jana Podlipného
Příloha časopisu VZLET
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Oddílový výlet se sokolskou tématikou !
Oddílový výlet se sokolskou tématikou zahájíme v ulici Jindřicha
Plachty č.p. 1810 (na mapě č.1), kam se dostaneme tramvajemi č. 7, 10,
14 a 16 do zastávky Zborovská. Pak se vydáme Zborovskou ulicí jižním
směrem a druhou ulici se dáme vlevo až se dostaneme do ulice Jindřicha
Plachty. V domě číslo orientační 3 žil František Pecháček (15. 2. 1896 3. 2. 1944) se svojí chotí. Byl to sokolský cvičitel a vychovatel, ve 30.
letech také organizátor letních táborů a zimních kurzů pro mládež. Je
také autorem několika odborných prací z oboru tělesné výchovy. Podle
vyprávění pamětníků byl krásný tělem a vznešený duchem. Právě jeho
sokolské tělo se stalo předlohou pro řadu výtvarných prací. Stál modelem akademickému sochaři Kodetovi pro sochu sokolského borce, akademický sochař Šejnost si Pecháčka vybral jako živou předlohu k přebornické medaili ČOS a výtvarník Španiel na jubilejní svatováclavský
dukát. Mezi vůbec nejvýznamnější Pecháčkovy počiny je autorství několika hromadných skladeb pro muže, mezi nimž se nejvíce vyjímá vítězná
skladba na mezinárodní gymnastické soutěži v Paříži v roce 1937 a sletová skladba nazvaná Přísaha republice uvedená na X. Všesokolském
sletu v Praze jen dva měsíce před mnichovským diktátem. Tehdy na
ploše strahovského stadionu předvedlo 30.000 mužů svá prostná cvičení zakončená velmi sugestivní přísahou republice. Hned na počátku druhé světové války se František Pecháček zapojil do protinacistického
odboje. Stal se zemským velitelem sokolské odbojové organizace Jindra. Byl však zatčen a zemřel
v koncentračním táboře Mathausen. Od domu, kde žil František Pecháček a na kterém je umístěna i jeho
pamětní deska se vydáme ulicí Jindřicha Plachty západním směrem až dojdeme na zastávku tramvají
Anděl v nádražní ulici. Tramvajemi č. 12 a 20 pojedeme do zastávky Újezd, kde vystoupíme. Po levé stra-ně
v parku se nachází sokolovna T.J. Sokol Kampa (na mapě č. 2). Tato sokolovna je zajímavá tím, že do ní
chodil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl členem Sokola již od svých 13 let.
Pokračujeme ulicí Újezd severním směrem až dorazíme k budově č.p. 450. Je to Tyršův dům (na mapě
č. 3). Stavba Tyršova domu započala, když 30. dubna 1921 od pražské obce ruiny Michnova paláce zakoupila Česká obec sokolská, která zde zahájila další přestavby a dostavby. Ve vypsané soutěži na přestavbu
paláce zvítězil návrh architekta Františka Krásného. Byly dostavěny šatny a tělocvična, bývalá jízdárna
byla zvýšena a přebudována na velkou sokolskou ubytovnu. Touto poslední další náročnou přestavbou
a dostavbou byl někdejší barokní palác přestavěn na moderní tělovýchovné a společenské zařízení, ve
kterém se také nacházela výstavní síň, kuchyně, jídelna, mnoho kanceláří a i velká tělocvična vybavená šatnami a umývárnami. Pod tělocvičnou se nalézá 20 metrů dlouhý bazén. V roce 1926 v průběhu VIII.
Všesokolského sletu byla na prvním nádvoří odhalena socha dr. Miroslava Tyrše, kterou vytvořil sochař
Ladislav Šaloun. V roce 2002 byl, jako mnoho jiných malostranských objektů, těžce poškozen ničivou
povodní na Vltavě.
Od Tyršova domu pokračujeme severním směrem až dorazíme na Malaostránské náměstí. Dáme se
vpravo a přejdeme řeku Vltavu přes Karlův most až dojdeme na Křížovnické náměstí. Pokračujeme
vpravo jižním směrem. Kousek za Novotného lávkou se dáme vlevo do šikmé ulice, která se jmenuje
Karolíny Světlé. Touto ulicí pokračujeme jihovýchodním směrem až dorazíme k domu č.p. 286 (na mapě
č. 4). Zde žila Karolína Světlá. (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 Praha). Byla to česká spisovatelka,
představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Také se
podílela na vzniku Sokola. 1. června 1862, u příležitosti svěcení praporu pražského Sokola, zatloukla
Karolina Světlá první a poslední hřeb, kterými prapor připevnila k žerdi, a pronesla svůj první veřejný
projev: “Bratři, kdykoli za ním budete kráčet a on zašumí nad vašimi hlavami, vzpomeňte si, že jsme vám v něm
darovali poklad, na němž ta nejmenší poskvrnka je potupou pro nás a hanbou pro celý národ. Žádáme si od vás, byste se
vždy zastali“. Ulicí Karoliny Světlé pokračujeme dále až dorazíme do Bartolomějské ulice. Pokračujeme
východním směrem až dojdeme k domu č.p. 309 a č.o. 13 (na mapě č. 5). Zde žil JUDr. Jan Podlipný (24.
srpna 1848, Hněvčeves – 19. března 1914, Praha). Byl to pražský advokát, starosta města Prahy (1897–
1900) a poslanec českého zemského sněmu za mladočeskou stranu a první starosta ČOS (1889–1906). Je
po něm pojmenována naše župa. Odtud dojdeme na zastávku tramvají Národní Třída, kde náš výlet
ukončíme.
17
VZLET č. 4 / 2014
Hrajeme sportovní hry
Milé děti,
víte jak se správně hrají sportovní hry? Seznámíme Vás se základními pravidly něterých sportovních her.
9. DÍL - SPIKEBAL
Spikeball - høištì
pøevzato z: http://usaspikeball.com/official-rules a z:
http://www.netradicnisporty.cz/spikeball/spikeball-set/
Pokračování příště
Spikeball je týmový sport. Abychom si tuto hru mohli
zahrát potřebujeme míč a trampolínku (Spikebal set).
Tuto soupravu možno koupit např. na internetové
adrese: http://www.netradicnisporty.cz/spikeball/spikeball-set/.
Hraji dva týmy o dvou hráčích. Soupeřící týmy se
řadí naproti sobě se sítí Spikeball ve středu. Cílem dvojice je maximálně třetím úderem odrazit míček od trampolínky. Spoluhráči si mohou mezi sebou dvakrát nahrát. Jakmile je míček podáván, hráči se mohou
pohybovat kdekoli chtějí. Poté hraje stejným způsobem
druhá dvojice. Hra je nekontaktní, týmy si nesmí
vzájemně ve hře překážet. Je zahájena podáním, které
by nemělo odskočit od trampolínky výš než je natažená
ruka protihráče. Hrát se smí jakoukoliv částí těla. Míček
se od trampolínky musí odrazit mimo trampolínku.
Pokud by dopadl na ni, považuje se to za chybu hráče,
který takto míček zahrál.
Bodování: Vítězí dvojice, která první získá 21 bodů.
Musí vyhrát o dva body. Po 11 bodech se mění strany.
Pokud se bránící hráč snaží zahrát míč, když na něj
nepřišla řada ztrácí tým jeden bod. Pokud hráče zasáhne výstřel ze sítě a pak míč udeří jejich spoluhráče,
ztrácí tým bod. V případě, že hráče zasáhne výstřel ze
sítě a pak míč sám udeří, ztrácí tým také bod. Pokud
některý hráč přijde do kontaktu se sadou Spikebal a bude
to mít vliv na trajektorii míče, ztrácí tým bod. V opačném
případě (trajektorie míče se nezmění) se hraje dál.
Body se také zaznamenávají:
Když míč zpětně nezasáhne síť po třech podáních. Míč
se dotkne země nebo okraje klipů trampolínky.
Kontakt s míčem: Míčem musíte udeřit. Nesmíte míč
chytit do ruky nebo míčem hodit. Hráči se v hodu
střídají.
Přestupky: Bránící hráči se musí dostat z cesty útočícím hráčům. Jestliže bránící hráč je v cestě míči od
utočícího hráče, útočící hráč se musí bránit a přehrát bod.
Musí to být legitimní, aby se útočící hráč mohl bránit.
Na pomoc oddílovým vedoucím
Zahrajte si s námi !
Hry v místnosti
Výprava na severní pól
Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: žádné
Doba trvání: do 1 hodiny
Jeden z hráčů je námořníkem, ostatní sedí v kruhu.
Námořník přistoupí k některému hráči a řekne :
"Jedu na severní pól, chceš něco poslat Eskymákům ?" Oslovený musí jmenovat nějakou věc, která je v místnosti a začíná stejným písmenem jako
jeho jméno. Námořník tuto věc vezme, obejde
s ní přístav (tj. kruh) a ptá se dalšího. Kdo si nic
nevymyslí, stává se námořníkem a musí převzít
všechny dary a chodit s nimi dál kolem kruhu.
Když námořník obejde všechny hráče, položí hromadu věcí na zem a volá : "Haló, Eskymáci, to
vám posílá Evropa!" Na to se všichni hráči vrhnou k hromadě věcí a každý se snaží co nejrychleji zmocnit své věci a dát ji na původní místo.
Kdo byl poslední, bude v příštím kole námořníkem.
Utíkající místo
Počet hráčů: libovolný
Pomůcky: žádné
Doba trvání: do 30 minut
Židle jsou sestaveny do kruhu. Na všech kromě
jedné, sedí hráči. Jeden hráč stojí uprostřed. Začne hru tak, že se snaží posadit na prázdné místo,
ale všichni hráči, rychle si přesedají doleva a brání
tím, aby se na volné místo dostal. Místo stále
střednímu utíká. Podaří-li se mu, aby si sedl, jde
na jeho místo jeho soused vlevo.
Převzato z http://hra.webz.cz/