Čtvrtletník č. 4/2012 - Muzeum Českého ráje v Turnově

Muzejní
čtvrtletník
Číslo IV.
Ročník 2012
zdarma
Vydává: Muzeum Českého ráje, Skálova 71, 511 01 Turnov, www.muzeum-turnov.cz, e-mail: [email protected]
Horolezecký
kalendář
Kalendář s fotografiemi
B. Svatoše - více na str. 2
A muzeum je co?
Zamyšlení nad posláním
muzeí - podrobnosti na str. 3
Proslulá Jínova
cukrárna v Turnově
Unikátní přírůstek do muzejních sbírek - čtěte na str. 5
Ohlédnutí a pozvánky
Pozvánky na výstavy a akce
konané na podzim a v zimě
2012 najdete na str. 8
NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ - VÁNOČNÍ VÝSTAVA
Letošní vánoční výstava nabídne návštěvníkům možnost potěšit se v adventním čase jedním
z nejtradičnějších artefaktů spjatých s tímto svátečním obdobím,
a to sice s betlémem v mnoha jeho typologických, historických
i materiálových podobách. Téma
betlémů a betlémářství tak po několika předchozích letech, kdy
betlémy byly pouze dalším
z mnoha různorodých exponátů
s vánoční tematikou, opět ovládne celý výstavní prostor a přinese
snad každému divákovi možnost
potěšit se artefaktem jemu nejbližším.
Zobrazování scény Ježíšova narození, které tvoří základ každého
betlému, se objevuje už od prvních
století našeho letopočtu na raně
křesťanských sarkofázích a mozaikách (např. průvod tří mágů
v bazilice San Apollinare Nuovo
v italské Ravenně) a jako mocný
inspirační zdroj umělců napříč
všemi následujícími historickými
epochami i všemi křesťanskými
kulturami nikdy neochabl.
Historie betlémů tak, jak je známe dnes, je neodmyslitelně spjata
s živými scénami napodobujícími
události kolem Kristova narození.
Podle tradice první živý betlém
zrealizoval sv. František z Assisi
roku 1223, aby mohl on i jeho řádoví bratři prožít svatou noc v podobném duchu, jako se kdysi skutečně
odehrála. Mnišský řád františkánů,
který tento světec založil, pak šířil
tuto myšlenku po celé Evropě. Scény narození se budovaly v kostelích
za pomoci ústředních soch svaté
rodiny v životní velikosti, ostatními aktéry byli skuteční lidé, kteří
předváděním příběhu o Ježíšově
zrození přinášeli ostatním věřícím
živoucí prožitek tohoto posvátného
okamžiku.
Pokračování na str. 2
BYLINKAMI A OVOCEM PROTI NEMOCEM
Člověka po řeči, bylinu po vůni – říkávaly naše babičky. V této lidové
moudrosti je zřejmě nejlépe pojmenován vztah lidí k bohatství naší květeny a stromoví, které naplňuje téměř všechny naše smysly – čich, hmat,
zrak a v neposlední řadě i chuť. V lidové kultuře v Pojizeří a Podkrkonoší byly rostliny a plody stromů nejen nenahraditelnou surovinou pro
přípravu tradičních pokrmů a pevnou součástí jídelníčku, ale především
zaujímaly významné místo v lidovém léčitelství. Léčivé účinky rostlin
a bylinek znali naši předkové odpradávna. Věděli, že byliny tají všemocné
kouzlo a že celá řada rostlin, plodů, nejrůznější zelenina a ovoce i květiny,
Pokračování na str. 4
Z bylinek se vyráběly chutné pálenky (foto B. Jakoubě).
02
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
Namaluj mi daráčka aneb
tvoříme nový turnovský betlém
Při příležitosti výstavy „Nad betlémem hvězda svítí“, věnované historické a současné tvorbě
malířů, řezbářů, grafiků a dalších výtvarníků,
kteří si jako téma zvolili „betlém“, bude ve vestibulu muzea pro návštěvníky nachystána kostra
scenérie betléma s hlavními postavami. Ostatní
postavy – daráky, daráčky či darovníky mohou
návštěvníci vytvořit při návštěvě výstavy a doplnit do betléma sami. Hotový betlém pak bude
každý rok o Vánocích zdobit interiér muzea.
Akce je určená pro děti i dospělé. Výstava bude
otevřena ve výstavním sále muzea od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013.
-vj-
Horolezecký kalendář
V pátek 12. října
proběhne v kamenářském domě setkání
s horolezcem a fotografem Bohumilem
Svatošem. Akci připravili jeho přátelé
při příležitosti vzniku
kalendáře „Začátky
horolezectví v Českém ráji“, který je poskládán z fotografií, jejichž autorem je právě
Bohumil Svatoš. Na třinácti fotografiích pořízených v 50. a 60. letech minulého století můžeme
obdivovat tehdejší osobnosti českorajského
a československého lezení vůbec. Kalendář
bude možno zakoupit mj. i na pokladně muzea.
Bohumil Svatoš je autorem náročných výstupů
v Tatrách, má na svém kontě řadu zimních i letních přechodů Tater a aktivní byl také na Kavkazu. V neposlední řadě byl v roce 1969 jedním
z devítičlenné, historicky první české himálajské expedice, která dosáhla vrcholu Annapúrny
IV. V roce 1982 navštívil Ťan-Šan.
-dm-
Ludmila Matoušová
V polovině září proběhla v muzeu další velmi
povedená vernisáž. Zahajovala retrospektivní
výstavu turnovské výtvarnice Ludmily Matoušové, na které jsou představeny nejen její malby, grafiky a ilustrace, ale i drobné plastiky,
betlémové figurky, šperky či vystřihovánky. Na
vernisáž dorazilo velké množství lidí, kteří přišli pozdravit autorku a strávit příjemné kulturní
odpoledne. Kdo zná práci Ludmily Matoušové,
může zaručit těm, kteří ji neznají, že je co obdivovat. Výstava potrvá až do 25. listopadu.
Číslo IV., ročník 2012
NAD BETLÉMEM HVĚZDA SVÍTÍ
VÁNOČNÍ VÝSTAVA
Dokončení ze str. 1
Scénky a hry, které se z tohoto počínání během středověku a raného novověku ale vyvinuly,
byly tak bujaré a rozverné, že už pro posvátné
prostory chrámů nebyly vhodné. Proto se tyto
v podstatě už světské radovánky přesunuly do
ulic a posloužily v podstatě jako základ vánočních koledních obchůzek.
Vedle živého zobrazování betlémské scény však známe už ze středověku také stavění
statických jesliček s hlavními postavami svaté
rodiny v podobě skříňových betlémů. Největší rozkvět však zvyk stavění betlémů zažívá
v období vrcholného baroka, a to zejména zásluhou jezuitského řádu, který ho využíval jako
jeden z nástrojů rekatolizace i misijní činnosti.
Touto cestou se dostal první známý betlém také
na naše území, konkrétně v roce 1562 do kostela sv. Klimenta na Starém městě Pražském.
Obliba těchto scén se z kostelů rozšířila postupně také do šlechtických sídel, odkud pak v 1.
polovině 18. století expandovaly také do prostších domácností nižší šlechty a měšťanů. Poté,
co roku 1782 byly v důsledku výnosu Josefa II.
věřícími velmi oblíbené jesličky z církevního
prostoru vykázány, staly se jim novým přirozeným domovem příbytky prostého lidu. To
s sebou samozřejmě neslo jejich modifikaci velikostní, materiálovou i skladebnou a přetransformovalo tradici výroby a stavby betlémů do lidové polohy. Jesličky, opatrované v rodinách po
celé generace, ať už poloprofesionálně zhotovované některým z tvůrců z tradiční betlemářské
oblasti či vlastnoručně podomácku vyráběné, se
staly středobodem vánočně vyzdobené světnice
a výsadním objektem svátečně oděné domácnosti, kde zůstávaly každoročně až do 2. února,
tedy do Hromnic.
Ačkoli někdejší pozici a význam betlému ve
smyslu centra rodinné oslavy vánočních svátků převzal během 20. století vánoční stromek,
neodklánějí se od tématu narození Páně moderní a současní výtvarní umělci, kterým betlém
stále zůstává výsostným tématem skýtajícím
příležitost meditace nad nejvznešenějšími věcmi křesťana i člověka jako takového. Také díla
z této oblasti přinese vánoční výstava, a nabídne
tak na společném prostoru konfrontaci tradič-
ních lidových betlémů různých typů s pracemi
moderních výtvarníků 2. poloviny 20. století na
betlémské téma.
Přijďte se se svými blízkými v adventním či
vánočním čase společně potěšit jednou z nejpřitažlivějších vánočních „rekvizit“ v pestré paletě poskládané z fondů muzeí po celé republice.
Výstava, jejíž slavnostní zahájení 6. prosince
oživí vystoupení sopranistky Jany Štěrbové
s klavírním doprovodem, bude otevřena do
konce ledna příštího roku. Těšíme se na vaši
návštěvu!
Lenka Laurynová
Sopranistka Jana Štěrbová bude ozdobou vernisáže vánoční výstavy.
MUZEUM NOMINUJE DALŠÍ TVŮRCE NA TITUL
MISTR TRADIČNÍ ŘEMESLNÉ VÝROBY LIBERECKÉHO KRAJE
S nastupujícím podzimem se v muzeu začaly připravovat nominace na mistry řemesla,
kteří budou navrženi
krajskému výboru pro
kulturu na udělení titulu Mistr tradiční řemeslné výroby Libereckého kraje pro rok 2013.
V letošním roce jsme se rozhodli, s odvoláním
na výzkumné aktivity muzea, zaměřit pozornost
na mistry v oboru práce se dřevem a kamenem.
S ohledem na charakter našeho regionu však
byla jedna nominace navržena také v oblasti tradičního sklářství.
Pro rok 2013 bude na ocenění navržen turnovský kamenosochař Jiří Číhal, jehož dílnou prošla
velká řada restaurovaných kamenických památek
Turnovska a širšího okolí, výrobce a restaurátor
houslí Jaroslav Kohout z Liberce, který spolupracuje s předními českými houslovými virtuosy (Pavel Šporcl, Josef Suk, prof. Ivan Ženatý)
a sklářský mistr Petr Novotný, který provozuje
v Novém Boru vlastní huť a galerii, ale také
vlastní sklářskou školu a pomáhá svou bohatou
činností šířit věhlas českého skla daleko za hranicemi České republiky.
-ll-
Číslo IV., ročník 2012
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
Malý etnograf
A MUZEUM JE CO?
Díl 1. - Muzeum a muzeum, kdo je odliší?
Jelikož právě držíte v ruce Muzejní čtvrtletník, dovolíme si předpokládat, že o existenci muzeí už
něco víte. Vaši znalost můžeme
považovat za dostatečný základ
pro potřeby nového seriálu, ve
kterém se vám pokusíme přiblížit
problematiku muzejnictví. Člověk, který se v muzejním prostředí
nepohybuje, nemá obvykle důvod
nad takovými záležitostmi přemýšlet, ovšem v momentě, kdy se
z jakéhokoliv důvodu s muzeem
setká, naráží na poměrně složitou
spleť institucí, mezi nimiž není lehké se zorientovat.
Dnes má své muzeum skoro každá vesnice, spousta soukromníků,
podniků i dalších subjektů. A je to
tak dobře. Mezi základní úkoly
muzeí totiž patří mapovat naši
historii i přítomnost a seznamovat s ní veřejnost. Z tohoto pohledu je zřejmé, že čím více bude
(dobrých) muzeí, tím lépe zmapovaná naše společnost bude.
S přibývajícím množstvím
„malých“ muzeí se ale objevuje
zádrhel, se kterým se my, „profesionální“ muzejníci, setkáváme
poměrně často. Vedle sebe se totiž
najednou ocitají odborné instituce
– „kamenná“ muzea, která mají
svou roli a své úkoly vymezené
zákonem a společenskými povinnostmi, a „komerční“ muzea,
vznikající většinou pouze s účelem
prezentace vybraných předmětů,
které nemají žádné další odborné
úkoly. Kromě vystavování předmětů už tyto dva typy organizací
nespojuje v podstatě nic. Tedy
až název – obě se označují jako
muzea. Ovšem tam, kde jednomu
muzeu práce vystavením předmětů
vrcholí i končí, ve druhé instituci
se jedná pouze o určitou, a dokonce mnohem menší část povinností.
Vysvětlit potom nezasvěcenému
člověku, proč jedno muzeum potřebuje hodně zaměstnanců a dotace
na svůj provoz a jinému stačí platit
místního nadšence na prodávání
vstupenek, je velmi složité.
A jaké jsou tedy úkoly těch
odborných muzeí? Jednoduše řečeno – muzea se starají o zachování
a zpřístupnění našeho kulturního
a přírodního dědictví. To v praxi
znamená, že jejich hlavním úkolem
je především aktivní vytváření sbírek, které mapují potřebné oblasti
života společnosti. Sbírky musejí
muzea nejen vytvářet a doplňovat,
ale především odborně zpracová-
Pekařova společnost Českého ráje
nabízí v pořadí již patnáctou dvoudenní vědeckou konferenci. Svým
tématem se po delší době vrací opět
k zakázaným historikům našeho
regionu. Mezi ně určitě patří jičínský rodák Karel Kazbunda (1888–
1982), od jehož narození uplyne
v příštím roce půlkulatých 125 let.
Karel Kazbunda, významný český historik a archivář, jeden ze žáků
Pekařových, patří bezesporu mezi
nejvýznamnější osobnosti české historiografie. Celý svůj profesní život
zasvětil archivní práci, jeho jméno
je spojováno zejména s archivní
a spisovou odlukou nově vzniklé
Československé republiky od císařského Rakouska. Jako docent Karlovy univerzity přednášel po druhé
světové válce novější dějiny na Filo-
KONFERENCE
PŘEDSTAVÍ
HISTORIKA
KARLA KAZBUNDU
Ze sbírek turnovského muzea.
zofické fakultě. Oslav založení Karlova vysokého učení v roce 1948 se
však už na fakultě nedočkal. Byl jedním z nedobrovolně penzionovaných
učitelů, pro které „Vítězný únor“ znamenal konec nejen pedagogické činnosti. Karla Kazbundu přijal rodný
Jičín, kde pilně pracoval až do svých
devadesáti čtyř let – na jeho pomoc
vděčně vzpomínají jičínští muzejníci
i archiváři. V tichu jičínské pracovny se věnoval „svým“ historickým
tématům – dějinám Karlovy univerzity, revolučnímu roku 1848, událostem, které předznamenaly první
03
vat, evidovat, chránit, zpřístupňovat a prezentovat veřejnosti. A
právě poslední úkol – prezentace
– je to, co veřejnost vnímá nejvíce.
To jsou výstavy, přednášky, expozice a další formy, kterými lidem
přibližujeme bohatství, o které
se staráme. Většina předmětů ze
sbírek je totiž uchovávána v depozitářích a kromě příležitostných
výstav se zpřístupňují jen v badatelně na vyžádání k odbornému
studiu. Turnovské muzeum se stará o řadu sbírek, s mnohými vás
seznamujeme i v tomto časopise.
Všechny úkoly, které prezentaci
předcházejí, jsou pro většinu lidí
neviditelné, ale pro nás představují podstatu naší práce a trávíme
nad nimi většinu času. Musíme své
sbírky znát, rozumět jim, pátrat
po všech okolnostech, které jsou
s jednotlivými předměty spojeny
atd. Sbírky jsou také tím prvkem,
který odlišuje odborné muzeum od
toho, které „jen vystavuje“. Proto
v odborných muzeích pracují vysokoškolsky vzdělaní odborníci, kteří musejí svým sbírkám dostatečně rozumět, proto většina financí
směřuje do péče o sbírky, a proto
také není správné vnímat muzea
jen jako turistické cíle. Jsou to především odborné kulturní instituce.
V příštím čísle se zaměříme na
druhy muzeí a muzejní síť v České republice. Žádná organizace
nemůže podchytit všechny potřebné oblasti společenského života,
proto si muzea své zájmy určitým
způsobem rozdělují…
Alžběta Kulíšková
světovou válku, a významným českým osobnostem (Josef Kajetán Tyl,
Karel Sabina, Karel Havlíček Borovský). Doba, ve které žil, mu bohužel
umožnila jen „psaní do šuplíku“.
Většina jeho prací spatřila světlo
světa až po roce 1989.
Konference s názvem „Karel
Kazbunda, kulturní dědictví a mezinárodní právo“ se bude konat
v Porotním sále jičínského zámku ve dnech 19. a 20. dubna 2013.
Její jednání bude jako vždy rozděleno do více tematických okruhů – Karel Kazbunda – historik,
archivář, Posmrtné vydávání děl
a ediční praxe, Kulturní dědictví
jako objekt mezinárodního práva.
Bližší informace najdete na www.
pekar.kozakov.cz.
Jitka Petrušková
Muzeum zahájilo školní rok
zápisem dětí do nově sestaveného muzejního kroužku Malý
etnograf, který je volným pokračováním loňského řemeslnického projektu Devatero řemesel.
Kroužek Malý etnograf se zaměří na lidovou kulturu a její
tradiční obřady, které jsou spojené s důležitými měsíci v roce
a také s výrobou zvykoslovných
předmětů. Malý etnograf je tak
další sondou do oblasti zájmů
veřejnosti a do způsobu trávení
volného času dětí. Podle pozitivních ohlasů ze stran rodičů, dětí
a seniorů, kteří v minulém roce
absolvovali kroužek Devatero
řemesel, soudím, že lidé postrádají jakýkoliv druh rukodělné
činnosti. Zřejmě je v uspěchaných dnech řemeslnická rukodělná kreativita odsunuta až na
okraj každodenního pracovního
a školního života a kompenzace tvůrčí činnosti se realizuje
složitěji, než jsme si mysleli.
Každý z nás touží mít čas v klidu se sejít s ostatními, probrat
zážitky a starosti a žmoulat přitom v dlani ovčí vlnu, dřevěný
trup loutky nebo obezřetně zdobit křehké sklo či keramickou
hlínu…
Malý etnograf je kroužek více
zaměřený na děti, protože se jim
snaží otevřít jejich časoprostor
v kontextu tradic, starých oslav
či magických předmětů, a ukázat tak, že je dobré strávit čas
společně, že každý z nás má
svůj osobitý způsob sebevyjádření, že práce v sehrané skupině
jde vždy snadněji, že tradice je
jedná velká hvězdná záhada, že
je napínavé poslouchat příběhy
a že je legrace společně vytvářet
zvykoslovné předměty, že koleda je zábava v partě, že Dušičky
jsou morbidnější než Halloween,
že vše, co potřebujeme, najdeme
v přírodě, že každé roční období
je napínavé fantasy, že pověry
a pranostiky jsou komiksy bez
rámečků. Zkrátka, že vše má své
místo na zemi.
O práci dětí v nových kroužcích a o výsledcích jejich snah
vás budeme na stránkách našeho
časopisu pravidelně informovat.
Tereza Nemethová
04
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
Ohlédnutí
za sympoziem
Dvaadvacáté mezinárodní sympozium moderního šperku se letos
odbylo na konci června za účasti
11 autorů. Poprvé jsme měli hosta
z Itálie a Norska, nejvíce ovšem
byly zastoupeny šperkařské velmoci Německo a Španělsko. České
barvy reprezentoval Martin Papcún, absolvent turnovské „šperkárny“, který se do ní nyní podíval už
jako respektovaný výtvarník.
Po deseti jsme se totiž vrátili
pod střechu SUPŠ a také k volnějšímu rytmu sympoziálních běhů,
Číslo IV., ročník 2012
BYLINKAMI A OVOCEM PROTI NEMOCEM
Dokončení ze str. 1
rostoucí volně v přírodě i pěstované na zahrádkách, mají neobyčejně
příznivé a léčivé účinky na lidské
zdraví.
Odpradávna byla podobná magická síla a zvláštní moc připisována stromům a jejich plodům. Jejich
kult měl významné místo v tradiční lidové kultuře mnoha národů.
Strom byl považován za ztělesnění
života, moudrosti, trvalosti a plodnosti. Stále zelené stromy značily dlouhověkost a nesmrtelnost,
zatímco opadavé znovuzrození.
Některé druhy dřevin byly spojovány s čarovnými představami.
Byliny, květiny, stromy a jejich
plody však měly v lidovém prostředí i prozaičtější využití. Plody
stromů a keřů, kořeny a natě rostlin byly důležitou součástí tradiční
lidové stravy. Z květů, lístků a natí
rostlin se připravovaly polévky,
nádivky a omáčky. Rostliny a byliny se přidávaly do pokrmů jako
koření, které dodávalo jednoduchým pokrmům charakteristickou
chuť. Rozmanitým způsobem se
v tradiční lidové stravě zpracovávalo ovoce. Vařily se z něho
omáčky, přidávalo se do nákypů
a knedlíků. Z čerstvého i konzervovaného ovoce se připravovaly
nádivky a náplně do pečiva.
V neposlední řadě se z těchto
surovin vyráběly alkoholické nápoje, které měly široké použití
v lidovém léčitelství. Výstava, kterou jsme připravili s Janem Prostředníkem, přiblíží návštěvníkům
nejen tradiční způsoby podomácké
přípravy nápojů z ovoce a bylin,
které naši předkové užívali k léčení různých neduhů i k potěšení
srdce a mysli, ale zároveň je sezná-
Černý bez.
mí také s historií lidového léčitelství a s jeho kořeny ve starověkých
kulturách. Realizaci výstavy podpořily firmy: Kitl s. r. o., Pivovar
Svijany, a. s., Moštovna Lažany
a Style Bohemia s. r. o.
Vladimíra Jakouběová
VÁCLAV JAROMÍR PICEK
Aaron Decker (USA) se v broži
Memento mori nechal inspirovat
českým barokním uměním.
které – tak jako v počátcích – jsou
pořádány každý druhý rok. Naopak tradiční zůstal program, který
sestával , vedle dílenské práce, také
z výstav a exkurzí do Českého ráje,
například na naleziště ve Vestřevi
(kde Američan Aaron Decker našel
drobný safír!), do sklářské školy
v Železném Brodě a tamního ateliéru Lhotský nebo k prof. Vratislavu
Novákovi. Stejně výborní, jako byli
účastníci, jsou skvělé i výsledky
jejich práce a přispívají k velmi
vysoké úrovni naší sbírky moderního šperku.
-mc-
Ulo Florack (D) Prsten s chromdipsidem. Nohy skřítka nesoucího
drahokam tvoří kousek dřeva nalezený v lese při prohlídce Kopicových reliéfů.
Kulaté 200. výročí narození
patří dnes téměř zapomenutému
obrozeneckému básníkovi Václavu
Jaromíru Pickovi Podsvijanskému.
Jeho přídomek odkazuje na Svijanský Újezd, kde se v selské rodině
13. listopadu 1812 narodil. Studoval
na mladoboleslavském piaristickém gymnáziu a po pražských studiích filozofie a práv (mezi spolužáky bychom mj. našli Karla Hynka
Máchu a dalšího literáta Františka
Nečáska) odešel z Prahy na Plzeňsko a přijal místo hraběcího vrchního na liblínském panství. Bylo to
jen kousek od obce Radnice, kde
Picek společně s Antonínem Puchmajerem založili první knihovnu
v Čechách. Bylo to v roce 1818,
tedy o dva roky dříve než vznikla zásluhou Ant. Marka knihovna
turnovská. V bouřlivém roce 1848
vstoupil do politiky a neúspěšně
kandidoval na poslance říšského
sněmu. To už byl ženatý a ve snaze
zajistit rodinu vstoupil jako právník
do státních služeb. V roce 1850 se
z něj stal redaktor reakčních vládních Pražských novin. Známé byly
jeho politicko-polemické články
s Karlem Havlíčkem Borovským
a Fr. L. Riegrem, ve kterých vzýval
k umírněnosti české politiky. Počátky Pickovy literární činnosti
patří ještě k době jeho studií. Už
jako gymnazista debutoval v časopisu Večerní vyražení. Později publikoval řadu nejrůznějších
drobností v Květech a České včele.
Pickovou doménou se stala píseň –
nenáročná lyrika inspirovaná zpěvností lidové písně, aktualizovaná
vlasteneckou tématikou. Za smysl
pro zpěvnost verše vděčil Picek
zřejmě své mamince, výborné
kostelní zpěvačce, v jejímž podání
slýchal jako dítě i bezpočet lidových písniček. „Písně“ – pod tímto
prostým názvem vyšly tři ze čtyř
Pickových samostatných básnických sbírek. Zpěvnost Pickových
veršů zlákala i řadu hudebních
skladatelů ke zhudebnění některých básní. Písně Bývali Čechové,
Čechy krásné, Čechy mé, Tážete
se, proč jsem Slovan, Písně dcery
ducha mého – to byly ve své době,
řečeno dnešním slovníkem, opravdové hity. Popularita a sentiment
Pickových písní daly vzniknout
i dobovým parodiím – nejznámější
byla Havlíčkova „Citlivá večerní
á la Picek“. To ovšem nic neubralo
na faktu, že zpívat Pickovy písně
uměly ještě naše babičky v první
polovině století dvacátého. Václav
Jaromír Picek zemřel 26. listopadu
1869 v Nových Benátkách (dnešní
Benátky nad Jizerou), kde působil
jako přednosta okresního soudu.
Jitka Petrušková
VĚNUJTE SVŮJ RUKOPIS...
Často se nám stává, že se v badatelně (studovně) setkáme s lidmi, kteří
se dlouhodobě zabývají nějakým tématem a mají rozsáhlé znalosti. Uplatnění pro ně však shánějí jen těžko. Odborné časopisy si texty k publikování pečlivě vybírají a periodik, která by zveřejňovala výzkumy amatérských
historiků, není mnoho. A vydat knihu? To už představuje velký finanční
oříšek! Co tedy s tím? Jak zajistit, aby se výsledky pečlivé práce dostaly
k lidem a zachovaly se do budoucna?
Máte-li stejný problém, nabízíme vám řešení: Nabídněte svůj rukopis
do muzejní knihovny! Zaručíme jeho bezpečné uložení a zpřístupnění dalším zájemcům. Zacházet se s ním bude striktně autorsky, nemusíte se bát,
že by váš text někdo „vytuneloval“. V současné době knihovna spravuje
řadu rukopisů spíše ze starší doby a řadu seminárních a diplomových prací. Byli bychom velmi rádi, kdyby do ní přibývaly i práce dnešních autorů.
(Kontaktní e-mail: [email protected].)
Alžběta Kulíšková
Číslo IV., ročník 2012
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
05
MUZEJNÍ SBÍRKY BYLY OBOHACENY O VYBAVENÍ
PROSLULÉ TURNOVSKÉ CUKRÁRNY LADISLAVA JÍNY
Jak dopadla
horolezecká výstava?
ně uzavřela vyvlastněním objektu
a firmy komunistickým režimem
k 1. lednu roku 1950.
Cenný a pestrý soubor náčiní z
Jínovy cukrářské dílny čítá mnoho
desítek kusů. Najdeme mezi nimi
řadu předmětů, které už z vybavení cukrárenských provozů dávno vymizely a nad jejichž účelem
by se leckterý současník dlouze
zamýšlel. Vedle rozsáhlé kolekce
glazovaných keramických forem
na čokoládové pralinky či fondant,
kovových vykrajovátek, formiček
a odlévacích forem na různé cukrářské polotovary a výrobky (košíčky,
rakvičky, želé, pudink) či kovových
forem na tabulkovou čokoládu zde
najdeme příslušenství k nejrůznějším přístrojům a zdobičkám, teploměr používaný při výrobě zmrzliny,
mosazné odměrky, šlehací metly,
vařečky a unikátně zachovalé dřevěné stírací špachtle na zmrzlinu.
Největší předmět celé kolekce představují téměř metr dlouhé kovové
kleště na tvarování oplatek s půvabným květinovým ornamentem.
Duše sběratele by jistě zaplesala
nad dvěma dobovými plechovými
dózami v podobě truhel od světoznámého producenta čokolády a cukrovinek, německé firmy Stol-
Na konci září skončila sezonní
horolezecká výstava Jistíš mě?, od
které jsme si toho hodně slibovali.
Její příprava a organizace zabraly
mnoho času a vyčerpaly mnoho
sil. Vyplatilo se to?
S uspokojením musíme konstatovat, že vše nasvědčuje tomu, že
ano. Už vernisáž výstavy překonala, co do návštěvnosti, rekordy
a návštěvníků ani poté neubývalo.
Během celé sezony výstavu shlédlo více než 4000 lidí. Dalších 170
absolvovalo jednu z osmi komentovaných prohlídek vedených horolezci Jindřichem Sochorem nebo
Vladimírem Procházkou.
Podle zápisů v návštěvní knize
se jim tyto prohlídky velmi líbily
a oceňovali setkání s legendami
turnovského horolezectví. Záznamy ve vrcholové návštěvní knize
jsou pro nás opravdu příjemným
počtením. Většinou chválí náplň
a organizaci výstavy, obdivují um
staré horolezecké generace a užívají si možnosti, že se mohli zapsat
na vrcholku naší muzejní skoro
pravé skály do skoro pravé vrcholové knížky. Návštěvníci se také
mohli zúčastnit ankety a navrhnout
pro tuto skálu jméno. Ze 78 návrhů jsme jako nejlepší vyhodnotili
jméno „Žbrďolek“a naši skálu jím
pokřtili. Autorem vítězného návrhu je Karel Bodešínský, snad ho
potěšil malý balíček, který jsme
mu jako výhru zaslali.
K výstavě byly připraveny pracovní listy pro děti, kterých se
rozdalo téměř 500 kusů. A potěšila
nás i skutečnost, že se prodalo 60
publikací, které obsahují výstavní
texty. Pokud knížečku ještě nemáte, možnost jejího zakoupení na
pokladně muzea stále trvá. -ak-
Letošní květen přinesl velmi cenný přírůstek do etnografické sbírky i muzejního archivu.
Rodiny Ruthových a Novákových
z Prahy – potomci zakladatele známé turnovské cukrárny Ladislava
Jíny, se rozhodli darovat našemu
muzeu soubor předmětů z podniku
svého dědečka.
Osud Ladislava Jíny (1883–1972)
jako osobnosti, která prakticky od
počátku 20. století výrazně spoluutvářela obraz Turnova, je velmi
pohnutý a mimořádně poutavý.
Zachoval se nejen v paměti potomků, ale především v podobě originálu vlastního rukopisného životopisu.
L. Jína pocházel ze Slané u Semil
a cukrářskému řemeslu se vyučil
u významné (a shodou okolností
stejnojmenné) cukrářské rodiny Jínů
v Lomnici nad Popelkou. Jako chlapec se nezměrnou pílí a ctižádostí
vypracoval ze skromnějších poměrů
tak, že v roce 1910 mohl koupit dům
v centru Turnova (čp. 284 v dnešní
Hluboké ulici), vystavět při něm
vlastní cukrářskou dílnu a založit
stylově vybavenou secesní cukrárnu,
která se pro mnoho generací obyvatel Turnova stala neodmyslitelnou
součástí místního života. Slavná éra
Jínovy cukrárny v Turnově se násil-
TURNOVSKÉ TISKY V ČESKÉ TELEVIZI
Česká televize připravila pro prázdninové zpravodajství seriál krátkých reportáží nazvaných „Za tajemstvím depozitářů“. V něm se diváci
mohli dozvědět informace o mnoha zajímavých sbírkách českých muzeí,
galerií a zámků. Jak stále mnoho lidí netuší, to, co vidí v expozicích,
bývá jen drobný zlomek předmětů, o které se tyto instituce starají. Ty
zbylé předměty (tzv. sbírkové) jsou uloženy v depozitářích a k vidění se
nabízejí jen výjimečně.
Jednou ze vzácných sbírek, o které se v našem muzeu staráme, je
sbírka starých tisků, a právě ta se stala předmětem zájmu televizního
štábu. Na závěr Událostí z regionu, které byly vysílány 9. srpna, jste
se mohli podívat i vy do našeho depozitáře starých tisků. Pokud jste
to nezvládli, můžete tak učinit i na internetu. K reportáži se dostanete
přes rozcestník na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/a-z/u/
v sekci Události v regionech (Praha), 9. srpna.
Ladislav Jína.
lwerck. Pro oko velmi přitažlivá
a dnes již těžko sehnatelná je také
kolekce různých uměle vyráběných
součástek na výzdobu běžného i sezonního cukrářského zboží – lístky, květy, čtyřlístky, větvičky jívy
s „kočičkami“, vajíčka, pomlázky, kuřátka, snítky jmelí apod. Ke
stejnému účelu, avšak v drobnějším
měřítku, sloužil také soubor miniaturních a zároveň neuvěřitelně
jemně a detailně propracovaných
cukrových figurek, plodů a jiných
předmětů, který podává výmluvné
svědectví o zručnosti našich prvorepublikových cukrářů. Jedněmi
z nejvýznamnějších předmětů celého souboru jsou části secesního
porcelánového servisu s monogramem majitele cukrárny, na němž se
hostům podávaly objednané nápoje
a dezerty.
Vedle cukrářských nástrojů a forem se do muzejní sbírky dostala
i jedinečná rukopisná kniha receptů
a návodů Ladislava Jíny. Ta je jedním ze čtyř exemplářů, které pan
Jína vlastnoručně sepsal a doplnil
vlastními ilustracemi, aby jejich
prostřednictvím předal své znalosti
a zkušenosti potomkům.
Tento cenný soubor předmětů se nestane jen mrtvým soupisem položek, za nimiž se navždy
zamknou dveře depozitáře, ale návštěvníci budou mít možnost se s ním
průběžně setkávat a seznamovat při
příležitosti výstav a v publikační
činnosti muzea. (O to se snažíme u
většiny sbírkových předmětů, které
máme v muzeu na starosti.) V krátké době jistě dostanou příležitost
představit se v některé z podobných
expozic, jakými byla loňská úspěšná
výstava Vánoční cukrování – cukr,
med a čokoláda, při jejímž budování
muselo naše muzeum ve velké míře
čerpat ze sbírek ostatních muzeí
a soukromých sběratelů.
Lenka Laurynová
Muzejní skála Žbrďolek.
06
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
VINCENC JAN MATINA
Kulaté 130. narozeniny by letos
na druhý vánoční svátek oslavil
jeden z regionálních básníků Vincenc Jan Matina. Přestože se 26.
prosince roku 1882 narodil v Polné u Jihlavy, stal se svou tvorbou,
inspirovanou Českým rájem a především Maloskalskem, jedním
z našich regionálních básníků.
Původní profesí vojenský lékař
s odbojovými zkušenostmi člena vojenské Maffie a frontového
lékaře z bojišť první světové války založil po válce zubní ambulatórium státních drah a stal se
známým pražským stomatologem.
Mezi jeho pacienty patřila mj.
i Ema Destinová. I když se Matina
pokoušel psát vlastně už od studentských let (jako člen pražského
literárního sdružení Mladá renesance spolupracoval s Albertem
Pražákem), básníka v něm „probudil“ až Český ráj a především
Maloskalsko, kde si ve Vranovém
v roce 1927 zakoupil chalupu.
Básnické sbírky plné přírodní náladové lyriky inspirované
naším regionem vydával knižně
(především jako soukromé tisky)
od 30. let 20. století. Tak vyšly
sbírky Maloskalské motivy, Z přírody i ze srdce, Kytička vřesu,
Vodník a maloskalské písničky,
Maloskalské písně, Maloskalské
melodie. Sbírka Z těžkých dob už
reagovala na události předznamenávající druhou světovou válku.
Vedle básnické tvorby se V. J.
Matina věnoval práci v celé řadě
spolků a společností. Z těch známějších nutno uvést Společnost
Jaroslava Vrchlického, Spolek
českých spisovatelů – beletristů
Máj, Entomologickou společnost
a Československou společnost
rodopisnou. Jako potomek staročeského rodu Mutinů z Chlumu
vedl od roku 1931 Jednotu potomků pobělohorských exulantů
a přátel rodopisu. A ještě jedna
společnost, která měla přispět
k propagaci a zvelebení jeho milovaného Českého ráje, nemůže
v tomto výčtu chybět – Společnost
pro povznesení Českého ráje, kterou založil se svými pražskými
přáteli přímo na Malé Skále v roce 1936 a stal se jejím prvním
předsedou. Ano, o rok později, po
smrti Dr. Josefa Pekaře, se stala
dnešní Pekařovou společností
Českého ráje. Obnovit činnost této
jeho srdci nejmilejší společnosti
už v uvolněné atmosféře konce 60.
let nestihl – tak se stalo až v roce
1990. Vincenc Jan Matina zemřel
v roce svých nedožitých 85. narozenin 17. února 1967.
Jitka Petrušková
MUZEUM MÁ NOVOU LEKTORKU
Muzeum rozšířilo
své řady o další muzejní lektorku. Mgr. Jana
Střílková se specializuje na design a výrobu šperku s využitím
přírodních materiálů
a její originální kreativní přístup mohou
návštěvníci poznat na
prvních
muzejních
podzimních dílnách
Babiččiny bylinky, které proběhnou 28. října a budou zaměřeny na výrobu
bylinkových mýdel.
-tn-
Číslo IV., ročník 2012
HISTORICKÉ PODZEMÍ DOMU U BAŽANTA
V loňském roce, během rekonstrukce barokního domu U Bažanta, ve
kterém sídlí kanceláře našeho muzea, bylo vyklizeno a opraveno jeho
historické podzemí. Dělníci tehdy vynosili tuny sutě a kamení, kterým
byly sklepy před několika desetiletími zasypány, a odhalili tak pro nás do
té doby jenom tušený rozsah podzemí. Dodnes však není odkryto celé,
protože jedna chodba stále končí závalem – někdy v budoucnu by nás tak
mohlo čekat ještě další překvapení.
Ve dnech 11. až 19. září jsme veřejnosti nabídli možnost navštívit podzemí, a to formou komentovaných prohlídek. Během nich se návštěvníci
dozvěděli historii domu (bývalého hostince) a seznámili se s vývojem jeho
sklepení, které vzniklo v 15. století a postupně se rozšiřovalo až
do roku 1860, ze kterého pochází poslední vybudovaná část,
využívaná jistojistě k ukládání hospodských
zásob. Dnes už sklepy
plné piva nejsou, na
prohlídky do nich ale
byly instalovány 3 vitríny s archeologickými
nálezy z centra města.
Zájem o prohlídky
byl veliký, a kdo ví,
možná podzemí při
nějaké další příležitosti
zase zpřístupníme. Pokud jste to tedy nestihli,
nezoufejte.
Alžběta Kulíšková
NOVÁ KNIHA V. JAKOUBĚOVÉ
V rámci zahájení výstavy Bylinkami a ovocem proti nemocem bude
uvedena nová kniha Vladimíry Jakouběové, pojmenovaná Z babiččiny
zahrádky do dědova sklípku. Autorka knihy k jejímu vydání uvádí: Kniha
vznikla na přání mých kolegů, kterým bylo líto, že jsem ve své první knize
V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, která vyšla v roce 2009, nevěnovala dostatečnou pozornost přípravě alkoholických nápojů. A protože
v mé rodině, podobně jako v mnoha jiných, byl alkohol vždy považován
za lék, spojila jsem recepty na podomáckou přípravu alkoholu s moudrostmi našich babiček a dědů, kteří věděli, jak alkohol ve spojení s dary
přírody – ovocem a bylinami, může pomoci při léčení různých neduhů.
Recepty na léčivé nápoje, které v knize uvádím, nejsou ověřenými návody na léčení nemocí, jsou sebrány ze záznamů v kronikách, ze starých
herbářů, ze zápisů z ústního podání a z receptů, které si zapisovaly moje
prababička Františka Hejnová, babičky Ema Berglová a Olga Ježková,
maminka Zlata Berglová a teta Heda Ogocká. Jedná se o doklady toho,
co všechno naši předkové k domácímu léčení užívali. Vydání knihy podpořily Ministerstvo kultury ČR, město Turnov a firma Kitl s. r. o.
poradenství * software * hardware
Výpočetní technika - kousek od muzea!
• Počítače, příslušenství, digi-fotoaparáty, audiotechnika
- to všechno můžete zakoupit ve Skálově ulici 66
(otevřeno ve všední dny od 13.30 do 17.30 hodin)
• Objednávat můžete i v pohodlí domova nebo kanceláře
– využijte e-shop na stránkách www.drings.cz
Číslo IV., ročník 2012
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
Z MUZEJNÍCH SBÍREK: ACHÁT S PŘÍBĚHEM
Ve čtvrtek 5. září navštívil naše
muzeum Peter Mišík z Kremnice,
který vystudoval v letech 1961 až
1965 obor Zlatnictví a stříbrnictví
na Střední umělecko-průmyslové
škole v Turnově. Na studentská léta
rád vzpomíná. Při předchozí návštěvě muzea v rámci celoškolského
srazu absolventů před dvěma lety
zažil příjemné překvapení.
V expozici mineralogie objevil
polovinu achátové pecky, kterou
našel ve Votrubcově lomu na Kozákově v květnu 1965. Protože jako
student neměl peníze na vybroušení a vyleštění achátové pecky,
dohodl se s brusičem, že ho za
práci odmění zhruba dvoumilimetrovým plátkem achátu. Práce měly
být hotová za týden. Výbrus nebyl
hotový ani za čtyři týdny. Brusič
nemohl achát najít. To už se blížil
Mišíkův odjezd domů na Slovensko, proto navštívil brusiče v dílně.
Ze svého achátu zde nalezl téměř
dva centimetry tlustý plátek, který si nakonec odvezl domů. Když
v roce 2010 objevil údajnou druhou
polovinu achátu ve sbírkách muzea,
zaradoval se, že brusič věnoval větší část původní pecky muzeu. Proto přivezl svoji část achátu do Turnova s úmyslem věnovat ji muzeu
také, aby oba výbrusy vytvořily
zajímavou dvojici. K jeho zklamání však některé kozákovské acháty
v expozici byly podobné, ale nebyly druhou částí tohoto nálezu. Po
maličkém zaváhání se pan Mišík
rozhodl krásný achát z Kozákova,
tak složitě získaný, muzeu přece
jen věnovat. Kozákovský achát se
tak stal další ozdobou muzejních
sbírek.
Tomáš Řídkošil
07
STAŇTE SE VÝTVARNÍKEM!
Muzeum otevírá dlouho očekávaný typ zájmového celoročního kroužku pro seniory a pro dospělé – Výtvarný salon. Jak z názvu volnočasového
kroužku vyplývá, jedná se o edukační program prioritně zaměřený na
praktickou výuku uměleckých výtvarných technik, jakými jsou malba,
akvarel, grafika, kresba či sochařství . Salon ovšem nabídne taktéž blok
rukodělných činností, mezi které se řadí výroba ručního papíru, mýdel,
svíček a techniky plstění. V tomto ročníku kroužku není jasně vymezena
časová ani tematická linie, samotná tvorba si neklade nároky na pokročilost frekventantů a téma nemá stanoveno žádné limity. Jedná se o otevření prostoru pro vlastní kreativitu a tvoření bez hranic. Kurzisté budou
mít možnost svá díla vystavit v prostoru Kamenářského domu a budou se
moci věnovat technikám, které ještě neznají nebo které nemají možnost
vyzkoušet si „doma na koleně“ .
Vedení a náplň Výtvarného salonu zajišťují muzejní lektorky Jana Střílková a Tereza Nemethová. Kurzisté se ovšem setkají i s externími lektory. Cílem kroužku je nabídnout seniorům a dospělým prostor a zázemí
pro vlastní tvořivost, seberealizaci a tvůrčí relaxaci a zároveň představit
nové výtvarné techniky, které jim mohou otevřít nové dimenze kreativity. Výtvarný salon bude probíhat každý čtvrtek a potrvá 2 hodiny. Celoroční kurzovné činí
1600 Kč a kapacita
kroužku je 10 účastníků. V případě vaše
zájmu o navštěvování kroužku kontaktujte lektorku Terezu
Nemethovou, telefon
775 578 220, e-mail:
[email protected].
STALO SE PŘED STO LETY (ŘÍJEN - PROSINEC 1912)
Na podzim roku 1912 došlo
v nočních hodinách ke krádeži
v obchodě pana Vaňka a u sklenáře Vinše v Palackého ulici.
V obchodě byla ukradena celá
denní tržba, která činila 300 K,
a ve sklenářství byly odcizeny diamanty k řezání skla. „Nyní, kdy
nastávají dlouhé a tmavé noce,
doporučovalo by se, aby ponocní v
noční době konali hlídku a procházeli častěji nejen v ulicích, ale také
v odlehlých uličkách, aby postaráno bylo o náležitou bezpečnost,“
píše se v tehdejším tisku. * V kapli
sv. Václava na Hradčanech bylo ve
stavební huti uschováno sedmnáct
větších a menších balvanů různých
polodrahokamů, a sice ponejvíce
jaspisu, pak chrysoprasů a jeden
ametyst. Část kamenů byla předána
zdejší brusírně drahých kamenů fy
Šlechta, aby je rozřezala a vyleštila. Následně byla zmíněnými polodrahokamy vyzdobena tumba na
hrobě sv. Václava. * Pan profesor
Josef Varcl vymaloval ve vestibulu
c. k. odborné školy („šperkárna“)
dle svého návrhu velké kruhovité
okno. Jedná se o alegorii představující mladou ženu držící v rukou
štít s odznaky výtvarných umění. Ženu obklopuje pět dětských
postav, které vybírají šperky a šňůry drahokamů ze šperkovnice. Ženou je alegoricky znázorněna škola
a dětské postavy představují mladé
adepty uměleckého průmyslu. Velký znak rakouské říše, který objímá
celý výjev, představuje záštitu, pod
Pokladnička Ústřední matice
školské.
kterou umělecká škola vzkvétá.
Výzdoba vestibulu školy je tímto
dokončena. * Socha sv. Prokopa na
Hrubé Skále byla nedávno jistým
vandalem rozbita. S její opravou se
to ovšem nepovedlo. Dříve vážná,
zasmušilá socha, stojící v temné
skalní rozsedlině, dostala nyní
jistým lidovým umělcem národní,
ve třech barvách (červené, bílé,
modré) vyvedený kabát. Socha je
nyní „úžasná“ a působí komickým
dojmem: svatý v národních barvách v příšerné skalní rozsedlině.
Ovšem naštěstí se jedná pouze
o nátěr dočasný, který je dílem
jistého truhláře, který vše učinil
zdarma. Socha měla být na jaře
přetřena, a to tak, aby vše korespondovalo také s okolím sochy.
* Na schůzi obecního zastupitelstva, konané 25. října 1912, bylo
rozhodnuto o definitivním zákazu
přístupu německých živnostníků
z Liberce na turnovské výroční
trhy, kterých se tehdy konalo osm
do roka. Tomuto zákazu ovšem
předcházel nejprve zákaz přístupu
českých živnostníků na liberecké
trhy vyhlášený libereckou městskou správou. Česká veřejnost byla,
dle tehdejších zpráv, bohužel opět
přesvědčena o nadržování Liberci, když turnovská rezoluce byla
politickým úřadem (turnovským
hejtmanstvím) zrušena, zatímco
liberecká platila i nadále. * 10. listopadu 1912 byl posvěcen opravený
chrám sv. Jiří v Jenišovicích. Oltáře byly dílem firmy Bušek z Husy.
Vše působí krásným a mohutným
dojmem. Je jen málo chrámů
v okolí opraveno takovým stylem
do nejmenšího detailu jako v Jenišovicích. * 11. listopadu zemřel
v Praze pan Josef L. Malina, první
ředitel c. k. odborné školy pro broušení drahokamů v Turnově. Tento
post zastával v letech 1884–1889.
Z řady jeho prací můžeme ještě
dnes v Turnově obdivovat třeba
terakotový medailon sv. Mikuláše zazděný nad vchodem kostela
sv. Mikuláše. * Na listopadové
schůzi obecního zastupitelstva se
řeší financování rozšíření hřbitova
u kostela Panny Marie. Zatím bylo
upuštěno od zřízení kaple, pitevny
i márnice a rozhodnuto, že domek
pro hrobníka bude o jedno patro
zvýšen a spodní místnosti domku
se mají upravit na márnici. * Místní
odbor Ústřední matice školské byl
upozorněn, že „matiční pokladničky“, které jsou vystaveny v hostincích, nebyly už delší dobu revidovány a nevybíraly se z nich peněžité
dary. Např. v hostinci pana Vlka
je pokladnička úplně plná a nikdo
ze členů Ústřední matice školské
si od dubna nepřišel pokladničku
vybrat. Obdobná je zřejmě situaci
i v dalších hostincích.
David Marek
08
MUZEJNÍ ČTVRTLETNÍK
Číslo IV., ročník 2012
MUZEUM ČESKÉHO RÁJE: PODZIM A ZIMA 2012
GALERIE
* 11. října – 27. ledna 2013:
Bylinkami a ovocem proti nemocem - Tradiční podomácká
výroba nápojů z ovoce a bylin.
Koncepce výstavy vychází z prezentace tradičních způsobů přípravy nápojů a léčebných prostředků
v návaznosti na historii lidového
léčitelství, lidovou magii a rodinné obřady a obyčeje v oblasti Pojizeří. Vedle toho přináší informace
o tradičních způsobech zpracování
ovoce, bylin a medu v regionu.
VÝSTAVNÍ SÁL
* 13. září – 25. listopadu: Ludmila Matoušová, malba, plastika, koláže. Výstava je průřezem
celoživotní tvorby výrazné a mnohostranné výtvarnice, která od 60.
let minulého století neodmyslitelně patří k regionálnímu výtvarnému dění.
* 6. prosinec – leden 2013: Nad
Betlémem hvězda svítí. Vernisáž vánoční výstavy se uskuteční
ve čtvrtek 6. prosince od 16.30
hodin.
AKCE
* Neděle 28. října: Bylinkové dílny pro veřejnost.
* Čtvrtek 6. prosince od 17.30
hodin: Vánoční koncert sopranistky Jany Štěrbové s klavírním
doprovodem v galerii muzea.
Vstup zdarma!!!
OSTATNÍ
Otevírací doba Kamenářského domu:
* říjen – otevřeno dle běžné otevírací doby
* listopad – otevřeno jen o víkendech
* prosinec – otevřeno od 1. do 23.
prosince
* 24. prosince 2012 – 1. ledna 2013
– zavřeno
Otevírací doba Dlaskova statku v Dolánkách:
* říjen – otevřeno dle běžné otevírací doby
* listopad – zavřeno (včetně víkendů)
* prosinec – od 1. prosince otevře-
no dle běžné otevírací doby
* 24. prosince – zavřeno
* 25. – 26. prosince 9.00 – 16.00
hodin
* 27. – 30. prosince 9.00 – 16.00
hodin
* 31. prosince 2012 – 1. ledna 2013
– zavřeno
* leden až březen – zavřeno
Otevírací doba Muzea Českého ráje o vánočních svátcích:
* 24. prosince 8.00 – 12.00 hodin
* 25. – 26. prosince 9.00 – 16.00
hodin
* 27. – 30. prosince 9.00 – 16.00
hodin
* 31. prosince 2012 – 1. ledna 2013
– zavřeno
FOTOOHLÉDNUTÍ ZA AKTIVITAMI MUZEA V LÉTĚ 2012
Na snímku dole vlevo jsou účastníci letošního šperkařského sympozia, nahoře je Ulo Florack při instalaci své práce. Dva snímky vpravo nahoře jsou
z vernisáže výstavy Ludmily Matoušové, poslední snímek je ze setkání Selské jízdy při zářijovém posvícení na Dlaskově statku.
NAVŠTIVTE NÁŠ MUZEJNÍ OBCHOD
* široká nabídka drahokamů z celého světa
* šperky z českých granátů, drahokamů a kovů
* šperky z originální skelné kompozice
* repliky historického skla
* upomínkové předměty, mapy a publikace
* pochutiny, čokolády, Kitlův životabudič
Muzeum Českého ráje, Skálova 71,
Turnov, přízemí před pokladnou
Otevírací doba obchodu:
Út - Pá 9.00 – 16.00
So - Ne 9.00 – 12.00; 13.00 – 16.00
Muzejní čtvrtletník. Vydává Muzeum Českého ráje v Turnově, Skálova 71, 511 01 Turnov, tel. 481 322 106, fax: 481 325 277, e-mail: [email protected]. Vydávání povoleno MK ČR - E 15658 (ISSN: 1801-4054). Odpovědná redaktorka Mgr. Alžběta Kulíšková, tel. 481 322 106. Tisk: Tiskárna UNIPRESS, s.r.o., Svobodova 1431, Turnov, tel. 481 319 411, 481 319 139, fax 481 322 097, e-mail: [email protected], sazba vydavatel,
grafická úprava PCH. Pokud se vám náš časopis líbí, můžete využít i možnosti nechat si jeho jednotlivá čísla zasílat poštou. Své požadavky zasílejte
na adresu Muzea Českého ráje nebo na e-mail: [email protected]. Uzávěrka tohoto čísla byla 20. září 2012.