Z kolegamenta CH

Z kolegamenta CH – 26. září 2015
ZÁVĚREČNÝ DIALOG S EMMAUS A JESÚSEM
Antonella: (…)
Víme – a mluvili jsme o tom už předtím – že jste strávili 14 dní s delegáty Hnutí ve světě. Umíme si
představit, že jste si řekli mnoho věcí, podívali jste se na život Díla, kladli jste si otázky týkající se
výzev světa, který se mění. A jistě jste se ptali, jaký přínos může dát Hnutí v tomto období.
Jesúsi, existují nějaké nové perspektivy?
Jesús: V souvislosti se zamyšlením prof. Pasquale Ferrary bych chtěl mluvit zvláště o dvou
skutečnostech. Především, že jsme se během těchto 14 dní setkali s intenzivním životem v celém
Díle, v celém Hnutí fokoláre ve světě, který rozvíjejí všechna povolání, která máme: dospělí,
mládež i děti. Na druhé straně jsme viděli, že tento život a nasazení ne vždy jsou úměrné dopadu,
jaký by mohly mít v sociální oblasti, na struktury a veřejné mínění.
Z toho vyplývá, myslím, perspektiva, že bychom možná měli vykročit v duchu výzvy Emmaus,
kterou vyslovila před několika týdny. Podle mne jde o další krok směrem k většímu dopadu, který
se týká i struktur. Zintenzívnit tedy součinnost, především uvnitř Díla, ale také s ostatními, protože
tento krok pravděpodobně nemůžeme dělat sami.
A zadruhé úloha místních komunit, protože jsme hodně mluvili o místních komunitách, že to není
v Hnutí další struktura, ale živá a dynamická skutečnost. Je to celé Dílo Mariino, celé Hnutí fokoláre
na určitém místě, které je živé, aktivní a přemýšlející.
Za sebe jsem uvedl, že vidím místní komunity jako prostor, kde se projevuje a rozvíjí kritické
myšlení společnosti, které je pro nás specifické a vychází z určité vize – z vize jednoty. A přáli
bychom si, aby naše místní komunity byly takové.
Když Chiara založila Hnutí gen, řekla: existuje protest, my chceme protest v duchu evangelia.
Také dnes tváří v tvář všemu zlu existují síly zaměřené proti systému. V těchto dnech jsem říkal: i
my jsme jedna síla proti systému, i my, ale právě z hlediska jednoty. I my přinášíme tuto novou
sílu.
Myslím, že v těchto dnech vychází napovrch tak trochu tato perspektiva.
Antonella: To je krásné, otvírá to horizonty. Díky.
Emmaus, ty jsi zase v těchto dnech jako skutečnost, kterou bychom v letošním roce měli do
hloubky žít, navrhla jednotu. V této chvíli nás poslouchají komunity celého světa, máš něco na
srdci? Co bys řekla tomuto „lidu jednoty“, který nás poslouchá?
Emmaus: Myslím, že jdeme ve stejné linii. Opravdu si myslím, že jdeme ve stejné linii, žijeme-li
radikálně naše charisma, které se dá shrnout do výrazu „jednota“, protože jednota není jenom
jeden bod naší spirituality, ale je to celé charisma.
Pokud my, všichni lidé, kteří toto charisma poznali, a všichni lidé, kteří se nějakým způsobem
s tímto charismatem setkali – a jsou to jistě všichni ti, kteří nás teď poslouchají – a ještě mnozí
další, kteří nás v této chvíli kolegamenta nesledují – ale kdyby se všichni tito lidé teď rozhodli
charisma žít… Rozhodněme se společně, já jako první říkám: „Ano, chci tak žít, nechci žít jinak.“
Myslím na všechny situace, jichž jsme svědky; co nám vlastně ukazují? Ukazují nám, že všechna
neštěstí, ke kterým dochází, vznikají proto, že schází jednota. A my máme lék, protože lékem je
jednota, můžeme žít jednotu, můžeme vytvářet jednotu, můžeme svědčit o jednotě, protože
máme milost, abychom to dělali, protože máme charisma jednoty, abychom to dělali. Tento rok je
v tomto smyslu opravdu speciální, je to rok, v němž k tomu budeme mít zvláštní milost, milost,
která se projeví v dialogu, v dialogu s kýmkoliv, s každým člověkem.
Jestliže se všichni, počínaje mnou až po posledního člověka, který mě poslouchá, a až po člověka,
který dostane tuto zprávu zítra (možná prostřednictvím nějakého přítele, který mu to řekne nebo
jinou cestou), ale pokud my všichni zaujmeme tento postoj a řekneme: kterýkoliv člověk, kterého
potkám, je můj bratr. S touto osobou, kterou potkám – přítele, nepřítele, stejného náboženství,
jiného náboženství – musím vybudovat most jednoty. Pokud to tak uděláme všichni, myslím, že
máme opravdu velikou šanci něco změnit. Já osobně se k tomu zavazuji, ale věřím, že to udělají
všichni, myslím, že to společně dokážeme. To, že jsme si to řekli, nás v určitém smyslu zavazuje,
skutečně to uděláme. Už jsme to udělali, už jsme se zavázali.
Antonella: Ano, Emmaus, uděláme to! (potlesk)
Díky, díky.