english synopsis - Časopis stavebnictví

Komentáře

Transkript

english synopsis - Časopis stavebnictví
2013
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
10/13
stavebnictví
časopis
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
podzemní stavby
stavba roku: pasivní kancelářská budova v Brně
fenomén: selské baroko
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
www.eurovia.cz
Na společné cestě
Skupina EUROVIA CS již podruhé získala ocenění Stavební
firma roku. To potvrzuje úspěšnost na stavebním
trhu, které společnost dosahuje díky své regionální
působnosti. Znalost místního prostředí a schopnost
flexibilně reagovat na specifické místní požadavky klientů
z ní činí významného dodavatele ve všech krajích České
i Slovenské republiky.
V loňském roce EUROVIA CS dokončila v jednotlivých
regionech řadu zajímavých projektů. EUROVIA CS
vybudovala mimo jiné novou tramvajovou zastávku
Karolina v Ostravě, v Třebíči postavila protipovodňové
zábrany. Regenerací prošlo náměstí ve slovenském
Humenném, Nitra má nové dopravní hřiště pro děti. Druhé
místo v soutěži Stavba roku Libereckého kraje získala
regenerace náměstí T. G. Masaryka ve Frýdlantu.
Vážení čtenáři,
zhruba před čtyřmi lety jsem si
ve svém editorialu stěžoval na
nízkou úroveň publikačních dovedností projektantů (inženýrů,
techniků i architektů). Redakci
tenkrát zahltily články, jež byly po
stylistické stránce nečitelné, fotografie, které byly neotisknutelné,
a členové redakční rady často
kroutili hlavami nad terminologickou vybaveností autorů. Trápilo
mě to tak moc, že jsem chtěl
nabídnout stavebním fakultám
a fakultám architektury pomoc
v podobě přednášky s tématem
Jak se prezentovat v odborných
periodikách. Naštěstí k tomu
nedošlo, neb jsem si zdaleka
nebyl jistý svými pedagogickými
schopnostmi. Nicméně jsme
v redakci dál dělali články z technických zpráv, jež se hemžily
termíny jako „bylo provedeno“,
„objekt tvoří“ apod.
Nevím, jestli je to záležitost posledních šesti měsíců, ale zhruba
v tomto období jsem, ke svému
úžasu, zjistil, že se písemný
projev našich autorů znatelně
zlepšil. Ne že bychom před dvěma, třemi či více lety měli jen
stylisticky negramotné autory,
kteří nedokázali dodat schéma ve
formátu pdf. Měli jsme a máme
skvělé autory, ale letos jako by
jich řádově přibylo (a toto říjnové
číslo je toho důkazem).
Psaní není jednoduchá věc
a technicky založení lidé, zvyklí
prezentovat se schématy, tabulkami a výpočty, jsou často
konfrontováni s neřešitelným
úkolem, jak výsledky svých teoretických či praktických výzkumů
srozumitelně předat svým kolegům. Zvlášť pokud si uvědomí,
že na publikaci výsledků jejich
mnohaletého úsilí závisí jejich
zhodnocení odbornou veřejností,
protože pokud čtenář sezná text
v samém začátku těžko srozumitelným, nebude se dál namáhat
jeho luštěním a sdělení, jež mohlo obohatit jeho praxi, mu zůstane navždy utajeno. Prezentace
výsledků je jednoduše nedílnou
součástí výzkumné, návrhové
a realizační činnosti.
Autoři jsou různí a někdy tvrdohlavě trvají na doslovné formulaci
věty, byť zjevně postrádá smysl,
jindy ani nezačnou psát v obavě,
že to nesvedou. Nedávno jsem
požádal jednoho nejmenovaného
odborníka a velmi příjemného
člověka o delší stať. Uzávěrka
uplynula a já začal opatrně urgovat. Posléze jsem dostal část
textu s omluvným e-mailem, že
je to naprosto strašné a pokračovat nemá smysl. Text byl však
vynikající! Zde chyběla jen trocha
sebevědomí.
Každopádně časy se zjevně mění
a já jsem opravdu rád, že s námi
spolupracuje řada autorů, často
mladých, kteří odvádějí naprosto
profesionální práci nejen v oblasti své praxe, ale i v prezentaci
svých výsledků. Navíc se tento
trend zdaleka netýká jen autorů
z vysokých škol a dalších institucí zabývajících se vědeckou
činností. I řada stavbyvedoucích
dokáže přitažlivým způsobem popisovat své zkušenosti z realizací.
Angličané říkají: Design, Build
and Publish – tedy navrhni, postav a publikuj. Tento imperativ
u nás zjevně rezonuje stále intenzivněji. A to je dobře.
inzerce
editorial
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
stavebnictví 10/13
3
obsah
6
14–17
Vítězové soutěže Stavba roku 2013
Pasivní kancelářská budova v Brně
Dne 10. října byly v Senátu PČR vyhlášeny výsledky soutěže Stavba roku
2013. Hlavní ocenění získaly například stavby Proton Therapy Center
Praha, vítkovická multifunkčí hala Gong nebo hotel v Krásné Lípě.
Drtivá většina staveb navržená v pasivním standardu jsou rodinné nebo
bytové domy. Kancelářské budovy na této energetické úrovni se v České
republice stále dají počítat na prstech jedné ruky.
18–21
48–53
Fenomén: selské baroko
Podzemní zásobníky tepla
V první polovině 19. století se na jihu Čech objevil svébytný stavební
styl, který lze nazvat selské baroko. Jeho autory byli zedničtí mistři,
kteří v této oblasti působili a uplatnili zde své poznatky z cest.
Akumulace tepla získaného z obnovitelných zdrojů energie je obrovským
tématem řešeným zatím více v teorii než v praxi. Příklady z Německa
a Kanady popisují realizované podzemní zásobníky tepla.
Rozšíření ČOV v Pelhřimově
Město Pelhřimov má jednotnou stokovou síť. Současná mechanicko-biologická čistírna odpadních vod pochází z roku 1969 a poslední rekonstrukcí prošla před více než deseti lety. V současnosti
již nevyhovuje nejnovějším předpisům, především zpracování
fosforu a dusíku je na hranici únosnosti. V září 2013 začala proto
rekonstrukce této čistírny odpadních vod. Stavbaři budou mít
v následujících dvou a půl letech za úkol rozšířit a upravit současnou čistírnu tak, aby splňovala aktuální legislativní požadavky.
Rekonstrukce by měla skončit na konci února 2015.
„Máme před sebou dlouho očekávanou a velice důležitou stavbu.
Jde především o ochranu říčky Bělá, která je hlavním recipientem odpadních vod v lokalitě a ústí do vodárensky významného
4
stavebnictví 10/13
toku Želivka. Je potřeba zbavit Pelhřimov pověsti největšího
místního znečišťovatele,“ říká Michal Kratěna, vedoucí projektu
z firmy Metrostav a.s.
Ta má s rekonstrukcí a výstavbou čistíren odpadních vod
bohaté zkušenosti.
V posledních letech
pracovala například
v Nové Pace, Jablonném v Podještědí či
Děčíně.
10/13 | říjen
43Problémy předčasného zhroucení struktury
sprašoidních zemin v Karpatské předhlubni
Doc. Ing. Antonín Paseka, CSc.
Ing. Dana Legut
Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D.
48Vytápění obytných budov prostřednictvím
sezonního zásobníku tepla
Ing. Zdeněk Rozehnal
Mgr. David Grycz
54Analýza vibrací vyvolaných
demolicí těžní věže
Ing. Markéta Lednická, Ph.D.
Prof. RNDr. Zdeněk Kaláb, CSc.
stavební právo
59Pojištění velkých výstavbových
projektů, praktické aspekty
3 editorial
4 obsah
aktuality
6 Stavba roku 2013: ocenění
7Neodborné zásahy do panelových domů z pohledu
odborníků ČKAIT
8 Náměty pro řešení prioritních problémů stavebnictví
12Tisková zpráva ÚOHS: omezování
soutěže v řadě profesních sdružení
12 Reakce předsedy ČKAIT na text ÚOHS
stavba roku
14Brno má pod Špilberkem kancelářskou
budovu v pasivním standardu
66 interview
stavební styly
18 Jihočeské selské baroko: Soběslavská Blata
67 firemní blok
téma: podzemní stavby
22Stanice V. provozního úseku trasy A metra
Dejvická – Nemocnice Motol, 1. díl
Ing. Jiří Růžička
Ing. arch. Pavel Sýs
32Zkušenosti z ražeb pomocí
plnoprofilových tunelovacích strojů
38 Tunel Blanka téměř rok před dokončením
Jakub Karlíček
68 reakce
71 infoservis
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: Otevřená zahrada a poradenské centrum
NNO v Brně, Tomáš Malý
inzerce
KONFERENCE
www.csias.cz
IX. roèník celostátní odborné konference
SE BLÍŽÍ
REGENERACE
BYTOVÉHO FONDU
A STAVEB OBÈANSKÉ VYBAVENOSTI
Kongresové centrum Aldis
Hradec Králové
PROGRAM NALEZNETE NA:
www.regeneracebytovehofondu.cz
Zaøazeno do programu celo�ivotního
vzdìlávání ÈKAIT s hodnocením 2 body.
Na pøípravì konference spolupracují:
Centrum stavebního in�enýrství, a. s., Ministerstvo �ivotního prostøedí ÈR, Státní fond �ivotního prostøedí,
ÈKAIT, ÈSSI, Svaz èeských a moravských bytových dru�stev, Asociace energetických auditorù, Svaz zkušeben
pro výstavbu a další
www.regeneracebytovehofondu.cz
Poøádána pod záštitou Ministerstva �ivotního prostøedí ÈR
12. - 13. listopad 2013
REGENERACE
BYTOVÉHO FONDU
Letošní IX. ročník konference REGENERACE BYTOVÉHO
FONDU A STAVEB OBČANSKÉ VYBAVENOSTI
se v Hradci Králové uskuteční již 12.a 13. listopadu
Mimo tradiční téma�ku se v letošním roce více zaměříme na
problema�ku:
• vnitřních zateplovacích systémů budov
• vhodné sanace obvodových plášťů budov zasažených
povodněmi
• úprav již provedených zateplovacích systémů
• zásahů do nosných konstrukcí budov
• zkušenos� s energe�ckým hodnocením budov dle nové
legisla�vy
• oceňování rekonstrukčních prací
Do programu je zařazeno více než 30 příspěvků předních českých
i zahraničních odborníků.
Detailní informace a kompletní program je zveřejněn na stránce
www.regeneracebytovehofondu.cz.
stavebnictví 10/13
5
ak tuality
text redakce | foto www.stavbaroku.cz
Stavba roku 2013: ocenění
Zároveň s pěticí staveb, které zvítězily v soutěži Stavba roku 2013, byly vyhlášeny ceny
ministra životního prostředí, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, předsedy Senátu a Cena
Architecture Week.
▲ Multifunkční aula Gong – rekonverze plynojemu v NKP Dolní Vítkovice
Přihlašovatel: BREDA&WEINSTEIN a.s.
Stavbyvedoucí: Ing. Alan Řeháček
Proton Therapy Center Praha
Autor: HELIKA, a.s., Ing. arch. Pavlína
Pospíšilová, Ing. arch. Vasil Sobota
Dodavatel a přihlašovatel: SYNER,
s.r.o.
Investor: Proton Therapy Center
Czech s.r.o.
Stavbyvedoucí: Ing. Zdeněk Kubec
Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B
Autor: Ing. arch. Jindřich Kaněk,
ARCHIKA s.r.o.
Projektant: Inženýrské sdružení
VMO Dobrovského, AMBERG
Engineering Brno, a.s., vedoucí
sdružení
Dodavatel a přihlašovatel: Sdružení
VMO Dobrovského B (OHL ŽS, a.s.,
Metrostav a.s., Subterra a.s.)
Investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR
Vedoucí projektant: Ing. Vlastimil
Horák, AMBERG Engineering
Brno, a.s.
Stavbyvedoucí: Josef Tetur, OHL
ŽS , a.s.
▲ Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B
Lipa resort – Aparthotel Lipa,
Krásná Lípa
Autor: Atelier Patrik Hoffman,
Ing. arch. Patrik Hoffman, Ing. arch.
Jan Kuva, Ing. arch. Tomáš Horský
Dodavatel: RELIEF PROJECTS, s.r.o.
Investor: TOONAN s.r.o.
Vedoucí projektant: Ing. arch. Patrik
Hoffman
Přihlašovatel: Atelier Patrik Hoffman – Ing. arch. Patrik Hoffman
Stavbyvedoucí: Bc. Jakub Justra,
RELIEF PROJECTS, s.r.o.
Multifunkční aula Gong – rekonverze plynojemu v NKP Dolní
Vítkovice
Autor: Josef Pleskot
Dodavatel: GEMO OLOMOUC,
spol. s r.o., Hutní montáže, a.s.
Investor: Dolní oblast VÍTKOVICE,
zájmové sdružení právnických osob
Vedoucí projektant: Josef Pleskot
Přihlašovatel: VÍTKOVICE, a.s.
Stavbyvedoucí: Ing. Otakar Běťák,
GEMO OLOMOUC, spol. s r.o.
■ Cena ministra životního prostředí
Vzdělávací a poradenské centrum Otevřená zahrada, Brno
Autor: PROJEKTIL ARCHITEKTI
s.r.o., Ing. arch. Adam Halíř, Ing.
Ondřej Hofmeister, Ing. arch.
Tomáš Bouma, Ing. arch. Marek
Sankot
Projektant: TechOrg s.r.o. (projekt
TZB), Deltaplan spol. s r.o. (projekt
stavební části, DPS)
6
stavebnictví 10/13
SC BREDA&WEINSTEIN, Opava
Autor: Šafer Hájek architekti s.r.o.,
Ing. arch. Oldřich Hájek, Ing. arch.
Laco Fecsu, Ing. arch. Olga Kostřížová, Ing. arch. Jakub Koníř,
Ing. arch. Radek Toman, Ing. arch.
Jaroslav Šafer
Projektant: AED project, a.s.
Dodavatel: VCES a.s.
Investor: Mint Investments, s.r.o.
Vedoucí projektant: Ing. Aleš Marek,
Ing. Karel Chlupáč, Ing. Tomáš Volný
Dodavatel a přihlašovatel: Skanska
a.s, divize Pozemní stavitelství,
závod Čechy 02
Investor: Nadace Partnerství
Vedoucí projektant: Ing. arch. Adam
Halíř, PROJEKTIL ARCHITEKTI
s.r.o.
Stavbyvedoucí: Ing. Antonín Maděra, Skanska a.s.
City Green Court, Praha
Autor: Richard Meier & Partners,
Architects LLp, Richard Meier,
FAIA, FRIBA, Managing Partner
Projektant: CUBOID ARCHITEKTI
s.r.o.
Dodavatel: Skanska a.s.
Investor a přihlašovatel: Skanska
Property Czech Republic s.r.o.
Vedoucí projektant: Ing. arch. Aleš
Papp, CUBOID ARCHITEKTI s.r.o.,
Martin Kovařík, M3M s.r.o.
Stavbyvedoucí: Henryk Mandrysz
■ Cena Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR
Neutralizační a dekontaminační stanice NDS 10, Stráž pod
Ralskem
Autor a vedoucí projektant: Intecha, spol. s r.o., Ing. Jaromír
Bukovský, CSc.
Dodavatel a přihlašovatel: SYNER,
s.r.o.
Investor: DIAMO, státní podnik
Stavbyvedoucí: Ing. Josef Černý,
SYNER, s.r.o.
■ Cena předsedy Senátu
Rekonstrukce a rozvoj Základní
umělecké školy Jihlava
Autor: Dr. Ing. arch. Jaroslav Huňáček, Eva Šestáková
Dodavatel a přihlašovatel: Podzimek a synové s.r.o.
Investor: Statutární město Jihlava
■ Cena Architecture Week
Bytový dům Procházkova 3,
Praha
Autor: AP-atelier, s.r.o., Ing. arch. Josef Pleskot, spolupráce: Ing. arch.
Petr Sýkora, Ing. arch. Miloš Linhart, Ing. arch. Jiří Trčka, Zdeněk
Rudolf
Dodavatel a přihlašovatel: STEP,
s.r.o.
Investor: Procházkova 3, s.r.o.
Vedoucí projektant: Ing. arch. Josef
Pleskot
Stavbyvedoucí: Ing. Jiří Čáp, Ing. Karel Fišer ■
Neodborné zásahy do panelových
domů z pohledu odborníků ČKAIT
V září pořádala Inženýrská komora tiskovou
konferenci, tentokrát věnovanou neodborným
zásahům do nosných konstrukcí panelových
domů. Významní odborníci – autorizovaní inženýři ČKAIT v oboru statika a dynamika staveb – ve
svých přednáškách apelovali na aktuálnost řešení
problematiky stavebních úprav panelových domů
a v té souvislosti současně upozornili na možná
rizika a vážné důsledky, které vyplývají z aplikace
nesprávných technologických postupů.
V úvodním a závěrečném slově
prezentoval danou problematiku
z hlediska pohledu Komory předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček.
V prvním příspěvku odborné části
pohovořil Ing. Jaromír Vrba, CSc.,
předseda Dozorčí rady ČKAIT, na
téma Co hrozí panelovým domům
při neodborném zásahu. Následující přednáška prof. Ing. Aloise
Materny, CSc., MBA, 1. místopředsedy ČKAIT a předsedy oblasti ČKAIT Brno, měla název Poruchy
a rekonstrukce panelových domů.
Ing. Robert Špalek, místopředseda
ČKAIT, svůj příspěvek nazval Pozor
na podezřele nízké ceny stavebních prací.
U stávajících bytových domů postavených panelovou technologií
se postupně vyskytla řada vad způsobených jak vlivem nedodržování
technologických pravidel při výro-
bě stavebních dílců, tak při vlastní
výstavbě, kdy bývá důvodem poruch například neuspokojivá kvalita
stavebního materiálu, nevhodné
povrchové úpravy, nedostatečné
krycí vrstvy, technologické trhliny
nebo nekvalitní styky panelových
konstrukcí. Vady mohou mít také
příčinu v chybném konstrukčním
návrhu nebo například tepelně
technickém řešení. Zanedbávání údržby a oprav panelových
domů by dříve či později vedlo
k nutnosti zahájit demolice panelových domů, připravit programy
recyklace a likvidace stavebních
konstrukcí a materiálů a zajistit
rozsáhlou výstavbu nových bytů.
Přitom náklady na obnovu jedné
bytové jednotky jsou čtyřikrát až
pětkrát nižší než náklady na její
novou výstavbu. S cílem zastavit
chátrání bytového fondu, zefek-
tivnit vynakládání prostředků na
opravy a zvýšit rozsah prováděných regenerací panelových domů
zpracovalo Ministerstvo průmyslu
a obchodu ČR a Ministerstvo pro
místní rozvoj ČR v rámci státní
bytové politiky programy pro
poskytování finanční podpory na
opravy bytového fondu.
V souvislosti se stavebními
úpravami je však třeba veřejnost
informovat a varovat před jejich
neodborným prováděním. K nosným konstrukcím panelových
domů je třeba se chovat šetrně
a zabránit diletantským zásahům
například v rámci dispozičních
změn jednotlivých bytů ovlivňujících statickou funkci celých
staveb. Nereálnost provádění
komplexní technické inventury
stávajícího stavu nosných konstrukcí panelových domů z hlediska dodatečně realizovaných
otvorů, případně rozšíření otvorů
stávajících, velmi znesnadňuje
podmínky pro návrh příslušného
statického řešení.
Dalším z problémů, který se
v rámci procesu provádění stavebních úprav panelových domů
objevuje, je nedostatečný přístup
k původním projektovým podkladům. Tyto materiály byly dříve
archivovány v knihovnách velkých
projektových organizací, které
většinou zanikly již v polovině
devadesátých let. ČKAIT proto
v minulém roce zahájila na toto
téma jednání s Ministerstvem
pro místní rozvoj ČR a Státním
fondem rozvoje bydlení. Byly projednávány možnosti digitalizace
původní projektové dokumentace
jednotlivých panelových konstrukčních soustav a současně
se připravovaly podklady pro
systémová řešení stavebních
úprav panelových domů podle
současných požadavků.
Kromě technických a systémových chyb, které se při stavebních úpravách panelových domů
objevují, významně negativně
ovlivňují jejich kvalitu i vysoutěžené nízké ceny projektových
a stavebních prací. Rovněž okruh
odborníků, kteří se na problematiku panelových domů profesně
specializují, je poměrně úzký.
Ze strany stavebníků také bývá
odborné posouzení daného stavebního záměru často hrubě
podceňováno. Oblastní kanceláře
ČKAIT jsou připraveny veřejnosti pomoci s výběrem odborně
prověřených projektantů a doporučením odborné technické
literatury ke stavebním úpravám
bytových domů postavených
panelovou technologií. Kontakty
na jednotlivé kanceláře jsou k dispozici na internetových stránkách
www.ckait.cz. ■
inzerce
stavebnictví 10/13
7
ak tuality
text a grafické podklady SPS v ČR
Náměty pro řešení prioritních
problémů stavebnictví
Náměty pro zlepšení stability v oblasti investiční
výstavby a stavebnictví (tj. zajištění ekonomického růstu a zaměstnanosti) předkládá dokument,
který vychází z podnětů podnikatelské sféry.
Reprezentuje ji Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR za plné podpory a součinnosti dalších
orgánů a organizací zainteresovaných do problematiky stavebnictví: SIA – Rada výstavby, státní
správa, akademická sféra, ekonomičtí experti,
poradenské a dalších organizace.
Stavebnictví je jediné odvětví
v České republice, které je již
pátým rokem v recesi. I přes potřebu fiskální konsolidace, která je
podmínkou dalšího rozvoje ekonomiky, je kombinace délky a hloubky
tohoto procesu spolu s nízkou
prediktabilitou další politiky státu
v tomto odvětví značným problémem, který vzhledem k vysokým
multiplikátorům stavebnictví zpětně
ohrožuje cíle konsolidace tuzemské
ekonomiky.
Dokument se snaží o formulaci
takových opatření, která usnadní
konsolidaci stavebnictví v krátkodobém horizontu a jeho rozvoj ve
střednědobém období. Obsahuje
náměty nejzávažnějších témat
z oblasti stavebnictví, která by neměla být opomenuta, ale naopak
podpořena ve volebním programu
strany, která usiluje o rychlé obnovení ekonomiky.
Význam stavebnictví
pro ekonomiku ČR
Stavebnictví je možno zařadit mezi
základní pilíře rozvoje české ekonomiky. Vytváří díla dlouhodobé
životnosti a zajišťuje tak kromě
hmotného majetku státu a privátního sektoru i kulturní a architektonický přínos, který je významnou
součástí národního dědictví. Podílí
se na celkové úrovni společnosti
a zanechává na dlouhou dobu svě-
8
stavebnictví 10/13
dectví o její ekonomické síle, vkusu
i stupni sociálního cítění.
Je realizátorem stavebních investic –
novostaveb, oprav, rekonstrukcí
i údržby stavebního fondu. Kultivuje životní prostředí a zároveň ho
chrání. Urbanizuje krajinu a pomáhá
k jejímu využití pro činnost člověka,
uspokojuje nároky na bydlení, zaměstnání, dopravu, volný čas. Realizací dopravních staveb a infrastruktury posiluje konkurenceschopnost
státu i jednotlivých regionů.
Stavebnictví významným způsobem ovlivňuje vývoj společnosti
i ekonomiku národního hospodářství. Vedle věcného přínosu
ve formě stavebních děl je i ekonomickým motorem národního
hospodářství, který signalizuje
prosperitu, ale také ekonomický
úpadek společnosti. Koncepčně
prováděné veřejné investice vedou k významné podpoře domácí
ekonomiky. Stavebnictví má jeden z nejvyšších multiplikačních
efektů z pohledu ekonomických
přínosů a vlivu na zaměstnanost
i v dalších odvětvích, jako je výroba stavebních hmot, energetika
průmysl, doprava, služby, projektové a architektonické činnosti.
Stát prostřednictvím veřejných
investic přímo stimuluje domácí
ekonomiku, neboť stavebnictví
vykazuje relativně nízkou závislost
na dovozu.
Stavebnictví je s podílem přibližně
8 % na HDP jedním z nejdůleži-
tějších sektorů národního hospodářství. Zaměstnává 5 % práceschopného obyvatelstva a je třetím největším zaměstnavatelem v zemi. Významný je jeho
přínos pro státní rozpočet. Ve
formě daní právnických i fyzických osob, DPH, daně ze mzdy,
sociálního a zdravotního pojištění plyne do státního rozpočtu
z 1 mld. Kč stavebních investic
423 mil. Kč včetně úspory na
výdajích za vyplácení podpory
v nezaměstnanosti.
Dopad krizového vývoje na sektor
Prohlubující se propad ekonomiky
a snížení příjmů státního rozpočtu
řešila vláda tím nejsnazším způsobem – radikálními škrty, razantním
omezením veřejných investic. To
mělo na stavebnictví velmi negativní
dopady. Úpadek stavebnictví má
primárně velmi nepříznivé důsledky
na ekonomiku státu, neboť politika
drastických výdajových restrikcí
v oblasti veřejných investic působí
zcela protisměrně – výrazně snižuje
příjmovou stránku rozpočtu, zvyšuje
nezaměstnanost v oboru a působí
negativně i v řadě dalších oborů.
Vláda nereagovala na výstražné
signály a požadavky zaměstnavatelských svazů na opatření ke zmírnění
následků krize, neuskutečnila ani
jediné z proklamovaných opatření
k zastavení poklesu investiční výstavby. V protikladu s opatřeními
prakticky všech evropských vlád
tuzemská vláda nepůsobila proticyklicky, ale naopak krizi stavebnictví prohloubila zastavením investiční
výstavby. Znejistěla i privátní sféru,
která přestala investovat, přestože úspory obyvatel prokazatelně
rostou.
Tím došlo v rezortu stavebnictví ke
ztrátě stavebních kapacit, které se
budou těžko obnovovat, došlo ke
znehodnocení drahého strojního
vybavení odborných firem, propouštění i vysoce kvalifikovaných
pracovníků a negativním dopadům
na další odvětví průmyslu, dopravy
i služeb.
Na dlouhotrvající recesi v oboru není u politické reprezentace
adekvátní reakce. Dramatickým
způsobem poklesla zásoba práce,
byla fakticky zmrazená příprava
velkých infrastrukturních staveb,
není zajištěno financování akcí
spolufinancovaných EU, není jasný
výhled na další roky. Toto vše má
a bude mít v budoucnu pro odvětví
fatální důsledky. Problémem je také
výrazně vyšší politická, ekonomická a legislativní nestabilita než
ve vyspělé Evropě.
Zásadní reorganizace
státní správy
Výstavba a stavebnictví je sektorem průřezovým, víceodvětvovým.
Veřejné investice a tím i odvětví
stavebnictví dlouhodobě postrádají
koncepční zastřešení. Jedním z důvodů tohoto stavu je institucionální
podcenění této oblasti. Nekoncepčnost v oblasti veřejných investic
souvisí s organizačním uspořádáním veřejných investic v rámci
veřejné správy. Na rozdíl od jiných
zemí nejsou v ČR veřejné investice
a odvětví stavebnictví adekvátně
organizačně řízeny.
Stavebnictví je podle kompetenčního zákona v gesci Ministerstva
průmyslu a obchodu ČR, ale ve
skutečnosti jsou klíčové otázky
veřejných investic, jejich podpory
a tím také stavebnictví rozděleny
mezi pět ministerstev – Ministerstvo průmyslu a dopravy ČR,
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR,
Ministerstvo dopravy ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR,
Ministerstvo zemědělství ČR
(vodní hospodářství). K národohospodářskému propojení a vytvoření
skutečné strategie či koncepce tak
téměř nemůže dojít.
Samotné odvětví stavebnictví
nevyžaduje řídicí orgán, ale potřebuje v politické sféře partnera
jednoznačně zodpovědného za
investiční rozvoj státu, s kompetencemi v exekutivě, legislativě, ve
vědě, výzkumu a technické politice
i ve vazbě na Evropskou komisi.
Nutné opatření:
■ Centralizovat nebo centrálně koordinovat horizontální i obecné právní,
metodické a systémové záležitosti
týkající se stavebnictví jako celku na
jednom ministerstvu. Ideálním řešením by bylo vytvoření jediného ministerstva spojujícího v oblasti investic
kompetence Ministerstva dopravy
ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR,
Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
a Ministerstva životního prostředí
ČR. Tento vysoce funkční model
existuje např. v Německu (Spolkové
▲ Graf 1. Stavební produkce – propad od roku 2008 (kumulativně 434,5 mld. Kč za pět let)
ministerstvo pro dopravu, stavebnictví a městský rozvoj) a na Slovensku Graf
s finanční
strategií produkce
(priority, věcný,
konnosti
stavebnictví
cca 13 %, tivující
1. Stavební
– propad
od roku
2008 (kumulativně
434,5formy
mld. podpory
Kč za 5a pro
let tento
(Ministerstvo dopravy, výstavby časový a finanční harmonogram) vzhledem k vyspělé Evropě je tento jednoznačně definovaný typ bydlení
a regionálního rozvoje). Politická včetně zkvalitnění její provozu- podíl však pouze poloviční.
uplatnit zvýhodněnou sazbu DPH.
zodpovědnost za tento segment schopnosti.
Počet zahájených a dokončených ■ Přijmout dlouhodobý a koncepčje jednoznačná. Jeden ministr – ■ Posílit finanční zdroje (zvýšením bytů každoročně klesá, je jen 50% ní program energetických úspor
jeden zodpovědný partner. Tento podílu SFDI na výnosu spotřební vzhledem k potřebám uvedených v budovách, zabezpečit dostatečnávrh by měl zapadat do mnohokráte daně z minerálních olejů, optimali- v analýzách ÚRS a ČSRB, nepokrý- nou alokaci prostředků k jeho poproklamované, ale nikdy neuskuteč- zací sazeb výkonového zpoplatnění, vá ani prostou reprodukci domovní- krytí s využitím evropských fondů.
něné koncepce zeštíhlování státní úvěrovým financováním, obnove- ho fondu. Vlivem zanedbané údržby ■ Koordinovat mezirezortní spolupráci
správy.
ním procesu přípravy projektů vhod- dochází k rostoucí zanedbanosti do- v programech energetické náročnosti
ných pro financování formou PPP).
movního a bytového fondu. Zatím- budov, aby nedocházelo k překrývání
■ Stabilizovat plánování a finanční co v uplynulé dekádě (2001–2010) mezi programy (Nová zelená úspovýhledy, objem ročních výdajů stát svými podpůrnými programy rám, Panel 2013, JESSICA).
Priority
na dopravní infrastrukturu fixovat přispěl k posílení bytové politiky
v jednotlivých
k výši hrubého domácího produktu včetně rekonstrukcí a oprav a tím
sektorech
podle doporučení Evropské komise i k růstu stavebnictví, za poslední
Podpora rozvoje
Dopravní infrastruktura
na úrovni 2% HDP.
roky finanční objem podpor SFRB
stavebnictví
ČR má velmi nízkou úroveň infra- ■ Zvýšit efektivitu výdajů (zavedení a MMR ČR neustále klesá. V soustruktury jak z hlediska kvantity, tak řádné supervize nákladů, konti- časné době není poskytovaný Legislativa
Obecným a v současné době
i kvality. Místo dohánění vyspělejší nuální proces sledování nákladů nízkoúročený úvěr motivující.
části Evropy za ní v posledních v celém životním cyklu projektu, Nebezpečím pro ČR je skutečnost, nejzávažnějším nedostatkem v leletech čím dál více zaostáváme. uplatnění limitních cen u soutěže- že dosud není zpracována strategie gislativní oblasti je chaotický právní
systém, nesrozumitelný pro advoNemáme dobudovanou základní ných
veřejných
zakázek). nad 50 pracovníků
renovace bytových
a komerčPracovníků
v podnicích
Pracovníků
celkem
síť dálnic a rychlostních silnic, což ■ Přijmout a realizovat opatření pro ních budov v ČR podle Směrnice kacii i justici. Ovlivňuje nepříznivě
rok
osobzdrojů OPD
poklesEvropského
% parlamentu
rok a Rady osob
pokles prostředí,
% ale
nejen podnikatelské
se stává brzdou dalšího rozvoje, dočerpání
finančních
2008
109 719
–
–
2008
416 142
–
–
dopadá na běžné adresáty právních
snižující tuzemskou konkurence- 2007–2013.
2012/27/EU.
2012
90 911
18 808
17,1
2012
380 586*
31 556
11,3
norem, což se projevuje obecnou
schopnost. Schází vybudovat více ■ Urychlit investorskou přípravu
neúctou k právu.
než sto prioritních obchvatů měst. staveb dopravní infrastruktury Nutná opatření:
ČR sice disponuje jednou z nej- a zajistit tvorbu národních zdrojů ■ V souladu se schválenou Koncep- Vládní návrhy, často velmi dobře
2. Počet
v letechcí bydlení
2008–2012
u podniků
s padesáti
a více zaměstnanci
(*
zpracované
s podporou odborné
delších i nejhustších železničních Graf
v rozpočtu
SFDIpracovníků
pro program OPD
ČR do roku
2020 zahrnout
k
tomuto
počtu
nutno
ještě
přičíst
blíže
neurčený
počet
zahraničních
pracovníků)
sítí v rámci Evropy, ale problémem 2014–2020.
podpory bydlení mezi intervence veřejnosti, jsou deformovány neje její kvalita a využitelnost. Není ■ Projednat čerpání evropských v rámci rozvojových priorit v progra- kvalifikovanými zásahy na půdě
Poslanecké sněmovny Parlamentu
dokončena úplná modernizace ani fondů v prodlouženém režimu n + 3, movém období 2014–2020.
jednoho ze čtyř hlavních železnič- což pomůže jednak dočerpat pro- ■ Zvýšit objem finančních prostřed- ČR a Senátu Parlamentu ČR.
ních tranzitních koridorů.
středky OPD I, a tak překonat zpož- ků SFRB a MMR ČR na podporu
Zásadním negativem je výrazně dění přípravy staveb pro OPD II.
bydlení přídělem ze státního roz- Nutná opatření:
omezená investorská příprava
počtu. Podporu realizovat formou ■ Aktualizovat právní úpravy
staveb. Důsledkem je problém, Bytová výstavba, energetická přímé nevratné investiční dotace, příprav y investiční v ýstavby
jakým způsobem budeme schopni náročnost budov
dotace na snížení úrokové sazby, s cílem zjednodušit povolovací
participovat na evropských zdrojích Bytová problematika a podpora záruky za hypoteční úvěry pro indi- procesy.
■ Prověřit účinnost zjednodušuv nadcházejícím programovém bydlení ze strany státu je jednou viduální bytovou výstavbu.
období 2014–2020. Za tento stav z důležitých součástí investiční ■ Stanovovat výši podpory bydlení jících postupů stavebního zákona
nikdo necítí zodpovědnost.
výstavby, ať už se jedná o re- v závislosti na míře úspor energií (přehodnotit formy účasti veřejnosti
konstrukce, modernizace, sni- se zohledněním prodloužení ži- v územních a stavebních řízeních
při zachování principů podle SměrNutná opatření:
žování energetické náročnosti votnosti.
■ Zpracovat reálnou koncepci roz- nebo o novou výstavbu. Bytová ■ Zpracovat koncepci sociálního nice EP a Rady 2003/35/ES a mevoje dopravní infrastruktury spolu výstavba se podílí na celkové vý- bydlení a nastavit adresné a mo- zinárodních smluv).
stavebnictví 10/13
9
■ Sjednotit postupy podle stavebního zákona a zákona o posuzování
vlivů na životní prostředí.
■ Před vydáním nového zákona
o veřejných zakázkách zdokonalovat nástroje veřejného investování
(kodifikace všeobecných obchodních podmínek, metodika k předpokládané hodnotě stavební investice,
dodatečným pracím a vícepracím,
mimořádně nízké nabídkové ceně,
kvalifikaci stavebních dodavatelů).
■ Obnovit institut investičního
záměru se závazně určeným obsahem (rozsahem) a stanovit dílčí
postupy při jeho posuzování formou
státní expertizy a schvalování.
Vzdělávání
Současné období je charakteristické nezájmem o studium technických oborů na všech stupních
vzdělání – učňovském, středním
i vysokoškolském. Školské politice
ze strany státu chybí celková koncepce vzdělávání. Stav českého
odborného školství a především
učňovského školství neodpovídá
potřebám lidských zdrojů ve stavebnictví.
Zhoršující se stav zabezpečení
kvalifikovaných řemesel vede k disproporci na trhu práce, jež se bude
v budoucnu prohlubovat. Došlo
k degradaci úspěšného systému
výchovy mladé generace v řemeslných profesích, neboť problémem
učňovských škol je nedostatek zájemců, kvalifikovaných instruktorů
a současně i financování.
Nutná opatření:
■ Předložit k odborné diskuzi návrh jasné, srozumitelné a uvážené
politiky státu v oblasti vzdělávání.
■ Ve vzdělávací soustavě na všech
stupních preferovat technické
obory.
■ Rekonstruovat systém učňovského školství intenzivním zapojením
stavebních podnikatelů do přípravy
učňů.
■ Pro systém praktického vyučování ve stavebních firmách zajistit
odborný výcvik na potřebné úrovni.
■ Daňově zvýhodnit podnikatelské
subjekty spolupracující s učilišti
a středními školami v technických
oborech.
■ Výuku studentů středních a vysokých škol orientovat k potřebám
praxe.
10
stavebnictví 10/13
Podpora podnikání
Pro další koncepční rozvoj stavebnictví musí být vytvořeno vhodné
podnikatelské prostředí, jehož charakter ovlivňuje politické prostředí
a spoluvytváří státní správa. Působnost státu je pro kvalitu podnikatelského prostředí determinující.
Legislativní prostředí se vyznačuje
poměrně nízkou efektivností. Na podnikatele dopadá tíživě především obtížná
vynutitelnost práva, a to jak ve fázi
rozhodování soudů, tak ve fázi výkonu
rozhodnutí. Právní prostředí obecně
brání dlouhodobému strategickému
plánování. Činnost ÚOHS je nedostatečná a rozhodování příliš zdlouhavé.
Daňový systém je proměnný, velmi
často novelizovaný, složitý, a tím
netransparentní. Pracovní trh není
stále ještě dostatečně pružný. Velkým nedostatkem je, že vláda není
schopna prosazovat a obhajovat
zájmy českého podnikatelského
sektoru v intencích EU, dokonce
podporuje běžný způsob zpřísňování požadavků nad rámec požadavků
EU, což negativně ovlivňuje konkurenceschopnost českých firem.
Neuvážený přístup vlády v kauze
fotovoltaických elektráren, který se
odrazil v cenách elektrické energie,
velmi poškodil českou ekonomiku.
Nutná opatření:
■ Zjednodušit a urychlit vynutitelnost práva.
■ Stabilizovat a zjednodušit daňový
systém.
■ Hájit zájmy českých podnikatelů
v intencích EU a nepřipustit zpřísňování požadavků nad rámec EU.
■ Pro ÚOHS stanovit limity pro zkrácení termínů rozhodovacích procesů.
■ Přijetím novely zákona o podporovaných zdrojích energie zamezit
dopadům na další zvyšování cen
elektrické energie.
Výzkum a vývoj
Velké podniky, které jsou v majetku
nadnárodních korporací, mají výzkum
probíhající mimo ČR. Střední podniky
nevytvářejí dostatečné prostředky,
výzkum je proto orientován převážně
na vysokét školy, jež nejsou ekonomicky orientovány na aplikovaný
výzkum a realizaci inovací.
Nutná opatření:
■ Zintenzivnit institucionálně i projektově výzkum a vývoj.
■ Pomocí účelově zaměřených
programů podpor se soustředit
zejména na výstupy umožňující
úsporu energií a materiálu (včetně
druhotných surovin, recyklátů a obnovitelných materiálů).
■ Podporovat inovativní procesy
zaměřené na malé a střední firmy,
umožňující čerpat z vybudovaného
vědeckého a výzkumného potenciálu a orientovat je potřebám praxe
stavebního průmyslu.
Shrnutí nejpodstatnějších a nejnutnějších
opatření
Reorganizace státní správy
■ Vytvořit integrované ministerstvo, jako zodpovědného partnera
za sektor výstavby v celé šíři jeho
problematiky.
Dopravní infrastruktura
■ Zpracovat reálnou koncepci
dopravní infrastruktury, vytyčení
priorit, zajištění národních zdrojů
a ostatních forem financování.
■ Fixovat roční objemy výdajů na
infrastrukturu ve výši 2 % HDP.
■ Dočerpat ODP 2007–2013
v plné výši.
■ Urychlit investorskou přípravu
staveb dopravní infrastruktury pro
období 2014–2020.
Bytová výstavba, energetická
náročnost budov
■ Zahrnout podporu nájemního bydlení mezi rozvojové priority v programovém období 2014–2020.
■ Zpracovat koncepci sociálního
bydlení včetně motivující podpory
a uplatnění snížené sazby DPH.
■ Přijmout dlouhodobý a koncepční program energetických
úspor v budovách včetně alokace
prostředků k jeho pokrytí.
Legislativa
■ Zjednodušit postupy stavebního
zákona v koordinaci se zákonem
o posuzování vlivů na životní prostředí.
■ Zdokonalit nástroje zákona o veřejných zakázkách.
■ Obnovit institut státní expertizy.
Vzdělávání
■ Předložit návrh politiky státu
v oblasti vzdělávání, preferovat
technické obory.
■ Rekonstruovat celkově systém
učňovského školství se zapojením
podnikatelských subjektů včetně
motivačních aspektů.
Podpora podnikání
■ Zjednodušit, urychlit a stabilizovat právní postupy a daňovou
legislativu v těch oblastech, kde
mají negativní dopad na podnikání.
■ Stanovit limity pro zkrácení termínů rozhodovacích procesů ÚOHS.
■ Legislativně zamezit dalšímu zvyšování cen elektrické energie a trvale se zabývat vývojem v energetice.
Výzkum a vývoj
■ Zaměřit se na výstupy umožňující
úspory energií a materiálů s podporou inovativních procesů pro malé
a střední firmy.
Přehled strategických problémů
v oblasti investiční výstavby a stavebnictví, vytyčení priorit a návrh
jejich řešení je nezbytným úkolem
pro zajištění ekonomického růstu
a zaměstnanosti. Postupné řešení
očekává stavbařská veřejnost od
nové vlády.
Závěr
Stát jako největší investor má
zejména v ekonomicky složitém
vývoji povinnost působit proticyklicky. Jeho role by měla být
v zajištění plynulosti přechodu mezi
jednotlivými fázemi ekonomického cyklu. Měl by umět definovat
svoje potřeby na trvale udržitelné
úrovni ve střednědobém horizontu
minimálně pěti let, aby stavební
dodavatelé, výrobci stavebních
materiálů, projektanti mohli očekávanému vývoji přizpůsobit v plném
komplexu svoje kapacity.
Vláda musí důsledky neřešeného
kritického vývoje oboru a jeho
problémy vnímat v jednom celku z politického, ekonomického
a sociálního hlediska, a to v horizontu delším než jedno volební
období.
ČR však bohužel postrádá jasnou
a jednoduše čitelnou vizi směřování ve většině oblastí a odvětví. Neexistuje tedy ani žádná
dlouhodobá a stabilní koncepce
státu v oblasti veřejných investic
a stavebnictví. ■
Baumit
CreativTop
Hra
struktur a barev
Neomezené možnosti vzhledu fasády, design dřeva, betonu, hladkých kovových ploch. To vše nabízí novinka
Baumit CreativTop, tenkovrstvá probarvená omítka, která umožňuje vytvořit tradiční i designové povrchové
úpravy fasád.
„Nápady s budoucností“. To je motto, které si Baumit vybral
a průběžně ho uplatňuje u všech svých výrobků a služeb.
Každoročně rozšiřuje sortiment o nové progresivní výrobky,
které mají za cíl zlepšit užitné vlastnosti budov, zkvalitnit
zdravé bydlení, zvýšit hodnotu staveb, uspořit provozní náklady
a v neposlední řadě i vytvořit esteticky působící budovy.
Vzhled vnímaný všemi smysly
Jako novinku představuje Baumit výrobky CreativTop ze
skupiny pastózních omítek, určených pro vytvoření originálních
povrchových úprav a struktur. Je možné z nich vytvářet povrchy,
které splní i ty nejnáročnější architektonické představy, které
dosud nebyly dostupné.
Kovové desky, dřevěný obklad, struktura jemného i hrubého
betonu, kamene nebo naturální hrubé omítky – to všechno
jsou povrchy, které lze vytvořit těmito novými omítkami nejen
na zateplovací systémy Baumit.
Zároveň je možné vytvořit zcela originální designový vzhled.
Baumit s novým materiálem představuje i sadu vzorových technik
zpracování využívající různé nástroje a prostředky. Můžete se ale
nechat unášet fantazií a vyzkoušet i vlastní nápady.
Nejdůležitější je výsledek
Všechny varianty kreativních povrchů je možné vytvářet z probarvené
omítky a vybírat z barevné palety 654 odstínů vzorníku Baumit Life,
případně následně natřít barvami či barevnými lazurami, které ještě
zvýrazní jejich plastičnost. Další nečekané možnosti lze vytvořit
kombinací s metalickými barvami a glitry.
Přizpůsobivá a všestranná
Baumit CreativTop je ideální pro kreativní přístup a hledání
nových, naprosto originálních povrchů bez omezování invence
a nápadů. Umožní vám splnit i ty nejnáročnější představy.
Náhledy struktur, technické informace, technologická videa
a reference na www.baumit.cz.
Budova Inovačního centra pro výzkum a vývoj společnosti Baumit v rakouském Wopfingu byla otevřena
v květnu 2013. Na její fasádě je aplikováno několik kreativních technik a použity progresivní fasádní systémy.
ak tuality
Tisková zpráva ÚOHS: omezování
soutěže v řadě profesních sdružení
Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže (dále jen Úřad) dokončil
předběžné šetření úrovně hospodářské soutěže v rámci některých
profesních sdružení. Výsledky
analýzy naznačují, že konkurenční
prostředí by u řady profesí mohlo
být uměle omezováno, neboť
některé profesní komory ve svém
přístupu k cenotvorbě členů nedodržují obecně závazná pravidla
hospodářské soutěže zakotvená
v zákoně o ochraně hospodářské
soutěže a článku 101 Smlouvy
o fungování EU.
Asociace, svazy, komory a společenstva tvořená vzájemnými
konkurenty na trhu jsou z pohledu
soutěžních norem sdruženími
soutěžitelů, na něž plně dopadá
zákaz narušovat svými rozhodnutími hospodářskou soutěž. Pro
komory s povinným členstvím,
bez něhož nemohou daní profesionálové na trh vůbec vstoupit,
to platí dvojnásob, obzvláště pak
v oblasti cenotvorby.
V některých oborech nicméně
počítají příslušné zákony s možností vydání tarifu – ceníku konkrétních služeb poskytovaných
členy komory spotřebitelům. Tarif
sám je pak vydáván ve formě
prováděcího předpisu rezortním
ministerstvem (notáři, advokáti,
exekutoři), případně jej mohla,
např. v podobě honorářového
řádu, vydat přímo samosprávná
komora (jak dříve platilo pro
architekty, inženýry a techniky
činné ve výstavbě). Odměny
jsou přitom příjmem soutěžitelů,
nikoli státního rozpočtu. Úřad
důrazně upozorňuje na fakt, že
vždy a zásadně má před stanovenou tarifní sazbou přednost
svobodné soutěžní rozhodnutí
poskytovatele dané služby účtovat si částku menší, popřípadě
na odměnu zcela rezignovat.
Podstatou tarifních sazeb je totiž
ochrana spotřebitele před excesivními cenami, nikoli ochrana
zisku podnikatele, byť by na něj
v dané věci byl přenesen výkon
veřejné moci. [...]
Žádný z předpisů přitom nestanovuje, že se odměny za úkony
členů jednotlivých profesních
sdružení vymykají aplikaci soutěžních pravidel. Každý soutěžitel je
oprávněn určovat svoji obchodní
politiku v rámci soutěže s konkurenty samostatně, včetně stanovení výše cen, za které nabízí
služby svým zákazníkům, a to
i v případě přidělení z rozhodnutí
soudu. Poskytovatel služby dis-
ponuje legitimním oprávněním
účtovat si nižší odměnu, než činí
platná tarifní odměna stanovená
některou z vyhlášek. Stejně tak
je po vlastním uvážení oprávněn
od požadování odměny zcela
upustit. [...]
Za problematické Úřad považuje
také různé metodické dokumenty na internetových stránkách
profesních komor (např. Česká
komora architektů), jež odkazují
na schémata a programy určené
pro výpočet honorářů či odměn
za poskytnuté služby. Architekti i inženýři a technici činní ve
výstavbě mohou v rámci svých
komor stanovovat standardy
výkonů a dokumentace, tedy vydávat modelové příklady obsahu
služeb poskytovaných svými
členy, nesmí je však již v žádném
případě oceňovat, vydávat cenové tabulky a kalkulační vzorce,
což jim umožňovala předchozí
právní úprava. Opačný postup
by zřetelně mohl vést k unifikaci
cenové politiky členů komory,
a jelikož se jedná o komory s povinným členstvím, mohl by přímo
narušit cenovou soutěž na celém
relevantním trhu.
Podobně nepřípustné je vyjadřovat se k poměru ceny za službu ar-
chitekta (studie, projekt) a celkové
ceny stavební zakázky, respektive
odvozovat odměnu architekta od
následné ceny stavebního díla.
Každému soutěžiteli přísluší odměna odvozená od jím skutečně
vynaložených nákladů, přičemž
nenachází-li se v dominantním
postavení na trhu, podnikateli
nic nebrání v tom, aby si účtoval
i cenu náklady zcela nepokrývající,
případně od požadování odměny
upustil úplně.
Z hlediska hospodářské soutěže
je postup řady komor a sdružení více než problematický.
Úřad nyní zahájí diskuzi se zainteresovanými ministerstv y
a komorami, aby dosáhl zásadní
změny v přístupu profesních
sdružení k výše uvedeným soutěžním otázkám. V případě, že
tato jednání nebudou úspěšná, nebude ÚOHS při zjištění
zásahů sdružení a komor do
cenotvorby jejich členů váhat se
zahájením správního řízení a případně i s ukládáním sankcí. ■
Text byl redakčně krácen.
Autor:
Odbor mezinárodní a vnějších
vztahů ÚOHS
Reakce předsedy ČKAIT na text ÚOHS
Otevřený dopis České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě předsedovi ÚOHS Ing. Petru Rafajovi.
Dne 29. července 2013 vydal
Odbor mezinárodních a vnějších
vztahů vašeho úřadu stanovisko
o umělém omezování hospodářské soutěže profesními komorami
(ÚOHS-13/056/HS 017).
12
stavebnictví 10/13
Jsem velmi roztrpčen tím, jak
váš úřad snadno vydává neetická, a troufnu si říci, politická
vyjádření, ačkoliv by měl být
prost od všech vlivů, jak má
uvedeno v preambuli zřizovací
listiny. Je s podivem, že např.
lékaři placení převážně z veřejných peněz (zdravotní pojištění
je jenom jinou formou daně)
si mohou vystávkovat razantní
zvýšení příjmů a druhé profese
se ocitnou v hledáčku vašich byrokraticky smýšlejících úředníků.
Nechci zkoumat, zda příjmy vašich pracovníků, kterým rozdáte
53 miliony korun, odpovídají jejich
pracovním výkonům. Nechci
zkoumat, kolik korun vydáte na
externí posudky a kolik obdrží
členové různých komisí. Je ale
skutečně s podivem, že práce
inženýra, technika a architekta
může být, podle vašeho názoru,
na veřejné zakázce nabízena s nulovým honorářem. To už vůbec
nemluvím o tom, že by se v tom
případě jednalo o daňový únik
příjemce. Kdokoliv jiný zvýhodní
někoho jinak než cenou obvyklou, je trestán daňovým úřadem.
Ano, všude se operuje cenou
obvyklou, přiměřenou. Ale co
je taková cena, váš úřad nechce
vůbec brát na vědomí. Přitom
ale policie, státní zástupci se nás
velmi často na takový údaj ptají.
Kde je tedy rozum? My jsme nikdy
netvrdili, že i v době, kdy ČKAIT
byla oprávněna vydávat ceníky,
se jedná o ceny závazné. Vždy
to byly ceny pouze doporučené.
Výkony autorizovaných inženýrů
a techniků ve výstavbě patří mezi
činnosti, které mohou ohrozit
životy a zdraví osob a ovlivňovat
veřejné zájmy. Proto jsou tyto
výkony výrazným způsobem
regulovány na principu ověřování odborné způsobilosti (autorizace), respektive povinného
členství v profesní organizaci.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu č. 360/1992 Sb.,
o výkonu povolání autorizovaných
architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě, ve znění
pozdějších předpisů (autorizační
zákon):
V civilizované Evropě jsou architektura a stavitelství řazeny mezi
profese, jejichž výkon podléhá
zvláštnímu režimu, podobně
jako například lékařství nebo
advokacie. Je to tak proto, že
všechny tyto profese mohou
úrovní svého výkonu významně ovlivnit život občanů, jeho
kvalitu, ba mohou tento život –
v případě špatného výkonu – i významně ohrozit.
Architektura a stavitelství mají
zároveň ještě to specifikum, že
se zpravidla též dotýkají veřejných zájmů, a to hned v několika
sférách – počínaje oblastí kulturní
přes ekologii, bezpečnost až po
sféru ekonomickou. [...]
Důsledkem výše uvedených
skutečností jsou ve světě rozvinuté důmyslné systémy ověřování
a sledování úrovně kvality rozhodujících profesí v architektuře
a stavitelství, které ochrání jak
klienta, tak veřejnost před nekvalitním projektantem či stavitelem.
[...] Svoji činnost pak vykonávají
v rámci profesních pravidel a pod
určitým dohledem samosprávné-
ho stavovského sdružení, kterému
se zodpovídají ze svých případných prohřešků proti profesionalitě a profesní etice. [...]
Ze stejného důvodu je u činnosti
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě omezena
jedna ze základních svobod EU,
kterou je volný pohyb služeb.
Jak uvádí § 36b odst. 1 zákona č.
18/2004 Sb., o uznávání odborné
kvalifikace a jiné způsobilosti
státních příslušníků členských
států Evropské unie a některých
příslušníků jiných států a o změně
některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
pozdějších předpisů, který v ČR
transponuje směrnici Evropského
parlamentu a Rady 2005/36/ES
ze 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací: Stanoví-li
tak zvláštní zákon, je uznávací
orgán oprávněn po obdržení
oznámení před zahájením výkonu dočasné nebo příležitostné
regulované činnosti na území
České republiky, jejíž výkon
může vážně ohrozit život, zdraví
nebo bezpečnost osob, ověřit
odbornou kvalifikaci uchazeče.
Zv lá š tním z ákonem je p ak
autorizační zákon, konkrétně jeho
§ 30n. U těchto činností je tedy
nejen stanovena povinnost oznámení, ale ta podléhá v zásadě
povinnému národnímu ověření
způsobilosti žadatele.
Zákon také stanoví autorizovaným osobám řadu povinností,
mj. podle § 12 odst. 1 autorizačního zákona autorizovaná osoba
odpovídá za odbornou úroveň výkonu vybraných činností a dalších
odborných činností, pro které jí
byla udělena autorizace; podle § 12
odst. 5 je pak autorizovaná osoba
povinna dále se odborně vzdělávat
a sledovat informace nezbytné pro
správný výkon své činnosti.
Činnost autorizovaných osob je
činností tržní a má se odehrávat
v hospodářské soutěži. Zároveň
ji však lze označit do určité míry
za činnost ve veřejném zájmu.
Přitom není pochyb o tom, že
jednou z podmínek řádného výkonu jakékoliv činnosti je rovněž
dostatečné finanční zabezpečení.
Pokud tedy stát stanoví zákonem
autorizovaným osobám povinnosti, přičemž tak činí ve veřejném
zájmu, nemůže zcela rezignovat
i na otázku přiměřeného materiálního zabezpečení. V ČR
z nejrůznějších příčin nedošlo, na
rozdíl od obdobných zahraničních
úprav (např. německý honorářový
řád), respektive právní úpravy pro
výkon např. advokacie, k tomu, že
by zákonodárce stanovil pravidla
pro výpočet odměny autorizovaných osob právním předpisem.
I přesto však podle mého názoru
nelze přijmout stanovisko, že
činnost autorizovaných osob
může být nabízena za jakékoliv
ceny v nijak neregulované hospodářské soutěži. Pokud má ČKAIT
podle § 23 odst. 6 autorizačního
zákona mj. pečovat o stavební
kulturu a o kulturu utváření prostředí, spolupůsobit při ochraně
veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního
plánování a pečovat o vysokou
úroveň výkonu činnosti autorizovaných osob, nemůže bez dalšího
rezignovat ani na tuto otázku.
Projektová činnost ve výstavbě
je vysoce odbornou činností,
při níž musí autorizovaná osoba
dodržet řadu povinností vyplývajících ze stavebního zákona,
předpisů týkajících se ochrany
života a zdraví, bezpečnosti práce, životního prostředí apod.
Jednotlivé výstupy této činnosti
jsou z obsahového hlediska regulovány stavebním zákonem
a jeho prováděcími předpisy.
Jakkoliv není nikde stanovena
přesná časová dotace nezbytná
pro jejich zpracování, lze na
základě dlouhodobé zkušenosti
stanovit určité hranice, při jejichž překročení lze mít důvodné
podezření, že výsledné dílo neodpovídá požadavkům či je jinak
nekvalitní. Totéž se týká sazeb,
které jsou pro výpočet ceny
díla uvažovány. Nelze přijmout
myšlenku, že autorizovaná osoba
je schopna dlouhodobě nabízet
svoji práci za ceny pod úrovní
vynaložených nákladů a přitom
plnit všechny své povinnosti, zajišťovat vzdělávání své a případně
svých zaměstnanců, disponovat
odpovídajícím vybavením apod.
Znovu opakuji: Nelze zásadně
souhlasit s některými tvrzeními,
uvedenými v tiskové zprávě
Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže z 29. července 2013
(ÚOHS je znepokojen omezováním soutěže v řadě profesních
sdružení ). ČKAIT je si vědoma
toho, že při absenci zákonné
úpravy nemůže určovat ceny za
určité výkony; nicméně názor, že
činnosti i takových osob, na které
stát přenáší část výkonu veřejné
moci, lze vykonávat podle uvážení zcela zdarma, nereflektuje
realitu.
Jedná-li se o smluvní vztah mezi
soukromými osobami, možná
za určitých podmínek lze tento
závěr připustit. Nicméně značná
část činnosti autorizovaných
osob je prováděna na základě
zákona o veřejných zakázkách,
který sám chrání veřejnou sféru
před uchazeči, kteří úmyslně
nabízejí nepřiměřeně nízké ceny,
aby získali zakázku, přičemž pak
není zaručeno, že ji dokáží řádně, včas a v požadované kvalitě
splnit. Problémem v praxi však
je, že samotný zákon o veřejných zakázkách nestanoví, kdy
se o mimořádně nízkou nabídkovou cenu jedná, přičemž od
zadavatelů nelze čekat, že budou
schopni tuto otázku u všech
možných plnění, která zadávají,
správně posoudit. Přínosem
určitých vodítek pro stanovení
ceny za činnosti autorizovaných
osob, a to jak z hlediska časové
náročnosti, tak určitých alespoň
věcných hledisek pro stanovení
nákladové ceny, by byla zejména
opora pro zadavatele, kteří jsou
jinak oproti nepřiměřeně nízkým
cenám bezmocní.
Pokud bychom přijali závěr, že
neomezená soutěž až k poskytování služeb zdarma je žádoucí, respektive bránění takovým
praktikám je protisoutěžní, pak
nutně dojdeme k paradoxnímu
názoru, že protisoutěžní je i sám
zákon o veřejných zakázkách.
Ustanovení o mimořádně nízké
nabídkové ceně je přitom transponováno z evropských zadávacích
směrnic. ■
Autor:
Ing. Pavel Křeček, aut. ing.,
FEng.,
předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě
stavebnictví 10/13
13
stavba roku
text Ing. arch. Adam Halíř | grafické podklady Projektil architekti s.r.o. | foto Andrea Lhotáková, Tomáš Malý
▲ Novostavba poradenského centra v Brně (foto: Tomáš Malý)
Brno má pod Špilberkem kancelářskou
budovu v pasivním standardu
Při hledání autora projektu novostavby brněnského poradenského centra oslovila významná česká
nadace pět architektonických studií. Zvítězilo
výrazné řešení vyhovující požadavkům investora
na rozlohu poradenských a vzdělávacích prostor
i značným omezením, které stanovil územní a regulační plán města. Centrum získalo cenu ministra
životního prostředí v soutěži Stavba roku 2013.
Urbanistická
koncepce
Projekt poradenského centra ve
spojení se vzdělávací zahradou
připravovala Nadace Partnerství
od roku 2006. Budova poradenského centra poskytne prostory
pro činnost několika ekologických
14
stavebnictví 10/13
neziskových organizací. Pozemek leží na úpatí Špilberka jako
spojnice mezi parkovou zelení
kopce a historickou dopravní tepnou, Údolní ulicí. Symbolika této
polohy je zároveň konceptem
řešení – propojování městských
veřejných prostorů a jejich atmosféry – parků s ulicemi, dvorů se
zahradami. Na rozhraní těchto
světů vzniká zahrada s domem.
Z širšího pohledu lze o budoucí
osvětové a vzdělávací funkci budovy uvažovat také jako o pojítku
mezi různými světy – šetrným
a úsporným a tím běžným, který se o potřebách úsporných
forem žití a stavění dozvídá.
Rekonstrukce severního svahu
Špilberku s plánovanými cyklostezkami a pěšími trasami snad
v brzké době naváže na založený
princip napojování – zasíťování
veřejných prostorů.
Koncepční
řešení centra
Protáhlá budova poradenského centra je vsazena do svahu
po spádnici, čímž na pozemku
nevytváří bariéru, ale stává se
vodítkem. Provází návštěvníka
výukovou zahradou na protáhlé
parcele směřující vzhůru k hradu.
Ve všech jeho úrovních lze domem napříč prostoupit, prohlédnout si jej, nebo se do něj ponořit
přes zelenou střechu. Jižním
koncem stavba vrůstá do svahu
a nabízí střechu k pobytu, jako
čtvrté venkovní podlaží. Otevřená
prostorová struktura je přístupná
i prostupná. Školní a výukové
činnosti probíhající v zahradě na
stezkách vdechnou areálu život
v době provozu centra. Veřejně
přístupná zahrada by tak mohla
obohatit trávení volného času
v centru města.
Funkční náplní domu je poradenské, konferenční a vzdělávací
centrum. V kancelářích různých
▲ Seminární sál je z části zapuštěn do svahu. Prosklený foyer nad sálem je napojen na horní partii zahrady a přístupný po schodišti ze sálu (foto: Tomáš Malý).
▲ Kanceláře poradenského centra s pohledy do zahrady (foto: Tomáš Malý)
velikostí je šedesát pracovních
míst, konferenční sál disponuje
až padesáti místy v základní
sestavě posluchárny. V dalších
variantách je možné tento sál
podle potřeby měnit a pronajímat
nezávisle na provozu kancelářské
části centra. Zahrada je vybavena dvanácti výukovými prvky
představujícími živly a přírodní
fenomény, které budou sloužit při
environmentální výchově.
▼ Strojovna technologií s kaskádou tepelných čerpadel v popředí (foto:
Tomáš Malý)
Pasivní energetický
standard
Budova centra je stavbou v pasivním energetickém standardu.
Je vybavena řadou technologií,
které budou po dobu životnosti
udržovat její minimální uhlíkovou stopu. Předpokladem této
koncepce je kvalitně zateplená
obálka budovy. Hlavním zdrojem
energie pro vytápění a chlazení
je tepelné čerpadlo s možností
přirozeného chlazení a soustavou zemních vrtů. Distribuci
energie v budově zajišťují aktivované železobetonové stropy.
Energetických úspor se dosahuje také strojní ventilací s rekuperací tepla, i když v případě vhodných teplot venkovního prostředí
lze větrat okny a dveřmi a zažít
tak zahradní atmosféru uvnitř
domu. Další úsporné opatření
představuje plynule regulovaná
intenzita umělého osvětlení
podle denního světla a s tím
spojené optimální prosklení
v kancelářích.
Architektonické
a stavební řešení
Nosnou konstrukci budovy tvoří
železobetonový kombinovaný
skelet – kombinace nosných
stěn a sloupů a monolitických
stropních desek. Budova je založena na základové desce. Lehký
obvodový plášť je řešen jako
montovaná skeletová dřevo stavba s izolacemi na bázi dřeva
a konopí, aby se snížil podíl neobnovitelných primárních zdrojů při
realizaci stavby. Vnější dřevěné
prosklené výplně otvorů mají
izolační trojskla a vnější stínění
stavebnictví 10/13
15
▲ Půdorys III.NP budovy poradenského centra
▲ Podélný řez budovou poradenského centra
▼ Schéma technologií budovy
16
stavebnictví 10/13
hliníkovými žaluziemi, vybavenými systémem přenosu denního
světla.
Dělicí konstrukce uvnitř budovy
jsou z cihel a omítek z nepálené
hlíny. Vnitřní dveře a prosklené
stěny jsou masivní dřevěné. Povrch podlah pokrývá povlaková
krytina probarvená ve hmotě.
Svěží zelená podlaha je průnikem
venkovního prostředí do vnitřních
vrstev pater domu, vkládaných
do svahu. Ostatním prvkům je
ponechána jejich přirozená barevnost podle materiálu, z něhož
jsou vyrobeny.
▲ Pohled z pobytové střechy domu s výukovými prvky do západní části zahrady (foto: Andrea Lhotáková)
TZB
Budova centra je navržena v pasivním energetickém standardu
a měla by se stát první budovou
tohoto typu v České republice,
jako administrativní budova přístupná veřejnosti, a prostřednictvím svého provozovatele
otevřeně publikující své technické
parametry dosažené za provozu.
Stavebně energetická koncepce
byla navržena jako „tepelně robustní konstrukce“, jež eliminuje
tepelné ztráty a zároveň dokáže
účelně využít tepelné zisky v případě jejich prospěšnosti, nebo je
naopak omezuje a tlumí, pokud
vedou k nadměrnému přehřívání vnitřního prostoru. V případě
kancelářské budovy ovšem nelze
vše zajistit samotným architektonicko-stavebním řešením, a proto
jsou rovněž navrženy aktivní
prvky a technologie, které budou
účinně reagovat na proměnné
venkovní podmínky a uživatelské
požadavky při nízké spotřebě
energií dodávaných zvenčí.
Budova má následující parametry:
■ Měrná potřeba tepla na vytápění EA,H = 7,0 kWh/(m²a), požadavek ≤15,0 kWh/(m²a).
■ Měrná potřeba tepla na chlazení EA,C = 18,8 kWh/(m²a), požadavek ≤30,0 kWh/(m²a).
■ Měrná potřeba primární energie PEA = 54,0 kWh/(m²a), požadavek ≤120,0 kWh/(m²a).
■ Doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla konstrukcí
na systémové hranici budovy
pro jednotlivé konstrukce podle
ČSN 730540.
■ Střední hodnota součinitele prostupu tepla Uem = 0,209 W/(m²K),
požadavek ≤0,30 W/(m²a).
■ Neprůvzdušnost obálky budovy n 50 = 0,6/1/h, požadavek
≤0,6/1/h.
■ Zajištění přívodu čerstvého
vzduchu do všech pobytových
místností podle požadavku investora.
■ Účinnost zpětného získávání
tepla z odváděného vzduchu je
70 %, požadavek ≥70 %.
■ Nejv yšší teplota vzduchu
v pobytové místnosti 25,3 °C,
požadavek ≤27.
■ Jako zdroj energie pro zajištění
vytápění a chlazení budovy slouží
tepelné čerpadlo země -voda
s modulem přirozeného chlazení
a osm zemních vrtů. Distribuci
tepla a chladu umožňuje systém
BKT – tepelně aktivované železobetonové konstrukce. Zároveň je
možné vybrané prostory přirozeně příčně provětrat a využít tak
pasivního nočního přechlazení
nosné konstrukce bez strojní činnosti. Správnou funkčnost by měl
zajišťovat systém prediktivního
řízení v závislosti na předpovědi
počasí a předpokládaných provozních stavech.
■ Vzduchotechnicky je umožněna výměna vzduchu ve všech
pobytových místnostech a teplo
se získává zpět pomocí jednotek
VZT s rekuperací. V přechodných
obdobích lze místnosti přirozeně
větrat otvíravými okny.
■ Umělé osvětlení je navrženo ze
zářivkových svítidel s maximální
dostupnou účinností a jejich provoz
je řízen v zónách podle hloubky
dispozice. Systém sleduje hladinu
osvitu v důsledku úbytku denního
světla a plynule zvyšuje intenzitu
umělého osvětlení. Uspoří se tak
elektrická energie na umělé osvětlení a zároveň se omezí vnitřní
tepelné zisky z osvětlovacích těles,
které je nutné eliminovat strojním
chlazením. Systém přenosu denního světla na vnějších žaluziích
v tomto případě umožňuje využít
denního osvětlení k eliminaci spotřeb energie na umělé osvětlení
i v případě aktivovaného stínění.
■ Dešťové vody zachycuje systém akumulačních jímek a dále
se využívají pro zálivku, údržbu
zahrady a pro funkci vodních výukových prvků. V severovýchodní
části pozemku je umístěn vodní
biotop, který se stará o přirozené
přečišťování tzv. šedé odpadní
vody z umyvadel a dřezů v severní
části centra a ta je dále také jímána a užívána k zalévání zahrady.
Vizuální styl
a informační
biosystém
Součástí pasivního domu je
informační biosystém, který vytvořili grafici pomocí trávy, listů
a zvadlých květin z brněnských
květinářství. Přes textovou šablonu aplikovali biomasu na stěny
a stropy interiéru. Texty jim
dodali zaměstnanci a uživatelé
pasivního domu prostřednictvím
dotazníku, do kterého měli uvést
několik základních slov, která
charakterizují obsah jejich práce a která často při své práci
užívají. Jednotlivá hesla pak autoři aplikovali na stropy a stěny
jejich konkrétního pracovního
prostoru. ■
Základní údaje o stavbě
Název projektu:
O t e v ř e n á z a h r a d a
a poradenské centrum
NNO, Údolní 33, Brno
Investor:
Nadace Partnerství
Spolufinancování:
Státní fond životního
prostředí
Architekt:
Projektil architekti s.r.o.,
Adam Halíř, Ondřej Hofmeister
Spoluautoři:
Tomáš Bouma, Marek
Sankot
Projekt stavební části – ve fázi
DPS: Deltaplan s.r.o.
Statické řešení – do fáze DPS:
Tobrys s.r.o Statické řešení – DPS:
HSD statika s.r.o.
Grafický orientacní systém: pixl-e
Generální dodavatel stavby:
SKANSKA a.s.
Stavbyvedoucí:
Ing. Antonín Maděra
Zeleň a koncepce zahrady:
Lucie Komendová
Stavebně-energetická koncepce: Jan Tywoniak, Kamil
Staněk, Marek Ženka
Vnitřní prostředí budov a TZB:
Techorg s.r.o.
Realizace:
08/2011–12/2012
Náklady: 61 mil. Kč
stavebnictví 10/13
17
stavební styly
text a grafické podklady Ing. Jan Schinko
▲ Průčelí původně Jägerovy usedlosti (číslo 20 a 40) s datem 1837 na návsi v Záboří (okres České Budějovice). Dům vlevo (číslo 40) byl původně postaven
jako sýpka a později přestavěn na výměnek. Pohledný statek má zachované blatské štukové motivy charakterizující styl jihočeského selského baroka,
i když některé prvky (například sokl) na fasádě chybějí.
Jihočeské selské baroko:
Soběslavská Blata
V první polovině 19. století se na jihu Čech
objevila v rámci přestaveb starších dřevěných
zemědělských na zděné originální usedlosti
štuková výzdoba průčelí. Také u novostaveb
na jednotlivých chalupách a kovárnách lze nalézt prvky svébytného stylu lidové architektury, označovaného také souhrnně jako jihočeské
selské baroko.
Tato výzdoba se objevila skoro
současně v několika regionech –
na Soběslavských Blatech, na
Zbudovských Blatech, na rozhraní
Prachaticka a Strakonicka, na Písecku, v okolí Českých Budějovic
a v enklávě bývalých německých
vesnic v okruhu Holašovic.
18
stavebnictví 10/13
Zedničtí mistři
Uvedené regiony jsou od sebe
poměrně vzdálené, což vylučuje
možnost, aby se mistři zedníci, kteří
jihočeské selské baroko bezděčně
vytvořili, nějak předem domluvili,
jak postupovat. Zpovzdálí se ovšem
ovlivňovat mohli – je možné, že se
potkali někde na vandru, neboť
vyučení tovaryši chodili často „do
světa“, z jižních Čech nejčastěji do
Rakouska, zvláště do Vídně, kde se
hodně stavělo.
Podle rukopisu těchto osobitých
jihočeských zednických mistrů
se jejich díla od sebe liší. Na
Soběslavských Blatech pracovali
zejména zedníci Martin Paták
a František a Jan Šochové, na
Zbudovských Blatech plástovický mistr Šebastián Brenner, na
Písecku Jan Panovec, v okolí
Týna nad Vltavou Jan Hospodář
zvaný Podzemák a na Prachaticku
a Strakonicku patrně nejznámější
z nich, Jakub Bursa.
Vznik stylu
Společnou pro jejich tvorbu se
stala inspirace oficiální renesanční
a barokní architekturou ve městech, která je obklopovala nebo je
navštívili při vandru. Přizpůsobili
však městské tvarosloví svému
prostředí a především tomu, co nejvíce znali. Napřed dodržovali určitou
tektoniku reliéfů (pilastry a konzoly
opticky držely římsy, sloupky měly
hlavice a patky, voluty byly alespoň
zavěšené, „neplavaly“ ve štítu), ale
postupně převážila dekorativnost
nad tektonickými vazbami.
Oblast
Soběslavských Blat
Soběslavská Blata zahrnují plochou,
ale romantickou luční a lesní krajinu
(včetně rašelinišť) centrálních Pšeničných Blat a širšího okolí. Nejznámější jsou vesnice plné selského
baroka: Komárov, Vlastiboř, Klečaty,
Zálší, Mažice a Zaluží u Vlastiboře.
▲ Pracovní skica průčelí selské usedlosti číslo 13 z roku 1856 v Kočíně u Týna nad Vltavou, stav v roce 1980. Obytná část je vyzdobena dekorem typickým
pro Hlubocká Blata, sýpka je více „vltavotýnská“ – podle Jana Hospodáře – Podzemáka.
Martin Paták (1820–1889) žil ve
Vlastiboři, Jan Šoch (1798–1867)
a jeho syn František Šoch (1828
až asi 1890) žili v Zálší. Martin
Paták a František Šoch přímo ve
stavebnictví podnikali, zaměstnávali
v době rozmachu stylu (přibližně
v letech 1850 až 1870) až čtyřicet
zedníků na několika stavbách současně. Vytvořili malebné blatské
vesnice, přičemž přihlíželi k potřebám usedlosti v odpovídajícím pořadí – obytný dům, ozdobná brána,
sýpka, komora, chlévy, maštal, kůlna, vzadu stodola, dvůr, místo pro
drůbež, postupně výměnek. Také
brali v úvahu hasičské, tehdejším
termínem ohenní předpisy. Zmizely
černé kuchyně, mezi usedlostmi se
dodržovaly soutky (úzké proluky).
Synové Patáků a Šochů ve třetí
generaci, také většinou zedníci, již
selské baroko „nedělali“. Na konci
19. století byla jiná doba, každý
sedlák selsko-barokní průčelí už
měl, údržba štítů byla pracná a tvarované štíty se asi zdály mladým
sedlákům staromódní. Nahradili
oblouky a křivky přímkami. Chvíli
se ještě držely voluty. Poslední ozdobné blatské štíty, ale jen prostého
trojúhelníkového obrysu, tvořil ještě
v letech 1908 až 1912 Jan Paták
(1859–1943).
Soběslavská Blata jsou tedy v současnosti unikátní architektonickou
lokalitou, která se nachází mezi
Soběslaví a Veselím nad Lužnicí.
Zedníci Paták a Šochové na Soběslavských Blatech detailně znali
vyšívané blatské kroje, blatské tradice a přírodu. Jejich selsko-barokní
štíty se krajkám krojů podobají.
Přidali jetelové trojlístky, čtyřlístky,
věnce, vázy, slunce, stromy, Boží
oka atd. Štukové ornamenty zhotovovali podle šablon (hovorově
podle ramenátů). Zdilo a tvořilo
se od jara do podzimu. V zimě si
připravovali na nastávající sezonu
dřevěné ramenáty. (Zachovalo se
svědectví, že každý rok si vyráběli
ramenáty nové.) Ještě na začátku
20. století se některé jejich šablony
nacházely na půdách.
Jakub Bursa
Jinak pracoval Jakub Bursa. Štukové reliéfy sám vyřezával špachtlí,
stejně jako štukové texty na štítech.
Stál na lešení a řezal písmena. Když
mu nápis v řádce nevycházel, další
písmena zahustil. Traduje se, že
neměl ani žádné plány. Průčelí
nakreslil hůlkou do písku a poptal
se majitele, co chce mít na štítě.
Základní rozdělení a tvar štítu dodržoval. Známý je jeho text na štítu
hospody: Dnes se šenkuje darmo,
vzejtra za peníze. Text doplnil štukovými půllitry, džbánky, talíři, příbory
i uzeninami.
Jihočeské selské
baroko
Typickým štukovým motivem
na Blatech jsou jetelové trojlístky
a čtyřlístky „zavěšené“ na hlavicích
pilastrů na dlouhých trojúhelníkových závěsech. Motiv vychází
z blatské tradice vázat na sv. Bartoloměje, patrona ptactva a přírodních plodů, na motouzy jeřabiny
a různé jiné bobule pro ptáčky.
Jak na krajkové štíty zedničtí mistři
Paták a Šochové přišli, se již spolehlivě zjistit nedá. Barokní tvary a prvky na selských domech se vyskytují
v 19. století v široké oblasti Čech,
ale jen v jižních Čechách se vyvinul
zvláštní způsob zobrazení života
a cítění autorů na dekoru průčelí.
Tyto prvky jsou natolik jednotící, že
vznikl a ustálil se termín jihočeské
selské baroko. Technicky přesný
název to není, protože baroko skončilo o století dříve. Na štítech by se
našlo něco renesance a tehdy kolem roku 1840 také prvky pozdního
klasicizmu. Baroko je zastoupeno
zejména výraznými konkávními
a konvexními okraji štítů a volutami
s mnoha závity.
Prvky výzdoby průčelí
Autoři výzdoby průčelí usedlostí
a chalup na svých dílech většinou
neuváděli jména, iniciály nebo
značky. Na některých štítech bývají
monogramy, ale v těchto případech
jde spíše o iniciály majitele domu či
současným termínem investora.
Výjimkou byl opět Jakub Bursa,
jenž kromě svého jména uvedl ve
štuku další informace, například to,
kdo byl v té době ve vsi starostou.
▲ Pracovní kresba průčelí selské usedlosti číslo 15 z první poloviny 18. století v Hlinsku u Českých Budějovic.
Původně bohatý Keřkův statek měl dvě malebné sýpky, které tvořily jednu stranu malé návsi (stav kolem
roku 1980). Obě sýpky byly však později po částech zbořeny.
stavebnictví 10/13
19
▲ Stabilní katastrální mapa z roku 1828 vesnice Jiřetice (okres Strakonice). Ve vsi výrazně převažují zděné domy (značené červeně), dřevěné (značené žlutě)
jsou převážně jen hospodářské budovy. Převaha zděných domů podporuje domněnku, podle které se selské baroko jihočeského typu objevilo nejprve
v Pošumaví. Není to však pravidlem.
▲ Stabilní katastr z roku 1829 vesnice Záluží u Vlastiboře na Soběslavských Blatech. Náves je obklopena dřevěnými domy (značeno žlutě). Zděná je například kovárna na východní straně návsi. Téměř celá vesnice z dřevěných domů v roce 1828 ilustruje, že styl selského jihočeského baroka v místě mohl
vznikat až v pozdějších letech. Někdejší autor mapy zapsal detailně i majetkové poměry jednotlivých pozemků.
20
stavebnictví 10/13
Druhou výjimku představuje mistr zedník Jan Kuneš v Třešňovém
Újezdci u Lhenic. Rozlišovacím
ozdobným prvkem při identifikaci autora výzdoby (badatelé se
tímto tématem detailně zabývají)
jsou zejména voluty (závitnice,
spirály). Voluta je velmi starý
ozdobný motiv, nejprve uplatňovaný na předmětech, později
v architektuře, pocházející z neolitu a rozpracovaný v baroku do
mnoha podob.
Zhotovení volut
Na Blatech jsou voluty pečlivě
točené ze středu, což se dělalo
podle ústního podání tak, že se
na různě silnou osu natáčel provázek s rydlem nebo nožem na
konci. Jinak bylo možné efektu
dosáhnout tak, že se voluty vůbec netočily, ale mistr si připravil
formu, na stole voluty „vyrobil“
a když zatvrdly, přilepil je na štít.
Někde se však točily spirály od
oka, Jakub Bursa řezal voluty
zřejmě z ruky. Jeho závity nejsou
spirálami, jen libovolnými ovály,
dokonce někdy až hranatými.
V Holašovicích voluty vesměs chybějí. Nejvíce závitů mají voluty na
Zbudovských Blatech. Obrovské
voluty, jen s několika závity, se vyskytují v Úsilném, v Bavorovicích,
v Čakovci a v dalších vesnicích
na Českobudějovicku. Ve struktuře štítů nejsou voluty hlavním
prvkem, tím jsou římsy, sloupky
a okénka, ale jsou nápadné natolik,
že se při zjednodušeném pohledu
ustálilo lidově pravidlo, že volutový
štít je synonymem pro jihočeské
selské baroko.
Výroba štuku
Jak míchali tvůrci selského baroka
štuk, není spolehlivě doloženo.
Silně se traduje, že přidávali do
štuku cukr. (Jan Panovec na Písecku prý určitě.) Faktem je, že cukr
účinkuje ve štukových maltách jako
plastifikátor. Podobně mléko, klih
a vaječný bílek. Tyto organické přísady umožňují lépe tvarovat reliéfy
a výsledné dílo je s nimi pevnější.
Vyloučit, že by Jakub Bursa přidával do štuku cukr, aby se mu lépe
tvarovaly baňaté sloupky, se nedá,
ale pravděpodobnější je, že plastičnost štuku na ozdoby vystupující
z líce průčelí reguloval množstvím
sádry. Zedníci v polovině 19. století
jistě míchali obyčejný štuk, nikoli
zámecký alabastrový. Pohybovali
se v rozmezí jeden díl uleželého
mastného vápna, jeden díl sádry
a jeden díl nejjemnějšího písku.
▲ Štít obytné části selské usedlosti číslo 6 v Horních Kněžekladech u Týna nad
Vltavou. Ve štukovém věnečku v horní části štítu jsou uvedeny letopočty oprav
štítu v letech 1877 a 2005. Poslední, poměrně zdařilá oprava fasády potvrzuje
rezignaci na původní funkci pilastrů naznačených na fasádě, které opticky či
tektonicky přímo nenavazují na masivní štítovou římsu.
Závěr
V době rozmachu selského baroka
kolem roku 1860 bylo na Blatech
i na jihu Čech selsko-barokní téměř
všechno. Nejen statky, chalupy
a výměnky, ale i mlýny, kovárny,
kaple, kapličky, Boží muka, křížové
cesty či výstroj koní. Maloval se
nábytek, vyšívalo se – zásadně barevně. Ústním podáním se dodnes
předává poznatek, že na Soběslavských Blatech léta udržovaly a barvily krajkové štukatury na průčelích
domů selky. Čtyřlístky a stromy
zeleně, jeřabiny červeně, srdce
rudě, písmena a číslice žlutě. Sedláci
patrně neměli na tuto práci příliš
času nebo trpělivosti. Jihočeské
▲ Sýpka selské usedlosti číslo 15 z roku 1825 v Záboří (okres České
Budějovice) v současné době. Nejedná se ještě o pravé jihočeské selské
baroko, jak je známe v Záboří a v okolí Holašovic, v tomto případě jde
spíš o styl, který bychom mohli nazvat selským klasicizmem.
selské baroko na Blatech vytvořili
zedničtí mistři, kteří, aniž by usilovali
o zapsání do historie, byli do ní zapsáni. Trvalo to určitou dobu, protože
přibližně až ve dvacátých letech
20. století se přišlo na neopakovatelnost selského baroka a na jeho, poeticky řečeno, srdečnost a půvab. ■
Použitá literatura:
[1] Voděra, S., Škabrada, J.: Jihočeská lidová architektura, Jihočeské
nakladatelství, České Budějovice, 1986.
[2] Mencl, V.: Lidová architektura
v Československu, Academia,
Praha, 1980.
[3] P
rofous, A.: Místní jména v Čechách, ČSAV Praha, 1957.
[4] Národní památkový ústav v Českých Budějovicích: evidenční
listy jednotlivých památkových
objektů, zprávy o stavebně
historickém výzkumu.
inzerce
KOMÍNOVÝ SYSTÉM ABSOLUT
Schiedel Absolut je absolutní špička v komínové technologii. Komín byl vyvinut pro použití bez kompromisů, především pro pasivní domy. Keramická
vložka špičkové kvality zajišťuje dokonalou bezpečnost. Lepší komín na trhu
nekoupíte, nyní navíc za dostupnou cenu.
www.schiedel.cz
Jak získat komín?
Pokud chcete do svého domu to nejlepší,
pořiďte si dostupný komín od světové jedničky.
volejte 800 126 226
stavebnictví 10/13
21
Part of the Monier Group
▲ Ortofotomapa se zákresem V. provozního úseku trasy A metra Dejvická – Nemocnice Motol
22
stavebnictví 10/13
stavebnictví 10/13
23
podzemní stavby
text Jiří Růžička, Pavel Sýs | grafické podklady METROPROJEKT Praha a.s. | foto Pavel Sýs
Stanice V. provozního úseku trasy A metra
Dejvická – Nemocnice Motol, 1. díl
Ing. Jiří Růžička
V roce 1970 ukončil studium na Stavební
fakultě ČVUT v Praze – obor konstrukce
a dopravní stavby. Od roku 1974 do konce roku 2008 pracoval ve firmě METROPROJEKT Praha a.s. V současné době
spolupracuje s touto firmou jako externí
poradce. Od roku 1993 je autorizovaným
inženýrem v oboru geotechnika.
E-mail: [email protected]
Ing. arch. Pavel Sýs
Absolvent Fakulty architektury ČVUT
v Praze. V současné době je zaměstnán
ve firmě METROPROJEKT Praha a.s.
Je autorizovaným architektem ČKA.
E-mail: [email protected]
První díl článku je kromě základních informací
o celé stavbě V. úseku trasy A pražského metra
v úseku Dejvická – Nemocnice Motol věnován
koncové stanici Nemocnice Motol. Navazující
díly v následujících číslech časopisu budou
postupně informovat o dalších stanicích.
Úvod
První provozní úsek trasy A pražského metra v úseku Dejvická – Náměstí
Míru byl uveden do provozu v roce 1978. Zatímco východním směrem
byla tato trasa několikrát prodloužena až do současné koncové stanice
Depo Hostivař, v západním směru se soupravy obracejí na stále stejné
konečné stanici Dejvická. Rozvoj metropole za třicet pět let přitom pokročil
tak, že v současnosti trasa A končí prakticky v centru města. To se stalo
zřejmě i jedním z důvodů, proč daly orgány města prioritu prodloužení
trasy A před zahájením budování nové trasy metra D.
Z hlediska celkové koncepce rozvoje hromadné dopravy v Praze byly
mnoho let zvažovány různé možnosti prodloužení trasy A západním směrem. Řadu let se o této složité otázce široce diskutovalo mezi dopravními
inženýry, urbanisty a odpovědnými pracovníky města. Byla vypracována
řada alternativ, na jejichž vzniku se podíleli především specialisté Útvaru
rozvoje města (ÚRM) Prahy za časté účasti firmy METROPROJEKT
Praha a.s. Po rozhodnutí o volbě výsledné varianty byla nejprve zpracována
studie k projednání změny územního plánu (ÚRM, 2006), a to v rozsahu
Dejvická – Letiště Ruzyně. Definitivně se tak stabilizovala zejména
poloha stanic metra. Poté se role investora stavby ujal Dopravní podnik
hl. m. Prahy, akciová společnost. Projektovou dokumentaci pro investora
připravoval METROPROJEKT Praha a.s. a inženýrskou činnost v celém
procesu přípravy zajišťovala firma IDS Praha a.s.
24
stavebnictví 10/13
Prvním krokem konkrétní přípravy stavby V. A se stalo zpracování dokumentace pro územní rozhodnutí (11/2007) a ekologické dokumentace pro
oznámení podle zákona č. 100/2001 Sb. Dokumentace pro územní rozhodnutí byla ještě zpracována pro celou trasu Dejvická – Letiště Ruzyně,
ale v té době bylo již pevně rozhodnuto o etapizaci s provozním úsekem
V. A do stanice Nemocnice Motol. Další krok představoval zpracování
dokumentace pro stavební povolení (11/2008) v rozsahu první etapy,
tj. V. provozní úsek trasy A Dejvická – Nemocnice Motol, a hned poté již
následovala tendrová dokumentace pro výběr zhotovitele stavby V. A
(03/2009). Jako dodavatel stavební části bylo v tendru vybráno sdružení
firem Metrostav a.s. (vedoucí sdružení) a Hochtief CZ a.s. Smlouva
na realizaci stavby byla podepsána těsně před koncem roku 2009. Tím
tato technicky i finančně velmi náročná stavba začala.
Základní technické parametry V. provozního úseku trasy A
Stavební a dopravně technologické údaje k návrhu trasy:
■ stavební délka úseku: 6134 m;
■ maximální podélný sklon: 39,5 ‰;
■ minimální poloměr směrového oblouku traťových kolejí: 630 m;
■ minimální poloměr výškového zakružovacího oblouku traťových kolejí: 1800 m;
■ stanice ražené: tři, stanice hloubené: jedna;
■ předpokládaná doba jízdy Dejvická – Nemocnice Motol: 7,5 min.
■ minimální interval souprav (následné jízdy): 90 s.
Doba realizace:
■ zahájení stavby V. A: 01/2010;
■ předpokládané zahájení provozu V. A: 11/2014.
Orientační hodnota nákladů na stavbu:
■ předpokládané celkové investiční náklady včetně indexace: 21,13 mld. Kč;
■ očekávané investiční náklady: 22,5 mld. Kč.
Základní údaje o jednotlivých stanicích
Následující text uvádí stanice ve směru staničení trasy, tj. od konečné
stanice Nemocnice Motol ke stávající provozované stanici Dejvická.
Stanice Nemocnice Motol:
■ hloubená stanice s bočními nástupišti a kolejištěm pro obrat souprav
metra;
■ úroveň nástupiště pod terénem 0 až 6,2 m a délka 167 m;
■ délka odstavných kolejí za stanicí: 406 m;
■ výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu pod ulicí Kukulova s návazností na autobusovou dopravu a přímou pěší vazbu na
nemocnici Motol;
■ druhý výstup na povrch v ulici Kukulova může po dostavbě nemocnice
také sloužit k plnohodnotnému vstupu do areálu;
■ dočasně koncová stanice trasy A.
Stanice Petřiny:
■ ražená jednolodní stanice s ostrovním nástupištěm a kolejištěm pro
obrat a deponování souprav metra;
■ hloubka TK ve stanici pod úrovní terénu je 38,5 m, délka 217 m;
■ výstup pohyblivými schody do povrchového vestibulu u křižovatky Na Petřinách – Brunclíkova s návazností na tramvajovou a autobusovou dopravu;
■d
ruhý výstup výtahy do podzemní přestupní haly v ulici Brunclíkova
v centru obytné čtvrti Petřiny – výstup na terén pevným schodištěm
a výtahem.
Stanice Nádraží Veleslavín:
■ ražená trojlodní stanice s ostrovním nástupištěm;
■ hloubka stanice pod terénem činí 20,4 m, délka 201 m;
■ výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu u křižovatky
Evropská – Veleslavínská (Vokovická) s návazností na tramvajovou dopravu a nově navržený autobusový terminál městské i příměstské dopravy;
■ vestibul má přímou vazbu na železniční stanici Praha – Veleslavín.
Stanice Bořislavka:
■ ražená jednolodní stanice s ostrovním nástupištěm;
■ hloubka stanice pod terénem činí 28,6 m, délka 193 m;
■ výstup pohyblivými schody do vestibulu a podchodu u křižovatky
Evropská – Horoměřická (Liberijská) s návazností na tramvajovou
a autobusovou dopravu;
■ druhý výstup výtahy do podchodu pod ulicí Evropská s propojením
na jižní i severní část obytné čtvrti Červený Vrch ve směru ulic Kamerunská a Arabská.
Traťové tunely
Z hlediska tunelového stavitelství představuje zásadní novinku použití
technologie zeminových štítů pro ražbu dvou jednokolejných traťových
tunelů v úseku Vypich – Dejvická. Jedná se o nové použití této technologie
ražby na pražském metru. Poprvé se ražba plnoprofilovými mechanizovanými razicími štíty použila v Praze, shodou okolností právě při stavbě
I. provozního úseku trasy A. Dva štíty, vyrobené v Sovětském svazu,
byly tehdy nasazeny na Klárově pro ražbu traťových tunelů pod Vltavou
směrem ke Starému Městu. Jeden ukončil ražbu ve stanici Staroměstská
a druhý pokračoval až do stanice Můstek. Na konci pláště štítů probíhala
kontinuální betonáž ostění tunelu z lisovaného betonu tloušťky 300 mm.
Stroje použité na stavbě trasy V. A v současnosti jsou pochopitelně
mnohem modernější, vysoce sofistikované a zaručují rychlý a bezpečný
postup ražby i ve velmi obtížných geologických, ale zejména hydrogeologických podmínkách (to jednoznačně potvrzují dokončené ražby traťových
tunelů na trase V. A). Prstence ostění průměru 5,8/5,3 m se montovaly
z železobetonových dílců (podrobněji viz články v číslech 5/2011, 8/2013,
9/2013, 10/2013). Na trase V. A byly proraženy dvěma zeminovými štíty
dva tunely o celkových délkách 4052 m, což svědčí o efektivnosti použití
této technologie. Prodloužení trasy navíc vede hustě zastavěnou oblastí,
místy se složitými hydrogeologickými poměry, tedy v podmínkách, kde je
ražba zeminovými štíty jednoznačně nejšetrnější ke svému okolí.
Část trasy traťových tunelů v úseku Nemocnice Motol – Vypich o délce
810 m se razila konvenčně, tj. Novou rakouskou tunelovací metodou
(NRTM), jako dvojkolejný tunel.
Návazné dopravní stavby
Součástí stavby metra je na stanici Nádraží Veleslavín terminál pro
návaznou autobusovou dopravu. U konečné stanice metra Nemocnice
Motol charakter území neumožňuje autobusový terminál vybudovat.
Linky autobusové návazné dopravy v tomto místě budou tedy průjezdné,
s vedením do autobusového obratiště, které se vybuduje uvnitř nedaleké
tramvajové smyčky Vypich.
Postup výstavby
V současné době je stavba ve velmi pokročilém stadiu. Jsou úspěšně
dokončeny ražby všech tunelových částí stanic Bořislavka, Nádraží Veleslavín a Petřiny. U těchto stanic jsou v převážném rozsahu po dokončení
i betonáže definitivního ostění a nosných konstrukcí hloubených částí
(vestibuly a podchody). Koncová hloubená stanice Nemocnice Motol má
téměř dokončeny nosné monolitické konstrukce, je ukončena montáž
prefabrikovaných předpjatých oblouků nad nástupištěm a montují se
skleněné panely zastřešení nástupiště. Po dokončení jsou rovněž ražby
jednokolejných traťových tunelů vybudovaných pomocí zeminových štítů
a ražby a betonáž definitivního ostění dvoukolejných traťových tunelů
(NRTM). Probíhá montáž kolejového svršku. V technologických částech
stanic se intenzivně pracuje na přípravě stavebních konstrukcí pro zahájení
montáže technologických zařízení.
Podrobnější popis jednotlivých stanic
Provozní úsek trasy metra V. A je velmi rozsáhlá stavba a problematika
technického řešení a postupu výstavby jednotlivých stanic je značně různorodá. I stručná informace o všech čtyřech stanicích by značně převýšila
obvyklý rozsah článků v tomto časopisu. První díl tohoto příspěvku se proto kromě základních informací o celé stavbě zaměřuje pouze na koncovou
stanici Nemocnice Motol (podle staničení trasy na první stanici), následné
díly v následujících číslech časopisu postupně budou informovat o dalších
stanicích. Text se záměrně nezabývá výstavbou jednokolejných traťových
tunelů zeminovými štíty. Této problematice se velmi podrobně věnují
kolegové z firmy Metrostav a.s. v tomto i v předchozích číslech časopisu.
▼ Obr. 1. Podélný profil trasy metra V. A, rozdělení technologií ražeb traťových tunelů
stavebnictví 10/13
25
Stanice Nemocnice Motol
Stanice je umístěna v těsné blízkosti Fakultní nemocnice Motol
(v níž pracuje přes 5000 zaměstnanců, ročně je v ní hospitalizováno
70 000 pacientů a ambulantně ošetřeno 860 000 pacientů), plánovaným rozvojem (studentský kampus, výzkum) by v ní mělo být vytvořeno pracovní a ubytovací zázemí až pro 10 000 osob. Dalších přibližně
1 130 000 ambulantních vyšetření a 19 000 hospitalizací ročně zajišťuje
nedaleká Nemocnice Na Homolce s více než 1700 zaměstnanci. Tato
zdravotnická zařízení vedle některých funkcí celostátního významu
spádově zajišťují vyšší formy zdravotní péče pro podstatnou část Prahy
i Středočeského kraje a stanice metra přinese velmi žádoucí zlepšení
jejich dopravní obsluhy. Současně se v místě budou realizovat přestupní
vazby k autobusové dopravě, především do spádových území Prahy,
jako je Jihozápadní Město a Řepy. Souvisejícím zkrácením příslušných
linek dojde k potřebné redukci autobusové dopravy na komunikacích ve
směru do centra města.
▲O
br. 3. Úroveň nástupiště – uliční úroveň
▼O
br. 4. Příčný řez II-II' stanicí, podchod k nemocnici
26
S.R. 300,000
stavebnictví 10/13
▲ Obr. 2. Situace stanice Nemocnice Motol
▲ Obr. 5. Pohled na opláštění – stav k 26. září 2013
▲ Obr. 6. Pohled do interiéru nástupiště – stav k 26. září 2013
▼ Obr. 7. Vizualizace vestibulu
S.R. 300,000
stavebnictví 10/13
27
S.R. 300,000
▲ Obr. 8. Podélný řezopohled I-I'
▲ Obr. 10. Úroveň vestibulu a podchodu pod ulicí Kukulova
28
stavebnictví 10/13
S.R. 300,000
S.R. 300,000
S.R. 300,000
▲ Obr. 9. Příčný řez stanicí III-III'
▲ Obr. 11. Fotografie z předpínání obloukového železobetonového nosníku
skleněného pláště
▼ Obr. 12. Vizualizace vestibulu
Stanice Nemocnice Motol je zapuštěna do svahu při ulici Kukulova, přímo
proti Fakultní nemocnici Motol. Její zahloubení je závislé na okolním sklonitém terénu a úroveň nástupiště se pohybuje v rozmezí 0 až 6,2 m pod
terénem. Má boční nástupiště a výrazné architektonické ztvárnění – její
prosklené zastropení umožňuje přímé osvětlení interiéru denním světlem.
Na hlavní vestibul stanice navazuje podchod pod přilehlou komunikací,
zajišťující přímou pěší vazbu na nemocniční areál a zastávky návazné autobusové dopravy. Druhý výstup ze stanice má funkci únikové cesty, po
předpokládané dostavbě nemocničního areálu zajistí další plnohodnotné
vazby k obsluhovanému území. Za konečnou stanicí Nemocnice Motol
jsou navrženy koncové odstavné koleje s křížením.
Stanice Nemocnice Motol byla v původních studijních představách ražená,
přístupná eskalátorovým tunelem do podzemního vestibulu s podchodem
pod ulicí Kukulova. Po získání přesnějšího zaměření prostoru budoucí
stanice se ukázala možnost provést povrchové řešení – místo je tvořeno
údolíčkem přesně na délku nástupiště, navazující tunely se nacházejí už
v oblastech zvyšujícího se terénu. Pak už stačilo překonat pár zažitých
pravidel – např. výstupní vestibul kvůli návaznosti na podchod ulice Kukulova leží níže než samotné nástupiště; vestibulem prochází most vedoucí
k odstavům a budoucímu prodloužení trasy.
Přístup denního světla do stanice a přímý vizuální kontakt s terénem,
možnost vystoupit z bočního nástupiště přímo na komunikaci i zkrácení
všech vertikálních cest do podchodu ospravedlňují zásah do lesní plochy
svahu u nemocnice. Ve snaze minimalizovat vizuální dopad stavby do okolí
se objevil návrh použít v konstrukci a opláštění stanice maximum přírodních materiálů. Tato myšlenka byla následně konfrontována s přísnými
požárními předpisy. Z tohoto důvodu nebylo možné použít pro nosnou
konstrukci opláštění dřevěné lepené vazníky, dřevěný obklad výstupních
objektů musí být proložen nehořlavým materiálem, dokonce i celodřevěné lavičky na nástupišti byly nepřípustné. Vzniklá omezení působila jako
katalyzátor při hledání alternativního řešení, jak změkčit výraz stanice.
Nosníky proskleného pláště byly navrženy z železobetonu – materiálu,
který umožňuje relativně libovolné tvarování. Obloukový tvar je tvořen
průřezem T, který se směrem od ložiska k místu vetknutí do stěny stanice rozšiřuje ve všech směrech. Nosníky se postupně prodlužují, neboť
dosedají na stěnu kopírující svah ulice Kukulova. Kvůli nedostatku místa na
stavbě, požadavku na výslednou kvalitu i s ohledem na složitost bednicí
formy byla zvolena prefabrikace mimo staveniště. Následná doprava si
vyžádala rozdělení nosníku na dvě části, spojení a následné předepnutí
probíhalo až na místě.
Na výše popsaných betonových nosnících spočívá prosklený plášť. Ten
je tvořen hliníkovými paždíky zevnitř vyztuženými ocelovými profily.
Na tuto nosnou konstrukci je instalováno strukturální zasklení. Fakulta
strojní ČVUT byla pověřena vytvořením počítačové simulace vnitřního
prostředí, panovala totiž obava z přehřívání interiéru v letních měsících.
Na základě této simulace [1] byla zpřesněna skladba opláštění – tabule
bezpečnostního dvojskla (12-16-88.4) jsou z 30 % potištěny, jako doplněk jsou navrženy vnější slunolamy. Opláštění má otvíravé segmenty,
stavebnictví 10/13
29
mocnici. Pod stanicí byl proveden systém drenážních rýh zaústěných do
propustného zásypu podél stanice pod komunikací Kukulova. V tomto
místě bude voda dále infiltrovat mezi záporami do rostlého terénu. V oblasti dešťové kanalizace v ulici Kukulova je před touto kanalizací vytvořeno
žebro ze štěrkopísku, ze kterého bude voda infiltrovat do rostlého terénu
na bočních stranách stavební jámy.
Seříznutí svahu a vytvoření opěrné stěny podél Kukulovy ulice umožňuje
rozšířit prostor pěší komunikace podél ulice. Stěnu z jedné poloviny zajišťují trvalé kotvy, blíže ke stanici nebylo možno kotvit v důsledku kolize
kotev s tunelem obratových kolejí, v uvedeném místě stěnu tvoří dvojitá
řada nekotvených pilot. Stěna bude obložena prefabrikáty lomeného tvaru,
ve spodní části vzniknou truhlíky pro popínavou zeleň; vrchní část stěny
se ponechá v pohledovém betonu. ■
V příštím díle bude podrobně představena další stanice V. provozního
úseku – stanice Petřiny.
▲ Obr. 13. Pohled na konstrukci opláštění – stav k 4. červenci 2013
primárně sloužící odvodu tepla a kouře při požáru. Ty zároveň umožňují
odvětrávat podle potřeby prostory stanice.
Výstupní objekty ukončující po obou stranách prosklenou část s nástupištěm budou obloženy vodorovnými modřínovými lamelami. Požární řešení
definovalo maximální požární zatížení opláštění, kterému nevyhovoval
obklad v plné ploše – proto je mezi každou dřevěnou lamelou profilu
80 x 20 mm ponechána spára 20 mm. Tu kryje jemný tahokov, chránící
prostor zateplení za obkladem.
Interiér stanice má jednoduchou a nevtíravou barevnost. Stěny nástupiště
budou obloženy tenkostěnnou keramikou béžové barvy; materiál lepený
k podkladu jako klasické obkládací dlaždice je zajímavý svými rozměry –
3 x 1 m při tloušťce střepu 3 mm. Po stěně se potáhne zelený pás, odkazující na barvu trasy, který bude z předzvětralého měděného plechu.
Podlaha bude místo dříve tradiční žuly dlážděna slinutou keramikou.
Kromě cenové úspory a snadnější pokládky umožňuje tento materiál
použít širší barevnou škálu než přírodní kámen. Na hraně nástupiště bude
instalován LED signalizační pas v obdobném provedení jako v nejnovějších
stanicích trasy C.
Z pohledu stavebních konstrukcí stanici tvoří železobetonová monolitická
konstrukce provedená v hloubené jámě. Stanice není součástí ochranného systému metra. Její prostor je rozdělen na čtyři dilatační díly, přechodový díl k raženému tunelu a podchod pod ulicí Kukulova. Výstavba
probíhá v několika etapách. Byl navržen systém postupného převádění
dopravy pomocí provizorních komunikací na již hotové konstrukce, aby
nedošlo k přerušení automobilového provozu.
Pro zajištění svahu za stanicí byla navržena trvale sledovaná opěrná
stěna s trvalými kotvami, se zařízením umožňujícím sledovat napjatost
v kotvách. Návrh a provádění konstrukce komplikovala vysoká agresivita
podzemní vody a kerné sesuvy svahu. Obslužný prostor mezi touto
stěnou a stanicí bude sloužit pro případné dopínání kotev. Ve stěně jsou
odlehčovací vrty zabraňující stoupání hladiny podzemní vody za stěnou.
Projekt pamatoval na převedení vody, která může přitékat svahem k ne-
30
stavebnictví 10/13
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Stanice V. provozního úseku metra A,
Nemocnice Motol
Investor: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová
společnost
Projektant: METROPROJEKT Praha a.s.
Architektonické řešení:
Ing. arch. Pavel Sýs
Odpovědný projektant stavby:
Ing. Petr Chaura
Stavební řešení: Ing. Vítězslav Hansl
Inženýrská činnost: IDS Praha a.s.
Dodavatel: sdružení firem Metrostav a.s. (vedoucí
sdružení) a Hochtief CZ a.s.
Stavbyvedoucí:
Jan Dráb
Doba realizace:
01/2010–11/2014
Očekávané náklady stavební části stanice bez obratových kolejí,
technologie a vyvolaných investic: 0,9 mld. Kč
Použitá literatura:
[1]Barták, M.; Drkal, F.: Počítačová simulace vnitřního prostředí objektu
stanice metra Motol, FS ČVUT, listopad 2010.
english synopsis
Operation Segment V of the Prague Underground
Line A Dejvická – Motol Hospital Station, Part 1
The Motol Hospital Station is comprised of a monolithic reinforced
concrete structure seated in an excavation. The segment is divided
into four dilatation parts, a transition to the driven tunnel and
a subway under the Kukulova street.
The station is located in the vicinity of the University Hospital Motol
ensuring improved coverage by municipal transport, so far missing in
this area. The station will also be used as a connection point for buses.
klíčová slova:
pražské metro, V. provozní úsek trasy A, stanice Nemocnice Motol
keywords:
Prague underground, line A operation segment V, Motol Hospital
Station
odborné posouzení článku:
prof. Ing. Jiří Barták, DrSc.,
profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky
podzemní stavby
text Petr Hybský, Marcela Řeháková | grafické podklady www.herrenknecht.de | foto Jan Tatar
Zkušenosti z ražeb pomocí
plnoprofilových tunelovacích strojů
Ing. Petr Hybský
Absolvoval Stavební fakultu ČVUT
v Praze v oboru konstrukce a dopravní
stavby se zaměřením na geotechniku.
Během studia sbíral praktické zkušenosti u firmy PERI GmbH v německém
Weiβenhornu a u firmy Metrostav a.s.
na výstavbě trasy IV.C2 pražského
metra. Po dokončení studia se stal
zaměstnancem firmy na plný úvazek.
E-mail: [email protected]
Ing. Marcela Řeháková
Vystudovala Stavební fakultu ČVUT
v Praze v oboru konstrukce a dopravní
stavby. Několik semestrů svého vysokoškolského studia strávila v zahraničí –
na mnichovské Technische Universität
a Pontificia Universidad Católica v Peru.
Po dokončení studií nastoupila k firmě
Metrostav a.s. na pozici přípravářky na
projekt Výstavba metra V.A – TBM.
E-mail: [email protected]
V závěrečném díle série článků zaměřených
na historicky první nasazení stroje EPBM
v podmínkách českého podzemního stavitelství bychom se rádi podělili o zkušenosti
získané při výstavbě traťových tunelů pátého
provozního úseku trasy A pražského metra.
Zároveň bychom chtěli přiblížit jednotlivé úkony personálu obsluhujícího samotný tunelovací stroj.
Fakt, že štít typu EPB zažíval v České republice svou premiéru, mohl
u neodborné veřejnosti vzbuzovat dojem, že se jedná o moderní tunelářskou metodu, která je dalším stupněm nahrazujícím v posledních
letech v tuzemsku téměř výhradně používanou Novou rakouskou
tunelovací metodu (NRTM). Pravda je však taková, že první štít byl
použit již v roce 1825 díky Siru Marcu Isambardu Brunelovi pro ražbu
tunelu pod londýnskou řekou Temží.
Metoda EPB byla poprvé použita v sedmdesátých letech 20. století
v Japonsku a NRTM byla popsána v letech šedesátých. Z uvedeného je patrné, že konvenční metody a metody tunelovacích strojů
se v posledních téměř dvou stoletích vyvíjely paralelně, nezávisle
na sobě, a lze konstatovat, že obě se vyvinuly v univerzální metody
použitelné do rozličných geologických podmínek při podcházení
nejrůznějších typů povrchové zástavby.
Zatímco Nová rakouská tunelovací metoda je univerzální díky tomu,
že existují různé postupy pro různorodé typy geologických podmínek,
v oblasti technologie TBM se používají stroje vyrobené na míru pro
32
stavebnictví 10/13
předpokládané geologické podmínky. Výrobci tunelovacích strojů
nabízejí bohatý výběr rozmanitých tunelovacích komplexů a každý
jejich výrobek je svým způsobem prototypní, sestavený přesně podle
podmínek konkrétního projektu a požadavků cílového zákazníka.
Doufejme, že se české dopravní stavitelství díky úspěšné realizaci
pražského projektu posune o další významný krok vpřed a investoři
do svých projektů zařadí metodu tunelovacích strojů jako konkurenceschopnou, jak je to ve světě naprosto běžné. Pro upřesnění jen
uveďme, že stroje principu EPB (earth pressure balance), které byly
nasazeny pro výstavbu metra, patří mezi nejrozšířenější technologie
této metody, neboť tvoří podle dostupných zdrojů cca 90 % v současnosti používaných tunelovacích strojů.
Rádi bychom také podotkli, že v současné době v rámci modernizace
trati Rokycany – Plzeň se již chystá realizace ražby dvou jednokolejných železničních tunelů Ejpovice pomocí konvertibilního razicího
štítu. Délka jednoho tunelu bude cca 4 km a průměr řezné hlavy
stroje bude cca 10 m. Zároveň se uvažuje o použití razicích strojů
na trase D pražského metra. Věřme tedy, že tyto projekty přinesou
řadu nových zkušeností a definitivně tak potvrdí, že ražba pomocí
tunelovacích strojů má své uplatnění i na území České republiky.
Cílem tohoto článku je nejen vyzdvihnout zlepšení, která umožnila
výstavbu zefektivnit z organizačního, časového či finančního hlediska,
ale také poukázat na chyby či nedostatky, kterých je třeba se při
příštích projektech vyvarovat. Jedině vzájemné předávání takových
informací a praktických zkušeností může napomoci ke zlepšování této
technologie. Jak již bylo zmíněno a na několika příkladech uvedeno
v minulých článcích, každý projekt má svá specifika, je tedy do jisté
míry vždy unikátní a vyžaduje ojedinělá řešení.
Druhy tunelovacích strojů
EPB štít (obr. 1)
Stroj, který se používá v soudržných zeminách a v prostředí s nízkým
nadložím. Štít přeměňuje těženou zeminu v plastickou pastu, kterou
využívá jako podpůrné médium pro kompenzaci zemních tlaků na
čelbě. Pomocí EBP štítu (z anglického earth pressure balance) lze
provádět ražby s minimálním sedáním povrchu nad tunelovým dílem
Bentonitový štít (obr. 2)
Bentonitový štít se používá do prostředí hrubozrnných zemin a do
prostředí, kde na čelbě působí velký tlak podzemní vody. Bentonitový štít je podobně jako EPB štít schopen aktivně podpírat čelbu.
K tomu se využívá odtěžovací komora plně zaplněná bentonitovou
suspenzí. Za odtěžovací komoru je umístěna ještě jedna přepážka.
V ní je stlačený vzduch, kterým je možné ovlivňovat velikost tlaku
bentonitové suspenze v odtěžovací komoře.
TBM se štítem (obr. 3)
Pro ražbu v horninách střídavé kvality je razicí stroj doplněn ocelovým
válcovým štítem s jednoduchým pláštěm v koncové části, pod jehož
ochranou se výrub provedený razicí hlavou opatřuje montovaným
ostěním z tybinků. Razicí hlava je vysunutá před štít a razí výrub, do
něhož se celý stroj zasouvá.
▲ Obr. 1. EPB štít
▲ Obr. 2. Bentonitový štít
▲ Obr. 3. TBM se štítem
▲ Obr. 4. TBM s dvojitým pláštěm
▲ Obr. 5. TBM bez štítu
▲ Obr. 6. Štít s postupným pobíráním čelby
TBM s dvojitým pláštěm (obr. 4)
Dosažení vyšší plynulosti ražby je možné u TBM s tzv. dvojitým
pláštěm. Teleskopické uspořádání štítu umožňuje využít tlak hlavních
štítových lisů k rozpojování horniny na čelbě pomocí řezné hlavy i ve
fázi, kdy se v plášti, navazujícím na stabilizační část pláště upnutou
samostatně do masivu pomocí přítlačných radiálních desek, montuje
pomocí erektoru poslední prstenec ostění. Po uzavření prstence a vyčerpání zdvihu hlavních štítových lisů se přítlačné desky stabilizační
části pláště uvolní a rozpojování v čelbě pokračuje s využitím tlaku
obvodových štítových lisů, opírajících se o hotový prstenec ostění.
deskové škrabky, výložníkové frézy nebo pneumatická sbíjecí kladiva
(impaktory).
Výhodou štítů mechanizovaných tímto způsobem je jejich snadná
adaptace na změněné geologické podmínky ražby. Jestliže se rozpojovací mechanizmus v daných podmínkách neosvědčí, je možné
jej poměrně snadno demontovat nebo nahradit vhodnějším.
TBM bez štítu (obr. 5)
Plnoprofilové tunelovací stroje do pevných netlačivých hornin, tzv.
TBM bez štítu, jsou uspořádány tak, že v čele stroje je mohutná razicí hlava, jež pokrývá celý ražený profil tunelu. Razicí hlava se otáčí
na hřídeli, kterou pohání velmi výkonné elektromotory. Na plášti
hřídele jsou umístěny obvykle dvě dvojice radiálních hydraulických
lisů s přítlačnými deskami, které dokonale stabilizují (upínají) razicí
stroj do výrubu tak, aby rotovala pouze razicí hlava. Na rotující razicí
hlavě jsou umístěny rozpojovací orgány. tento typ stroje se hodí do
hornin větších pevností (více než 150 MPa).
Štít s postupným pobíráním čelby (obr. 6)
U štítů s postupným pobíráním v čelbě se zemina v obvykle otevřené
čelbě rozpojuje mechanizmy s dílčím záběrem, které se vesměs
upevňují v přední části štítu na hydraulicky výsuvném a současně
otočném výložníku. V závislosti na charakteru zeminy se používají
Řízení stroje a těžba materiálu
Postup ražby každého tunelového díla obsahuje tři základní pracovní
operace. Jedná se o rozpojení horniny, její odtěžení a následné zajištění vyraženého postupu. Z těchto tří operací za první dvě (rozpojení
a odtěžení horniny) odpovídá pracovník obsluhy tunelovacího stroje,
pro něhož je v zahraničí zavedeno označení pilot stroje.
Ten je tudíž tím nejdůležitějším pracovníkem cca dvanáctičlenné
posádky obsluhující celý strojní komplex. Úkolem pilota je především
řídit stroj směrově a výškově ve shodě s projektovou dokumentací.
K tomu mu slouží navigační systém, který zobrazuje aktuální pozici
stroje vzhledem k projektované trase. Směr a výšku stroje poté reguluje pomocí série potenciometrů, díky nimž ovládá tlaky jednotlivých
skupin hydraulických lisů tlačících stroj vpřed.
Kromě ražby obsluhuje i těžbu rubaniny. K tomu používá ovládání
rychlosti šnekového a pasového dopravníku. Při těžbě musí dohlížet na těžené množství a zároveň na konzistenci rubaniny, ze
které musí pomocí tenzidů vytvářet požadovanou hmotu pro ražbu
v modu EPB.
stavebnictví 10/13
33
▲ Obr. 7. Ražba v uzavřeném režimu, kdy odtěžovací komoru stroje kompletně
vyplňuje rubanina, která kompenzuje tlaky vznikající na čelbě
▲ Obr. 8. Řez EPB štítem. Zelenou barvou je znázorněna řezná hlava, která
vytváří z horninového materiálu rubaninu. Ta následně propadá do odtěžovací komory. Z ní je těžena šnekovým dopravníkem (znázorněným červenou
barvou) na dopravník pasový. V zadní části štítu se pomocí erektoru montuje
prefabrikované segmentové ostění.
▲ Obr. 9. Pilotní kabina tunelovacího stroje S 609
▲ Obr. 10. Ovládací kabina mechanizovaného štítu ze sedmdesátých let
▼ Obr. 11. Obsluha segmentového jeřábu
Tunelovací stroje se ovládají z řídicí kabiny. Ta je vybavena obslužným
pultem a sadou dotykových obrazovek, na kterých lze sledovat důležité procesy ražby, ať již přímo pomocí nainstalovaných kamer, nebo
nepřímo pomocí číselných údajů z jednotlivých měřidel a senzorů.
Samotné řízení stroje nečinilo žádnému z pilotů potíže. Vzhledem
ke spolupráci s geodety a neustálému sledování navigačního systému byl průběh ražeb velmi plynulý. Jako mnohem těžší úkol se
ukázala úprava rubaniny pomocí napěňovacích přísad do požadované pastovité konzistence. Tento materiál musí být jednak schopen
v odtěžovací komoře aktivně čelit tlakům čelby, zároveň je nutné jej
odtud jednoduše transportovat pomocí dopravníkových pasů, aniž
by se z nich sypal nebo z nich stékal (zvláště pak v místech s větším
podélným sklonem).
Pro splnění těchto kritérií však odtěžená rubanina obsahovala příliš
velké množství vody, nebyla tedy příliš vhodná pro přepravu ze staveništní mezideponie na skládku, kde měla být uložena definitivně.
Vysoký obsah vody přepravu materiálu nejen zdržoval (bylo nutné
jej nechat na mezideponii částečně vyschnout), ale také (vzhledem
k jeho vyšší hmotnosti) prodražoval.
Z uvedeného vyplývá, že používání tenzidů (napěňovacích přísad) je
velmi citlivou záležitostí a vyžaduje určité zkušenosti s technologií
zeminových štítů a samozřejmě i znalost vlastností vyskytujícího se
horninového prostředí.
Doprava, vykládka a osazování tybinků
Při ražbách štíty EPB se ostění zhotovuje z prefabrikovaných (v případě metra V.A železobetonových) segmentů, tzv. tybinků. Jelikož
34
stavebnictví 10/13
▲ Obr. 12. Stavba ostění pomocí erektoru
instalované segmentové ostění slouží současně pro stroj jako odrážecí rám, je nezbytně nutné, aby měl stroj po každém cyklu ražby
připraven dostatečný počet tybinků pro stavbu dalšího kompletního
prstence ostění. Při špičkových výkonech ražby je tudíž nutno stroj
zásobovat cca každou hodinu šesticí segmentů.
Závěs tunelovacího stroje je upraven tak, aby vozidlo MSV, které
segmenty dopravuje, mohlo najet do jeho útrob. Součástí závěsu
je speciální jeřáb, který slouží k vykládce segmentů z vozidla na
segmentový podavač. Jeřáb ovládá pomocí joysticku dálkového
ovládání jeřábník. Pomocí segmentového podavače jsou segmenty
po jednom posouvány dále až pod erektor.
Erektor, ukladač tybinků, je zařízení, které je schopné rotace o kompletní úhel 360° a posunu ve všech prostorových osách. Pomocí
vakuového podtlaku uchopuje segmenty a ty poté umisťuje na
předepsané pozice.
Erektor opět obsluhuje pracovník pomocí joysticku. Kromě něj se
na stavbě prstenců podílejí další dva zaměstnanci, kteří operátora
erektoru při jeho manipulaci s tybinky navádějí, neboť segmenty
je třeba osazovat s milimetrovou přesností. Poté, co je segment
přesně umístěn, je pomocí vzduchových utahovaček přišroubován
k sousedním segmentům.
Po instalaci kompletního prstence se stroj opět přepne do fáze ražby
a práce se znovu ujímá pilot stroje.
Výstavba prstenců tunelového ostění probíhala již od počátečních
fází ražeb traťových tunelů metra s velmi vysokou precizností, což
při svých návštěvách potvrzovala řada zahraničních expertů.
Díky tomu, že byly při projektu nasazeny dva tunelovací stroje
a každý z nich obsluhovaly dvě kolové platformy MSV, bylo možné
v případě neočekávané poruchy některé z nich dopravu segmentů ke
▲ Obr. 13. Výsypy pasových dopravníků
▼ Obr. 14. Spouštění segmentů do jámy E2
stavebnictví 10/13
35
▲ Obr. 15. Obsluha injektážního zařízení
stroji operativně rychle vyřešit výpomocí vozidla od druhého stroje.
Možnost míjení vozů ve stanicích či stavebních jámách také velmi
usnadňovalo a zrychlovalo staveništní zásobování. Dostatečný počet
obslužných mechanizmů a jejich vzájemná koordinace se ukázala jako
strategicky velmi výhodná.
Montáže, demontáže, starty a průtahy strojů
V minulém díle (v č. 09/2013) jsme se dostatečně podrobně
zabývali způsobem montáží i demontáží obou strojů, stejně tak
jako jejich starty a průtahy stanicemi a stavebními jámami. Nezbývá než pouze připomenout, že vyzkoušením několika různých
technologií, které se vyvíjely za pochodu, bylo možné na místě
ověřit, která z metod je pro tyto činnosti nejvhodnější. Při dalších
projektech bude tedy možné tyto znalosti využít a výrazně tak
snížit některé náklady.
Injektáž tunelového mezikruží
Další pracovní operací, důležitou pro kvalitní zhotovení konstrukce
tunelu, je zainjektování dutého prostoru vznikajícího mezi výrubem
v hornině a vnějším lícem segmentového ostění. Tuto operaci má
přímo na stroji na starosti operátor injektážního zařízení, jenž celý
proces řídí tak, že sleduje závislost průtočného množství injektáže
a injektážního tlaku. K tomu mu slouží obslužný panel vybavený
monitorem, na kterém sleduje číselné či grafické údaje z jednotlivých čerpadel.
36
stavebnictví 10/13
Ačkoli se dá provoz obou tunelovacích strojů označit za nepřetržitý
(ražby probíhaly dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu), bylo
nutné dodržovat i pravidelné technologické přestávky. V době těchto
odstávek docházelo i k čištění a údržbě stroje, čištění injektážního
systému nevyjímaje. Pokud to bylo možné, panovala vždy snaha věnovat se jednotlivým činnostem současně, aby se tak minimalizovaly
časové ztráty a razicí práce mohly být opět co nejdříve zahájeny.
Příliš často však docházelo k ucpávání trubního vedení dvoukomponentní výplňové malty v obálce štítu. Jeho čištění vyžadovalo
častější odstávky, než udával samotný výrobce strojů. Tento systém
pracovníci firmy Metrostav a.s. modifikovali a upravené řešení výrazně snížilo frekvenci nutnosti čištění injektážního vedení.
Periferní technologie
Kromě operací spojených s ražbou tunelu a stavbou ostění je nutné
průběžně prodlužovat potrubí pro provozní média, pasový dopravník
a vysokonapěťový napájecí kabel. Dále je nutné pravidelně posunovat
kolejnice, po kterých se pohybuje celý závěs stroje. Ty se upevňují
k segmentovému ostění.
Mezi provozní média potřebná pro fungování strojního komplexu se
řadí voda určená pro chladicí systém, dále voda odpadní, která se
musí při úpadní ražbě odčerpávat ze štítové části na povrch, následně
stlačený vzduch a v případě, o němž hovoříme, i dvoukomponentní
výplňová malta. Ta je ke stroji čerpána ze zařízení staveniště.
K prodlužování pasového dopravníku, posunu kolejnic a nastavování
trubního vedení je vyhrazena obsluha stroje v počtu dvou až tří pracovníků na každé směně.
▲ Obr. 16. Skládka segmentů na staveništi E2
Prodlužování vysokonapěťového napájecího kabelu je samostatná
operace vyžadující práci speciálně vyškolených elektrikářů a v případě výstavby pátého provozního úseku metra A bylo nutné ho
provádět každých cca 150 m ražeb.
Návrh segmentů
Výstavba jednotlivých prstenců segmentového ostění z počátku
probíhala vždy pod vedením zkušených pracovníků ze zahraničí.
Velmi brzy si však citlivou práci s dálkovým ovládáním erektoru,
který jednotlivé dílce ukládal, osvojili i zaměstnanci firem Metrostav a.s. a Subterra a.s. Na lícování jednotlivých segmentů
i prstenců k sobě navzájem se kladl vždy velký důraz a kvalita
jejich osazování dosáhla velmi vysoké úrovně, zcela srovnatelné
s tou světovou.
I přesto docházelo k praskání některých prefabrikovaných železobetonových dílců a vzniku drobných trhlinek, občas i po celé délce
segmentu. Nejvíce docházelo k těmto defektům ve směrových
obloucích, kdy byly jednotlivé prstence tlačnými písty namáhány
nerovnoměrně. Tloušťka segmentů byla pouze 250 mm (oproti ve
světě běžnějším 300 mm) a vysoký stupeň vyztužení (110 kg výztuže
na 1 m3 betonu) v kombinaci s vysokou pevností betonu (C 50/60)
způsoboval, že segmenty byly sice velmi pevné, zároveň však také
velmi křehké, čímž se výrazně ztěžovala manipulace s nimi.
Během výstavby traťových tunelů se přistoupilo ke změně technologie výroby betonu pro segmentové ostění. Snížila se pevnost betonu
a zároveň se přidala do receptury při výrobě polypropylenová vlákna.
Na trase sice došlo ke zmírnění nežádoucího efektu praskání tunelového ostění, je však nutné podotknout, že nové segmenty se začaly
používat až v druhé polovině výstavby, kde je trať vedena téměř
v přímé a se stálým podélným sklonem (vyjma stanice Bořislavka),
a proto je interpretace těchto výsledků zavádějící.
Ve zkušební laboratoři Kloknerova ústavu již proběhly zatěžovací
zkoušky segmentů vyrobených z drátkobetonu. Výsledky byly interpretovány v časopisu Tunel č. 4/2012 ve článku docenta Matouše
Hilara a doktora Petra Vítka. Celkem deset prstenců z drátkobetonových segmentů bylo osazeno i na trase metra V.A. K jejich popraskání
nedošlo, vzhledem k velmi malému počtu zkušebních vzorků však
tento výsledek nelze objektivně interpretovat.
Návrh železobetonových segmentů představuje zcela určitě velmi
důležitou součást každého projektu, jenž nepochybně ovlivní výslednou kvalitu stavebního díla. Segmentové ostění a výplňová malta
jsou jedinými prvky, které v podzemí zůstávají trvale zabudovány.
Závěr
V současné době se firma Metrostav a.s. připravuje na realizaci v pořadí
druhého projektu prováděného plnoprofilovým tunelovacím strojem.
Při ražbách Ejpovického tunelu bude možné využít mnoha poznatků
a zkušeností nasbíraných na ražbách tunelů metra V.A, ale i v tomto
případě bude platit, že dvakrát totéž není totéž. Stroj s téměř dvakrát
větším profilem, navíc konvertibilní, aby se mohl použít do tvrdých
hornin, bude mechanizmem, který před zaměstnance firem Metrostav
a.s. a Subterra a.s. postaví nové a dosud neznámé výzvy. ■
english synopsis
Experience in Tunnelling using Full-Profile
Tunnelling Machines
In the last part of the series of articles focused on the first usage
of the EPBM machine in the history of the Czech underground
building, the author presents the experience acquired during the
construction of underground tunnels of the fifth operation segment
of the Prague underground line A. Likewise, there is a description
of the operations carried out by the operators of the tunnelling
machine.
klíčová slova:
stroje EPBM, řízení stroje, těžba materiálu, injektáž tunelového
mezikruží
keywords:
EPBM machines, steering of the machine, material extraction,
tunnel annular ring injecting
odborné posouzení článku:
prof. Ing. Jiří Barták, DrSc.,
profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky
stavebnictví 10/13
37
podzemní stavby
text Jakub Karlíček | grafické podklady Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o.
▲ Obr. 1. Ražený Bubenečský tunel
Tunel Blanka téměř rok před dokončením
Jakub Karlíček
Pracuje ve společnosti SATRA,
spol. s r.o., jako specialista na DTP,
média a public relations. Podílel se
na vydání řady odborných publikací,
je tvůrcem a webmasterem portálů
www.tunelblanka.cz a www.mestskyokruh.info. Od roku 2007 pořizuje
a zpracovává obsáhlý časosběrný
fotografický archiv stavby.
E-mail: [email protected]
Po roce od předešlého dílu tohoto nepravidelného
seriálu se opět vracíme s reportáží z výstavby
Tunelového komplexu Blanka v Praze. Jeho
výstavba v území od Malovanky po Pelc-Tyrolku
probíhá od roku 2005, v současnosti do termínu
zprovoznění zbývá posledních sedm měsíců.
Tomu odpovídá i dění na jednotlivých staveništích a především v podzemí. Hlavní úlohu
přebírají montáže technologických celků a tunel
se čím dál více proměňuje do podoby, ve které
bude připraven přivítat první řidiče. Mělo by se
tak stát 1. května 2014.
38
stavebnictví 10/13
V minulé reportáži v čísle 10/2012 jsme procházeli tunel od portálu
v křižovatce Malovanka až do Troje, kde tunelová trasa severozápadního
segmentu Městského okruhu končí. Této koncepci zůstaneme věrni i tentokrát. V portálovém objektu na Malovance probíhají dokončovací práce
a montáže, markantní změny se v této části stavby odehrály v minulých
měsících až v navazujícím úseku klenbových tunelů a technologického
centra TGC1. Hloubené konstrukce byly zasypány a mohl být obnoven
provoz na exponované ulici Patočkova, která byla od roku 2010 vedena
provizorní objížďkou. Ta je v současnosti zrušena a v prostoru staveniště
vzniká nový park (obr. 2). V ulici Nad Octárnou je dokončena hrubá stavba
výdechového objektu.
Za technologickým centrem TGC1 s jednou ze strojoven vzduchotechniky navazuje ražený úsek Brusnice. Na obr. 3 je vidět, že stěny
tunelů jsou obloženy keramickým obkladem, který tvoří barevné
schéma, známé z tunelu Mrázovka. Tunelový komplex Blanka se
dělí na tři úseky, které na sebe navazují v křižovatkách Prašný most
a U Vorlíků. Úseky mají přiděleny charakteristickou barvu vodicího
pruhu ve výši očí řidiče. V Brusnickém tunelu je tento pás oranžový.
Nad hranou obkladu vidíme instalovaná tělesa osvětlení, zatím chybí
živičné vrstvy vozovky.
Obdobný je stav v hloubeném tunelu na Prašném mostě, kde je mezi
tunely umístěno technologické centrum TGC2. Nad tunely se pak
nachází podzemní garáže Prašný most. Dokončují se vstupní objekty
do garáží a nádrž stabilního hasicího zařízení, probíhají dokončovací
práce a hrubé terénní úpravy parku v místě stavební jámy. Během
letních měsíců se obnovovala křižovatka Prašný most (obr. 4) včetně
navazujícího úseku ulic Svatovítská a Milady Horákové. Dokončeny
jsou také podchody pod oběma ulicemi.
▲ Obr. 2. Prostor budoucího parku pod barokními hradbami
▲ Obr. 3. Keramický obklad stěn v raženém Brusnickém tunelu
▲ Obr. 4. Obnova tramvajové tratě v křižovatce Prašný most
▲ Obr. 5. Zatravněná tramvajová splítka u Hradčanské
▲ Obr. 6. Kabelové rozvody v technických chodbách pod vozovkou
▲ Obr. 7. Hloubený Dejvický tunel
Během výluky Prašného mostu bylo provedeno třetí podbití, zatravnění
a zadláždění tramvajové tratě na Hradčanské (obr. 5). Po zprovoznění
podchodu pod tratí na jaře letošního roku to znamenalo poslední zbývající
krok související s dokončením prací na povrchu v této části stavby. Byly
zrekonstruovány navazující úseky ulic včetně zklidnění ulice Na Valech, která
byla ve směru od Prašného mostu zaslepena pro automobilovou dopravu.
V hloubených tunelech je stav obdobný jako v předchozím úseku. Pracuje
se i mimo dopravní prostor, v technických chodbách pod vozovkou a v rozvodnách se instalují rozvody a související zařízení (obr. 6). Pod stropem
tunelu jsou namontovány proudové ventilátory. Za pozornost stojí odlišná
barva obkladu stěn, která značí, že jsme v Dejvickém tunelu, pro který je
charakteristická fialová (obr. 7).
Poslední úsek – Bubenečský tunel – je typický modrou barvou obkladu. Začíná v křižovatce U Vorlíků na Letné hloubeným úsekem a dále
raženými tunely pod Stromovkou a pod Vltavou. V této části tunelu je
již v provozu definitivní osvětlení. SHC výbojky, které osvětlují dopravní
prostor typickým nažloutlým světlem, jsou v místě odstavných zálivů
a únikových východů doplněny tělesy v bílé barvě (obr. 8). V tunelech
probíhá pokládka živičných vrstev, při které jsou pro odvětrání tunelu
dočasně spouštěny proudové ventilátory pod stropem.
stavebnictví 10/13
39
Troj
Císařský
Vítězné náměstí
A
Výdechový objekt Nad Octárnou
C
Výdechový objekt Nad Královskou oborou
5
6
B
7
PODZEMNÍ GARÁŽE
TGC3
Letn
4
MÚK U Vorlík
PODZEMNÍ GARÁŽE
C2
A
1
GC
3
TG
MÚK Prašný most
T
2
Pražský hrad
MÚK Malovanka
▲ Ortofotomapa se zákresem severozápadního segmentu Městského okruhu. Číselné značení koresponduje s obsahem článku.
40
stavebnictví 10/13
jský zámek
MÚK Troja
TGC6
D
11
ostrov
C5
MÚK Pelc-Tyrolka
most
Trojský
TG
1
10
Přírodní památka Královská obora - Stromovka
Výstaviště
8
TGC4
C
9
D
Výdechový objekt Troja
B
Požární objekt Špejchar
ná
ků
POVRCHOVÉ ÚSEKY
HLOUBENÉ ÚSEKY
RAŽENÉ ÚSEKY
stavebnictví 10/13
41
▲ Obr. 8. Odstavný záliv v ražené části Bubenečského tunelu
▲O
br. 9. Technologická zařízení v ražené strojovně vzduchotechniky
▲ Obr. 10. Tramvajová část nového Trojského mostu
▲ Obr. 11. Hloubený tunel Troja
Naplno běží také montáže v technologických prostorách. Vidět to
můžeme například na snímku z ražené strojovny vzduchotechniky
pod Letnou (obr. 9), obdobná je situace také v technologických centrech TGC4 a TGC5. V ulici Nad Královskou oborou byla dokončena
výstavba nasávacího a výdechového objektu.
Poslední strojovna vzduchotechniky a výdechový objekt se nachází
v technologickém centru TGC6 na trojském břehu Vltavy. Nadzemní
část je ukryta za protipovodňovým valem, který byl součástí stavby
tunelu i navazujícího nadzemního úseku ke křižovatce Pelc-Tyrolka.
Funkčnost protipovodňových opatření byla úspěšně prověřena
letos při červnových povodních. Probíhají dokončovací práce nejen
v tunelech, ale také na křižovatce Troja a na povrchové části. Novou
dominantou Troje se stal oblouk Trojského mostu. Jeho výstavba se
blíží do finále (obr. 10), mostovka je zavěšena na tyčových závěsech,
jsou demontovány provizorní opěry v řece a pokračují dokončovací
práce: izolace, montáž chodníkových konzol a zábradlí, armování
a betonáž tramvajové desky a instalace souvisejících prvků a zařízení.
Téměř dokončeny jsou také hloubené tunely Troja (obr. 11)
Na přelomu září a října má začít výluka tramvají mezi Holešovicemi
a Trojou, původně plánovaná již od června. Během výluky se musí
přeložit koleje na nový most. Trojský most není podmínkou fungování
Blanky, nicméně je náhradou za provizorní tramvajový most, který
přestane být funkční uvedením Blanky do provozu (provizorní trať
kříží výjezdovou rampu z tunelu).
Po dokončení prací a montáží musí proběhnout komplexní zkoušky
a kolaudace, aby mohla být stavba uvedena do provozu; nutné je také
zpracování a projednání všech součástí tzv. provozní dokumentace a za-
jištění dalších prací nezbytných ke zprovoznění tunelu. Dne 1. května
2014 nastane okamžik, na který čekají obyvatelé i návštěvníci hlavního
města tolik let. Jedni jako řidiči nebo cestující, kteří se díky tunelu
rychle a bezpečně dostanou do cíle svých každodenních cest. Druzí
jako obyvatelé přilehlých čtvrtí, kteří budou méně obtěžováni hlukem
a znečištěním z dopravy. ■
42
stavebnictví 10/13
english synopsis
The Blanka Tunnel less than a Year before
Commissioning
A year after the previous part of our irregular ”series”, we are
coming back with a cover from the construction of the Blanka
Tunnel in Prague. The construction in the section Malovanka –
Pelc-Tyrolka has been going on since 2005, and at this moment
we have the last seven months left before commissioning.
This fact can be seen at the site, especially underground. The main
role has been taken over by the installation of equipment groups
and the tunnel is more and more getting the form in which it will
welcome the first drivers. This is expected to be on May 1, 2014.
klíčová slova:
tunelový komplex Blanka v Praze
keywords:
Blanka tunnel complex in Prague
podzemní stavby
text Antonín Paseka, Dana Legut, Alexandra Erbenová | grafické podklady archiv autora
Problémy předčasného zhroucení struktury
sprašoidních zemin v Karpatské předhlubni
Doc. Ing. Antonín Paseka, CSc.
Absolvent oboru hydrotechnické
a hydromeliorační stavby Vysokého
učení technického v Brně (1964).
Od roku 1996 je docentem pro obor
geotechnika při Ústavu geotechniky
VUT – FAST v Brně. V roce 1990 založil
firmu specializovanou na inženýrskou
geologii, geotechniku, zakládání staveb
a konzultační činnost.
E-mail: [email protected]
Ing. Dana Legut
Absolvovala Fakultu stavební VUT
v Brně, obor geotechnika, se zaměřením na konstrukce a dopravní stavby.
Od roku 2006 je zaměstnána ve firmě
TOPGEO Brno – do roku 2009 jako
projektant/statik, v současnosti v ní řídí
obchodní činnost související s expanzí
firmy TOPGEO Brno na polský trh.
E-mail: [email protected]
Mgr. Alexandra Erbenová, Ph.D.
Po zakončení studia geologie na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně pracovala v oboru geotechnika v různých,
převážně brněnských firmách a organizacích. Od roku 1999 působí jako
odborná asistentka Ústavu geotechniky
FAST v Brně s pedagogickým a odborným zaměřením na obory geologie pro
stavební inženýry, mechanika zemin
a geotechnická laboratoř a stavební
a dekorační kámen v architektuře.
E-mail: [email protected]
Zeminy s velkou pórovitostí tvoří skupinu látek,
jimž se v současných geotechnických studiích
věnuje velká pozornost. Z tohoto hlediska sem
patří zejména spraše v širším smyslu, jejichž pórovitost je zpravidla větší než 40 %, dále tzv. senzitivní jíly a některé ledovcové sedimenty. Autoři
příspěvku se podíleli na řešení nepředvídaných
poruch staveb založených na sprašových zeminách v brněnském regionu a porovnání výsledků
zjištěných měřením deformací v lokalitách brněnské předhlubně s hodnotami parametrů prosedavosti vypočtených na základě oedometrické
a triaxiální zkoušky.
Pojem spraš, oblasti výskytu
Spraš je pozoruhodným sedimentem pleistocénu a je velmi problematickou základovou půdu. O spraších lze nalézt v odborné literatuře
více než 2000 publikací, které si často v hlavní otázce, a to geneze,
protiřečí. Na vznik spraší v jednotlivých regionech existuje několik
vědeckých hypotéz.
Vědecký výzkum spraší začal v 19. století. Charles Lyell (1834) vydal
první publikaci o spraši z doliny Rýna. Zavedl do literatury název spraš
(löss). Lyell byl chybně přesvědčen o tom, že spraše jsou fluviálním
(naplaveným) sedimentem, ledovcům však správně přiznával hlavní
úlohu při vytváření sprašového materiálu.
Spraše vznikaly v oblastech, do jejichž blízkosti dosahovalo kontinentální zalednění. Rozdrcené horniny, jež po sobě zanechal ustupující
ledovec, se v suché krajině bez vegetace staly snadnou kořistí větru,
který vyvál jemné částice na velké vzdálenosti. K usazování spraší
docházelo především na závětrné straně hřbetů a údolí.
Inženýrsko-geologické vlastnosti spraší závisí na podmínkách
jejich struktury, klimatických podmínkách, reliéfu, vegetaci
a na dalších faktorech. Spraše stejného genetického typu,
které existovaly a existují v různých klimatických podmínkách,
se mohou lišit například svými mikrostrukturami a v důsledku
toho i vlastnostmi.
Sprašové sedimenty se vyskytují na všech kontinentech, především
však v Evropě, Asii a Americe. Jejich plošné rozšíření na zemském
povrchu je podle Sergejeva odhadováno až na 13 mil. km2. Z geografického hlediska spraše zaujímají zejména velké plochy mírného
pásma severní polokoule a podle Krigera odpovídají určité klimatické
fosilní zóně. Spraše pokrývají konkrétně rozsáhlá území Severní
Ameriky (středozápad USA), stejně jako Eurasii od střední Evropy
až po Čínu. Obzvláště velké mocnosti, až 40 m, dosahují sprašové
uloženiny ve střední Číně.
Spraše se hojně vyskytují i v České republice, zejména v nížinách
jižní Moravy, kde v Dyjskosvrateckém a Dolnomoravském úvalu
dosahují mocnosti kolem 5–15 m, místy i přes 30 m. Spraše jsou
v tuzemsku naváty hlavně na východních svazích kopců. Většina
uložené spraše byla však později vodou odplavena do nižších
poloh; takto vznikly sprašové hlíny, které mají poněkud chudší
vápnitou složku. Hojně se vyskytují v povodí řek (Ohře, Labe,
Odry, Moravy a jejích přítoků, Váhu a Hronu) a ve Východoslovenské nížině.
Geneze a popis spraší v ČR,
složení a struktura spraší
Geneze a popis spraší
Vznik spraše se datuje do čtvrtohor a dává se do souvislosti s glaciální
činností ledovců, a to jak kontinentálního, tak i alpského typu. Po
jejich ústupu se vytvořily deflační (naváté) plochy, kde se shromáždil
materiál přinesený ledovci. Pak se zvětralinami, čerstvými glaciálními nánosy, fluviálními a proluviálními sedimenty tvořily zásoby pro
sprašovou sedimentaci.
stavebnictví 10/13
43
text A | grafické podklady archiv autora
▲ Obr. 1. Zvětšeno 660x, Brno – Žabovřesky, J 505/3,0
VUT v Brně
▲ Obr. 2. Zvětšeno
650x,
Brno – Žabovřesky, J 505/3,0
Fakulta
stavební
Veveří 331/95
602 00 Brno
■
▲ Obr. 3. Zvětšeno 640x, Brno – Žabovřesky, J 505/3,0 – potřebné zkoušky provedla laboratoř Ústavu geotechniky VUT FAST v Brně
Holé deflační plochy tvořily ideální prostředí pro eolickou činnost
(větrná eroze). Z tohoto prostředí vítr vyvával, třídil a přenášel jemný
prachový křemitý materiál do říčních údolí, pahorkatin a jiných morfologických útvarů zemského povrchu. Podle Ložka spraš vznikla
ve studeném podnebí s dlouhou mrazivou a suchou zimou, po které
následovalo vlhké jaro, krátké teplé léto, z počátku vlhké, ale hned
nastalo suché období, jež plynule přešlo do další zimy. Po nahromadění eolického (navátého) materiálu za příznivých stanovištních
podmínek začal půdotvorný proces, který se nazývá zesprašování.
Tomuto procesu říká Lukašev tzv. sialiticko-karbonátové zvětrávání,
přičemž významnou úlohu má mráz a kapilární vlhkost.
Pokud stanovištní podmínky podle Ložka v prostoru akumulace
nejsou splněny, nevytvoří se spraš, ale zeminy velmi podobné
spraším, lišící se však např. odvápněním, větším podílem jílové
hmoty, výraznou formou hydroxidů železa. Tyto sedimenty nazýváme sprašové hlíny. Ty se od spraší liší i morfologicky, vzhledem
k vyššímu obsahu jílů jsou více namrzavé, a tím náchylné k drobným
mrazovým sesuvům.
44
stavebnictví 10/13
Obr. 4. Brno – Žabovřesky, J 505/3,0 (DTA je diferenciální termická analýza, TG je
▲ termogravimetrie)
Obr. 4. Brno – Žabovřesky, J 505/3,0 (DTA = diferenciální termická
analýza, TG = termogravimetrie)
Složení a textura spraší
Z odborného hlediska lze spraš definovat jako klastický sediment eolického původu, jehož hlavní složkou je jemný křemitý prach (křemen,
živec a slída; typická velikost částic 0,03–0,06 mm). Pokud spraš obsahuje příměs uhličitanu vápenatého, mohou se vytvářet sražené hrudky,
tzv. cicváry. Typická světlá okrová barva se připisuje oxidu železa.
Spraš navátá větrem nevykazuje na pohled patrné vrstvy – ty se
vyskytují pouze u spraší druhotně přemístěných vodou. Spraš
má nízkou vlhkost, takže ji lze rozmělnit v prstech, přitom je však
soudržná, což je možné dokázat na příkladu roklí ve spraších, které
mají strmé svahy.
Spraše jsou velmi propustné (ve svislém směru až padesátkrát více
než ve vodorovném) a vznikají na nich velmi úrodné zemědělské půdy.
Sprašové terény jsou mimořádně náchylné k erozi a působením
povrchové vody v nich snadno vznikají hluboké strže. Mohou v nich
též vznikat pseudokrasové jevy.
Šajgalík a Modlitba na základě studia spraší Poddunajské nížiny
a ostatních oblastí Československa dospěli k názoru, že sprašové
sedimenty lze v zásadě rozdělit na dvě kategorie, a to na spraše
a na sprašoidní nebo spraším příbuzné zeminy.
Charakteristickou texturu spraše je možno ukázat na obr. 1. Kosterní
minerály většinou zastupuje křemen, dále je patrný limonit ve formě
drobných kuličkovitých útvarů a jílové součásti lístkovitě protáhlého
tvaru. Na kosterních zrnech jsou pravděpodobně zachovány jemné
částice CaCO3.
Tomu odpovídá průběh křivek DTG, DTA a TG na obr. 4. Na obr. 1
jsou rovněž dokumentovány přirozené póry mezi jednotlivými kosterními zrny do velikosti 0,025 mm. Podobné složení dokumentují
i další obr. 2 a 3, kde lze pozorovat zrna kalcitu a póry mezi zrny
křemene. Lístkovitý charakter i limonitické shluky jsou dobře patrné
na obr. 3
Studium spraší v Karpatské předhlubni, popis vykonaných zkoušek, přehled dosažených výsledků
Problematika zakládání na spraších a sprašových zeminách byla
studována na území Brněnské kotliny. Toto území bylo v období
pleistocénu nezaledněné a nalézalo se v prostoru mezi severským
a alpským zaledněním. Proto se nalézají v tomto periglaciálním území
hojná souvrství eolických sprašových pokryvů s fosilními půdami
a periglaciálními – kryogenními (mrazovými) jevy.
Fyzikální vlastnosti spraší a sprašových zemin
Granulometrické složení
Spraše a sprašové hlíny jsou v Brněnské kotlině výrazné a eolické sedimenty s charakteristickým granulometrickým složením. Například
v lokalitách Žabovřesky, Jundrov a Medlánky jsou typickou složkou
eolických sedimentů minerální částice o průměry 0,001–0,05 mm,
jejichž obsah se pohybuje v rozmezí 35–60 %. Druhou složku tvoří
částice o průměru 0,01 mm v rozmezí 25–55 %. Hrubší granulometrické podíly (0,05–2,00 mm) jsou zastoupeny z 5–25 %. Granulometrické složení těchto sprašových souvrství je poměrně dosti shodné
a jen místy vykazuje menší výkyvy.
Plasticita ve smyslu geotechniky
Podle diagramu plasticity, tj. podle vztahu meze tekutosti wL a čísla
plasticity Ip, sprašové sedimenty z oblasti Brněnské kotliny jsou
středně plastické.
Lokalita
Žabovřesky
Jundrov
Medlánky
wL
34–53 (66)
33–50
32–47
wP
17–24
18–26
20–29
IP
13–26 (40)
13–27
10–26
▲ Tab. 1. Hodnoty mezí tekutosti, plasticity a indexu plasticity z lokalit
Brněnské kotliny
Přirozená vlhkost wn
Vlhkost spraší wn je funkcí více faktorů, jako např. specifického povrchu zrn a jejich schopnosti fyzikálně vázat vodu, hloubky podzemní
vody, množství srážek, charakteru, sklonu povrchu atd. Spraše mají
zpravidla nižší průměrnou vlhkost než jiné soudržné zeminy. Podle
Lysenka se kapilární vzlínavost spraše pohybuje od 1,5–3,6 m.
Lokalita
průměrná (%)
minimální (%)
maximální (%)
Žabovřesky
17,9
13,1
21,3
Jundrov
19,5
12,4
22,9
Medlánky
19,5
13,5
24,5
▲ Tab. 2. Hodnoty charakterizující přirozenou vlhkost spraší Brněnské
kotliny
Hustota pevných částic ρs
Hodnoty hustoty pevných částic uvádí tab. 3.
Lokalita
průměrná ρs (kgm-3)
minimální ρs (kgm-3)
maximální ρs (kgm-3)
Žabovřesky
2 771
2 724
2 858
Jundrov
2 774
2 755
2 786
Medlánky
2 740
2 729
2 760
▲ Tab. 3. Hodnoty hustoty pevných částic
Hustota suché zeminy ρd
Hustota suché zeminy se určí vysušením do stálé hmotnosti při
105 oC.
Lokalita
průměrná ρd (kgm-3)
minimální ρd (kgm-3)
maximální ρd (kgm-3)
Žabovřesky
1 650
1 513
1 852
Jundrov
1 606
1 515
1 736
Medlánky
1 583
1 411
1 731
▲ Tab. 4. Hustota suché zeminy
Pórovitost n
Mezi nejdůležitější vlastnosti spraší patří pórovitost.
Lokalita
průměrná n (%)
minimální n (%)
maximální n (%)
Žabovřesky
40,2
35,3
47,6
Jundrov
46,8
36,1
50,6
Medlánky
42
35
45
▲ Tab. 5. Zjištěné hodnoty pórovitosti v lokalitách brněnského masivu
Mechanické vlastnosti spraší
a sprašových zemin
Prosedavost
Prosedavost se váže v zásadě pouze na spraše a sprašovité zeminy.
Definuje se jako schopnost zemin náhle redukovat svůj objem v důsledku provlhčení a svislého přitížení.
A. Paseka (1993) studoval objemové změny od zkosu, při níž se
pevnost zeminy náhle (relativně) zmenší, a teprve při větších zkosech
se začne opět zvětšovat. Toto chování nebylo předtím dostatečně
objasněno a jeho neznalost vedla (a může i v budoucnu vést) k neočekávaným poruchám staveb.
Většina výzkumů prosedavosti spraší je založena na zkouškách
provedených oedometrickým přístrojem. Ukázalo se však, že pro
studium tohoto jevu je důležité použití tříosého přístroje (praktickým
případem jsou lokality Brno – Jundrov a Brno – Žabovřesky).
V lokalitě Brno – Jundrov byl zjištěn součinitel prosedavosti Imp = 0,
a to metodou oedometrického měření. Při praktickém měření poklesů budov však byly zjištěny deformace základové půdy až 250 mm
a tyto následné deformace si vyžádaly nemalé náklady na sanaci
stavebnictví 10/13
45
(s1– s3 )/2
s1– s3 (MPa)
s (MPa)
▲ Obr. 5. Mohrův diagram v efektivních napětích, zkouška CIUP
(s1– s3 )/2
s (MPa)
▲ Obr. 7. Diagram v efektivních a totálních napětích
▲ Obr. 6. Pracovní diagram a tlak vody v pórech
vyvolaných poruch (byla provedena konzolidační injektáž pro zvětšení
pevnosti spraše a nakonec zvedací injektáž základů). Z tohoto důvodu
bylo potřeba se podrobněji zabývat problematikou prosedavostí spraší, přehodnotit používané mechanizmy testování sprašoidních zemin.
Na základě těchto zkušeností byla v další lokalitě, Brno – Žabovřesky,
prosedavost sprašové zeminy zkoušena při užití triaxiálního přístroje.
Případ náhlého zhroucení struktury spraší byl studován, jak je zmíněno výše, pomocí triaxiálního přístroje v lokalitě Brno – Žabovřesky,
kde základovou půdu pětipodlažních budov tvoří prosedavé sprašové
sedimenty. V místě proběhly zkoušky typu CIUP, a to jak při přirozeném stupni nasycení, tak i po nasycení vzorku.
Z provedených zkoušek CIUP vyplývá, jaké je chování těchto zemin
při nasycení vodou – v prvních okamžicích proniká voda do zeminy,
aniž by ovlivňovala její pevnost. Teprve když se zvýší stupeň nasycení
nad 0,7 a vlhkost dosáhne kolem 24 %, ztrácejí se kohezní vazby
(cementační, uhličitanem vápenatým) mezi pevnějšími prachovitými
částicemi a zemina se pod svislým tlakem stlačuje. Zvýšený obsah
vody v pórech brání konzolidaci a vyvolává značný tlak vody v pórech.
Teprve po delší době drénováním zemina konzoliduje. Čára pevnosti
v Mohrově zobrazení má na počátku malý sklon a teprve od σ = 0,12 až
0,15 MPa se sklon začíná zvětšovat (viz obr. 5).
■ Při cementačních vazbách uhličitanem vápenatým bude patrně
proces nasycení relativně rychleji předbíhat proces změknutí. Naopak při cementaci jílovitými částicemi bude patrně míra nasycení
při zhroucení zeminy menší.
■ Při tlacích větších než asi 0,15 MPa se skelet zeminy vlivem většího vnějšího tlaku zhroutí již při malém stupni nasycení a v pórech
zeminy se nevytvoří větší tlaky vody.
Ve smyslu předchozích úvah byl učiněn pokus charakterizovat
účinky kolapsu na postupný smykový odpor. Vzhledem k časové
náročnosti a finanční nákladnosti zkoušek se jedna skupina vzorků
napřed nasytila a pak teprve namáhala smykem. Druhá skupina se
v přirozeném stavu namáhala smykem. Sycení jednoho zkušebního
tělíska probíhalo cca sedm až dvanáct dní.
Nejprve pojednáme o předsycených vzorcích zemin. Obr. 6 znázorňuje zkušební diagramy. Mohrovo znázornění je pak v detailu na obr. 7.
Ve vrcholech Mohrových kružnic je připsána pórovitost n.
Je pozoruhodné, že předsycení vzorku (při všestranném stejném σ3 )
vyvolalo jen velmi malé zhroucení struktury, kdežto hlavní podíl
zhroucení nastal po uplatnění smykového namáhání. Tím by snad
bylo možné vysvětlit, proč selhává kritérium prosedavosti založené
na oedometrických zkouškách. Za povšimnutí snad stojí fakt, že
vzorek s největším plášťovým tlakem (0,65 MPa, obr. 6) vykazuje
při dostoupení meze pevnosti již první znaky přechodu od vláčného
do křehkého stavu, neboť se projevují náznaky vzniku tenké kluzné
plochy.
Většina tříosých zkoušek spraší vykazuje, že hranice mezi křehkým
a vláčným chováním se pohybuje při plášťovém tlaku kolem asi
0,1 MPa. I křehkému chování však předchází oblast zmenšení objemu v důsledku zvětšení σ1 , což vede ke zmenšení objemu a zvětšení tlaku vody v pórech. Tyto jevy vnášejí do rozborů zkoušek
komplikace, které v oblasti zkoušení nakypřených jemnozrnných
zemin bývají různě a občas jsou zřejmě i nejasně vysvětlovány
(např. odkaz na Hvorslevovu teorii pevnosti). Respektujeme však
přitom i tvrzení, že u spraší vzhledem k jejich struktuře, tolik
odlišné od písků, nelze poznatky o těchto rozdílných látkách
slučovat. Tyto rozdíly se projeví právě při cílevědomě řízených
46
stavebnictví 10/13
(s1ef– s3ef )/2
(s1ef+ s2 ef+ s3ef )/3
s ef (MPa)
▲ Obr. 8. Modul deformace (E) stanovený triaxiální zkouškou
zkouškách, při nichž se vhodně rozeznává vliv zvodnění od vlivu
smykového namáhání.
Modul přetvárnosti E stanovený neodvodněnými tříosými zkouškami
byl vypočten pro lokalitu Žabovřesky:
Ds1ef – 2vDs3ef
E=
· 100
De1
(1)
Změna modulu E (MPa) je pro uvedenou lokalitu znázorněna na obr. 8.
Do Mohrova zobrazení se vkládá isolinie E – tento způsob zobrazení
je velmi vhodný a dovoluje použít Mohrova zobrazení i ke znázornění
proměnlivosti přetvárných vlastností. Zároveň je do něj možné zakreslit stopy napjatosti při různých zkouškách.
Z obr. 8 je patrné, jak se E mění s měnícím se stavem napjatosti.
S rostoucí intenzitou tlakového namáhání, a to do 0,08 až 0,11 MPa,
zůstává E přibližně konstantní, při dalším zvyšování tlakového
namáhání se pak zvětšuje. Podobně se E chová při zvyšující se
intenzitě smykového namáhání (s1ef – s3ef)/2, tj. nejprve je přibližně
konstantní a při zvyšujícím se smykovém namáhání se naopak
zmenšuje.
■ Při projektech násypů nebo lehčích staveb na svazích nevycházet z předpokladů, že nenasycená zemina na svahu nemůže
být namáhána většími smykovými napětími, než jsou dána úhlem
sklonu svahu a, a že tedy stupeň bezpečnosti svahu F je dán
poměrem tgj/tga, kde φ je úhel pevnosti zeminy. Zmenšující se
objem při zkosu a kluzu, zvláště po navlhčení, dodává další energii
k vývoji kluzových jevů.
■ Provádět podrobný průzkum smykové pevnosti. Pokud by tento
požadavek nebylo možné včas splnit, nepřipustit větší úhel smykového namáhání než 10°.
■ Větší odkryté plochy sprašových zemin by měly být zřizovány se
spádem minimálně 2 % a chráněny málo propustným pokryvem po
dobu výstavby. Zabezpečit se musí tak, aby nevznikla zamokřená
místa. Je třeba se vyvarovat zřizování vodorovných ploch.
■ Inženýrské sítě vedoucí v budově vodu se musí uložit do kolektoru
s řádným drenážním systémem. ■
Použitá literatura:
[1]Audrie, T.; Bouquier, L.: Collapsing behaviour of some loess soils
from Normandy. Q. J1 Engng. Geol. Northern Ireland, 1976.
[2]Paseka, A.; Procházka, J.: Naklánění devítipodlažních budov
v Brně – Jundrově, sborník konference Zakládání 88, Brno, 1988.
[3]Paseka, A.: Problémy předčasného zřícení struktury některých
zemin. Habilitační práce, Brno, 1993.
[4]Mencl, V.: Rozbor chování spraší na svazích a ohrožení staveb.
INGEO Žilina, 1991.
[5]Paseka, A.; Procházka, J.: Problémy zakládání budov ve spraších.
Sborník celostátní konference Zakladanie v podmienkach makropórovitých zenín, Košice, 1988.
[6] Šajgalík, J.: Genéza spraší vo svetle súčasných výskumov. Acta
Geol. Et Geograf. U. C., Geol. 9, 219–228, 1965.
[7]Paseka, A.: Strukturní kolaps některých sprašoidních zemin
v Karpatské přehlubni. Geotechnické sympozium VM 90, Brno,
1997.
[8]Paseka, A.: Collapse of some loess Carpathian free – deep. IAEG
symposium, Řecko, Atheny, 1997.
english synopsis
Závěrečné zhodnocení a doporučení
při zakládání stavby na spraších
Z výše uvedených souvislostí a praktických znalostí lze říci, že zeminy s velkou pórovitostí tvoří skupinu látek, jimž se v současných
geotechnických studiích věnuje velká pozornost. Jak již bylo řečeno
v úvodu, zařazujeme do této skupiny zejména spraše, dále senzitivní
jíly a některé ledovcové sedimenty.
V řešených lokalitách a na základě zkušeností odborné veřejnosti
lze vyvodit závěr, že navrhování staveb ve sprašových oblastech
musí respektovat následující pravidla, neboť při jejich nedodržení
může docházet u jemnozrnných zemin k prosedání s následným
poruchám staveb:
■ Zemina je eolického původu.
■ Obsah prachové složky je větší než 60 % hmotnosti suché zeminy.
■ Stupeň nasycení S r < 0,7; mez tekutosti wL < 50 %.
■ Pórovitost n > 40 % a součastně vlhkost w < 20 %.
Issues of Premature Downfall of the Floury
Soil Structure in the Carpathian Fore-Deep
Highly-porous soils form a group of substances that is getting
great attention in the current geotechnical studies. From our point
of view, the group primarily refers to loess in general featuring
pore content of more than 40%, sensitive clays and some glacier
sediments.
The authors of the article have taken part in the solving
of unexpected failures of structures founded on floury soil
in the region of Brno, comparing the results obtained by
measuring deformations in the locality of the Brno fore-deep
to the parameters of loess subsidence calculated on the basis
of an oedometer and triaxial test.
klíčová slova:
sprašoidní zeminy, Karpatská předhlubeň
keywords:
floury soil, Carpathian fore-deep
stavebnictví 10/13
47
podzemní stavby
text Zdeněk Rozehnal, David Grycz | grafické podklady Green Gas DPB, a.s.
Vytápění obytných budov prostřednictvím
sezonního zásobníku tepla
Ing. Zdeněk Rozehnal
Vystudoval SF ČVUT v Praze, obor tepelné a jaderné stroje a zařízení. V roce 1997
nastoupil do společnosti Green Gas DPB,
a.s., kde v letech 2005 až 2009 zastával
funkci vedoucího Střediska ekotechnika.
Od roku 2010 působí jako projektový manažer zodpovědný za rozvojové programy
společnosti v oblasti energetiky.
E-mail: [email protected]
Mgr. David Grycz
Vystudoval obor hydrogeologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity
v Brně. Mezi lety 2006 a 2009 působil jako
spoluřešitel projektů pokročilých sanačních
technologií a procesů Výzkumného centra
ARTEC Technické univerzity v Liberci. Od
roku 2010 pracuje ve společnosti Green
Gas DPB, a.s., jako geoenergetik.
E-mail: [email protected]
Energie obecně – a před začátkem topné sezony
zejména tepelná energie – je téma, se kterým se téměř denně setkává každý člověk. V nákladech každé
firmy je položka za teplo nezanedbatelným výdajem,
každý občan musí za teplo, kterým vytápí svůj byt
nebo dům, platit dodavatelům nemalé částky. Výrobě tepla i jeho úsporám věnují občané, média i odborná veřejnost značnou pozornost. Díky neustále
se vyvíjejícím technologiím umíme v současnosti
vyrábět energii se stále vyšší účinností, omezujeme
ztráty energie způsobené nedostatečnou izolací,
zkrátka naučili jsme se energií šetřit, neplýtvat.
Existuje však oblast, kde se skrývá značný potenciál a která dosud bohužel
není příliš v centru pozornosti. Jedná se o dlouhodobou akumulaci tepla.
Prostřednictvím dlouhodobé sezonní akumulace tepla lze totiž odstranit
nerovnováhu mezi topnou sezonou, tedy obdobím maximální poptávky
po teple využívaném k vytápění staveb, a mezi mimosezonním obdobím,
v němž je tepla nadbytek. Typickým příkladem, kdy je velmi žádoucí využít
dlouhodobou akumulaci tepla, je teplo získané ze solárních kolektorů.
Nemusí se však jednat jen o solární, tedy čistý a obnovitelný zdroj tepla,
může jít například i o odpadní teplo z technologických procesů, jež v případě jeho akumulace není nutno bez užitku a s vysokými náklady mařit.
Článek nejprve stručně popíše princip fungování sezonního podzemního
zásobníku tepla tvořeného vrty, dále uvede dva příklady fungování
tohoto typu zásobníku v reálných podmínkách a nakonec představí první
experimentální projekt sezonního podzemního zásobníku tepla v České
republice, který byl spuštěn na počátku roku 2012.
48
stavebnictví 10/13
Princip sezonního podzemního zásobníku
tepla tvořeného vrty
Jedním ze způsobů, jak akumulovat přebytečné nebo aktuálně nevyužitelné teplo, je uložit jej do podzemních zásobníků tepla. V místech,
kde to geologická skladba hornin umožňuje, je možné vybudovat
tzv. zásobník BTES (z anglického Borehole Thermal Energy Storage),
tj. zásobník tepla tvořený podzemními vrty. Princip fungování takového zásobníku je velmi jednoduchý, provozně ověřený a spolehlivý.
Do země se v pravidelné síti vyvrtá soustava vrtů hlubokých řádově
desítky metrů, které jsou svým provedením stejné jako v současnosti
již běžně používané vrty pro tepelná čerpadla. Ve vrtech jsou zasunuty polyetylenové U-trubice, v nichž proudí teplonosná kapalina, pod
povrchem terénu pak jednotlivé vrty propojuje horizontální potrubí
svedené do sběrných jímek. Ohřátou kapalinu cirkulující v U-trubicích
přivádějí rozvody ze zdroje tepla, např. solárních panelů, a ta pak
předává teplo okolnímu horninovému prostředí. Původní neporušená hornina, tvořící aktivní prostor zásobníku, teplo ze soustavy
vrtů pojme a vzhledem ke svým přirozeným vlastnostem umožňuje
jeho dlouhodobou akumulaci. V případě odběru tepla z horninového
prostředí se proces obrátí. Vyhřátá zemina potom ohřívá chladnější
kapalinu během jejího průtoku v U-trubicích a teplo akumulované
v hornině se tak prostřednictvím vrtů s rozvody přivádí rovnou k vytápěným budovám. Pro lepší představu o využitelných parametrech
tohoto typu zásobníků uvádíme na tomto místě hodnotu maximální
teploty, na kterou je možné horninu ohřát. Po nezbytné úvodní etapě
„nabíjení“ zásobníku teplem, kdy se již vyrovnají teplotní toky v neizolovaném okolí zásobníku, dosahuje teplota ve středu zásobníku 80 °C.
Zásadní výhodou tohoto typu zásobníků jsou řádově nižší investiční
náklady na jejich vybudování v porovnání s investičními náklady
potřebnými pro výstavbu jiných typů dlouhodobých zásobníků
tepla, jako jsou v současnosti již rozšířenější a delší dobu známější
velkoobjemové vodní akumulační nádrže.
V německém Crailsheimu je vytápěna celá
městská čtvrť
Od roku 2008 je ve městě Crailsheim, ležícím asi 100 km západně
od Norimberku, v provozu systém centrální dodávky tepla, který
umožňuje zčásti pokrýt teplem z termických solárních kolektorů za
podpory podzemního horninového zásobníku tepla potřebu tepla
a teplé vody pro městskou čtvrť Hirtenwiesen. Na systém centrální
dodávky tepla je připojeno mnoho budov – gymnázium se sportovním zázemím, 260 bytových jednotek v bytových domech a řádově
desítky rodinných domků. Projekt se realizuje postupně, po etapách,
přičemž podíl solárního tepla na celkové spotřebě čtvrti Hirtenwiesen
dosáhne po kompletním dokončení 50 %. Celý systém centrální
dodávky tepla sestává z termických solárních panelů, kotlů na zemní
plyn, krátkodobých vodních zásobníků tepla, sezonního podzemního
horninového zásobníku tepla, strojovny a rozvodů teplé vody k jednotlivým odběrným místům. Dále se počítá s doplněním systému
o tepelné čerpadlo, které ještě zvýší jeho efektivitu.
▲ Obr. 1. Crailsheim, velkoplošné kolektory na protihlukovém valu
▲ Obr. 2. Crailsheim, solární kolektory na střechách bytových domů
Solární panely
Dodávku významné části tepla již v současnosti zajišťují termické
solární kolektory. Po ukončení poslední etapy projektu se bude na
protihlukovém valu a na jednotlivých budovách instalovat dohromady 9700 m2 termálních solárních kolektorů. V současné době je na
protihlukovém valu již umístěno cca 3000 m2 kolektorů, každý z pěti
bytových domů má na střeše 400 m2 kolektorů, 530 m2 je umístěno
na střeše gymnázia a 220 m2 na sportovní hale. Vzhledem k obrovské
ploše potřebné pro umístění tak velkého počtu termických solárních
panelů je jejich situování na protihlukovém valu oddělujícím průmyslovou zónu od obytné čtvrti velice vhodným řešením, které se
elegantním způsobem vyrovnává s obvyklým nedostatkem volného
místa pro usazení kolektorů.
Na bytových domech, gymnáziu, sportovní hale a zčásti i na protihlukovém valu jsou použity standardní termální solární kolektory
o rozměrech cca 2 x 1 m. Zbývající kolektory na protihlukovém valu
jsou velkoplošné. Technické parametry obou dvou typů kolektorů
se průběžně sledují a vyhodnocuje se jejich efektivita. Velkoplošné
solární kolektory na protihlukovém valu jsou elastické. Jedno kolektorové pole musí odolat průhybu až půl metru. Vzhledem k tomu,
že je část kolektorů běžně dostupná z veřejného prostoru, musely
být následně kolektory oploceny a chráněny tím před útoky vandalů.
V rámci první etapy bylo instalováno celkem 7300 m2 kolektorové
plochy, což odpovídá hrubému ročnímu tepelnému výkonu solárních
kolektorů 2700 MWh/rok a reálnému tepelnému výkonu kolektorů
2050 MWh/rok. Při celkových dodávkách tepla do sítě 4100 MWh/rok
tak činí podíl solárního pokrytí cca 50 %.
Zásobníky tepla
Teplo získané z termických solárních kolektorů se akumuluje krátkodobě
v řádu dnů i dlouhodobě v řádu měsíců. Krátkodobá akumulace se děje
prostřednictvím dvou vodních zásobníků, k dlouhodobé akumulaci je
určen podzemní horninový zásobník tvořený vrty. Vodní zásobníky slouží
pro pokrytí denních odběrových špiček, naproti tomu podzemní zásobník
se využívá jako dlouhodobý zdroj uloženého tepla po celé topné období.
Další zdroje tepla a otopný systém v budovách
Kromě solárních panelů jsou dalšími, záložními zdroji tepla v systému dva
kotle na zemní plyn. Centrum celého otopného systému tvoří strojovna
osazená oběhovými čerpadly a výměníky a je v ní i prostor pro umístění
tepelných čerpadel. Odtud se řídí a distribuují toky tepla. Děje se tak
jednak směrem od solárních kolektorů k akumulačním zásobníkům
v době, kdy se teplo ukládá, a v případě požadavku na dodávku tepla
pak od jednotlivých zdrojů tepla – solární kolektory, akumulační vodní
zásobníky, podzemní sezonní zásobník, plynové kotle, jež jsou aktivovány
podle momentální potřeby tepla směrem k odběratelům.
Každá vytápěná budova je osazena vlastním výměníkem tepla. Teplota přívodu rozvodné sítě dálkového vytápění je 65 °C, teplota vratné
vody 35 °C. Výměník má dva výstupy, jeden pro přípravu TV a druhý
pro vytápění budovy. Otopný systém v budovách je kombinovaný,
je v nich vytápění jak podlahové, tak také velkoplošnými radiátory.
V případě, že teplota vratné vody topného systému v budově je
vyšší než 35 °C, regulační systém každé budovy blokuje dodávku
tepla z rozvodné sítě.
Vodní zásobníky tepla
Větší z vodních zásobníků má objem 480 m3. Je ve tvaru válce asi
z poloviny zapuštěného do země a z poloviny vyčnívajícího nad povrch.
Vnitřní plášť z betonu obaluje izolace z pěnového sklovitého materiálu,
podobného expandovanému perlitu, o tloušťce vrstvy 0,5 m. Tento
materiál zajišťuje dostatečnou tepelnou izolaci zásobníku. Na povrchu
válec zakrývá geotextilie. Stavební řešení těla zásobníku je prakticky
totožné se způsobem realizace silážních věží v bioplynových stanicích.
Maximální provozní teplota vody v zásobníku je 108 °C, maximální tlak
3 bary. V pravidelných hloubkových úrovních je zásobník osazen teplotními
čidly, monitorujícími teplotní stratifikaci vody.
Menší vodní zásobník o objemu 100 m3 je celý nadzemní. Je postaven
z prefabrikovaných betonových skruží a zevnitř vyložen tenkou nerezovou folií. Z vnější strany je obložen izolací z minerální vlny, chráněnou
plechovým pláštěm. V samostatné budově vedle tohoto zásobníku se
nachází řídicí centrum celého systému s vizualizací jednotlivých parametrů
systému – teplot, tlaků, aktuálních potřeb otopného systému apod.
Podzemní zásobník tepla
Podzemní sezónní zásobník tepla je tvořen dohromady osmdesáti vrty,
každý o hloubce 55 m. Vrty situované do kruhu o průměru 30 m jsou
vybudovány v pravidelné čtvercové síti. Dva sousední vrty jsou od sebe
vzdáleny 3 m. Do hloubky 4 m pod terénem se v prostoru zásobníku
nachází sádrovce, mezi 4 m až 20 m jílovce a od hloubkové úrovně 20 m
začínají vápence. Hladina podzemní vody byla zjištěna v hloubce 70 m,
vrty tedy do této zvodněné vrstvy nezasahují. Celkový objem nahřívané
zeminy v zásobníku je 37 000 m3, přičemž jeho tepelná kapacita je ekvivalentní akumulačnímu vodnímu zásobníku obsahujícímu asi 20 000 m3
vody. Vrty jsou vystrojeny dvojitou U-trubicí z materiálu PEX. Jedná
se o síťovaný polyetylen, který odolává vysokým teplotám kapaliny
vystupující ze solárních kolektorů. Celkový průtok kapaliny ve vrtech se
reguluje v závislosti na teplotě teplonosné kapaliny. Projektovaná pracovní
teplota horniny v zásobníku dosahuje až 65 °C. Na povrchu zásobníku
je několikavrstvá sendvičová tepelná izolace a hydroizolace. Jednotlivé
vrstvy izolace zabraňují jednak úniku tepla ze zásobníku a rovněž brání
nežádoucímu pronikání dešťové vody způsobující zhoršení účinnosti
zásobníku. Nad izolačními vrstvami je zásobník překryt zeminou a zatravněn, takže kolemjdoucí nepozoruje žádný rozdíl oproti okolním
stavebnictví 10/13
49
zatravněným plochám. Po obvodu podzemního zásobníku ani na jeho
dně není zabudována žádná izolační vrstva.
Doba trvání prvního nabití podzemního zásobníku, kde je možno počítat
s využitím jeho plné kapacity, závisí na způsobu provozu celého systému
zásobování teplem. Záleží především na tom, zda se bude veškeré teplo
z termálních solárních kolektorů ukládat do podzemního zásobníku, nebo
zda se bude již od samého začátku používat i pro vytápění a přípravu teplé
vody. Harmonogram náběhu zvolený provozovatelem předpokládá, že plného
operačního výkonu zásobník dosáhne v řádu několika let od zahájení provozu.
Plánované energetické parametry systému
Nastaveným cílem projektu bylo pokrýt potřebu tepla v zásobované
oblasti z 50 % solární energií, přičemž celkové dodávky tepla do sítě
činí 4100 MWh ročně. Hrubý tepelný výkon termálních solárních
kolektorů je 2700 MWh/rok, reálný tepelný výkon kolektorů pak
2050 MWh/rok. Předpokládá se, že do podzemního sezonního zásobníku bude ukládáno asi 1140 MWh/rok a zpět bude možno získat
cca 830 MWh ročně. Efektivita vypočtená z těchto údajů podzemního
zásobníku dosahuje 73 %.
Solární kolektory
Celkem osm set kusů plochých solárních kolektorů je umístěno ve dvou řadách na střechách garáží za rodinnými domy. Rozměry každého kolektoru
jsou 2,45 x 1,18 m. Systém je naplněn nemrznoucí směsí vody a netoxického glykolu. Kolektory jsou orientovány směrem k jihu a nakloněny pod
úhlem 45°. Celková efektivní plocha kolektorů činí 2312 m2. Také v tomto
případě, podobně jako v Crailsheimu, nevznikl žádný požadavek na zábor
užitečné plochy z důvodu potřeby umístění velkého množství kolektorů.
Uspořádání jednotlivých domů i garáží do řad podél přístupových silnic
a nastavení plochy střech jižním směrem dovolilo rozmístit všechny kolektory na střechy budov. Kapalina ohřátá v kolektorech cirkuluje izolovaným
podzemním vedením do energetického centra, kde předává teplo přes
výměník do vodních akumulačních zásobníků. Průtok teplonosné kapaliny
solárními kolektory je konstantní, naproti tomu v energetickém centru za
výměníkem tepla je průtok automaticky kontrolován řídicím systémem,
což umožňuje udržovat požadovanou teplotu ve vodních zásobnících
tepla. Kolektory jsou schopny během jasného slunečného dne dodávat
do systému až 5 GJ tepla za hodinu.
Drake Landing Solar Community (DLSC) je název pro projekt, který si dal
za cíl vybudovat satelitní městečko co nejméně závislé na dodávkách tepla
vyrobeného z neobnovitelných zdrojů a maximálním možným způsobem
využívající teplo obnovitelné – solární. Domy byly postaveny v městečku
Okotoks vzdáleném asi 30 kilometrů jižně od Calgary v kanadské provincii
Alberta.
V roce 2007 byla v Okotoksu uvedena do provozu zatím nejdokonalejší
soustava produkující a dodávající teplo do obytných domů a využívající
přitom převážně tepelnou energii ze slunce. Celkem padesát dva rodinných domů tak pro vytápění a přípravu teplé vody spotřebovává z více
než 95 % obnovitelnou solární energii. Takto vysoké procento využití tepla
ze slunce nedosahuje žádná jiná instalace tohoto typu na světě. DLSC
je zároveň prvním úspěšným příkladem praktického využití technologie
sezonního skladování tepla v Severní Americe. K akumulaci tepla byl
v tomto případě navržen podzemní horninový sezonní zásobník tepla.
Systém se skládá z pěti hlavních technologických komponent – solárních kolektorů, energetického centra, v němž jsou zabudovány vodní
zásobníky tepla zabezpečující krátkodobou akumulaci tepla, sezonního
podzemního zásobníku tepla (BTES), teplovodní rozvodné sítě a energeticky úsporných domů.
Energetické centrum
Energetické centrum je jakýmsi srdcem a zároveň mozkem celého systému. Jedná se o budovu, ve které je umístěna v podstatě
veškerá technologie potřebná pro provoz a řízení systému. Přibližně
70 % podlahové plochy této budovy zabírají dvě velké vodní akumulační
nádrže – krátkodobé zásobníky tepla. Do těchto zásobníků je uskladňována energie ze solárních kolektorů nejdříve. Teprve v okamžiku, kdy
jsou oba vodní zásobníky plně nabity teplem, akumuluje se další teplo
ze solárních panelů do sezonního zásobníku tepla. Krátkodobé zásobníky
mají tedy v ukládání tepla přednost před sezonním zásobníkem a slouží
jako nárazníková zóna, jejíž pomocí se optimalizuje množství a rychlost
ukládání tepla do podzemního horninového zásobníku tepla.
Každý z obou vodních zásobníků má tvar ležatého válce o objemu 120 m3.
Nádoby mají na celém svém povrchu izolaci, aby se minimalizovaly teplotní
ztráty. Vodní náplň zásobníků je stratifikována v závislosti na teplotě. Maximální provozní teplota vody v zásobnících dosahuje 100 °C.
Vodní akumulační zásobníky jsou důležitou součástí systému, umožňují
pokrývat krátkodobé odběrové i dodávkové špičky, které by jinak horninový
sezonní zásobník tepla z principu své funkce nestačil zpracovat.
V energetickém centru jsou dále umístěny dva záložní plynové kotle pro
případný dohřev vody o výkonech 469 kW a 353 kW. Tyto kotle však byly
instalovány spíše jako pojistka pro případ výskytu nepředpokládaných
skutečností v průběhu realizace tohoto výjimečného projektu. Dále lze
v místě najít všechna oběhová čerpadla, výměníky, expanzní nádoby, řídicí
systém a další komponenty nutné pro řízení a monitorování chodu systému.
▼ Obr. 3. Okotoks, solární kolektory na střechách garáží
▼ Obr. 4. Okotoks, budova energetického centra
V kanadském Okotoksu
akumulují teplo pro 52 rodinných domů
50
stavebnictví 10/13
Sezónní podzemní zásobník tepla (BTES)
Účelem tohoto podzemního horninového zásobníku tepla je dlouhodobě
akumulovat teplo získané ze solárních panelů, které v průběhu letního
období není možné využít pro vytápění domů. Teplo uložené do sezonního
zásobníku se odebírá v topném období podle potřeby. Zásobník je tvořen
celkem 144 vrty rozmístěnými do tvaru osmiúhelníku, které jsou vyvrtány
do hloubky 35 m. Vrty jsou od sebe vzdáleny 2,25 m. Horninové podloží
tvoří jíly a prachovité jíly s nízkou hydraulickou vodivostí. Vrty nezasahují
do zvodněné vrstvy. Zásobník je rozdělen do čtyř na sobě nezávislých
sekcí, aby v případě výpadku nebo jakéhokoliv problému na některé ze
sekcí bylo možné zásobník dále provozovat. Celkový objem nahřívané
horniny je 34 000 m3. Teplota hornin před zahájením topné sezony se
pohybuje kolem 80 °C. V jedné sérii je vždy zapojeno šest vrtů, celkem je
v místě tedy dvacet čtyři smyček, každá po šesti vrtech. Směr proudění
teplonosné kapaliny z energetického centra ve fázi nabíjení zásobníku je
takový, že nejprve proudí teplejší voda do vrtů v centru zásobníku, odtud
protéká všemi vrty ve smyčce směrem ke krajům zásobníku a vrací se
ochlazená zpět do energetického centra. Tento způsob nabíjení zásobníku
umožňuje vytvořit teplejší jádro zásobníku s chladnějšími okraji, což je
z hlediska ztrát tepla ze zásobníku do okolního horninového prostředí
výhodnější než homogenně nabíjený zásobník na stejnou teplotu s vrty
pospojovanými paralelně, kdy do každého vrtu proudí voda o stejné teplotě. V případě odběru tepla z podzemního zásobníku je směr proudění
teplonosného média opačný. Voda proudí a postupně se zahřívá od
méně teplých okrajů zásobníku do jeho středu a ohřátá se dostane zpět
do nádrží v energetickém centru.
Vrty jsou vystrojeny podobným způsobem jako vrty pro tepelná čerpadla,
do každého vrtu je zapuštěna jedna trubice tvaru U. Vrty vyplňuje injektážní směs pro zajištění dobrého přenosu tepla mezi U-trubicí a okolním
horninovým prostředím.
Na povrchu je podzemní zásobník izolován, aby se omezily teplotní ztráty.
Rozvody k vrtům jsou vedeny ve vrstvě písku o mocnosti 0,4 m, nad
níž jsou položeny dvě izolační vrstvy extrudovaného polystyrenu, každá
o tloušťce 100 mm. To vše je zasypáno zeminou.
Rozvodná síť
Přenos tepla mezi jednotlivými komponentami systému se děje prostřednictvím rozvodné sítě. Velikost průtoku a teplota kapaliny v jednotlivých
částech distribuční sítě je rozdílná a je závislá na aktuálních tepelných
požadavcích budov a na teplotě v jednotlivých částech systému.
Celkem jsou v systému instalovány čtyři kapalinové okruhy:
■ okruh směsi glykolu a vody v solárních panelech;
■ okruh vody ve vodních krátkodobých zásobnících;
▼ Obr. 5. Okotoks, zatravněná plocha nad podzemním zásobníkem tepla
■ okruh vody v sezonním podzemním zásobníku;
■ okruh vody v rozvodné síti do domů.
Energeticky úsporné domy
Domy postavené v rámci projektu jsou celodřevěné, dvoupodlažní
a splňují požadavky kanadského standardu R-2000, což zabezpečuje
nadprůměrné tepelně vlastnosti obálky budov. Teplo do domů přivádí
rozvodná síť z energetického centra. V každém domě je umístěn výměník
voda – vzduch sloužící k přenosu tepla do systému nízkoteplotního
vzduchového rozvodu, jenž distribuuje teplo do jednotlivých místností
v domě. Výměník – speciální vzduchotechnická jednotka – umožňuje
zároveň i rekuperaci vzduchu nasávaného z venkovního prostředí před
jeho dohřáním na požadovanou teplotu. Teplota vody v rozvodné síti
na vstupní větvi do domů činí maximálně 55 °C (při teplotě vzduchu
–40 °C), na vratné větvi 32 °C. Teploty vzduchu v zimě kolem –30 °C
a nižší nejsou v této oblasti výjimečné.
Pro ohřev teplé vody má každý dům na střeše instalovány dva plošné
solární kolektory zapojené do samostatného okruhu nepropojeného
s okruhem dodávajícím do domů teplo pro vytápění. Teplonosná kapalina
předává teplo ze solárních kolektorů do zásobníku teplé vody, přičemž
vodu v zásobníku teplé vody může rovněž dohřívat plynový kotel, který
je v každém domě nainstalován jako záložní zdroj. Podíl tepla ze solárních
zdrojů na celkové spotřebě teplé vody je v každém domě individuální,
v průměru se pohybuje kolem 60 %.
Kolektory na střechách domů slouží pouze k ohřevu teplé vody pro daný
dům, nedodávají teplo do systému, který distribuuje teplo pro vytápění
budov – to je úkolem kolektorů umístěných na střechách garáží.
Provozní zkušenosti
Systém jako celek po šesti letech provozu funguje velmi dobře a zcela
podle plánovaného harmonogramu. Podle všech dosavadních provozních
výsledků je možné očekávat podíl solární energie na celkové spotřebě
tepla v budovách i více než 95 %. Méně než 5 % energetické potřeby
domů na vytápění je tedy nutné krýt konvenčními zdroji, v tomto případě
zemním plynem.
Sezonní zásobník tepla se po šesti letech provozu blíží ke svému optimálnímu provoznímu stavu. U těchto typů zásobníků je potřeba přibližně čtyř
až šesti let, aby zásobník dosáhl svého úplného skladovacího potenciálu
a maximální efektivity. Záleží samozřejmě i na způsobu provozu podzemního zásobníku tepla. V případě, že by se zásobník intenzivně nevyužíval
k dodávkám tepla již v první topné sezoně následující po jeho vybudování,
tak by se doba, kdy by zásobník dosáhl svých optimálních parametrů,
přiměřeně zkrátila. Během této úvodní etapy provozování podzemního
horninového zásobníku dochází ke stabilizaci teplotních podmínek v horninovém prostředí v okolí zásobníku.
V závislosti na množství slunečných dní v roce bylo v monitorovaném
období v letech 2007 až 2012 do podzemního horninového zásobníku uloženo 2260–2810 GJ tepla ročně. Nejefektivnějším rokem
z hlediska poměru uloženého a odebraného tepla do/z horninového
zásobníku bylo období let 2010 až 2011. V této sezoně se odebralo
54 % uloženého tepla. V letech 2011 až 2012 bylo dosaženo rekordního 97% podílu solárních zdrojů na celkové spotřebě tepla pro
vytápění rodinných domů.
Na provoz systému je ročně spotřebováno 45 000 až 55 000 kWh
elektrické energie, tedy cca 160 až 195 GJ. Tato vlastní spotřeba
elektrické energie v sobě zahrnuje pohon oběhových čerpadel,
napájení řídicího a monitorovacího systému a osvětlení a větrání
energetického centra.
Projekt centrálního zásobování teplem pro skupinu padesáti dvou
rodinných domů s technologií vyrábějící teplo z obnovitelných zdrojů
v kombinaci se sezonní akumulací tepla tak, jak se realizoval v kanadském Okotoksu, je úspěšným příkladem možného fungování výroby,
stavebnictví 10/13
51
skladování a distribuce tepla v budoucnu. Kromě jiného se také ukázalo,
že solární systémy ve spojení se sezonními zásobníky tepla je možné
provozovat s vysokou efektivitou i v mnohem chladnějších lokalitách,
než tvoří většinu území České republiky.
Přínos instalace
Nejvýznamnějším přínosem projektu z ekologického pohledu je značné
snížení celkového množství vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší. Průměrný kanadský rodinný dům vyprodukuje za rok přibližně 5–7 t
těchto plynů. Tím, že se pro vytápění budov v DLSC využívá uskladněná
čistá energie ze slunce, klesá jejich produkce o cca 5 t za rok.
Podzemní zásobník tepla v ČR
Společnost Green Gas DPB, a.s., ve spolupráci s Vysokou školou
báňskou – Technickou univerzitou Ostrava a společností DHI a.s.
připravila a realizuje projekt, v němž se jeden z modulů zabývá právě
podzemními zásobníky tepla. Projekt nazvaný Využití tepelné energie zemské kůry pro zřizování obnovitelných zdrojů energie včetně
akumulace tepla podpořila Technologická agentura České republiky. V rámci tohoto projektu je v areálu firmy Green Gas DPB, a.s.,
v Paskově vybudován první vysokoteplotní experimentální zásobník
tepla typu BTES v České republice. Po úspěšném ukončení výstavby
zásobníku v roce 2011 začala na počátku roku 2012 etapa modelování
jednotlivých fází nabíjení a vybíjení zásobníku různými teplotami v proměnlivých časových cyklech. Cílem tohoto procesu je zhodnotit chování
a reakce horninového prostředí, do kterého se teplo ukládá a následně
se odčerpává.
Práce začaly výběrem vhodné lokality pro umístění zásobníku. Limitujícím
faktorem bylo množství podzemní vody obsažené v hornině, zejména
však rychlost proudění této podzemní vody. V případě značného nasycení
horniny podzemní vodou a jejího rychlého proudění dochází k velkým
ztrátám uloženého tepla, jež voda odnáší mimo dosah zásobníku. Lokalita také musela mít vhodnou geologickou skladbu s malým podílem
nesoudržných pórovitých hornin a nízký stupeň tektonického porušení.
V uvedeném případě se ještě zohledňoval fakt, že bylo nutno zajistit
snadnou dostupnost lokality s ohledem na předpokládané časté měření
a experimenty prováděné v rámci monitoringu a řízení celého systému.
Při zvážení všech výše uvedených skutečností byla z několika možných
vytipovaných vhodných umístění vybrána jako nejvhodnější lokalita
v Paskově. Bylo rozhodnuto vybudovat podzemní zásobník tepla v částečně otevřené skladové hale v areálu společnosti Green Gas DPB, a.s.
Na tomto místě rešeršní práce zjistily nejmenší mocnost kvartérního
pokryvu. Zásobník je v hale chráněn před nepříznivými povětrnostními
vlivy, zejména srážkami, takže nebylo nutné řešit ani jeho izolaci proti
dešťové vodě. Dále s ohledem na experimentální charakter celého
zařízení, kdy jsou předpokládána pozdější měření citlivou technikou, je
prostor velmi dobře přístupný a je rovněž vybaven všemi potřebnými
inženýrskými sítěmi.
Zdroj tepla
Zdrojem tepla, ze kterého se odebírá tepelná energie a ta se pak následně ukládá do podzemního zásobníku tepla, je stávající kogenerační
jednotka umístěná v jeho blízkosti. Jedná se o kogenerační jednotku
o tepelném výkonu 1,6 MW, jež slouží k vytápění průmyslového areálu
a k přípravě teplé vody v tomto areálu, avšak mimo topnou sezonu není
pro část tepla vyrobeného kogenerační jednotkou dostatečný odběr.
Konstrukce BTES zásobníku
V místě, v němž byl podzemní zásobník tepla vybudován, se do hloubky
8 m pod terénem nachází kvartérní sedimenty říční nivy Ostravice.
52
stavebnictví 10/13
Ty jsou v hloubce 3 m až na bázi vrstvy zvodněné. V hloubce 8 m
nastupují jílovce a písčité jílovce s minimálním zvodněním. Vrty tedy
prochází cca 5 m zvodněné kvartérní vrstvy, avšak vzhledem k celkové
délce vrtů a nízké rychlosti proudění podzemní vody v kvartérní vrstvě
se nejedná o konfiguraci, která by zásadním způsobem ovlivnila ukládání
tepla do horninového prostředí.
Vlastní podzemní zásobník tepla tvoří celkem šestnáct energetických
vrtů vybudovaných ve čtvercové síti 4 x 4 vrty se vzdáleností mezi
jednotlivými vrty 3 m. Každý z těchto energetických vrtů je hluboký
60 m. V energetických vrtech cirkuluje teplonosná kapalina předávající
nebo odebírající teplo okolnímu horninovému prostředí. Energetické vrty
doplňuje celkem šest monitorovacích vrtů, ve kterých je ve stanovených
hloubkových úrovních měřena teplota horninového masívu. Čtyři z pěti
monitorovacích vrtů o hloubce 15 m jsou rozmístěny po okraji zásobníku
a budou sloužit k monitorování vývoje teplot ve zvodněném horninovém
prostředí. Centrální monitorovací vrt je hluboký 80 m. Data z tohoto vrtu
umožní zkoumat vývoj teploty horniny uprostřed zásobníku. Poslední
monitorovací vrt má hloubku 60 m, je situován na okraji zásobníku
a data získaná z tohoto vrtu poskytnou obraz o dopadu zahřívání horniny
v zásobníku na jeho bezprostřední okolí.
Energetické vrty jsou vystrojeny stejným způsobem jako vrty pro tepelná
čerpadla. Dvojitá U-trubice je zapuštěna do vrtu a pro lepší přenos tepla
po celé délce vrtu jej vyplňuje cemento-bentonitová směs. Jediným
rozdílem oproti standardní konstrukci vrtů pro tepelná čerpadla je fakt,
že podobně jako u jiných instalací pracujících s vysokými teplotami
teplonosného média je použit materiál na vrty a horizontální potrubní
rozvody. V uvedeném případě byl použit materiál PE-RT – polyetylen
s odolností vůči vysokým teplotám. Vrty jsou zapojeny vždy dva v sérii,
v místě je tedy osm smyček po dvou vrtech. V režimu nabíjení se teplá
voda nejprve čerpá do vrtů v centru zásobníku a následně se vede k vrtům na jeho okraji. V režimu vybíjení je proces obrácen. Voda cirkuluje
od okrajových částí zásobníku přes jeho střed. Rozdělení zásobníku na
vnitřní a vnější zóny zajistí vytvoření teplejšího jádra zásobníku s menšími ztrátami tepla do okolí než v případě jednotlivě zapojených vrtů.
Cirkulačním médiem ve vrtech je topná voda.
V režimu vybíjení se teplo čerpané z podzemního zásobníku tepla odvádí
do třech chladičů. V uvedeném případě není toto akumulované teplo
přímo využíváno, protože by nebylo možné modelovat různé režimy
odběru tepla a jejich vliv na horninové prostředí.
Řídicí systém vysokoteplotního podzemního zásobníku tepla
Celá instalace je vybavena řídicím a monitorovacím systémem. Tento
systém umožňuje provozování instalace v nabíjecím i vybíjecím cyklu za
různých pracovních stavů. Je možno měnit nastavení pracovních teplot,
upravovat rychlosti proudění teplonosné kapaliny v jednotlivých částech
systému a také dálkově ovládat provoz systému podle stanovených
časových harmonogramů. Kromě řízení je umožněno také kontinuální
monitorování teploty proudící teplonosné kapaliny v určených měřicích
bodech a teploty horniny v různých hloubkových úrovních zásobníku. Lze
rovněž měřit množství uloženého a odebraného tepla do/ze zásobníku.
Naměřená data se zpracovávají on-line a aktuální podmínky v zásobníku
je možné sledovat pomocí přehledné vizualizace na webových stránkách
http://tepelnacerpadla.vsb.cz/vizualizace.php.
Dosavadní provoz
Po ukončení výstavby zásobníku v roce 2011 bylo na počátku roku 2012
zahájeno jeho kontinuální nabíjení teplem. Tato etapa trvala přibližně
deset měsíců a na jejím konci dosahovala maximální teplota horniny ve
středu zásobníku 75 °C poté, co bylo do horninového prostředí uloženo
cca 2000 GJ tepla. Po etapě nabíjení zásobníku následovala klidová fáze
bez odběru i dodávky tepla, která trvala přibližně pět měsíců, a v současnosti se zásobník opět nabíjí teplem. Následovat budou provozní
▲ Obr. 6. Paskov, rozmístění vrtů v podzemním zásobníku tepla – půdorys
▲ Obr. 7. Paskov, prostorové zobrazení podzemního zásobníku tepla
režimy simulující reálný provoz zařízení, tedy krátkodobé střídání různých
nabíjecích a vybíjecích cyklů v řádu dnů, respektive hodin. Smyslem
celého tohoto poloprovozního projektu je získat maximum informací
o výstavbě a provozování podzemních horninových sezonních zásobníků tepla, které bude nutno zohlednit při projektové přípravě, realizaci
a provozování zásobníku tepla v reálných podmínkách.
Detailnější informace o všech modulech projektu Využití tepelné energie
zemské kůry pro zřizování obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace tepla lze najít na webových stránkách http://tepelnacerpadla.vsb.cz.
Projekt se kromě v článku zmiňovaných oblastí projektování, technologie
výstavby, monitorování a poloprovozního ověření provozu podzemních
zásobníků tepla zabývá i rajonizací horninového prostředí podle jeho
tepelných vlastností, měřením a kvantitativní analýzou tepelných
parametrů horninového prostředí a modelováním transferu tepla
v horninových masivech.
Jaká je budoucnost sezonní akumulace tepla?
Projekty řešící sezonní ukládání tepla do horninového prostředí nejsou
ve světě něčím výjimečným. Největší zkušenosti s tímto způsobem
akumulace tepla mají zejména ve Švédsku, Německu, Dánsku, Kanadě
a Švýcarsku. Ve většině případů se jedná o akumulaci tepla, které se
následně využívá pro vytápění obytných budov. Existuji však již i provozní zkušenosti s ukládání odpadního technologického tepla a jeho
následným využitím. Sezonní akumulace tepla byla vyzkoušena i při
odmrazování povrchu vozovek v zimním období.
Vybudování experimentálního zásobníku BTES v České republice představuje jedinečnou příležitost vyzkoušet si tento způsob ukládání tepelné
energie v místních geologických podmínkách a tím otevřít nové možnosti
akumulace přebytečného nebo odpadního tepla, které se řadí mezi ekonomicky nejméně náročné, a přitom technicky již zvládnuté technologie. ■
Použitá literatura:
[1]Sibbit, B.; McClenahan, D.; Djebbar, R.; Thornton, J.; Wong, B.;
Carriere, J.; Kokko, J.: The performance of a high solar fraction
seasonal storage district heating system – five years of operation.
Energy Procedia 2012; 30:856–865.
[2] Schmidt, T.: Aktuelle Entwicklungen zum saisonalen Erdsonden-Wärmespeicher in Crailsheim. PP prezentace; 2010.
english synopsis
Heating of Residential Buildings Using a Seasonal
Heat Reservoir
The construction of an experimental BTES reservoir in the Czech
Republic is a unique opportunity to test the storing of heat in
local geological conditions opening thus new possibilities for
accumulation of excessive or waste heat, which is a very costeffective and technically mastered technology.
klíčová slova:
podzemní zásobníky tepla, experimentální BTES zásobníky
keywords:
underground heat reservoirs, experimental BTES reservoirs
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D.,
docent Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra technických
zařízení budov
Ing. Zdeněk Jaroň,
odborný asistent Stavební fakulty VŠB-TU Ostrava,
katedra prostředí staveb a TZB
stavebnictví 10/13
53
podzemní stavby
text Markéta Lednická, Zdeněk Kaláb | grafické podklady archiv autorů
Analýza vibrací vyvolaných
demolicí těžní věže
Ing. Markéta Lednická, Ph.D.
Absolvovala obor pozemní stavitelství
na stavební fakultě VŠB – Technické
univerzity Ostrava (2003). Tamtéž v roce
2009 získala titul Ph.D. Pracuje jako
vědecká pracovnice na Ústavu geoniky
AV ČR, v.v.i., Ostrava.
E-mail: [email protected]
Prof. RNDr. Zdeněk Kaláb, CSc.
Absolvoval obor užitá geofyzika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
v Praze (1983), titul profesora pro obor
geotechnické a podzemní stavitelství
získal v roce 2010. Pracuje jako vědecký
pracovník na Ústavu geoniky AV ČR,
v.v.i., Ostrava, působí také na Fakultě
stavební VŠB – Technické univerzity Ostrava. Od roku 2008 předseda
ČAAG – České asociace geofyziků, o.s.
E-mail: [email protected]
Článek popisuje experimentální měření vibračních projevů, které byly vyvolány při demolici železobetonové těžní věže v areálu bývalého závodu Rudné doly – Zlaté Hory. Měření
bylo realizováno na profilu o délce 250 m.
Výsledky měření byly použity pro stanovení vlivu vyvolaných vibrací na modelovou
stavbu.
Polymetalické ložisko Zlaté Hory bylo největším rudním revírem
v Jeseníkách na severní Moravě v Olomouckém kraji [2]. Novodobá těžba na tomto rudním ložisku barevných kovů a zlata
začala v roce 1965, poslední těžba proběhla v roce 1993. Historii
těžby lze nalézt např. na internetu [6]. V roce 2011 byly provedeny
závěrečné zahlazovací a rekultivační práce. Těžní jáma, hluboká
289,6 m, byla zasypána již v roce 2001 nezpevněným zásypem
(posledních 14 m zpevněným zásypem). V areálu bývalého závodu
Rudné doly ve Zlatých Horách – východ byla 15. dubna 2011
realizována demolice těžní věže těžní jámy trhacími pracemi.
Jednalo se o železobetonovou konstrukci o výšce 55 m a váze 3000 t
(podle [5] a [7]).
▲ Obr. 1. Fotodokumentace odstřelu těžní věže ve Zlatých Horách (foto: Kukutsch, Lednická)
54
stavebnictví 10/13
Název stanice
ZLH1
ZLH2
ZLH3
ZLH4
ZLH5
ZLH6
Aparatura
GAIA 2T
GAIA 2T
GAIA 2T
GAIA 2T
GAIA
GAIA
Senzor
ViGeo2
ViGeo2
ViGeo2
ViGeo2
Le-3D
ViGeo4.5
Vzdálenost od věže [m] Vzorkovací frekvence [Hz] Frekvenční rozsah senzoru [Hz]
77,8
500
2–200
88,8
500
2–200
100,4
500
2–200
121,6
500
2–200
228,4
250
1–80
249,0
250
4–120
▲ Tab. 1. Přehled seizmických stanic a jejich základní parametry
Těžní věže, stejně jako další vysoké štíhlé stavby, bývají demolovány
pomocí odstřelu (např. [4]). Při takto prováděných demolicích vznikají
kromě jiného vibrace, jež se šíří okolním horninovým prostředím.
V zastavěných obydlených oblastech mohou tyto vibrace vyvolávat
nepříjemné pocity u lidí a v krajních případech i poškození budov
nebo zařízení v nich. Velikost vyvolaných vibrací je ovlivněna řadou
parametrů, např. typem demolované konstrukce, jejím tvarem a velikostí, množstvím použité trhaviny a způsobem odstřelu, geologickou
skladbou v nejbližším okolí, úrovní hladiny podzemních vod, přirozenými a umělými strukturami náchylnými k rezonančnímu kmitání apod.
K přesnému určení skutečného projevu je proto nezbytné provést
seizmologické měření. Při odstřelu těžní věže ve Zlatých Horách
se takové měření uskutečnilo, a to v profilu vedeném téměř kolmo
na směr předpokládaného pádu věžní konstrukce. Výsledky měření
přispívají k poznání vyvolaného vibračního projevu.
Technické parametry odstřelu
Hlavní destrukční řez o deseti řadách vývrtů o celkové výšce 3 m plošně
zasáhl cca 80 % obvodu tubusu těžní věže, přičemž se využilo asymetricky umístěného otvoru po vstupních vratech v západní stěně tělesa věže.
Pomocný destrukční řez pro urychlení pádu torza byl navrtán v úrovni
sedmé řady hlavního destrukčního řezu na východní straně tubusu.
V hlavním destrukčním řezu rozděleném do tří sekcí činila celková nálož
cca 18,5 kg trhaviny, v pomocném destrukčním řezu pak cca 2,9 kg
trhaviny. Rozlet úlomků aktivně eliminovala překrytím destrukčních řezů
textilie zpevněná drátěným pletivem, pasivně pak rozsah bezpečnostního
pásma a orientace exploze proti svahu (podle [7]).
Vizuální vjem z odstřelu těžní věže lze popsat třemi časově oddělenými
fázemi. Po iniciaci odstřelu v destrukčních řezech vznikla intenzivní
vzdušná tlaková vlna s výrazným krátkodobým impulzivním charakterem.
Prachové částice s drobnými úlomky vytvořily hustý mrak při patě věže,
horní část věže se začala naklánět. Ve druhé fázi, cca 2,5 s od iniciace,
došlo k sesednutí odtržené nadzemní části konstrukce do místa jejího
základu, v té době byla věž nakloněna o cca 20o od vertikály. Větší část
této druhé fáze však představuje padání konstrukce. Poslední fází je dopad
konstrukce na zem a její zborcení. Tyto tři fáze lze jednoznačně identifikovat také na záznamech vyvolaných vibrací, začátky jednotlivých fází se
projevují příchodem interpretovatelné vlnové skupiny. Fotodokumentaci
odstřelu zachycuje obr. 1. Vpravo je znázorněno rozmístění seizmických
stanic: červený čtverec znázorňuje původní umístění věže, modře je
znázorněna poloha konstrukce věže po dopadu na zem (mapový podklad:
www.mapy.cz; budovy označené bílým křížkem již byly v době demolice
věže zlikvidovány).
Experimentální seizmologické měření
K posouzení vibrací vyvolaných odstřelem věže byly využity záznamy
ze šesti třísložkových senzorů, rozmístěných na povrchovém profilu
vedoucím od těžní věže přibližně jihovýchodním směrem (obr. 1).
V měřeném profilu je podle geologických podkladů muskovitická
břidlice s grafitem, kterou zřejmě kryje pouze málo mocná vrstva
zeminových navážek. Toto experimentální měření změřily digitální
přenosné seizmické aparatury GAIA (přehled a základní parametry
aparatur a senzorů uvádí tab. 1). Vibrační projev byl zaznamenán také
na trvalé seizmické stanici umístěné v důlních prostorách speleoterapie (cca 80 m pod povrchem), která je vzdušnou čarou vzdálena
cca 800 m na jihozápad od věže. Data z této stanice však nejsou
dále použita, neboť cílem níže uvedeného zpracování je analýza vibračního projevu demolice věže generovaného na povrchu v malých
vzdálenostech.
Obr. 2 zachycuje vlnové obrazy vibrací vyvolaných během demolice
těžní věže. Záznamy jsou řazeny odshora dolů od nejbližší stanice
k patě věže po nejvzdálenější stanici, měřítka amplitud rychlosti
kmitání na svislých osách jsou normovány na hodnotu 4 mm/s. Na
vodorovné ose je relativní čas [s], přičemž čas t = 0 s představuje čas
▲ Obr. 2. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během demolice těžní věže pro jednotlivé stanice
stavebnictví 10/13
55
▲ Obr. 3. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během první fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice
▲ Obr. 4. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během druhé fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice
odstřelu. Obrázky postupně ukazují vibrace na svislé složce Z, vodorovné složce ve směru profilu označené N a vodorovné složce kolmé ke
směru profilu označené E. Maximální seizmický projev byl zaznamenán
při dopadu věže na zem (třetí fáze), maxima byla naměřena na vodorovné složce N.
Detail vlnových obrazů první fáze uvádí obr. 3. Tyto vibrace jsou vyvolány výbuchem nálože v destrukčních řezech konstrukce. Při výbuchu
vzniká vzdušná tlaková vlna, která při šíření po povrchu terénu indukuje
také tlakovou vlnu v zemním prostředí. V literatuře věnující se posuzování těchto účinků na stavby se uvádí, že pro blízké vzdálenosti od
výbuchu je účinek od technické seizmicity zpravidla menší než účinek
vzdušné vlny (např. [3]). Úvodní část vlnové skupiny na obr. 3 je zřejmě
projevem šíření seizmických vln od zdroje horninovým prostředím.
Následuje zvýšení amplitud a změna převládající frekvence, která
je patrná převážně na vodorovných složkách záznamů z prvních čtyř
stanic. Jedná se o projev tlakové vlny šířící se vzduchem. Po tomto
impulzu následuje povrchová seizmická vlna, což lze identifikovat také
z polarizační analýzy záznamů. Nejvíce zřetelný projev povrchové vlny
lze pozorovat na posledních dvou stanicích v profilu, a to na svislé složce Z. Maximální hodnoty rychlosti kmitání naměřené během první fáze
demolice nepřesáhly na měřených stanovištích hodnotu 0,7 mm/s.
Vibrace ve druhé fázi jsou iniciovány sesednutím odtržené železobetonové konstrukce a jejím následným nakláněním a padáním. Celou
56
stavebnictví 10/13
vlnovou skupinu znázorňuje obr. 4 a její maximální rychlost kmitání
stejně jako u první fáze nepřesahuje na měřených stanovištích hodnotu
0,7 mm/s. Druhou fázi lze charakterizovat jako víceméně harmonické
kmitání ve vodorovné rovině s postupným nárůstem maximální amplitudy a následným útlumem. Převládající frekvence se pohybuje
okolo 10 Hz. Polarogramy zobrazují na stanicích ZLH1 a ZLH2 úzké
elipsy protažené do směru složky N, na dalších stanicích nejsou
polarogramy tak výrazně usměrněny. Uvedené harmonické kmitání
je pravděpodobně projevem rezonance nějaké struktury, umělé či
přírodní. Spekulovat lze o rezonanci pozůstalé části věže včetně její
podzemní části, rezonance mohla souviset také s kmitáním zbytků
nadzemních budov v blízkosti věže.
Dopad věže na zem vyvolal nejintenzivnější seizmický projev v okolí
(obr. 5). Polarogramy úvodní fáze této vlnové skupiny jsou značně
komplikované a dokládají nástup několika rychle po sobě přicházejících vln z různých směrů. Na dvou prvních stanicích se maximální
hodnoty rychlosti kmitání na vodorovných složkách pohybovaly okolo
4 mm/s. Po tomto velmi výrazném vrcholu v nejbližších vzdálenostech
následuje povrchová seizmická vlna, stejně jako v případě první fáze.
U všech třech složek lze identifikovat těsnou mocninnou závislost
útlumu maximálních amplitud (obr. 6). Proložené mocninné závislosti
byly extrapolovány pro bližší vzdálenosti od zdroje vibrací, kde nebylo
možné z bezpečnostního hlediska umístit měřicí aparatury. Při ex-
▲ Obr. 5. Vlnové obrazy vibrací vyvolaných během třetí fáze demolice těžní věže pro jednotlivé stanice
trapolaci hodnot rychlosti kmitání byl pro takto malé vzdálenosti od
zdroje zanedbán koeficient materiálového tlumení pro dané horninové
prostředí. Stanovená mocninná závislost útlumu pro vodorovnou složku
N, na které byl naměřen největší vibrační projev, se v další kapitole
použila pro zhodnocení vlivu vibrací na modelovou stavbu situovanou
do blízkosti demolované konstrukce.
Příklad hodnocení seizmického zatížení modelové
stavby v blízkosti prováděné demolice
Při použití trhacích prací během demolic konstrukcí vzniká zpravidla dvojí
negativní efekt, jehož účinky na okolí je třeba posoudit:
■ vliv vzdušné tlakové vlny;
■ vliv vibrací šířících se zemním prostředím.
Během výše popsané demolice těžní věže proběhlo seizmické měření,
které mělo za úkol stanovit vibrační efekt v blízkém okolí způsobený
vibracemi šířícími se od zdroje horninovým prostředím. Účinky vzdušné
tlakové vlny se během odstřelu neměřily. V následném příkladu posouzení vibračních účinků na modelovou stavbu byly proto uvažovány pouze
vibrace zemního prostředí a vliv tlakové vlny se neposuzoval. Příklad
analýzy odezvy budovy zatížené venkovním výbuchem však lze nalézt
např. v článku [3].
Vibrační projev během demolice konstrukce lze řadit z pohledu hodnocení
seizmického zatížení stavebních objektů do technické seizmicity. Při
hodnocení odezvy stavebního objektu na zatížení technickou seizmicitou
vycházíme v České republice z normy ČSN 73 0040 [1]. Z interpretace
naměřených záznamů plyne, že největší seizmický projev v okolí prováděné demolice těžní věže byl vyvolán dopadem konstrukce na zem. Z toho
důvodu se dále hodnotí pouze vibrační efekt během třetí fáze demolice.
Charakter kmitů naměřeného vibračního projevu během třetí fáze demolice (viz obr. 5) je podobný jako kmity vyvolané explozí trhaviny – znamená
to, že kmity mají neperiodický přechodový charakter a šíří se horninovým
prostředím od zdroje prostorovým vlněním, v němž jsou všechny druhy
vln. Při posuzování odezvy způsobené trhací prací se stanovuje stupeň
poškození stavebního objektu v závislosti na druhu základové půdy, třídě
odolnosti objektu a maximální rychlosti kmitání naměřené na referenčním
stanovišti (podle tab. 14 v [1]). Referenčním stanovištěm se myslí nejnižší
podlaží nebo základy objektu. Stupňů poškození uvádí norma celkem
šest – od stupně 0 – bez poškození – až po stupeň 5 – úplné rozrušení
a destrukce (podle tab. 13 v [1]). Základové půdy se podle normy dělí do
tří kategorií – a, b, c – a to v závislosti na tabulkové výpočtové únosnosti
▲ Obr. 6. Útlum maximálních amplitud rychlosti kmitání naměřených během
třetí fáze demolice (čárkovaná mocninná funkce aproximuje měřené body)
a úrovni hladiny podzemní vody (podle článku 5.5.3.1 v [1]). Tříd odolnosti objektů je celkem šest – od třídy A představující nejméně odolné
objekty až po třídu F zahrnující objekty nejvíce odolné (podle tab. 9 v [1]).
Hodnoty naměřené maximální rychlosti kmitání pro jednotlivé složky se
poté porovnají s limitními hodnotami pro vznik daného stupně poškození,
přičemž je potřeba zohlednit převládající frekvenci posuzovaných vibrací.
V blízkém okolí těžní věže se nenacházely žádné stavební objekty, na
kterých by bylo možné provést měření pro posouzení jejich odezvy během prováděné demolice. Proto je dále uveden pouze teoretický příklad
možného zhodnocení odezvy modelové stavby situované do blízkosti
prováděné demolice. Uvažován je nejméně příznivý případ pro vznik
poškození stavebního objektu, a to objekt třídy odolnosti A. Horninové
prostředí v místě měření spadá do kategorie základové půdy c. Hodnocení
seizmické odezvy bylo uvažováno pro pět různých vzdáleností stavby od
místa demolice, přičemž nejbližší zvolená vzdálenost byla 55 m a další čtyři vzdálenosti odpovídaly místům měření, tj. 78 m, 88 m, 100 m a 121 m.
Z útlumové křivky stanovené pro vodorovnou složku N (obr. 6) se odečtly
rychlosti kmitání pro posuzované vzdálenosti a ty se dále použily jako
hodnoty z referenčního stanoviště modelové stavby.
Na základě časově frekvenční analýzy naměřeného vibračního projevu
na vodorovné složce N během třetí fáze byly stanoveny převládající fre-
stavebnictví 10/13
57
▲ Obr. 7. Časově frekvenční spektrum třetí fáze demolice na prvních
čtyřech stanicích zpracované pro vodorovnou složku N
▲O
br. 8. Limitní hodnoty rychlosti kmitání pro jednotlivé stupně poškození pro
objekt třídy odolnosti A a kategorii základové půdy c podle ČSN 73 0040.
V grafu jsou vyneseny maximální hodnoty rychlosti kmitání ve stanoveném
rozmezí převládající frekvence pro pět vzdáleností posuzovaného modelového objektu od místa demolice.
kvenční rozsahy vibrací pro různé vzdálenosti od zdroje vibrací (obr. 7).
Barevná škála zobrazuje intenzitu zastoupení dané frekvence ve zpracovávaném signálu. Převládající frekvence odpovídají červeným plochám.
V grafu lze pozorovat postupný útlum vyšších frekvencí se vzdáleností
od zdroje vibrací. Pro jednotlivé vzdálenosti se proto stanovila různá rozmezí převládající frekvence: 78 m (22–42 Hz), 88 m (22–40 Hz), 100 m
(22–35 Hz) a 121 m (18–20 Hz). U nejbližší hodnocené vzdálenosti 55 m,
kde nebylo možné měřit, byl uvažován stejný rozsah převládající frekvence jako u nejbližšího měřeného místa ve vzdálenosti 78 m – ve
skutečnosti však v bližší vzdálenosti mohla převládající frekvence
nabývat ještě vyšších hodnot. Stanovení stupně poškození na základě
převládající frekvence vibrací a maximální hodnoty rychlosti kmitání pro
danou třídu objektu a základovou půdu uvádí graf na obr. 8. Z výsledků
je patrné, že při daném rozmezí převládajících frekvencí by nemělo
dojít k poškození stavby, a to ani v nejbližší uvažované vzdálenosti
55 m od zdroje vibrací. Pokud by se však stavba nacházela ve vzdálenosti
menší než 55 m, mohla by vzniknout první poškození, tj. např. trhlinky
do šířky 1 mm.
Získané výsledky poskytují základní informace o vyvolaných vibracích, jejich
velikosti a frekvenčním rozsahu a jsou použitelné pro hodnocení negativních
efektů demolice v podobných podmínkách. Je zřejmé, že vlnové pole a vibrační účinek v okolí zdroje vibrací může být proměnlivý, a to jak v závislosti na
parametrech a směrovosti provedené trhací práce a následném zhroucení
konstrukce, tak i s ohledem na lokální přípovrchovou geologickou stavbu.
Pro sestavení vlnového pole v okolí prováděné demolice by bylo nutné
provést nikoliv pouze profilové, ale i plošné měření seizmického efektu. ■
Závěr
Při demolici konstrukce za použití trhacích prací vznikají kromě vzdušné
tlakové vlny také vibrace, které se šíří okolním prostředím a mohou
představovat významnější seizmické zatížení okolí. Článek představuje
výsledky experimentálního měření vibračního projevu demolice těžní
věže v bývalém areálu Rudných dolů ve Zlatých Horách. V naměřených
záznamech byly identifikovány tři fáze vibračního projevu v souladu s vizuálním pozorováním, a to fáze odstřelu v destrukčním řezu konstrukce,
fáze sesouvání a padání konstrukce a třetí fáze dopadu konstrukce na
zem. Jednotlivé fáze se na seizmickém záznamu skládají z postupného
příchodu několika seizmických vln s různou velikostí amplitud a různým
frekvenčním rozsahem. Největší seizmický projev byl zaznamenán při
dopadu věže na zem, kdy maximální složková amplituda rychlosti kmitání
dosáhla ve vzdálenosti cca 80 m hodnotu 4 mm/s. Projev během prvních
dvou fází je v porovnání s poslední fází mnohem nižší. Během druhé fáze
demolice bylo zaznamenáno harmonické kmitání na frekvenci cca 10 Hz.
Přesný zdroj těchto vibrací nebyl blíže identifikován; předpokládáme, že
zdrojem může být rezonanční kmitání nějakého konstrukčního prvku věže
nebo části jiné konstrukce v blízkém okolí. Závěrečná část článku uvádí
možný přístup k posouzení vlivu těchto technických vibrací na stavební
objekty podle ČSN 73 0040, a to pro vibrace generované během třetí fáze
demolice. Jako příklad byla zvolena modelová stavba třídy odolnosti A.
K jejímu poškození vlivem vibrací šířících se horninovým prostředím by
nemělo dojít v případě, že by se nacházel ve vzdálenosti větší než 55 m
od zdroje vibrací (ve směru měřeného profilu).
58
stavebnictví 10/13
Příspěvek vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné
organizace RVO: 68145535.
Použitá literatura:
[1]ČSN 73 0040. Zatížení stavebních objektů technickou seizmicitou
a jejich odezva. Praha: Český normalizační institut, 1996. 28 s.
[2] Kolektiv autorů: Rudné a uranové hornictví České republiky. Anagram,
2003. 647 s.
[3]Makovička, D. (doc. Ing.); Makovička, D. (Ing.): Analýza odezvy budovy
zatížené venkovním výbuchem (Response analysis of building loaded
by outside explosion), In: Požární ochrana 2007, VŠB – TU Ostrava,
12.–13. 9. 2007, Ostrava, s. 311–321, ISBN 80-86634-39-6.
[4]Weiszer, E.; Weiszer, M.; Vojtáš, J.; Bauer, K.: Odstrel ťažnej veže
a šachetnej budovy „G – Jama“ v obci Koš. In: Zborník prednášok
Trhacia technika 2010, SSTVP, Slovensko, 2010, s. 24–33.
[5]www.demolice.net/cs
[6]www.diamo.cz/zlate-hory
[7]hornicky-klub.info
english synopsis
Analysis of Vibrations Induced by Winding Tower
Demolition
This article describes experimental measurement of vibration effect
originated upon demolition of the reinforced-concrete winding tower
in the area of the former company Rudné doly in Zlaté Hory Mountains.
The measurement was executed in the profile of 250 m length.
klíčová slova:
demolice, vibrace, technická seizmicita
keywords:
demolition, vibration, technical seismicity
odborné posouzení článku:
prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc.,
profesor Fakulty stavební ČVUT v Praze, katedra geotechniky
stavební právo
text Lukáš Klee, Petr Dobiáš, Karel Fabich
Pojištění velkých výstavbových
projektů, praktické aspekty
JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA
Absolvoval Právnickou fakultu MU
v Brně. V současné době je vedoucím právního oddělení Metrostav a.s.,
Divize 4. Od roku 2012 je externím
konzultantem advokátní kanceláře
Deloitte Legal a vyučuje na Právnické
fakultě UK v Praze.
E-mail: [email protected]
JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
V současné době působí jako odborný
asistent na katedře obchodního práva
Právnické fakulty Univerzity Karlovy
v Praze. Ve své vědecké a pedagogické
činnosti se primárně zabývá problematikou řešení sporů v mezinárodním
ekonomickém právu a evropským
mezinárodním soukromým právem.
E-mail: [email protected]
Ing. Karel Fabich
Původním povoláním letecký inženýr –
výzkumný pracovník, od roku 1991 působí v pojišťovnictví, zejména v likvidaci
škod. Je absolventem více odborných
vzdělávacích kurzů v pojišťovnictví v Mnichově, Londýně, New Yorku a Paříži. Od
roku 2009 je samostatným likvidátorem
pojistných událostí a vedoucí pobočky
LAPA SERVICE s.r.o. v Praze.
E-mail: [email protected]
První díl článku je zaměřen na pojistné právo
a standardy pojištění ve stavebnictví. Představuje základní rozlišení nebezpečí a rizik i zacházení
s riziky ve standardizovaných vzorových podmínkách smluv o dílo a seznamuje s praktickými
aspekty pojištění velkých výstavbových projektů.
Úvod
Jedna z prvních jasných definic principů pojištění byla obsažena už v anglickém pojistném zákoně (English Insurance Act) z roku 1601, jehož tvůrci
považovali za jeho základní funkce:
■ distribuovat ztrátu jedinců většině;
■ povzbudit ty, kteří jsou ochotni riskovat slibem kompenzace;
■ motivovat mladé lidi k podnikání.
Teprve až velké množství programů obnovy zemí zdevastovaných
světovými válkami (doprovázené rychlým vývojem technologií, který
s sebou nesl vývoj nových materiálů a technologických postupů) vedlo
k upevnění principů zacházení s riziky, smluvní odpovědnosti, právní
odpovědnosti a odškodnění, což přispělo k větší potřebě pojištění ve
stavebnictví [1, str. 5].
Stavebnictví je v současnosti ve vztahu k rizikům a pojištění zatíženo
třemi základními nedorozuměními. Objednatelé nechápou, že schopnost
dodávat bezproblémové produkty je ve stavebnictví pouze omezená,
uživatelé (celá společnost) nechápou význam pojištění a soudci nechápou
specifičnost výstavbových projektů [2].
Stavební pojištění obsahuje v podstatě všechny dohody o odškodnění v rámci jednotlivých činností ve stavebnictví, kde se pojištění volí jako prostředek
přenesení rizika (odpovědnosti). Jde především o následující pojištění:
■ pojištění politických rizik;
■ pojištění kurzového rizika;
■ pojištění bankovních záruk (za nabídku, za provedení);
■ pojištění rozestavěné investice;
■ pojištění ušlého zisku (ALoP, DSU);
■ stavebně-montážní pojištění;
■ pojištění profesní odpovědnosti;
■ pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností;
■ pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem.
V rámci výstavbového projektu jsou rizika alokována především ve dvou
nejvýznamnějších smlouvách:
■ ve smlouvě mezi objednatelem a poskytovatelem služby (administrátorem projektu, projektantem apod.);
■ ve smlouvě mezi objednatelem a zhotovitelem.
Náklady na pojištění eskalovaly v současnosti tak vysoko, že se staly
jednou z nejdůležitějších nákladových položek výstavbového projektu.
Účastníci výstavbových projektů musí problematice zacházení s riziky
(specificky alokaci rizika a pojištění) rozumět.
Pojištění se obecně doporučuje, aby chránilo smluvní strany od finančních následků neočekávaných ztrát, škod nebo odpovědností. U mnoha
výstavbových projektů primární účastník projektu (objednatel) požaduje,
aby se sekundární strana (tj. zhotovitel, projektant, konzultační inženýr
jako administrátor projektu aj.) dala pojistit na rizika související s jejím
postavením a činností v projektu. Primární strana není v takovém případě
přímým účastníkem pojistné smlouvy.
Výši pojistné částky stanoví z odhadu možných škod, které jí může
další účastník projektu svojí činností nebo i nečinností způsobit.
Možné škody závisejí přitom na povaze zakázky, hmotném i nehmotném prostředí, ve kterém se realizuje, na trvání zakázky a dalších
okolnostech (rizicích).
Základní rozlišení nebezpečí a rizik
Posuzují-li se jednotlivá rizika výstavbového projektu podle jejich vlivu, lze
je rozdělit do dvou kategorií:
■ první kategorie obsahuje nebezpečí a rizika vedoucí ke zranění, smrti
a fyzickým škodám (např. vadný materiál, povodeň, pracovní úraz);
■ druhá kategorie obsahuje nebezpečí a rizika vedoucí k ekonomickým
a časovým ztrátám (např. pozdní předání staveniště, pozdní pokyny,
změny původního zadání).
stavebnictví 10/13
59
Zacházení s oběma kategoriemi rizik se liší v tom, že první kategorie
obsahuje pojistitelná rizika a druhá zásadně nepojistitelná rizika. S těmito
kategoriemi se odlišně zachází i ve standardizovaných vzorových smlouvách o dílo, které běžně problematiku pojištění detailně upravují. První
kategorie je typicky řešena samostatně v konkrétní kapitole smlouvy,
druhá kategorie se řeší napříč celou smlouvou a základní rizika objednatele
jsou výslovně uvedena na jednom místě.
Otázkou zůstává, kdo nese riziko, které není alokované výslovně jedné
ze stran. Odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná. Kdo ponese
takové riziko, záleží totiž na znění smlouvy, případně na rozhodném právu.
V první kategorii, tedy v kategorii nebezpečí a rizik vedoucích ke zranění,
smrti a fyzickým škodám, je možné odlišit rizika:
■ pojistitelná, u nichž zní požadavek pojistit je na základě smluvního
ujednání;
■p
ojistitelná, u nichž požadavek nezní pojistit je na základě smluvního
ujednání;
■ nepojistitelná.
Pojistitelná rizika, u nichž zní požadavek pojistit je na základě smluvního
ujednání, jsou nejčastěji předmětem stavebně-montážního pojištění
zhotovitele (CAR), pojištění odpovědnosti nebo úrazového pojištění
zhotovitele a objednatele.
Pojistitelná rizika, u nichž požadavek nezní pojistit je na základě smluvního
ujednání, jsou nejčastěji předmětem pojištění profesní odpovědnosti
zhotovitele, konzultačního inženýra a projektanta a pojištění odpovědnosti
objednatele.
Nepojistitelná rizika jsou odpovědností zhotovitele nebo objednatele
podle jejich alokace.
Zacházení s riziky ve standardizovaných
vzorových podmínkách smlouvy o dílo
Smlouvy o dílo velkých výstavbových projektů, práva a povinnosti
smluvních stran dosahují vysoké komplexnosti, ovšem v jednotlivých
smlouvách se pravidelně opakují. Historicky došlo k tomu, že především profesní a zájmové organizace v příslušném odvětví vytvářejí
standardizované vzorové smluvní podmínky smlouvy o dílo s cílem
zajistit vyrovnanost a spravedlivost smluvních vztahů. Takový vývoj
korespondoval i se způsobem, jakým se výstavbové projekty zadávají
a vyhodnocují, tzn. prostřednictvím srovnávání jednotlivých nabídek
zhotovitelů na základě jednotného zadání objednatele.
Vzorové smluvní podmínky v mezinárodním prostředí nejvíce ovlivňuje britská tradice. V anglosaském světě se předpokládá, že funkcí
smlouvy je nejen definovat předmět díla, cenu a lhůtu pro dokončení, ale také určit, kdo a jaká nese rizika, kterým je projekt vystaven,
včetně toho, jak se s riziky bude zacházet a jak se budou řídit.
Potřeba pojistit různé aspekty výstavbového projektu se pojí právě
s vývojem a použitím vzorových smluvních podmínek smluv o dílo
ve dvacátých a třicátých letech 20. století.
Ve většině vzorových smluvních podmínek jsou obvykle určitá rizika
alokována (přiřazena) jedné straně a ta ostatní náležejí straně druhé.
Rizika se obvykle alokují tomu, kdo je může nejúčinněji ovládat. U některých rizik zní tedy požadavek pojistit je, u jiných požadavek pojistit
je není. Některá rizika jsou nepojistitelná a musí být alokována jedné
ze stran na základě převažujícího prospěchu z účasti na projektu.
Po identifikaci rizik by měla být tato rizika přiřazena jednotlivým
účastníkům výstavbového projektu. Tato alokace by měla být založena na zdravém ohodnocení vzájemné interakce účastníků a rizik.
Jak bylo uvedeno, nejvhodnější metodou může být alokování na
bázi schopnosti ovládat a řídit nepříznivou situaci a její následky.
V některých situacích a při konkrétních rizicích může být vhodný
60
stavebnictví 10/13
i jiný přístup. Například jedna ze stran je optimálně vybavena
k provedení určitého úkolu, nebo naopak je zcela nepřipravena
určité riziko přijmout.
V případě, že k alokaci rizika nedojde, nebo je alokace nesprávná
a dojde k nepříznivým událostem způsobujícím ztráty a škody, nastanou téměř jistě spory [1, str. 47]. Rizika je tedy vhodné alokovat
té straně, která je umí nejlépe ovládat (snižovat pravděpodobnost
výskytu anebo zmírňovat následky nepříznivé události).
Jestliže je jedné ze stran riziko alokováno, nese nepříznivé následky [3].
Může však tyto následky převést na další stranu pomocí slibu odškodnění (indemnity provision). Další strana pak musí odškodněné
straně zcela důvěřovat, nebo si stanoví podmínky a požadavky, které
musí odškodněná strana dodržet.
Například v případě stavebně-montážního pojištění (CAR) pojištěnec (zhotovitel) přenáší na pojistitele (pojišťovnu) odpovědnost za
nepříznivé následky a pojišťovna si stanoví podmínky a požadavky
na zhotovitele ve věci péče o dílo a zmírňování možnosti výskytu a následků nepříznivé události (požadavky na ovládání rizika)
[1, str. 131 a následující].
Špatné ovládání rizika vede ke škodám a ztrátám stejně jako špatné
alokování rizika. Při hledání správné alokace rizika platí, že alokace
má být rozumná, přiměřená, férová, vyvážená a efektivní. Na tom,
co je rozumné a férové, je často těžké se shodnout. Je proto třeba
najít další kritéria pro nalezení takové optimální alokace rizika, která
povede k největší hodnotě za investované peníze.
Můžeme si tak položit následující otázky:
■ Jaká strana může nejlépe ovládat události vedoucí k výskytu rizika?
■ Jaká strana může nejlépe ovládat riziko po jeho výskytu?
■ Chce se objednatel angažovat v ovládání rizika?
■ Jaká strana ponese riziko, když jej není možné ovládat?
■ Je platba za přenos rizika rozumná a přijatelná?
■ Unese ten, na koho je riziko přeneseno, následky realizace rizika?
■ Nepovede přenos konkrétního rizika od objednatele k možnosti
přenosu nějakého jiného rizika zpět na objednatele?
Odpovědi na tyto otázky pomohou stanovit jednoznačné a realistické
podmínky přijatelné pro objednatele a zároveň zadání, které může
zhotovitel transparentně ocenit. Pro určení strany, která má nést
konkrétní riziko, se uvádějí i další souhrny kritérií jako například:
■ Strana dokáže riziko ovládat.
■ Strana může riziko přenést a náklady za přenesení si nechat druhou
stranou uhradit – takový postup je ekonomicky nejvýhodnější pro
ovládání daného konkrétního rizika.
■ Strana má z přijetí rizika převažující ekonomický užitek.
■ Alokování rizika konkrétní straně je v zájmu dlouhodobé prosperity
stavebního odvětví.
■ Když riziko nastane, nepříznivé následky dopadají v první řadě
na jednu stranu a nebylo by praktické (a neplatí žádný z výše uvedených důvodů), aby byly při přenosu rizika způsobeny náklady
a nejistoty.
Existují tedy v podstatě tři scénáře alokace rizika:
■ Všechna rizika nese jedna strana.
■ Alokace rizika je vyvážená.
■ Alokace rizika je založena na konkrétních kritériích účelného přidělení rizika.
Tato konkrétní kritéria účelného přidělení rizika znamenají především:
■ schopnost ovládat realizované riziko (vyhnout se jeho realizaci,
snížit možnost jeho výskytu, zmírnit následky);
■ schopnost realizovat konkrétní úkol, s nímž riziko souvisí;
■ neschopnost přijmout nějaké riziko.
Výstavbový projekt je vystaven velkému množství nebezpečí a z nich
vyplývajících rizik, jako například [1, str. 33 a následující]:
■ Období potřebné pro plánování, prohlídky staveniště, projektování,
výstavbu a dokončení projektu se rozprostírá v dlouhém časovém úseku, kdy některé jevy a nebezpečí s nimi spojená se mohou na jednom
projektu opakovat nebo vyskytovat pravidelně. Jde například o zimní
období, období dešťů apod.
■ Množství lidí, kteří projekt iniciují, připravují, financují, projektují, zajišťují dodávky materiálů a technologických zařízení, stavějí, administrují,
dohlížejí, provozují a opravují, je obrovské. Tito lidé obvykle pocházejí
z různých společenských tříd a u mezinárodních projektů i z různých
zemí a kultur.
■ Mnohá inženýrská díla jsou zhotovována na izolovaných místech
se složitým povrchem, někdy se rozprostírají na rozsáhlých plochách
a jsou vystavena přírodním nebezpečím s nepředvídatelnou intenzitou
a frekvencí.
■ Mohou být použity nové materiály a výrobky, jež nejsou prověřeny
časem. Objevují se též pokročilé technologie, které jsou u některých
projektů nutností.
■ Dochází k rozsáhlé interakci velkého množství společností a jedinců
s odlišnými cíli a závazky.
inzerce
Nebezpečí a rizika
Výše uvedené vede k velkému významu ovládání rizik (včetně pojištění) ve
výstavbových projektech. Uvedené platí násobně u velkých výstavbových
projektů. S narůstajícím rozsahem projektu se jednotlivá rizika nejen násobí,
ale objevují se nová, často mnohem významnější [1, str. 42 a následující].
Jde například o tato specifika:
■ Nedostatek zkušenosti v důsledku omezeného množství realizovaných velkých projektů. Zkušeností a informace je navíc složité získat
a přenést, protože strany nemusí mít o publikování zájem, spory se
často vedou v důvěrném režimu rozhodčího řízení nebo alternativních
metod řešení sporů a pojišťovny a zajišťovny nejsou v šíření informací
a zkušeností aktivní.
■ Často se financování účastní více institucí v důsledku potřeby velkého
množství finančních zdrojů. Někdy není možné použít soukromé zdroje,
nebo jsou tyto zdroje nedostatečné, a je proto nutné použít financování
ze zdrojů veřejných. Každé začlenění veřejného financování však přináší
další nová rizika.
■ Dopady i pouze jednoho neúspěšného velkého výstavbového projektu
na finanční situaci zhotovitele mohou být zničující se všemi nepříznivými
důsledky pro všechny účastníky i celý projekt.
■ Čas pro dokončení velkého projektu se rozprostírá do mnoha let
a tím se navyšuje pravděpodobnost výskytu rizika. Zkrácení času pak
přináší nová, jiná rizika. Po dokončení projektu pak může být vzhledem
k nových technologiím a požadavkům uživatelů celý projekt zbytečný
a neefektivní.
■ Na velkém výstavbovém projektu se od fáze vize, přípravy, projektování přes realizaci, financování, provozování, údržbu, ručení,
pojištění apod. podílí množství specialistů, jejichž úsilí je složité
sjednotit.
■ Lidé v řídicích pozicích musí být ochotni obětovat veškerý svůj čas,
soukromí a velkou část kariéry jednomu konkrétnímu projektu.
■ Projekty se často nacházejí ve složitých terénních a klimatických podmínkách a na rozsáhlých plochách.
■ Projekty jsou realizovány složitými zhotovitelskými systémy s množstvím zhotovitelů, podzhotovitelů, dodavatelů služeb a materiálů a jejich
podzhotovitelů apod.
■ Objevují se nové technologie zaváděné v praxi mnoha lidmi s omezenou
zkušeností s těmito novými technologiemi.
stavebnictví 10/13
61
Z jednotlivých nebezpečí pak plynou rizika, která by se dala rozdělit do
následujících kategorií a oblastí výskytu nebezpečí, zdrojů nebezpečí
a rizika [1, str. 53 a následující].
Rizika spojená s přípravou projektu:
■ objednatelova volba administrátora projektu a poradců;
■ objednatelovo zadání administrátorovi projektu a poradcům;
■ volba staveniště;
■ dostatečnost průzkumů a prohlídek staveniště včetně podzemních částí;
■ dostatečnost finančních prostředků a přesnost odhadů nutných nákladů.
Rizika spojená s projektováním:
■ nevhodná volba projektové dokumentace ve vztahu k uživatelům
a společnosti;
■ nedbalost;
■ technické normy;
■ nedostatek znalostí, nedostatek kontrolování a práce prováděná ve spěchu;
■ nedostatek komunikace;
■ neschopnost předvídat;
■ využití neprověřených technologií;
■ nevhodné využití a spoléhání se na software, automatizované procesy
a mechanické a elektronické vybavení;
■ nedostatek bezpečnostních opatření;
■ volba zhotovitele a podzhotovitele.
Rizika spojená se staveništěm:
■ excesivní deště;
■ záplavy a povodně;
■ vítr a bouře;
■ hurikány a tornáda;
■ sedání podloží, sesuvy a laviny;
■ extrémní teploty;
■ cyklony;
■ zemětřesení;
■ politická, ekonomická, legislativní, daňová, přepravní a další rizika
spojená se zemí, kde se projekt realizuje;
■ vyšší moc;
■ nepříznivé podpovrchové a geologické jevy;
■ překážky v podzemí způsobené člověkem (sítě);
■ přijetí projektu obyvateli a sousedy.
Realizační rizika spojená s technickými aspekty projektu:
■ prodloužené trvání projektu;
■ technická složitost a inovace v projektování vyžadující nové postupy realizace;
■ odstraňování dočasných konstrukcí;
■ vadné dočasné konstrukce a jejich špatné vyprojektování;
■ nebezpečné látky a materiály;
■ vady v projektové dokumentaci;
■ vadné provedení a materiály;
■ nedostatek kontroly;
■ výpadky a zhroucení mechanických a elektrických systémů;
■ nedostatečné řízení na staveništi;
■ pohyby půdního podloží;
■ exploze a oheň;
■ vibrace a oscilace;
■ koroze;
■ zhroucení stavby;
■ zhroucení dočasné konstrukce.
Realizační rizika spojená s činností člověka:
■ lidská chyba;
■ nedbalost;
62
stavebnictví 10/13
■ podvod a další trestné činy;
■ plánování;
■ nedostatek komunikace;
■ nezajištění komptability s pojistnými podmínkami;
■ povstání a nepokoje;
■ stávka;
■ nekompetentnost;
■ úmyslné poškození třetími osobami;
■ neefektivnost a zpoždění;
■ nedostatečný dozor na staveništi;
■ změny technického zadání;
■ rizika spojená s řešením sporů.
Rizika spojená s fází užívání (provozní fáze projektu):
■ bezpečnost;
■ obslužnost;
■ únava materiálu;
■ oheň a žhářství;
■ vyšší moc;
■ přírodní katastrofy (včetně chyb při odstraňování jejich následků);
■ lidské chyby a rizika způsobená člověkem (včetně vandalizmu);
■ rizika spojená se zajištěním vhodnosti díla pro zamýšlený účel;
■ rizika spojená s provozováním;
■ rizika spojená s opotřebením.
Požadavky na pojištění ve standardizovaných
smluvních podmínkách smluv o dílo výstavbových projektů
Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC)
Smluvní podmínky Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils
(zkratka FIDIC; v angličtině se používá překlad International Federation
of Consulting Engineers) jsou nejrozšířenějšími vzorovými obchodními
podmínkami smlouvy o dílo na zhotovení stavby. Tyto vzory jsou v současnosti vnímány jako tzv. International best practice documents a jejich
obliba stále roste hlavně díky významným mezinárodním objednatelům,
kteří chtějí mít na svých výstavbových projektech stanovena předvídatelná
a prověřená „pravidla hry“.
Pro dodávku stavebních prací se v současnosti nejčastěji používají tři
základní vzory smluvních podmínek ve verzích z roku 1999:
■ Conditions of Contract for Construction (CONS, tzv. Red Book);
■ Conditions of Contract for Plant and Design-Build (P&DB, tzv. Yellow
Book);
■ Conditions of Contract for EPC/Turnkey Projects (EPC, tzv. Silver
Book) [4].
FIDIC pracuje se vzorovým modelem, jež je však v některých případech
nutné přizpůsobit konkrétní zakázce ve zvláštních podmínkách [5]. FIDIC
předpokládá, že riziko na každém výstavbovém projektu existuje a že by
mělo být pojištěno v největším možném rozsahu [6].
Pro CONS platí následující všeobecné požadavky na pojištění, jež platí
obdobně i pro P&DB a EPC. Jestliže zhotovitel u P&DB a EPC (popřípadě
CONS) projektuje určitou větší část díla, objednatel bude často požadovat,
případně bude dáno zákonem, aby on sám či jeho podzhotovitel disponoval profesním pojištěním odpovědnosti. Tyto požadavky by měly být
popsány v zadání soutěže zakázky. Při použití P&DB a EPC se povinnost
pojištění zhotovitele rozšiřuje o krytí rizik souvisejících s projektovou
dokumentací.
Problém s odpovědností a pojištěním v souvislosti s výkonem činnosti
projektanta a jeho odpovědností za škody způsobené vadami projektové dokumentace se objevuje v podstatě na celém světě. Obecně se
předpokládá, že vybere-li se k zabudování nějaký výrobek nebo materiál,
strana odpovědná za výběr je do určitého rozsahu kryta zárukou výrobce a jeho pojištěním. Co se týče projektové dokumentace, projektant
takovou záruku nedává a pojištění profesní odpovědnosti projektanta
není postaveno na principu objektivní odpovědnosti za výsledek (fitness
for purpose). Zhotovitelé jsou tedy v případě, že součástí jejich plnění je
i zhotovení projektové dokumentace, vystaveni odpovědnosti za vady,
které v podstatě nemají kryté ani zárukou projektanta ani příslibem odškodnění od pojišťovny [7].
Projektanti obecně nemají taková aktiva, jež by mohla zajistit rizika, která
může vada projektové dokumentace způsobit velkému výstavbovému
projektu, ostatním účastníkům a společnosti. Poskytovatelé pojištění
profesní odpovědnosti pak odmítají pojistit objektivní odpovědnost (fitness for purpose) projektanta s argumentem nepojistitelnosti vzhledem
k rozporu s principy pojištění. Zhotovitelé pak logicky argumentují, že jejich
smluvní odpovědnost by měla být pouze subjektivní (due skill and care).
Skutečná odpovědnost zhotovitele a projektanta tedy záleží na konkrétní
smlouvě a rozhodném právu [8].
objednatele nebo personálu objednatele. Pojištění se musí udržovat
v plné platnosti a účinnosti během celé doby, kdy se tento personál
účastní realizace stavby.
Vzory FIDIC tedy vyžadují po smluvních stranách v podstatě tři druhy
pojistného krytí:
■ Majetkové pojištění (property insurance), které kryje škody na díle
a majetku na staveništi a je v praxi realizováno stavebně-montážním
pojištěním zhotovitele (CAR).
■ Odpovědnostní pojištění (liability insurance), jež chrání objednatele
a zhotovitele při právní odpovědnosti za zranění, nemoci a úmrtí zaměstnanců zhotovitele při plnění pracovních povinností v rámci výstavbového
projektu. Toto pojištění je realizováno úrazovým pojištěním zaměstnavatele (employer’s liability insurance).
■ Odpovědnostní pojištění (liability insurance), které chrání objednatele
a zhotovitele při právní odpovědnosti za zranění, nemoci a úmrtí třetích
osob a škodách na majetku třetích osob v souvislosti s činností zhotovitele
v rámci výstavbového projektu. Toto pojištění je realizováno pojištěním
odpovědnosti (public liability insurance).
Všeobecné požadavky na pojištění
Všeobecné požadavky na pojištění upravuje kapitola 18 uvedených
vzorů. V uvedené kapitole pojišťující strana znamená u všech typů pojištění stranu odpovědnou za uzavření a udržování pojištění stanoveného
v odpovídajícím článku.
Podle článku 18.1 platí, že kdykoli je pojišťující stranou zhotovitel, bude
každé pojištění uzavřeno s pojistiteli a za podmínek schválených objednatelem. Tyto podmínky budou ve shodě se všemi podmínkami, na nichž
se obě strany shodly před datem přijetí nabídky zhotovitele.
Dále platí, že kdykoli je pojišťující stranou objednatel, bude každé pojištění uzavřeno s pojistiteli a za podmínek, které jsou ve shodě s detaily
určenými ve zvláštních podmínkách.
Taková pojištění se sjednávají buď na individuální projekt, nebo na roční
bázi pro všechny realizované projekty v daném období. Krytí může být rozděleno na tři individuální pojistné smlouvy nebo jednu složenou smlouvu.
Pojištění stavby a vybavení zhotovitele
Vzory FIDIC stanovují povinnost pojišťující strany pojistit dílo, technologická zařízení, materiály a dokumentaci zhotovitele na ne méně než
plnou náhradu nákladů na uvedení do původního stavu včetně nákladů
na demolici, odstranění suti, odborné honoráře a ušlý zisk. Podpůrně
je zavedena povinnost pojišťující strany udržovat toto pojištění tak, aby
poskytovalo krytí až do převzetí díla. Toto pojištění má uzavřít a udržovat
zhotovitel jako pojišťující strana.
Pojištění proti zranění osob a škodám na majetku
U úpravy pojištění proti zranění osob a škodám na majetku platí, že pojišťující strana pojistí odpovědnost každé ze stran za ztrátu, poškození, smrt
nebo tělesné zranění, které by mohly postihnout jakékoliv fyzické vlastnictví kromě vybavení zhotovitele, nebo kteroukoliv osobu (kromě osob, na
něž se vztahuje pojištění pracovníků), vyplývající z plnění smlouvy o dílo
zhotovitelem a k němuž došlo před vydáním potvrzení o převzetí díla.
Toto pojištění může být limitováno určenou výší hodnoty škody v rámci
pojistné události bez omezení počtu pojistných událostí.
Pojištění též uzavře a udržuje zhotovitel jako pojišťující strana. I v takovém
případě je ovšem v některých případech stanovena možnost omezení
odpovědnosti.
Pojištění zaměstnanců zhotovitele
Vzhledem k úpravě pojištění zaměstnanců platí, že zhotovitel uzavře
a bude udržovat pojištění odpovědnosti za ztráty a nároky plynoucí z úmrtí
nebo zranění kterékoli osoby zaměstnané u zhotovitele nebo kohokoli
jiného z personálu zhotovitele.
Objednatel a správce stavby (jejich zaměstnanci) bude z této pojistky
také odškodněn, s tou výjimkou, že toto pojištění může vylučovat ztráty
a nároky v rozsahu, v němž vyplývají z jakéhokoli kroku nebo nedbalosti
Praktické aspekty pojištění
pro velké výstavbové projekty
Pojištění velkých výstavbových projektů je integrální součástí samotného projektu a jeho realizace, neboť objednatel a zhotovitel jsou schopni
a ochotni nést finanční riziko spojené s neočekávanými škodami během
výstavby jen do určité míry. Na tuto míru pak bývá nastavována spoluúčast, nad tuto míru pak zúčastněné strany přenášejí svoje rizika na
pojistitele za úplatu.
Je třeba zdůraznit, že nikoli všechna rizika – v české pojistné terminologii
se hovoří o pojistných nebezpečích, která pojistitel za pojistné přebírá.
Rizika je proto nutno ovládat již dlouho před prvními zemními pracemi
na místě stavby.
Potíž a určitá nekompatibilita se v praxi objevuje z toho důvodu, že se
potkávají dva v celku odlišné obory. Obor ryze technický, jímž projekt
a realizace stavebního díla zcela jistě je, a obor právní (zejména finančně
a občansko-právní), čímž je pojištění. Vytváří to určitou komunikační
bariéru, kdy odborníci přes pojištění nemusí zcela rozumět technickým
aspektům stavby a její realizace, a naopak stavební odborníci často podceňují (či spíše pod tíhou technických a manažerských povinností jim
nezbývá prostor pro) aspekty pojištění.
Tato část článku si proto klade za cíl zmínit některé aspekty, které mohou
pomoci fungování pojištění v případě pojistné události nastavit potřebnou
kompatibilitu projektu a pojistné smlouvy a vytvořit fungující přenos informací. To vše může mít vliv na samotné fungování sjednaného pojištění
v případě právě výše zmíněné pojistné události.
Doporučení k fázi sjednávání pojištění
Pojistný kontrakt se ve svém principu zakládá na doktríně, kterou Anglosasové nazývají princip nejvyšší dobré víry – Utmost Good Faith. Je to
princip nejvyšší dobré víry, že pojistník poskytuje pojistiteli úplné a pravdivé informace o riziku a pojistitel pak prodává slib, za jakých okolností bude
kompenzovat vzniklé škody. Smluvní vztah se tedy zakládá na vzájemné
důvěře smluvních stran.
Z výše uvedené poznámky je tedy třeba zdůraznit a konkretizovat dvě
zásadní podmínky:
■ informovat pojistitele o skutečnostech relevantních k pojištění;
■ dodržovat podmínky, za jakých byl pojistný kontrakt uzavřen.
stavebnictví 10/13
63
Na počátku je tedy objednatelův záměr, který již zakládá svým účelem,
místem, technologií, finančním objemem, dobou výstavby a dalšími
parametry základní obrysy pojištění.
První fází realizace objednatelova záměru je projektová dokumentace díla.
Nejpozději v této fázi je již nutné začít přemýšlet o pojištění.
Neopominutelnou roli má v tomto případě specialista na pojištění. Může
to být vlastní útvar objednatele, ale častěji tuto roli hraje pojišťovací makléř.
Vhodnější je ovšem řešení, kdy se u velkých výstavbových projektů této
role ujme zkušený a silný makléř, který je důstojným a respektovaným
partnerem pro pojistitele na lokálním, a ještě lépe i na zahraničním pojistném a zajistném trhu. Pro tohoto specialistu, kterého dále budeme
nazývat makléřem, je třeba vypracovat zadání pro sestavení optimální
pojistné smlouvy. Součástí zadání je samozřejmě i poskytnutí veškerých
relevantních podkladů, které se týkají samotného zamýšleného díla včetně dílčí dokumentace, jako je například geotechnický průzkum a zpráva
vypracovaná geotechnikem. Tato přípravná fáze může začít výběrovým
řízením na samotného pojišťovacího makléře, nebo až výběrovým řízením
na pojistitele.
Prvním výstupem práce makléře je riziková zpráva, kterou makléř předloží
pojistitelům s žádostí o vypracování nabídek na pojištění díla. Ještě před
předložením této zprávy pojistitelům je nutné, aby se s ní seznámil objednatel (a také zhotovitel, je-li již v této fázi znám), zda splňuje podmínky jeho
zadání a zda informace v ní obsažené jsou správné a aktuální.
Po získání nabídek od potenciálních pojistitelů je nutné, aby makléř
vypracoval písemnou detailní analýzu předložených nabídek pojistitelů,
která nebude obsahovat pouze porovnání výše pojistného, ale zejména
právě detailní porovnání rozsahu pojistného krytí a různých omezujících
požadavků pojistitele pro budované dílo. Tato omezení a dodatečné
podmínky, které nejsou standardně obsaženy v pojistných podmínkách,
obsahují různé speciální doložky – klauzule. Například standard mnichovské zajišťovny uvádí takových klauzulí pro stavební a montážní pojištění
několik desítek. Týkají se například omezení a výluk při budování tunelů,
staveb pod úrovní terénu, nádrží a přehrad, škod na existujícím podzemním potrubí či kabelovém vedení. Samozřejmostí je kontrola správnosti
pojistných částek. Rozbor nabídek pojistného krytí, zejména právě z titulu
různých omezení a podmínek, je třeba podrobit připomínkovému řízení
objednatele a příslušných zhotovitelů včetně odhadnutí případných rizik
a nákladů na přijetí pojistitelem požadovaných opatření, která z takových
podmínek pro strany zapojené v projektu plynou.
Veškeré tyto podklady musí být opatřeny informací, kdo a kdy je vypracoval a kdy a komu je předal. Pro případ profesní chyby, která by způsobila
škodu, musí mít makléř sjednáno pojištění tzv. profesní odpovědnosti.
Tato povinnost mu plyne ze zákona.
Doporučení pro fázi realizace díla k zajištění kompatibility díla
s uzavřenou pojistnou smlouvou
Po ukončení výběrového řízení na pojistitele je důležitou úlohou makléře
zajistit kompatibilitu pojistné smlouvy s budováním díla. Pro velké výstavbové projekty by měl být zpracován havarijní plán a pojištění je jeho
nedílnou součástí. Řeší pak postupy při vzniku škod. O rozsahu sjednané
pojistné smlouvy by měl být poučen a proškolen management objednatele a zhotovitelů až na úroveň stavbyvedoucích.
Měl by být vypracován seznam parametrů pojistné smlouvy, jejichž porušení či odchýlení se od nich může vést k nekompatibilitě pojistné smlouvy
a budovaného díla. Může se například jednat o odchylky v harmonogramu, rozsahu díla, změnu zhotovitelů, změnu v použité technologii atd.
To vše lze zpracovat do jednoduchého manuálu, „šitého na míru“ příslušnému pojištěnému dílu, se kterým by měl být seznámen management
opět až na úroveň stavbyvedoucích.
V případě vzniku odchylky je třeba jasně definovat postup. Zejména je
nutné uvědomit makléře, který by měl odchylku posoudit a rozhodnout,
zda stačí informovat pojistitele o nastalé okolnosti, či zda je nutno záležitost
64
stavebnictví 10/13
řešit dodatkem k pojistné smlouvě. Při informování pojistitele o nastalých
skutečnostech relevantních pro sjednané pojištění platí princip Utmost Good
Faith i ve smyslu předaných informací pojistiteli, na jejichž základě pojištění
bylo uzavřeno. Samozřejmostí je řádné vedení dokumentů stavby (stavebních
deníků, harmonogramů, zpráv o postupu prací, předávacích protokolů apod.).
Z výše uvedeného vyplývá, že makléř by mohl být ideálně přítomen na
kontrolních dnech na stavbě a mohl by kontrolovat dokumenty stavby.
Dále je třeba, aby se pravidelně kontrolovalo dodržování předepsaných
požadavků vyplývajících nejen z pojistné smlouvy, ale i z technické dokumentace projektu, jako například instalace a funkčnost čerpadel pro
odčerpávání vody ze stavební jámy v předepsané kapacitě, nebo například
dostatečnost a funkčnost zábran proti povodni požadovaných pojistitelem.
Stejně tak musí být jasný postup při vzniku škody, která by mohla být
pojistnou událostí. Jaké situace a škody je třeba hlásit pojistiteli, je nejlépe schopen posoudit makléř. Zhotovitel však musí nastavit systém
komunikace tak, aby se o takové situaci makléř dozvěděl včas a mohl
reagovat. Uplatnitelným nárokem mohou být i náklady vynaložené na
zabránění vzniku škody.
Specificky patří stavebně-montážní pojištění k těm nejsložitějším a role zkušeného pojišťovacího specialisty je v těchto případech nezastupitelná. Nekončí
však sjednáním pojištění, ale měl by svému klientovi poskytovat příslušný
servis po celou dobu průběhu realizace projektu a trvání pojistné smlouvy.
Následující díl bude věnován mezinárodnímu pojistnému právu, a to
dvěma skupinám všeobecných pojistných podmínek, které používají
německé pojišťovny. ■
Použitá literatura:
[1]Bunni, N.: Risk and Insurance in Construction, Spon Press, Oxon, 2011.
[2]Miller, P.: úvod knihy Bunni, N.: Risk and Insurance in Construction,
Spon Press, Oxon, 2011.
[3]Levine, M.; Ter Haar, R.: Construction Insurance and UK Construction
Contracts, Informa Publishing U.K., 2008.
[4]FIDIC (1999). Conditions of Contract for Construction. First Edition
1999; FIDIC (1999). Conditions of Contract for Plant and Design-Build. First Edition 1999; FIDIC (1999). Conditions of Contract for
EPC/Turnkey Projects. First Edition 1999.
[5]Viz FIDIC (2011). FIDIC Procurement Procedures Guide. First Edition.
Laussane.
[6]Viz FIDIC (2000). The FIDIC Contracts Guide. First Edition. Lausanne.
[7]Palmer, W. J.; Maloney, J.; Heffron, J.: Construction Insurance, Bonding, and Risk Management, McGraw Hill Professional, London, 1996.
[8]Venoit, W. K.: International Construction Law: A Guide for Cross-Border
Transactions and Legal Disputes. ABA Publishing, Chicago, 2009.
english synopsis
Insurance of Big Construction Projects
The first part of the article focuses on the insurance legislation and
insurance standards in construction. It presents the fundamental
distinction of hazards and risks, risk management in standardised
sample work contract conditions and introduces practical insurance
aspects for big construction projects.
klíčová slova:
praktické aspekty pojištění velkých výstavbových projektů
keywords:
practical insurance aspects for big construction projects
odborné posouzení článku:
Marie Báčová,
odborná poradkyně předsedy ČKAIT
inzerce
KA
2 v 1 - akumulační a zasakovací bloky AS-NIDAFLOW NOVIN
2 v 1, klasické reklamní lákadlo, které je notoricky známé zejména z propagace drogistického zboží,
je možné přeneseně použít jako slogan i ve spojení s poslední inovací plastových akumulačních a zasakovacích bloků AS-NIDA.
2 v 1, jako výraz spojení dvojí výhody v jednom výrobku, přesně vystihuje funkci inovovaných akumulačních
a zasakovacích bloků AS-NIDAFLOW, které rozvíjí funkci dlouhodobě úspěšně používaných bloků AS-NIDAPLAST.
Stávající stav
V oblasti HDV (hospodaření s dešťovými vodami) se v dnešní době pro
akumulaci a zasakování dešťových vod
uplatňují v praxi různé typy plastových bloků, ale jen dva základní systémy skladeb výsledných akumulačních objektů.
Každý ze systémů má pochopitelně
své výhody a nevýhody:
• s přímým nátokem dešťových vod
- výhodou je větší dispoziční variabilita při návrhu akumulačního objektu z pohledu tvaru
a možnosti umístění nátoku dešťových vod z kterékoliv strany
a směru a nižší náklady úsporou
výkopových prací a úsporou potrubí rozvodné drenáže
- značnou nevýhodou je menší provozní spolehlivost vlivem
náchylnosti přímo natékaných
objektů k zanášení nečistotami
• s nátokem vod pomocí rozváděcí
drenáže
- základní výhodou těchto systémů je naopak vysoká provozní
spolehlivost z pohledu zanášení objektu nečistotami, kterým
rozváděcí drenáž neumožňuje vniknout až do bloků a jsou
zpětně vyplachovány ze systému ven
- nevýhodou zůstává vyšší cena
a menší variabilita návrhu místa a směru nátoku
Princip inovace
Inovované akumulační a zasakovací bloky AS-NIDAFLOW v sobě kombinují výhody obou výše popsaných systémů. Inovované bloky
jsou rovněž jako bloky AS-NIDAPLAST vyrobeny z polypropylenu,
stejnou technologií, avšak na rozdíl
od svých předchůdců umožňují bloky rozvádět akumulovanou dešťovou vodu také v horizontálním směru.
To je umožněno díky nově vytvořeným drážkám v povrchu bloků. Tyto drážky jsou vedeny horizontálně
v podélném i příčném směru a ve spojení se standardními vertikálními otvory je tak zajištěn rychlý rozptyl
dešťové vody v celém retenčním prostoru akumulačního objektu.
Výsledkem inovace a nových
vlastností akumulačních bloků AS-NIDAFLOW je zejména možnost
vést rozvodné drenážní potrubí dle situace v místě instalace jak standardně
pod objektem, tak i nad ním, ale také
skrz akumulační prostor. Díky tomu
lze výrazně snížit náklady na výkopové
práce a dosáhnout významných úspor.
Vytvořené drážky v povrchu bloků
umožňující horizontální proudění
akumulované vody
Díky tomuto řešení dochází ke spojení následujících výhod:
• zůstává základní výhoda – zásobování akumulačního objektu rozvodnou drenáží, což zabezpečuje
dlouhodobou provozní stabilitu objektu z pohledu ochrany před zanášením nečistotami
• rozvodná drenáž díky novým drážkám umožňujícím i horizontální
proudění v bloku již nemusí být vedena pod akumulačním objektem,
ale je možné ji umístit přímo mezi
bloky do kteréhokoliv místa
- to umožňuje využít výhodu
napojení drenáže v kterémkoliv místě akumulačního objektu, což je výhodou při dispozičním návrhu konkrétního osazení
akumulačního objektu na lokalitě
- a současně tento způsob osazení
rozvodné drenáže je výhodou
ve formě úspory výkopových
zemních prací, spodního štěrkového lože a tím výrazně nižších
nákladů.
Systém rozvodné drenáže
AS-NIDAPLAST umístěný
v drenážním štěrkovém loži
Systém rozvodné drenáže
AS-NIDAFLOW umístěný mezi bloky
Možnosti uložení
Díky horizontálnímu rozvodu v retenčním objektu je možné drenážní potrubí uložit těsně pod vsakovací bloky
retenčního prostoru nebo přímo mezi bloky. V případech nátoku čistých
nebo pouze bagatelně znečištěných
srážkových vod (zejména ze střech
v obytných oblastech) je možné při
zasakování umístit přítokové drenážní potrubí i nad vsakovací bloky
AS-NIDAFLOW.
Technická data
Vsakovací bloky AS-NIDAFLOW
jsou vyráběny stejnou technologií jako
bloky AS-NIDAPLAST, se shodnými parametry, a tak si zachovávají stejná technická data ve všech parametrech.
To umožňuje kontinuální a bezkonfliktní přechod k jejich návrhu a použití.
Ing. Oldřich Pírek
ASIO, spol. s r.o.
ASIO, spol. s r. o.
Kšírova 552/45, 619 00 Brno
tel.: 548 428 111, fax: 548 428 100
e-mail: [email protected], www.asio.cz
Umístění rozvodné drenáže pod bloky
S výhodou lze drenážní potrubí nahradit vsakovacími tunely, které se vloží na základní vrstvu retenčního prostoru mezi bloky AS-NIDAFLOW.
Tunely AS-KRECHT díky postranním
otvorům rozvedou dešťovou vodu dále
do retenčního prostoru tvořeného bloky AS-NIDAFLOW. Vsakovací tunely
mohou být také jednoduše kontrolovány, případně čištěny, čímž se prodlužuje životnost a zachovává provozní spolehlivost objektu.
Umístění rozvodné
drenáže mezi bloky
Zasakovací tunely umístěné
mezi bloky AS-NIDAFLOW
AS-NIDAFLOW
EP 400
zelená plocha,
Aplikace (instalace)
silnice
Rozměry (LxBxH)
2400x1200x520
Pevnost v tlaku (dle ISO 844)
400 kPa
Vertikální únosnost – dovolená
300 kPa
Horizontální únosnost – dovolená
15 kPa
Akumulace vody bez podkladu
1422 l
Akumulační schopnost
95%
Minimální krycí vrstva (zásyp)
0,3 m
Maximální krycí vrstva (zásyp)
1,8 m
Hmotnost bloku
60 kg
Typ bloku
EP 600
zelená plocha, silnice,
více zatížené plochy
2400x1200x520
600 kPa
500 kPa
20 kPa
1422 l
95%
0,3 m
3,5 m
75 kg
stavebnictví 10/13
65
interview
text redakce | foto Inoutic/Deceuninck
Budoucnost patří barevným oknům
Inoutic/Deceuninck se řadí mezi tři největší
výrobce okenních a dveřních systémů z PVC
na světě. Česká pobočka působí na tuzemském trhu již od roku 1993. V září uplynulo
dvacet let od jejího založení.
pokles místní spotřeby. Polská
vláda navíc podporuje exportní
a investiční aktivity svých výrobců,
jelikož vidí, že segment oken je pro
polský průmysl důležitý.
Jaká bude vzhledem k současnému vývoji situace na trhu
s okny ve střední Evropě?
Jak jsem již zmínil, ve střední Evropě došlo v minulých letech ke
značnému poklesu. Očekáváme,
že trh zase začne růst – o tom není
pochyb. Otázkou je, kdy se tak
stane. Ještě nejsme z krize venku.
Myslím si, že zlepšení můžeme
očekávat nejdříve v roce 2015.
Domnívám se, že poroste nejvíce
Polsko především v rámci svého
vlastního trhu.
▲ Bruno Deboutte, ředitel koncernu
Deceuninck pro střední a východní Evropu
Při této příležitosti přijel do České
republiky i Bruno Deboutte, ředitel
koncernu Deceuninck pro střední
a východní Evropu, se kterým jsme
si povídali o situaci ve stavebnictví,
výhledu do budoucna a o dalším
směřování společnosti Inoutic/
Deceuninck.
Jaká je aktuální situace na evropském stavebním trhu z pohledu výrobce okenních profilů?
V rámci Evropy existují velké rozdíly.
Když se podíváme na celý region,
od roku 2009 stále ještě trvá v okenářském průmyslu pokles. Oproti
tomu například ale německý trh,
který do tohoto regionu také spadá,
pokračuje v růstu, ročně v průměru
zhruba o 2,5 %. Další velký trh,
kterým je Polsko, se po dvou letech
propadu již stabilizoval díky nárůstu
exportu, který vykompenzoval zemi
66
stavebnictví 10/13
Z aktuálních informací z trhu
vyplývá, že žádné velké projekty
na příští rok nejsou připravovány, tudíž není ani kam okna
osazovat.
V našem oboru rozlišujeme dva
trhy. Jeden tvoří renovace a druhý
novostavby. Souhlasím s tím, že
v novostavbách se toho mnoho dít
v dohledné době zřejmě nebude,
trh je nasycen a velké developerské
projekty jsou prozatím pozastaveny.
Renovace ale běží pořád, i když už
pobídky státu nejsou momentálně
tak atraktivní a drobní stavebníci zatím s výměnou oken váhají. Časem
ale lidé budou muset toto rozhodnutí učinit, protože rekonstrukce už
bude nevyhnutelná. V Německu
například lidé investují hlavně do
bydlení, čímž zvyšují hodnotu svého domu nebo bytu. Tyto investice
jsou hybnou silou trhu, na rozdíl od
ukládání peněz v bance.
Lze srovnat český a slovenský
trh z pohledu konkurenceschopnosti? Jak se tyto trhy odlišují?
Na trhu dochází k viditelné konsolidaci – malí výrobci oken ukončují
výrobu, nakupují hotová okna od
větších výrobců a věnují se jen
instalaci oken. Neznamená to
ale, že by od nás odcházeli. Nadále prodávají naši značku Inoutic,
považují ji za dostatečně silnou
a chtějí s ní pracovat dál. Nakupují
však od našich větších zákazníků, kteří samozřejmě využívají
úspor z rozsahu výroby. Firmy
mění svoji strategii, opouštějí
výrobu a orientují se na prodej.
Průměrně tak mizí 15 –20 %
trhu každý rok. Slovenský trh
už byl v podstatě konsolidovaný
před rokem 2008. Působilo na
něm čtyři až pět velkých hráčů
a ti jej pokrývali z 90 %. Situace
v ČR byla jiná. Na tuzemském trhu
figurovalo mnohem více menších
firem. Těch velkých bylo opravdu
jen pár a pokrývaly 40–50 % trhu.
S jakou strategií chce Inoutic
bojovat o udržení svého tržního podílu? Jak dosáhnout
v této situaci jeho navýšení?
Trh se zmenšuje. Neustále pracujeme na tom, jak přilákat více
zákazníků a jak našim partnerům
z řad výrobců oken zajistit více
zakázek, aby mohli růst a upevňovat svoji pozici na trhu. Mimo
jiné např. chceme více pracovat
s barevnými profily. Sledujeme,
že poptávka po barevných oknech
vzrůstá, a to jak v novostavbách,
tak při renovacích.
Právě proto na veletrhu Fensterbau /
Frontale v příštím roce v Norimberku uvedeme na trh systém
Omniral. Jde o novinku v podobě
celoplošného barevného nástřiku profilu. Díky této technologii
má celé okno jednotnou barvu,
tj. když otevřete okenní křídlo, je
barevný i rám – není tedy bílý, jak
je tomu v současnosti.
Jak velký podíl v současnosti
tvoří prodej barevných oken
v porovnání s bílými?
Celkově barevná okna tvoří v rámci regionu střední a východní
Evropy okolo 20–30 %, v ČR je
to zhruba 40 %. Pro porovnání –
v Polsku je to jen kolem 25 %
a v Německu 20 %. Tento podíl
ale každým rokem roste.
Čím dalším se lze odlišit od
konkurence a získat tak nové
zákazníky?
Z mého pohledu jsou to především inovace, ať už jsou to barvy,
nebo tepelně izolační vlastnosti.
Můžeme se pochlubit produkty,
které mají ve srovnání s konkurencí
vynikající parametry. Nově připravujeme profil s vyztužením ze skelných vláken. Díky nim můžeme
eliminovat dosud nutnou ocelovou
výztuhu a zlepšit tak izolační vlastnosti rámu a celého okna, navíc při
menší hmotnosti. Tato nová technologie nám umožňuje vyrobit užší
profily s lepší izolací. Přinášíme
tak o 30 % lepší izolaci a o 40 %
méně materiálu ve výrobku, který
je navíc 100% recyklovatelný. Nejekologičtější suroviny jsou totiž ty,
které nespotřebujeme.
Jak se společnost Inoutic staví
k ekologii a životnímu prostředí?
V rámci skupiny se řídíme sloganem Vytváříme udržitelný
domov. Každý nový materiál
a technologie, kterou uvádíme
na trh, je bezpečná a recyklovatelná. Udržitelnost neznamená jen
ekologické hledisko, ale i finanční
udržitelnost – naše výrobky šetří
prostředky koncovému zákazníkovi a zároveň přinášejí hodnotu
našim partnerům – výrobním,
montážním a stavebním firmám.
V Belgii jsme vybudovali největší
provoz na recyklaci PVC profilů, v němž recyklujeme kromě
vlastních i okna jiných značek.
Naše PVC profily pro výrobu oken
a dveří, které extrudujeme, se tak
poté, co skončí jejich životnost,
vracejí zase k nám. Recyklujeme
je a znovu vyrábíme PVC pro naše
produkty, aniž bychom snižovali
jejich kvalitu. Jde o uzavřený
koloběh životnosti materiálů.
Zpracováváme i zbytky z extruze
a odřezky z výroby oken. ■
firemní blok
Technologie weber.reflex: tmavší odstíny
na zateplovací systémy povoleny
Divize Weber uvádí na trh technologii weber.reflex,
která umožňuje v některých případech dosáhnout i o více než 25 % nižší teploty u vrstvy fasádního systému vystaveného slunci než při použití
obvyklé používané pigmentové skladby.
Snížení teploty povrchu fasádního systému pomocí technologie
weber.reflex umožňuje prodloužení životnosti celého souvrství
zateplovacího systému, protože
vysoká teplota urychluje degradaci
jak tenkovrstvé omítky, tak izolace
(především EPS) a prudké změny
teplot (např. na sluncem ozařované
fasádě v zimě) urychlují mechanickou degradaci (např. vznik trhlin).
Principem barevného vjemu, který
získáme pohledem na barevný
předmět, je to, že ze světla, které
na daný předmět dopadá, je část
absorbována a část odražena.
Odražená část po dopadu na sítnici
lidského oka a přenosu do mozku
vytváří barevný vjem.
Stejně tak, jako se typ a množství
absorbované části viditelného spektra projeví na barvě předmětu, tak
se typ a množství absorbované další
části elektromagnetického záření,
tzv. infračerveného záření (IR), projeví na teplotě předmětu. Čím má
předmět větší schopnost absorpce
IR záření, tím více a rychleji se ohřívá.
V oblasti fasád platí totéž: fasáda
se ohřívá tím rychleji a na vyšší
teplotu, čím více materiál na jejím
povrchu absorbuje infračervenou
část záření, která na něj dopadá. Různé pigmenty mají různé
absorpční schopnosti v IR části
spektra a jako takové mají hlavní
vliv na ohřívání fasády.
Divize Weber již celou řadu let standardně využívá takové pigmenty,
které mají vyšší tepelnou odrazivost
než jiné použitelné pigmenty pro
dosažení požadovaného odstínu.
V současnosti divize rozšířila své
portfolio o další pigmenty a společně s chytrým způsobem jejich kombinování je sloučila pod názvem
technologie weber.reflex.
K hodnocení tepelně-absorbčních
vlastností fasádních systémů se
často používá parametr HBW.
Čím je odstín tmavší (tím více
absorbuje světlo a více se zahřívá),
tím má nižší HBW. Parametr HBW
se vzhledem ke své definici použitím tohoto typu pigmentů nijak
nemění a při použití technologie
weber.reflex se materiály chovají,
jako by měly vyšší HBW.
Omítky a nátěry s technologií
weber.reflex jsou dodávány po
předešlé konzultaci. Účinnost
a ceny závisejí na odstínu a typu
omítky. ■
Autorka:
Monika Ruffrová,
divize Weber, Saint- Gobain
Construction Products CZ
stavebnictví 10/13
67
reakce
text Ing. Pavel Kaderka
Reakce na článek Autorizovaný
inspektor – ode zdi ke zdi
Je bohužel smutnou skutečností, že obsah článku
JUDr. Širůčkové Autorizovaný inspektor – ode zdi
ke zdi, uveřejněný v čísle 09/2013, plně vystihuje
situaci, která vznikla z pohledu obsahu novely zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen SZ), kolem institutu autorizovaného inspektora (dále jen AI). Je v teoretické
rovině pojmenováním, jak probíhala činnost AI
podle znění SZ platného od 1. ledna 2007 do
31. prosince 2012, ale je i výstižným pojmenováním, jak bylo výkonu činnosti AI zamezeno novelizovaným zněním SZ platným po 1. lednu 2013.
Je pravdou, že aktivnější zástupci
AI, kteří se pravidelně účastnili
všech kroků legislativního procesu projednávání novely SZ nejen
v Poslanecké sněmovně, ale
i v Senátu Parlamentu ČR, upozorňovali na nevhodná a veskrze
omezující pravidla, která ve svém
důsledku znemožní fungování
institutu AI. Bohužel poslanci,
senátoři ani jejich poradci či další
osoby pohybující se v zákulisí
dění kolem novely SZ v roce 2012
nebyli ochotni názorům těch,
o nichž jednali, jakkoli naslouchat.
Je obdivuhodné, že i představitelé
profesních svazů oslovení AI jim
neposkytli dostatek prostoru, aby
si je vyslechli a případně i pomohli. Nutno konstatovat, že bohužel
i ke své škodě, protože po pár měsících účinnosti novelizovaného
obsahu SZ sami přišli na to, v čem
byli „sladkými“ argumenty některých zákonodárců obelstěni. Současné znění nepřináší do procesu
přípravy, realizace i zprovozňování
stavebních záměrů potřebný
efekt zrychlení a zprůhlednění
všech procesů, ale spíše naopak
procesy učinil složitějšími a lhůty
delšími. Zdá se, že SZ podlehl
podivnému chaosu v ČR, a to ke
škodě všech účastníků výstavby,
tj. stavebníků, projektantů i zhotovitelů, kteří pomáhají nejvíce
68
stavebnictví 10/13
ovlivňovat růst či pokles hrubého
domácího produktu (dále jen
HDP). Vždyť investicemi začíná
celý kolotoč finančních prostředků
ovlivňující životní úroveň všech.
Směrem k působení samotných
AI přinesla novela SZ i nemálo
procesních nejasností, s kterými
nemají potíže pouze sami AI
a jejich klienti – stavebníci, ale
i správní orgány všech stupňů.
Nelogické procesy zakomponované do obsahu SZ společně
s nejasnou adresností jednotlivých kroků nejsou schopni řádně pochopit a následně i řádně
zúřadovat. Metodika a podrobný
logický výklad chybí, správní orgány vymýšlejí nelogické postupy
zákonem pořádně nepopsané,
termíny potřebné pro vykonání
jednotlivých procesních kroků
se v důsledku toho prodlužují.
Dochází i k negativnímu efektu,
kdy chybný výklad činností AI
„vyčtený mezi řádky“ obsahu
ustanovení SZ ze strany správních
úřadů vede k cílenému vylučování
AI z procesu povolování a zprovozňování stavebních záměrů.
Je nutno hluboce smeknout
a s vyjádřením výrazné pochvaly vůči zvláštnímu senátu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu konstatovat, že
nesmyslný proces převodu AI
podivnými úvahami a odůvodněnými závěry v usnesení některých
senátů Nejvyššího správního
soudu, zejména v článku autorky
citovaného č. j. 9 As 63/2010-11
z 4. srpna 2010 a na něj navazujícími dalšími usneseními, se
v poslední chvíli před samotným
závěrečným hlasováním o novele SZ při 46. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
19. září 2012 podařilo vrátit smysl
institutu AI tam, kam skutečně
patří. Snaha o zařazení institutu
AI jako soukromoprávní instituce
do veřejnoprávních institucí tím,
že AI místo odborného posudku (certifikátu) vydává správní
rozhodnutí, byla krokem vydání
usnesení č. j. Konf 25/2012-9
z 6. září 2012 doručeného účastníkům kompetenčního sporu
18. září 2012 konečně zmařena.
Snažení několika aktivních AI, jimž
poněkud popletená snaha některých členů právní veřejnosti v pohledu na institut nebyla lhostejná,
bylo korunováno vítězstvím zdravého rozumu nad nelogickou manipulací. Od počátku bylo tvůrcem
SZ dáno institutu AI do vínku, že
bude kontrolorem a posuzovatelem. Tvůrce nikdy neuvažoval
nad tím, že by AI byl zařazen do
výčtu orgánů veřejné moci sui
generis (volný překlad z latiny
zvláštního druhu), jak se snažil naznačit Ústavní soud ČR ve svém
usnesení č. j. IV. ÚS 3468/11
z 12. března 2012, a už vůbec ne,
že bude ukotven ve vrchnostenském postavení charakteristickém
pro výkon veřejné moci, v němž
by měl být autorem veřejnoprávního správního aktu, jímž se
zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují práva nebo povinnosti, jak
se opět snažil naznačit Ústavní soud ČR ve svém usnesení
č. j. IV. ÚS 558/12 z 13. března 2012.
Po analýze dění pramenícího z podivného výsledku legislativních
snah loňského roku se podařilo
najít z této nelehké situace jisté
východisko. SZ ukotvil institut
AI do oblasti popsané obsahem
ustanovení § 149, odst. 1. Do
něho již v minulém znění SZ byly
zakomponovány jasně pojmenované činnosti, které byly velmi
populární mezi stavebníky tak, jak
uvádí autorka článku. Je možno
i souhlasit se skutečností, že ne
všichni AI plně pochopili podstatu
jimi vykonávané činnosti, a to ať už
z nezkušenosti či přemíry ochoty
pomoci nešťastným stavebníkům
v nabytí práva pro provedení stavby. Ne všichni pochopili, že jejich
postavení není v pozici dobrotivců,
ale přísných kontrolorů a posuzovatelů souladu jednotlivých kroků
učiněných stavebníky s obsahem
znění platné stavebně právní
a mimo jiné i majetkově právní
legislativy. To se samozřejmě
vymstilo těm poctivým a znalým,
kteří si svoji roli uvědomovali. Tyto
AI bohužel výsledný obsah novely
SZ poškodil. To, co bylo velmi
populární mezi stavebníky v minulém období, je v § 149, odst. 1
zahrnuto pod písm. a), tj. osvědčit
způsobem stanoveným v § 117, že
navrhovaná stavba nebo změna
stavby před jejím dokončením
(§ 118) může být provedena. Novela SZ nastolenými procesními pravidly učinila právě v této oblasti AI
nepotřebnými, protože složitost
a několikanásobná kontrola všemi
účastníky schvalovacího procesu
prodloužila neúměrně nejen čas
potřebný pro jeho vyplnění, ale
dala i mnoho šancí správním orgánům znovu a znovu prověřovat
již prověřené a zkontrolované
a „nacházet“ mnohdy další a další
neexistující chyby.
S dokončováním staveb, které
prošly schvalovacím procesem za
účasti AI, se pojí i snahy stavebníků, aby i proces jejich převedení
do řádného provozu byl procesně
proveden AI ve smyslu obsahu
ustanovení § 149, odst. 1 písm. b),
tj. zpracovat odborný posudek
(certifikát) pro vydání kolaudačního souhlasu (§ 122). V době
po nabytí účinnosti novely SZ se
jich mnoho obrátilo na AI, aby jim
i v této fázi pomohli. Bohužel však
působením vlivů pramenících ze
správních úřadů i tato cesta pro
výkon činnosti AI byla uzavřena.
Chápání významu slova „může“
v obsahu druhé věty ustanovení
§ 122, odst. 5 – v takovém případě může stavební úřad upustit
od závěrečné kontrolní prohlídky
stavby a vydat kolaudační souhlas
na základě tohoto posudku –
v poněkud pozměněném smyslu
„ale nemusí“ eliminuje činnost
AI i v této oblasti. Přestože stavebník přiloží k žádosti o vydání
kolaudačního souhlasu odborný
posudek (certifikát) v řádně zpracované formě společně se všemi
povinnými doklady, správní úřad
přesto vypisuje kontrolní prohlídku
bez jakéhokoliv ohledu na řádně
vykonanou činnost AI. Z pohledu
poctivě pracujících AI je tento
postup zbytečným a více méně
obstrukčním konáním správních
úřadů, při němž mnohdy kvalita
jeho následného výkonu je daleko
nižší než jimi otevřeně kritizovaná
kvalita výkonu činnosti AI. Jediným „úspěchem“ takovéhoto
konání správních úřadů je prodloužení lhůty k řádnému zprovoznění
stavby.
Bohužel v některých případech se
lze setkat i s přímým upozorněním
správního úřadu vůči stavebníku,
aby za AI raději vůbec nechodili,
s odvoláním se na úspory finančních prostředků i času potřebného pro vypracování odborného
posudku (certifikátu). Místo toho,
aby tedy správní úřad nabídl
a vysvětlil stavebníkovi veškerou
šíři právních možností daných SZ
a nechal rozhodnutí na něm, jak
postupovat při povolování nebo
zprovozňování stavby, běžně
doporučuje takové možnosti,
v kterých jen on sám vystupuje
v rozhodující a vše ovlivňující roli.
Co tedy zbývá stavebníkům? Raději AI nekontaktovat, aby správní
úřad neměl důvod pro vytváření
různých obstrukcí a zbytečného
prodlužování času k povolení
výstavby či zprovoznění dokončeného stavebního záměru.
Výše uvedené dvě oblasti jasně ukázaly po nabytí účinnosti
novely SZ provedené zákonem
č. 350/2012 Sb. 1. ledna 2013,
jakým způsobem se v nich eliminuje činnost AI. Z pohledu zevnitř
i zvenku je patrné, že tvůrce zákona i zákonodárce záměrně pro
tyto oblasti vymezili jasné kompetence, že bez vůle vyjadřované
osazenstvem správních úřadů
se nic v této zemi nebude dít.
Zvláštní je, kam se poděl entuziazmus oněch tvůrců i zákonodárců
z počátku roku 2009, kdy byla
proklamována snaha o zeštíhlení
státní správy na poli územního
rozhodování a stavebního řádu
s uspořením finančních prostředků potřebných na udržování jejího
chodu, ale i zrychlení procesů
přípravy a realizace stavebních
záměrů. Záměr ponechání si pouze nejdůležitějších rozhodovacích
procesních kroků územního plánování a územního rozhodování
s předáním dozorových činností
stavebního řádu nad povolováním
a realizací stavebních záměrů do
rukou AI, tj. soukromých osob
s omezenými přenesenými pravomocemi veřejné moci, se naprosto a zcela vytratil.
V obsahu ustanovení § 149, odst. 1,
zůstala ještě pro AI činnost zahrnutá do písm. c), tj. dohlížet na
provádění stavby. To, že situace
pro ně není zase tak hrozná, ukazují reakce stavebníků a ostatních
účastníků výstavby z poslední
doby. Někteří stavebníci začali
kontaktovat AI pro výkon jejich
činnosti jako supervizích orgánů nad přípravou a realizacemi
stavebních záměrů s pověřením
následné pomoci při kontaktu se
správními úřady. Jsou kontrolními
orgány v týmu stavebníka nad výkonem projektanta, inženýrských
činností a technického dozoru
stavebníka, popř. jiných osob zajišťujících výkon investorské činnosti
při úpravě budoucích majetkových
vztahů. V souvislosti s tím je nutno bohužel se smutkem v duši
konstatovat, že často chování
správních orgánů, oprávněných
úředních osob, vykazuje přímo
při jednáních stavebníka společně
s AI mnohdy až nemorální prvky
charakteru pomluv vůči AI. Na AI
se také začaly obracet řídicí orgá-
ny dotačních titulů s prováděním
kvalifikované kontroly kvality staveb a čerpání finančních prostředků. Nezanedbatelnou skupinou
jsou však účastníci správních
řízení, kteří si uvědomili vyšší kvalifikaci AI a jejich bohaté znalosti
z oblasti investiční výstavby oproti
kvalifikaci pracovníků správních
úřadů a obecné právní veřejnosti.
Využívají schopností a zkušeností
AI k obraně před nekvalitním
a nekvalifikovaným výkonem veřejné moci prováděné správními
úřady, v některých případech
i výrazně jednostranným, a před
neoprávněným zasahováním do
práv účastníků správních řízení,
zhusta i jejich ústavních práv.
V souvislosti s výkonem činnosti v poslední popsané oblasti
a hlavně získanými zkušenostmi
je velice zajímavé a poučné pro
AI, že kampaň k jejich diskreditaci
v období prvních pěti roků jejich
činnosti, založená na naprosté absenci nějakého jejich metodického
vedení, se obrací vůči těm, kteří
tuto kampaň tehdy vedli, tj. správním úřadům s jejich personálním
obsazením. V pozici poradců a zplnomocněných zástupců zřetelně
vidí, co v některých jednotlivých
případech jsou některé oprávněné
úřední osoby schopny činit, a to
nejen z neznalosti práva i technických vědomostí z investiční
výstavby, ale v neposlední řadě
i zneužitím svého vrchnostenského postavení dané jim zahrnutím
do oblasti výkonu veřejné moci.
Lze se domnívat, že působení
AI právě v této třetí oblasti bude
mít největší podíl na tom, aby se
ještě s vyššími právními i procesními zkušenostmi opět vrátili tam,
kde bylo postavení institutu AI
původním záměrem legislativce
v obsahu SZ ukotveno.
Je samozřejmé, že ne všichni
AI si na začátku své činnosti po
jmenování ministrem pro místní
rozvoj uvědomovali, že nároky na jejich činnost a morální
a etické vystupování nebude
pouze v oblasti nejjednodušší,
tj. obsahu ustanovení § 149,
odst. 1, písm. a) a b), ale především v oblasti písm. c). Téměř
všichni AI, a bohužel i metodický
a dozorový orgán v pozici Ministerstva pro místní rozvoj ČR, se
soustředili na výkon činnosti při
nabývání práva výstavby, vyjádřené obsahem písm. a), popř. na
výkon činnosti při zprovozňování
dokončených staveb, vyjádřené
pod písm. b). Všichni AI se celou dobu honili za co nejvyšším
počtem zpracovaných odborných posudků (certifikátů) bez
toho, že by nejprve zvládli celou
dobu života stavebního projektu,
tj. od zrození jeho duše nápadem
či potřebou stavby až po její odstranění s odvozem materiálu na
skládku nebo jeho recyklací pro
další použití. Vykázané množství
odborných posudků (certifikátů)
jim bylo příjemnějším uspokojením společně s mnohdy i neadekvátní odměnou než kvalitní
mravenčí práce.
Mnoho procesních kroků i bohaté
činnosti kolem přípravy, realizační
a provozní fáze stavebního projektu jsou bohužel ještě v této
době skryty mnohým z AI. I přesto se z množství AI v minulosti
jmenovaných ministrem pro místní rozvoj po téměř šesti letech
vykrystalizovalo jádro těch, kteří
si skutečnou podstatu institutu
AI, jako prospěšné činnosti pro
celou oblast investiční výstavby,
plně uvědomují. Jsou to ti, jež se
celý život jako pilní mravenečci
učili a zdokonalovali, aby při
vyvrcholení svého profesního
života pomáhali všem kolegům,
kteří jsou mladší a méně zkušení. Zejména také, aby svými
bohatými zkušenostmi získanými
technickým vzděláním a poté
zejména právním dovzděláním
v oblasti investiční výstavby
pomáhali i všem těm stavebníkům, kteří jejich pomoc ve svém
životě ojediněle nebo pravidelně
potřebují k budování materiálních
hodnot – stavebních záměrů.
Teprve budoucí čas ukáže, jak
tato v současnosti poměrně
malá skupina AI dokáže přesvědčit ostatní i celou veřejnost
o prospěšnosti institutu AI zcela
správně zakomponovaného do
obsahu SZ jejími původními tvůrci a zákonodárci. ■
Autor:
Ing. Pavel Kaderka,
autorizovaný inspektor, evidenční
číslo 003
stavebnictví 10/13
69
inzerce
Pozvánka na konferenci Dřevostavby v praxi 7
Téma: Konstrukční řešení a stavební detaily
70
stavebnictví 10/13
konstrukcí, převádění projektových detailů do stavební praxe realizačních firem
a rovněž budete seznámeni se závěry
nových akustických, požárních a statických zkoušek konstrukcí, s novými způsoby ochrany dřeva, argumentacemi pro
používání kvalitních stavebních materiálů
a mnohými dalšími tématy.
Všichni mluvčí mají dlouholeté praktické
zkušenosti v oblasti dřevostaveb a podělí se s vámi o své znalosti, upozorní
na chybná stavební a technická řešení
a nabídnou praktická doporučení pro
správné řešení technických detailů, projektů a postupů.
Rezervujete si čas a od října se registrujte
na www.rigips.cz. Pokud chcete zaslat
pozvánku s programem, pošlete e-mail
na [email protected]
Konference je zařazena do projektu celoživotního vzdělávání ČKAIT
(2 kreditní body).
Účastnický poplatek 1600 Kč +
21 % DPH, celkem 1936 Kč na jednu osobu. Občerstvení a ubytování je
zajištěno v rámci poplatku. Uzávěrka
přihlášek je 21. října 2013.
Kontakt:
Saint-Gobain Construction
Products CZ a.s., divize Rigips
Počernická 272/96
193 00 Praha 10
tel.: 739 003 578
e-mail:
[email protected]
www.rigips.cz
Foto: Starý kravín o.s. Františkov 63
Přijměte pozvání na sedmý ročník konference Dřevostavby v praxi. Odborná
akce se bude konat ve dnech 31. října
až 1. listopadu 2013 v hotelu Skalský
dvůr u Bystřice nad Pernštejnem.
Na setkání profesionálů z oblasti dřevostaveb se dozvíte poslední trendy v oboru, získáte nové kontakty v oblasti technického poradenství, užitečné informace
a rady, které budete moci hned použít
v praxi, a budete mít čas i na neformální
setkání a odpočinek.
Hlavním tématem letošní konference
jsou konstrukční řešení a stavební detaily
dřevostaveb.
Mezi přednášejícími jsou technici, projektanti a znalci z partnerských společností, které patří mezi zkušené výrobce
a dodavatele materiálů, nástrojů a služeb pro dřevostavbaře.
O své znalosti a zkušenosti se podělí také odborníci z Nadace dřevo
pro život, Cechu klempířů a pokrývačů, katedry
konstrukcí pozemních
staveb ČVUT, Univerzitního centra energeticky
efektivních budov, VVÚD
a Mendelovy univerzity.
Dvoudenní konference
bude obsahovat dvacet
dva přednášek o současných možnostech,
problémech a trendech
při výstavbě. Dozvíte se
informace o technologických i produktových novinkách, nových možnostech použití konstrukčních
desek RigiStabil, změnách v legislativě, postupech pro získání dotací
a o přípravě projektu pro
program Nová zelená
úsporám. Dále bude
prezentováno správné
a chybné řešení střešních plášťů a tesařských
infoservis
Veletrhy a výstavy
16.–18. 10. 2013
SHKG LEIPZIG 2013
Veletrh sanity, topení, klimatizace
a automatizace vybavení budov
(společně s veletrhem EFA 2013)
Německo, Lipsko,
Výstaviště Lipsko –
Neues Messegelände
E-mail: [email protected]
www.shkg-leipzig.de
16.–18. 10. 2013
EFA 2013
13. ročník veletrhu techniky
a elektrotechniky budov, klimatizace a automatizace (společně
s veletrhem SHKG)
Německo, Lipsko,
Výstaviště Lipsko –
Neues Messegelände
E-mail: [email protected]
www.efa-messe.com
16.–19. 10. 2013
SAIE 2013
49. mezinárodní
stavební veletrh
(souběžně s s výstavami SAIE
Safe Buildung, SAIE Sustainable
Building, SAIE Innovative Design
a SAIE Movint Expologistica)
Itálie, Bologna,
Quartiere fieristico di Bologna
E-mail: [email protected]
www.saie.bolognafiere.it
16.–20. 10. 2013
BYGG REIS DEG 2013
Skandinávský stavební
veletrh
Norsko, Oslo/Lillestrom
E-mail: [email protected]
23.–26. 10. 2013
CONCRETA 2013
26. mezinárodní veletrh
stavebnictví pro trvale
udržitelnou výstavbu
Portugalsko,
Exponor – Porto
International Fair,
Leca da Palmeira
E-mail: [email protected]
www.concreta.exponor.pt
5.–8. 11. 2013
AQUATECH
AMSTERODAM 2013
Mezinárodní
veletrh vodního hospodářství
Nizozemí, Amsterodam,
Amsterodam RAI,
Europaplein
E-mail: [email protected]
www.aquatechtrade.com/amsterdamen
Odborné semináře
a konference
8. 10. 2013
Dozory při provádění staveb
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
9. 10. 2013
Heluz – Řešení pro nulové
domy
Odborná konference
Hradec Králové,
Kongresové centrum Aldis,
Eliščino nábřeží 375
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
10. 10. 2013
Novela vodního zákona
a vztah vodního
a stavebního zákona
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
10. 10. 2013
Stavba roku 2013
Setkání v Senátu PČR –
Vyhlášení titulu
■ Stavba roku 2013
a dalších cen:
■ Nejlepší výrobce stavebnin
■ Nejlepší stavební firma
■ Osobnost stavitelství
www.stavbaroku.cz
15. 10. 2013
Řízení kvality ve výstavbě
pozemních komunikací
Odborný seminář
inzerce
Schiedel rozšířil řadu nerezových komínů o novinku Permeter
Schiedel Permeter spojuje prvotřídní komínovou
technologii a zajímavý design.
Využití může nalézt nejen v novostavbách, ale
rovněž
umožňuje jednoduše
a elegantně vyřešit dostavbu
komína ke stávajícímu bydlení.
Tento moderní
komínový systém s vnitřní nerezovou vložkou,
tepelnou izolací a pláštěm z komaxitované pozinkované oceli lze pořídit v bílé, šedé nebo černé variantě.
Komín lze díky tomu sladit s domem
nebo lze naopak vytvořit netradiční
barevný kontrast.
Schiedel Permeter je ideálním řešením pro exteriérové i interiérové řešení
komína. Spolu s tím zaujme i výtvarnou stránkou svým takřka futuristickým vzhledem a ocelovou elegancí.
Protože je velmi lehký, nepotřebuje základ a stačí jej
pouze upevnit na fasádu.
Představuje tak ideální
způsob, jak vyřešit dostavbu komína. Díky vynikající
vnitřní izolaci má nízkou
povrchovou teplotu, takže
mu postačí běžný odstup
50 mm od hořlavých
materiálů.
Schiedel
Permeter je nenáročný rovněž na místo,
takže jej lze využít i ve
velmi stísněných prostorech. Výstavba je časově nenáročná
a snadná, jednotlivé díly do sebe přesně zapadají.
Jeho dalším plusem je univerzálnost
použití. Schiedel Permeter
umožňuje odvod spalin od
všech typů spotřebičů na
všechny druhy paliv.
Schiedel Permeter lze
pořídit v průměrech 80 až
350 mm a dodává se s širokým příslušenstvím pro
kompletní výstavbu komína.
Při průměru 180 mm
v základní sestavě a výšce 7 m
s izolací 250 mm
se jeho ceníková
cena pohybuje od
17 770 Kč včetně DPH. Průměr
a výška komína závisí na typu spotřebiče
a umístění komína v dispozici budovy.
Více informací naleznete na stránkách
www.schiedel.cz.
stavebnictví 10/13
71
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
15. 10. 2013
Heluz – Řešení pro nulové
domy
Odborná konference
Brno,
Kongresové centrum BVV
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
15. 10. 2013
Stavební zákon – velká novela
v řízeních o umístění, povolení
a užívání staveb, účinná od
ledna 2013
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
16.– 17. 10. 2013
Přípravný seminář
na autorizační
zkoušku ČKAIT
Odborný seminář
Praha 2, Dům ČKAIT,
Informační centrum, s.r.o.
Sokolská 15
E-mail: [email protected]
www.ckait.cz
16. 10. 2013
Technický dozor
stavebníka pro program
Nová zelená úsporám
a při zajištění nízké
energetické náročnosti
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
17. 10. 2013
Technický dozor
při zateplování
budov
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
72
stavebnictví 10/13
22. 10. 2013
Heluz – Řešení pro nulové
domy
Odborná konference
Plzeň,
Hotel Primavera,
Nepomucká 128
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
22. 10. 2013
Umísťování a povolování
staveb a ochrana
životního prostředí
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
23. 10. 2013
Příprava na autorizační
zkoušku ČKAIT
v oboru pozemní
stavby
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
24. 10. 2013
Příprava na autorizační
zkoušku ČKAIT v oboru
dopravní stavby
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
24. 10. 2013
Příprava k autorizačním
zkouškám ČKAIT
Intenzivní školení
ke zkoušce
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
24. 10. 2013
Katastr nemovitostí
po rekodifikaci
občanského práva
Odborný seminář
Praha 2, sídlo ČKAIT,
Středisko vzdělávání
a informací
Sokolská 15
E-mail: [email protected]
www.ckait.cz
24. 10. 2013
Projektová činnost
a dokumentace staveb
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
29. 10. 2013
Energetický specialista
s oprávněním
ke zpracování PENB
Vzdělávací kurz
České Budějovice,
Gerstnera 2151/6
E-mail: [email protected]
31. 10. 2013
Nízká energetická
náročnost budov –
průkaz a energetický
posudek, požadavky při
kontrolách a pro program
Nová zelená úsporám
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
5. 11. 2013
Dřevostavby komplexně –
stěna, střecha. strop
Odborný seminář
Brno,
Kongresové centrum BVV
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
5. 11. 2013
Školení pro stavbyvedoucí –
nedostatky ve vedení
a bezpečnosti
na stavbách
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
7. 11. 2013
Dřevěné konstrukce
a dřevostavby
z masivních panelů CLT
Odborný seminář
Praha 2, sídlo ČKAIT,
Středisko vzdělávání
a informací
Sokolská 15
E-mail: [email protected]
www. ckait.cz
7. 11. 2013
Údržba a opravy
historických staveb
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
7. 11. 2013
Keramické obklady a dlažby
Odborný seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
13.– 14. 11. 2013
Přípravný seminář na
autorizační zkoušku ČKAIT
Odborný seminář
Brno, OK ČKAIT Brno,
Informační centrum, s.r.o.
Vrchlického sad 2
E-mail: [email protected]
www.ckait.cz
20.– 21. 11. 2013
Přípravný seminář na
autorizační zkoušku ČKAIT
Odborný seminář
Praha 2, sídlo ČKAIT,
Informační centrum, s.r.o.
Sokolská 15
E-mail: [email protected]
www.ckait.cz
27. 11. 2013
Odborné vedení stavby –
funkce stavbyvedoucího
z pohledu stavebního úřadu
Odborný seminář
Praha 2, sídlo ČKAIT,
Středisko vzdělávání
a informací
Sokolská 15
E-mail: [email protected]
www.ckait.cz
Ředitel společnosti ÚRS Praha, František Glazar, předesílá: „Analýzy Euroconstructu budou
doplněny o další zajímavá a aktuální témata jako makroekonomické pohledy na Evropu, no
období evropských fondů, představení tureckého stavebního trhu, certifikace budov a
například i dlouhodobou předpověď vývoje sektoru stavebních renovací a oprav.“
Slavnostní zahájení konference proběhne již ve čtvrtek 28. listopadu večer v Tančícím dom
Pořadatelem konference je společnost ÚRS Praha, a.s., člen sdružení Euroconstruct. Jedním
z partnerů konference je Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR, který údaje od
Euroconstructu používá i pro své vlastní analýzy.
Další informace, kontakty a registrace jsou na stránkách www.euroconstruct.cz
Konference Euroconstruct
a prognózy vývoje stavebnictví
Na to, zda má stavebnictví šanci se vzchopit, nebo
zda bude nadále klesat, se zaměří 76. ročník konference Euroconstruct. Nabídne zároveň shrnutí
dosavadního vývoje stavebnictví v jednotlivých
evropských zemích a jeho výhled do roku 2016.
Konference proběhne v pátek 29. listopadu 2013
v kongresovém sále hotelu Ambassador v Praze.
To si udrželo růst stavební produkce
až do roku 2011. Poté tempo růstu
pokleslo a propadlo se, příští rok
by se situace měla stabilizovat
a navrátit k růstu.
Konference
Na pražské konferenci vystoupí
známé evropské a české osobnosti.
Mezi hlavními řečníky jsou např. Peter Jungen a Aleš Michl. Peter Jungen vedl v Německu firmu Strabag,
poté založil vlastní investiční společnost. Aleš Michl je v současné době
je hlavním investičním analytikem
v Raiffeisenbank CZ a publikuje
např. v časopise Ekonom.
Ředitel společnosti ÚRS Praha
František Glazar předesílá: „Analýzy
Euroconstructu budou doplněny
o další zajímavá a aktuální témata jako
makroekonomické pohledy na Evropu, nové období evropských fondů,
představení tureckého stavebního
trhu, certifikace budov a například
i dlouhodobou předpověď vývoje
sektoru stavebních renovací a oprav.“
Slavnostní zahájení konference proběhne již ve čtvrtek 28. listopadu
večer v Tančícím domě v Praze.
Pořadatelem konference je společnost ÚRS Praha, a.s., člen sdružení
Euroconstruct. Jedním z partnerů
konference je Svaz podnikatelů ve
stavebnictví v ČR, který údaje od
Euroconstructu používá i pro své
vlastní analýzy.
Podrobné informace, kontakty a údaje o registraci jsou na stránkách
www.euroconstruct.cz ■
Zastaví se letos celkový pokles proto jen 56 mld. eur. Ve srovnání
evropského stavebnictví?
s 264 mld. eur z roku 2007 se jedná
Evropské stavebnictví má za sebou o propad na pouhou pětinu původnítěžké roky. Od roku 2007 snížilo ho objemu. Tím se podíl španělského
svůj objem o pětinu. V absolutních stavebnictví v Evropě snížil z 16 %
hodnotách to představuje výpadek na 4,4 % a Španělsko tak opustilo
359 mld. eur během šesti let. tzv. velkou pětku (Německo, Francie,
Největší meziroční pokles byl za- Itálie a Velká Británie). Podobný vývoj
znamenán v roce 2009, a to 8,9 %. stavebnictví, tj. rychlý růst do roku
V průměru za období 2007–2013 2007 následovaný strmým pádem,
evropské stavebnictví klesalo každý zažívá ještě Irsko (–71 %). V Porturok o 4 %. Podle odborníků ze sdru- galsku recese také dále prodloužila
žení Euroconstruct letošní rok 2013 propad stavebnictví, který v zemi
představuje pomyslné dno – v ná- započal již v roce 2001.
sledujících letech již stavebnictví Skupinu zemí středovýchodní
začne pomalu opět růst. Podobný Evropy recese zasáhla s ročním
trend se odráží i ve vývoji HDP. zpožděním a celkového maxima
Po zastavení růstu v roce 2008 v něm tak bylo dosaženo až v roce
a výrazném
propadu
v roce
2009 Aleš
2008.
Zajeobdobí
2008–2013
se investičním
založil vlastní
investiční
společnost.
Michl
v současné
době je hlavním
(4,1 %) se vpodařilo
na dvaCZ
roky
objemnapř.
stavebnictví
o 18,7 %.
analytikem
Raiffeisenbank
a publikuje
v časopisesníží
Ekonom.
vrátit
sespolečnosti
k černýmÚRS
číslům.
Roky
Vývoj
v jednotlivých
zemích seEuroconstructu
liší.
Ředitel
Praha,
František
Glazar,
předesílá: „Analýzy
budou
2012
a 2013
představují
stagnaci.
Česká
republika
a Slovensko
sledují
doplněny o další zajímavá a aktuální témata jako makroekonomické pohledy na Evropu, nové
V letech
2014 a 2015
se očekává
s tímtrhu,
rozdílem,
že budov a
období evropských
fondů,
představení obdobný
tureckého trend,
stavebního
certifikace
postupné
na Slovensku
už by serenovací
letos měl
například oživování.
i dlouhodobou předpověď vývoje
sektoru stavebních
a oprav.“
pokles
zastavit, zatímSlavnostní zahájení konference proběhne
již vestavebnictví
čtvrtek 28. listopadu
večer v Tančícím domě.
Irsko
Portugalsko
Španělsko
Kde
je situace
nejhorší?
co v ČR
očekáváme
jeho další
poPořadatelem
konference
je společnost ÚRS
Praha,
a.s., člen sdružení
Euroconstruct.
Jedním
z partnerů
konference
Svazcelku.
podnikatelů
ve stavebnictví
ČR, který
údaje od
Toto
vše platí
o Evropějejako
kračování.
Celkovývpokles
českého
Euroconstructu
používá
i pro
vlastní
analýzy. od roku 2008 tak letos ▲ Graf 2. Vývoj stavebnictví v ČR, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku v letech
Vývoj
v jednotlivých
zemích
sesvé
však
stavebnictví
2000–2015 (2012 rovná se 100 %, ve stálých cenách)
Další informace,
kontakty apoklesy
registrace jsou
na stránkách www.euroconstruct.cz
může
lišit. Nejvýraznější
pravděpodobně
přesáhne 30 %.
zaznamenalo a stále zaznamenává V Maďarsku pokles začal již v roce
Španělsko, kde průměrná meziroč- 2006, po roce 2008 mu recese
ní změna v období 2008–2013 byla dodala výraznou akceleraci, letos
–22,6 %. Letošní odhad objemu by se situace měla stabilizovat.
stavebnictví ve Španělsku činí Výrazně vybočuje vývoj v Polsku.
Graf 1. Vývoj HDP a stavebnictví v letech 2000
cenách 2012)
Graf 1. Vývoj HDP a stavebnictví v letech 2000–2015 (2007 rovná se 100 %, ve stálých
cenách 2012)
▲Graf
Graf1.1.Vývoj
Vývoj HDP
2000–2015
(2007
rovná
se 100
%, %, ve▲stálých
Graf 3. Vývoj stavebnictví v Irsku, Portugalsku a Španělsku v letech 2000
HDPa stavebnictví
a stavebnictvív letech
v letech
2000–2015
(2007
rovná
se 100
ve stálých cenách 2012)
až 2015 (2012 rovná se 100 %, ve stálých cenách) stavebnictví 10/13
cenách 2012)
73
v příštím čísle
11–12/13 | listopad–prosinec
Listopadové dvojčíslo bude věnováno informačním a bezpečnostním technologiím. Budou
představeny počítačové simulace
informující o budoucím chování
budov z hlediska potřeby energií.
Řešena bude také problematika akustických vlastností budov.
Mezi zajímavá témata patří i budoucnost mobilní komunikace
s LTE (Long Term Evolution) – označované jako síť čtvrté generace.
Ročník VII
Číslo: 10/2013
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Číslo 11–12/13 vychází 7. listopadu
ediční plán 2013
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
■
ediční plán 2013
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2013 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74
stavebnictví 10/13
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 357
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
Náklad: 32 820 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300510
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
MULTIFUNKČNÍ AULA GONG – rekonverze plynojemu v NKP
Dolní Vítkovice, Ostrava
TITUL STAVBA ROKU 2013
Rekonstrukce a rozvoj Základní umělecké školy Jihlava
CENA PŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU
ČESKÉ REPUBLIKY, CENA ČASOPISU
STAVITEL SPOLEČNOSTI ECONOMIA A.S.
SC BREDA & WEINSTEIN, Opava
TITUL STAVBA ROKU 2013
Proton Therapy Center Praha, Praha
TITUL STAVBA ROKU 2013
Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B, Brno
TITUL STAVBA ROKU 2013,
CENA ČESKÉ KOMORY AUTORIZOVANÝCH
INžENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE
VÝSTAVBĚ
ART Rezidence Střížkov, Praha
CENA SVAZU PODNIKATELŮ VE
STAVEBNICTVÍ V ČR, CENA STÁTNÍHO
fONDU ROZVOJE BYDLENÍ
SIA ČR – Rada výstavby uvádí v rámci Dnů stavitelství a architektury soutěž
Vzdělávací a poradenské centrum Otevřená zahrada, Brno
CENA NADACE PRO ROZVOJ
ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, CENA
MINISTRA žIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
ČR ZA ENERgETICKOU úSPORNOST
A EfEKTIVNOST STAVBY
Bytový dům Procházkova 3, Praha
CENA ARCHITECTURE WEEK ZA NEJLEPŠÍ
ARCHITEKTONICKOU REALIZACI
Vypisovatelé: NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, MINISTERSTVO PRŮMYSLU
A OBCHODU, SVAZ PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE, ČESKá KOMORA AUTORIZOVANýCH
INžENýRŮ A TECHNIKŮ ČINNýCH VE VýSTAVBě
BLAHOPŘEJEME OCENĚNÝM
A TĚŠÍME SE NA SPOLUPRÁCI
SE SVÝMI PARTNERY I NA NOVÉ
STAVBY V ROCE 2014.
Soutěž je vypsána pod záštitou: předsedy Senátu Parlamentu České republiky, primátora hlavního města Prahy, ministra životního prostředí, ministra pro místní rozvoj, ministra dopravy, ministra kultury,
Státního fondu dopravní infrastruktury, Státního fondu rozvoje bydlení, Státního fondu životního prostředí
České republiky
Stavba roku je součástí Dnů stavitelství
a architektury, organizovaných SIA.
Generální partner Stavby roku:
Partneři Dnů stavitelství a architektury:
LIPA RESORT – APARTHOTEL LIPA, Krásná Lípa
TITUL STAVBA ROKU 2013
©
©
Lávka přes Orlici u zimního stadionu v Hradci Králové
CENA STÁTNÍHO fONDU DOPRAVNÍ
INfRASTRUKTURY
Hlavní mediální partner:
Mediální
partneři:
Spolkový dům, Kutná Hora
CENA POROTY
AULA KI, Solna, Švédsko
STAVBA ROKU 2013 V ZAHRANIČÍ
City Green Court, Praha
CENA MINISTRA žIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
ČR ZA EKOLOgICKOU STAVBU
LINE, Vítězné náměstí, Praha
CENA MEZINÁRODNÍHO fESTIVALU
ARCHITEKTURY A URBANISMU
ARCHITECTURE WEEK PRAHA
OBCHODNÍ CENTRUM „BRAVO CITY“, Tambov, Ruská federace
STAVBA ROKU 2013 V ZAHRANIČÍ
Baumit
CreativTop
Fasáda
neomezených možností
Hra struktur a barev
Představujeme Vám nová progresivní technická řešení.
Nekonečné možnosti vzhledu fasády, design dřeva, betonu, hladkých kovových ploch. To vše nabízí novinka Baumit CreativTop,
tenkovrstvá probarvená omítka, která umožňuje vytvořit tradiční i designové povrchové úpravy fasád. Nejen pro zateplovací
systémy Baumit to znamená dosud neznámé povrchové úpravy v různých strukturách a technikách.
CreativTop Max, CreativTop Trend, CreativTop Fine a CreativTop S-Fine jsou čtyři modifikace této
jedinečné fasádní omítky od nejhrubší až po nejjemnější strukturu. Široká paleta odstínů Baumit Life
a různé techniky zpracování omítky otevírají společně s důvtipem architektů nekonečné možnosti
pro originální vzhled fasády.
Váš dům. Vaše barvy. Váš život.

Podobné dokumenty

pro stažení klikněte na obrázek

pro stažení klikněte na obrázek spíše předpokládal v Singapuru, Tokiu nebo Melbourne než v centru Bruselu. A to REA stojí, jen co já vím, nejméně deset roků. No, ale přiznám se, že jsem měl asi stejný pocit jako náš průvodce na j...

Více

milí čtenáři - Teplárenské sdružení České republiky

milí čtenáři - Teplárenské sdružení České republiky koncepci České republiky. Po více než 11 letech tak máme nový základní energetický dokument, o jehož přijetí se neúspěšně pokoušelo několik předchozích vlád i ministrů průmyslu a obchodu. Velmi str...

Více

stáhnout časopis v PDF

stáhnout časopis v PDF Celá rekonstrukce byla realizována bez projektu, bez architekta, za pomoci pečlivých řemeslníků a šikovných kamarádů. Řemeslníci měli k dispozici pouze náčrtky jednotlivých místnosti, na kterých se...

Více

vodohospodářské stavby

vodohospodářské stavby pustily čtyři nevládní organizace – Česká komora autorizovaných inženýrů a  techniků činných ve výstavbě, Česká rada pro šetrné budovy, Hospodářská komora České republiky a  Centrum pasivního domu....

Více

Zpravodaj UGA říjen 2012

Zpravodaj UGA říjen 2012 byli jak vybraní pracovníci fakulty stavební ČVUT, tak i kolegové z České geotechnické společnosti. Zástupci ČAIGu byli přizváni k diskusi nad připravovanými texty. O postupu prací byly podány refe...

Více

Povídky ze Studnice 2006

Povídky ze Studnice 2006 Můj kříž se mi zadíral do ramen, byl těžký až k neunesení. Jak jsem toho dne uvítal, když slunce ulehlo ke svému spánku, a já jsem své břemeno složil u chatrče, kde přespávali poutníci. Nemusel jse...

Více

obal 1 - PSM.cz

obal 1 - PSM.cz Společnost OBO Bettermann patří již několik desetiletí mezi úzkou špičku výrobců elektroinstalačních úložných systémů, udávajících v celosvětovém měřítku trendy jejich dalšího vývoje a stanovujícíc...

Více