1 Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a
Transkript
1 Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a
kmen: Členovci (Arthropoda) jsou nejbohatším a perspektivním kmenem živ. říše, který zahrnuje nejméně 3/4 všech živočichů. Na jejich vrcholu stojí to nejdokonalejší, s čím se u bezobratlých (s výjimkou některých znaků měkkýšů) setkáváme: společenské formy blanokřídlého hmyzu. I z hlediska studia se jedná o náročnější učivo, proto budou méně podstatné údaje od ostatního textu odděleny symbolem „*“; druhy a důležité pojmy, které musíte ovládat, (nezávisle na symbolu „*“!) budou v textu vždy buď zvýrazněny nebo podtrženy. Bohatosti kmene odpovídá i systematické členění: Členění do systému podkmeny trojlaločnatci žábrovci *dosud není zcela jednotné třídy trilobiti korýši (Crustacea) podtřídy podle prof. Ašmery * řády lupenonožci - podřády žábronožky listonožky, škeblovky perloočky, příchytky klanonožci buchanky, vznášivky, plazivky lasturnatky, jazyčnatky, vidlonožci kapřivci svijonozí korýši rakovci ústonožci stejnonožci různonožci desetinožci -plovoucí -lezoucí klepítkatci hrotnatci kyjonožci (fosilní) ostrorepi pavoukovci štíři pavouci štírci, solifugy, nohatky sekáči roztoči vzdušnicovci stonožkovci stonoženky drobnušky mnohonožky stonožky hmyz (Insecta) bezkřídlí chvostoskoci šupinušky křídlatí jepice pošvatky škvoři střechatky Vypadá to složitě, ale bude se to srpice brát přes měsíc, to se zvládne. Rozhodně blechy nebudete zkoušeni, jestli ovládáte všenky - všenky všechny řády hmyzu nebo žábrovců. - vši síťokřídlí Podstatné jsou znašvábi losti členění podkmenů na třídy a podkudlanky třídy (tučně vytištěné), znalosti záchrostíci stupců tučně vytištěných řádů a podřádů vážky - motýlice a schopnost určit vyšší taxony příslušné - šídla těmto řádům. dlouhošíjky rovnokřídlí ploštice stejnokřídlí - mšice - červci - křísové dvoukřídlí motýli Hmyz jako nejdůležitější učivo bude brouci průběžně zkoušen až do konce roku. blanokřídlí aj. 1 Zá kla dní cha ra kt erist ika : *Členovci jsou úžasní pestrostí tvarů, barev, životních stylů a v neposlední řadě svou přizpůsobivostí (adaptabilitou). Proto není divu, že* jde často o kosmopolity (org. rozšířené po celé zeměkouli). Délka jejich života je relativně krátká. Vyvinuli se z kroužkovců, jejichž články se shromažďují ve tři základní celky: hlavu (cephalon), hruď (thorax) (často tvoří dohromady tzv. hlavohruď) a zadeček (abdomen). Vzácně může dojít ke sloučení všech tří v jeden (roztoči). Na každém článku mají segmentované (článkované) končetiny, jejichž první pár bývá přeměněn v tykadla. Činností buněk epitelu vzniká kutikula - pevný tělní kryt, jenž má funkci vnější kostry, na niž se upíná svalstvo. Základní stavební složkou kutikuly je chitin. *Chitin je polysacharid podobný celulóze, s nímž jste se už setkali jako se základní stavební jednotkou u hub. Právě tato látka vedla mimo jiné k oddělení hub z říše rostlin a zavedení samostatné říše hub, která má z tohoto hlediska dokonce blíže k živočichům než k rostlinám.* Kutikula má funkci opěrnou i obrannou, avšak omezuje růst členovce, proto musí být čas od času nahrazena větší. Tomuto času, ve kterém dochází většinou k intenzivnímu růstu, říkáme období svlékání. A teď ke stavbě těla: Trávící soustava: ústní otvor (různě diferencované ústní ústrojí -přeměněné končetiny, např. kousací, bodací, lízací, sací), hltan, jícen, trávící trubice, konečník Dýchací soustava: žábry, plicní vaky nebo vzdušnice (tracheje) Cévní soustava: otevřená - trubicovité srdce Vylučovací soustava: většinou metanefridie; u vzdušnicovců a některých klepítkatců malpigická trubice (trubicovité přívěsky ústící do střeva) Nervová soustava: gangliová, žebříčkového typu Smyslová soustava: brvy, tykadla, oči (blíže viz hmyz, brouci) Rozmnožování: jsou gonochoristé, pohlavně dvoutvární; schopnost partenogeneze - vývinu potomků i z neoplozených vajíček (mravenci) 1. podkmen: T R O J L A L O Č N A T C I (Trilobitomorpha) Jediná třída trojlaločnatců, trilobiti, zahrnuje nejprimitivnější fosilní členovce, žijící již ve starších prvohorách. *Některé znaky odpovídají dnešním klepítkatcům a korýšům, s nimiž tvoří základní skupinu „pračlenovců“, z níž se vyvinuli všichni ostatní členovci.* Tělo je podélně rozděleno rýhami na tři laloky. Nejznámějším nalezištěm trilobitů na našem území je Barrandov. ŽÁBROVCI třída: K O R Ý Š I (Crustacea neboli inkrustovaní) Většinou mořští živočichové s tělem krytým kutikulou, která je in- 2. podkmen: krustována (tento termín lze těžko jednoznačně přeložit, snad zpevněna nebo prostoupena) CaCO3. Nejnápadnější částí těla jsou článkované končetiny, které bývají přeměněny: 5 párů 6 kráčivých nohou hrudních (na obr. čísla 7-11), čelistní a kopulační končetiny. Gonochoristé s nepřímým vývojem přes larvu nauplius. Tvarem a velikostí jsou velmi různorodí (srovnej např. perloočku, vilejše a velekraba), ale právě vývoj přes nauplius je usvědčil z blízké příbuznosti. Mají hlavohruď, 2 páry čelistí a kusadla (horní čelisti). Dýchají žaberními lupeny, které jsou u rakovců v žab. dutinách po stranách hlavohrudi a u nižších korýšů na končetinách. Na obrázku jsou 2) klepeta 3) oči 1,6) tykadla 5) telson Zástupci: *jejich zařazení je patrné z tab. na první straně* Žá bro no žky - malí sladkovodní korýši. *Hruď s 11 páry plovacích nožek.* Plavou břišní stranou vzhůru. Žábronožka sněžní. Žábronožka letní * délka do 23 mm, vajíčka snáší do vaku na zadečkových článcích, pak do bahna, kde vydrží při vyschnutí až 5 let.* P erlo o čky - malí sladkovodní korýši. Hlava volná, tělo v průsvitné schránce. Tykadla druhého páru neobyčejně velká - slouží k plavání. Hojné, jen ve stř. Evropě přes 80 druhů. Hrotnatka obecná délka kolem 2 mm, hojná ve stojatých vodách, partenogenetické rozmnožování *(líhnou se samci, oplozená vajíčka přezimují, z nich se zjara líhnou samice)*. Viz obr. v učebnici. B ucha nky - B. obecná - součást planktonu, samičky nosí po stranách zadečku vajíčka až do vyvinutí nauplií. Viz obr. v učebnici. List o no žky - *nazvány podle tvaru nohou, nikoli podle pošt. doručovatelek, proto ž a nikoli š!* Listonoh jarní. Příbuzní žábronožek a listonohů přežijí ve stavu encystace teplotu vody až 100 °C. K a přiv ci - ektoparazité kaprovitých ryb, vydrží však se zásobami krve i několik týdnů bez hostitele. Samička živí svých asi 100 potomků vlastním tělem. Jakmile jsou schopni samostatného života, samice praská a uvolňuje potomky do vody. Přitom umírá. Kapřivec kapří saje kaprům krev, může přenášet různá onemocnění. Viz obr. v učebnici. Sv ij o no zí ko rý ši jsou mořští korýši pevně přisedlí k podkladu podobní měkkýšům. *Patří zde svijonožci, kořenohlavci (parazité krabů) a vilejši.* Vilejš stvolnatý (ve špatných překladech označovaný „kachní mušle“) žije na skaliscích a útesech blízko hladině po celém světě. Během vývoje se jejich přisedlá spodní část hlavy protáhla v asi 5 cm dlouhý stvol. Na hrudi má 6 párů dlouhých bičových končetin, kterými přihání a filtruje plankton jako potravu. Dostane-li se však při odlivu nad hladinu, pevně se uzavře krunýřem. Doba na suchu se ovšem projeví na jeho chuti, proto se vilejši „sklízejí“ pouze při výjimečně nízké hladině (za úplňku). Za dobře živené kusy se ve španělských restauhumr racích platí v přepočtu 6 000 Kč/kg.1 evropský 2 St ej no no žci - korýši přizpůsobení životu na souši (stínky), ve vodě (beruška vodní) i obojživelní (b. mořská). Stínku obecnou (obr. 7) *snad znáš, i když spíše pod lidovým názvem „ovečka“. Pravděpodobnost, že zvedneš kámen a nenajdeš pod ním stínku, je velmi malá.* Oválný tvar, velikost až 16 mm, variabilní zbarvení, nejčastěji mramorovaná. Na rozdíl od podobných svinulí má matné zbarvení. Různo no žci - mají silně zploštělé tělo bez krunýře. Blešivec obecný - až 24 mm, mělká jezera, rybníky, potoky - potrava pstruhů. *Dobře plave.* B. studničný - indikátor čisté vody. Deset ino žce lze dělit do podřádů plovoucích a lezoucích nebo do podřádů raků a krabů. Ra ci - vývojově nejdokonalejší korýši, vývin přímý. Chitinová kutikula vytváří pevný krunýř. Zadeček je zakončen ploutvičkou. Přes den ukryti v dírách vyhrabaných v břehu, v noci loví hmyz, plže, pulce, rybky, žerou maso zdechlin. Proč jsou desetinožci, ačkoli obrázek tomu neodpovídá? Raci mají vskutku 10 končetin, z toho jeden pár s klepety. Počítáme-li však i přeměněné končetiny, vychází nám na hlavohrudi 10 párů končetin, z toho 2 páry tykadel (1. pár hmatový se s t a t o c y s t a mi k vnímání polohy těla, 2. pár je kratší a nese čichové buňky. Dále zde jsou 2 páry čelistí a 1 pár kusadel. Kromě zmíněných 10 párů končetin na hlavohrudi má rak 5 párů končetin na zadečku. Na těchto nožkách mívá v chomáčcích nalepená vajíčka. Humr evropský - až 50 cm, žije až 30 let, výrazně rozdílná klepeta, lov do sítí nebo košů, oblíbená pochoutka. Rak říční (obecný) – dříve nejběžnější, nyní je vytlačován r. americkým (pruhovaným), *který navíc roznáší tzv. „račí mor“*, r. kamenáč - v čistých vodách vyšších poloh, r. bahenní - i v rybnících, při dostatku kyslíku snese i znečištěnou vodu. Raka říčního naleznete v našem okrese nejsnadněji ve Stříbrném jezírku u Oder.2 Kreveta baltská + garnát obecný (prodáván v konzervách jako „crab meat“) - 4-6 cm, mořští plovoucí desetinožci, loveni pro maso. Krevety patří k nejpočetnějším živočichům: v jižních ledových mořích tvoří tak obrovské shluky, že mohou být sledovány z družic (max. odhad: 107 tun!). Krevety mají obdivuhodný zrak – obě oči jsou na navzájem nezávislých pohyblivých stopkách. Jsou monogamní – to je u bezobratlých vzácný jev. Poustevníček severský - Zalézá do ulit, klepetem uzavírá vchod. Langusta obecná- bez klepet, až 45 cm, až 8 kg, chutná. Až na vrcholky palem dokáží vyšplhat za svými oblíbenými kokosy rak poustevníček palmový. K ra bi - zadeček krátký, deskovitý, zasunutý pod hlavohruď. Klepeta často nesouměrná. Larva z o ë a . K. obecný - živí se rostl. i živ. zbytky. *Velikost 6x8 cm. Umí plavat jen na krátké vzdálenosti. Za odlivu zůstává na pobřeží.* K. říční byl od pobřeží Žlutého moře zavlečen až do Evropy. Dospívá v řekách, ale vajíčka klade v mořích (larvy se vylíhnou jen ve slané vodě). Byl pozorován i ve Vltavě (Praha). Největší z korýšů (3-4 m), velekrab japonský, žije na pobřeží Japonského moře a obdivovat jej můžete před vchodem do zool. expozice Národního muzea. Kromě poustevníčků žijí v symbióze se sasankami i krabi, někteří si je dokonce pěstují na klepetech.3 „Krabí tyčinky“ (surim) jsou ve skutečnosti z mletého masa tresek. *Krabi rodu Dorippe se na souši maskují lasturami či jejich úlomky, které nad sebou přidržují speciálně upravenými končetinami.* 3. podkmen: K L E P Í T K A T C I (Chelicerata) První pár končetin přeměněn v chelicery (klepítka, kusadla), druhý pár bývá přeměněn v pedipalpy (makadla) s funkcí hmatovou, ale i k chytání kořisti. Tělo tvořeno hlavohrudí a zadečkem. třída: H R O T N A T C I Mořští klepítkatci navazující na trilobity. T e l s o n .má tvar krátkého, ostrého výběžku na konci těla. K y j o no žci žili v období siluru až devonu. Patří zde vůbec největší členovci (až 2 metry). Ostrorep americký - recentní živočich (5.108 let), tělo kryto štítem, zakončeno hrotem, žije v Mexickém zálivu, larva připomíná trilobita. třída: P A V O U K O V C I (Arachnida) Gonochoristé, vajíčka se vyvíjejí v kokonu. Přijímají jen tekutou potravu. Mají 6 párů končetin, z nichž první 2 bývají přeměněny v ústní ústrojí. *Dosud známe asi 30 000 druhů.* Št íři (Scorpionida) připomínají podobou raky, avšak jejich „klepeta“ jsou de facto části pedipalp. Chelicery mají také tvar klepet, která jsou malá, nenápadná, avšak dobře vysunovatelná – štír jimi vybírá kousky tkání z kořisti, což je zásadní rozdíl oproti pavoukům. Na břišní části má jakési „hřebínky“, které jsou velmi citlivými čidly hmatu a pomáhají při páření. Trup přechází ve štíhlou ocasovitou část zakončenou jedovatým hrotem, jenž slouží k obraně. Ačkoli běhají velmi rychle, kořist nehoní, protože téměř nevidí. Obývají suché biotopy (stepi, pouště). Jsou živorodí (viviparie). Existují popsané případy, kdy v bezvýchodné situaci bodl štír jedový hrod do vlastního těla a spáchal tak sebevraždu.4 Štír kýlnatý - Malá Asie, smrtelně jedovatý. Doložen i z Povltaví, avšak v 90. letech zde byl vyhuben. Mláďata nosí na hřbetě. Št írci jsou skutečně zmenšeninou štírů, avšak bez hrotu a jedu; živí se roztoči, chvostoskoky a pisivkami. Většinou žijí v blízkosti větších živočichů. V Evropě je nejhojnější kosmopolitní štírek obecný, žijící v lidských obydlích, ale i pod kůrou, v mechu či přírodopisných sbírkách. Mláďata se přisají k pohlavnímu otvoru a vyživují se jeho sekretem. P a v o uci *(Araneae, čti arané) mají 6-8 očí.* Hlavohruď a měkký zadeček jsou spojeny „Au! Hergot!“ tenkou stopkou. Čelisti nebo též k u s a d l a , správněji ovšem c h e l i c e r y , jsou spojeny kanálkem s jedovou žlázou. Trávení mimotělní - do ulovené kořisti vstříknou trávicí tekutinu. Výrazný p o h l a v n í d i mo r f i s mu s (dvoutvárnost). Loví nejčastěji skokem nebo do pavučin. *Pokusy na kosmické lodi Apollo dokázaly, že tkají dokonalé sítě i ve stavu beztíže, zato pod vlivem psychofarmak to nedokážou. Po aplikaci amfetaminu či kofeinu sice pavučinu utkali, nebyla však pravidelná a neobnovovali ji.5 Mohou žít i pod vodou, a pak jim 3 pavučina slouží jako jakýsi zvon na zásobu vzduchu. Na rozdíl od ostatních řádů klepítkatců se žádný druh pavouků nejmenuje pavouk (třeba pavouk domácí nebo p. stříbřitý). Kdo však jako první objeví druh, který má plné právo na takovéto pojmenování, má u mne výbornou.)* Známý je p. k a n i b a l i s mu s - po kopulaci samičky požírají samečky (klasicky u křižáků, např. k. pruhovaného). Sklípkani - až 10 cm, lov skokem (S. huňatý skočí až 0,5 m), v dírách. Běžník kopretinový - bílý, číhá na hmyz v květech. *Samice 10 mm, samec jen 4. Májový pavouk.* B. zelený - tzv. babí léto. Pokoutník domácí (obr. 2) Toho už musel každý z vás vidět. 6-11 mm, s nohama až 5 cm. Tmavý, buduje pavučiny v dolních rozích místností. Samice maskuje kokon kousíčky malty. Víceletý, užiteč. -loví hmyz. *Pokoutník černošedý je větší a tmavší.* Křižák obecný *(Araneus diadematus, obr. 1), hojný v celé střední E. Zákl. zbarvení variabilní.* 2 Dospělci žijí jen 3 měsíce (VIII-X). Samice klade 50-700 vajíček ve žlutavém kokonu. Mladí se líhnou zjara a jako roční přezimují. *Sameček na sebe upozorňuje tím, že třese samičce sítí. Přesto bývá často samičkou uloven* Vodouch stříbřitý – celosvětově jediný pavouk žijící pod vodou. Je jedovatý asi jako sršeň. Kořist zatahuje do zvonu, protože ve vodě nefunguje vnější trávení. Lovčík hajní (Pisaura mirabilis)- nestaví sítě. Když potkáte pavouka asi 13 mm velikého, jak pod sebou tahá bílou kuličku, tak to je samice lovčíka, která nosí mezi čelistmi kokon s vajíčky. Při svatebních námluvách přináší sameček mouchu, do níž se samička pustí, a sameček zatím využije jejího „zaneprázdnění“ ke kopulaci. Slíďáci - „pavouci-vlci“, loví kořist v běhu. K největším evropským pavoukům patří slíďák tatarský, který od počátku 21. století žije i v ČR v dolnomoravském úvalu. Lidé si je pletou s tarantulemi, nejsou však nebezpeční. Tarantule dostaly název podle it. města Taranta a jsou tak označováni někteří velcí chlupatí slíďáci (zejm. slíďák tarentský). Zoologicky jde o „slíďáčí“ čeleď Theraphosidae. Ačkoli jde o největší evropské pavouky s velmi špatnou pověstí, lékařská literatura neobsahuje jedinou hodnověrnou zprávu o smrti člověka způsobené tarantulím jedem. Živí se zejm. pralesními žábami a hmyzem, někdy drobnými plazy a ptáky. Žijí především v J. Americe.6 Pro doplnění loveckých praktik uveďme jistý druh našich snovaček (rod Argyrodes), který s nasazením vlastního života krade potravu ze sítí křižáků. J e d o v a t í p a v o u c i : Snovačka jedovatá je sotva 15 mm veliký zakrslík a nedorost proti u nás žijícím slíďákům tatarským (délka těla 32 mm), natož proti americkým sklípkanům (Dugesiella californica), lovícím drobné obratlovce. Právem získala nejhorší pověst po celém světě. *Její poddruhy (geografické rasy) se jmenují v Itálii marmignato (mramorovaný), ve Střední Asii karakurt (černý vlk), v Austrálii jockey spider (pojezdčí pavouk), na Novém Zélandě katipo („štípe v noci“) a v Americe black widow (černá vdova). Ranka celkem nebolí a její okolí se nemění. Asi po čtvrt hodině začnou nesnesitelně bolet nejprve mízní uzliny, pak břicho, kříž a další části těla. Nemocní se neudrží na nohou a křičí bolestí, dusí se, břicho je tuhé a napjaté, což občas vede ke zbytečnému operativnímu zákroku, když je pavouk přehlédnut. Neléčené onemocnění trvá asi tři týdny a rekonvalescence několik měsíců. V těžkých případech (ty jsou však vzácné) nastává za jeden až dva dny smrt. Lékem je vstříknutí speciálního antilakrodektického séra a kalcia. Jak už je v přírodě zvykem, samečkové jsou neškodní. Jsou i další jedovatí pavouci, způsobující např. rozpad tkání a obnažení vnitřních orgánů (jedovatá snovačka Mastophora gasteracanthoidea, žijící na peruánských vinicích). Velmi jedovatý je i útočný Atrax robustus, asi tři centimetry dlouhý pavouk příbuzný sklípkanům, žijící v Austrálii a opravdový agresor. Značná část postižených uštknutím tohoto pavouka umírá selháním srdce, děti dokonce ve velmi krátké době (popsáno je dokonce úmrtí po 15 minutách!). U nás jsme naštěstí takových rizik ušetřeni, ale i tak na našem území žije několik pavouků, jejichž kousnutí je velice nepříjemné.* Je to především zápředník jedovatý (Chiracanthium punctorium). Kousnutí je 4-5 dnů velmi bolestivé, zotavení trvá asi 14 dnů. Staví si úkryt ze sítí a listů, kořist však loví na zemi. *Při kopulaci nejprve naplní ♂ pohlavní tekutinou specializovaný koncový článek pedipalpů. Pak upřede malou taštičku a do ní vloží kapku spermatu setřeného z pedipalpů. Teprve pak je připraven ke kopulaci. Vývody gonád (pohl. žláz) leží u obou pohlaví v přední části břišní strany zadečku. Při kopulaci zasune ♂ taštičku pomocí pedipalpů do pohlavního otvoru ♀. Druhově specifické a složité utváření orgánů na principu zámek – klíč zabraňuje mimodruhovému páření.* Velmi bolestně, asi jako sršeň, dovede kousnout náš vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica). Je to velezajímavý tvoreček, stavící si své hnízdo ve tvaru potápěčského zvonu pod hladinami tůní a rybníků a přinášející si tam na ochlupeném tělíčku i zásobu vzduchu. I náš křižák Epeira diadema dovede kousnutím vyvolat bolesti hlavy, kloubů i svalů a následující průjmy. A to - naštěstí - je v jeho chelicerách jen malá porce jedu arachnolysinu, jinak obsaženého v celém těle. Arachnolysin působí jednak celkové příznaky, především však rozkládá krev. Seká či mají 4 páry dlouhých kráčivých nohou, které se snadno ulomí a ještě 30 minut po odlomení vykonávají křečovité pohyby, které mají odlákat pozornost predátora. Tento jev se nazývá autotomie. Sekáč domácí - toho taky všichni znáte, jenže jste si dosud většinou mysleli, že je to nějaký velký pavouk. Takže- žádný pavouk, žádný kokon! I s nohama měří kolem 5 cm, ve svatebním období mezi sebou samci bojují. Ro zt o či *(Acari)* - kosmopoliti, častý způsob přemisťování pomocí jiných živočichů, někteří přenášejí inf. onemocnění. Velmi drobní, hlavohruď splývá se zadečkem. Ústní ústrojí bodavé nebo sací. Z vajíček se líhnou šestinohé larvy, které se mění v n y mf y podobné dospělcům (avšak neschopné rozmnožování). Zákožka svrabová - hojná, asi 0,4 mm veliká, způsobuje tzv. svrab. Nymfa dospěje až po kopulaci se samečkem. Samička s vajíčky proniká pod kůži, kde vrtá chodbičky, do kterých klade vajíčka. Z nich se vyvíjejí larvy, které žijí v kůži a živí se tkáňovým mokem. Samečků je málo a žijí na povrchu kůže, kde způsobují s v r a b - svědění kůže provázené růžovými fleky, nejčastěji mezi prsty. Rodinná nemoc. Existence svrabu je hlavní příčinou povinného používání vložek do vypůjčovaných spacích pytlů. Počet evidovaných případů 4 v MSK se stále snižuje a blíží se již hranici 300 případů/rok7. Trudník mazový žije v mazových žlázách (na čele, nose, bradě). Způsobuje roztočovou t r u d o v i t o s t k ů ž e . Pokud ranku vymáčkneme, trudník se dostane na povrch a infikuje další pór kůže. Léčí se speciálními mastmi. Svilušky - běžní červení roztoči na rostl., tzv. červení pavoučci. Měří asi 0,5 mm. Nebezpeční škůdci např. vinné révy a chmelu. Čmelík kuří saje krev na drůbeži a holubech. No jen si zkuste hladit nějakou slepici a až vás začnou svědit ruce, zjistíte, že čmelíci jsou sice maličcí, ale mohou přejít i na člověka. Chovatelé drůbeže mají štěstí, že jsou čmelíci aktivní hlavně v noci a přes den jsou zalezlí ve škvírách kurníku. Přenášejí některé choroby drůbeže. Kleštík včelí neboli Varroa destructor je velmi nebezpečný ektoparazitický roztoč, způsobuje v a r o á z u včel. V roce 2008 vyhubila varoáza 40 % českých včelstev.8 Obr. čmelíka i kleštíka viz učebnice. *Roztoč Typhlodromus pyri je množen a prodáván jako prostředek biologického boje proti sviluškám.* Klíště obecné (obr. 3) je nejznámější roztoč. Sameček do 2,5 mm, samička 4 mm, po nasátí až 15 mm. Po oplození a nasátí krve z obratlovců naklade v zemi nebo mezi kameny až tisíc červenavých vajíček, z nichž se líhnou šestinohé (!) larvy. Ty se po nasátí krve (prvním typem hostitele drobní hlodavci) mění na jaře příštího 3 roku v 8nohé nymfy, ty žijí v trávě a znovu se zachytí na hostitelích (druhým typem hostitele jsou zajíci, kočky, ptáci, lidé apod.) novým svlékáním se mění v samičky a samce. Samička pak z trávy a křovin (do 1 m) přechází na třetí typ hostitele (velcí savci - jeleni, srnci, lidé, dom. zvířata). Samečci sají šťávu z květů, podobně jako komáři. Dlouho byly uváděny jen z výšek do 700 metrů n.m., avšak v souvislosti s oteplením klimatu je lze nyní nalézt až o půl kilometru výše. Klíšťata přenášejí zejm. tři závažné choroby: 1) e n c e f a l i t i d a - klíšťový zánět mozkových blan; do 10 dnů od infikace virem bolesti hlavy, průjem, zvracení, horečky, člověk nepředkloní hlavu na prsa, u starších lidí následuje obrna mozkových nervů (zejm. lícního); onemocnění může končit smrtí. Počet nakažených se ročně zvyšoval (1991: 193 případů, 1993: 618) a ustálil se na 500-600 případů za rok. V roce 2004 klesl počet na 453 případů, z toho dva byly smrtelné (úmrtnost ne nejvyšší ve věkové skupině 10-14 let). Je rozšířena zejm. v jižních Čechách a na Vysočině (viz obr.9) ve výšce převážně do 800 m n.m.10 Infikovanost virem je kolem 3%, v okresech CB, CK až 10%. 2) b o r r e l i ó z a (lymská choroba) - způsobena spirochetami přenesenými na člověka z hlodavců11, příznaky za 3-30 dnů, kolem místa přisátí klíštěte červená skvrna, která se zvětšuje až zachvátí celou končetinu, následuje ochrnutí a při absenci lékařské péče smrt. V ranném stadiu bývá úspěšná léčba antibiotiky. Část onemocnění může být latentní. 3) t u l a r e mi e (zaječí mor) je podstatně vzácnější (1993: 23 případů), ale neméně nebezpečná. Projevuje se třesavkou a horečkou, dále buď vředy, záněty (spojivek, mandlí), zápalem plic nebo průjmy. Původcem je bakterie Francisella tularensis, zdrojem nákazy jsou zajíci a jimi kontaminované ovoce, přenašečem je klíště. Ochrana před nákazou spočívá v prevenci - ochranný oděv, repelenty obsahující feromony, znalost ohnisek výskytu encefalitidy (např. Šumpersko). Významným snížením rizika nákazy je včasné nalezení a odstranění přisátého klíštěte (odstranění klíštěte do 24 h znamená snížení rizika na méně než desetinu). P o zná mky : Jihoameričtí indiáni při lovu používají bolas - to je šňůra s těžkými koulemi na koncích. Podobnou zbraň používá i pavouk, jehož jméno je překládáno nejčastěji jako p a v o u k b o l a s o v ý (biol. název to však není); ten nohou drží vlákno, které má na konci lepkavou látku. Když můru nebo jiný hmyz zaujme vlákno sloužící jako vábnička, pavouk okamžitě vrhne svou zbraň. Vlákno se omotá kolem jeho oběti a pavouk si ji vtáhne dovnitř. Všichni pavouci loví živou kořist, ale ne každý pavouk si staví pavučinu či nějakou jinou past. Například „plivající pavouci“ čeledi Sicariidae na svou kořist stříknou lepkavý výměšek a pak honem přiběhnou a uštědří jí smrtící kousnutí. Jiní pavouci jsou zase nesmírně pohyblivými lovci. Pavouci s k á k a v k y, kteří na rozdíl od většiny pavouků vyrábějících pavučiny mají vynikající zrak, na kořist doskočí ze vzdálenosti několikrát přesahující délku vlastního těla. Někteří pavouci létají ve větru nad Arktidou při teplotách -30 °C a dokáží přeletět celý Atlantik. Často se mluví a píše o raku poustevníčkovi. Jde však ve skutečnosti o dvě čeledi poustevníčkovitých řazených částečně také ke krabům (mořští - Paguridae a pozemní – Coenobitidae), kam patří např. poustevníček palmový nebo poustevníček severský. Všichni žijí v ulitách (výjimkou je zmíněný p. palmový). Krabi mají svůj původ v moři a většina druhů v něm dosud žije. Ve vodě dýchají tak, že okysličenou vodu filtrují přes žaberní plátky ukryté pod silným krunýřem. Výjimku tvoří krabi houslisté, jež se pod vodou nadechnout nemůžou, a proto zadržují vodu v komorách pod krunýřem i tehdy, když vystupují nad hladinu. Kyslík obsažený v tak malém množství vody je samozřejmě rychle vyčerpán, nicméně tito krabi jej dokáží opětovně získat tím, že propustí neokysličenou vodu přes ústní aparát a vytvoří z ní pěnu. Takto kyslíkem obohacená voda se pak následně vrací zpět do žaberních komor. Klíště je přenašečem celé řady nákaz, arbovirové hemoragické horečky a encefalitidy, několika druhů ricketsióz, tularemie, babesiózy, ehrlichiózy, Lymeské boreliózy atd.. Avšak i neinfikované sající klíště může vyvolávat tzv. klíštěcí paralýzu. Je to neobvyklá forma chabé obrny, která se vyskytuje po dobu přisátí klíštěte na lidském těle. Většinou jsou postiženy děti (zejména holčičky). Naštěstí tato obrna je spojována pouze s několika druhy klíšťat. 5 Otázky a náměty k přemýšlení: 1. 2. 3. Jak souvisí místa výskytu štírků s jejich potravou? Jak se korýši a pavoukovci starají o své potomky? Které nemoci klíště přenáší a které způsobuje? 4. podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata) Dýchají v z d u š n i c e mi (t r a c h e j e m i ), což jsou trubicovité vychlípeniny pokožky, které zasahují ke všem orgánům, vyúsťující nejčastěji na zadečku otvůrky neboli průduchy, nejlépe však s t i g m a t y . Jsou vyztuženy čím jiným než c h i t i n e m. Mají 2 páry čelistí, tykadla, složené a jednoduché oči. *Členění vzdušnicovců je slabou stránkou celého systému členovců. To, co my bereme jako podtřídy stonožkovců, je často uváděno v samostatných třídách. Bezkřídlý hmyz býval dříve řazen také do zvláštní třídy mimo Insecta.* 1. třída: S t o n o ž k o v c i *St o no ženky - drobné, bílé, pod kameny, v půdě a tlejícím listí.* St o no žky – dravé, na prvním článku mají kusadla, do nichž ústí jedová žláza. Stonoha jedovatá z Bengálského zálivu má až 33 cm, loví ještěrky a myši. Prokousne snadno i lidskou kůži. Stonožka škvorová rozhodně nemá sto nohou, s takovým požadavkem byste se museli obrátit na mnohonožky. Je rezavě hnědá, samotářská, živí se pavouky, hmyzem. Člověku není nebezpečná. Jako první z probraných živočichů umí chodit vzad (rak jen „uskakuje“). M no ho no žky jsou býložravé, slepé a málo pohyblivé, na každém článku mají dva páry končetin (*s výjimkou 2.-4. článku, kde 4 jen po jednom*). Mají tzv. maxilární ledviny, což je vylučovací ústrojí obdobné metanefridiím a nebude tedy vadit, když je tak budeme pro zjednodušení nazývat. Některé druhy jsou schopny pro svou obranu vyrobit jedovatý HCN, jedové žlázy jsou po stranách těla. Svinule lesní je lesklá *a velmi podobná stínkám (viz výše), avšak když ji vezmeš do ruky, stočí se a vytvoří pevnou kuličku. Živí se tlejícím listím.* Mnohonožka zemní (obr.4) je útlá, černá, 2-5 cm velká, při vyrušení se stáčí. Má přes 30 tělních článků - kolik má tedy nohou? Aktivní hlavně v noci, živí se tlejícími látkami. *Kolem vajíček staví z hlíny a sekretu schránku, ukončenou větrací šachtou.* 2. třída: H m y z viz další učební text Obrázek sekáče je ze stránky http://thescienceinformant.wordpress.com/2011/08/18/can-the-string-of-a-daddy-long-legreally-kill-you/. Ostatní obrázky členovců jsou neskenovány z atlasu Přírodou krok za krokem, autorem je K. Hísek. © Pavel Netušil, pro 2.A 2012 1 viz 100+1 ZZ 12/96, s. 8-10 Tomanová, D.: Zvláště chráněná území okresu NJ, vydal OÚ NJ 2000 3 kazeta 41 4 Vágner, J.: Afrika, ráj a peklo zvířat. Praha: Nakladatelství Svoboda 1978, s. 129 5 Vesmír 12/2005, s. 699 6 viz 100+1 ZZ 22/96, s. 40-42 7 http://www.khsova.cz/01_o_nas/files/rocenka_2009.pdf 8 Události ČT1 11. 2. 09 9 http://magazin.ceskenoviny.cz/zdravi/index_img.php?id=140652 10 Šrámková a kol.: Medicína volného času. Avicenum 1994 11 viz 100+1 ZZ 25/96, s. 40-42 2 6