Novověk a počátky úvah o jazyce: John Locke

web: www.brezina.kx.cz
pracovní list 3
web: www.brezina.kx.cz
pracovní list 3
Novověk a počátky úvah o jazyce: John Locke
a přivedl ji k Adamovi. 23. I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti
bude mužatka, nebo z muže vzata jest. 24. Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti
se bude manželky své, i budou v jedno tělo. 25. Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli
se. Gn 2: 18 – 25
„BABYLONSKÝ ODKAZ“
[1] 1. Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné. 2. I stalo se, když se brali od východu,
nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. 3. A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme
je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna. 4. Nebo řekli: Nuže, vystavějme
sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni
po vší zemi. 5. Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. 6. A
řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak
nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati. 7. Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby
jeden druhého jazyku nerozuměl. 8. A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti
města toho. 9. Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud
rozptýlil je Hospodin po vší zemi. Gn, 11: 1-9
— A b y z n i c h uč i n i l z n ak y i d e j í . — Kromě
artikulovaných zvuků bylo dále nezbytné, aby byl člověk
schopen užít těchto zvuků jako znaků pro vnitřní představy
a uplatnil je jako značky pro ideje z jeho vlastní mysli; tím
by pak mohly být učiněny známými jiným lidem a
myšlenky z lidských myslí by mohly být předávány od
jednoho člověka ke druhému. Locke, Esej III, 1, 1-2
[2] 1. Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili popotopě. 2.
Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras.
3. Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma. 4. Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a
Dodanim. 5. Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého,
vedlé čeledi své, v národech svých. Gn 10: 1-5
[5] Slova nezačínají lidé uplatňovat jako znaky svých idejí kvůli nějakému přirozenému
sepětí, které by snad bylo mezi jednotlivými artikulovanými zvuky a jistými ideami,
neboť pak by byl mezi všemi lidmi jen jeden jazyk, ale na základě svobodně motivovaného rozhodnutí, jímž se takové slovo stává náhodně znakem nějaké ideje. Užitek slov
tedy spočívá v tom, že jsou smyslově vnímatelnými znaky idejí; a ideje, které jsou těmito
slovy zastoupeny, jsou jejich vlastním a bezprostředním významem. Locke, Esej III, 2, 1
ČLOVĚK A SLOVA
[4] Člověk je uzpůsoben k tvoření artikulovaných zvuků.
SÉMIOTIKA
[6] /3/ Sémeiótiké. — Za třetí: třetí oblast je možno nazvat sémeiótiké, čili „učení o znacích“; a z
těchto znaků jsou nejobvyklejší slova, takže tato věda je také docela vhodně nazývána „logiké“
„logika“; a oblast její působnosti je uvažování o povaze znaků, jež mysl uplatňuje, aby chápala věci
nebo aby předávala své poznáni druhým. Neboť vzhledem k tomu, že z těch věci, jimž mysl věnuje
pozornost, žádná — s výjimkou mysli samé — není přítomna v poznání, je nezbytné, aby něco
jiného bylo v mysli přítomna jako znak či zobrazení uvažované věci; a tím něčím jsou ideje. Locke,
Esej IV, 21, 4
NEDOKONALOST SLOV
George Hartgill, The Christian Philosopher
(1594)
[7] N e d o k o n a l o s t s l o v s p o č í v á v p o chybnosti o jejich významu. — Vzhledem
k tomu, že hlavním cílem jazyka při sdělování je, aby mu bylo rozumět, slova dobře
tomuto cíli neslouží — ať už při občanské nebo při filozofické rozpravě — pokud kterékoli slovo
nevzbuzuje v naslouchajícím tutéž ideu, kterou označuje v mysli mluvčího. A protože zvuky
nejsou v přirozeném spojení s našimi ideami, ale veškerý svůj význam získávají z toho, že jim
tento význam lidé bezděčně uložili, mají pochybnost a nejistota ve významu slov — což je ta
nedokonalost, o níž zde právě hovoříme — svou příčinu spíše v ideách, které tato slova
označují, než v nějaké neschopnosti, kterou snad má jeden zvuk větší než druhý, má-li nějakou
ideu označit, neboť v tomto ohledu jsou všechny zvuky rovným dílem dokonalé. Locke, Esej III,
9, 4
ZNEUŽÍVÁNÍ SLOV
[3] 18. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž
by při něm byla. 19. (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko
ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by
koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla. 20. I dal Adam jména všechněm
hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by
při něm byla.) 21. Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber
jeho, a to místo vyplnil tělem. 22. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu,
1
[8] Woeful abuse of words. Besides the imperfection that is naturally in language, and the
obscurity and confusion that is so hard to be avoided in the use of words, there are several
wilful faults and neglects which men are guilty of in this way of communication, whereby
they render these signs less clear and distinct in their signification than naturally they need
to be.
Words are often employed without any, or without clear ideas. First, In this kind the first
and most palpable abuse is, the using of words without clear and distinct ideas; or, which
is worse, signs without anything signified. Essay III, 10, 1
2
web: www.brezina.kx.cz
pracovní list 3
LÉKY
[9] I am not so vain as to think that any one can pretend to attempt the perfect reforming
the languages of the world, no not so much as of his own country, without rendering
himself ridiculous. To require that men should use their words constantly in the same
sense, and for none but determined and uniform ideas, would be to think that all men
should have the same notions, and should talk of nothing but what they have clear and
distinct ideas of. Essay III, 11, 2
[10] To remedy the defects of speech before mentioned to some degree, and to prevent
the inconveniences that follow from them, I imagine the observation of these following
rules may be of use, till somebody better able shall judge it worth his while to think more
maturely on this matter, and oblige the world with his thoughts on it.
First remedy: To use no word without an idea annexed to it. First, A man shall take care to
use no word without a signification, no name without an idea for which he makes it stand.
This rule will not seem altogether needless to any one who shall take the pains to recollect
how often he has met with such words as instinct, sympathy, and antipathy, &c., in the
discourse of others, so made use of as he might easily conclude that those that used them
had no ideas in their minds to which they applied them, but spoke them only as sounds,
which usually served instead of reasons on the like occasions. Not but that these words,
and the like, have very proper significations in which they may be used; but there being no
natural connexion between any words and any ideas, these, and any other, may be
learned by rote, and pronounced or writ by men who have no ideas in their minds to which
they have annexed them, and for which they make them stand; which is necessary they
should, if men would speak intelligibly even to themselves alone. Essay III, 11, 8
3