K opej za fo tbal!

Komentáře

Transkript

K opej za fo tbal!
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Odkazy na kluby, ultras, iniciativy a hnutí,
které se objevují v tomto zinu, najdete od začátku
června na www.lfhr.antifa.cz
ÚVODNÍK
Kopej za fotbal!
5
Úvodník
na pláccích mezi paneláky
konče.
Druhý pohled je naštvaný.
Vidí nespravedlnost,
která se děje pod rouškou
mistrovství světa, ať už
v Jihoafrické republice
nebo v Brazílii. Chce na
ni upozornit a doufá, že
může něco změnit. Štve
nás redukování fotbalu
na sprostou honbu za
prachama, při které se
ztrácí nejdřív fanoušci,
pak historie klubů, hráči
a nakonec všechno, co
nejsou prachy. Sprostou
honbu za prachama, při
které je přihlížejícím
dovoleno si zahajlovat
nebo zařvat rasistickou
nadávku.
Přes práci, která se
ze začátku zdála jako
maličkost a nakonec na
nás dopadla plnou vahou,
pořád víme, proč jsme to
začali dělat a dává nám
to smysl. I když se naše
snaha dá smáznout tím, že
jsme parta poblázněných
levičáků, nebo v lepším
případě nerealistických
snílků.
K tématu fotbalu jsme
přistupovali ze dvou
různých perspektiv. Ta
první je pohledem na
fotbal jako na hru plnou
emocí, vášní, přátelství
a čisté radosti ze hry.
Od sledování vrcholových
fotbalových klání,
po hraní v legendární
amatérské Haunspalské
lize, a dětskou radostí
Jak se dočtete, fotbal
může mnohé ve společnosti
změnit. I k lepšímu.
Doufáme, že dobro a láska
nakonec zvítězí nad
prachama a fotbal se vrátí
tam, kde začal. Na ulici,
k lidem.
P.S.: Výtěžek z prodeje zinů
půjde na podporu brazilských
protestů.
6
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Jsou skoro dvě ráno a my
dopisujeme poslední řádky
tohoto zinu. Všechny
texty, co si za chvíli
přečtete, jsme četli
a opravovali pořád dokola,
až se začaly vzdáleně
podobat našim prvotním
představám.
Úvodník
Všechno, co
jsem se naucil
o lidské morálce
a povinnostech,
jsem se naucil
z fotbalu.
Albert Camus
Kopej za fotbal!
Autor
Kopej za fotbal!
Citát
MISTROSTVÍ
SVETA
V BRAZÍLII
Kopej za fotbal!
11
Fotbalové
Mistrovství sveta
by se melo
jmenovat
jinak
Už 12. června odstartuje v Brazílii
mistrovství světa ve fotbale (FIFA
World Cup – Světový pohár).
Slavnostní zahájení proběhne na
stadiónu Itaquerão v São Paulu.
Další zápasy se pak budou odehrávat ve
městech Natal, Salvador, Cuiaba, Belo
Horizonte, Fortaleza, Manaus, Recife,
Brasília, Porto Alegre, Rio de Janeiro
a Curitiba.
12
Mistroství sveta v Brazílii
Tento šampionát aspiruje
na nejvelkolepější už jen
počtem a podobou stadiónů,
kde se bude hrát: od
Porto Alegre na jihu
země po manauský stadion
v srdci deštného pralesa.
Vypadalo by to slibně
nebýt odvrácené strany
této mega akce. Stále víc
Brazilců s konáním turnaje
nesouhlasí — to přesto,
že je fotbal v Brazílii
náboženstvím.
Oponentům vadí především
masivní státní investice
do příprav turnaje
přesahující třicet
miliard amerických dolarů
v situaci, kdy základní
veřejné služby jako je
zdravotnictví, školství
a hromadná doprava
nefungují právě kvůli
nedostatku financí.
Další kontroverzí kolem
příprav soutěže je
hromadné vystěhovávání
chudé populace
a ničení slumů. Počet
vystěhovaných překročí
250 000 osob. Zcela se
ignorují práva bydlících:
záměr demolice jejich
obydlí je jim úředně
oznámen, bez jednání
o adekvátní náhradě.
I o jejich budoucí adrese
se rozhoduje bez nich.
Většinou jsou přesunuti
na periferii, do lokalit
vzdálenějších od centra
města i od místa, kde
pracují. A někdy se jim
náhrady ani nedostane.
Pokud se obyvatelé pokouší
o odpor, vyklízení se děje
velmi brutálním způsobem
za zásahu vojenské
policie.
Kritici šampionátu
poukazují také na úmrtí
stavebních dělníků. Osmá
fatální nehoda se stala
na konci března v São
Paulu, na již zmíněném
stadionu Itaquerão, který
už předtím stál život dva
jiné dělníky. Bezpečnost
práce se zanedbává
mimo jiné kvůli spěchu
s dokončováním stadionů.
Mohlo by se zdát,
že problém je pouze
13
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
na straně brazilské
vlády, která se chová
bezohledně a k chudým
vrstvám společnosti
barbarsky, která zkrátka
zatím nedospěla ke
kultivovanosti západní
demokracie. Taková
optika je však značně
zjednodušující.
Zisky nadevše
Organizátor mistrovství,
Fédération Internationale
de Football Associations
(FIFA), totiž mnohé
z výše uvedeného sama
žádá a v zemích, kde,
řekněme, elity rozhodují
autokratičtěji a s menším
ohledem ke zbytku
společnosti, má zkrátka
větší šanci své podmínky
prosadit. Nizozemsko,
které kandidovalo
na pořádání MS 2018,
zveřejnilo seznam závazků,
jež musí podepsat každá
země ucházející se o tuto
prestižní sportovní
událost.
Patří mezi ně například
omezení práv stavebních
dělníků kvůli zlevnění
a zrychlení stavebních
prací, zřízení speciálních
soudů a speciální
legislativy po dobu
konání akce na ochranu
FIFA a jejích sponzorů,
a také osvobození světové
fotbalové asociace od
veškerých daní. Poslední
bod svědčí o tom, co
nikoho příliš nepřekvapí,
totiž že FIFA, respektive
jejím představitelům, jde
především o zisky, a to
závratně vysoké. Před
čtyřmi lety v Jihoafrické
republice vydělala na
631 miliónů amerických
dolarů, letos čeká příjmy
v celkové hodnotě pěti
miliard.
Kromě těchto oficiálních
příjmů si jednotliví
představitelé FIFA
„přivydělávají“ různým
způsobem, od přijímání
úplatků od kandidujících
zemí (Katar se údajně
právě tímto způsobem stal
hostitelem MS 2022), přes
přeprodávání vstupenek
14
Mistroství sveta v Brazílii
na černý trh (proslavil
se tím hlavně bývalý
víceprezident FIFA Jack
Warner) po všelijaké další
všimné, jako stamilióny
dolarů od bývalého
marketingového partnera,
společnosti International
Sports Leisure.
Chamtivost, korupci
a pochybné praktiky FIFA,
organizace, která mimo
jiné stanovuje fotbalová
pravidla a měla by
bdít nad férovostí ve
fotbale, zmapoval britský
investigativní novinář
Andrew Jennings ve své
knize Foul! The Secret
World of FIFA: Bribes,
Vote—Rigging and Ticket
Scandals (Faul! Tajný svět
FIFA: Úplatky, volební
manipulace a skandály
se vstupenkami, 2006)
a ve dvou dílech pořadu
Panorama na BBC (2006,
2010) dostupných na
YouTube.
Mistrovství pro koho?
Podobně jako v Brazílii
docházelo i při přípravách
šampionátu v JAR
k vyklízení mnohých slumů
a k vynakládání horentních
sum z veřejných prostředků
na výstavbu stadionů,
mnohdy zcela neúčelně.
Například v Kapském městě
vláda nejprve nabídla pro
MS již stojící kapacitně
odpovídající stadion,
kde by mohly zápasy
probíhat, FIFA jej však
odmítla a přiměla vládu
postavit zcela novou
arénu u břehu Atlantiku.
Zdá se, že první stadion
odmítla především z důvodu
sousedství s chudou
čtvrtí. Obecně je pro FIFA
charakteristická snaha
„očistit“ místa konání
mistrovství od chudé
a barevné populace v zájmu
zachování harmonického
a ničím nerušeného dojmu
ze sportovní události.
V Brazílii tato snaha mimo
jiné poškodí specifickou
skupinu neodmyslitelně
spojenou s fotbalovými
utkáními: pouliční
prodavače. FIFA prosadila
15
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
vymezení dvoukilometrových
zón kolem stadionů,
kde se nesmí bez jejího
svolení obchodovat,
s výjimkou jejích hlavních
oficiálních sponzorů, jako
jsou například americké
globální společnosti Coca—
Cola, McDonald’s nebo
Budweiser. Kromě toho,
že tak naprosto pomíjí
autentickou kulturu, která
existuje kolem brazilského
fotbalu, ceny občerstvení
natož vstupenek jsou
nastaveny tak, že si je
průměrný Brazilec nebude
moci vůbec dovolit.
Brazílií se tedy nese
oprávněná otázka:
„Mistrovství pro koho?“
(Copa pra quem?) Aby
nedošlo k narušení
sportovní mega
události nesouhlasnými
projevy, budou
fungovatdvoukilometrové
zóny také pro zajištění
bezpečnosti. Nikdo bez
vstupenky se do nich
tedy nedostane a celý
prostor bude ostražitě
monitorován. Podle
příprav, které probíhají
na straně vojenské
policie, se budou
střety s demonstranty,
odhodlanými šampionát
zastavit, podobat válečným
scénám: vznikla speciální
policejní jednotka pro
boj s demonstranty, kromě
toho bude v pohotovosti
celkem 150 tisíc
policistů, vojáků a na
dvacet tisíc zaměstnanců
bezpečnostních agentur.
Kromě již tradičního
slzného plynu, gumových
projektilů a vodních děl
budou patrně nasazeny
i tvrdší opatření, jak
naznačil André Pruis,
bezpečnostní poradce
FIFA.
Mistroství sveta v Brazílii
díl represe nedopadá na
obchodníky s drogami, jak
by se mohlo jevit (ty si
totiž policii už dávno
koupili), ale na chudé
pracující obyvatele favel,
kteří v nich žijí z důvodu
bytové nouze a s gangy
nemají nic společného.
Na straně vlády a FIFA
totiž existuje strach, že
organizovaní obyvatelé
favel vyjdou do ulic
protestovat právě proti
MS…
Nestrkat hlavu do písku
Světový šampionát je tedy
o fotbale, ale zdaleka
ne jen o něm. Jak opakují
mnozí protestující,být
proti mistrovství
neznamená být proti
fotbalu jako takovému
a soutěž si neužívat,
nefandit. Znamená to
jen vidět věci v jejich
souvislostech, chápat
důvody, nenechat se ošálit
pečlivě budovanou image.
I když může být nepříjemné
vědět, že jen nedaleko
stadionu hladoví děti,
a že kvůli výstavbě byl
zničen bezpočet domovů
a lidských životů, je
třeba mít odvahu nestrkat
před tím hlavu do písku.
Co všechno se může stát,
ukazují policejní manévry
v Riu de Janeiro, kde
dochází v posledních
měsících k intenzivnějšímu
vyklízení a pacifikaci
favel, brazilských slumů.
Vyklizení favely Telerj
se neobešlo bez mrtvých,
favely Maré a Rosinhu
obsadila armáda.Největší
16
17
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
Není to jenom
hra — je to zbran
revoluce.
Che Guevara
Kopej za fotbal!
Autor
Kopej za fotbal!
Citát
KOMERCIO–
NALIZACE
Kopej za fotbal!
21
V první rade
fotbal...
Nebo zisk?
„Fanoušci jsou krví profesionálního
fotbalu. Jsou identitou klubu.
Majitelé, trenéři a hráči odcházejí,
ale fanoušci vždy zůstávají.“
Michel Platini, legendární hráč, dnes
předseda Evropské fotbalové unie
Komercionalizace
Vývoj posledních dekád
profesionálního klubového
fotbalu se nese v duchu
obrovských sponzorských
investic, enormně
vysokých platů hráčů
a astronomických částek
za nákup vysílacích práv.
V tomto období se zvětšila
propast mezi nejbohatšími
kluby a těmi ostatními,
a také mezi profesionálním
fotbalem a tím amatérským.
Špičkové fotbalové týmy,
které najdeme například
v anglické Premier
League, italské Serii
A a španělské Primera
División, vládnou
fotbalovému světu.
Fungují jako kterýkoliv
jiný podnik a mají možnost
koupit si kteréhokoli
hráče.
Prezident Féderation
Internationale de Football
Association (FIFA) Švýcar
Sepp Blatter se v roce
2003 nechal slyšet, že
„chování vrcholových
evropských týmů pokračuje
v tradici kolonizátorů,
které nezajímá kulturní
22
dědictví, ale provozují
společenské a ekonomické
znásilňování vykrádáním
rozvojového světa o jeho
nejlepší hráče.“ Sice od
devadesátých let narůstá
počet profesionálních
lig po celém světě —
jen od roku 1993 do
roku 1996 byly založeny
v Japonsku, Indii, Číně
a USA — většina peněz
i pozornosti však stále
míří na starý kontinent.
Znalec španělského fotbalu
Jimmy Burns dodává: „Je
nabíledni, že tu máme
neproporční jednosměrný
tok z rozvojového světa do
toho rozvinutého.“
Moderní fotbal?
Vliv peněz na národní ligy
můžeme ilustrovat situací
v anglické Premier League.
V roce 1992 ji založily
nejlepší anglické kluby,
které tak přerušily
stoletou tradici a odtrhly
se od zbytku anglického
fotbalu. Mediální magnát
Ruppert Murdoch se svojí
televizní stanicí Sky
23
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
podepsal smlouvu s nově
vytvořenou ligou a do
fotbalu začaly proudit
astronomické částky.
V současné době Premier
League vydělává tři
miliardy dolarů ročně,
ale dluhy klubů, které
ji hrají, dosahují pěti
miliard amerických
dolarů. Majitelé klubů
je zadlužují a zároveň
soukromě profitují
z používání jejich značky.
Za posledních dvacet
let zkrachovalo více
než padesát anglických
klubů. Čtvrtina klubů
ligy je majetkem
amerických podnikatelů
a dalšíčtvrtinu vlastní
magnáti z dalších zemí
jako je Rusko nebo Spojené
arabské emiráty.
Jak podotýká politický
komentátor televize Al—
Džazíra Marwan Bisshara:
„Fotbal se stává mnohem
více neoliberálním, v tom
smyslu, že je stále více
řízen trhem, a uplatňuje
se v něm princip laissez—
faire.“ Fanoušci se proti
neoliberálním tlakům
ohrazují prostřednictvím
různých iniciativ. Pocit
odcizení z vývoje za
poslední léta shrnuje
slogan „Against the Modern
Football“ (Proti modernímu
fotbalu). Charakteristika
„moderní“ je zde synonymem
pro „ovládaný komerčními
zájmy“, „neoliberální“,
„globalizovaný“.
Kritikové těchto tendencí
se přes vzájemné rozdíly
v názorech a postojích
shodnou na nesouhlasu
s vývojem profesionálního
fotbalu a na nutnosti
tomu čelit. Pro příklad
italští fanoušci mají za
sebou dlouhou tradici boje
proti modernímu fotbalu.
Nejsilnější síť Progetto
Ultrá, organizátor
antirasistického turnaje
Mondiali Antirazzisti,
se poučila z postupné
komercializace podle
neoliberálního receptu
v severoamerické The
National Hockey League
(Národní hokejová liga,
NHL) a National Basketball
Association (Národní
24
Komercionalizace
basketbalová asociace,
NBA), které představují
ukázku posunu od vášně pro
sport a lidského rozměru
hry do sféry čistého
profitu.
Fandové se formují
Existují i další důvody
aktivizace fanoušků
jako nárůst cen za
vstupenky v nejvyšších
soutěžích a s tím
spojená nedostupnost pro
nižší sociální vrstvy
nebo zpřetrhání vazeb
mezi klubem a lokální
komunitou. V roce
2007 koupila dvojice
amerických obchodníků
George Gillet a Tom Hicks
za 220 milionů liber jeden
z nejslavnějších světových
klubů, FC Liverpool.
Když po třech letech
odcházeli, dluh klubu
činil 237 milionů liber.
Podlevysokoškolského
profesora a fanouška
Liverpoolu Rogera Taylora,
„je vztah mezi lidmi
a klubem klíčovou hodnotou
této hry.“ Napříč Anglií
se v posledních letech
zakládají fanouškovské
kluby na nižších
úrovních. Jedním z nich je
Affordable Football Club
Liverpool (Cenově dostupný
fotbalový klub Liverpool).
Rok po převzetí americkými
magnáty tisíc fanoušků
FC Liverpool spojilo
síly, aby založili klub
spravovaný fanoušky pro
fanoušky. Anglický fotbal
se tím vrací tam, kde
vznikl: stává se znovu
zábavou pracující třídy.
U dalšího klubového
velikána, Manchesteru
United, přišlo v roce
2010 místní uskupení
fanoušků Manchester United
Supporters Trust (Nadace
fanoušků Manchester
United, MUST) s akcí
„Green and Gold“ (Zelená
a zlatá). Odkazují tak
k barvám týmu železničářů
z Newton Heath, předchůdců
současných United.
V rámci akce se začaly
prodávat suvenýry v těchto
barvách na protest proti
současným majitelům klubu,
25
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
americkému klanu Glazerů,
kteří zadlužili United
natolik, že začala být
zvažována možnosti opustit
stadion Old Trafford.
Kampaň zaznamenala mezi
ostatními fanoušky
velkou podporu. Za
povšimnutí stojí, že si
MUST vybral k vytvoření
kampaně společnost Blue
State Digital, která
dělala například první
prezidentskou kampaň
Baraku Obamovi. I když by
se tak mohlo zdát, nejde
tedy o zcela autentickou
iniciativu zdola.
Už v roce 2005 založili
fanoušci Manchesteru
United na protest proti
Glazerovu vstupu do klubu
poloprofesionální FC
United of Manchester.
Z popudu fans se chystá
dokonce výstavba nového
stadionu pro pět tisíc
lidí. Na vedení klubu
se podílí například
i sociolog Adam Brown,
který editoval sborník
textů o rasismu ve fotbale
s názvem „Fanatics! Power,
Komercionalizace
Identity and Fandom in
Football“ (Fanatici! Moc,
identita a fanouškovství
ve fotbale, 1998).
zaručí kontinuita jeho
existence,“ dodává německá
fotbalová legenda Franz
Beckenbauer.
Pro fanoušky příznivější
situaci najdeme v Německu,
kde existuje tradice
lokálních sportovních
klubů.
Kromě Německa je
i v dalších zemích ošetřen
podíl fans na spravování
klubu. Ve Švédsku
a Turecku platí dokonce
nařízení, že všechny
kluby musí být přímo ve
vlastnictví fanoušků.
Ale i tam, kde to není
přímo předepsáno, najdeme
fanoušky vlastněné nebo
silně podporované kluby:
řecký Panathanaikos Atény;
baskický Athletic Bilbao,
známý pravidlem, že za
něj může hrát jen, kdo se
v Baskicku narodil nebo se
začal učit hrát fotbal;
rakouský Rapid Vídeň;
a samozřejmě pražský
vršovický klub Bohemians
1905.
„Díky tomu, že prohráli
druhou světovou válku,
mohli Němci začít
přestavbu fotbalu
s čistým štítem. A kdo
byli politici v Německu
v roce 1946? Byli to
levičáci, kteří přežili,
protože nacisté a fašisté
byli mrtví, nebo čekali
na soud. A tak napsali,
že německý fotbal patří
německému lidu,“ říká
univerzitní profesor
a fanoušek Liverpoolu
Rogan Taylor. Podle
regulí německého
fotbalového svazu musí
být týmy minimálně z 51%
vlastnictvím fanoušků.
„Nemůžete prodat celý
klub. Můžete prodat
jen jeho část, tak se
26
„Velký bratr“ se dívá
Za pocit odcizení
zakoušený fanoušky na
stadionech mohou však
stále více i policejní
kontroly a nové strategie
dohledu spojené
s modernizací stadionů. Na
jednu stranu přišlo obojí
jako reakce na rvačky
hooligans v sedmdesátých
a osmdesátých letech,
ovšem toto násilí bylo
do velké míry odpovědí
právě na narůstající
ztrátu fanouškovské
kontroly nad chodem klubů,
datující se od konce druhé
světové války a spojenou
s příchodem buržoazie do
jejich vedení.
Technologie sledování
a kontroly se stále
zdokonalují: V sezóně
2011/2012 byly v Itálii
zavedeny fanouškovské
identifikační karty,
díky nimž mohou být lépe
sledováni. Toto opatření
znamenalo zároveň vysoké
zisky pro ty, kteří se
podíleli na jeho zavedení.
Sice se proti kartám
zvedla vlna odporu, zrušit
se je ale nepodařilo.
Při běžných modernizacích
stadionů dochází
27
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
k instalaci pouze míst
k sezení, s úplným
vyloučením prostoru
ke stání. To se děje
záměrně, s cílem zabránit
případným výtržnostem.
Pod záminkou předcházení
násilí ze strany určitých
skupin fanoušků jsou tak
účinně omezována práva
všech. Anglická Football
Suporter’s Federation
rozjela kampaň s názvem
Safe Standing (Bezpečné
stání), kterou lobuje za
možnost stání v určitých
sektorech stadionů. Časté
jsou i kampaně proti
kriminalizaci fanoušků.
rozšířeným zvykem je také
prodej názvů stadionů
hlavním sponzorům klubů.
Fanoušci hamburského St.
Pauli si navzdory tomu na
vedení vydobyli ponechání
jména stadionu Millertorn.
Patří v tom dnes již
k výjimkám.
Sílící hlas fanoušku
Další protesty vyvolává
všudypřítomnost reklamy
a vlivu komerce na kluby.
Po vstupu televizního
kanálu Sky do anglického
a evropského fotbalu se
kvůli potřebám televizního
vysílání upravily časy
zápasů tak, aby vyhovovaly
televizním divákům na
úkor místních příznivců.
V lokálních komunitách
to vyvolalo velkou
míru nevole. Všeobecně
Iniciativy proti
modernímu pojetí
fotbalu se rozrůstají:
mají už i nadnárodní
evropské asociace.
Největšími z nich jsou
Football Supporters
Europe (Evropští
fotbaloví fanoušci,
FSE) a Supporters direct
(Přímo k fanouškům, SD).
FSE dává silnější hlas
fotbalovým fans od roku
2008 a sdružuje fanoušky
ze dvaačtyřiceti států.
Komercionalizace
K ustavení Supporters
Direct přispěla v roce
2000 i labouristická
vláda potom, co se
začaly naplno projevovat
destruktivní následky
předchozího desetiletí
komercionalizace britské
fotbalové kultury.
Bylo jasné, že je třeba
navrátit hlas fanouškům.
SD pomáhá dostávat
hru blíže k fanouškům
a lokálním komunitám,
a také předávat zkušenosti
mezi fanoušky vlastněnými
kluby a fondy. Dnes
je aktivní po celém
kontinentě, o což se
zasloužila UEFA. SD
pronikla i do ragby
a ledního hokeje.
K největším národním
iniciativám patří již
zmínění italští Progetto
Ultrá a němečtí ProFans.
„Sebeorganizace“
fanoušků zezdola se
stala natolik vlivnou,
že ji musí brát v potaz
i oficiální fotbalové
organizace a národní
politiky. UEFA zavedla
institut „supporter
liaison officers“ (SLO),
tedy úředníka pro úzkou
spolupráci s fanoušky,
který má na starosti
prostředkování vztahu mezi
klubem a jeho příznivci.
Mocným, ale není dobré
příliš důvěřovat. Kdykoli
mohou spolupráci utnout
nebo ji transformovat
podle svých potřeb, které
nemusí být v souladu se
zájmy fanoušků. Proto
zůstává důležité posilovat
organizování fans zezdola.
Pořádá konference
příznivců klubů,
jedná o cenách lístků,
o policejním dohledu
a fanouškovské kultuře.
28
29
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
PROTI
DIKTATURE
Kopej za fotbal!
31
Proti diktature
Fotbal a jeho sledování se zdá
mnoha lidem jako jednoduchá zábava.
Málokoho by napadlo spojovat ho
s řešením závažných společenských
otázek. V kontrastu k tomuto pojetí
v následujícím textu představíme
příklady dvou hnutí, která se utvořila
kolem fotbalu a sehrála podstatnou
roli v boji za práva lidu a proti
autoritářským režimům.
První z nich je brazilské
hnutí Korintijské
demokracie, které pomohlo
během osmdesátých let
zmobilizovat populaci
pro svržení vojenské
diktatury. Boj egyptských
ultras kolem klubů Al—Ahly
a Zamalek během „arabského
jara“ pak bude znamenat
posun do méně vzdálené
minulosti.
Korintijská demokracie:
fotbalem proti diktature
V Brazílii vládla počátkem
80. let již téměř po dvě
dekády vojenská diktatura.
Veřejnost, ale i rockoví
hudebníci a umělci dávali
stále více najevo svou
nespokojenost s režimem.
Právě v tomto kontextu se
při sãopaulském fotbalovém
klubu Corinthians zrodil
fenomén známý jako
Korintijská demokracie
(Democracia Corinthiana).
Tento tým se těšil v roce
1981 široké oblibě, ač
se mu v té době na hřišti
příliš nedařilo. Nevalně
32
se umístil na brazilském
i sãopaulském šampionátu.
Zvolení Waldemara Pirese
novým prezidentem klubu
znamenalo mezník, který
odstartoval novou etapu
v jeho historii. Pires
pozval do klubového vedení
u sociologa Adílsona
Monteira Alvese, který
přišel s novou koncepcí
rozhodování. Spolu
s politicky angažovanými
hráči, jako byl kapitán
týmu, vystudovaný lékař
Sócrates (celým jménem
Sócrates Brasileiro
Sampaio de Souza Vieira
de Oliveira), hráč tmavé
pleti Wladimir a ještě ani
ne dvacetiletý dlouhovlasý
chuligán Casagrande,
udělali v klubu revoluci:
Zavedla se samospráva,
v níž měl každý, vedení,
hráči i realizační tým
klubu, stejné rozhodovací
právo. Hlasováním se
rozhodovalo o přijímání
nových hráčů, jejich
propouštění, o výjezdech,
místech soustředění
a mnoha dalších běžných
věcech. Sócrates to
33
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Chléb a hry?!
Proti diktature
popsal: „Můj hlas měl
stejnou váhu jako hlas
třetího brankáře i jako
toho, kdo mi čistil
kopačky. Každý měl stejné
slovo. To je to nejlepší
na světě, respektovat
stejně každého člověka.“
Interní princip, kterým
se hráči vymezovali proti
diktatuře, začal být brzy
nahlížen jako politický
čin a dal vzniknout hnutí
Korintijské demokracie,
jež se utvořilo kolem
klubu.
Na veřejnost se jejich
protirežimní poselství
dostalo i prostřednictvím
potisku dresů. Majitel
reklamní agentury
Washington Olivetta,
spolupracující s klubem,
přišel s heslem
„Korintijská demokracie,“
ztvárněným za použití
písma podobného logu
Coca—Coly a kapkami
krve kolem něj, které
nosili hráči na dresech,
dokud jim to režim
nezakázal. Na dresech
se v kontextu širokého
protirežimního hnutí
usilující o opětovnou
demokratizaci země
objevovala i další hesla
s politickým obsahem jako
„Za přímou prezidentskou
volbu“ (Diretas Já) nebo
„Chci volit prezidenta“
(Eu quero votar para
presidente). Slavným
se stalo heslo „Vyhrát
nebo prohrát, ale vždy
demokraticky“ (Ganhar
ou perder mas sempre
com a democracia) na
transparentu, který po
jednom zápase rozprostřeli
hráči přímo na hřišti.
Jejich poselství se šířilo
i prostřednictvím tisku
a televize.
Proti diktature
prezidentskou volbu
vyvrcholila na počátku
roku 1984, kdy Sócrates
před jeden a půl
milionovým davem slíbil
odmítnutí transferu do
italského prvoligového
ACF Fiorentina, pokud
bude přijat návrh doplňku
Ústavy, jenž by umožňoval
přímou volbu. Dodatek ale
nebyl přijat a Sócrates
zemi opustil. Z týmu brzy
odešel i Casagrande.
vrátit k samosprávnému
řízení Corinthians, ale
tento pokus ztroskotal
na nemožnosti se měřit
s „novým řádem světového
fotbalu,“ který přinesly
světová a evropské
federace FIFA a UEFA.
Týmu se v té době
dařilo. V letech 1982
a 1983 vyhrál sãopaulský
šampionát a dostal se do
semifinále celonárodního
turnaje. Klubu se také
podařilo splatit všechny
dluhy a dokonce si odložit
finanční rezervu.
Rozpadu hnutí pomohl
také začátek formování
Klubu třinácti, spolku
největších brazilských
fotbalových klubů určený
k prosazování jejich
politických a ekonomických
zájmů. Corinthians byli
jedním z nich a role
prezidenta klubu znovu
nabyla na svrchovanosti.
Brzy poté pronikl z Evropy
do Brazílie moderní fotbal
s privátním vlastnictvím
a manažerským řízením
klubů.
Angažovanost týmu
v kampani za přímou
Na konci 80. let se
objevila snaha opět se
34
Korintijská demokracie
je dodnes v Brazílii
vzpomínaná jako jedinečné
hnutí, které sehrálo
důležitou roli v boji
proti vojenské diktatuře
a za demokratizaci země.
Klub využil své široké
popularity k poukazování
na potřebu demokracie
v nejobecnějším slova
smyslu. Prostřednictvím
fotbalu dokázal klub
mobilizovat i obyvatelstvo
bez politického
povědomí,především velmi
mladé fanoušky.
Pešáci egyptské revoluce
Jak káhirský klub Al—
Ahly SC, tak SC Zamalek
z Gizy, vládnou egyptskému
i africkému fotbalu. Al—
Ahly byl vyhlášen africkým
35
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
týmem století a počtem
získaných trofejí vévodí
i klubovému světu. Zamalek
je mu v patách. Před
začátkem „Revoluce 25.
ledna“ v roce 2011 byly
nesmiřitelnými rivaly.
V té době vládl v Egyptě
už po tři desetiletí
západem podporovaný
režim Husního Mubaraka.
Diktatura byla známá
zákazem sdružování
se v nezávislých
organizacích, od odborů po
opoziční politické strany,
a také svou policejní
brutalitou. Pouze dvě
organizovaná společenství
byla režimem tolerována:
Muslimské bratrstvo
v mešitách a ultras na
stadionech. Jeden ze
skupiny ultras Al—Ahly
se nechal slyšet,že
„dvě největší politické
strany v Egyptě byly Ahly
a Zamalek.“
V roce 2007 zformovali
ultras Al—Ahly skupinu
Ultras Ahly 07 (UA07).
Bili se nejen s ultras
Zamaleku, známými jako
Bílí rytíři, ale za
pokřiku ACAB, tedy All
Cops Are Bastards (Všichni
policajti jsou bastardi),
proti dobře ozbrojené
policii. I když nebyli
politicky vyhranění,
ale spíše apolitičtí,
bojovali proti autoritě
režimu, jak dokládá jeden
z pokřiků: „Režime, velmi
se nás obávej, v noci
přijdeme. Fanoušci Al Ahly
všechno zapálí. Všemocný
bůh nám pomůže vyhrát,
Pojďme hooligans!“
Skupiny mladých ultras
charakterizovala schopnost
se rychle zmobilizovat ve
velkém počtu a chovat se
promyšleně.
Po vypuknutí lednového
povstání demonstranty
potěšilo, když se k nim
ultras při nepokojích
připojovali. Rychle
se stali známými jako
„pěšáci revoluce“,
ochranitelé méně zkušených
protestujících, obzvláště
žen, které předtím čelili
sexuálnímu obtěžování.
Stavěli barikády a učili
36
Proti diktature
ostatní používat ohnivé
molotovovy koktejly
a zlepšovat taktiku
boje. V prvních řadách
se účastnili počátečních
nepokojů namířených proti
Mubarakovi, nazvaných
„Bitva velbloudů“.
V té době podporovali
tisíce ultras protesty
jako jednotlivci, nikoli
v rámci klubové politiky.
To se změnilo poté, co
byl při demonstraci
počátkem roku 2012
zabit devatenáctiletý
fanoušek Al—Ahly. Fans
v reakci na to vyhrožovali
v celostátně vysílaném
zápase vládě a požadovali
odstoupení vojenské rady.
Ta se jich začala ještě
více obávat. Krátce na to,
při zápase v Port Said,
podezřelé skupiny spolu
s fanoušky domácího týmu
Al—Masri vtrhli na hřiště
a do ochozů Al—Ahly.
Devětasedmdesát lidí při
útoku zemřelo a stovky
dalších, včetnědětí,
byly zraněny. Útočníci
ubíjeli ultras k smrti,
ubodávali je a házeli
dolu z ochozů. Policie
nečinně přihlížela.
Veřejnost vládu obvinila
z organizování útoku
a Káhira se potopila
donásilí. I přes snahu
státních médií získali
fanoušci sympatie
miliónů lidí. Pořádali
zápasy, pokojné protesty
a kulturní akce.
Samostatně vnitřně
organizovaní, beze
strachu a se zkušenostmi
z pouličních bojů se
stali důležitou součástí
revoluce. „Už to nejsou
pouze ultras, ale
revolucionáři,“ dodala
jedna z demonstrantek.
Po vítězství Muslimského
bratrstva v prvních
„svobodných“ volbách se
stal prezidentem Muhammad
Mursí. Velmi rychle se
však ukázalo, že změna
vlády neznamenala posun ke
svobodnější společnosti,
a tak ultras a další mladí
lidé pomohli svrhnout
i Mursího.
37
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
Po jeho pádu a perzekuci
Muslimského bratrstva
nastoupila současná
vojenská vláda v čele
s generálem Al—Sisím.
Ti, kteří bojovali za
revoluci, se nepřestávají
vzpírat omezené volbě mezi
islamistickým bratrstvem
a vojenským režimem.
Revoluce byla vedena
touhou po změně, která se
nenaplnila. Známý egyptský
zpěvák Ramy Essam, který
složil dvě písně o masakru
v Port Said, řekl:
„Podle některých se po
zklidnění situace vrátí
ultras zpátky na stadion
fandit svému týmu a znovu
zapomenou, co se děje ve
společnosti.“
Lidé v ulicích jsou však
přesvědčeni o opaku.
38
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
CANTONA
Kopej za fotbal!
41
Enfant terrible
francouzského
fotbalu
„Co víme o fotbale? Liga mistrů,
rostoucí přestupové částky, násilí,
velký prachy. Máte pravdu, to všechno
je součástí hry. Já budu ale hovořit
o něčem jiném, o skutečných hodnotách,
o lidech.“
Eric Cantona v úvodu dokumentární
série Football Rebels
Cantona
Eric Cantona byl
legendárním hráčem
anglického Manchesteru
United a francouzské
reprezentace. Fotbalista
s divokým temperamentem se
po celém světě proslavil
mimo své fotbalové umění
také kung—fu kopem, kterým
sejmul fanouška britského
týmu Crystal Palace potom,
co na něj zařval: „Jdi
do hajzlu, ty zkurvenej
francouzskej šmejde.“
Napadený Mathew Simmons
byl v minulosti souzený
za ozbrojené napadení
a známý oblibou fašistické
Britské národní fronty.
Cantonova reakce obletěla
celý svět a ve Velké
Británii otevřela diskuzi
o xenofobii a rasismu,
který často provází hráče
tmavé barvy pleti.
Cantona se však nevyhnul
trestu. Sto dvacet hodin
veřejných prací, třicet
tisíc liber pokuty
a čtyři měsíce zákaz
hrát, kterým potrestalo
vedení klubu svou hvězdu
42
a jenž mu anglická
fotbalová asociace
a FIFA prodloužily na osm
měsíců. Navrch přišel
o kapitánskou pásku ve
francouzském národním
týmu. Připadalo mu
zbytečné se obhajovat.
Na zaplněné tiskové
konferenci vše okomentoval
jedinou větou: „Když racci
sledují rybářskou loď,
myslí si, že se sardinky
budou vyhazovat do moře.“
Její nejasnost rozpoutala
dlouhé diskuze a mnohé
spekulace.
Po fotbale další aktivity
Když jako teprve
třicetiletý v roce 2007
bilancoval svou fotbalovou
kariéru, nechal se slyšet,
že „měl hodně dobrých
momentů, ale nejvíc si
cení chvíle, kdy kopnul
hooligana.“ I když ho
chtěl „udeřit tvrději“.
Po konci profesionální
dráhy se Eric Cantona,
který nikdy neměl problém
o sobě říkat, že je
43
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Cantona
Manouche, tedy francouzský
Rom, začal angažovat
v široké paletě aktivit.
Hrál pro radost plážový
fotbal za francouzskou
reprezentaci a dal se
na dráhu filmového
a televizního herce.
Doposud natočil 23
celovečerních snímků, když
v řadě z nich vystupoval
v některé z hlavních rolí.
V reakci na ekonomickou
krizi vyzýval k revoltě
proti velkým bankovním
domům a jejich klienty
nabádal k výběru všech
úspor. V roce 2012
podporoval francouzské
organizace, které pomáhají
lidem bez domova. Postavil
se také za palestinského
fotbalistu Mahmouda
Sarsaka nezákonně
vězněného Izraelem.
V té době přijal nabídku
televizní stanice Al—
Džazíra spolupracovat
na vytvoření pětidílného
dokumentárního seriálu
s názvem Football Rebels
(Fotbaloví rebelové).
Seriál se věnuje týmům
a jednotlivým hráčům,
kteří se připojili
k opozičním hnutím nebo
boji za lidská práva proti
nespravedlivým vládnoucím
režimům.
První díl je věnován
hráči Didieru Drogbovi,
jemuž se fotbalem
podařilo znovu sjednotit
etnika znepřátelená
občanskou válkou na
Pobřeží slonoviny. Druhá
epizoda sleduje Rachida
Mekhloufiho a jeho
spoluhráče, kteří opustili
francouzský národní tým
a založili samostatný
alžírský reprezentační
celek Le Front de
libération nationale
(Fronta pro národní
osvobození), tedy země,
která v té době ještě
neexistovala.
Cantona
do Chile za Carlosem
Caszelym, perzekuovaným
pinochetovým fašistickým
režimem, a také do
Brazílie za legendárním
světovým šampionem
Sócratem a hnutím
Korintijské demokracie,
o němž jste se mohli
dočíst na předchozích
stránkách.
Eric Cantona ztělesňuje
svým jednáním typ
fotbalisty, který je díky
politickým postojům hodný
následování, a jenž je
pozitivním příkladem pro
mladší generace.
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Cantona
V dalších dílech se
divák vydá do obléhaného
Sarajeva, kde jugoslávský
reprezentant Predrag
Pasič vedl mnohoetnickou
dětskou fotbalovou školu,
44
45
RASISMUS
Kopej za fotbal!
47
Vykopneme
rasismus
z fotbalu!
Rasisté a přívrženci neonacismu
jsou bohužel na evropských i českých
stadionech velmi viditelně přítomni.
Na jednu stranu kluby oficiálně
rasismus a xenofobii kritizují, na
druhou stranu přítomnost rasistů na
zápasech tolerují a jsou konec konců
vděčni i za jejich podporu.
Rasismus
„Fotbalový“ Majdan
doprava. Tato fašizující
vlna smetla intelektuály,
střední třídu i liberály
a její vliv zasáhl také
do té doby antifašistické
vody. Rozmělnila například
antifašistické ultras
z nedávno zkrachovalého
klubu Arsenal Kyjev. Na
Ukrajinu jezdí jak čeští
nazi—hooligans, tak
neonacisté z celé Evropy.
Na předchozích stránkách
jste se mohli dočíst
o fanoušcích, kteří
bojovali proti diktatuře
nebo autoritářské vládě.
Ultras mohou ale také
pomoci tomu, aby se
společnost k podobnému
režimu přiblížila.
Stačí se podívat na
události probíhající na
Ukrajině. Ultras týmu
Dynama Kyjev se ukázali
být nejradikálnější
a nejschopnější složkou
povstání na kyjevském
Majdanu, především
v bojích proti zvláštním
jednotkám policie.
Kampane nestací
Vycházejí
z neonacistického
prostředí a jsou jádrem
politického uskupení Pravý
sektor. I když se zdaleka
neúčastnili protestů
od jejich počátku, ani
protestnímu hnutí početně
nedominovali, jak se mohlo
zdát, podařilo se jim
posunout celou ukrajinskou
politickou kulturu směrem
48
Kam až to může vést,
ukazuje březnové
napadení ve Švédsku, kde
neonacisté po zkušenosti
ze společného boje po boku
ukrajinských fašistů ze
strany Svoboda pobodali
Showana Shattaka,
aktivistu vystupujícího
proti homofobii
a antirasistického
fanouška švédského klubu
Malmö FF.
Smutné je, že kromě těchto
extrémních případů najdeme
mezi fanoušky téměř
kteréhokoli klubu rasisty,
kteří se tak nestydí
49
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
veřejně projevovat.
Fotbalisté tmavé barvy
pleti musejí často snášet
narážky a rasistické
pokřiky. Známý fotbalista
a kapitán Manchesteru City
Yaya Touré koncem minulého
roku vyzval FIFA, aby
zakročila proti podobným
excesům a pohrozil
africkým bojkotem MS 2018
v Rusku.
Oficiální místa se běžně
vymezují proti rasismu
prostřednictvím kampaní.
Evropská fotbalová
asociace uvedla v minulém
roce protirasistický spot
promítaný před zápasy
Ligy mistrů a Evropské
ligy. Podle generálního
sekretáře UEFA Gianni
Infantina „už bylo rasismu
dost.“„Protirasistická
kampaň se stane naším
hlavním tématem,“
dodává. Zdá se tedy,
že antifašistická
a antirasistická kritika
některých fanoušků
a iniciativ začíná stále
více prosakovat i do
postojů oficiálních
institucí. Ale zatímco
kampaň UEFA a jí podobné
představují formální
odpověď na stále
výrazněji a agresivněji
se projevující rasismus,
skutečně účinné vymezení
proti této tendenci
představují spíše sami
fanoušci a jimi založené
iniciativy.
Iniciativy a príklady
Jednou z největších
iniciativ je Football
Against Racism in
Europe (Fotbal proti
rasismu v Evropě, FARE).
Jejich motto hovoří
za vše: „Fotbal je
nejrozšířenějším sportem
na světě a patří nám
všem. Mělo by být právem
každého hrát ho, sledovat
a svobodně, beze strachu
o něm diskutovat.“
V organizaci se od roku
1999 sdružují etnické
minority, fankluby,
neziskové organizace,
kluby řízené fanoušky
a další aktivisté. Na
jeho založení se podílelo
50
Rasismus
sdružení Football United,
Racism Divided (Fotbal
sjednocuje, rasismus
rozděluje, FURD), jež se
věnuje i nefotbalovým
aktivitám. Vzniklo
v roce 1995 v prostředí
anglického klubu Sheffield
Wednesday, jehož stadion
stojí ve čtvrti s velkým
podílem asiatů a černochů
a důvodem pro jeho vznik
byl citelný nárůst
rasistických incidentů na
stadionu i v jeho okolí.
Dalším příkladem je
Let's Kick Racism Out
of Football (Vykopněme
rasismus z fotbalu).
Vystupuje proti všem
formám diskriminace
a usnadňuje komunikaci
s fotbalovými funkcionáři,
profesionálními
kluby, hráči, fanoušky
a komunitami.
Napríc Evropou
Nejefektivněji vystupují
proti rasismu a fašismu
sami skupiny ultras
z různých klubů napříč
Evropou, jejichž většina
je sdružena v Alerta
Network. K nejznámějším
z nich patří fanoušci
hamburského St. Pauli,
kteří stáli u zrodu
Alerty. Kolem klubu
existuje komunita
vymezující se proti různým
formám diskriminace,
od rasismu po sexismus.
Klub v přístavním městě
vznikl v roce 1910
a je silně provázán
s obyvatelstvem v okolí
stadionu Millertorn
ve čtvrti Reeperbahn.
Proslavila jej provázanost
s levicovou mládeží,
punkem a antifašismem,
jejíž počátky najdeme
v osmdesátých letech.
Většinou působí v druhé
lize, to však nic nemění
na návštěvnosti zápasů
pohybující se okolo
osmnácti tisíc fanoušků.
V kontrastu s velkými
německými kluby, které
nechtějí míchat fotbal
s politikou, klub St.
Pauli včetně jeho vedení
podporuje aktivity proti
pravici a ultrapravici,
51
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
a také uprchlíky ze
skupiny Lampedusa a další
imigranty, které zve na
domácí zápasy. Na stadionu
působí různé fanouškovské
skupiny, například Ultras
St. Pauli (USP), kteří
mají blízko k italské
Sampdorii Janov, řeckému
AEK Atény a podobným
klubům. Jiní spolupracují
s ultras pražských
Bohemians 1905, další se
skotským Celtic Glasgow.
Právě Celtic jsou
známi ultras skupinou
Green Brigade (Zelená
brigáda), „širokou
frontou antirasistických,
antifašistických
a antisektářských
fanoušků, fandících
v sekci 111 stadionu
Celtic Park.“ (ze stránek
ultras) Tato skupina byla
před pár měsíci oficiálně
zakázána z důvodů
výtržností, z nichž
se jí ale ne všechny
dají připsat. Spíše to
vypadá, že se tak stalo
z politických důvodů.
Green Brigade skandovala
slogany připomínající
Irskou republikánskou
armádu (IRA), Krvavou
neděli a jednoho
z vůdců IRA, Bobyho
Sandse, který zemřel
při protestní hladovce
v anglickém vězení. Také
otevřeně kritizovala
britskou intervenci
v Iráku a Afganistánu.
V neposlední řadě před
třemi lety podporovala
palestinské vězně a jejich
protestní hladovku.
K zákazu došlo přesto,
že ještě před pár lety
ředitel klubu Neil Lennon
pochválil Green Brigade
za vytváření atmosféry
na ochozech a dodal, že
„změnila k lepšímu kulturu
na stadionu.“
Rasismus
v jiných klubech. Když
se na stadionu objevily
sexistické reklamy,
protesty na sebe nenechaly
dlouho čekat a vedení
je pak na jejich základě
odstranilo. Němečtí
ultras inspirovali svou
antisexistickou kampaní
skupinu ze Sampdorie
Janov, která se rozhodla
změnit svůj název ze
„Sampdoria Rude Boys“
na „Sampdoria Rude Boys
& Girls“. Objevuje se
i snaha vymezovat se proti
homofobii na stadionech.
V tomto ohledu je nejvíce
aktivní Gay and Lesbian
Sport Federation (EGLSF).
V českém fotbale
jsou příkladem
protirasistického
postoje liberečtí Supras
Unisono a hlavně ultras
vršovických Bohemians
1905.
Kromě rasismu je v rámci
fotbalové kultury výrazně
přítomen také machismus.
Proto se stává cílem
kritiky na některých
stadionech i sexismus.
Lze narazit i na výjimky,
jako zmíněné St. Pauli,
kde jsou ženy na ochozech
zastoupeny početněji než
52
53
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
FOTBALOVÉ
TURNAJE
Kopej za fotbal!
55
Kampaně proti komercionalizaci
fotbalu a rasismu mohou mít podobu
fotbalových turnajů pořádaných
na amatérské bázi, bez přehnaného
soutěžení, s doprovodnými koncerty
a vzdělávacími aktivitami. Přinášejí
právě to, co chtějí zažívat fanoušci
i na stadionech.
Fotbalové turnaje
Mondiali Antirazzisti
který je zaměřen proti
rasismu a komercionalizaci
ve fotbale. Turnaj se
každoročně hraje na
strahovských kolejích.
Největší evropský
antirasistický turnaj
pořádaný iniciativou
Progetto Ultrá. Soutěží
se nejen ve fotbale ale
i ve volejbale, ragby,
basketbale a dalších
sportech. Na osm tisíc
účastníků a diváků se
každoročně schází mezi
Modenou a Boloňou.
Letos 3. až 7. července.
www.lfhr.antifa.cz/lfhr.html
Fotbal proti rasismu
ve Vežnicce u Jihlavy
Sedmý ročník proběhne
10. května bude zaměřen
také proti nadcházejícímu
mistrovství světa ve
fotbale.
www.mondialiantirazzisti.org
Antira
Sankt Pauli ultras
pořádájí turnaj
v Hamburku. Jeho 8. ročník
proběhne od 30. května do
1. června.
cs—cz.facebook.com/
antirastpauli
Love Football
Hate Racism
fpr.musicforliberation.com
United Colours
of Football
9. ročník Antirasistického
fotbalového turnaje
v Bratislavě tradičně
8. května.
cs—cz.facebook.com/
UnitedColoursOfFootball
Letos proběhne devátý
ročník pražského turnaje,
56
57
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Fotbalové turnaje
Kopej za fotbal!
©2014

Podobné dokumenty

Golfistka Spilková povstala a byla osmá v Maroku

Golfistka Spilková povstala a byla osmá v Maroku stal osobním bodyguardem Chavanela a šlapal vedle něj v čele stále se zužující hlavní skupiny. S nejlepšími vydržel až do Cancellarova útoku na Kwaremontu. „Tam jsem vysadil Chavanela tak, že najíž...

Více

Studie o koherenci politik pro rozvoj

Studie o koherenci politik pro rozvoj mnohé státy spíše rozšiřují kritéria tak, aby zahrnovala i další humanitární důvody pro

Více

Football Leaflet SK-CZ

Football Leaflet SK-CZ zku‰enost, Ïe pfies mnoÏství a kvalitu práce odvedené organizacemi aktivními v této oblasti mají mnohé NNO slabé znalosti o demokratických institucích a procesech. Existují nicménû efektivní metody...

Více

DAVID LIMBERSKÝ

DAVID LIMBERSKÝ zabojovat o druhé místo. Dvakrát jsme na mistrovství světa absentovali, pro někoho může jít o poslední šanci si na šampionátu zahrát. Měla by to být výzva pro nás všechny. Nechci vykřikovat, že na ...

Více

Dnes dochází k umělému umlčování o průběhu II. světové války. Že

Dnes dochází k umělému umlčování o průběhu II. světové války. Že Bobošíkové,strana zdravého rozumu jsem podepsal kandidaturu pro mne tehdy téměř neznámého ,doktora Ladislava Bátory,který mi byl doporučen celostátním politickým lídrem této strany,Janou Bobošíkovo...

Více

Obrnění - Extra Publishing

Obrnění - Extra Publishing vs. Supermarine Spitfire Po dlouhou dobu probíhal zápas o převahu na nebi nad okupovanou Francií a kanálem La Manche především v režii dvou stíhaček. Proti sobě stály britský Supermarine Spitfire a...

Více

Dal bych všechno co vím za polovinu toho co neznám

Dal bych všechno co vím za polovinu toho co neznám Člověk v životě ani nevítězí ani neprohrává, stává se pouze zkušenějším.

Více

Česká republika czech republic

Česká republika czech republic plocha. Stále se rovněž snažíme zlepšovat kvalitu obytných prostor.

Více