Test eebrake

U
ž jsme si zvykli, že domácí společnost Airoo nám vždy
dodává do testu samé zpravidla nic nevážící lahůdky.
Vedle řady vyloženě tuningových značek, zaměřujících se
na komponenty a doplňky, se nově objevilo jméno eebrake.
Silniční brzdové čelisti s tímto netradičním pojmenováním
jsou jakékoli, jenom ne obyčejné. Někomu může jejich koncepce lehce připomenout legendární delty od Campagnola, jinému pak snad ještě profláklejší brzdy osmdesátých let – model Centric. Ať už ale eebrake připomínají či nepřipomínají
nějakou koncepci minulosti, jejich provedení je zcela současné
– a to současné v měřítkách těch nejluxusnějších a nejdražších komponentů. Především váhově se s nimi, a to i přes
zdánlivou konstrukční složitost, může měřit jen máloco. Pár
samostatných čelistí, pouze s prázdnými brzdovými botkami
bez špalků, totiž váží pouhopouhých 155 gramů. To je prosím
pěkně přibližně hmotnost jediné čelisti Shimano Dura-Ace.
Pokud vezmeme do ruky brzdu eebrake s hmotností necelých
osmdesát gramů, zdá se skoro nemožné, jak se podařilo tak
lehký komponent vůbec vyrobit. Je to ale také vyváženo cenou, která u páru brzd činí 13 900 korun.
Žádný karbon!
Nemůžeme si nerýpnout do různých celokarbonových silničních čelistí, jež jsou občas k vidění na výstavních kolech,
jejichž úkolem je jediné – šokovat extrémně nízkou váhou.
Mnoho z těchto konstrukcí se po stisku páky zkroutí a brzdný výkon je nevalný nebo, konkrétněji, hodně mizerný. Brzdy
eebrake na to šly jinak, jejich konstrukce využívá velmi precizně vyfrézované dílce z alu slitiny, doplněné titanovými
čepy, šroubky a rozpěrnou pružinou. Zajímavostí, která jako
by snad ani nebyla v souladu s gramhoničským zaměřením,
je otočný hlavní čep uložený na excentru. S jeho pomocí lze
nastavit výšku čelisti, tedy přizpůsobit ji jak konkrétnímu
rámu, tak třeba výšce brzdné plochy ráfku či kombinaci se
širším pláštěm. Současně lze výškovou regulací čelisti (na niž
mimochodem spoléhaly také zmíněné brzdy Campagnolo
Delta) měnit pákový poměr brzdy a upravit tak její výkon.
Další ze zajímavostí je „vyhazovák“, sloužící k jednoduchému
roztažení čelisti, například při nutnosti vyjmout kolo nebo při
rozhozeném ráfku. Jako „vyhazovák“ zde totiž slouží hlavní
horizontální rozpěrné ramínko, které lze vyháknout z válečku,
o nějž se na pravé straně opírá. Roztažení čelistí je tak možné
učinit během desetiny sekundy, navíc je funkčnější (rozevření
je větší) než u řady jiných standardních brzd. Jediné, co na nás
nepůsobilo tak dotaženě jako samotná čelist, je seřizovací váleček předpětí lanka, do nějž se opírá závitová vložka s bovdenem. Její nastavení je jednoduché a funkční, pouze není tak
precizně promyšlené jako zbytek brzdy.
Z hlediska funkce je skoro vždy nutné podobné superlehké
zpracování, hmotnost,
průměrný výkon
modely hodnotit trochu jinak než klasické brzdy největších
systém „vyhazováku“
značek. Zkrátka, pokud si stavíte superlehkou časovkovou
„kozu“, případně speciál na časovky do vrchu, tyto gramhoničské čelisti rozhodně doporučíme, jestliže si je finančně
můžete dovolit. Pro standardní ježdění, třeba v kombinaci s karbonovým ráfkem, se ale může jejich výkon zdát
o něco nižší, než jsme zvyklí. Nejedná se o nežádoucí propružování konstrukce – k němu sice lehce dochází, ale
v celkem zanedbatelných mezích. Jednoduše řečeno, podle našeho názoru nemá přepákování tak velkou sílu pro
rozepření dvou vertikálních čelistí od sebe. Brzdný účinek je tedy plynulý, ale nikoli vyloženě ostrý, což je patrné už
z pocitového okamžiku dosednutí špalků na ráfek.
Brzdy eebrake jsou každopádně nádherně provedeným šperkem s fantasticky nízkou hmotností. Pro běžné ježdění
bychom se nebáli brzdy použít, ostatně jsme s nimi najezdili téměř tisícovku kilometrů naprosto bez problémů.
A rozhodně bychom je upřednostnili před zmíněnými nesmyslnými celokarbonovými konstrukcemi typu ax-lightness a dalšími.
(kad)
19
Cykloservis 11 / 2014
Lehce a netradičně