anthropos - Moravské zemské muzeum

ANTHROPOS
Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontology
and Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010
ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
Interdisciplinární studie
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
Eine Interdisziplinäre Studie
ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
Interdisciplinární studie
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
Eine Interdisziplinäre Studie
MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM
BRNO 2010
Publikaci odborně recenzovali:
Mgr. Martin Ivanov, Dr., Ústav geologických věd PřF MU, Brno (kap. 16)
RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 7)
RNDr. Jaroslav Kadlec Dr., Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 3, 6)
RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 13–15, 17)
RNDr. Jiří Otava CSc., Česká geologická služba, Brno (kap. 3)
Ing. Ivo Světlík, PhD, Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 10)
doc. PhDr. Slavomír Vencl, DrSc., Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 4, 5, 9–10, 12)
Vydání publikace bylo financováno Správou jeskyní Moravského krasu.
© 2010, Edited by Zdeňka Nerudová
© 2010, Translation Karel Valoch, Jana Kličová, Bernadeta Kufel, Michaela Rašková Zelinková,
Martina Moravcová, Zdeňka Nerudová
© 2010, Layout Silvie Straková, Lea Novotná
© 2010, Moravské zemské muzeum
ISBN 978-80-7028-367-7
K. Valoch při návštěvě Krems-Wachtbergu
20. 8. 2007. Foto P. Neruda.
K. Valoch beim Besuch in Krems-Wachtberg
am 20. 8. 2007. Foto P. Neruda.
Doc. PhDr. Karel Valoch, DrSc. se narodil 15. dubna 1920 v Brně.
Tuto publikaci mu věnujeme k jeho neuvěřitelným 90. narozeninám.
OBSAH / INHALT
Zdeňka Nerudová – Petr Neruda
1. PŘEDMLUVA
VORWORT
11
Jiří Hebelka
2. ÚVODNÍ SLOVO
GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE JESKYNĚ BALCARKY
GENERELLE REKONSTRUKTION DER BALCARKA-HÖHLE
13
Ladislav Slezák
3. GEOLOGICKÁ POZICE JESKYNĚ BALCARKY
DIE GEOLOGISCHE POSITION DER BALCARKA-HÖHLE BEI OSTROV (BEZ. BLANSKO)
15
Karel Valoch
4. HISTORIE VÝZKUMŮ JESKYNĚ BALCARKY
DIE GESCHICHTE DER ERFORSCHUNG DER BALCARKA-HÖHLE
21
Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
5. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PROSTORU BALCARKA – „MUZEUM“ V LETECH 2001–2002
ARCHÄOLOGISCHE GRABUNG IM BEREICH DES HÖHLENTEILES
„MUSEUM“ IN DER BALCARKA-HÖHLE
28
Petr Neruda
6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007
STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND DER GRABUNG
DES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007
35
Nela Doláková
7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007)
PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSE DER SEDIMENTUNTERSUCHUNG
IN DER BALCARKA-HÖHLE (2007)
51
Luděk Seitl
8. JESKYNĚ BALCARKA – ZIMOVIŠTĚ SAMIC JESKYNNÍHO MEDVĚDA
OSTEOLOGICKÝ MATERIÁL Z VÝZKUMU V R. 2007
DIE BALCARKA-HÖHLE, EIN ÜBERWINTERUNGSPLATZ VON HÖHLENBÄHRENWEIBCHEN
DAS OSTEOLOGISCHE MATERIAL AUS DER GRABUNG IM JAHRE 2007
55
Zdeňka Nerudová – Petr Neruda
9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE
Z JESKYNĚ BALCARKY. TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSE
DER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE.
67
Petr Neruda
10. CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY
VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU. CHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHEN
BESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IM MITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT
83
Bernadeta Kufel
11. USE-WEAR ANALYSIS OF MAGDALENIAN BURINS FROM BALCARKA CAVE
TRASOLOGICKÁ ANALÝZA RYDEL MAGDALÉNIENU Z JESKYNĚ BALCARKY
96
Karel Valoch
12. KOSTĚNÉ A PAROHOVÉ ARTEFAKTY Z JESKYNĚ BALCARKY
KNOCHEN- UND GEWEIHARTEFAKTE AUS DER BALCARKA-HÖHLE
9
100
Michaela Rašková Zelinková
13. INDUSTRIE Z TVRDÝCH ŽIVOČIŠNÝCH MATERIÁLŮ Z JESKYNĚ BALCARKY
DIE INDUSTRIE AUS HARTEN TIERSTOFFEN AUS DER BALCARKA-HÖHLE
107
Michaela Rašková Zelinková
14. SOBI Z BALCARKY: SEZONALITA A DEMOGRAFIE
DIE RENTIERE DER BALCARKA-HÖHLE: SAISONALITÄT UND DEMOGRAPHIE
131
Michaela Rašková Zelinková
15. SUBSISTENČNÍ STRATEGIE MAGDALÉNSKÝCH LOVCŮ: EXPLOATACE SOBŮ
SUBSISTENZSTRATEGIE DER MAGDALÉNIEN-JÄGER: EXPLOITATION DER RENTIERE
143
Miriam Nývltová Fišáková
16. SEZONALITA MAGDALÉNIENSKÉ LOKALITY BALCARKA PODLE ANALÝZ PŘÍRŮSTKU
ZUBNÍHO CEMENTU. SAISONALITÄT DER MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLE
IN DER BALCARKA-HÖHLE NACH DER ANALYSE DES ZUWACHSES VON ZAHNZEMENT
156
Martina Moravcová (Ábelová)
17. PALEOEKOLOGICKÉ A PALEOKLIMATICKÉ INTERPRETÁCIE NA ZÁKLADE IZOTOPOVEJ
ANALÝZY 18O/16O A 13C/12C SKLOVINY DRUHOV RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. A URSUS SP.
Z LOKALITY BALCARKA (MORAVSKÝ KRAS, ČESKÁ REPUBLIKA)
PALÄOÖKOLOGISCHE UND PALÄOKLIMATISCHE INTERPRETATION AUF GRUND
DER ANALYSE VON ISOTOPEN 18O/16O UND 13C/12C DES ZAHNSCHMELZES
DER ARTEN RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. UND URSUS SP. AUS DER BALCARKA-HÖHLE
(MÄHRISCHER KARST, TSCHECHISCHE REPUBLIK)
160
Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY
ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSE
DER BALCARKA-HÖHLE
173
19. ADRESÁŘ AUTORŮ / LIST OF CONTRIBUTORS
178
10
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
1.
PŘEDMLUVA
Zdeňka Nerudová – Petr Neruda
Výzkumu moravských jeskyní se pracovníci Ústavu Anthropos MZM věnují dlouhodobě, plánovaně a s nemenší pílí, než
ostatním projektům. Na Absolonovu tradici odhalování tajemství Moravského krasu přímo navázal jeho bývalý studentský spolupracovník, později pracovník „oddělení pro diluvium“, jak byl původně označen Ústav Anthropos, a dnes emeritní zaměstnanec Moravského zemského muzea – doc. Karel Valoch.
Zpočátku ještě jako student se svým bratrem H. Wallochem a švagrem F. Čupikem někdy i potají „paběrkoval“ v tehdy známých jeskyních, později se však jako řádně vystudovaný archeolog brněnské univerzity společně s dalšími kolegy věnoval pečlivému vědeckému výzkumu jeskyní Moravského krasu. Spolu s R. Musilem přímo zkoumali jeskyni Pod hradem, Žitného
a Kůlnu. Za krasový můžeme považovat i výzkum staropaleolitického osídlení předpolí reliktu tzv. Woldřichovy jeskyňky na
Stránské skále u Brna v letech 1996–1998, na který dokonce získal finanční podporu National Geographic Society. Jeho životní lokalitou ale byla jeskyně Kůlna, ve které po skončení patnáctiletého výzkumu provedl společně s RNDr. Luďkem Seitlem
zdařilou výstavní instalaci, jež získala cenu Henry Ford European Conservation Awards za rok 1998.
Aktivní účasti na výzkumech jeskyní se ale K. Valoch nevyhýbá ani v pokročilém věku, kdy už by měl nárok na odpočinek.
Tak se stalo, že jsme v roce 2001 společně prováděli záchranný výzkum jeskyně Puklinové (Neruda – Nerudová – Valoch 2007)
a téměř souběžně také předběžný výzkum v Balcarce – „Muzeu“ (2001–2002; Neruda et al. 2002 a zde kap. 5). Do Balcarky
jsme se všichni vrátili znovu v roce 2007, kdy začínaly rekonstrukční práce a bylo zapotřebí odborně prošetřit situaci v horním vstupu do složitého systému jeskyně Balcarky. Po celou dobu trvání obou záchranných výzkumů zde byl K. Valoch nejen
osobně přítomen, ale neváhal ani aktivně pomoci, bylo-li toho zapotřebí.
Svojí účastí na výzkumu v Balcarce se tak K. Valoch jakoby symbolicky vrátil na začátek své profesní kariéry, kdy začínal
právě magdalénienem, který odkryl před více než sedmdesáti lety před jeskyní Ochozskou na Říčkách (zkoumal jej v roce 1938
a 1939 a souhrnně publikoval v roce 2002). Jeho zkušenosti a erudice nám byly velkou pomocí a lze si jen přát, aby i nadále
vychovával generace nových paleolitiků.
Rádi bychom poděkovali mnoha osobám, které se na výzkumu nějakým způsobem podíleli. Především velký dík patří
RNDr. Luďku Seitlovi, který díky svému letitému působení v Moravském krasu organizačně podchytil tuto akci, vše „uvedl do
pohybu“, domluvil cenné kontakty a subvence. I jeho zásluhou jsme naprosto bezproblémově mohli spolupracovat se Správou
jeskyní Moravského krasu a CHKO Moravský kras. Zaměstnancům obou institucí velice děkujeme nejen za to, že nám umožnili uskutečnit oba výzkumy v jeskyni Balcarce, za finanční prostředky na realizaci, ale i za vyřešení všech problémů a drobností, které se v průběhu akce objevily a které vždy stojí nejvíce sil. Jmenovitě bychom rádi vyjádřili svůj dík řediteli Správy
jeskyní České republiky RNDr. Jaroslavu Hromasovi za schválení výzkumné akce a její subvencování. Rovněž bychom chtěli
poděkovat vedoucímu Správy jeskyní Moravského krasu panu Ing. Jiřímu Hebelkovi a jeho paní Evě Hebelkové, vedoucí provozu jeskyně Balcarky, za jejich vstřícnost a pomoc. Velice vděční jsme starostovi obce Ostrov u Macochy JUDr. Františkovi
Pernicovi za pomoc s organizací zázemí, a také všem brigádníkům, bez kterých bychom výzkum uskutečnit nemohli. Nesmíme zapomenout ani na Ing. Jana Fleka, který o našem výzkumu několikrát informoval v regionálním tisku a také posléze společně s RNDr. Luďkem Seitlem připravili informační panely o archeologických nálezech v jeskyni Balcarce. L. Seitl také vybudoval v jeskyni expozici pro návštěvníky. V neposlední řadě děkujeme za rady a připomínky všem našim recenzentům a jestli
jsme někoho opominuli, tak se mu tímto omlouváme.
VORWORT
Einleitend wird die Tätigkleit von Doz. Karel Valoch gewürdigt, dessen Lebenswerk mit den Höhlen des Mährischen Karstes verbunden
ist. Die langjährige systematische Erforschung der Kůlna-Höhle brachte hervorragende wissenschaftliche Erkenntnisse, die er in einer
Monographie (1988) und in populärer Form, gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl, in einer gelungenen Ausstellungsexposition in der Höhle
präsentierte. Auch weiterhin, als emeritierter Mitarbeiter des Mährischen Landesmuseums, nimmt er an den Forschungsprojekten teil, so
auch an der Notgrabung in der Balcarka-Höhle.
Gerne möchten wir einige Personen erinnern, denen wir für die Unterstützung unserer Grabung mit Dank verpflichtet sind. In ester
Reihe ist es RNDr. Luděk Seitl, der auf Grund seiner langjährigen Beziehung zum Mährischen Karst diese Aktion organisatorisch ins Leben
gerufen und sich um die Kontakte sowie um die Subvenzen verdient gemacht hat. Auch durch seine Hilfe hatten wir problemlose Kontakte
sowohl mit der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes als auch mit der Leitung des Naturschutzgebietes Mährischer Karst. Den
Mitarbeitern beider Institutionen danken wir nicht nur für die Möglichkeit beide Grabungen in der Balcarka-Höhle durchführen zu können
11
PŘEDMLUVA
Zdeňka Nerudová – Petr Neruda
und für die finanziellen Mittel zu ihrer Realisation, sondern auch für die Lösung aller Probleme und Kleinigkeiten, die während der Grabung
zum Vorschein kamen und die immer die meisten Kräfte beanspruchen. Namentlich wollen wir unseren Dank dem Direktor der
Höhlenverwaltung der Tschechischen Republik Heren RNDr. Jaroslav Hromas für die Zustimmung der Forschungsaktion und ihre
Subvenzionierung aussprechen. Bedanken möchten wir auch dem Leiter der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes Herrn Jiří Hebelka
und seiner Frau Eva Hebelková, die den Betrieb in der Balcarka-Höhle, einer touristisch sehr attraktiven Höhle, betreut, für ihre
Zuvorkommenheit und allseitige Hilfe. Sehr dankbar sind wir auch dem Bürgermeister der Ortschaft Ostrov u Macochy Herrn JUDr.
František Pernica für die Hilfe bei der Organisation des Aufenthaltes während der Grabung sowie allen Grabungsmitarbeitern, ohne die man
die Arbeiten nicht durchführen hätte können.
Nicht vergessen dürfen wir auch Herrn Ing. Jan Flek von der Höhlenverwaltung, der über unsere Grabung einigemale der
Regionalpresse Informationen übergab und zuletzt gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl Informationstafeln über die archäologischen Funde
in der Höhle vorbereitete. Schließlich wollen wir unseren Dank für Ratschläge und Hinweise allen Rezensenten aussprechen und falls wir
noch jemanden vergessen haben, so wollen wir uns hiemit entschudigen.
Deutsch von K. Valoch
12
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
18.
PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ
ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY
ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISSE
DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSE DER BALCARKA-HÖHLE
Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
Článek vznikl v rámci grantového záměru MK00009486202.
Výzkum zbytků intaktních sedimentů v jeskynních lokalitách, které byly kopány v 19. a na počátku 20. století, bývá složitý a většinou nejsou získané výsledky dostatečně relevantní
vynaloženému úsilí. Nedostatečná dokumentace, hrubé rozlišení vrstev, minimum obrazových materiálů i dobové znehodnocení nálezových souborů, to vše jsou příčiny, které znesnadňují rekonstrukce původních situací a jejich interpretace. Jeskyně
Balcarka byla zkoumána na konci 19. století a do určité míry je
postižena všemi těmito faktory. Navíc bylo od počátku zřejmé,
že plocha, která měla být dotčena stavebními úpravami, byla již
v minulosti ovlivněna zásahy J. Šamalíka (1937a, b), který se
snažil o zpřístupnění jeskyně. I přesto jsme se ale rozhodli přistoupit na žádost Správy jeskyní Moravského Krasu a Agentury ochrany přírody ČR k provedení předstihového záchranného výzkumu, neboť o překvapení není v Moravském krasu
nouze, jak nás o tom poučil například výzkum jeskyně Puklinové na Říčkách (Neruda – Nerudová – Valoch 2007).
V jeskyni Balcarce jsme bádali již na přelomu roků 2001
a 2002, kdy bylo nutné prošetřit jednu z menších prostor –
nazývanou „muzeum“ (Neruda et al. 2002). Tímto výzkumem
jsme sice nepotvrdili Šamalíkovy doklady pobytu pravěkého
člověka v této části jeskynního systému, ale získali jsme určitou
představu o sedimentech a stavu dochování organického materiálu a zároveň zjistili, že Šamalíkem publikované zprávy bývají značně nepřesné (P. Neruda – Z. Nerudová). Každopádně
bylo nutné počítat s tím, že se formy sedimentace a jejich dochování v jeskyni dost výrazně mění, což zajisté souvisí s mnoha geologickými změnami, kterými Balcarka prošla od svého
vzniku na kontaktu vilémovických a křtinských vápenců, kde
byla součástí rozsáhlejšího jeskynního komplexu (L. Slezák).
Mezi hlavní úkoly výzkumu v roce 2007 patřilo ověření rozsahu magdalénienské kulturní vrstvy a případné prokázání existence středního paleolitu, která je indikována Kniesovým nálezem z levého vchodu do Balcarky (Knies 1928; Valoch 1999).
Výzkum se uskutečnil v zadní části „kůlny“ – portálovitého
vstupu do rozvětveného jeskynního systému. Zde se nacházel
původní vchod pro návštěvníky jeskynního bludiště Balcarky,
který byl ještě částečně zapuštěn do zbytků pleistocenních sedimentů, ale z větší části již do skalního masivu, přičemž narušoval celou řadu puklin vyplněných jeskynními hlínami typu
terra calcis. Tento vchod již ale nesplňoval moderní požadavky,
a proto bylo rozhodnuto provést rekonstrukční práce, které by
kromě vyčištění jeskynního systému od překopaných hlín uložených u skalních stěn v chodbách a dómech rovněž upravily
stávající vstup pro návštěvníky (J. Hebelka). Tím byly ale ohroženy zbytky původních dochovaných sedimentů v okolí schodiště a bylo žádoucí v duchu principů ochrany přírody co nejlépe prošetřit a dokumentovat dotčená místa.
Poměrně záhy se ukázalo, že většina intaktních sedimentů
byla vyklizena částečně archeologickým výzkumem J. Kniese
na konci předminulého století (Knies 1900; 1902) a posléze
pozdějšími stavebními úpravami v rámci zpřístupňování jeskyně. V některých místech tak bylo odstraněno až 2 m mocné
souvrství. Pečlivým výzkumem se ale přesto podařilo získat řadu cenných poznatků, které nám dokreslují celkový obraz jeskyně Balcarky, a to jak z hlediska archeologického, tak i z pozice
přírodních věd.
Dnes již víme, že sediment, ve kterém byly ve vstupu do Balcarky uloženy artefakty magdalénienu, není v zadní části
„kůlny“ dochován. Navíc byl vrstevní sled v těchto místech
značně složitější než ve vstupu. Rovněž se nepodařilo potvrdit
archeologickými materiály existenci středního paleolitu, protože se v dochovaných sedimentech nenacházela příslušná nálezová vrstva. Na druhou stranu jsme získali ze zbytků sedimentů, dochovaných na stěnách jeskyně, zajímavou indicii
o možné, dosud neznámé etapě osídlení, které by mohlo spadat
podle radiokarbonového datování do okruhu starého gravettienu v období okolo 28 000 let před dneškem nekalibrované
chronologie. Bohužel ale vztah nalezených kamenných artefaktů a datované vrstvy nelze jednoznačně specifikovat, protože
vzájemná relace byla zcela zničena Šamalíkovými zásahy do
jeskynní výplně. Díky této datované poloze ale víme, že všechny dochované sedimenty, které jsme zkoumali pod betonových
chodníkem musí být starší a spadají pravděpodobně do období
první poloviny viselského glaciálu. Míra poškození původního
vrstevního sledu byla tak výrazná, že nebylo možné propojit ani
dva výzkumné sektory mezi sebou. Situace byla o to složitější,
že v některých místech jeskyně, jak ukázal rozbor dokumentovaných profilů, docházelo ke křížení směrů sedimentace. Dynamiku těchto procesů bylo obtížné sledovat, protože plošný
rozsah sedimentů byl stejně výrazně redukován jako jejich mocnost. Betonový chodník ležel místy až na skalním dně, takže
se pleistocenní sedimenty dochovaly jen v širokých tektonických puklinách modelovaných vodou (rozbor geneze jeskyně
173
18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY
Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
L. Slezák). Sedimenty obsahovaly velké množství vápencových bloků a sutě, což způsobovalo značné roztříštění osteologického materiálu.
Ačkoliv zkoumané horizonty byly archeologicky prakticky
sterilní, získali jsme velké množství osteologického materiálu,
zejména zubů a kostí medvědů, které indikují, že jeskyně Balcarka patřila do skupiny známých medvědích jeskyní Moravského krasu (L. Seitl). Ani tuto problematiku nelze vyřešit
zcela bez problémů, protože se zdá, že původní morfologie jeskyně, která umožnila její využití jako doupěte, byla Šamalíkem
částečně zničena, a tudíž se může zdát nepochopitelné, jak
velké množství pozůstatků i malých medvídků se v jeskyni
našlo. Unikátním nálezem, který přitáhl pozornost médií, byla
v tomto směru stolička mamutího mláděte, což je nález v jeskynním prostředí poněkud neobvyklý, ale vysvětlitelný například stravovacími návyky zvířat jako je medvěd, hyena nebo
i dalších šelem.
Kromě toho svědčí hojná mikrofauna jak v intaktních sedimentech, tak ve zbytcích jeskynních hlín na stěnách jeskyně,
že Balcarka byla hojně a opakovaně navštěvována sovami, které
sedíce na skalních římsách vyvrhovaly na zem své noční úlovky různých hrabošů, lumíků a myší.
Vzhledem ke značně zredukované mocnosti pleistocenních
sedimentů a minimálnímu počtu nových archeologických nálezů, navíc uložených v sekundární poloze, jsme se rozhodli
novými metodami vyhodnotit nejen nálezy z výzkumu v roce
2007, ale i předměty, které pocházejí z výzkumu J. Kniese a které spojujeme s magdalénienem. Nejprve bylo ale nezbytné provést kritické zhodnocení publikovaných údajů a sumarizovat
jednotlivé zásahy do jeskynního systému Balcarky (K. Valoch).
Zjistili jsme, že Kniesovy poznámky a publikovaná data jsou
obtížně interpretovatelné. Knies například přečísloval ohniště,
která našel v kontextu magdalénienské vrstvy, přičemž polohu
dvou později objevených známe z prací jiných autorů (Absolon
1905–11). Je proto pochopitelné, že Kniesem zmiňovaný nález
pravěkého člověka, pravděpodobně magdalénienského lovce,
byl pro značné rozpory v nálezové dokumentaci odmítnut. Lze
jen litovat, že se nález nedochoval pro současnou revizi.
Naštěstí se z Kniesova výzkumu Balcarky dochoval reprezentativní soubor artefaktů z tvrdých živočišných materiálů (K.
Valoch). Na něj bylo možné aplikovat moderní analytické
metody přírodních i společenských věd a získat tak nová data,
která jsou nezbytná pro rekonstrukci celé řady důležitých otázek. Tím jsme byli schopni stanovit roční dobu osídlení, případně frekvenci návštěv v jeskyni. Detailní rozbor industrie z tvrdých živočišných materiálů (M. Rašková Zelinková) určil dobu
využití jeskyně na období jara a podzimu, což se potvrdilo i analýzou přírůstků zubního cementu (M. Nývltová Fišáková). Způsob bourání a využití hlavního loveného zvířete – soba (M. Rašková Zelinková) ukazuje na krátkodobé, ale zřejmě opakované
využití jeskyně jako přechodného lovecko-zpracovatelského
místa. Takto určené funkci odpovídá i technologická a typologická analýza kamenné štípané industrie (Z. Nerudová – P.
Neruda). Zastoupení nejpočetnějších retušovaných typů – čepelek s otupeným bokem (lovecký inventář), rydel a vrtáčků
(zpracovatelské nástroje), je charakteristické pro takto funkčně
zaměřené lokality. Do tohoto obrazu zcela zapadá i trasologic-
ké vyhodnocení rydel z Balcarky (B. Kufel). Ty na sobě totiž nesou, i přes intenzivní postdepoziční procesy a patinaci,
skutečné stopy vzniklé kontaktem s tvrdými živočišnými materiály.
Kamenný inventář zapadá zcela do kontextu magdalénienu,
i když je zajímavé, že typy, které považujeme za mladší, pozdně paleolitické elementy (segmenty, krátká škrabadla), jsou
součástí tak starého magdalénienského souboru. Na skutečnost, že kamenný inventář magdalénienu není příliš vhodný
pro jeho vnitřní chronologické členění, bylo již několikrát upozorňováno (např. Valoch – Neruda 2005; Vencl 1962). Osídlení
jeskyně Balcarky dnes představuje nejstarší datovaný magdalénien na území České republiky (P. Neruda). Dalším charakteristickým rysem kamenné industrie, který potvrzuje závěry
o funkci sídliště, je malé množství jader s relativně vysokým
podílem retušovaných nástrojů. Začleněním Balcarky do analýzy velikostí lokalit v Německu, Čechách a na Moravě rovněž
vyplynulo, že se modely chování magdalénienských lovců regionálně měnily podle místních podmínek. Chování lovců v jihozápadním Německu je naprosto odlišné od Moravy, která
má blíž ke středoněmecké skupině, kde rovněž s velikostí stanice stoupá spíš počet nástrojů než jader. Balcarka je tedy další
lokalitou, která ukazuje na poměrně složitý ekonomický model
magdalénienských lovců, postavený na logistických strategiích, pro něž jsou typické funkčně rozrůzněné typy stanic od
sídlišť až po různé jednorázové úkryty s minimálním množstvím nálezů.
Některé z poznatků bude možné ocenit spíše v budoucnosti, kdy se jistě stanou součástí srovnávací databáze. Máme na
mysli zejména rekonstrukci paleoteplot (M. Moravcová) nebo
zhodnocení palynologických spekter (N. Doláková). Sondáž
předpolí jeskyně sice nepřispěla k řešení problematiky pozice
magdalénienu, ale na druhou stranu může být zajímavým příspěvkem k budoucím studiím o přechodu pleistocénu a holocénu. Podařilo se zde zachytit komplexní stratigrafický sled, který
je ve střední části profilu ukotven i časově radiokarbonovým
datem na 10 810 nekalibrovaných let BP (P. Neruda). Dokumentované holocenní souvrství by podle pylů mělo spadat spíše
do starší fáze holocénu vzhledem k absenci palynomorf obilovin. Spodní partie zkušební sondy sice zachytila část pleistocénního souvrství, ale zároveň ukázala, že předpolí jeskyně podél
skalní stěny je velice úzké a že sedimenty záhy spadají příkře do
údolí. To bohužel naznačuje, že možnost zachytit magdalénien
před jeskyní je málo pravděpodobná a dosti složitá vzhledem
k značně mocné vrstvě navážek z Kniesova výzkumu a terénních úprav v jeskyni. Nelze samozřejmě vyloučit, že rozsáhlým
odkryvem před vchodem do jeskyně by se nedalo najít prostorově omezené místo s archeologickou vrstvou in situ, ale zdá se, že
vynaložená námaha by nebyla příliš relevantní.
Celkově ale asi můžeme konstatovat, že i přes omezené
možnosti výzkumu dané historickým vývojem využití jeskyně
Balcarky, jsou získané výsledky přínosné a zajímavé a rozšiřují
naše interpretační možnosti o nové podněty. Zároveň se ukazuje, že bude naprosto nezbytné věnovat se v budoucnu i drobným
lokalitám a nálezovým situacím, které na první pohled nejsou
příliš nadějné. Toto „paběrkování“ je nakonec logickým vy-
174
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
ústěním velice dlouhého období výzkumu Moravského krasu.
Většina hodnotných lokalit již byla zkoumána či v horším případě zničena a nám nezbývá, chceme-li naše poznání posunout dále, upřít svou pozornost k méně zřejmým cílům. Osobně se ale domníváme, že revizními výzkumy známých lokalit
nebo výzkumem nových malých jeskyněk můžeme významně
přispět k rekonstrukci celkového obrazu života prehistorické
populace, protože doklady „okrajových“ aktivit člověka bývají méně známé, ač původně sehrávaly důležitou roli v životě
lidí.
ZUSAMMENFASSUNG
Diese Arbeit enstand im Rahmen des Projektes MK00009486202.
Die Erforschung der Reste intakter Sedimente in Höhlen, in denen im 19. und zu Beginn des 20. Jahrhunderts gegraben wurde, ist schwierig und meist entsprechen die erzielten Ergebnisse nicht dem investierten Aufwand. Mangelnde Dokumentation, eine grobe Unterscheidung
der Schichten, eine minimale Bilderdokumentation sowie eine zeitbedingte Entwertung der Fundkollektionen, das alles sind Faktoren, welche
eine Rekonstruktion der ursprünglichen Situationen und deren Interpretation erschweren.
Die Balcarka-Höhle wurde am Ende des 19. Jahrhunderts erforscht und dies wurde in einem gewissen Maße von allen erwähnten Faktoren
betroffen. Überdies war vom Anfang an klar, dass die für die Bauarbeiten bestimmte Fläche in der Vergangenheit negativ durch die Tätigkeit von
J. Šamalík (1937a, b), der sich um die Zugänglichkeit der Höhle bemüht hatte, beeinflusst war. Trotzdem haben wir uns entschlossen dem Ansuchen
der Höhlenverwaltung sowie der Naturschutzagentur um eine Notgrabung zu entsprechen, denn auf Überraschungen kann man im Mährischen
Karst immer gefasst sein, wie uns zum Beispiel die Grabung in der Puklinová-Höhle im Říčka-Tal (Neruda – Nerudová – Valoch 2007) belehrt hat.
In der Balcarka-Höhle forschten wir schon am Umbruch der Jahre 2001 und 2002, wo man einen kleineren „Museum“ genannten Raum
untersuchten musste (Neruda et al. 2002). Durch diese Grabung wurde zwar nicht die Vermutung Šamalík’s, dieser Raum sei von Menschen
bewohnt gewesen, bestätigt, wir haben jedoch eine gewisse Vorstellung über die Ablagerungen und den Erhaltungsstand organischer Substanzen
gewonnen und konnten feststellen, dass die von Šamalík veröffentlichten Berichte ziemlich ungenau sein können (P. Neruda). Jedenfalls musste man damit rechnen, dass sich die Sedimentationsformen und deren Erhaltung in der Höhle ziemlich markant ändern, was gewiss mit den
vielen geologischen Prozessen zusammenhängt, welche die am Kontakt der Vilémovice- und Křtiny-Kalksteinfazies liegende Balcarka-Höhle als
Teil eines umfangreicheren Höhlensystems (L. Slezák) seit ihrer Entstehung betroffen haben.
Zu den Hauptaufgaben der Grabung im Jahre 2007 gehörte die Überprüfung des Ausmaßes der Kulturschicht des Magdalénin und gegebenenfalls die Erweisung der Existenz eines Mittelpaläolithikums, welches durch einen Fund von Knies im linken Höhleneingang angedeutet wurde
(Knies 1928; Valoch 1999). Die Grabung fand im hinteren Teil der „kůlna“ – des portalartigen Eintritts in das weit verzweigte Höhlensystem statt.
Hier befand sich der ursprüngliche Eingang für die Besucher des Labyrints der Balcarka-Höhle, der zum Teil noch pleistozäne Ablagerungen,
meist aber das Kalksteinmassiv durchdrang, wobei eine ganze Reihe von Felsspalten, die mit terra calcis ausgefüllt waren, gestört wurden. Dieser
Eingang entsprach jedoch nicht mehr modernen Ansprüchen und deshalb wurde beschlossen Rekonstruktionsarbeiten durchzuführen, welche
nicht nur die im gesamten Labyrint an den Höhlenwänden angehäuften Lehmmassen entfernen, sondern auch den Eingang für die Besucher
umgestalten würden (J. Hebelka). Dadurch wurden jedoch die erhaltenen ursprünglichen Sedimentreste in der Umgebung der Treppenanlage
gefährdet und deshalb war es wünschenswert diese Stellen im Sinne der Naturschutzprinzipien so gut wie möglich zu untersuchen und zu dokumentieren.
Es zeigte sich jedoch ziemlich bald, dass die meisten intakten Sedimente schon während der archäologischen Grabungen von Knies am
Ende des vorvorigen Jahrhunderts (Knies 1900; 1902) sowie durch die späteren Entdeckungsarbeiten ausgeräumt wurden. Stellenweise hat man
ein bis 2 m mächtiges Schichtpacket entfernt. Durch die sorgfältige Grabung gelang es trotzdem eine Reihe wertvoller Erkenntnisse zu erlangen, welche das Gesamtbild der Balcarka-Höhle sowohl vom Gesichtspunkt der Archäologie als auch der Naturwissenschaften ergänzen.
Heute weiß man schon, dass das Sediment, in dem im Höhleneingang die Magdalénien-Artefakte eingebettet waren, im hinteren Teil
dieses Höhlenraumes nicht erhalten geblieben ist. Ferner war an jenen Stellen die Schichtfolge wesentlich komplizierter als im Eingang. Es
gelang auch nicht die Existenz des Mittelpaläolithikums nachzuweisen, da keine entsprechende Fundschicht vorhanden war. Andererseits
gewann man aus an der Höhlenwand erhaltenen Sedimentresten einen interessanten Hinweis auf eine bisher unbekannte Besiedlungsetappe,
die nach einem Radiocarbondatum in den Komplex des älteren Gravettien um 28 000 Jahre vor heute unkalibrieter Chronologie fallen
könnte. Leider konnte kein Zusammenhang der gefundenen Steinartefakte zu der datierten Schicht hergestellt werden, da eine gegenseitige
Relation durch die Eingriffe von Šamalík in die Höhlenausfüllung vernichtet wurde. Dank dieser datierten Lage weiß man jedoch, dass alle
erhaltenen Sedimente unterhalb der Betondecke, die wir untersucht haben, älter sein müssen und stammen aus der Zeit der ersten Hälfte
der Weichsel-Vereisung.
Das Maß der Beschädigung des ursprünglichen Schichtenverlaufes war so ausdrucksvoll, dass es nicht einmal möglich war, zwei
Grabungssektoren miteinander zu verbinden. Die Situation war um so komplizierter, als die Schichtanalyse (P. Neruda) auf einen unterschiedlichen Sedimentationsvorgang hinwies, da in dem kleinen Hinterteil der Höhle (Sektor B) die Sedimentationsdynamik von zwei Richtrungen
beeinflusst wurde – vom Eingang her und von Innen aus dem Höhlenlabyrinth. Leider war der Flächenumfang der Sedimente ähnlich stark
reduziert, wie ihre Mächtigkeit. Die Betondecke lag stellenweise bis auf dem Felsboden, so dass sich pleistozänen Sedimente nur in breiten tektonischen, durch Wasser modelierten Spalten erhalten haben (Analyse der Höhlengenese L. Slezák). Die Ablagerungen enthielten eine große
Menge Kalksteinblöcke und Schutt, was die Zetrümmerung des osteologischen Materials zur Folge hatte.
Obwohl die untersuchten Sedimente archäologisch praktisch steril waren, fandten wir andererseits eine große Menge osteologischen
Materials, insbesondere Bärenzähne und Knochen, so dass man möglicherweise wird die Balcarka-Höhle in die Gruppe der bekannten Bärenhöhlen des Mährischen Karstes zählen können (L. Seitl). Nicht einmal diese Fragen kann man ohne Probleme lösen, da es möglich erscheint,
175
18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY
Petr Neruda – Zdeňka Nerudová
dass die ursprüngliche Höhlenmorphologie, welche ihre Nutzung als Bärenlager ermöglicht hatte, durch die Arbeiten von Šamalík zum Teil
vernichtet wurde und es heute unverständlich erscheinen kann, warum eine so große Menge an Skelettresten auch kleiner Bären gefunden
wurde. Einen besonderen Fund, der auch die Aufmerksamkeit der Medien heranzog, stellt ein Backenzahn eines Mammutkalbes dar, was im
Höhlenmilieu ungewöhnlich ist. Erklärbar ist er durch die Anwesenheit von Bären, Hyänen und anderer Carnivoren.
Die zahlreiche Mikrofauna sowohl in intakten Sedimenten, als auch in Höhlenlehmresten an den Wänden zeugt devon, dass die Höhle häufig und wiederholt von Eulen, die von Wandgesimsen ihre nächtlichen Beuten von Wühl- und Erdmäusen sowie von Lemmingen ausgestoßen
haben, aufgesucht wurde.
Angesichts der ziemlich reduzierten Mächtigkeit der pleistozänen Ablagerungen und der minimalen Anzahl neuer archäologischer Funde,
die überdies aus sekundärer Lage geborgen wurden, entschlossen wir uns mit neuen Methoden nicht nur die Funde aus der Grabung 2007, sondern auch die aus der Grabung von Knies stammende und dem Magdalénin zugewiesene Kollektion auszuwerten. Zuerst war es jedoch nötig
kritisch die veröffentlichten Angaben zu betrachten und die einzelnen Eingriffe in das Höhlensystem zusammenzufassen (K. Valoch). Es wurde
klar, dass manche Notizen und veröffentlichte Daten von Knies problematisch sein können. Überraschend ist gewiss die Umnummerierung der
im Kontext des Magdalénin gefundenen Feuerstellen, wobei die Lage der beiden später gefundenen aus den Arbeiten anderer Autoren (Absolon
1905–11) bekannt geworden ist. Es ist somit begreiflich, dass der von Knies erwähnte Fund von menschlichen Skelettresten wahrscheinlich
eines Magdalénien-Jägers infolge ziemlicher Widersprüche in der Funddokumentation abgelehnt wurde. Man kann nur bedauern, dass dieser
Fund nicht für eine moderne Revision erhalten blieb.
Aus der Grabung von Knies besitzen wir jedoch eine repräsentative Kollektion von Artefakten aus harten tierischen Substanzen
(K. Valoch). Daran konnte man moderne analytische Methoden naturwissenschaftlicher und geisteswissenschaftlicher Disziplinen anwenden und damit neue Daten gewinnen, die für die Rekonstruktion einer Reihe von wichtigen Fragen unentbehrlich sind. Man konnte so die
Jahreszeit der Besiedlung, eventuell der Frequenz der Besuche der Höhle bestimmen. Eine genaue Analyse der Industrie aus harten tierischen Substanzen (M. Rašková Zelinková) hat erwiesen, dass die Höhle im Frühling und im Herbst genutzt wurde, was auch durch die
Analyse des Zuwachses von Zahnzement bestätigt wurde (M. Nývltová Fišáková). Die Art der Zerteilung des Hauptjagdtieres – des
Rentieres (M. Rašková Zelinková) weist auf kurzfristige, jedoch wohl wiederholte Nutzung der Höhle als zeitweiligen Jagd- und
Verarbeitungsort. Dem entspricht auch die technologische und typologische Analyse der Steinindustrie (Z. Nerudová – P. Neruda). Der
Anteil der zahlreichsten retuschierten Typen, der Rückenmesser (Jagdinventar) und der Stichel und Bohrer (Verarbeitungswerkzeuge), ist
charakteristisch für derart funktionsgerichtete Fundstellen. Diesem Bild entspricht auch die trassologische Auswertung der Stichel
(B. Kufel). Sie tragan nämlich, trotz intensiver postdepositioneller Prozesse sowie der Patina, wirkliche Spuren eines Kontaktes mit harten
tierischen Substanzen.
Das Steininventar fällt völlig in den Kontext des Magdalénin, obwohl es interessant ist, dass Typen, die als jünger aufgefasst werden,
spätpaläolithische Elemente (Segmente, Kurzkratzer), in einem so alten Magdalénien-Inventar auftreten. Auf die Tatsache, dass das
Steininventar für eine innere Gliederung des Magdalénien nicht sehr geeignet ist, wurde schon mehrmals hingewiesen (z.B. Valoch – Neruda
2005; Vencl 1962). Die Besiedlung der Balcarka-Höhle stellt heute das älteste datierte Magdalénien in der Tschechischen Republik dar. Ein
weiterer kennzeichnender Zug der Steinindustrie, welcher den Schluss über die Funktion der Höhle bestätigt, ist die geringe Anzahl von
Kernen und ein relativ hoher Anteil retuschierter Geräte. Die Balcarka-Höhle wurde in eine Größenanalyse der Fundstellen in Deutschland,
Böhmen und Mähren eingegliedert, woraus hervorging, dass sich die Verhaltungsmuster der Magdalénien-Jäger regional nach örtlichen
Bedingungen geändert haben. Das Verhalten der Jäger in Südwestdeutschland ist völlig unterschiedlich als in Mähren, welches näher zur
mitteldeutschen Gruppe steht, wo ebenfalls mit der Größe der Station eher die Anzahl der Geräte als der Kerne steigt. Die Balcarka-Höhle
ist somit eine weitere Fundstelle, welche auf ein relativ kompliziertes, auf logistischen Strategien beruhendes ökonomisches Modell der
Magdalénien-Jäger hinweist, für die typisch funktionell gegliederte Stationstypen von Siedlungsplätzen bis zu verschiedenen einmaligen
Schlupfwinkeln mit minimaler Fundmenge sind.
Manche der gewonnenen Ergebnisse wird man eher erst künftig einschätzen können, wo sie bestimmt in vergleichende Databasen
eingefügt werden. Wir denken besonders an die Rekonstruktion der Paläotemperaturen (M. Moravcová) oder die Auswertung der
Pollenspektren (N. Doláková). Die Sondage im Vorfeld der Höhle trug zwar zur Lösung der Problematik der Magdalénien-Position nicht
bei, sie kann jedoch ein interessanter Beitrag für künftige Studien zum Übergang vom Pleistozän zum Holozän sein. Es gelang einen komplexen stratigraphischen Verlauf, der in seinem mittleren Teil auch zeitlich durch ein Radiocarbon-Datum auf 10 810 uncal. Jahre BP verankert
ist (P. Neruda), freizulegen. Die holozäne Schichtenfolge sollte nach den Pollen, angesichts der Absenz von Getreide-Palynomorphen, eher
in die ältere Phase des Holozäns fallen. In der unteren Partie der Sonde stieß man zwar auf einen Teil des pleistozänen Schichtpackets,
gleichzeitig zeigte es sich jedoch, dass das Vorfeld längs der Felswand sehr schmal ist und dass die Sedimente jäh in das Tal fallen. Das
weist leider darauf hin, dass die Möglichkeit vor der Höhle das Magdalénien anzutreffen sehr gering und schwierig wäre in Anbetracht der
ziemlich mächtigen Aufschüttung von Knies und aus den Höhlenforscherarbeiten. Man kann natürlich nicht ausschließen, dass man durch
einen weiträumigen Aufschluss eine begrenzte Stelle mit archäologischer Schicht in situ finden würde, der Aufwand wäre jedoch kaum dem
Ergebnis relevant.
Abschließend kann man wohl feststellen, dass trotz der beschränkten, durch die historische Entwicklung der Nutzung der Balcarka-Höhle
gegebenen Möglichkeiten die gewonnenen Ergebnisse unsere Interpretationsmöglichkeiten um neue Anregungen. Bereichern und erweitern es
zeigt sich gleichzeitig, dass es künftig unerlässlich sein wird auch kleinen Lokalitäten und Fundsituationen, die auf den ersten Blick nicht sehr
hoffnungsvoll erscheinen, Aufmerksamkeit zu schenken. Diese „Nachlese“ ist schließlich die logische Ausmündung der sehr langen Zeitspanne
der Erforschung des Mährischen Karstes. Die Mehrzahl der wertvollen Lokalitäten wurde schon erforscht oder im schlimmeren Falle vernichtet und uns bleibt nur, wenn man die Kenntnisse weiterrücken will, sich weniger deutlichen Zielen widmen. Persönlich meinen wir jedoch, dass
Revisionsgrabungen an bekannten Fundstellen oder Forschungen in neuen kleinen Höhlen wesentlich zur Rekonstruktion des Gesamtbildes
des Lebens prähistorischer Populationen beitragen können, da Belege verschiedener „Randaktivitäten“ der Menschen weniger bekannt sind,
obwohl sie ursprünglich in ihrem Leben eine wichtige Rolle spielten.
176
JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU
DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST
LITERATURA
Absolon, K. 1905–1911: Moravský kras a jeho podzemní svět. I. 218 s.
Knies, J. 1900: Pravěké nálezy jeskynní Balcarovy skály u Ostrova na vysočině Drahanské. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za
rok 1900, roč. III, 31–81. Separátní výtisk s. 3–53, 4 tab.
– 1902: Druhá zpráva o pravěkých nálezech v Balcarově skále u Ostrova. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1901, IV, 126–127.
Prostějov.
– 1928: První stopy lidské na Moravě. Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 4, (1926–1928), 45–80. Moravská Ostrava.
(Neruda et al. 2002)
Neruda, P. – Nerudová, Z. – Sacherová, G. – Valoch, K. 2002: Zpráva o výzkumu v prostoru j. Balcarka – Muzeum. Acta Musei Moraviae –
Scientiae socialis 87, 157–170.
Neruda, P. – Nerudová, Z. – Valoch, K. 2007: Zpráva o revizním výzkumu jeskyně Puklinové v údolí Říčky, (Moravský kras). Acta Musei
Moraviae – Scietiae socialis 92, 79–102.
Šamalík, J. 1937a: Krápníkové jeskyně Ostrovské v Moravském krasu. 172 s. Brno.
– 1937b: Vykopávky diluviálních kostí zvířat v Ostrově u Macochy. In.: Mojmírova říše, vlastivědný časopis, roč. III, číslo 6–7, str. 86–více než 90.
Valoch, K. 1999: Příspěvek ke střednímu paleolitu jižní Moravy. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 84, 3–7. Brno.
Valoch, K. – Neruda, P. 2005: K chronologii moravského magdaléenienu. Archeologické rozhledy 57, 459–476.
Vencl, S. 1962: Příspěvek k poznání magdalénského osídlení Čech. Archeologické rozhledy 14, 517–541.
177