stáhnout soubor

Transkript

stáhnout soubor

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele
a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
ŠKOLA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ
Institut postgraduálního vzdělávání ve
zdravotnictví Praha
KONCEPCE A VÝSLEDKY
DROGOVÉ
EPIDEMIOLOGIE
V ČESKÉ REPUBLICE
1994 - 1998
MUDr. Vladimír Polanecký
Závěrečná práce
Praha 1999
Národní koordinátor drogové epidemiologie a primární prevence
Hygienická stanice hl. m. Prahy centrální
pracoviště drogové epidemiologie
KONCEPCE
DROGOVÉ EPIDEMIOLOGIE A PREVENCE V
ČESKÉ REPUBLICE
- Východiska
- Systematika
- Organizace
- Hlásný systém
- Laboratorní skríning
PRAHA
ZÁŘÍ 1994
Předložený materiál je výsledkem práce epidemiologů Hygienické
stanice hl. m. Prahy a epidemiologů KHS celé republiky.
Představuje systematiku problému - surveillance systém, který je nám
vlastní a jehož aplikace šířili čeští epidemiologové úspěšné po celém světě na
poli infekčních i neinfekčních nemocí.
Společenská
objednávka
i
na
poli
drog
je
pro
epidemiologii
problematikou zajímavou a stejně důležitou, jako jsou ostatní. Pokusili jsme
se zhostit úkolu na úrovni - čas ukáže, zda i na světové. Naše výstupy však
bude možno se světem standardně porovnávat. Snad tato nová práce přinese
terénním pracovníkům uspokojení z práce, jejíž problematika je navíc nová a
závažná, stejné tak jako tomu bylo s novými problémy v minulosti. Pravdou je,
že epidemiologie na poli drog problém zcela nevyřeší, jak jsme byli zvyklí u
infekčních nemocí, ale může hodně přinést při objasňování této pandemie.
národní koordinátor
drogové epidemiologie a
prevence
Obsah :
str:
I. Úvod
2
II. Epidemiologie drogové závislosti
6
11.1 Doporučené definice základních pojmů
7
11.2 Epidemiologické přístupy na odhady a trendy indikátorů
charakterizujících poptávku
9
11.3 Nepřímé indikátory
12
11.4 Tržní indikátory
17
III. Organizační struktura drogového informačního systému
18
IV. Tabulky
Přílohy:
Příloha č. 1 - Dotazník (pro 4.-5.tř. ZŠ)
Příloha č. 2 - Dotazník pro mládež
Příloha č. 3 - Metodický pokyn k instlalaci dotazníku do počítače
Příloha č. 4 - Východiska primární prevence drogových závislostí
Příloha č. 5 - Laboratorní skríning
21
I. ÚVOD
Situace na drogové scéně je nyní často na veřejnosti rozebírána a
hodnocena. Především sdělovací prostředky si podle svého zaměření a kvality
vybírají různé situace, popisy policejních zákroků, interwievují narkomany, to
vše více méně jako honbu za senzacemi.
Senzační by bylo však jen to, že by se tento celosvětový problém naší zemi
vyhnul. Bohužel drogová scéna není u nás ničím novým a jen to, že
problematika byla tabuizována a kriminalizována, nebylo možno naší veřejnosti
a především vnímavým věkovým skupinám poskytnout potřebné informace
vhodným způsobem.
Změna politického systému nás zaskočila prudkostí svého vývoje nejenom již
na zmíněném poli informací a osvěty, ale stejné tak je citelný nedostatek jak
legislativních, tak organizačních modulů pro korekci problémů, které postupně
zasahuji všechny oblasti společenského života na všech občanských a
profesních úrovních.
Teprve vládní usnesení č. 446/1993 nasměrovalo organizačně a filozoficky
státní správu a dotčené resorty formou konkrétních úkolů. Rozhodující nejen pro
zahájení systematické práce, ale i jako metoda trvale koordinující je
epidemiologie drogové závislosti. Úkoly v epidemiologii a primární prevenci
byly svěřeny hygienické službě České republiky prostřednictvím krajských
hygienických stanic.
V průběhu několika minulých dekád si v západních zemích pracovníci
ministerstev zdravotnictví, vnitra a dalších orgánů státní správy postupné začali
uvědomovat, že jednou z možností, jak usnadnit a ovlivnit legislativní opatření
na úseku užívání drog a jak zefektivnit primární prevenci, je získání
hodnověrných informací o počtech uživatelů drog a jejich demografických
charakteristikách. Tyto informace jsou samozřejmé důležité i pro sledování
trendů v užívání různých drog a pro hodnocení účinnosti preventivních
programů.
Žádané informace může přinést pouze epidemiologický přístup, uplatnění
epidemiologické metody při získávání základních ukazatelů, tj. incidence a
prevalence. Kruciálním ukazatelem je incidence, která nás informuje o tom, zda
je určitá droga užívána více či méně než v uplynulém období. Jak incidence, tak
i prevalence u jednotlivých drog by měla také rozlišovat, k jakému časovému
období se vztahuje (celoživotní prevalence, posledních 12 měsíců, posledních
30 dní).
Základním předpokladem realizace drogové epidemiologie je identifikace
informačních zdrojů, posouzení stupně validity získávaných informací a zajištění
kontinuity sběru dat. Samozřejmostí je vstřícná mezirezortní spolupráce.
Filosofická struktura řešení je v podstatě ve dvou stejné důležitých
rovinách. První z nich je skupina opatření vedoucí ke snížení nabídky, která se
musí realizovat za pomoci legislativních změn ve smyslu občanského a
trestního zákoníku a zákoníku práce.Tady je třeba například řešit otázku kdo je
uživatelem (nemocným?) a kdo dealerem - obchodníkem, dále pracovněprávní
problémy, celní bariéry a vše doplnit příslušnými postihy a následky. Zde je
třeba velmi mnoho udělat a jak je nám známo, legislativní proces v
parlamentu není z nejrychlejších.
Druhou rovinou je sníženi poptávky . která obsahuje vlastní
epidemiologii která poskytuje nejen rychlé odhady, ale i trvalé monitorování
všech dostupných dat. Součástí je provádění dotazníkových akcí sociologicko
- epidemiologických u vnímavých skupin, samozřejmé za přísných kautel co
se týče náhodnosti výběru a rozsahu souboru s podrobným statistickým
vyhodnocením. Zvláště je třeba upozornit, že tyto akce musí být přísné
anonymní, prováděné vždy osobou, na které jsou respondenti nezávislí.
Dále je zde obsažena primární, sekundární a terciální prevence, kde jsou
realizována opatření a činnosti ve státních i soukromých zdravotnických,
nezdravotnických zařízeních, kontaktních centrech, nadacích, sdruženích, AT
ordinacích atd. Jde především o výchovu, vzdělávání, krizovou pomoc ale i
detoxikaci, léčení, rehabilitaci a resocializaci.
Jde tedy o celý systém a síť pracovišť, která musí spolupracovat mezi
sebou na úrovni regionu a jejich průvodcem nebo mostem se stává
epidemiologie, která dává výsledky ze zde sebraných dat a vyhodnocení jako
zpětnou vazbu.
Epidemiologie si neklade za cíl řídit drogovou politiku nebo zasanovat
do činnosti kterékoliv aktivity, chce však působit metodologicky ve sběru dat.
jejich hodnocení s konkrétními odborníky a uplatnit zkušenosti z preventivní
činnosti hygienické služby i v této oblasti.
Průběžná analýza dat by měla umožnit porovnávání nejen celkových
počtů uživatelů drog, ale i počtů osob s drogami začínajících, a to podle věku
pohlaví. zaměstnání, etnických skupin atd.
Dokonce, je-li incidence stejná ve dvou následujících obdobích a jsou-!i v
každé z nich identifikovány různé populační subskupiny, znamená to: že
droga se zastává a šíří v jiné populaci.
Při řešení této problematiky je k dispozici celá řada technik epidemiologické přehledy v celé populaci i ve vymezených populačních
subskupinách, longitudináiní sledování vybraných subjektů, epidemiologické
přehledy u známých uživatelů drog. etnografické studie, informační systémy
z léčebných zařízení, údaje o zachycených drogách, uvězněných osobách
pro drogové delikty, sledování cen i čistoty drogy atd.
Zahájení projektu drogové epidemiologie předpokládá jasné vymezení
každé zúčastněné oblasti, tedy její demografický, sociální a administrativní
profil, včetně relevantních geografických a administrativních vztahů k
sousedním oblastem.
Zcela dominujícím úkolem je přijetí definic klíčových termínů a ukazatelů,
které by měly být doplněny o zdroje jednotlivých informací a o jejich plošném
rozsahu Pouze komplexnost všech těchto dat může dávat v systému sběru
takové valicní informace, které lze použít pro další strategii a taktiku boje
proti drogám.
S cílem zlepšit spolupráci na úseku boje proti drogám mezi Evropskou
Unií a zeměmi střední a východní Evropy schválilo Evropské společenství v
listopadu 1992 financování tzv. PHARE regionálního programu. V prvé etapě
byl program zahájen v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku
a České republice, později byl rozšířen i na Albánii, Estonsko, Litvu, Lotyšsko
a Slovinsko. Základním cílem programu je pomoc těmto zemím v jejich
protidrogových aktivitách a monitorování tohoto narůstajícího problému.
PHARE program představuje multidisciplinámí přístup, zahrnující oblast
prekursorů, praní Špinavých peněz, drogový informační systém a snížení
poptávky. Nabízí nejen technickou pomoc, ale i odborná školení
zainteresovaných pracovníků.
Projekt drogového informačního systému má sloužit k vytvoření
nezbytných organizačních, legislativních a materiálních podmínek, které
umožní účinné monitorování a kontrolu problémů, spojených s užíváním
drog, jejich výrobou, pašováním a jejich ilegální distribucí.
Projekt má tri fáze:
fáze 1 - Identifikace a tvorba seznamu všech existujících zdrojů informací
a identifikace potřeb nutných pro funkčnost systému.
fáze 2 - Poskytnutí technických informací a odborného školení
pracovníkům jednotlivých zemí.
fáze 3 - Regionální zhodnocení funkčnosti, úplnosti a věrohodnosti informačních
systémů v jednotlivých zemích.
Aby bylo docíleno decentralizace managementu programu, bylo
rozhodnuto zřídit v Rize PHARE regionální koordinační jednotku pro země
střední a východní Evropy, která bude spolupracovat s Evropským
společenstvím, podporovat a koordinovat jednotlivé aktivity v těchto zemích.
Další mezinárodní aktivitou je činnost tzv. POMPIDOU GROUP při Radě
Evropy. Její vznik se datuje již od roku 1971, postupné se do ní zapojilo již 26
evropských států. Hlavní náplň činnosti je zaměřena na boj s užíváním a
pašováním zakázaných drog. Z celé rady jejích aktivit je pro nás významný
tzv. MULTICITY PROJEKT, zabývající se drogovou epidemiologií. Cílem
tohoto projektu je zlepšení kvality, užitečnosti a porovnatelnosti
epidemiologických dat o užívání drog a sběr aktuálních informací, jejich
porovnávání a interpretace trendů v jednotlivých zemích.
V naší koncepci drogové epidemiologie vycházíme z obou těchto
mezinárodních programů i ze specifických podmínek našeho zdravotnictví.
V závěru je nutno znovu zdůraznit, že problematika drogové závislosti
vyžaduje mezirezortní a mezioborovou spolupráci v přesné stanoveném
systému práce při sběru dat a jejich vyhodnocování jako základní metody pro
stanovení postupných cílů. Rozhodující je kvalifikovaná práce jednotlivých
odborníků s pevné stanovenou systematikou, kterou zastřešuje drogová
epidemiologie. Nadrezortní koordinace je nezbytností. Všechny články a
úrovně činností jsou si rovny a jsou nezastupitelné. Pokud se podaří
obdobným způsobem, jako jsme v krátké době na úrovni hygienické služby
republiky zpracovali systematiku epidemiologie, rozpracovat i problematiku
prevence a její propojení s terénem, bude to dobrý základ pro efektivní
práci. Myslíme, že i když je problematika drog v zahraničí známa déle a jsou
tam pochopitelné již vypracovány různé programy, vyškoleni odborníci a
vznikly i příslušné instituce, je jen otázkou času, aby i u nás toto vše bylo na
příslušné úrovni brzy uskutečněno. Možná i s lepšími výsledky, protože
podceňovat se není na místě, pokud se počáteční nadšení systémové podaří
rychle uspořádat.
II. EPIDEMIOLOGIE DROGOVÉ ZÁVISLOSTI
POVAHA A ROZSAH DROGOVÉ PROBLEMATIKY
Základním předpokladem realizace projektu drogové epidemiologie je
získání informací o povaze a rozsahu drogové problematiky. To zahrnuje:
- postoje populace a zejména mladých lidí k drogám,
- sociologické aspekty drogové závislosti,
-postoje profesionálů (policie, lékaři, učitelé,...),
-vytypovaní a postoje rizikových skupin populace (mládež, vezni,
prostitutky, zdravotníci atd.),
- výchovu personálu a dobrovolníků,
- vztahy k jiným institucím/resortům a nevládním a charitativním
organizacím,
- mezinárodní spolupráci,
- kontrolu a hodnocení programu,
- financování programu.
Epidemiologické informace by měly umožnit sledování:
- incidence a prevalence,
- typů užívaných drog, jejich dostupnost a zdroje,
- profilu postižených populačních skupin,
- časových trendů
a odpovědět na následující otázky:
-jaký je rozsah toxikománie v populaci,
-jaké jsou charakteristiky toxikomanů,
- jaké jsou trendy v užívání drog,
- kolik lidí potřebuje zdravotní/sociální služby jako důsledek toxikománie,
-jak je možno identifikovat nové vznikající problémy, jak je monitorovat,
- jaké rizikové faktory jsou spojeny s toxikománií,
-jaké jsou důsledky toxikománií (zdraví, rodina, společnost).
V zásadě neexistuje žádný rutinní zdroj hodnověrných informací pro
aktuální či dokonce průběžné hodnocení drogové situace a v metodických
přístupech je třeba volit celou řadu často se navzájem doplňujících
alternativních možností, s různou výpovědní hodnotou. Ty je nutno
modifikovat i podle toho, na jaké úrovni jsou získávány a interpretovány. Z
hlediska celonárodního je to potřeba všeobecných informací o trendech v
drogové situaci, umožňující stanovení strategie a taktiky v prevenci
zneužívání drog, ale i informace o oblastních zvláštnostech a výsledcích
různých intervencí. Na místní úrovni, kde je pociťován přímý dopad
zneužívání drog, jsou informační potřeby konkrétnější a bezprostředně
souvisí s místní situací. Proto také musí být lokální sběr informací citlivější,
rychlejší a podrobnější. A konečné na úrovni mezinárodní jsou získávané
informace důležité pro koordinaci, vzájemnou informovanost a standardizaci
dat a kritérií, což je nezbytné pro mezinárodní korelaci drogové situace.
11.1. DOPORUČENÉ DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ:
LÉČEBNÁ / KONTAKTNÍ CENTRA
- zařízení poskytující v závislosti na svém odborném profilu a vybavení
léčebné. poradenské a konzultační služby v problematice užívání drog.
Mohou to být:
- lůžková i ambulantní psychiatrická zařízení,
- AT poradny,
- kontaktní centra,
- terapeutické komunity,
- rehabilitační (event. detoxifikační) centra,
- vězeňská zdravotnická zařízení,
- pedagogicko / psychologické poradny,
-aj.
ŽÁDOST O PRVÉ LÉČENÍ
- první osobní kontakt osoby užívající drogy v kterémkoliv léčebném / kontaktním
zařízení se žádostí o zařazení do léčebného programu.
[ Nepatří sem : telefonní kontakt, intoxikace, žádost o praktickou informaci
uvěznění (pokud se nepřihlásí sám).]
ÚMRTÍ V SOUVISLOSTI S UŽÍVÁNÍM DROG • rozlišit následující možnosti
- úmrtí, kde bezprostřední příčinou smrti bylo užití drogy u osoby drogově
závislé (F 11 - F 19) a nebo užití drogy u osoby drogové nezávislé (F 11 - F
19),
- úmrtí nitrožilního narkomana na dg. AIDS,
- sebevražda či náhodná smrt z jiné příčiny u osoby, o níž je známo, že
pravidelné užívala drogy či byla drogové závislá.
INTOXIKACE DROGOU Čí LÉKY
- akutní intoxikace vedoucí k hospitalizaci na ARO JIP, metabolickým
jednotkách interních oddělení, event. na jiném nemocničním oddělení.
Kromě identifikace užité drogy či léku. je nutno uvést, zda šlo o:
- drogovou závislost,
- nepřiměřené užití léků,
- záměnu léků,
- sebevražedný úmysl,
- nežádoucí účinky léků.
VIROVÉ HEPATITI DY V SOUVISLOSTI S NITROŽILNÍ APLIKACÍ DROG
- laboratorně ověřené případy virové hepatitidy B nebo C, event.
nespecifikované hepatitidy u osob s anamnézou nitrožilní aplikace drog,
- i.v. narkomani, u nichž byl zjištěn HbsAg nebo jiný marker VHB či VHC.
HIV/AIDS V SOUVISLOSTI S UŽÍVÁNÍM DROG
- HIV seropozitivita u osoby s anamnézou nitrožilní aplikace drog,
- HIV pozitivní dítě narozené drogové závislé HIV pozitivní matce.
II. 2. EPIDEMIOLOGICKÉ PŘÍSTUPY NA ODHADY A TRENDY
INDIKÁTORŮ CHARAKTERIZUJÍCÍCH POPTÁVKU
11.2.1. EPIDEMIOLOGICKÉ PŘEHLEDY
Reprezentativní výběr souborů definované populace je osvědčenou metodou,
jak získávat informace o chování, znalostech, přístupu a vztahu k životnímu
stylu a o jiných faktorech, souvisejících se zneužíváním drog. Sběr dat je
obvykle uskutečňován pomocí dotazníků, osobním rozhovorem, vzácněji
telefonicky. Reprezentativní soubor může být vytvořen vícestupňovým
náhodným výběrem jednotlivců (stratifikace podle oblastí, veku či jiné
charakteristiky, doplněná výběrem jednotlivců) anebo je založen na náhodném
výběru domácností. Získané výsledky jsou ovlivňovány jak odbornou úrovní
vlastního dotazníku, tak počtem respondentů a školením instruktorů.
Jejich výhodou je, že
- poskytují přímé míry užívání drog
-jsou více spolehlivé pro odhady prevalence běžných drog, jejichž užívání
není provázeno vysokou stigmatizací (alkohol, analgetika, trankvilizery),
- mohou být využity pro výzkum rizikových faktorů, spojených s užíváním
drog,
- mohou podat informaci o postojích a znalostech veřejnosti,
- pokud jsou pravidelně opakovány stejnou metodologií, pak poskytují cenné
informace o trendech.
Jejich nevýhodou je, že
- nedají se použít pro relativné vzácné či vysoce stigmatizované modely
zneužívání drog (intravenózní aplikace, heroin),
- postrádají důležité, vysoce rizikové podskupiny populace (vězni, sociálně
okrajové obyvatelstvo, lidé v jiných institucích),
- může být značné vysoký počet non-respondentů,
- vyžadují dobře erudovaný tým pracovníků, technické zázemí a finanční krytí.
11.2.1 Dospělá populace
Získání reprezentativního souboru z celé populace je technicky velmi
náročné a organizační zajištění na odpovídající úrovni je prakticky
neuskutečnitelné. Vzhledem k předpokládanému rozsahu dotazníku nepřipadá
v úvahu kontaktování osob na veřejnosti, zasílání dotazníků poštou by
nepochybné znamenalo neúměrné nízkou návratnost. Z těchto důvodů je
rozumnější uskutečnit epidemiologický přehled v některé z rizikových skupin
populace nebo v populačních skupinách, které jsou relativné lépe dostupné.
11.2.2 Školní dětí a dospívající
Epidemiologické přehledy bývají často zaměřeny na určité věkové
skupiny jako jsou školní děti nebo mladí lidé. Kromě výše zmíněných výhod,
mají ještě tu přednost, že získání dostatečně velkého souboru je snadnější a
levnější. Jejich nevýhodou může být absence ve školách a vynechání
nestudující mládeže.
Rozsáhlý epidemiologický přehled školní mládeže ve věku od 10 do 18
let, zahrnující více než 10 000 respondentů, byl uskutečněn na jaře 1994 v
Praze, Brně, Ostravě, Ústí nad Labem a Kladné. V další etapě byl přehled
ještě rozšířen na další lokality. Byly užity dva odlišné dotazníky, respektující
věk dětí a dospívajících (viz příloha). Na dotazníky navazuje počítačový
program, který zajistí pořízení a interpretaci dat a je k dispozici na všech
KHS.
11.2.3 Branci
Podobné jako u školní mládeže, jsou i přehledy u branců snadnější a
levnější, zejména pokud se provádějí během lékařského vyšetření při
odvodech. Nevýhodou je, že se týkají prakticky pouze mužů. Občas bývají s
výhodou doplňovány o analýzu vzorků moči.
11.2.4 Těhotné ženy
Výhody i nevýhody obdobné jako ad 1.3, navíc zahrnují širší věkové
rozpětí.
11.2.5 Rizikové skupiny
Specifické epidemiologické přehledy mohou být použity na získání
informací o užívání drog u populačních skupin, které chybějí nebo nebyly
dostatečné zastoupeny v jiných výzkumech. V úvahu přicházejí především
vězni, bezdomovci, migrující obyvatelstvo, imigranti atd. Tyto přístupy jsou
sice účelnější než populační výzkumy, neboť vystačí s menšími vzorky, ale
jsou náročné na čas, práci, zkušenost a znalost lidí, kteří jsou schopni tyto
podskupiny kontaktovat a získat spolehlivé informace.
Často je těžké získat společného jmenovatele pro studovanou skupinu a
tedy je i obtížné vypočítat ukazatel prevalence. Sem patří i etnografické
studie, které mohou dát neocenitelný pohled na chování, dynamiku, vnímáni
i následky u různých skupin konzumentů drog. Jako příklady rizikových
skupin mohou být uvedeny následující: kromě již výše uvedených různé
etnické skupiny, osoby v profesionálním riziku. hospitalizovaní pacienti,
ambulantní pacienti na psychiatrických odděleních atd.
11.2.6 Osoby zneužívající drogy
Metody, které jsou zaměřené na osoby zneužívající drogy, jsou více vhodné
ke studiu problematických modelů zneužívání drog a jejich následků. Sem patří
vyhledávání případů, registry hlášených uživatelů, různé systémy hlášení,
nepřímé indikátory, etnografické studie, řetězové techniky atd. Společným
problémem těchto metod je obtížné zevšeobecnění výsledků mimo populaci, ke
které se získaná data vztahují.
H.2.7 Epidemiologická data z léčebných a
diagnostických zařízení
(psychiatrická odd., Drop in aj.)
11.2.8 Kromě epidemiologických přehledů jsou v zahraničí využívány jako
zdroje informací i shromažďování názorů a posouzení expertů a osob
znalých místních poměrů a jsou vyhodnocovány i názory a zkušenosti
obyvatelstva a postoje místních významných politiků a dalších
významných pracovníků Např. v USA se již více než 15 let scházejí dvakrát do
roka "klíčové osoby" (u nás by to mohli být vedouc? pracovníci zemských /
krajských protidrogových komisí) z 19 největších městských aglomerací, aby
referovali o trendech a specifikách v drogové situaci v jejich oblasti. Je
samozřejmostí, že vždy přijíždí stejná osoba. referáty jsou komentovány a jejich
závěry široce distribuovány.
Jiným modelem pro získávání informací může být Národní institut pro
duševní zdraví v USA, který organizuje program tzv. spádových oblastí. V
každé z 5 oblastí je pravidelně prováděno interview v domácnostech u více než
3 000 dospělých osob. Do sledování jsou zahrnuty i informace z institucí v této
oblasti (vězni. polepšovny, atd.). Tímto způsobem jsou získávány detailnější
údaje, než může poskytnout celonárodní přehled.
11.3 NEPŘÍMÉ INDIKÁTORY
Existuje celá rada nepřímých indikátorů, které jsou obecné využívány k
monitorování trendů v různých problematických aspektech zneužívání drog.
Patří mezi ně indikátory zdravotní i indikátory tržní. Většina z nich je založena
na hlásných systémech, které slouží pro různé administrativní potřeby
různých organizací, jako jsou např. zdravotnické nebo policejní orgány.
Jejich hlavní výhodou je, že po zavedení příslušného hlásného systému
jsou data dostupná s relativné malými či žádnými vedlejšími výdaji a lze je
průběžně získávat na solidní bázi. Hlavní omezení nepřímých indikátorů
spočívá v problému validity dat. Ty mohou být ovlivněny prioritami (např.
finanční zdroje poskytované zdravotnickým či represivním složkám, sítí
hlásného systému, vhodností a spolehlivostí zaznamenávaných dat atd.)
anebo existující legislativou.
II.3.1 ZDRAVOTNÍ INDIKÁTORY
11.3.1.1 Ukazatelé nemocnosti / úmrtnosti jiných nemocí
Vztahy mezi alkoholismem nebo užíváním drog a ukazateli nemocnosti /
úmrtnosti u některých nemocí se osvědčily při odhadech velikosti populace
užívajících alkohol nebo drogy. Příkladem může být alkoholismus, kdy
úmrtnost na jatém i cirhózu byla užita k odhadu počtu alkoholiků v populaci.
Incidence virových hepatitid, zejména B a C, může sloužit jako nepřímý
indikátor injekčního užívání drog. Je samozřejmé důležité rozlišit případy
spojené s užíváním drog od těch, kde byl prokázán jiný způsob přenosu
virové hepatitidy. Zkušenosti z USA se sledováním trendů hepatitidy B
ukázaly, že jim předcházejí trendy začínajících uživatelů heroinu. Trendy
hepatitidy B se obvykle opožďují asi o jeden rok u mužů a asi o dva roky u
žen. Důvod tohoto rozdílu je snad ten, že ženy si půjčují jehly a stříkačky jen
od svého sexuálního partnera, zatímco muži mají obvykle převážně širší
počet partnerů, se kterými si mohou vyměňovat kontaminované jehly.
Případy AIDS spojené s drogami a HIV seropozitivita jsou sice důležitým
indikátorem úspěšnosti či neúspěšnosti preventivních opatření, nemohou
však být užity jako indikátory trendů v prevalenci injekčních drog, neboť ta se
velmi liší v ráme: různých populací uživatelů drog a může se i rychle měnit.
V uzavřených kolektivech se může stát užitečným indikátorem injekčního
užívání drog vizuální vyšetření rukou a nohou. V jedné zahraniční studii je
udáváno, že více než 98 % osob s pozitivním nálezem injekčních vpichů bylo
následné identifikováno jako uživatelé drog. Vzhledem ke své rychlosti,
levnosti a validitě je tato metoda velice užitečná.
Jinou metodou nepřímého měření počtu uživatelů drog v populaci je
projekce z počtu úmrtí na předávkování drogou. Všeobecné se vén, že k
úmrtí na předávkování určitou drogou dochází asi v 1 % ročně. Je-li znám
počet těchto úmrti, pak je možné odhadnout celkový počet osob tuto drogu
užívajících. Je však nutno mít na paměti, že úmrtí na předávkování může
odrážet i jiné faktory, např. je to otázka čistoty ilegální drogy.
II.3.1.2 Síť zdravotnických zařízení a léčení uživatelů drog
11.3.1.2.1 Hospitalizovaní pacienti pro intoxikaci drogou či léky
Pokud se podaří vytvořit hlásný systém k intoxikacím, pak by melo být
rozlišováno, zda se jedná o drogovou závislost, nebo zda šlo o nepřiměřené
užiti léků. jejich záměnu, vedlejší reakci anebo o užití záměrné, se
sebevražedným úmyslem.
Hlásný systém by měl fungovat především z oddělení ARO, JIP,
záchranné služby, metabolických jednotek interních oddělení, ale i z
prosektur a ústavů soudního lékařství.
Systematické vyhodnocování těchto dat, obsahující i údaje o druhu užité
drogy a základní deskriptivní údaje, jako je věk a pohlaví, dává slušný
přehled o užívání drog i léků a je možno porovnávat rozdíly jak v čase, tak i
mezi různými oblastmi.
Velmi výhodné by bylo doplnění a ověření údajů toxikologickou
laboratoří.
Užitečnou částí těchto dat by mohlo být i pacientovo vysvětlení důvodů
pro užiti drogy (sebevražda, závislost, snaha po docílení psychického efektu,
jako je napr. navození nálady, sociální důvody, tlak okolí, úleva v neštěstí,
sexuální povzbuzení atd).
11.3.1.2.2 Hospitalizace uživatelů drog
Tyto hospitalizace zahrnují přijetí pro drogovou závislost, náhodné užití,
nebo drogové psychózy. Hospitalizaci je nutno odlišit na psychiatrických a
nepsychiatrických odděleních. Jejich hodnota jako indikátoru trendů má
smysl jedině tehdy. jedná-li se o primární léčbu a je-li prevalence užívání
drogy vysoká. Zvláště je třeba sledovat hospitalizace na nepsychiatrických
odděleních - v souvislosti s úrazy, pracovními úrazy, dopravními nehodami
zaviněnými toxikomanem při řízení motorových a nemotorových vozidel.
11.3.1.2.3 Vyžadováni prvého léčeni
Dobrý léčebný hlásný systém může být hodnotným zdrojem informací.
Jako zvlášť citlivý indikátor jsou především údaje o prvních žádostech o
léčbu, tedy o uživatelích drog, kteří požadují léčbu poprvé v životě, l když
mnozí z nich léčbu nedokončí, přesto mohou získané údaje - kromě
základních deskriptivních údajů -poskytnout informace o životním stylu
uživatelů drog, jejich pracovním zařazení, dřívější kriminalitě a důvodech
jejich léčení.
Uživatelé drog mohou přicházet na léčení z mnoha důvodů,
odrážejících například dostupnost drog, zvýšenou aktivitu policie, ale i
známost a dostupnost léčebného centra.
Doba, která uplyne mezi tím, kdy někdo začne užívat drogu a později
se stane na ní závislým, se liší podle druhu drogy. Data o prvních žádostech
o léčení proto odrážejí incidenci a prevalenci s určitým zpožděním. Např. u
heroinu je doba mezi začátkem jeho užívání a žádosti o léčení delší, než u
pravidelných uživatelů kokainu. Reakce na nedostupnost kokainu bývá tak
silná, že jeho uživatelé vyhledávají léčení velmi rychle.
Všeobecně lze konstatovat, že extrapolace na celkové počty závislých
osob z počtů léčených je svým způsobem hazardní. Je to podmíněno
nejenom různou dostupností léčebných center v různých městech, ale i
mnoha osobními důvody uživatelů drog (řešení rodinných důvodů, snaha
vyhnout se vězení, dostat se z určité komunity atd.).
Přesto je to jeden z nejdůležitějších indikátorů, neboť poskytuje údaje o
profilu léčených klientů, o atraktivnosti jednotlivých center a v časovém
odstupu i o změnách v užívání drog.
11.3.2 Statistika lékařských předpisů
Evidence lékařských předpisů může poskytovat údaje o trendech
v předpisování určitých léků nebo kategorie drog. Není sice záruka, že
všechny byly předepsány lege artis, ale je-li zaznamenán značný vzestup v
počtu předpisů specifických drog (např. deriváty kodeinu, určité
benzdiazepiny atd.), je možné předpokládat jejich zneužívání na nelékařské
účely. Bylo by zřejmé i možné porovnat množství vyrobených a
distribuovaných léků či drog s počty předepsanými lékaři a vydanými
lékárnami, a tím získat odhad, kolik se jich dostalo na trh ilegálně
Z analýzy lékařských předpisů je také možné získat údaje o věku a
pohlaví jejich uživatelů, včetně místních rozdílů obliby jednotlivých léků či
drog.
II.3.3 Seznamy / registry
Existují různé seznamy / registry osob užívajících drogy, ať už jsou to
různá léčebná, detoxikační, rehabilitační a jiná zdravotnická centra, nebo
registry policejní, či soudní, které sice mají svůj význam, neboť mohou v
delším pohledu dávat informace o změnách v pohlaví, veku, etnické skupině,
či bydlišti registrovaných, z hlediska epidemiologického jsou však pro
odhady osob užívajících drogy nepoužitelné. Policie i soudy mají k dispozici
pouze ty osoby, které spáchaly trestný čin, léčebná centra zase jen ty, které
požádaly o léčení. Navíc mají tyto seznamy a registry své problémy se
zachováním důvěrnosti.
Jiným příkladem jsou třeba seznamy osob na metadonovém programu,
které byly zakládány zejména proto, aby se pacient nehlásil do více
programů zároveň.
11.3.4 Opakované zachycení
Tento indikátor vychází ze známé veterinární praxe. Chycená zvěř či ptáci jsou
označkování a podle počtu jejich opětovného zajetí je odhadována celková
populace druhu.
Podobné se postupuje u identifikovaných drogové závislých osob.
Jakmile se objeví na seznamu či registru, je považován za 'chyceného', a
pokud se znovu objeví v následujících letech, je považován za
'znovuchyceného". Problémem této metody je, že osoba s kriminálními
sklony má daleko vetší šanci být znovu chycena, než uživatel drog, který
žádný delikt nespáchal.
H.3.5 Laboratorní skríning
Laboratorní skríning je třeba provádět jen u rizikových věkových skupin,
vybraných profesí a etnik, v závislosti na očekávané vyšší incidenci a s ohledem
na vysokou cenu vyšetření (podrobnosti viz příloha "Laboratorní skríning").
11.3.6 Místní specifické studie
Někdy jsou pozorovány značné místní rozdíly v prevalenci uživatelů drog
vůbec. či v rozdílné prevalenci různých druhů drog. Tyto rozdíly mohou být
podmíněny odlišným životním stylem různých komunit, aktivitou policie, přítomností
určité etnické skupiny, odlišnou věkovou strukturou, přítomností rekreační oblasti či
turistické atraktivity místa, celkovou socioekonomickou úrovní, včetně bydlení,
vysokou místní nezaměstnaností a dalšími faktory. Epidemiologický přehled
obvykle tyto faktory nepostihne, a proto je nutné zorganizovat lokální studie. V
některých
oblastech lze dokonce identifikovat mikro- a makro- epidemie, střídající se
epidemiologická období s obdobími klidu.
V těchto lokálních studiích se většinou uplatňují méně formální techniky,
kdy např. terénní pracovník může monitorovat prevalenci tím, že
zaznamenává jednoduchý výčet uživatelů drog, pravidelně navštěvujících
vytypovaná místa.
U jiné možnosti epidemiologického šetření (Delphi technika, také technika
"sněhové koule") je léčící se uživatel drog požádán, aby jmenoval další
osoby, o kterých ví, že užívají drogy bez ohledu na to, zda se léčí, či ne.
Každý takto identifikovaný uživatel je kontaktován a opět požádán o další
jména atd. Nezastupitelnou úlohu v těchto studiích má etnografický přístup,
zejména při identifikaci tzv. skrytých subpopulací např. uživatelů drog s
injekční aplikací, HIV infikovaných atd.
Místní specifické studie jsou velmi potřebné. Kromě získání
detailnějších a aktuálnějších informací o drogové scéně umožňují i
bezprostřední reakci na získané výsledky, ať již v preventivním nebo
represivním smyslu.
11.3.7 Speciální indikátory
Pro odhady počtů uživatelů drog jsou někdy používány i speciální
indikátory. Příkladem může být "index heroinové problematiky".
- na léčbu nově přijatí uživatelé heroinu/100 000 obyvatel
- intoxikace heroinem na ARO/J1P/100 000 obyvatel
- úmrtí na předávkování heroinem/100 000 obyvatel.
- pouliční cena heroinu,
- čistota drogy.
Podobné indikátory mohou být užity i pro kokain či jiné drogy.
11.3.8 Mezinárodní spolupráce (SZO, OSN. UNESCO, PHARE.
POMPIDOU GROUP atd.)
- spoluúčast na mezinárodních studiích,
- vzájemná výměna informací a odborné literatury,
- účast na mezinárodních konferencích a seminářích.
11.4 TRŽNÍ INDIKÁTORY
11.4.1 POČTY ZABAVENÝCH DROG
Policie a celníci získávají informace o druzích a množství zabavených
ilegálních drog, ale interpretace těchto údajů je velmi obtížná, zejména v
tranzitních státech, neboť obvykle nejde odlišit zabavené drogy určené pro
domácí poptávku od téch, které státem pouze procházejí do třetí země.
Přesto jsou tyto informace užitečné pro sledování trendů v preferencích drog,
jejich čistotě a cenách.
Klesající pouliční cena bez poklesu čistoty drogy, ve spojení se
vzestupem množství zabavených drog, naznačuje spíše vzestup než pokles
dostupnosti příslušné drogy. Opačné zvýšení ceny by vypovídalo o tom, že
zabavení drogy melo významný vliv na její dostupnost.
Pokud jde o záchyt lokálně připravovaných drog, či dokonce odhalení
jejich výroben, jedná se sice o cennější informace, než je diskutováno výše:
ale ani tyto údaje nelze užít pro odhady počtů uživatelů drogy. Svůj význam
však mají nejen při odhalování sítě distributorů, ale mohou se stát i výchozím
bodem pro uplatnění specifických metod jako je např. metoda "sněhové
koule", "řetězová návaznost" atd. v místních etnografických studiích.
11.4.2 POLICEJNÍ ZATČENÍ PRO DROGOVÉ DELIKTY
Určitou výhodou těchto údajů je to, že poskytují základní informace o
zainteresovaných osobách i o užívaných drogách. Je však nutno počítat i s
určitým zkreslením, protože některé skupiny obyvatelstva (např. pouliční
uživatelé, kriminální živly) mají větši pravděpodobnost zatčení, než skupiny
jiné (např. uživatelé ze středních, či dokonce vysokých vrstev). V každém
případe údaje o zatčení a event. uvěznění pachatelů na základě platných
drogových zákonů více odrážejí existující legislativu a politiku v oblastech
trestních sankcí, než trendy v užívání drog. Změny v legislativě či změny v
aktivitě policejních orgánů povedou ke změnám v počtech zatčených, ale to
ještě nemusí být důsledek zvýšeného či sníženého užíváni drog.
Ve věznicích se pak můžeme setkat se dvěma rozdílnými skupinami vězňů:
«
- osoby odsouzené pro drogové delikty. Ty však neposkytují žádnou
informaci o rozsahu užívání drog a mohou zahrnovat i osoby, které samy
drogy neužívají. Tato skupina osob se jako indikátor nelegálního užívání
drog a jeho trendů nepoužívá. Udává se, že zhruba 1/3 až 1/2 téch, kteří byli
uvězněni ve spojitosti s drogami, byla objevena policií při jejím vyšetřování
jiných deliktů.
- osoby, které jsou sice uživatelé drog, ale byly odsouzeny za jiný delikt.
Jejich identifikace může rozšířit známé počty uživatelů, evidovaných v
léčebných centrech.
III. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA DROGOVÉHO
INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
1/ Centrální pracoviště H.S. hl.m.Prahy oddělení drogové epidemiologie
21 Krajská pracoviště při KHS- oddělení drogové epidemiologie
ÚKOLY PRACOVIŠŤ 1/
Centrální pracoviště - činnosti
- epidemiologická a statistická
- dokumentační, rešeršní a informační
- technická pomoc
- doškolování v drogové epidemiologii
- mezioborová koordinace
- mezinárodní spolupráce
- zpětná informační vazba
2/ Krajská pracoviště
- koordinace sítě pracovišť a její rozvoj
- řízení a koordinace drogového informačního systému v rámci regionu
- sběr dat, jejich analýza a předávání potřebných dat do centra
- zpětná informační vazba na spolupracující pracoviště
- technická pomoc
- organizace a školení v primární prevenci
ALGORITMUS ČINNOST! KRAJSKÝCH PRACOVIŠŤ
1/ Vedení databáze demografických a statistických údajů v městě a regionu
(tabulka CT1). Inovace vždy k 31.12.
27 Zmapování všech léčebných/kontaktních center provádějících léčebnou,
poradenskou či sociální péči v danné oblasti. (Seznamy měly být
zaslány do 30.9.1994, dále musí být prováděna aktualizace vždy k 31.12.,
včetně kódu pracoviště).
Pň identifikaci pracovišť postupovat dle. stanovené definice a využít formulář
č.1. Každé pracoviště bude identifikovatelné podle kódu v určení číselník kraj
/ okres a pořadové stálé číslo přiřazené krajským pracovištěm.
Údaje o žádostech o 1. léčbu budou sumarizovány ve formulářích č. 2 a
to čtvrtletně. Centrálnímu pracovišti budou zaslány nejpozději do 15.
následujícího měsíce v čtvrtletí po provedení vlastní analýzy
pracovištěm.
Od 1.1.1995 bude tabulková dokumentace a hlášení vedeny na disketách
dokumenty tabulek a hlášení vedeny na disketách, předávány na
disketách nebo případné modemem.
V komentáři uveďte počet pracovišť (vykazovaných jednotek) z celkové
evidovaných, případné konkrétní důvody u nespolupracujících pracovišť.
3/
Aktuální činností oddělení drogové epidemiologie na krajských
pracovištích bude shromáždění údajů o prevalenci osob evidovaných v
léčebných a kontaktních centrech. Do této sestavy budou zařazeny
všechny osoby, které zahájily léčení, či se zúčastnily aktivit centra během
prosince.
Členění:
a/ v lůžkových zařízeních (kolik osob hospitalizováno k 31.12.)
b/ ambulantní zařízeni (včetně všech spolupracujících léčebných a
kontaktních center). Evidovány budou všechny osoby, které navštívily tato
zařízení alespoň
I x během prosince.
O těchto osobách z obou skupin je třeba získat tato
data: 1/ město - trvalé bydliště, je-li jiné2/ kód zařízení
3/věk AI pohlaví 5/ základní droga (pro kterou bylo
zahájeno léčení)
Dále je-li známo:
6/ trvání léčby v měsících
II charakter léčení (léky, bez léků)
Údaje budou součástí výročního hlášení.
4/ Hlášení akutních intoxikací (dle definice) ARO, ZS, JIP, metabolických
JIP a pod. dle číselníku analogického s bodem 2. Melo by být provedeno
do 30.10. (formulář č. 3). Hlášení čtvrtletně do 15. následujícího měsíce.
5/ Hlášení virových hepatitid a HIV / AIDS v souvislosti s užíváním drog (viz
definice) čtvrtletně formou výpisu z EPIDAT na disketě.
6/ Hlášení úmrtí (viz definice) podle možností kontaktu s policií, soudním
lékařstvím a patologiemi, alespoň údaje viz bod 3. Hlášení čtvrtletní.
7/ Ve spolupráci s regionálním pracovištěm ÚZIS zpracovat roční výkazy o
ambulantní a lůžkové činností v oboru psychiatrie (A4-01/MZ a SEVT
147691) Termín do 31.3. následujícího roku.
8/ Výroční zpráva vždy k 15.2. bude obsahovat mimo tabulek CT i komentář
zaměřený na:
a/ demografický, sociální profil města a regionu
b/ věkovou distribuci a její změny
c/ aktuální nezaměstnanost k 31.12.
d/významnější etnika, stupeň migrace, uprchlické tábory atd.
e/ trendy jednotlivých drog
f/jakékoliv aktuality, týkající se drogové scény v místě
V první etapě bude třeba vyplnit určité CT
1,5,7. Dále alespoň částečné CT 2,3,8,21 a.
Pozn.:
Pokud je to známo, uvádějte ve výkazech oddělené osoby s trvalým
bydlištěm v daném městě / regionu a osoby bez trvalého bydliště. Není-Ii to
známo, je to třeba uvést v komentáři.
IV. T A B U L K Y
CT1
Celková populace
CT2
Žádost o prvé léčení s celkové počty léčených
CT3
Žádost o prvé léčení
CT4
Hospitalizace
CT5
Hepatitis B
CT6
Nefatální drogové intoxikace
CT7
Hlášené případy AIDS
CT8
Úmrtí v souvislosti s drogou
CT9
Policejní vazba - všechny drogy
CT10
Policejní vazba podle druhů drog
CT11
Soudní rozsudky za drogové přečiny
CT12
Uvěznění pro drogové přečiny
CT13
Uživatelé drog ve vězeňské populaci
CT14
Množství zadržených zakázaných drog
CT15
Počty zadržení zakázaných drog
CT16
Pouliční ceny zakázaných drog (v ECU/gram)
CT17
Čistota zakázaných drog na úrovni uživatele
CT15
Epidemiologický přehled celkové populace
CT19
Epidemiologický přehled u školních děti
CT20
Jiné epidemiologické přehledy
CT21
Trendy věku a pohlaví u vybraných indikátorů
CT22
Trendy vybraných indikátorů u jednotlivých
drog
(kanabis, heroin, kokain, amfetaminy)
formulář č. 1 Podklad pro vytvoření databáze pracovišť v oblasti
prevence a léčby drogové závislosti
formulář č. 2
Dotazník potřeby prvé léčby
formulář č. 3
Hlášení o intoxikaci
CT l Celková populace (v tisících)
CT 2
Žádosti o prvé léčení a celkové počty
léčených
CT 3
Žádosti o prvé léčení
(% z celkového počtu léčených, věk,
pohlaví)
CT 4
Hospitalizace
CT 5 Hepatitis B
CT 6 Nefatální drogové intoxikace
CT 7 Hlášené případy AIDS
CT 8 Úmrtí v souvislosti s drogou
CT 9
Policejní vazba - všechny drogy
CT 10
Policejní vazba podle druhů drog
CT 11 Soudní rozsudky za drogové přečiny
CT 12 Uvěznění pro drogové přečiny
CT 13
Uživatelé drog ve vězeňské populaci
CT 14
Množství zadržených zakázaných drog
CT 15
Počty zadrženi zakázaných drog
CT 16
Pouliční ceny z aká žerných drog (v ECU/gram)
CT 17 Čistota zakázaných drog na úrovni
uživatele
CT 18 Epidemiologický přehled celkové populace
CT 19
Epidemiologický přehled u školních dětí
CT 20 Jiné epidemiologické přehledy
CT 21 Trendy věku a pohlaví u vybraných indikátorů
CT 21
Trendy věku a pohlaví u vybraných indikátorů
Pokračovaní
CT 22 Trendy vybraných indikátorů u jednotlivých drog
CT 22
Trendy vybraných indikátorů u jednotlivých drog
Pokračováni
Formulář č. 1
Podklad pro vytvoření databáze pracovišť v oblasti
prevence a léčby drogové závislosti
Název pracoviště:
Provozovatel: (státní, dobrovolná organizace, soukromé pracoviště, nadace
atd.) Adresa:
Telefon:
Provoz:
Fax:
denně, několikrát v týdnu, nepřetržitý
Hlavní náplň činnosti: (poradenství, sociální pomoc, léčba, .....)
Jméno a titul vedoucího pracovníka:
ne
Úvazek honorován
ano /
Počet a druh pracovníků VŠ:
Jaká velikost pracovního úvazku:
Honorován ano /
ne
psychiatr
psycholog
psychoterapeut
Počet a druh ostatních pracovníků:
SŠ
Poznámka:
Ostatní
Zařazení v databázi umožňuje spolupráce s hygienickou službou v oblasti
epidemiologie, sběru a vyhodnocování dat, využívání zpětných informací, veškerých
lékařských informací a možnost získávání dotací.
HLAŠENÍ
O
INTOXIKACI
DOTAZNÍK
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného
uživatele
a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č.
121/2000 Sb.
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě
oprávněného uživatele
a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č.
121/2000 Sb.
Lidé, kteří používají drogy, jsou v podstatě zločinci a měli by být trestáni.
1. rozhodně souhlasím
2. spíše souhlasím
3. spíše nesouhlasím
4. rozhodně nesouhlasím
Někteří lidé mají takové názory, se kterými hluboce nesouhlasím, považuji je za špatné
a nebezpečné. Ale i takoví lidé by měli mít právo vyslovit své názory veřejně, třeba i
jako přednášku na naší škole.
l ten, kdo užívá drogy, může být slušný člověk.
Drogy představují jedno z největších nebezpečí pro současnou společnost.
Možná, že i já, vyzkouším někdy nějakou drogu.
Ojedinělá nevěra není ještě důvodem pro to, aby se dva lidé rozešli.
Kouření marihuany je v podstatě nemorální.
To, že někdo má o mnohých věcech úplně opačné názory než já, ještě
není důvodem, proč bych nemohl/a být jeho kamarádem.
1. rozhodné souhlasím
Užívání některých substancí může mít také vliv na to, jak člověk obstojí mezi
lidmi, ve společnosti, Co soudíte o společenské nebezpečnosti následujících
substancí nejen pro je jich uživatele, ale i pro jejich okolí?
31 a
alkohol
1. neškodí
2. škodí málo
3.škodí hodně
4. je velice nebezpečné
31 b
drogy, které se píchají
1. neškodí
2. škodí málo
3.škodí hodně
31 c
tabák (kouření)
1. neškodí
2. škodí málo
3. škodí hodně
31 d
ředidla a rozpouštědla (čichání)
1. neškodí
2. škodí málo:
3. škodí hodně
31 e drogy, které se kouří (marihuana apod.)
1. neškodí
2. škodí málo
3.škodí hodně
31 f
léky používané bez lékařského předpisu
1. neškodí
2. škodí málo
3. škodí hodně
4. je věnce nebezpečné
31 g
černá káva
1. neškodí
2. škodí málo
3. škodí hodně
A teď bychom se chtěli ptát na zvyky a zlozvyky, které kdo mívá
32
Když přemýšlíte o svých přátelích, kolik z nich
pravidelné kouří?
1. skoro všichni
:
2. většina
3. menšina
4. skoro žádný
Jaký je Váš názor na kouření?
1. jsem zásadné proti
2. je to věc každého, jak se rozhodne
3. nevidím v tom nic špatného
A co Vy sám/sama; kouříte?
1. nekouřím vůbec
2. jen při výjimečných příležitostech
3. méně než 5 cigaret denně
4. 6 až 10 cigaret denně 5.11 až 20 cigaret denně
6. více než 20 cigaret denně
7. kouřil jsem, ale už nekouřím
V kolika letech jste začal(a) pravidelně kouřit?
1. před dosažením 10 let
2. v 10-.12 letech
3. v 13-16 letech
4. bylo mi víc než 16 let
5. nekouřím a nikdy jsem nekouřil(a)
Slyšel jste od učitelů ve škole v průběhu tohoto Stolního roku něco o problémech
kouření?
1. ne
2. ano, v jedné vyučovací hodině
3. ano, ve třech hodinách nebo více
4. ano,.mimo vyučování
Je někdo ve Vaši rodině kuřákem?
otec
1. ano
2. ne
matka
1. ano
2. ne
někdo ze sourozenců
1. ano
2. ne
jiný člen domácnosti
1. ano
2. ne
Když doma obědváte nebo večeříte, podává se pivo?
1. ne, nikdy
2.jen výjimečně
3.jen se svátečním obědem nebo večeří
4.častěji
39
Když přemýšlíte o svých přátelích, kolik z nich by
řeklo, že "jít na pivo" je pro ně normální?
1. skoro všichni
2. většina
3. menšina
4. skoro žádný
40
"Jít na pivo" je pro vás osobně:
1. naprosto běžné
2. běžné
3. mimořádné
4. naprosto mimořádné
5. nepřipadá to v úvahu
41
Pijete také někdy víno? Jak často?
1. nikdy
3. asi tak jednou, dvakrát za měsíc
4. asi jednou týdně
5. častěji
42
A co destiláty, tvrdý alkohol? Jak často?
1. nikdy
3. asi tak jednou, dvakrát za měsíc
4. asi jednou týdně
5. častěji
43
Kolik Vám bylo let, když jste vypil(a) tolik alkoholu (piva, vína, destilátů), že
jste se "namazal(a)"?
1. ještě před dosažením věku 10 let
2. v 10-12 letech
3. v 13-16 letech
5. takovou zkušenost dosud nemám
44
Byl (a) jste během posledních čtyřech týdnů někdy opilý/á?
1. vůbec nepiji
2. ne
3. ano, jednou
4. ano, dvakrát nebo třikrát
5. ano, nejméně čtyřikrát
45
Pokud pijete, při jaké příležitosti nejčastěji? (zakroužkujte jen jedinou
variantu)
1. doma
2. na návštěvě
3. na večírku, na mejdanu
4. v hospodě, vinárně, restauraci...
5. v rockovém klubu, na rockovém koncertě
6. na diskotéce
7. na čundru, na vandru, na chatě
8. někde jinde (kde? ...................................)
9. vůbec nepiji
46
Slyšel jste od učitelů ve škole v průběhu tohoto školního roku něco o
problémech alkoholu?
1.ne
4. ano, mimo vyučování
Někteří lidé se domnívají, že substance, které mnozí požívají, mohou být nebezpečné pro
jejich zdraví. Co soudíte o nebezpečnosti následujících substancí?
47a
alkohol
1. neškodí
2. škodí jen ve velkém množství nebo při dlouhodobém
pravidelném užívání
3. škodí v každém případě
47b
drogy, které se píchají
1. neškodí
47c
tabák (kouření)
1. neškodí
47d
ředidla a rozpouštědla (čichání)
1. neškodí
2. škodí jen ve velkém množství nebo při
dlouhodobém pravidelném užívání
47e
drogy, které se kouří (marihuana apod.)
1. neškodí
47f
léky používané bez lékařského předpisu
1. neškodí
47g
pití černé kávy
1. neškodí
Dnes se hodně hovoří i o jiných drogách, než jsou tabák a alkohol.
Pozor! Další otázky se vztahují právě k tomuto druhu drog, nikoli již k tabáku, alkoholu,
tím méně ke kávě.
48
Řekl/řekla by jste, že jste o těchto drogách:
1. dobře informován/a
2. poněkud informován/a
S.jen málo informován/a
4.zcela neinformován/a
49
Zajímalo by nás, zda a jak využíváte níže uvedené zdroje informací o drogách?
49a
knihy
1. ano, často Z
ano,někdy -3.
ne, nikdy
49b
noviny, časopisy
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
49c
televize, rozhlas
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
49d
veřejné přednášky
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
49e
škola, učitelé
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
49f
spolužáci, kamarádi
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
49g
rodiče, sourozenci, příbuzní
1. ano, často
2. ano, někdy
3. ne, nikdy
D
Množí se hlasy, že by alespoň měkké drogy (jako marihuana) měly být
legalizovány, že jejich používání a rozšiřování by nemělo být trestné. Co o tom
soudíte vy?'
1. používání i distribuce těchto drog by měla být
docela svobodná
2. používání těchto drog by mělo být povoleno, ale
distribuce by měla být kontrolována (kupř. drogy by
bylo možné obdržet jen na lékařský předpis).
3. používání by mělo být povoleno, ale distribuce by
měla být v každém případě trestná
4. jak používání, tak distribuce by měly být přísně trestány
1
Často lze slyšet názor, že mladý člověk by měl zkusit všechno. Je to
pravda i o fetování, o drogách?
1. ano, je to pravda
2. ano, pokud to zkusí jenom jednou
3. ano, pokud má člověk dostatek pevné vůle s tím
potom přestat
4. spíše ne, je to poněkud nebezpečné
5. určitě ne
.lidé mohou mít různé důvody, proč užívají drogy. My zde některé z těchto důvodů
yyjjmenujeme a Vy nám u každého, prosím, poznamenejte svůj názor na to, jak důležitý
nuže být tento důvod pro to, aby se někdo rozhodl užívat drogy.
2a
proto, že to dělají ostatní, přizpůsobení se partě
1. velice důležitý
2. důležitý
3. trochu důležitý
4. vůbec není důležitý
S2b
ze zvědavosti
2. důležitý
52c
na protest proti okolnímu světu
2. důležitý
52d
aby umocnili své prožitky, včetně např. sexuálních
2. důležitý
52e
z nudy
2. důležitý
52f
k rozvinutí fantazie, tvořivosti
2. důležitý
52g
jako únik před problémy
2. důležitý
52h
pro zvýšení koncentrace, pozornosti
2. důležitý
52i
aby se zbavili zábran, aby snadněji navazovali styk s jinými
lidmi 1. velice důležitý
2. důležitý
52j
protože jsou sobci, kteří chtějí získat rozkoš za každou cenu
2. důležitý
Následující seznam uvádí názvy některých běžně užívaných drog. Označte u
každé, zda ji považujete za měkkou, nebo ne.
53a
marihuana (tráva)
1. je měkká droga
2.. je tvrdá droga
3. nevím, o jaký jde typ
4. vůbec neznám tento pojem
53b
kokain (koka)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
53c
toluen (jiná ředidla a rozpouštědla - téčko)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní
potřebě oprávněného uživatele
a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému
zákonu č. 121/2000 Sb.
5d
pervitin (perník, pécko)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
te
heroin
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
if
crack
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
i
LSD
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
h
Alnagon (áčko)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
^
některé léky (klepky)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
j
hašiš (čokoláda)
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
k
brown
1. je měkká droga
2. je tvrdá droga
Myslíte si, že je u nás zakázáno a trestně
postihováno:
a
užívání drog
1. ano
2. ne
3. nevím
54b
přechovávání drog pro vlastní potřebu
1. ano
2. ne
3. nevím
54c
prodej drog
1. ano
2. ne
3. nevím
54d
výroba drog
1.ano
2. ne
3. nevím
55
Získal jste od učitelů ve škole v průběhu tohoto školního roku nějaké informace i
o jiných drogách než jsou tabák a alkohol? Lne
4. ano, mimo vyučování
Zde je několik tvrzení. Označte, prosím, u každého z nich, zda se
domníváte, že je pravdivé nebo není.
56a
Když má člověk pevnou vůli, nemusí se bát užívat jakékoliv drogy. Takový
člověk je schopen přestat, kdykoliv chce.
1. to je pravda
2. to není pravda
56b
Návyk na crack se může vytvořit už po několika málo (2-3) použitích.
1. to je pravda
2. to není pravda
56c
Když si člověk vytvořil návyk na jakoukoliv drogu,
pak mu už není pomoci.
1. to je pravda
2. to není pravda
57
Zdá se, že drogy jsou stále více a více kolem nás. Je mnoho míst, kde je
možné drogy dostat. Lze je získat ve Vaší obci (v nejbližším městě)? 1.
ano, poměrné snadno
2. ano, ale je to dost obtížné
3. asi ne
4. určitě ne
5. nevím
58
A jak je to ve Vaší škole, je tu možné obstarat drogy?
1. ano, poměrné snadno
2. ano, ale je to dost obtížné
3. asi ne
4. určitě ne
5. nevím
59
Je mezi Vašimi přáteli někdo, o kom se domníváte, že má nějakou zkušenost
s drogami (i když je to třeba jen experimentování s fetováním, marihuanou
atd.)?
1. ano
2. nejsem si jist(a)
3. ne
60
Znáte vůbec někoho, kdo pravidelně používá drogy (fetuje, kouří
marihuanu)?
1. ano
3. ne
61
Nabídl Vám už někdo někdy marihuanu?
1. ano
2. ne
62
Nabídl Vám už někdo někdy nějakou jinou drogu?
1. ano, jakou? (vypište)................................................
2. ne
63
Zkoušel(a) jste někdy vdechovat toluen, jiná ředidlla, rozpouštědla, "téčko"?
1. nikdy
2. jen jednou
3. dvakrát až pětkrát
4. šestkrát až dvacetkrát
5. víc než dvacetkrát
64
Zkoušel(a) jste někdy kouřit marihuanu (trávu)?
1. nikdy
2. jen jednou
65
Používal(a) jste někdy hašiš ("čokoládu", "háčko)?
1. nikdy
2. jen jednou
66
A co pervitin, zkoušel(a) jste někdy pervitin ("perník", "pécko")?
1. nikdy
2. jen jednou
67
Zkoušel(a) jste někdy brown ("brun")?
1. nikdy
2. jen jednou
68
Zkoušel(a) jste někdy heroin?
1. nikdy
2. jen jednou
69
Používal(a) jste někdy kokain ("koks", "koka")?
1. nikdy
2. jen jednou
70
A co "crack", používal(a) jste jej někdy?
1. nikdy
2. jen jednou
71
Používal(a) jste nějaké halucinogeny, jako LSD, "trip", "houby" atd. ?
1. nikdy
2. jen jednou
72
Používal(a) jste - bez lékařského předpisu - nějaké barbituráty (Alnagon,"áčko",
prášky pro spaní?
1. nikdy
2. jen jednou
73
A používal (a) jste nějaké takové barbituráty na lékařský předpis?
1. nikdy
2. jen jednou
74
Používá někdo ve Vaši rodině barbituráty jako lék?
1. ano
2. ne
3. nevím
75
Zkoušel/a jste někdy - bez lékařského předpisu - takové léky jako "klepky"?
1. nikdy
2. jen jednou
76
Používal(a) jste někdy takové léky jako "klepky" na lékařský předpis?
1. nikdy
2. jen jednou
77
Zkoušel(a) jste někdy "speed", fenmetrazin, nebo jiné substance, které
pomáhají přemáhat ospalost, vyvolávají pocit, že Vám "to myslí rychleji"?
1. nikdy
2. jen jednou
78
Zkoušel(a) jste nějakou jinou drogu, kterou jsme zde nezmínili?
1. ne
2. ano Jakou? .........................................
79
Používala jste někdy steroidy nebo jiné substance, které podporují stavbu svalů a
zvyšují sportovní výkonnost (doping)?
1. ne
2. ano
80
Pokud máte nějakou zkušenost s drogami, za jakých okolností jste je zkusil(a)
poprvé? (Zakroužkujte jen jednu variantu)
1. doma
2. na návštěvě
3. na večírku, na mejdanu
4. v hospodě, vinárně, restauraci...
5. v rockovém klubu, na rockovém koncertě
6. na diskotéce
7. na čundru, na vandru, na chatě
8. někde jinde (kde? ...........„......................)
9. vůbec neužívám
81
V kolika letech jste poprvé zkusil nějaké drogy?
1. ještě před dosažením věku 10 let
2. v 10-12 letech
3. v 13-16 letech
5. takovou zkušenost dosud nemám
82
Domníváte se, že ve Vaší rodině - Vás v to nepočítaje - někdo
experimentoval s drogami?
1. ano
3. ne
Vpíchl(a) jste si sám během posledních 12 měsíců nějakou injekci?
83a
substanci předepsanou lékařem (na příklad insulin)
1. ano
2. ne
83b
jinou substanci
1. ano
2. ne
84
Pokud jste si vpichoval nějakou substanci, podílel jste se o stejnou
injekční jehlu s někým jiným?
1. nikdy si nevpichuji substanci
2. vpichuji, ale používám jen vlastní jehlu
3. dělím se o jehlu
Měl(a) jste někdy nějaké potíže s lidmi nebo institucemi ve spojení s
užíváním drog?
85a
potíže s rodiči
1. ano
2. ne
3. ne, drogy vůbec neužívám
85b
potíže s učiteli, vychovateli
1. ano
2. ne
85c
s policií
1. ano
2. ne
85d
vyhledal(a) jsem lékařskou pomoc, léčil(a)
jsem se 1.ano
2. ne
Mél(a) jste někdy nějaké pot/že s lidmi nebo institucemi
ve spojení s užíváním alkoholu?
86a
s rodiči
1.ano
2. ne
3. ne, nepiji alkohol
86b
s učiteli,
vychovateli
Lano
2. ne
86c
s
poli
cii L
ano
2. ne
86d
vyhledal(a) jsem lékařskou pomoc,
léčil(a) jsem se L ano
2. ne
37
Měl(a) jste někdy nějaké konflikty s policii, máme na mysli konflikty nespojené ani
s užíváním drog ani s pitím alkoholu?
1. ne
2. ano,'drobné konflikty, jako dostat pokutu za dopravní
přestupek
3. ano, vážnější konflikty, spojené s
konfrontací, třebas i jen slovní
Představte si, že by se na Vás obrátil přítel s tím, že má vážné problémy s
nějakou drogou a že potřebuje pomoc.Tady je seznam různých možných zdrojů
pomoci. Zaznamenejte, prosím, jak důrazně byste mu jednotlivé zdroje doporučil.
88a
rodiče
1. určitě doporučil
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
4. určitě nedoporučil
88b
učitele, vychovatele
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
88c
školního lékaře
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
88d
jiného lékaře
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
88e
přítele, který má zkušenosti s drogami
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
88f
kněze
1. určité doporučil
2. asi doporučil
3. asi nedoporučil
Příloha č. 3
Metodicky návod pro vložení dat dotazníkového šetření do
počítače Vkládání dat:
Dotazník je vytvořen v programu EPIINFO, pokud není tento program
instalován, nelze dotazník pro zpracování dat v této podobě použít. Pokud na
počítači není program EPIINFO instalován, lze jej objednat na SZŮ, případné
po konzultaci na HS HMP je možná úprava pro DBase (sdělte, s jakým
software pracujete).
Návod na instalaci programu (platí pro DROGDOT1 i DROGDOT2.3):
na obrazovce počítače je
c:\>
vložte disketu do disketové jednotky a doplňte a:install a: c:
takže na obrazovce je
c:\> a: install a: c:
nebo při použití disketové jednotky b
c:\> b: install b: c:
stiskněte ENTER
Spusťte EPIINFO např.
c:\> EPI
z nabídy zvolte "Data entry" a poté napište plné jméno souboru v předepsané
rádce
EPIINFA (Data filé):
c:\DROGY\DROGDOT1
(totéž platí pro DROGDOT2 a DROGDOT3)
Práce s dotazníkem:
Případné použití dotazníků v terénu ohlaste předem na odd. drogové
epidemiologie HS hl.m.Prahy!
Po instalaci programu se pracuje již v programu EPIINFO. U Dotazníku pro
děti
(DROGDOT1) je nabídka odpovědí vždy v levém dolním rohu obrazovky,
většinou
se zakřížkovaná odpověď dotazníku značí písmenem A (ano), nevyplněná
odpověď
se značí písmenem N (ne).
Individuální pohovor se vyznačí písmenem A, je nutno se k této položce vrátit
kursorovou šipkou.
Datum značí den šetření, zápis se provádí v pořadí den, měsíc, rok (př.
11/03/94)
Pohlaví dítěte: chlapec = M, dívka = F(u DROGDOT1), resp 1,2 u
DROGDOT2.3. Odpověď na otázky se označí buď zatrženým číslem nebo
podle klíče u verbálních odpovědí. U dotazníků "Výzkum české mládeže"
(DROGDOT2.3) je odpověď označená číslem, uvádí se pouze jedna z
možností. Bližší informace podá odd. drogové epidemiologie HS hl.m.Prahy.
Provedeni zápisu dat z EPIINFA na disketu:
na obrazovce
c:\>
doplňte ve stejné
řádce a:zápis c:
a:
nebo při disketové
jednotce b b-.zápis
c: b:
Předání dat:
Disketu s daty odevzdejte ve stanoveném termínu na HS hl.m.Prahy a
zároveň nahlaste počty dětí z jednotlivých škol a tříd, s kterými by! dotazník
vyplněn řízeným pohovorem.
Epidemiologický klíč k označení krajů, obvodů, okresů:
3101 Praha 1
3102 Praha 2
3103 Praha 3
3104 Praha 4
3105 Praha 5
3106 Praha 6
3107 Praha 7
3108 Praha 8
3109 Praha 9
3110 Praha
10 3203
Kladno 3807
Ostrava
3702 Bmo město
3703 Bmo venkov 3510
Ústí n.Lab. 3301 České
Budějovice
3405 Plzeň
3406 Plzeň jih
3407 Plzeň sever 36..
Hradec Králové 32..
Středočeský kraj
Příloha č.4
Východiska primární prevence
Drogová závislost a zneužívání návykových látek je složitý jev, který
má multifaktoriální příčiny. Existuje vazba mezi jedincem, prostředím a
drogou, která může vyvolat vznik závislosti.
Cílem prevence drogových závislostí je zabránit užívání návykových
látek, ale i zabránit poškození organismu, které může způsobit užití
návykových látek, a to jak opakované, tak i při jednorázovém podání např. znečištěnou drogou.
Rizikové faktory, které vedou ke zneužívání návykových látek a ke
vzniku, udržování, či event. k ukončení drogové závislosti, je možné
rozdělit do čtyř okruhů:
a) faktory drogy - Sem patří celá škála drog, jejich účinků, dosažitelnost
a dostupnost (i ekonomická).
b) faktory osobností (somatické i psychické) - Zneužívat drogy a stát se
na nich závislým může každý člověk. Rizikovými jsou zejména osoby s
poruchami chování, snažící se o nekonvenčnost, zvědavé, dále osoby
agresivní, stydlivé, úzkostné, depresivní, trpící pocitem méněcennosti,
málo cílevědomé, ale též osoby toužící po zlepšení své nízké
výkonnosti, nesoustředěnosti, nepoučené dostatečné o drogách,
zejména pokud jim experiment s drogou pomohl řešit jejich osobní
problém.
c) faktory prostředí - Zahrnují vliv rodiny, vrstevníků i společností. * V
rodině je rizikovým faktorem narušení vazeb mezi jejími členy,
nespokojenost, nuda, poruchy vzájemné komunikace aj". Riziko
kontaktu dítěte s drogou zvyšuje závislost rodičů (např. na alkoholu),
jejich pozitivní či ambivalentní postoje k drogám. Závažným faktorem je
užívání drog s rodiči nebo se sourozenci.
* Vliv vrstevníků - přátel, spolužáků či spolupracovníků, part ap. může
vést ke svádění ke společnému užívání drog. Závažná je sociální
interakce včetně vlivu party a sdílených postojů k drogám, jindy
naopak snaha po odlišení se od okolí.
* Z vlivu společnosti mimo jiné sehrává roli rizikového faktoru její postoj
k drogám, tolerantnost, ekonomika, míra stresu ve společnosti,
reklama, dostupnost a dosažitelnost drog, ale i alkoholu, možnost
volby drogy a přechodu od jedné drogy ke druhé. Značný význam má
módnost určité drogy pro některé populační skupiny a roli sehrávají
také etnické a lokální podmínky.
d) faktory provokující, tj. vlastní podnět - Představují interakci mezi vlivy
předchozích skupin rizikových faktorů, není možné stanovit jejich
vzájemný podíl, odezva na tutéž interakci faktorů je individuální, u
různých osob odlišná. Nejčastěji bezprostředním podnětem je snaha
přiblížit se svému "vzoru", ale také zvědavost, svedení partou, snaha po
dosažení příjemných pocitů, naopak i snaha odstranit nepříjemné
pocity, napětí, stres, dále touha po mimořádných zážitcích apod.
Zaměření primární prevence
Neumíme zvýšit individuální resistenci jednotlivce, aby droga na něho
nepůsobila. Jsou možné cesty působení, kde se překrývá primární a
sekundární prevence:
* Ochrana jedince před drogou.
' Eliminace drogy z těla jedince (u intoxikace).
* Modifikace drogy a způsobu její aplikace, tj. např. převedení závislé
osoby na méně rizikovou návykovou látku.
Rizikový věk prvních kontaktů s drogou a vzniku závislosti je 13 - 20 let,
jsou ale i dřívější kontakty. Generaci dětí a mládeže v České republice je
nutné podle světové uznávaných měřítek charakterizovat jako vážné
ohroženou. Kromě obecné platných faktorů již uvedených přispívá k výši
rizika také nedostatečná informovanost rodičů o problematice drog, jejich
nezájem a naivita při řešení případných problémů závislostí, dále rostoucí
rozvodovost, vysoký počet dětí v neúplných rodinách, ale též konzumní
způsob života bez vlastní aktivity a tvořivosti.
Již tento neúplný přehled rizikových faktorů ukazuje zcela jednoznačné
na multi-faktoriálnost příčin drogové závislosti. Nelze je všechny postihnout
z
jediného
resortu,
řešení
vyžaduje
součinnost
různých
resortů,
společenskou podporu i ekonomické zázemí, ale také jasnou legislativu.
Orientace primární prevence drogových
závislostí na úseku hygienické služby a
zdravotnictví:
* Základní je zaměření na informovanost o drogách, jejich účincích a
známkách a projevech zneužívání drog (určené pro různé rodiče,
pedagogy, jiné profesní a další vybrané populační skupiny).
* Informovanost mládeže o drogách a nácvik snižování poptávky po
drogách (určené pro děti a mládež různých věkových kategorií, vybrané
populační skupiny, zájmové skupiny, kluby apod.).
* Zaměření na výcvik spolupracovníků z řad pedagogů a vrstevníků
(peerů) a příprava pomocných materiálů (metodiky, filmy, kurzy,
semináře aj.).
* Podpora protitabákové a protialkoholní sociální orientace s využitím peerprogramů, sdělovacích prostředků i lokálních opatření v součinnosti se
správními, obchodními, společenskými, školskými a zdravotnickými
orgány a institucemi (orientace na širokou veřejnost a vybrané populační
skupiny).
* Orientace na eliminaci či snížení intenzity rizikových faktorů vzniku
drogových závislostí ve spolupráci se školou a rodiči dětí (programy
zlepšení sebehodnocení, zvládání úzkosti a stresu bez drog a léků,
nácvik umění rozhodovat se a sám aktivně řešit problémy, programy
nácviku interpersonálních dovedností - např. jak obstát ve své "skupině",
být viděn svým okolím, jak dokázat říci "NE" nabízené droze či jak
prosadit svůj názor na odmítnutí drogy i mezi svými kamarády).
* Zaměření na životní styl - nabídnout přijatelná řešení změn životního stylu
včetně omezení rizik jako je kouření, alkohol aj. Podporovat projekty ve
školách, podnicích, na pracovištích apod.
* Zaměření činnosti pracovišť epidemiologie a prevence drogových
závislost hygienické služby na spolupráci s pracovníky ostatních
medicínských oborů (shromáždit dostupné literární, audiovizuální a další
pomůcky z oblasti prevence drogových závislostí, spolupracovat při
zajištění školících a konzultačních aktivit pro zdravotníky a poskytovat jim
podle možností aktuální informace o výsledcích epidemiologických
šetření v oblasti drogové scény v ČR a zejména v příslušném regionu).
Formy preventivního působení
* poskytování informací,
* výchovné působení,
* nabídka kultury a sportu,
* podpora rodinného života,
* snížení nabídky návykových látek,
* legislativa,
* ekonomická opatření.
Žádná oblast však není vyhrazenou doménou jediného resortu, bez
vzájemné propojenosti ie neefektivní.
Jako zcela nepostačující a podle dosavadních zkušeností vysoce
neúčinné je:
* pouhé poskytování informací o zdravotní škodlivosti a rizicích drog může mít naopak inverzní charakter,
* moralizování, strašení, přehánění následků,
* efektivní výchova - postavená na emocích a pocitech.
Charakteristika preventivního programu:
Poskytované informace musejí být doplněny motivačními prvky k
odmítavému postoji k drogám, které cílené ovlivní vybranou populační
skupinu a změní její postoje a chování v žádoucím smyslu.
Vzhledem k mnohočetnosti faktorů vedoucích ke zneužívání drog nemůže
být úspěšné preventivní úsilí zaměřené pouze na jednu oblast a používající
jednoduchou strategii. Pro úspěšnost primární prevence je zapotřebí aktivity
systematicky zaměřit a plánovat, protože jednorázovost působení nemívá
potřebný efekt, stejné tak aktivity nahodilé nebo nesystematické.
Preventivní program musí vycházet ze znalosti cílové skupiny, pro volbu
konkrétních metod a forem je rozhodující věk, sociální a kulturní zázemí,
příslušnost k etnickým skupinám, úroveň znalostí a znalost postojů ke
zneužívání návykových látek. Výhodná je také znalost míry rizikovosti dané
cílové skupiny, která vyplývá z výsledků epidemiologických šetření.
O úspěšnosti preventivního programu rozhoduje však též jeho přijatelnost
pro cílovou skupinu, jeho atraktivita a co nabízí.
čím
dříve
prevence
drogových
závislostí
začíná,
tím
vyšší
je
pravděpodobnost úspěšného výsledku. Nekončí však u dětí, ale musí plynule
navazovat pro jednotlivé věkové kategorie obyvatelstva.
Problematiku prevence závislostí nelze vytrhovat z kontextu životního
stylu, ale i podpory a ochrany zdraví. Tvoří součást pozitivních postojů a
chování jednotlivců k vlastnímu zdraví, tomu by mělo odpovídat úsilí o
dotváření
hodnotového
systému
vytypovaných populačních
skupin
i
jednotlivců.
Preventivní program musí kromě poskytnutí informací pomáhat dětem a
mládeži posilovat vlastní sebevědomí, učit je vážit je sama sebe, zvládat
nejrůznější konfliktní a stresové situace ve škole, v rodině i mezi vrstevníky a
v partě. Zvýšení sebevědomí spolu se schopností obstát v kolektivu úzce
souvisí též se schopností individuálně čelit nabídce drog a uměni odmítnout
drogu při zachování své pozice v partě či mezi vrstevníky.
Jednou z možností aktivit v preventivním programu je vytváření nabídky
podpůrného prostředí, které umožní dětem či mladistvým navázání nových pozitivních vztahů (na úrovni školy, rodiny, spolužáků, nových kamarádů
apod.). Zejména je vhodné klást důraz na vlastní iniciativu a aktivity dětí a
dospívajících, kdy jako "spolutvůrci* programu efektivněji přijmou protektivní
znalosti, postoje i pozmění své chování.
Náplň komplexního preventivního programu:
V komplexním preventivním programu musí být věnována pozornost nejen
vybrané cílové skupině, ale i populaci, která je s ní v úzkém kontaktu (rodiče,
pedagogové, vedoucí oddílů či skupin apod.). Pro tyto skupiny jsou potřebné
informativní akce o drogách, dostupných informačních, názorných a dalších
edičních materiálech, diapozitivech, filmech a videofilmech, ale také možnost
konzultací o problémech s drogou v jejich okolí a přehled případných lektorů a
pracovišť, která se prevencí a léčením drogových závislostí zabývají. Tyto
úkoly by mělo plnit konzultační centrum - na úrovni regionu, okresu, města
apod.
Do komplexního programu patří i školící akce pro pedagogy, aby se
výchova ke snižování poptávky po droze stala systémem práce celé školy,
nejen náplní práce pouze jednoho vybraného pedagoga.
Kromě vlastních aktivit pro děti a mládež (informativní akce, práce s
edičními a audiovizuálními pomůckami, skupinové zaměřené akce, peerprogramy, podpora neformálních aktivit ve skupinách, podpora vhodného
využívání volného času, orientace na zvyšování vlastního sebevědomí dětí,
nácviky vhodného chování ve vztahu k okolí i droze, odmítání drogy aj.).
K podpoře komplexního preventivního programu je potřebná systematická
spolupráce s hromadnými sdělovacími prostředky, ale i informovanost a
získání pro spolupráci místních organizací, skupin obyvatelstva, případné
vybraných podniků. Lze využít i provázanosti problematiky drog a dalších
závislostí (včetně alkoholu) a systematicky vytvářet příznivější protidrogové
klima ve společnosti v dané oblasti.
Zcela základním požadavkem je úzká součinnost pracovišť, která v dané
lokalitě řeší otázky prevence a léčení drogových závislostí, jinak dochází ke
tříštění sil a často i duplicitě aktivit.
Návrh programu primární prevence drogových závislostí
oddělení epidemiologie a prevence drogových závislostí HS
hl.m.Prahy
1. Vybudování konzultačního centra k otázkám epidemiologie a prevence
drogových závislostí s celopražskou působností.
2. Pořádání seminářů a kurzů pro pedagogy pražských škol, výcvik školních
koordinátorů pro prevenci drogových závislostí a řešení problémů s
drogami na školách
3. Příprava peer-trenérů pro vybrané školy a prověření efektu peer-programů
v těchto školách (pomocí dotazníkového šetření v ročním odstupu).
4. Příprava programu pro rodiče - program dát k dispozici jednotlivým školám
a jejich sdružením rodičů a přátel.
5. Navázání pravidelné spolupráce s vybranými sdělovacími prostředky při
publikování informací o aktuálních problémech na drogové scéně v Praze.
6. Příprava Self-Help-Manuálu (svépomocného návodu k možnostem
prevence zneužívání drog, alkoholu, ev. kouření, rady kam se obrátit o
pomoc apod.), který by byl k dostání v síti prodejců knih nebo novin apod.
7. Vytvořit náplň pro pravidelný program např. v Pražském klubu žen při ČSŽ
k o-tázkám prevence drogových závislostí, omezování rizikových faktorů v
rodinách a okolí účastnic programu, ev. vytvoření peer-skupin v organizaci
ČSŽ.
8. Příprava a vydání edičních materiálů:
* Metodika epidemiologie a prevence drogových závislostí
* leták pro rodiče Dítě a drogy
* slovník z oblasti drog a jejich zneužívání
9. Výroba * instruktážního videofilmu o drogách pro pedagogy a rodiče, který
by byl k dispozici ve školách a videopůjčovnách (o spektru drog, jak
vypadají, o jejich účincích a o příznacích zneužívání drog u dítěte),
* videofilmu o první pomoci při intoxikaci drogami pro širokou
veřejnost.
10. Rozvinutí systému spolupráce s vybranými organizacemi v hl. m. Praze,
zejm. pokud soustřeďují děti a mládež.
11. Rozvinutí spolupráce s vysokými školami (zejm. zdravotnického,
farmaceutického a pedagogického zaměření) při zvýšení informovanosti a
výuce studentů o drogách a jejich rizicích.
Příloha č.
5 SKRÍNING
ZNEUŽÍVANÝCH
LÁTEK
Úvod.
Po druhé světové válce se u nás vedle alkoholu a tabáku
začalo zneužívat léků, které byly téměř zadarmo. Šlo
zvláště o analgetika, sedativa a hypnotika, později o
stimulancia a trankvilizéry. Opiáty s výjimkou kodeinu
byly zneužívány spíše jen výjimečně, protože nebyly
snadno dostupné.Příklady látek užívaných toxikomany
jsou v tab.l, většinou s poznámkou.
Úkoly monitorování.
Od r. 1990 se uvolněním cestovního ruchu usnadňuje
transport drog přes naše území a zvyšuje se zájem o
jejich zneužití v naší zemi. K dříve zneužívaným
látkám, alkoholickým nápojům a lékům, přistupuje
marihuana
a
hašiš,
kokain,
heroin,
amfetam-in,
fencyklidin
aj.
Dochází
k
pokoutní
výrobě
methamfetaminu.
Tím vznikla v ČR potřeba zjistit rozsah rizika drog v
populaci epidemiologickými studiemi v různých věkových
skupinách a profesích, spolu s vyhledáváním toxikomanů,
screeningem drog v biologickém materiálu, tj. především
v moči. Hlavním smyslem této činnosti je zošklivit
obyvatelstvu zneužívané látky, varovat zvláště mladé
lidi a potlačit šíření drog.
Toxikoman ničí své zdraví, stává se zátěží pro okolí,
zlozvyk Síří a vznikají náklady na léčbu. Je obrovským
nebezpečím v zaměstnání, protože jeho jednání a selhání
jsou nepředvídatelné.
U některých činnosti bude přísný zákaz použití drog a
pro výkon určitých zaměstnání bude trvalé dodržování
tohoto zákazu podmínkou (letectví, doprava, policie,
vojsko, zdravotnictví aj.). Nález drogy v moči se
stává důvodem k rozvázání pracovního poměru. Dík
těmto opatřením poklesl v USA abusus drog v některých
profesích za několik let více než desetkrát. Není
nadměrným omezením lidských práv žádat,aby občané
byli dopravováni řidiči a piloty,kteří neberou
drogy,a aby o bezpečnost a zdraví pečovali policisté
a zdravotní personál bez drog.
Screening
Screening (vyhledávání) osob zneužívajících chemické
látky
(drogy,
léky)
má
hodně
společného
s
vyhledáváním
nebezpečných
expozic
průmyslovým
škodlinám v závodech. Jsou však i rozdíly. Expozice
chemikáliím při zaměstnáni je nežádoucí a zpravidla
nedobrovolná (s vyjímkou "čichačů", toxikomanů, kteří
inhalují těkavá rozpouštědla). Sledování expozice
lidí při práci v chemickém riziku je oblast chemie a
hygieny, které se říká expoziční testy, v zahraničí
také biomonitoring. V naší zemi pokládáme biologické
monitorování za pojem širší, kde jde o určení
expozice
také
profesionálně
neexponovaných
lidí
chemickým
noxám.Je
tedy
screening
látek
u
osob,zneužívajících záměrně chemické látky, jednou z
oblasti
biologického
monitorování.
Škody,
jež
toxikomanům
zneužívané návykové
látky způsobují/
mohou být zhoubnější než v případě průmyslových intoxikací.
Konsum analgetik může být závažnější než průmyslová
expozice: příkladem je třeba paracetamol. Nejvyšší
přípustná koncentrace anilinu, jehož metabolismus je
podobný biotransformaci paracetamolu, je 5 mg.m'3. Lze
odhadnout, že exponované osoby vstřebají v dýchacích
cestách za pracovní dobu kolem 25 mg a-nilinu.
Tableta 500 mg paracetamolu obsahuje tedy množství
látky příbuzné anilinu o řád vyšší a na obalu léku se
uvádí, že počet za den konsumovaných tablet nemá
přesáhnout osm, což je množství zhruba o dva řády
vyšší. Paracetamol je chemicky blízký karcinogennímu
fenacetinu.
I
když
nelze
rizika
anilinu
a
paracetamolu srovnávat tak jednoduše,jak to bylo
provedeno, nemusí být tableta, zvláště je-li v
lékárně nabízena jako atraktivní zahraniční výrobek
Panadol bez rizika, obzvláště jeli pak lék používán
či zneužíván často.
Principy vyšetření.
Screening se provádí analýzou moči. Vzorek musí mít
objem nejméně 20 ml nejlépe ranní moči; v USA se
požaduje i 60 ml, odebraných tak, aby byla zcela
vyloučena výměna nebo úprava vzorku. Vyšetřovaná osoba
močí na toaletě, kde mísa obsahuje Bodře zbarvenou vodu
a jiný přívod vody je uzavřen. Do 4 min po vymočení musí
mít moč teplotu mezi 32.5 a 37.7 °C. Moče se zpracují co
nejdříve, po analýze se uchovávají při -20 °C pro
případné opakování vyšetření nejméně jeden rok. Zředěné
moče s koncentrací kreatininu pod 4 mmol/1 jsou pro
hodnocení nepoužitelné (Drug and Alcohol... 1988, Möller
1993, National Institute... 1988).
Analýza krve, slin a vlasů se pro screening dosud
prakticky nepoužívá. Výjimkou je stanovení alkoholu a
těkavých rozpouštědel v krvi, kde lze analyzovat také
vydechovaný vzduch.Při každé manipulaci s krví, slinami
a močí je třeba postupovat jako při práci s vysoce
nebezpečným materiálem, který může být zdrojem infekce.
Četní toxikomani jsou nositeli virů he-patitidy a HIV.
Poločasy vylučování jsou známy u většiny zneužívaných
látek, podobně i distribuční objem (l/kg), vazba na
bílkoviny (%), pKa, toxické hladiny (mg/1), doba, po
kterou lze látku v těle či v moči dokázat a limitní
hladiny pro analytickou kontrolu. Poločasy jsou údajem
uváděným v širokém rozmezí, zpravidla v desítkách hodin
(10-40 hod). Výjimkou jsou alkohol, kokain, heroin a
rozpouštědla s kratším poločasem a fenobarbital s delším
poločasem (tab. 2).
Poločas exkrece je ovlivněn i rychlostí vstřebávání a
závisí tedy na bráně vstupu. Vstřebání ze zažívacího
traktu je pomalejší než při intravenosní nebo inhalační
aplikaci. Rychlost vylučování závisí i na rychlosti
biotransformace. S klesající hladinou látky v krvi se
poločas většinou prodlužuje dík rozdílné rychlosti
eliminace látky z jednotlivých kompartmentů. Obvykle
poklesne koncentrace látky nebo jejího metabolitu k mezi
postřehu analytické metody za dobu pěti až šesti póloaí
biotransformace pomáhá pochopit mechanismus intoxikapředvídat její průběh i případné pozdní následky.
kokinetická data nají. zvláštní význam v klinické a sní
toxikologii a v kriminalistice. Příznaky akutní inace
závisí zpravidla na aktuální hladině látky v těle;
účinky mohou přetrvávat nebo se i rozvíjet, i když noxa
vyloučena.
Už
používané
látky
působí
zpravidla
na
psychiku,vyvolávájící
slabosti
a
proto
se
také
používají.Navozují přechodný "kom-, euforii, vzrušení,
někdy i dočasné zvýšení výkonu, a v m průběhu změny v
chování postižených osob a nakonec deci osobnosti.
Metody screeningu.
e,že nejvhodnějším způsobem screeningu je pátrání po abpomocí imunoanalysy. Pravděpodobně optimálním způsobem
es fluorescenčně polarizační imunoanalysa (FPIA). Užívá
iké enzyme multiplied immunotechnique (EMIT) s enzymovou
prací.Při homogenních imunochemických metodách odpadá
iso
a
přečištění.
Positivní
výsledky
docílené
screeningovou je nutno ověřit jinou metodou, nejlépe
plynovou chrorrafií s hmotovou spektrometrií (GC/MS) se
selektivním i-rým detektorem (SIM). Uvedené metodiky
jsou
závazné
v
USA
šla
vyhovují
danému
cíli
specificitou,
přesností
a
citlivosti.
Byla
však
aplikována i HPLC, GC a TLC.
incip FPIA: v systému ADx/TDx je užito kompetitivní
vazby auorescenční polarizace.
Známé množství
fluorescelnem.zamčené látky (drogy) soutěží s volnou
drogou ve vzorku o vabná místa protilátky.
Je-li
značená látka vázána na•protilátku, rotuje pomaleji. Při
nízké hladině látky ve vzorci je hodnota polarizace
vysoká. Je-li látka v roztoku volná,fetuje
rychleji.Nízká hodnota polarizace pak odpovídá vysoké
koncentraci drogy ve vzorku. Analyzátor měří hodnoty
polarizace a stanoví koncentraci pomocí kalibrační
křivky. Obsluha přístroje je jednoduchá (Abbott 1986-1989,
Abbott 1993).
Princip EHIT: stanovovaná látka soutěží o vazebná místa
na proti látce se známým množstvím enzymem značené
látky, enzymová aktivita tohoto konjugátu je potlačena
jeho reakcí vazbou) s protilátkou. Vazbou stanovované
látky na protilátku se uvolní značená látka; pomocí její
enzymové aktivity se •reakcí se substrátem stanoví
fotometricky koncentrace hledané látky. Metodika je
velmi rozšířená.Princip ELISA: enzyme-linked
immunosorbent assay je heterogenní imunoanalýzou,
založenou na kompetitivní reakci protilátky, fixované
kovalentní vazbou na povrch reakční nádobky, t hledanou
drogou (haptenem, antigenem), která soutěží o vazebná
místa na protilátce s drogou označenou konjugovaným enzymem, kterým bývá alkalická fosfatáza. Promytím se z
nádobky odstraní nesloučená enzymem označená droga. Po
přidání činidla vznikne působením vázaného enzymu
(enzymově aktivního konjugátu) ze substrátu
(fenylfosfát) produkt (fenol), který dá s 4aminoantipyrinem indofenolové barvino, jehož absorbance
se změří. Čím je koncentrace drogy v analyzovaném vzorku
moči vyšší, tím je absorbance nižší (Immunotech, 1991).
Princip GC/MS: v systému GC/MS jde o spojení plynové
chromátografie s hmotovou spektrometrií. V plynovém
chromatografu se vnáší vzorek do proudu nosného plynu
(dusíku, argonu). Stacionární fází je pevná látka nebo
netěkavá kapalina nanesená na stěnu kapilární kolony
nebo na jemně zrněný nosič, jímž je kolona naplněna.
Kolona je v termostatu. Volbou vhodné stacionární fáze,
teploty a rychlosti
proudu plynu se docílí potřebného oddělení komponent
vzorku.
Jednotlivé
složky
nebo
jejich
štěpy
se
působením proudu elektronů převedou na ionty, které po
urychlení vstupují do detekční části přístroje, kde se
identifikují na základě hmotnosti. Toto stanovení je
vysoce specifické (¥u et al 1992).
Jednotlivé firmy (Abbott, Bio Vendor, Merck aj.)
dodávají nejen přístrojovou techniku, nýbrž i kity
(soupravy
reag-encií
a
standardů
látek)
pro
imunoanalýzu (F?IA, IMIT, EIA) a přesné návody.
Standardy prodává i firma Bio-Ead. Moče i lyofilisované vzorky o známé koncentrací drog mají stanovenu
dobu použitelnosti. V tab. 3 jsou limity podle směrnic
NIDA-EES a koncentrace drog ve firemních standardech, v
tab. 4 jsou odkazy na literaturu o metodách pro
jednotlivé látky a v tab. 5 upozornění na některé
prameny se vztahem ke skríningu drog.
Klasické metody
Často jde o "smíšené" toxikomanie různých drog,
případně s analgetiky běžně dostupnými v lékárnách.
Stimulancia bývají kompenzována hypnotiky a sedativy,
konzum opiátů vede k potřebě laxancií. Většina běžně
dostupných
analgetik
a
sedativ
obsahuje
acetylsalicylovou kyselinu a/nebo paracetamol, u
nichž lze v moči jednoduchými metodami a reagenciemi
snadno detekovat nebo stanovit salicyláty a paminofenol.
K průkazu inhalace tekavých rozpouštědel je výhodnou
metodou
jejich
stanovení
v
krvi
plynovou
chromatografií. Po inhalaci trichlorethylenu je v
moči kyselina trichloroctová, která se vylučuje
pomalu s poločasem v desítkách hodin a snadno se
stanoví fotometricky. Stanovení hippurátu v moči jako
důkaz inhalace toluenu je málo spolehlivé, protože
tento metabolit je přítomen v moči každého člověka.
V případě jednotlivých intoxikací
lze vystačit
s tenkovrstvou chromatografií (Večerková 1988) a
fotometrií, jež často stačí k podepření diagnosy,
případně ke sledování průběhu otrav.
Rušivé vlivy
K omezení vlivu proměnlivého příjmu tekutin a s ním
související
nekonstantní
diurésy
lze
přepočítat
nalezené koncentrace drogy na koncentraci kreatininu
a výsledek vyjádřit v umol látky/mmol kreatininu,
nebo vyjádřit jako rychlost exkrece v nmol látky
vyloučené za sekundu a vztažené na kg hmotnosti
vyšetřované osoby, nebo výsledky přepočítat na standardní hustotu moči, jak se to už desítky let dělá v
průmyslové toxikologii.
Některá léčiva ruší při imunoanalýze: Tigan, Tolmetin
a Entizol (metronidazol) dávají falešně positivní
výsledky při EMIT; salicyláty způsobují při EMIT
falešně-negativní výsledky. Tigan ruší i při FPIA.
Interference Difulcanu a Ibuprofenu byly pozorovány
při použití GC/MC (falešně negativní výsledky).
Komerční Urinaid, který obsahuje glutaraldehyd, ruší
důkaz canabionoidů pomocí EMIT; Urinaid lze v moči
dokázat
pomocí
aD
PERFECT
nebo
pomocí
GC/MC
(Broussard 1993). V USA je možno obstarat i pomůcky,
jimiž lze vyměnit obsah močového měchýře.
Závěry.
Biomonitorování
zneužívaných
chemických
látek
je
stejně
důležitým
preventivním
vyšetřením
jako
expoziční testy v hygieně. Ke screeningu se používá
imunochemických
metod
s
vysokou
citlivostí
a
specificitou; positivní výsledky se vždy ověřují
plynovým
chromatografem
s
připojeným
hmotovým
spektroskopem nebo jinou metodou. Zvláštní pozornost
je třeba věnovat rizikovým skupinám, jimiž jsou letci,
letištní personál, řidiči, policisté, lékaři, sestry,
studenti medicíny, farmacie a chemie, pracovníci
interhotelů/ masážních salonů, různých klubů, a pod.
Toxikoman ničí své zdraví, stává se zátěží pro okolí,
závislost na drogách šíří, peníze na nákup drog si
opatřuje většinou nezákonným způsobem a vznikají
náklady za léčbu;je obrovským nebezpečím v zaměstnání,
protože jeho jednání a selhání jsou nepředvídatelné.
Cílem je zošklivit drogy obyvatelstvu, zvláště mladým
lidem, a přesvědčit veřejnost o tom, že výkon
některých profesí je neslučitelný s abusem chemických
látek,a že nález drogy v moči může vést k rozvázání
pracovního poměru. Je třeba vysvětlit obyvatelstvu, že
zneužívané látky mohou mít nejen psycho-toxické, ale i
různé
další,
např.
karcinogenní,
teratogenní
a
mutagenní účinky, které se neprojeví bezprostředně,
ale až po určité době.
Tabulka 1. Příklady často zneužívaných
zemi v letech 1945-89
látek v naší
Tabulka 2. Poločasy vylučování drog1
Tabulka 3. HIDA/HHS limity a koncentrace zneužívaných
látek v moči (ug/1), jak jsou dodávány firmami jako
standardy.1
Tabulka 4. Některé metodické práce o stanovení drog
Vladimír Polanecký
Olga Šmídová
Běla Studničková
Jan Šejda
Užívání drog,
alkoholu, tabáku
a životní styl
středoškoláků a
učňů
v České republice –
1997
II. dotazníková studie
Praha Prosinec 1998
Poděkování za organizaci a spolupráci pracovníkům odělení drogové
epidemiologie Krajských hygienických stanic MUDr. Martině Klimešové, MUDr. Marii
Poláškové, MUDr. Vladimíru Stuchlíkovi, MUDr. Miroslavě Šteklové, MUDr. Josefu
Trmalovi MUDr. Haně Vlašimské a MUDr. Miroslavě Zavřelové, dále pracovníkům
obvodních poboček poboček MěHS Praha MUDr. L. Bajgarovi, MUDr. S. Křinkové,
MUDr. H. Ortín-ské, MUDr. H. Urieové, MUDr. V. Nejedlé, MUDr. A. Bláhlové, MUDr.
K. Berouškové, MUDr. I. Mačátové, MUDr. V. Zárubové a MUDr. Z. Staškové a
pracovníkům okresních hygienických stanic MUDr. J. Vlčkovi (Beroun), MUDr. M.
Kalové (Kladno), MUDr. L. Vlkové (Kolín), MUDr. l. Domasové (Kutná Hora), MUDr. N.
Vaničkové (Mladá Boleslav), MUDr. M. Skalošové (Příbram), MUDr. P. Dohnalovi
(Jindřichův Hradec), MUDr. J. Nožičkoví (Prachatice), MUDr. E. Máchovské (Cheb),
MUDr. E. Nové (Klatovy), MUDr. O. Štorkánové (Most), MUDr. V. Hubáčkové
(Teplice), MUDr. K. Novákové (Havlíčkův Brod), pí. M. Krčálové (Chrudim), MUDr. J.
Hrubému (Jičín), MUDr. M. Šva-dlenkové (Pardubice), pí. M. Dvořákové (Rychnov
nad.Kněžnou), MUDr. L. Slezákovi (Ústí nad Orlicí), MUDr. J. Krynské (Zlín), MUDr. V.
Obdržálkové (Uherské Hradiště), MUDr. H. Landecké (Olomouc), H. Poláškové
(Vsetín).
Hygienická stanice hl. m Prahy, Národní koordinátor drogové epidemiologie
PhDr. Olga Šmídová
Institut sociologických studií FSV UK, Praha
MUDr. Běla Studničková
Hygienická stanice hl. m Prahy - Centrální pracoviště drogové epidemiologie
Prof. MUDr. Jan Šejda DrSc.
Hygienická stanice hl. m Prahy - Centrální pracoviště drogové epidemiologie
© Hygienická stanice hl. m Prahy - Centrální pracoviště drogové epidemiologie, 1998
OBSAH
PŘEDMLUVA
7
I. MLÁDEŽ A DROGY 97
8
Návaznost na předchozí výzkumy
8
Vzorek a metodologie výzkumu
10
Předmět výzkumu
11
Povaha předkládané studie a její uspořádání
12
II. VIRTUÁLNÍ DROGY
14
Počítače
14
Gambling
15
Televize a video
15
III. CIGARETY
18
Kouření
18
Sociodemografické souvislosti kuřáctví
18
Postoje ke kuřákům a kuřáctví
18
Sociální prostředí a tolerance
18
Odhad rizik
19
Věk prvých pokusů
19
Evropské srovnání
20
Vývoj u nás (90. léta)
20
IV. ALKOHOL
21
Konzum alkoholu
21
Oblíbené druhy alkoholu
22
Pivo
23
Víno
24
Tvrdý alkohol
24
Opilost
26
Věk prvého stavu opilosti
28
Sociální
charakteristiky
raného
opilství
28
Problémy spojené s nadměrným požitím alkoholu
29
Zdroje informací o alkoholu
29
Sociální prostředí a alkohol
30
Dosažitelnost alkoholu
30
Postoj k uživatelům
31
Postoj k užívání, uživatelům, droze
31
V. DROGY
32
Užívané drogy
33
Srovnání situace 1994 a 1997
34
Věk prvního kontaktu s drogou
35
První droga
37
Vliv okolí a dostupnost drogy
38
Prostředí užití první drogy
38
Od koho je první droga
39
Užívání drog
40
Sociodemografické charakteristiky užívání drog:
Pohlaví
Věk
Region a velikost obce
Zkušenost s drogou podle typu školy
Rodina a zkušenost s drogou
40
40
41
43
44
46
Kombinace užívání marihuany s dalšími drogami
47
Dostupnost drog:
Dostupnost drog v bydlišti
Dostupnost ve škole
Nabídka drog
48
48
50
50
Sociální prostředí a riziko
50
Rodina
51
VI. INFORMOVANOST, NÁZORY, POSTOJE
52
Informovanost o drogách
52
Rozdíly ve znalosti drog
52
Rizika užívání
53
Zdroje informací
55
Postoj k uživatelům a užívání drog
Rozdíly
v
postojích
(liberálové
a
Postoje k uživatelům různých návykových látek 57
56
56
57
Motivy, důvody
Rozdíly ve zdůvodňování
radikálové)
58
60
Znalost pomoci
61
Právní vědomí
61
VII. SHRNUTÍ
63
Hypotézy a náměty pro prevenci
63
Užívání (prevalence)
64
Znalosti, postoje, názory
67
PŘÍLOHA
Charakteristika užívaných drog
LITERATURA
69
69
72
PŘEDMLUVA
Praha 1998
Odborná veřejnost dostává již druhou zprávu, a na začátku již je třeba říci, že o horší
drogové situaci v dorůstající generaci. Poslední "školní" studie provedená v dubnu
1994 byla první plošnou studií v našem státě, která mohla srovnat výsledky s pilotní
Kuchařovou studií Institutu sociologických studií FSV UK Praha z roku 1992. Již tato
naše první studie ukazovala prohlubující se problémy, které mládež měla oproti roku
1992.
Podrobnější epidemiologické a sociologické vztahy byly přehledně interpretovány v
publikaci "Drogy, alkohol, tabák a životní styl" (1996).
Tento název přímo předznamenal souhrn problémů nové generace a bohužel i jeho
další díl, studie provedená v roce 1997 na ještě větším vzorku teenagerů v celé české
republice, ukázala, že problémy se spíše hromadí, než že by byly úspěšně řešeny. Je
tedy zřejmé, že se primární prevence buď neprovádí vhodným způsobem, včetně taktiky přístupu, nebo není vhodně cílena. Údaje, vazby proměnných a celkové vyznění
studie tomu minimálně nasvědčují.
Jistě se opět vyskytnou hlasy, které budou údaje zpochybňovat, protože výsledky
ukazují, že hodnocení cost benefit, tedy desítky milionů z peněz daňových poplatníků
vydaných na primární prevenci, možná neodpovídají efektům. Rád bych zdůraznil, že
kontrolou je použití jak shodné metodiky s podstatnou částí projektu ESPAD, který je
prováděn ve státech EU, ale především, že naše metodika, vypracovaná o několik let
dříve je shodná. Podstatné je především i porovnání trendů.
Dík za to již zesnulému prof. PhDr. Miloslavovi Dismanovi, významnému
metodologovi, který se bohužel již druhé studie nedožil. Naši publikaci mu dedikujeme.
národní koordinátor drogové epidemiologie
I. MLÁDEŽ A DROGY 97 Celostátní
reprezentativní výzkum
Návaznost na předchozí výzkumy
Hygienická služba ČR realizovala v roce 1997 rozsáhlé reprezentativní šetření
(vzorek byl více než 14 000) mezi středoškolskou mládeží České republiky. Jeho
předmětem byla drogová problematika v kontextu životního stylu mladých lidí ve věku
14-19 let.
Zaměření na tuto věkovou skupinu populace vyplývá z předpokladu, že v tomto
období životního cyklu je populace nejmasivněji resp. nejmasověji vystavena vlivu
návykových látek a snadno drogám podléhá. Data jsou tak využitelná pro pracovníky
těch institucí, které se zabývají incidencí a především drogovou prevencí.
K nálezu, že i děti mladší čtrnácti let jsou věkovou skupinou potenciálně i reálně již
ohroženou drogami (i více rizikovými), dospěl předchozí takto orientovaný výzkum,
který Hygienická služba (Centrální pracoviště drogové epidemiologie) uskutečnila mezi
žáky středních a posléze i základních škol v roce 1994,1/ intenzivní (kvalitativní)
výzkum, který pracovníci ISS FSV UK se svými studenty prováděli v roce 1995 a 1996
na jedné pražské speciální škole, kterou navštěvují děti od sedmi do patnácti
(výjimečně i šestnácti) let věku.27
Dotazníkové šetření provedené ve vybraných okresech pracovníky Hygienické služby
navazuje na výzkum z roku 1994, který tehdy vedl profesor M. Disman, a to jak
metodologicky, tak i obsahově. Tým vedený M. Dismanern navazoval na poznatky
předcházejícího výzkumu provedeného skupinou pracovníků Institutu sociologických
studií Fakulty sociálních věd v roce 1992 - 1993, který se zabýval se sociálními
souvislostmi užívání psychotropních aj. návykových látek.3'
Poslední, ale v této publikaci prvně prezentovaný výzkum, zahrnuje - stejně jako
výzkumy jemu předcházející - otázky po užívání drog a frekvenci tohoto užívání.
Testuje navíc také znalosti drog, postoje mladých k návykovým látkám a k jejich
uživatelům. Zaměřuje se též na to, jak se mladí lidé orientují v otázkách drogové
prevence a možnosti léčení drogových závislostí.Podobně zacílený výzkum, který
akcentoval prevalenci návykových látek proběhl v devadesátých letech také v
mezinárodním měřítku: v ČR byl proveden v rámci mezinárodního komparativního
šetření užívání drog ESPAD v roce 1995. Vzorek čítal v ČR 2962 mladých lidí,
převážně ve věku 16 let (ročník 1979).4/
Průnik okruhů otázek, indikátorů i výběr vzorku těchto tří po sobě jdoucích výzkumů
je značný. Díky tomu bude v dalších krocích možné porovnat údaje z roku 1994, 1995
a 1997 a podložit vytvořené hypotézy o dlouhodobém kurzu vývoje drogových
zkušeností mladých lidí po roce 1989, rekonstruovat alespoň hlavní rysy vývoje v této
oblasti a vyvinout další podložené hypotézy vhodné k dalšímu empirickému ověřování.
Dat je mnoho. Výzkumné vzorky u všech zmíněných sociologických šetření (92 - 93,
94, 95, 97) jsou nezvykle rozsáhlé a - vzhledem k reálné české populaci - vysoce
repre-
zentativní (dle obdobných kritérií). Vzorek posledního v této zprávě prezentovaného
výzkumu, který Hygienická služba ČR realizovala (přes 14 000 mladých lidí ve věku 14
-18 let), již skoro dosahuje úrovně jakéhosi »mikrocensu mládeže«.
Podobné modelování vzorků všech tří výzkumů, spolu s faktem tématického a metodického průniku zmíněných domácích výzkumů drogové problematiky navzájem a i s
výzkumy mezinárodními (evropským ESPADem) i zahraničními (např. kanadským
Ontario Student Drog Survey) poskytuje velký prostor nejen pro retrospektivní rekonstrukci trendu vývoje, ale i zároveň umožňuje mezinárodní porovnání.
Vznikla tu unikátní série výzkumů, která systematicky mapuje zkušenost mladých lidí
s drogou. Výsledky jednotlivých reprezentativních výzkumů spolu »komunikují« a tak je
možné v budoucnu vytvářet časové řady a provádět komparace.
Mohutný nástup drog a rozšíření životních stylů s drogami úzce spojených mezi našimi mladými lidmi je tak v devadesátých letech poměrně podrobně zmapován. To skýtá
velký prostor pro sekundární analýzu sebraných dat a mohlo by značně usnadnit práci
dalším výzkumníkům v této oblasti, kteří by se mohli zabývat jednotlivými rysy drogové
problematiky již více do hloubky. Je-li znám dosavadní vývoj sociálního problému a
jeho mezinárodní kontext, vždy se lépe odhaduje jeho další pohyb a vždy se snáze
koncipuje prevence.
1/
Disman, M., Polanecký V., Stehlíková, E., Studničková, B., Šejda, J.: Drogy, alkohol, tabák a životní
styl. Užívání psychotropních látek mezi středoškoláky, učni a žáky v České republice. Středisko sociální
prevence hlavního města Prahy. Praha 1996
21
Závěry výzkumu jsou dostupné ve formě závěrečné zprávy Šrnídová, O.: Zkušenost žáků zvláštních
škol s drogou. Zpráva kvalitativního výzkumu. Národní centrum drogové epidemiologie a primární
prevence. Hygienická stanice hl. města Prahy. Praha: Centrální pracoviště drogové epidemiologie 1995
a studentského sborníku vydaného dík grantu HESP Open Society Foundation:
Kol.: Zvláštní svět speciální školy. Nejen o drogách na Speciální škole ve Slezské. Praha: ISS FSV UK
1997
3/
Kuchař, P. a kol.: Sociální souvislosti prevence užívání návykových a psychoptropních látek. ISS FSV
UK, Praha 1993
4/
The 1995 ESPAD Report. Alcohol and Other Drug Use Among Students in 26 European Countries.
CAN, Council of Europe Pompidou Group 1997
Vzorek a metodologie výzkumu
Pracovníci hygienických stanic provedli v březnu a dubnu 1997 terénní šetření při
kterém bylo shromážděno celkem 14 282 dotazníků, které reprezentují výpovědi 1,5 %
populační skupiny 14ti až 19ti letých.
Šetření proběhlo ve všech bývalých krajských městech a v nejméně třech okresech
každého kraje. Ve vzorku jsou zhruba paritně zastoupeny dívky (51,5 %) a chlapci
(48,4 %) ve věku 14-19 let. Podíly osmnácti a devatenáctiletých jsou ovšem ve srovnání se zastoupením ostatních ročníků podstatně nižší: osmnáctiletých bylo ve vzorku
jen necelých 5 %, devatenáctiletí představovali jen jedno procento vzorku a proto se
podobnější analýza údajů koncentruje hlavně na kohorty 14ti až 18ti letých.
Kvótní výběr v lokalitách, prováděli pracovníci tak, aby zasáhl všechny čtyři ročníky
žáků všech typů středních škol a odborných učilišť: gymnázií, průmyslových, ekonomických a jiných středních škol, středních odborných učilišť průmyslových a SOU služeb.
Shrneme-li vybrané respondenty do hlavních typů škol, je jejich zastoupení ve
vzorku následující:
• gymnazisté 24,1 %
• studenti středních odborných škol s maturitou 34,9 %
• žáci SOU 34,9 %
Při takovém stupni reprezentativity dle zmíněných kritérií není divu, že jsou ve vzorku
adekvátně zastoupeni mladí lidé ze všech sociálních a vzdělanostních typů rodin, z
rodin úplných a neúplných, z obcí a měst různé velikosti.
Počty respondentů podle regionu
Region
Počet respondentů
v%
Praha
Střední Čechy
Jižní Čechy
Západní Čechy
Severní Čechy
Východní Čechy
Jižní Morava
Severní Morava
Celkem
3214
22,5
1 734
12,1
1 365
9,6
1 310
9,2
1 433
2444
10,0
17,1
1 390
1 392
9,7
9,5
14282
100
Pracovníci Hygienické služby při vyplňování dotazníku, který byl sestrojen na základě
zkušeností z minulého (Dismanova a kol.) výzkumu a z mezinárodního šetření
(ESPADu), postupovali metodou ve třídě vyplňovaného a sbíraného dotazníku.
Podrobný dotazník byl jediným výzkumným instrumentem, vzhledem k rozsahu akce
tomu ani nemohlo být jinak.
Tento postup je časově efektivní, velmi dobře ošetřuje i otázku zajištění
anonymity mla-
dých respondentů, kteří vypovídají na často velmi intimní otázky. Výzkumník totiž poté co celá třída vyplní rozdaný dotazník - zaručí hromadné zpracování a požádá, aby
dotazníky vložené samotnými žáky do obálky sebral jeden z žáků v libovolném pořadí.
Pedagogičtí pracovníci nemají s akcí co do činění, nemohou pochopitelně do vyplněných dotazníků nahlížet, ani být vyplňování přítomni. Přesto pro nás bylo překvapením,
že i na tak choulostivé otázky, jako je třeba otázka po kvalitě vztahu k rodičům, nebo
zda byl respondent již opilý či bral LSD, odmítlo odpovědět (resp. neodpovědělo)
nanejvýš jen okolo dvou procent respondentů, ostatní uvedli konkrétní odpověď.
Předmět výzkumu
Výzkumný nástroj - dotazník - obsahoval až na výjimky (např. znalost institucí, které
poskytují pomoc lidem závislým na drogách) uzavřené otázky.
Vedle demografických otázek a otázek, mapujících rodinné prostředí, vztahy a školní
úspěšnost dotazovaných, bylo dotazování orientováno na tyto tři navzájem související
okruhy:
• užívání návykových látek (druhy, frekvence, následky)
• znalost návykových látek, jejich dostupnosti, znalost rizik a prevence, zdroje informací
o drogách
• postoje k drogám a k uživatelům návykových látek
Oproti minulému šetření Hygienické služby bylo podrobněji zkoumáno experimentování a užívání a to nejen návykových látek (psychotropních aj. látek), ale také
potenciálních takříkajíc »virtuálních drog«.
Byly zde dotazy na gambling (hrací automaty) i na dnes i mezi dětmi velmi rozšířené
hraní počítačových her a koukání na televizi či video; záměrně neříkáme »sledování
televize". Strategické bylo, že tyto návykové činnosti nebyly v dotazníku pohromadě v
bloku různých drog typu kokain, ale zvlášť ve volnočasových činnostech.
Existuje totiž mnoho definic drog, ale všechny hovoří o tom, že drogy nějak:
1. ovlivňují naše prožívání a vnímání okolního světa, tedy i sebe sama
2. obsahují slovo návyk, všechny mluví o možnosti vzniku návyku a závislosti ať psychické anebo fyzické.
Zajímavá je i závislost »sociální«, související se sociální funkcí drog: s funkcí
medikační, sociální, rituální, ekonomickou i politickou.
Světová zdravotnická organizace zvolila termín »drug dependency« (drogová závislost) a definuje ji jako duševní a někdy i tělesný stav vyplývající ze vzájemného
působení mezi živým organismem a drogou charakterizovaný změnami chování a
jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její
účinky na psychiku anebo proto, aby se omezily nepříjemnosti plynoucí z absence
drogy.
Výzkumy tohoto typu mají za úkol, na rozdíl od klinických, odhalit včas potenciální
nebezpečí, které ohrožuje celou populaci, tak aby bylo možné včas připravit prevenci.
Drogou v tomto smyslu může být potenciálně prakticky cokoliv, i jídlo či činnost
(hráčství,
workholismus). Je tu tedy i otázka míry, kdy se z užívání stává nadužívání. Obojí - co
je drogou a v jaké míře - je definováno (konstruováno, legitimizováno) také sociálně,
proto tatáž látka či činnost a také týž účinek na uživatele může být jednou společností
označen za normální (či dokonce sociálně kýžený), jinou kulturou může být zavržený
jako deviantní. Postoje k droze se také vyvíjejí v čase a společnost se i v této oblasti
»učí« z vlastní zkušenosti.
Výzkum hygienické služby se zaměřil na zkušenost mládeže s drogou, včetně
experimentování, nikoliv na závislost v pravém slova smyslu, která ve sledované
populaci zcela jistě výjimkou.
Dosud byly v naší literatuře o drogách, v klinické praxi i v naší výzkumné praxi
(Disman, M. a kol.) drogy členěny na »tvrdé« a »měkké«. Toto označení je odborníky
nyní opouštěno ve prospěch dělení na drogy »více rizikové« a »méně rizikové« či více
či méně nebezpečné, proto je respektujeme i my. Významově ostatně lépe vyhovuje
než rozlišení dle stupně tvrdosti, neboť lépe vyjadřuje vztah k uživateli a možný
(kumulativní) efekt, který ovšem nevyplývá jen »ze substance samé«, ale i z toho, jak
je užívána.
Konotace slova »drogy« v češtině v sobě vlastně již zahrnuje ono zneužívání či
nadužívání a závislost (»je to pro mne droga«). Vzhledem k této sémantice, která
odráží sociální významy fenoménu »droga«, bylo sociálně logické, že kouření, alkohol
na jedné straně jako společností a jejími zákony tolerované drogy a automaty,
počítačové hry a televizní čumilství (potenciální telemanie) bylo dotazováno zvlášť a
sama otázka tak »nenapovídala« mladým, že jde o drogy »s velkým D«.5/
Pojem »drogy« bez přívlastku či ne zcela vyhovující termín »substanční drogy«
(nebo »substance«) je v dalším textu insrumentálně používán pro drogy »s velkým D«,
tak jak se to projevuje v běžném jazyce, tedy bez látek a činností sociálně více
legalizovaných a legitimovaných - bez alkoholu, tabáku a «nesubstančních drog«.6/
Dotazník také - oproti minulým šetřením - hlouběji a podrobněji zkoumal frekvenci
užívání jednotlivých druhů drog, pití alkoholu a kouření (za poslední měsíc, rok a za
celý život), a mnohé okolností, za kterých k tomu došlo (kde drogu dotyčný okusil, od
koho či jak ji získal etc.). Přiblížil se tak standardu evropskému (mezinárodní evropské
komparativní dotazníkové šetření ESPAD).
Povaha předkládané studie a její uspořádání
Tato studie je první (signální) zprávou z výzkumu, je vlastně sekundární analýzou
dat. Autorem závěrečné zprávy je PhDr. Olga Šmídová, autorem přílohy MUDr. Běla
Studničková.
Tým, který výzkum a dotazník koncipoval, tvořili lékaři z Centrálního pracoviště
drogo51
Bylo by dobré zvážit, zda raději vůbec v dotazníku nenálepkovat i ostatní návykové látky (zde
dotazovně pod hlavičkou »drogy«) a respondentům tak nesugerovat rozdíl.
6/
Z jiného, ne-sociologického hlediska, by bylo logické zahrnout pod substanční drogy i alkohol a tabák,
neboť jde také o substance. Chceme ale co nejvíce interpretačně zohlednit konstrukci instrumentu, která
ovlivňuje interpretace otázek respondenty a odpovědi na ně.
71
Dotazník vytvořil a výzkum v roce 1997 garantovalo Centrální pracoviště drogové epidemiologie
Hygienické stanice hl. m. Prahy. Část podkladů, která umožnila provázání výzkumu s evropským
ESPADem, poskytl MUDr. L. Csémy.
vé epidemiologie. Terénní sběr dat prováděli školení pracovníci krajských a okresních
hygienických stanic a koordinovala jej MUDr. B. Studničková z Centrálního pracoviště
drogové epidemiologie.7'
Sebraná, dosud nevytěžena data tohoto rozsahu poskytují prostor rozsáhlým sekundárním analýzám. Tato studie si klade za cíl přiblížit čtenáři první souhrnné výsledky,
které zdaleka nevyčerpávají bohatství získaných údajů. Podrobněji chceme již v této
fázi analyzovat otázky sociálních souvislostí užívání návykových látek. Chceme
identifikovat základní sociální a demografické charakteristiky drogou nejvíce
ohrožených skupin mladých chlapců a dívek, zjistit, se kterými návykovými látkami a
»virtuálními drogami« mladí lidé nejvíce experimentují, kde a kdy je prvně zkoušejí, od
koho a jak drogy získávají, kde je užívají oni a jejich vrstevníci.
Vzorek - 14 282 dotázaných - reprezentuje 1,5 % současné reálné populace 14 19ti letých (devatenáctiletí byli zastoupeni okrajově a nebyli v popředí výzkumného
zájmu). Takto velký a reprezentativní soubor již ze samotné povahy statistického
mechanismu mohl prokázat existenci statistické závislosti odpovědí na
demografických a sociálních charakteristikách respondentů (věku, pohlaví, vzdělání
rodičů, typu školy, velikosti obce, úplnosti rodiny aj.). Interpretace statistických
souvislostí byly pak orientovány primárně na otázky intenzity a směru vlivu jedné
proměnné na výskyt druhé (zejména kontingence), nikoliv na výskyt statistické
souvislosti mezi znaky.
Prevence vyžaduje nejen prozkoumat prevalenci užívání a dostupnost jednotlivých
drog, která se v průběhu druhé poloviny devadesátých let po bouřlivém nástupu
relativně stabilizovala, ale poznat především postoje mladých lidí k drogám a jejich
uživatelům a také znalosti, které o drogách a jejich účincích a následcích mladí lidé
dnes mají, a zmapovat to, co vědí o drogové prevenci a léčení následků abusu.
Klíčem k členění závěrečné výzkumné zprávy do jednotlivých kapitol a subkapitol
bude typ užívané drogy (nesubstanční drogy, alkohol, tabák, méně i více rizikové
substanční drogy), ctíme tedy obdobný princip jako u závěrečné zprávy minulé
(Disman, M., Polanecký V., Studničková, B., Šejda, J.: Drogy, alkohol, tabák a životní
styl. Užívání psychotropních látek mezi středoškoláky, učni a žáky v České republice.
Středisko sociální prevence hlavního města Prahy. Praha 1996 ). Členění je
analogické proto, aby se čtenář mohl lépe v textu orientovat, zvláště chce-li zjištění
vzájemně porovnávat. Také my na konci studie shrneme to nejdůležitější. Autoři se
zároveň snažili zvolit formu přístupnou širšímu okruhu čtenářů, zejména pracovníkům,
kteří s mládeží pracují.
II. VIRTUÁLNÍ DROGY
Operacionalizace
Byla provedena dle frekvence denní a míry expozice (hodinová). Vychází z úvahy,
že míra expozice a pravidelnost hovoří o možném nadužívání a ohrožení závislostí.
Počítače
Adolescenti sice častěji čtou, sportují a věnují se různým koníčkům, ale poměrně
hodně času věnují i počítačovým hrám. Jen čtvrtina mladých nehraje na počítačích
vůbec. Prakticky každý čtvrtý hraje každý týden a 9% mladých hraje denně.
S denní frekvencí hrají častěji:
• chlapci než dívky (osmkrát častěji),
• nejvíce ve čtrnácti a patnácti letech
• děti ze vzdělanostně lépe vybavených rodin
• studující SŠ a gymnázia
• z Prahy
Gambling
Gambling je proti počítačovým hrám okrajovou záležitostí: 83 % nehraje nikdy a
několikrát měsíčně až denně na hracích automatech hrají necelá 4 % populace
mladých lidí.
Typickým gamblerem je:
• mladý muž
• žák SOU, zejména průmyslových
• ve věku 15 - 17 let
• z Prahy či Severočeského kraje
Nadšení dětí a mládeže z počítačů a počítačových her je známé. Dostupnost
počítačů se s relativním snižováním jejich cen zvyšuje a na problémy spojené se
závislostí na virtuálním světě, na psychické i fyzické následky hráčství (změny vnímání
a prožívání), nejsou mnozí rodiče vůbec připraveni. Rodiče často vidí v počítači jen
partnera, který jejich dítě ukázní a něčemu naučí, nikoli riziko. Protidrogová prevence
je v tomto ohledu stále jednostranná, přednášky se často omezují jen na rizika tzv.
substančních drog, alkoholu a tabáku. Zajímavé je, že riziko závislosti na automatech
(gambling) je častěji medializováno, než riziko vzniku závislosti na počítačích. Asi
proto, že je pociťováno jako společensky nebezpečné, neboť na rozdíl od
počítačových her stojí hráče peníze. Ten, kdo propadne automatům, často začíná s
trestnou činností, zejména majetkovou (krádež, zpronevěra).
Televize a video
Překvapující je, že skoro polovina (45 %) mladých lidí - a to podle jejich vlastního
odhadu - tráví před televizní obrazovkou více než tři hodiny denně, 14 % více než čtyři
hodiny a 7 % dokonce věnuje obrazovce přes pět hodin denního fondu času.
Typickým »televizním maniakem« (dívá se na TV více jak čtyři či dokonce pět hodin
denně) je:
• dítě méně vzdělaných rodičů (se vzrůstajícím vzděláním podíly plynule ubývají)
• ze severních a středních Čech (včetně Prahy)
• učeň/učnice (12 % učňovské populace tráví před televizí více něž pět hodin zatímco
průmyslováků a studentů ostatních středních odborných škol 5 % a gymnazistů 2,5 %)
Tyto nálezy se navzájem posilují, neboť vzdělání rodičů a typ vzdělanostní dráhy jejich
dětí spolu úzce souvisí: učni rekrutují z rodin s nižším průměrným vzděláním.
Psychologové, sociologové a další experti před takovou nadměrnou expozicí pasivní
»zábavy«, jak známo, marně varují. Děti se »odkládají k televizi« už v mateřské školce
a nenaučí se v dětském věku aktivní zábavě a vyžití.
III. CIGARETY
Operacionalizace
Kouření cigaret bylo pro některé typy analýz operacionalizováno jako plná
abstinence a kouření, kouření dále jako příležitostné a pravidelné (pravidelné zde
znamená, že dotazovaný kouří denně).
Vedle frekvence je podstatný i počet vykouřených cigaret. Lidé, kteří kouří nad
10 cigaret denně jsou v textu označeni jako silní kuřáci a lidé s denní frekvencí jako
pravidelní kuřáci.
Za podstatné považujeme zachycení současného (aktuálního) kuřáctví dle toho,
zda dotyčný adolescent kouřil v posledních třiceti dnech a kolik.
Kouření
Výzkum podrobně sledoval frekvenci kouření cigaret během celého života: Cigaretu
dosud nevzal do úst každý čtvrtý mladý člověk, ostatní to alespoň zkusili.
Nás ale zajímají především ti, kteří v současné době kouří denně. Jejich podíl je znepokojující: činí více jak čtvrtinu populace čtrnácti až devatenáctiletých. Přitom skoro
každý desátý mladý člověk kouří více jak »desítku« cigaret denně, je tedy již v tomto
věku silným kuřákem.
Sociodemografické souvislosti kuřáctví
Rozdíly mezi tím jak často a jak intenzivně kouří mladí muži a dívky, je nepatrný.
Podíl nekuřáků mezi příslušníky obou pohlaví je prakticky stejný - činí 60 %.
S rostoucím věkem mladistvých roste počet (a proporce) kuřáků i denní dávka.
Největší přírůstek aktuálních kuřáků (kouření v posledním měsíci) je zaznamenán
mezi 14tým a 15tým rokem věku (zároveň z otázky po první zkušenosti s cigaretou
víme, že mnozí začali kouřit už dříve).
Děti vzdělanějších rodičů, zejména s vysokoškolským vzděláním, zůstávají častěji
nekuřáky a kouří-li, pak spíše příležitostně - nejsou tak často silnými kuřáky jako děti
zejména rodičů bez maturity. Totéž, co pro děti vzdělaných rodičů, platí pro mladé lidi,
kteří žijí s oběma vlastními rodiči. Vzdělání a úplnost rodiny adolescentů má zjevně
pozitivní vliv na jejich odolnost vůči svodům tabáku. Nejsilněji je kuřáctví rozšířeno v
prostředí učňovském. Zatímco 70 % gymnazistů je nekuřáky a jen 4 % jsou v
současnosti pravidelnými silnými kuřáky (nad 10 cigaret denně), mezi žáky SOU je jen
52 % nekuřáků a 14 % z populace učňů je nyní pravidelnými a silnými kuřáky. Nejvíce
kuřáků je mezi průmyslovými učni. Nejvíce a nejčastěji kouří mladí v Praze a v
severních Čechách.
Aktuální kuřák/kuřačka bude mít s větší pravděpodobností tyto vlastnosti:
• bude učněm
• průmyslového SOU
• bude mít rodiče s nižším než průměrným vzděláním
• bude žít v Praze
• bude osmnáctiletý/á
Postoje ke kuřákům a kuřáctví
Na rozšířenosti kouření mezi naší mládeží nic nemění ani postoj jejich vrstevníků ke
kouření: polovina z nich silné kouření (deseti a více cigaret denně) odsuzuje (zatímco
44 % takové lidi neodsuzuje). Ani nepříznivé mínění o kuřácích a kouření, ba ani jeho
odsudek, nevykonává skupinový tlak na kuřáky - vrstevníky.
Sociální prostředí a tolerance
Mladí lidé ve věku 14 až 19 let jsou k pravidelnému - zvláště pak silnému kouření a
tabakismu v rovině obecné vůbec málo tolerantní, dokonce méně než vůči ojedinělému
experimentu s marihuanou či hašišem.
V konkrétní rovině každodenní reality však zřejmě kouření vrstevníků běžně tolerují.
Skoro každý druhý student či studentka střední či učňovské školy totiž uvedl/a, že
většina jeho/jejích přátel kouří běžně cigarety (45 %). Dalších 38 % mladých tvrdí, že z
jejich přátel jich kouří »jen« několik a jen 12 % říká, že málokdo. Pouhá dvě procenta
mladých lidí mají za přátele výhradně nekuřáky (a obdobný podíl má za kamarády
výhradně kuřáky). Nadprůměrně se s kuřáky stýkají opět učni, kteří - jak již víme - sami
častěji kouří.
Takovéto projekční "kvalifikované odhady« považujeme za velmi šťastný způsob
dotazování, který zvyšuje pocit anonymity, kvalifikuje k odhadu ty, kteří nejlépe znají
soukromí svých vrstevníků. Mapují navíc to, v jakém sociálně psychologickém
prostředí (referenční skupině) se mladý chlapec či dívka zhruba nalézá. Vrstevnické
skupiny (peer grup) mají, jak obecně známo, na mentalitu i chování mladých lidí v
období dospívání a odpoutávání se od rodiny obrovský vliv.
Odhad rizik
Riziko že si lidé, kteří kouří více jak balíček cigaret denně, poškodí organismus, si
uvědomuje téměř 90 % našich respondentů; za velké riziko to považuje dokonce 68 %
všech dotázaných.
Pociťovaný resp. odhadovaný stupeň škodlivosti kouření je srovnatelný s riziky,
která přikládají mladí každodennímu pití většího množství alkoholu a pravidelnému
kouření marihuany a hašiše. Rizika těchto dvou fakticky mezi mladými
nejrozšířenějších a námi sledovaných návykových látek - marihuany a hašiše kladou
adolescenti zhruba naroveň kouření tabákových výrobků.
Věk prvých pokusů
Děti a mládež teoreticky - zdá se - dobře vědí, že normální je dnes nekouřit, zkoušet to
však začínají překvapivě záhy. Pomineme-li ty, kteří to nikdy nezkoušeli, což je asi jen
čtvrtina všech dotázaných, pak největší počet (modus) dnešních adolescentů si prvně
zakouřil v jedenácti letech a dřív -17 % všech dotázaných! Z těch, kteří mají již svůj
prvý kuřácký pokus za sebou, jich to většina stihla do třinácti let věku.
Nejdříve, již v dětském věku, začínají denně kouřit:
• děti rodičů s nižším vzděláním,
• dnešní učni a učnice
Prevence by měla začít už na základní škole. Čím dříve člověk začne kouřit či užívat
návykové látky, tím obtížněji se návyku zbavuje. Varující je, že do třinácti let věku
začne již 7 % dětí kouřit pravidelně, experimentovat s kouřením začínají, jak bylo
řečeno, ještě v ranějším věku.
Nejprudší vzrůst návyku pravidelného (denního) kouření je mezi čtrnáctým a
šestnáctým rokem. V tomto období fyzického dospívání již kouří s denní frekvencí více
jak každý čtvrtý dotazovaný mladý člověk.
Evropské srovnání
Čísla reprezentující experimentování s cigaretami i skutečný tabakismus jsou varující
i ve světle mezinárodního srovnání. V porovnání s teenagery z ostatních více než dvaceti západo i východoevropských zemí kouří naše mládež nadprůměrně: Podíl české
mládeže, která má zkušenost s tabákem vůbec i proporce těch, kteří v posledním měsíci kouřili, je oproti evropskému průměru vyšší. Kouření je v ČR běžnější než jinde, komparujeme-li 74 % mladých Čechů, kteří již kouřili s průměrem, který činí 67 % evropské
mladé populace. Zhruba třetina - 34 % české mládeže kouřila v posledním měsíci cigarety (evropský průměr je 32 %).
V mezinárodním měřítku jsme bohužel nadprůměrní i v konzumaci dalších
návykových látek (vyjma inhalátů).
Vývoj u nás
Vzhledem k obdobné operacionalizaci lze také již v signální zprávě zhruba porovnat
podíly mladých pravidelných kuřáků v roce 1994 a v roce 1997 u nás. Zpráva z
Dismanova výzkumu uvádí, že 14, 5 % pravidelně kouří a že více než šest cigaret kouří
denně 8, 8 % mládeže.
Naše údaje jsou vyšší: pravidelně kouří okolo čtvrtiny mladé populace a 17 % zkoumané populace kouří nad šest cigaret denně.
V dalších komparativních studiích budou tyto údaje kontrolovány. Je otázkou zda
nejsou rozdíly způsobeny odlišnou strukturací a velikostí vzorku (náš vzorek je např.
věkově posunut směrem nahoru).
IV. ALKOHOL
Operacionalizace
Otázky po užívání byly směrovány především na frekvenci užívání alkoholických
nápojů, a to v rozmezí celého života, na frekvenci pití v posledním roce a v posledním
měsíci. To přineslo podrobnější údaje o tom, nakolik je alkohol součástí každodenního
života mladých lidí. Poměrně podrobně jsou zdokumentovány i druhy nápojů a
množství vypité během poslední konzumace.
Požívání alkoholu bylo pro některé typy analýz operacionalizováno jako: plná abstinence a požívání, to dále jako příležitostné (občasné) a pravidelné (to znamená, že
dotazovaný pije s týdenní a denní frekvencí).
Vedle frekvence je podstatný i počet promile, které do sebe člověk naráz vpraví.
Lidé, kteří vypijí větší množství alkoholu najednou (tedy více jak půl láhve vína, tři piva
a tři »panáky«), jsou zde označováni pracovně jako velcí konzumenti (pijáci) na rozdíl
od těch, kteří spíše symbolicky popíjejí - malých konzumentů.
Chybí bohužel indikace jak, s kým, při jaké příležitosti mladý člověk alkohol pije, což
má značnou výpovědní hodnotu pro rozeznání počínajícího alkoholismu. Taková
otázka nechybí v případě ostatních drog a vypovídá mnohé o roli drog v životním stylu
mladých lidí »zde a nyní«. Podrobně je sledován také stav opilosti, jeho frekvence a
také následky. Indikátor opilosti je velmi vhodný ukazatel kumulativních účinků všech
druhů alkoholu. Tento ukazatel má přitom tu výhodu, že přirozeně indikuje vliv na
organismus, který je - jak známo - velmi rozdílný, individuální. Kolik kdo vypije, není
samo o sobě dostačující údaj, zajímá-li nás především možná závislost. Signalizuje, že
nejde jen o pouhé společenské pití, zvláště když se stav opilosti častěji opakuje.
Opilství indikuje ztrátu sebekontroly a zvýšenou hrozbu závislosti. Podobně jako u
kouření a dalších návykových látek byl zjišťován i věk, ve kterém dotazovaný prvně
alkohol pil, a věk, kdy se prvně opil.
Sledována byla i znalost rizik a škodlivých účinků požívání alkoholu a rovněž
tolerance k uživatelům.Také odhad podílu přátel, kteří ve větší míře pijí alkohol a
opíjejí se, byl předmětem tázání.
Zajímavé je nejen to, jak alkohol obklopuje mladé sociálně, kolik jejich kamarádů ho
užívá a nadužívá, ale i jeho dosažitelnost v místě bydliště a ve škole.
Proměnná »dostupnost« alkoholu ve škole a v okolí bydliště byla pro tento účel operacionalizována na »snadná« a »obtížná«.
Konzum alkoholu - frekvence
Otázka »Jak často pokud vůbec jste pil/a nějaký alkoholický nápoj?« byla položena
v kontextu respondentova celého života, dále během posledního roku a posledních třiceti dnů. Otázka tak vlastně byla rozložena do tří otázek.
Podíl těch, kteří v životě nepili alkohol je mizivý, činí 2 %. Nejčastější odpověď zní,
že dotázaný/á pil/a alkoholický nápoj čtyřicetkrát a vícekrát za život.
V ročním intervalu pití alkoholu také nejvyšší počet mladých - 22 % (tedy zhruba
každý pátý) uvádí frekvenci čtyřicet- a vícekrát. Jen 6% dotázaných uvádí, že během
posledního roku nic alkoholického nepili.
Největší výpovědní hodnotu pro naše účely má souhrnný údaj, který reprezentuje
údaje o pití alkoholu v uplynulých třiceti dnech života dotázaných.
Během posledních 30 dnů pilo alkoholický nápoj:
1 až 2x - 31 % všech respondentů
3 až 5x - 21 %
6 až 9x - 13 %
10 až 19x-9%
20x a více - 5 %
vůbec ne - 21 %
V posledním měsíci důsledně abstinoval jen každý pátý (22 %) student SŠ či SOU,
zbytek v nějaké míře alkohol pil. Příležitostně (tedy 1 - 5x za měsíc) popíjel každý zhruba druhý (52v %) a pravidelně (tedy více než šestkrát do měsíce) více jak každý čtvrtý:
Z těchto pravidelných konzumentů se s alkoholem polovina setká dokonce více než
desetkrát, tedy řádově každý třetí den - s takovou pravidelností pije kolem 14ti procent
celku mladistvých.
Jaké jsou sociální a demografické rysy aktuálně alkoholem ohrožené mládeže? Za
nejspolehlivější indikátor považujeme údaj o pití alkoholu v posledních třiceti dnech.
Podíl abstinujících jedinců v posledním měsíci hovoří ve prospěch:
• žen,
• mladších ročníků (14 a 15ti letých),
• mimopražských,
• studentů gymnázií a SŠ
Zvážíme-li i frekvenci pití alkoholu, pak pravidelnými pijáky jsou častěji:
• muži (ženy pijí spíše příležitostně a svátečně)
• starší 17ti let
• především žáci středních odborných učilišť (17 % učňů pilo alkohol v průměru každý
třetí den v měsíci a častěji), zejména SOU průmyslových
Oblíbené druhy alkoholu
Operacionalizace
Co pili mladí lidé v průběhu posledních třiceti dnů? Odpověď musíme rozložit do
dvou až tří bodů:
1. který alkohol je všeobecně nejpřijatelnější (pije ho nejvíc mladých lidí)
2. který je pit spíše příležitostně či společensky
3. který je pit nejčastěji - tedy s největší frekvencí (byť není nejoblíbenější největším
počtem mladých mužů a žen).
Největší je podíl mladých lidí, kteří nepili v posledním měsíci vůbec víno: skoro
polovina (47 %). 40 % se úplně vyhnulo pivu a nejmenší podíl mládeže nepožil v
posledních třiceti dnech tvrdý alkohol včetně koktejlů a »drinků« (38 %).
Vezmeme-li v úvahu kolikrát dotázaní ten který typ nápojů pili, obrázek se změní: V
posledním měsíci popíjeli nejčastěji milovníci piva. Mezi konzumenty piva je nejvíce
těch, které jsme nazvali pravidelnými pijáky (pijí s řádově týdenní a denní frekvencí) 13
% všech dotázaných adolescentů ve věku od 14 do 18 let pije pivo častěji než desetkrát měsíčně. Více než šest procent mladých lidí pije pivo dvacetkrát do měsíce a
častěji. Tuto skupinu představují nejčastěji učni průmyslových SOU.
Tak početnou skupinu »skalních« konzumentů u ostatních druhů nápojů - vín a
destilátů nenajdeme. Ačkoli se podíly těch, co různé nápoje konzumují, příliš výrazně
neliší, liší se jejich přívrženci tím, že je nekonzumují tak často jako pivo.
Zvláště pití vína mladými lidmi v tomto věku (14 až 18 let) je oproti konzumaci piva
(a v menší míře i oproti destilátům) umírněnější a méně časté. Oproti zhruba patnácti
procentům adolescentů, kteří odhadují, že konzumují destiláty pravidelně (šestkrát a
vícekrát měsíčně), je podíl pravidelných vinařů zhruba poloviční. Víno je, zdá se, nápoj
příležitostných a společenských (svátečních) konzumentů. Tuto pouze parciálně
podloženou hypotézu může podpořit údaj o kvantu, které respondenti při poslední
příležitosti naráz vypili. Z těch dotázaných, kdo při poslední konzumaci pivo pili, jich
přibližně tři pětiny vypily naposledy do dvou piv a zhruba dvě pětiny pily více než tři
piva (tyto dvě pětiny přitom reprezentují více jak pětinu všech dotázaných, včetně těch
co pivo nepijí, nebo při poslední konzumaci alkoholu pili jiný alkoholický nápoj než
pivo).
Odhad naposled vypitého tvrdého alkoholu a vína je o něco menší, ne však tak
výrazné, jak bychom očekávali. Zhruba třetina těch, co naposled pili destiláty, vypila
více než tři »panáky« (což činí cca 16 % všech respondentů).
Jen o něco mírnější je odhad poslední vypité dávky vína: asi tak každý pátý z těch,
co naposled víno pil, vypil více než půl láhve (3,5 dcl).
Nejběžnější (modální) poslední dávku alkoholu, vypitou studenty středních škol a
učilišť, pakliže tomu kterému alkoholu dali při poslední příležitosti přednost,
představují:
• jeden až dva »panáky«,
• 1 - 2 půllitry piva
• 2 decilitry vína.
Různé typy alkoholu zjevně mají různou oblibu, společenskou funkci a symboliku.
Pivo
Pivo, tento mezi českou mladou populací universálně rozšířený nápoj, pijí častěji:
• muži (podíl dívek, které nepily v posledním měsíci pivo je skoro dvojnásobný a podíl
pravidelných konzumentek piva je třikrát až čtyřikrát nižší než u chlapců)
• starší ročníky
• učni pijí s větší měsíční frekvencí než středoškoláci, zvláště gymnazisté. Jen třetina
učňů nebyla v posledním měsíci »na pivu«, zatímco z gymnazistů je to polovina.
Víno
Vzorce pití vína jsou zřetelně odlišné od konzumu ostatních druhů alkoholu -jak již bylo
naznačeno - u celé populace teenagerů.
Také podrobnější pohled na konzumaci v posledních třiceti dnech naznačuje, že víno,
především příležitostně či svátečně, pijí častěji:
• mladé ženy
• z rodin vysokoškoláků
• gymnazisté
• z Prahy
Tvrdý alkohol
Destiláty jsou poměrně universálně rozšířeny mezi mladými muži a ženami s různými
Množství piva vypitého při poslední příležitosti
»Když jste naposledy pil(a) nějaký alkohol, pil(a) jste pivo?
Pokud ano, přibližně kolik?« N=14 219
Množství vína vypitého při poslední příležitosti
»Když jste naposledy pil(a) nějaký alkohol, pil(a) jste víno?
Pokud ano, přibližně kolik?« N=14 035
vzdělanostními drahami, ještě universálněji než pivo. V této oblasti se navíc projevují
jisté módy: whiskové, tequillové, »drinkové« etc.
Rozdíly nejsou tolik patrné v tom, kdo tvrdý alkohol pije a kdo se ho úplně vystříhá,
jako v tom, kdo ho požívá často resp. pravidelně a kdo ne. Například žen, které v
posledním měsíci pily tvrdý alkohol, je zhruba stejně jako mužů, ale pijí méně často a
menší dávky.
Jaké vlastnosti tedy bude mít pravidelný konzument tvrdého alkoholu:
• bude muž
• šestnáctiletý a starší
• z Prahy
• má rodiče podprůměrně vzdělané
• je učněm SOU zejména průmyslových oborů (18 % pilo tvrdé častěji než jednou za
pět dní oproti 10 % gymnazistů).
• učni ve službách a studenti ekonomických škol konzumují tvrdý alkohol také nadprů
měrně, ačkoliv méně než učni v průmyslových SOU
Učňovské prostředí stále - zdá se - udržuje tradiční hospodský rituál pití piva a
»zazdí-vání panáků«. Zdá se, že nálezy z tohoto a minulého výzkumu (Disman a kol.)
spolu úzce souvisejí, tj. že vzorce užívání alkoholu jsou u nás poměrně ustálené.
Opilost
Jak již bylo řečeno, důležitým, ne-li nejdůležitějším údajem o ohrožení mládeže alkoholem je stav opilosti, zajímají-li nás drogy, tedy hlavně nadužívání či zneužívání návykových látek.
Opilost byla sledována v rámci:
• celého životního cyklu
• v rozmezí posledního roku
• v průběhu posledního měsíce.
Adolescentů, kteří se nikdy v životě nedostali do stavu opilosti (a přiznávají to), je
poměrně málo: představují jen 28 % populace čtrnácti až osmnáctiletých. Další zhruba
každý čtvrtý mladý člověk má ojedinělou životní zkušenost s intoxikací alkoholem.
V posledním roce se zhruba čtyřicet procent neuvedlo do stavu, kdy by ztratilo sebekontrolu a další čtvrtina až třetina (29 %) se opila jednou či dvakrát.
Nejdůležitějším ukazatelem z našeho hlediska je však prožitek stavu opilosti v
posledním měsíci: Dvě třetiny mladých se v posledním měsíci neopily vůbec (66 %),
zbytek -jedna třetina respondentů přiznává, že se nejméně jednou uvedla do stavu
opilosti.
Valná většina z těch, co byli v posledním měsíci opilí alkoholem, tak učinila jedenkrát
až dvakrát za posledních třicet dní - jejich podíl činí 24 % z celku populace.
Zarážející je skutečnost, že každý desátý adolescent se v posledním uplynulém
měsíci uvedl nejméně třikrát do stavu opilosti.
Charakteristiky mladých lidí, kteří se opíjejí, a to zejména těch, kteří tak činí často či
dokonce pravidelně, pochopitelně úzce korespondují s charakteristikami těch, co pijí
často ba pravidelně a velké množství najednou.
Mladí, kteří mají častěji zkušenost s opilostí, zejména s opakovanou opilostí,
budou nejspíše:
muži
šestnáct až osmnáctiletí (k devatenáctému roku »křivka opilství" klesá) z
Prahy
děti méně vzdělaných rodičů (s klesajícím vzděláním rodičů roste frekvence opilství
dětí)
nežijící s oběma vlastními rodiči
učni (souvislost mezi typem školy a zkušeností i frekvencí opilosti je nejsilnější)
z průmyslových oborů
Dvě pětiny učňů (41 %) byli v posledních třiceti dnech opilí, více než čtvrtina byla
intoxikovaná alkoholem jednou či dvakrát a 15 % se za poslední měsíc opilo více jak
třikrát.
Kamarády, kteří se často (jedenkrát týdně a častěji) opíjejí, mají častěji:
• muži
• děti rodičů se základním vzděláním
• učni SOU (tato souvislost je opět nejvýznamnější)
Věk prvého stavu opilosti
Třetím klíčovým údajem z hlediska strategie protidrogového působení na děti a
mládež je věk, ve kterém začínají experimentovat s alkoholem, pít a opíjet se.
Pomineme-li ty, kteří nepili nikdy pivo (15 %), víno (9 %) a tvrdý alkohol (20 %), pak
nejdříve začínají pít (resp. okoušet) naši respondenti pivo, pak víno a nejpozději
destiláty. S pivem se nejčastěji začíná již v jedenácti letech; do jedenácti let pivo zkusí
pít 22 % celé populace. S vínem začíná největší podíl kolem čtrnácti a s destiláty
kolem patnácti let.
Za nejpodstatnější indikátor ohrožení opět považujeme věk prvé opilosti (opilostí) po
alkoholu ať slabém či tvrdém. Pomineme-li třicet procent těch, kteří se ještě nikdy
neopili, pak největší podíl - čtvrtina uvádí 15 let jako věk první vážné intoxikace
alkoholem.
Při detailním pohledu na data vidíme, že asi 5 % mládeže si prvý stav podroušení
alkoholem prožije do dvanácti let. Do třinácti let se stihl opít již každý desátý
adolescent a ve čtrnácti má prožitek opilosti za sebou každé čtvrté dítě - každý čtvrtý
dnešní adolescent.
Se zneužíváním alkoholu začínají tedy mladí lidé velmi brzo, často již v dětství.
Nejobvyklejší věk prvé opilosti (modus) je 15 a 14 let. Ani mezinárodní srovnání s
výsledky studie ESPAD z roku 1995 v tomto ohledu nemluví v náš prospěch.
Věk prvního kouření, pití alkoholu a první opilosti N= 14 336
do 11 let 12 let
13 let
14 let
15 let
16 let
17 let
18 let
Neudáno
Kouření
16,9
9,4
12,3
14,1
12,3
7,9
0,5
0,2
1,2
Pivo
21,7
10,5
12,8
18,1
14,1
7,1
0,3
0,1
0,7
Víno
14,8
11,3
15,9
21,7
17,7
8,3
0,2
0,1
0,7
Destiláty
5,1
4,8
10,6
19,7
23,9
14,6
0,4
0,1
1,1
Opilost
2,3
2,3
6,1
14,7
23,3
19,2
0,9
0,3
1,0
Sociální charakteristiky raného opilství
Jak se liší věk první opilosti u jednotlivých skupin mladých lidí a zkušenost s
intoxikací alkoholem? Rozdíly jsou opět dány především typem školy, pohlavím,
vzděláním rodičů, úplností rodiny a ovšem věkem (který však zde má posunutou
výpovědní hodnotu).
Chlapci se již někdy opili častěji (74 %) než dívky (66 %) a jsou to také chlapci, kteří
začínají dříve.
Zkušenost se stavem opilosti mají nápadně častěji učni (78 %) ze služeb i průmyslu
než gymnazisté (58 %) a všichni ostatní středoškoláci (70 %). Dnešní učni se také častěji prvně opili v útlejším věku.
Ti, co pijí s mírou, neopíjejí se v tak nízkém věku a tak často, pocházejí častěji z
úplných rodin a z rodin vzdělanostně lépe vybavených.
Řada autorů (např. Netík a kol.) zdůrazňuje závažnost faktoru věku při prvním
kontaktu s drogou. Čím je věk nižší, tím větší je pravděpodobnost dalších
negativních souvislostí (kriminalita, psychické problémy, problémy ve vztazích s
lidmi).
Problémy spojené s nadměrným požitím alkoholu
Problémy, které přináší zejména nadměrná konzumace alkoholu, si přitom mladí
lidé docela dobře uvědomují. Jsou to především problémy v mezilidských vztazích,
konfliktní situace s blízkými a problémy ve škole - zejména problémy se sníženou
výkonností, pozorností a další nepříjemnosti.
Pořadí nejsilněji pociťovaných problémů v důsledku pití alkoholu je následující:
1. poškození předmětů či oděvu
2. hádka nebo spor
3. snížená výkonnost ve škole či v práci
4. problémy ve vztazích s rodiči
5. problémy ve vztazích s přáteli
Prvé dva problémy již v důsledku pití měl prakticky každý čtvrtý a ostatní zhruba
každý pátý mladý člověk. Je zřejmé, že jednotlivé následky spolu souvisejí,
kumulují se - např. poškodí-li si adolescent oděv, má obvykle problém (konflikt) s
rodiči. Údaje mají spíše orientační charakter a ukazují spíše na překročení mezí
společenské tolerance okolí k pití mladého člověka a také to, jak sociální důsledky
nadužívání alkoholu v běžném životě sami mladí reflektují.
Zdroje informací o alkoholu
Mladí lidé se toho o alkoholu a alkoholismu mnoho ve škole nedozvědí, ačkoliv
se toto téma hodí do řady předmětů (přírodopis, chemie, občanská nauka,
psychologie, sociologie). Přes 40 % mladých uvádí, že se ve škole v tomto roce o
alkoholu nic nedozvědělo. Škola poskytuje o alkoholu mnohem méně informací než
o drogových látkách, jako by si neuvědomovala, že alkohol je stejnou, ba
masovější (sociálně možná nebezpečnější) potenciální návykovou látkou. Alkohol
navíc v mladistvém věku není »legální drogou«.
Protialkoholní a protikuřácké poradny a léčebny nejsou na děti orientovány, z
minulého intenzivního výzkumu na speciální škole např. víme, že děti se stavy
těžkého tabakismu či opilství jsou posílány do psychiatrické léčebny do Bohnic.
Také jsme narazili na mnoho dětí, které pijí tvrdý alkohol ve velkém množství a
stav opilosti pro ně není již ve starším školním věku novinkou.
Rodiny, které bývají zařazeny do kategorie »méně podnětné rodinné prostředí",
jak se v terénu ukázalo, byly přitom k pití a kouření dětí velmi tolerantní (rodiče
např. kupovali dětem tvrdý alkohol k narozeninám), v lepším případě byli
nevšímaví, lhostejní. Řada dětí do patnácti let kouřila před rodiči či s nimi.
Sociální prostředí a alkohol
Většina - téměř dvě třetiny mladých - je obklopena přáteli a kamarády, z nichž
většina či všichni pijí alkohol. Alkohol je prostě součástí řady zábav, rituálů, patří k
jejich subkultuře i k naší kultuře.
Větší váhu však má údaj o častém opilství jejich přátel, který je trochu zarážející: jen
19 % mladých chlapců a dívek nemá mezi přáteli nikoho, kdo se »alespoň jednou za
týden« neopije, 43 % zná jen málokoho takového a každý desátý mladý muž či dívka
tvrdí, že každý týden se opíjí většina jeho/jejích přátel.
Dosažitelnost alkoholu
Alkohol je v naší zemi lehce dosažitelný v obchodě i v podniku s obsluhou nejen pro
neplnoleté, ale i pro nezletilé. Překvapující tedy není zjištění, že sehnat v místě bydliště
alkohol je pro mladistvé většinou »velmi« či »celkem snadné«. Pivo, tvrdí prakticky
všichni (98 %), lze sehnat snadno. Bezproblémově si v místě bydliště lze podle názoru
devíti z deseti mladých sehnat i víno a tvrdý alkohol.
Překvapující je však »kvalifikovaný« odhad toho, jak obtížné by bylo sehnat alkohol
přímo ve škole, kterou navštěvují. Zhruba třetina adolescentů se domnívá, že by bylo
snadné sehnat v jejich škole alkohol: ať už pivo, víno či destilát. Ve škole je to (nejspíš
Možnost obstarávat si ve škole drogy a alkohol (dle typu látky) N= 14 282
po cigaretách, na jejichž dosažitelnost se dotazník neptal) dle studentů a žáků SOU
nejsnáze dostupná návyková látka. Po ní následuje marihuana.
Liberální postoj k uživatelům a tolerance k přátelům, kteří se opíjejí týden co týden
koresponduje s odpovědí na otázku, ve které měli mladí lidé posoudit postoj k uživatelům obecně, nikoli vůči svým známým. Třetina neodsuzuje »opití se jednou do týdne«
a ještě větší podíl dotázaných - 56 % neodsuzuje »pití jedné až dvou sklenic alkoholu
několikrát do týdne«.
Liberální postoj k užívání (i nadužívání) alkoholu nejen kamarády a známými, ale i
na úrovni obecné, je však nepochopitelný ve světle faktu, že mladí lidé mezi 15 a 19
lety odhadují rizika alkoholu (například jeho škodlivý vliv na organismus) dost
zasvěceně.
Za pravděpodobné, že »si lidé uškodí fyzicky nebo nějak jinak«, budou li pravidelně
a silně pít, považují zhruba dvě třetiny dotázaných. Riziko poškození hodnotí jako
»mírné riziko« čtvrtina respondentů a jen necelá dvě procenta žádná rizika poškození
neuznávají.
Opět tu máme před sebou jev, který bude pro prevenci tvrdým oříškem k rozlousknutí: inkonzistentní postoj k alkoholu, který se projevuje jinak v rovině racionálního
hodnocení (odhadu rizik) a jinak v chování. Jinak adolescenti uvažují v rovině obecné,
jinak v konkrétní životní situaci. Jinak hodnotí nadužívání alkoholu, jinak osoby uživatele, zvláště pak své kamarády.
To spíš ukazuje na zřejmě marné úsilí prevence, která je orientována na šíření informací o rizicích a škodlivosti jednotlivých návykových látek na obecné úrovni. Mládež je
»absorbuje« jako školní poučky, ale neřídí se jimi a, jak vidíme, neovlivňují ani její
postoje k uživatelům a její faktickou toleranci k užívání alkoholu a dalších návykových
látek ve svém okolí.
Postoje k užívání, uživatelům, droze
Přestože se skoro devadesát procent mladých lidí ztotožňuje s výrokem, že »drogy
představují jedno z největších nebezpečí pro současnou společnost«, v téže otázce
téhož dotazníku připouští 40 % mladých skutečnost, že »i já vyzkouším někdy nějakou
drogu«. Na tomto příkladu vidíme typický jev - postojovou ambivalenci, který
představuje i vážný metodologický problém ve výzkumech tohoto typu (survey). Hned
při zběžném pohledu na kontext dalších "Odporujících si« odpovědí vidíme, že totéž
titíž mladí muži a dívky hodnotí jinak na úrovni obecné a jinak na úrovni osobní, jiné
jsou generalizované a racionalizované postoje a názory na věc, jiná je výpověď o
konkrétní osobní zkušenosti, kde hraje roli řada nám neznámých kontextů.
Taková postojová ambivalence a názorová inkonzistence je běžná, normální. Fakt
není sám zajímavý, zajímavé je to, jak jsou postoje a názory ambivalentní, jaký je
vzorec oné inkonzistence. Museli bychom znát vysvětlení tohoto rozporu respondenty pochopit způsob jejich uvažování o návykových látkách v různých rovinách, kontextech
a situacích. Znalost toho by mohla vést k poznání, jak smysluplněji poučit mladé o
rizikách užívání drog, jak argumentovat v dialogu s nimi, abychom uspěli. K tomu by
bylo třeba doplnit extenzívní dotazníkový výzkum výzkumem hloubkovým, intenzivním.
V. DROGY
»Drogy« byly v dotazníku umístěny zvlášť, což signalizovalo respondentům, že
společností a jejími institucemi jsou považovány za odlišné od předcházejících
návykových látek a činností. Je to dáno jazykovým územ, konotacemi slova droga v
češtině i sociálním labellingem (nálepkováním) jednotlivých skupin návykových
látek hlavně z hlediska legality a stupně nebezpečnosti pro společnost. Co a proč je
tou kterou společností koncipováno jako droga, souvisí, jak známo, i s jejími
tradicemi i současným stavem kolektivního vědomí.
Témata a operacionalizace
Otázky byly opět orientovány na prevalenci (přiznanou či deklarovanou) užívání
»méně rizikových« a »více rizikových" vesměs »substančních drog« všech skupin:
stimulačních drog, opiátů, halucinogenů, těkavých látek, konopí a jeho produktů,
sedativ.
Sledována byla - na rozdíl od minulých domácích výzkumů - podrobněji
frekvence užívání v:
• celoživotním cyklu
• v posledním roce života
• v posledním měsíci
Překvapením byl nízký počet (a podíl) lidí, kteří na choulostivé otázky
neodpověděli.
Vedle užívání, jeho frekvence a věku prvního pokusu byla šetřena také
dostupnost drog, rozšířenost užívání ve vrstevnickém prostředí i to, s kým a kde (při
jakých příležitostech) studenti a učni drogy užívají.
Dosti podrobně byla zkoumána i znalost drog (v baterii byla nově zařazena i
neexistující droga - »lžidroga« relevin) a dále znalost rizik, problémů a právních
kontextů zně/užívání drog a institucí, které poskytují pomoc drogově závislým.
Opět byly z různých hledisek zkoumány postoje k užívání, ke drogám a k
uživatelům. Tyto poznatky by mohly být podnětem pro zaměření prevence.
Operacionalizace
Operacionalizace je jednoduchá:
• neuživatelé jsou ti, co neužili drogu nikdy v životě
• uživatelé ti, co drogu užili aspoň jednou (zde je kritériem výskyt užití vůbec)
Užívání lze rozdělit na:
• experimentátorství (resp. ojedinělé užití) je kombinací hlediska cyklu (jen roční,
život ní) a počtu užití (maximálně 5x)
• opakované užívání je kombinací hlediska cyklu (jen roční, měsíční) a počtu užití
(minimálně 6x)
Užívané drogy
Nejmasovější, mezi českou mládeží nejrozšířenější drogou zůstává marihuana
(marijánka, tráva) a hašiš (has). Z věkové kohorty 14 - 19 let (přičemž devatenáctiletí
jsou zastoupeni marginálně) tuto tzv. lehkou drogu nevyzkoušelo
64,6 % (zde »neuživatelé«) a 35,4 % již ano (zde »uživatelé«). Zkušenost s konopím
má tedy třetina populace mladých.
Co se týče uživatelů je 16 % celku mladé populace z hlediska naší pracovní
typologie »opakovanými uživateli" a 20 % s konopím spíše experimentovalo.
O aktuálním stavu nejlépe vypovídá údaj o užití za poslední měsíc, neboť
devatenáctiletí mají zkušenost s drogou již často »za sebou«, čtrnácti a patnáctiletí
zase »před sebou«. V posledních třiceti dnech neužilo marihuanu či hašiš 87 %, 10 %
ji užilo jednou až pětkrát a zbývající tři procenta mladých užila konopí častěji než
šestkrát. Aktuálně tedy kouří marihuanu kolem 13 % mladistvých.
V České republice žije dnes asi 900 000 mladých mužů a dívek ve věku 14-19 let.
To znamená, že aktuální kuřáci marihuany tvoří nemalou skupinu, která v absolutních
číslech přesahuje sto tisíc (117 000 adolescentů). Pro představu - mladí kuřáci
marihuany by hravě naplnili kapacitu krajského města.
Z perspektivy celého dosavadního života mladých lidí jsou po konopí nejčastěji
někdy užitými drogami alkohol s prášky a sedativa užívaná bez doporučení lékaře
(procenta vyjadřují podíl mladých, kteří s nimi dosud mají zkušenost):
• marihuana (35,4 %)
• alkohol s prášky (14, 2 %)
• sedativa (bez předpisu) (12,5 %)
• těkavé látky (toluen) (bralo 7,3 %)
• pervitin (6,4 %)
• LSD a jiné halucinogeny (6,1 %)
• ecstasy (3,6 %)
• steroidy, doping (2,7 %)
• heroin (2, 6 %)
• jiné opiáty (»kodein«, »braun«) (2,4 %)
• kokain (1,4 %)
• krak (0,6 %)
Obdobné je pořadí drog užívaných více jak dvakrát za život. Typickými drogami,
které jejich uživatelé (bez ohledu na to, kolik jich celkově je) vzali častěji než dvakrát,
pokud je okusili, jsou marihuana, pervitin a sedativa. Uživatelé těkavých látek jsou
například celkově početnější skupinou než »pervitinisté«, ale menší podíl z nich své
pokusy opakoval více jak dvakrát.
Srovnání situace 1994 a 1997
Porovnávána byla pouze věková kohorta 17ti až 18ti letých chlapců a dívek. Již
letmý pohled na následující tabulku napovídá, že podíly uživatelů většiny námi
sledovaných drog (či skupin návykových látek) se zvyšují. Nejvíce se oproti roku 1994
zvýšil podíl uživatelů heroinu (vzrostl více než šestinásobně) a pervitinu (vzrostl téměř
trojnásobně). Výrazně za tyto tři roky stoupl podíl kuřáků marihuany - téměř o třetinu,
což ovšem v absolutních číslech představuje největší počet uživatelů.
Během tří let se zvýšily rovněž podíly uživatelů LSD a jiných halucinogenů (o
třetinu), ale i kokainu.
Zkušenost středoškoláků s drogou ve věku 17-18 let
(% respondentů, kteří alespoň 1 x užili drogu)
Srovnání 1994 (N=2107) a 1997 (N=3346)
Předpokládalo se, že po vlně nárazu, související s otevřením se světu, nastane u
nás odliv zájmu o návykové látky tak jako v mnohých západních zemích po boomu z
přelomu 60. a 70. let. Jiní odborníci se domnívali (jiní dokonce tvrdili), že odliv užívání
těchto druhů návykových látek sice nenastal, ale že »situace se stabilizovala" a počty
uživatelů nevzrůstají. Protože již prvé komparace tato konejšivá tvrzení vyvracejí,
pokusili jsme se již nyní provést srovnání dat s minulými výzkumy tohoto typu.
Zkušenost s pervitinem a heroinem u
středoškoláků dle věku -1994 a 1997 (ČR 1997)
Věk prvního kontaktu s drogou
Zatímco typickým nástupním věkem kouření a pití je zřejmě období mezi 13 a 15
lety, s drogami mladí lidé většinou začínají hlavně mezi patnáctým a šestnáctým
rokem. Dobře patrné je to zvlášť u méně nebezpečných drog, především u
marihuany, která je
Věk prvního užití drog - N=14 156
nejmasovější a nejrozšířenější: více než tři čtvrtiny z těch mladých lidí, kteří ji již
alespoň jednou užili, s ní začali v patnácti až šestnácti letech (z celku populace začalo
10,9 % v patnácti a 12,8 % v šestnácti).
Tento trend je typický také pro ostatní méně rizikové i více rizikové drogy vyjma rozpustidel a léků braných bez lékařského doporučení. S léky a ředidly se sice také
nejčastěji začíná okolo patnácti a šestnácti (modální kategorie), ale zároveň relativně oproti jiným látkám - častěji i dříve. Křivka prvního užití inhalátů a prášků je - oproti
věkovým křivkám prvoužití jiných látek - stejnoměměji rozložena a je otevřena směrem
k mladšímu věku prvého experimentu.
Zajímavý je poznatek o konci »věku experimentů". V 17 letech přímo dramaticky
ubývá mladých lidí, kteří s drogami (a i cigaretami a pitím) začínají! U méně nebezpečných drog a alkoholu nedosahují podíly sedmnácti- a víceletých ani jednoho procenta.
Zjednodušeně by se dalo říci: Kdo nezačne do šestnácti, sedmnácti, nezačne s
velkou pravděpodobností vůbec. Při prvém pohledu na data se zdá, že se i oproti
začátku devadesátých let posunuje věk prvního kontaktu s návykovými látkami do stále
mladšího věku a zřejmě i období »společného hledání« s pomocí drogy se smršťuje do
několika málo let. To je ovšem hypotéza, která není vzhledem k rozdílné konstrukci
instrumentů minulého Dismanova šetření a tohoto výzkumu bez složitých transformací
plně prokazatelná. Mezikohortní nárůsty (rozdíly) počtu a podílů uživatelů v roce 1994
ovšem také podporují naši hypotézu pro rok 1997: svědčí o tom, že podíly uživatelů v
první polovině devadePodíl uživatelů marihuany (hašiše) podle věk. skupin
N=14156
sátých let vzrůstaly mezi čtrnácti a devatenácti lety plynuleji, respektive stejnoměrně]i
než nyní.
První droga
Na otázku po první užité droze odpověděli jen ti, co nějakou již vyzkoušeli, tedy
téměř 40 % dotázaných. Jako první užitá návyková látka (mimo tabáku a alkoholu)
bezkonkurenčně vede marihuana a jiné kanabinoidy. 79 % prvouživatelů začalo právě
marihuanou (hašišem).
Z prvně mladými lidmi zkoušených drog následují za konopím léky (sedativa) bez
lékařského předpisu a toluen. To je varující, zvláště pak v souvislosti s tím, že právě
těchto v domácnosti volně dostupných látek se chápou dnešní adolescenti relativně
dříve než ostatních drog, tedy začínají s nimi experimentovat častěji již jako děti.
Čtvrtou nejčastěji prvně aplikovanou drogou je droga velmi riziková, pervitin a
amfetaminy. Právě jimi zahájila svou drogovou zkušenost 2,2 %, populace, což ani v
tomto kontextu není právě povzbudivé.
První experiment s drogou je často »klíčovým« bodem obratu v drogové kariéře
mladistvých. Kvalita prvých prožitků je pro pochopení další cesty k drogám důležitá.
Odborníci se přou o to, zda a nakolik se prvý účin drogy »trvale zaznamenává" do
prožitku v organismu a v psychice. Shodují se však v tom, že čím nižší věk a
nebezpečnější droga, tím větší jsou rizika vzniku závislosti. Drogy užité jako první jsou
dle pořadí podrobně uvedeny v následujícím grafu.
Vliv okolí a dostupnost
drogy Prostředí užití první
drogy
Nejčastějším místem prvního kontaktu s drogou jsou diskotéky a rockové kluby. V
tomto ohledu se od roku 1992 - 3, kdy bylo zjišťováno Institutem sociologických
studií FSV UK prostředí, které je z hlediska drog zvýšeně rizikové, nic radikálně
nezměnilo.
Ve výzkumu posledním (1997) uvedla zhruba pětina všech dotázaných, že má
prvý kontakt s drogou za sebou: z nich 40 % adolescentů uvedlo, že to bylo právě
na diskotéce, kde ji zkusili poprvé. Také v dvaadevadesátém byla na prvém místě,
mezi místy, kde se první experimenty odehrávají, diskotéka.
Dalším častým iniciačním prostředím je rockový klub, večírek (mejdan). S drogou
se ovšem nezřídka začíná i v přírodě - na vandru či na něčí chatě. Následuje
hospoda, doma a »na návštěvě ».
Asi čtvrtina volných odpovědí na otázku (varianta »jinde«) představuje širokou
škálu prostředí mezi nimiž nechybí škola, internát, lyžařský kurz, výlet, tábor,
taneční čili prostředí spojená s výchovně-vzdělávací institucí. Ani ty nejsou
prostředím, které by mladistvé spolehlivě ochránilo před drogami.
Častý je také prvý kontakt, který se od školního milieu odvíjí: u školy, cestou ze
školy, vlakem, autobusem etc. Podrobnější přehled nabízí tento graf.
Od koho je první droga
Prvou vyzkoušenou drogou je nejčastěji marihuana nebo hašiš (33 %), sedativa
(4 %) následovaná toluenem (1 %) a pervitinem (1 %). Těch, kteří žádnou drogu
dosud nezkusili je 60 %. Ostatní drogy vyzkoušené jako první (anebo jediné)
uvádějí pouhá promile vzorku dotázaných.
Na otázku, jak tuto látku dostali, odpovídají studenti středních škol a žáci učilišť
nejčastěji:
• od přítele či přítelkyně starší/ho (27 %)
• od kamaráda stejně staré/ho (25 %)
• látka se distribuovala ve skupině přátel (24 %).
To svědčí o tom, že psychotropní aj. návykové látky kolují především přes
neformální vrstevnické vazby a kontakty. Zjištění souvisí i s dalšími specifiky české
drogové scény, totiž s tím, že nejčastější drogou jsou konopné produkty a pervitin,
tedy drogy většinou pěstované a vyráběné podomácku a distribuované zdarma či
za relativně nízkou cenu přes neformální sítě známých. Fakt, že si pivní drogu
koupilo (nikoli dostalo), uvedlo totiž jen necelých šest procent dotázaných. Ti ji
koupili od člověka neznámého či člověka, známého jen z doslechu, nebo od přítele.
Povážlivé je zjištění, že se k první droze mladý člověk nezřídka dostává bez
problémů i doma. Tuto skutečnost uvádějí sice jen čtyři procenta, ale v souvislosti
s tím, nakolik
Od koho získána první droga - uživatelé
N=5879
jsou např. toxické těkavé látky a léky zvýšeně zneužívány už v dětském věku,
nabývá informace jiné váhy. Navíc ona čtyři procenta reprezentují 36 000
adolescentů.
Užívání drog
Nárůst uživatelů - soudíce podle proporce těch, kteří mají byť i ojedinělou životní
zkušenost s drogou - oproti roku 1994 a 1993 byl zaznamenán u všech
sledovaných druhů drog. (Také Hygienická služba ČR sledující incidenci
problémových uživatelů, tedy těch, kteří vyhledali odbornou pomoc kvůli
problémům s drogami, došla - byť v jiné rovině -k podobným závěrům). Extrapolace
našeho vzorku na populaci nás vede k odhadu 223 000 mladistvých 14 až 18
letých, kteří mají přinejmenším jednorázovou zkušenost s některou z návykových
látek, a k odhadu, že mladých lidí, kteří mají opakovanou zkušenost s užíváním
nejméně jedné drogy, je nyní v populaci okolo 150 000. Uživatelé drog, zejména ti,
co berou opakovaně či pravidelně, reflektují sociální potíže a konflikty, které v
důsledku drogy mají.
Jsou jimi především:
• hádky a spory
• problémy ve vztazích s přáteli
• snížená školní či pracovní výkonnost
• problémy ve vztahu s rodiči
Některý z těchto problémů uvedlo více než 5 % celé zkoumané populace. (Pouze
něco málo přes 300 respondentů na tuto poměrně intimní otázku neodpovědělo).
Sociodemografické charakteristiky užívání drog
V tomto oddílu budeme informovat o tom, s jakými charakteristikami je užívání
drog spojeno, tedy o tom, které skupiny mladých lidí jsou častěji uživateli některé
návykové látky (zde substanční drogy).
Sledovány byly zejména rozdíly podle věku, pohlaví, typu školy, podle
charakteristik rodičů a rodin (vlastní rodiče), dle regionu a velikosti obce.
Pohlaví
Očekávání, že muži budou častějšími uživateli drog, se nepotvrdilo. Dokonce i v
užívání některých více rizikových drog dívky dostihují, ba předstihují chlapce.
Zatímco výzkum z roku 1994 u žádné drogy neindikoval převahu žen mezi jejími
uživateli, dnes je tomu jinak: Dívky berou častěji nejen sedativa (dvakrát častěji) a
alkohol s prášky, ale i heroin, opiáty a kokain. V užívání dalších silně rizikových
drog: extáze, pervitinu a kraku drží dívky s mladými muži krok.
Jen anabolika zůstávají převážně mužskou drogou. Zmíněný závažný posun
tuzemského vzorce užívání drog dívkami dokumentuje následující tabulka.
Podíly uživatelů drog ve skupině mužů a žen
(srovnání s průměrnými hodnotami)
Věk
Užívání všech typů drog mimo toluenu se vzrůstajícím věkem adolescentů (resp.
věkovou kohortou) roste. Takové zjištění přinesl i výzkum minulý, realizovaný v terénu
v roce 1994 a publikovaný v roce 1996. Dismanův (a kol.) výzkum kategorizoval drogy
trochu odlišné, přísné srovnání nelze bez úprav vzorku a proměnných dělat.Přesto je
již na prvý pohled patrný nárůst míry užívání prakticky všech drog s rostoucím věkem
a zejména posun užívání do mladšího roku věku oproti minulosti.
V roce 1994 činil podíl čtrnáctiletých, kteří již měli zkušenost s kanabinoidy, jen 8,8
% pro marihuanu a 1,3 % pro hašiš. V roce 1997 má již každý pátý (21 %)
postpubescent zkušenost s drogami, které se kouří.
Podíl užívání všech drog (mimo ředidel) se v této nejmladší sledované věkové
kohor-tě, která je vlastně teprve na prahu mládí, zvýšil. Jde přitom o násobky (užívání
pervitinu čtrnáctiletými stouplo čtyřnásobně, halucinogeny trojnásobně etc.)! Skličující
je podíl uživatelů - a to i nejrizikovějších drog - v nejmladší zkoumané věkové skupině
čtrnáctiletých v roce 1997. Zvláště pesimistická je pak skutečnost, že od minulého
šetření (1994) tento podíl relativně vzrostl. (Podrobněji viz subkapitola Srovnání
situace 1994 a 1997.) Podíly čtrnáctiletých, kteří přiznávají, že již užili více nebezpečné
drogy, jsou následující:
Podíl uživatelů drog z věkových skupin
(sedativa, LSD, Toluen, Heroin, Kokain, Krak) N=14 156
• halucinogeny 3, 3 %
• pervitin 4, 1 %
• sedativa 10 %
• kombinace prášků s alkoholem 10, 5 %
Křivky nárůstu uživatelů podle věku mají proti roku 1994 strmější začátek, odrážejí
tedy prudší nárůst užívání téměř všech substancí v časnějším věku - v období 14 až 16
let (a pravděpodobně i do 14 let, což náš výzkum nezachytil). Údaje o věku prvého užití
té které drogy naznačují, že s výzkumem a prevencí je třeba jít věkově stále níže,
prakticky do dětského věku.
Podíl uživatelů drog z věkových skupin (jiné opiáty,
Ecstasy, alkohol s prášky, anabolika, pervitin) N=14 156
Region a velikost obce
Podíl mladých lidí, kteří užili některou z drog, je nejvyšší v Praze, která je více než o
10 % nad celorepublikovým průměrem.Těsně nad průměrem je i jižní Morava, která je
známá jako oblast pěstitelů kvalitního konopí. Příčin bude ale jistě více.
Praha je prostředím, kde se berou v nadprůměrné míře prakticky všechny
drogy, více i méně rizikové. Je to dáno snadnější dostupností drogy i zvýšenou
anonymitou velkoměsta. Byla také prokázána statistická souvislost mezi mírou
užívání drog mladými lidmi a velikostí sídla: V prostředí největších měst je větší
podíl, nejen absolutně více uživatelů.
Zkušenost s drogou podle typu školy
Nejvíce mladých lidí, kteří již mají zkušenost s drogou, je na středních odborných
učilištích. SOU služeb již v podílu uživatelů (46 %) předstihla učiliště průmyslová (44
%). Výzkum z roku 1994 definoval jako nejohroženější skupinu žáky průmyslových
oborů středních odborných učilišť.
Podíl konzumentů drog je nejnižší na gymnáziích (36 %), což je novum. Zdá se, že
na gymnáziích, jejichž studenti byli po roce 1989 jakýmisi »pionýry« drogové
subkultury, průkopníky zejména kouření marihuany, vlna zájmu o užívání opadává a
posunuje se stále více do méně prestižních vzdělávacích zařízení.
Sledujme ještě podrobně podíl konzumentů jednotlivých substancí v prostředí jednotlivých druhů škol. Ani jedna z návykových látek není studenty gymnázií preferována
častěji než ostatními, tedy než studenty ostatních středních škol a zejména odborných
učilišť.
Učňové ve zvýšené míře užívají prakticky všechny sledované substance vyjma
sedativ a opiátů: Zneužívání sedativ učni a učnicemi (neboť již víme, že je to ženská
droga) se pohybuje pod průměrem celé populace.
Nejrizikovější drogy velmi aktivně užívají nejen učni průmyslových odborných učilišť,
ale i učilišť ve sféře služeb (ti v konzumaci mnohých drog např. pervitinu, extáze a
prášků s alkoholem své průmyslové kolegy předhánějí).
Z dat je jasně patrné, že vzorce užívání (způsob jak, co a kolik toho berou) se liší
především podle vzdělanostní dráhy mladých: nejzjevnější je v tomto ohledu právě
rozdíl mezi oběma hlavními skupinami: středoškoláky a učni. Rozdíly uvnitř obou
velkých skupin - učňovské a středoškolské mládeže - také existují, nejsou však tak
příkré.
V rámci jemnějšího členění typů škol podle oborů: na gymnázia, technické SŠ,
ekonomické SŠ, ostatní SŠ, průmyslová SOU a SOU služeb, jsou od sebe nejvíce
vzdáleny vzorce užívání návykových látek gymnazistů a učňů průmyslových oborů i
služeb. To ostatně platí i pro pití alkoholu a kouření cigaret.
Podrobně popisuje míru užívání resp. podíly uživatelů podle typu studia graf na
následující stránce.
Podíly uživatelů drogy v různých typech škol podle druhu drogy
N=14156
Rodina a zkušenost s drogou
Způsob soužití rodiny má vliv na užívání drogy, zejména na pravidelné užívání více
nebezpečných drog.
Soužití s oběma vlastními rodiči je zřejmě dobrou přirozenou prevencí proti droze.
Mladí lidé, kteří žijí s oběma vlastními rodiči, mají méně často potřebu vyhledávat
drogu.
Souvislost s vyšším vzděláním rodičů se na rozdíl od minulého výzkumu
neprokázala. Ani děti obou vysokoškolsky vzdělaných rodičů neholdují marihuaně a
hašiši ve větší míře než ostatní populace, o něco málo vyšší podíl mladých lidí z těchto
rodin je jen mezi uživateli halucinogenů, heroinu, kokainu a kraku. Většina uživatelů
všech ostatních drog je nejčastěji z rodin, kde jeden či oba rodiče dosahují středního
vzdělání s maturitou.
Tato data zpochybňují i hypotézu o tom, že děti »příliš liberálních" rodičů-vysokoškoláků, především děti ze vzdělanostně dvoukariérových manželství, jsou drogami potenciálně vysoce ohroženou skupinou (s touto, daty podloženou hypotézou, přišel
Kuchařův tým v roce 1992).
Podíly uživatelů drog
pode vzdělanostní úrovně rodičů a typu látky (1 -6)
N=14156
Podíly uživatelů drog
pode vzdělanostmi úrovně rodičů a typu látky (7-12)
N=14156
Kombinace užívání marihuany s dalšími drogami
Kanabinoidy, jak již víme, jsou nejen nejpopulárnější, ale také často první »iniciační«
drogou (navíc, jak je patrno z analýzy nástupního věku u jednotlivých drog, bývá první
návykovou látkou ještě častěji alkohol a cigarety). Vyvozovat z těchto fakt však přímo,
že je marihuana (či alkohol) branou k rizikovějším (»tvrdším«) drogám, není korektní.
Zaměňovat časovou následnost užití za příčinnou souvislost je analytickou chybou.
Odhadovat pravděpodobnost přechodu od marihuany k více nebezpečným drogám na
základě těchto dat proto není možné. Museli bychom znát celou »drogovou dráhu«
respondentů, a to chronologicky.
Souvislost - ko/incidence mezi užíváním kanabinoidů a jiných psychotropních látek
tu ovšem je. Kdo již užívá nějakou návykovou látku s větší pravděpodobností zkouší i
další (to ale platí i o alkoholu a kouření). Zkusí-li další, neznamená to, že docela
přestane s látkami předchozími.
Následující graf ukazuje užívání kanabinoidů v kombinaci s jinými látkami. Ukazuje
se, že nejvyšší podíl uživatelů užívá výhradně jen marihuanu a hašiš.
Uživatelé dalších látek prošli i zkušeností s konopím: Uživatelé jiných substancí,
kteří neužili marihuanu, nepřesahují v žádném případě více jak třetinu uživatelů
daných látek.
Dostupnost drog
Dosažitelnost drogy je i v souladu s minulými výzkumy nejvyšší ve velkých městech,
zvláště v Praze, kde žijí a studují rovněž nejvyšší podíly mladých uživatelů. Získat
drogu není zvláště v Praze a velkých městech pro zájemce žádný problém.
Nejen alkohol a cigarety je »snadné« či »celkem snadné« sehnat jak v místě
bydliště, tak i přímo ve škole: uvádí to více jak 90 % dotázaných. Také jiné návykové
látky (zde »drogy«) - zejména marihuanu - lze v místě bydliště bez problémů dostat.
V následujícím přehledu uvádíme látky podle míry dostupnosti v místě:
marihuana a hašiš 49 %
těkavé látky 37 %
sedativa 33 %
pervitin a jiné amfetaminy 19 %
LSD 18%
ecstasy 15 %
anabolické steroidy 13 %
heroin 11 %
jiné opiáty (kodein , »braun«) 10 %
kokain 9 %
l mnohé vysoce nebezpečné drogy jsou tedy poměrně dobře dostupné (tvrdí to
zhruba každý/á desátý/á respondent/ka).
Možnost obstarávat si ve škole drogu (dle typu látky) N= 14 282
Uživatelé sedativ, toluenu a alkoholu s prášky nemají tak masivní koincidenci s kanabinoidy, jako uživatelé jiných drog (pervitinu, heroinu, kraku, kokainu, LSD, extáze aj.).
Souvislost užívání více nebezpečných a méně nebezpečných (resp. rizikových) drog
týmiž uživateli je celkově silná, nerozlišuje však bohužel, nakolik jde o souběžné a
nakolik o následné užívání. To umožní až detailní, hlubší sekundární analýza dat.
Kombinace užívání marihuany či hašiše s dalšími drogami - uživatelé
N=5 086
Dostupnost drog v bydlišti
Operacionalizace
V posledním výzkumu (1997) byla vedle sociálního prostředí vrstevníků a míry jeho
»nasycení drogami« zkoumána i dostupnost návykových látek v okolí bydliště, školy.
Pro některé interpretace a třídění vyšších stupňů byla dostupnost resp. možnost
sehnat drogu ve škole a v místě operacionalizována následovně:
• snadná dostupnost (»celkem« a »velmi« snadné)
• obtížná dostupnost (» velmi« a »mírně« obtížné)
• je to nemožné
Dostupnost ve škole
Drogy, nejen alkohol a cigarety, si lze sehnat celkem snadno i přímo ve škole. Ve
světle tohoto zjištění nepřekvapí, že studenti a učni nezřídka podnikají první
drogové experimenty přímo na půdě školy či na internátě a při školních a školou
pořádaných akcích (výlety, lyžařský výcvik apod.).Drogy, které se kouří
(kanabinoidy), jsou uváděny jako snadno dostupné skoro každým třetím studentem
či žákem SOU: lze je ve škole sehnat snadněji než alkohol. Dokonce podstatně
méně respondentů (19 %) považuje za zhola nemožné sehnat ve škole marihuanu,
než nějaký alkohol (přes 30 %).
Vysoká je i odhadovaná možnost opatřit si ve škole další (více rizikové) drogy:
sedativa, halucinogeny (LSD aj.), pervitin, jiné amfeteminy a extázi.
Nabídka drog
Dotazníkové šetření se orientovalo i na zjištění, nakolik jsou mladí lidé
exponováni nabídce drog, které drogy jim jsou nabízeny nejčastěji. Pořadí drog,
které jim již někdo nabízel, souvisí s mírou jejich znalosti těchto substancí (zda je
příčinou toho, že je znají, samotná nabídka, však nelze říci. Mladí lidé evidentně
čerpají informace z více zdrojů).
Na prvém místě v nabídce je pochopitelně marihuana, kterou někdo nabídl 55 %
dotázaných, následuje pervitin (18 %), LSD (15 %), extáze (13 %), heroin (10 %),
toluen a kokain (8 %) a »jiná droga« (6 %). Zřídka nabízen je krak (3 %), braun (2
%) a metha-don (1 %).
Jen zcela marginálně byla (0, 9 %) uváděna i »lžidroga« (tedy jakýsi »chyták«,
který měl kontrolovat věrohodnost resp. validitu dat) nazvaná pracovně »relevin«.
»Znalostí« neexistující drogy - relevinu se chlubilo necelé procento, uváděli ji
zejména ti nejmladší -čtrnáctiletí respondenti. Zdá se tedy, že ani ostatní odpovědi
nejsou příliš poznamenány tím, že by mladí měli potřebu své znalosti a zkušenosti
nadsazovat.
Sociální prostředí a riziko
Z dosavadních zjištění vyplývá, že mladí lidé jsou v intenzivním styku se světem
drog, že škola rozhodně není institucí, která by adolescenty před drogami dokázala
ochránit.
Vrstevnické skupiny, které hrají v období dospívání důležitou roli, jsou často
skupinami spolužáků, které nabalují další kamarády kamarádů. Souvislost mezi
užíváním drog a intenzitou kontaktů s jejich uživateli a s prostředím drogové
subkultury vůbec je silná (potvrzují to i předchozí výzkumy). Působí zde sociální
nápodoba, jistý konformismus adolescentů a potřeba se sebe vymezit
prostřednictvím určitého životního stylu odlišného (domněle či reálně) od ostatních,
zejména starších generací. Braní drog ve skupině je spojeno s řadou činností a
prožitků, které připomínají iniciační »rituál zasvěcení".
Součástí drogových rituálů je například i kolování injekční stříkačky ve skupině, i
když rizika takového počínání účastníci znají.
Víme již, že první droga je většinou nabídnuta a přijata od přátel a kamarádů.
Podstatná je z tohoto hlediska i »kvalita« přátelské sítě, ve které se mladý muž či
dívka pohybuje. Ta vypovídá nejspíš nejvíce o skupinovém vlivu či dokonce
skupinovém tlaku na mladého člověka. Povaha kamarádské sítě vypovídá mnoho o
tom, nakolik je mladý
člověk vystaven sociálním svodům k užití drogy, ať přímým či nepřímým
(nápodoba).
Ke zjištění míry, nakolik je přátelská síť mladého člověka prosycena drogami
(včetně alkoholu a nikotinu), byla použita otázka projektivní, která dobře ošetřuje i
anonymitu: »Kolik vašich přátel podle vašeho odhadu bere....« (jmenovány různé
drogy)
To, že každý druhý má většinu přátel, kteří kouří a pijí, jsme již zmínili. To, že jen
pětina nemá ve své síti přátel nikoho, kdo se týdně neopíjí, vypovídá o riziku,
nakolik je mladý člověk vystaven sociální nákaze ze strany vrstevníků.
Ani "kvalifikovaný odhad« podílu přátel, kteří berou drogy, není povzbuzující. Dvě
třetiny dotázaných mají mezi svými přáteli někoho, kdo kouří marihuanu či hašiš.
Každý čtvrtý má takových kamarádů několik či dokonce většinu.
Více jak pětina mladých lidí se kamarádí s někým, kdo bere sedativa a
halucinogeny (LSD); tuzemskou specialitou jsou zejména lysohlávky neboli
houbičky, které hojně rostou v českých a moravských lesích. Co do sociální
rozšířenosti v subkultuře mladých následují amfetaminy a extáze (jejich
konzumenty má mezi přáteli necelá pětina dotázaných).
Všechny ostatní typy konzumentů návykových látek (kokainisty, heroinisty,
»čichače«, uživatele kraku či steroidů) zná osobně přinejmenším každý desátý
mladý muž či slečna.
Pravděpodobnost přenosu sociálních vzorů od přátel a kamarádů, tedy lidí, které
má student rád a věří jim, je značná. Přátelé jsou, vedle profesionálů, těmi, na
které by se mladý člověk v případě problémů s drogou obrátil o radu, hned za
rodiči.
Rodina
Z výzkumu vyplývá, že nejméně náchylní resp. nejvíce odolní svodům drog jsou
mladí lidé, kteří žijí v úplné rodině s oběma vlastními rodiči, mimo Prahu a jiná
velkoměsta a bydlí doma.
Ne docela výjimečně, jak výzkum naznačuje, je však »rizikovým prostředím« i
vlastní rodina. Více jak čtvrtina dotázaných ví nebo se domnívá, že někdo z jejich
rodiny experimentoval s drogami (12 % ano, 15 % asi ano).
Jakkoli jsou vrstevnické skupiny důležité, zůstává rodina oním fundamentem i
subjektem »první pomoci« při klopýtnutí. Rodiče, vedle expertů, uvádějí mladí jako
první, koho by žádali o pomoc v případě problémů s drogou. Hned za rodiči ovšem
uvádějí jako důvěryhodný zdroj pomoci »přítele, který má zkušenosti s drogami*.
Se školou a jejími reprezentanty (učitel, vychovatel, školní lékař) v případě
problémů s drogou mladí lidé příliš nepočítají (nepočítají ani s představiteli církve).
Škola nezřídka »řeší« případy vyloučením uživatelů drog, což pro ně představuje
nepříjemnou »sociál-ní nálepku« a zveřejnění problému. Z tohoto důvodu často i
rodiče - poté co se vzpamatují z prvního šoku z faktu, že jejich dítě užívá drogu svého potomka kryjí, ačkoli vědí či tuší, že drogy zneužívá dál. Takový byl nález
kvalitativního výzkumu na zvláštní škole, ale s obdobnou reakcí na to, že jejich dítě
»fetuje«, jsme se setkali i u dobře postavených a vzdělaných rodičů studentů
prestižních středních škol.
VI. INFORMOVANOST, NÁZORY, POSTOJE
Informovanost o drogách
Výzkum vcelku systematicky mapoval znalosti mladých lidí o drogách, jejich
účincích či rizikách, jejich právní vědomí a znalost institucí, které nabízejí pomoc
závislým. Výzkum dále sledoval i zdroje či prameny informací o této problematice.
Téměř devět z desíti adolescentů se považuje za dobře (47 %) či »poněkud«
informované o drogách (41 %).
Mezi nejznámější drogy patří marihuana a hašiš, které neznají jen necelá dvě
procenta populace 14 -19ti letých, dále heroin, kokain a pervitin (neznají 3 - 4 %)
Mezi ty nejméně známé - vedle »lžidrogy« »relevinu«, kterou »zná« necelých 8 %
populace - pak patří methadon, braun.
Co je zarážející, je fakt, že mládež často nezná ani sedativa (Diazepam,
Radepur, Defobin), nebo je nepovažuje za návykovou látku. Sedativa jsou přitom
mezi populací mladistvých poměrně rozšířená, jsou poměrně často užívaná,
nehledě na řadu alergiků, kteří je pravidelně užívají jako lék. l ti by měli vědět o tom,
že jsou to návykové látky. Léky
• vedle ředidel - jsou také našimi respondenty často charakterizovány jako běžně
dostupné doma.
Rozdíly ve znalosti drog
Rozdíly mezi znalostmi různých druhů drog jednotlivými podskupinami mladých
lidí nejsou tak velké, jak bychom očekávali. U všeobecně známých látek marihuany, heroinu, kokainu a pervitinu jsou rozdíly mezi znalostmi žen a mužů a
mladých lidí z různých škol mizivé či žádné.
Znalosti zejména méně populárních substancí pochopitelně rostou s věkem
respondentů. Informace tedy potřebují především ti mladší.
Rozdíly ve znalostech se vcelku logicky neprojevují u drog, které zná prakticky
každý, ale projevují se hlavně u méně známých druhů drog: methadonu, braunu,
sedativ, kraku a extáze.
O všech méně známých substancích mají více informací:
• gymnazisté než ostatní středoškoláci (nejnižší znalost prokazují učni v průmyslu a
službách)
• z velkých měst, zejména z Prahy
• informovanost adolescentů o drogách roste se vzděláním jejich rodičů
Lze říci, že u těchto všeobecně méně populárních drog se tak projevuje podobný
znalostní vzorec. Na jeho znalosti lze při koncipování prevence stavět.
Mezi chlapci a dívkami jsme velké rozdíly ve stupni informovanosti
nezaznamenali, zajímavé je jen, že dívky uvádějí znalost sedativ mnohem častěji
(66 %) než chlapci (49 %) a platí to také - byť v menší míře - o extázi (víme již, že
dívky zneužívají sedativa dvakrát častěji a extázi berou zhruba nastejno s hochy).
Zajímavé je i rozložení odpovědí respondentů na otázku po znalosti smyšlené
drogy, lžidrogy - »relevinu«. O něco častěji se k její »znalosti« přihlásili čtrnáctiletí a
z vzdělanostních skupin učni. Nejde asi jen o to, že se tyto skupiny adolescentů
více stylizují do role znalců a světáků; hovoří to spíše o jejich snížené sebejistotě a
také o jejich představě toho »co se nosí«, které znalosti jsou ve vrstevnické
skupině prestižní.
Prevence se může i dále v otázkách znalostí zaměřovat na mládež universálně,
protože znalostní rozdíly mezi subpopulacemi mladých kupodivu nejsou markantní.
Jde spíše o potřebu větší informovanosti na venkově.
Oříškem pro prevenci bude najít způsob, jak pracovat s onou postojovou
ambivalencí - s rozdíly mezi vzorci užívání návykových látek a názorů a postojů k
nim a jejich uživatelům, který se tak výrazně projevuje třeba u učňů v průmyslu. Ti
nejčastěji užívání odsuzují a uživatele kriminalizují, méně drogy znají a přitom je
mezi nimi užívání prakticky všech substancí, alkoholu a tabáku nejvíc rozšířeno.
Vytvořit koncepci působení na tyto skupiny mladistvých vyžaduje dobrou znalost
dnešního učňovského a internátního prostředí, které k učňovským zařízením dosud
neodmyslitelně patří.
Víme i z minulých výzkumů, že úplná rodina a soužití (bydlení) s rodiči je
důležitou »protilátkou« proti sklouznutí mladého chlapce či dívky k droze. Dělení,
zejména učňovské mládeže na subkultum pivařů a kuřáků na jedné straně a na
skupinu uživatelů jiných návykových látek, které některé skupiny mládeže (např.
skini) netolerují a vůči nimž se vymezují, může přinést a již přináší řadu
sekundárních problémů (šikana, konflikty, násilí). Nedomníváme se však, že by
zvýšená rizikovost chování učňovské mládeže měla ekonomické souvislosti:
nemyslíme, že by vyšší míra užívání souvisela s tím, že si učni již částečně
vydělávají a mají vyšší kapesné.
Rizika užívání
Operacionalizace
Pro některé interpretace a transformace znaků byla sloučena varianta »žádné« s variantou »malé riziko« a »mírné« s variantou »velké riziko« do dvou polárních kategorií
rizik: droga »celkově riziková" a »celkově neriziková«.
Vzhledem k diferenciaci mezi pravidelným a občasným užitím resp. experimentem,
tak jak se projevila v četnostech názorů na uživatele pravidelné oproti občasným, lze
tušit, že je to pro samotné respondenty důležité kritérium posuzování věci, které
vlastně dělí položenou otázku na dvě. Proto byl tento rozdíl respektován i v
operacionalizaci.
Pro prevenci je důležitá reflexe toho, jaká je úroveň znalostí rizik jednotlivých typů
návykových látek. Výhodou otázky byla nabídka rozlišení míry rizika pravidelného a příležitostného či experimentálního užívání různých drog (otázka zněla: »jak velké je
riziko, že si lidé uškodí, když užijí (danou drogu) jednou nebo dvakrát« bez specifikace
v jakém období). Ukázalo se, že mladí lidé citlivě rozlišují rizika pravidelného a silného
užívání jak u vysoce rizikových, tak i u méně rizikových drog.
Poněkud v rozporu s oficiální osvětou vnímají mladí lidé rizika nejen méně nebezpečných drog (zejména »marijánky«), ale i vysoce nebezpečných drog užívaných
ojediněle, jako nízká. Ohrožení vidí spíš v pravidelném užívání, zejména v pravidelném
užívání vysoce nebezpečných (rizikových) drog.
Zcela výjimečné postavení má ovšem marihuana: Jen o něco více než polovina dotázaných považuje experimentální kouření marihuany za celkově rizikové (jen čtvrtina za
»velmi rizikové").
Konopí kouřené experimentálně je v očích mladých lidí dokonce zdravotně méně riskantní, než je pravidelné silné kouření cigaret a než pravidelné požívání alkoholu.
Dokonce i pravidelné kouření konopí je posuzováno jako méně rizikové než pravidelné silné kouření cigaret a je považováno za přibližně stejně nebezpečné jako
pravidelné (každodenní) pití alkoholu.
Tento odhad kupodivu koresponduje s posledními francouzskými medicínskými
výzkumy, které kladou alkohol a tabák z hlediska rizik před konopí.
Francouzské farmakologické výzkumy řadí drogy do tří skupin dle tří kritérií: rizika
vzniku závislosti, devastace organismu a tzv. společenské nebezpečnosti. Alkohol řadí
podle těchto kritérií do první, nejnebezpečnější skupiny spolu s heroinem, kokainem aj.
látkami. Do druhé řadí m.j. cigarety spolu s halucinogeny. Ve třetí- relativně nejméně
rizikové skupině je marihuana a jiné konopné produkty.
Otázka nižší sociální tolerance starších generací vůči konopí tak vyplývá spíše z
návykových tradic« naší veřejnosti.
Všechny ostatní drogy kromě konopí, ať brané experimentálně či pravidelně, se na
rozdíl od marihuany pohybují v »celkovém riziku« (tedy v pásmu mírné a velké riziko)
nad padesáti procenty odhadu.
Největší riziko (dle frekvencí indikace »velké riziko«) poškození organismu připisují
mladí těmto látkám jsou-li brány pravidelně resp. opakovaně: krak, kokain, toluen,
pervitin, LSD, extáze a dále, - na konci stupnice - jsou cigarety, marihuana, alkohol
(heroin nebyl v této otázce jmenovitě dotazován).
Rozdíl mezi odhadem rizika u braní experimentálního a pravidelného je - až na
výjimky - více než dvojnásobný. Těmito výjimkami jsou krak a toluen, kde odhad rizika
poškození je už i u ojedinělého pokusu považován vysoký.
Ojediněle (jednou nebo dvakrát) brané drogy jsou hodnoceny dle stupně nebezpečnosti v následujícím pořadí (od nejnebezpečnější): kokain, toluen, pervitin, extáze, LSD
(heroin v otázce nefiguroval).
Jako nejméně nebezpečná, tedy relativně pro experimentování bezpečná droga je
označována nejčastěji marihuana. Adolescenti, zdá se, příliš nesdílejí prevencí často
šířený názor, že i jen jediné užití i méně rizikové drogy (např. marihuany) může vést k
závislosti.
Mladí lidé vidí i v příležitostném braní některých vysoce nebezpečných drog nezřídka
menší riziko, než v pravidelném užívání alkoholu a silném kuřáctví nikotinu: jsou jimi
například LSD a extáze (či dokonce toluen). Mezi teenagery je vcelku prestižní
záležitostí mít s drogou zkušenost, nikoliv ji užívat pravidelně, být na ní závislý.
Rozdíl mezi výše zachyceným postojem k pravidelným uživatelům konopných
produktů, který je převážně odsuzuje, a relativně nízkými odhady zdravotních rizik z
pravidelného kouření marihuany vyplývajících, není podle nás inkonzistentní. Každé
vypovídá
o jiném aspektu hodnocení věci. Uživatelé zřejmě nejsou posuzování jen dle rizik,
kterým se vystavují. Svou roli v odhadu rizik zřejmě hraje také způsob, jakým se
která droga ve vrstevnické skupině bere, zda je drogou »sváteční« či «všední«,
společenskou či kultovní a jaké reference od známých o ní mají. Nevysvětluje však
také zdaleka vše. Do hodnocení rizik na jedné straně a do hodnocení uživatelů dle
toho, jak jaké drogy užívají, na straně druhé, zjevně vstupují i další rozdílné motivy,
aspekty, faktory. Mladí lidé mají, jak se zdá, vypracovanou teorii rizika drogy ještě
podle dalších kritérií,
než jen méně vs více nebezpečná droga (a měkká vs tvrdá) a pravidelné vs
příležitostné užívání. Jistě při reálném zvažování výše rizik berou v potaz i
způsoby, jak může být táž látka užívána (např. šňupána, kouřena nebo aplikována
nitrožilně). Zjištění těchto mentálních konstruktů - adolescentních »teorií rizikovosti"
by však vyžadovalo jiný typ šetření.
Injekční aplikace bez předpisu lékaře
N=14282
Zdroje informací
Středoškoláci mají z vlastní zkušenosti i z jiných zdrojů poměrně bohaté
informace o drogách. Jen jedenáct procent se považuje za málo či zcela
neinformované.
Odkud získávají informace? Zdá se, že nejvíce zkušeností (bohužel včetně první
fyzické zkušenosti s drogou) nasávají v okruhu svých vrstevníků.
Na otázku, zda a nakolik využívají některé zdroje informací o drogách (což je
evidentně otázka po něčem trochu jiném), odpovědělo nejvíce (93 %) mladých
respondentů, že využívají masových médií, zvláště televize a rozhlasu.
Hned jako druhý pramen informací jsou uváděni spolužáci a kamarádi (79 %), následují veřejné přednášky (67 %) a škola (65 %). Nejméně využívanými zdroji informací
jsou knihy a zejména vlastní rodiče (a příbuzní).
Čeští rodiče jsou neuvěřitelně neinformovaní i dle odhadů jejich vlastních dětí, nepoznají příznaky často již pokročilé závislosti; přitom jsou jediní, kdo je s dítětem v každodenním kontaktu a jeho běžné chování mají osvojené. Z našeho výzkumu vyplývá, že
rodiče mají u adolescentů stále velkou důvěru, že s rodiči v případě problémů s drogou
počítají. Také peer programy směřující přes starší sourozence k rodičům a mladším
sourozencům, ať už vlastním či k sourozencům svých přátel, by mohly mít úspěch.
Osvěta rodičů, kteří vyrůstali v jiné době a kultuře a kteří, ač jsou vzdělaní, mají o
drogách daleko méně znalostí než jejich děti, je dost zanedbána. Generační konverze
je v sociologii známý fenomén, proč si nepřiznat, že informace dnes často proudí od
mladších generací ke starším. Proč to nevyužít koncepčně?
Ani škola není vlivným zdrojem informací o drogách, zejména o problémech s
alkoholem a kouřením se v ní hovoří relativně málo, ještě méně než o ostatních
drogách. Přitom je nepochybné, že právě alkohol a kouření jsou mezi dětmi a mládeží
nejvíc rozšířené, a že alkoholismus v naší populaci nijak zvlášť neustupuje.
Postoj k uživatelům a užívání drog
Operacionalizace
Pro interpretace kontingenčních tabulek byly postoje různé síly (»spíše« a "rozhodně") sloučeny do polárních kategorií: souhlasí - nesouhlasíresp. přijímá - odmítá.
Zajímavý je postoj mladých lidí k těm, kteří užívají drogy. Ten totiž nepřímo, ale
účinně indikuje toleranci k droze. Víme již, že ve svém okolí mají mladí lidé většinou
přátele, kteří »fetují«, opíjejí se, a není to důvodem se s nimi nestýkat. Je to zřejmě
bráno jako věc jejich osobní svobody a volby a jako společné skupinové tajemství.
V postojích deklarovaných v dotazníku na obecné úrovni a v reálných postojích k
reálným uživatelům je opět rozdíl. Opět by se dalo uvažovat o postojové inkonzistenci
či rozporu mezi postoji k uživatelům a k užívání.
Postoje k drogám a jejich uživatelům byly šetřeny pomocí baterie výroků, se kterými
se dotyčný měl možnost v určité míře ztotožnit či je odmítnout.
S tvrzením, že »lidé, kteří užívají drogy, jsou v podstatě zločinci a měli by být
trestáni«, v té či oné míře, nesouhlasí téměř tři čtvrtiny dotázaných. S tímto názorem
(ač v opačné sémantice) koresponduje liberální postoj k uživatelům drog: S tvrzením,
že »i ten, kdo užívá drogy může být slušný člověk«, se ztotožnily čtyři pětiny studentů a
učňů.
Extrémní odsudky a kriminalizace uživatelů jsou v populaci čtrnácti až osmnáctiletých
okrajovou záležitostí, pohybují se mezi pěti až osmi procenty. Na straně druhé si devět
adolescentů z desíti je vědomo toho, že drogy »představují jedno z největších nebezpečí pro současnou společnost«. Přesto čtyři z deseti připouští, že si i oni možná
»vyzkou-ší nějakou drogu«. Opět případ postojové inkonzistence mezi rovinou obecnou
a kón-
krétní, mezi všeobecným ohrožením společnosti a konkrétním sebeohrožením,
mezi názorem a jednáním.
Rozdíly v postojích (liberálové a radikálové)
Muži častěji zaujímají radikální postoj k uživatelům drog; mezi mladými ženami je
skoro dvakrát méně těch, které považují uživatele za zločince. Muži ovšem mají,
zdá se, obecně větší sklon vyjadřovat své stanovisko, ať pozitivní či negativní,
extrémněji. Nejspíše to souvisí s odlišnou mentalitou a způsobem komunikace
příslušníků obou pohlaví.
Pražáci mají liberálnější postoje k uživatelům, zatímco obyvatelé menších sídel
jsou konzervativnější, více je odsuzují. Nejliberálnější postoje k lidem, kteří berou
drogy, zaujímají děti vysokoškoláků.
Paradoxně, nejextrémněji nálepkují uživatele právě příslušníci těch skupin, ve
kterých je užívání návykových látek nejvíce rozšířeno - učni. Jak srovnání se
studenty středních odborných škol, tak zejména v porovnání s gymnaziálními
studenty, jsou učňové proti uživatelům drog zaujatější. Přes 38 % učňů se
ztotožnilo s názorem, že uživatelé jsou zločinci, kdežto gymnazistů jen 20 %. A
naopak: 38 % gymnazistů oproti 22 % učňů tento názor na uživatele »rozhodně«
odmítlo.
Obdobně byly podmíněny i rozdíly v ostatních postojích k uživatelům i k užívání
drog. Učni považují drogu častěji za velké »nebezpečí pro společnost" než
liberálnější gymnazisté. Gymnazisté také ve větší míře připouštějí možnost, že
»sami okusí nějakou drogu«, než učňové.
Postoje k uživatelům různých návykových látek
Mladými lidmi odhadovaná zdravotní aj. rizika drog pro uživatele nejsou
zanedbatelná. Společenskou nebezpečnost si výrazně uvědomují, přesto ve stejné
otázce skoro polovina dotázaných zároveň přizná, že drogu také zkusí (a zhruba
stejný podíl jich již nějakou okusil).
Postoj k uživatelům různých návykových látek byl zkoumán také další baterií,
která měřila míru odsudku příležitostných uživatelů a lidí jen experimentujících s
návykovými látkami. Nejsilněji mladí lidé odsuzovali pokusy s heroinem, kokainem,
těkavými látkami a krakem. Asi proto, že jejich účinky jim nejsou neznámé a jsou
jimi považovány za nejrizikovější látky.
Svými vrstevníky jsou poměrně vysoce tolerováni příležitostní a experimentující
konzumenti cigaret (82 %), alkoholu (91 %) a marihuany: Ojedinělé kouření
marihuany neodsuzuje skoro polovina (46 %), příležitostné kouření marihuany 39
%, ale pravidelné kouření marihuany neodsuzuje jen 16 %, zbývající skoro čtyři
pětiny ho odsuzují, většinou »silně«.
Čím to, že marihuana a její přívrženci, jinak tak tolerovaní, jsou tak zavrhováni,
kouřili ji pravidelně? Marihuana je společenská až kultovní látka výrazně profilující
subkulturu velké části středoškolské mládeže, hlavně okolo 16 a 17 let. Pravidelné
kouření kanabinoidů znamená spíše sociální úchylku, je znamením návyku a
možné závislosti. Pravidelné nadužívání marihuany je pak vrstevníky odsuzováno
dokonce silněji než experimentální užití něčeho »silnějšího«, například
halucinogenů, které jsou většinou užívány jako »odvazová« sváteční droga. Tím si
vysvětlujeme zjištění, že halucinogeny
nejsou považovány - nejsou-li brány pravidelně - za tak ohrožující, jako jiné vysoce rizikové drogy. Tak lze vysvětlit i relativně liberálnější postoj k jejich uživatelům.
Je to jen jedno z možných vysvětlení, proč existuje takový rozdíl mezi liberálními
postoji mladých lidí k marihuaně a halucinogenům jako společenské a sváteční droze a
odsudečnými postoji k týmž substancím jako ke drogám užívaným pravidelně, běžně.
Zneužíváním je sociální význam, který konopí v subkultuře mladých lidí nese, vlastně
popřen.
Motivy a důvody
Postoj k uživatelům, který je - zvláště v rovině konkrétní - velmi liberální, lze pochopit
i na pozadí porozumění motivům, které mladí uživatelům podkládají či přisuzují. Otázka
po důvodech či motivech byla položena projekčně, takže hovoří spíše o (uvědomovaných) motivech, které pro užívání drog mají sami respondenti a »promítají« je do toho,
co čekají od ostatních.
Operacionalizace
Míra percipovaného motivu byla sloučena do dvou polárních kategorií důležitý (»velice« a »důležitý důvod«) a nedůležitý (»není vůbec důležitý« a »trochu důležitý«).
Nejčastěji předpokládanými (resp. nejdůležitějšími) důvody toho, proč lidé berou
drogy byly následující:
»únik před problémy« (je důležitý pro 62 %)
»ze zvědavosti« (48 %)
»proto, že to dělají ostatní« (43 %)
»protest proti okolnímu světu« (34 %)
»aby se zbavili zábran, aby snadněji navazovali styk s jinými lidmi« (34 %)
Za nedůležité považovali mladí lidé nejčastěji následující důvody braní drog:
• »protože jsou sobci a chtějí získat rozkoš za každou cenu« (je nedůležitý pro 88 %)
• »pro zvýšení koncentrace<« (78 %)
• »z nudy« (73 %)
Podrobněji viz graf na protější straně.
Důvody - celá populace pro rozhod nutí začít používat drogy
N=14122
Rozdíly ve zdůvodňování
Hlavní linie rozdílných názorů na důvody a motivy braní drog vedou mezi ženami a
muži a mezi žáky SOU a středoškoláky, zejména gymnazisty (tyto rozdíly ovšem reprezentují i další sociální diference, zejména vzdělanostní úroveň rodiny).
Muži o něco častěji než ženy uvádějí jako důvody, proč lidé berou drogy:
• nudu
• stimulaci své fantasie a tvořivosti
• touhu po umocnění prožitků včetně sexuálních
• protože jsou sobci a chtějí získat rozkoš za každou cenu
Ženy zase častěji zdůrazňují následující důvody:
• protest proti okolnímu světu
• únik před problémy
• pro zvýšení koncentrace
Zdá se, že důvody, které dívky projektují do odhadu motivací uživatelů návykových
látek, jsou spíše defensivní, obranné, zatímco mužské více ofenzivní.
Ostatním nabízeným důvodům k braní drog - přizpůsobení se, zvědavosti, zbavení
se zábran - přisuzují váhu příslušníci obou pohlaví zhruba stejnou měrou.
Mýtus, že drogy povzbuzují a zpestřují sexuální život, který v názorech adolescentů
zachytily i předchozí výzkumy (např. výzkum z roku 1993), zdá se, se tradují zejména
mezi muži.
Rozdíly mezi studenty různých druhů škol a učni jsou v tomto ohledu dány zejména
tím, že studenti, zejména gymnazisté, přikládají prakticky všem nabízeným důvodům
vyšší váhu než učni. Výjimkou je důvod »k rozvinutí fantazie, tvořivosti*, který častěji
připadá důležitý žákům SOU a studentům středních odborných škol než studentům
gymnaziálním. Učňové buď mají jiná relevantní vysvětlení toho, proč lidé drogy berou,
která jsme jim nenabídli, nebo nemají takovou potřebu porozumět pohnutkám uživatelů
návykových látek, zdůvodnit je.
Pokusit se najít vzorce zdůvodňování a postoje, které se v učňovském, jinak postojově velmi radikálním, prostředí vytvářejí, je úkol pro jiný typ výzkumu. Problém je asi i v
tom, že výzkumníci, kteří sami vyšli ze středoškolského prostředí a lépe mu rozumí,
konstruují své hypotézy a otázky spíše »na míru« této populace. To se nám plně
projevilo i při výzkumu žáků zvláštní školy. Hypotézy a otázky, které by učňovské
populaci seděly, by ovšem pak musely být konstruovány až na základě poznání
daného prostředí, nikoli předem.
Znalost pomoci
Zhruba dvě třetiny mladých lidí (67 %) znají alespoň jednu instituci, která může
pomoci lidem, kteří mají problém, s drogami.
Nejčastěji jsou uváděny následující instituce:
• DROP IN (aktivně uvedlo 49 %)
• Helpline(17%)
• K-centrum (10%)
Z těch, kteří znají nějakou instituci, která pomáhá uživatelům návykových látek uvedlo 61 % jednu instituci, ostatních téměř 40 % mládeže zná více než jednu.
O možnostech odborné pomoci toho více vědí:
• mladé ženy
• mladí lidé z velkoměst, zejména z Prahy
• děti rodičů z nichž alespoň jeden je vysokoškolák
• gymnazisté více než jiní středoškoláci a zejména než učni
Právní vědomí
Zajímavé je zpracování informací o právních aspektech zneužívání drog mladými.
Přísnější právní úprava »nabíhá« až v roce 1999.
Celkově je právní vědomí mladých lidí dokonce silnější než právo samo: více než
čtvrtina (28 %) adolescentů očekávala (v roce 1997) postih za přechovávání drog pro
vlastní potřebu a 27 % postih za pouhé užívání. Prodej a výrobu považovalo za trestné
okolo 95 % celku populace.
Rozdíly v právním vědomí resp. znalosti toho, které aktivity spojené s drogami jsou
trestně postižitelné, se ukázaly být statisticky významné, zejména v kontextu otázky
užívání a přechovávání drog pro vlastní potřebu, kde byl celkově větší rozptyl
odpovědí. Diference ve znalosti právních aspektů jdou opět po podobné linii jako
ostatní rozdíly mezi znalostmi drogové problematiky. Diferencujícími znaky jsou opět
velikost sídla, vzdělanost rodičů, věk respondenta a typ navštěvované školy. Pohlaví
dotázaných rozdíly ve znalostech skoro nevysvětluje, pouze v otázce na trestnost
přechovávání drog byly ženy přísnější: častěji očekávaly postih (31 %) než muži (24
%).
Kdo tedy častěji správně odpověděl na otázky, co je a není trestné:
• mladí z velkých aglomerací, zejména z Prahy
• děti z rodin, kde oba rodiče mají maturitu anebo vyšší vzdělání
• gymnazisté oproti ostatním středoškolákům a hlavně oproti učňům
Na otázku, zda užívání drog může být trestně postihováno, odpovědělo záporně,
tedy správně:
• 71 % gymnazistů a 10 % jich nevědělo, zda je užívání postižitelné či ne
• 62 % ostatních středoškoláků a 14 % nevědělo
• 50 % učňů a 16 % nevědělo
Na otázku po tom, zda přechovávání drog pro vlastní potřebu může být trestně postihováno odpovědělo záporně:
• 70 % gymnazistů a 10 % jich nevědělo, zda je přechovávání postižitelné či ne
• 63 % ostatních středoškoláků a 11 % nevědělo
• 54 % učňů a 11 % nevědělo
Podíl nejistých a nesprávných odpovědí byl u učňovské mládeže vyšší u všech
sledovaných aspektů právního vědomí v oblasti drog.
Informovaná populace má (mimo příslušnosti k pohlaví) tyto - zdá se universální znaky ve všech ohledech: ve znalosti látek, účinků, prevence a pomoci:
• vyšší věk - je starší než průměr zkoumané populace
• vyšší vzdělání rodičů
• je z Prahy či jiného velkoměsta
• chodí na střední školu, zejména na gymnázium
Na skupinu, která právě tyto znaky postrádá, by se zřejmě měla prevence nyní více
orientovat. Nejlepším kumulativním ukazatelem informovanosti o všech zkoumaných
aspektech je právě aktuální vzdělanostní dráha mladého chlapce či dívky. Na různé
typy škol a na různé obory míří různé populace dívek a chlapců, které mají rozdílné
sociální charakteristiky (vzdělanostní úroveň rodiny etc.) a odlišné aspirace.
VII. SHRNUTI
Hypotézy a náměty pro prevenci
Výzkum tohoto typu rozhodně neaspiruje na to, aby mohl »radit jak na to«. A už
vůbec ne odborníkům pracujícím přímo s mladými lidmi, kteří již mají vážnější
problém s drogou. Takové jsme ostatně mohli zachytit i v tak velkém vzorku jedině
náhodou. Pravidelní uživatelé rizikovějších drog ostatně budou spíš za školou, než
ve škole. Mnozí již závislí dlouhodobí uživatelé jsou ze školy vyloučeni.
Přesto se domníváme, že výzkum měl smysl. Zachytil obecné klima mezi mladou
populací a jejich názor a postoj k droze, zobrazil to, jak jsou mladí lidé návykovým
látkám exponováni a potenciálně i ohroženi.
Hovoříme-li zde o užívání, hovoříme ponejvíce o jakékoliv zkušenosti s drogou,
byť o zkušenosti ojedinělé. Hovoříme o prevalenci. Údaje o pravidelném
dlouhodobém užívání drog mladými lidmi, kteří to sami deklarovali do kolonky
dotazníku, je nutno vzhledem k charakteru šetření brát s jistou rezervou a
porovnávat je s nálezy klinickými.
Posuny oproti minulým výzkumům nejsou jen v růstu výskytu užívání. Mění se
především charakteristiky a struktura latentně zvýšeně ohrožených skupin mladé
populace a to jak z hlediska věku, tak z hlediska pohlaví, vzdělávací dráhy i
velikosti lokality, z které pocházejí. Mění se i jejich názory a znalosti účinků
návykových látek. Také její složení, její struktura se proměňuje. Obdobné nálezy
mají odborníci, kteří se zabývají již vážně ohroženou mládeží.
Shrňme hlavní nálezy zprávy, o něž by se prevence mohla při tvorbě nových
koncepcí opřít. Shrnutí přibližně kopíruje logiku výkladu: prvá část soustřeďuje
hlavní nálezy o užívání návykových látek a návykových činností, druhá rekapituluje
hlavní poznatky o znalostech, názorech a postojích mladých lidí k užívání a k
uživatelům drog.
Užívání (prevalence)
• podíl jedinců, kteří mají zkušenost s drogou, mezi mladými lidmi od roku 1994
vzrostl
• v průběhu devadesátých let stoupá užívání méně i vysoce rizikových drog
mladými lidmi ve věku 14 - 19 let
• nejprogresivněji stoupl - ve srovnání se situací v prvé polovině devadesátých let podíl uživatelů heroinu (více než šestinásobně) a pervitinu (trojnásobně)
• podíl mladých žen, které mají (byť ojedinělou) zkušenost s užitím některé drogy,
se -ve srovnání s rokem 1994 - vyrovnává s podílem mladých mužů, kteří již drogu
užili
• mezi konzumenty řady vysoce rizikových drog (heroin, kokain, pervitin) převažují
již dívky, ovšem muži-dlouhodobí uživatelé drog jak známo častěji tvoří »studijní
odpad« škol, zatímco dívky-dlouhodobé uživatelky častěji studia tak často
nezanechávají
• věk, kdy adolescenti s návykovými látkami začínají experimentovat, se oproti prvé
polovině devadesátých let posunuje do mladšího věku (14 - 16 let)
• užíváním nealkoholových drog jsou mladší ročníky ohroženy nyní víc než dříve
• vrstevnické prostředí je hlavním médiem drogové zkušenosti
• většina mladých má přátele, kteří již mají s drogou zkušenost
• při prvých pokusech přijme svoji první drogu mladý člověk nejčastěji od kamaráda
• první drogou bývá nejčastěji marihuana či hašiš
• prostředí školy není »drozevzdomé«, i zde přichází mladý člověk často do styku s
drogou
• v našich školách lze bez větších problémů sehnat alkohol a drogy
• na půdě školy či výchovného zařízení jakož i při akcích pořádaných školou se
drogy nezřídka šíří i užívají
• užívání prakticky všech návykových látek včetně alkoholu a tabáku je
nejrozšířenější v prostředí učňovském - mezi žáky SOU
• oproti stavu zjištěném v roce 1994, učni ze středních odborných učilišť služeb
dohna-
li v užívání jakýchkoliv drog své vrstevníky z průmyslových oborů SOU a v užívání
některých drog je dokonce předhonili
• učni jsou nyní užíváním látek drogové povahy nejvíce potenciálně ohroženou skupinou
• gymnazisté užívají drogové látky méně často než ostatní středoškoláci a zejména
méně než učni
• gymnazisté zřejmě přestali být hlavními šiřiteli drogové subkultury
• nejvíce potenciálně i reálně jsou drogou ohroženi mladí lidé bydlící či studující v
Praze
• Praha je lokalitou, kde mladí v nadprůměrné míře berou prakticky všechny drogy,
také v prostředí větších aglomerací (nad 100000) je mezi mládeží více uživatelů než v
menších sídlech a na venkově
• méně náchylné zně/užívat drogy jsou děti nadprůměrně, zejména vysokoškolsky
vzdělaných rodičů, a ty, které žijí s oběma vlastními rodiči
• nejvíce mladých lidí má zkušenost s marihuanou a s prášky bez lékařského předpisu,
zejména se sedativy
• sedativa jsou typickou ženskou drogou
• anabolika jsou užívána převážně muži
• mimo anabolik a sedativ nejsou mezi chlapci a dívkami výrazné rozdíly ve vzorci užívání z hlediska jednotlivých druhů návykových látek
• závažný je rostoucí podíl uživatelů (tedy těch, co již někdy drogu užili) vysoce rizikových drog v nejmladší sledované skupině čtrnáctiletých ve srovnání s údaji z výzkumů
z první poloviny devadesátých let
• v místě bydliště jsou i vysoce rizikové drogy snadno dostupné
• mladí lidé jsou vystaveni relativně agresivní nabídce drog (méně rizikové drogy již
někdo nabídl více než polovině chlapců a dívek).
• v nabídce vysoce rizikových drog je nejvýrazněji zastoupen pervitin, LSD, extáze a
také heroin - tyto látky již někdo nabízel každému devátému mladému člověku
• dnešní mladí lidé se pohybují ve vrstevnickém prostředí, kde jsou drogy poměrně
dost rozšířené (dvě třetiny dotázaných mají mezi svými přáteli někoho, kdo užívá
návykové látky)
• první drogu získávají nejčastěji zdarma od starších či stejně starých kamarádů
• adolescentní kultura (sdílení, rituály etc.) je zřejmě silně profilována drogami
• vzorce pití alkoholu a kouření jsou u nás relativně stabilní, téměř stejné jako v první
polovině 90. let
• nejvíce a nejpravidelněji pijí muži, zejména učni
• varující je nízký věk první opilosti: čtvrtina adolescentů má již ve čtrnácti letech
zkušenost opilosti za sebou
• nejsilněji a nejpravidelněji kouří tabák muži, zejména učni
• ve světle mezinárodního srovnání (ESPAD) jsou podíly mladých českých uživatelů
prakticky všech drog, alkoholu i tabáku oproti mládeži evropských zemí nadprůměrné
(vyjma inhalátů)
• poměrně značná je expozice dětí a mládeže virtuální realitě: počítačům, automatům a
televizi, existuje latentní ohrožení nemalé části adolescentů fenoménem hráčství a
gamblerství
• počítačovým hrám se věnují nejnáruživěji chlapci ze vzdělanostně lépe vybavených
rodin, z Prahy, ve věku 14-15 let, studující na gymnáziích
• typický adept virtuálního světa se tak svým sociálním profilem od typického (potenciálního) uživatele drog liší ve všech znacích, vyjma toho, že pravděpodobně pochází
také z Prahy
Znalosti, postoje, názory
• úroveň informovanosti o drogách se celkově oproti počátku devadesátých let zvýšila
• učňovská mládež má o drogách horší znalosti, ačkoli právě ona užívá drogy nadprůměrně
• informace o drogové problematice čerpají mladí lidé nejvíce z hromadných sdělovacích prostředků a od svých kamarádů a spolužáků
• mezi nejméně známé (a nejméně užívané) drogy patří methadon, braun; mládež
často nezná také sedativa (Diazepam, Radepur, Defobin), nebo je nepovažuje za
návykovou látku (sedativa jsou přitom v populaci mladistvých poměrně rozšířená)
• nejčastějšími motivy užívání drog jsou podle adolescentů: únik před problémy, zvědavost a nápodoba ostatních vrstevníků
• mladí muži častěji uvádějí aktivační či ofenzivní motivy užívání drog (boj s nudou,
rozvinutí fantasie a umocnění zážitků včetně sexuálních)
• rizika sebe/poškození vlivem užívání návykových látek (včetně alkoholu a tabáku)
mladí lidé nehodnotí paušálně jen podle typu látky, ale také dle okolnosti, jak často a
jak pravidelně je užívána (a zřejmě i podle toho, jakým způsobem je aplikována)
• mladí lidé citlivě rozlišují rizika pravidelného a silného užívání jak u vysoce
rizikových, tak i u méně rizikových drog
• rozdíl mezi odhadem rizika u braní experimentálního a pravidelného je - až na výjimky - více než dvojnásobný (těmito výjimkami jsou krak a toluen, kde odhad rizika
poškození je už i u ojedinělého pokusu považován vysoký)
• nejsilněji mládež odsuzuje pokusy s heroinem, kokainem, těkavými látkami a krakem
• největší riziko poškození organismu připisují mladí těmto drogovým látkám, jsou-li
brány opakovaně: kraku, kokainu, toluenu, pervitinu, LSD, extázi
• mladí lidé vidí i v příležitostném braní LSD a extáze nezřídka menší riziko, než v pravidelném užívání alkoholu a silném kuřáctví nikotinu
• kouření konopí je posuzováno jako méně rizikové než kouření cigaret a za přibližně
stejně nebezpečné jako pití alkoholu
• jako nejméně nebezpečná, tedy relativně pro experimentování bezpečná droga, je
označována nejčastěji marihuana
• mladí lidé získávají častěji informace o drogách neformálně od svých přátel, kteří již
často zkušenost s drogou mají, než z přednášek a besed organizovaných různými institucemi včetně školy
• svými vrstevníky jsou poměrně vysoce tolerováni příležitostní a experimentující konzumenti cigaret, alkoholu a marihuany
• pravidelné kouření marihuany adolescenti - na rozdíl od kouření experimentálního či
příležitostného - mnohem častěji odsuzují
• Pražáci mají liberálnější postoje k uživatelům drog, zatímco obyvatelé menších sídel
jsou konzervativnější, více je odsuzují
• nejliberálnější postoje k lidem, kteří berou drogy, zaujímají děti rodičů-vysokoškoláků
• paradoxně, nejextrémněji odsuzují a nálepkují uživatele právě příslušníci těch skupin,
ve kterých je užívání návykových látek nejvíce rozšířeno - učni, což by mohlo být i tím,
že učni jsou v postojích k užívání nealkoholových drog rozděleni na dva tábory
• právní vědomí mladých lidí je dokonce silnější než právo samo: více než čtvrtina adolescentů očekává postih i za přechovávání drog pro vlastní potřebu i za užívání drog
• většina mladých zná některou z institucí, které mohou pomoci mladému člověku při
řešení jeho případných problémů s drogou
• nejvíce mladých zná DROP-IN, Helpline a K-centrum
• populace informovaná ve všech ohledech (ve znalosti látek, účinků, prevence a
pomoci) má tyto znaky: je starší než průměr zkoumané populace, má nadprůměrně
vzdělaná rodiče, je z Prahy či jiného velkoměsta, chodí na střední školu zejména na
gymnázium
• reakce mladých lidí na fiktivní drogu »relevin« svědčí o tom, že nemají zvláštní potřebu se se svojí obeznámeností s drogovou problematikou chlubit, nafukovat své znalosti
• nízké podíly chybějících (a »únikových« odpovědí typu »nevím«) svědčí o tom, že
užití drog je již vnímáno jako »normální«, je něčím co mladí nemusí a nechtějí nijak
zvlášť tajit
• mladí při zvažování rizik nepodceňují nebezpečnost "tradičních drog« - alkoholu a
tabáku
• protidrogovou prevencí i rodiči dospívajících dětí je zřejmě podceněno latentní nebezpečí "virtuálních drog«
PŘÍLOHA
CHARAKTERISTIKA UŽÍVANÝCH DROG
Kanabinoidy
Nejpopulárnější drogou naší mládeže je kanabis - konopě setá, užívaná jako marihuana (též tráva, marijánka) a hašiš (haš). Marihuana se užívá v podobě tabákových
listů, ev. jako semínka, hašiš tvoří kousky nejčastěji tmavohnědé pryskyřice či olejnaté
tekutiny, jindy bývá v podobě cukrovinek a pečiva. Užívá se nejčastěji kouřením
(cigareta marihuany je joint, kouření hašiše se říká dýmka) nebo ústy v podobě
cukrovinek ev. čajů. Účinky jsou závislé na množství obsahu účinných látek - od mírné
euforie až po halucinace. Po požití je osoba nepřirozeně veselá, rozjařená, má
rozšířené zornice, zarudlé oči, zrychlený tep, zvýšenou chuť k jídlu, její pot páchne po
spáleném listí. Následkem je zhoršená koncentrace, postřeh a zpomalení reakcí, což
může být příčinou dopravních nehod. Tento stav přetrvává řadu hodin. Opakované
požití vyvolá poruchy nálady, paměti, vznikají záněty sliznic a spojivek, psychická
závislost, ale i neplodnost, případně poškození plodu a poruchy imunity.
Stimulační látky
Čelné místo mezi drogami zaujímají stimulační látky, zejména česká specialita
pervitin (metamfetamin, pécko, perník, piko, čeko, ice). Do této skupiny patří i
amfetamin, efed-rin, kokain (koks, sníh, pudr), crack (směs z kokainu, jedlé sody a
vody, jejíž krystaly se kouří), fenmetrazin (metrák), speed (speciálně užívaný
fenmetrazin) a různé léky, např. trifenidyl (triflák). Jsou to různobarevné tablety a
prášky, které se užívají kouřením, šňu-páním, některé převážně injekcemi. O užívání
může napovědět nález šňupátek, stříkaček, jehel apod.. Stimulancia působí
povzbuzení tělesné i duševní, zvyšují bdělost, mírní únavu a chuť k jídlu. Vyšší dávky
vyvolají potřebu překotné činnosti, úzkost, neklid, nespavost, náladovost, hádavost a
agresivitu. Po odeznění účinku následuje skleslost, ospalost, deprese a vyčerpání.
Velké dávky mohou způsobit srdeční selhání, dochází i k otravám z předávkování.
Projevem požití drog je pocení, sucho v ústech, zvýšení krevního tlaku, neklid,
roztřesenost, rozšíření zornic, při delším užívání chronická rýma, krvácení z nosu, u
kokainu až proděravění nosní přepážky, bledost, hubnutí. Následkem užívání je vznik
psychické závislosti vyžadující nejen zvýšení dávek, ale častější frekvenci užívání.
Závislý má pocit pronásledování, mívá halucinace, poruchy paměti je agresivní.
Halucinogeny
Řadu uživatelů vykazuje také skupina halucinogenů: LSD (kyselina, acid), Trip
(směs halucinogenů s obsahem LSD), Ecstasy (extáze, MDMA) a přírodní látky
obsažené v některých houbách, rostlinách a kaktusech - mescalin, psilocybin, psilocyn.
Užívají se
v podobě papírových čtverečků napuštěných drogou (LSD, Trip), v podobě odvarů či
nálevů z přírodních drog (houbičky, durman, kaktusy), případně jako tablety či kapsle
(ecstasy). Halucinogeny vyvolávají poruchy vnímání různých smyslů, halucinace (tj.
vnímání neexistujících podmětů či věcí), často i děsivé; mění se prožívání skutečnosti,
typické jsou změny nálady.
Po požití jsou rozšířené zornice, zrychlený tep, zrudnutí v obličeji, někdy větší
tělesná aktivita. Vzniká psychická závislost, poruchy sebeovládání, vztahovačnost; i
bez požití drogy dochází k prožívání jejího účinku. Po odeznění účinku drogy přetrvává
deprese a sebevražedné chování. Užití zanechává dlouhodobé psychické účinky, l bez
požití drogy se může objevit intoxikace - tzv. »flash back« - a to i po několika dnech či
měsících od aplikace.
Opiáty
K nebezpečným drogám patří také opiáty: braun (béčko - směs derivátů kodeinu),
heroin (háčko, herák), kodein (kačko), morfin či jiné opiáty (Diolan apod.). Nyní se častěji vyskytuje i zneužívání methadonu, který je ve vybraných případech používán v substitučním programu.
Heroin mívá podobu bílého až hnědého prášku, braun je hnědá tekutina, ostatní
opiáty jsou v tabletách či v ampulích léků obsahující opiáty. Užívají se kouřením,
šňupáním nebo injekcemi - většinou do žíly. Vyvolávají celkový tělesný a duševní
útlum, zneklidnění, uvolnění, tlumí bolest. Projevem jejich požití je stav omámení,
porušená koordinace, zpomalené reakce, zúžení zornic do »špendlíkové hlavičky«. Při
chronickém užívání bývá výtok z nosu, »vodnaté« oči, jsou patrné stopy po vpichu
injekcí, často hnisající, dále je patrná pohublost, bledost. U uživatelů nacházíme jehly,
stříkačky, opálené lžičky, ev. kousky staniolu. Rizikem těchto drog je předávkování a
smrt při zvyšujících se dávkách či neznalosti kvality drogy, fyzická a psychická
závislost s těžkými abstinenčními příznaky, které nastupují již krátce po odeznění
účinku dávky. Typická je ztráta zájmů, uživatelé se soustředí na získání další drogy,
uchylují se ke kriminalitě, krádežím a prostituci, jsou agresivní. Muži mají poruchy
potence, ženy výpadky menstruace. Častou komplikací je žloutenka a ve světě
HIV/AIDS přenášené užíváním kontaminovaných jehel a stříkaček.
Tlumivé látky
Další skupinu drog tvoří tlumivé látky: analgetika (léky proti bolestem, zejm. Alnagon
-áčko), barbituráty, hypnotika (léky na spaní), sedativa (léky na uklidnění), anxiolytika
(léky proti úzkostem - benzodiazepiny, Diazepam). Nacházíme je v podobě
různobarevných tablet, dražé, kapslí a injekčních ampulí, jsou užívány ústy či jako
injekce. Vyvolají relaxaci, uvolnění až celkový tělesný a duševní útlum. Projevem je
zpomalené myšlení a řeč, apatie, ospalost, náladovost, opilé vzezření. Na užívání
upozorní nález jehel, stříkaček, lékovek a obalů od léků.
Tlumivé látky vyvolávají psychickou a fyzickou závislost, je riziko předávkování
drogy, otravy s následným bezvědomím až smrtí. Při chronickém užívání jsou časté
bolesti hlavy, deprese, úzkost a agresivita uživatele.
Léky s alkoholem
Jako léky s alkoholem jsou označovány tlumivé látky i jiné léky, užívané bez
doporučení lékaře v různých kombinacích současně s požitím alkoholu, přitom není
cílem léčení onemocnění.
Těkavé látky
K nebezpečným drogám patří i těkavé látky (inhalancia), tj. chemické látky v
podobě ředidel, rozpustidel, lepidel, barev, čistících prostředků (např. toluen, iron,
trichloretylen, benzin, kanagom apod.). Bývají v plechovkách, lahvích, tubách a
sprejích a užívají se čicháním (vdechováním) výparů. Snaha po vyšší koncentraci
par vede uživatele k nasazování igelitových pytlíků na obličej a vdechování pod
dekou. Těkavé látky vyvolají psychický útlum, spavost, poruchy vnímání,
uživatelům páchne látka z úst, z dechu; bývají zasnění. Mají ospalé vzezření,
rozšířené zornice, zarudlé oči, vyrážku kolem nosu a úst, v obličeji, jsou patrné
stopy chemikálií na rukou a oděvu. Rizikem je snadné předávko-vání, následná
otrava a smrt; při chronickém užívání jsou časté poruchy orgánů (játra, plíce,
mozek, krvetvorba), zvýšená únavnost a psychická závislost.
LITERATURA
Disman, M., Polanecký V., Stehlíková, E., Studničková, B., Šejda, J.: Drogy,
alkohol, tabák a životní styl. Užívání psychotropních látek mezi středoškoláky,
učni a žáky v České republice. Středisko sociální prevence hlavního města Prahy.
Praha 1996
Disman, M., Polanecký V., Stehlíková, B., Šejda, J.: Epidemilogicko-sociologická
studie o užívání drog mezi středoškoláky v ČR. Národní koordinátor drogové epidemiologie. Hygienická stanice hl. m. Prahy. Praha 1994
Kuchař, P. a kol.: Sociální souvislosti prevence užívání návykových a
psychop-tropních látek. ISS FSV UK. Praha 1993
Polanecký V. a kol.: Koncepce drogové epidemiologie a prevence v České
republice. Centrální pracoviště drogové epidemiologie. Hygienická stanice hl. m.
Prahy. Praha 1994
Smídová, O. a kol.: Zvláštní svět speciální školy. Nejen o drogách na Speciální
škole ve Slezské. ISS FSV UK. Praha 1997 (Grant HESP - HC9/95)
Smídová, O.: Zkušenost žáků zvláštních škol s drogou. Zpráva kvalitativního
výzkumu. Hygienická stanice hl. města Prahy. Praha: Centrální pracoviště drogové
epidemiologie, Praha 1995
The 1995 ESPAD Report. Alcohol and Other Drug Use Among Students in 26
European Countries. CAN. Council of Europe Pompidou Group 1997

stáhnout soubor

Transkript

Podobné dokumenty

pozvánka - Společnost hygieny a komunitní medicíny ČLS JEP

Letterhead Template

stáhnout soubor

Romeo a Julie

Novinky v oblastech Lotus Notes, BI, CRM, cloud

PSYCHO@SOM

červenec - Obrnické centrum sociálních služeb, příspěvková

Bezpečný internet