DAR SÍLY 1. Co víme z našeho letáku a co se můžeme dovědět z

POSTNÍ REKOLEKCE
Kostel sv. Jiljí
14. 3. 2012
SEDM DARŮ DUCHA SVATÉHO
DAR SÍLY
DAR SÍLY
1. Co víme z našeho letáku a co se můžeme dovědět z katechismu
Dar síly nám pomáhá statečně a s odvahou konat to, co nám rozum a moudrost
ukáží za správné. Pomáhá k překonání strachu, obtíží v duchovním životě. Je to vnitřní
odhodlání vytrvat v dobrém až do konce, a to i za cenu obětí.
Podpírá ty, kteří procházejí obdobím vnitřní vyprahlosti, kdy nezakoušejí Boží
přítomnost a lásku. Posiluje jejich víru a zbožnost, aby neklesli a nevzdálili se od Boha. Je
doplněním ctnosti statečnosti.
Texty z Písma: Mt 10,11-20 To vám dá příležitost ke svědectví, nebojte se jich; Lk
4,1-13 Ježíšovo pokušení na poušti; Lk 22,39-46 Ježíš v Getsemanech; Lk 9,23-25 Kdo
chce jít za mnou…
Střelná modlitba: Sešli nám Ducha síly, abychom vždy pevně odporovali
pokušení a zůstali ti věrní.
Starý katechismus (ot. 184): Dary Ducha sv. jmenujeme zvlášť dary, kterými nás
Duch sv. naklání, abychom ochotně přijímali jeho osvícení, poslouchali jeho vnuknutí a
tak dokonaleji prospívali ve ctnosti. Sedmiramenný svícen (Num 3) – předznačuje
sedmero darů Ducha Sv. (Sv. Cyril Jeruz., sv. Isidor).
Dar síly: pomáhá k tomu, abychom přemáhali obtíže na cestě ke spáse 
posila pro mučedníky, zvl. mladí – sv. Vít (15), sv. Celsus (12), sv. Anežka (12), sv. Priska
(13), sv. Bazilika (9). Sv. Agáta k mučiteli: „Mám v srdci Ducha sv., v jehož síle všechno
tvé mučení nepokládám za nic!“
Římský katechismus: Díky darům Ducha sv. toužíme žít podle přikázání
křesťanského života. A když podle nich žijeme, vidíme, že je v nás Duch sv. přítomen (Ef
1, 13-14).
Duch sv. spojuje naši mysl s Bohem vznešeným poutem lásky, které působí, že
jsme zapálení touhou po nejvyšší zbožnosti, žijeme novým životem, a máme účast na
božské přirozenosti a smíme se nazývat Božími syny a jimi také skutečně jsme (2 Petr 1,4;
1 Jan 3, 1).
Teologická definice (Tanquerey, Brev. syn. Theol. mor. 1578): Dary Ducha sv.
jsou nadpřirozené ctnosti (habity), kterými jsou uzpůsobovány schopnosti duše,
aby hbitě poslouchali vnuknutí Ducha sv. (Dona Spiritus Sancti sunt habitus
supernaturales, quibus animae facultates disponuntur ad prompte obediendum
motionibus Spiritus.). Jejich vlivem je duše spíše pohybována než hýbající.
2. Jak souvisí dary se ctnostmi a dar síly se ctností statečnosti
Sv. Tomáš (STh IaIIae, qu. 68, a. 1) říká, že když chceme odlišit dary od ctností, je
dobře se držet názvosloví Písma, které dary nazývá „duchy“ – viz Iz 11: „Spočine na něm
duch moudrosti a rozumu…“ Z toho je patrné, že ono sedmero darů se zde vypočítává,
protože je v nás přítomné z božského vdechnutí. Což znamená z vnějšího principu – od
Boha, a ne z vnitřního, totiž úvahy rozumu. Pokud nás má totiž k něčemu pohnout Bůh, je
třeba, abychom měli uvnitř něco, co nám dá schopnost na toto Boží působení reagovat. A
to jsou dary vlité Bohem. A ty v nás působí, že jsme schopní hbitě reagovat na Boží
vnuknutí. Už Aristoteles píše, že ti, kteří jednají na základě božského vnuknutí,
nepotřebují radu lidského rozumu, ale stačí jim jít za oním vnuknutím, protože to má vyšší
POSTNÍ REKOLEKCE
Kostel sv. Jiljí
14. 3. 2012
SEDM DARŮ DUCHA SVATÉHO
DAR SÍLY
původ, než je lidský rozum. Proto nás dary zdokonalují tak, že jsme schopni dokonalejších
skutků, než jsou úkony ctností.
V latině je pro dar síly a ctnost statečnosti stejný výraz: fortitudo. Což se
v případě ctnosti překládá jako statečnost a v případě daru jako síla. Sv. Tomáš říká
(STh IIaIIae, qu. 123, a. 2), že statečnost se dá brát dvojmo. Jednak všeobecně nakolik se
jedná o jistou pevnost ducha, což je všeobecně ctnost, či podmínka každé ctnosti. A
jednak jako zvláštní ctnost, pokud se týká pevnosti v tom, v čem není snadné být pevný.
Tullius praví ve své Rétorice, že „statečnost je uvážené podstoupení nebezpečí a
přetrpění námah.“
Prorok Izaiáš píše v knize o Emanuelovi, když mluví o rysech Mesiáše: „Vyrazí
ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem“
(Iz 11, 1-2; LXX a Vulg. přidávají zbožnost jako dubletu bázně před Hospodinem). Zde se
objevuje duch síly jakožto dar Ducha sv.
Síla obnáší jistou pevnost ducha. Tato pevnost ducha se vyžaduje jak v konání
dobra, tak ve snášení zla, a zvláště v obtížném dobru nebo zlu.
O ctnosti statečnosti mluvíme, když má člověk tuto pevnost tak, že neustupuje od
dobra ani pro nesnadnost vykonání nějakého obtížného skutku, ani pro snášení nějakého
těžkého zla.
Ale lidský duch je dále hýbán od Ducha Svatého k tomu, aby dospěl na konec
každého započatého díla, a unikl všem hrozícím nebezpečím. A to přesahuje možnosti
lidské přirozenosti. Někdy není v silách člověka dokonat dobrou věc, protože mu v tom
smrt zabrání. A není v moci člověka uniknout všem zlům a nebezpečím, protože některé
mu mohou přivodit smrt.
Ale v moci Ducha sv. to je. Ten člověka přivádí k věčnému životu, který je cílem
všech dobrých skutků a únikem před všemi nebezpečími. Darem síly vlévá do srdce
člověka jakousi jistotu, že dojde věčného dobra a zapuzuje obavu před opakem.
Takto je síla (fortitudo) darem Ducha sv. Dary se totiž týkají hýbání duše Duchem Svatým.
Ctnosti potřebujeme pro dobrý život na zemi – v nebi jich nebude třeba, ale dary
Ducha sv. nám zůstávají pro věčnost. Darem síly budeme v nebi zakoušet dokonalou
bezpečnost před trampotami a jakýmkoliv zlem.
3. Jak se má k blahoslavenstvím a k plodům Ducha sv.
Sv. Tomáš (STh IIaIIae, qu. 139, a. 2) cituje sv. Augustina, který ve spisu O řeči
Páně na hoře hledá nějaké vhodné spojení mezi blahoslavenstvími a dary Ducha sv.
Blahoslavenství lačnících a žíznících po spravedlnosti tam spojuje s darem síly a říká:
„Síla přísluší lačnícím a žíznícím; namáhají se totiž z touhy po radosti z pravých dober, a
snaží se odvrátit svou lásku od pozemských a tělesných věcí.“
Síla se osvědčuje v obtížných věcech. Je však velmi obtížné, aby někdo nejen konal
skutky ctnostné, které se obecně nazývají skutky spravedlnosti, ale aby je konal s jakousi
nenasytnou touhou, což lze označit žízní a hladem po spravedlnosti.
Mezi plody Ducha sv., jak ve vypočítává sv. Pavel v listu Galaťanům (5, 22-23) jsou
dva, které dostatečně odpovídají daru síly, totiž trpělivost, která se týká snášení zla, a
shovívavost, která se může týkat dlouhotrvajícího čekání a konání dobra.
POSTNÍ REKOLEKCE
Kostel sv. Jiljí
14. 3. 2012
SEDM DARŮ DUCHA SVATÉHO
DAR SÍLY
4. K čemu nám to je v praxi …
… reakce převora na debatu s otcem Jordánem: Nevykládej lidem, z čeho se auto
skládá, ale řekni jim, jak se s ním jezdí …
Dnes v prvním žalmu ranních chval (středa 3. týdne) jsme se modlili: Propůjč
svému služebníku sílu, ať je spasen syn tvé služebnice! (Žl 86, 16). A před rokem při
přednášce o blahoslavenství, ke kterému sv. Augustin připojuje tento dar, jsme si říkali,
že se dá toto blahoslavenství přetlumočit: Ti, kteří touží být svatí a přijít do nebe, toho
dosáhnou. A o tomto daru jsme si řekli, že nám dává jakou jistotu, že nepřijdeme do
pekla, ale do nebe. Jen je třeba onoho zápalu, touhy, onoho hladu a žízně … A jako účinek
tohoto daru u sebe můžeme pozorovat ovoce trpělivost a shovívavosti (se sebou i
s druhými), protože snášíme, že zatím nejsme dokonalí a že jsme stále ještě na cestě
s mnoha překážkami, a musíme si na nebe počkat a vytrvat v konání dobra. A když nám
Pán Bůh dá svou sílu, pak dojdeme spásy – jak říkal zmiňovaný žalm.
Dary Ducha sv. máme. Bůh nám je neodpírá, když jsme jeho děti. Když máme jeho
milost posvěcující, máme i jeho dary – dary Ducha svatého a vlité ctnosti víry, naděje a
lásky – proto sv. Tomáš milost posvěcující nazývá milostí ctností a darů. Ale abychom
v nich mohli růst, aby Bůh mohl „růst“ v nás, je třeba vnímat a ochotně reagovat na Boží
vnuknutí. A to děláme tak, že se necháváme Bohem pohnout k tomu, abychom volili dobré
a lepší.
fr. Cyprián Suchánek OP
Použité citace:
Mt 10, 11: V každém městě nebo v každé vesnici, kam vejdete, se vyptejte, kdo si to v nich
12:
zaslouží, a tam zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu.
Když vstoupíte do domu,
13:
pozdravte ho (přáním pokoje)!
A když si to ten dům zaslouží, ať na něm spočine váš
pokoj; když si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14: A když vás někdo nepřijme a
nebude na vaše slova dbát, při odchodu z toho domu nebo města si vytřeste prach ze
15:
svých nohou.
Amen, pravím vám: V den soudu bude lehčeji zemi sodomské a gomorské
než takovému městu. 16: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky! Buďte tedy opatrní jako
hadi a bezelstní jako holubice. 17: Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat
soudům a bičovat v synagógách, 18: budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně,
abyste vydali svědectví jim a také pohanům. 19: Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti,
jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. 20: Neboť to
už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.
Lk 4, 1: Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští 2: čtyřicet dní
a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. 3: Ďábel mu řekl: «Jsi4:
li syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!» Ježíš mu odpověděl: «Je
psáno: 'Nejen z chleba žije člověk'.» 5: Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku
mu ukázal všechna království světa 6: a řekl mu: «Všechnu tuto moc a jejich slávu dám
tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. 7: Jestliže se přede mnou skloníš,
všechno to bude tvoje!» 8: Ježíš mu na to řekl: «Je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš
POSTNÍ REKOLEKCE
Kostel sv. Jiljí
14. 3. 2012
SEDM DARŮ DUCHA SVATÉHO
DAR SÍLY
klanět a jen jemu sloužit!'» 9: Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na
vrchol chrámu a řekl mu: «Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! 10: Je přece psáno: 'Svým
andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, 11: a ponesou tě na rukou, abys nenarazil
nohou o kámen.'» 12: Ježíš mu odpověděl: «Je řečeno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého
13:
Boha!'»
Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.
Lk 22, 39: Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho
následovali. 40: Když byl na místě, řekl jim: «Modlete se, abyste nepřišli do pokušení.» 41:
Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42: «Otče, chcešli, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá.» 43: Tu se mu zjevil
anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; 44:
jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. 45: Potom vstal od modlitby, šel ke svým
učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. 46: Řekl jim: «Proč spíte? Vstaňte a modlete
se, abyste nepřišli do pokušení!»
Lk 9, 23: Všem pak řekl: «Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na
24:
sebe svůj kříž a následuje mě.
Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale
kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho. 25: Vždyť co prospěje člověku, když získá celý
svět, ale sám sebe zahubí nebo si uškodí?
13:
Ef 1,
Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste
14:
přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili.
(Duch) je
zárukou, že nám jednou připadne dědictví. (Tak se dovrší) naše vykoupení, (protože si
nás) Bůh získal jako svůj majetek, (abychom sloužili) ke chvále jeho božské velebnosti.
2 Petr 1, 4: A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli
účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která (ovládá) svět špatnými
žádostmi.
1:
1 Jan 3,
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat
Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme!
22:
Gal 5,
Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota,
23:
věrnost,
tichost, zdrženlivost… Dle Vulg.: … 1° láska (caritas), 2° radost (gaudium), 3°
pokoj (pax), 4° trpělivost (patientia), 5° shovívavost (longanimitas), 6° vlídnost
(benignitas), 7° dobrota (bonitas), 8° mírnost (modestia), 9° věrnost (fides), 10° tichost
(mansuetudo), 11° zdrženlivost (continentia), 12° čistota (castitas).