Cestování Sýrie, Jordánsko, Libanon

Komentáře

Transkript

Cestování Sýrie, Jordánsko, Libanon
Daleký Blízký
Východ
Obrazová pozvánka pro cestovatele
Úvodní slovo
Sýrie je vyprahlá země na Blízkém Východě, která leží v někdejší „kolébce civilizace“. Proto se
na jejím území nachází velký počet starověkých památek z doby okupace Peršany, Řeky, Římany. Časté jsou také křižácké hrady. Metropole Damašek soupeří s Allepem o titul nejdéle
kontinuálně osídleného města na zemi, v Bosře stojí nejzachovalejší římský amfiteátr.
Pro Středoevropany je také fascinující islámská architektura, zdejší lidé, zvyky, kuchyně. Žijí
zde velice pohostinní lidé, i když skoro třetina populace je negramotná. Pobřeží Středozemního moře skýtá mnoho krásných míst k odpočinku. Sýrie zatím není zemí, kterou by cestovatelé
brali útokem, ale její cestovatelský potenciál je obrovský.
Území Sýrie je vyprahlé až na zelené středomořské pobřeží. Nejvyšší část území státu se nachází na jihozápadě, směrem k východu se rozkládá velká pouštní tabule, ze které vystupují
sopečné masivy.
Francouzské nadvlády se Sýrie zbavila v roce 1946. Podporou palestinského hnutí Hizlalláh i
dalších extrémistických skupin se však země opakovaně zamotává do vleklého izraelskopalestinského konfliktu.
SYRIE
2
Historie
Na území Sýrie se rozkládalo několik starověkých říší, a proto nabízí mnoho lokalit zajímavých
pro archeology (Ebla, Mari, Ugarit). V 7. století dobyli území Sýrie Arabové z poloostrova a postupně islamizovali, v 10. až 11. století nad územím vládli z Egypta šíitští Fátimovci. Sýrie byla
dějištěm křižáckých válek, jak dokazuje množství hradů a pevností, zakladatel ajjúbovské dynastie Salláhudín (Saladin) křižáky z Blízkého východu nakonec definitivně vyhnal, mnoho památek v Sýrii nese jeho jméno. Od počátku 16. století do počátku 20. století byla země součástí
Osmanské říše. Během 1. světové války Sýrii obsadili nejdříve Angličané, později Francouzi.
Nezávislost byla vyhlášena v roce 1941, ale skutečná nezávislost začala až v roce 1946, kdy ze
země odešly poslední francouzské jednotky. Sýrie byla krátký čas spojena s Egyptem (19581961). Po sérii vojenských převratů převzala moc v roce 1963 Strana arabské socialistické obrody (BAAS). Baasistický režim přežil vnitřní nepokoje i konflikty se zahraničím a vládne v zemi
dodnes.
Sýrie prohrála s Izraelem ve 3. a 4. arabsko-izraelské válce. Izraelská okupace Golanských výšin trvá od roku 1973 dodnes, zajímavým svědkem tohoto konfliktu je dnes zpřístupněné město
Qunejtra. Dále pak v sedmdesátých letech Sýrie napadla sousední Libanon a dodnes uplatňuje
značný vliv na libanonskou politiku, vztahy se opět vyostřily po nedávné vraždě Rafíqa Al Harírího a zdaleka nejsou vyřešeny. Vztahy se západním světem se začaly vylepšovat, tím, že se
Sýrie ve válce v Perském zálivu 1991 postavila proti Iráku. V současnosti jsou ekonomické a politické vztahy se západem spíše na sestupné úrovni, zejména USA obviňuje Sýrii z podpory
terorismu.
SYRIE
3
Damašek
Metropole Sýrie má velmi dlouhou historii. Už ve druhém tisíciletí před Kristem zde bylo aramejské osídlení, Aramejci říkali
Damašku Dům vláhy. Postupem času se sem začaly stěhovat i
další národy, například Řekové či Římané. Nejskvělejším obdobím v historii Damašku se však stalo až 7. století, kdy bylo město centrem Arabské říše pod vládou Umajjovců. Právě z této
doby pochází slavná Umajjovská mešita v srdci města. O sto let
později však převzal prapor hlavního města Bagdád a Damašek
se stal cílem nájezdníků. Když v 15. století podlehl Mongolům,
znamenalo to definitivní konec slávy města. Dnešní Damašek
je metropole plná života, vůní i pachů. Přes 200 staveb je zapsáno do seznamu UNESCO a Damašek je považován za nejstarší
hlavní město světa.
Damašek je možno rozdělit na dvě základní části: Staré město a
okolní zástavbu. Plocha starého města je dána historickými
hradbami, zatímco moderní Damašek se rozprostírá okolo, přičemž část města leží na úpatí a na svazích hory Al Qásijún, která se tyčí nad Damaškem.
SYRIE
4
Damašek
Umájjovská mešita
Umajjovská mešita představuje jako jedna z
nejvýznamnějších islámských staveb nejdůležitější a nejvyhledávanější historický objekt v
Sýrii. Byla založena v 9. století př.n.l. Aramejci
jako chrám zasvěcený bohu Hadadovi, po příchodu Římanů došlo k jejímu rozšíření. Za
jejich vlády vznikla bazilika sv. Jana Křtitele,
jehož hlava je prý dodnes v mešitě uložena. Po
příchodu muslimů v roce 636 byla východní
část baziliky přeměněna na mešitu, zatímco
západní polovina byla určena pro křesťany. Po
jistou dobu tedy zde koexistovali představitelé
dvou náboženských vyznání. Později však byli
křesťané z baziliky vytlačeni a celý objekt byl
přestavěn v islámském stylu. Postupem času
prodělala mešita několik zemětřesení, požárů,
rovněž se stala obětí expandujících Mongolů.
SYRIE
5
Maalula
Maalúla je malé městečko, které se nachází zhruba 50 km severně od Damašku, leží na úpatí pohoří Antilibanon a jeho domy jsou vtěsnány jeden vedle druhého do příkrého srázu, který město
částečně obepíná. Mnohé z domů jsou natřeny pískově žlutou nebo modrou barvou a dodávají
tak městečku velmi malebnou tvář. Tímto vzhledem se Maalúla odlišuje od většiny ostatních vesnic ze šedivého betonu. Ačkoliv zde žije pár muslimů, většina obyvatel jsou řečtí katolíci a město
je odedávna významným křesťanským centrem. Dodnes zde mezi
lidmi přežívá starověký jazyk aramejština, tedy jazyk, kterým hovořil
Ježíš Kristus a první jazyk Bible.
SYRIE
6
Allepo
Druhé největší město země, jemuž obyvatelé říkají s láskou Halab, patří k nejhezčím městům v Sýrii. Už ve třetím tisíciletí před
naším letopočtem byl Halab proslulým místem, které dlouho
vzdorovalo tlaku Asyřanů. Ani později nebylo Allepo městem
zbabělců, protože právě odtud pořádali Chetité neočekávaný
útok na Babylón v Iráku a porazili slavnou dynastii Chamurappiho. V 5. století však Allepo dostalo velkou ránu – Peršané město vyrabovali a rozbořili. Když se Halab později přihlásil k islámu, znamenalo to období rozkvětu, které nezastavila ani Timurova vojska.
V současné době jsou hlavním zdejším
průmyslovým odvětvím zejména výroba
hedvábných vláken a potisk bavlny. Oblast kolem Aleppa je dále známa vlnou,
sušeným ovocem a hlavně pistáciovými
ořechy a oregánem. Na trzích v Aleppu
lze zakoupit známé ručně vyráběné mýdlo z unikátní směsi olivových olejů a
bobkového listu.
SYRIE
7
Qala at Samaan
Qala´at Samaan je zřícenina baziliky zasvěcené jednomu z křesťanů žijícímu na území Sýrie – Šimonovi, narozeném v roce 392
n.l. a obětavšímu život klášteru. Ten podle pověsti žil na vysokém sloupu, aby se ho nemohli dotýkat četní poutníci, kteří vážili dlouhou cestu ve snaze spatřit ho. Odtud k poutníkům promlouval. Po jeho smrti byl kolem sloupu postaven kostel s osmiúhlým půdorysem, jehož zbytky tvoří dnešní zříceninu baziliky.
Po příchodu muslimů do Sýrie byl kostel opevněn, proto název
Qala´at Samman (Šimonova pevnost). Výlet z Aleppa sem je
možné zvládnout během půl dne.
Pod kopcem na jehož vrcholu se nachází Qala´at Samaan leží
Deir Samaan, ruiny původní vesnice, která se postupně na počátku 5. stol. stala významným útočištěm pro poutníky a kde
vyrostly tři kláštery, kostely a příbytky pro poutníky. Ruiny je
možné navštívit po prohlídce pevnosti Qala´at Samaan, stačí
sestoupit dolů z kopce.
SYRIE
8
Bosra
Bosra leží v jižní Sýrii, u hranic s Jordánskem. Je zmiňována v egyptských pramenech už od roku 1300 př.n.l., v 1. století n.l.
byla krátce hlavním městem Nabatejského
království. Ve středověku spočívala důležitá
úloha tohoto města v jeho významné poloze na poutní cestě do Mekky. Tato pozice
městu zajišťovala prosperitu, neboť poutníci zde dělali až týdenní přestávky. Později, za osmanské nadvlády, však poutníci
začali využívat jinou cestu a Bosra svoji významnou úlohu ztratila.
SYRIE
9
Crak De Chevaliers
Hrad Crak des Chevaliers se nachází u silnice spojující město Homs s přímořským městem Tartus, v
západní části Sýrie, v proluce v pásu pohoří táhnoucího se od turecké Antákíje k Bejrútu. Jedná se
o jednu z nejvýznamnějších syrských turistických
atrakcí. V arabštině se nazývá Qala´at al-Hosn.
Crak des Chevaliers je jednou z křižáckých pevností, která vznikla na místě původní pevnosti homského emíra založené v roce 1031. Svoji současnou
podobu získal Crak des Chevaliers ve 12. století
n.l., krátce po příchodu prvních Křižáků, kteří pevnost pojali za své útočiště v době své expanze v regionu. Po jejich odchodu padl hrad opět do rukou
muslimů a došlo k jeho zpevnění. Ve stavbě je proto možné rozlišit jak gotické tak románské stavební
prvky snoubící se někde s typicky arabskými geometrickými motivy.
Hrad se nachází v dříve strategické oblasti, tzv.
homské proluce ohraničené jižním okrajem pohořím Džabal Ansáríja a severním koncem pásu pohoří Antilibanon. Z této pozice bylo možné kontrolovat tok zboží do syrského vnitrozemí.
SYRIE
10
Hamá
Hamá je zajímavé a příjemné město ležící na řece Orontes v západní části Sýrie a vyplatí se zde strávit několik dní. Má bohatou
historii, jejíž počátky sahají do období neolitu. Postupně se zde
vystřídali např. Aramejci, Asyřané, Seleukovci, Řekové, Římané a
samozřejmě Arabové. Rozkvět zaznamenalo město za vlády Ajjúbovců. V roce 1982 byla Hamá dějištěm brutálního vojenského zásahu Assadovy vlády proti islamistické skupině Muslimské bratrstvo. Zásah, který trval tři týdny, si vyžádal mnoho
obětí, měl mj. za následek devastaci města, zejména
jeho historického jádra s malebnými uličkami. Na
jeho místě nyní stojí moderní hotel Apamee Cham
Palace.
Město je proslulé svými starými dřevěnými vodními
koly (Núríja) , jejichž průměr činí až 20 metrů. Kola
byla součástí zavlažovacího systému založeného za
vlády Ajjúbovců. Z původních 30 kol, kterými město
disponovalo v době středověku se jich do současnosti
dochovalo pouhých 17, pocházejících z dob vlády
Mamlúků a Osmanů. V dnešní době jsou dřevěná kola v provozu
pouze v letních měsících, ve zbylém období je voda řeky Orontes
odváděna do alternativních, moderních systémů.
SYRIE
11
Palmyra
Město Palmyra (Tadmur) je v historických pramenech zmiňován již v 19. století př.n.l. a odedávna představoval významný
bod na cestách obchodních karavan ze Středomoří do zemí Perského zálivu. Byl to také významný dopravní uzel Hedvábné
stezky vedoucí z Číny a Indie do Evropy. Město profitovalo z
vysokých poplatků, které platily projíždějící karavany.
Název Palmyra získalo město poté, co se stalo součástí Římské
říše (1. a 2. stol. n.l.), kde hrálo důležitou roli jako základna na
rozhraní mezi Římskou a Parthskou říší. Postupně, tak jak rostla její důležitost, získával Palmyra stále více výhod až se nakonec v roce 212 n.l. stala římskou kolonií. V tomto období došlo k
nebývalému rozkvětu a růstu města a postupně došlo k jeho relativními osamostatnění od Římské říše a ke vzniku království
pod vládou Odenatha, který měl plnou důvěru a podporu Římanů.. Po jeho zavraždění v roce 267 nastal úpadek města. Ten se
částečně podařil odvrátit Odenathově ženě Zenobii (dokonce se
jí na jistou dobu podařilo získat vládu nad Sýrií, Palestinou a
částí Egypta), avšak jelikož neměla podporu Římanů, došlo brzy k jejímu pádu (271 n.l.) a tím definitivně skončilo období prosperity Palmyry. Po zničení města v roce 273 n.l. Aurelianem byla opevněna a její funkce byla omezena na vojenskou základnu,
jednu z mnoha na východní hranici impéria. Její význam pak
permanentně klesal, také s ohledem na pokles intenzity karavanního provozu. Od roku 634 bylo město v rukou muslimů a
změnilo se na malou vesnici přežívající vedle rozsáhlých ruin
(následku ničivého zemětřesení v roce 1089) kdysi slavného
města. Na počátku 20. století začaly v Palmyře, tehdy pod vedením německých odborníků, první archeologické průzkumné
práce, které pokračují dodnes.
SYRIE
12
Jordánsko jak jej neznáme
Zdejší území bylo domovem nejstarších civilizací světa, bylo osídleno už v paleolitu. Prvními
hmatatelnými důkazy přítomnosti obyvatelstva jsou zbytky keramiky staré 7 000 let, které zřejmě vyrobili Kanánejci a Amorejci. V polovině 2. tisíciletí před Kr. se území stalo po dlouhém
boji Egypťanů a Chetitů kořistí Egypta. Kolem 13. století před Kr. historii východního Středomoří výrazně poznamenal vpád mořských národů, s nimiž přišel nový kmen Pelištejnců, který
osídlil bývalá sídla Kanánejců.
Kolem roku 1 023 před Kr. Izraelité založili království vedené králem Saulem a Davidem. Hlavním městem se stal Jeruzalém.
V roce 63 před Kr. se Izrael stal součástí Římské říše a byl pod kontrolou několika konzulů, mj.
Heroda a Piláta Pontského. Předpokládá se, že v této době zde žil a kázal Ježíš.
Od 1. tisíciletí před Kr. začali do východního Jordánska pronikat Nabatejci, za jejich přítomnosti a zejména pak od 2. století před Kr. do konce 1. století po Kr. došlo díky obchodním
stezkám k nebývalému rozkvětu - Nabatejská říše sahala až k Damašku a Hidžázu.
V roce 331 se císař Konstantin stal křesťanem a křesťanství se stalo uznávaným náboženstvím.
Na území dnešního Jordánska se usadil kmen Banú Ghassan, který křesťanství přijal a vedl si
poměrně dosti úspěšně i na hospodářském poli, příchodu perské říše a posléze islámu však neodolal. Celé Jordánsko bylo muslimy dobyto v první polovině 7. století. V roce 638 ovládl Jeruzalém chalíf Omar a prohlásil ho Svatým městem Islámu, místem, kde prorok Mohammed
vystoupal k nebi z vrcholu Chrámové hory.
Po éře křižáků, kteří za sebou nechali pevnosti a hrady v Keraku, Adžlúnu, Šóbaku, ve Vádí
Músa a na ostrově Faraon, se moci na území dnešního Jordánska chopili Osmané.
Král Abdullah časem získal na Britech plnou nezávislost, v roce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé
Hášimovské království.
JORDÁNSKO
13
Jerash
Jerash (Gerasa) – leží v biblických Gileadských horách
asi 45 km severně od Ammánu. Antické rozvaliny jsou
jednou z hlavních jordánských zajímavostí a mají tu výhodu, že jsou snadno dosažitelné. Gerasa je dokonalou
ukázkou římského provinčního města na Blízkém východě, je považována za nejlépe dochované město z konfederace Decapolis. Městu se také přezdívá Pompeje Východu.
Oblast byla pravděpodobně obydlena již v období neolitu. Zdejší úrodná krajina byla domovem mnoha civilizací.
Vrcholný rozkvět prožívala Gerasa na počátku 3. století.
Poté došlo k úpadku následkem křesťanských a muslimských invazí a zemětřesení v roce 747. Přestože výkopové
práce započaly ve dvacátých letech minulého století,
předpokládá se, že bylo zatím odkryto pouhých 10% města. Do Gerasy se kdysi vstupovalo Vítězným obloukem,
který byl postaven v roce 129 před Kr. u příležitosti návštěvy císaře Hadriána.
JORDÁNSKO
14
Madaba
Historie města je stará přes 4000 let.
Palác a madabské staré domy dnes
slouží jako muzea a poskytují živý obraz byzantského a umajovského umění. Madaba je známá především svými
mozaikami, umístěných většinou v
kostelech. Pravděpodobně nejznámější z nich je světově proslulá Mozaiková mapa, znázorňující Svatou zemi a
okolí. Je ukryta v řeckém ortodoxním
kostele sv. Jiří. Pochází ze 6. století po
Kr. a původně se skládala ze dvou miliónů kamínků, dochovala se však
pouze jedna třetina. Ukazuje Nil, Sinaj, Jeruzalém včetně chrámu Božího
hrobu, řeku Jordán, Mrtvé moře, Turecko a Středozemní moře. Mozaik je
v Madabě daleko víc. Asi nejkrásnější
jsou v místech, kde dříve stávaly kostely Panny Marie a proroka Eliáše.
JORDÁNSKO
15
Hora Nebo
Jen několik minut jízdy směrem na
západ od Madaby leží hora Nebo, na
kterou vystoupil Mojžíš, aby si prohlédl Zaslíbenou zemi. Je to zároveň místo, kde zemřel a byl pohřben. Staří byzantští křesťané zde vybudovali kapli.
Ta byla později rozšířena v rozsáhlý
komplex. Na vrcholu hory byl vztyčen
železný kříž obtočený hadem. Památník symbolizuje hada, kterého na
poušti zvedl Mojžíš, a kříž, na kterém
zemřel Ježíš. Hora je ideálním místem
pro meditaci. Je odtud hezký výhled
na Jordánské údolí a Mrtvé moře. Za
jasných dnů lze zahlédnout Jericho a
jeruzalémské střechy.
JORDÁNSKO
16
Kerak
Půvabná vesnička ve výšce 1 300 metrů nad
mořem je známá zbytky svého křižáckého
hradu, jednoho z těch, které ve 12. století
střežily Svaté město Jeruzalém. Jedna z
rozhodujících bitev, která znamenala vyklizení křižáckých pozic ve Svaté zemi a tím i
konec křižáckých tažení, se odehrála právě
zde. Sultán Salah ad-Din (známý u nás spíše jako Saladin) tady roku 1187 zvítězil a
učinil hluboký průlom do křižáckého území.
Hrad se těšil významnému postavení, neboť byl postaven na významné obchodní a
poutní cestě spojující Damašek s Mekkou,
a zároveň byl blízko Jeruzaléma. Za vlády
Křižáků byli zajatci vrháni dolů ze zdí pevnosti. Částečně opravený křižácký hrad
ukrývá díla Mamlúků a Křižáků. Při prohlídce hradu, který svým tvarem připomíná
písmeno „A“, si můžete prohlédnout nabatejské řezby na severovýchodní zdi. Severovýchodní obloukový vstup vede do kuchyní, které se mohou pochlubit velkou cihlovou pecí, krbem a lisem na olivy.
JORDÁNSKO
17
Petra
V Jordánsku a možná na celém Blízkém východě nenajdete podobnou památku. Leží
skrytá v drsné krajině a je přístupná pouze
úzkou rozsedlinou mezi rozeklanými skalními útesy červené barvy. V době železné ji
obývali Edomité, ale největšího rozkvětu dosáhla Petra s příchodem Nabatejců. Jejich
nové pojetí umění a architektury ovlivněné
převládající helénistickou kulturou dalo
vzniknout nádherným památkám vytesaným
do červených skal. Ve 3. století před Kr. byla Petra slavným hlavním městem Nabatejského království. Nabatejci obchodováním
postupně nabyli velkého bohatství a založili
stabilní monarchii. Živé napojení na tehdejší
hlavní obchodní cesty vedlo k nebývalému
rozkvětu města zejména v 1.století po Kristu.
Tehdy měla Petra kolem čtyřiceti tisíc obyvatel a právě tehdy vznikla většina památek,
které nechali nabatejští panovníci vytesat do
skal. Následoval římský zábor, který rozvoj
města zpomalil, ale i v této době vznikaly
monumentální stavby. Ješitnost Římanům
patrně nedovolila nezanechat v tomto jedinečném prostředí stopy po svém pobytu.
Důležitost Petry však stále klesala. Po dobytí
Araby začala chátrat a ve 14. století zcela
upadla v zapomnění.
JORDÁNSKO
18
Quasair Amra
Qusair Amra je nejoblíbenějším z pouštních
hradů. Dříve se věřilo, že patřil jednomu z
umajovských kalífů, ale ve skutečnosti byl
postaven jako lázně a byl součástí paláce,
který se nedochoval. Lázně Amra byly postaveny pro volné chvíle. Auditorium bylo
využíváno při slavnostních příležitostech a je
zdobeno atletickými, loveckými a přírodními motivy. Přes předpokoj se šlo do lázní.
Ty byly společně se systémem vytápění velice dobře propracované. Kopulovitý strop
kaldária je znázorňuje souhvězdí severní polokoule a znamení Zvěrokruhu.
JORDÁNSKO
19
Kharraneh
Čtvercová stavba Kharraneh je
nejlépe dochovaným umajovským palácem. Byl postaven
na obchodní cestě a sloužil jako karavanní stanice. Ve dvojúrovňové budově bylo 61 místností. Každá byla jedinečná,
ale všechny byly omítnuty a
měly nádherné klenuté stropy s
dekorativními detaily. Protože
Kharraneh nemá zdroj vody,
usuzuje se, že sloužil pouze
jako výstřední místo, kde se
setkávali umajovští vůdci.
JORDÁNSKO
20
Wádí Ram
Vádí Rum je jednou z nejzajímavějších
pouštních scenérií na světě. Bylo zde natočeno mnoho scén z filmu Lawrence z Arábie. Právě zde totiž T. E. Lawrence založil
svůj tábor v době arabského povstání proti
Osmanské říši. Jeho kniha „Sedm pilířů
moudrosti“ je pojmenována po sedmi přírodních sloupech stojících na vyvýšenině na
cestě do Vádí Rum. Neočekávejte písečné
duny. Vádí Rum je bizarní krajina. Rozlehlé
pouštní úseky přecházejí v rozeklaná pohoří,
prázdnota a pocit bezčasí budí posvátnou
úctu. Vádí je protkáno nesčetnými kaňony, z
nichž mnohé jsou dosud neprozkoumané.
Na strmých skalních stěnách lze objevit starověké kresby a nápisy, celá oblast je chráněnou krajinnou oblastí s četnými druhy
vzácné flóry a fauny.
JORDÁNSKO
21
Tajemný Libanon
Jedná se o převážně muslimskou zemi, která je ve válečném stavu se sousedním
Izraelem, tudíž je třeba nekomentovat náboženské zvyky a poměry v zemi a vyvarovat se dárkům v podobě alkoholu. Muži zde mají dominantní postavení nad
ženami. Ženy by se měly zdržet vyzývavého chování a měly by mít ramena a nohy zahaleny. Do mešit vstupovat pouze bez bot. Antiizraelské postoje jsou
z historických důvodů mezi Libanonci značně rozšířené.
Libanonci jsou přátelští lidé s pochopením pro cizince. Téměř každá rodina má
nějakého člena trvale v zahraničí. Pozvání do domu jsou velmi častá. 80% obyvatel tvoří Libanonci, zhruba 12% jsou palestinští uprchlíci z nichž 55% žije ve
12 přesně vymezených táborech. Dále zde žijí Arménci, Syřané a Kurdové, kteří
přicházejí do země za prací. V Libanonu existuje 18 náboženských sekt, z toho
5 legálně uznaných muslimských skupin (cca 60 % obyvatelstva) (abecedně):
alawité, drúzové, ismailité, šíité 32%, sunnité a 11 legálně uznaných křesťanských skupin (oficiálně přiznáváno cca 39 % obyvatelstva, ve skutečnosti asi 25
%): 4 ortodoxní (řečtí pravoslavní 6,5%), 6 katolických, 1 protestantská.
Jednotlivé náboženské komunity nejsou po území Libanonu zastoupeny rovnoměrně, ale dochází k jejich koncentraci do určitých oblastí země. Šíité jsou zastoupeni zejména na jihu země, v údolí Beka‘a a na jižním předměstí Bejrútu,
sunnité žijí hlavně v Tripoli, Sidónu a Bejrútu, drúzové obývají pohoří Chouf,
maronité Mount Lebanon a východní Bejrút. Asi na 1000 obyvatel se v Libanonu
hlásí k židovskému vyznání.
LIBANON
22
Bejrút
Hlavní město Libanonu s asi 1 milionem obyvatel je jedním
z nejstarších sídlišť na světě, což dokazují pravěké nálezy.
Jedná se o bankovní, obchodní a finanční centrum s osmi
univerzitami z nichž je nejznámější Americká univerzita.
Největší rozmach prožil v 1. století př.n.l. za okupace Římany pod vládou Pompejí. Proslavila ho také právnická škola
v době panování Septimuse Severa (192 – 211 n.l.). Mnoho
památek zničily letecké útoky v dlouhé občanské válce.
Dnes tu z památek nalezneme například Muzeum americké
univerzity, Sursockovo muzeum, nebo tzv. Holubí skály –
dominanta přímořské oblasti Raouché. Některé budovy podél tzv. zelené linie oddělující během občanské války znepřá tele né muslimy a křesťa ny jsou stále
v rozbombardovaném stavu. Centrum Bejrútu spolu s jeho
starými trhy, ale i novým finančním centrem, bylo zcela zničeno. Nezbylo než jej srovnat se zemí a začít znovu stavět.
Bývalé hlavní náměstí Place des Martyrs je dnes obrovskou
zastavěnou plochou pomalu se zaplňující barevnými domy
v evropském stylu.
LIBANON
23
Byblos
Byblos je považováno za nejstarší obydlené místo na světě –
uvádí se, že je trvale obydleno 7000 let. Údajně dalo jméno Bibli
avšak s biblí má málo společného. Jedná se o menší městečko
s 30 000 obyvateli. Slovo „bibli“ totiž v řečtině označuje papyrové svitky a papyrus se dovážel z Egypta do Řecka právě přes přístav Byblos, který jim dal jméno. Vznikla zde fénická abeceda,
která zjednodušovala zaznamenávání obchodních transakcí, nahradila egyptské hieroglyfy. Nachází se zde Křižácký hrad z 12.
století, který byl postaven na místě jiné fénické pevnosti. Nejstarším chrámem je Baalat Gebal ze 4. tisíciletí př. n. l., kterému
se také říká chrám L podle svého tvaru. Obeliskový chrám z 2.
tisíciletí př.n.l. je tvořen stovkami obelisků, jež sem přivezli námořníci jako poděkování za bezpečné připlutí na zem. Součástí
tohoto chrámu je i Královská studna hluboká 22 metrů.
Z dalších památek se zde nachází Královská nekropole s devíti
hrobkami z 2. tisíciletí př.n.l. a římský amfiteátr z roku 218.
LIBANON
24
Tripoli
Druhé největší město Libanonu a zároveň
největší přístav země. Největšího rozkvětu
dosáhl za dob Řeků. Moderní čtvrtě jsou
sídlem bank a kancelářských budov. Staré
město je ovlivněno křižáckými nájezdy.
Z této doby pochází také nejzajímavější
památka Tripolisu, katedrála sv. Víta ze
12.st. Samotné staré město Medina je tvořeno úzkými křivolakými uličkami
s obchodníky a řemeslníky. Z dalších památek je tu k vidění pevnost Kala’at Sandžil, neboli pevnost Raymonda de SaintGilles ze 12. století. Z nádvoří pevnosti se
lze dostat do mnoha tunelů, místností také na střechu. Ve starém městě se nachází také spousta mešit s madrasami
(školami), tržišť – súky a lázní – hammamů, jak funkčních tak i nefunkčních.Tripoli je známe svou tradici výroby
mýdla. Podle některých autorů bylo mýdlo
dokonce vynalezeno právě zde. I pokud
by to nebyla pravda, před 200 lety bylo libanonské mýdlo v Evropě velmi ceněno,
především pro svůj vysoký podíl olivového
oleje, medu a vonných olejů. Tradiční výrobu mýdla můžete vidět například v khanu al-Saboun.Levné ubytování poskytuje
například rodinný pension Haddad
v centru města – 7 dolarů na osobu.Tripoli
je dobrým nástupním bodem do posvátného údolí Qadisha, k cedrům Arz ar-Rab a
vůbec celé severní části pohoří Libanon.
LIBANON
25
Baalebek
Baalbek je považován za nejlepší památku Libanonu s jedním z nejzachovalejším antickým
komplexem na světě. Historické město založené Féničany má jednu z největších akropolí na světě. Historické centrum tvoří křivolaké uličky s mnoha
restauracemi. Ve městě samotném se nachází Venušin
chrám ze 3. století. Komplex akropole je téměř 300 m
dlouhý. Obsahuje 2 hlavní chrámy, chrám Jupiterův a
chrám Bakchův. Jupiterův chrám vznikl v 1. století, dokončen byl pravděpodobně za vlády císaře Nera.
Z původních 54 vápencových sloupů se dochovalo pouze 6, avšak jsou to nejvyšší sloupy jaké byly kdy pro antickou stavbu použity, dosahují výšky 27 metrů. Pódium pod chrámem je tvořeno z monolitických bloků,
z nichž každý váží 800 tun. Bakchův chrám pochází
z 2. století a zabírá plochu 69 × 36 metrů. Chrám stojí
na 5 metrů vysokém pódiu a vede k němu 33 schodů.
Na ochozech se dochovala více než polovina z původních 50 sloupů. Jedná se o velmi zachovalý chrám, nedochovala se pouze střecha.Blíže města se nachází
menší antické divadlo Odeon určené pro čtení textů a
básní.Neuvěřitelně velké kamenné bloky v komplexu
akropole pocházejí z lomu na jižním okraji města.
Dlouhý kámen, jenž je uprostřed lomu napůl zabořen
do země má rozměry 21,5×4×4,5 m a váží 2000 tun. Jde
o největší kámen na světě, který měl pravděpodobně
určené místo někde v nedokončeném Jupiterově chrámu. Hlídač vám ukáže články z novin, kde je uváděn
jako zachránce světové rarity. Kamenu se zde říká
hadžar al-hubla – Kámen těhotné ženy –, což bylo zkomoleno z původního hadžar al-qubla – Jižní kámen.
LIBANON
26
Cedry
Stromy cedry měly vždy své velké místo v životě Libanonců. Byl to významný obchodní artikl a současně
stavební materiál. Dnes tvoří symboliku země.
Z mnoha cedrových lesů jich je v současné době pouze několik málo s celkem asi 400 stromy. Jeden les se
nachází asi 8 km od Bcharré – „Les božích cedrů“,
spravovaném „Výborem přátel cedrových lesů“. Městečko Cedry leží v horách a jsou i vyhlášenou lyžařskou oblastí, pro místní drahou.
LIBANON
27
Posvátné údolí Qadisha
Nedotčená příroda, spolu se spoustou ve skalách vytesaných klášterů a pousteven, dělají z údolí Qadisha jedno z nejzajímavějších míst Libanonu. Slovo Qadisha je
odvozeno od semitského významu pro svatý, jde tedy o
Svaté údolí. Maronité, zvláštní odnož křesťanů, se sem
začali uchylovat už v 5. století n. l., odkdy zde také začínají vznikat kláštery, kostely a poustevny. Maronité
dodnes žijí ve vesničkách vypínajících se nad údolím.
Vydejte se z Bcharré do údolí podél klášterů Deir Mar
Elisha, Deir Qannoubin, Saydet Hawka a dalších. Některé jsou opuštěné, jiné mniši stále udržují.
LIBANON
28
Syrie
MAPY
29
Jordánsko
MAPY
30
Libanon
MAPY
31

Podobné dokumenty

grand prix architektů 2009 - národní cena za

grand prix architektů 2009 - národní cena za ve Zlíně. Její návštěvníci si mohli expozici projít spolu s komentářem obou jejích kurátorek R. Sedlákové a L. Horňákové. Druhý den ráno jsme odjeli do Zlína, kde si většina z nás již předem rezerv...

Více