Organizační řád Název služby: Hospic Sv. Jiří, o. p. s.

Transkript

Organizační řád
Název služby: Hospic Sv. Jiří, o. p. s.
- domácí péče s hospicovou složkou
Organizační řád byl schválen Správní radou Hospice Sv. Jiří dne 6. listopadu 2013
Hospic Sv. Jiří, o. p. s.
Adresa: Svobody 3, Cheb 350 02
Kontakty: 736 432 911, [email protected], www.hospiccheb.cz
Obsah
Použité prameny....................................................................................................................................... 2
1. Úvodní ustanovení ............................................................................................................................... 3
2. Podmínky poskytování paliativní péče ................................................................................................ 4
3. Nabídka a rozsah poskytované péče .................................................................................................... 5
4. Zásady paliativní komunikace ............................................................................................................. 7
5. Pečovatelská a dobrovolnická služba................................................................................................... 8
6. Ukončení péče ...................................................................................................................................... 9
7. Doprovázení pozůstalých jako součást paliativní péče ...................................................................... 10
8. Dokumentace pacienta/klienta ........................................................................................................... 10
9. Podávání, skladování a likvidace léků ............................................................................................... 11
10. Dezinfekce, dekontaminace, likvidace odpadů ................................................................................ 11
11. Závěrečná ustanovení....................................................................................................................... 11
Příloha č. 1: Charta práv umírajících ..................................................................................................... 12
Příloha č. 2: Organizační řád Hospice sv. Jiří, o. p. s. ........................................................................... 16
Příloha č. 3: Schéma typických procesů v hospici ................................................................................. 17
Příloha č. 4: Zásady paliativní komunikace ........................................................................................... 18
Příloha č. 5: Doprovázení pozůstalých jako součást paliativní péče ..................................................... 22
Seznámení multidisciplinárního týmu s organizačním řádem ............................................................... 24
Použité prameny

Alžběta Marková a kol.: Hospic do kapsy: Příručka pro domácí paliativní týmy (Cesta domů)

Zdeněk Kalvach a kol.: Manuál paliativní péče o umírající pacienty/klienty: Pomoc
při rozhodování v paliativní nejistotě (Cesta domů)

Martina Špinková a Štěpán Špinka: Standardy domácí paliativní péče: Podklady pro práci
týmů domácí paliativní péče (Cesta domů)

Standardy hospicové paliativní péče (Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče,
Ministerstvo zdravotnictví)

Lukas Radbruch, Sheila Payne a kol.: Standardy a normy hospicové a paliativní péče v Evropě
(Doporučení Evropské asociace pro paliativní péči)

O organizace paliativní péče: Doporučení REC (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy
členským státům (Rada Evropy)

Bohumil Skála, Ondřej Sláma, Jiří Vorlíček, Ladislav Kabelka: Paliativní péče o pacienty
v terminálním stádiu nemoci (Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře)

Jana Špuláková: Limity mobilní hospicové péče v České republice (Univerzita Karlova,
bakalářská práce)

Miloslav Běťák: Procesní standardy hospicové paliativní péče (atestační práce, Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Škola veřejného zdravotnictví, Praha 2007)
2
1. Úvodní ustanovení
Hospic Sv. Jiří, o. p. s. (dále jen „společnost“) je nestátní nezisková organizace veřejného typu
poskytující zdravotnické, sociální a dobrovolnické služby (specializovanou lékařskou paliativní péči –
léčba bolesti a dalších symptomů provázejících terminální stavy nemoci, domácí ošetřovatelskou péči
a sociální, psychologickou a spirituální podporu pacientů/klientů a jejich blízkých) v přirozeném
(většinou domácím) prostředí nemocného formou návštěvní služby multidisciplinárního týmu.
Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná
pacientovi/klientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stádiu. Cílem
poskytované péče je zajistit maximální dosažitelné kvality života nevyléčitelně nemocného,
přizpůsobit
péči
individuálním
potřebám
pacienta/klienta,
zachovat
důstojnost
člověk
až do smrti, vytvořit pocit bezpečí a pohodlí, chránit práva pacienta/klienta a jeho rodině, zvláště
právo na soukromí a podpořit vlastní potenciál nemocných a pečující rodiny v sebeobsluze.
Od pracovníků v přímém kontaktu s pacienty/klienty a pečující rodinou či jinou základní
vztahovou skupinou (dále jen „pečující rodina“) je vyžadována nejen odbornost, ale i občanská
bezúhonnost doložená výpisem z trestního rejstříku a hlavně empatický přístup, a respektování
etického kodexu. Multidisciplinární tým tvoří: vedoucí lékař (garant lékařské péče) a další smluvní
lékaři, vrchní sestra, akreditované zdravotní sestry bez odborného dohledu, sociální pracovnice,
psycholog, duchovní, koordinátor dobrovolníků, poradce pro pozůstalé a školení dobrovolníci (viz
organizační schémata v příloze 2 a 3). Dále se při poskytování péče spolupracuje s fyzioterapeuty,
nutričními terapeuty, praktickými lékaři, psychiatry, onkology, lékaři z nemocnic, dalšími odbornými
lékaři, atd. Spolupráce se předpokládá i mezi institucemi, jako jsou domovy pro seniory, léčebny
dlouhodobě nemocných, jiné domácí péče či pečovatelské služby.
Paliativní lékařská péče a paliativní ošetřovatelská péče je poskytována především
nevyléčitelně nemocným pacientům/klientům v situaci, kdy se rodina, přátele či jiná pečující osoba
rozhodne svého vážně nemocného blízkého doprovodit ke konci života ve svém domácím prostředí.
Jedná se o službu, která pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem prožít důstojným způsobem
a v přirozeném (domácím) prostředí poslední období života. Komplexně se multidisciplinární tým
zapojuje do péče nejen o umírající pacienty/klienty, ale také o jejich rodiny, blízké a přátele.
Služby budou poskytovány dle platného ceníku, s kterým bude seznámen každý pacient/klient
a osoba pečující. Cestovné se neplatí, pokud pacient/klient pochází z města Chebu nebo pokud
pacient/klient bydlí ve vzdálenosti 15 km od Chebu (Skalná, Vojtanov, Nebanice, Františkovy Lázně,
Hazlov atd.). Pokud bude pacient/klient bydlet ve vzdálenosti větší, než je 15 km od Chebu v rámci
3
Karlovarského kraje, bude placeno cestovné a tato žádost bude vždy individuálně posouzena
vzhledem k naplněnosti kapacity služby, rozsahu péče a vzdálenosti jednotlivých pacientů/klientů.
Všichni zaměstnanci a dobrovolníci domácí péče s hospicovou složkou se řídí těmito dokumenty:

Organizační řád

Provozní řád

Směrnice o evidenci a uchovávání návykových látek

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Etický kodex členů multidisciplinárního týmu Hospice Sv. Jiří

Statut Hospice Sv. Jiří

Charta práv umírajících (příloha č. 1)

Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Charta práv pacientů

Alžběta Marková a kol.: Hospic do kapsy: Příručka pro domácí paliativní týmy (Cesta domů)

Zdeněk Kalvach a kol.: Manuál paliativní péče o umírající pacienty/klienty: Pomoc
při rozhodování v paliativní nejistotě (Cesta domů)
Všechny dokumenty jsou uloženy v kanceláři ředitele v kontaktním pracovišti domácí péče. Kopie
jsou uchovávány u vrchní sestry a sociální pracovnice. Lékaři a zdravotní sestry jsou povinně
očkováni proti virové hepatitidě.
2. Podmínky poskytování paliativní péče
Služba domácí péče s hospicovou složkou bude poskytnuta na základě splnění těchto podmínek:

ústní souhlas a ochota ke spolupráci praktického nebo jiného ošetřujícího lékaře, který je
předpokladem kvalitní péče o pacienta/klienta, především se jedná předpis léků a poukazu
na pomůcky (např. převazový materiál, inkontinenční pomůcky, nutriční výživu,…).

informovaný souhlas pacienta/klienta (pacient/klient musí souhlasit s paliativní péčí, tedy
s tlumením a léčbou bolestí a dalších příznaků, které toto stádium nemoci provází)

vyplněná žádost o poskytování služby domácí péče s hospicovou složkou

souhlas s ceníkem služeb

zajištěná celodenní péče jiné osoby nebo rodiny pacienta/klienta (alespoň jeden člen rodiny,
přátel nebo někdo jiný blízký musí být ochoten a schopen převzít odpovědnost
za pacienta/klienta 24 hodin denně, je schopen zajistit podávání léků, a je svolný k sesterským
a lékařským telefonickým konzultacím ohledně stavu pacienta/klienta), přičemž zajištěná
celodenní péče může být na určitou dobu také zajištěna dobrovolníkem hospice.

podepsání smlouvy o poskytování služby
4
3. Nabídka a rozsah poskytované péče
Pacient/klient či osoba pečující se dozví kontakty na naše služby prostřednictvím letáčků v ordinacích
lékařů a v nemocnici, nebo prostřednictvím internetových stránek, facebookových stránek, ústním
doporučením nebo jiným způsobem.
Žádost o poskytování služby domácí péče s hospicovou složkou může podat pacient/klient
sám či osoba pečující. Do žádosti se vypisují osobní informace o pacientovi/klientovi, jméno pečující
osoby a kontakt na ní, diagnózy pacienta/klienta, jméno praktického lékaře a k žádosti se dokládá
zdravotní dokumentace, kterou má pacient/klient či osoba pečující k dispozici (např. okopírované
propouštěcí zprávy z nemocnice). Přílohou k žádosti je informovaný souhlas pacienta/klienta
s domácí péčí s hospicovou složkou, kde pacient/klient stvrzuje svým podpisem, že souhlasí
s paliativní péčí a s podmínkami pro přijetí do péče a, že se rozhodl pro paliativní léčbu po zralém
uvážení a svobodně.
Vyplněnou žádost může pacient/klient sám či osoba pečující zaslat na adresu kontaktního
pracoviště, zaslat emailem nebo po telefonické domluvě přinést do kontaktního pracoviště. Sociální
pracovnice vede evidenci příjmu žádostí a vyřizuje zamítnutí. O zamítnutí rozhoduje vedoucí lékař
v případech, když žádost neodpovídá poslání hospice, pokud požadovaná péče nespadá do nabízených
služeb, pokud je vyčerpána kapacita služby a pokud je pacient/klient z vyšší vzdálenosti než 15 km
a jiní pacienti/klienti jsou od sebe hodně vzdáleni, takže by nemohlo dojít k zajištění kvalitní péče.
Po obdržení žádosti se všemi náležitostmi (zdravotní dokumentací, podepsaným souhlasem)
odsouhlasí či neodsouhlasí vedoucí lékař přijetí pacienta/klienta do péče. Pokud je pacient/klient
do péče přijat, zkontaktuje sociální pracovnice pečující osobu a domluví první návštěvu v rodině,
které se obvykle účastní primář, sociální pracovnice a vrchní sestra.
Na první návštěvě u pacienta/klienta se odehrává kompletní vstupní vyšetření, jehož cílem je
ucelené multidimenzionální posouzení pacienta/klienta (comprehensive paliative assessment), jeho
cílevědomá
psychoterapeutická
podpora,
stanovení
individuálního
paliativního
(léčebného
a ošetřovatelského) plánu. Základními metodami vstupního vyšetření jsou: anamnestický rozhovor,
který zahrnuje i podporu pacienta/klienta a získání jeho důvěry, další metodou je základní klinické
vyšetření aktuálního stavu, zhodnocení nutričního stavu, posouzení funkčního stavu (pohyblivosti,
stability, sebeobsluhy), prostudování zdravotnické dokumentace, především týkající se základního
infaustního onemocnění, pro něž je pacient/klient přijímán k paliativní péči, včetně jasné identifikace,
kdo, kdy a jakými metodami stanovil infaustní diagnózu (stanovení nevyléčitelné nemoci) a její
přechod do závěrečné fáze indikované k paliativní péči, dále zhodnotíme domácího prostředí, sociální
sítě rodinných vztahů a míry zátěže, stresovanosti pečující rodiny.
5
Na první návštěvě pacienta/klienta v rodině se vedoucí lékař seznámí se zdravotní
dokumentací, odebere kompletní anamnézu a vyšetří nemocného. Pacient/klient či pečující osoba je
povinna nahlásit vedoucímu lékaři léky ordinované praktickým lékařem nebo jiným odborným
lékařem. Vedoucí lékař na základě zjištěných skutečností a po vyšetření pacienta/klienta stanoví
léčebný plán. Péče je poskytována s vědomím příslušného praktického lékaře a případně i dalších
odborníků (onkolog, plicní lékař, kardiolog…); kontakt zajišťuje vedoucí lékař domácí péče.
Následně vrchní sestra vyhodnotí bezpečnost sociálního prostředí pro pacienta/klienta
a navrhne provést změny tak, aby byl zajištěn maximální komfort nemocného a byly vytvořeny
optimální podmínky pro poskytování péče. Dále zpracovává ošetřovatelský plán a doporučí
nemocnému vybavení osobními, ortopedickými a kompenzačními pomůckami – žádost předá sociální
pracovnici, která zajistí jejich doručení a vede evidenci půjčených kompenzačních pomůcek.
Zdravotní a kompenzační pomůcky, podpůrné přístroje jsou zapůjčovány na základě smlouvy z vlastní
půjčovny pomůcek nebo z půjčoven jiných zařízení, např. z Centra pro zdravotně postižené
Karlovarského kraje.
Sociální pracovnice provede sociální šetření (zmapování prostředí pacienta/klienta v jeho
prostředí a jeho sociální vztahy, zaznamenání potřeb pacienta/klienta, zjištění přání, možností
a
schopností
pacienta/klienta),
podepíše
s rodinou
Smlouvu
o
poskytování
péče,
dá
pacientovi/klientovi podepsat souhlas s ceníkem služeb a doporučí podání žádostí o sociální
příspěvek nebo příspěvek na péči, poskytne další poradenství a dojedná si další spolupráci podle
potřeb rodiny, pečující osoby a pacienta/klienta. Sociální pracovnice navštěvuje pacienta/klienta vždy
po domluvě s pečující rodinou. Sociální pracovnice zpracovává individuální plán dle Standardů
kvality sociálních služeb.
Na závěr první návštěvy v rodině jsou pečující osobě, pacientovi/klientovi i celé rodině
pacienta/klienta nabídnuty služby psychologa či duchovního. Dle individuálních potřeb rodiny,
pečující osoby a pacienta/klienta domluví tyto služby sociální pracovnice.
Po první návštěvě u pacienta/klienta jsou do programu MEDICALC zaznamenány data
pacienta/klienta a provedené úkony. Do programu MEDICALC zapisuje vrchní sestra, zdravotní
sestry, sociální pracovnice a vedoucí lékař.
Průběžný kontakt je zajištěn pravidelnými návštěvami zdravotní sestry v intervalech
odpovídajících zdravotnímu stavu a péče je poskytována 24 hodin denně po 7 dní v týdnu. Sestra
plní lékařské ordinace, úkony ošetřovatelského plánu, monitoruje fyziologické funkce a změny
nebo komplikace zdravotního stavu pacienta/klienta konzultuje telefonicky s lékařem nebo si vyžádá
jeho návštěvu na místě. Návštěvy sester či lékařů jsou plánovány se souhlasem pacienta/klienta
nebo pečující osoby dle individuální dohody mezi těmito stranami, přičemž pravidelný kontakt
6
s rodinou se udržuje formou návštěvní služby zdravotní sestry, která každou změnu, či zhoršení
zdravotního stavu konzultuje telefonicky s určeným lékařem, případně si vyžádá jeho návštěvu
na místě.
Pečující rodina má k dispozici telefonní číslo na tým domácí péče s hospicovou složkou, kam
lze volat o radu nebo pomoc v noci, o víkendech i o svátcích.
Zdravotní stav pacienta/klienta a poskytovaná péče je pravidelně konzultována a upřesňována
i na podkladě výměny poznatků a informací na schůzce zdravotního týmu ve složení primář, lékaři,
vrchní sestra, zdravotní sestry a sociální pracovnice. Tyto schůzky se konají každý týden a vede je
vedoucí lékař. Dále se konají schůzky multidisciplinárního týmu, které vede ředitel o. p. s. a konají
se jednou za dva měsíce a účastní se jich vedoucí lékař, lékaři, vrchní sestra, zdravotní sestry, sociální
pracovnice, koordinátor dobrovolníků, duchovní a psychologové.
Supervize jsou zajištěny pro celý multidisciplimární tým, abychom předešli syndromu
vyhoření a neshodám v týmu. Skupinová podpůrná supervize je určena pro zdravotní sestry
a dobrovolníky, uskutečňuje se každý měsíc. Dle potřeby dobrovolníků a zdravotních sester je také
možné zprostředkovat supervizi individuální. Týmová supervize pro zdravotnický tým (vedoucí lékař,
vrchní sestra, zdravotní sestry, sociální pracovnice) se koná zpravidla jednou za dva měsíce. Týmová
supervize pro multidisciplinární tým (vedoucí lékař, smluvní lékař, vrchní sestra, zdravotní sestry,
sociální pracovnice, duchovní, koordinátor dobrovolníků, psychologové, ředitel) se koná minimálně
třikrát za rok, může být častější, záleží na potřebách členů týmu. Supervize celé společnosti je
uskutečňována jednou za rok.
Členové týmu jsou povinní při styku s rodinou i pacientem/klientem podávat informace
citlivě, empatickým způsobem a pravdivě v rozsahu svého pracovního zařazení (viz část 4. Zásady
paliativní komunikace). Každý pracovník multidisciplinárního týmu zachovává mlčenlivost a s nikým
mimo tým nekonzultuje žádné věci o pacientovi/klientovi a jeho rodině, pokud s tím pacient/klient
či rodina výslovně nesouhlasí.
Spokojenost pacientů/klientů a jejich rodinných příslušníků s poskytováním služby je
vyhodnocována prostřednictvím rozhovoru a dotazníku kvality poskytované služby.
4. Zásady paliativní komunikace
Základem
péče
je
komunikace
s umírajícím
člověkem
a
jeho
blízkými.
Komunikace
s pacientem/klientem jako partnerem je základem dobré zdravotně - sociální péče vůbec. V době, kdy
je člověk na konci života, nastává jak pro něj, tak pro všechny jeho blízké a pečující bytosti zvláštní
čas. Všechno, co je konáno a řečeno, je velmi důležité a má zvláštní váhu. Může to být pro ošetřující
a doprovázející osoby těžké, ale i velmi obohacující. Abychom mohli tento důležitý čas pomoci dobře
7
naplnit, je dobré znát některé základní zásady komunikace s umírajícím člověkem a jeho rodinou.
Každý člověk je jedinečný a jeho blízcí též a je třeba na to citlivě reagovat a tyto základní zásady
tvořivě rozvíjet.
Dobrá paliativní péče dává co největší prostor nemocnému člověku, maximálně respektuje
jeho přání a potřeby. Nabízí vedle lékařské a ošetřovatelské péče pravdivou a citlivou komunikaci,
poskytuje sociální, psychickou a duchovní podporu a celostní doprovázení nemocného i jeho rodiny.
Dobrou komunikací můžeme vzdor krátícímu se času a přibývání fyzických nesnází pomoci
zlepšit kvalitu života umírajícího a jeho blízkých. Musíme vždy mít na paměti, že vstupujeme do
života pacienta/klienta i jeho rodiny jen na malou chvíli. Přesto některé věci můžeme a máme konat:

Připravovat nemocného i rodinu na změny, které přijdou

Dát prostor pro vyslovení potřeb a emocí všeho druhu

Reagovat na vyslovené potřeby a přání

Poznávat a respektovat jejich hodnoty

Vytvářet prostor pro hovoření, vzpomínání, vzájemnou blízkost, vysvětlení, odpuštění,
smíření, rozloučení…

Citlivě doprovázet k „vyslovení“ (často i mlčenlivému) oněch pěti „velkých slov hospicové
péče“: DĚKUJI, ODPUSŤ, ODPOUŠTÍM, MÁM TĚ RÁD, PROPOUŠTÍM TĚ…
Poznámka: Podrobněji o Zásadách paliativní komunikace v příloze č. 4
5. Pečovatelská a dobrovolnická služba
Zdravotní sestry neposkytují pečovatelské služby, vyjma dopomoci při celkové očistě pacienta/klienta.
Pečovatelské
služby
lze
pacientovi/klientovi
objednat
cestou
Správy
zdravotních
a sociálních, služeb Cheb p. o., v Kanceláři pečovatelských služeb (Jateční ul. 2, Cheb 350 02,
e-mail: peč[email protected] , telefon: 354 595 477) za úhradu podle jejich ceníku.
Dále nabízíme pomoc školených dobrovolníků, kteří pro domácí péči s hospicovou složkou
pracují zdarma, ve svém volném čase, proto jejich služby nejsou nárokovatelné. Domlouvají se
individuálně, dle situace a potřeby.
Dobrovolníky získáváme v rámci uzavřené smlouvy s Dobrovolnickým centrem při Farní
charitě Cheb v rámci programu Bolest a moudrost.
Všichni dobrovolníci procházejí vzděláváním, které obsahuje čtyři lekce:
1. Psychická problematika dobrovolnictví v domácím prostředí, kde se poskytuje paliativní
péče (vlastní zkušenost s nemocí, smrtí, zármutkem, motivace k práci v domácí paliativní péči)
2. Problematika domácí paliativní péče a otázkám komunikace s nemocnými, rodinou
a pozůstalými
8
3. Spirituální problematika nemoci, smrti a zármutku
4. Výcvik v základních dovednostech v ošetřování nemocného a úkonů v okamžiku úmrtí
v domácím prostředí
+ stáž nebo exkurze v kamenném hospici a závěrečný pohovor
Dobrovolníci mohou být nápomocni v těchto činnostech:

Podpora a pomoc v rodinách pacientů/klientů

Doprovázení pozůstalých

Zapojení v klubu pro pozůstalé a pro pečující rodiny

Transport pomůcek do rodin pacientů/klientů, případně jejich montáž a zaučení rodiny
v zacházení s těmito pomůckami

Administrativní a redakční práce

Čtení, povídání, trávení času u lůžka pacienta/klienta

Jiné aktivity (propagace, pomoc při organizování kulturních, vzdělávacích a benefičních akcí:
koncertů, výstav, veřejných sbírek apod.)
6. Ukončení péče

Péče je obvykle ukončená úmrtím pacienta/klienta nebo jeho přijetím do nemocnice
či na lůžka následné péče nebo na základě vypovězení smlouvy ze strany pacienta/klienta
či společnosti (pravidla o vypovězení smlouvy ze strany pacienta/klienta či společnosti jsou
zpracovány ve vnitřní směrnici)

Vrchní sestra, zdravotní sestry a vedoucí lékař průběžně informují rodinu o prognóze
nemocného a upřesňují očekávání – rodinu připravují i na možné akutní komplikace včetně
úmrtí v rodině, ohledně přijímání zhoršení stavu či úmrtí pacienta/klienta může pomoci
duchovní či psycholog.

Při úmrtí pacienta/klienta doma, rodina přivolá sestru k mimořádné návštěvě, a ta zavolá
ošetřujícího PL nebo lékaře RZP k ohledání těla zemřelého.

Zdravotní sestra poskytne pozůstalým psychickou podporu a se souhlasem rodiny nabídne
pomoc při péči o zemřelého, vždy se chová profesionálně a citlivě přistupuje k jednotlivým
úkonům (sestra vysloví soustrast, případně uklidňuje přítomné členy rodiny a oceňuje je za to,
že pomohli zmírnit umírajícímu jeho utrpení, dále sestra uloží tělo do rovné polohy, umyje
tělo, přestele lůžko, pokud bylo znečištěno, dále po dohodě s rodinou může zapálit svíčku,
vyzdobit místnost květinami nebo cokoliv jiného podle přání rodiny, po rozloučení
se zemřelým, zavolá sestra pohřební službu, kterou si rodina vybere).

Po úmrtí pacienta/klienta jsou nabízeny rodině služby doprovázení pozůstalých.
9
7. Doprovázení pozůstalých jako součást paliativní péče
Paliativní péče deklaruje, že její součástí je zcela samozřejmě péče o pozůstalé po úmrtí nemocného
člověka. Ideálně tedy péče o pozůstalé nezačíná náhle, ale je to proces začínající již
v době péče. Úmrtí je nepochybně událostí zlomovou a mnohé se radikálně mění – pokud ale jsme
pečujícím nablízku již v době péče, je jistě práce s nimi po úmrtí daleko přirozenější a komunikace
snazší. Když doprovázíme pozůstalé v jejich truchlení, vyžaduje to vždy mnoho trpělivosti, kreativity
i zdrženlivosti. Čas je pro hojení smutku a návrat do života důležitý, ale nemůžeme jej, dokud
se nenaplní, jako argument používat. Doprovázíme pokud možno s velkou trpělivostí – truchlící ji
potřebuje, ve svém okolí ji někdy nenachází.
Za poradenství pro pozůstalé a jejich doprovázení zodpovídá sociální pracovník,
se kterým v této oblasti v hranicích svých kompetencí spolupracují všichni členové hospicového týmu
(podrobněji viz příloha č. 5). Dle možností sociální pracovník zde také spolupracuje s poradcem
pro pozůstalé.
Poznámka: Podrobněji je doprovázení pozůstalých rozpracováno v příloze č. 5
8. Dokumentace pacienta/klienta

Dokumentace pacienta/klienta je vedená v PC v počítačovém programu MEDICALC
a následně i v tištěné podobě, ta je uchovávána v uzamčené kartotéce v kontaktní místnosti
domácí péče s hospicovou složkou.

Dokumentace vedená sociální pracovnicí obsahuje kopii aktuální propouštěcí zprávy
z nemocnice nebo poslední ambulantní zprávu onkologa či jiného odborného lékaře nebo PL.
Dále dokumentace obsahuje Žádost o přijetí pacienta/klienta do domácí péče s hospicovou
složkou, Informovaný souhlas, Smlouvu o poskytování služby, Souhlas s ceníkem služeb
a Individuální plán pacienta/klienta. Dokumentace je v písemné podobě uložená v kontaktní
místnosti.

U nemocného doma je uloženo Vstupní vyšetření lékařem, ošetřovatelský plán, vedený
dekurz s ordinacemi a se zápisy lékaře i sestry.

Při úmrtí nemocného je do dokumentace uložen 1 list o Prohlídce zemřelého a dokumentace se
pak kompletuje a ukládá do archivu na 10 let od data úmrtí pacienta/klienta.
Plán ošetřovatelské péče obsahuje:

Ošetřovatelské diagnózy

Cíle ošetřovatelské péče

Sesterské intervence

Hodnocení efektu poskytnuté péče
10

Datum zpracování plánu péče, datum poskytování péče a datum hodnocení péče

Podpis sestry odpovídající za pacienta/klienta a péči mu poskytovanou

Záznam o péči u pacienta/klienta
9. Podávání, skladování a likvidace léků

Léky, injekce a infuze se podávají jen z originálních obalů

„Off-label“- podávání léků se provádí způsobem, který není uveden uvedeným výrobcem
na obalu nebo příbalovém letáčku, ale je uveden precedentně na doporučeních odborných
společností; zaznamenává se v dokumentaci nemocného.

V zacházení s návykovými látkami (NL) a opioidy se řídíme podle Směrnice vedení evidence
a manipulace s návykovými látkami

Léky jsou skladovány v minimálním množství v příručním lékařském kufříku, nebo v příruční
brašně sester, pohotovostní zásoba je pak v kontaktním místě

Sestry podávají léky vždy jen na základě ordinace lékaře!

Likvidaci prošlých léků zajišťuje vrchní sestra.
10. Dezinfekce, dekontaminace, likvidace odpadů

Dezinfekce rukou – k očistě rukou používáme tekoucí horkou vodu a mýdlo, následně se
použije dezinfekční prostředek určený k hygienické dezinfekci rukou; dezinfekční prostředek
je k disposici v příručních brašnách.

Dekontaminace místa kontaminovaného biologickým odpadem – se provádí přiložením
buničité vaty namočené v dezinfekčním virucidním roztoku a nechá se působit minimálně
15 minut. Poté buničinu uloží do igelitového sáčku a odveze na kontaktní místo, kde se uloží
do kontejneru označeného jako „Infekční materiál“.

Ostrý odpad je ukládán do speciálních tzv. Quick boxů určených k likvidaci s biologickým
odpadem a je likvidován podle Hygienického řádu

Likvidace odpadů se řídí schváleným Provozním řádem
11. Závěrečná ustanovení

Organizační řád je závazný pro všechny pracovníky a dobrovolníky přicházející do styku
s pacientem/klientem. Podle poznatků klinické praxe a po schválení ředitelem může být
organizační řád upravován. Organizační řád je v originálu uložen v kontaktním pracovišti
domácí péče, kopie jsou k disposici u vrchní sestry a sociální pracovnice.
11
Příloha č. 1: Charta práv umírajících
Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999
„O ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících.“
1. Posláním Rady Evropy je chránit důstojnost všech lidí a práva, která z ní lze odvodit.
2. Pokrok medicíny umožňuje v současné době léčit mnohé dosud neléčitelné nebo smrtelné choroby,
zlepšení lékařských metod a rozvoj resuscitačních technik dovolují prodlužování života lidského
jedince a odsouvání okamžiku jeho smrti. V důsledku toho se však často nebere ohled na kvalitu
života umírajícího člověka a na osamělost a utrpení jak pacienta/klienta, tak jeho blízkých a těch, kdo
o něj pečují.
3. V roce 1976 v rezoluci č. 613 deklarovalo Parlamentní shromáždění, „že umírající nemocný si
nejvíce ze všeho přeje zemřít v klidu a důstojně, pokud možno v komfortu a za podpory jeho rodiny
a přátel.“ V Doporučení číslo 779 z roku 1976 k tomu dodalo, že „prodloužení života by nemělo být
jediným cílem medicínské praxe, která se musí současně zabývat i úlevou od utrpení.“
4. Konvence o ochraně lidských práv a lidské důstojnosti s ohledem na aplikaci biologie a medicíny
od té doby vyjádřila důležité zásady a připravila cestu, aniž se explicitně věnovala specifickým
potřebám nevyléčitelně nemocných nebo umírajících lidí.
5. Povinnost respektovat a chránit důstojnost všech nevyléčitelně nemocných a umírajících osob je
odvozena z nedotknutelnosti lidské důstojnosti ve všech obdobích života. Respekt a ochrana nacházejí
svůj výraz v poskytnutí přiměřeného prostředí, umožňujícího člověku důstojné umírání.
6. Jak v minulosti i v současnosti ukázaly mnohé zkušenosti s utrpením, je třeba tato opatření
uskutečňovat zvláště v zájmu nejzranitelnějších členů společnosti. Tak jako lidská bytost začíná svůj
život ve slabosti a závislosti, stejně tak potřebuje ochranu a podporu, když umírá.
7. Základní práva odvozená z důstojnosti nevyléčitelně nemocných nebo umírajících osob jsou dnes
ohrožena mnoha faktory:

Nedostatečnou dostupností paliativní péče a dobré léčby bolesti

Častým zanedbáváním léčby fyzického utrpení a nebráním zřetele na psychologické, sociální
a spirituální potřeby

Umělým prodlužováním procesu umírání buď nepřiměřeným používáním medicínských
postupů, nebo pokračováním v léčbě bez souhlasu nemocného

Nedostatečným kontinuálním vzděláváním a malou psychologickou podporou ošetřujícího
personálu činného v paliativní péči

Nedostatečnou péčí a podporou příbuzných a přátel terminálně nemocných či umírajících
osob, kteří by jinak mohli přispět ke zmírnění lidského utrpení v jeho různých dimenzích
12

Obavami nemocného ze ztráty autonomie, že bude závislým na rodině i institucích a stane se
pro ně zátěží

Chybějícím nebo nevhodným sociálním i institucionálním prostředím, které by mu
umožňovalo pokojné rozloučení s příbuznými a přáteli

Nedostatečnou alokací prostředků a zdrojů pro péči a podporu nevyléčitelně nemocných
nebo umírajících

Sociální diskriminací, která je vlastní umírání a smrti
8. Shromáždění vyzývá členské státy, aby ve svých zákonech stanovily nezbytnou legislativní
i sociální ochranu, aby se zabránilo těmto nebezpečím a obavám, se kterými mohou terminálně
nemocní nebo umírající lidé být v právním řádu konfrontováni, a to zejména:

Umírání s nesnesitelnými symptomy (například bolesti, dušení, atd.)

Prodlužováním umírání terminálně nemocného nebo umírajícího člověka proti jeho vůli

Umírání o samotě a v zanedbání

Umírání se strachem, že jsem sociální zátěží

Omezováním život udržující léčby (life-sustaining) z ekonomických důvodů

Nedostatečným zajištěním financí a zdrojů pro adekvátní podpůrnou péči terminálně
nemocných nebo umírajících
9. Shromáždění proto doporučuje, aby Výbor ministrů vyzval členské státy Rady Evropy,
aby ve všech ohledech respektovaly a chránily důstojnost nevyléčitelně nemocných nebo umírajících
lidí, a to tím:
a) že uznají a budou hájit nárok nevyléčitelně nemocných nebo umírajících lidí na komplexní
paliativní péči a že přijmou příslušná opatření:

aby zajistily, že paliativní péče bude uznána za zákonný nárok individua ve všech členských
státech

aby byl všem nevyléčitelně nemocným nebo umírajícím osobám dopřán rovný přístup
k přiměřené paliativní péči

aby byli příbuzní a přátelé povzbuzováni, aby doprovázeli nevyléčitelně nemocné a umírající
a aby jejich snaha byla profesionálně podporována. Pokud se ukáže, že rodinná nebo soukromá
péče nestačí nebo je přetěžována, musejí být k dispozici alternativní nebo doplňkové formy
lékařské péče

aby ustavily ambulantní týmy a síť pro poskytování paliativní péče, které by zajišťovaly
domácí péči vždy, pokud je možné pečovat o nevyléčitelně nemocné nebo umírající
ambulantně
13

aby zajistily spolupráci všech osob podílejících se na péči o nevyléčitelně nemocného
nebo umírajícího pacienta/klienta

aby vyvinuly a vyhlásily kvalitativní normy pro péči o nevyléčitelně nemocné nebo umírající

aby zajistily, že nevyléčitelně nemocné a umírající osoby, pokud si nebudou přát jinak,
dostanou přiměřenou paliativní péči a tišení bolestí, i kdyby tyto léčba mohla mít u příslušného
jedince jako nežádoucí (vedlejší) účinek léčby za následek zkrácení života jedince

aby zajistily, že ošetřující personál bude vyškolen a veden tak, aby mohl každému
nevyléčitelně nemocnému nebo umírajícímu člověku poskytnout v koordinované týmové
spolupráci lékařskou, ošetřovatelskou a psychologickou péči v souladu s nejvyššími možnými
standardy

aby založily další a rozšířily stávající výzkumná, výuková a doškolovací centra pro obor
paliativní medicíny a péče, stejně jako pro interdisciplinární thanatologii

aby zajistily alespoň ve větších nemocnicích vybudování specializovaných oddělení paliativní
péče a thanatologických klinik, které by mohly nabídnout paliativní medicínu a péči
jako integrální součást každé lékařské činnosti

aby zajistily, že bude paliativní medicína a péče ukotvena ve veřejném vědomí jako důležitý
cíl medicíny
b) tím, že budou chránit právo nevyléčitelně nemocných a umírajících osob na sebeurčení a že pro to
přijmou nutná opatření:

aby se prosadilo právo nevyléčitelně nemocné nebo umírající osoby na pravdivou, úplnou,
ale citlivě podanou informaci o jejím zdravotním stavu a aby přitom bylo respektováno přání
jedince, který nechce být informován

aby měla každá nevyléčitelně nemocná nebo umírající osoba možnost konzultovat ještě jiné
lékaře než svého pravidelného ošetřujícího

aby bylo zajištěno, že žádná nevyléčitelně nemocná nebo umírající osoba nebude ošetřována
a léčena proti své vůli, že při svém rozhodování nebude ovlivňována nikým jiným a že na ni
nebude nikým činěn nátlak. Musejí být zvážena taková opatření, aby takové rozhodnutí nebylo
učiněno pod ekonomickým tlakem

aby bylo zajištěno, že bude respektováno odmítnutí určitého léčebného postupu, vyjádřené
v písemném projevu vůle (living will), v „pořízení“ nevyléčitelně nemocné nebo umírající
osoby, která již nebude aktuálně schopná se vyjádřit. Dále musí být zajištěno, aby byla
stanovena kritéria platnosti takových prohlášení, pokud jde o rozsah předem vyjádřených
pokynů (advance directives), ale i pokud jde o jmenování zmocněnců a rozsah jejich
pravomocí. Rovněž musí být zajištěno, že rozhodnutí, učiněná zmocněncem v zastoupení
14
nemocného neschopného se vyjádřit, a která se opírají o předchozí vyjádření vůle
nebo o předpokládanou vůli nemocného, budou uznána jen tehdy, když v nastalé akutní situaci
nemocný sám svou vůli nijak neprojeví nebo když ji není možno poznat. V takovém případě
musí být jasná souvislost s tím, co příslušná osoba říkala v době krátce před okamžikem
rozhodování, nebo přesněji, krátce než začala umírat, a to v odpovídající situaci, bez cizího
ovlivnění a nátlaku, a ještě při zachovaných duševních schopnostech. Konečně má být
zajištěno, aby nebyla respektována zástupná rozhodnutí, jež se opírají jen o všeobecné
hodnotové soudy platné v příslušné společnosti a aby ve sporných případech bylo vždy
rozhodnuto ve prospěch života a jeho prodloužení

aby bylo zajištěno, že výslovná přání nevyléčitelně nemocné nebo umírající osoby týkající
se určitých léčebných postupů budou respektována bez ohledu na zásadní terapeutickou
odpovědnost lékaře, pokud nejsou v rozporu s lidskou důstojností

aby bylo zajištěno, že v případě, kdy není k dispozici předchozí vyjádření vůle pacienta/klienta
či pacientky/klientky, nebude porušeno jeho právo na život. Musí být vytvořen katalog
léčebných úkonů, které musejí být poskytnuty za všech okolností a jež nesmí být zanedbány
c) že zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení nevyléčitelně nemocných nebo umírajících osob
a že zároveň:

uznají, že právo na život, zejména ve vztahu k nevyléčitelně nemocným a umírajícím osobám,
je členskými státy garantováno v souladu s článkem 2 Evropské úmluvy o lidských právech,
který říká, že „nikdo nemá být úmyslně zbaven života“

uznají, že přání zemřít, vyjádřené nevyléčitelně nemocnou nebo umírající osobou, nezakládá
v žádném případě právní nárok na smrt z ruky jiné osoby

uznají, že přání zemřít, vyjádřené nevyléčitelně nemocnou nebo umírající osobou, samo o sobě
nezakládá legální ospravedlnění činností, úmyslně způsobujících smrt
Text tohoto Doporučení byl přijat Parlamentním shromážděním 25. června roku 1999 na jeho 24.
zasedání převážnou většinou hlasů, kdy 6 hlasů bylo proti.
15
Příloha č. 2: Organizační schéma Hospice sv. Jiří, o. p. s.
16
Příloha č. 3: Schéma typických procesů v hospici
Schéma bylo převzato z Miloslav Běťák: Procesní standardy hospicové paliativní péče (atestační práce, Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Škola veřejného zdravotnictví, Praha 2007), str. 15.
17
Příloha č. 4: Zásady paliativní komunikace
Základem
péče
je
komunikace
s umírajícím
člověkem
a
jeho
blízkými.
Komunikace
s pacientem/klientem jako partnerem je základem dobré zdravotně - sociální péče vůbec. V době, kdy
je člověk na konci života, nastává jak pro něj, tak pro všechny jeho blízké a pečující bytosti zvláštní
čas. Všechno, co je konáno a řečeno, je velmi důležité a má zvláštní váhu. Může to být pro ošetřující
a doprovázející osoby těžké, ale i velmi obohacující. Abychom mohli tento důležitý čas pomoci dobře
naplnit, je dobré znát některé základní zásady komunikace s umírajícím člověkem a jeho rodinou.
Každý člověk je jedinečný a jeho blízcí též a je třeba na to citlivě reagovat a tyto základní zásady
tvořivě rozvíjet.
Dobrá paliativní péče dává co největší prostor nemocnému člověku, maximálně respektuje
jeho přání a potřeby. Nabízí vedle lékařské a ošetřovatelské péče pravdivou a citlivou komunikaci,
poskytuje sociální, psychickou a duchovní podporu a celostní doprovázení nemocného i jeho rodiny.
Dobrou komunikací můžeme vzdor krátícímu se času a přibývání fyzických nesnází pomoci
zlepšit kvalitu života umírajícího člověka a jeho blízkých. Musíme vždy mít na paměti, že vstupujeme
do života pacienta/klienta i jeho rodiny jen na malou chvíli. Přesto některé věci můžeme a máme
konat:

Připravovat nemocného i rodinu na změny, které přijdou

Dát prostor pro vyslovení potřeb a emocí všeho druhu

Reagovat na vyslovené potřeby a přání

Poznávat a respektovat jejich hodnoty

Vytvářet prostor pro hovoření, vzpomínání, vzájemnou blízkost, vysvětlení, odpuštění,
smíření, rozloučení…

Citlivě doprovázet k „vyslovení“ (často i mlčenlivému) oněch pěti „velkých slov hospicové
péče“: DĚKUJI, ODPUSŤ, ODPOUŠTÍM, MÁM TĚ RÁD, PROPOUŠTÍM TĚ…
Můžeme pomoci všem zúčastněným projít fázemi vyrovnávání se s nemocí a umíráním, jak je
popsala Elisabeth Kübler-Rossová:
1. NEGACE - šok, popírání, izolace
2. AGRESE - hněv, vzpoura, vztek
3. SMLOUVÁNÍ - vyjednávání
4. DEPRESE - smutek
5. SMÍŘENÍ - souhlas nebo složení zbraní nebo rezignace
Je dobré mít na paměti, že každý člověk neprochází nutně všemi fázemi, že tyto fáze nemusí
nutně následovat lineárně jedna po druhé, že se tyto pocity mohou vracet jakoby ve spirále,
a také že nemocný často může být v jiné fázi, než v jaké se nacházejí jeho blízcí.
18
Základní sociální potřeby člověka na konci života, na které máme pamatovat:

Nebýt sám

Sdílení současnosti, rekapitulace minulosti

Moci vyslovit obavy z budoucnosti a smrti, i svá přání

Moci projevit city

Být informován o zdravotním stavu

Mít útěchu a podporu od ostatních členů rodiny

Obdržet uznání, podporu a útěchu i od „profesionálů“

Být informován o blížící se smrti

Být respektován ve svých kulturních a spirituálních názorech, přáních a potřebách

Dokončit nehotové, rozloučit se

Vědět, že ti, co zůstanou, to zvládnou

Dostat dovolení zemřít
K paliativní péči je vždy přizvána i rodina. I na sociální potřeby rodiny musíme pamatovat.
Jsou to např.:

Být s umírajícím člověkem

Vědět, jak být s umírajícím, co dělat, co nedělat

Mít útěchu a podporu od ostatních členů rodiny

Mít jistotu, že je umírajícímu nejlépe, jak jen to jde

Moci projevit city

Být informován o stavu umírajícího

Moci vyslovit obavy z budoucnosti a smrti

Být informován o blížící se smrti

Dokončit nehotové, rozloučit se

Obdržet uznání, podporu a útěchu od „profesionálů“

Nebýt sám
Základem paliativní péče je pravdivá komunikace, tedy otevřená komunikace i o diagnóze
a prognóze. Taková komunikace není snadná, ale je důležitá: umožňuje nemocnému i jeho blízkým
plně využít čas, který mají před sebou. Co je důležité nezapomínat:

O všech příznacích a procesech je nutné mluvit a připravit se na ně!

Naděje je založená na poznání, ne neznalosti.

Abych se mohl zodpovědně rozhodovat, musím být informovaný.

Co zůstane zatajené, nebude nikdy řečeno.

Co chceš říct nebo udělat teď, neodkládej na zítřek, i kdyby jich mohlo být ještě spousta.
Zásady komunikace

nepřerušovat
19

neodporovat

nesnižovat to, co pacient/klient říká

neodvádět řeč

nespěchat

nedávat falešné naděje
Základní postupy komunikace

Představujte se srozumitelně a klidně.

Pacientovi/klientovi zřetelně dejte najevo již v první odpovědi, že jste tu pro něj a máte na něj
čas.

Buďte přívětiví, laskaví, vstřícní.

Pro hovor volte pokud možno klidné a tiché místo.

Ujistěte pacienta/klienta o tom, že jste připraveni naslouchat. Hovor nepřerušujte s tím,
že zvoní mobil nebo druhý telefon, naopak uklidněte pacienta/klienta, že ač zvoní telefon, je
pro vás stále na prvním místě pacient/klient a na telefon se ozvete později nebo jej vyřídí
kolega z týmu.

Dejte pacientovi/klientovi prostor, aby vysvětlil svou situaci. Reagujte a pokládejte otevřené
otázky, nepřerušujte jej, neodvádějte řeč jinam.

Při delším hovoru je vhodné občas oslovit pacienta/klienta jménem, zvláště je-li rozrušený,
smutný, plačící, mlčící. Pacienty/klienty do ničeho nenuťte, nicméně jim můžete dodávat
odvahu, podporu a rozhovor vést.

při loučení stručně zopakujte, na čem jste se dohodli. Musí být jasné, co má kdo udělat,
kdo vyčkává, kdo znovu zavolá a kdy
Předpoklady pravdivé komunikace

zacházení s úctou, respektování intimity

vytvořit bezpečné prostředí

vytvořit vztah důvěry

empatie, aktivní naslouchání

otevřenost (nemají existovat tabuizovaná témata)

respekt, přijetí

nebojme se přiznat vlastní hranice a projevit vlastní emoce.
Jak začít? (příklady otázek)

Jak Vám dnes je?

Co byste rád/a?

Máte starosti, s kterými bych Vám mohl/a pomoci?

Zdá se mi, že Vás něco trápí...

Vidím, že se dnes necítíte dobře...
20

Co to pro Vás znamená?

Co konkrétního pro Vás můžu teď udělat?

Co Vás nejvíce zatěžuje?

Chcete mluvit o tom, co Vás čeká?

Když se stav zhorší, čeho se nejvíce bojíte?

Chcete se na něco zeptat?

Co si v žádném případě nepřejete?

Co si Váš blízký nepřeje?
Sdělování závažných informací
O diagnóze, prognóze a výsledcích vyšetření by měl nemocného informovat lékař, který jej
zná, a to nejlépe osobně. Nicméně i ostatní členové týmu musí často čelit otázkám a ve spolupráci
s lékařem a s ostatními členy týmu rozhovory o diagnóze a prognóze absolvovat a je tedy dobré být
na ně připraven.

naplánujte setkání podle přání nemocného, buď o samotě, nebo za přítomnosti jeho blízkých;

zajistěte si dostatek času, připravte si písemné zprávy, poznámky, další informace

zvolte klidné nerušené místo
Několik praktických pravidel pro sdělování závažných informací

mluvte upřímně a pravdivě, vyjadřujte se citlivě, ale jasně, jednoduše, bez dvojsmyslů

zjistěte, kolik toho pacient/klient již ví, zvažte, co potřebuje vědět

zeptejte se, jestli pacient/klient zná/chce znát pravdu o svém vážném stavu

vysvětlete současnou situaci a podejte nové informace, které jsou ve Vaší kompetenci

novinky sdělujte pomalu, po krocích, dopřejte dost času na vstřebání informace

vyjasněte si, jestli nemocný chápe situaci a jestli slyšel to, co jste řekli

vyzvěte nemocného, ať se zeptá na všechno, čemu nerozumí nebo co jej zajímá

povzbuďte nemocného, aby vyjádřil své obavy a strach, projevte soucit

shrňte, co nemocného trápí, a pomozte mu určit priority

poraďte nemocnému s dalšími kroky týkajícími se jeho nemoci a léčby

ujistěte nemocného, že nezůstane v těžké situaci sám a bez pomoci
Na konci rozhovoru nabídněte

další informace (letáky atd.)

možnost dalšího setkání

zeptejte se, jestli v dané chvíli nepotřebuje nemocný ještě něco jiného

podle situace také nabídněte možnost rozhovoru s lékařem, psychologem, psychoterapeutem
nebo pastoračním pracovníkem
O rozhovoru informujte další členy týmu, případně ošetřujícího nebo praktického lékaře. Hlavní body
a krátkou reflexi rozhovoru zaznamenejte do dokumentace.
21
Příloha č. 5: Doprovázení pozůstalých jako součást paliativní péče
Paliativní péče deklaruje, že její součástí je zcela samozřejmě péče o pozůstalé po úmrtí nemocného
člověka. Ideálně tedy péče o pozůstalé nezačíná náhle, ale je to proces začínající již
v době péče. Úmrtí je nepochybně událostí zlomovou a mnohé se radikálně mění – pokud ale jsme
pečujícím nablízku již v době péče, je jistě práce s nimi po úmrtí daleko přirozenější a komunikace
snazší. Když doprovázíme pozůstalé v jejich truchlení, vyžaduje to vždy mnoho trpělivosti, kreativity
i zdrženlivosti. Čas je pro hojení smutku a návrat do života důležitý, ale nemůžeme jej, dokud se
nenaplní, jako argument používat. Doprovázíme pokud možno s velkou trpělivostí – truchlící ji
potřebuje, ve svém okolí ji někdy nenachází.
Za poradenství pro pozůstalé a jejich doprovázení zodpovídá sociální pracovník, se kterým
v této oblasti v hranicích svých kompetencí spolupracují všichni členové hospicového týmu (viz dále).
Dle možností sociální pracovník zde také spolupracuje s poradcem pro pozůstalé.
Postup událostí – vstupujeme do něj buď na počátku, nebo po úmrtí

Loučení a rozloučení (postupně i pak při úmrtí)

Reflexe nemoci a péče (co jsme zvládli, mohli udělat, udělali, co se povedlo)

Vzpomínání na to, co se v životě zdařilo i nezvládlo, pohled na životní příběh

Úmrtí

Pohřeb

Zařizování na úřadech, konfrontace se situací

Truchlení
Dolehne ztráta, začíná truchlení

Přijetí ztráty jako reality – většinou při vyřizování pohřbu a při vlastním obřadu

Připuštění a prožívání emocí – nejen smutek, ale i mnoho jiných, od vděku po vztek

Přizpůsobování se nové situaci v „novém světě“

Citové odpoutání se a investice do jiných vztahů
Truchlení je zvláštní čas, truchlícím jinak plyne, je to významná životní zkušenost.
Formy kontaktu s pozůstalými
Na péči o pozůstalého se v paliativní péči pod vedením sociálního pracovníka podílí členové týmu:

Sociální pracovník – je zodpovědný za celou oblast doprovázení pozůstalých, sám také např.,
píše kondolenci, realizuje pozůstalostní návštěvy, je v kontaktu s pozůstalými také písemnou
formou, pomáhá s úředními záležitostmi, případně vede svépomocnou skupinu

Zdravotní sestra – často je přítomna při úmrtí, nabídne pak 1-2 pozůstalostní návštěvy, podle
možností přijde na pohřeb
22

Lékař – dle možností účast na pohřbu, telefonát (často je třeba uklidnit, vysvětlit, sdílet;
pozůstalí mohou mít potřebu povysvětlit bezprostřední příčinu smrti, průběh posledních dnů
péče, svoji roli)

Duchovní – modlitba, doprovázení, pohřeb, i aktivní účast – hodně záleží na tom, v jakém byl
kontaktu s pacientem/klientem či rodinou

Dobrovolník – odvoz zapůjčených pomůcek, dle možností účast na pohřbu

Psychoterapeut, psycholog – provázení bezprostředně po úmrtí nebo terapie při pozdějších
obtížích

Všichni členové týmu – vzpomínkové setkání pro pozůstalé, zpravidla jednou za rok

Poradce pro pozůstalé – pokud je k dispozici, po domluvě se sociálním pracovníkem může
převzít celkovou zodpovědnost za tuto oblast a sám tuto službu vykonávat
Obecné překážky truchlení

Nedostatek/vyprázdněnou rituálů věnujících se konci života, absence pohřbů

Nezkušenost s úmrtím doma, se smrtí obecně

Nepřipouštění si vlastní konečnosti

Tabuizování smrti a všeho, co je s ní spojeno

Vydělování dětí z truchlení, z účasti na pohřbu
Komplikující osobní faktory při truchlení

Bezdětný pár

Úmrtí dominantnějšího z partnerů

Rychlý postup nemoci a úmrtí

Silný partnerský vztah

Více dětí z více manželství

Velké neuskutečněné plány

Malá nebo neexistující sociální síť

Výčitky svědomí z nedotaženého

Neschopnost prožívat emoce

Úzkostný typ osobnosti pozůstalého

Komplikované majetkové vztahy

Nízký finanční příjem

Nesmíření se s lidskou smrtelností

Neuskutečnění pohřbu nebo rozloučení
23
Seznámení multidisciplinárního týmu s organizačním řádem
Příjmení
Jméno
Titul
Datum
24
Podpis

Organizační řád Název služby: Hospic Sv. Jiří, o. p. s.

Transkript

Podobné dokumenty

Biskup Vojtěch Cikrle požehná sídlu Domácího hospice sv. Zdislavy

zde

15:45 – 16:00 Manažment starostlivosti o darcu