ČN Listopad 2014

Čechtické noviny
Čechtice, Černičí, Dobříkovice, Chrastovice, Jeníkov, Jizbice, Krčmy, Malá Paseka, Nakvasovice,
Nové Práchňany, Otročice, Palčice, Růžkovy Lhotice, Staré Práchňany, Sudislavice, Zhoř.
Staré a Nové Práchňany
Staré Práchňany
(Prachnian, Prachňan do poloviny 19. století, poté Alt
Prachňan) je vesnička vzdálená 3 km jihozápadně od
Čechtic rozkládající se v údolí potoka Mohelnice – a to na je­
ho levém břehu.
Pojmenování obce je odvozeno podle místa, odkud přišli
první osadníci koncem 13. století. Ti opustili Prácheňský kraj,
tj. místo v dnešních jižních Čechách. Kraj se rozprostíral od
Šumavy až po Příbram. Tito první osadníci hovořili nářeční
němčinou. První pojmenování bylo právě v této němčině.
Obyvatelé se usadili na levém břehu potoka dříve zvaného
podle místa, kudy protéká, tj. Práchňanský potok, dnes nese
tok název Mohelnice (stejně jako nedaleko ležící starobylá
osada, která byla pojmenována podle místa mohyl po­
sledních křešínských vladyků). První zmínka o Práchňanech
je z roku 1292, kdy jsou uváděny v souvislosti s dědiníky
(jednalo se o svobodnickou osadu). V této době docházelo
k osidlování nových míst a k zavádění těžkého pluhu, který
byl vhodný k hlubší orbě oproti dřevěnému háku. Používání
těchto hospodářských novinek započalo v oblasti Čech
mnohem dříve. Do Práchňan přišli osadníci, kteří uměli nové
nářadí používat a přinesli je do zdejšího kraje. Znali
i trojpolní systém, který se rozšiřoval v našich zemích asi od
roku 1250. Byly jim vyměřeny polnosti (tzv. plužina) a byla
založena malá vesnice s návsí uprostřed. Do okolních míst
se původně vyjíždělo přes dvory usedlostí. Vedly odtud čtyři
hlavní cesty – směrem na Čáslavsko, Mohelnici, Čechtice a
Společenská rubrika
Blahopřejeme občanům, kteří v měsíci
listopadu oslaví 80 a více let:
František Hájek
Dagmar Havlová
Anežka Kumžáková
Ludmila Kvasničková
Ludmila Kamarýtová
Jeníkov
Čechtice
Čechtice
Jeníkov
Černičí
11 /201 4
Zhoř. Cesta na Mohelnici vedla odlišně od té, kterou použí­
váme v současnosti. Jezdilo se kolem č. p. 1 (u Zíků), kde
býval zájezdní hostinec s polnostmi a hned v sousedství
kovárna (č. p. 23). Z Práchňan tudy vedla cesta na Chyšnou.
Napojovala se na cestu od Krčem. Další zmínky jsou až v ro­
ce 1388 v souvislosti s Křešínem. Vesnice Práchňany
vznikala tedy v místech dnešních čísel popisných 1 – 8, ale
tehdy zdaleka neměly tolik obytných budov. Jednalo se zřej­
mě o čtyři dvory – odtud název Ve Dvorech. V této části
vesnice existovala kolem roku 1550 usedlost Bartoně
z Práchňan: „Bartoň z Práchňan drží dvůr ve vsi
Práchňanech v hromadu od Lukavce“. Roku 1616 se připo­
míná poplužní dvůr Ondřeje a Pavla – bratrů Losů, svo­
bodníků v Práchňanech. Jejich polnosti byly rozsáhlé, a tak
se dodnes nedaleko Čáslavska zachoval název Za Losy. Po­
plužní dvůr byla nejstarší pozemková míra, která udává vý­
měru polností, která se dala obdělat spřežením dvou volků
nebo s jedním koněm.
Po třicetileté válce došlo k vylidnění venkova, zvláště
v našich oblastech, kde se zdržovalo vojsko. V této době při­
šel do Práchňan rod Kletečků ze statku Želiv, zřejmě z ob­
lasti Kletečné. Rodina si koupila svobodnictví (dnes č. p. 8)
a odtud se postupně rozrůstaly domy s hospodářskými sta­
veními. Ty vznikaly rozdělením původních hospodářství. Sta­
vení byla rovněž svobodná. Patřila ke druhé svobodnické
čtvrti, tzv. Jeřábkově čtvrti (název podle pověřeného správ­
ce). Ve druhé svobodnické čtvrti jsou uváděny ve druhé
polovině 18. století následující svobodné dvory: Jan Zeman
(usedlost č. p. 12), Jan Kletečka (usedlost č. p. 6, chalupa),
Josef Nebřenský (usedlost č. p. 1), Jan Zeman (usedlost č.
p. 2), Matěj Zeman (usedlost č. p. 3), Martin Kletečka (used­
lost č. p. 4), Martin Kletečka (usedlost č. p. 5), Václav Kleteč­
ka (usedlost č. p. 7), Bartoloměj Kletečka (usedlost č. p. 8),
Matěj Zeman (chalupa č. p. 10), Tomáš Zeman (chalupa č. p.
11), Václav Veselý (chalupa č. p. 13), Josef Hovorka (chalu­
pa č. p. 14), Jan Zeman (chalupa č. p. 23 – kovárna), dědic­
tví po Zemanovi (chalupa č. p. 25).
Na návsi byla po třicetileté válce postavena kaplička se
zvonicí, která byla postupně přestavována až do dnešní
podoby. Stěny kaple jsou zdobeny lizénami. V 19. století tam
Z Čechticka
Dům č. p. 20 ve Starých Práchňanech
v roce 201 4
zcela jistě zvonek oznamoval jak ráno, tak poledne a kle­
kání. Zvoník rozezníval zvony i při jiných příležitostech. Na­
příklad za zemřelé se zvonilo v rytmu pole – louky – lán,
nebo šup tam s ním.
V polovině 18. století zde došlo i k židovskému osídlení,
a to je doloženo v č. p. 20. Dále je v židovských záznamech
uváděno, že v č. p. 20 byla na půdě zřízena v polovině 19.
století židovská modlitebna, která byla již na konci 19. století
označena slovy „nyní používána k obytným účelům“. V č. p.
20 naposledy bydlela židovská rodina s příjmením Lustigovi.
Ti dům s polnostmi a vinopalnou prodali rodině Nebřenských
z Nových Práchňan, kterým dům vyhořel. Lustigovi se vystě­
hovali do USA.
Farností patřily Staré Práchňany ke Křešínu. Proto se
dodnes zachovalo místo posledního odpočinku občanů
právě v Křešíně. Stejně tak byla vesnice ke Křešínu přiškole­
na. Teprve když byla postavena nová škola v Čáslavsku
(roku 1907), chodily děti tam. Od roku 1961 Staré Práchňany
patřily do školy v Čechticích. Právě kvůli historické pří­
slušnosti k farnosti jsou zde jak pouť, tak posvícení drženy
podle Křešína (na sv. Bartoloměje a Havla). Matrika byla do
roku 1728 v Lukavci, poté po znovupostavení kostela v 80.
létech 19. století byla v Křešíně, nyní je v Košeticích.
Po roce 1848 po zrušení poddanství rozdíly mezi svo­
bodníky a ostatními rolníky zmizely. Dosavadní držitelé hos­
podářských usedlostí se stali jejich přímými vlastníky a tím
berními poplatníky. Staré Práchňany v létech 1869 ­ 1920
byly osadou obce Čáslavsko v okr. Ledeč, v roce 1921 –
1930 osadou obce Čáslavsko v okrese Ledeč nad Sázavou,
v roce 1950 byly osadou obce Čáslavsko v okrese Pacov a
od roku 1961 jsou částí obce, později městyse Čechtice
v okrese Benešov.
Ve Starých Práchňanech bylo v létech 1780 – 1790 evi­
dováno 5 usedlostí, v roce 1848 zde žilo 209 obyvatel v 21
domech, v roce 1869 bylo při sčítání lidu zjištěno 22 domů
se 182 obyvateli, v roce 1890 pak mají 160 obyvatel ve 23
domech, v roce 1910 – 144 obyvatel ve 21 domech, v roce
1930 – 22 domů se 112 obyvateli, v roce 1950 – 76 obyvatel
ve 22 domech, v roce 1970 – 20 domů s 64 obyvateli, 1980
– 15 domů s 45 obyvateli, 1991 – 36 obyvatel. V roce 2011
žije 21 obyvatel v 8 domech z celkového počtu 20. Dvanáct
domů je tedy víkendových. V roce 2014 zde žije 25 obyvatel.
Dům č. p. 20 ve Starých Práchňanech
v malbě - vzpomínka Heleny Šafrové na
poválečná léta
Práchňany vůbec nenajdete. Jsou zde pouze uvedeny
„Prachnian“ na levém břehu potoka. To samé se dozvídáme
i z mapy z poloviny 18. století. V roce 1783 při tzv. Prvním
vojenském mapování nalézáme opět pouze jednu osadu
Prachňan na levém břehu. V roce 1836 je zaznamenána při
Druhém vojenském mapování nejen osada Práchňan na
levém břehu, ale i Neu Práchňan na pravém břehu potoka.
V roce 1876 je už uváděna běžně osada ,,Alt­ Práchňan"
a ,,Neu Práchňan".
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1787. Po­
jmenování Nové Práchňany obec získala proto, že se na­
chází pouze tzv. „co by kamenem dohodil“ – vlastně jen přes
zmiňovaný potok – blízko tehdejších Práchňan, dnes pro
lepší rozlišení Starých (tedy i starších) Práchňan. Přifařena,
matrika vedena a přiškolena byla obec ke Zhoři. Později
chodily děti do školy v Čáslavsku (od roku 1907). Na měš­
ťanku musily docházet do Čechtic. Dodnes se slaví jak pouť,
tak posvícení podle kostela na Zhoři (na Povýšení sv. kříže
a na Terezii).
Ves vznikla původními čtyřmi chalupami vpravo při
cestě do Čáslavska – zvané dodnes V Chalupách č. p. 2, 3,
4, 5 (vyhořelo) a později č. p. 6 (dříve hospoda Na Radosti,
nyní nové č. p. 26). Chalupy postavil majitel pravonínského
statku pro poddané – čeledíny a děvečky, které je za nájem
osídlili a chodili pracovat do Čáslavska na pravonínský sta­
tek (až do roku 1910). Poté přibyly při cestě na Zhoř chalupy
další, ty byly součástí Jeřábkovy druhé svobodnické čtvrti –
tedy byly to domy pro pracující na některých svobodných
dvorech v Tisku a Bukové, a některé další domy určené
k podnájmu patřily k panství křivsoudovskému. Domy na levé
straně cesty do Čáslavska vyrostly až kolem první světové
války. Před druhou světovou válkou v roce 1939 přibyly
domy č. p. 24 a 25. Dům s číslem popisným 1 v Nových
Práchňanech nenajdete. Nalézá se na okraji Starých
Práchňan a číslo má bývalá hospoda „u Zíků". Je to chybou
tereziánského, nebo později stabilního katastru a s nimi spo­
jeným číslováním domů.
O tom, že obyvatelé neměli tak jednoduchý život a mu­
seli se ohánět, aby uživili své početné rodiny, svědčí i fakt
Nové Práchňany (Neu Prachňan)
Malebná středočeská víska leží tři a půl kilometru jihozá­
padně od Čechtic, se kterými ji spojuje silnice vedoucí dále
do Čáslavska. Rozkládá se po pravém břehu potoka
Mohelnice. Potok pramení nedaleko vsi v jizbických lesích,
sbírá další malé potůčky a pramínky a v Křešíně ústí do
Martinického potoka. Potok Mohelnice tvoří hranici mezi Sta­
rými a Novými Práchňany. Zajdete­li za vesnici směrem
k jihu, ocitnete se rázem v Kraji Vysočina.
Mapa z poloviny 18. století
Na Müllerově mapě Čech z roku 1720 osadu Nové
Čechtické noviny
11/2014
Strana 2
Z Čechticka
zaznamenaný ve farních záznamech. Jak si kromě ná­
mezdní práce rodiny přivydělávaly? Krom toho, že si pronají­
maly pole, aby se lépe uživily, od poloviny 19. století si
v Nových Práchňanech braly rodiny tzv. „prážata“. I když mě­
ly dost svých dětí, mladé maminky, hlavně dělnice a dom­
kářky, si dojížděly do Prahy do porodnic pro děti pražské,
které by jejich matky ve městě neuživily, nebo se o ně
nemohly z nějakého důvodu starat. Pěstounky musely mít
k podpisu smlouvy vystavený farní průkaz, kde bylo po­
tvrzeno, že jejich vlastní děti nejsou mladší šesti měsíců.
Pokládaly za šťastnou náhodu, když dítě dostaly domů hned
napoprvé. Často jely i třikrát, než si dítě přivezly
spolu s nejnutnějším prádlem, kontraktem (smlouvou),
rodným listem s označením domovské obce dítěte, náhradou
za cestu, obnosem pět zlatých a měsíčním platem na výživu
a ošetřování za první měsíc ve výši šest zlatých. Tento plat
jim pak byl vyplácen každý měsíc po předložení průkazu pří­
slušného farního úřadu, že dítě je naživu. Výplaty obsta­
rávaly většinou hokynářky při svých jízdách do Prahy za
zbožím nebo se pěstouni obraceli na místního faráře ve Zho­
ři, později i na záložny ve městech. Výživné šest zlatých se
vyplácelo do jednoho roku. Pak už pěstounka musela sama
obstarávat dítěti šatstvo a prádlo a příspěvek činil do tří let
pět zlatých, do šesti let tři zlaté. V šesti letech byla povinna
pěstounka dítě vrátit. Nebylo vzácností, že rodina vy­
chovávala stejné množství dětí vlastních a prážat. (Prážata
si braly i rodiny ve Starých Práchňanech.)
Nové Práchňany od roku 1869 do roku 1920 byly osa­
dou obce Čáslavsko a patřily pod okres Ledeč, v roce 1921 ­
1930 nadále patřily k obci Čáslavsko, ale okres byl přej­
menován na Ledeč nad Sázavou. V roce 1950 změnila osa­
da příslušnost k okresu: je stále osadou obce Čáslavsko, ale
v okrese Pacov. Největší změna však nastala od roku 1961.
Nové Práchňany jsou částí obce, posléze městyse Čechtice
v okr. Benešov, a patří do Středočeského kraje.
V Nových Práchňanech se dochovaly tyto záznamy o po­
čtu domů a obyvatel. V období 1780 – 1790 je popisována
vesnice se čtyřmi domy, počet obyvatel není uveden. Vzhle­
dem k tomu, že běžně v rodinách žilo kolem 10 členů, dá se
předpokládat, že zde bydlelo asi 40 lidí. V roce 1848 se již
hovoří o 141 obyvatelích v 15 domech. V roce 1869 bylo na­
sčítáno 15 domů se 102 obyvateli, v roce 1890 zde žije 90
obyvatel v16 domech. Při sčítání lidu v roce 1900 je 104
obyvatel, v roce 1910 je uváděno 14 domů s 94 obyvateli,
v roce 1930 vzrostl počet obyvatel na 140 v 21 domech. Po
druhé světové válce při sčítání v roce 1950 je zaznamenán
přírůstek dvou domů, žije zde 83 obyvatel ve 23 domech. Po
změně příslušnosti ke Středočeskému kraji a okresu Bene­
šov se uvádí v roce 1961 – 90 obyvatel, v roce 1970 pak 61
obyvatel v 18 domech. V roce 1980 je nasčítáno 36 obyvatel
v 15 domech, v roce 1991 zde trvale žije 25 lidí, v roce 2001
mají Nové Práchňany 22 lidí. Při dalším sčítání v roce 2011
zde žilo 24 obyvatel v 8 domech (z 23 domů, tj. 15 domů je
víkendových). V roce 2014 mají Nové Práchňany dvacet dva
obyvatel.
Čerpáno z různých zdrojů.
Zpracovala Mgr. Bc. Lenka Proschková
Poděkování p. Marii Kolandové za laskavé konzultace
Fotografie R. Kolandová, L. Proschková, 2014
Práchňany ve vzpomínkách I
Kořeny
Pradědeček Josef Nebřenský III. (*1853) bydlel v Nových
Práchňanech. Ústní tradice uvádí, že snad měl být (podle vy­
jádření pana faráře) potomkem nějakého polského šlechtice –
emigranta Nebrzenskeho. Jako malé dítě (11 let) osiřel a mu­
sel jít do služby ke svému strýci do Šebířova mlýna. Teprve
když dorostl a oženil se, mohl začít hospodařit na polích svých
rodičů. Poté koupil bývalou vinopalnu ve Starých
Práchňanech, pole po rodičích spojil s polnostmi, které patřily
k vinopalně a stal se hospodářem ve Starých Práchňanech 20.
O svém dětství Josef Nebřenský vyprávěl na pastvě své
vnučce, mojí mamince. Dědeček byl známý svou mimořádnou
pamětí, pamatoval na to, v kterém roce bylo velké sucho a kdy
naopak bylo deštivé léto, pamatoval si na to, kdy přišla velká
bouře a potloukla obilí, pamatoval si na to, kolik telátek (pra­
sátek) se v kterém roce narodilo atd.
Prababička Anna Nebřenská (roz. Adamovská, *1860)
o svém dětství příliš nemluvila, mamince utkvěla v paměti
pouze jedna historka, kterou jí babička vyprávěla. Prababička
Anna měla jít za družičku na svatbu jedné své kamarádce. Jak
to dřív bývalo zvykem, jednalo se o svatbu domluvenou rodiči
obou stran. Ani ženich, ani nevěsta se tomu nebránili, nicméně
když nevěsta jela s družičkou v bryčce do kostela, dolehla na
ní tíha okamžiku, rozhodla se povoz zastavit a s mojí babičkou
utekla, takže ze svatby nic nebylo. Nevěstě se to nijak nevy­
mstilo, naopak měla v budoucnosti dost nápadníků, ale ženich
měl ostudu na několik let a měl problém se oženit.
Traduje se, že tato prababička byla velmi hodná žena, kte­
rá byla proslulá tím, že přála své rodině, chase i cizím lidem.
Nikdy z hospodářství neodešel nikdo hladový. V rodině se vy­
práví příběh pošťáka, který si zařídil donášku pošty
k Nebřenským vždycky v době oběda. Prababička mu pokaž­
dé dala oběd nebo něco jiného k snědku. Na vsi tehdy bylo
zvykem se „upejpat“ a tak hospodyně věděla, že musí hosta
pobízet a přemlouvat. Dělala to velmi vehementně, až už to
rodině přišlo příliš a prababičce domlouvali, že tolik pobízet
nemůže, že třeba host opravdu nechce, a ona ho tím svým
nucením obtěžuje. Prababička si to vzala k srdci, a když příště
pošťák přišel, jako obvykle mu nabídla, ale když odmítl, už ho
dál nepřemlouvala. Jenže on měl samozřejmě hlad, a protože
nevěděl, jak to udělat, tak se zeptal: „Co jste to, panímámo,
před chvílí říkala?“ Babička to pochopila a jídlo mu přinesla.
Modlitebna
Na půdě stavení č. p. 20 ve Starých Práchňanech (nad
kůlnou) bývala židovská modlitebna, na kterou upomínaly
vybledlé zelené hvězdy na půdních trámech. Moje maminka
vzpomínala, že se tam jako dítě chodila na ty téměř vybledlé
hvězdy dívat. Pradědeček na modlitebnu vzpomínal, že se
tam židé chodili modlit a podle své tradice se modlili každý
po svém, takže pozorovatelům v kůlně se to jevilo jako
brebentění. Na půdu vedly strmé dřevěné schody
a venkovští výrostci se jednou pobavili tím, že odstranili
jeden schodový stupeň a zakřičeli, že hoří. Židé začali prchat
a na chybějícím schodu padali jeden přes druhého. Kluci z té
židovské valné hromady měli pochopitelně velkou švandu,
ale neuvědomovali si, že to mohlo skončit vážnými úrazy.
Helena Šafrová, roz. Střádalová
v Sudislavicích
PohledNáves
na Nové
Práchňany, domy
postavené kolem 1. sv. války
Pohled na Nové Práchňany, domy
v nejstarší zástavbě
Čechtické noviny
11/2014
Strana 3
Informace pro občany
Práchňany ve vzpomínkách
II
Křížek
U silnice za vesnicí Staré Práchňany směrem na Křešín
stál v poli křížek. Kovový křížek byl umístěn na betonovém
(kamenném) podstavci. U křížku stály dva rozložité stromy,
které poskytovaly dostatek stínu pro odpočinek lidí pracují­
cích na poli, a nebo pro poutníky na cestě. Protože hned
u křížku bylo naše pole (říkalo se, že je to pole „u křížku“),
tak se moji prarodiče o křížek starali a automaticky se bralo,
že je to „Nebřenských“ křížek. Ale jestli ho dal postavit ně­
který z našich předků, nevím.
Poznámka pamětnice Marie Kolandové:
Babička Nebřenská byla rozená Vejmoláková z Dobříkovic.
Když se přivdala do Starých Práchňan, rozhodli se na
hřbitově na Zhoři místo klasického křížku dát nový pomník
na rodinný hrob. Tento křížek převezli do Starých Práchňan
a umístili jej ke svému poli.
Kaplička U Kněžny, foto L. Proschková 201 4
Krátce po komunistickém převratu cestáři opravovali
křížky v okolí a ten náš z nějakého důvodu vynechali. Babič­
ka se zlobila a rozhodla, že takhle to nejde, že je křížek po­
třeba natřít – podstavec se bílil a křížek se natíral černou
barvou, pod krucifixem byla malá ploška s nápisem zhoto­
veným stříbrnou barvou. Protože byl nápis nečitelný, dospě­
la babička k rozhodnutí, že je potřeba název obnovit.
Křížek na cestě na Mohelnici,
nápis
K úctě a chvále Boží
(křížek Nebřenských)
Úkol padl na mého tatínka, který byl stavební inženýr, a
tudíž byl schopen graficky křížek opravit. Tatínek se tedy ujal
úkolu a napsal na křížek: „Všeho do času, pán Bůh na věky“,
což bylo v době tuhého stalinského komunismu dvojsmyslné
a tatínkovi to přišlo pikantní.
Po vykonání této práce se tatínek vrátil domů a hlásil
splnění úkolu. Babička měla radost, že i náš křížek je opra­
ven, a šla se na „oštaficírovaný“ křížek podívat. Když uviděla
nápis, zhrozila se, přiběhla domů, zoufale lomila rukama a
prohlašovala: „Cos to vyvedl, vždyť oni nás všechny za­
vřou!“.
Popadla kbelík s vápnem a honem nápis zatřela, rychle,
dokud ho ještě nikdo neviděl. A pak se sešla rodinná porada,
na které se rozhodovalo, co na křížek napsat. Padaly různé
návrhy vážně i nevážně míněné. Např. „Dej nám Bože do­
čkati se lepších časů“, „Dokonáno jest“, „Pane Ježíši, smiluj
se nad námi!“. Jenže všechno by to znělo komunistickému
duchu a sluchu dvojsmyslně. Celá akce skončila tím, že ta­
tínek na křížek napsal „Ke cti a chvále Boží“.
Když jsme v roce 2012 putovali krajem mých předků, křížek
jsme našli. Stromy už u něj nestály, křížek byl zarostlý
plevelem, nachýlený ke straně a nápis téměř nečitelný.
Pravděpodobně ho během uplynulých let někdo opravoval a
z neznalosti znění zkomolil na „K úctě a chvále Boží“.
Křížek u silnice na Staré Práchňany od Čechtic
(Kolandův křížek) ke článku na str. 1 0
Helena Šafrová, rozená Střádalová
Zápis z rady č. 1 5/201 4
v Čechticích dne 20. 1 0. 201 4
1.
Rada bere na vědomí dílčí přezkoumání hospodaření
městyse Čechtice za pololetí roku 2014.
5.
Rada schvaluje darovací smlouvu na činnost mládeže
2.
Rada
doporučuje jednání o odkoupení s vlastníky
pozemku p. č. 2669 k. ú. Černičí o výměře 187 m2.
6.
Rada schvaluje přijetí darovací smlouvy č. 4/2014 pro ZŠ
3.
Rada vzala na vědomí, že byly podepsány smlouvy na
7.
Rada
8.
Rada vzala na vědomí žádost pana Martina Kerouše
o odkoupení části obecních pozemků v Otročicích. Rada
rozhodne o vyvěšení záměru až po místním šetření.
9.
Rada schvaluje datum rozsvícení vánočního stromu na
4.
Regeneraci zeleně veřejných ploch městyse
Čechtice s firmou Zahradnické služby Jan Lhotka
a Svozovou techniku městyse Čechtice s firmou SAP
spol. s r. o. Snět.
Rada vzala na vědomí, že Fond dopravní infrastruktury
vyhlásil dotaci na výstavbu bezbariérových a bezpečných
chodníků. Rada schvaluje, aby původní projekt na
chodník k novým parcelám byl rozšířen o protější chodník
a na dotaci byla řešena ulice Vlašimská komplexně.
Čechtické noviny
Sokola Čechtice ve výši 20 000,– Kč.
Čechtice.
schvaluje další nákup škrabaného asfaltu
z rekonstruované dálnice.
neděli 30. 11. 2014 (1. neděle adventní).
10. Rada schvaluje zakoupení nových svítidel na vánoční
strom v Čechticích na náměstí.
11/2014
Strana 4
Volby do obecního zastupitelstva
Výsledky voleb ze dne 1 0. a 11 . 1 0. 201 4
Sídla volebních okrsků volebního obvodu Čechtice:
Okrsek č. 1 – Čechtice
Okrsek č. 2 – Malá Paseka
Okrsek č. 3 – Staré Práchňany
Okrsek č. 4 – Nakvasovice
Okrsek č. 5 – Jeníkov
Okrsek č. 6 – Otročice
Zpracovala L. Proschková
Čechtické noviny
11/2014
Strana 5
Školní okénko
Redakce: Jakub Mazaný a Vít Šimon (8. třída)
Autor grafiky: Jakub Mazaný (8. třída)
Pátá třída v roli básníků
Tulipán
Brok
S. Starečková, T. Vopálková,
E. Matušková
V. Klejnová, N. Šimonová
Byl jeden les
a v něm žil pes.
Jmenoval se Brok
byl pěkný cvok.
Byl hodně chlupatý
kožich až na paty.
Rád honil kočky
s modrými očky.
Jednou však Bročka
prohnala kočka.
Od té doby Broček
nevšímá si koček.
Tulipáne, tulipáne,
ty jsi tady pánem.
Krásnou korunku máš,
své dceři ji pak dáš.
Krásnou žlutou barvu máš,
každému ji rozléváš.
Rosteš u mne na zahradě,
máš se tam jak v krásném hradě.
Ohlédnutí za projektovým dnem Den vzdělanosti
Projektový Den vzdělanosti proběhl v Základní škole Čechtice už 24. 9. 2014. Osmá třída se na něm podílela tím, že ve
skupinách zorganizovala scénické čtení a výtvarnou soutěž pro žáky z nižších ročníků. Jednotlivé skupiny osmáků navštívily
nižší třídy a četly zde a hrály pověsti Boleslavská bratrovražda a Drahomířin boží soud. Po scénickém čtení dohlíželi osmáci na
tematickou výtvarnou soutěž v přidělených třídách.
Zde uvádíme několik zážitků ze scénického čtení z pohledu osmáků.
Nikola Filipová
Líbilo se mi, že jsem se jednou mohla podívat na učení z druhé strany jako vyučující. Líbilo se mi, že děti poslouchaly a za­
pojily se do konverzace. Velice pěkné byly obrázky, které děti nakreslily. A líbilo se mi, že děti byly komunikativní. Také jsme se
naučili něco z české historie. Zažila jsem dvě zábavné hodiny, kdy se děti snažily něco naučit.
Veronika Holejšovská
Na předčítání se mi líbilo, že se všechny děti snažily poslouchat a byly potichu, ačkoli si toho moc nepamatovaly. Bylo to na
ně moc informací. Byla jsem také nervózní, ale postupně ze mne tréma opadávala. Myslím, že nejvíce se dětem líbilo, když
jsme i nějakou krátkou scénku zahráli. Děti se styděly, moc nekomunikovaly a nespolupracovaly. Projektové dny jsou o spolu­
práci mezi mladšími a staršími. To se musí děti ještě naučit.
Monika Filipová
Líbilo se mi, že děti byly hodné a v klidu poslouchaly a že všichni kreslili. Také se mi líbilo, že jsme od paní učitelky dostali
bonbóny. Dále se mi líbilo, že paní učitelka pustila dětské písničky a děti k tomu zpívaly. Nelíbilo se mi, že nás Lucka Boudní­
ková opustila, protože jí bylo špatně.
Anička Paťhová
Když jsme přišli do třídy, tak jsme pustili hudbu a děti v prvních lavicích si zacpávaly uši. Kamarádům Matějovi a Honzovi se
tato muzika prý ale líbila… Bylo mi líto, že někteří nakreslili Václava v kombajnu. Plno dětí kreslilo to, co jsme hráli a to bylo
cílem. Výtvarná soutěž se dětem líbila, ale jak to tak chodí, nemůže vyhrát každý...
Lukáš Urbánek
Při scénickém čtení děti dávaly pozor a opravdu poslouchaly. Ale zdálo se mi, že text byl pro děti moc dlouhý. Překvapily
mě pak obrázky od dětí. A tak nakonec obrázky vyhrály všechny.
8. třída ZŠ Čechtice
Čechtické noviny
11/2014
Strana 6
Poklady z naší půdy
Bambitka
Ořechové struhadlo
Bambitka má banánový tvar.
Skládá se ze dvou hlavní s křesadly
a dřevěné pažby s kohoutkem.
Hlavně jsou narezlé. Každá
hlaveň má vlastní kohoutek. Když
se kohoutek zmačkne, uvede se do
chodu křesadlo, ve kterém je
umístěn střelný prach. Střelný prach
se vznítí, tlakem se dostane do
hlavně proud vzduchu a ten vyrazí
náboj z hlavně.
Bambitka je zajímavá, protože je
velmi stará. Bambitku našel Jirka
Zeman na půdě.
Houdiniho zámek
Tento robustní zámek je
převážně z oceli a mosazi. Měří
přesně sedm centimetrů a váží
400 g.
Přední stranu zámku zdobí nápis
ZOGEE. Mosazná klíčová dírka vy­
padá jako muffin.
Zámek dokáže zamykat skříně,
truhly i různé jiné věci. Horní část klí­
čové dírky je oddělitelná pomocí tla­
čítka, ukrývá se za mosazným
plátem. Zajímavostí je, že první klí­
čová dírka nefunguje a jak se otvírá,
je veliké tajemství, které sděluje ma­
jitel pouze kamarádům.
Zámek našel Kuba Boudník na
půdě, když hledal vosí hnízda. Ku­
bova babička ho vyhrála v tombole.
Struhadlo je dřevěné, je asi tři­
cet centimetrů dlouhé.
Skládá se ze tří částí (pojízdná
násypka, víko je s úchytem, prkénko
z břitem). Do násypky se oříšky na­
sypou a posouváním oříškové ná­
sypky přes břit se oříšky
nastrouhají. Kousky oříšku vy­
padnou spodní částí prkénka.
Struhadlo dostala rodina Honzíka
Růžičky od dědy, který ho pro ně
nechal vyrobit.
Jan Růžička, Zuzana Komínková,
Petr Souček, Nicol Šimonová
a Michal Vlček; 5. třída
Kolektiv 5. třídy
Kolektiv 5. třídy
Školní knihománie
ZŠ se obrací s prosbou o pomoc na všechny občany.
Čím můžete pomoci?
Pokud máte doma knihy, které nepoužíváte, nebo je chcete
dokonce vyhodit, můžete je nezištně věnovat škole.
Poděkování
Srdečně děkujeme za Vámi věnované
knihy základní škole.
Darovat můžete jakékoliv knihy, časopisy... (na žánru
nezáleží).
Materiál můžete přinést do školy kdykoliv.
Děkujeme Vám za podporu dětí a vzdělanosti.
Vybíráme z našich křestních jmen
Felix – 1 . listopad
Jméno FELIX znamená štěstí, šťastný. Je to jméno
původem latinské. Nosí jej celkem 341 obyvatel České
republiky.
Martin – 11 . listopad
Jméno MARTIN znamená bojovný, zasvěcený bohu
Martovi a je to jméno původem latinské. Nosí jej celkem
178 134 obyvatel České republiky.
Karel – 4. listopad
Jméno KAREL znamená král, (svobodný) muž, chlap
(z něm. Karl) a je to jméno původem staroněmecké. Nosí jej
celkem 122 786 mužů České republiky.
Nikola – 20. listopad
Jméno NIKOLA znamená vítěz nad lidem. Nosí jej
celkem 29 677 obyvatelek České republiky. Jméno
NIKOLA má i mužskou variantu, kterou nosí 944 mužů.
Gratulujeme nositelům těchto jmen!
Čechtické noviny
11/2014
Zpracoval Jakub Mazaný, 8. třída
Strana 7
Kultura ve škole
Festival 1 3+ v Divadle v Dlouhé
Divadlo Tramtarie Olomouc představení Jiřího Jelínka
Poslední případ Sherlocka Holmese
Žáci 8. třídy ZŠ Čechtice navštívili 15. října 2014 divadelní představení v pražském divadle ,,Poslední případ Sherlocka
Holmese". Představení bylo uvedeno v rámci divadelního Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé. Autorem hry je zároveň její režisér
a hlavní protagonista Jiří Jelínek. Sekundují mu dva mužští Watsonové a dvě dívky. Představení podává slavného detektiva
skutečně v netradiční moderní formě. K tomuto pojetí odkazují i sportovní kostýmy. Slavný detektiv řeší své detektivní případy
spíše než dedukcí metaforou, parodií a vtipem. Detektivkou se inspiruje jen velmi vzdáleně a volně. Kromě okrajových
detektivních zápletek se v příběhu objevuje zápletka milostného vztahu nahlížená z pozice dnešních teenagerů. Je­li hra o něčem,
pak je především o hravosti ve všech jejích formách, často užívá slovní komiku, narážky a vtipy. Hravost umožňuje i scéna –
role zavěšených balících papírů, které se mění žertovným kreslením, prostříháváním a trháním v různá exotická i méně exotická
místa. Proměny scény ještě podtrhuje hojně užívaná stínohra. Jelínek si hraje i s diváky, aktivně je zapojuje do hraní a vymýšlení
vtipů. On i další herci komunikují přímo s diváky. Diváci mohou rozhodnout i o konci hry. Žádný okamžik nevyznívá trapně.
Jelínek hrou přímo cílí na věkovou skupinu třinácti – patnáctiletých.
Ostatně posuďte sami, zeptali jsme se osmáků, jak se jim představení líbilo.
Veronika Holejšovská
Nebylo to normální divadlo, na které jsme zvyklí. Bylo lepší v tom, že herci s námi komunikovali. Pracovali také s balícími
papíry, malovali na ně.
Bylo zde příjemné prostředí a děti z jiných škol nás nerušily a dopřály nám pěkný zážitek. Po skončení jsme se všichni mohli
zapojit do soutěže ve ztvárnění svého jména, kterou pořádala firma Stabilo. Z Prahy jsme přijeli spokojení s pocitem krásna.
Nikola Filipová
Divadlo se mi velice líbilo. Nebylo to takové typické dlouhé a nudné divadlo. Hercům se velice povedla stínohra. Povedené
bylo také zapojení diváků do hry. Hra byla založena na slovních hříčkách…Po představení jsme měli malou přednášku o tom,
jak správně dělat graffiti. Pak jsme si to zkoušeli. Hotové výtvory budeme posílat do soutěže. Můžeme hrát o fixy značky Stabilo
a lístky do divadla.
Adéla Růžková
Divadlo se mi líbilo… Konec byl zajímavý, protože jsme si ho mohli vybrat…
Anna Paťhová
Toto představení bylo zvláštní. Nepochopila jsem úplně děj, ale líbilo se mi to. Byla to vlastně parodie na Sherlocka Holmese.
Myslela jsem, že to bude obyčejné divadlo, ale byla jsem mile překvapena…
Mgr. Jaroslava Sýkorová
Nekrolog
Petr Vejvoda
Výlet 5. třídy do Prahy
V půl osmé ráno, 15. října 2014, jsme se sešli před ško­
lou a jeli do Prahy. Cesta nám trvala dvě hodiny. Nejprve
jsme šli do Mořského světa. Průvodce nám vyprávěl o růz­
ných rybách a dával nám otázky. V akvariu byli murény, úho­
ři, želvy, žraloci, pilohřbet, čtverzubec, mořští koníci
a drobné mořské ryby. U posledního akvária nás zaujala
„chlupatá mužská ruka“. Takovou tam měli zvláštní rybu.
Klukům se nejvíce líbilo, když Vojta sypal krmení pro ryby do
otevřeného akvária a ryby se přihnaly tak, že vystříkla voda
až na Kubu. Někdo zase obdivoval elektrického úhoře, který
dával elektrické šoky. Po prohlídce akvarií jsme zhlédli film
o podmořském životě.
Pak jsme se přemístili na Harfu do Dinoparku. Nejprve
jsme se podívali na působivý 4D film o dinosaurech. Po fil­
mu jsme vylezli na střechu nákupního centra, kde byly
modely dinosaurů, z nichž některé uměly hýbat končetinami
a řvát. Největší predátor se jmenoval raptor. Na střeše byl
také točící tunel s planetami.
Petr zemřel dne 14. října 2014 (bylo mu 16 let).
Byl ubodán, když se snažil zachránit své tři spolužač­
ky. Ty byly totiž napadeny ženou (Barborou Vorlovou) trpí­
cí schizofrenií.
Petr cvičil parkur, hodně riskoval skoro ve všem. Vždy,
když se něco stalo, neváhal pomoci, proto jeho reakce na
tento čin nikoho nepřekvapila. Vždy se dokázal někoho
zastat, byla s ním i legrace.
Petr nám všem bude chybět. I těm, kdo ho neznali,
protože čin, který udělal, je hrdinstvím, a to opravdu
velkým. Tak mladý člověk obětuje svůj život za cizí! To je
opravdu hrdinský čin. Petr stál za právem a spravedlností
víc než kdokoliv jiný, je to vzor mnoha lidí a oprávněně.
Podle mého to byl frajer, tohle by udělal málokdo.
Tereza Kletečková, 8. třída
Na závěr jsme si šli odpočinout a pojíst do McDonalda a
KFC. Z výletu jsme se vraceli šťastní zpátky do Čechtic, kde
si nás vyzvedli rodiče.
Dominik Tulach, Jan Rukavička, Tereza Vopálková,
Nicol Šimonová, 5. třída
Čechtické noviny
11/2014
Strana 8
Pro naše občany
Výlet do neznáma
Ve čtvrtek 16. října 2014 vyrazila skupina důchodců pod vedením paní
Renaty Kolandové na „tajemný" výlet. Cíl cesty byl vylosován až v autobuse.
TELČ! Všichni se zaradovali, protože renesanční perla mezi městy láká
tisíce našich i zahraničních turistů.
Vedoucí zájezdu měla perfektně připravenou trasu, všichni účastníci
obdrželi před odjezdem plánky i charakteristiky míst, která jsme měli
navštívit. Po půl osmé ráno začalo naše putování...
První zastávka byla v Nové Říši. Na začátku 13. století se zde začal
budovat klášter patřící dlouhá léta premonstrátorům, prohlédli jsme si
překrásný opatský kostel sv. Petra a Pavla s bohatou barokní výzdobou,
připomněli si některé významné rodáky městečka.
Na okraji města Telče se tyčí vyhlídková věž Oslednice. Původně zde
měl stát jen vysílač, který by pokryl okolí signálem, avšak v roce 1999 se
začala stavět konstrukce, jež by sloužila zároveň jako rozhledna. Tyčí se tu
36 metrů vysoká železná konstrukce s ochozem ve výšce 31,2 metrů.
Rozhledna byla slavnostně otevřena roku 2000. I když jsme nahoru
nestoupali, poněvadž byla zavřena, příjemná procházka za slunného počasí
a půvabný rozhled do kraje stály za zhlédnutí.
Telč je právem zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Náměstí Zachariáše z Hradce, historické domy s barevnými štíty, dlouhá
podloubí zasluhují obdiv. Návštěva telčského zámku nás přenesla v čase
o několik století nazpátek. Původní hrad byl s vkusem přestavěn na skvostné
sídlo, kde se dnes snoubí renesance s gotikou. S příjemnou průvodkyní jsme
procházeli Modrým, Divadelním, Africkým, Mramorovým, Zlatým i Císařským
sálem. Poté jsme zavítali do zámecké zahrady s arkádami, kašnou
s vodotryskem a následně do galerie, kde se v současné době nachází
výstava filmových kostýmů a fotografií.
Po čtrnácté hodině se stal cílem naší cesty hrad Roštejn, který se
nachází asi 8 km od Telče. Stojí zde od poloviny 14. století na skalnatém
výběžku ve výšce 667 metrů. Na skalisku tvořila obranný předvoj osmiboká
věž, ke které přiléhal hradní palác. Z gotického hradu udělal Zachariáš
z Hradce renesanční lovecký hrádek, byl přistaven rytířský sál a kaple. Tato
přestavba nebyla poslední, Roštejna se dotklo i zdobné baroko, ale
z původní výzdoby toho kvůli požárům mnoho nezbylo. I když musíte
zvládnout poměrně hodně schodů, návštěva hradu vás okouzlí.
Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsme museli odložit plánovanou
návštěvu expozice betlémů v Třešti. Ale určitě tam zavítáme příště!.
Poděkování patří také panu P. Studničkovi za bezpečnou jízdu a Úřadu
městyse Čechtice za poskytnutí autobusu.
Vlasta Kubalová
Program MC Jakoubek
říjen – prosinec 201 4
Tradiční zpívání
na čechtické radnici
Opět v tomto školním roce zveme maminky (i tatínky)
s dětmi na společné setkávání na faře v Čechticích. Mateřské
centrum bude probíhat každý lichý pátek v měsíci od 9.30.
Děti se mohou těšit na veselé a hravé programy a jejich
maminky na příjemně strávené dopoledne.
Pro maminky, které si jen chtějí se svými dětmi pohrát bez
řízeného programu, je k dispozici VOLNÁ HERNA. Ta bude
vždy přístupná každý sudý pátek od 9.30.
7. 11. 2014
Pohádka Hrnečku vař! – vede K. Veletová
se koná
30. listopadu 201 4
od 1 5.30
Program:
Vystoupení pěveckého sboru ZŠ
Vystoupení dětí ze ZUŠ Vlašim
Dílnička pro děti
Vánoční minitrh
Svařák, káva a čaj
21. 11. 2014 Ekocentrum Čapí hnízdo – V lese
5. 12. 2014 Čteme s nečtenáři – Husa Líza a vánoční
hvězda – vede M. Říhová
Termíny VOLNÉ HERNY: 14. 11., 28. 11.
Těšíme se na viděnou.
Kontakt: Ludmila Kasperová, 605 148 189
Čechtické noviny
11/2014
Strana 9
Informujeme...
Běžecké závody
Na podzim jsme se zúčastnili s našimi dětmi dvou bě­
žeckých závodů.
Nejprve jsme si vybrali „Benešovský běžecký
festival", který se konal poprvé. Neděle 21. 9. 2014 na­
bídla nejen pěkné počasí, ale i hojnou účast ve všech ka­
tegoriích. Běh městem Benešov měl i početné fanoušky
a diváky. Hoši závodili v kategorii starší žáci I., trať měři­
la 1 100 m, okruh vedl kolem centra a běžel se dvakrát.
Martin Hyna obsadil 2. místo a Jakub Hyna 8. místo ve
velké konkurenci. Diplomy a medaile předávala bývalá
světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová.
Druhý závod se jmenoval „Běh zámeckým parkem"
a letos se konal již 11. ročník v neděli 5. 10. 2014. Hoši
závodili ve stejné kategorii. Martin Hyna obsadil 1. místo
a Jakub Hyna 3. místo. Trať vedla kolem řeky Blanice,
běžel se jeden okruh a počasí bylo chladnější, ale na­
štěstí nepršelo.
Bohužel kromě nejmladší kategorie byla účast cel­
kově malá. Závody jsme zvolili jako podzimní přípravu
pro naše závodníky branných závodů.
Děkujeme sponzorům: TJ Sokol Čechtice a Zeměděl­
ské družstvo Čechtice.
MUDr. K. Hynová, J. Hyna
Běh zámeckým parkem, Vlašim,
Martin Hyna 1. místo, Jakub Hyna 3. místo
Staré Práchňany ve vzpomínkách Marie Kolandové
Paní Marie Kolandová bydlí ve Starých Práchňanech už od svého narození, a to od roku 1925. Je opravdu dobrou a vní­
mavou pamětnicí. Utkvěly jí nejen vlastní vzpomínky, ale i některá vyprávění maminky Marie Kletečkové (1894 – 1971) a babič­
ky Vincencie Kačenové (roz. Kletečkové ze St. Práchňan č. p. 10, 1873 – 1947). Ochotně se s námi o některé vzpomínky podělila.
„Z babiččina vyprávění vím, že dlážděná cesta z Čechtic na Lukavec se stavěla v roce 1890, kdy jí bylo sedmnáct let. Pů­
vodně měla silnice vést od horního křížku (tzv. Kolandova křížku) lukami pod Starými Práchňany. Tento křížek zde nechala po­
stavit maminka mého tatínka Marie Kletečková (1865 – 1933), stromy sázel můj tatínek Vincenc (Čeněk) Kletečka v roce 1904.
Byly to dva jasany. Jeden z nich je již dnes poražený. Při stavbě silnice se však nepodařilo vykoupit pozemky a louky od sedlá­
ků, a tak byla cesta nakonec vedena středem vesnice, čímž byly definitivně odděleny domy č. p. 9 a č. p. 21. Babička jako že­
na také pomáhala. Roztloukala palicí velké kameny na drobné, a ty byly použity na dlažbu této stavby. Pro babičku to byla forma
přivýdělku. V této době v Nových Práchňanech stálo na pravé straně vozovky jen několik domů. Posledním z nich byla hospo­
da zvaná "Na Radosti" č. p. 6, která dnes již nestojí a je nahrazena novým moderním domem. Dále se asi deset domů nacháze­
lo při cestě na Zhoř. Další domy byly přistavěny až později, nejvíce kolem první světové války. Tato válka zanechala v obou
vesnicích nesmazatelné stopy. Někteří otcové a synové se domů z bojiště nevrátili. Byli to Antonín Kletečka (SP č. p. 21), Vin­
cenc Kletečka (SP č. p. 10), Josef Mářinec (NP č. p. 2), a pan Kozák (SP č. p. 2).
Lesní víla
Moje maminka pocházela z Čáslavska. Do školy chodila na Zhoř. V roce 1907 byla dostavěna nová škola v Čáslavsku a tak
měly děti konečně usnadněný školní život. Nebylo to totiž vždy jednoduché chodit ve dřevácích na Zhoř pěšky. Já už jsem chodila
do školy v Čáslavsku. V té době byla obecná škola pětiletá. Poté následovala měšťanka v Čechticích. Zde se platilo školné, kte­
ré bylo první rok 50 Kč a druhý a třetí rok za 80 Kč. Další roky už jsem chodit nemohla, musela jsem pomáhat v hospodářství.
Školné za čtvrtý a pátý rok bylo ve výši 400 Kč, a to si mnozí rodiče dovolit nemohli.
V roce 1929 se začala stavět silnice na Mohelnici. Byla vedena jinudy než původní cesta, která míjela zájezdní hostinec
„u Zíků." V důsledku toho hospoda později zanikla.
Elektřina byla do vesnice zavedena v roce 1941 a 1942. Zasloužili se o to Josef Kletečka a František Kozák. Ti dojeli v těch­
to válečných létech do Českých Budějovic a vyřídili povolení. Rozvody provedla pražská firma. Lidé se na elektrickou síť připo­
jovali postupně. Všichni si nemohli dovolit hned zaplatit přípojku.
Na druhou světovou válku mám však i další vzpomínky. Můj manžel byl tři roky totálně nasazený nedaleko Vídně, podobně
jako další občané Ladislav Sviták ze Starých Práchňan a František Brýl z Nových Práchňan.
Nemohu však zapomenout ani na tento válečný příběh. Na konci druhé světové války hnali Rusové přes Práchňany německé
zajatce směrem na Tábor. Němci byli příšerně vyhladovělí, nevěděli, co se s nimi bude dít dále. Jedna Němka nesla na rukou
malé dítě. Hlasitě naříkala a prosila o jídlo pro tohoto kojenečka. Maminka jí nalila mléko, podala jí ho, ta však vypila obsah
sama se slovy, že ona má hlad také. Pokračovali v pochodu dále a tato Němka u Strnadova mlýna nevydržela psychický tlak,
najednou popadla dítě, udeřila jím o kamenný patník a pak chtěla i ona sama ukončit svůj život skokem do rybníka. Někdo ji
zezadu zastřelil. Těžko říci, co se jí honilo hlavou. U Strnadova mlýna byla pohřbena i s dítětem. Ale asi po dvou letech jejich
těla rodina exhumovala a odvezla domů do Německa.
Poválečná léta nám přichystala nejen radosti, ale i starosti. V roce 1947 bylo veliké sucho. Studny, které mělo každé sta­
vení, vyschly, lidé byli bez vody. Proto se občané rozhodli, že si vybudují obecní vodovod. Voda je dodnes vedena z několika
studní. Zemní práce si lidé dělali sami ručně. I já jsem chodila pomáhat. Na konci padesátých let pak byl vybudován komplex
JZD. Ale rok 1961 pro nás znamenal změnu největší. Obě vesnice se oddělily od okresu Pacov a obce Čáslavska a staly se
součástí obce Čechtice, a tím nově spadly pod Středočeský kraj. Kořeny nás starší obyvatele ale pořád táhnou ke Křešínu,
Čáslavsku, Mohelnici... a myslím, že tento fakt ještě nějakou dobu potrvá."
Děkuji Vám za poutavé vyprávění.
Podle paní Marie Kolandové ze Starých Práchňan zapsala L. Proschková
Čechtické noviny
11/2014
Strana 10
Informace pro občany
Vysvěcení zvonů
Poděkování našim hasičům
Chtěla bych Vám pochválit a poděkovat za Vaše
hasiče, které byli u mé autonehody 14. 09. 2013 na
rallye v Humpolci.
Naprosto sehraný team, který ví co má dělat
a udělat!!! Svou práci odvedli na 100 %. Já osobně
jsem jim poděkovala, ale i tak mám pocit, že to je málo.
A tak píši i Vám, abyste věděli, co máte v obci za
šikovné chlapi (hasiče).
Moc děkuji a pevně věřím, že to dáte vědět i vašim
spoluobčanům.
Prosím neodsuzujte náš koníček (rallye), je jako
každý jiný.
Děkuji
S pozdravem Věra Ilič
V neděli 19. října 2014 byly v Nakvasovicích vysvěceny
při mši svaté nové zvony. Vysvěcení proběhlo při
příležitosti nainstalování nového elektrického zvonění.
Ohlédnutí za divadelním
představením Studený
I takto uklízejí někteří naši
chalupáři ve Starých
Práchňanech
V sobotu 11. října v 19.30 hodin zahrál v čechtické
sokolovně Divadelní spolek Studený rozpustilou komedii
Jevana Brandona Thomase CHARLEXOVA TETA.
Děkujeme za příjemné zpestření podzimního večera. Byl
to pěkný zážitek.
Renata Kolandová
Pojízdná prodejna
Fotosoutěž 201 4
Fotosoutěž byla uzavřena. Postupně zveřejňujeme
zajímavé fotografie.
Příspěvek od Natálie Rajhelové, Copak z tebe bude?
Čechtické noviny
Po několika letech se do našich vesniček vrátila
pojízdná prodejna. Benešovská pekárna Miva se svým
bohatým sortimentem zajíždí do Nakvasovic a Jeníkova.
Tamní občané každé pondělí a čtvrtek ráno mají možnost
nakoupit čerstvé pečivo, zákusky, chleba, ale i jogurty a
další.
Je to jistě příjemná změna k lepšímu, za což jim
děkujeme.
10/2014
Strana 11
Informace pro občany
Připomenutí
Připomínám občanům, kteří chtějí inzerovat
nebo psát do Čechtických novin, že svoje
články mají posílat na e­mailovou adresu
matrika@mestys­cechtice.cz.
Setkání důchodců
Říjnové setkání našich důchodců se uskuteční
od 14 hodin
v hasičském domě v Čechticích.
v pondělí 24. listopadu 201 4
Zlatnictví
Redakce je na Úřadě městyse Čechtice.
Snubní prsteny
Prodej a opravy šperků
Zakázková výroba
Výkup zlata
Vše za výrobní ceny!!!
Renata Kolandová, odpovědná redaktorka
4. ročník šachový turnaj
V sobotu 29. listopadu 2014 se uskuteční v klubovně
šachový turnaj neregistrovaných hráčů.
Začátek v 8.30 hodin, startovné 100 Kč, občerstvení
zajištěno.
Jana Míková, tel. +420 603 449 474
Zájemci o hru se mohou přihlásit
E­mail: zlatnictvi­[email protected]
na tel. čísle 739 245 847 – pan L. Košťál
Provozovny:
nebo
po dohodě – sobota + neděle, možno i večer
www.zlatnictvi­prsteny.cz
Ládví – Kamenice, Luční ul., Praha­východ
na tel. 317 853 320 – městys Čechtice
Jeníkov 2, Čechtice, okres Benešov
Petr Hozman
nabízí
čalounění sedacích souprav, židlí,
starožitného nábytku.
Tel.: 736 1 64 701
Podzimní tvoření v klubovně
Listopadová podzimní dílnička pro volně příchozí
dospělé, ale i děti se uskuteční v pátek 28. listopadu
od 18.00 hodin. Budeme se věnovat batikování.
Pro lepší organizacii prosíme případné zájemce,
aby svou účast nahlásli na Úřadě městyse Čechtice
do pátku 21. listopadu 2014.
Prodám
rodinným dům
č. p. 1 02
v Čechticích.
Tel.: 606 639 578
Čechtické noviny – Vydává Úřad městyse Čechtice – povoleno pod číslem MK ČR E 10759 – odpovědná redaktorka Renata
Kolandová. Redakce a grafická úprava Mgr. Bc. Lenka Proschková. Fotografie na první až třetí straně: Staré a Nové Práchňany,
R. Kolandová, L. Proschková. Tisk ZŠ Čechtice. Uzávěrka je vždy 20. dne předcházejícího měsíce. Redakce neodpovídá za
obsah článků a formulace autorů. Počet výtisků 600 ks. V listopadovém čísle se zaměřujeme na naše obe Staré a Nové
Práchňany. V následujících číslech se zaměříme na další okolní obce. Barevný výtisk naleznete na www.mestys­cechtice.cz
Čechtické noviny
11/2014
Strana 12