VÝBĚR NÁDOB PRO PĚSTOVÁNÍ BONSAJÍ BA RVA MISKY

VÝBĚR NÁDOB PRO PĚSTOVÁNÍ BONSAJÍ
Milan Klika
BA RVA M I S K Y
V tomto článku se budu věnovat volbě
správné BARVY nádob pro bonsaje.
Jak již bylo mnohokrát řečeno, rostlina
a miska tvoří celek. Jejich vztah musí být
po stránce tvaru a barvy harmonický.
Dokonalosti lze dosáhnout volbou tónu,
který je v harmonii s barevností stromu
a zároveň vystihne a umocní jeho charakter.
Barva má tedy funkci dekorativní, ale
také psychologickou. Pěstitel hledá stejné
povahové rysy rostliny a barevného tónu
čuje umístnění barvy na stupnici tmavosti
od bílé po černou.
V bonsajové tvorbě budeme s nelomenými sytými tóny zacházet velmi opatrně.
Barva nádoby nesmí odpoutat pozornost
od stromu, tříštit celkovou atmosféru. To
samé platí o světelné kvalitě tónu. Použití
čisté svítivě bílé nebo syté černé je problematické. Čím je strom barevně výraznější, tím intenzivnější misku můžeme
použít.
Aby vztah strom-miska nebyl vyrovnaný
hnědý kmen. Citlivý pozorovatel objeví
velké množství šedých, fialových, okrových a jiných odstínů. Celý povrch je tvořen nádhernou hrou barev a stínů.
Barevnost kmene se rozlévá po větvích
do koruny, a tím dochází k dokonalému
propojení podobných tónů misky s kmenem a následně i s korunou bonsaje.
To, zda budeme vycházet pouze z barevnosti listů či jehlic, je třeba zvážit.
U stromů s bohatou zelenou hmotou koruny, zasazených do nádob stejné barvy
TABULKA 1.
charakter povrchu nádoby
charakter stromu
neglazovaný, režný povrch
opticky těžký jehličnan, případně tmavý tón jehličnan ve volném dramatickém stylu
neglazovaný, hlazený povrch
jehličnan s odlehčenějším kmenem tmavý tón
glazovaný, matný povrch
jehličnan s odlehčenějším kmenem tmavý tón
neglazovaný, hlazený povrch
opticky těžký, opadavý listnáč, světlý tón
glazovaný, matný povrch
venkovní a bytové listnáče, světlý a střední tón opadavé jehličnany
glazovaný lesklý povrch
stálezelené rostliny s lesklým listem, atraktivní barevné listy nebo květy
misky. Vodítkem je určení OPTICKÉ HMOTNOSTI stromu. Ta je dána jeho tvarem.
Působí-li na nás celek svou robustností,
má-li mohutný výraz, vyjadřující sílu a majestátnost, je-li kmen těžký, silný, s hrubou borkou, bude i barva nádoby tmavší,
vážnější a těžší než pro stromy štíhlé až
křehké, s jemným větvením a hladkým
kmenem. Také se dá všeobecně říci, že
listnáče mají menší optickou hmotnost
než konifery. Výraz listů je živější,
světlejší a radostnější než
koruna jehličnanu. U něho
respektujeme
klid, stálost a vážnost.
Pro
názornost uvádím
tabulku s nezávaznými
příklady
charakterů
Obr.
rostlin a povrchů misek.
Viz tabulka
č. 1.
U barvy rozlišujeme
SYTOST a SVĚTLOST.
Sytost vyjadřuje její
sílu a intenzitu.
Světlost, neboli valér, ur-
až do jednotvárnosti, doporučuji u nádoby použít barevný tón o malý stupeň sytější.
Výraznější barevnost volíme u rostlin
kvetoucích, majících intenzivně barevné
listy či plody nebo u některých miniaturních bonsají (MAME), kde je plocha nádoby velice malá a drobná kompozice potřebuje na sebe upoutat pozornost.
Harmonie barev lze dosáhnout dvěma
způsoby: barevnou podobností nebo
barevným kontrastem.
1.
VYBER MISEK PODLE
BAREVNÉ PODOBNOSTI
Jedná se o nejběžnější způsob tvůrčího
přístupu.
Bonsajista
hledá
podobnou barvu
misky
s tóny v koruně nebo na
kmeni stromu.
Většinou se vychází z barevnosti
kmene.
Nelze samozřejmě říci, že stromy mají pouze
dochází k fádnosti. Listová plocha je tvořena středním převládajícím tónem zelené, kterého by již bylo neúnosně mnoho.
Při výběru misky navážeme na vedlejší šedozelené, šedomodré, žlutozelené či
stříbřité odstíny, které jsou zastoupeny
v menším množství.
VÝBĚR MISEK PODLE BAREVNÉHO KONTRASTU
Nyní se vydáváme na trochu náročnější
cestu k hledání barevné harmonie. Cílem
není najít k danému tónu tón podobný,
ale budeme vytvářet soulad dvou zcela
odlišných barev.
V bonsajové praxi tak postupujeme
v případě stromů s barevně velmi výraznými listy (např. japonské javory), květy nebo plody. K jejich systému tónu hledáme
doplňkovou barvu misky, která ještě více
umocní a rozehraje pro ně typickou barevnost. Použijeme barvu nejen dekorativně,
ale i psychologicky. Zdůrazníme část rostliny, která daný druh obzvlášť vystihuje.
Naukou o barvách se v historii zabývala řada fyziků, chemiků, filosofů a umělců.
Možno jmenovat slavné osobnosti jako
Newton, Ostwald, Delacroix, itten, Klee
a dokonce velký Goethe napsal v roce
1810 svou Farbenlehre. Máme tedy na co
navazovat.
Nejvíce
se
osvědčilo
Ostwaldovo členění barev, vyjádřené ba-
cí se dvojici. Tento jev nazýváme barevným sčítáním. Jeho praktické využití můžete sledovat na tabulce č. 2.
V bonsajové tvorbě nebudeme většinou
používat barvy v jejich čisté podobě, tak
jak je vidíme na Ostwaldově kruhu.
Snížíme jejich intenzitu přiměřeně k barevné sytosti stromu, pro který je nádoba
určena. V malířské praxi se tak děje postupným přidáním šedé.
Při vyhledávání vhodných kombinací
doplňkových barev nelze postupovat
s geometrickou přesností. Velice záleží na
individuálním, citlivém přístupu pěstitele.
Barevné vnímání je třeba rozvíjet. Tvořivý
člověk k tomu vyhledává příležitosti v přírodě, na výstavách či v literatuře.
Na cestě za harmonií Vám přeji, aby se
Vaše úsilí stalo krásnou hrou.
Obr. č. 2: Krásný příklad citlivého výběru
barvy nádoby na základě barevné podobnosti
fotografie převzaty z časopisu bonsai art
TABULKA 2. PŘÍKLADY POUŽITÍ HARMONIE ZALOŽENÉ NA BAREVNÉM KONTRASTU
(doporučuje se pro stromy se sytě barevnými listy, květy nebo plody)
červené listy japonského javoru
zelenomodrá glazura
jabloň s červenými plody
zelená glazura
skalník s oranžovými plody
modrozelená glazura
žluté listy japonského javoru
lomená modrá glazura
lehce fialové květy wistárie
lehce žlutozelená lomená glazura
hloh s červenými květy
zelená glazura
žlutě kvetoucí mochna
modrá glazura
řevným kruhem. Viz. obr. 1.
Vychází ze spektrálních barev, jež vzniknou rozložením slunečního paprsku skleněným hranolem (v přírodě tzv. duha).
Rozeznáváme tři základní barvy - žlutá,
modrá, červená a tri odvozené, vzniklé jejich míšením - zelená, oranžová a fialová.
Všechny jsou seřazeny tak, aby plynule
přecházely jedna do druhé.
Harmonie na základě barevného kontrastu docílíme výběrem barevných dvojic,
ležících na protilehlé straně kruhu. To znamená červená - zelená, žlutá - modrá,
oranžová - modrozelená, žlutozelená - fialová. Označujeme je jako doplňkové
(komplementární).
Podle zákona o simultánním kontrastu
působí na sebe dvě doplňkové barvy vedle sebe položené tak, že každá přijímá
část té druhé a navzájem tvoří umocňujíObr. č. 3: Ukázková harmonie na základě
barevného kontrastu. Žlutooranžová barva na listech je umocněna použitím modré misky