Fridrich Vilém Braniborsk˘ a jeho místodrĎitelé

637-663
6.12.2010 11:33
108/2010
Stránka 637
âesk˘ ãasopis historick˘
âíslo 4
S T U D I E A M AT E R I Á LY
Fridrich Vilém Braniborsk˘
a jeho místodrÏitelé
Panovník v kontextu vícenásobné vlády 17. století*
I R E N A K O Z M A N O VÁ
I.
Souvislé hranice, jednotn˘ národ, kter˘ jimi ohraniãené území ob˘vá a politicky urãuje, obyvatelstvo podléhající stejn˘m právním normám, monopol
státní moci na v˘kon násilí uvnitfi a suverénní jednotnou zahraniãní politiku
navenek. To je pfiedstava státu, kterou formovala 19. a 20. století a nechala ji
stát se obecnou a samozfiejmou definicí uspofiádání vnitfiní a mezinárodní
politiky. ZároveÀ pfiedurãovala okruh otázek, které byly kladeny historii
a které se zpravidla vztahovaly právû ke státu.1 V˘voj k tomuto modernímu
národnímu státu byl vnímán jako dûjinná nutnost a uãinûn základním histoIRENA KOZMANOVÁ: Frederick William I, Elector of Brandenburg, and his Stadholders.
The Ruler within the Framework of 17th Century Composite State
This study deals with the issues of a composite state (Mehrfachherrschaft), using the
example of the Elector of Brandenburg Frederick William I (1640–1688) and his
Stadholders. They represented one of the most important means which the Elector chose
to overcome the structural problems stemming from a composite state. The study
analyses the manner of selecting Stadholders and their function as it was understood by
the ruler and contemporary society. It characterizes the first half of the reign of Frederick
William as the key period for the possibility of implementing this function as an efficient
tool of government with regard to the character of statehood and the weakening of
sovereign power after the Thirty Years’ War.
Key words: Frederick William of Brandenburg, Brandenburg-Prussia, Stadholders,
composite state, development of statehood
ââH 108
4/2010
637
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 638
riografick˘m v˘kladov˘m modelem a souãasnû hodnotícím kritériem pro
posuzování konkrétních politick˘ch krokÛ a politick˘ch aktérÛ.2
Právû obecnost a samozfiejmost tohoto modelu se v novém bádání spoleãensk˘ch vûd stává pfiedmûtem pochybností a kladení otázek, aÈ uÏ se
jedná o její vyhlídky smûrem do budoucna, jimiÏ se v kontextu globalizace
a pfiemûny mezinárodního systému zab˘vá souãasná politologie a historiografie nejnovûj‰ích dûjin,3 nebo o zpûtnou interpretaci v˘voje století raného novovûku.4
Byl v˘voj státnosti v raném novovûku skuteãnû pfiedem „naprogramován“ ke svému koneãnému v˘sledku, k „modernímu“ jednotnému státu,
nebo k nûmu existovaly alternativy? Jaké byly tyto alternativy, kdo byl
jejich nositelem, proã se nakonec prosadila státnost v dané podobû a jak
pfiímoãaré a samozfiejmé nebo naopak sloÏité bylo toto prosazování?5 Podobn˘mi otázkami se zab˘vá souãasná historiografie raného novovûku.6
* Studie vznikla v rámci tzv. institucionální podpory na dlouhodob˘ koncepãní rozvoj
Vysoké ‰koly ekonomické v Praze.
1 Achim LANDWEHR, Diskurs – Macht – Wissen. Perspektiven einer Kulturgeschichte
des Politischen, Archiv für Kulturgeschichte 85, 2003, s. 71–117, zde 80–83.
2 Pro braniborsko-prusk˘ pfiíklad viz napfi. Axel GOTTHARD, Preußens deutsche Sendung, in: Helmut Altrichter – Klaus Herbers – Helmut Neuhaus (edd.), Mythen in der
Geschichte, Freiburg im Breisgau 2004, s. 321–369.
3 Viz napfi. Petr DRULÁK, Teorie mezinárodních vztahÛ, Praha 2003, s. 73; Jürgen
OSTERHAMMEL, Transnationale Gesellschaftsgeschichte. Erweiterung oder Alternative, Geschichte und Gesellschaft 27, 2001, s. 464–479.
4 K mezinárodnûpolitickému aspektu viz napfi. Sven EXTERNBRINK, Internationale
Politik in der Frühen Neuzeit. Stand und Perspektiven der Forschung zu Diplomatie
und Staatensystem, in: Hans-Christof Kraus – Thomas Nicklas (edd.), Geschichte der
Politik. Alte und Neue Wege, München 2007, s. 15–39 (= Historische Zeitschrift, Beiheft 44); Heidrun KUGELER – Christian SEPP – Georg WOLF, Einführung. Internationale Beziehungen in der Frühen Neuzeit. Ansätze und Perspektiven, in: Heidrun Kugeler – Christian Sepp – Georg Wolf (edd.), Internationale Beziehungen in der
Frühen Neuzeit. Ansätze und Perspektiven, Hamburg 2006, s. 9–35; Ursula LEHMKUHL, Diplomatiegeschichte als internationale Kulturgeschichte. Theoretische Ansätze und empirische Forschung zwischen Historischer Kulturwissenschaft und Soziologischem Institutionalismus, Geschichte und Gesellschaft 27, 2001, s. 394–423; Holger
Th. GRÄF, Funktionsweisen und Träger internationaler Politik in der Frühen Neuzeit,
in: Jens Siegelburg – Klaus Schlichte (edd.), Strukturwandel internationaler Beziehungen. Zum Verhältnis von Staat und internationalem System seit dem Westfälischen Frieden, Wiesbaden 2000, s. 105–123.
5 Viz napfi. Wolfgang REINHARD, Geschichte des modernen Staates, München 2007;
T¯Î, Das Wachstum der Staatsgewalt. Historische Reflexionen, Der Staat 31, 1992,
s. 59–75.
6 Kromû konceptu sloÏeného státu/vícenásobné vlády, kter˘ je pfiedmûtem pfiíspûvku,
viz zejména v˘sledky diskuse o absolutismu a o problematice prosazování norem
v raném novovûku. Shrnutí viz napfi. Ronald G. ASCH – Heinz DUCHHARDT (edd.),
S T U D I E A M A T E R I Á LY
638
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 639
Jedním z návrhÛ, jak tyto fenomény tematizovat a analyzovat státnost
raného novovûku, je koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády. První
pouÏití a vymezení tohoto pojmu (Composite State, Composite Monarchy)
je spojeno se jmény anglosask˘ch historikÛ Helmuta G. Koenigsbergera,
kter˘ faktor sloÏeného státu (Composite State) zmiÀuje v rámci pokusu
o vytvofiení teorie vztahÛ mezi panovníkem a stavy/parlamenty,7 a Johna H.
Elliotta, jenÏ sloÏen˘ stát tematizoval v kontextu otázky suverénního státu
jako základní organizaãní jednotky dûjin.8 Koncept novû rozpracoval bayreuthsk˘ historik Franz Bosbach, kter˘ navrhl také nové oznaãení vícenásobná vláda – vícenásobn˘ vládce (Mehrfachherrschaft, Mehrfachherrscher), které jednak eliminuje ãi doplÀuje problematick˘ pojem „státu“,
a jednak více vyzdvihuje prvek vládce a vlády a staví tak do popfiedí názornûji ústfiední roli panovníka.9 ZároveÀ je moÏno „vládu“ vnímat ‰ífieji jako
proces, zatímco pojem „stát“ svádí spí‰e k popisu stavu.
U poãátku konceptu sloÏeného státu/vícenásobné vlády stojí pfiedpoklad odmítnutí tradiãních v˘kladov˘ch schémat star‰í státnûcentrické historiografie, která ve státu v jeho v˘‰e popsané podobû spatfiovala koneãn˘
cíl dûjin a na základû tohoto kritéria hodnotila i v˘vojové formy státu raného novovûku. Koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády ale upozorÀuje,
Ïe tento v˘voj nebyl samozfiejm˘ a tematizuje odli‰nou formu státnosti,
která byla podle nûj pro ran˘ novovûk typická a charakteristická – stát sloDer Absolutismus – ein Mythos? Strukturwandel monarchischer Herrschaft in Westund Mitteleuropa (ca. 1550–1700), Köln–Weimar–Wien 1996; Jifií HRBEK, Absolutismus. Konstrukce a dekonstrukce jednoho historického pojmu, ââH 105, 2007,
s. 643–689; nejnovûji Dagmar FREIST, Absolutismus, Darmstadt 2008; k problematice prosazování norem Jürgen SCHLUMBOHM, Gesetze, die nicht durchgesetzt werden – ein Strukturmerkmal des frühneuzeitlichen Staates?, Geschichte und Gesellschaft 23, 1997, s. 647–663; Achim LANDWEHR, „Normdurchsetzung“ in der Frühen
Neuzeit? Kritik eines Begriffs, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 48, 2000,
s. 146–162.
7 Helmut G. KOENIGSBERGER, Dominium regale or Dominium Politicum et Regale.
Monarchies and Parliaments in Early Modern Europe, in: t˘Ï, Politicians and Virtuosi.
Essays in Early modern History, London 1986, s. 1–25.
8 John H. ELLIOTT, A Europe of Composite Monarchies, Past & Present 137, 1992,
s. 48–71.
9 Franz BOSBACH, Mehrfachherrschaften im 17. Jahrhundert, in: Uta Lindgren (ed.),
Naturwissenschaft und Technik im Barock. Innovation, Repräsentation, Diffusion,
Köln–Weimar–Wien 1997, s. 19–35 (= Bayreuther historische Kolloquien 11); T¯Î,
Krieg und Mehrfachherrschaft im 17. Jahrhundert, in: Prague Papers on History of
International Relations 2000, s. 69–83; T¯Î, Mehrfachherrschaft – eine Organisationsform frühmoderner Herrschaft, in: Michael Kaiser – Michael Rohrschneider (edd.),
Membra unius capitis. Studien zur Herrschaftsauffassungen und Regierungspraxis
in Kurbrandenburg (1640–1688), Berlin 2005, s. 19–34, zde 21 (= Forschungen zur
Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge, Beiheft 7).
ââH 108
4/2010
639
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 640
Ïen˘ z více ãástí, které byly spojeny zpravidla pouze osobou panovníka, zároveÀ si ale zachovávaly znaãnou samostatnost, vãetnû napfiíklad odli‰n˘ch
právních ãi ekonomick˘ch systémÛ.10 Tato skuteãnost pfiitom nebyla souãasníky v zásadû vnímána jako nûco neÏádoucího, jako stav, kter˘ by bylo
tfieba odstranit ãi reformovat, n˘brÏ byla bûÏnû respektována ze strany jak
jednotliv˘ch ãástí sloÏeného státu, tak ze strany panovníkÛ.
ZároveÀ z tohoto uspofiádání vypl˘vala celá fiada strukturálních charakteristik, s nimiÏ se museli doboví aktéfii vypofiádat. Patfiila mezi nû napfiíklad absence osobní pfiítomnosti panovníka ve v‰ech ãástech sloÏeného
státu, nutnost delegace moci, otázky integrace a unifikace, odli‰ného státoprávního nebo stavovského uspofiádání, ale také neustálá moÏnost rozpadu, pfierozdûlení nebo pfieskupení. Specifika vícenásobné vlády se v˘raznû
projevovala i na poli mezinárodní politiky, neboÈ zahraniãnû politiãtí partnefii mohli strukturálnû podmínûné slabiny sloÏeného státu kdykoli vyuÏít
ve vztazích s panovníkem.11 Naopak, v rukou panovníka se mohl sloÏen˘
stát, inklinující k rÛzn˘m ohroÏením, stát v˘znamn˘m argumentem pro
budování ãi posílení armády a jejich legitimizaci.12
Vícenásobn˘ vládce kromû toho musel fie‰it i otázku vzájemného vztahu jednotliv˘ch ãástí k centru a k sobû navzájem. Typick˘m jevem raného
novovûku byl odpor aktérÛ reprezentujících tyto ãásti sloÏeného státu vÛãi
snahám centra, aÈ uÏ zámûrn˘m nebo nikoli, pfiemûnit konglomerát zemí
v koherentnûj‰í jednotn˘ stát. Charakteristick˘m vyjádfiením této snahy
o zachování specifik jednotliv˘ch ãástí bylo napfiíklad lpûní na odli‰ném
právním pofiádku, dodrÏování indigenátu a obsazování pfiíslu‰n˘ch úfiadÛ
pfiíslu‰níky dané zemû, a odpovídající záruky v panovnick˘ch volebních
kapitulacích.13 Aktuální bádání zab˘vající se problematikou sloÏeného stá10 Koenigsberger rozli‰uje sloÏené státy, jejichÏ území jsou od sebe oddûlena mofii
nebo jin˘mi státy, a sloÏené státy souvislé. H. G. KOENIGSBERGER, Dominium regale, s. 12. K ekonomick˘m souvislostem sloÏeného státu viz napfi. Rondo CAMERON,
Struãné ekonomické dûjiny svûta. Od doby kamenné do souãasnosti, Praha 1996,
s. 166.
11 H. G. KOENIGSBERGER, Dominium regale, s. 17; Michael ROHRSCHNEIDER, Die
Statthalter des Großen Kurfürsten als außenpolitische Akteure, in: M. Kaiser –
M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 213–234, zde 216.
12 Michael ROHRSCHNEIDER, Zusammengesetzte Staatlichkeit in der Frühen Neuzeit.
Aspekte und Perspektiven der neueren Forschung am Beispiel Brandenburg-Preußens,
Archiv für Kulturgeschichte 90, 2008, Heft 2, s. 231–349, zde 334.
13 Günther LOTTES, Zwischen Herrschaftsvertrag und Verfassungsnotariat. Die Wahlkapitulationen der deutschen Kaiser und Könige, in: Paul-Joachim Heinig – Sigrid
Jahns – Hans-Joachim Schmidt (edd.), Reich, Regionen und Europa in Mittelalter
und Neuzeit. Festschrift für Peter Moraw, Berlin 2000, s. 133–148 (= Historische
Forschungen 67).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
640
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 641
tu/vícenásobné vlády zdÛrazÀuje právû poÏadavek zohlednûní perspektivy
jednotliv˘ch ãástí sloÏen˘ch státÛ, která byla zpravidla odsouvána do pozadí ve prospûch pohledu panovníka/státu.14
Nejãastûji uvádûn˘mi a nejlépe zpracovan˘mi „prototypy“ sloÏen˘ch
státÛ/vícenásobn˘ch vlád raného novovûku jsou ·panûlsko, Anglie/Británie, Francie, novû habsburská monarchie15 a Braniborsko-Prusko za vlády
kurfifita Fridricha Viléma, jehoÏ pfiíklad poslouÏil nejen dal‰ímu rozpracování teoretického modelu, ale zároveÀ na nûm bylo velmi dobfie demonstrováno, jak mÛÏe koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády pfiispût
k anal˘ze dobové problematiky.16 Obecnû ale otázky vypl˘vající z faktu
14 Michael KAISER – Michael ROHRSCHNEIDER, Einführung, in: M. Kaiser –
M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 9–18, zde 10; Birgit EMICH,
Frühneuzeitliche Staatsbildung und politische Kultur. Für eine Veralltäglichung eines
Konzepts, in: Barbara Stollberg-Rilinger (ed.), Was heißt Kulturgeschichte des Politischen?, Berlin 2005, s. 191–205 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 35).
15 Viz zejména pfiíslu‰né studie sborníku Hans-Jürgen BECKER (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit in der Europäischen Verfassungsgeschichte. Tagung der Vereinigung für Verfassungsgeschichte in Hofgeismar vom 19. 3.–21. 3. 2001, Berlin 2006
(= Beihefte zu „Der Staat“, Bd. 16); Petr MAËA – Thomas WINKELBAUER, Einleitung.
Das Absolutismuskonzept, die Neubewertung des frühneuzeitlichen Monarchie und
der zusammengesetzte Staat der österreichischen Habsburger im 17. und 18. Jahrhundert, in: Petr MaÈa – Thomas Winkelbauer (edd.), Die Habsburgermonarchie 1620
bis 1740. Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas, Stuttgart 2006,
s. 7–24 (= Forschungen zur Geschichte und Kultur des östlichen Mitteleuropa 24).
Z perspektivy panovníka se problematice vûnuje sborník Heinz DUCHHARDT, Der
Herrscher in der Doppelpflicht. Europäische Fürsten und ihre beiden Throne, Mainz
1997 (= Veröffentlichungendes Institut für Europäische Geschichte Mainz, Abteilung
Universalgeschichte, Beiheft 43) na pfiíkladech Matyá‰e Korvína, Jindfiicha z Valois,
Jakuba Stuarta, Viléma III. OranÏského, Augusta Silného a Karla Bourbonského.
16 Viz zejména sborník M. KAISER – M. ROHRSCHNEIDER (edd.), Membra unius capitis.
Fenoménu sloÏeného státu/vícenásobné vlády v Braniborsko-Prusku se nejnovûji
vûnoval na základû anal˘zy panovnick˘ch závûtí M. ROHRSCHNEIDER, Zusammengesetzte Staatlichkeit. Helmut Neuhaus k problematice pfiistoupil prostfiednictvím
anal˘zy aspektÛ vojenství, správy, zákonodárství a hospodáfiství z hlediska jejich
unifikaãního potenciálu: Helmut NEUHAUS, Das Werden Brandenburg-Preußens, in:
H.-J. Becker (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit. Dále k problematice „integrace“ a jednotného státu na pfiíkladu Braniborsko-Pruska v dobû vlády Fridricha Viléma Wolfgang NEUGEBAUER, Staatliche Einheit und politischer Regionalismus. Das
Problem der Interpretation in der brandenburgisch-preußischen Geschichte bis zum
Jahre 1740, in: Wilhelm Brauneder (ed.), Staatliche Vereinigung. Fördernde und
hemmende Elemente in der deutschen Geschichte, Berlin 1998, s. 49–87 (= Der Staat,
Beiheft 12); Dieter STIEVERMANN, Absolutistischer Zentralismus oder ständischer
Regionalismus? Preußen und seine westlichen Provinzen im 17. und 18. Jahrhundert,
Westfälische Zeitschrift 138, 1988, s. 51–65; Ernst OPGENOORTH, Die rheinischen
Gebiete Brandenburg-Preußens im 17. und 18. Jahrhundert, in: Peter Baumgart (ed.),
Expansion und Integration. Zur Eingliederung neugewonnener Gebiete in den
preußischen Staat, Köln–Wien 1984, s. 33–44.
ââH 108
4/2010
641
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 642
vícenásobné vlády musela fie‰it vût‰ina vládcÛ ranû novovûké Evropy, pfiiãemÏ se nemuselo jednat vÏdy pouze o monarchu – koncept sloÏeného státu lze tematizovat napfi. i pro Nizozemí.17 ZároveÀ byla problematika vypl˘vající ze skuteãnosti vícenásobné vlády soustavnû pfiedmûtem zájmu
mezinárodní politiky, aÈ uÏ se jednalo o fií‰ské drÏavy dánského ãi ‰védského panovníka nebo o „‰panûlské dûdictví“. Specifickou podobu mûla vícenásobná vláda v fií‰i, kde patfiila takfika k definiãním znakÛm tohoto specifického státoprávního útvaru.18
Skuteãnosti, Ïe vládne zároveÀ nûkolika zemím, jejichÏ odli‰nosti
a specifika rozhodnû vyluãovaly oznaãení jednotn˘ stát a jejichÏ v˘sledn˘
konglomerát se kritériím „státu“ znám˘m z pozdûj‰ích století blíÏil jen velmi vzdálenû, musel ãelit po svém nástupu v roce 1640 i braniborsk˘ kurfifit
Fridrich Vilém.19
Zisk nov˘ch území na poãátku 17. století, pruského vévodství a klevsko-marské ãásti jüli‰sko-klevského dûdictví postavil braniborskou politiku pfied do té doby neznámé úkoly, vãetnû zcela nov˘ch poÏadavkÛ na
zpÛsob vládnutí a v˘bûr spolupracovníkÛ.20 PoÏadavky vypl˘vající z vícenásobné vlády se znásobily po roce 1648, kdy braniborsk˘ kurfifit získal na
základû v˘sledkÛ vestfálského míru i tituly panovníka Zadních Pomofian,
Mindenu, Halberstadtu a posléze Magdeburku.21
17 Viz napfi. Simon GROENVELD, Eine Union von sieben Provinzen. Die niederländische
Republik und ihre Einrichtungen nach Theorie und Praxis, in: H.-J. Becker (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit, s. 87–108; Olaf MÖRKE, Entstehung und Verfestigung der
Grenze zwischen den südlichen und den nördlichen Niederlanden – politische Kontingenz
und kulturelles Konstrukt, in: Ronald G. Asch (ed.), Frieden und Krieg in der Frühen
Neuzeit. Die europäische Staatenordnung und die außereuropäische Welt, München
2001, s. 417–439 (= Der Frieden. Rekonstruktion einer europäischen Vision 2).
18 Arno BUSCHMANN, Heiliges Römisches Reich. Reich, Verfassung, Staat, in: H.-J. Becker (ed.), Zusammengesetzte Staatlichkeit, s. 9–39. Typick˘m jevem byla vícenásobná vláda napfiíklad u duchovních fií‰sk˘ch panovníkÛ, jak upozorÀuje F. BOSBACH, Mehrfachherrschaft – eine Organisationsform, s. 23.
19 Viz napfi. Franti‰ek STELLNER, Fridrich Velik˘. Cesta Pruska k velmocenskému
postavení, Praha 1998, s. 11–22.
20 Ernst OPGENOORTH, „Ausländer“ in Brandenburg-Preußen als leitende Beamte und
Offiziere 1604–1871, Würzburg 1976, s. 10 (= Jahrbuch der Albertus-Universität
Königsberg, Beiheft 28).
21 V rámci vestfálsk˘ch jednání se dále jako o moÏn˘ch kompenzacích za odstoupení
ãásti Pomofian ·védsku vyjednávalo i o pfiípadn˘ch územních ziscích ve Slezsku, kde
se Braniborsko jiÏ del‰í dobu snaÏilo uplatnit své dûdické nároky na Krnovsko,
a o „navrácení“ nárokované (jüli‰sko-berské) ãásti jüli‰sko-klevského dûdictví,
ovládanou neubursk˘m falckrabûtem, cestou ‰védské vojenské pomoci. Viz Ernst
OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, der Große Kurfürst von Brandenburg. Eine politische Biographie, I, Göttingen–Frankfurt am Main–Zürich 1971, s. 158–163; Maria-
S T U D I E A M A T E R I Á LY
642
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 643
Situace Braniborsko-Pruska jako sloÏeného státu byla navíc specifická
jeho pfiíslu‰ností k fií‰i. K té náleÏely zemû braniborského kurfifita nikoli
jako celek, n˘brÏ kaÏdá zvlá‰È. Zástupci Fridricha Viléma tak disponovali
nûkolika odli‰n˘mi hlasy na fií‰ském snûmu a zasedali v nûkolika krajsk˘ch snûmech, jednou jako reprezentanti braniborského markrabûte, podruhé ve jménu halberstadtského kníÏete.22 V poãtu takto nahromadûn˘ch
míst a hlasÛ patfiil braniborsko-prusk˘ vícenásobn˘ vládce dokonce v fií‰i
k rekordmanÛm. Na titulární úrovni byly tyto rozdíly vÏdy striktnû dodrÏovány a zpravidla i demonstrovány odli‰n˘mi zástupci.23 Situaci dále komplikovala drÏba pruského vévodství, které k fií‰i nepfiináleÏelo vÛbec a aÏ
do roku 1657 bylo polsk˘m lénem.24
Jaké prostfiedky Fridrich Vilém coby vícenásobn˘ vládce pouÏíval, aby
dostál nárokÛm na vládu sloÏeného státu a zároveÀ aby prosadil své panovnické nároky? Nejãastûji analyzovan˘mi oblastmi jeho vlády v souvislosti
s problematikou sloÏeného státu jsou dvÛr, místodrÏitelé, správa a armáda.25 Jak byly tyto prostfiedky uplatÀovány pfii „integraci“ jednotliv˘ch ãástí
sloÏeného státu do spoleãného celku, kter˘ se jako jednotn˘ stát pod názvem Prusko stane realitou teprve dlouho po smrti Fridricha Viléma, a nakolik byly uplatÀovány vûdomû za tímto úãelem? V následujícím pfiíspûvku
22
23
24
25
Elisabeth BRUNERT, Der Mehrfachherrscher und das politische System des Reiches.
Das Ringen um Pommern auf dem Westfälischen Friedenskongreß, in: M. Kaiser–
M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis, s. 147–169.
Helmut NEUHAUS, Der Niederrheinisch-Westfälische Reichskreis – eine Region der
Frühen Neuzeit?, Westfälische Forschungen 52, 2002, s. 95–110; Alwin HANSCHMIDT, Kurbrandenburg als Kreisstand im Niederrheinisch-Westfälischen Kreis vom
Westfälischen Frieden bis zum Spanischen Erbfolgekrieg, in: Oswald Hauser (ed.),
Preußen, Europa und das Reich, Köln–Wien 1987, s. 47–64 (= Neue Forschungen zur
brandenburg-preussischen Geschichte, Bd. 7).
Helmut NEUHAUS, Das Werden Brandenburg-Preußens, in: H.-J. Becker (ed.),
Zusammengesetzte Staatlichkeit, s. 237–256, zde 246.
K braniborsko-prusko-polsk˘m vztahÛm v druhé polovinû 17. století viz nejnovûji
napfi. Andrzej KAMIE¡SKI, Polska a Brandenburgia-Prusy w drugiej po∏owie
XVII wieku. Dzieje polityczne, Poznaƒ 2002; Bogdan WACHOWIAK, Dzieje Brandenburgii-Prus na progu czasów nowo˝ytnych (1500–1701), Poznaƒ 2001.
Viz Jeroen DUINDAM, Wien – Versailles – Berlin. Fragen zum brandenburgischen Hof
aus europäischer Perspektive, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider (edd.), Membra unius
capitis, s. 193–212; M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 213–234; Jürgen LUH,
Heer und Herrschaft. Zur Rolle der Armee im Integrationsprozeß der kurbrandenburgischen Territorien, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider (edd.), Membra unius capitis,
s. 235–245; Peter-Michael HAHN, Aristokratisierung und Professionalisierung. Der Aufstieg der Obristen zu einer militärischen und höfischen Elite in Brandenburg-Preußen
von 1650–1725, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte,
Neue Folge 1, 1991, s. 161–208; Frank GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Generalfeldmarschall. Otto Christoph Freiherr von Sparr 1605–1668, Berlin 2006.
ââH 108
4/2010
643
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 644
se chci vûnovat jednomu z v˘znamn˘ch prostfiedkÛ, kter˘mi se Fridrich
Vilém snaÏil vyrovnat se svou rolí vícenásobného vládce a kter˘ je pro jeho
(vícenásobnou) vládu povaÏován za charakteristick˘ – instituci místodrÏitelÛ.26 Základními otázkami pfiitom bude, jaké bylo místo místodrÏitelÛ ve
v˘voji braniborsko-pruské ranû novovûké státnosti, jaké motivace panovníka vedly k pouÏití tohoto prostfiedku, jaká kritéria hrála roli pfii v˘bûru
místodrÏitelÛ, jaké byly naopak motivace jejich a proã byl tento fenomén
pouze pfiechodn˘m jevem?27
II.
Autor studie o braniborsko-prusk˘ch místodrÏitelích Dietrich Kausche je vymezuje jako „osobnost vysokého postavení, která poÏívá zvlá‰tní dÛvûry
vládce, urãit˘m zpÛsobem ho má nahrazovat a plnit jeho reprezentaãní povinnosti“.28 Michael Kaiser a Michael Rohrschneider, ktefií analyzovali Braniborsko-Prusko druhé poloviny 17. století na základû modelu sloÏeného státu/vícenásobné vlády, povaÏují místodrÏitele spoleãnû se dvorem a armádou
za jeden z klíãov˘ch „nadteritoriálních“ faktorÛ, kter˘m je tfieba vûnovat
pozornost v procesu integrace a státního formování hohenzollernské monarchie.29 Nejvût‰í specialista na období vlády kurfifita Fridricha Viléma
a autor klíãové biografie tohoto panovníka Ernst Opgenoorth dokonce
oznaãuje vládu s pomocí místodrÏitelÛ za „charakteristick˘ znak vnitfiní
politiky Fridricha Viléma“.30
VyuÏívání místodrÏitelÛ mûlo v Braniborsku jistou tradici jiÏ od 16. století. PÛvodní funkcí místodrÏitele bylo „pouze“ zastupovat kurfifita v dobû
jeho nepfiítomnosti v zemi, napfiíklad pfii úãasti na fií‰ském snûmu nebo
váleãném taÏení.31 Pravomoci místodrÏitele byly omezeny ãasovû i vûcnû
26 K problematice místodrÏitelÛ v Braniborsko-Prusku v dobû vlády Fridricha Viléma
viz pfiedev‰ím M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter; Michael KAISER, „Pro Principe“ auf dem Landtag. Johann Moritz und die Stände von Kleve und Mark, in: Irmgard
Hantsche (ed.), Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679) als Vermittler. Politik
und Kultur am Niederrhein im 17. Jahrhundert, Münster 2005, s. 85–105; ze star‰ích
studií Egloff TIPPELSKIRCH, Die Statthalter des Großen Kurfürsten, Kiel 1937; Dietrich KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte 52, 1940, s. 1–25.
27 Dal‰í otázkou pro koncept sloÏeného státu/vícenásobné vlády by mohlo b˘t srovnání instituce místodrÏitelÛ v mezinárodní komparaci.
28 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 2.
29 M. KAISER – M. ROHRSCHNEIDER, Einführung, in: M. Kaiser – M. Rohrschneider
(edd.), Membra unius capitis, s. 11.
30 E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I, s. 201.
31 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 5.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
644
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 645
a pfii rozhodování zpravidla podléhal ‰ir‰ímu kolegiu kurfifitov˘ch spolupracovníkÛ.32 Nov˘m jevem bylo na poãátku 17. století jmenování místodrÏitelÛ pro ostatní zemû braniborsko-pruského sloÏeného státu.33 Pro
pruské vévodství bylo moÏno jmenovat místodrÏitele aÏ od roku 1657, kdy
se podafiilo získat nezávislost na polském království.
Zatímco za pfiedchozích kurfifitÛ byla funkce místodrÏitele pouze formální a pravomoci s ní spojené velmi omezené, za Fridricha Viléma zaãíná
nab˘vat na v˘znamu jako dÛleÏit˘ prostfiedek prosazování panovnické vlády. ·ir‰í vyuÏití místodrÏitelÛ bylo v západních zemích umoÏnûno pfiedev‰ím skonãením tfiicetileté války a postupn˘m pfiebíráním faktické vlády
braniborsk˘m panovníkem a v pruském vévodství získáním suverenity
v roce 1657.34 Funkce místodrÏitele ve vlastním Braniborsku, kterou je tfieba odli‰ovat od ostatních, se jako stál˘ úfiad, fungující i za pfiítomnosti kurfifita, prosadila teprve v druhé polovinû padesát˘ch let 17. století. Jejím specifikem navíc bylo, Ïe pravomoci místodrÏitele byly postupnû roz‰ífieny
z vlastního Braniborska na cel˘ braniborsko-prusk˘ sloÏen˘ stát, coÏ ji
je‰tû více odli‰ovalo od zbyl˘ch místodrÏitelsk˘ch postÛ.35
MístodrÏitelé Velkého kurfifita se vÏdy tû‰ili znaãnému zájmu historikÛ.
Pohled star‰í historiografie na instituci místodrÏitelÛ byl ale silnû ovlivnûn
celkov˘m státocentrick˘m pojetím braniborsko-prusk˘ch dûjin. V interpretaci autora jediné monografie o instituci místodrÏitelÛ Egloffa Tippelskircha z roku 1937 se tak místodrÏitelé stávají pouze prostfiedky panovníka,
které mûly potlaãit partikulární zájmy jednotliv˘ch zemí a v‰típit jim spoleãnou my‰lenku jednotného státu, „podfiídit jejich síly jednomu spoleãnému duchu, jedné spoleãné vÛli“.36 V praxi tedy pfiedev‰ím potlaãit stavov32 Peter BAHL, Der Hof des Großen Kurfürsten. Studien zur höheren Amtsträgerschaft
Brandenburg-Preußens, Köln–Weimar–Wien 2001, s. 93 (=Veröffentlichungen aus
den Archiven Preußischer Kulturbesitz, Beiheft 8).
33 Pro západní zemû branibor‰tí kurfifiti jmenovali místodrÏitele hned od vznesení
nároku na jüli‰sko-klevské dûdictví v roce 1609, jako první byl touto funkcí povûfien
bratr kurfifita Jana Zikmunda Ernst. O ãtyfii roky pozdûji pfievzal tento úfiad následník Jifií Vilém, otec Fridricha Viléma. Bert THISSEN, Der Statthalter und die Residenz, s. 109.
34 První místodrÏitel pro Prusko byl jmenován v roce 1657.
35 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 2;
P. BAHL, Der Hof der Großen Kurfürsten, s. 94. Nutnost odli‰ovat funkci braniborského místodrÏitele a místodrÏitelÛ ostatních zemí zdÛrazÀuje i M. ROHRSCHNEIDER,
Die Statthalter, s. 217.
36 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 28. Podobnû Kausche oznaãuje za hlavní úkol
místodrÏitelÛ integrovat ãásteãnû se je‰tû vzpouzející provincie co nejrychleji do
spoleãného státu. Viz D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen
Statthalter, s. 10.
ââH 108
4/2010
645
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 646
sk˘ odpor, vníman˘ jako pfiekáÏku panovnick˘ch modernizaãních snah
o centralizaci a posílení moci státu.37 Novûj‰í studie upozorÀují na ahistoriãnost takového pojetí, které bylo místodrÏitelÛm zcela cizí, a naopak daleko více zdÛrazÀují jejich zprostfiedkovatelskou úlohu a zasazují jejich
pÛsobení do kontextu fenoménu vícenásobné vlády 17. století.38
Náplní práce místodrÏitelÛ bylo svolávat jménem panovníka zemsk˘
snûm a zastupovat jej na nûm. To zahrnovalo oficiální zahájení, pfiedloÏení
panovnické propozice a ukonãení snûmu. Dále místodrÏitel pfiedsedal
zemské vládû, v níÏ mûl dohlíÏet, aby nebylo pfiijato Ïádné usnesení proti
zájmÛm kurfifita. V pozdûj‰ích letech pfiib˘vají úkoly spojené se zabezpeãením v dané zemi umístûného vojska jako dohled na úãetnictví, ubytování, v˘zbroj a disciplínu jednotek.39 Úkolem místodrÏitele bylo také prÛbûÏnû panovníka informovat o situaci v zemi a dÛleÏit˘ch událostech,
pfieváÏnû písemnû.40
V˘znam místodrÏitelského úfiadu byl samozfiejmû pfiímo úmûrn˘ v˘znamu zemû, pro kterou se místodrÏitel vybíral. Jako klíãové se proto jevily zejména posty v Braniborsku, Kleve-Mark a V˘chodním Prusku.41 Nej37 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 86. V podobném duchu interpretuje roli místodrÏitelÛ Andrzej Kamieƒski, kter˘ místodrÏitele oznaãuje za „provádûcí orgány kurfifitsk˘ch nafiízení“ a pfiipisuje jim „rozhodující roli pfii procesu unifikace“. Andrzej
KAMIE¡SKI, Die Anfänge des Absolutismus in Brandenburg-Preußen um die Mitte des
17. Jahrhunderts, Jahrbuch für die Geschichte Mittel- und Ostdeutschlands 43, 1995,
s. 25–44, zde 40.
38 Viz pfiedev‰ím M. KAISER, „Pro Principe“; M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter;
B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz; Ernst OPGENOORTH, Johann Moritz
von Nassau-Siegen als klevischer Statthalter, in: Stadt Kleve (ed.), Soweit der
Erdkreis reicht. Johann Moritz von Nassau-Siegen 1604–1679. Ausstellungskatalog,
Kleve 1979, s. 61–70.
39 Ludwig BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy (1620–1684). Statthalter in Pommern und in Preußen, in: Bernhart Jähnig – Georg Michels (edd.), Das Preußenland
als Forschungsaufgabe. Eine europäische Region in ihren geschichtlichen Bezügen.
Festschrift für Udo Arnold zum 60. Geburtstag, gewidmet von den Mitgliedern der
Historischen Kommission für ost- und westpreußische Landesforschung, Lüneburg
2000, s. 133–149, zde 145 (= Einzelschriften der Historischen Kommission für ostund westpreußische Landesforschung 20).
40 Napfi. klevsko-marsk˘ místodrÏitel psal panovníkovi nûkdy sám, jindy jménem celé
vlády. Podobnû kurfifitova korespondence byla smûfiována dle potfieby a závaÏnosti
nûkdy celé klevské vládû, jindy osobnû místodrÏiteli. E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 76, 90.
41 Rohrschneider naopak odli‰uje místodrÏitelsk˘ post v Braniborsku od klevsko-marského a pruského vzhledem k tomu, Ïe místní zemské stavy uznávaly hohenzollernskou svrchovanost, a oznaãuje jej za daleko ménû konfliktní. Michael ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau (1627–1693). Eine politische
Biographie, Berlin 1998, s. 62 (= Quellen und Forschungen zur Brandenburgischen
und Preußischen Geschichte 16).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
646
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 647
vût‰í dÛleÏitost je obvykle pfiipisována tfiem dlouholet˘m místodrÏitelÛm
Velkého kurfifita – kníÏeti Janu Jifiímu II. Anhaltsko-Desavskému, s jehoÏ
jménem je spojena kvalitativní pfiemûna funkce braniborského místodrÏitele v centrální úfiad, a dvûma dlouholet˘m místodrÏitelÛm v nejvût‰ích
„vedlej‰ích zemích“, kníÏeti Janu Mofiici Nasavsko-Siegenskému,42 místodrÏiteli v Kleve Mark v letech 1647–1679, a kníÏeti Bogus∏awu Radziwi∏∏ovi,43 kter˘ se ujal úfiadu místodrÏitele v Prusku po získání suverenity v roce
1657. V˘znam jejich postÛ byl dán dÛleÏitostí pfiíslu‰n˘ch zemí pro braniborsko-prusk˘ sloÏen˘ stát a jeho panovníka. V pfiípadû obou „vedlej‰ích“
zemí také sloÏitou státoprávní a mezinárodnû-právní situací a aktivitami
místních zemsk˘ch stavÛ.44 MístodrÏitelé byli jmenováni i pro Zadní Pomofiany (Philipp von Horn, Ernst Bogislaw vévoda von Croy),45 Halberstadt
(Joachim Friedrich von Blumenthal, Christian Albrecht hrabû zu Dohna)
a Minden-Ravensberg (Jan Mofiic hrabû Nasavsko-Siegensk˘, Jan VIII. hrabû
von Sayn-Wittgenstein-Hohenstein, Georg Friedrich hrabû von Waldeck).46
Nûkteré místodrÏitelské úfiady mûly ale jiÏ od poãátku spí‰e prebendální
charakter a byly udûlovány pfiedev‰ím jako odmûna zaslouÏil˘m spolupracovníkÛm. Osoba místodrÏitele proto nehrála takovou roli.47
42 K nûmu nejnovûji Gerhard BRUNN – Cornelius NEUTSCH (edd.), Sein Feld war die
Welt. Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679). Von Siegen über die Niederlande und Brasilien nach Brandenburg, Münster 2008; Irmgard HANTSCHE (ed.), Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679) als Vermittler. Politik und Kultur am
Niederrhein im 17. Jahrhundert, Münster 2005; Gerhard BRUNN (ed.), Aufbruch in
neue Welten. Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679), der Brasilianer, Siegen
2004; Murk van der BIJL, Johann Moritz von Nassau-Siegen (1604–1679). Eine vermittelnde Persönlichkeit, in: Horst Lademacher (ed.), Oranien-Nassau, die Niederlande und das Reich. Beiträge zur Geschichte einer Dynastie, Münster–Hamburg
1995, s. 125–154; Ernst van den BOOGAART (ed.), A Humanist Prince in Europe and
Brazil. Johan Maurits van Nassau-Siegen 1604–1679. Essays on the occasion of the
tercentenary of his death, The Hague 1979; Stadt KLEVE (ed.), Soweit der Erdkreis
reicht.
43 K osobû Radziwi∏∏a viz edice jeho autobiografie Bogus∏aw RADZIWI¸¸, Autobiografia, opracowa∏ Tadeusz WASILEWSKI, Warszawa 1979; Jörg JACOBY, Boguslaus Radziwill. Der Statthalter des Großen Kurfürsten in Ostpreußen, Marburg/Lahn 1960
(= Wissenschaftliche Beiträge zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas
40).
44 Viz napfi. Stanis∏aw SALMONOWICZ, Preussen aus polnischer Sicht, Berlin 1987, s. 9
(= Historische Komission zu Berlin Informationen, Beiheft 9).
45 L. BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy.
46 Pro Magdeburg, kter˘ definitivnû pfiipadl Braniborsku aÏ v roce 1680, byl jmenován
místodrÏitel aÏ v roce 1693 a nehrál v˘znamnûj‰í roli. D. KAUSCHE, Zur Geschichte
der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 14.
47 P. BAHL, Der Hof der Großen Kurfürsten, s. 95; D. KAUSCHE, Zur Geschichte der
brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 13.
ââH 108
4/2010
647
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 648
Instituce místodrÏitelÛ úzce souvisela s v˘znamem osobní pfiítomnosti
panovníka v raném novovûku. V 17. století, kdy byla vláda stále silnû personifikována, hrála fyzická pfiítomnost vládce nezanedbatelnou roli.48 V podmínkách vícenásobné vlády, zvlá‰tû pokud byly od sebe jednotlivé zemû vzdáleny
a bylo-li jich tolik jako v pfiípadû Braniborska, ale, jak upozorÀuje Franz Bosbach, nemohl b˘t panovník v jednotliv˘ch ãástech svého sloÏeného státu
pfiítomen jinak neÏ sporadicky.49 Základním nárokem kaÏdého vládce v‰ak
samozfiejmû bylo „vykonávat vládní moc v kaÏdé zemi svého sloÏeného státu
bez ohledu na to, jestli je zrovna osobnû pfiítomen nebo ne“.50 Rohrschneider
uvádí dva zpÛsoby, jimiÏ mohl této komplikaci ãelit. Prvním bylo cestování po
jednotliv˘ch ãástech svého sloÏeného státu, které by umoÏÀovalo osobní v˘kon vlády a relativnû ãastou pfiítomnost ve v‰ech zemích. Tato forma vlády,
která by ale vyÏadovala ãasté stûhování poãetného dvora a udrÏování nûkolika paralelních rezidencí, byla typická pfiedev‰ím pro stfiedovûkého „panovníka na cestách“, ani v raném novovûku ale nebyla zcela neobvyklá.51
Druhou cestou, jak se vyrovnat s nemoÏností osobní pfiítomnosti ve
v‰ech ãástech sloÏeného státu, bylo delegování moci. Vládce mohl ustanovit v jednotliv˘ch zemích trvale pfiítomné „alter ego“, jehoÏ prostfiednictvím by zde mohl vykonávat vládu témûfi stejnû úãinnû, jako kdyby byl pfiítomen sám.52 Právû tuto funkci plnili místodrÏitelé. Fridrich Vilém ale
bûhem své vlády kombinoval obû moÏnosti a zcela nerezignoval ani na roli
cestujícího panovníka.53 Zejména v pfiípadû dÛleÏit˘ch jednání zpravidla
volil osobní pfiítomnost na místû.
48 K problematice demonstrace panovnické moci viz napfi. Barbara STOLLBERG-RILINGER – Matthias PUHLE – Jutta GÖTZMANN – Gerd ALTHOFF (edd.), Spektakel
der Macht. Rituale im Alten Europa 800–1800. Katalog, Kooperationsausstellung des
Sonderforschungsbereiches 496 der Westfälischen Wilhelms-Universität Münster und
des Kulturhistorischen Museums Magdeburg, 21. September 2008 – 4. Januar 2009 im
Kulturhistorischen Museum Magdeburg, Darmstadt 2008. Pomocí kategorií „blízkosti“ a „distance“ ve vztazích mezi braniborsk˘m kurfifitem a klevsko-marsk˘mi stavy
tematizuje M. KAISER, Nähe und Distanz.
49 F. BOSBACH, Mehrfachherrschaft – eine Organisationsform, s. 26. Bosbach ale zároveÀ odmítá interpretaci, která prezentuje dlouhodobûj‰í nepfiítomnost panovníka
v nûkter˘ch ãástech sloÏeného státu jako faktor ohroÏující politickou stabilitu státu.
50 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 213.
51 Typick˘m „panovníkem na cestách“ byl napfi. Karel V. J. H. ELLIOTT, A Europe of
Composite Monarchies, s. 56. K cestování braniborsko-prusk˘ch panovníkÛ viz Ilja
MIECK, Westeuropareisen der Hohenzollernherrscher im 17. und 18. Jahrhundert, in:
Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 15,
2005, s. 1–26.
52 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 214.
53 J. DUINDAM, Wien – Versailles – Berlin, s. 198.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
648
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 649
Klíãov˘m úkolem místodrÏitele bylo proto b˘t osobnû pfiítomen na místû a zastupovat, „zpfiítomÀovat“ panovníka. Ne tedy pouze vykonávat jeho
vÛli a rozkazy v dané ãásti sloÏeného státu, stát v ãele místní správy nebo
vést jeho jménem boj se stavy, ale svou pfiítomností jej reprezentovat a zviditelÀovat tak vládu samotnou.54 To bylo zcela v souladu s dobov˘m vnímáním vlády a autority, které byly v obecném povûdomí vázány na osobu panovníka.55 Jak upozorÀuje Michael Kaiser, kter˘ se problematikou zab˘val
na pfiíkladu kurfifita Fridricha Viléma a jeho západních zemí, k vládû v dobovém vnímání bezpodmíneãnû patfiil vládce sám. Mûl b˘t ve své zemi pfiítomen a pokud tomu tak nebylo, bylo to vnímáno jako problém nebo alespoÀ nûco, co je tfieba nûjak ospravedlnit a nûjak fie‰it.56 Studie zab˘vající se
politickou kulturou 17. století zdÛrazÀují právû argument „zviditelnûní“
státu – v raném novovûku totiÏ neexistovaly instituce v dne‰ním smyslu
a dal‰í zfietelné projevy státu a stát se zhmotÀoval a demonstroval právû
pouze v osobû monarchy, dynastii nebo dvoru.57 V pfiípadû, Ïe panovník nebyl k dispozici, pfiecházel tento úkol na osobu místodrÏitele.58 K postavení
místodrÏitele jako instrumentálního vykonavatele kurfifitské politiky je
proto tfieba pfiiãíst je‰tû jakousi „symbolickou pfiidanou hodnotu“, vypl˘vající z této jeho symbolické funkce, která byla souãástí dobové politické kultury.59 Formulace, Ïe místodrÏitel vykonával „pouze“ ãi se „omezil“ pouze
na reprezentaãní funkce,60 tedy zcela pfiesnû nezohledÀují dobovou politickou kulturu. Naopak, reprezentaãní funkce nebyla pouh˘m dekorativním
dodatkem „praktick˘ch“ správních a politick˘ch ãinností, ale nedílnou souãástí v˘konu a zpfiítomnûní vlády. Jako pfiíklad mohou slouÏit napfiíklad
slavnostní vjezdy do mûsta ãi uvítání, kdy mûl místodrÏitel nárok na pocty
blíÏící se tûm prokazovan˘m panovníkovi.
54 To se odráÏelo i po praktické stránce – místodrÏitelé dostávali vedle stálého platu
i odpovídající materiální vybavení. Prusk˘ místodrÏitel Croy napfiíklad po pfievzetí
funkce obdrÏel osobní gardu a byly mu prokazovány pocty podobné panovnick˘m.
Viz D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 15.
55 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 54.
56 M. KAISER, Nähe und Distanz, s. 75.
57 B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz, s. 110.
58 V pramenech proto místodrÏitel ãasto vystupuje jako „Pro Principe“, napfi. Jan Mofiic
Nasavsko-Siegensk˘ jako „Pro Principe von Nassau“. Cit. dle M. KAISER, „Pro Principe“, s. 88.
59 Tuto problematiku na pfiíkladu zemského stavovského zfiízení tematizuje Barbara
STOLLBERG-RILINGER, Politisch-soziale Praxis und symbolische Kultur der landständischen Verfassungen im westfälischen Raum. Einleitung, Westfälische Forschungen 53, 2003, s. 1–11.
60 L. BIEWER, Ernst Bogislaw Herzog von Croy, s. 142.
ââH 108
4/2010
649
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 650
Soustfiedûní souãasné historiografie na otázky panovnické reprezentace a symbolické komunikace lze uvést do souvislosti i s v˘sledky diskuse
o absolutismu a prosazování panovnick˘ch norem.61 ProtoÏe tato diskuse
pojem absolutismu a s ním i absolutistického panovníka jako ideálního
typu zpochybnila, otevfiel se tak prostor pro analyzování individuálního
„vládního stylu“ jednotliv˘ch panovníkÛ, kter˘ se mohl znaãnû li‰it a pfii jehoÏ formování byli panovníci odkázáni daleko více na vyjednávání, vybírání z alternativ a specifické ranûnovovûké prostfiedky politické komunikace.62 Daleko vût‰í v˘znam potom pfiipadá i konkrétním spolupracovníkÛm
– pfiedstava, Ïe v‰echna rozhodnutí na „panovnické stranû“ lze pfiipsat pouze panovníkovi samému, podporovaná dikcí dobov˘ch pramenÛ, které
mûly tendenci pfiipisovat dosaÏené úspûchy pouze jemu nebo vysoce postaven˘m státníkÛm, byla odsunuta do pozadí, naopak, „nejvût‰í kvalifikací
panovníka bylo umût se obklopit kvalifikovan˘mi spolupracovníky“,63 a je
proto tfieba vûnovat náleÏitou pozornost anal˘ze rozhodovacího procesu
v panovníkovû okolí.64 MístodrÏitelé by tak byli v této perspektivû jednak
tûmito prostfiedky sam˘mi coby souãást panovníkova vládního stylu, zároveÀ ale sami coby místodrÏitelé v zastoupení vládce tento styl formovali.
Skuteãnost, Ïe místodrÏitel vystupoval a byl vnímán jako ztûlesnûní panovnické autority, mu dávala moÏnost vyuÏívat celé repertorium symbolick˘ch prostfiedkÛ podobn˘ch tûm, které mûl k dispozici panovník. V jeho zastoupení mohl uplatnit signály, jimiÏ uvádûl do chodu v˘znamy, o kter˘ch
explicitnû nehovofií písemné prameny, ale kter˘m dobová politická kultura,
a tedy i stavy, na základû sdílené politické kultury velmi dobfie rozumûly.65
61 Viz pozn. ã. 6.
62 Volker SERESSE, Johan Moritz’ Regierungsstil als Statthalter des Großen Kurfürsten,
in: G. Brunn – C. Neutsch (edd.), Sein Feld war die Welt, s. 347–366, zde 347–348.
63 Axel GOTTHARD, Benjamin Bouwinghausen. Wie bekommen wir die „Männer im
zweiten Glied“ in den Griff?, in: Helmut Altrichter (ed.), Persönlichkeit und Geschichte, Erlangen–Jena 1997, s. 70 (Erlanger Studien zur Geschichte, Bd. 3).
64 Michael ROHRSCHNEIDER, Krieg oder Frieden? Entscheidungsmomente kurbrandenburgischer Außenpolitik im Spiegel zweier Gutachten (1660/1671), Forschungen
zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 11, 2001, s. 1–22.
65 Barbara STOLLBERG-RILINGER, Symbolische Kommunikation in der Vormoderne.
Begriffe – Thesen – Forschungsperspektiven, Zeitschrift für Historische Forschung 31,
2004, s. 489–527; Zdenûk VYBÍRAL, Moc „institucionální“ a moc „symbolická“. Formy
a podoby uplatÀování politické moci ve stavovské monarchii, in: Václav BÛÏek – Pavel Král (edd.), Spoleãnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech
(1526–1740), âeské Budûjovice 2006, s. 245–263 (= Opera historica 11).
66 Na základû tûchto dvou kategorií analyzuje vztahy mezi braniborsk˘m kurfifitem
a zemsk˘mi stavy klevsko-marské ãásti jeho sloÏeného státu M. KAISER, Nähe und
Distanz, s. 71–108.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
650
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 651
Mohl volit mezi demonstrací blízkosti ãi naopak zdÛraznûním distance
vÛãi stavÛm66 nebo se rozhodovat mezi komunikací a nekomunikací – v‰e
jako politikum par excellence a zcela plnohodnotn˘ prostfiedek politického
jednání.
Tento aspekt místodrÏitelova pÛsobení se projevoval napfiíklad v chování
na zemsk˘ch snûmech, kde mohl pÛsobit stejnû jako panovník pouze silou
své pfiítomnosti. MístodrÏitel napfiíklad nevstupoval do jednání, neãetl osobnû panovnické propozice a bûÏnou agendu pfienechával spolupracovníkÛm.
Pokud se rozhodl zemsk˘ snûm oslovit, popfiípadû osobnû nav‰tívil nebo
pozval na audienci nûkterého ze stavovsk˘ch pfiedstavitelÛ, znamenalo to
urãitou v˘jimeãnou situaci a kaÏdopádnû dÛleÏit˘ politick˘ signál, a v˘znamu
tohoto kroku si byli vûdomi i doboví aktéfii.67
Dal‰ím specifikem, které odli‰ovalo místodrÏitele od ostatních úfiedníkÛ ve sluÏbách kurfifita, byl ãistû osobní závazek, kter˘m byl vázán k panovníkovi. V jeho pfiípadû se nejednalo o pouhou pfiísahu, n˘brÏ o osobní
pouto zaloÏené na vzájemné dÛvûfie. Podle definice yaleské historiãky Ute
Frevertové, která se zab˘vala moÏnostmi tematizace dÛvûry v historii, lze
hovofiit o dÛvûfie tam, kde riziko pfii jejím pfiípadném zklamání je vût‰í neÏ
v˘hoda, která z vloÏení dÛvûry na adresáta pro dÛvûfiujícího plyne. ZároveÀ dÛvûra pfiedpokládá znaãn˘ podíl nejistoty na stranû ji svûfiujícího, jak
s ní adresát naloÏí. Proto pfii udûlování dÛvûry hrají v˘znamnou roli faktory, které mohou zv˘‰it pravdûpodobnost pozitivního naplnûní oãekávání –
v raném novovûku mezi nû bude patfiit napfiíklad reputace, dosavadní zásluhy ãi pfiíbuzenské vazby. ZároveÀ ale pfii udûlení dÛvûry docházelo k vytvofiení závazku na stranû pfiijímajícího, neboÈ sociální kapitál z nûho plynoucí jej vázal k poskytovateli.68
Na tomto principu docházelo k vytvofiení podobného oboustranného
závazku i ve vztahu mezi kurfifitem a místodrÏitelem. MístodrÏitel tudíÏ nebyl ãlenem státního aparátu nebo zemsk˘m úfiedníkem, n˘brÏ ãistû kurfifitov˘m spolupracovníkem.69 V této souvislosti se daleko srozumitelnûj‰í jeví
motivace aktérÛ v nûkter˘ch, zejména konfliktních situacích. Zemské stavy Kleve-Mark napfiíklad dlouho trvaly na tom, aby místodrÏitel pfiísahal na
ustanovení recesu zemského snûmu z roku 1649, jako to bylo povinností
pro v‰echny zemské úfiedníky. To v‰ak bylo pro kurfifita nepfiijatelné právû
67 Roli místodrÏitele jako bezprostfiedního zástupce panovníka analyzuje Kaiser na pfiíkladu klevsko-marského místodrÏitele Jana Mofiice Nasavsko-Siegenského a jeho
vystupování na zemsk˘ch snûmech. Viz M. KAISER, „Pro Principe“.
68 Ute FREVERT, Vertrauen – eine historische Spurensuche, in: táÏ (ed.), Vertrauen. Historische Annährungen, Göttingen 2003, s. 7–66, zde 37–38.
69 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 28; E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 33.
ââH 108
4/2010
651
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 652
proto, Ïe nemohl pfiipustit jak˘koli dvojí závazek svého místodrÏitele, a se
v‰í rozhodností proto tento poÏadavek odmítl.
Vzhledem k v˘jimeãnosti funkce místodrÏitele vûnoval kurfifit odpovídající pozornost v˘bûru konkrétních osob, které na místodrÏitelské posty jmenoval. Zcela jednoznaãná je tendence obsazovat tato místa vysoce urozen˘mi
‰lechtici a renomovan˘mi osobnostmi – oranÏsk˘ princ a fií‰sk˘ kníÏe Jan Mofiic, následník fií‰ského kníÏectví Anhaltsko-Desavského Jan Jifií II., kníÏe Radziwi∏∏, pfiím˘ potomek pomofianské vévodské dynastie vévoda Croy, hlavní vyslanec na vestfálském mírovém kongresu Sayn-Wittgenstein,70 renomovan˘
diplomat Blumenthal. Michael Rohrschneider dokonce oznaãuje snahu jmenovat na místodrÏitelská místa takto urozené a evropsky uznávané osobnosti
za jednu z hlavních charakteristik personální politiky Fridricha Viléma.71
Jaké byly dÛvody tohoto trendu a skuteãnosti, Ïe Fridrich Vilém pro vykonávání místodrÏitelsk˘ch úfiadÛ nepouÏíval napfiíklad zástupce nové
vrstvy loajálního státního úfiednictva, pokud taková existovala, resp. proã
se ji nepokou‰el vytvofiit? Vezmeme-li v úvahu, Ïe místodrÏitel byl „zpfiítomnûním“ panovníka a jeho „druh˘m já“ v pfiíslu‰né zemi, je zfiejmé, Ïe
na spoleãenské postavení tohoto zástupce byly kladeny odpovídající nároky. DÛleÏitou roli hrála podle v‰eho téÏ skuteãnost, Ïe v pfiedstavách raného novovûku znaãnû zvy‰ovalo panovníkovu prestiÏ, pokud v jeho sluÏbách
pÛsobili vysoce urození a evropsky známí muÏové.72 Tuto roli mohli plnit
napfi. fií‰ská kníÏata, panovníci mal˘ch fií‰sk˘ch státÛ, renomovaní diplomaté nebo dÛstojníci proslavení ve v˘znamn˘ch válkách. Tito lidé vzhledem ke své osobní reputaci, v˘znaãnému spoleãenskému postavení a zku‰enostem mohli kurfifita odpovídajícím zpÛsobem reprezentovat pfii
diplomatick˘ch jednáních, ve vojensk˘ch vystoupeních i pfii jednání se
zemsk˘mi stavy. Svou pfiítomností navíc propÛjãovali braniborskému dvoru, resp. státu odpovídající lesk.73 Ten se zvy‰oval s kaÏd˘m diplomatick˘m
70 JiÏ angaÏování hrabûte Sayn-Wittgensteina jako hlavního vyjednavaãe znamenalo
v˘znamn˘ úspûch braniborské politiky, neboÈ hrabû mohl nabídnout kromû urozeného pÛvodu a diplomatick˘ch zku‰eností také dÛleÏité znalosti ve vojensk˘ch otázkách získané ve ‰védsk˘ch sluÏbách, coÏ znaãnû posílilo autoritu nejen jeho, ale celé
braniborské delegace. Viz E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I, s. 148.
71 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 219.
72 Ernst Opgenoorth v této souvislosti upozorÀuje, Ïe je‰tû dlouho do 18. století nelze
striktnû oddûlovat sféru politiky a dvora – naopak, reprezentace a prestiÏ byly politikem prvního fiádu. Opgenoorth tak tematizuje otázky, které se pozdûji staly pfiedmûtem zájmu historiografie v rámci konceptu tzv. „dvorské vefiejnosti“. Viz E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 12.
73 Michael ROHRSCHNEIDER, „… vndt keine favoritten ahn Euerem hoffe haltet“. Zur
Stellung Ottos von Schwerin im Regierungssystem des Großen Kurfürsten, in: Michael
S T U D I E A M A T E R I Á LY
652
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 653
jednáním, kdy mohl braniborsk˘ panovník nabídnout zahraniãnímu diplomatovi pro jednání partnera odpovídající úrovnû.74 Pro celé 17. století
ostatnû platí, Ïe oblast vysoké politiky a diplomacie byla doménou aristokratick˘ch a dvorsk˘ch kruhÛ a tato „kvalifikace“ patfiila k základní v˘bavû
diplomatÛ.75
Obklopovat se vysoce urozen˘mi a váÏen˘mi osobnostmi u dvora
i v dal‰ích sluÏbách bylo dÛleÏitou souãástí panovnické sebeprezentace
v rámci „dvorské vefiejnosti“ a Fridrich Vilém, jak dokládá jeho personální
politika, si byl podle v‰eho v˘znamu této „vefiejné“ prezentace vÛãi „spoleãnosti“ evropsk˘ch panovníkÛ vûdom. I to byla jedna z cest, jak demonstrovat rostoucí prestiÏ Braniborsko-Pruska.76
Adepti, ktefií by splÀovali tato nároãná kritéria, z velké vût‰iny pocházeli ze „zahraniãí“.77 Jejich angaÏování se ze strany braniborského kurfifita
jeví jako nutnost vzhledem k nedostatku nejen dostateãnû kvalifikovan˘ch
adeptÛ ve vlastním státû, ale i takov˘ch, ktefií by mohli prokázat spoleãenskou prestiÏ pfiesahující hranice Braniborska, a odpovídajícím zpÛsobem
tak reprezentovat svého panovníka v evropském kontextu. Proto ãasto ne-
74
75
76
77
Kaiser – Andreas Peãar (edd.), Der zweite Mann im Staat. Oberste Amtsträger und
Favoriten im Umkreis der Reichsfürsten in der Frühen Neuzeit, Berlin 2003,
s. 253–269, zde 266 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 32).
M. KAISER, „Pro Principe“, s. 221.
H. Th. GRÄF, Funktionsweisen und Träger, s. 113; T¯Î, Die Außenpolitik der Republik
im werdenden Mächteuropa. Mittel und Wege zu staatlicher Unabhängigkeit und
Friedenswahrung, in: Horst Lademacher – Simon Groenveld (edd.), Krieg und Kultur. Die Rezeption von Krieg und Frieden in der Niederländischen Republik und im
Deutschen Reich 1568–1648, Münster–New York–München–Berlin 1998, s. 481–492,
zde 486.
Prezentaci mocenského vzestupu Braniborsko-Pruska se vûnovala Barbara Stollberg-Rilingerová. Podle ní lze systematické budování dvora hodnotit jako demonstraci vzestupu mezi pfiední evropské suverény. B. Stollberg-Rilingerová se v hodnocení braniborsko-pruského dvora pfiiklání k názoru novûj‰í historiografie o „dvorské
vefiejnosti“ a konstatuje, Ïe adresátem této demonstrace nebyli poddaní, n˘brÏ právû
tato „dvorská vefiejnost“, spoleãnost panovníkÛ a nejvy‰‰í ‰lechty vládnoucí Evropû.
Barbara STOLLBERG-RILINGER, Höfische Öffentlichkeit. Zur zeremoniellen Selbstdarstellung des brandenburgischen Hofes vor dem europäischen Publikum, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte, Neue Folge 6, 1996,
s. 145–176, zde 148. Obecnû srov. Volker BAUER, Höfische Gesellschaft und höfische
Öffentlichkeit im Alten Reich. Überlegungen zur Mediengeschichte des Fürstenhofs
im 17. und 18. Jh., Jahrbuch für Kommunikationsgeschichte 5, 2003, s. 29–68; T¯Î,
Höfische Gesellschaft in Deutschland von der Mitte des 17. bis zum Ausgang des
18. Jahrhunderts. Versuch einer Typologie, Tübingen 1993.
ByÈ v rámci fií‰e je samozfiejmû otázka, co lze povaÏovat za primární vztaÏn˘ celek,
zda státy jednotliv˘ch fií‰sk˘ch stavÛ, nebo fií‰i jako celek, a co lze tudíÏ oznaãovat za
„zahraniãí“, velmi komplikovaná. K problematice „cizincÛ“ ve sluÏbách braniborsko-pruského státu viz E. OPGENOORTH, „Ausländer“.
ââH 108
4/2010
653
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 654
bylo snadné vyhlédnuté osobnosti do sv˘ch sluÏeb získat a o nûkteré schopné politiky ãi dÛstojníky soupefiilo ãasto i nûkolik panovníkÛ.78
V pfiípadû men‰ích fií‰sk˘ch kníÏat mohlo b˘t jejich angaÏování do braniborsk˘ch sluÏeb pro kurfifita zajímavé i vzhledem k jejich právu zasedat
a hlasovat na fií‰sk˘ch a krajsk˘ch snûmech, kde mohli podporovat jeho
zájmy.79 Fridrich Vilém si takto mohl vytváfiet jakousi fií‰skou klientelu,
podobnou té, kterou budoval a vyuÏíval pro svou fií‰skou politiku císafi.80
Dal‰ím v˘znamn˘m dÛvodem, kter˘ hovofiil ve prospûch vysoce urozen˘ch nebo jinak uznávan˘ch osobností pro obsazení místodrÏitelsk˘ch
postÛ, bylo vnímání úfiadu v raném novovûku. Skuteãnost, Ïe autorita úfiadu je‰tû nemûla takovou váhu a zaostávala za autoritou osoby, která jej
zastávala, je dokonce moÏné povaÏovat za jeden z definujících znakÛ raného novovûku.81 Pfiedstava, Ïe s urãitou funkcí se pojí a mûl by se pojit pfiesnû vymezen˘ rozsah kompetencí, úkolÛ a pÛsobnosti, se prosazuje aÏ pozdûji. V raném novovûku úfiad pfieváÏnû pfiedstavoval spí‰e „pouh˘“ titul,
nebyly pro nûj stanoveny pfiesné kompetence a úkoly se pfiidûlovaly teprve
ad hoc. Jak˘ v˘znam svému úfiadu získá, záleÏelo na konkrétním drÏiteli.
Vliv a v˘znam úfiadu zaji‰Èovala nikoli jeho vlastní abstraktní autorita, ale
naopak zcela konkrétní autorita osobnosti jeho drÏitele.82
Souãasná historiografie zab˘vajícími se institucemi v raném novovûku
navíc upozorÀuje, Ïe pro jejich fungování nebyly klíãové pouze normy,
které upravovaly jejich chod, jejich organizaãní v˘stavba nebo pÛvod osob,
které v nich pÛsobily, ale stejnû tak osobní vztahy mezi jejich pfiedstaviteli
a jejich vazby v sociálních sítích.83
78 Viz napfi. F. GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Generalfeldmarschall, s. 67–72;
M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 58–59.
79 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 55.
80 Anton SCHINDLING, Leopold I., 1658–1705, in: t˘Ï (ed.), Die Kaiser der Neuzeit:
1519–1918. Heiliges Römisches Reich, Österreich, Deutschland, München 1990,
s. 169–185, zde 173–175.
81 Srov. Jaroslav PÁNEK, Hofämter – Landesämter – Staatsämter zwischen Ständen und
Monarchie an der Schwelle zur Neuzeit. Die böhmischen und österreichischen Länder
im Vergleich, in: Joachim Bahlcke (ed.), Ständefreiheit und Staatsgestaltung in
Ostmitteleuropa. Übernationale Gemeinsamkeiten in der politischen Kultur vom
16.–18. Jahrhundert, Leipzig 1996, s. 39–49, zde 46.
82 Nikterak neobvyklé nebylo, pokud napfiíklad drÏitel nûkterého úfiadu roz‰ífiil svÛj
vliv na rozhodovací proces zahrnující celou oblast státní politiky – naopak, takto svÛj
vliv uplatÀovala celá fiada favoritÛ, milenek, ministrÛ ãi obecnûji, „druh˘ch muÏÛ ve
státû“. K problematice viz sborník M. KAISER (ed.), Der zweite Mann im Staat.
83 Stefan BRAKENSIEK – Josef HRDLIâKA – András VÁRI, Frühneuzeitliche Institutionen
in ihrem sozialen Kontext. Praktiken lokaler Politik, Justiz und Verwaltung im internationalen Vergleich, Frühneuzeit-Info 14, 2003, Heft 1, s. 90–102, zde 90.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
654
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 655
Proto byly sociální pÛvod drÏitele, jeho urozenost, dosaÏené úspûchy
a schopnosti velmi dÛleÏit˘m faktorem, stejnû jako jeho kontakty a zakotvení
v klientelnû-patronátních systémech.84 V‰echny tyto charakteristiky mohly v˘znamnû pfiispût k vybudování autority úfiadu. Pro osobnost vysoce postavenou
nebo jinak váÏenou to byl bezpochyby úkol daleko snaz‰í neÏ napfiíklad pro
bûÏného úfiedníka ãi panovníkova spolupracovníka mû‰Èanského pÛvodu.85
Z tûchto strukturálních charakteristik ov‰em na druhé stranû vypl˘valo i to, Ïe úfiad neposkytoval svému drÏiteli Ïádnou záruku vlivu, pokud by
pozbyl panovníkovy pfiíznû. V tom se v˘znamnû li‰í fungování politiky v raném novovûku (16. a 17. století) a pozdûj‰ích století. Promûna postavení
a vnímání úfiadu v politickém systému je nejãastûji kladena do 18. století,
kdy jsou úfiady stále ménû personifikovány, stávají se stále více nezávisl˘mi na panovnické vÛli, poskytují sv˘m drÏitelÛm pfiesnû vymezen˘ okruh
kompetencí a panovníkovy moÏnosti zasahovat jsou v˘raznû redukovány.86
Tyto obecné charakteristiky platily i v pfiípadû místodrÏitelÛ kurfifita
Fridricha Viléma. Nikde nebyla kodifikována jejich pozice v rámci státu,
kompetence a úkoly byly vymezeny pouze obecnû a otevíraly ‰iroké pole
moÏností. Hrabû Sayn-Wittgenstein napfiíklad sám povaÏoval vymezení
sv˘ch úkolÛ pro funkci místodrÏitele Mindenu za nedostateãné a poÏadoval
speciální instrukci. Pfiíznaãná je i odpovûì, které se mu dostalo – mûl se
snaÏit „území b˘valého duchovního kníÏectví zaãlenit do braniborskopruského státu a starat se o správu domén a justici“.87 Vzhledem k tomu, Ïe
schopnosti a postavení konkrétních místodrÏitelÛ byly rÛzné, li‰il se i v˘znam jednotliv˘ch místodrÏitelsk˘ch úfiadÛ, kter˘ jim byli schopni zajistit.
Tyto rozdíly lze nejlépe sledovat napfiíklad na odli‰né mífie povûfiování
zahraniãními misemi, pomûru vnitro- a zahraniãnû politick˘ch úkolÛ, vlivu na politiku panovníka nebo pfiizvání do rozhodovacího procesu.88
84 Peter MORAW, Über Patrone und Klienten im Heiligen Römischen Reich des späten
Mittelalters und der frühen Neuzeit, in: Antoni Màczak (ed.), Klientelsysteme im
Europa der frühen Neuzeit, München 1988, s. 1–18, zde 8 (= Schriften des Historischen Kollegs, Kolloquien 9).
85 Podle Jörga Jacobyho byl tak napfi. urozen˘ pÛvod, renomé a pfiíslu‰nost k jednomu
z nejv˘znamnûj‰ích polsko-litevsk˘ch rodÛ hlavním dÛvodem, proã dostal Bogus∏aw
Radziwi∏∏ pfii obsazování místodrÏitelského postu ve V˘chodním Prusku pfiednost
pfied osvûdãen˘m kurfifitov˘m spolupracovníkem Otto von Schwerinem. J. JACOBY,
Boguslaus Radziwill, s. 39.
86 Michael KAISER – Andreas PEâAR, Reichsfürsten und ihre Favoriten. Die Ausprägung
eines europäischen Strukturphänomens unter den politischen Bedingungen des Alten
Reiches, in: tíÏ, Der zweite Mann im Staat, s. 9–19, zde 13.
87 Cit. dle E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 86.
88 B. THISSEN, Der Statthalter und die Residenz, s. 110.
ââH 108
4/2010
655
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 656
III.
Jaká byla na druhé stranû motivace místodrÏitelÛ vstupovat do kurfifitov˘ch sluÏeb? Pro vybrané adepty zpravidla znamenal místodrÏitelsk˘ titul
spoleãensk˘ vzestup a velmi lákavou moÏnost uplatnûní.89 Tato motivace
se násobila v pfiípadû synÛ kníÏat mal˘ch fií‰sk˘ch státÛ, ktefií se ãasto pot˘kali s problémem, jak z omezen˘ch pfiíjmÛ zemû financovat odpovídající
Ïivotní styl, zvlá‰tû bylo-li synÛ více.90 PoÏadavky kladené na pfiíslu‰níky
vysoce postaven˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ navíc vyÏadovaly odpovídající ãinnost, kde by budoucí panovníci mohli uplatnit své schopnosti a vydob˘t si
vûhlas a slávu.91 Obvykl˘m fie‰ením byl, vedle uplatnûní v fií‰ské církvi, které v‰ak mohlo b˘t u nekatolick˘ch rodÛ ponûkud problematické, vstup do
vojensk˘ch ãi diplomatick˘ch sluÏeb nûkterého z evropsk˘ch státÛ – velké
oblibû se vzhledem ke svému renomé tû‰ila po celé 17. století pfiedev‰ím
nizozemská armáda. Takto kariéru zahájil i Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk˘,
jehoÏ rodina se pot˘kala se znaãnû tísnivou finanãní situací a jedinou
schÛdnou variantou vzdûlání na odpovídající úrovni byla sluÏba v armádû
oranÏsk˘ch pfiíbuzn˘ch.92 S rostoucí prestiÏí Braniborsko-Pruska, a ve vojenské oblasti napfiíklad s klesajícím poãtem dÛstojnick˘ch míst po ukonãení tfiicetileté války, se postupnû lákav˘m angaÏmá stalo i pÛsobení v kurfifitov˘ch sluÏbách.93
Fridrich Vilém kromû toho dokázal mistrnû vyuÏít tísnivé situace vybran˘ch adeptÛ a ke vstupu do braniborsk˘ch sluÏeb je náleÏitû motivovat.
KdyÏ napfiíklad kníÏe Radziwi∏∏ fie‰il tíÏivou situaci, kdy hrozila exekuce
jeho statkÛ ze strany polského krále vzhledem k jeho otevfienému pro‰védskému vystoupení za první severní války, pfiedstavoval pro nûj vstup do
braniborsk˘ch sluÏeb, spojen˘ s vyhlídkou na obhajobou jeho zájmÛ v rám89 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 34.
90 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 32; M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II.
von Anhalt-Dessau, s. 16. Plat braniborsko-prusk˘ch místodrÏitelÛ se pohyboval
mezi 4000–6000 tolarÛ roãnû a pfiedstavoval velmi slu‰né materiální zaji‰tûní. Volker
Press v souvislosti s otázkou pÛsobení u dvora jako moÏnosti finanãního ãi materiálního zaji‰tûní upozorÀuje na zajímavou zmûnu, kterou ale bohuÏel ãasovû ani místnû nespecifikuje – zatímco dfiíve pfiedstavoval dvÛr pro ‰lechtice ideální moÏnost zaji‰tûní, s rozvojem barokního dvora se stává spí‰e zátûÏí a náklady na dvorsk˘ Ïivot
ãasto vedou k úplnému zruinování dotyãného dvofiana. Volker PRESS, Patronat und
Klientel im Heiligen Römischen Reich, in: A. Màczak (ed.), Klientelsysteme im Europa, s. 19–46, zde 26.
91 M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 42; E. OPGENOORTH,
Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 66.
92 Viz napfi. M. van der BIJL, Johann Moritz, s. 125.
93 Viz napfi. F. GÖSE, Der erste brandenburg-preußische Generalfeldmarschall, s. 66;
P. M. HAHN, Aristokratisierung und Professionalisierung.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
656
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 657
ci kurfifitova vyjednávání s Polskem, neodmítnutelnou alternativu.94 U Jana
Mofiice se kurfifitovi podafiilo vystihnout vhodn˘ okamÏik, kdy hrabû po návratu z Brazílie, kde pÛsobil nûkolik let jako guvernér Západoindické spoleãnosti, nebyl plnû vytíÏen, a byl tudíÏ ochoten pfiijmout braniborskou nabídku.95 U vládce malého nasavsko-siegenského hrabství stejnû jako
u dal‰ích spolupracovníkÛ z fiad panovníkÛ mal˘ch státÛ mohly hrát podle
Opgenoortha roli i ohledy na svou pozici fií‰ského stavu a snaha vylep‰it
postavení vlastního státeãku svazkem s vlivn˘m fií‰sk˘m kníÏetem.96 Rozhodování Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavského, zda opustit ‰védské sluÏby
a pfiijmout nabídku braniborského kurfifita, pravdûpodobnû ovlivnily i obavy z toho, Ïe jako budoucí fií‰sk˘ kníÏe stál ve sluÏbách státu, kter˘ byl ve
válce se stejn˘m panovníkem, jenÏ zastával funkci hlavy fií‰e.97 Kurfifit navíc svou nabídku místodrÏitelského postu podpofiil i vyhlídkou na sÀatek
s oranÏskou princeznou Henriettou Catharinou; sestrou své manÏelky.
·védsk˘ král, jehoÏ sluÏby Jan Jifií opou‰tûl, k tomu poznamenal, Ïe „vysoké úfiady mÛÏe nabídnout také, ruku oranÏské princezny ale rozdávat
nemÛÏe“.98
Právû sÀatek Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavského s kurfifitovou ‰vagrovou je nejv˘raznûj‰ím pfiíkladem dal‰ího charakteristického rysu personální politiky Fridricha Viléma vÛãi místodrÏitelÛm – snahy budovat s nimi
uωí neÏ jen „sluÏební“ vztahy. S klevsko-marsk˘m místodrÏitelem Janem
Mofiicem kurfifita údajnû pojilo dlouholeté osobní pfiátelství, braniborsk˘
místodrÏitel Jan Jifií II. Anhaltsko-Desavsk˘ se stal z pfiímé iniciativy kurfifita manÏelem oranÏské princezny a ‰vagrem svého nadfiízeného a jeho
dûti byly vychovávány spoleãnû s kurfifitov˘mi na braniborském dvofie.
Dcera kníÏete Bogus∏awa Radziwi∏∏a, kter˘ byl prastr˘cem Fridricha Viléma, byla provdána za kurfifitova syna Ludvíka, a Radziwi∏∏ sám po jistou
dobu, pravdûpodobnû téÏ s podporou kurfifitova dvora, usiloval o ruku
94 J. JACOBY, Boguslaus Radziwill, s. 40.
95 Viz dopis Jana Mofiice, v nûmÏ reaguje na kurfifitovu nabídku, místo neuvedeno,
27. 4. 1646, in: GStA PK, I. HA, Rep. 34, Nr. 161. Viz i B. THISSEN, Der Statthalter und
die Residenz, s. 111.
96 E. OPGENOORTH, Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 66. Ke specifikÛm patronátních a klientelních vztahÛ v rámci fií‰e viz blíÏe V. PRESS, Patronat und Klientel, s. 24.
97 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 31. Podobné obavy mûl jiÏ otec Jana Jifiího Jan Kazimír Anhaltsko-Desavsk˘ (1596–1660), kdyÏ se jeho syn rozhodl vstoupit do ‰védsk˘ch sluÏeb. M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 44.
98 Cit. dle E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 30. Fridrich Vilém tak Karlu X. Gustavovi
oplatil prestiÏní poráÏku z roku 1655, kdy braniborsk˘ kurfifit jiÏ také usiloval o získání anhaltsko-desavského následníka do sv˘ch sluÏeb, Jan Jifií dal ale pfiednost
‰védské armádû. M. ROHRSCHNEIDER, Johann Georg II. von Anhalt-Dessau, s. 43.
ââH 108
4/2010
657
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 658
oranÏské princezny Marie, dal‰í ze sester kurfifitovy manÏelky.99 Na blízké
vztahy ukazuje i osobní tón korespondence s vût‰inou místodrÏitelÛ, v níÏ
se objevují témata jako spoleãné záliby nebo osobní sdûlení.100
UÏ Tippelskirch ve své v˘‰e zmínûné monografii upozornil na to, Ïe se
ze strany Fridricha Viléma jednalo o zámûrnou, cílenou politiku, kterou se
snaÏil vybudovat pfiíbuzenské a osobní vazby, které by mu zajistily loajalitu
místodrÏitelÛ.101 V˘znamnou roli mohla hrát i snaha tûsnûji k sobû nejbliωí spolupracovníky pfiipoutat, aby bylo omezeno riziko, Ïe odejdou do sluÏeb jiného panovníka,102 stejnû jako pfiestoupili do sluÏeb kurfifitov˘ch –
Radziwi∏∏ a Jan Jifií II. Anhaltsko-Desavsk˘ ze ‰védsk˘ch sluÏeb, Jan Mofiic
Nasavsko-Siegensk˘ z nizozemsk˘ch.
Budování podobn˘ch personálních sítí bylo pro ran˘ novovûk velmi
charakteristické.103 Nejãastûji jsou rozli‰ovány ãtyfii hlavní druhy osobních
vztahÛ, které hrály v˘znamnou roli pro budování podobn˘ch sociální sítí –
pfiíbuzenství, krajanství, pfiátelství a vztah patron-klient. Tyto ãtyfii kategorie je pfiitom tfieba vnímat pouze jako ideální typy, které se v praxi obvykle
prolínaly aÏ spl˘valy. Typické bylo napfiíklad podpofiení klientelnû-patronátního vztahu pfiíbuzenskou vazbou, nejãastûji sÀatkem.104 âasto uÏíva99 B. RADZIWI¸¸, Autobiografia, s. 83.
100 Viz Otto MEINARDUS (ed.), Eigenhändige Briefe des Großen Kürfürsten an Johann
Moritz von Nassau, Forschungen zur Brandenburgischen und Preußischen Geschichte 19, 1906, s. 115–155.
101 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 34.
102 Toto riziko bylo velmi vysoké zejména u vojensk˘ch dÛstojníkÛ. Viz Peter-Michael
HAHN, Dynastische Selbstdarstellung und Militärmacht. Kriegerische Symbolik als
höfische Zeichensprache in Brandenburg-Preußen im 17. Jahrhundert, in: Ronald
G. Asch – Wulf Eckart Voß – Martin Wrede (edd.), Frieden und Krieg in der Frühen
Neuzeit. Die europäische Staatenordnung und die Außereuropäische Welt, München 2001, s. 115–138, zde 131.
103 Klíãové k této problematice Wolfgang REINHARD, Freunde und Kreaturen. „Verflechtung“ als Konzept zur Erforschung historischer Führungsgruppen. Römische Oligarchie
um 1600, München 1979 (= Schriften der Philosophischen Fachbereiche der Universität Augsburg 14); A. MÑCZAK (ed.), Klientelsysteme im Europa. Nejnovûj‰í zhodnocení
bádání o patronaci, klientelismu a vztahov˘ch sítích viz Heiko DROSTE, Patronage in
der Frühen Neuzeit? – Institution und Kulturform, Zeitschrift für Historische Forschung
30, 2003, s. 555–590. V ãe‰tinû viz napfi. Pavel MAREK, Klientelní strategie ‰panûlsk˘ch
králÛ na praÏském císafiském dvofie konce 16. a poãátku 17. století, ââH 105, 2007,
s. 40–88; Václav BÒÎEK, Klientela Pern‰tejnÛ a RoÏmberkÛ ve druhé polovinû 16. století, in: Petr Vorel (ed.), Pern‰tejnové v ãesk˘ch dûjinách, Pardubice 1995, s. 213–225. Na
jejich v˘znam personálních sítí v oblasti mezinárodních a diplomatick˘ch vztahÛ upozorÀuje i S. EXTERNBRINK, Internationale Politik, s. 33, a sborník Hillard THIESSEN
(ed.), Nähe in der Ferne. Personale Verflechtungen in den Außenbeziehungen der Frühen
Neuzeit, Berlin 2005 (= Zeitschrift für Historische Forschung, Beiheft 36).
104 P. MORAW, Über Patrone und Klienten, s. 8.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
658
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 659
n˘m prostfiedkem vytváfiení a posilování patronátnû-klientelních vazeb
bylo i kmotrovství.105 Podobnû v pfiípadû Velkého kurfifita lze sledovat podporu sluÏebnû-loajalitních vztahÛ osobními, v krajním pfiípadû dokonce
pfiíbuzensk˘mi vazbami. Tento trend je tfieba uvést do souvislosti s v˘znamem pfiíbuzenství, které bylo po cel˘ ran˘ novovûk vnímáno jako nejvy‰‰í
moÏná kategorie spfiíznûní a záruka loajality – jak upozorÀuje Moraw,
snaÏit se zajistit pfiíbuzné a naopak poãítat s jejich loajalitou bylo samozfiejmostí.106 Smûrem k poddan˘m, vãetnû zemsk˘ch stavÛ, navíc mohl hrát
osobní svazek místodrÏitele s kurfifitem v˘znamnou roli a podpofiit místodrÏitelovu autoritu a jeho funkci zástupce panovníka.107
Budování podobn˘ch osobních a pfiíbuzensk˘ch vztahÛ lze sledovat
i mezi místodrÏiteli, resp. dal‰ími dÛleÏit˘mi spolupracovníky kurfifita navzájem, a dá se pfiedpokládat, Ïe sám kurfifit takovéto vazby podporoval.
Typické bylo napfiíklad spfiíznûní prostfiednictvím sÀatku nebo pfiátelské
kontakty. Sestra nasavsko-siegenského hrabûte Jana Mofiice byla napfiíklad
manÏelkou hrabûte Waldecka, nejdÛleÏitûj‰ího spolupracovníka kurfifita
v letech mezi düsseldorfskou a první severní válkou a hlavního zastánce
protihabsburské politiky, úzké vztahy utuÏovaly i dal‰í neoficiální kontakty,
jako bylo zprostfiedkování rÛzn˘ch sluÏeb, odborníkÛ nebo umûleck˘ch ãi
luxusních pfiedmûtÛ.108
DÛleÏitou oblastí pÛsobnosti místodrÏitelÛ byla zahraniãní politika.109
Jejich úkolem bylo udrÏovat dobré vztahy se sousedními zemûmi té které
ãásti braniborsko-pruského sloÏeného státu. V pfiípadû Jana Mofiice Nasavsko-Siegenského se jednalo pfiedev‰ím o neuburského falckrabûte a Nizozemí.110 V pfiípadû pruského místodrÏitele bylo klíãov˘m pfiedmûtem zájmu
105 U kmotrovství byl závazek protekce kmotfience zcela explicitní. Viz napfi. Ernst
OPGENOORTH, Die Reformierten in Brandenburg-Preußen – Minderheit und Elite?,
Zeitschrift für Historische Forschung 8, 1981, s. 439–459, zde 454; Martin DINGES,
Wandel des Stellenwertes der Ökonomie in Selbstzeugnissen der Frühen Neuzeit, in:
Wolfgang Reinhard – Justin Stagl (edd.), Menschen und Märkte. Studien zur historischen Wirtschaftsanthropologie, Köln–Weimar–Wien 2007, s. 269–290, zde 277
(= Veröffentlichungen des Instituts für Historische Anthropologie 9).
106 P. MORAW, Über Patrone und Klienten, s. 8.
107 E. OPGENOORTH, Johann Moritz von Nassau-Siegen, s. 65.
108 Fridrich Vilém Janu Mofiicovi, Královec, 13. 11. 1662, in: O. MEINARDUS (ed.),
Eigenhändige Briefe, s. 121.
109 MístodrÏiteli jako aktéry zahraniãní politiky se zab˘vá M. ROHRSCHNEIDER,
Die Statthalter.
110 Instrukce pro místodrÏitele Kleve-Mark kníÏete Jana Mofiice Nasavsko-Siegenského,
Cölln an der Spree, 16./26. 7. 1653, in: August von HAEFTEN (ed.), Urkunden und
Actenstücke zur Geschichte des Kurfürsten Friedrich Wilhelm von Brandenburg, V,
Ständische Verhandlungen. Cleve-Mark, Berlin 1869, s. 656.
ââH 108
4/2010
659
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 660
Polsko. Podobnû i braniborskému místodrÏiteli bylo uloÏeno, aby udrÏoval
korespondenãní styk s vlastními diplomaty na v‰ech dvorech, ktefií byli naopak povûfieni zasílat mu informace, s místodrÏiteli ve vedlej‰ích zemích
i s dal‰ími evropsk˘mi politiky.111
Jak pro Kleve-Mark, tak pro V˘chodní Prusko Fridrich Vilém zvolil místodrÏitele, ktefií disponovali úzk˘mi vazbami v zemi, která byla pro dané souãásti braniborsko-pruského sloÏeného státu klíãová a kam také vedly zahraniãnû-politické vazby zdej‰ích stavÛ.112 Jan Mofiic hrabû Nasavsko-Siegensk˘
byl úzkou pfiíbuzenskou vazbou spjat s dynastií v úfiadu nizozemského místodrÏitele a zastával vysoké posty v nizozemské armádû, Bogus∏aw kníÏe
Radziwi∏∏ byl oprávnûn zasedat a hlasovat na polském snûmu. Kurfifit podle
v‰eho pfiedem poãítal s vyuÏitím jejich vztahÛ a vazeb pfiesahujících hranice
Braniborsko-Pruska nejen v zahraniãní, ale i ve vnitfiní politice. Zejména
vÛãi zemsk˘m stavÛm mohli místodrÏitelé s odpovídajícími kontakty sehrát
dÛleÏitou úlohu. Zaprvé stavy pfii‰ly o moÏnost protestovat proti osobû místodrÏitele, napfiíklad s poukazem na poru‰ení indigenátního práva, a hledat
pro své stíÏnosti oporu v zahraniãí.113 Pfiedev‰ím ale místodrÏitelé mohli
prostfiednictvím sv˘ch kontaktÛ a svého postavení v dané zemi pÛsobit ve
prospûch kurfifitov˘ch zájmÛ a znaãnû tak limitovat zahraniãnû politické aktivity zemsk˘ch stavÛ, smûfiující proti panovníkovi.114 Správné kontakty v zahraniãí byly proto jednou z hlavních kvalifikací místodrÏitelÛ a jedním z dÛleÏit˘ch prostfiedkÛ kurfifita, kter˘m se snaÏil eliminovat neÏádoucí snahy
zemsk˘ch stavÛ o samostatné vystupování v zahraniãní politice.
Kromû této vnitropolitické funkce kurfifit místodrÏitele vyuÏíval pfiedev‰ím k pfiíleÏitostn˘m diplomatick˘m úkolÛm, pfii nichÏ mohli uplatnit své
zku‰enosti a pfii nichÏ mohlo hrát v braniborsk˘ prospûch i jejich spoleãenské
postavení. Nasavsko-siegensk˘ kníÏe tak napfiíklad zastupoval kurfifita pfii
volbû císafie v roce 1658, o tfii roky pozdûji vedl diplomatickou misi do Anglie
k vyjednávání o spojenectví a obchodních záleÏitostech.115 Radziwi∏∏ plnil dÛleÏité diplomatické úkoly pfiedev‰ím za severní války, stejnû jako Jan Jifií II.
Anhaltsko-Desavsk˘, kter˘ byl povûfiován zejména misemi k císafiskému dvo111 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 228.
112 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 57; D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 3; E. OPGENOORTH, Johann Moritz von NassauSiegen, s. 65.
113 E. OPGENOORTH, „Ausländer“, s. 29.
114 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 224.
115 Vedlej‰ími „produkty“ této cesty byl nákup vzácn˘ch anglick˘ch koní a zprostfiedkování udûlení Podvazkového fiádu pro Fridricha Viléma. Viz Fridrich Vilém Janu
Mofiicovi, Königsberg, 2. 4. 1663, in: O. MEINARDUS (ed.), Eigenhändige Briefe, s. 124.
S T U D I E A M A T E R I Á LY
660
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 661
ru, kde napfiíklad v roce 1672 jednal o vyhlá‰ení fií‰ské války Francii. Philipp
von Horn vedl na poãátku padesát˘ch let vyjednávání se ·védy o vyklizení
jimi obsazen˘ch zemí pfiifiknut˘ch vestfálsk˘m mírem Braniborsku.116
Jak ale upozorÀuje ve své studii o místodrÏitelích Rohrschneider, pfiíleÏitostné diplomatické úkoly je‰tû v Ïádném pfiípadû neznamenaly, Ïe by
místodrÏitelé byli dlouhodobû zasvûceni do v˘sostné oblasti zahraniãní
politiky, a vÏdy záleÏelo pouze na kurfifitovi, zda se je rozhodne pro své zahraniãnûpolitické zámûry pouÏít nebo je pfiizve k rozhodování.117
IV.
Ústup dÛleÏitosti místodrÏitelské funkce lze sledovat uÏ bûhem závûreãného období vlády kurfifita Fridricha Viléma. Za v‰echno hovofií fakt, Ïe místodrÏitelé se jiÏ ãasto sami nezdrÏují v té ãásti státu, kterou mûli spravovat,
pfiená‰ejí své rezidence jinam nebo se jako Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk˘
vûnují zcela jin˘m ãinnostem, v tomto pfiípadû kariéfie v nizozemské armádû, a pfiestávají tak plnit svou „definiãní funkci“. Pozb˘vání v˘znamu se projevilo i ve v˘bûru kandidátÛ, kter˘mi byla místodrÏitelská místa obsazována
– stále ãastûji se objevovali zaslouÏilí vojen‰tí dÛstojníci a ménû v˘znamné
osobnosti. Charakteristické pro pokles dÛleÏitosti bylo i stále ãastûj‰í odmítání nabízen˘ch místodrÏitelsk˘ch postÛ ze strany vybran˘ch adeptÛ nebo
opakované Ïádosti o propu‰tûní z funkce, dfiíve nemyslitelné.118
Tato devalvace místodrÏitelské funkce souvisela i s její vûcnou náplní,
která se postupnû sniÏovala aÏ na minimum. DÛleÏité úkoly související se
správou rÛzn˘ch ãástí sloÏeného státu postupnû pfievzaly státní instituce
a na místo vysoce postaven˘ch spolupracovníkÛ svázan˘ch s kurfifitem
pouty loajality, pfiíbuzenství a pfiátelství nastoupilo loajální státní úfiednictvo.119 MístodrÏitelsk˘ post se tak stává pouh˘m ãestn˘m titulem, spojen˘m
s velkorys˘m finanãním zaji‰tûním ve formû stálého platu.120 Udûluje se za
116 E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 60; E. OPGENOORTH, Friedrich Wilhelm, I,
s. 265.
117 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 232. K podílu místodrÏitelÛ na rozhodovacím procesu v zahraniãní politice na pfiíkladu Jana Jifiího II. Anhaltsko-Desavského
viz M. ROHRSCHNEIDER, Krieg oder Frieden?
118 D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 19–22.
119 Tippelskirch tuto zmûnu klade do sedmdesát˘ch aÏ osmdesát˘ch let 17. století.
E. TIPPELSKIRCH, Die Statthalter, s. 57.
120 M. ROHRSCHNEIDER, Die Statthalter, s. 217. Plat místodrÏitelÛ (kolem 6000 tolarÛ
roãnû) byl odli‰en podle v˘znamu zemû a osoby adepta. Plat na horní hranici pobíral napfi. Jan Mofiic Nasavsko-Siegensk˘ nebo Bogus∏aw Radziwi∏∏. K platu je tfieba
pfiipoãíst je‰tû funkãní poÏitky.
ââH 108
4/2010
661
IRENA KOZMANOVÁ
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 662
zásluhy a velmi ãasto se jeho nositeli stávají také pfiíslu‰níci hohenzollernského rodu, zejména mlad‰í synové panovníkÛ.121 MístodrÏitelské funkce,
nyní uÏ pouze prebendální úfiady spojené s ãestn˘m titulem, tak pomohly
fie‰it sloÏitou otázku zaji‰tûní mlad‰ích synÛ hohenzollernského rodu.
MístodrÏitele ve sluÏbách Velkého kurfifita je tak moÏné hodnotit jako typicky ranû novovûkou instituci, pokud budeme ran˘ novovûk definovat jako
pfiechodnou fázi mezi stfiedovûkem a moderní dobou, kdy vedle sebe existovaly a doplÀovaly se prvky obou tûchto spoleãensk˘ch modelÛ – v situaci,
kdy stát nemohl122 poãítat se samozfiejm˘m prosazením své moci a byl odkázán na vyjednávání a kompromis, hráli zprostfiedkovatelé „na místû“, ktefií mohli zapojit do hry v‰echny prostfiedky, které dobová politická kultura
nabízela, od symbolické komunikace aÏ po neformální praktiky a osobní
autoritu, nepostradatelnou úlohu.123 Pfiijmeme-li perspektivu, Ïe se v pfiípadû vlády v raném novovûku nejednalo o jednocestn˘ proces od panovníka
smûrem dolÛ, od vydávání norem a nafiízení smûrem k jejich uposlechnutí
a realizaci, n˘brÏ o oboustrann˘ komunikaãní proces, kter˘ spoãíval ve vyjednávání, diskursu o spoleãn˘ch normách a volbû mezi alternativami, daleko více vynikne dÛleÏitost v˘bûru konkrétních spolupracovníkÛ a s jejich
pomocí ãi s jejich vyuÏitím i konkrétních politick˘ch krokÛ, které zdaleka
nebyly samozfiejmé a vÏdy byly v˘sledkem sloÏitého rozhodovacího procesu.
MístodrÏitelé se nakonec ukázali b˘t v braniborsko-pruském sloÏeném
státû pouze doãasn˘m jevem, jehoÏ nejv˘znamnûj‰í období spadá právû do
doby kurfifita Fridricha Viléma. Vláda za pomoci místodrÏitelÛ tak byla pouze pfiechodnou institucí v podmínkách strukturální pfiemûny braniborskopruského státu v 17. století – institucí, která odpovídala v˘znamu osobní
formy vlády, typické pro stfiedovûk a pfietrvávající v raném novovûku, postupnû ale ztratila svÛj v˘znam spoleãnû s rozvojem státních institucí, které
jiÏ pro demonstraci vlády a autority státu nebyly závislé na fyzické pfiítomnosti panovníka a osobním v˘konu vlády.124
121 Od roku 1681 napfi. zastával místodrÏitelsk˘ úfiad pro Kleve, Mark, Minden a Ravensberg následník, pozdûj‰í Fridrich III./I., kter˘ si tento úfiad vãetnû platu podrÏel
i po nástupu na trÛn aÏ do roku 1703, kdy jej udûlil svému zeti princi Fridrichu Hesensko-Kasselskému (1676–1751), pozdûj‰ímu ‰védskému králi (1720–1751).
D. KAUSCHE, Zur Geschichte der brandenburgisch-preußischen Statthalter, s. 13.
122 Vzhledem k oslabení po tfiicetileté válce a vzhledem k tomu, Ïe svou autoritu charakterizovanou v˘hledem na to, Ïe normy, které vydá, budou také uposlechnuty,
bude stát teprve muset prosadit; a v neposlední fiadû i kvÛli strukturálním charakteristikám vypl˘vajícím z faktu sloÏeného státu.
123 Srov. S. BRAKENSIEK – J. HRDLIâKA – A. VÁRI, Frühneuzeitliche Institutionen, s. 91.
124 Podobnû viz Gerhard OESTREICH, Friedrich Wilhelm, der Große Kurfürst, Göttingen–Zürich–Frankfurt am Main 1971, s. 52 (= Persönlichkeit und Geschichte 65).
S T U D I E A M A T E R I Á LY
662
637-663
6.12.2010 11:33
Stránka 663
Frederick William I, Elector of Brandenburg, and his Stadholders.
The Ruler within the Framework of 17th Century Composite State
I R E N A K O Z M A N O VÁ
Early Modern Age statehood differed significantly from 19th and 20th century statehood.
One of the approaches which attempts to define this is the concept of a composite state
(Mehrfachherrschaft). It shows that in the Early Modern Age was very often fairly
common for a geographically unconnected conglomerate of countries to be under the
governance of one ruler, yet with the individual parts maintaining their own legal,
political or economic systems. This state of affairs was widely accepted by both rulers and
individual parts of the state and it was not viewed as a negative feature.
A typical example of a composite state is Brandenburg-Prussia in the period of the
reign of the “Great Elector” Frederick William of Brandenburg (1640–1688). In addition
to Brandenburg itself, he also governed other territories in the Holy Roman Empire
(Cleves-Mark, Farther Pomerania, Minden, Ravensberg, Halberstadt, Magdeburg) and
the Duchy of Prussia which was not part of the Empire. One of the methods which
Frederick William, as the ruler, used for coping with the structural characteristics of
a composite state was the institute of Stadholders.
To these posts, Frederick William nominated high-born men or those worthy of
elevation, who could apply their authority to uphold the authority of their office. The
Stadholder was the direct representative and the embodiment of the ruler in that place
and his main role was to make the government as such visible. His personal relationship
with the ruler, often supported by, for example, kinship, was of key importance.
In time the importance of the role of Stadholders significantly changed in connection
with the development of statehood and the integration of individual countries within
a unified state. Whereas the Stadholders were an important tool of government during
the reign of Frederick William in the period after the Thirty Years’ War, they were later
replaced by the bureaucratic apparatus as central government grew stronger and the
function merely became that of a representative office.
Translated by Alena Linhartová
ââH 108
4/2010
663
IRENA KOZMANOVÁ