Cena prohry, kvóty a bezpečnostní hrozba Miloš Balabán Americký

Cena prohry, kvóty a bezpečnostní hrozba
Miloš Balabán
Americký generál John Allen prohlásil, že posilování Islámského státu má celosvětový dopad
a může ohrozit pokrok lidstva. Podle Allena není Islámský stát jen problém Sýrie a Iráku, ale
celého regionu s dopady na celý svět. Přestože přišel v bojích o čtvrtinu území v Iráku, bude
trvat celou generaci, než bude poražena jeho ideologie.
Vzpomene si dnes ještě někdo na to, že 1. května 2003 ohlásili Američané v Iráku své
vítězství? Po dvanácti letech několik desítek tisíc bojovníků IS dokáže čelit nejsilnější
vojenské supervelmoci a jejím po zuby vyzbrojeným arabským spojencům.
Neznamená dnešní situace jejich faktickou prohru? Islámský stát se dosud nepodařilo ani
zadržet, ani rozdrtit. A pokud se hovoří o boji s ideologií na celou generaci, zavání to
historickými analogiemi z let studené války.
Ideologická válka může být ovšem dnes mnohem nepřehlednější a zákeřnější, určitě i díky
internetu a využívání sociálních sítí.
A Islámský stát je zde jako doma, jak ukazuje nábor nových islamistů a islamistek i
psychologická manipulace s frustrovanými mladými lidmi.
Pokrok lidstva může být ohrožen teroristickými činy. Vždyť jen v chaosem zmítané Sýrii
působí okolo 15 tisíc radikálů z více než osmdesáti zemí světa, včetně Evropanů.
Vycvičeni na bojové frontě se pak vrátí do svých domovů a jejich schopnost páchat
teroristické útoky bude velmi vysoká. Pro Evropu může být varující konstatování amerických
vládních expertů o Libyi, že zde stále roste vliv IS, který může využít zdejší neurovnané
situace k další infiltraci do Evropy.
Nikdo soudný už přitom nemůže věřit tomu, že se situace v Libyi stabilizuje, zvláště ne před
začátkem Ramadánu 17. 6. Zcela jistě i proto, že na tom nemají zájem organizované
zločinecké gangy, které vydělávají na pašování lidí ze západní Afriky do Evropy přes Libyi
(jednoho běžence stojí tato cesta mezi 750–2000 eury) i na souběžném pašování drog a zbraní
pro teroristické skupiny.
Dohadovat se dnes v Evropě o kvótách uprchlíků se tak jeví jako zcela irelevantní. Nenastal
spíše čas zvážit dvoustupňovou strategii, jak čelit mimořádné bezpečnostní hrozbě?
V první fázi s vojenským obsazením uzlových míst v Libyi, odkud zločinecké gangy pašují
lidi do Evropy, a zřízením uprchlických táborů pod správou EU a OSN s podmínkami pro
výběr uprchlíků, kteří mají předpoklady k integraci do evropských společností.
Francie a Británie by s vedením této operace neměly váhat. Druhá fáze by byla složitější:
program odstraňující příčiny masové migrace ze zhroucených zemí v Africe a na Blízkém
východě, které se špatným vládnutím i neodpovědnými zásahy ze zahraničí dostaly do zoufalé
situace.
Jistě by to bylo drahé a politicky nepopulární. Nicméně jaká může být alternativa? Další
milióny lidí čekajících na středozemních březích na přepravu do Evropy a uprchlíci mísící se
s turisty na řeckých či italských plážích?