1. O autorovi fr. Michael Mascari, O.P. je členem americké Provincie

1. O autorovi
fr. Michael Mascari, O.P. je členem americké Provincie Sv. Alberta velikého (Centrální
provincie). V současné době působí jako asistent magistra řádu, je sociem pro intelektuální
život. Kontaktní e-mail: [email protected].
2. Titulek Lectia:
A komu chceš umývat nohy ty?
3. Datum Lectia:
24. března 2016,
Zelený čtvrtek - večerní mše na připomínku Poslední večeře
Jazyk originálu: angličtina
3. Lectio:
Lectio vychází především z textu evangelia: Jan 13,1-15
Další čtení: Ex 12, 1-8.11-14: Ž 16,12-13.15-16bc.17-18; a 1Kor 11,23-26.
... Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto
vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu
do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou
kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš
mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“
Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji,
nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce
a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý.
I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když
jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co
jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže
jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal
jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“ (Jan 13,1-15)
4. Studio:
Janovo evangelium klade Ježíšovo ukřižování do „dne příprav“, kdy byli zabíjeni
velikonoční beránci. Poslední večeře se tedy podle Jana nekryje s pesachovou hostinou, ale
se slavnostní večeří, kterou Ježíš slavil s učedníky v předvečer tohoto dne. Navíc - na rozdíl
od Matoušova, Markova a Lukášova evengelia - zde není zmíněno ustanovení Eucharistie.
Teologickou reflexi na téma Eucharistie najdeme u Jana v šesté kapitole, v řeči o Chlebu
života. Především v 6,51 - 58 se jasně mluví o účasti na Těle a Krvi Kristově.
Že Ježíš umyl učedníkům nohy, to se dočteme pouze u Jana. Umývání nohou bylo
ve starověku znakem pohostinnosti, něčím, co hostitel nabízel svým hostům. Samozřejmě jim
nohy neumýval sám, dělali to otroci, služebníci, lidé podřízení – šlo o práci ponižující. Petr si
byl dobře vědom, že člověk vysoce postavený (a kdo byl výše postavený, než Ježíš?) by se
nikdy neměl snížit k tomu, aby myl nohy lidem nižšího postavení. Oprávněně tedy protestuje
a nechce si nechat nohy umýt. Ježíš však trvá na svém. O dva dny později se ukáže, proč.
Chce učedníkům připomenout, jak se mají k sobě navzájem chovat, sloužit jeden druhému,
nelpět na pozici nebo postavení ve vznikajícím společenství církve. Všimněme si, že Jan,
na rozdíl od synoptiků, nemluví o Dvanácti nebo o apoštolech, ale prostě o učednících.
Služba je úkolem pro každého z učedníků. Slova, která zde Ježíš říká Petrovi – že s ním totiž
nemůže mít podíl, když si nenechá nohy umýt – poukazují na dokonalost služby, kterou Ježíš
koná. Plnost Ježíšovy oběti nespočívá v tom, že učedníkům umyje nohy, ale že je zachrání
svou krví, která bude následujícího dne prolita, stejně jako krev velikonočního beránka.
5. Meditatio:
Svatý Bazil z Cézareje kritizoval mnichy své doby, muže, kteří žili osamoceně v poušti.
Ptá se jich: „Hle, Pán ... umyl nohy učedníkům. Komu je chceš umývat ty? Komu ty chceš
prokazovat služby? Jak chceš být poslední, když žiješ jen sám se sebou?“1 Je zřejmé, že
zdrojem síly a významu Bazilových slov je evangelní text, který dnes čteme. Ježíš umyl nohy
svým učedníkům a tento příklad služby bude dnes připomínán v kostelích po celém světě.
Obřad mytí nohou a příslušný evangelijní text jsou centrem liturgie Zeleného čtvrtka.
Důrazně nám připomínají, že k našemu křesťanskému povolání patří jak služba, tak
společenství. Ježíš umyl svým učedníkům nohy, ale nejen to. Lámal chléb a dával pít víno,
své Tělo a krev, ale nejen to. Jako Velikonoční beránek nás zachránil prolitím své krve, ale
nejen to. Ježíš prokazoval službu, a zároveň nás přetvářel v sebe samého. Skrze jeho smrt
a vzkříšení jsme se stali údy Jeho nejvlastnějšího Těla. Už nejsme jen jednotliví muži a ženy,
kteří si připomínají jeho učení a následují ho. Máme podíl na daru Eucharistie, jsme
sjednocení s Kristem a patříme k Jeho Tělu. A jsme zváni do plného společenství Otce, Syna
a Ducha svatého.
Jsme-li údy Jeho Těla, vydáváme sami sebe Kristu a v duchu pravdivé služby se
ve společenství vydáváme jeden druhému. Kristus nám umyl nohy, očistil nás od hříchu a dal
nám nový život. I nás dnes zve, abychom měli podíl na témž uzdravení, témž smíření,
na daru života vydaného službě světu ve svatém společenství s druhými.
6. Oratio:
Milující Otče, prosíme, učiň z nás milosti-plné následovníky svého Syna. Kéž
následujeme svým životem příklad, který nám dnes Kristus dal. Pokorně prosíme, dej nám
milost, abychom dokázali umývat nohy trpícímu světu, a těm nejubožejším abychom přinášeli
tvé milosrdenství, uzdravující moc a odpuštění. Dej prosíme, aby se skrze službu bratřím
a sestrám prohlubovalo naše spojení s Kristem i mezi námi navzájem.
7. Contemplatio:
V křesťanském životě nejde konec konců o nás. Jde o Krista, který je přítomný
ve službě a svátosti, přítomný v životě našich bratří a sester, především těch, kteří zvlášť
potřebují milosrdenství.
1 Překlad převzat z revue Theofil.cz - http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1273